7
APPENDIX
1. Interview with Viktor Janiš a. Jiří Pavlovský’s Interview
Viktor Janiš Překladatelské peklo Viktor Janiš patří bezesporu k těm nejznámějším překladatelským osobnostem. Má na triku takové autory, jako je Bernieres, Banks, Asimov, Saroyan a další. Ovšem většina čtenářů CRWE ho zná hlavně jako „malého tlumače velkého Moorea“ z Ligy výjimečných, fundovaného překladatele Sandmana – ale i z komiksů jako Z pekla, Bažináč, Návrat temného rytíře a brzy i ze slavného komiksu Chrise Wareho – Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě. Nastal čas zeptat se ho, co vlastně to překládání komiksů znamená.
Takže začneme něčím jednodušším - jak ses dostal k překladům komiksu? Tak tomu se říká návodná otázka, Jiří. Bylo to v jistém knihkupectví Čáslavská, kde se mě jistý Jiří Pavlovský otázal, zdali bych si nepřeložil Gaimanova Sandmana. Je to už nějakých pět let a dnes mi moje přitakání připadá jako pořádná drzost – tehdy jsem neměl přečtený jediný komiks v angličtině, netušil jsem, že celá Sandmanova sága čítá kolem dvou tisíc stran, a v tom studeném podkrovním pokojíku, kde jsem tehdy bydlel, jsem neměl ani internet – což mě značně omezovalo v dohledávání různých reálií. Naštěstí je Sandman hodně „literární“ komiks a s překladem beletrie jsem už značné zkušenosti měl, to ano.
Ano, to jsem chtěl slyšet – jsi slavný jen a jen díky mně. Dobře, tak dál… Jaká jsou specifika komiksového překladu? Nu, každého asi napadne, že se komiksový překladatel musí „trefit“ do bubliny – tedy musí se snažit o maximálně pregnantní vyjádření, protože české překlady bývají oproti anglickým
103
originálům o deset až dvacet procent delší. Není to ale zase taková tragédie jako u filmového titulku, kde si člověk opravdu musí vystačit se čtyřiadvaceti písmeny na dvou řádcích, které můžete obměnit tak po jeden a půl vteřině. U komiksového textu se totiž nakonec vždycky může trochu zmenšit písmo repliky, může se ubrat něco v prokladu mezi řádky a tím vytvořit nový... na druhou stranu toho prostoru není nikdy dost, abych mohl vsunout větu a dovysvětlit tak reálii, která v Čechách není úplně běžná. Tak třeba si vezmi slovní hříčku ve dvou replikách z devátého dílu Sandmana: „You have a bone to pick with him“ / „Wishbone to break, more likely“ – na prostoru dvou bublin nevysvětlíš, co je to ta vidlicovitá ptačí kost a proč by se u všech všudy měla lámat. Já ovšem ten význam musím NĚJAK převést, nemůžu jako Václav Malý u Shakespeara napsat poznámku pod čarou: „Zde opět nalézá se nechutná slovní hříčka.“
Jak tedy řešíš slovní hříčky? Případ od případu. V beletrii si člověk může dovolit ten luxus a ten slovní špílec umístit o stránku či o sto stránek dál. V komiksu je překladatel vázán grafickou předlohou: pokud je na obrázku rozesmáté publikum, musí dodat vtip, za každou cenu. I za tu cenu, že se od předlohy vzdálíš dost daleko. Ne že bych byl v tomhle sám: moderní překladatelé Shakespeara vědomě rezignují na vysvětlování obskurních dobových reálií – těžko si na divadle představit poznámku pod čarou –, originál prostě odsunou a na motivy původní scénky napíšou svou klauniádu. Diváci přitom obdivují Shakespearův jazykový um, ale přitom se smějí původní (nebo trochu odvozené) tvorbě Joska či Hilského.
Stalo se ti ale, že nějakou slovní hříčku musel nechat padnout pod stůl? Asi stejně jako každému jinému překladateli. V druhém dodatku k románu Z pekla Moore popisuje čím dál tím směšnější počínání Josepha Sickerta, kterému posléze nevěřil už ani
104
jeho fanklub. Eddie Campbell to doprovodil roztomilou kresbičkou snítky padající na velbloudův hrb. Angličanovi okamžitě dojde, že to je ilustrace přísloví „poslední stéblo, které velbloudovi zlomilo hřbet“ – v češtině by tedy na stejném místě musela být padající kapka, jíž pohár přeteče. Chce to jen maličkost: najít kreslíře, který dokáže napodobit ilustraci Eddieho Campbella
tak,
aby
nebylo
nic
poznat.
