>,v^'
#
3
•4^
wl>'4^
W-^
v^ W*V ••*& w*4b m*^
II
klifillfflllil
fvELUT^ ' I
k./CVOl
ARBOR
I
Presented to the
LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
II
n^
/y
RŽENA SVOBODOVÁ
PETÍŽENÝ KLAS 1894
V PRAZE KNIHTISKÁENA
F.
Š
I
MÁ 1896
E K NAKLADATELÉ
Protož já chválil jsem mrtvé, kteíž zemeli, více nežli živé, kteíž jsou až po dnes. ZSybrž nad oba tyto šastnjšího soudil jsem toho. kterýž ješt nebyl. Kniha Ec cle s ias t es. již
živi
I.
w5tnbrná Bezina
Od
úpatí hor.
je
nevelká
poíná
vesnice
na
a táhne se široké.
údolí ve stídání polí. luk. rybní-
rozevené
kv
ní
a vesnic.
Sama
strom.
ovocných chalupy
vesnice
je Její
potopena
v
zeleni
pevahou devné
chudých rolník
stojí
obklopeny
zahradami. Pijela
jsem
tam ped
svatodušními
svátky v kvtnu.
Stromy odkvtaly a zele po nedávných deštích byla taková neodlišená a plná.
níky pod stránmi
v odlesku
se
jí
I
ryb-
barvily.
údolím
vlnila se
mkce
v prvním
kvtu
luka a žito sotva v klasy vyhnané; na trav-
mezích rozkvétal hloh.
nat^^ch
Veer, v den svého píjezdu, vyšla jsem za vesnici kolem poslední, osamlé, v olších uschované chalupy k lesu. Malinká, vydupaná, sem ta"m se vinoucí pšinka se sotva svtlala; tráva potemnla. Nebylo
ztemnlé
linií,
nebylo
tvary, byla
luk a les.
barvy,
vn,
byly
jen
dech rosy, hlohu,
Cesta široká,
ostrá
vinula
se
vyhýbala se skupin strom bílých, sklonných, v skupin rozrostlých, plachých,
v
les.
utékaných, šeptajících bíz.
Nebe bylo vysoké, vyklenuté, postlané mnivými mraky, jako prsvitné tyly nad sebou v kolikerých vrstvách rznými proudy
vtr
hnanými.
Na západ prokmitlo slední svtlo, jakoby
sledního
vdomí
si
žluté, zarudlé,
po-
dobylo platnosti po
v umírání, a zvolna ubledlo.
Nad zkíženými prvody shora postíbených
mrak
se objevil chladný
msíc. Zdálo
že jimi prolétá, jimi se provléká,
v
n
se,
se
noí. Mraky, jakoby se v nich koupal, idly na jeho svtlém tle. blely se jako tenounké závoje.
On a
i
zasvítil
jimi prolétl
v poslední,
vyšel jasný, zhasínající
vítzný
ohn
zá-
padu. Postála jsem u staré borovice na polesa s hlavou na kmeni položenou, rukama povadle svislýma a pila jsem zrakem sluchem, dýchala rtoma tichou kraji s
i
krásu jarního veera.
Setmlo se zcela. Ves splynula obrysy erných vln stromoví.
pod
Najednou odkudsi s druhé strany veszavznl klavír. Poátené akordy, pedehra písn: a hned po té plný ženský hlas nice
zazpíval slovenskou píseíi: ,.Zoali brezu, už ju vezu
Hlas byl istý: bez
jako
vn zahradami
zvuky piana, splývaly se v ší noci.
.
.
."
chvní plynuly
tóny;
nesly se pevné, sladké s písní,
rozprchávajíce
Zstala jsem udivena. Nechápala jsem, kdo by zde, v chudé vesnici, v drobných, devných chalupách ml piano a mohl zpívat dávno školeným hlasem slovenskou píse. Šla jsem
po zvuku, který nepestával
ist, ale pijímal zbarvení smutku a ponoení ve zpomínku. Obešla jsem po úzké pšince, kterou jsem v pastvinách sotva nacházela, prošla mimo otevené zahrady na druhý konec plynouti
tak
vesnice.
U
lesa,
který
se
ji
v
onch
místech
také dotýkal, uzela jsem pláti svtlo. Polita
záí msíce
stála tu malá.
bílá
villa v zahradách. Rozsvícené okno v rohu
kídla bylo rozeveno. Vystoupla jsem na vyvýšenou pšinku na mezi protjšího pole a pohlédla do vnit. V osvtleném pokoji byl jednoduchý, levého
železný nábytek, jaký mívají ve villách nebohatí
mšané.
Blíže okna, ne zcela
a u
nho
pi
zdi.
stál klavír
v jasném svtle lampy, postavené
na pult, sedla mladá dívka, asi devatenášatech. ctiletá, v ržových jednoduchých tmavé oi, tvá a velké, bílou Mla lakové, v nichž se stídá rychle radosC i smutek, i svtlo i stín. Na prsou mla pipjatou jen tak chvatnou rukou natrhanou kytici narcis. A jak zvolna její ruce umdlévaly, jakoby nedopná píse pod nimi usínala, rty její
tém
i
ztichaly a hlava jako
vní kvtin
pitažena,
zvolna poklesala. a ona setrvala tak ne-
Hudba doznla pohnut a dlouho.
dom a vyhledala hosponmž jsem mla najatý byt.
Vrátila jsem se
dyni statku, v
Hospodyn a
mla
podobu
bradu
nosila asi patnáct.
I
visel
nos
a
jí
bukvici
jako
atlou
mla ma-
Hlavu
kužele.
hranatou
a
linkou
byla hubená, prostá ženská
mla
jako
a
sukni
tak sešpi-
krápník,
ve
špice protažený až k hoejšímu tenkému rtu. Mla kolik dorostlých synv a muže, že se na ni všichni
a tak se jim pokoila,
jen
kikem
s
obraceli,
Ona pak pestrašena, kdykoli
ji
tlem, a ní žádá,
i
a již
když za lekala se
nco již
žádali.
vždycky,
kdo jiný oslovil. Trhla cel^^m ješt ne vyslechla, co kdo na z píhšné poslušnosti se roz-
bhla. ,
Ježíš Marja!
Jóó!
O
jóó!-'
odpovdla
pak, pekvapena vždy jen nepatrností vysloveného pání.
Zeptala jsem
se
jí
na obyvatele
ekla — více
„Páni z Prahy Koupih tam chalupu a pestavli 1"
villy.
nevdla. ji.
Pán,
paní, syn a dcera. letos pijeli
na
Byli tu
celé
loni
léto,
svátky.
ním
„Co jsou za, nevím. Pán je v Praze, nad ouady a ta sleinka poád hraje a zpívá. Ode mne kupuj ou chléb. Prodávám ho za tri šestáky a se se
ním
mj
mnou
vadí!"
To bylo
co mi
vše,
povdla.
do sín mladý hoch, aby jim prodali chléb, jakmile zahlédl mne, zastydl se a utekl.
Za
chvíli vešel tiše
student, a bos; žádal, ale
„Byl to mladý pán z
villy,"
ekla ho-
spodyn.
Muž její,
veliký, kostnatý, klátivý
dom. dýmku, na sob
picházel
ránkem,
a
lovk
Ml
v levém koutku úst krátký kožich, podšitý be-
zablácené
boty.
Když uvidl
hocha, pohodil hlavou. „Stydí se
.
.
."
vysvtlovala hospodyn.
„To je marné!" odpovdl muž, podíval na znamení marnosti kamsi stranou svýma bled modrýma, vodovýma oima, vyal dýmku z úst, opsal jí ve vzduchu kruh a ekl: „Když je pán, a je pán! To je marné! Což má chodit bos jako njaký podruh ?" se
Jeho tríhranná žena se ochotn zasmála a pisvdila. Odešla jsem do své svtnice. Zpv v jarní noci, raladý. ve vzpomínce všechen i
ržový zjev mladé dívky, s chvatn utrhanými narcisy na prsou, ímsi nezkonejšenym. nedopovdným naplnil mi ochotnou duši. Poád jsem na ni myslila a chtla si dopovdít všechno, co mi nebylo známo. Ale ani strachu nepostrádala moje zvdavost Strachu, že by jistota života mohla setíti všechnu zá, kterou kolem jejího obrazu na pozadí májového veera ve vjíi
paprsk rozprostelo
mé
vznícené
snní.
11.
jsem bloudit lesem. Po travcest kolem úhoru travou prokmitávajícího došla jsem k nmu. pryskyice, Vstíc zavanula mi omládlých podrost smrk, modín v a bol-^ jitra šla
naté
vn
rovic,
mechu paícího
ského
jehlií.
Na
se
borovicích jako na
v
slunci
a
lo-
vánoních strom-
hoelo po tech zlalhndých mladých vtví.
cích z
svících
Mkký, vláný modín vonl sladce vní svých karmínových, smol-
návinnoii
kvt.
ných
Na
lesních lukách vyrazily teprv první
trsy trávy,
borvky odkvtaly Na mezi
a rozrstaly
pásla hejno žena obutá na boso v trepky; vrchní sukni z režného pytle mla pes nahá ramena petaženu a všecka se se,
jalovce rozkvetly.
tkavých
liusí
stará
v ní skryla. Pozdravila, když jsem
sama
ji
pecházela, a
promluvila.
„Je
pkn,"
poala,
„travika
se
jen
sype."
Postála jsem u
ní.
Mluvila o
pastv a
o poasí.
„Pihívá a pece
kladli déš na den,'' jakoby jen kolem rybníka obcháváhajíc. Byla zvdava, poznala jsem^
pravila, zela,
chtla se vyptávat. „Páni z Prahy pecházejí," ekla a ukázala na pokraj lesa. Slena, která vera zpívala, šla trochu pohodlným krokem za starou paní a oba zamíily k nám.
