Výroční zpráva Nadace Arbor vitae rok 2010

Výroční zpráva Nadace Arbor vitae rok 2010

Zprávu vydala:

Nadace Arbor Vitae

Autor výroční zprávy:

Bc. Marie Tomášková

Obsah 1.

Úvodní slovo

3

2.

Představení nadace

4

3.

Organizační struktura nadace

5

4.

Vyhlášené grantové okruhy

6

5.

Projekty podpořené v rámci grantového okruhu č. 1

7

6.

Projekty podpořené v rámci grantového okruhu č. 2

13

7.

Finanční zpráva za rok 2010

17

Nadace Arbor vitae, Nezabudnická 104, 252 30 Řevnice tel.: + 420 777 009 137; e-mail: [email protected]; www.nadacearborvitae.cz 2

1. Úvodní slovo „Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou. Psal jsem, jako se chytáme záchranného pásu.“ Tato slova napsal básník a esejista Pierre Reverdy (1889 – 1960) na sklonku života, když bilancoval přes tvorbu svůj život. To, co spojuje projekty podpořené v druhém grantovém okruhu „In lustro trahere znamená na světlo přivésti aneb ilustrace jako nasvícení textu“, je obscesivní posedlost tvorbou. Neschopnost oddělit osobní život a tvůrčí proces. Podle našeho názoru, právě tato jednota stojí v patě každého silného díla. Alžběta Skálová i František Skála v sobě spojují dva talenty: malířský, chceme-li kreslířský či ilustrátorský a schopnost vyprávět příběh. V tom jsou jedineční. Karel Srp je největším českým znalcem fenoména světového výtvarného umění Františka Kupky. Jeho text provází Kupkova díla a má schopnost je nasvěcovat a citlivě interpretovat. Nestorka českého překladatelství z francouzského jazyka do českého Jitka Hamzová kongeniálně převádí dílo Pierra Reverdyho, jednoho z nejvýznamnějších francouzských básníků. V rámci programu „Nekulturní venkov?!“ jsme již poněkolikáté podpořili hospicové hnutí. Podle našeho vnímání světa je málo potřebnějších aktivit i oblastí, kde stát selhává tak skandálním způsobem. Víme, že i do budoucna půjde o jednu z preferovaných oblastí naší grantové politiky. Zbylé prostředky v tomto okruhu jsme podle kvalit projektu i předchozích zkušeností rozložili po menších částkách tam, kde najdou své uplatnění a smysl.


2. Představení nadace Založení: Prosinec 1992

Hlavní poslání: podpora současného umění, podpora etnických umění, podpora vydávání literatury se vztahem k umění, Pořádání výstav a přehlídek umělecké tvorby.

Cíle: organizování výstav podporující etnické umění, podpora uměleckých aktivit etnických skupin obyvatel, do roku 1998 vydávání knih o výtvarném umění, donátorská činnost za účelem podpory uměleckých a společenských aktivit.

Programové cíle: Rozdělovat celkové roční výnosy z prostředků svěřených Nadačním Investičním fondem V rámci grantových okruhů neziskovému sektoru.

Identifikační údaje nadace: Adresa:

Nezabudická 104, 25230 Řevnice

web:

www.nadacearborvitae.cz

e-mail:

[email protected]

IČ:

48134881

DIČ:

CZ48134881


3. Organizační struktura nadace

Správní rada

Předseda správní rady Bc. Marie Tomášková

Člen správní rady Mgr. Marcel Řimák

Člen správní rady Mgr. Antonín Herudek

Dozorčí rada

Předseda dozorčí rady Hana Hejnicová

Člen dozorčí rady Ing. Stanislav Dvořák

Člen správní rady Mgr. Radka Seidlová


4.

Vyhlášené grantové okruhy

Nadace Arbor vitae vyhlásila v roce 2010 tyto okruhy:

GRANTOVÝ OKRUH č. 1 – Nekulturní venkov?!

GRANTOVÝ OKRUH č. 2 – In lustro trahere znamená na světlo přivésti aneb ilustrace jako nasvícení textu


