Chvála Kristu!

ČERVEN

Chvála Kristu! Drazí farníci, obracím se dnes na Vás poprvé touto cestou jako Váš kněz. Máte za sebou bohatou farní zkušenost a během vašich životů zde působilo mnoho kněží. Zcela určitě byl každý jiný. Možná se ptáte: Jaký bude ten nový kněz? Budeme s ním vycházet? Bude nám vyhovovat? Občas srovnáváme kněze mezi sebou a vyjadřujeme svá hodnocení. Proto nás všechny chci dnes pozvat k jinému pohledu na skutečnost příchodu nového kněze do bolatické farnosti. Podívejme se, prosím, skrze víru a snažme se vnímat tuto skutečnost jako Boží vůli. On přece ví nejlépe, co potřebujeme. To platí jak pro farníky, tak pro faráře. U Boha nejsou žádné náhody. Bůh Vám dopřál žít zde v Bolaticích. Také mne povolal, abych zde bydlel a žil. Abychom nějaký čas naší pozemské pouti kráčeli společně, já s Vámi a Vy se mnou. Jak dlouho? To ví jen Pán. Pevně věřím, že to 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

není náhoda, že bydlím zrovna zde. Bůh nedělá věci jen tak, bez cíle, beze smyslu. Jsem tady, protože potřebuji Vás, a Vy jste tady, protože potřebujete mě, svého kněze. Můžeme projít tento úsek našeho společného života plodně. Pokud budu Bohu naslouchat, pomůže mi Vašima rukama, Vaším slovem, Vaší přítomností a modlitbou, protože i já se potřebuji měnit k lepšímu a dozrávat. Stejné pravidlo platí pro nás pro všechny. Potřebovat někoho neznamená čerpat pouze z jeho dokonalosti, kladných vlastností, intelektuálních vloh či schopností. Určitě si vzpomeneme na sv. Tomáše Apoštola, který nedokázal přijmout, že Pán vstal z mrtvých, neboť nebyl u prvního setkání s ostatními apoštoly a nespatřil jej. Byl přítomen až u druhého setkání. Vložil prsty do Ježíšových rukou a dlaň do Jeho boku a tehdy vyznal: „Pán můj a Bůh můj”. Položme si otázku: Jaký postoj je nám v této situaci bližší? Víra Apoštolů či nevíra Tomáše? - 1 - [email protected] [email protected]

Svatý papež Řehoř Veliký napsal v homilii na tento text: „Tomášova nevíra nám pomohla k víře více než víra ostatních učedníků.” Tato věta Svatého Otce mě velmi oslovila. Ukazuje, že občas žádáme dokonalost po druhých lidech, zatímco Pán nás chce obohacovat také skrze maličké, obyčejné a dokonce nedokonalé lidi. My opravdu potřebujeme i nedokonalost druhého člověka. Ta nás častokrát vybízí k intenzivní práci se svou trpělivostí a učí nás pokoře a odpouštění. Především nás však učí lásce, která není snadná a nemyslí pouze na sebe. Tehdy nám Bůh žehná a intenzivně nás zdokonaluje a probouzí k vnitřnímu růstu.

Snažme se proto přijímat jeden druhého jako dar, a to i tehdy, když neodpovídá našim představám. Snažme se přijímat i ty, kteří jsou na první pohled slabší, protože právě oni se mohou stát nástrojem v rukou Božích k našemu požehnání. Pokud se budeme na život dívat právě z hlediska víry a podle něho žít, není možné, abychom neuspěli a nakonec neobdrželi Boží odměnu tak krásnou, že to „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, a člověk ani nepomyslil na to, co všechno připravil Bůh těm, kdo ho milují”. Děkuji Pánu Bohu za to, že zde můžu být.

o. Leslaw Mazurowski

Části mše svaté V následujících vydáních Studánky si představíme jednotlivé části mše svaté, a to na základě Všeobecných pokynů k římskému misálu. Mše svatá se skládá ze čtyř částí, které na sebe bezprostředně navazují – jsou to:

1) Úvodní obřady

3) Bohoslužba oběti (slavení eucharistie)

2) Bohoslužba slova

4) Závěrečné obřady

Úvodní obřady Obřady, které předcházejí bohoslužbě slova, k nimž patří: příchod, pozdravení, úkon kajícnosti, Kyrie, Sláva na výsostech Bohu a vstupní modlitba, mají povahu začátku, úvodu a přípravy. Účelem těchto obřadů je, aby shromáždění věřící vytvořili společenství a dobře se připravili k naslouchání Božího slova a k důstojnému slavení eucharistie.

