MILÉ SESTRY A MILÍ BRATŘI V KRISTU,

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 1. únor Léta Páně 2015

2

ÚNOR

MILÉ SESTRY A MILÍ BRATŘI V KRISTU, dovolte mi, abych Vás všechny pozdravil a popřál Vám v novém roce hojnost Božího požehnání a mnoho krásných chvil strávených v našem farním společenství. Rád bych v několika řádcích nastínil, co nás v následujícím půlroce čeká, jaké aktivity se připravují a na co se můžeme těšit. V  září minulého roku jsme zahájili nové farní téma: věnujeme se exhortaci papeže Františka Radost evangelia. Rád bych upozornil, že se na webových stránkách farnosti objevil text shrnující, v jakých oblastech a  jakými

způsoby se farnost nechává exhortací oslovit. Budu rád, když si jej přečtete a popřemýšlíte, zda byste neviděli ještě jiné možnosti, jak se exhortací zabývat. Napadá mě například společné přečtení několika úryvků ve vašem společenství, anebo i jen krátké prolistování večer před spaním. Začínám schválně upozorněním na Radost evangelia, protože pravděpodobným vyvrcholením našeho pastoračního roku bude Zimní duchovní obnova inspirovaná právě exhortací. Bude se jednat o šestitýdenní cyk-

2/ II lus přednášek doprovázených adorací a  modlitbou. Bude probíhat mezi 3. únorem a  17.  březnem a  podařilo se nám získat skutečně skvělé přednášející, mezi jinými: P. Petra Beneše od Nejsvětějšího Srdce Páně, našeho bývalého farníka P. Pavla Semelu, známého biblistu P. Angela Scarana, v naší farnosti velmi vítaného Mons. Aleše Opatrného a další. Myslím, že se skutečně máme na co těšit. Termíny a témata přednášek naleznete na webových stránkách a na nástěnkách, a díky nabitému programu této Zimní obnovy (jíž se nemusíte účastnit celé, ale můžete si vybrat témata, která Vám nejvíce sedí) se už nebude konat žádná další duchovní obnova připadající na postní dobu, přestože byla původně plánována. A  s  papežskou exhortací, která do hloubky rozjímá evangelizaci jako přirozenou součást života z víry, rozhodně souvisí duchovní obnova Evangelizace jako životní styl organizovaná hnutím Světlo-Život, která bude v naší farnosti probíhat 13.–14. března. Jak svědčili lidé, kteří se jí již zúčastnili, tato duchovní obnova nabízí jiný přístup k evangelizaci, než jaký máme zakořeněný. Náš pohled na zvěstování evangelia druhým lidem bývá často neúplný, což mnohdy způsobuje, že máme strach o víře hovořit. Duchovní obnova o evangelizaci nám může pomoci rozšířit naše spektrum, a  zjistíme, že mnoho věcí, které již praktikujeme, vlastně evangelizací jsou, a my je můžeme obnovit a nabízet intenzivněji. V samém závěru postní doby v sobotu 28. března se připravuje již tradiční Setkání nemocných a seniorů s udělo-

váním svátosti pomazání nemocných. A o týden později na Bílou sobotu při vigilii slavnosti Zmrtvýchvstání Páně přijme celkem 15 katechumenů iniciační svátosti, z toho 6 neslyšících. Prosím Vás velmi o modlitbu za ně. Na začátku května se vydáme na poutní zájezd do Rumunska. Plánujeme cestu po pravoslavných klášterech, chceme vidět nedotčené rumunské hory a  navštívíme rovněž české rodáky v Banátu. Máme stále volná místa, a moc Vás zvu, abyste se pouti zúčastnili s námi, protože se jedná o výjimečnou destinaci za velmi dobrou cenu. Akce, na kterou se velmi těším, je farní výlet v sobotu 23. května. Letos se chystáme navštívit místa spojená se životem dvou vynikajících skladatelů: Rožmitál, rodiště J. J. Ryby, u příležitosti 200. výročí jeho úmrtí, a Vysokou, místo působení Antonína Dvořáka. A hned následující den, v neděli 24. května, nás čeká slavnost Seslání Ducha svatého a  s  ní i  další významná událost. Devět našich sester a  bratří, kteří se od září 2014 připravují, přijme svátost biřmování z rukou pana biskupa Václava Malého. Proto bude v tento den pouze jedna mše svatá v  9.30, aby se tak celá farnost mohla za biřmovance modlit a společně prožít radost z vylití Ducha svatého. Na samotnou slavnost Seslání Ducha svatého bude rovněž možné duchovně se připravit. Letos, žel, nebudeme moci prožít modlitební bdění večer před slavností, jak tomu bylo doposud, právě vzhledem k připravovanému celodennímu výletu. Ale rádi bychom uskutečnili společnou modlitbu s prosbou o vylití Ducha svatého, na kterou jste skutečně