5. Projekty podpořené v rámci grantového okruhu č. 1 Nekulturní venkov?! HOSPICOVÉ HNUTÍ – VYSOČINA, O.S. Hudba a výtvarnictví – nové činnosti dobrovolníků Hospicového hnutí Vysočina o. s. v LDN Buchtův kopec Teze projektu: Nemocnice Nové Město na Moravě má dislokované zdravotnické zařízení LDN - Sanatorium Buchtův kopec, které je součást obce Daňkovice se 180 obyvateli. Zde navštěvujeme s dobrovolníky nemocniční pokoje a také oddělení, kde jsou zřízena tzv. „ sociální lůžka“. Na tomto oddělení tráví klienti dlouhý čas, někteří z nich bez kontaktu s rodinou. V tomto zařízení také není pracovník, který by měl na starost program pro tyto klienty. Tato situace nás motivovala k tomu, že jsme s dobrovolníky zahájili pro tyto klienty nový program, kterým se snažíme zpříjemnit a zpestřit život a pobyt v tomto zařízení. Přicházíme za nimi s kytarou, zpěvníky a společně zpíváme. Toto „muzicírování“ jsme obohatili i o Orffovy nástroje, jejichž použití se setkalo s velkým a příznivým ohlasem. Klienti si vyberou nástroj, na který chtějí hrát a mají dobrý pocit z toho, že se také podílejí na hraní. Jsou oblíbeny hlavně písně lidové, protože velké procento klientů tvoří senioři. Tyto písně všichni znají a také některým připomínají mládí. Zpívání pro tyto lidi má obrovský význam, je to jiný způsob komunikace a zpívat mohou i klienti, kteří jsou upoutáni na lůžku. Nezůstali jsme jen u hudebního programu, ale přidali jsme také výtvarnou činnost. Scházíme se na oddělení ve společenské místnosti. Rozdáme zúčastněným výkresy s již předkresleným motivem. Ten je velmi důležitý, protože máme zkušenosti, že bez něj klienti nejsou schopni sami něco vytvořit. Snažíme se, aby se na výtvarné aktivitě podíleli také imobilní klienti. Sedíme u nich na lůžku a pomáháme jim kreslit, malovat, stříhat a lepit různé motivy. Zaznamenali jsme, že tyto činnosti, hudební i výtvarné, mají velmi pozitivní ohlas u pacientů, zdravotnického personálu, ale hlavně u rodinných příslušníků a blízkých, kteří za nimi přijíždějí. Zjistili, že u těchto lidí se zlepšuje psychika, která souvisí i se zlepšením zdravotního stavu. Pro nás dobrovolníky je velkým zadostiučiněním, že se s námi loučí úplně jiní lidé. Jsou to veselí a šťastní senioři, kteří se těší na další návštěvu a děkují nám za naši smysluplnou činnost. PŘÍBRAZSKÝ PLAVÁČEK O.S. Příbraz patří dětem 2011 Teze projektu: Příbraz patří dětem je již tradičním projektem spojeným s obcí Příbraz a s občanským sdružením Příbrazský Plaváček. V roce 2011 bude probíhat již 4. ročník těchto akcí pro děti. Z původního Vodnického dne konaného u příležitosti otevření dětského hřiště se stala řada tematických dnů, které se staly velice vyhledávanými a žádanými jak mezi příbrazskými dětmi a jejich rodiči, tak mezí lidmi ze širokého okolí. Naším cílem je vytvořit v průběhu každého dne takový program, aby se v něm pobavily jak děti, tak jejich rodiče a prarodiče, aby se na činnostech, jež odpoledne naplňují, museli podílet rodiče společně s dětmi, aby jim byli nápomocni a strávili tak skutečně společné chvíle. Zároveň je naší snahou zvát do našeho projektu kvalitní spolupracovníky - divadla, výtvarníky, tanečníky - tak abychom všem příchozím nabídli kvalitní zábavu, která v sobě skrývá nejen zmíněnou zábavu, ale i poučení, morální a výchovný aspekt.