10
Xa
matce slenin, bylo
paní,
znáti,
že
se nevdávala mladá. Všechny zpsoby staré sleny si zachovala. I úes mela namaštný. v drobné praménky rozdlený, asi ješt týž, v nmž se zahbila svému muži ped dva-
Pišly proto, že jim bylo nudno, a chtly se seznámit. Mluvily k staré pasace, seznámily se se mnou a A-yzvaly m abych se s nimi vrátila do lesa. ceti lety.
Paní mluvila sípavým hlasem a poala tím, že si stžovala na dceru.
dti jsme všechno obtovali. Jen jsme to tu koupili. A ona tu den
,,Pro
pro
n
Nechápu, vždyf sem jede nadýchat se erstvého vzduchu!"
nemže pokojn
strávit.
jaká pak zásluha, maman? íkala se zahrabávat do vesnice? jsem Každého dne je škoda v klidu a neinnosti." ..A.
to!
,.I
Xa
piano jsem dala dovézt.
to stálo!
A
„Piano
to za to !•'•
A
co už nás
mám!"
ekla slena
„Jaké pak piano, vždyf
a rozesmála se.
je to
stonožka!
Má
jen pt oktáv a stálo tyicet zlatých. Jaké Když služka pod ním to mže být piano? mete, neví, je-li v njaké sloupové hrobce pod románským kostelem, nebo kde."
do vsi nebudu kupovat .,Bože, sem ." drahý klavír „A kdyby i byl, já mám toho soužení
.
Paní zavzdychala.
lovk dokal
Tisíc ji tolik nedám. Myslím si, když jsem v Praze, je píležitost, aspo a má to vzdlání. Co by dlala, kdyby dnes otec zavel oi!" Došly jsme do lesa a usedly. Slena se položila na zem a stáhla kolem klobouku pipevnný závoj, jako mají velai, ze strachu ped komáry. ..A na se mám muit? Ty mi tu muse
..To
vky
Já nezstanu v konNemám-li nadání, aby to bylo nco fenomenálního, tak co je po tom? Já jsem hezká, povídat umím, hloupá taky nejsem, snad se vdám," vtipkovala Olga. ..Tak ji slyšíte!" naíkala stará paní. „Ona myslí, že je .to njaký med, vdát se. A vdá se ? Kdyby aspo nco k tomu ukazovalo. Ale všem se posmívá, každého nziku na
servatoi!
zošklivíš.
Na?
jak pojmenuje." „Ale
žádnému neodeknu. Prosím!
myslím, když jsem všem
slíbila,
jeden o druhém nezvdl, že
Já
a tak, aby je
toho
na
mne
dost.
ekat, pijde-li njaký lepší^
I
pece mohu!" „Víš ale, že kdo vybírá
.
ten pebere," doekla slena. „To
,,....
je staré
." .
poekadlo a
m
to
nudí.'"'
na mechu a malé polštáky. „Já vám povím, prosím vás, jaké mám Tak ženichy. Je-h možno, hned si je vzít! jeden má obrácen oi, místo na šíku má je postaveny na délku. Anebo ne, tak vám to nebudu povídat. Zanu po ad. Tak ten první je úedník u dráhy, má tyi sta služby, vypadá jako zelený hrášek, nosí juchtové boty po tatínkovi, krxní holuby, maže si tváe bezovým balsámem a nad
opena
Ležela
vyndávala
ušima
si
z
pálí
o
loket
nho
kudrlinky
—
Stará paní chtla cosi namítnouti, ale
dcera
jí
nedala. Jen tak, že ústa pootevela
a zasípala.
„No dovol, maman, nech ty
m
dopovdít;
bys ekla, že jednou bude mít víc a
už vím ... A já jsem mu slíbila, že si ho vezmu, ale jen z lítosti. On to vzal do opravdy, pišel o mne íkat a já jsem ekla, že maman brání, aby si promluvil s ní, a hned jsem že
má
nároky na
pensi, já
13
si vymyslila,
co
poádný, sám je
m
mu má zašívá
si
íci.
On
je
takový
rukavice a istí
si
benzinem; tak jsem navedla maman, aby hodn hanla, že niemu nerozumím,
že u
práce usnu, že
ho to napadá,
co
vzít.
neumím chtít
nic do se
se
ruky
mnou
oženit."
Paní se jen zatepala, jakoby se ješt bránila
rozkazm
své dcery.
„Ona holka bezbožná jen ke Ihaní
m
nutí."
Dve
se rozesmálo. Horní ret se slabounce pozvedal nad bílými zoubky. „A pomohlo to?" zeptala jsem se. „Pomohlo. Ješt maman podkoval a
se
mnou
se ani
rozlouiti nechtl."
„A jakÝ je ten druhý?" „No pokejte. Ten druhý je takový ohromný lovk. Je mu dvacet let, je praktikantem na pošt, ale má bohatého tatínka, a ten je sedlákem. Když k nám pijde, tak nemluví, sedne si, jakoby pišel odsedt Já se jen smju a nechala trest, a eká. bych ho tak do smrti, ale maminka myslí, že se to nesluší, a zane: ,.Tak co dláte?" „Nic." „A co maminka ?" .,Taky nic." „A tatínek ?" „Nic." A to jde poád. Psa s sebou
14
pivede velikého jako krávu, nkde blízko okna položí karabá se stíbrným knoflíkem s korunkou, vytáhne kabelku na visitky a jakoby si
jen
sob
ukazoval,
hraje
mladých šlechticv. A o mluví nikdy. Vždycky ve ,.Já
jsme
a
kon
osmnáct
ne-
spojení.
—
kníže Vindischgratz za
kartami
s
si
sob samém
set.'"
koupili
Anebo: ,.Xež
sluha došel do pátého pokoje."
A
tak
I
Když pijde dom do vsi a jde tam do hospody a zane se chlubit, vytratí se soused za sousedem, až je tam sám a sám. Když k nám pijde a už si nevím co poít, odejít nemohu, tak zanem hrát v šachy. On prohraje. Jdeme níž, hrajeme dámu: ale kdyby to naschvál dlal, nemohl by tak hloup táhnout. Já vy hraj u vždycky na to nemyslím. Lnudila bych se. Ani v mlejnku jakživ nevyhrál. Sedí a pochechtává se, jakoby ho nkdo štípal a
a ani
on jen v hrdinství se smál, že ho
A íká mi, že
m
to nebolí.
takovým di^evným hlasem! Ruce má pi tom v kapsách a kouká pres rameno do zrcadla. Nejvíc ho miluje, s
potším, když mu zahraju: „Já nechci žádného, jenom Honzu svého r to se sebere .
a jde.
.Imenuje
se
.
Jan a stydí
se
za
to.
Píše
se
Arthur Hrdina.
J.
Jeho chudinka
tatínek ani neví. co to Arthur
by
byli dva.
A te
m
už
je.
No a
to
to mrzí vypra-
vovat. Je tu chladno. Ale pak to dopovím.-'
Vstaly jsme a zašly ješt dále do
lesa.
Chtla hledat konvalinky. Došly jsme na lesní luk a
sluncem všecka
tžce oddychovala, nemohla
zalitá.
Stará paní
se dostat s místa,
silný vzduch ji zarazil: ale ona užívala venkova jako horkého léku. Každá, i prepjatá námaha, vila, že jí pinese užitek. ..Olgo!" volala
tžce
dýchajíc,
01o"a sotva že se ohlédla a
.,Tu to
..nebž!''
usmála.
máš!" pravila škádliv ale dobro-
mysln. „Chtla jsi villu v horách!" A opt tak klidn sehnula svou bílou, k plné. oblé brad se temi ernými body zržovlou šíji, a její mladé, rozpuelé tlo, pevná ramena a štíhlý pas se v pohodlné chzi nudy z nuceného pobytu na venkov stejn nevzrušen kolébaly.
Luka rozevela listnatými
a
bízy,
háji,
staré,
se
v ostrovech,
jako salony. rozrostlé
mezi
Buky, habry
stromy vybíhaly
v prostorné jejich sín, jakoby koberci po-
kryt, a rozevíialy
se,
jakoby se rozprchly.
chladný.
slin.
mladým borvím vyrstaly
Mezi
konvalinek
listy
tsnu
a skryly ve svém
stísnily
temný
a
vn
sladká
ostré
pronikla
vyhátý vzduch. Olga jako podatá chtiv otrhávala
zazelenalé,
kvty konvalinek žovvch
i
mladých,
i
poklekla a
nerozté.
ale
vonné
mkkých, r-
mm ortel
Jako zlatý prach míhaly se v sUmenu nad její sklonnou hlavou drobounké mušky, v uschlém jehlií chvátali mravenci. Ze
smrí
tekla v ustydlých
a
spšné
tito
ji
kapkách pryskyice
oblézali.
Olga otrhala
kvty
a zahledla
se
na
mravence. „Je to protivné!" pronesla. ti
mají shon!
vyhýbají
se,
Nahoru, dol. já
vím.
že
jsou
udýcháni jako maman. Tak a
A
nebo
i
Potkávají
se,
všichni
tak
smšn malince
tak bezúeln! zamáknout jednoho
deset z nich.
Nic by se nezmnilo.
Snad by byl
píiny,
smutek takový,
v mraveništi
jako když v dolech zasypou deset
Ale což o tom vím a co ve
pak
zdá se prosté,
neví-U
tak
lovk
..Jaký
svt
já!
A
dlníkv.
co by se v lese
zmnilo! Hlava
se toí!" ekla,
šaty urovnala
vyskoila, z
kvla
kytici.
Paní
se
starodávné,
beanu dom.
se skládat
a jala
s
na hodinky,
podívala
ennailovÝm, zeleným
malé,
vnekem
na víku, a ekla, že je as jíti Olga zamyšlena se.