3/ I všichni zváni, ve čtvrtek 21. května. Podrobnosti se určitě včas objeví v oznámeních a na webových stránkách. Jistě jsou už mnozí z nás informováni o tom, že se v červnu uskuteční velká evangelizační akce Dny víry Praha. Uvidíme, zda se i  naše farnost do tohoto dění nějak konkrétně zapojí, v každém případě však opět připravujeme Noc kostelů, na níž Dny víry bezprostředně navazují. Noc kostelů se odehraje v pátek 29. května, a prosím všechny zájemce ochotné pomoci, aby se obrátili na našeho pastoračního asistenta Martina Peroutku. V  rámci Dnů víry Praha proběhne v neděli 31. května akce nazvaná Evangelizace neslyšících, kterou připravuje naše společenství neslyšících pro své nekostelní přátele. Velmi naléhavě bych Vás rád požádal o modlitbu za organizátory a účastníky, i vzhledem k tomu, že se jedná o první větší akci tohoto rázu. A na neděli 31. května se mohou začít těšit rovněž děti, protože na ně čeká oblíbený Dětský den. Náš spolehlivý a nápaditý tým mladých, který se o or-

ganizaci už poněkolikáté stará, znovu děti podaruje krásným odpolednem plným soutěží a her. Poslední větší událostí tohoto školního roku bude ve dnech 12. až 14. června Sportovní víkend rodin. Loni se konal poprvé s  úmyslem nabídnout společně strávený čas rodinám a s rodinami, které se zpravidla duchovních akcí neúčastní, ale které mají o setkávání zájem. Jelikož zaznamenal velký úspěch, rozhodli se organizátoři uspořádat i druhý ročník, a velmi bych si přál, a rovněž se za to modlím, aby i  tentokrát všichni jeho účastníci načerpali radost ze zakoušení společenství. Vidím, že v nejbližších měsících bude opravdu mnoho zajímavých akcí. Je to pro mne znamením, že naše farnost čerpá život z Ducha svatého, a také se stává zprostředkovatelem Jeho působení. Přeji Vám, abyste v  našem dění vždycky našli něco, co je Vám ušito na míru a co právě Vás nejvíce osloví. A velmi Vám děkuji za Vaši účast a iniciativu při všech přípravách. V modlitbě, Stanisław Góra

S E R I Á L O   E X H O R T A C I Evangelii gaudium Pokračujeme v  seriálu inspirovaném papežskou exhortací Radost evangelia. V dnešním příspěvku jsme pozváni prozkoumat pojem Boží království, a úryvek z exhortace nám naznačí, jak jej lze konkrétně prožívat.

Evangelium o království Božím Motto: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a  věřte evangeliu (Mk 1,15) Království Boží, které hlásal Ježíš (Mt 4,17.23; 9,35; Lk 4,43; 8,1; 9,11), není nějaký předmět na nebi nebo na zemi, není to ani žádný politický nebo

4/ II společenský útvar, který bychom mohli nějak lokalizovat v  prostoru nebo v čase. Když se farizeové otázali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (srov. Lk 17,20n; viz také Mt 13,11.31.33.47; 25,1; Mk 4,11; Lk 8,10; 13,18; J 18,36). Je to tajemství, které k  nám přichází jako nabídka Boží lásky (Mt 25,34; Lk 12,32; 18,17; 22,29n; Ko 3,24; Žd 11,16; 12,28; Jk 2,5). Příchod království jako nabídka Boží lásky je krásně popsán v  Ježíšově podobenství o rozsévači (viz Mt 13,3-8). Rozsévač je Bůh, který rozsévá semena Boží lásky. Záleží na mně, abych se otevřel tomuto semeni, této nabídce Boží lásky. To znamená, abych se připravil na její přijetí, abych byl dobrou půdou. Tu dobrou půdu mám připravovat celým svým životem. Podstatnou roli v této přípravě hraje modlitba. V ní se před Hospodinem dívám na život svůj a životy lidí kolem sebe. Uvažuji o potřebách svých i potřebách těch druhých, všechny tyto potřeby vkládám do Boží lásky a přijímám je za své. S vděčností si uvědomuji dary, které jsem dostal a které mi umožňují být užitečným při naplňování těchto potřeb. Semenu Boží lásky se musím otevřít, přijmout je – zejména za pomoci bližních a  jejich prostřednictvím – a  ono pak roste a  působí samo podle toho, jaké živiny mu dodávám. Začne mě přetvářet. Ze zrna vyroste stéblo, pak i klas plný zrn. Až zrno dozraje, nastane žeň a Rozsévač má k dispozici další zrní, které může znova zasévat do srdcí

druhých lidí, a  vytvářet tak láskyplné mezilidské vztahy. Tak roste Boží království a tak ho můžeme zakoušet. Boží království, které zvěstoval Ježíš, začíná u  jeho učedníků (Mk 4,11; Lk 6,20; 8,1.10). Oni tvoří ono první láskyplné společenství (J 13,34; 15,9-13; Ga 5,22n), které je semínkem, z něhož vyroste košatý strom církve (srov. Mt 13,31n). Podle lásky měl svět poznat Ježíšovy učedníky. Podle lásky má poznat i nás. Boží království roste tím, jak přijímá do sebe ty, kdo uvěří evangeliu a  přijmou je do svého života. Jozef Nagy A jak popisuje dynamiku Božího království exhortace Radost evangelia? „Evangelizující společenství zakouší, že Pán udělal první krok, předešel je v lásce (srov. 1 Jan 4,10), a proto se dokáže bez obav chopit iniciativy, vycházet vstříc, vyhledávat vzdálené, vycházet na křižovatky cest a  zvát vyloučené. Prožívá neuhasitelnou touhu nabízet milosrdenství, které je plodem vlastní zkušenosti nekonečného Otcova milosrdenství a jeho moci. Dodejme si odvahu k větší iniciativě! Důsledkem toho bude, že se církev bude umět „zapojit“. Ježíš umyl nohy svým učedníkům. Pán se nasazuje a zapojuje své učedníky, když pokleká před ostatními, aby je umýval. Hned poté však říká učedníkům: „… blaze vám, jestliže podle toho jednáte“ (Jan 13,17). Evangelizující společenství vstupuje svými skutky a projevy do každodenního života druhých, překonává vzdálenosti, ponižuje se až k pokoření, je-li to nutné, a  přijímá lidský život, dotýkaje se trpícího Kristova těla v jeho lidu.“ (z čl. 24). SK