Jak
vidno,
nenašli
jsme
ho.
Podobně komplikovaný problém mě potkal při překladu Jimmyho Corrigana. Zhruba ve třetině knížky se Jimmy potká se svým otcem, ten mu ráno usmaží plátku slaniny a poskládá z nich pozdrav HI. V angličtině k tomu stačí čtyři plátky. V češtině je to problém neřešitelný, to by si pan Corrigan musel vzít skalpel a lepidlo. Posuď sám: ČAU, ČUS, AHOJ, ZDAR, TĚPIC.
Marnost
nad
marnost,
musel
tam
zůstat
internacionalismus
„hi“.
Na druhou stranu, když tam spolu postavy v jednom okamžiku komunikují pouze piktogramy a zaměstnavatel hrozí zaměstnanci vyhozením, bylo možné vyhodit obrázek ohníčku („I’ll fire you!“) a nahradit ho piktogramem padáku s vykřičníkem.
Dobře ti tak. Čím ještě tě můžou scenáristi potrápit? Oni dávno nepíšou pro dětské publikum, takže si můžou dovolit spoustu narážek na anglické reálie, anglické klasiky a bohužel i na komiksové reálie. Oni mají solidní komiksovou tradici, my tu horkotěžko splácíme největší ediční dluhy. Člověk je tak závislý na práci jiných překladatelů – jakmile se dejme tomu zavede jako jméno postavy „Joker“ a zrovna ve tvém komiksu se třeba bude narážet na to, že to ve druhém významu znamená i žolík, budeš mít smůlu. Stejně tak musíš mnohdy složitě zjišťovat, kdo komu v jiných komiksech vyká a tyká. Jak Chris Ware, tak Neil Gaiman si navíc libují v aliteracích. Gaimanovi Věční v angličtině začínají na D, a jistě to není shoda okolností. Při pokusech o vystižení téhle finesy se jako nejnadějnější jevilo písmeno S. Sen - Sandman, Smrt, Sudba. Problém nastal u Desire (její český ekvivalent měl navíc splňovat podmínku androgynnosti), nu a Despair (Zoufalství), ta
105
nemá v ČJ přijatelné synonymum, notabene na S (A co soufalství? – pozn. redakce). Navíc je každý překladatel svázán logikou příběhu (a tedy charakterem postav; nemůže si vymýšlet) a grafickou podobou. Takže, je mi líto... ani tento problém nejspíš nemá řešení.
Co považuješ za svůj dosud nejnáročnější komiksový překlad? Člověk má tendenci pokládat za ten nejtěžší svůj poslední překlad, ale tentokrát je ta volba lehká: nad tou monstrózní knihou Z pekla jsem strávil víc než čtyři měsíce čistého času. Největší problém byl náležitě zachytit všechny stylové roviny – naprosto abstraktní angličtinu mystika Hintona, vědeckou angličtinu dodatků, málem k nesrozumitelnosti zpotvořenou řeč Johna Merricka, obhroublou angličtinu prostitutek i cockneyské nářečí trhovců. Druhým zásadním problémem byla rekonstrukce všech oříznutých textů, ať už to byly citáty v kalendáříčku, dobové noviny, nebo nápisy na štítech. Pro grafika je totiž nejlepší, když dostane celý text, který pak dál deformuje, než jen pouhých pár izolovaně přeložených slov, které nemohou a ani nedávají smysl. Snad největší potíž představoval v tomhle ohledu ze dvou třetin oříznutý sloupek z Pall Mall Gazette z 31. srpna 1888. Jak snadno nahlédneme, dostat se k originálu těchto novin je poněkud... obtížné. Nakonec jsem zjistil, že faksimile celé titulní strany najdu v Harrisově knize „The Ripper File“. Tu jsem však nesehnal ani v cambridgeských knihovnách a obchodech, ani v největším knihkupectví v Londýně. Nakonec se nade mnou slitoval jeden člověk nejlepších stránek o Rozparovačovi vůbec (pro zájemce: www.casebook.org) a na diskusním fóru mi celou titulní stránku přepsal. Zbytečně. Protože Moore si celý vedlejší sloupek vycucal z prstu – a tak nebylo zbytí a musel jsem ho přeložit z toho mála, co bylo k dispozici. Stejně dobrodružné bylo i hledání fotografie Blakova hrobu, která by mi umožnila rekonstruovat nečitelné partie v originálu, nebo jednoho Rozparovačova dopisu,
které
je
na
obrázku
zčásti
překryt
Abberlinovou
rukou.
