Cimbálové muziky na Kyjovsku

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na housle

Cimbálové muziky na Kyjovsku Diplomová práce

Autor práce: BcA. Filip Prechtl, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Kristina Bašová Prechtlová Oponent práce: MgA. Kateřina Polášková Brno 2011

Bibliografický záznam PRECHTL, Filip. Cimbálové muziky na Kyjovsku [Cimbalom bands of Kyjovsko]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2011. 45 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Kristina Bašová Prechtlová.

Anotace Diplomová práce „Cimbálové muziky na Kyjovsku“ pojednává o vývoji a dění současných cimbálových muzik na Kyjovsku. Můţe také slouţit jako taková mapa cimbálovek v tomto regionu.

Annotation Diploma thesis „Cimbalom bands of Kyjovsko“ deals with focuses on the development of cimbalom bands within Kyjovsko. It also provides a list of cimbalom bands that exist within the region.

Klíčová slova Kyjovsko Cimbálová muzika Primáš Folklor Tradice

Keywords Kyjovsko Cimbalom bands Primas Folklore Customs

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 4. května 2011

BcA. Filip Prechtl, DiS.

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Kristině Bašové Prechtlové za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat za výbornou spolupráci a ochotu při rozhovorech těmto lidem: Ladislavu Pavlušovi, Davidu Vašulkovi, Davidu Holubovi, Petru Vašíčkovi, Marii Ostříţkové, Petru Šrahulkovi, Jiřímu Petrů ml., Marku Gajdovi, Petru Varmuţovi.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 1 GEOLOGICKÁ STAVBA KYJOVSKA .......................................................................................... 2 HISTORIE CIMBÁLOVÝCH MUZIK NA KYJOVSKU ............................................................... 3 CIMBÁLOVÁ MUZIKA Z MILOTIC .............................................................................................. 6 FOLKLORNÍ SOUBOR A CM MARÝNKA .................................................................................... 9 CM FRIŠKA ....................................................................................................................................... 10 CIMBÁLOVÁ MUZIKA JAVOR Z KYJOVA ............................................................................... 13 CIMBÁLOVÁ MUZIKA MORAVIA .............................................................................................. 18 CIMBÁLOVÁ MUZIKA PAVLA RŮŢIČKY ................................................................................ 22 VARMUŢOVA CIMBÁLOVÁ MUZIKA ....................................................................................... 27 CIMBÁLOVÁ MUZIKA HUDCI Z KYJOVA ............................................................................... 31 CIMBÁLOVÁ MUZIKA JURY PETRŮ ......................................................................................... 34 CIMBÁLOVÁ MUZIKA LADISLAVA PAVLUŠE ....................................................................... 38 ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 42 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................................... 43 VYSVĚTLIVKY ................................................................................................................................ 44 POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................................................ 45

Úvod V této diplomové práci jsem si vybral téma: Cimbálové muziky na Kyjovsku. Jiţ ve třetí třídě na základní škole Vracov jsem začal chodit do cimbálky. V té době jsem uţ měl něco málo přes 2 roky praxe na housle, a tak uţ jsem uměl zahrát téměř jakoukoli lidovou melodii. Tehdy vlastně vznikl podnět směru, kterým se bude ubírat má ţivotní profese. Na Kyjovsku se nachází desítky kvalitních cimbálových muzik, o kterých se v sousedním kraji kolikrát ani neví, a proto bych chtěl prostřednictvím své diplomové práce zviditelnit nejen známé cimbálky s dlouholetou tradicí a zkušenostmi, ale také ty méně známé, které mají také své osobité kouzlo. Přesto se však chci zaměřit na tři cimbálky, které jsou dle mého názoru nejdůleţitější pro tento kraj. S kaţdou z těchto cimbálek, mám také něco společného. Tato diplomová práce je spíše, neţ kompilace z různých knih, vědecké bádání. O geologické stavbě se chci zmínit jen lehce, protoţe to není cíl mé práce. Přesto povaţuji za důleţité se o tomto v této práci zmínit, abych přiblíţil, na jakém území se Kyjovsko, ze kterého čerpám, nachází. Mám ztíţenou úlohu tím, ţe budu náročně získávat materiál ke své diplomové práci. Budu získávat informace pomocí rozhovorů s vedoucími cimbálek, o kterých budu psát. Proto věřím, ţe má práce přinese nové poznatky a informace o cimbálkách na Kyjovsku. Moţnost přečíst si knihu o cimbálkách v tomto kraji je téměř mizivá, a tak se mi nabízí moţnost vytvořit něco přínosného pro tento kraj. Cítím to jako povinnost k místu, kde jsem vyrůstal, a také jsem za to velmi rád. Kraj plný hudby, vína, folklorní tradice a všemoţné další krásy nesmí být zapomínán.

1

Geologická stavba Kyjovska Celé území Kyjovska patří ke Karpatské soustavě, která je částí geologicky mladé alpínské horské soustavy. Tvoří ji v této oblasti starotřetihorní vnější flyšové pásmo, sloţené z magurského flyše (flyšem nazýváme horninový útvar, v němţ se mnohonásobně střídají vrstvy pískovců a břidlic) a ţdánické jednotky a mladotřetihorní Vídeňská pánev, která sem zasahuje svým severním okrajem, tzv. rakvickou krou, na níţ stojí i střed celé oblasti – Kyjov. Většina povrchu oblasti je pokryta čtvrtohorními usazeninami.1 Jednotlivé obce Kyjovska: Archlebov, Blišice, Bohuslavice, Boršov, Bukovany, Čeloţnice, Dambořice, Draţůvky, Hostějov, Hýsly, Jestřabice, Jeţov, Karlín, Kelčany, Koryčany, Kostelec, Kyjov, Labuty, Lískovec, Lovčice, Medlovice, Milotice, Mistřín, Moravany, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Nětčice, Ostrovánky, Osvětimany, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Stavěšice, Stráţovice, Stupava, Svatobořice, Syrovín, Šardice, Uhřice, Újezdec, Vacenovice, Věteřov, Vlkoš, Vracov, Vřesovice, Ţádovice, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice a Ţeravice

1

Hurt Rudolf a kolektiv: Kyjovsko. Brno 1970 str. 11

2

Historie cimbálových muzik na Kyjovsku Zvláštností Kyjovska je pozoruhodné přeţívání cimbálových muzik. Zatímco na Hané a v Čechách cimbálové kapely vymizely uţ před r. 1850, tak v oblasti Kyjovska a přilehlého Ţdánicka se udrţují cimbálové muziky dodnes. I přes příchod stále oblíbenějších dechovek. Původní sloţení cimbálek, jak se také dnes nazývají cimbálové kapely, bylo: 1 – 2 houslisté, basista a cimbalista. Krátce před r. 1800 se k nim přidal také klarinetista, který není podmínkou k vytvoření cimbálky. Počet cimbalistů nebyl zrovna nejmenší, čehoţ si poprvé všiml Josef Černík. Přesto se skutečný rozsah této tradice projevil aţ po terénním průzkumu kolem roku 1960 – 1966. Z 28 obcí se zkoumalo 18 obcí, kde bylo nalezeno 38 cimbalistů. Muzikanti byli většinou povoláním rolníci nebo řemeslníci (obuvníci, tkalci, kováři, krejčí, tesaři, stolaři, atd.). Také chudobní pastýři, zedníci či cihláři hráli rádi tuto tradiční hudbu. Pomáhala jim tak odlehčit a zpříjemnit těţký ţivot. V této době se hrávalo na malé cimbály, které se pokládaly na stůl nebo nosily zavěšené na popruhu přes bedra s daleko menším tónovým rozsahem neţ dnešní cimbály. Tomu odpovídal i zvuk nástroje. Zatímco dnešní cimbál má výraznou sytou barvu, velký rozsah a zvukovou sílu, tehdejší malé cimbály byly znatelně slabší ve všech ohledech. Přesto se typ malého cimbálu pouţívá výjimečně i dnes, většinou na nějakou tradiční akci, jako například na tzv. fašaňk, dále na hodový průvod, atd. Prozatím nejstarší dochovaná zpráva o cimbálové muzice pochází ze 14. dubna 1799. Tehdy si na zábavě ve Skoronicích cizí vojáci vynucovali tanec přihazováním peněz do cimbálu, z čehoţ se stala roztrţka, jenţ skončila rvačkou. Přesto je jisté, ţe cimbál byl na Kyjovsku znám uţ v druhé polovině 18. stol. Dokazuje to i zpráva Tomáše Gály (nar. 1874) z Dambořic, který připomínal jejich rodinný cimbál, jenţ měl uvnitř ozdobný monogram s letopočtem 1786, na který za mlada hrával. Dodnes se také uchoval cimbál z roku 1786 po panu Smetanovi s Uhřic. Velmi cenný testament muzikanta Lorence Šebely z 23. března 1813 ze Ţarošic také dokládá sloţení cimbálových kapel. Zde je důleţitý údaj o přítomnosti klarinetu krátce po jeho zavedení do umělých profesionálních skladeb.

3

Není známo, jak přesně se do této oblasti cimbál dostal, ale rodinná tradice hovoří o Bernardu Rajsiglovi z Jeţova (1829-1902), který zakoupil cimbál za 12 zlatých od nějakého agenta z Valašska. Tento nástroj zdědil syn Bernarda Rajsigla František (1857-1909), který také hrál na tento nástroj. A tak se cimbál dostal aţ ke vnukovi Bernarda, synu Františka, nesoucím jméno po otci. František (n. 1894) byl vyučený stolař a díky tomu chtěl opravit zděděný cimbál. Nakonec se rozhodl vytvořit nový, dle předlohy cimbálu po dědečkovi. Na nově postavený cimbál hrál aţ do roku 1961, kdy jej prodal mladému nadanému cimbalistovi Pavlu Varmuţovi ve Svatobořicích. Ještě po r. 1930 zaloţil František malou cimbálovou kapelu ve Vracově s houslemi a tahací harmonikou. Před ním zde hrával do r. 1900 na cimbál rolník Šimon Procházka, kterého nazývali Cimbálek (1852-1908). Tím, ţe uměli muzikanti hrát na více nástrojů, mohli se uplatnit i v dechových kapelách a v štrajchu (kombinace smyčcových a dechových nástrojů). V druhé pol. 19. stol. lidé nacházeli v dechovkách značnou oblibu. V průběhu osmdesáti let bychom mohli vyjmenovat řady cimbalistů a hudebníků, kteří v tomto kraji působili, mezi nejstarší patří cimbalista František Zůbek z Vlkoše (1793-1876), po něm působili samozřejmě i jeho synové, kteří v muzice pokračovali. Známá je i rodina Nedbalů původem z Vlkoše, především Martin Nedbal (1816-1891), který byl znamenitým houslistou, klarinetistou, cimbalistou a basistou. V Mistříně se pak zabýval hudbou ještě rolník František Němčanský (1851-1919). V roce 1938 byl v Mistříně zaloţen cimbálový krúţek pod vedením Vratislava Hladkého. V Miloticích byl významným cimbalistou krejčí Josef Měchura (1833-1893). Střediskem cimbalistů se staly Moravany a Čeloţice. V Moravanech to byl především rolník František Moravanský (1825-1908) a jeho synové. Kolem něho se sdruţovali další hudebníci. V Čeloţicích to byl František Horák (1843-1929), jehoţ syn se nejdříve věnoval cimbálu, ale později si oblíbil trubku a dechové kapely. Ve Vřesovicích udrţovali cimbálovou tradici hlavně Jan Svoboda (1833-1904) se svým synem Štěpánem. V Kelčanech byl často vyhledávaným houslistou obuvník a cimbalista Josef Svoboda-Svobodečka (18581949).