5/ I

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita moc a moc děkuje

Zase ty varhany

– za vánoční dary pro 14 dětí a 9 dospělých, pro které to možná byly dárky jediné. Předali jsme je 18. prosince v  kostele sv. Mikuláše spolu s  P. Stanisławem; – za plné koše dárků pro lidi bez domova každou adventní neděli a Ivanovi Menouškovi za jejich pravidelnou distribuci; – za finanční sbírku o  3. neděli adventní pro finančně značně znevýhodněné. Činila 24 048 Kč + 5 stravenek po 70 Kč. Zajímavé byly téměř stejné částky vybrané po dvou mších svatých; – za žehnání kaple 7. ledna t. r. ve Vršovickém zámečku panem biskupem Malým za přítomnosti tří duchovních – z  římskokatolické, československé husitské a  českobratrské evangelické (vršovické) církve. Do kaple jsme díky Hance Řehořové věnovali obraz Božího milosrdenství; – za Tříkrálovou sbírku. Za naši farnost se jí aktivně zúčastnilo přes 50 lidí celkem ve 14 skupinkách, vybrali jsme 53 368,87 Kč. Jsme velice vděčni za laskavou rodinnost, která se projevila v uvedených a dalších akcích. Díky Bohu a vám každému. Srdečně zveme na Den seniorů a nemocných, který letos bude v sobotu před Květnou nedělí, 28. března od 8.30 do cca 14 hodin. Za Fachu Hanka [email protected] 721 444 323

Jak mnozí farníci dobře vědí, farnost léta letoucí sbírá peníze na opravu původních varhan v  kostele sv. Václava, jejichž prospekt navrhl přímo Jozef Gočár. Za ta léta se podařilo na konto nashromáždit něco přes úctyhodných 1 200 000 Kč. Rychlost, s jakou sbírka narůstala, se však pochopitelně v  posledních letech zpomalila. Naopak cena opravy dále roste, takže momentálně se kýžené částce již spíše vzdalujeme než přibližujeme. Oprava varhan přitom v  nejlevnější navrhované variantě vychází přibližně na 6 milionů. Bylo tedy na čase jednat. Část peněz ze sbírky na opravu (kolem 60 000) jsme v minulém roce investovali do vypracování profesionálního projektu pro dlouho očekávanou a ještě déle odkládanou výzvu takzvaných norských fondů, představující ojedinělou příležitost pro financování opravy. Nasbíraný milion a čtvrt by akorát pokryl povinnou spoluúčast na financování projektu. Začátkem roku 2015 však přišla smutná zpráva. Farnost s projektem ve velmi přetíženém výběrovém řízení neuspěla. Co dál? Máme precizně zpracovaný projekt a na účtu přes milion, který nelze využít na nic jiného než na opravu varhan (protože za tímto účelem byl vybrán). S každým dalším rokem se naše naděje na realizaci opravy bude snižovat. Aby bylo jasno, tímto článkem se vás nepokouším vyzývat k dalším štědrým příspěvkům, nechci vyvolat novou vlnu

(1 Kor 13,3)

6/ II sbírek, to bych vzhledem k nejisté situaci ani nepovažoval za zodpovědné. Jen jsme cítili potřebu informovat vás, co se děje s penězi, které jste mnozí z vás na konto varhan v minulosti zasílali a někteří dosud vytrvale zasíláte. A zároveň

ta otázka „Co dál?“ není jen řečnická. Opravdu doufám ve vaši odezvu. Někdy se situace jeví bezvýchodná a stačí jeden kreativní nápad, jedna duchem inspirovaná myšlenka, a náhle se cesta znovu vynoří. MP

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatá Apolena, panna, mučednice Jméno Apolena, kdysi poměrně časté, se dnes vyskytuje spíše výjimečně. Kdo byla ona světice a co o ní víme? Nešlo o  nějakou legendární světici, existují písemná svědectví o její smrti, ale o  jejím narození a  mládí nevíme prakticky nic. Narodila se v  Alexandrii v  Egyptě ve 2. století a  pocházela z  bohaté rodiny – její otec byl senátorem, mohl tedy svou dceru řádně vzdělat a hmotně zabezpečit. Kdy a jak se Apolena (nebo Apollonie) seznámila s  křesťanstvím, není známo. Možná byla křesťankou od narození, možná konvertovala, nevíme, ale vše se na věčnosti dovíme. Kolem roku 249 byl klid, žádné pronásledování křesťanů se nekonalo. Apolena žila v rodné Alexandrii a byla zde jako křesťanka zřejmě známá. Dle sdělení byla tehdy „pokročilého věku“, což neznamená, že byla nějakou starou babkou, ale spíše ženou v nejlepších letech mezi 40 a 50 lety. Žila zřejmě z  majetku po rodičích a  prokazovala druhým milosrdenství,