Leckdy to byla práce skutečně detektivní: tak třeba jeden trhovec vykřikuje na tržnice „Here’s
106
toasters!“ Po zhruba půlhodině jsem se dopátral, že opravdu nemohl prodávat ani primitivní topinkovač, protože ten byl vynalezen až roku 1910. Pomohla mi až zmínka v dodatcích, že výkřiky z knihy jsou autentické a že pocházejí z knihy Patricka Mayhewa „London Labour and the London Poor“. Té dávno propadla autorská práva a nějaká dobrá duše ji převedla do elektronické podoby. A z ní jsem se dozvěděl, že trhovec v dané scéně šermuje vidličkou s čerstvě vyuzeným sleděm. Jistě, mohl jsem si vymyslet nějakou potravinu a zřejmě by to nikdo nepoznal, já ale chtěl stejně jako Moore zachovat co nejautentičtější atmosféru.
Dobře, poslední otázka: jak se ti překládal Jimmy Corrigan – a o co v tom komiksu vlastně jde? Vzal bych to od konce: sám autor Jimmyho skromně popisuje jako „troufalý experiment, co ještě čtenář vydrží, zakamuflovaný jako vesele barevný kreslený román, v němž MRŇAVÉ OBRÁZKY zdánlivě OŽÍVAJÍ, TANČÍ, ZPÍVAJÍ a PLÁČOU“. Jestli někdo touží po cool a sexy komiksu se strhujícím dějem, může na Corrigana rovnou zapomenout. Komiks je to spíš statický a hlavní protagonista je typický antihrdina, člověk zoufale plachý, před ženami ostýchavý a ze všeho nejvíc nejistý před svým vlastním otcem, který Jimmyho opustil ještě v batolecím věku a teď by se zase chtěl „kamarádit“. Ware nemilosrdně ukazuje, že dětství nebývá žádná idylka, že citový chlad se přenáší z generaci na generaci a že komiks – mimochodem – může vyhrávat i solidní literární ceny: zatímco Spiegelmanův Maus získal Pullitzerovu cenu, Ware za Jimmyho Corrigana dostal cenu listu Guardian za nejlepší románovou prvotinu. To vše na 380 stranách, s diagramy, vystřihovánkami, plnou omluvou a pochvalnými ohlasy z tisku. Pro pravověrného komiksáře to je myslím povinná četba. Překlad má dohromady sto čtyřicet normostránek a já se s ním se piplal jeden a půl měsíce. Opět to nebylo nic lehkého: samotné texty bublin jsou naprosto banální, jde o vyšeptalý jazyk zcela zbavený originality, kde se překladatel stejně jako u Hemingwayových povídek musí
107
držet, aby nic nepřikrašloval. Jinak se v knize ale prudce střídají styly, u předsádek je to třeba jakýsi hybrid rádobyakademické a rádobymarketingové angličtiny, která u nás snad nemá ani obdobu. A přitom člověk ví, že přes ten nadutě odborný styl na nás autor pomrkává a lesk v jeho oku říká: já to nemyslím úplně vážně...
b. Viktor Janiš’s Answers to My Questions My first question concerned the translator’s solution with the following quoations from musical Mary Poppins; whether he has employed the existing Czech translation or translated the sentence by himself: “Supercalifragilisticexpialidocious!” “You do that too much, you know what you get? Fat pigeons!” “Hoh ‘hits a jolly ‘oliedye wiv yew, Mairee Pawpins!” I have been given the following answer: Ahoj Nikolo, tak tohle si naštěstí ještě pamatuji. Bob Svoboda měl Mary Poppinsovou na videu, ale požádal jsem ho jen o vyhledání jen toho dlouhého adjektiva (vymyslel jsem vlastní verzi, ale přece jen, když už se mi nečekaně naskytla ta možnost, chtěl jsem mít něco "citátovějšího".) Víc už jsem ho otravovat nechtěl, už takhle tím převíjením videa strávil dobrou půl hodinu. Prvního Sandmana jsem překládal někde v roce 99, kdy jsem si o nějakém připojení na internet mohl nechat jen zdát. Nevěděl jsem ani o existenci anotací k Sandmanovi, které by mi bývaly hodně pomohly. Mary Poppinsovou jsem nezahlédl ani koutkem oka, tudíž jsem mohl jen hádat. Dnes už vím, že Gaiman se (nejspíš) posmívá tomu, jak se Američan van Dyke snaží o cockneyský přízvuk. Otázka je - jak se s tím vyrovnal překladatel televizní verze (nedělám si iluze) a jak vůbec překládat cockney, když tu nemáme nějaký formální ekvivalent. Angličanům stačí vyhodit pár “h” na začátku slova a ten člověk je sociálně i geograficky
108