4

S hrou na cimbál se lidé setkávali především v rodině, nebo u známých, kde se na nástroj mohli naučit hrát. Dobří hudebníci většinou hrávali v několika kapelách, o dechové nástroje (klarinet) nebyla nouze. Vyhledávaní byli spíše houslisty. Cimbálová muzika se uţívala nejčastěji na akcích stejných jako dnes (svatby, oslavy, taneční zábavy, vinné sklepy, fašanky, atd.). Cimbálové muziky hrávaly zpaměti oproti dechovým kapelám, jejich repertoár tvořily tance a tradiční písně.2

2

Hurt Rudolf a kolektiv: Kyjovsko. Brno 1970 str. 229 - 233

5

Cimbálová muzika z Milotic Cimbálová muzika z Milotic patří do mladší generace cimbálek, ale jako všechny muziky musela projít nějakým vývojem. Průběh vývoje se točí kolem primáše Petra Šrahulky. Petr Šrahulek se narodil v Kyjově 10. května 1978. Jeho trvalé bydliště, od jeho narození dodnes, je ale v Miloticích. Petr své studium na housle započal v 8 letech u pana učitele Šmaka poté, co ho jeho rodiče přihlásily. Takto pan učitel dojíţděl vyučovat Petra 4 roky a poté uţ ze zdravotních důvodů pana uč. Šmaka Petrovo odborně vedené studium skončilo. Přesto, ţe se z Petra stal samouk, měl moţnost své dosavadní umění zúročit u pana učitele Luďka Uřičáře z Kyjova, který začal vyučovat cimbálku v Miloticích hned po odchodu pana uč. Šmaka. Do této cimbálky začalo chodit přibliţně deset aţ jedenáct dětí skládajících se z chlapců i dívek. První housle hrál Petr Šrahulek spolu s Veronikou Novákovou a občas i Laďa Lévek, který byl starší neţ jeho spoluhráči. Na druhé housle hrála Martina Baťová, Soňa Chudilová a další. Tato cimbálka nesla název Kalina podle stejnojmenného květu stromu. Neţ odešel Petr Šrahulek na základní vojenskou sluţbu, měl ještě moţnost získat vzdělání hry na housle u pana uč. a zároveň zkušeného houslisty na cimbálku Petra Petrů (bratr a kolega slavného Jury Petrů), které trvalo rok a půl. Na vojně se naskytla Petrovi moţnost hrát ve vojenském uměleckém souboru Ondráš, kde během roku získal bohaté vědomosti nejen ve folklorním repertoáru, ale také důleţité zkušenosti ve hře na housle. Získal techniku hry na housle a také se zdokonalil ve hře z listu. Petr vystudoval střední školu strojařskou ve Veselí nad Moravou, kde úspěšně sloţil maturitní zkoušky. Po návratu z vojny se v roce 1998 spolu s dvěma kamarády, kteří s ním hráli v dětské cimbálce Kalina, rozhodl jít na hody do sousedních Vacenovic. Tam se všichni tři seznámili s děvčaty, které hrály na housle a pozvali je na hody do Milotic. Hned na to vznikla sestava, která fungovala zhruba pět aţ sedm let. Tehdy vznikl název Cimbálka z Milotic, který se udrţel aţ do dnes. Během trvání této sestavy vzniklo první CD s názvem Cimbálka, kde můţeme slyšet typické kyjovské písně. V roce 2005 odchází cimbalista Luboš Smolák a přichází Jiří Martykán. V roce 2007 se z důvodů pracovních loučí se svými spoluhráči basista a nahrazuje ho 6

Valentin Krist, který doposud hrál druhé housle. A tak byl povolán jeho bratr Martin, aby zaujal jeho místo. Dnešní sloţení cimbálové muziky z Milotic činí: první housle (prim) - Petr Šrahulek, druhé housle (terc) - Martin Krist, viola (kontr) - Martin Kyněra, přezdívaný jako „Tinťa“, cimbál - Jiří Martykán, basa – Valentin Krist. Repertoár této kapely je velmi rozsáhlý, ale zaměřený je hlavně na domácí půdu, jako jsou například písně skočné, verbuňky, slovenské z Milotic (podobné vrtěným), vrtěné a další tradiční místní tance. Ale podle členů cimbálové muziky: „Není problém zahrát i horňácké písně, písně z Podluţí, z Valašska, slovenské písně atd.3 Cimbálová muzika z Milotic se účastní prakticky na kaţdého festivalu, jako např. Folklorní festival Milotice, folklorní festival Svatobořice-Mistřín, Slovácký rok a mnohých jiných. Cimbálka také spolupracuje s různými folklorními soubory, jako např. Muţský sbor z Milotic, muţský sbor ze Svatobořic a Mistřína, ţenský sbor z Milotic, slovácký krouţek Svatobořice-Mistřín a slovácký krouţek z Milotic. V nedávné době bylo dokončeno CD s názvem Stojí hruška, na kterém cimbálová muzika z Milotic doprovází muţský sbor z Dambořic. Jedná se tak o druhé CD v pořadí této kapely. Výběr písní nabízí převáţně hudební materiál hanáckého Slovácka, ale naleznete zde i písně z Podluţí nebo kyjovského Dolňácka. Přes všechny účasti na různých festivalech zůstává hlavní zaměření na samostatnou dráhu neboli „kšefty“. Cimbálka cestuje po celé republice na různé akce, jako jsou třeba svatby, narozeniny, firemní večírky, plesy atd. Cimbálová muzika z Milotic má uţ takové jméno, ţe někdy musí „kšefty“ i odmítat z důvodu časového vytíţení. Cestuje tak nejen po Moravě, ale i po celých Čechách, např. do Chomutova, Jáchymova, Prahy atd. Do zahraničí jezdí jen zřídka, a to většinou s folklorními soubory. V brzké době je čeká cesta do Maďarska. Na závěr bych rád citoval slova pana Petra Šrahulky (primáše cimbálové muziky z Milotic), čímţ bych chtěl vystihnout hlavní myšlenku této cimbálové sestavy. „V cimbálové muzice z Milotic se sešla parta muzikantů respektujících regionální příslušnost muziky a snaţících se objevit, pochopit a snad i předat alespoň část kulturního dědictví předchozích generací. Jsme si vědomi nutnosti citlivého přístupu ke zpracování a interpretaci hudebního materiálu. Píseň chápeme jako zhmotnění emotivního rozpoloţení konkrétního autora, jehoţ současná anonymita je 3

http://www.cimbalkamilotice.org/

7

výsledkem přímého úmyslu tvůrce nebo častěji díky přeryvu časem. S písní tedy jednejme jako s člověkem: s úctou a pokorou.“4

4

Rozhovor s Petrem Šrahůlkem 20. 4. 2011 v 18.00 h

8

Folklorní soubor a CM Marýnka Folklorní soubor Marýnka vznikl v roce 1976, kdy ho zaloţil Pavel Petrţela. Po několika letech se ale na chvíli rozpadl. Po vzniku Lipiny se soubor znovu postavil na nohy a začal se plně rozvíjet. Dnes soubor disponuje muţským a ţenským sborem a cimbálovou kapelou pod vedením Pavla Petrţely, který vydal i samostatný zpěvník vlastní písňové tvorby s názvem: A já vám povím, co nového. Pavel Petrţela je známý svým ortodoxním přístupem k folklorní tradici. Neuznává způsob, jakým se dnes prezentují většiny cimbálek. Je toho názoru, ţe kaţdá cimbálovka má hrát jen ty lidové písně, které pochází z jejího regionu. A hlavně odsuzuje jakékoli pokusy o interpretaci populárních skladeb v cimbálové muzice. Z tohoto důvodu mu byla přidělena přezdívka „ folklorní fašista“, která není brána, jako pohanění, ale naopak kritiky uznávané vyznamenání. Dále se Pavel Petrţela věnuje výrobě malých cimbálů, o kterých je zmínka v kapitole Historie cimbálových muzik na Kyjovsku. Soubor zpracovává výhradně vlastní region, tedy Vracov a Kyjovsko. Podstatná část repertoáru pochází z vlastních sběrů v terénu a některé i z vlastní autorské dílny. Soubor se věnuje výhradně autentickému folkloru, snaţí se zachovat co nejdůvěrněji odkaz předků. Za své dlouhodobé působení se soubor zúčastnil mnoho vystoupení a festivalů jak doma, tak i v zahraničí např. v Polsku, Maďarsku, Španělsku, Francii a Německu. Kvalita a zaměření souboru neušla ani pozornosti médií. Soubor má za sebou několik rozhlasových pořadů. Rovněţ se soubor objevil v televizním pořadu Folkloristika. Další zvláštní a pravidelnou činností Marýnky jsou vánoční a Vavřinecké koncerty obsahující lidové chorály, skladby lidového baroka a tradiční kolední zpěvy. O koncerty Marýnky je velký zájem. Shlédlo je uţ mnoho diváků v různých městech Moravy. Za dobu svého působení vydal soubor Marýnka tři hodinové zvukové nosiče s materiálem slováckého regionu, čtvrtá nahrávka je vánočně laděná, protoţe obsahuje ţivý záznam vánočního a část vavřineckého koncertu z r. 2005.

5

Dnešní

sestava cimbálové muziky Márynky: prim – Eva Janovská roz. Kovaříková, terc – Jarek Vlasák, obligát – Luboš Kylián, kontr – David Holub, basa – Mirek Janovský , cimbál – vedoucí muziky i souboru Pavel Petrţela.

5

http://www.fond.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=134106

9

CM Friška Cimbálová muzika Friška z Kyjova vznikla a stále i funguje jako doprovodná muzika dětského národopisného souboru Kyjovánek, který vede od roku 1998 Hana Vašulková. V roce 2000 soubor doprovázeli jen hráči na housle, k nim se pak postupně přidávali hráči na flétny, cimbál, kontrabas a klarinet. Někteří hráči byli i tanečníci ze souboru Kyjovánek. V létě roku 2003 před Slováckým Rokem (první vystoupení CM Friška) vzniká plnohodnotná sestava Cimbálové muziky Friška, kdy přichází i budoucí primáš David Vašulka, který zde nastupuje jako „terc“ (druhé housle). Sestava CM Friška v r. 2003: prim – Libor Macháček, „obligát“ – Martin Pelikán, flétna – Kristýna Válková, cimbál – Katka Sedláčková, „kontr“ (viola) Vašek Pelikán a postupně přišel i třetí bratr Jirka Pelikán na kontrabas. Postupem času přicházeli další hráči na housle, flétnu a jiné nástroje a různě se i obměňovali aţ do takové podoby, ţe v rozmezí let 2006 – 2008 byly v cimbálce dokonce dva kontrabasy a dva cimbály. V roce 2007 odchází primáš Libor Macháček a nastupuje David Vašulka na pozici primáše. David se narodil 9. listopadu 1993 v Kyjově. Studium ve hře na housle započal v pěti letech u pana uč. Petra Vašíčka na Základní umělecké škole Kyjov. Po osmi letech studia přechází k novému učiteli hry na housle Mirkovi Koláciovi, u kterého bude příštím rokem ukončovat II. cyklus. Jeden rok dokonce jezdil na konzultace k Mgr. Jiřímu Besperátovi - pedagogovi na Konzervatoři Brno, ale z časových důvodů konzultace ukončil. Momentálně studuje 2.roč. na Klvaňově gymnáziu Kyjov. V budoucnu by chtěl studovat na vysoké škole -obor matematika a chemie. CM Friška vedlo více vedoucích uţ od počátku. V první řadě to byla matka Davida Vašulky Hana Vašulková, dále Ladislav Sedláček, Michal Strýček a Zdeněk Frolec. Hudební úpravy psal Radek Zapletal, který v roce 2010 umřel, a tak se musel David Vašulka stát i hudebním aranţérem. Dnes je David se svou cimbálkou naprosto samostatný. Je vedoucím, primášem, hudebním aranţérem a zároveň i manaţerem CM Friška. Dnešní setava se skládá z osmi členů: prim – David Vašulka, 2. a 3. housle Martin Vašulka, cimbál - Kateřina Sedláčková, „kontr“ – Vojtěch