Spoluprací s Domovem Pistina se snažíme zapojit do děni klientky tohoto ústavu, čímž nejen napomáháme zařazení klientek do běžného života, ale zároveň posilujeme sociální cítěni dětí, které, jak jsme se již v minulosti přesvědčili, berou tyto postižené spoluobčany jako rovnocenné partnery a nejsou zatíženy předsudky, jako mnozí dospěli. Neméně důležitým cílem je pro nás spolupráce s mládeží, která již odrostla pořádaným akcím, ale aktivně se podílí na samotné organizaci jednotlivých dní. Tím částečně směřujeme využití jejich volného času k prospěšným aktivitám. Při realizaci projektu spolupracujeme i s místními organizacemi jako je sbor dobrovolných hasičů Příbraz, čímž se snažíme cíleně rozvíjet komunitní vztahy v naší obci. Kromě toho navazujeme i spolupráci s jednotlivými občany a pamětníky obce Příbraz a zároveň se snažíme oslovit a zapojit do organizace i nové mladé občany rozšiřující se obce. V roce 2011 jsme se rozhodli pro jedinou změnu, a to vynechání Divadelního dnu. Konal se vždy v červenci, což znamenalo vždy poměrně nízkou účast, zároveň je však tento den ze všech nejnáročnější po stránce finanční. Návštěvníci však o divadlo nepřijdou, protože jedno představení přesuneme na Karneval a jedno na Šikulovu dílnu. Navíc jsme v letošním roce zahájili nový projekt „Žijeme tu spolu“, jehož součástí je Letní křesťanská slavnost první neděli v srpnu a tam divadelní představení zcela jistě nebude chybět. V letošním roce jsme měli i nové dny - karneval, Indiánský den a Dušičkový den. Všechny se setkaly s velkým ohlasem, a proto je ponecháme i v následujícím roce. Kromě jiného jsme navázali řadu nových kontaktů - např. s Charitou ze Starého Města pod Landštejnem (realizace Pohádkové šipkované s osvobozením zakleté princezny-rok 2011), s Jezdeckým klubem Hatín (spolupráce na Indiánském dnu 2011, (Svatomartinském posvícení 2010 a koledě Tří králů 2011 - projekt Žijeme tu spolu)), s občanským sdružením Okna (ukázka práce a prodej výrobků od občanů s tělesným a mentálním postižením). V neposlední řadě jsme začali spolupracovat i s Centrálou cestovního ruchu Jihočeského kraje, čímž se dostáváme do širšího povědomí v celém kraji. Vroce 20JL1 UM tedy, čekají tylo dny Příbrazský karneval Vodnický den, Indiánský den, Dopravní den, Pohádková šipkovaná. Šikulova dílna a Dušičkový den. Pro zdárný úspěch našich akcí není potřebná jen perfektní organizace, ale i dobrý marketing. I nadále spolupracujeme s grafickou, která vytváří velice vkusné a nápadité plakáty. Její kresby si lidé již neodmyslitelně spojují s naším sdružením. Dále spolupracujeme s obecními úřady v okolí, tak abychom mohli naše plakáty rozmístnit tak, aby byly viditelné a nebylo možno je přelepit jinými. I nadále pokračuje spolupráce s ČSAD Jindřichův Hradec, díky nimž můžeme informovat o našich akcích na linkách autobusů v našem regionu. V oblasti marketingu spolupracujeme i s mateřskými a základními školami měst a obcí Jindřichohradecká a Třeboňska, s informačními centry v Třeboni a Jindřichově Hradci a s regionálními deníky, které informují jak o plánovaných akcích, tak o již uskutečněných. Zahájili jsme i spolupráci s rozhlasovými stanicemi - Hitrádio Faktor, Český rozhlas České Budějovice a Rádio Blaník, díky nimž se o námi pořádaných akcích dozví široká veřejnost. Stejně jako každý rok máme připravené smlouvy s účastníky jednotlivých dnů (Karneval - živá hudba, Kejklířské divadlo Vojty Vrtka; Vodnický den - Divadelní společnost Koňmo; Indiánský den Divadélko Romaneto, Jezdecký klub Hatín; Dopravní den - Besip, Červený kříž, Jan Šmíd - mistr republiky v biketrialu, Pohádková šipkovaná - Charita Staré město pod Lanštejnem, Šikulova dílna Divadlo Studna). Abychom byli schopni celou organizaci zvládnout, máme na některé akce, jež vyžadují z hlediska počtu stanovišť, ale především z hlediska bezpečnosti dětí, větší počet dohlížejících, domluvené spolupracovníky, kteří budou toto vykonávat. Pro ně jsou připraveny dohody o provedení práce. Hlavním přínosem našeho konání jsou především spokojené a šťastné děti. Jde nám o to, aby děti a jejich rodiče měli bohatší výběr z kulturních, vzdělávacích a zábavních programů. A to se netýká pouze dětí z Příbraze, ale i dětí z okolních obcí a měst. Pravidelností pořádaných akcí dochází i ke


zviditelnění našeho mikroregionu. Založením tradice dětských kulturních dní v Příbrazi zvýšíme i prestiž naší obce a regionu v oblasti cestovního ruchu, což nám dokládá i návštěvnost turistů z celé republiky, kteří trávili dovolenou v okolních obcích. Dalším nemalým přínosem je rozvoj sociálního cítění dětí, klientek Domova Pístina a občanského sdružení Okna a v neposlední řadě í samotných dospělých. Projekt Příbraz patří dětem budeme pořádat již čtvrtým rokem. V žádném roce jsme v projektu žádný den nezrušili. Pouze v případě, že nezískáme veškeré peněžní prostředky, snižujeme např. počet stanovišť, snížíme odměnu zainteresovaným či snížíme odměny pro děti.


OBČANSKÉ SDRUŽENÍ LETNÍ DŮM “Draci a Andělé” – komunitní akce Letního domu Teze projektu: Hlavní myšlenkou komunitních akcí je propojovat ústavní prostředí s místní komunitou. Oba dětské domovy se nacházejí v obcích s malým počtem obyvatel (Krompach 155 , Skály 2691), realizace komunitních aktivit má proto za cíl posilovat vzájemné vztahy, vést k rozvoji občanské solidarity, poskytovat prostor pro poznávání a respektování se. Zároveň komunitní akce umožňují poukázat na tematiku ústavní péče a zvyšovat tak informovanost veřejnosti o této problematice. Komunitní akce mají v obcích již své stále místo a během několika ročníků se staly nedílnou součástí kulturního programu Krompachu i Skal. Pro místní obyvatele se tak slavnosti stávají významnou místní tradicí, do které se zapojuje stále více lidí. Například v obci Skály patří slavnost mezi tři nejdůležitější kulturní události roku. Starostka obce se spolupodílí na přípravě této komunitní akce a usiluje o propojenost i s okolními vesnicemi. letošním roce jsme byli navíc místostarostou obce Skály požádáni o zapojení se spolu s dětmi do masopustního průvodu v únoru 2011. Pro děti a mladé lidi z dětských domovů jsou komunitní akce možností, jak být více v kontaktu se širším sociálním prostředím a tím získávat nové sociální dovednosti. Starší děti se podílejí na přípravách a organizaci celé akce, mohou tak získat praktické zkušenosti i se naučit odpovědnosti za svěřenou práci. Mohou rovněž zažívat zážitek toho, že se podílejí na přípravě velké akce pro ostatní děti, pro dospělé, pro přátele i cizí návštěvníky. Tento prožitek, kdy mladý člověk vytváří něco ve prospěch druhých, je důležitým stimulem k pozitivní formě osamostatňování, k získávání důvěry ve své vlastní schopnosti. Nedílnou součástí komunitních akcí jsou hudební, divadelní a taneční představení i tvořivé workshopy. Naším cílem je volit zajímavý program, který může rozvíjet motivaci dětí k zájmu o umění a kulturu a vést tak ke zvýšení kulturního povědomí dětí a zároveň je rozvíjet v tvořivém přístupu ke svému životu a k vnímavosti vůči světu kolem a sociálním vztahům v něm.