Příchod Lid se již shromáždil, vchází kněz s jáhnem a přisluhujícími a začíná se zpívat vstupní zpěv. Smyslem tohoto zpěvu je zahájit bohoslužbu, podporovat jednotu všech shromážděných, uvést jejich mysl do tajemství liturgické doby nebo svátku a provázet průvod kněze s přisluhujícími. Pokud se při příchodu kněze nezpívá, recituje se antifona z misálu.

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

- 2 - [email protected] [email protected]

Pozdravení oltáře a shromážděného lidu Když kněz, jáhen a přisluhující přijdou do presbytáře, pozdraví oltář hlubokou úklonou. Na znamení úcty kněz a jáhen oltář políbí; kněz může také oltář a kříž okouřit. Po vstupním zpěvu kněz stojí u sedadla a spolu s celým shromážděním se znamená znamením kříže. Potom kněz pozdravem probudí ve shromážděných vědomí přítomnosti Páně. Tímto pozdravením a odpovědí lidu se dává najevo tajemství shromážděné církve. Po pozdravení lidu může kněz nebo jáhen nebo přisluhující laik několika slovy uvést věřící do mešní liturgie.

Úkon kajícnosti Potom kněz vyzve k úkonu kajícnosti. Koná jej celé shromáždění po krátké chvíli ticha všeobecným vyznáním hříchů a kněz jej zakončí prosbou za odpuštění, která však nemá účinnost svátosti pokání. V neděli, zvláště v době velikonoční, se může obvyklý úkon kajícnosti nahradit svěcením vody a pokropením lidu na památku křtu.

Kyrie eleison Po úkonu kajícnosti vždy následuje volání Kyrie eleison (Pane, smiluj se), pokud již nebylo v úkonu kajícnosti. Zpívají jej všichni, poněvadž je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a vyprošují si jeho milosrdenství, má na něm tedy účast jak lid, tak sbor nebo zpěvák. Každé zvolání se obvykle pronáší dvakrát; s přihlédnutím k povaze jazyka, posvátné hudbě a jiným okolnostem se ovšem může opakovat i víckrát.

Sláva na výsostech Bohu Sláva na výsostech Bohu je velmi starý a úctyhodný hymnus. Tímto chvalozpěvem církev, shromážděná v Duchu Svatém, oslavuje a prosí Boha Otce a Beránka. Text tohoto chvalozpěvu nelze nahradit jiným hymnem. Začíná kněz nebo podle vhodnosti kantor nebo schola, zpívají jej však všichni společně nebo lid střídavě se sborem nebo samotný sbor. Nezpívá-li se, recitují jej všichni společně nebo střídavě dva chóry. Zpívá se nebo recituje o nedělích mimo dobu adventní a postní, též o slavnostech a svátcích a při význačných příležitostech.

Vstupní modlitba Nejprve kněz vybídne lid k modlitbě. Všichni spolu s knězem chvilku setrvají v mlčení, aby si uvědomili, že stojí před tváří Boží, a v duchu si připravili své prosby. Potom kněz pronáší vstupní modlitbu, v níž je vyjádřena povaha právě slavené bohoslužby. Podle starobylé tradice církve se tato modlitba obvykle obrací k Bohu Otci skrze Krista v Duchu Svatém. Lid se připojuje k prosbám a zvoláním Amen přijímá tuto modlitbu za svou.

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Skutečné dobro je dobro v duši člověka O prázdninách jsem byla přímo či nepřímo svědkem mnoha rozhovorů na téma – proč je současný svět tak zkažený, proč jsou lidé čím dál horší k sobě navzájem, kde se bere zlo… Kde se tedy bere zlo? Jakým způsobem se projevuje a jak mu čelit? Než si začneme odpovídat na tyto otázky, nejdříve je třeba uvěřit tomu, že zlo a Zlý skutečně existuje. Jsme naučeni věřit v Boha, ale existenci zla a hlavně Zlého potlačujeme, vytěsňujeme mimo obzor našeho vnímání a myšlení. Zapátrala jsem blíže na toto téma a mé dnešní zamyšlení je volným přepracováním přednášek slovenského kněze Ľuboslava Petrička, který se danou problematikou úzce zabývá. Kde a jak tedy vzniká zlo? Odpověď je jednoduchá – v lidských myšlenkách. Ty jsou naším největším nepřítelem. Své myšlenky totiž nesledujeme. Naopak každou, která se nám vynoří, tu bereme, tu v sobě rozvíjíme. Zmocní-li se nás myšlenka křivdy či hněvu, my s ní hned začneme vést dialog – kdo co řekl, jak to řekl, jak se u toho tvářil, co tím myslel, jak se zachoval, jak se nezachoval, kdo mne pozdravil úsečně, kdo mne nepozdravil vůbec… Už v té myšlence se s člověkem začínáme hádat a zlobit se na něho. Pokud takovou myšlenku v sobě více rozvineme, prostoupí nás uraženost a hněv vůči dotyčnému. A když se k tomu připojí emoce a city, které jsou nejednou horší než situace sama, je o konflikt postaráno! Nejsme naučeni hledat prazáklad všeho v myšlence. To totiž znamená, že sáhnu do svého já, že začnu hledat u sebe. A to my neumíme! My raději hledáme příčiny v okolnostech, v materiálních hodnotách, ve vztazích, v druhých lidech. Je v nás zako731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