10

Kašný, kontrabas – Matěj Zálešák, příčná flétna – Kristýna Válková, zobcová flétna – Eliška Pekárková, zobcová flétna – Eliška Fialová. V repertoáru CM Friška jsou převáţně hrány lidové písně z Kyjovského dolňácka, ale také i z jiných regionů jako např. Sedmihradsko, Slovensko, nějaké skladby z Maďarska a Rumunska ad. V letech 2008 a 2010 byl soubor spolu s Klenovským orchestrem lidových nástrojů na takzvané „tvořivé dílně“ v Klenovci na Slovensku. Zde byli členové souboru vedeni lektory z Česka a Slovenska. Získávali tak zkušenosti a znalosti lidových písní ze vzdálenějších oblastí. V roce 2010 byl dokonce David Vašulka v roli lektora za Českou republiku. David se také zúčastnil podobné akce s názvem Primášci v letech 2008 a 2010, kde byl pod vedením Maroše Mikuše a dalších. Díky těmto kurzům se repertoár lidových písní cimbálky rozšířil a cenně obohatil. Stejně jako jiné cimbálové muziky CM Friška hraje na různých akcích, neboli „kšeftech“, jako jsou hodové zábavy, košty vína, soukromé akce atd. První „kšeft“ se naskytl v roce 2007 ve Znojmě na srazu pošťáků, kdy plně náhodou spřátelená cimbálová muzika ze Znojma nemohla odehrát slíbenou akci, a tak zavolala vedoucímu Kyjovjánku - Haně Vašulkové s prosbou o výpomoc. Od té doby se klientela postupně zvětšovala, ale stále nebyly pravidelné nabídky na hraní. Znatelný přelom nabídek přišel aţ v září minulého roku, kdy cimbálka hrála ve Znojmě na vinobraní. Od té doby uţ zaznamenává pravidelný přísun nabídek hraní na různě směřované akce. Cimbálová muzika Friška má za sebou mnoho úspěchů na různých festivalech nejen v ČR, ale i v zahraničí, jako například festivaly ve Stráţnici, Mistříně, Liptále, Luhačovicích, Domaţlicích a také vystoupení při návštěvě papeţe Benedikta XVI. v Brně. Ze zahraničních zemí to bylo Slovensko, Srbsko, Itálie, Německo, Francie, Chorvatsko a Rusko. Blízké budoucnosti se chystá na zájezd do Thaiwanu. Muzika samostatně vystupuje pravidelně na festivale Junior cimbal v Šatově a objevila se také v Praze, v Klenovci, v Bučovicích či v Kunovicích. V roce 2009 svým hraním doprovodila i vyhlášení vítězů ankety Vesnice roku 2009 v Luhačovicích. V posledních letech také pravidelně doprovází oblastní kola soutěţe dětských verbířů. Za největší úspěch povaţuje David Vašulka postoupení, spolu se souborem Kyjovánek, do celostátní přehlídky dětských souborů v Jihlavě, která se 11

koná kaţdé dva roky. Takto se stalo uţ v roce 2003, kdy Kyjovánek doprovázeli zatím jen dva houslisti. V roce 2005 uţ cimbálka byla kompletní a spolu se souborem také postoupila do celostátního kola, kde dokonce získala cenu za choreografii muziky. V roce 2007 cenu sice nezískala, ale znovu se do Jihlavy dostala. Druhou cenu získala v r. 2009 v celostátním kole za spolupráci se souborem. V roce 2008 natočila CM Friška CD s názvem Hrajte mě husličky k výročí 10 let souboru Kyjovánek. Na tomto nosiči můţeme slyšet typické kyjovské lidové písně, a také lidové písně v úpravě pana Radka Zapletala, kterému tímto cimbálovka a soubor chtěli poděkovat za podstatný hudební přínos k jejich umělecké tvorbě. V roce 2013 by chtěla Cimbálová muzika Friška oslavit 10. výročí natočením CD, které oproti předchozímu bude zaměřeno čistě na cimbálovou tvorbu s tím, ţe pár zpěváčků ze souboru vypomůţe se zpěvem. Na otázku, čím si myslí, ţe je jejich přínos pro oblast Kyjovsko, mně David Vašulka odpověděl takto: „Myslím si, ţe je dobré, kdyţ vlastně ty mladé muziky se pokoušejí nějak hrát, ţe alespoň to tady nevyhyne a to je asi základ.“6

6

Rozhovor s Davidem Vašulkou - 22.4.2011 v 10.30h

12

Cimbálová muzika Javor z Kyjova V roce 1991 vzniká Cimbálová muzika Javor z Kyjova přejmenováním mladé cimbálové muziky působící při domu kultury v Kyjově. Popudem k tomuto kroku byl tehdejší vznik stejnojmenného slováckého souboru, se kterým dodnes cimbálovka spolupracuje. U zrodu této muziky byl Václav Horák (nar. r. 1945) se svou dcerou Hankou Vašulkovou a zároveň cimbalistkou, která vede soubor Kyjovánek, Ladislav Divácký, Dušan Nenička a Jirka Havelka. Takto cimbálová muzika fungovala do roku 1999, kdy postupně odchází Vladimír Divácký kvůli třem dětem a stavění domu. Dále odešel Dušan Nenička z důvodu jeho svatby a Jirka Havelka z pracovních důvodů, přesto občas hostuje. Během chvíle se tak obměnila kompletně celá sestava. Přichází tak na basu Ondřej Sochna z Vlkoše, který má hudební základy na kyjovské ZUŠ. Dále Vít Vajgara na cimbál ze Svatobořic a na kontru přichází Jakub Šácha na místo Václava Horáka, který přivádí do této sestavy budoucí primášku a důleţitou folklorní hudebnici Marii Ostříţkovou, hrající zatím druhé housle. V roce 2005 se Marie Ostříţková posouvá na roli primášky a vedoucí muziky. V r 2009 přichází Jarek Vlasák na druhé housle (můj spoluţák ze základní školy a spoluhráč z dětské cimbálky Kaštánci, kde jsme spolu hráli pod vedením Petra Vašíčka). Dnešní sestava Javor, díky vytvořenému zázemí předchůdci, můţe fungovat stejně vytíţeně jako leckterá jiná s delší tradicí. Do zahraničí sice nejezdí na placené akce, ale je to především z důvodů časového vytíţení členů muziky. Většina musí chodit do zaměstnání, proto přijímá „hračky“ spíše v ČR a ve vedlejším Slovensku. CM Javor spolupracuje s různými folklorními soubory. Za zmínku stojí folklorní soubor Lůčka, folklórní soubor Javo, Dolina z Ratíškovic ad. Se zmíněnými soubory se v minulosti dostala do různých koutů Evropy. Dnes uţ se členové těmto souborům věnují méně. Co se repertoáru týká, nejen ţe v jejich seznamu lze najít typické kyjovské lidové písně, ale také velmi široký repertoár, jako např. z Valašska, Podluţí, Horňácka, Slovenska, rumunské orchestrální skladby v úpravě primášky Marie Ostříţkové, a také typické maďarské čardáše. Díky Mariíně vzdělání na konzervatoři se v jejich repertoáru nachází i těţší skladby. Jsou jimi např.: Johannes Brahms – 13

Uherský tanec op. 5, Montiho čardáš ad. Zvláštností této muziky je také výběr různých světových populárních skladeb: Yesterday (Beatles), Straussův Valčík ad. Zatím se nenašel čas na natočení CD. Marie Ostříţková se narodila 1. dubna 1980 v Hodoníně. Od narození bydlela v Hovoranech a poslední tři roky bydlí v Kyjově. Své základní vzdělání započala na ZŠ Tomáše Garrigue Masaryka v Hovoranech. Ve druhé třídě začala chodit do lekcí hry na housle k panu učiteli Hravkovi v Čejči spolu se svou o dva roky starší sestrou Petrou, která k panu učiteli chodila uţ třetím rokem, také na housle. Marie vzpomíná na pana Hravka, jako na velmi přísného učitele, který velmi často pouţíval k učení zastaralý nástroj proutek neboli bičík. Uběhl rok a Marie se svou sestrou odchází studovat hru na housle k panu Pavlu Varmuţovi do Šardic. Po krátké době pan Pavel Varmuţa zakládá Základní uměleckou školu v Dubňanech, kde učil takto dál sestry Ostříţkovi. Marie studovala hru na housle u Pavla Varmuţi do deváté třídy základní školy, kdy se rozhodla ukončit tuto činnost kvůli časové vytíţenosti. Po základní škole následovaly školy: Střední odborné učiliště oděvní, Lipová alej Hodonín, SOU oděvní Stráţnice ukončené maturitou. Během maturování Marii napadla myšlenka studovat dálkově konzervatoř v Pardubicích. Přihlásila se a zkoušky sloţila na výbornou. Ujal se jí pan profesor Jiří Kuchválek, na kterého vzpomíná v dobrém. Zde získala po čtyřech letech svou druhou maturitu a za další dva roky sloţila úspěšně absolutoria, kdy získala titul DiS. Dále se rozhodla zkusit studium v Brně na Masarykově univerzitě filosofické fakulty obor etnologie a hudební věda. Po třech letech získala bakalářský titul z etnologie a druhý titul z oboru hudební věda se chystá v brzké době získat. První zkušenosti s cimbálovkou získala Marie Ostříţková u Pavla Varmuţi v roce 1992, který v té době zaloţil dětskou cimbálku v Šardicích s názvem Dolina. Krátce na to se ale zjistilo, ţe jedna cimbálovka v Uherském Hradišti uţ takový název má, a tak se pojmenovali po sestře Marii, Petře Ostříškové, která se stala primáškou v této sestavě. Počáteční sestava Cimbálové muziky Petry Ostříţkové byla: Marie Ostříţková – druhé housle, Petra Ostříţková – prim housle, Jaromír Břeň (Byl to můj jeden z hlavních pedagogů na cimbálku, kdyţ jsem hrál ještě na základní škole v cimbálovce Lipina) na housle se svou sestrou Lenkou na cimbál ze Šardic, Martin Kyněra a Jenda Hajný, který po pár letech odešel k Ladislavu Pavlušovi do 14

Grande Moravia. Musel tedy přijít nový basista Jenda Droň z Dubňan. Postupně odešli i sourozenci Břeňovi a na cimbál přišel Luboš Smolák. Na obligátní housle přijali Michala Strýčka, který údajně nehrál příliš dobře na housle, ale protoţe Petra Ostříţková pracovala jako sekretářka u jeho otce, právě na jeho přání byl Michal přijat. Takto Cimbálová muzika Petry Ostříţkové fungovala do r. 1999, kdy Luboš Smolák odchází spolu s Martinem Kyněrou do Cimbálové muziky z Milotic k Petrovi Šrahulkovi, přezdívanému také „Šlaušek“. Krátce nato se Petra vdala a odstěhovala do Zarazic, coţ bylo uţ daleko na to, aby mohla pokračovat ve spolupráci s touto muzikou. Navíc ještě odcestovala na půl roku do Kanady se svým manţelem, coţ rozhodlo o úplném rozpadnutí sestavy. Po této události Václav Horák nabídl Marii Ostříţkové místo v cimbálovce Javor. Během sedmi let, kdy fungovala CM Petry Ostříţkové, soubor spolupracoval s mnoha folklorními soubory, jako například slovácký soubor Mistřín pod vedením Petra Neduchala, folklorní soubor Lipina, folklorní soubor Lůčka, Důbrava z Dubňan (v té době se uţ začala rýsovat ZUŠ Dubňany s ředitelem Pavlem Varmuţou), soubor z Milotic ad. Spolu s různými soubory cestoval nejen po České Republice, ale také do zahraničí, jako např. Slovensko, Francie, Itálie Polsko a Maďarsko. Marie Ostříţková dnes vede celkem tři cimbálové muziky. Uţ od začátku studií na Konzervatoři v Pardubicích začala učit v Hovoranech hru na housle, kde později zaloţila cimbálovou muziku Cangla. Historie této cimbálky je poměrně mladá. Oficiální název byl schválen při "Malování slováckých ornamentů pískem", které proběhlo 22. 6. 2008 za velmi horkého počasí. Návštěvníci této akce mohli být svědky vyhlášení názvu cimbálovky. Ale ještě neţ byl domluven tento název, jak říkají členové souboru: „Jiţ odnedávna“ (asi 2 roky) hrála cimbálka na školních a obecních akcích. Ale datem 22. 6. vstoupila do historie Hovoran jako cimbálová muzika Cangla. Členové této sestavy jsou: Prim - Beáta Kosičová, Eliška Kohoutková, Aleš Holešinský, druhé housle – Markéta Sůkopová a Alţběta Grmolcová, kontry - Barbora Grmolcová a Marie Ostříţsková, cimbál – Klára Chludilová, basa – Josef Grmolec. Pro tuto cimbálovku Marie Ostříţková aranţuje všechny lidové písně, které hrají. Jejich repertoár se pohybuje převáţně v rozmezí Kyjovska. Přesto si tito mladí 15