Vracely jsme
nepetrhla naaté pásmo myšlének. ,,Je to vlastn smšné," mluvila, mže mít mravenec smutek ? Jaká to bvt
bolest?
—
má
Snad
stejné
,.jaký
mže
vdomí
svého já, svého jednotného a kmenového já?" ekla po chvíli ztemnle. „Je vám také tak teskno venku v krajin?' zeptala
„Na mne jako když to padá, taková V Praze se smju, ale v lesích jakoby
se.
tíse!
m nco dívat
táhlo do hlubiny a nutilo se jinak
A
a pemýšlet.
taková
malinká jako mravenec:
si
pipadám
a život, jeho
^-
donií stejn tak slab rozhoelé jako toho drobného hmyzu. A což! Vlastn je to rozkoš, zniit takový život, rozmakat, zardousit. za rdou sit!" opakovala s jakousi vnitní
—
—
rozkoší. „Ale, Olgo!
Co
jsi
tak zlá!" ekla paní,
která z toho všeho, co dcera povídala, pochopila asi jen poslední slova.
„Zlá?" ekla
vážn
a zakývala hlavou.
Náhle
se
jí
oích
v
zasvítilo,
snad vítz-
stvím nad sebou, anebo uinila tak. jakoby
spšn
záclona
zraky a ona
tiše.
spustila
ped zvdavými
jako náhodn, skryla vše-
chen pohled v nitro. ..A což. kdybych zabila takového mravence, který si smrti nál a
neml
mu
jen
síly,
vzdorovat, ani
vytrhnouti se životu, žít!*
ani
ekla, v smíchu po-
skoila a daleko nás pedbhla. Ve
vsi
zvo-
nih poledne.
„Slouhová
má
varíno!" promluvila Olga.
Když jsme
se již rozešly,
„Odpoledne
vám povím,
mne: ješt ženichy!*' Zasmála se hlasit, perUv, a tak se mi zdálo, jakoby rozpuelé kvty jarní se smály jí v oích, na rtech zejmou, plnou, zvolala na
jaké
mám
nevyerpanou vní rozkvétajícího
mládí.
Ilí.
H,ospodyn hala
ped
moje
nemla uvaeno.
Pobí-
stavením, snášela chrás, hledla
tkavé a rozpait stranou
a
poala b-
dovat: „Ježíš Marjá,
kouí.
ono se mi z plotny
To Buh nebeský
ví,
pro
se
tolik
tak
J
kouí? Jen kdyby matika
boží dala a ono
se tolik nekouilo!'"
Na obd jsem ekala do tí hodin a když jsem pišla do lesa, mých nových známých tam nebylo. Z potutelného mraku, který se rozprostel nad lesy,
rozpršelo se
pímým, vtrem nehnaným. vonným, májovým deštm, ale záhy se vyjasnilo a slunce ped západem osvtlilo v parách snžn bílých zadýchanou v rudé
zem a
mokrými osykami.
zpv
ztápelo se za lesy
záplav, rozprostené za osvženými,
a postála.
nezelená
.
.
."
Zaslechla jsem
,.Už sa ta
malný
breza nezelená,
rozumla jsem slovm písn. hlav
Olga picházela v bílém šáteku na
matkou. Za nimi šel student, bratr její. a zase bos. Boty nesl v ruce a šel nkolií^ krok za matkou. Chápal lépe její lásku k venkovu a tužil se. Snad se stydl se svou
za verejší
svj útk: ponkud
se ulekl, ale
zstal.
Olga se
uklonila,
usmála a píse do-
zpívala. ..Již
vera veer
slyšela
touž píse P' ekla jsem
„Tu
pím
r'
já
jsem vás zpívat
jí.
vždycky zpívám, když se trá-
pro pak vy se trápíLe?" ..Pro? Jenom pro lo vné pro. ,.A
vné
pro lo
A
vdi.
lak
a rozum
I
hledání a pro prázdno odpo-
Chce
mi plakat, hledat cosi aby zaplašil ten šílený
se
nestaí,
smutek!" Podivila jsem
se.
ekla mrzut a hledla pivedaleko v ped, „dráždí m, oima nýma ..Ano.-
když
nkomu
vám
ráno povídala, nu,
jako
mlký
:;sklízené
nerozumím.
co li?
lalí^a ješL jsou na
Mají--duši
nm
jen
tch lze snadno hovoit. vám chtla povídat o jiném
zbytkv;>o
když jsení byla jsem hotova.
xA.le
o nichž jsem
Ti.
lovku,
Slova scházejí!
-Xhtla bych nco, co nemohy? Chtla bych, co
není,'
tak,
rozumt všemu, vládnout
abych vidla
i
..Jen se nezbláznil"
mn
obrácena
vším,
do tmy!'>
dodala:
ekla .,Ta
jí
paní a ke
má
vyídilku!
Búh ví. po kom!"" Její oi pi tom vyjadoNerozumla jasn své dcei, valy radost. ale pece se tšila z výsledk vychování, jehož
jí
nutností
dopála, „protože byla píležitost," své povahy, která nezapomínala,
využitkovati všeho. ních
Nesla plný klín
vtviek mladých stromk.
21
letoš-
Poplenila
mladý
pro
les
své
prádelníky
pražské
a
šatníky.
Naíkala na letošní sucho. Chtla koupit máslo pro domácnost ale našla ho po slaveních jen
tyi
liberky.
Znenáhla poala tlumili hlas a mírnit Olga s bratrem daleko nás pedešli. krok. pijede ,.I na obd zítra musím shánt,
muž
a piveze hosty, pány, co by rádi naši
A
holku.
jak vás
hned,
ona
tak jsem vás chtla prosit,
uvidla,
k
tolik
vám mla
dvry,
domluvte jí, na mne ona nic nedá, kde pak já, já jsem jí starodávní, niemu nerozumím, eknte jí to moude: si hned toho piána nenechává, nebo každou známos nekazil My nad ní starostí \í. jaké je to dít a po sešedivímel
bu a
a
Bh
kom
je."
Olga se ohlédla, pohodila hlavou a usmála se.
Nemohla rozumti,
ale znala snad už si
naíkající,
ji
o '^em
matka mluví,
takovou, všem
že pochopila,
že
je
známým
e
o
ní.
„Aha, už vtil" ekla paní a pospíšila si.
aby
ji
dohonila.
„Tak, prosím vás!" do-
dala ješt polohlasn.
Olze ani slova neeknu.
oi
Umínila jsem
A
si,
jde tak, jak
že jí
ukazují, svou cestou, myslila jsem. Ale
jaká byla ta cesta
to.
její
duše. mladé, roz-
bouené, dosud nikde nespoinulé, vábilo a zajímalo. Vždy letla ješt v nevyjasnných mlhách sebepoznání, mnoho ješt doufala, vysoko vzlétala, únavné dálky ži-
m
tkav
vota neznala, neklidné peruti touhy
dvivou
rozpínala
silou mládí.
IV.
N
veei
avrátila jsem se po Olgy tam dosud nebylo.
Šeilo si
V malém rybníku
se.
odpovídajíce
dv
volaly
v dálce, ve velkém rybníku,
chrení
rové, beztvaré
Vysoká,
do zahrady.
žáby
vytrvale
a
kdesi
chrastilo sbo-
ostatních.
bezmraná
obloha, na
východ
posledním odrazem paprsk sluneních jako
zedným
karmínem
nasáklá, šedla a v je-
jím stedu stál vykrojený msíc, plál
tm
Cosi
jako
zašumnní kídel
lová vrátka.
mn.
vyplaše-
Zaskípala kOlga pišla byste a neslyšn
ného ptáka jsem ke
v polo-
bez rozhtých paprsk. zaslechla.
Zavonly konvalinky,
zatknuty na prsou.
Mla
které
kolem hlavy
mla ovi-
nutý bílý i
šál
po zpsobu Orienlálek.
brada byly jím ..Je
krásn!''
ásten ekla
I
elo
kryty.
tiše.
..Vždy vy nemilujete venkova!"' ..Nemiluji!"
opakovala.
sama
..Což já
Jsem taková nespokojená. v nco mne nutí. abych kamsi mst, Jsem-li utekla, jsem nespokojena, chce se mi venvím. co miluji?
kova,
a jsem-li zde, myslím:
Bože,
jak je
A
pak se mi nelíbí ani Praha, ani venkov, a chtlo by se mi odejít nikdo nezná, kde je nkam daleko, kde v Praze krásn!
m
volno, široko a plocho.'"
k poplužnímu dvoru kaštan. leskla se do zrcadlo stíbrné Na kraji jako plátky bílými kolejí sebhlá voda. popadaná Šly jsme za vonnou tmou v
kvt
v.
Olga
bychom
m
vesnici,
aleje odkvtajících
vzala za ruku a tak
se bály, že
vzdychání usínající
peslechneme aleje, šly
tiše.
jako
tiché za-
jsme v tmavé
neurito. „Já to .,Víte, kam jdeme ?'• zašeptala. málo znám. A tak jdeme v tmu, nevíme, kam. Ani svtla nám nedali na cestu. Víte, že pravoslavní Srbové dávají mrtvým na tu
prsa voskový
sloupek,
24
aby
jej
rozžali,
až
pjdou po .,Kdo
bezmrnou
smrti dlouhou cestou,
O
dálkou a tmou?
vám
temnji tam?'
je asi
to povídal?"
„Nékdo, kdo tam
Inženýr jeden.
byl.
Podivín takový. Pijede sera snad ženichem?"' ,,I ten je vaším
Snad
.,Snad ho zajímám.
už starý a myshvý.
I s
zítra.'-
nic víc.
Je
láskou by bylo tžko.