zařazen. Což v ČJ prakticky nejde, obzvláště v prostoru jedné bubliny. Takže i dnes, kdy o pozadí problému vím mnohem víc, by to byl pořádný oříšek. Zdravím, Viktor My other question stemmed from the same problem, this time with a quotation from Christopher Marlowe’s Doctor Faustus (“It is a comfort in wretchedness to have companions in woe.”) The answer said: No, to je docela vtipný, Nikolo. Když jsem překládal Sandmana I., neměl jsem k dispozici ani anotace, ani internet. Takže jsem to přeložil podle smyslu. Když jsem to chtěl teď rekonstruovat, hledal jsem na internetu a nacházel pouze odkazy Gaimana, ani jeden na Marlowa. Ani v kvartovém vydání Doktora Fausta, jak je vystaveno na stránkách Project Gutenberg, jsem tu frázi nenašel. A pak jsem přišel na ten důvod - v AJ (i v ČJ) je ta fráze (která by se do AJ dala volně přeložit jako "misery loves company") citována LATINSKY: Solamen miseris socios habuisse doloris. Takže i kdybych to býval byl věděl, stejně bych si musel pomoct sám :-) Tak to budeš mít jako perličku do diplomky :-) Zdravím, Viktor
2. Interview with Richard Podaný Zdravím, Provedl jsem to tak, že jsem z vašeho dotazníčku vymazal jak vše, co jen upřesňuje dotazy, tak všechny dotazy, u kterých se podle mě problematika komiksu ani o chlup neliší od obecně překladatelské. Takže co zbylo, na to odpovídám, někdy pravda spíš
109
heslovitě, takže pokud by vás kterákoli jednotlivost z toho speciálně zajímala, napište, pokusím se to rozvést. a) Problémy jazykové: -
Citoslovce: v textu bublin stejný postup jako v jiných překladech, tedy nemilosrdně hubit a nahrazovat jinak. V SFXkách zachovávat, ale překládat citoslovci a zvuky přirozenými pro prostředí cílového jazyka (český kohout nedělá „COCORICOOO“)
-
výrazy v jiném jazyce než jazyk, ze kterého se překládá (zachování:?): Já jsem pro je zachovávat, když jsem dělal francouzské komiksy, zachovával jsem v nich anglické nápisy a podobně. Totéž naopak. Autor přece nerozlišuje mezi jazykem originálu a jinými jazyky pro legraci, ale proto, že tím (aspoň někdyú cosi sleduje.
-
postup v případě citací z jiných knih (co když nebyly přeložené do ČJ?), z písní (co když neexistují?)? Tady vidím širé pole autorské volnosti překladatelovy. Přípustné je podle mě cokoli, co ve výsledku vypadá slušně, od přímé citace přes překlad až po nahrazení jinou písní/básní z cílové kultury. Příklad: V komiksu SMAX je scéna, kdy hrdina jde zabít draka se zpívajícím mečem. Zakáže meči zpívat ty protivné germánské hrdinské ságy, meč navrhne něco modernějšího a začne zcela nevhod pět píseň „Dancing Queen“ od ABBY. Ta nemá český text, který by se hodil. Nahradil jsem přiblblou českou písní „Diskohrátky“, protože si myslím, že zachovat komické efekt je tu důležitější než držet se jako klíště originálu.
-
neologismy, autorem vytvořené názvy (např. města, předměty atd. – jak postupujete při převodu do českého jazyka?) Jako jinde: jakmile jsem s to aspoň v náznaku poznat, že se jedná o „mluvící“ jméno, pokouším se o český
110
ekvivalent, ale nenutím se do něj, pokud nacházím jen samé věci moc odtažité nebo ne tak působivé jako v originálu. -
archaismy, případně starobylý nádech ve vyjadřování: Jsem pro, ale musí se tím šetřit. Většinou se stačí podívat do Bible kralické a ono se už něco dřevního pro inspiraci najde…
-
rýmy: Nejenže rýmy se podle mě překládat MUSEJÍ, dokonce jsem i pro to, aby se při překladu zachovávaly i jemnější nuance, například snažit se, jde-li to, překládat plnohodnotné rýmy plnohodnotnými rýmy a asonance asonancemi a tak dál.
b) technické -
omezený prostor bubliny (lze měnit tvar či velikost, je-li obsah repliky příliš hutný pro překlad, který by nepřesáhl rámec bubliny?) Co máme elektronickou sazbu, není větší problém hýbat s textem. Naopak vyhýbal bych se manipulaci se samotnou bublinou, protože ta je součástí výtvarného záměru. Výjimku z tohoto jsem udělal jen jednou, u komiksu Persepolis, což je minimalistická kresba, často na černém podkladě. Kde vyšel text poloviční oproti originálu, prostě jsem požádal grafika, aby prázdnou část bubliny začernil jako okolí. Jinak mi ale připadá lepší hýbat s velikostí písma, proklady a zlomem, než s textem. Samozřejmě že když se nejedná o text významově zásadně důležitý, dá se přeplněná nebo naopak poloprázdná bublina nějakým krácením nebo rozkecáním vyřešit, ale nenadužíval bych to.