hudebníci rádi zahrají i jiné regiony, jako například Podluţí, Valašsko, Slovensko ad. Zatím se zúčastňují různých folklórních festivalů, plesů i vánočních koncertů, a také spolupracují s folklórním „krůţkem“ Potůček. Marie Ostříţková učí také v Ratíškovicích hru na housle, kde byla poţádána, aby udělala nábor do cimbálovky. V roce 2006 poskládala cimbálovou muziku ze svých ţáků, kam se hned přidaly i ostatní ţáci z ratíškovické školy. Takto se hned od počátku poskládalo 13 hráčů. Protoţe toho Marie měla uţ příliš, odmítla tuto muziku vést, a tak připadla tato sestava do rukou uč. Josefa Rampáčka. Dva roky byla cimbálovka pod tímto vedením, ale byla krajně nespokojená s přístupem. Jejich věta na webových stránkách mluví za vše: „Jako cimbálová muzika spolu hrajeme od roku 2006. Ze začátku jsme měli 13 členů a naše duše trpěly pod vedením Josefa Rampáčka, který nás toho moc nenaučil. Roku 2008 přišla spása v podobě Marušky Ostříţkové, naší současné učitelky. Dnes máme 9 členů“7 Sestava se skládá: prim – Koplík Tomáš, Chovancová Jana, Šťastný Petr, terc – Kordulová Kristýna, Foltýnová Karolína, kontry – Ilčíková Tereza, Foltýnová Ludmila, Ostříţková Marie, cimbál – Gajdíková Karolína, basa – Koplík Tadeáš. Dlouho se cimbálovka rozmýšlela, jaký název si přidělí. Aţ jednoho dne, kdyţ se blíţilo vystoupení s názvem Zpívání pod Náklem, byli členové údajně zasaţeni shora a všem došlo jejich pravé jméno. Od roku 2009 této cimbálové muzice neřekne nikdo jinak neţ Cimbálová muzika Náklo, jmenujících se podle nedalekého vrchu u Ratíškovic. V repertoáru CM Nákla jsou typické kyjovské skočné, verbuňky, čardáše a jiné. Jak uţ je zvykem u vedoucí uč. Marie Ostříţkové, zaměřuje se i na jiné regiony. Během fungování se také zúčastnila mnoha festivalů, koncertů a i nějakých soukromých akcí. Také reprezentovali obec Ratíškovice na MMF Mariánský podzim v Mariánských Lázních. Marie Ostříţková nikdy nechtěla skončit jako učitelka dětských cimbálek, natoţ s nimi dokonce hrát, ale jak se říká: Odříkaného chleba největší krajíc, právě díky této její ţivotní cestě vzniká další velká naděje v pokračování naší krásné tradice, pokladu Moravy, kdy desítky dětí a mladých lidí získává cenné zkušenosti a vědomosti umění cimbálové hudby. Na otázku, čím si myslí, ţe je přínosem pro

7

http://cmratky.7x.cz/

16

region Kyjovsko, nebo jaké je její motto, zněla odpověď takto: „ Tak to je opravdu blbá otázka (smích), tak jako motto, tak to asi neřeknu nic (smích), prostě aţ mě to přestane bavit, tak se vším seknu a nikdo mě uţ nepřemluví (smích)! Musí to člověka hlavně bavit!“8

8

Rozhovor s Marií Ostříţkovou dne 28. 4. 2011 v 15.00h

17

Cimbálová muzika Moravia O této cimbálové muzice je mou povinností napsat. Mé zaměření bude především na primáše Petra Vašíčka, který mně dal první a nejdůleţitější základy cimbálové hudby. Stalo se tak v. r. 1993, kdy Petr Vašíček učil kromě v Kyjově, tak externě i ve Vracově na DDM, kde zaloţil dětskou cimbálovou muziku Kaštánci a mně určil, jako primáše. Jemu vděčím za vztah k této tradici. Petr Vašíček se narodil 16. května 1963 v Kyjově. S hudbou začal aţ v 10. letech u Mojmíra Vlkojana na housle, kde studoval dva roky, a pak začal hrát v dětské cimbálové muzice Kaštánci kontru pod vedením také M. Vlkojana. Tehdejší sestava byla: prim - Miroslav Rygár, terc a kontr – Miloš Fridrich, obligát – Anna Borutová a Jarmila Různová, kontrabas - František Vsetínský, kontr Petr Vašíček, cimbál – Pavel Petrţela. Na housle začal ve stejné době chodit do LŠU Kyjov k Petrovi Petrů. V 15. letech začal primášovat, pro svou tecnickou vyspělost a zároveň se musel stát vedoucím po smrti M. Vlkojana. Na LŠU získal dva cykly. Po základní škole vystudoval střední zemědělskou školu s nástavbou. V 18 letech odešel od Kaštánků a začal hrávat v cimbálové muzice Konopa z Ratíškovic na pozici primáše. Sestavu tvořili: cimbál - Miroslav Uţičář, kontr – bratři Kolečkářovi z Mistřína, kontrabas – Tomáš Svoboda, ad. Jejich repertoár se řídil dle tanečního folklorního souboru Konopa, pro který hráli. Díky tomuto souboru se za dob komunistických dostali do Španělska, Francie, Švícarsko, Německo atp. Po třech letech působení se Petr Vašíček spolu s čerstvě rospadlou cimbálovou muzikou primáše Miltáka dali dohromady, a tak vznikla cimbálová muzika Moravia. Ve 20. letech se ţivil vozením různého zboţí s nákladními auty. Po šesti letech dokonce rozjíţděl firmu na výrobu cimbálů spolu s Jirkou Galuškou, kde působil do r. 1993. V této době přijal nabídku od ředitele Petra Petrů učit na ZUŠ Kyjov. Podmínka byla si udělat pedagogické minimum na Janáčkově akademii, kde po dvou letech úspěšně sloţil zkoušky z Psychologie, Metodiky a Pedagogiky. Do dnes učí na ZUŠ v Kyjově a za svou učitelskou kariéru připravil úspěšně mnoho ţáků na konzervatoř, jako např. Pavlínu Dubnou, Jaromíra Kučeru ad. Často také hostuje v různých cimbálových muzikách, jako primáš, kde získával zkušenosti a stále se rozvíjí v repertoáru folklorních lidových písní. Za zmínku stojí: cimbálová muzika Hudci, cimbálová muzika Pavla Růţičky, cimbálová muzika Jury Petrů ad. 18

R. 1992 se datuje, jako oficiální vznik cimbálové muziky Moravia. Sestavu tvořily: prim – Petr Vašíček, klarinet – Jaroslav Čajka, cimbál – Jirka Galuška, kontr - Přemysl Kolaja, kontrabas – Antonín Pavčo. Během působení se sestava z části obměnila. Na cimbál se vystřídaly zvučné jména, jako např. Pavel Varmuţa nebo Petr Pavlinec, který zde hraje do dnes. Dnešní sestavu tvoří: prim Petr Vašíček, violový kontr – Přemysl Kolaja, kontrabas – Tomáš Svoboda. V této muzice má odbornou roli Jaroslav Čajka, jako kapelník a klarinetista. Je dlouholetým ředitelem Základní umělecké školy ve Stráţnici. Jako profesionální hudebník působil v Ústřední hudbě MV v Praze, byl členem Slovenského ľudového uměleckého kolektivu. Virtuózně ovládá také hru na tárogató, dřevěnou obdobu sopransaxofonu, čímţ dodává vystoupením na originálnosti. Na cimbál hraje Petr Pavlinec. Narodil se 9. ledna 1974 v Uherském Hradišti, ţije ve Velké nad Veličkou, kde studoval na ZUŠ 8 let hru na housle. Na cimbál začal hrát v roce 1990, 6 let studoval tuto hru u Ľudovíta Daniela v Holíči. Je absolventem Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříţ (1999) u Růţeny Děcké (obor cimbál). Dále je také absolventem Pedagogické fakulty MU v Brně (1997, obor hudební výchova matematika) a je učitelem hry na cimbál na ZUŠ ve Velké nad Veličkou. Uţ v dětství hrál v dětském souboru Veličánek (housle) pod vedením Jaromíra Miškeříka. Je mimořádným zjevem mezi cimbalisty na Moravě. Zajímavé je, ţe základní hudecké hraní bylo mu souzeno ve vynikající horňácké cimbálové muzice Martina Hrbáče, přirozeného následovníka nezapomenutelného Joţky Kubíka. Bezpečně si osvojil styl této oblasti tak typické nesčetnými sedláckými a jejich archaickým aţ autentickým projevem. Vyniká jeho talent a touha po virtuosní hře, coţ mu poskytují rumunské melodie. Cimbál je kouzelný nástroj čtyř oktáv a lze na něj zahrát jak dokonalé virtuózní zdobení tak také plně rozezvučet chorálově tento neobyčejný nástroj. Za zmínku stojí Horňácké slavnosti (2001), kde poutavě doprovázel řadu vynikajících zpěváků v ojedinělém pořadu Příběhy v baladách vyzpívané. Do svého repertoáru zařadil i klasická hudební čísla, kterými se cimbalista chlubí na svých recitálech. Jako muzikant se podílel na několika zajímavých titulech, z nichţ uvádíme: Nepretvárená hudba, Pěkné zkázáníčko s Horňáckou cimbálovou muzikou Martina 19

Hrbáče ad. Podílel se na mnoha projektech. Diskografie: Horňácká cimbálová muzika Jarka Miškeříka (Tonstudio - 1995), Nepretvárená hudba (Aton – 1997, Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče), Ej v tom velickém mlýně (Velička 1998), Pesnyčky ze Lhoték (Gnosis – 1998, Cimbálová muzika Miroslava Minkse), Zpívání z Horňácka (Indies - 1998), Pěkné zkázáníčko (Tonstudio - 1999), Teče voda, teče, přes velický majír (Aton - 1999), Přes Javorník malovaná dláţka (Aton 2000), Grande Moravia (Grande Moravia - 2000), Okolo Moravy (Tonstudio – 2001) s CM Radošov, Proměny v čase (Gnosis 2001), Petr Pavlinec - Cimbál sólo (Tonstudio - 2001), Martin Hrbáč a Horňácká cimbálová muzika (Ogar - 2000), Krev země (Aton - 2002), Dušan Holý 70 (Aton - 2002), Hommage an Johann Straus Vater (Tonstudio 2003) s Die flotten Geister, Setkání přátel (Tonstudio - 2003), Zpívání o víně (Aton - 2003), Lepší je vínečko neţ-li voda (Grande Moravia 2004), Horela linda, linduška (Aton - 2004), Musica Folklorica (Petr Pavlinec - 2005), Hrubá Vrbka, hrubá (Obec Hrubá Vrbka - 2005), Zpívání a vyprávění z Kuţelova (Obec Kuţelov - 2006), Sváteční Čechomor (Sony - BMG - 2007), Bola zima, velká metelica (Petr Pavlinec - 2007). Cimbálová muzika Moravia hraje na plesech, zábavách, besedách, při banketech, recepcích, obchodních jednáních, je častým hostem na koncertech lidové hudby. Repertoár cimbálové muziky Moravia tvoří především lidové melodie z moravskoslovenského pomezí, Slovenska, Maďarska, Rumunska, do programu společenského večera jsou zařazeny rovněţ populární a operetní melodie, světové evergreeny a taneční skladby. Snaţí se vţdy přizpůsobit charakteru akce a poţadavku zákazníků. Nezaměřují se konkrétně na nějaký region, nýbrţ hrají vše, co je dnes aktuální a ţádané. Chtějí tak zaujmout nejširší publikum a předvést, ţe cimbálová muzika má mnoho moţností. Přesto se povaţuje za cimbálku z Kyjovska. Spolupráce se souborem nikdy ţádná nevznikla, přesto CM Moravia často cestovala do zahraničí. Většinou to byly soukromé akce, ke kterým se postupně dostali ze svých předchozích kšeftů, kde vţdy úspěšně zaujali publikum, díky výběru repertoáru a jejich muzikantské a technicky vyspělé úrovni. Cestovali často do Rakouska, Holandska, Německa, Španělska, Itálie, Polska, Slovenska, atp. Za dobu své existence natočily 2 CD, které jsou zaměřeny především na kyjovský region. Přesto však zde zakomponovali také známé orchestrální skladby. 20

Jejich přínos pro kyjovský region je značný, zvláště pro mladé generace, které v této oblasti začínají. Jsou přínosem díky velkému nadhledu v propracovanosti lidových písní a skladeb, které ve svém představení prezentují. Také jejich hudební vzdělání a úroveň, přispívá k inspiraci mnoha nadějných budoucích umělců v této oblasti.9