/"Poád na mne zkoumav hledí a uvažuje. -^ Myslí, že mi možno postait^ Jsem nyní zde a za chvíli za horami. Co vyzkoumá a zváží?" se
,.Líbí
vám?"
m
zajímá, „Nerozumím mu a jen ten poznáváním komu nerozumím^ Mn je s lidí
jako
Pete je každý, Pete a odhody^ Ale
denními^ hsty.
s
ale nikdo neschovává.
on mi ješt není jasný. Zbývá ješt mnoho Ach, kdybyste vdla, jaký jsem co ísti. K memu nejsem, nestaím, tvor! bídný já
—
nieho neznám. Uím se, uím, ale tak, jako když kvtiny suší pro herbá! Louku dom
A
nezbývá než vzíti po svadlé kvtin. A jiným se posmívám i tenkrát, kdy bych nejradji plakala. Matka má
vzíti
se
nelze.
mnou
tak
starosti.
stžovala. Ale
Já vím.
eknte, co
Ona
mám
i
vám
si
init, když
vím. že se k niemu nehodím ? Nebudu dobrou pianistkou. ani tolik nadání, ani vy-
mn
ve
trvalosti
m
žena. když
vdám
se,
jen za
se
vin Y^;,i)udou-
není. A jaká pak budu každý omrzí? Což vdám-li
takové. jiedotené no-
které tak dlouhé^ abych ne-
li
A dotu-U potom, po svatb, Takový mám strach ze života.
staila doísti. co bude?
Takovou podivnou úzkosti 'Ne
z toho,
m eká,
ale z toho, jak tím projdu? Je
bolestno,
ale
že
nemohu
jsem
již
co
mi
taková bez deíínova,
vytrvat a spoinout.
A
víte-li,
Když si pedstavím celou naži zem, tak se mi zdá, že i ona je náhle tak malá, a je mi až úzko, že na ní musím setrvat! Njak žpatnou náhodou jsem se sem dostala. Jsem njaký potulný kosmický prach, z desíti zemelých svtu sešlý! Gi co?" „Proto vám bude dobe, až pjdete po co?
smrti
bezmrnou dálkou
„Ano, ale oni dávají
aby
a tmou."
mrtvému do ruky
zaplatil vstup
do toho druhého lepšíko svta. A ten já zahodím hned s poátku. Nevejdu již nikdy do svta, který má vchod a hranice. Zstanu mimo!"i
peníz,
,,A
bude
si
což až
ím
sloupek
svítit?"
vám dohoí
a ne-
..Pak
mže
pjdu jenom
VždyC ne-
tmou.
být ani vtši tmy,
nežli zde,
tom
v
potácení, váhání a hledání a hádání."
Šly jsme vité.
již
dlouhou
nerozjeté cest.
nás ani v
ei
po štrko-
chvíli
Bylo nepohodlno, ale
nenapadlo, že se lze
vrátit.
Teprve po chvíli tiché zamlklosti jsme tak ustanovily a vrátily se. „Mnoho jsem vám toho namluvila. Ale já jindy neustále
mlím
a
pemítám, a
nelze
Ostatn, kdož jdu, nebo je
ví, asto se tak vypovídat. to odkud picházím a kam vedle tak, jak íká stará Bílková v chalup nás: To jenom než náturu vyzkoumá!- Za-
smála
se.
Vrátily jsme se
do vesnice.
Byla
již
všecka zalita vlahou tmou.
Olga tu chvílemi postála, šál pouze kolem krku navinula a naslouchala s hlavou k rameni slab nachýlenou oddechu les v a hor.
Nechtlo
se
nám
dom
na kamenném výstupku
Usedly jsme
ped
stavením a
povídaly.
„Povídejme
si
pohádky,-'
ekla
šeptem.'* ,,Vy
máte ráda pohádky?'
tiše,
..ale
nktei é. Nikdy ne o trpaslízdrobnlém, ani takové, kde rek hledá pod zemí svj cíl, ale vysoko v oblanu. O sklenném vrchu, o nebezpeenství cest pro vodu živou, o nevytrvalosti rek, kteí se ohlédli, svésti dali vábivými hlasy a zkamenli, a víte, takové pohádky o vnjšku a nitru. O pomalované facad pro ty, kteí nemají zlatý klí, aby vstoupili dovnit, kteí, kdyby se tam náhodou dostali, nieho by nepochopili a jen svtlem oslnni vrátili by se zpt; a s takovým vnitkem o hlubokých sklepích i vysokých cimbuích, o zrcadlových sálech, o neko..Ano, ale jen
cích,
ani o
nem
i
nených
stupních klenutých prostou klenbou
A sama
vám povídala takovou pohádku. Ale ta nemá poátku ani konce. Letí jako meteor mimo nás ze tmy do tmy. pravdy.
A
bych
tak by zaínala jako v písmu: na
poátku
bylo tma." „Povídejte tedy!''
odpovdla. ..je pozd. Pjdu pak má pohádka byla by jen rozpadlou budovou, hromadou kamení. Snad nkdy jindy vám ji povím, snad bude lépe, zstane-li nedopovdéna." Doprovodila jsem ji dom. Pozvala m, „Ne,"
dom. A
28
abych s ní zítra šla lesy vstíc hostm. ..A nehnvejte se na nme, duše se tak bláhové, široce rozevela,'" dodala.
Vracela jsem se
osamlé
vesnice
dom.
Krása a
klid
teplým veerem.
nesly se
Chvílemi pes rozzlobené zaštkal,
hmyz
peletl kolem hlavy, u ucha zabzuel, a cestu tichým skokem (chvílemi odpoívajíc)
pebhla žabika. Malý, bosý hoch, otloukaje patu o patu,
zvdav Tma
udýchán ke mn. Cestu mi pe-
dobíhal všecek
sílila
jeho zvdavost.
bhl, prchav pohlédl a Postála jsem
ped
tiše
odeši.
stavením.
Hospodyn má tiše odcházela spát. Sundala trepky pede dvemi a zamykala zámek kuchyn, který peskakoval jako když z pistole
Drobné,
a praskal,
stílí.
vzdálené
hvzdy
kmitaly
na
ím
déle jsem k nim vysokém, jasném nebi. hledla, lim uritji cítila jsem jich dálku,
^
mizení a pojem žitém
s
nekonena^Po veeru
0'gou. takovou pocmmou,
i
mn mn
nevzbuzovaly se ^e snní, ale cosi rozháraného, ne-
nejasnou bytostí, sladké city
sob
pro-
a
bolestného.
poj atelného,
nespoj itelného
Snad
odraz vlastního vzboueného,
to bvl
rozhoupaného nitra, rozkvašených citv a neusnulých dojmuv, ale tak jsem cílila hroznou, studenou, nepekroitelnou nedostupnost uvnit, kolem v dalekém prostoru jako Olgina duše v noci dokoán rozevené, jarní, arovné. i
R.áno ale
Zahrada byla vlhká.
trochu pršelo.
ne hluboce promoklá. Spadalé lístky jako roztrhaná psaníka rozmokly a
kvt
zmizel v.
Vzduchem létaly a pištly vlaštovky takovým smutným, svolávajícím hlasem. Olgu jsem prostovlasá,
v
našla bílých,
na
zahrad.
batistových
Stála šatech,
pod hruší a otrhávala mezi nahtými plody a
mkkými, blav
slab
uchycené,
zelenými
plané
listy
kahšky
o vadlé,
bývalých
kvt. „Pohlete, jakou zbytenou práci koekla. ,,To jsem zase já. Všechno. co iním, je tak bezúelné, y Vždy píroda nám,'*
je
sama tak moudrá,
že vše, co není života
30
nahradí
schopno,
pjdeme '?^ Paní
Nu
schopnjším.
což.
;>.
vyšla
peklenutý uzardlá a
na
v tvái
Byla všecka
výstupek.
mla pes
erné, hedvábné, staromodní šaty pevázána
kuchyskou zástru. ..Jsou
o nich.
takové oni
,,A!e
staré
tomu
v Praze i
nási Mají
o
doma
až
erta rozbudou mluvit
svou
v hedvábí.".
ekla
hadry,''
páni
ti
Pece eknou,
umjí! chodí
to
villu
a
pani
>
Olga se shovívav usmála. ,,Je
Marek pipraven
ale
?••
odpovdla
,,Už jde."
zeptala se matky.
paní. ,,Myl si nohy.
bude hned hotov."
Marek, bratr Olgin, za chvíli vyšel. Ml vyleštné boty a oí s nich nespouštl. Sotva uinil dva kroky, uzel na nich asi njaký prášek.
Vyal
pes druhou dlouho
jej
kapesník, peložil jednu nohu
a tak jako skvrnu na mosaze
otíral.
,.To je jediná radost
nic
na
svt
neuznává.
Markova. Jen
Jiného
svoje nohy!"'
pravila Olga. Sli
jsme po
širokých
mezích
kolem
posnžených bílým kvtem poupat, nkde v celých vncích jako kvetoucích hloh,
31
nerozkvetlá myrta. rozložených, s
riižovými
hokých
z
nkde
jednoho
tyinkami a
v proudech vtví bodá tryskajících, s
vní
marnivou
niandh'.
Chudobky umokly a smutn se sevely. Po nízké tráv kvetl jasn žlutý pryskyrník a ržový. Amonný jitrocel. Olga ho natrhala svazeek. .,Konvalinky mi zvadly, jsem dnes bez kvtin," pravila a
dýchala
do
jemného,
ovlhlého
chmýí
jitrocele.
Nad lesem táhly páry. Vešli jsme tam. Marek šel ped námi, tiše si pohvizdoval a tak hledl na svoje vyleštné boty, že se
ke
jalovce. do ..Komu vlastn jdeme vstíc
zapletl
jsem
?••
zeptala
se.
..Pijede latinek a snad sestenice.
ješt
Pak
dva.'* ,.I
kníže Vindischgrátz ?•
„Ne,
kníže
zstane doma.