OBEC BOROVANY Udržování kulturních tradic v obci Borovany Teze projektu: Masopust Pořádání Masopustu s průvodem po celé vesnici. V minulém roce se nám sešlo 55 masek, což je na naši malou obec mnoho. Všichni si masky vyrábíme sami podomácku. Chtěli bychom si ale pořídit pořádného medvěda , kobylu, apod., tyto masky jsme si půjčovali. Divadlo V roce 1907 byla v Borovanech založena čtenářsko - ochotnická jednota Herites, místní ochotníci hráli nejen v Borovanech, ale jezdili i po okolím těšila se velké popularitě, později se ale rozpadla. Před osmi lety místní rodiče navázali na tuto tradici, začali s dětmi malými i těmi odrostlejšími nacvičovat divadlo. Začalo se s pohádkou O pastýřce, přes Sněhurku, až po loňskou pohádku Mrazík. Rodiče s dětmi několik měsíců pohádku nacvičují, ušijí všechny kostýmy, vyrobí kulisy. Pak se už všichni těšíme do našeho kulturního domu na předvánoční vystoupení, kde se sejde přibližně 200 lidí. Tato akce již dávno není jenom záležitost Borovan. Přijdou se k nám podívat i občané z okolí. Šití kostýmů vyžaduje nejen hodně času, ale i nákup materiálu na tyto kostýmy. Na kulisy použijeme různé překližky a prkénka z místních zdrojů, potřebujeme ale i látky a jiné materiály.

BUKOVÁČEK O.S. KULTURNÍ A ZÁBAVNÉ VYŽITÍ V OBCI BUKOVÁ U PŘÍBRAMĚ Teze projektu: Naše občanské sdružení pořádá ročně několik akcí pro místní obyvatele a obyvatele přilehlého okolí, přičemž některé se staly již tradicí a našim cílem je tyto tradice upevňovat a dále rozvíjet. MASOPUSTNÍ VESELÍ Masopustní veselí bude občanské sdružení BUKOVÁČEK pořádat již třetím rokem. Celá akce začíná masopustním průvodem masek po vsi v doprovodu ozdobeného traktoru na jehož vlečce sedí harmonikářka, která po celou dobu hraje a zpívá. Průvod se zastavuje téměř u každého domu a masky s lidmi tančí a zpívají (cca 20 masek). Průvod končí v restauraci Na Zámecké, kde si příchozí mohou ještě do večerních hodin zpívat s harmonikářkou či si pochutnávat na zabiačkových produktech. PRVNÍ JARNÍ PLES V letošním roce došlo k rekonstrukci velkého sálu restaurace Na Zámecké, proto bychom rádi navázali na předchozí tradici a po letech konečně opět uspořádali ples v naší obci. Ples se tedy bude konat ve velkém sále restaurace Na Zámecké. Se svými vystoupeními se během večera představí malí tanečníci standardních a latinsko-amerických tanců a stepař či stepaři. Připravena bude bohatá tombola. K tanci a poslechu bude hrát hudební skupina GONG. SLET ČARODĚJNIC Slet čarodějnic budeme v naší obci pořádat již po čtvrté v řadě, po třetí pod hlavičkou občanského sdružení BUKOVÁČEK. Tentokrát bychom chtěli program trochu pozměnit a přilákat tak ještě více občanů naší obce a přilehlého okolí. Od 16:30 vystoupí na dětském hřišti se svým představením čaroděj (kouzelník) a zasvětí tak své malé dětské kolegyně a kolegy do tajů kouzel. Děti, které přijdou v kostýmech či s ručně vyrobenou čarodějnicí čeká sladká odměna. Společně si zatančíme na dětské diskotéce, uvaříme kouzelný lektvar věčného mládí a krásy, procvičíme si kouzelná zaříkávadla a zatančíme kolem ohně. Slavnostní zapálení čarodějnic bude ve 20:00. Dále už je čarodějnický slet určen především dospělým, kteří budou moci až do ranních hodin tančit a zpívat s kapelou, stávající se z ozvučené kytary a dvou zpěváků. Vše bude probíhat ve dvou