9

Rozhovor s Petrem Vašíčkem 24. 4. 2011 v 19.00 h

21

Cimbálová muzika Pavla Růţičky Pavel Růţička se narodil 30. Července 1977 v Kyjově. Po základní škole v Kyjově šel studovat na Klvaňovo Gymnázium v Kyjově. Po 4 letech odešel studovat do Brna na přírodovědeckou a ekonomicko správní fakultu Masarykovi univerzity. Po třech letech získal bakalářský titul a dnes si dodělává magisterský. Co se týká hudebního vzdělání, tak o sobě Pavel tvrdí, ţe je samouk. Jeho otec byl sólovým zpěvákem dechové hudby a matka byla obdivovatelkou tohoto druhu muziky. Přesto, ţe Pavel vyrůstal především v rodině, vyznávající dechovku, byl uţ v raných letech poslán do dětského krouţku Kyjovánek pod vedením dříve zmiňované Hany Vašulkové, kde fungoval jako tanečník a zpěvák. První hudební nástroj, který drţel v ruce, byla kytara, na které se bez cizí pomoci naučil hrát akordy a lehčí melodie podle sluchu, protoţe noty mu byly v té době cizí. Na gymnázium začal hrát v kapele, hrající kombinaci Bigbítu a Folku na basovou kytaru, kde se svým hudebním chápáním posouval dále. Neznalost not ho, ale stále brzdila. Díky iniciativě spoluhráčů měl Pavel moţnost naposlouchat si svůj part předehráním svých kolegů. Uţ tehdy bylo na něm znát hudební cítění, proto s ním byl podle zkušeností spoluhráčů dobrá spolupráce. V polovině studia na gymnáziu začal chodit do slováckého folklorního souboru Kyjov, jako tanečník a zpěvák. Ve svých 20 letech si ze své vlastní iniciativy pořídil housle a začal se učit noty. Ze začátku mu pomáhala jeho bývalá spoluţačka ze základní školy, která dříve hrála s cimbálovou muzikou Hudci. Po krátké době Anna odcestovala do Anglie, a tak byl Pavel odkázán sám na sebe. Pavlovo cítění k folklóru směřovalo k přání hrát na housle cimbálku. Jeho znalosti hry na housle se zvyšovaly navštěvováním různých besed u cimbálů, cimbálových zábav a koncertů. V roce 1997 se Pavel rozhodl zaloţit cimbálovou muziku ze zkušenějších hráčů, a protoţe si uvědomoval své slabší hráčské schopnosti, chtěl hrát na housle obligát (první housle v unizonu). Shodou okolností v té době se bývalá spoluţačka ze základní školy Jana Petrů, dcera Jury Petrů, která dříve získala hudební vzdělání na flétnu v ZUŠ Kyjov, začala učit na violu kontrovat. Po domluvě s Pavlem se rozhodli dát dohromady nějaké hudebníky a vytvořit cimbálku. Jako na zavolanou se jim podařilo získat dva houslisty, kteří shodou okolností právě v té době odcházeli ze 22

ZUŠ v Kyjově, kde museli odejít i z dětské cimbálovky kterou vedl Ředitel Petr Petrů. Jan Machalínek z Kyjova a Pavel Jurečka ze Bzence nabídku Pavla Růţičky s radostí přijali, protoţe neměli ke komu jít hrát cimbálku a neradi by svou velmi oblíbenou činnost opustily. S hledáním cimbálu to měli také velmi jednoduché, protoţe v té době se naskytla příleţitost přijmout začáteční hráčku Lenku Pokorákovou. V této fázi byla sestava téměř kompletní. Zbývalo sehnat uţ jen basistu. Jako náhodou se podařilo oslovit Martina Krista, který byl také, stejně jako Pavel, samoukem. Velmi záhy, zhruba po pár měsících, Martin z cimbálkovky odešel, údajně z časových a rodinných důvodů. Tato událost rozhodla o budoucím nástroji, na který Pavel v cimbálovce hraje. Pavel věděl, ţe přestoţe dokáţe zahrát prví i druhý hlas na housle, nikdy to nebude dosahovat takových kvalit, aby s tím byl spokojen. Tak se rozhodl začít hrát na kontrabas. Jeho touha po kvalitní cimbálové hudbě byla tak velká, ţe začal horlivě studovat hru významných cimbálových basistů, sledoval drţení nástroje, způsob pohybu melodické linky s uvědoměním vytváření harmonie (basa tvrdí muziku), a také poslouchal nahrávky a způsob tvoření harmonie významných moravských cimbálek. Nejvíc mě udivila Pavlova zkušenost s mým spoluţákem z Jamu Markem Švestkou, který uţ dva roky učí na ZUŠ v Kyjově hru na kontrabas. Pavel se v roce 2009 rozhodl ve hře na tento nástroj zdokonalit, a tak začal navštěvovat lekce u Marka Š. Hned na první vyučovací hodině byl Marek téměř Šokován Pavlovým výborným drţením Smyčce na Vídeňský způsob. Nechtělo se mu věřit, ţe bez cizí pomoci se dokázal Pavel naučit takto dokonale ovládat tento nástroj. V roce 1998 byla sestava cimbálky uţ poměrně stabilizována. Prim hrál Jan Machalínek přezdívaný jako „Macho“, terc – Pavel Jurečka, cimbál – Lenka Pokoráková, kontrabas – Pavel růţička a na kontry se střídal současný starosta Kyjova Franta Lukl spolu s Janou Petrů, která občas hrála i na flétnu. Stejně jako v jiných cimbálových muzikách, se i v této měnila během existence sestava. V roce 1999 – 2001 hrál na terc Zdeněk Maslaník z Kyjova, který měl také, jako mnoho dalších houslistů, hudební vzdělání u Ředitele ZUŠ Kyjov Petra Petrů. Pak musel odcestovat do Prahy a v roce 2002 přišel Na terc Jaromír Kučera – ţák Petra Vašíčka - s přezdívkou „Jarynáda“. Pavel Jurečka tak začal kontrovat do doby (asi 2002), kdy odešel studovat do Prahy na vysokou školu. 23

V roce 2003 přišel po odchodu Lenky Pokorákové, cimbalista Miroslav Kyněra z Mistřína zvaný také jako „Mirinek“. V roce 2002 přišel na výpomoc kontry Leoš Poruba, který dnes vede a zároveň je primášem velmi úspěšné cimbálové muziky Mládí z Čejče. Po krátké době začal hrát na kontr ještě Jarek Janovský ze Bzence (bratr basisty z Márynky Mirek Janovský), který tak působil u Pavla Růţičky 4 – 5 let. V roce 2005 přichází na kontru Miroslav Kubálek, dříve hrající ve Varmuţově cimbálové muzice. Dnešní aktuální sestavu tvoří: prim – Jan Machalínek, terc – Jaromír Kučera a Marek Blaha, obligát David Vašulka (primáš CM Friška), violový kontr – Zdeněk Józsa neboli „Zdenál“, cimbál - Miroslav Kyněra, kontrabas – Pavel Růţička zvaný mezi přáteli také jako „Růţek“. Původně název této cimbálky nebyl předem vymyšlen. Název přišel čistě náhodou. Cimbálovka v začátcích fungovala jako doprovodná muzika přípravky slovákého souboru Kyjov. Na jaře v květnu 1998 bylo volné vystoupení kyjovského folklorního souboru, kde se Pavlova cimbálovka poprvé představila veřejnosti s třemi písněmi. V srpnu téhoţ roku v rámci blogu vystoupení kyjovského souboru na Kyjovských letních slavnostech je tamní moderátorka automaticky uvedla Cimbálová muzika Pavla Růţičky z Kyjova. Od té doby jim tento název zůstal. Za dobu své existence proběhla spolupráce s ţenským sborem Tetky Z Kyjova, se kterým natočily v roce 2000 CD - Za naším huménkem s typicky kyjovskými lidovými písněmi. Dále s muţským sborem z Bukovan a od r. 2009 spolupracují se slováckým souborem Kyjov, jako kmenová muzika. S tímto souborem absolvovali nejen různé festivaly a přehlídky v ČR (stráţnický festival, Slovácká rok, Chrudim), ale dostali se i do zahraničí, jako například: Turecko – Izmir a Corvatso – Zagreb (Uhersko festival). Jako samostatná muzika se Cimbálové muzice Pavla Růţičky podařilo dostat na pozvání z ambasád ministerstva zahraničí do Beirůtu v Libanonu, dále do Taškentu v Uzbegistánu (2009) a v roce 2010 v Kišiněvě v Moldávii. Od roku 1999 na Slováckém roku se dostali do povědomí a od té doby se jim začali hrnout nabídky na soukromé i veřejné koncerty. Dnes hrají samostatná vystoupení charakteru koncertu či volné zábavy. Muzika můţe být příjemným zpestřením firemních večírků, rodinných oslav, svateb, rautů, recepcí apod. Jako doplnění nabízí téţ

24

vystoupení s ukázkami typických lidových tanců v provedení tří tanečních párů v kyjovských krojích či vystoupení se sólovými zpěváky a zpěvačkami. Co se týká repertoáru, Pavel Růţička byl ovlivněn svým blízkým přítelem a učitelem (folklorních písní) Jurou Petrů. Dodnes obdivuje jeho neuvěřitelný cit k folklorním kořenům, vyhledávání a vědecký výzkum lidových písní, aranţmá a prezentaci. V době zaloţení muziky si Pavel přál hrát čistě autentickou folklorní tvorbu zapomenutých krásných lidových písní, typu starých cimbálových a hudeckých muzik na Kyjovsku. Po delší zkušenosti Pavel musel změnit svůj cíl a začít hrát i neregionální písně. Po zkušenostech na různých oslavách, večírků a dalších akcí, se začínal se svou muzikou přizpůsobovat přáním lidí a začali vznikat dokonce úpravy i světově známých melodií a evergreenů. Nikdy se však Pavel úpravám nějak zvlášť nevěnoval. V drtivé většině tyto úpravy vznikaly přímo na akcích způsobem, ţe někdo začal hrát melodii na přání a ostatní se postupně přidaly a snaţily se kombinovat různé hudební myšlenky, tak aby zapadaly a byly vkusné. Přesto se aranţmá ujal v roce 2005 Jaromír Kučera, který v té době uţ studoval na konzervatoři Brno a tím měl uţ větší předpoklady k této činnosti. Pavel tak určoval směr, kam se bude repertoár muziky ubírat a Jaromír měl úlohu aranţéra. Na otázku, jaké má Cimbálová muzika Pavla Růţičky vize do budoucna, mi Pavel odpověděl, ţe jejich velkým přáním je natočit své vlastní profilové CD. Uţ 5 let mají přislíbené finance, ale z časové vytíţenosti všech členů je zatím méně reálné tento projekt uskutečnit. Chtějí se na nahrávání pořádně připravit, jak po stránce technické, tak výběrem lidových písní a skladeb, a také propracovaností aranţí daných skladeb. Pavel se chce inspirovat způsobem, jakým dnes tvoří Varmuţova cimbálová muzika, nejen propracovaností, ale také výběrem lidových písní a skladeb z různých regionů a částech Evropy, tak, aby si kaţdý, kdo si CD zakoupí, mohl přijít na své. Z toho vychází další cíl Pavla, jenţ chce začít pracovat se členy cimbálky na jejich technické úrovni a posunout jejich moţnosti blíţe ke zvučným jménům, jako jsou např. Hudci z Kyjova nebo Varmuţova cimbálová muzika. Na otázku, čím si myslí, ţe jsou přínosem pro Kyjovský region, jsem dostal od Pavla nečekaně delší odpověď. Řekl mi, ţe se snaţí o zlatou střední cestu, která spočívá v zachování folklorní tradice, nicméně neodmítá ani nové proudy 25

populární a filmové hudby. Jinými slovy řečeno, volba repertoáru závisí na příleţitosti, při které své díla interpretují. Např. hrají-li na folklorním festivalu, volí tradiční folklorní repertoár, naopak při hudební produkci komerčního charakteru pouţijí skladby i světového ţánru.10