řeněno, že když začneme hledat u sebe, tak přiznáváme svou vinu. A ono je to naopak. My tím sebe očišťujeme, osvobozujeme se z moci Zlého. Byla jsem svědkem situace, kdy upřímná omluva a prosba o odpuštění od člověka, který se ocitl v ostrém sporu zcela nevinně, změnila nazírání na život tomu, kdo tento spor způsobil a byl v něm na straně agresora. Bůh dal sílu osvobodit se jednomu a proměnil srdce druhého. Tady se projevilo úžasné působení Ducha Svatého! Nejsme naučeni cenit si své duše. Nemáme se rádi. Nebo se máme rádi za něco – jsem dobrý, protože se mi něco povedlo, něco jsem získal, dokázal, někdo mě uznává. Neříkáme: jsem dobrý, protože jsem Boží dítě, Jeho originál. Naše sebehodnocení je závislé na vnějších podnětech a vlivech, nikoli na podstatě našeho bytí. Jsme nastaveni tak, že pro nás dobro znamená dobro ve vztazích vůči nám. To ale působí tak, že skutek člověka ve mně vyvolá stav duše. Např. když se s někým pohádám, uzavřu se do sebe, možná i zanevřu na toho člověka, budu si vybíjet zlost na někom, kdo s tím nemá co do činění a mohu tím zažehnout další konflikt. Jak pak vypadá stav mé duše? Upřednostňujeme vztahy a lidi stavíme do pozadí. Jinak řečeno – jde nám o vztah, ne o člověka (mám ho rád, protože se ke mně pěkně chová). Skutečné dobro je dobro v duši člověka. Jak ho však dosáhnu, když tlak zvenčí je tak silný a já jsem jen slabý člověk? Jistá cesta tady vede, a to přes regulaci myšlenek (jejich třídění, zpracovávání), přes sebeovládání, trpělivost a především přes důvěru v Boží vedení a Prozřetelnost. Budeme o této cestě dále ještě mluvit.


Stejně tak bychom se neměli bát zla ve vztazích. Příliš se soustředíme na zlo vůči nám, jsme pohlceni sebelítostí a nevidíme zlo v duši, které je daleko větším nepřítelem. Stále od lidí něco očekáváme – pozornost, pochopení, vděk, ocenění, úslužnost, lásku... A když nepřichází, objevuje se v nás nepokoj, vnitřní rozervanost, odsuzování, zavrhování. Tehdy se naše duše naplňuje zlem. Následkem našich vnitřních nepokojů jsou pak deprese, stavy úzkosti, mnohdy i vyhoření. Hodně našich nemocí vzniká ze vztahů. Čekáme dobro ze vztahů. A ono to má být naopak! Máme ho do vztahů dávat! Dávat a nic za to neočekávat! Když mi člověk ublíží slovy nebo činem, když mě zraní, dotkne se citlivého místa v mém nitru, pak v té chvíli – ač je to proti jakékoliv logice – ŽEHNEJME tomu člověku (Pane, odpusť mu, neboť neví, co činí, neví, jak hluboce mne zasáhl, jak tím trpím), PŘEJME mu DOBRO (Pane, dej mu a jeho rodině v životě všechno dobré). Tím mezi skutek člověka a mé srdce stavím Boží myšlenku. Žehnám a přeji dobro, aby mne to pustilo, abych se od tohoto břemene osvobodil, abych měl v srdci pokoj! Poté se změní i mé myšlenky. Poté se dostaví i síla požádat o odpuštění. Čím více získávám Kristovu mysl, tím více léčím i svou duši. Čím více žehnám někomu, tím více Bůh žehná mně! Člověk, který přeje dobro, dostává za odměnu pokoj. Žehnáním osoby se oblékáme do světla. Nemůžeme měnit lidi, to může jen Bůh. Když chci někoho měnit, je v tom moje vůle a hlavně se snažím měnit podle svého ega. Přenechejme takového člověka v modlitbách Bohu a vyprošujme mu hojnost Božího milosrdenství. Mějme na zřeteli, že každý člověk je učitelem našeho duchovního života. I ten, komu třeba „nesedíme“, neboť právě takový člověk může