velkých vojenských stanech postavených na místním dětském hřišti. K občerstvení budou klobásy, maso, alkoholické a nealkoholické nápoje. POJĎTE S NÁMI DO POHÁDKY Jedná se o akci v souvislosti s oslavou Dne dětí a BUKOVÁČEK o.s. ji bude pořádat již třetím rokem. Akce se konala už před založením občanského sdružení. Místem akce je krásné pohádkové prostředí zámecké zahrady v Bukové u Příbramě. U vchodu všechny děti a jejich rodiče vítá král s královnou od kterých každé dítě dostane malý dáreček, pytlíček na fazole a poukaz na občerstvení v podobě hot-dogu či wafle a limonády, které je pro ně na konci trasy připraveno. Děti procházejí procházejí zámeckou zahradou plnou stanovišť s pohádkovými bytostmi a plní u nich nejrůznější úkoly, za které dostávají fazole. Ty na konci trasy slouží pro děti jako platidlo, kdy si za ně mohou vyměnit nejrůznější hračky, dětské hry či sladkosti dle svého výběru. O zábavu se dále stará DJ, který připraví pro děti dětskou diskotéku. Děti tančí s pohádkovými bytostmi či soutěží v karaoke. Děti se také mohou vy dovádět na dvou velkých nafukovacích atrakcích, které jsou v areálu pro ně k dispozici. Dospělí si mohou zakoupit klobásu či točené pivo. BUBLINOVÉ UKONČENÍ PRÁZDNIN Jedná se o dětskou akci, kdy BUKOVÁČEK o.s. chce s dětmi slavnostně ukončit prázdniny a přivítat nový školní rok představením plným mýdlových bublin. Jedná se o vystoupení profesionálního bublináře, který má připraven interaktivní program pro děti s bublinami, plný neuvěřitelných bublinových kouzel a zajímavých soutěží o ceny. Děti od nás také dostanou malý dáreček a sladkost. Akce se bude konat v prostorách velkého sálu restaurace Na Zámecké. LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD S POHÁDKOVÝMI BYTOSTMI Tato akce se pro nás stala již tradicí, protože ji pro děti budeme připravovat po páté v řadě. Akce se konala už před založením občanského sdružení BUKOVÁČEK. Noční a lesní pohádkové bytosti s lucerničkami se sejdou na návsi s dětmi, které si nesou své lampióny. Vyráží se cestou okolo Bukové, v čele jde čaroděj s bílou paní a ti hrají na kytaru a zpívají dětské písničky. Je určeno několik stanovišť, kde se vždy všichni seskupí a zazpívají společně nějakou písničku. Společně vypustíme několik lampiónů štěstí, na které budou děti moci zavěsit svá přání. Po příchodu do restaurace Na Zámecké je pro děti připravena dětská diskotéka včetně světelné show, čaj a občerstvení pro každého. Děti s ručně vyrobenými lampióny či v maskách nočních a lesních pohátkových bytostí dostanou navíc ještě malý dáreček. VÁNOČNÍ KONCERT NA ZÁMKU Tato akce se bude pořádat již třetím rokem a jedná se o vánoční koncert ve vstupní hale Zámku v Bukové. Lidé si budou moci odpočinout od předvánočního shonu a zaposlouchat se do krásných vánočních koled a písní a navodit si tak krásnou vánoční atmosféru. Využijeme zde i možnosti poděkovat všem sponzorům a členům či přátelům občanského sdružení BUKOVÁČEK za spolupráci a popřejeme všem lidem krásné Vánoce a šťastný Nový rok. Pro štěstí od nás každý dostane větvičku jmelí a PF. Dospělí si budou moci dát svařené víno a pro děti bude připravena vánočka a čaj.


6. Projekty podpořené v rámci grantového okruhu č. 2 In lustro trahere znamená na světlo přivésti aneb ilustrace jako nasvícení textu