svátek 9. 2. ale jisté to není. Jak už jsem napsala – pokračování na věčnosti. Ač byl klid a mír, vyskytla se v Alexandrii skupina fanatických pohanů, kteří neměli nic lepšího na práci, nežli pronásledovat křesťany. Mezi zajatými se octla i Apolena. Pohané ji ztloukli, vyrazili jí zuby a rozbili čelisti, žádajíce, aby rouhavě mluvila proti Kristu. Když odmítla, vyhrožovali jí upálením na hranici. Apolena, vedena Duchem svatým, pravila: „To si ještě rozmyslím,“ a  zatímco pohané na ni tupě zírali, krátce se pomodlila a s hlasitou chválou Krista se sama vrhla do plamenů. Úcta k panenské mučednici se rychle rozšířila po celém Východě i po Evropě. Apolena, nebo též Apollonie, bývá znázorňována jako žena středního věku s palmou, kleštěmi s vytrženým zubem, s hranicí. Též bývá znázorněno, jak se vrhá do ohně. Je patronkou zubních lékařů a vzýváme ji proti bolestem zubů a vůbec při potížích v dutině ústní.  Alena Králová

7/ I

P R O S T O R pro sdílení Vzpomínka na vršovickou farnost v létech 1945–1955 Vršovický rodák Vladimír Roskovec přišel na setkání seniorů na faře ve čtvrtek 8. ledna 2015 dopoledne. Vyprávěl o naší farnosti v poválečném období, tj. po roce 1945. V té době už stál kostel sv. Václava. Vladimír zde začal ministrovat jako chlapec a  pokračoval i  v  padesátých létech. Zažil tak zde období poválečného svobodného rozvoje farnosti i  dobu, kdy svoboda – nejen zde, ale v  celém Československu – začala být stále víc omezována. V poválečném období byla pro vršovické ministranty velkou pomocí ministrantská organizace Legio angelica (LA), kterou celostátně vedli otcové Klement a  Gabriel. LA rozvinula ve Vršovicích bohatou činnost pod vedením ministrantů Ševčíka a Jana (Janka) Janouška a Františka Reichela. Ministrantů bylo asi čtyřicet. V LA se učili nejen ministrovat bez chyb, ale také rozumět obsahu liturgie. Pořádali poutě a výlety. Měli mimo jiné svoji vývěsku na kostele sv. Mikuláše a psali kroniku. V činnosti pokračovali i po nástupu komunistů k moci v únoru 1948. Jako chlapci tuto změnu moc nezaznamenali. I když se režim utužoval, nebrali to na vědomí. Ještě v létech 1950 a 1951 vydávali svůj časopis a množili jej ve škole! Přitom používali cyklostylový přístroj, kde množili též tiskoviny pro školu. (Pro srovnání: v té době už byly zlikvidovány mužské řády a řeholní společnosti – pozn. M. M.) Ještě později však šlo už do tuhého. V létech 1953–54 byl zatčen

Janek, jeho matka Božena Janoušková a Jankův otec Jan Janoušek. V té době se věřící mohli v naší zemi legálně scházet vlastně už jen v kostele při bohoslužbách. Spolky byly zrušeny, včetně Legio angelica. Mladí – a to nejen ministranti – však hledali cesty, jak se scházet i nadále. Začali s tzv. lesními brigádami, kdy celá skupina mládeže odjela pracovat o  prázdninách v  lese. Náplní brigád však byla nejen práce, ale také hovory o naší víře po večerech a  o  přestávkách. Brigády byly vedeny různými osobami. Vladimír vzpomíná, že první takovou brigádu, které se účastnil, vedl ještě otec Gabriel. Jindy je vedl Janek (před zatčením), jindy některý z bratří Konzalů a další. Je známo, že při práci se lidé sblíží víc než při výletě. Vznikla řada kamarádství, která trvají po celý život. Když toto vše uvážíme, není divu, že v naší farnosti vznikla řada kněžských povolání: Stanislav Hošek, Pavel Žák, Alois Křišťan, Ivan Kudláček, Václav Wolf, Pavel Semela a Jan Kotas. Nelze pominout ani jáhna Václava Slavíčka. Tolik ze setkání. I po jeho skončení pokračovali někteří účastníci v  rozhovoru s  V. Roskovcem. Ten přitom zdůraznil dvě věci, důležité pro děti a mládež: - Netrávit mnoho času před televizí. - Zapojit se do aktivity v  oddílech, např. skautských. Jen tak získají přátele, kteří je „podrží“ v době dospívání. Zbývá už jen dodat, že zajímavé před-

8/ II nášky na faře nejsou určeny výhradně pro seniory. Je vítán každý, koho téma zajímá a může dopoledne přijít.  M. Müller st.