poukázat na něco důležitého, na čem je třeba u sebe pracovat, nebo možná v sobě i od základů změnit. Vždy a za každých okolností DĚKUJME Bohu! Nejen když je nám dobře! I v časech strádání, děkujme za své chyby (Pane, já vím, že to či ono nezvládám, v tom chybuji, tam v tom se propadám, vím, že sám nic nezmůžu, ale Ty můžeš toto všechno proměnit v požehnání). Vždyť co je nejúžasnějšího na Boží lásce? Že nás miluje i s našimi poklesky a pády. Jsme tohoto obdivuhodného a pokorného skutku lásky schopni i my vůči sobě navzájem? Nejsou pády, prohřešky, pochybení, neukočírované myšlenky právě tím, co nás od sebe oddaluje, co nás rozděluje? Významný kněz a světec 20. století, páter Pio z Pietrelciny, jehož památku si připomeneme 23. září, známý především pro svá stigmata a úžasné sdílení svého života s životem a utrpením Krista, zdůrazňoval a svými skutky lásky a dobra dokazoval, že zlo se poráží činy a že s absolutní důvěrou se máme vložit do rukou Božího milosrdenství a v modlitbách vše svěřovat Matce Boží. Svatý Pio dobře věděl, jaké to je, když se k člověku lidé otočí zády, jak zlo může ovládat naše myšlení, prostoupit naše jednání, kolik dokáže napáchat škody, jak je těžké ustát různé situace v životě, kdy Zlý se snaží odloučit nás od naší víry, od modlitby, od konání dobra. Navzdory svému nelehkému životu vždy usiloval o dobro v duši a dokázal bez zahořklosti a s pokorou praktikovat myšlenku, že nemůžeme zavrhovat člověka, ale činy, které člověk pod vlivem zla působí, že tyto dvě strany mince je nutno od sebe odlišit. Co činíme my?

Pavlína Řehánková


Kniha Kazatel Kniha Kazatel (hebrejsky – kohelet) patří ke knihám Starého zákona. Křesťané zařazují tuto knihu mezi starozákonní mudroslovnou literaturu a Židé ji řadí mezi Spisy. Je řazena mezi pět svátečních svitků. V rámci židovské liturgie se z této knihy čte o svátku Sukot, tedy o svátku stánků, v čase sklizně (zejména vína). Poselstvím knihy je, aby si člověk uvědomil svou pomíjivost na zemi a aby pochopil, že trvalou hodnotu má jen to, k čemu se přizná sám věčný Bůh. Pro svou moudrost je připisována Šalamounovi. Kazatel hovoří o praktické životní moudrosti a o smyslu života. Autor ji sestavil tak, že postupně probírá jednotlivé možnosti, které si teoreticky člověk může zvolit jako náplň a smysl života, přičemž poukazuje na marnost tužby po bohatství, štěstí, vědě, zálibách – všem lidském "snažení". „Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost.“ (Kaz 1,17). Šalamoun poukazuje v celé knize na "význam" lidského snažení a konání, které stejně končí lidským koncem, a i kdyby lidé dělali cokoliv, jejich touha naplnit zcela své smysly zůstane nenaplněna a koloběh pokračuje. V knize je to vyjádřeno především na obrazech přírody. V dalších kapitolách pak popisuje různé snahy o naplnění, které nemohou být naplněny a jsou marností… Kazatel ale není ani pesimistou, ani ateistou, ani materialistou, ani deterministou, ani egoistou, ani skeptikem. Kazatel má velmi jasnou představu o Bohu, je člověkem s hlubokým smyslem pro spravedlivost, přeje svým bližním vše dobré a je zbožný ve svém vztahu k Bohu. Zkusme si přečíst celou knihu Kazatel, která je velice krátká a zamysleme se nad tím, jaký názor zastává tento starozákonní spis ohledně možnosti posmrtného života. „Pomíjivost, samá pomíjivost“, řekl Kazatel, „pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí." (Kaz 1,1) Tato slova, jimiž kniha začíná, předurčují ladění celého textu. Ale je tomu skutečně tak, jedná se opravdu o skeptický a pesimistický spis, jak jej mnozí označují? Na tuto otázku poskytuje povzbudivou odpověď předposlední verš knihy Kazatel. Ten je totiž klíčem k jejímu pochopení. A jak že tento verš zní? „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej, na tom u člověka všechno závisí." (Kaz 12,13) Z knihy Kazatel tedy vyplývá, že vše dobré co máme, je darem od Boha a je dobré si to uvědomit a ztotožnit se s touto myšlenkou. Cokoliv konáme ve svém pozemském životě a získáváme, je pomíjivé a mizí jako pára, ale to, co není pomíjivé, je dar Boží, Boží milost. To je to, co zůstane a je věčné. Kazatel nás nutí zamyslet se nad perspektivou lidského života a směřuje nás k hledání významnějších životních hodnot, k cestě k Bohu skrze Jeho konání v nás. Pokud přijmeme život věčný, pak nekonečnost jako Boží dar nemůže pominout. Bůh je totiž věčný, nekonečný. Nelze ztratit naději v Boha, který nám dává dar věčného života. Bůh vložil do srdce každého z nás smysl pro věčnost a tento smysl věčného údělu může dojít naplnění jen v Bohu samotném.