On
se ani
Pijede pan Ballsen, ten inženýr; pjde váhav, poví nám, jak staré jsou lesy, jaký je tu geolologický útvar, kohk metr leží krajina nad moem, jaká tu jest kvtena, nepromluví na vás ani slova, ale zahledí se na vás otci nelíbí.
Nevzal by ho
32
s
sebou.
zpytav, dlouze a chladn. Ne srdcem, ale rozumem. Sete znaky, uiní si výsledek svého poznání. Pak s vámi promluví nkolik klidných slov s laskavou shovívavostí.
Niím
se nerozeheje, nenadchne,
se duší. ani nezapláe.
jak
objasní,
pišla,
v naplaveniny a
rozloží
ekne:
tak to pijít musilo.
Vidí-li ji
nezasmje
bolest,
bídu.
jako
pdu
byl to zákon. Vizte.
A
já se ho vyptávám, jako po stupních sestupujeme k pramenm. A najednou on stojí ped zavenými bra-
A
nami.
co zde
On íká
síla
dráždní
z
—
psobí? tážu se. On klidn a já
a já tma.
Síla!
pe-
v
nevysvtlitelného tajemství všeho. A vite-li, jak vypadá? Má ervený nos a nosí kulatou apku z erveného plyše. I na ulici
druh.
ji
A druhý
nosí.
Není.
_pijavý papír. sly.ší
ale
je
Vše do sebe vtáhne, co
Mj
a te.
host bude jeho mladší
myslím, nadaný, otec Ballsena
má
diletantem a vše ho zajímá. Ballsen
jako vidí,
rád.
Je
mnoho
vL Velmi mnoho ví. I já se od nho mnohému nauím. -Ale jeho duše jest jiná než má: -í tehda, když se zdá, že jsme se v mí-
nní
sešh, se rozcházíme,
ného svta*' fheznámé
A pece
m
dráždí
dráždh
jsme^aždý
Znám ho
33
z
ji-
m nco. Všechno jako cizince:
jako duši a ne jako lovka. Naši by byli rádi, kdybych se za nho provdala. Maman
dnes celou noc
m
budila. Naizovala,
abych
m'i neodekla, když nechci hrát tináct hodin denn klavír. A išt ped druhým.
íkám,
mám
Honí-li
jedno za úto-
m
do
hraní,
že se vdám, a naopak.'*
V
eho
já
Marek ninámi nesdlil, sevel psti a sám
lese bylo slyšeti houkání. s
zavolal a zahoukl.
Spolenost
se blížila.
mladý muž s dámou. Ml na zad, ústa pootevená a tak rozpait, jakoby stále eodnkud pijde pomoc. Slena,
V pedu
šel
složeny
ruce
usmíval se
mu
kal, že
kterou vedl,
byla
asi
osmnáctiletá.
Mla
dlouhou vlekou, kterou zadrhovala za každý ke, a ržovou, hedvábnou blusu staženým a s jedním rukávem u zápstí snkni
s
s
druhým rozpuštným.
mazhv
na sestenici. Tak malinko nám pi,.01go, ona je líná! Po vy táhla pi tom nosík do cliází vstíc!'" výše, pimhouila malá, bezvýrazná oka a „Je
hlavou
ketn
je!""
s
volala
moderním úesem kroutiv, ko-
pohnula.
Za nimi pricházeh dva
34
starší páni. Je-
den z nich. veliký lovk s výraznou tváí, orliím nosem a malounkýma, bystrýma okama, ml skuten na hlav epici z erveného plyše, ani ne tak fezu podobnou jako spíše apce, jakou nosí hostinští. Vše bylo, jak Olga ekla. Nemluvil, ruku podal a prohlížel.
O útvaru geologickém
se ne-
rozhovoil. Již díve cestou z nádraží sdlil své spolenosti vše.
Otec slenin byl blovlasý staec. Ple jeho byla chorobná, na lícních kostech zcela
Hledl
žlutavá.
stále
k zemi, hovoil málo
a opatrn. Bylo znáti, že pemýšlí. Vše, co promluvil,
mlo
váhu. Olgu asi
mnoho
mi-
vlídn ji pohladil, když došla k nmu, pohled upel na ni mkký, radostný a mi-
loval, i
lující.
Za pohlížel
ervené apce na ni chladn a zkoumav. Olga asi mla
to Ballsen v
i
pravdu, ekla-li, že s láskou by bylo tžko. < Byl jako po dlouhých mrazech zamrzlá eka v prvním slunci a teplých vtrech. Na povrchu stojí již roztálá voda; ale pohnouti nitrem, k tomu se nemže nijak odhodlati. Šli
podle sebe
„A což
les,
s
Olgou.
má-li pak duši?"
.,Ne!"
35
ekla
Olga.
..A
zem, ani ta necítí?" se ve vás, ve
..Cítí
vech, chcete-li tak.
zem
nemá
.,Vše
je
mn,
Ale
i
ve svých ner-
to je
peneseno:
duše."
zákon,
pousmála
vite!"
se
trochu Olga. ,,Vy se
vždy posmíváte
Upíti nedovedete.
nic víc.
zákonm, I
ale
vy jste pod-
robena!" ,,Ach, víte, vaše zákony, to jsou takové vehké deštníky. Mnoho se tam schová, ale všechno pece ne." pro výjimky jsou zákony!" ,,1 „Zákonky!" zasmála se Olga. „Ale ne. výjimky jsou protizákonné, své, ojedinlé, ony nepišly naplnit, ale rušit!" „A nezruší; neklamte se! Kde volá tisíc hlas, zaniká tichá píse nebo vzdech. Výjimka se nepodizuje sama, ale bývá stržena V život neplatí, co byste a obtována. chtla vy. Ne vlastni zájem, hledáni vlast-
ního štstí, ale oddání se povinnostem, pro-
spchu
spolenosti, celku, lidstvu!"
ten, kdo ruší, slabý, nech si. ho strhne proud. Já mluvím o výjimce, která je silou sama v sob, které není poteba nikoho a nieho, která nezstane
/,,Je-li
A
utluena na behu a neeká na milosrdenství
lidí!^^
sleno, vy jste pišla velmi pozd na svt. Dnes není pouští ani pousteven. Všechno je hrubé, strízhvé a chladné. Spolenost se zmnožila, zkížila a zapela o sebe. ,,Milá
z ní znamená zahynouti, a setrvati znamená pro nás nesvobodu. Vám nebude asi pomoci. Možno, kdybyste si sama
Vyjíti
v ní
získala
zích
opít.
pdy
a výše. Ale ani tu se bez
n
ramen neobejdete. Musíte se o Na samot nemžete stát a není
V samot
výše, není-li srovnávání.
A
notkou, nic
víc.
lenosti
osamocena,
a
pemrštnos
nieho
a koketnosC, kde budete
„Mltel" ekla Olga. Já
vy
jste
emu, jiný.
díve svou jí
ani
Od
vk
,.Je
víru,
tak otásl, že své
nesvedete.
pátelství, všichni
dávat duši, budou chtít tlo!"
mla
jste jed-
zstat ve spo-
chcete-li
Tam, kde budete nabízet uvidí
ci-
vlastní
to
vn
jedno.
svou pravdu,
ale
nevím
ni-
dnes duši.
:
Váš svt
prázdný. Ale kde
žily
je
drahé
pod vrátila, tam je na tom mém hbihrobníkem, je už tolik
bytosti a kde je skepse
hbitov, pamatujte.
tov,
kde vy
jste
nezhojených ran,
A
tolik
rov
a
kíž! Mlte
už jen proto, aby se u nich
A
kdyby
ml
kdo modlit.
co zbyli, se pišli jen pást jako
ti.
stádo ovcí na ty rovy,
není všechno ztra-
dokavad neztichne píse posledního ptáka v keích, dokavad i kee kvetou. Ale vy byste ani jedinou snnou krásu nezaceno,
chránil."
Ballsen se usmál a nevzrušil
Olga mluvila, ani když od
al perušenou rozmluvu ,,Jsou-li bakterie píinou
nho s
se,
odešla.
jejím
všech,
když Na-
otcem.
nebo
n-
kterých nakažhvých nemocí?"
Olga
za
došla
svou
sestenicí,
které
Marek ukazoval hnízdeko lindušek. „A
jé!"
hláskem.
A umjí
divila
,,Go
zpívat?
k nim matka
slena zdlouhavým To jsou ptákové? Odejdme, sice by se se
je to?
nevrátila!'
Paní jim vyšla vstíc, a díve ješt než pošeptala vzrušen: „On dnes ekne. Rozhodne se to! Zdálo se mi o nebožce mamince, jak sedí u okna u nás doma v msteku, a na tch starých talíích, co jsme mli, byla namalovaná kráva, jak ji slena v klobouku vede na pastvu, tak na tom jednom talíku držela došli
páni,
jisté o ni
3^
dva prsteny.
A na hlav mla
epec,
ten
od svatby schovávala!" co Došh jsme k ville. a já se rozlouila. Bylo mi nevolno mezi nimi; jejich vztahy vyluovaly m. Nieho se v jejich spolesi
nosti nedostávalo.
I
hlavní
i
vedlejší živly
byly vhodné, aby odehrály poslední jednání.
Usedla jsem na
kamenném prahu výmnku
a pemýšlela o Olze, ne tak usilovn, jen tak, jakoby se pedstava její lehkými kídly dotékala mého ela. Prosedla jsem tak
kohk hodin na špinavém, zabláceném dvore.
mne zlostn zakejhala husa, kudrobn hovoila, a na zahrádce ve
Vedle
ata
si
vtvích mladých štp tikali unaven, konejšiv ptáci, housata hovoíce pebíhala suchý hnj: koka dotýkala se tiše hubou
zem, našlapovala opatrn k vytenému cíh, pohodln
a jakoby došla (jakoby usedala
do koupeného kesla v divadle) se posadila na moje I
dolétl.