Pouť důvěry Taizé Praha Pouti důvěry Taizé Praha 2014/2015 se zúčastnilo více než 30 000 lidí. Z nich 23 000 byli zahraniční účastníci a pro ně všechny se celkem 105 hostitelským společenstvím různých křesťanských církví podařilo najít ubytování. Na 2500 hostitelských rodin se rozhodlo otevřít své domovy. Často pro tři i čtyři poutníky najednou, a z naší farnosti vím i to, že minimálně ve dvou případech až pro 7 najednou. Naše farnost se postarala o celkem 440 účastníků, a to ve více než 50 rodinách, a jen 20 účastníků bylo ubytováno hromadně v penzionu. Pro oběd s rodinami 1. 1. si však i je přišlo vyzvednout více zájemců, než se čekalo. A  tak tři obrovské hrnce výborného guláše a další dobroty připravené Mílou Hrabákem přišly ke slovu až druhý den, před odjezdem účastníků zpět do jejich domovů. V této souvislosti nelze zapomenout ani na všechny, kdo obětavě přinášeli stále další a další napečené dobroty, jak v den příjezdu, tak v den odjezdu účastníků, aby ani v nejmenším nestrádali. Srdce naší farnosti se opravdu otevřelo. Mezi účastníky bylo zastoupeno 65 různých zemí (u  nás ve farnosti 8 z nich). Nejvíc mladých katolíků, protestantů a pravoslavných křesťanů přijelo z Polska, Ukrajiny, Německa, Itálie, Francie, Chorvatska a Běloruska.

Pro polední modlitbu 30. a 31. prosince bylo otevřeno 17 kostelů v historickém centru Prahy. Večerní modlitby probíhaly ve čtyřech halách a  velkém stanu postaveném na výstavišti Letňany a také v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jak z  Letňan, tak z  chrámu sv. Víta zajistila přímý přenos TV Noe, a dokonce i veřejnoprávní televize ČT2 obohatila program pro své diváky o přímý přenos z chrámu sv. Víta. Účast na všech modlitbách byla přístupná i pro všechny Čechy, a ti z naší farnosti, kdo byli např. na večerní modlitbě v Letňanech, mluví o naprosto neopakovatelném zážitku. Ale ono plně postačilo zažít zpívat i náš kostel, naplněný mládeží, ty krásné písně z Taizé i  přímluvy v  nejrůznějších světových jazycích a slyšet slova našeho otce Stanisława na uvítanou, promluvu krakovského biskupa a krásnou promluvu našeho jáhna Jendy Rückla, překrásnou modlitbu na motivy Quoistova Vyznání víry připravenou a přednesenou Jožkou Nagyem, to vše skvěle tlumočeno do angličtiny, anebo zažít novoroční „festival národů“ (vystoupení, která si jednotlivé národnosti z řad účastníků setkání Taizé pro naši farnost připravily). Otevřená byla i možnost zúčastnit se nejen bohoslužeb, ale i práce v kroužcích utvořených z účastníků v jednotlivých farnostech, tak i některého z více než 20 workshopů 30. i 31. 12. Využila jsem všech těchto možností a pro mne osobně byl vrcholem zážitek z workshopu na téma mezinárodních bezpečnostních problémů. Aula Univerzity Karlovy doslova praskala ve švech, mladí lidé z celého světa už neměli ani jedno místo k  se-

9/ I zení, byť jen na podlaze, desítky jich vydržely více než dvě hodiny stát. Experti (zahraniční i  z  ČR) odpovídali úplně na všechny otázky a sami pozorně naslouchali, např. přímým svědectvím účastníků z Ukrajiny, včetně těch, kteří žijí přímo v Donbasu. Je zapotřebí mnoha našich modliteb za mír a za to, aby to nebyl mír za strašnou cenu. Povídali jsme si i na toto téma s „našimi“ třemi účastnicemi pouti Taizé z Ukrajiny. Moc nás potěšilo, když nám Olesja, dcerka děkana řeckokatolické církve ve Lvově, řekla o konkrétní pomoci naší republiky – totiž, že české ministerstvo obrany poslalo Ukrajině 20 000 ks zimního vojenského oblečení. Bude ho potřebovat i  Galjin manžel, který musel narukovat. No a konkrétně do Olesjiny farnosti ve Lvově si našel cestu pracovník římskokatolické charity pan Adámek a  s  jeho pomocí se podařilo naučit handicapované mladé lidi vyrábět svíčky (v barvách ukrajinské vlajky). Z  výtěžků z  jejich prodeje se pro ně postupně daří nakupovat invalidní vozíky a další potřebné zdravotní potřeby. Praha, plná mladých lidí s  mapou v  ruce, upřímně obdivujících pražské památky a i v přeplněných dopravních prostředcích vždy s rozzářenými tvářemi, byla poutí důvěry Taizé obdarována – Taizé přišlo až k nám. Když před pěti lety navštívil Taizé svatý otec Jan Pavel II., řekl: „… Do Taizé se chodí jako k nějakému prameni. Poutník se zastaví, uhasí svoji žízeň a  vydá se znovu na cestu.“ A  tak se vydejme na cestu i my, každý z nás. Na cestu ze sebe k Bohu a k lidem.  H.H.