S přáním nalézat v životě naději Andrea Pavlíková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Výuka Křesťanské výchovy Jak to bude letos s křesťanskou výchovou a její výukou? Bude probíhat v základní škole. Od 2. – 4. třídy to bude volitelný předmět, to znamená, že rodiče se mohou rozhodnout mezi dvěma předměty, tj. mezi křesťanskou výchovou a estetickou výchovou. Výuka probíhá v běžném vyučování, takže žáci mají možnost navštěvovat po vyučování libovolné kroužky. Hodnocení tohoto předmětu se objeví také na vysvědčení. Vyšší ročníky (tj. 5. – 9. třídy) budou mít výuku křesťanské výchovy v rámci nepovinných předmětů, tj. výuka bude následovat až po vyučování nebo se bude konat ráno před výukou a její hodnocení se už na vysvědčení neobjeví. A jak děti přihlásit? Děti dostanou ve škole lístečky, které rodiče vyplní a žáci je přinesou zpět do školy.

Pracovní listy Pracovní listy používáme ve 2. – 5. třídě. Jejich cena většinou přesahuje 60 Kč. Po dohodě s panem farářem to bude stejně jako v minulých letech, tj. farnost uhradí polovinu a od rodičů budeme vybírat 30 Kč. Pro další ročníky jsou případné pracovní listy kopírovány. Žáci od třetí třídy výš budou potřebovat sešit. Moc se na setkání s dětmi v křesťanské výchově těším, poznávat a objevovat Boha je vždycky dobrodružství. A co už jsem od vašich dětí třeba slyšela: Jeden žák se přihlásil a ptal se mě: „Paní učitelko, má vlastně Bůh manželku a jak se jmenuje?“ Než jsem stačila cokoliv říct, ozval se jeho spolužák: „No jasně, že má, Božku ne?“ Nebo jsme probírali Desatero a snaživí žáčci něco kapku pozměnili: 1. přikázání: „V prvního Boha budeš věřit.“ 6. přikázání: „Neposmilníš.“

Jana Kubatková

(Ne)známé poutní místo Hrabyně Nedaleký poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hrabyni je ve Slezsku možná známější než bychom předpokládali. Každoročně se zde konají dvě hlavní poutě – o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a v den slavnosti Narození Panny Marie (8. září). Na dlouhodobou oblibu Mariánského kostela lze poukazuje stříbrem zdobený milostivý obraz Panny Marie umístěný na hlavním oltáři. Existují dvě legendy, které vyprávějí o vzniku poutního místa. Podle první se kostel nachází na místě, kde pasák vepřů nalezl obraz Panny Marie. Obraz tam ukryl neznámý cizinec v době válek. V druhé se vypráví o sedlákovi, který daným místem projížděl s vozem plným dřeva. Nemohl vyjet na kopec, a tak aby ulehčil koním, shodil s vozu svého spícího syna, kterého takto nešťastně zabil. Sedlák pak vykonal kající cestu do Říma, kde mu papež udělil rozhřešení a uložil mu vystavět kapli na místě, kde svého syna zabil. Dal mu také obraz Panny Marie, který měl do kaple zavěsit. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Nejstarší zmínka o dřevěném kostelíku zasvěceném Panně Marii pochází z roku 1497, ale zájem o poutní místo Hrabyně výrazně vzrostl až po vystavění zděného kostela v roce 1721. Od 2. pol. 18. stol. se Hrabyně stala jedním z hlavních poutních míst Slezska, do kterého o poutích proudila procesí poutníků z celé Moravy a z obou částí tehdy rozděleného Slezska. Každé procesí přicházelo s hudebníky za hlasitého zpěvu mariánských písní. Mnozí poutníci přicházeli dokonce s předstihem a nocovali často i na hřbitově, aby se mohli zúčastnit modliteb, pobožností a mší na přímluvu Panny Marie, který probíhaly již od brzkého rána. Slavnostní mše pak končila za zpěvu všech přítomných, mohutného zvuku varhan, trubek a bubnů. Po odpoledních nešporách a svátostném požehnání se poutníci vypravili zpět na pěší cestu do svých domovů. Hrabyně zůstala oblíbeným poutním místem až do dnešních dnů. Díky dopravním prostředkům už není nutné vykonat celodenní pěší pouť, abychom se v den slavnosti zúčastnili mše svaté. Některé z okolních farností pořádají poutě na kolech, aby společně absolvovali cestu za modlitbou na nejbližším Mariánském poutním místě, v Hrabyni. Hlavní pouť, ta srpnová, se již konala. Stále však máme možnost připojit se k pouti a společnému slavení mše svaté v sobotu 5. září, kdy se koná pouť děkanátu Hlučín za obnovu rodin, kněžská a řeholní povolání. Využijme příležitost k modlitbě s o. biskupem, našimi sousedy i našimi blízkými.