šaty.
náhle ke
sivý holub
Koketn
se kroutil,
mn
zamil
pozorn
a
zvedal
rousnaté své nožky a obracel se na všechny strany po potrav.
Dveka, erná, malá nými ústy
holka
s
obdél-
a nosem tak proboeným, jako
19
kdyby a on
dvoe
nkdo
ji
již
za
byl na špiku prst položii ním nepovstal, pecházela po
a snášela ze senníku nad
výmnkem
otep sena.
Nahoe
nikou
postála,
proti slunci
oi
zaclonila a pravila:
..Pražská
sleinka
se
prochází
s
tím
ervenobílým pánem okolo lesa! Tot jsou mastné námluvy! Jejich Pep vera nebylo nikde másla dost!" Bylo mi njak do útrpného smíchu. Z ranní rozmluvy celého chování obou jsem vytušila, že asi Pepa marn máslo shánla, a že matka panina s talíkem s vymalovanou krávou a slenou, která ji epcem, vede na pastvu, s obma prsteny i
i
i
který schovávala od svatby, pišla asi
nco
jí
v sny
zcela jiného oznámit, než zasnou-
vnuky, nad
kterou, kdyby ji byla by sepjala ruce, pomodhla se rženec a dala za stíbrný dvacetník s panenkou Marií sloužit za její duši mši svatou.
bení své znala,
byla
VI.
V,eer byl jiný, jasnjší byla tichá,
verejšího. Zahrada
tmavá, za den vyschlá a nezrosena
Tmavé
vlny
les za
po stráních
polí
vstávajícími prahy
rýsovaly
se
na
stríbro-
modré obloze a dýchaly dlouhým, po
celé
jejich délce rozlitým zavanutím.
V
mladém, sotva ve klas vyžit, tenounce jako pták trhal svou
polích, v
hnaném
tenkou písniku cvrek. Kdesi ve staveních štkal zuiv pes.
smrem
k
ville
za-
Po pšince, která se blala v msíném svtle a vinula kolem plot, picházel tichým
krokem kdosi: bílá ženská postava. Chvílemi postála, naslouchala, pozorovala. Poznala jsem jí podle krok. Tak mkce a tiše nechodí vesnická dvata. Byla to Olga. „Jste
Doma s
je
Markem
a
to vy?' ekla. „Hledám hrozn. Odešla jsem. Maman
v besídce a pláe.
neví ani, o
em
je
Marek
jí
vás.
sedí
svdí,
e!'-
„A co druzí?" !" skoup ekla Olga a odmlela tvá byla klidná a vážná. Poznala jsem skuten, že se babika marn ve
..Odejeli
se.
Její
snách
zjevila.
Šly
jsme
zvolna
pastvinou
kolem
chalup.
..Maman nepochopí a nepochopí
!
Ona
myslí, že je to jako za jejích dob. Vzali se:
ml tyi
on
šajn vna mohla být
zlatých
maman: mla erna hlav dva njakou novou modu,
svatba. Jako
vené tylové
šaty, krinolinu a
nitné copy,
také
táti
domluvili se o vaení, ona
eských
dv st
ona
sta služby,
a dost. Byly-li tyhle podmínky,
kolá
(tenkrát
mu
poslala mísu
zaínalo
se
vla-
stenit), tatí byl okouzlen a vzali se.
A maman
myslí, že já také tak
m
mohu.
posílala od když školy ke škole, a když jsem, co se dalo peíst, peetla. 'Vždy mi není nijak šastno, protože rozeznávám. Já vím, že
že to ješt
A^aší
je
dnes
jde,
lépe
mn.
než
v nutnos. v osud, nevzchopí,
nieho
spokojena.
Vždy
vídala, ani
aby
muž
hospodyni, kterou
Bh
a synové bijou,
ví
njak temn Ona v pedurení, že se nikdy
~.
si
nepeje a
ona,
vším
je se
jak jste
komín nevymete a jen
sama
po-
se modlí,
kamen se nekouilo. ^ poznání? Jen aby množilo
dal a z
^K emu
je
touhy a otázky a inilo je bezúelnjší a
mn
Snad nemám, kde spoinouti Olga njak cítila, nezodpovdné.
výitek matiných, že
je radostno,
že
?«
že je
se
m^usí
zbavit
musí sama
sob
nechtla-li
vyvrátit,
V
slzách se
oi
jí
ona
ji
vyslechnouti.
zatpytily,
jí.
Olze, o níž
jsem myslila, že se sama žádnou povinností nesepjala.
„Odpuste mi
místa,
takové a
jsou, pro
pronesla pevn.
..Jsem
Ptala jsem se dnes Ballsena.
tak stísnna. jsou-li
!''
nž
pro
bytosti,
on
mi ekl, že ano, že
nž
místa nezbylo
nezbylo
takové
i
Mám
!
x duši
njaký chaos. Ani sama nemohu rozeznat píiny všeho, a precfe jest to asi všechno z dálky tak prosté jako
hospodyn
vaší
nevymetený komín
!"'
o vaši ruku
„Balsen íkal
vy
a
jste
mu
odekla, že matka vaše pláe ?" Vždyf je rozumný lovk „Ne, neíkal a moderní lovka Co všechno by se musilo Vždyf život hdí spojit, aby jej spoutalo !
!
uených
je
kámen na
bezvdom.
láska
mla
pak
rozum
i
udusila.
stn broušený.
píhš tupé. Nikde
Ijhly jsou
náhle,
tisíc
ješt i
—
tolik
vdní
V jeho
se nic nezlomí
Kdyby
byl
kypré
pdy
by
letech
mladý a i
vláhy,
spojila a
na
as
však
již
ne-
není
rozvážného potopení. Vždy to dnes bylo práv takové. Já zde v samot vše promyshla,
v tichu
myšlének, vše,
43
emu
m
uil, a tak
njak
Vždy má
duše je rozdílná než duch jehór>
vzepelo jeho uení.
zná nábožensví poznání,
>n
f
se vše
sn
7?hyby, já krásy
a víry.
vdní
i
po-^
Kde on sotva
já stavím, kde on popírá, já tvoím. A znechutilo se mi jeho hospodáství. studený Jako mrazy na rozkvetlé \ Jak je zahrady padají jeho slova. Maman pláe: hloupými že pohrdám pro hloupost, a chyitrého že jsem také zahnala. Pro ni je dvojí: ^hloupý a uený. Její pojem uenosti v jedno > Xsplývá, kde pro mne je celá klaviatura !>^'^ „A což se pan Ballsen rozhnval, že
/doznává,
i
(
1
!
;
I
vaše matka pláe ?' ..^Nerozhnval,
a
o
tom díve
poznali,
že
jste
mu
louil
se
na vždy,
Všichni jsme tu
skuten
nevrátí.
se
doutník a odešel
„Snad vy
ale
nemluvil.
Zapálil
I"
sama chtla? Vždy ráno aby mlel. A nelitujete sama
jste
kázala,
pro svou osobu, nemilovala jste ho, vite?"' ,,Xe,
jiného. chvíle,
nemilovala
Nkdy
se
kdy jsem
1
mi
Ani jeho, ani zdálo,
myslila,
že
byly
koho takové
jsem pilnula
celou duší, ale byly to jen chvíle.
Já roz-
umím lásce tak, jako jí nikdo jiný nerozumí. Špatn jsem vám vyložila vera sebe. Ne-
44
jsem tkavá niterné, stoupám,,
hrzu.
^áda
jen
zkoumám
tlo, jeho krelikosf
xA^le
byl
Ballsen
lovk,
jediný
a
psobí mi který
vbec
nemilovat Ti všichni dívjší mluvili, mluvili, frásí dunlo, až bylo smutno. Pochopením, duší jen blýskali. A konec asi
byl takový,
že
pro duši, ne
"naplním
výmnou
ale tak
/
< Jim
staí
tlo,
žena
za ni^_
jejich
dtem. ^>Ostatní vše je zby teno a možno jim na posmch, pro rozkol a pro zlou vli. <^A já vím, že mají pravdu oni, ne já; ale co si mám poít v tom život¥?'"irde se i
když všude najdu stejnou
prolomení,
zvítzení tla.
Mla
odpov: jsem pro-
'^fesora hudby. Byla to jasná, volná duše. Já
ho tohk milovala pro jeho
vdní. A co on, starec, Poal upírat zraky a
jak
výši,
pro jeho
tomu rozuml ?
tisknout mi ruku. mi na vky, a i všechny pedI se nosti jeho ducha pro "mne zmizely. všemi jinými je tak, Láska vysoká, oištná, jako poznání nejvyššího boha bez tváe, se
.
prostá.
/ •
/
/
*
mi hrozno tctuinedvdu; -Ruce mají
kuchaka, hospodyn, zdravá matka
Zhnusil
—
jejím zapomenutí. Bylo
tlapy.
uchytit,
/
peca-^htli jenom tlck^ne
s ní,
a úzko ze všegh
jako
jj,
ale byl starý a
myslil a nezadal_si_nijak,
pak
—— i^
bez zloby a trest, boha myšlénky a krásy, je
umlecké
dílo.
I f
^
^
j^m
m
!