Evangelizace jako životní styl Nedávno se ve mně probudila určitá touha předávat lidem víru, a přemýšlel jsem o způsobech, jak se vydat tomuto přání naproti. Proto jsem se přihlásil vloni v listopadu na duchovní obnovu od hnutí Světlo-Život, která se jmenovala Evangelizace jako životní styl. Objevil jsem tam úplně nový pohled na povídání s  druhými o  Bohu, který s  vámi chci sdílet. Rekolekce se budou konat i ve Vršovicích, a to od pátku 13. 3. od 18 h do soboty 14. 3. do večera, v sále u sv. Václava. Následující článek je pohledem na rekolekce minulé a současně pozvánkou na tyto letošní u nás. Evangelizace byla pro mě vždy spojená s představou aktivního, nadšeného hlasatele Božího slova, který skoro člověka nepustí ke slovu, nebo naopak někoho na velké duchovní úrovni, s teologickými znalostmi i  silnou praxí víry, a především plného Ducha svatého. Když jsem se přihlásil na podzimní rekolekce, trochu jsem se obával, zda to bude pro mě. První večer jsme se při večeři seznámili a já byl překvapen, jak rozdílní lidé tu jsou. Dvě řádové sestry, několik náctiletých, rodinka s  malým dítětem, několik tichých lidí kolem 40 let, každý z jiného koutu republiky a každý s trochu jiným očekáváním. Co nás spojovalo, byla touha se s Bohem víc setkat, a možná pomoct dalším na takové cestě. Znovu objevit svůj vztah s Ježíšem Druhý den začíná brzy ráno modlitbou breviáře. Modlitba je zde chápána jako slyšení Božího srdce i prosba o vedení Duchem svatým, a  já ji začínám

10/ II vnímat jako pevný základ celého dne. V  následujících přednáškách a  živých diskuzích hledáme odpověď na to, proč křesťané málo mluví o  Bohu, čeho se bojí… Opravdu je to tak, že lidi, kteří „žijí dobře“ nebo říkají, že vztah s Bohem nepotřebují, Ježíš nemá čím obdarovat? Nebo přijímáme, že víra je nějaký exkluzivní dar, jen pro někoho? A co my, jakou roli hráli křesťané v našem hledání víry? Zkoušíme přijmout myšlenku, že „evangelizace“, tedy povídání si s druhými o Bohu, je běžnou součástí života křesťana, přirozená věc, za kterou se nemusíme stydět. Brzy začínáme chápat, že evangelizace začíná především v našem srdci, a je třeba vrátit se k původnímu zdroji našeho obrácení. Ať jsme již přijali víru při křtu jako malé děti nebo v pozdějších fázích života, potřebujeme znovu přijmout vzkříšeného Krista, znovu se pro Něj rozhodnout a počítat s Ním ve svém životě. Obnovit tento vztah v radosti, že jsme milováni a touto láskou jsme uzdravováni. Teprve když jsme poznali milujícího Boha, máme o čem s druhými mluvit. Skrze modlitbu pak můžeme získat pozornost k vedení Duchem svatým, který touží po obrácení všech lidí – i nás, „dobrých křesťanů z kostelních lavic“. Evangelizace je radostné svědectví Postupně se dostáváme k  samotné evangelizaci. Je pro mě osvobozující zjištění, že hlásání Božího slova se nemusí odehrávat na ulici, ale je k němu příležitost hlavně v  mém nejbližším okolí – u mě doma, v mé rodině, práci, prostě kdekoliv, kde je zájem i  touha po odpovědích. Evangelizace rozhodně není odrazující moralizování či hlásání

dogmat. Není to ani nedůvěryhodná reklama Pánubohu či splnění křesťanské povinnosti. Především se učíme stát se bližním, naslouchat problémům lidí, které máme vedle sebe. Pro mnohé lidi právě ono naslouchat znamená přijmout a milovat. Není třeba se snažit jejich problémy vyřešit, častokrát to správné řešení znají. Ve vhodné chvíli jim pak můžeme říci o své osobní zkušenosti s Bohem, v koho a proč věříme, kým je pro nás Ježíš. Na rekolekcích se učíme zformulovat vlastní svědectví, které nemá být o mně samotném, historii mých nezdarů či zranění, ale především o Kristu, o způsobu, jakým se mě dotknul a co v mém životě změnil. Máme možnost svědectví vyprávět ostatním a zjistit, zda mluvíme o tom podstatném, a tím je velký dar svobody, vykoupení z moci hříchu, naplnění žíznícího srdce a veliké radosti z Boží lásky. O tom, že s Bohem můžeme mít vztah, s Bohem, který je pokorný, který touží po našem přátelství, blízkosti a  pokoji… Chtěl bych vás pozvat na březnovou duchovní obnovu, k prožití radosti a svobody v každém rozhovoru o víře. Martin Tejkal Duchovní obnova Evangelizace jako životní styl je také přípravou na Pražskou červnovou misii Dny víry 2015 (dnyviry.evangelizace.cz). Pro více informací o obnově pište na tejkalmartin@gmail. com.