Druhá pouť: NAROZENÍ PANNY MARIE Sobota 5. září Pouť děkanátu Hlučín za obnovu rodin, kněžská a řeholní povolání.   

16.00 hod. 17.00 hod. 18.00 hod.

Modlitba růžence Adorace Mše svatá (hlavní celebrant o. biskup František Václav Lobkowicz)

Neděle 6. září Ze slavnosti Narození Panny Marie Mše svaté:

7.30, 9.00, 10.30 a 17.00 hod.

Úterý 8. Září Slavnost Narození Panny Marie Mše svaté:

7.30 a 18.00 hodin

Helena Kramářová

Od září se maminky naší farnosti budou opět scházet Od měsíce září se bude společenství maminek naší farnosti opět scházet na faře, a to jednou za čtrnáct dní, vždy v pondělí po večerní mši svaté, zhruba v 19 hodin. První poprázdninové setkání se uskuteční 7. září. I nadále se budeme modlit za naše děti a rodiny, svěřovat je do ochrany Matky Boží, prosit o dary Ducha svatého, rozjímat nad Slovem Božím a liturgickými texty a děkovat Bohu za všechna dobrodiní a skutky milosrdenství, povídat si a sdělovat své radosti i starosti. Připomínáme, že ve společenství vládne vzájemná úcta a důvěra. Cílem našich modliteb je upevnit vlastní víru a jistotu, že Bůh dává našim dětem a rodinám vše, co potřebují. V našich prosbách se připojujeme ke všem modlícím se maminkám světa.



Milé maminky, neváhejte a přijďte mezi nás! Rády vás v našem společenství uvidíme! Jistě máme všechny za co děkovat, za co prosit a komu žehnat.

Rodičovské požehnání Pane Ježíši, vztáhni svoji ruku na moje děti a požehnej jim. Prosím Tě, zahrň je svým milosrdenstvím a láskou. Smiluj se nad nimi a odpusť jim všechny hříchy. Přikryj je svou Krví a chraň jejich mysl, srdce i vztahy. Uzdrav svou láskou všechna citová zranění jejich srdcí. Osvoboď je od všech vlivů Zlého. Ochraňuj je na cestách. Pane Ježíši, ve Tvém jménu jim žehnám a vyprošuji pokoj duše, čistotu srdce a osvobození od zlých myšlenek, slov a skutků. Žehnám jim, aby dostaly lásku, radost, pokoj, životní moudrost, chuť k modlitbě a k plnění povinností, srdce plné lásky k Tobě a k lidem. Chraň je v životě před úklady Zlého, před závislostmi různého druhu a nemravností. Požehnej jim a daruj pokoj duše a vše potřebné pro život. Žehnám jim ve Tvém jménu, aby byli zdraví duchovně, duševně i tělesně, aby přišli do nebe s celou naší rodinou. Pane Ježíši, děkuji Ti, že při nich stojíš a že jim žehnáš. Požehnej i mně, abych se k nim choval(a) s Tvou trpělivostí, moudrostí a láskou. Pane Ježíši, Ty miluješ naše děti víc než my. Věříme, že cokoliv se s nimi stane, Ty o tom víš. Důvěřujeme Ti, odevzdáváme Ti je, abys Ty mohl konat v jejich životě, ne podle naší představy, ale podle své moudrosti a lásky. Amen.

Za společenství Modlitby matek Regina Fojtíková

Farní klubko dětí Od nového školního roku se Farní klubko dětí bude scházet vždy jednou za měsíc v sobotu odpoledne. V září se setkáme s dětmi na faře v sobotu 26. září 2015 v 15 hodin. Klubko je otevřeno pro děti vyššího i nižšího stupně ZŠ a uvítáme taky předškoláky v doprovodu staršího sourozence nebo dospělé osoby. Těšíme se na každého z Vás.