ALŽBĚTA SKÁLOVÁ Orangutan v zajetí má sklony k obezitě Teze projektu: Záměrem autorské trojice není představit čtenáři/divákovi standardní knížku básní a vhodných ilustrací, které by pouze dotvářely „poetickou atmosféru“ danou předem a pouze doplňovaly, co už v textu bylo řečeno. Cílem je naopak vytvořit místo-knihu jako setkání tří svébytných poetik spočívajících na různých médiích - vizuálním (A. Skálová) a textovém (O. Buddeus) -, které do souvislého povrchu spojuje umění hraničící s oběma, typografie (M. Kupsová). Typografie Martiny Kupsové nemá stát ve služebném postavení vůči oběma zmiňovaným stránkám zamýšlené knížky, představuje naopak vlastní, třetí perspektivu. Typografie v zamýšlené knížce zdaleka nemá figurovat jako „samozřejmost bez názoru“. V těsné spolupráci s ilustrací se v některých případech prolne s textovým prostorem. Nadsázka a ironie, společná všem třem autorským přístupům, má i zde na výtvarnou práci autorky uvolňující účinky. Díky nim se texty i ilustracemi dokáže inspirovat a smiřovat je. Stejně tak je může stavět proti sobě nebo ironizovat. Všechny tři autorské poetiky - obrazová, typografická i textová - se stejnou měrou mají podílet na povrchu i objemu, obvodu i obsahu onoho malého světa/knížky. Ilustrátorka a grafička Alžběta Skálová se ve svých projektech věnuje především ilustracím názornějšího charakteru. S ohledem na dětského diváka/čtenáře se podílela na ilustracích pro antologii poezie pro děti NEBE PEKLO RÁJ (Albatros, 2009), nebo naposledy na knize Putování žabáka Filemona (Labyrint, 2010). V obou jmenovaných případech vizuální stránka představovala především doprovod - motivický a příběhový. Autonomie obrazu, k níž má Alžběta Skálová blízko, ustupovala spíše do pozadí. V ilustracích ovšem pravidelně zůstával náznak toho, že zde by se mohl odvíjet vlastní a jiný příběh. Právě tento potenciál k svébytnosti bude mít hlavní slovo ve vizuálním obsahu zamýšlené publikace. Jedná se tedy o výrazně volný obrazový doprovod. Jinak řečeno (zůstaneme-li u metafory „procházení se“) - spíš než o doprovod jde o náhodné setkání tří odlišných i spřízněných perspektiv. Hlavní výtvarnou techniku zamýšlené knížky představuje koláž. Ta svým zdánlivým „realismem“ uvolňuje větší prostor pro práci s imaginací a konotacemi než technika akvarelu, která je pro autorku obvyklá. Umožňuje víc zabíhat do absurdity, surreálné ironie a uvolněné abstrakce. S jemným nadhledem se tak otvírá pole pro novou ilustraci, která může dotvářet, přinášet originální kontexty a utahovat si z původních, inspirovat se jimi, soupeřit i útočit. Výsledná tvářnost knížky ovšem nebude dílem jenom A. Skálové. Na vizuální stránce se budou podílet ilustrátorka i typografka M. Kupsová tím způsobem, že první vstupuje do typografie a druhá do koláží. V symbióze s texty se kýžená publikace jeví jako volný a zároveň intenzivní trialog. Trojverší Ondřeje Buddeuse, která tvoří textovou bázi knížky, představují po debutové knížce pro nakladatelství fra (vyjde 2010) a nakl. Petr Štengl (vyjde 2011) třetí, výrazně odlišný textový projekt. Jsou charakteristická svou úspornou poetikou, kde „Všechno je o tom aby se řeklo opravdu naprosto co asi nejmíň zbytečných slov/ na úplně co nej minimálnějším prostoru kterej se rozprostírá/ na


pouhopouhých třech řádcích co na to vážně sotva stačí a přitom (!!!) to bylo zhruba tak úplně všechno“ (nejdelší trojverší). Obsahově těží texty z mnoha různých zdrojů (internet, krajina, nic, sexualita, idiomatika, politika, cizí jazyk, čeština, klišé, vulgarita, blbost) a zachycené realitě svou jazykovou formou vždy na malé ploše jakoby „podráží“ nohy. Pohrává si s falešnými kontexty, vyhledává „uzly“ v jazyce, páše nejrůznější řečové a textové naschvály. To vše ale na první pohled není zjevné, neboť se nedopouští lexikálního či syntaktického násilí. Vychází z běžného jazyka, z jeho proláklin a nesmyslností, které jsou na drobném formátu trojverší o to patrnější. Rozdíly v přístupu ilustrace/typografie a básnického textu se zrcadlí přirozeně na motivické rovině, tendence k „přírodní motivice“ Alžběty Skálové do jisté míry kontrastuje se spíše „urbánnf a „virtuální“ polohou Buddeusových textů a technickým / řemeslným rozměrem typografie.V zamýšlené knížce by se ovšem měly chovat spíše jako komplementární doplňky. Jestliže chceme vytvořit knížku jako svébytný „svět“, pak obrázky vytváří jeho vizuální obsah, typografie se rovná kartografickému nadhledu, a texty představují jeho toponymní sféru. Všechny tři poetiky spojuje hravá, ovšem nikoli banální jednoduchost, vizuální naschvály se doslova „kamarádí“ s těmi textovými, neboť mají podobnou povahu „posměváčka“. Ve volném svazku se prezentuje cosi jako jediná „otevřená“ poetika. Ta ale nepřichází s jasnou perspektivou, s kterou má čtenář/divák obrazy a texty vnímat. Snaží se ho naopak probudit k tomu, aby ji sám a aktivně vytvořil. Společným prostředkem k dosažení takového cíle může být specifický smysl pro humor, satyra i ironie, vytržení z kontextu a přesazovaní do nového. Plánovaná publikace prezentuje cosi jako hraniční žánr protože 1) vizuální stránka není prostou ilustrací, zároveň nepředstavuje ambiciózní pokus být obrazem hodným galerijního prostoru; 2) krátká trojverší záměrně depoetizují konzervovanou představu o tom, co je „báseň", přestože sama postrádají snahu se básní stát. 3) typografie nemá služebnou, univerzální a pořádající funkci, zároveň vytvořenou konkrétní perspektivu může daným způsobem uplatnit jen v rámci tohoto projektu. Záměrná hravost napovídá, že by mohlo jít o texty a ilustrace pro dětské publikum. Pro ně je ale příliš otevřená a nevhodně zachází s dospělými kontexty. Ovšem „dospělý čtenář/divák“, který žije v pragmatické době či hledá patos tzv. velkého umění, s touto autorskou knihou ztrácí čas. Autoři se zamýšlenou knížkou mají jiného cílového čtenáře/diváka: je jím „homo ludens“. MARTIN DYRYNK Bibliofilská publikace v edici Slza, svazek 29 Teze projektu: Plánované soukromé vydání bibliofilie:Karel Hynek Mácha: MÁJ s marginální třístránkovou poznámkou vydavatele, týkající se soupisu nejzajímavějších vydání (dosud nezpracováno\ připravované k výročí autora, mělo by být v pořadí 29. svazkem třicetileté novoroční edice SLZA. Poslední vydaný svazek je přiložen jako příloha č.i. Edice je tiskově vydávána od r. 1969 vlastním nákladem a je určena pro sběratele, bibliofily, tvůrce intenzivně zabývající se náročnými uměleckými publikacemi. Tento svazek bude provázen originálními 2 k& celostránkovými grafikami v technice leptu nebo suché jehly či litografiemi', a to buď od akademického malíře Bohumila Žemličky, Pavla Roučky či Josefa Kábrta (zatím ve fázi jednání), bude signován a v tiráži číslován. Předpokládaný náklad 199 brožovaných výtisků, cca 52 tiskových stran, na přírodním velkolosinském chamois papíru, formát 12.0x250 mm, dvoubarevné, s užitím elektronického písma Preissigova antikva.