11/ I

Přednáška o. Aleše Opatrného 29. 11. 2014 Na prahu adventu přednesl o. Opatrný v sále u sv. Václava přednášku na téma „Boží věrnost“. Citáty z Písma připomněl věrnost Boží k izraelskému lidu, věrnost k celému lidstvu a věrnost ke každému jednotlivému křesťanu. Věrnost k celému lidstvu je zmíněna v  8. kapitole Genesis slovy „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý; už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“ Věrnost k  jednotlivému člověku je založena na křtu, který je neodvolatelný po celý jeho život. I tehdy, když se člověk po část svého života od víry v Boha odkloní, důležité jsou poslední okamžiky jeho života. Bůh jej křtem přijal za svého syna, dceru. Křtem odstranil překážku mezi sebou a pokřtěným, u miminka překážku v podobě dědičného hříchu, u  pokřtěného v  dospělosti v  podobě dědičného hříchu i  všech hříchů jím učiněných od narození do křtu. Po křtu jsou stálým projevem věrnosti Boha ostatní svátosti. Všechny jsou, slovy patera Nováka, „dostaveníčkem s Bohem, na které se Bůh jistojistě dostaví“. Eucharistie je mým přijetím pozvání Ježíše Krista k Jeho stolu a je přímým dotykem s Ním a vším, co učinil pro mou záchranu. Svátost smíření pak, stejně jako křest, odstraňuje ve zpovědnici, a  to právě tady a  teď, překážku mezi mnou a Jím a také překážku mezi mnou a Jeho tělem, tedy celou církví. Překážku, kterou je můj hřích, jehož lituji. Touto svátostí je mi ve zpovědnici ústy kněze uděleno Bohem rozhřešení,

tedy odpuštění, stejně jako to řekl Ježíš cizoložnici: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ A třebaže vzpomínka na můj hřích zůstává v mé paměti, ve věčnosti je tento hřích Bohem zrušen. O. Opatrný připomněl, že člověka v jeho životě potkávají různá neštěstí, i těžká onemocnění. Tehdy může u něj nastat krize důvěry v  pomoc Boží, odmítá třeba přijmout svátosti. Jeho okolí si ale nemá zoufat, Boží věrnost vůči každému pokřtěnému je neodvolatelná – slovy apoštola Pavla v dopise Timoteovi je řečeno: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ A tak by okolí nemocného jen kromě modliteb za jeho uzdravení mělo připojit i modlitbu za to, aby ho neopouštělo vědomí Boží věrnosti. Na jistotě Boží věrnosti můžeme stavět, už ve Starém zákoně je napsáno, jak Bůh o svůj lid pečuje: „Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí...“ Ano, až tak na nás Bohu záleží. H.H.

Duchovní obnova s P. Tomášem Holubem V sobotu 13. prosince jsme se s manželem zúčastnili duchovní obnovy, kterou vedl v Pastoračním středisku P. Tomáš Holub. V úvodu nás vybízel, abychom Bohu děkovali za partnera, se kterým kráčíme životem. I  když je to složité, není to samozřejmé. Bůh nás při uzavření svátosti manželství na tuto cestu pozval a také nás na ní doprovází. Tato rekolekce měla být přípravou na

12/ II obnovu manželského slibu, který začíná slovy: „Já ... odevzdávám se tobě...“ Byli jsme vybídnuti, abychom odevzdání partnerovi nepovažovali za iluzi, ale za ideál, ke kterému bychom měli směřovat. Byla nám položena otázka, jestli jsme neztratili odvahu se druhému odevzdat, co jsme schopni do vztahu investovat, co obětovat a čeho se vzdát? Slib pokračuje slovy: „Přijímám tě za manžela (manželku), slibuji, že ti zachovám lásku, ...“ P. Tomáš mluvil o přijetí celého člověka, ne jen některých jeho vlastností, které nám vyhovují. Byli jsme vyzváni, abychom se snažili po hádce udělat první krok k usmíření, mluvili i o svých problémech, které nás bolí a  společně se pravidelně modlili. Vnímám, že odpuštění a smíření je velkým Božím darem, který nás zvedá z nenaplněných očekávání a bolestných konfliktů. Manželství je školou lásky – vzájemné, k bližním a k Bohu. Byly nám položeny otázky: Sleduji, co můj manžel (manželka) potřebuje ke svému růstu? Věřím ve svého partnera (partnerku)? P. Tomáš se dotknul dalších slov: „Slibuji, že ti zachovám úctu.“ Každý z  manželů je originálním Božím obrazem, který zasluhuje úctu. Byly nám kladeny otázky: Nestává se partner (partnerka) prostředkem k  uskutečnění mých cílů? Má můj manžel (moje manželka) i určité soukromí? Čeho si na něm (na ní) vážím? Přednáška pokračovala tím, co je v manželském slibu: „Slibuji, že ti zachovám věrnost a že tě nikdy neopustím.“ P. Tomáš říkal, že do věrnosti patří nechtít plánovat štěstí bez manžela (manželky), plánuji ho jako my, ne jen sám (sama) za sebe. Manželé by k sobě

měli být otevření. S  touto částí slibu souvisejí otázky: Neopouštím partnera (partnerku) v  jeho (jejích) nebo společných těžkostech, v nemoci, v indispozici? Může se o  mě opřít, když je vyčerpaný (-á), v krizi, ponížený (-á)? Končili jsme rozborem slov: „Slibuji, že s  tebou ponesu dobré a  zlé až do smrti a  k  tomu ať mi pomáhá Bůh“ a otázkami: Jak jsme spolu spojeni přes Pána ve šťastných, bolestných, všedních chvílích? Vedeme společný duchovní život? Jsem citlivý (-á), vytrvalý (-á), vynalézavý (-á) v  projevech své lásky? Nakolik věřím, že mi Bůh může pomoci s tím, co se mi nedaří, a vést mě dál? Pán rozumí našemu vztahu více než my dva a čeká, až ho pozveme, aby do něho mohl vstupovat. Karolina Mikotová