Martina a Marcela



Nebojte se! Uplynulý rok, který nám přinesl mnoho nového, a vlastně i ty roky předešlé, mě nutí k zamyšlení nad životem naší farnosti. Tak jako k nám přicházeli kněží, přicházejí i noví farníci, kteří rozšiřují a obohacují naši farnost. I pouhá přítomnost na mši svaté je velikým přínosem. Ale nemůžeme udělat pro naše farní společenství něco víc? Všichni vědí a vidí, že ve farnosti postrádáme stálého kostelníka. Nebo dva. Nebo tři. Čím více, tím lépe. Ano, zatím vše funguje, i když nikoho stálého nemáme. Svou pomoc nabídli ti, od kterých se to vlastně čekalo. Ti, kteří už se zapojili dříve – členové sboru, akolyté, dokonce i bývalí kostelníci. Ačkoliv se již několikrát Bolaticemi neslo, že ten nebo onen by přidal ruku k dílu, nikdo nepřišel. Jak často o tom ve svých rodinách mluvíme? A jak často jsme se opravdu zamysleli nad tím, jestli bychom to nemohli zkusit my? Opravdu a vážně zamysleli? A jestliže jsme si připustili, že bychom přeci jen mohli pomoci, měli jsme odvahu se nezávazně zeptat, co to obnáší? Nikdo určitě nikoho nebude nutit, aby hned začal dělat kostelníka na plný úvazek, když jej bude zajímat, co tato služba obnáší… Nebojte se! Přijďte! Každý, kdo má vlastní dům, ví, že je kolem něj spousta práce. Občas je kolem domu práce jako na kostele. Dokonce i přirovnání upozorňuje na to, že kostel potřebuje spoustu péče. A myslím si, že v tomto případě můžeme kostel vnímat jako symbol farnosti. Náš kostel, naše farnost potřebují naši péči, potřebují, abychom se zapojili. Ale nejde pouze o kostelníka. Už léta u nás fungují mnohá společenství, ve kterých je místo pro každého - od nejmladších po nejstarší. Pro děti školního i předškolního věku je tu Klubko, školáci mohou přijít mezi ministranty nebo do scholy. Dospělí mohou kdykoli přijít na katechezi, mezi maminky nebo do sboru. Do všech těchto společenství mají samozřejmě otevřené dveře i naši nejstarší, speciálně pro ně tu však je La vie Montante. Bohužel zřídkakdy přichází někdo nový… Možná nechceme ztrácet čas. Ale bude to opravdu ztráta, když výměnou za něj získáme posílení ve víře, nové přátele, prožitky a zážitky…? Nebojte se! Přijďte! Místo je tu pro každého. Pro každého, kdo má zájem. Nebyla jsem ve všech společenstvích. Ale věřím, že mohu říci, že v každém z nich přivítají a přijmou s otevřenou náručí kohokoli, kdo přijde. Scházíme se na mši svaté, před tváří našeho nebeského Otce. To, že společně mši svatou slavíme, to, že se společně modlíme, působí a upevňuje naši víru. A čím více se budeme setkávat, tím více se můžeme navzájem podporovat a posilovat, abychom byli blíže Bohu. A proto prosím každého z vás – Nebojte se! Přijďte!

Hedvika Kramářová Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh Spojila nás v jedno láska Krista Pána. Jásejme a hledejme jen v něm svou radost! Boha živého se bojme, milujme ho! Upřímně se navzájem vždy mějme rádi! Tvoříme-li tedy jedno společenství, varujme se všeho, co nás vnitřně dělí! Nechme nerozumných hádek nechme sporů, ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi. Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu. V dokonalé radosti nad pomyšlení bez mezí a bez konce na věčné věky. Amen. (Liturgický zpěv)



POŘAD BOHOSLUŽEB

Setkávání farních společenství:

Ne ........ 8:30 a 14:30 hod. Schola: ..............................................každá sobota ve 12:45 hod. Po ................... 18:00 hod. Út .................... 06:30 hod. Ministranti: .......................................... 11.9. a 25.9. v 16.30 hod. Čt .................... 18:00 hod. So ................... 18:00 hod.

Podávající sv. přijímání: ...................................5.9. v 19:15 hod.

:30

Společenství matek: ........................... 10.9. a 24.9. v 19:00 hod. Po, Čt, Pá, pobožnosti: So Adorace, 18:00 1. čtvrtek v měsíci: Společenství seniorů „La vie Montante“: ............. 16.9. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: .........................................v září nebude Farní klubko dětí: ................................ sobota 26.9. v 15:00 hod.