10

Rozhovor s Pavlem Růţičkou 26. 4. 2011 v 15.00 h

26

Varmuţova cimbálová muzika V r. 1965 ve Svatobořicích–Mistříně zakládá Josef Varmuţa cimbálovou muziku spolu se svým bratrem Pavlem Varmuţou, dále s Josefem Kolečkářem, Jaroslavem Kolečkářem, Janem Valiánem, Jaroslavem Měchurou a Josefem Škopem. V r. 1969 se pojmenovali Varmuţova cimbálová muzika a navázali na dechové a Štrajtové seskupení pod vedením místního varhaníka Jana Bimky. V této cimbálové muzice byl v letech 1967 – 1971 primášem Jan Slaměna. Dalším významným primášem byl také Alois Kolmaš nastupující roku 1971. Od roku 1975 se také zapojili členové ostravské CM Technik: Jaroslav Šmíd, Josef Brieda, M. Hlosta, J. Rokyta. Od počátku byla pěveckou sólistkou manţelka Josefa Varmuţi Heda Varmuţová. V letech 1978 – 1990 se postupně zapojili: František Koráb, synové Josefa Varmuţi Josef ml. (nar. 1963), Pavel (1966), Jiří (1970), Petr (1976) a dcera Kateřina (1978). Po odchodu bratrů Kolečkářových r. 1990 se stává muzika čistě rodinnou. Josef Varmuţa hrál na kontrabas, Pavel Varmuţa na cimbál, Josef ml. a Pavel ml., Jiří a Petr Varmuţovi hráli na housle a violový kontr. Dále pak zpívala Heda Varmuţová a dcera Kateřina.11 Takto sestava fungovala do roku 1998, kdy odešel Josef st. a Pavel st. Varmuţovi. Na cimbál přišel hrát Richard Mokrý, na violu Miroslav Kubálek a na kontrabas Libor Vacenovský. Současné obsazení Varmuţovy cimbálové muziky: prim - Pavel Varmuţa, terc – Petr Varmuţa, viol. kontr – Jiří Varmuţa a Josef Varmuţa ml., kontrabas Libor Vacenovský, cimbál – Richard Mokrý, Kateřina Martykánová (roz. Varmuţová). Pavel Varmuţa se narodil 2. ledna 1966 v Kyjově. Své hudební základy získal na LŠU v Kyjově. Po základní škole ve Svatobořicích–Mistříně studoval ve Bzenci na odborném učilišti, kde sloţil maturitní zkoušky. Poté musel jít na vojnu do Bratislavy, kde nastoupil do vojenského uměleckého souboru. Pak začal dálkově studovat na konzervatoři v Brně u prof. Rudolfa Šťastného. Hru na housle a absolutoria ukončil u prof. Arnošta Jíry. Dnes je ředitelem a zároveň zakladatelem ZUŠ v Dubňanech. Petr Varmuţa se narodil 6. května 1976. Své hudební základy získal na LŠU v Kyjově. Po základním studiu odešel na konzervatoř v Kroměříţi k prof. Jiřímu 11

Odborná redakce Martina Pavlicová, Lucie Uhlíková: Od folkloru k folklorismu, Strážnice 1997

27

Švajdovi, kde sloţil maturitní zkoušky a hned na to odešel studovat na brněnskou konzervatoř. Zde studium ze hry na housle úspěšně ukončil u prof. Arnošta Jíry a získal titul Dipl. um. Následovalo studium na Janáčkově akademii múzických umění, kde byl ve hře na housle pod vedením prof. Bohumila Smejkala. Zde po čtyřech letech sloţil úspěšně státnice a získal magisterský titul. Dnes učí na ZUŠ Dubňany hru na housle. Josef Varmuţa, nejstarší ze synů Josefa Varmuţi st., se narodil 15. října 1963 v Kyjově. Chodil na LŠU Kyjov. Po základní škole v Mistříně studoval Střední zemědělskou školu ve Stráţnici. Dva roky pak studoval na konzervatoři v Pardubicích. Jiří Varmuţa se narodil 24. března 1970 v Kyjově. Základy svého hudebního vzdělání získal na LŠU Kyjov, kde se učil stejně jako jeho bratři na housle. Po čase přešel na violu. Po základní škole začal studovat Stavební učiliště v Kyjově a následovala Stavební průmyslová škola v Brně, kde sloţil úspěšně maturitní zkoušky. Pak byl naverbován na vojnu do Bratislavy, kde začal navštěvovat Vojenský umělecký soubor. Kateřina Martykánová (roz. Varmuţová) se narodila 9. února 1978 v Kyjově. V 5 letech začala navštěvovat LŠU na klavír. Po základní škole v Mistříně následovalo studium na Konzervatoři P. J. Kroměříţ obor varhany a klavír pod vedením prof. Melánie Pustiovské. Hana Varmuţová je nejmladší ze sourozenců Varmuţových. Narodila se 19. srpna 1990 v Kyjově. V 5 letech začala navštěvovat ZUŠ Kyjov, kde studovala hru na flétnu. Po základním vzdělání v Mistříně studuje na Konzervatoři P. J. Kroměříţ hru na flétnu ve třídě prof. Ludmily Mašlaňové. Letos absolvovala se Zlínskou filharmonií a připravuje se na absolutoria. Byla přijata na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kam příští rok nastupuje. Je také členkou Varmuţovy cimbálové muziky jako sólová zpěvačka. Kromě folklorního zpěvu ráda tancuje v různých folklorních souborech a hraje na saxofon v bigbeatové kapele. Repertoár má Varmuţova muzika velmi rozsáhlý. Zahrnuje nejen veškeré moravské regiony, jako např. Horňácko, Podluţí, Valašsko ad., ale také slovenské 28

čardáše, rumunské a maďarské orchestrální skladby. Okrajově se také zabývá úpravami světových melodií. Ale jejich hlavním cílem je prezentovat domovské regionální lidové písně z jiţního Kyjovska. Obce z této oblasti (Milotice, Vacenovice, Ratíškovice, Mistřín) dříve spadaly pod Milotické panství potaţmo pod velehradský klášter. Jiţní Kyjovsko se liší od severního nářečím, krojem a jinými odlišnostmi. Svůj výběr písní z repertoáru Varmuţi vybírají dle charakteru akce. Jedna z jejich mnohých hudebních prezentací je také hledání společných kořenů lidové a klasické hudby. Vliv starých církevních nápěvů na lidovou píseň a naopak. Vychází tak ze zkušenosti chrámového sboru AMA - amatores musicae antiquae (milovníci staré hudby) ve Svatobořicích–Mistříně. Petr Varmuţa je sbormistr tohoto uskupení od r. 1994. AMA navštěvuje 45 zpěváků ve věkovém rozmezí 13 – 60 let. Sbor se zabývá renesanční vokální polyfonií a starou hudbou. Na některých koncertech takto Varmuţi staví sbor a cimbálovou muziku. Varmuţova cimbálová muzika nikdy nebyla vázána na ţádný folklorní soubor. Přesto však ochotně spolupracovala s mnoha soubory ať uţ tanečními folklorními soubory nebo pěveckými folklorními sbory. Za zmínku stojí spolupráce s krůţkem ze Svatobořic – Mistřín, se kterým se zůčastnily různých festivalů, jak v ČR, tak v zahraničí (Francie, Itálie a Rakousko). Slovácký krůţek Kyjov pozval Varmuţe na cestu do Rakouska. Se souborem Konopa z Ratíškovic se zúčastnili světových festivalů ve Francii, Polsku, Německu, Holandsku, na Maltě a také letecky v Kanadě. S dalším souborem Důbrava z Dubňan byli ve Francii a s Bukovanským souborem „Bukovjáci“ v Itálii. Se všemi těmito folklorními soubory se podíleli na festivalových zájezdech po České Republice. Jako samotná muzika se zúčastnila světové přehlídky souborů v Kanadě organizované konzulátem v Montrealu. Varmuţova cimbálová muzika získala také mnoho ocenění doma i v zahraničí. V r. 1990 získala hlavní cenu Hudeckých dnů Slávka Volavého v Břeclavi, v r. 1992 hlavní cenu festivalu Folklore Brno a o rok později se stala laureátem MFF ve Stráţnici. V r. 1993 získali 1. cenu a zvláštní cenu za zpěv v Evropské hudební soutěţi ve francouzském Privas. V r. 1997 získali cenu za nejlepší folklorní soubor v Hamiltonu. Čestné uznání, zvláštní cenu za zpěv a technickou úroveň získali na světovém festivale Drumondville v Kanadě. Petr Varmuţa dostal r. 2008 cenu laureáta za nejlepší pořad „Ke společným kořenům“ na MFF Stráţnice. 29

Jeden z největších úspěchů byla také účast na soundtracku k filmu Hostel 2, produkovaný velmi známým reţisérem a producentem Quentinem Tarantinem. Přesto se však Petr na toto téma nechtěl dále moc bavit. Vše vzniklo tak, ţe nejmenovaný rodinný přítel z Barandova potřeboval cimbálovou muziku k údajně českému filmu. Varmuţi na nabídku přistoupili a jeli na týdenní natáčení. Na místě z hrůzou zjistili, ţe se nejedná o český film, nýbrţ o americký holywoodský horor. Nakonec se rozhodli, ţe budou v nahrávání soundtracku pokračovat. Reţisér filmu Hostel 2 Eli Roth byl tak nadšený z jejich hudby, ţe si od nich koupil dokonce autorské práva k některým skladbám. O tom svědčí i píseň Synečku synečku, která zazněla v jedné z nejdramatičtějších scén úplně celá, coţ nebývá ve filmu zvykem. Ve filmu si zahráli také komparz a dokonce byly ve smlouvě uvedení, jako regulérní herci. Petr V samotný film ještě neviděl a sám neví, jestli někdy najde odvahu. Je to totiţ z části proti jeho přesvědčení, proto není zrovna dvakrát na tuto zkušenost hrdý. Diskografie stejně jako repertoár je velmi rozsáhlá. V r. 1989 vzniklo LP Varmuţova muzika 89. Nahrávky zaměřené na tradiční kyjovské písně vznikly v r. 1991 – Písničky z domu (CD), Na Kyjovsku (CD, MC) r. 1997, Rodinné muzicírování (CD, MC) r. 1998, Písničky od nás (CD) r. 2004. Ostatní nosiče obsahují lidové písně a orchestrální skladby z ostatních regionů, které jsou v jejich repertoáru: Varmuţova muzika (CD, MC) r. 1992, Vínečko bílé (CD, MC) r. 1995, Píseň stále ţivá (CD, MC) r. 1996, V Hodoníně za vojáčka (CD) r. 1997, Tady je tá cesta (CD, MC) r. 1998, Chvála bohu, ţe jsem se narodil… (CD, MC) r. 2000, Uţ jsem obešél Svatobořice aj Mistřín… (CD, MC) r. 2000 a Písničky, které potkáváme (CD, MC) r. 2002. Varmuţova cimbálová muzika chce do budoucna pokračovat v odkazu svých předků. Za důleţité nepovaţují vysoké mety, ale podílet se na kultuře v jejich regionu a předávat krásu folkloru nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Jako zásadní věc povaţují předávání tradice další mladé generaci, o čem svědčí i jejich učitelské zapojení nejen v rozsáhlém rodinném kruhu, ale také veřejném.12

12

Rozhovor s Petrem Varmuţou 28. a. 2011 v 13.00 h

30

Cimbálová muzika Hudci z Kyjova Tato další cimbálová muzika vznikla v roce 1994. Členi, kteří tuto muziku zaloţili, byli: Zdeněk Jozsa- prim, Ladislav Jozsa-kontry, Jiří Frolec-3.housle, Anna Šmídová-terc, Marek Gajda-cimbál, Petr Švaňhal- klarinet, Mirek Kučera obligátní prim, Zdeněk Frolec-kontrabas. Jejich zpěvačkou je Ludmila Malhocká. K rozhodnutí pro zaloţení tohoto hudebního tělesa došlo, kdyţ tito muzikanti zjistili, ţe se chtějí hudebně posunout a začali se pravidelně scházet, po pár letech vyměnili prvního a obligátního houslistu za Aleše Smutného a Vítězslava Klabačku. Celá kapela se podílela na vymýšlení názvu, nakonec tento konečný návrh – HUDCI vzešel od Jiřího Frolce. V konečné sestavě tedy na podiích hrají: Aleš Smutný- první housle, výborný houslista původem z Veselí nad Moravou. Uţ od dětství se pohyboval v hudebním prostředí, jeho otec byl basista v CM Martina Hrabáče. Nyní je také ředitelem na ZUŠ ve Veselí nad Moravou, pro cimbálovou muziku dělá mnoho, upravuje písně, sestavuje programy. Mimo hry na housle je také výborným zpěvákem. Ing. Jiří Frolec- viola (kontry). Kouzlo cimbálové muziky poznal mezi 1112 rokem ţivota na LUŠ v Kyjově. V 16 letech nastoupil jako terc do CM Jana Slaměny v Kyjově. Nějaký čas také hrával s Varmuţi a s Cimbálovou muzikou Jury Petrů. Dnes je se svým bratrem důleţitým článkem CM Hudci. Zdeněk Frolec- kontrabas, stejně jako jeho bratr studoval na LUŠ v Kyjově. Nejdříve to byly pouze housle a postupně se přidala kytara, kontrabas i violoncello. S bratrem Jiřím hráli ve stejných cimbálových muzikách. Od nástupu do CM Hudci naplno realizuje své nápady a je rád, ţe se zde můţe takto hudebně projevovat. Marek Gajda- cimbál, od dětství se také věnoval hudbě, nejdříve se učil hrát na housle a navštěvoval hodiny baletu. Ve 13 se učil hrát na cimbál u p. Jaromíra Nečase v Kyjově. Své studium rozvinul na Konzervatoři Kroměříţ, kde studoval ve třídě. prof. Děcké.