FRANTIŠEK SKÁLA Hlavy a Headlands Teze projektu: Kníhaje vyprávěním o místě Headlands na západním pobřeží Spojených států amerických, jeho působení na autora a hluboké citové vazbě, která ho přiměla se v průběhu dvaceti let několikrát vrátit na své osudové místo a vytvářet zde „své“ hlavy z mořských řas. Formou deníkových záznamů je popisováno předivo pavučiny genia loci této zvláštní krajiny, které pozvolna obaluje autora a nutí ho spolupracovat se silami, které mu pod rouškou činnosti diktují svoje záměry. Popisuje jeho první setkání s Pacifikem, místem, kde se od prehistorie setkávají tři živly, s magickou mořskou řasou „KELP“, jejíž klubka černých hadic zakončených hlavami vyvrhuje oceán na pláže poblíž San Franciska. Během prvního tříměsíčního pobytu v Headlands Center for the Arts na základě ceny Jindřicha Chalupeckého se autor setkává s umělci z celého světa, kteří jsou v tomto „ráji“ na residenčních pobytech. Jakési zvláštní míjení a mimoslovní komunikace v prostředí bývalých důstojnických domů z bílých prken a prastarých jehličnanů, jejichž siluety vystupují z mlhy, za houkání majáků, střežících vjezd do San Franciské úžiny. Vůně eukalyptů a širokých prostor travnatých kopců, po kterých se kdysi proháněli původní obyvatelé, když mlhu rozfouká vítr a na slunci zavoní koření na útesech nad mořem. Obsahem knihy, dokumentované bohatým fotografickým materiálem, jsou však především výsledky opakovaných pobytů v tomto snovém prostředí. Hlavy, které se autor naučil vytvářet tak, jak mu to řasa „KELP“, kterou byl fascinován, diktovala. Je zarážející, že byl první, koho to napadlo. Naučil se řemeslu na pomezí spirituální činnosti a plastické chirurgie. Technice, která se nepodobá žádnému jinému sochařskému postupu, neboť tvář vzniká zevnitř. Blíží se spíše vyvolávání fotografií předků. Dala by se přirovnat k organickému utváření přírodních forem, tedy růstovým procesům, kde hraje důležitou roli čas, který je v tomto místě zastoupen v mnoha podobách. Ve spících tvářích hlav, které se zrodily sesycháním, se zračí celá lidská kultura, neboť jejich fyziognomie připomínají nejen široké spektrum národů světa, ale i malířská a sochařská díla starého Egypta a Číny, po Řecko a Afriku. JITKA HAMZOVÁ Pierre Revardy: Slovo a obraz Teze projektu: Pierre Reverdy se narodil 13.9. 1889 v Narbonne a do Paříže přišel na podzim roku 1910, tedy v době nástupu kubismu. Navázal poměrně brzy přátelské styky s některými malíři (Severini, Modigliani...), ale především Maxem Jacobem. Jeho prostřednictvím se dostává přímo do centra kubismu, což byl Dům Bateau - Lavoir, bydliště a ateliér Pabla Picassa, kam se přestěhoval. Mimořádný význam pro Reverdyho zaměření, ať už v poezii či teorii a vůbec vztahu k umění mělo setkávání s Guillamem Apollinairem. Od roku 1915 vydal několik sbírek básní, a to vlastním nákladem, vlastnoručně sázané a vázané za pomoci jeho ženy. Některé knížky zdobí ilustrace Braqua, Manola, Matisse i samotného Picassa. Tyto sbírky pak shrnul ve dvou výborech Trosky oblohy (1924) a Mořská pěna (1925). Potřeba samostatného teoretického přístupu k nové tvorbě přivedla Reverdyho na myšlenku vydávat vlastní revue nazvanou Sever -Jih (březen 1917). Ačkoli vyšlo jen 16 čísel, stala se významnou platformou, do níž přispívali jak Apollinaire a Jacob, Tzara či Breton a řada dalších osobností. Ve dvacátých letech dochází u Reverdyho k osobní krizi, kterou sám charakterizoval tímto výrokem: „Zdá se mi, že nikdo v mých básních neviděl, že země pod mýma nohama nebyla nikdy