^
//m // 'I
jako kyselina.
m
\
^^
je
jiná než druhé. Jsem zloin.^na který ješt nenašh zákona. Nevdí, podle eho soudit. Jsem jako spis v registratue o emsi novém pojednávající.^_Není pro mne dosud oddlení^ A ponvadž jsem sama, nestojím ješt za za jiný falešný jeho utvoení. Skryjou nápis a nikdo se po mne nezeptá Uvidíte!" „A tak eknte, co vlastn chcete ? Vždy vy celým životem hýbáte !' ..Dnes už nechci nieho. Ale chtl i-li
Já ^ vím, že
jako-^^jo^vý
/
7
váše
Ale
Polije je a rozmyje.
míti poslušnou a šastnou, osudu jejich odevzdanou, mli nechat prostou. Tak prostou, jako byla
m
snad moje babika. Vždy jen prosté srdce dovede pilnout a odevzdat se na vky. Což za to mohu já? Což^je vbec možno
muže pro mne ?^^ižšího duševn
nalézti vzíti
vyrostl a vyspl, jinak
si
pracoval a pak bude jako
budeme na je
si
nemohu, a bude-li myslivý, jist jinak životní názor vys
Ballsenem. Oba
svou pravduf a nebude ani na oné stran. Je to tak: poznání bolestné a muivé>-j^Nemá nikSo chtít
té,
chtít míti
ani
sdíleti je s
spojení,
druhým
jako je
v
takovém nerozluném
manželství.- doznání
má
stupn a výši. Dva pi stoupání shody nedocílí. A tak jsou si jen závadou a píinou nových
Já to cítím, že nikomu štstí
bolestí.
nepinesu,
ponvadž
a nebudu-li
smt
i
sebe
i
vše
se nedovedu podídit, zstat osamocena, zahubím
vkol!"
„Vždy vaše matka nežádá neúprosn, Mluví o jiném se provdala? !" opateni a vy i tu se vzpíráte
abyste
za-
„Vy víte, co matka chce ? Abych udlala zkoušku z hudby a zaídila si ústav aby nebylo lze odejíti z domu!"
státní tak,
„Vám
se
nechce?"
,,Nu a jak
pak,
vždyt jest to
stejné
dti, hrát s nimi prstová cviení, lhát rodim, že jsou nadané, aby mi ne-
A
kdybych ekla, co si mysKm, a já bych to ekla: aby si dti vzali dom, že nemají nadání, aby dtí nemuiU a penz nevyhazovali pro nesmyslný názor, že jim tak dávají vzdlání, a kdybych si nechala jednu dv nadané: k emu je mi jaký by to byl ústav, a odešly,
vždy
to
nemohu
!
—
poteba
státních zkoušek?"
..Ano."
\
ekla jsem
jí.
..pro
vás
skutené
nezbylo místa."
„Anebo ped patnáctým rokem matka abych byla uitelkou. Já již tehda nemohla pojímat tento smr jako pouhý pramen výživy. A jinak zdálo se mi. že. nejsme-li chudí, není poteba zabírat místa chtla,
sami
mají
toho více potebí. Dnes vím, že jsem
dobe
"""^ti^-^jejichžto
rodiny
neb
oni
uinila. Jaká pak bych byla uitelka?
,
Podti zahradu, lesa bych na nebo do slala Ty, které ne\ a ekla jim: ..Xemote se!' mají nadání, marn by tu léta prosedly, <
mají-li a snad i touhu vdti, nech ji ubijou koncm, hned z mládí, aby nedošly k k jakým jsem došla já. Babika má etla jen švabachem a to ješt zdlouhav, a matka má jakživa ani jediné knihy nepeetla, jen „Císa Josef a jeho dvr'" a
./a
tm
pece bývají ob mým stále pedkládaným píkladem a stále slyším, jak to za starých dob bývalo pkné, jaká byla babika dobrá • žena a matka I" „Což váš
otec,
vaši budoucnost',
jakou on
souhlasí
si
pedstavuje co
matka
tichý.
Nemá
s tím,
pro vás stanoví?" „Otec
mj
je
chorobný a
4S
vzdlání,
velikého
mu
poznání je
ale
sám dlouhým pochodem nestará, ponvadž matka radit
nedá,
Staí
mu
a on
jí
jí.
.,1
to vaše
poplašené
hledání,
jako
létání,
dnes
vše,
co
nahradí schopnjším
které
vám
je
mi pipadá
to vaše
ráno.
trhávala plané kvty,
moudrá, že
se
!"
ekla jsem
A ekla jste Vždy
nic
si
ticha a klidu. Víte, tak
spadly.
O
došel.
poteba
je bezúelné.
nmu
protože k
pedpisovat ani na vždycky ustoupil.
ticho a klid
„Poslyšte."
Každé
mrslivý.
je
radostné,
horené
když jste odby byly samy
sama: Vše. co iním. píroda je sama tak není
života
schopno.
,
(
!'•
..Dobe
I" ekla. „Tedy nemluvme. ,Nánevyzkoumám,' ale život to ukáže. Obtžovala jsem vás. vím to. Proto však pece myslit nepestanu. eka tee k tomu moi, ke kterému je sklonna. Moe svoje
turu
najde,
nezhyne-h
píhšnfm
vyschne-li v parných dnech
žárem,
„Nevrou a pochybováními nevíte niemu !' ,.Snad pece nemu vím je
ve
utrpení
mn
a bolest
A
jedno
vypracuje. <^Zvrat
ne-
!"
Vy však !
-..Vím, že
z
nebo
obého se pochod!^
Bu
budu
ji
Kdož
to
ví
nebo
léiti,
spchám; kdyby vánocích
jí
sama zaliju. s niím ne-
matce nebylo
v
pokoje a nepostrkovaia o
se
Já nespchám,
!
m
tiše
tolik ne-
jako dti
skoápky oechové od
kraje
mísy. aby daleko odplavaly, ani byste snad
nebyla musila vyslechnouti všechny nejistoty
mé
stísnné duše Odpustte mi. Maman snad se již upokojila. Zítra pjdeme záhy 1
na ranní vlak a sotva se
již
uvidíme
!"'
Olga se rozlouila a odešla, jak ekla,
jako
nedopovdná
její
teor; ze
tmy do tmy.
pohádka, jako me-
Bílá,
prchává a vzní-
cená.
Dlouho
jsem
dlouho
postála,
za
ní
hledla.
Pastviny vlhce zadýchaly, zavonl hloh a jitrocel.
Hledla jsem mezi stromoví a vila, že v malé, bílé
ville
oteveným oknem
zaplane svtélko,
rozlijí se sladké,
zvuky starých, pochmurných Ale nestalo stalo
sokou,
temné a starou
se.
že
pevné
písní.
Kadeavé stromoví z-
staré
hruši
piano s
Jen vy-
tiché.
poloholýma.
rozepjatýma ramenoma leskla se jako hrubý démant hvzda.
široce
kmitav
VIL
U.sinala se
jsem
tžce
toho
veera.
Stále
zdálo, že slyším poplašený let ptáka,
mi
moje okna zatloukl bolestné krídloma. Ráno chtla jsem mluvit ješt s Olgou. Ale že
i
bylo
v
podmrano,
když jsem
vstala,
slunce
m
nevzbudilo a
bylo už pozd.
Celá rodina šla ku dráze; venými okenicemi a visacím
villa se
za-
zámkem na
dveích byla opuštna a nmá. Olgy jsem tedy nespatila. Mli pijeti já po jaru do vesnice na prázdniny. Ale musila odjeti a jich jsem se nedokala; ani v Praze jsem se nikdy s Olgou nei
setkala.
Jen jednou, asi po jsem práv s kýmsi a v tiché uhci. Šla sama,
dvou
letech,
mla
prosté šaty a v ruce dva bílé narcisy.
tsn mimo tak
se
prostší
mi a
domy, nikoho zdálo,
vyšší.
že
byla
Musila
šla
jsem ji erné, sob na
zahlédla
se
si
Šla
nevšímala a
všecka
nám
njak
uhnouti.
Pozvedla oi, ale obrazu našeho nepijala. Nepoznala m. Oi její nebyly již takové jako tehda, když jsem ji poprvé uvidla
noci. Nestídala se v nich radosC a smutek, svtlo a stín. Jakoby boles v nich kolem v zái nemla místa, jakoby se rozlévala, tak podivn, tise zahrály ty oi.
Y jarní
i
Nebylo tam tolik nem^itého zmatku, nebylo tam než nekonené stídání smutku. ..Svou cestu již našla I" myslila jsem tehdy a nemýhla jsem se. Na podzim téhož roku zajela jsem do
Stíbrné Beziny. Málo se tam zmnilo. Mladé stromky, zdálo se, sesílily a zkošatly na starých ani :
zmny
nebylo.
Jen starou hruši
nahýma ramenoma
i
s
polo-
veUké bízy za past-
vinou podah.
Mou bít
i
tehdejší
hospodyni
A
nejmladší syn.
jí
práv zaal
ani pokory ne-
ulekána byla, stejné divila a nikdy si nestžovala. pibylo.
I
Sdlila mi, že ve Olgina, letos s
druhými
..Zemela,
zcela stalo.
i
Šla
matka
Nevdla,
co se
jsem
provdala se?"
navštívit.
ji
myshla jsem
i
po cest. „Pijala ráz svého okoh
jemu svj \
by
?
dovedla
jího cítní ?
se
je paní,
ville
sama.
všemu
vtiskla
Našla duši tak vysokou, která zladit
rozbouený
Gi jak ?
V
klavír
je-
jakou tmu zalétla
záivá,
její
nepokojná
rozptýlená;
diiže ?
Splynula v jediném usmíení, zasdtila okolí i
sob?''
A zvdla
ze starých
kulaté
objímala starou lípu, a pletla
lávce, která
ústižk
Devné
dráty
Hlavu
rukách.
na zahrádce, na
sedla
Paní
—
jsem.
koberec.
voln
mla
se hýbaly v jejích
sklonnu.
Za
dv
ta
mnoho sešedivla. Mne tém ani nepoznala. Když vzpomnla, zavzdychala a chladnou radostí stáí léta
se
i
zaradovala.
„Ah,
ekla
tehda!"
vzpomínajíc
mnoho
hdejšího jara. ..Od té doby
se
te-
zm-
m
jsem jiná. docela jiná. Muž Pedešel m. tu zanechal, chudák ubohý pedešel. A dti také jako když z hnízda nilo.
já
I
!
vyletí
!••
,,Kde je
Marek
ale jen ze strachu
..Marek ? Studie
?'•
Marek
ho netšily a
jsem se díve, zvím o Olze. úedníkem u dráhy.
ptala
ped je
tím, co
mn
to bylo beztoho
zdlouhavé ekat v nejistot, co se s dtmi stane. To se ví, moc ho musím podporovat, ale jen když je v ji.stot. Jsem pece uspokojena
!"