31

Petr Švaňhal- klarinet, flétna, zpěv. Je všestranným muzikantem, nejdříve hrál na housle a potom přesídlil na dechové nástroje. Nyní působí ještě jako učitel hudby na ZUŠ ve Ţdánicích. V posledních letech se stal obdivovaným sólistou dechového nástroje tárogató. Ludmila Malhocká- zpěv, původem z Velkých Pavlovic. S Hudci spolupracuje od roku 2003, kdy hostovala na jejich natáčení CD. Karel Hegner- zpěv, jako skvělý interpret písní se s Hudci z Kyjova prezentoval v seriálu Rudolfa Tesáčka VINITORIUM MORAVICIUM. Do dnes zpívá na některých koncertech s Hudci a svým baryton hlasem potěší kaţdého milovníka slováckých písní. Svůj repertoár mají sestaven především z regionálních písní, ale hrají také písně ze Ţdánicka, Veselska a Stráţnice. Jsou jim blízké všechny písně, které v nich vyvolávají hudební a tvořivé emoce a nevyhýbají se různým hudebním úpravám, které vytváří hlavně Aleš Smutný, Miroslav Kolacia a Jiří Frolec. Samotný výběr písní nechávají na primášovi a koncertní programy většinou sestavuje Aleš Smutný. Jsou rádi, kdyţ hudba posluchače chytne. Jejich kroj vychází z tradičního severokyjovského kroje, tento kroj je velice náročný na údrţbu. Raději neţ kšefty hrají koncerty, protoţe posluchači tak víc ocení jejich kvalitu. Momentálně nemají pravidelné hraní, kromě kaţdoročního koštu vín v Bohuslavicích u Kyjova, Uherčicích, Jaroslavicích a Vlkoši. V roce 2010 uskutečnili společné turné s Katarínou Knechtovou. Aranţe pro tento zájezd dělal Lubomír Dolný (hudební dramaturg a aranţér Slovenského národního divadla). S tímto projektem navštívili města Poprad, Prešov, Čadec, Trenčín, Prievidza, Trnava, Olomouc, Břeclav, Brno a Kyjov. Mimo toto turné se samotná kapela podívala i do Řecka, Itálie, Francie, Británie, Holandska, Polska, Rakouska a Švýcarska. Své první CD vydali v roce 1996 a to s názvem Putovali Hudci. Dalším CD bylo „Jede forman dolinů“ v roce 1998. Jako nejpodařenější CD a DVD povaţují to nejnovější z roku 2004 pod názvem „Proč Kalino nerozkvétáš“.

32

O své muzice tvrdí, ţe jsou rádi, kdyţ jejich muzika na posluchače převádí harmonii, vášeň a relaxaci, a kdyţ se jejich hudební souzvuk vryje posluchačovi aţ do srdce.13

13

Rozhovor s Markem Gajdou 2. 5. 2011

33

Cimbálová muzika Jury Petrů Jiří Petrů se narodil v Kyjově 9. Května v roce 1953. Jeho rodiče chtěli, aby byl primáš, a proto se začal učit hrát na housle. Měl však zdravotní potíţe, ohledně pohyblivosti kloubů, a proto přešel ke hře na cimbál. V deseti letech se stal členem cimbálové muziky, kterou zaloţil jeho otec. Po základní škole nastoupil na střední učňovskou školu v Kunovicích, kde se učil frézařem. V tomto oboru pokračoval na Střední průmyslové škole v Uherském Hradišti. V osmnácti letech začal hrát na kontrabas, otec ho přiměl k tomu, aby spolu začali hrát v místní Radniční vinárně. Tady potkal svou budoucí ţenu Hanu, kterou si bral 13. září 1975. V tomto roce úspěšně vykonal přijímací zkoušky na Střední zdravotnickou školu v Brně, vybral si obor oční optik. Školu úspěšně dokončil v roce 1977. Kdyţ studoval v Brně, docházel na soukromé hodiny ve hře na cimbál, k profesorce Jarmile Mazourkové, která učila v Brně na hudební škole. Rok po svatbě se jim narodila dcera Bohdana (20. 6. 1977) a krátce na to ještě Jana (20. 6. 1977). Obě dcery studovali po otci zdravotnictví (obor oční optik). Starší dcera si našla také stejnou zálibu jako otec, oba se rádi věnují malování. V roce 1975 se začal Jiří Petrů zajímat o písně z Kyjovska a okolí z důvodu toho ţe Kyjovsko nemělo ţádný ucelený zpěvník. Sám chtěl proto sestavit zpěvník pro svou cimbálovou muziku. Sehnal si všechny dostupné zpěvníky Kvůli tomu také navštěvoval Ústav etnologie a folkloristiky v Brně. Oslovil nejprve pár lidí, kteří mu umoţnili přístup k archivům. V té době ještě nebyly kopírky, proto musel vyhledané písně pracně přepisovat. Dohromady vypsal asi 1500 písní. Postupně se z něho stával sběratel písní a jeho sbírka se rozšiřovala. V roce 1976 dopsal první partituru s názvem V té dunajské vodě, dílo bylo psáno pro Brněnský orchestr lidových nástrojů. V roce 1977 začal vést dívčí pěvecký sbor, který patřil Slováckému souboru. Kdyţ jeho otec zemřel, (1985) vedl i muţský sbor tohoto souboru. S tímto souborem úzce spolupracoval a jejich repertoárem se stávali jeho pracně sesbírané písně. Zaslouţil se o to, aby byl vydán zpěvník s názvem Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. V roce 1978 jejich vlastní cimbálová muzika natočila ve Stráţnici první SP desku, na kterou si on sám vybral písně.

34

V roce 1986 se zaslouţil o vydání sbírky rekrutských (odvedeneckých / vojenských) písní: K městečku Kyjovu. Později v roce 1991 vydal kvůli Slováckému roku Zpěvníček písní z Kyjovska Ej, létala lašťověnka. O dva roky později vyšel 1. Díl zpěvníku Zpíváme v Kyjově, v roce 1996 také 2. díl a v 1998 díl 3. Ve všech zpěvnících můţeme najít velký výběr písní z Kyjovska seřazených podle abecedy. Mezi tím vším se rozhodl sbírat další písně a to svatební, později pak, k účelu jedné svatby vydal zpěvník s názvem Slovácká svatba na Kyjovském Dolňácku. Jeho práce je dnes významným přínosem pro Kyjovsko. Tyto písně jsou hrány nejen u nás, ale i za hranicemi. Touto činností se zabývá do dnes a neustále vyhledává staré písně. Petr Petrů se narodil 18. května 1955 v Kyjově. Uţ jako malé dítě se chtěl věnovat hře na housle, protoţe se chtěl vyrovnat otci, který ho k této činnosti motivoval. Na konci deváté třídy úspěšně vykonal talentové zkoušky na Konzervatoř Kroměříţ. V tomto roce však dělalo přijímačky mnoho mladých talentů a pro velký počet uchazečů ho na konzervatoř nepřijali. Od patnácti let hrával se svým bratrem Jiřím a otcem ve vinárně na pravidelných akcích. V roce 1970 se začal učit zámečníkem na odborném učilišti ve Ţdánicích, tady se úspěšně vyučil v roce 1973. Touha po studiu na konzervatoři, začal jezdit na konzultace do Brna, kde ho připravoval Bruno Hyčka. Po zkouškách mu nabídli, ţe by mohl studovat violu, coţ také přijal a byl zařazen do třídy profesora Aloise Moráně. U tohoto profesora studoval 6 let, během těchto let si na konzervatoři zaloţili také cimbálku, dohromady dal tuto cimbálku bývalý dramaturg bývalého BROLNU. V roce 1979 úspěšně vykonal závěrečné absolutorium. Poté zkoušel konkurzy, první byl do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze, ale sem to bohuţel nevyšlo. Druhý byl do Vojenského uměleckého souboru Jana Nálepku v Bratislavě, sem uţ byl konkurz úspěšný a nastoupil jako první violista symfonického orchestru. V roce 1981 začal učit na Základní umělecké škole v Kyjově, kde vedl mnoho cimbálových muzik, kde odchoval spoustu výborných muzikantů např: Varmuţi, Šrahůlek, Machalínek, Pavluš. Měl úspěchy se svými ţáky i v celostátních soutěţích. Na vystoupení - Souboj primášů v Brně, kde hrál, se seznámil se svou budoucí ţenou Věrou a 29. 10. 1983 se vzali. Narodil se jim syn Jiří (21. 1. 1985) a 35

dcera Kateřina (18. 3. 1990). Jiří vystudoval konzervatoř v Brně a nyní studuje na Janáčkově akademii múzických umění v Brně obor hudební manaţerství. Kateřina je studentkou Klvaňova gymnázia v Kyjově, hraje také na cimbál a na klavír. Navštěvuje také taneční soubor. Cimbálová muzika Jury Petrů vznikla v roce 1947. Kořeny této cimbálky vznikly, kdyţ začal Juraj Petrů navštěvovat Slovácký krůţek v Brně, kde se scházeli jeho další přátele ze Bzence, Veselí, Starého Města a Uherského Hradiště. Scházení mladých muzikantů mělo značný vliv na vznik této cimbálové muziky. Na Juraje měl také profesor Vladimír Úlehla a Antoš Frolka i celý Frolkův hudební soubor. Pravidelné kšefty začaly v Radniční vinárně v roce 1966, tady dostal Juraj Petr nabídku k pravidelnému hraní. V roce 1971 si k sobě do kapely vzal syna Jiřího, který se stal nastávajícím členem hráče na kontrabas. O tři roky později jeho syn Jiří přešel z kontrabasu na cimbál a na tento nástroj dále hraje v této muzice. To uţ začíná v kapele hrát i jeho další syn Petr, který je na postu druhého houslisty. Muzika začala pravidelně cvičit v roce 1977, v tomto roce ukončila hraní v Radniční vinárně. Spolupráce začíná se zpěvákem a tanečníkem Karlem Bimkou, zpěvačkou Amálií Kristovou a dalšími zpěváky a organizátory jako např: Jan Pavlík, Jan Loutchan. Od roku 1985 se novým vedoucím Slováckého souboru stal Milan Pokorák. Kdyţ Juraj Petr zemřel, na jeho místo vedoucího muziky nastoupil Jiří Petrů. Primášem muziky se stal Petr Petrů a následné sloţení této muziky je jiţ takové: cimbál- Jiří Petrů, prim- Petr Petrů, terc- Jiří Kinzel, klarinet- Milan Míša, kontry- Josef Munka a kontrabas- Vlastimil Křapálek. Další obměna sloţení vznikla v roce 1990, tercem se stává Libor Mišurec, kontry- Jindřich Pleva,Klarinet- Martin Jagoš a také bratři Frolcovi (Zdeněk a Jiří). V téměř stálém obsazení hrají od roku 1995, kdy je změna členu basisty a na tomto místě začíná hrát David Beťák. V roce 2002 začal kontry také hrávat Ladislav Jozsa a od roku 2005 hraje druhé housle syn Petra Petrů – Jiří Petrů ml. V tomto obsazení je můţeme vidět hrát dodnes. Jejich hudba zdobí mnoho akcí a to: Mezinárodní folklórní i folkové festivaly, besedy u cimbálu, plesy, různé rodinné a firemní oslavy (narozeniny, křtiny, svatby, atd.) a samozřejmě mají spoustu hraní ve vinných sklípcích. Navštívili svou hudbou nejrůznější země a to: Slovensko, Německo, Rakousko, Francii, 36

Švýcarsko, Anglii, Portugalsko, Holandsko, Belgii, Španělsko, Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Řecko, Lotyšsko, Litvu, Finsko, Japonsko, USA, Kanadu, Argentinu a Tchaj-wan. Jejich repertoár se skládá především z lidových písní Kyjovska a Ţdánska, poslechnout si ho můţe na mnoha hudebních nosičích, které vydali. Ze starších je to CD vydané v roce 1994 - Legrúti jedú, s hostem Janem Nedvědem natočili CD v roce 1999 - Zahučaly hory. Z roku 2001 mají album Na kyjovských lúkách a o rok později ještě CD Konec u Kyjova a Krev země. V roce 2005 natočili opět dvě CD s názvy- Dej nám Boţe zdravíčka, Moravské a slovenské lidové písně. Cd z roku 2006 se jmenuje To srdénko moje. A posledním je dvojalbum - 60 let s muzikou Jury Petrů.14