Návštěva nemocných v měsíci září: Pátek 4. září: ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská Pátek 2. října: ul. Družstevní Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická

3.9., po večerní mši svaté adorace vedená za nová kněžská, řeholní a misijní povolání

1. pátek v měsíci: 4.9., po večerní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti oltářní, společná modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostné požehnání 3. pátek v měsíci:

Úřední hodiny farní kanceláře platné od začátku září budou v pondělí 16:00 - 17:00 hod. a v pátek 16:30 - 17:30 hod. 5. 9. – pouť děkanátu Hlučín v poutním kostele Panny Marie Nanebevzaté v Hrabyni za obnovu rodin, kněžská a řeholní povolání. V 16:00 hod. modlitba růžence, v 17:00 hod. adorace, v 18:00 hod. mše svatá, hlavní celebrant o. biskup František Václav Lobkowicz. 28. 9. – slavnost sv. Václava – slavnostní mše svatá v našem kostele v 08:30 hodin s doporučenou účastí na mši svaté.

Po 31.08. Út 01.09. Čt 03.09. Pá 04.09. So 05.09.

18:00 06:30 11:00 18:00 18:00 10:00 -

24.9., po večerní mši svaté Korunka k Božímu Milosrdenství a svátostné požehnání

Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 19. 9.a neděle 20. 9.

Mše svatá na Borové: 24.9. v 18:00 hod., po večerní mši svaté návštěva borovských nemocných

Za + Ludvinu Mrkvovou, manžela a děti a za živé rodiny z obou stran Za + Adolfa Mrkvu, manželku, děti a příbuzenstvo svatba: Alžběta Heppová a Lukáš Vašek Za + Martu Kašnou k 1. výročí úmrtí Za + Annu Dudovou, manžela a Bedřicha Wagu svatba: Tereza Slivková a Adam Balarin



So 05.09. Ne 06.09.

18:00 - Za + Jiřího Jiráska k 1. výročí úmrtí 08:30 - Za + rodiče Harasimovy, za + rodiče Lasákovy a sourozence 14:30 - Za + Hildegardu Švajdovou, manžela, bratra, za rodiče Sněhotovy a za živou rodinu

Po Út Čt Pá So

18:00 06:30 18:00 18:00 13:00 18:00 08:30 14:30 -

Za duše v očistci a za živé rodiny Za naše farní společenství Za + rodiče Marii a Josefa Kořistku, padlé syny, + dceru a + čtyři zetě Za + Alfonse Kocoura, Annu a Oskara Liškových a rodiče svatba: Lenka Jiříková a Miroslav Štrop Za + Maxmiliána Češku, otce, manžele Kasperovy a živé rodiny Za rodiče Fusovy, Harasimovy a tři zemřelé syny a za živou rodinu volný úmysl

18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 -

Za + rodiče, sestru a za živé rodiny Za naše farní společenství Za + Teodora Harasima a za zemřelé trpící v očistci Za + Leo Návrata k 1. výročí úmrtí Za + rodiče Návratovy a Slivkovy a za živé rodiny Za + Františka Šoltyse, manželku a syna Za + bratra k nedožitým 95. narozeninám, rodiče, sourozence a synovce

07.09. 08.09. 10.09. 11.09. 12.09.

Ne 13.09. Po Út Čt Pá So Ne

14.09. 15.09. 17.09. 18.09. 19.09. 20.09.

Po 21.09. Út 22.09. Čt 24.09. Pá 25.09. So 26.09. Ne 27.09.

Po Út Čt Pá So Ne

28.09. 29.09. 01.10. 02.10. 03.10. 04.10.

18:00 - Za + manžely Adélu a Maxe Šoltysovy k nedožitým 90. a 100. rokům a za + rodiče z obou stran 06:30 - Za naše farní společenství 18:00 - /na Borové/ Za poděkování za 80 let života s prosbou o Boží požehnání a ochranu do dalších let a za + manžela 18:00 - Za + Hedviku a Elišku Ratajovy a sourozence 18:00 - Za + Věru Korpasovou k nedožitým 70. narozeninám, bratra a rodiče z obou stran a živou rodinu 08:30 - Za + manžela, dva bratry a rodiče z obou stran 14:30 - Za + Maxe Hluchníka (40 let úmrtí), + manželku, + syna k nedožitým 65. narozeninám 08:30 06:30 18:00 18:00 17:00 08:30 14:30 -

Za + Marii Řehořovou, manžela, 2 syny, snachu a vnuka Za naše farní společenství Na poděkování Pánu Bohu za 90 let života a další Boží ochranu Za + Hedviku Blahetkovou, + manžela a tři zemřelé zetě Za + manžela a živé rodiny volný úmysl volný úmysl

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává: Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Šéfredaktorka: Hedvika Kramářová Uzávěrka příštího čísla: 20. 09. 2015 Náklad: 600 výtisků Příští číslo: 27. 09. 2015 Evidenční číslo: MK ČR E 14902 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Chvála Kristu!

Recommend Documents