-
je možné změnit velikost / typ textu? Velikost bezpochyby, typ rozhodně ne. Poukud si autoři navymýšlejí jakékoli nadnormální písmo (kreslené, roztřesené,
barevně
odlišené,
111
archaické,
kulturně
zřetelné
/runovité,
švabachovité, hieroglyfovité, co já vím/), je to součást autorského záměru a sahat na to by se nemělo. Jiná věc je, že někdy se to udělat úplně dokonale nedá, protože autoři si s tím hráli měsíce, ale vy máte na sazbu a korektury týdny. Když příslušné studio či grafik prostě ze svého repertoáru nevymáčkne nic stejně dokonalého jako v originálu, někdy nezbývá než sklonit hlavu. -
je možné aby hlas vypravěče, který se obvykle vyskytuje v rámečku pod obrázkem, přesáhl rámeček nebo se dokonce ocitl mimo něj, přestože tomu tak nebylo v originále? Rozhodně ne, a dokonce bych se co nejvíc bránil i jakémukoli přidávání vysvětlivek a poznámek pod text komiksů. To mi přijde unfair, malířům taky nikdo nečmáře na okraje obrazů poznámky.
c) kulturní -
historické a kulturní reálie (názvy organizací, svátků apod. – zachovány, případně též dovysvětleny v rámci textu / pod čarou apod. nebo převedeny do českého prostředí?) To záleží na intenzitě kulturního styku, dneska běžně zachováváme z těchhle věcí například při překladu z americké angličtiny mnohonásobně víc, než se to dělalo před revolucí. Kdo tehdy věděl, co to je bingo, svatý Valentin, latte, atd atd? Ovšemže když se jedná o reálii kulturně neznámou, zvažoval bych náhradu něčím známějším. Nicméně komiks tuhle možnost leckdy zablokuje prostě tím, že je vše přímo vázáno na obraz. Takže i kdybychom třeba chtěli nahradit Santa Clause Ježíškem, na rozdíl od knihy to nepůjde, když je tam namalovaný☺
-
jména postav (počeštění pomocí koncovek u ženských jmen, co s tituly, pokud jsou součástí, jak postupujete, má-li jméno nějaký skrytý význam, podstatný pro děj, pro charakter postav?), přezdívky. Přechylování ženských jmen: ano,
112
ano, odpůrce přechylování zastřelit. Tituly ovšemže české, žádná ta MD a PhD. Mluvící jména viz výše. Přezdívky samozřejmě překládat, pokud to jde, aby výsledek vypadal k světu, a pokud by nepřeložením čtenář neznalý zdrojového jazyka přišel o nějaký význam.
Přidávám ještě jednu věc, která mi u komiksu připadá podstatná, ale ve vašem seznamu buď není, nebo jsem ji přehlédl: intertextualita. Komiks má extrémní míru intertextuality. Je to dáno historicky, tím, že od 30. let byli autoři otroky a velké nakladatelské domy je dřely. A s americkým pojetím autorského práva. Následkem toho se mohlo stát a stávalo, že příběh, postavu, cokoli vydavatel sebral jednomu autorovi a dal jinému. To se s časem mírně zcivilizovalo, ale v lidské přirozenosti je snažit se zvrátit nevýhodu v přednost. Proto se v komiksu vyvinul zvyk dělit se o postavy a motivy. Následkem toho v něm často překladatel naráží na věci, které se objevily v jiných komiksech (nejčastěji postavy, ale i motivy či zápletky, ba i předchozí vztahy postav). A ačkoli v česku byl přeložen pouhý zlomečíček světové produkce komiksu, stane se i to, že se autor trefil do něčeho, co překládal jiný kolega, a musí to respektovat. Mně se to stalo už mnohokrát. Jako nejlepší řešení (aspoň pro mě, který komiks až tak nesleduji) se mi jeví mít v záloze dva tři komiksové odborníky a na tyhle věci se jich vždycky svědomitě přeptat. -rip-
113