14

Eliška Mikésková: Hudební rod Petrů na Kyjovsku, Ostrava 2007

37

Cimbálová muzika Ladislava Pavluše Ladislav Pavluš se narodil 30. 6 1974 v Kyjově. Základní vzdělání získal ve Svatobořicích - Mistříně. Ve svých pěti letech navštěvoval jeden rok hru na housle, u p. uč. Snopkové na LŠU Kyjov. Po roce přešel k Petrovi Petrů, kde sloţil po sedmi letech zkoušky z prvního cyklu. Od svých 11 let jezdil na přípravu na konzervatoř k prof. Moráňovi, který ho učil hře na housle, přesto ţe na konzervatoři v Brně působil, jako profesor ve hře na violu. V 9 třídě sloţil úspěšně talentové zkoušky ve hře na housle na konzervatoř Brno a byl přijat k prof. Stanovskému. Z důvodu dobrého vztahu s prof. Moráněm se rozhodl jít studovat na violu, pod jeho vedením. Po 4 letech zde úspěšně skládá maturitní zkoušky a po dalších 2 let se stává absolventem Konzervatoře Brno. V této době je také členem na půl úvazku brněnské filharmonie. Ve stejnou dobu úspěšně skládá přijímací zkoušky na Jamu a odchází studovat k prof. Jiřímu Kratochvílovi. Po čtyřech letech úspěšně absolvuje se skladbou Grand sonáta pro violu a orchestr od Nikoli Paganiniho, která je tak obtíţná, ţe jí před Ladislavem na akademii údajně nikdo ještě nehrál a ani po něm. Po sloţení státnicových zkoušek, získal titul Mgr. Pak nastoupil na detašované pracoviště ZUŠ Dubňany, které si sám zaloţil, kde učil 25 fléten a 2 housle. Po třech letech dal výpověď přes malý zájem o hru na housle. Dnes je druhým rokem ředitelem městského kulturního střediska v Kyjově. Má tři syny, kteří se chtějí stát profesionálními hudebníky. Nejstarší Ondra (13 let) hraje na pozoun, tenor, baskřídlovku, housle, klavír, bicí a krásně píše hudební aranţe. Nedávno vyhrál na mezinárodní soutěţi Vyšehradské Čtyřky v kategorii Juniorů ve hře na pozoun a tenor 1. místo a stal se absolutním vítězem této soutěţe. Druhý nejstarší Ladislav (11 let) hraje na trumpetu a na stejné soutěţi obsadil 3. místo. Nejmladší Kristián (4 roky), začíná hrát na housle. Ladislav Pavluš pronikl do cimbálové muziky uţ na ZUŠ v Kyjově, kam chodil do dětské cimbálky pod vedením Petra Petrů, kde hrál druhé housle. Uţ tehdy zaznamenal velký úspěch. Na celostátní soutěţi cimbálových muzik v Kladně vyhrál spolu s Liborem Meislem a dětskou cimbálovou muzikou 1. místo. V průběhu studia na konzervatoři, začal chodit do cimbálové muziky Mladých spolu se svým celoţivotním kolegou Vladimírem Sedláčkem, který s Ladislavem Hraje dodnes druhé housle. Muzika pocházející ze Svatobořic-Mistřína byla tehdy pod vedením 38

Miroslava Uřičáře. Tehdy obsazení tvořily: prim - Ladislav Pavluš, druhé housle Vladimír Sedláček, třetí housle - Vladimír Divácký, kontr - Jana Kyselková, Gabriela Brunclíková a Tomáš Vrána, kontrabas – Marek Uřičář, cimbál - Mirek Uřičář, klarinet – Bedřich Čajka. V této době vzniklo MC s názvem „S takůto pěsničků začíná, veselá partia z Mistřína“, kde můţeme slyšet typické kyjovské skočné, verbuňky aj. V r. 1992 Ladislav zaloţil vlastní Mistřínskou cimbálovou muziku. Sestava: prim – Ladislav Pavluš, druhé housle - Vladimír Sedláček, třetí housle – Pavel Nikl, kontr - Jana Kyselková (později se stala ţenou Ladislava Pavluše), cimbál – Richard Mokrý, kontrabas - Viliam Oračko (později vystřídal Viliama Oračka Jenda hajný na kontrabas, který se propracoval přes studium na konzervatoři a akademii do brněnské filharmonie). Díky jejich technické a muzikantské vyspělosti ročně absolvovali na 150 koncertů ročně. Také se jim podařilo natočit CD „Muzikanti Hrejte“ v českém rozhlasu Ostrava v hudební reţuji Jana Rokyty, na kterých můţeme slyšet typické kyjovské lidové písně, ale také tři rumunské písně (virtuózní skladby). Těchto nosičů se prodalo ve světě tísíce kusů. Také se dostali do různých koutů Evropy, jako např. Španělsko, Francie, Itálie. Jednou se jim dokonce naskytla nabídka letět soukromím letadlem do Španělska na hračku, ale Ladislav se rozhodl šetřit a navrhl kolegům cestu luxusním lůţkovým a apartmánovým autobusem. Ušetřily tak na novou ozvučnou aparaturu. Také se zúčastnili různých festivalů v zahraničí (Španělsko, Francie, Itálie, Polsko, Slovensko ad.) s tanečním folklorním souborem Rosénka. V roce 1998 na podzim Ladislav Pavluš zakládá cimbálovou kapelu Grande Moravia. Chtěl tím nahradit konec orchestru studia Brna (OSB), kde se hráli nejen klasické díla, ale i světově populární melodie, a také konec brněnského orchestru lidových nástrojů (BROLN). V obou tělesech hrál na violu během studia na konzervatoři. Zkoušky Grande Moravii, začaly být jednou týdně v brněnském divadle Barka. Sestavu tvořily: prim - Ladislav Pavluš, první housle - Pavel Oračko, Tomáš Bařinka, sekund – Petr Varmuţa, Jana Chytilová, Miroslav Kolácia (psal pro tuto muziku aranţe), violoncello – Pavlína Hluchá (dnes Jelínková), kontrabas – Pavel Trkan (člen BROLNU), viola – Jan Odtáhal, klarinet Petr Vyslouţil (člen BROLNU). V této sestavě vzniklo CD „ Grande Morávia orchestr lidových nástrojů a jejich sólisté. Zde zpívali: Karel Hegner, Jana Pavlušová roz. Kyselková, a sólo na trumpetu Jan Slabák (kapelník Moravanky). Na nahrávce se objevily nejen pěvecké, 39

ale také virtuózní skladby, kde těleso ukázalo svou vysokou technickou a vyspělou úroveň. Následovalo ještě jedno CD s názvem „ Melodie s láskou“(2006), na kterém jsou světově známé melodie. Koncertů nebylo tolik, kolik by si toto výjimečné seskupení zaslouţilo. Na výstavišti v Českých Budějovicích, potravinářského veletrhu, Ladislav Pavluš zaţil hořkou událost. Zde vystavovala firma na výrobu sýrů, která se shodou okolností jmenovala, také Grande Moravia. Po vyhlášení jména Grande Moravia orchestr lidových nástrojů, která zde hrála, přišel manaţer firmy na sýry a zeptal se Ladislava, jestli mají svůj název zaregistrovaný. Ladislav název neměl patentovaný, a tak musel od jména upustit. Od té doby se jeho seskupení jmenuje cimbálová muzika Ladislava Pavluše. Dnešní sestavu tvoří: prim – Ladislav Pavluš, klarinet – Martin Ventrča, violový kontr – Vladimír Sedláček, terc - Marek Blaha, cimbál - Dalibor Kotačka, violoncello - Robert Lacko, zpěv - Jana Pavlušová. Ladislav měl od mala sen vidět na vlastní oči Karla Gotta. V roce 2005 v Kyjově měl Karel Gott koncert v letním Kině. Po koncertě hrála Grande Moravia na rautu, kam přišel i Karel Gott. Ladislav Pavluš tehdy spolu se svou cimbálkou hráli v obrovském nasazení, protoţe to bylo pro ně výjimečná situace. Laďovi se splnil sen a to rovnou líp, neţ by si kdo myslel. Karel Gott byl tak unešený jejich hudbou, ţe se nemohl ani na chvíli od cimbálky odtrhnout. Po skončení akce přišel Karel za Ladislavem a podal mu ruku se slovy „ pane primáši, to je muzika!“. Po nějaké době nechal Karel G. pozdravovat Ladislava, a tak ho napadlo navrhnout spoluprácí na připravovaném CD. Ladislav si domluvil schůzku přes osobního řidiče a sešel se s Karlem, kde mu navrhl natočit nějaké úpravy světových populárů. Na to mu Karel navrhl, aby natočily něco přímo z jejich regionu, to v Ladislavovi probudilo velké tvůrčí schopnosti a hned po schůzce se dal do psaní aranţí. Celý rok se ale nic nedělo, přesto ţe se Ladislav snaţil s Karlem spojit. Důvodem byla Karlova Velká zaneprázdněnost, coţ se dá u člověka takového formátu pochopit. Přesto se však Ladislavovi ozval osobní řidič, ţe Karel Gott potřebuje cimbálovou muziku, jako doprovod na předávání významné ceny Janu Slabákovi. Vystoupení mělo takový úspěch, ţe Karel se rozhodl Ladislavův projekt realizovat. Dva měsíce na to přijel Karel a natočil s Grande Moravií dvě lidové písně. Během 4 let se podařilo album „ Lidovky mého srdce“ dokončit. Byl také natočen pořad „ Lidovky mého srdce“, který uváděl Miroslav Donutil. Zde se toto album představilo veřejnosti. 40

Ladislavův názor je, ţe úspěchy nejsou jenom o štěstí, ale pokud člověk opravdu touţí něčeho dosáhnout a dělá proto maximum, časem se vše podaří.15

15

Rozhovor s Ladislavem Pavlušem 1. 5. 2011ve 14.00 h

41

Závěr V této diplomové práci jsem se zaměřil na cimbálové muziky na Kyjovsku. Mým účelem bylo napsat o všech cimbálkách, které tu působí. Bylo to velmi náročné, protoţe jsem musel získávat materiály pomocí rozhovorů. Původní záměr byl, abych se osobně setkal se všemi vedoucími cimbálových muzik, ale hned první zkušenost mě odradila. Po domluvené schůzce s jedním z vedoucích, o kterém píši, jsem se vydal na místo setkání. Jenom cesta tam byla přes 60 km dlouhá. Jak jsem dorazil, zjistil jsem, ţe na mě dotyčný zapomněl a to mě okamţitě přesvědčilo, ţe jediným moţným řešením bude telefonický rozhovor. Nakonec se ukázalo, ţe to byla velmi dobrá volba, a tak jsem získal dostatečné mnoţství materiálu ke zpracování k této diplomové práci. Věřím, ţe má práce bude mít přínos pro kaţdého, kdo si jí přečte. O ţádné cimbálové muzice totiţ nebyla doposud vydaná ţádná kniha. O to víc, kdyţ jsem v drtivé většině pracoval se záznamy z rozhovorů. Myslím, ţe se mi i podařilo v této diplomové práci nastínit vzájemné propojení všech výše zmíněných muzik.

42

Seznam zkratek atd. – a tak dále ad. – a další aj. – a jiné např. - například nar. – narozený/á roz. – rozený/á r. – roku p. uč. – pan/í učitel/ka

43

Vysvětlivky Prim, primáš – první housle, sólista Obligát - první housle Terc, sekund – druhé housle Kontr, kontráš – viola, violový hráč Cimbálovka, cimbálka – cimbálová muzika Krůţek - soubor Varmuţi – zkrácený výraz pro Varmuţovu cimbálovou muziku Primášovat – hrát sólové první housle v cimbálové muzice CM – cimbálová muzika Hračky, kšeft – vystoupení cimbálové muziky za peníze na veřejné či soukromé akci CD – cd nosič MC – kazeta

44

Pouţitá literatura: HURT, Rudolf a kolektiv. Kyjovsko. Musejní spolek, Brno, 1970 PAVLICOVÁ, Martina/UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k folklorismu. Ústav lidové kultury, Stráţnice, 1997, ISBN 80-86156-06-0 MIKÉSKOVÁ, Eliška. Hudební rod Petrů na Kyjovsku. Ostrava, 2007

45