53
„A Olga?"' zeptala jsem se v strnulém oekávání. I srdce, jakoby naslouchalo, zdálo se mi, že se zastavilo.
„Olga,
Vyítat Ale se
nco
,,Co
kíž neponesu
To
nedala. Já dost bránila.
si
na
což bylo se byla
udlala, to má.
si
jiného jsem pro ni myslila.
radit
ví,
Bože, co
no,
to nechci, já ten
jí
íci
plat,
sama tedy
rozstonala .
.
.
Ale
nedala; ješt by
si !"'
?" ptala
jsem se ztajeným
dechem. ,,No
bylo
Byl arci
stonal.
pece
víte,
to
trplivý.
vidli, že zkusil jako
dlouho
Otec
tak.
To však jsme muenník. Olga
nho
nehnula. Ve dne v noci ho obZa tu nemoc jakoby se byla promnila. Vedla jsem niemný, neužitený život, íkala po otcov smrti a jinak nedala,
se od
sluhovala.
než že
pjde
k milosrdným sestrám^^ Což
bylo dlat ? Šla. Je
tam
pl
roku a
nemže
noviciátu, aby
dokat, až jí vyprší doba mohla k nemocným. Snad tomu Bh chtl, ale já si nad tím díttem asto popláu. se
Jako bych mít život?
moci
ji
byla pochovala.
Já vím, co zkusí
s vlastním,
což
Paní zaplakala.
s cizími
Dv
A jaký bude
lovk
v ne-
!"
váhavé slzy spadly
na upleteny pruh koberce z ústižk. Za Vždyf tohk pospíchala chvíli se upokojila na její zaopatení. A Olg? ji starosti na vždy zbavila. Život tedy sám ukázal. eka nevyschla, našla svoje moe a Olga šla za jedinou svou vírou, nezalila se boles, zhasínat utrpení. ^^
Jen
„-..
její
nikdy
asi
jí,
Sla léit
nedohoí.
poznání
nezapomeneš'
A
tak jsem
si
pedstavila, není-li pro
žádaného zamstnání, co asi promyslí ve dlouhých hodinách tichých, pedepsaných modliteb, v jakých mukách propaluje se asi k hloubce její pemítání nevysvtlitelném a tajemném urení o všeho? Nedovedla jsem si ji pedstaviti ni v noviciáte
stsnanou,
ným
v pravidla
Ne ze zvdavosti, hledala jsem
v
ale z
její klášter,
a tázala se po se
sevenou neprostup-
okolím.
Sestra
ní.
malinkém
okénku
úastenství vy-
zazvonila u fortny
vrátná za
objevila
rozhrnutou,
a sdlila mi šeptanými, vlídnými slovy, že Olga nikoho z minulého
snžnou záclonou
svta nepijímá a
prosí
každého,
aby
jí
prominul a zapomenul. Odcházela jsem bolestná a sklamána.
ona ješt nespoinula, ona ješt Bojí se pipomenutí a myslila jsem. A to, jak sestra vzpomínání vrátná v slovech zdánhv nestupnovaných, v laskavém usmívání vyslovila ta dv slova: „Z minulého svta*', mi dlouho neumlkalo v mysli a po hodinách a dnech se navracelo. Já za nimi vidla svítit Olginy oi smutku propadlé a její ruce ve strachu ,.Xe,
tone v nejistotách. !''
i
a
zmatku vztažené jako
poznání musila
a
vzpomínání,
v
proti
obran
proti
všemu,
ím
projíti.
„Pro ni nebylo jiné než nové cesty,' myslila jsem,
a to
emu
se oddala,
zdálo
mi skuten takové jako zaradní spisu o nové vci pojednávajícího do starého, zcela jiným nápisem opateného oddlení
se
registratury.
Pak zase ušla dlouhá doba, hodiny, dny,
msíce
a
léta,
a
poslední
svtlo
oznailo mi dráhu Olgina spni. Má sestra se roznemohla na neštovice. Nemoc byla dlouhá a pinášela mnoho zármutku strachu ped zachvácením kohoi
Ó6
koliv jiného z nás.
My
noním bdním
byly
všechny vysíleny tak. že nebylo se bez pomoci.
Matka do
nhož
noní
správu
poprosila
lze obejíti
ádu,
téhož
aby poslaly nám Ona se šerem pišla.
vstoupila Olga,
ošetovatelku.
Byla tichá a
podstatn
vlídná
od svých
i
dobrá,
sester.
a nelišila se
Poslušnosf
a
trplivost je všechny stejn zkonejší a pi-
spsobí.
Pinesla si v závitku velkou bílou zástru a v salonu, díve než vešla k nemocné, ji oblékala. Zástra pekládala se pes prsa kížem a vzadu na límci pepínala. Chtla jsem pomoci seste, ale shledala jsem. že schází jeden knoflík. Pinesla jsem nový a zatím, co jsem ho pišívala, otázala jsem se jí, necítí-li strachu, jde-li k tak tžce nemocným ? i
„Ne,'*
já
ani
ekla, „nikdy
ných.
K emu
Bohu
život
v
a
sestry,
sob „A
nemám
se také bát,
když jsme proto
obtovaly?/ Musí
poslání
strachu ani
býváme u tžce nemoccítit
lovk
!'"
ani nákazy do kláštera nepinesete ?'
„Ani to ne
!
Nikdy se nestává, aby se
nkterá takovou nakažlivou nemocí
roz-
Strach
jako
je
matka
krom
protože jsme byly
Bohu.
jednou
trestJ^-Jen
velebná
že
stalo,
lovk dvovat
Musí
nemohla.
chtla
novicek všechny
Ale pišly ješt od jedné tžce
rozeslány.
neštovicemi nemocné paní,
ale
na
ty nej-
Jen pod rukama praskaly a
horší.
se
odíci,
tekly.
Velebná matka to nerada dlá. aby posílala Ale
novicky.
sama
že
jedna
ped vysvcením
prosila a že toho bylo vehce potebí,
poslala ráda,
Byla mladinká a nezkušená, šla
ji.
kazila, ulehla a za
Byl to
volal.
ti dny
Mne
náhle
jakoby
úzkost,
ji
napo-
ale
snad
!'•
sevela taková mi kdosi drahý
která našla
se
Bh
ta
Pán
tžký pípad, ovšem,
to nebylo její poslání
úzkost
A
všecka se tásla.
ale
poplašná odcházel,
mnoho pdy po
pro-
bdlých nocech a pestálém strachu v znavené
mé
bytosti.
..Jaké bylo její krestné
jméno?"
jsem se a v nepokoji sama jsem
tázala je
vy-
slovila: ,.01ga?"
Olga !" odpovdla sestra klidn, hotovou zástru. I píjmení její ekla. ..Te již se její pravé jméno mže íci,'- dodala s narážkou na klášterní pra,,Ano,
oblékajíc
vidlo,
kteréž
nedovoluje
prozrazovati
nic
minulého života. Pokižovala se a po špikách napjat vešla do pokoje nemocné. Já zstala sedt dlouho a nepohnut, a vše vnjší kolem mne uhaslo. Všechna bytost' z
Olgina jako
kvetoucí luka se v mysli
mé
rozestela. ..Nebylo to její poslání/' opakovala
jsem po seste. „Ani to nebylo její poslání !" myslila jsem a vzpomnla na vonnou krásu onch jarních veer, když jsem ji prni uvidla, na všechna její neurilo postihující slova, na její vytušení velikých,
bezdn
neznámých sil^ v
nm
Jí
život
A pece co by byla
všechno
z
Marn
byl tmou.
hledala, poslání nenalezla.
^^
psobivé síly bylo v ní, co chtla A co asi tísn denního spni napadalo co
dovedla,
!
že jejího rozešení nevyššímu cíli nedospla Co ji k asi ve zvolném odvádní cizích, sobeckých prospch strhovalo a mátlo? A kudy a jak musila vyjíti na dlouhou cestu bezmrnou dálkou a tmou Donesla-li
v
její
vlastní cestu,
nalezla, že
!
!
v
její
života svítila,
nezmrné
prostory
z
promaeného
neshoelÝ sloupek, aby a
odnesla-U
si jím poutrpením zdejším za-
sloužený peníz, aby ani
tam
si
zaplatila ?
Aneb
pokoje nehledala, svtla nerožžala,
svta svtla a zapomenutí nevstoupila pluje její osamocená,
duše jako roznesená
k
niemu
vn
i
nepilnula
z uvadlých,
kvt
v májové noci a dlí prchává a zaniká? noucích
do
?
se,
hyroz-
Zaniká a rozprchává se podstata nejá, jen jednou za vnost
vysvtlitelného
skupená, rozchází se zdlouhav jako úastníci slavnosti, stísnivší se
chrámu, aby se nesešh,
rozvál
za
již
naposled u východu
tch podmínek nikdy
na všechny strany, jak
se
zemelých
svt
setkavší se potulný kosmický prach,
který
ona tehdy ekla,
náhodn
z desíti
jednotném tanci? Kdož to ví? Jisto, že prošla beze stopy, bez užitku tiše jako nepronešené zavíil
na
chvíli
v
:
slovo, jako
nestlesnná myšlénka.
4$^
-f^
4
$
w
v#
.
.íiá.
4
v
é}
é)
*-/
m
^
'^^
4
é^^ <'••
3^
ij
1- .i-
i;^
^
";-^'
^^
4^
'5§,#
^
5 rf-
-9
4
éJ
€
f.
"^^'u
# jí.
1 5y/
^
W-
^ ;f
^
rr
%