pevná... Jak se přímo ve mně sesouvá, propadá. Měl jsem vždycky ten pocit kosmické vratkosti.“ Reverdy roku 1926 pálí své rukopisy a opouští Paříž. Rozhodne se pro samotu v Solemnes v blízkosti kláštera s proslulou školou gregoriánského chorálu. Zde po celý zbytek života zaznamenává své postřehy a úvahy, shromážděné postupně do tří knih Žíněná rukavice (1926), Palubní deník (1948), Páté přes deváté (1956). Výběr některých zápisků vyšel ve výboru Jiřího Pelána v nakladatelství Odeon (1989). Přihlédli jsme k tomu a zaměřili se hlavně na nepřeložené části, věnované zvláště výtvarnému umění a principu tvorby, stejně jako na některé eseje vydané časopisecky a shrnuté později v souborném vydání jeho díla, které vyšlo v letech 1967 až 1989 ve čtrnácti svazcích v nakladatelství Flamarion. Reverdy zemřel 21.6. 1960 v Solemnes. Na jeho přání nebyla veřejnost o jeho smrti informována. K hrobu ho doprovodila pouze jeho žena a dva mniši. KAREL SRP František Kupka: Geometrie Myšlenek Teze projektu: V současnosti je František Kupka zřejmě nej významnější a v zahraničí nejceněnější autor českého původu. Je tudíž paradoxní, že není dostatečně probírán Kupkův odkaz, který vyžaduje neustálé interpretační analýzy. Zůstává nadále otevřený a je nutné jej rozvíjet a dávat do dalších souvislostí, obzvláště, když si uvědomíme, že poslední závažná monografie od Ludmily Vachtové vyšla již v roce 1968. Přestože František Kupka je poměrně známý autor, v současné době se nevyskytuje na trhu žádná publikace, jež by byla věnovaná některému aspektu jeho díla. Navrhovaná kniha se zaměří na opomíjené stránky Kupkovy tvorby. Je-li poměrně dobře zmapován začátek jeho tvůrčí dráhy od jeho vídeňského pobytu po pařížský do roku 1912, kdy vystavil Dvoubarevnou fugu, další jeho tvůrčí etapy jsou buď vůbec nezpracované nebo přehlížené. Kniha se soustředí jednak na duchovní zdroje Kupkova myšlení, tím, že upozorní na jeho vztah ke zcela konkrétním místům z Platonových dialogů a na roli hermetické tradice, zejména Smaragdové desky, kterou Kupka znal a vycházel z ní, vliv spiritismu a zednářství. Dále se publikace soustředí na Kupkovo dílo z dvacátých let, zejména na období takzvaného mašinismu, kdy vzniklo množství obrazů, jež stále nejsou v Kupkově díle řádně zhodnoceny, a na období ze 2.pol. třicátých let, kdy začal vytvářet obsáhlou Sérii C, která má v jeho práci stěžejní význam. Zvláštní pozornost rovněž bude věnována závěrečnému Kupkovu dílu od roku 1946 do roku 1957, které stále uniká hlubšímu poznání a zhodnocení. Publikace se rovněž bude podrobně věnovat vztahům Kupky k jeho současníkům, tedy k Pietu Mondrianovi a k Theo Van Doesburgovi, stejně jako k německým i ruským konstruktivistům. Její záběr se tudíž soustředí na ty stránky Kupkova díla, jež dosud nebyly řádně probrány, a zařadí je do souvislosti evropské malby. Rovněž bude přihlédnuto k dalšímu osudu Kupkova malířského odkazu po jeho smrti a zvláště budou probrány dvě jeho výstavy v New Yorku (1951,1953). Publikace o Kupkovi bude mít čtyři samostatné části: Dvojí příroda u Františka Kupky; Přesun z těžké doby na lehkou; Na hraně rozumu; Pravda obrazu a lež malířství. Důležitou součástí knihy bude kritická edice nově přeložených Kupkových textů, z nichž mnohé nebyly v Čechách vydány, s nahrávkou jeho pražské přednášky.


7. Finanční zpráva za rok 2010 Grantový okruh č. 1 Hospicové hnutí – Vysočina, o.s. Příbrazský Plaváček o.s. Občanské sdružen Letní dům Obec Borovany Bukováček o.s.

10 000,- Kč 8 000,- Kč 15 000,- Kč 10 000,- Kč 5 000,- Kč

Grantový okruh č. 2 Alžběta Skálová Martin Dyrynk František Skála Jitka Hamzová Karel Srp

30 000,- Kč 20 000,- Kč 40 000,- Kč 40 000,- Kč 45 000,- Kč

Celkem rozděleno: 223 000,- Kč


Výroční zpráva Nadace Arbor vitae rok 2010

Recommend Documents