Pomoc křesťanům ze Sýrie a Iráku? Již delší dobu mě trápí situace křesťanů v severním Iráku a východní Sýrii. Ve své zemi, na svém místě si připadám bezmocný. Možná je nás takových lidí víc? Čas od času jsem se zaobíral tím, jak mohu pomoci, ale v  podstatě bez nějakého nápadu. A pak se v půli ledna objevil na webu RC Monitoru článek http://res.claritatis.cz/pomoc-krestanum. Součástí článku je také dopis pro vládu a premiéra České republiky, který můžete podepsat a odeslat. Ve stručnosti zkusím shrnout obsah dopisu: Mně níže podepsanému není lhostejná situace blízkovýchodních křesťanů; mám sice omezené možnosti, ale to, co umím a čím mohu přispět, chci uplatnit při pomoci těmto lidem. Prosím umožněte azyl těmto rodinám v České

13/ I republice. Jsem ochoten se následně podílet například na jejich integraci do české společnosti. Samozřejmě nejlepší bude, když si dopis vládě a premiérovi přečtete sami kompletní (není dlouhý). Tento dopis jsem podepsal jako Pavel Kryl, ale byl bych rád, kdyby se nás v našem společenství našlo víc a mohli bychom podepsat tento dopis jako farnost. Chápu, že každý z  nás pochází z jiných podmínek a zrovna teď se nachází ve své unikátní životní situaci. Pokud je to ale jen trochu možné, prosím věnujte alespoň 5 minut zamyšlení, zdali je ve vašich možnostech pomoci. Zcela úmyslně vynechávám jakýkoliv konkrétní strašlivý příběh, v  médiích je jich dost a dost. Na závěr bych ještě rád připojil jeden příběh z Bible – když byl Pán Ježíš proměněn na hoře, Petr řekl něco ve

smyslu: „pojďme, postavme stan, jeden pro tebe, druhý pro Mojžíše a třetí pro Eliáše“. A evangelista Lukáš připojuje, že „nevěděl, co říká“. Petr tedy nevěděl, co říká, ale nějak potřeboval vyjádřit, že sice nerozumí tomu, co se teď děje, ale chce přiložit ruku k dílu. Chce mít také účast na téhle zvláštní věci, chce pomoci, chce být tady s nimi. Myslím, že taky nemusíme úplně přesně vědět, co bude vyžadovat náš závazek pomoci, všechno má zatím příliš hrubé rysy, ale jde o postoj našeho srdce. Možná česká vláda neudělá vůbec nic, ale tak jako tak by bylo skvělé, kdyby naše srdce byla pohotová ke službě lásky bližním, bratrům. Pokud se vás tato výzva dotkla, můžete mi poslat kontakt na sebe na email [email protected] anebo se napsat na arch v kostele sv. Václava. Pavel Kryl

14/ II

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie a bohoslužby slova neděle

8.30

kostel sv. Václava

10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

čtvrtek 8.00

kostel sv. Mikuláše

pátek

18.00 kostel sv. Václava

sobota

8.00

kostel sv. Mikuláše

Eucharistická adorace čtvrtek

20.00–21.00

kostel sv. Mikuláše (od 23. října)

Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek

17.00–18.30 kostel sv. Václava

pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Simona Kocourková email: [email protected]

15/ I

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 17.45–18.30 18.30–19.30 19.00–21.00 18.00–19.00 19.30 19.00–21.30 Út 15.30–18.30 15.30–17.30 15.30–17.30 16.45–17.45 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 18.30–20.30 19.00–22.00 Čt 8.45 16.45–17.30 17.30–18.30 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 Pá 15.00–17.00 So 9.00–14.00 Ne 8.00–8.30 9.00–10.15 18.30–20.30 16.30

Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi, M. Rechnerová/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. pondělí v měsíci Farní charita /H. Rechnerová/ – 1. pondělí v měsíci Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Simona Kocourková/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Farní knihovna /M. Tošovská/ Komentovaná četba Evangelii Gaudium /M. Peroutka/ – liché úterky v měsíci Biblická hodina II /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství „Lísteček“ /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/

FAR č. 1 SÁL SÁL

Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /M. Peroutka/ Divadelní kroužek /D. Vacková/ Katechumenát /S. Góra/ Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku Zkouška kapely Kšandy Industry Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle oznámení Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Zkouška farní scholy /Š. Škoch/ Zkouška kapely Koza na útesu Představení farního nadnárodního pimprlového divadla – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin

SÁL FAR 1. patro

FAR SÁL FAR SÁL FAR FAR SÁL FAR

č. 1 č. 3 č. 1 kancelář kancelář

FAR č. 1 FAR 1. patro FAR č. 1 FAR č. 1 FAR č. 3 FAR č. 1 a 2

FAR 1. patro FAR FAR FAR FAR FAR ZKU FAR

č. 1 a 2 č. 1 a 2 1. patro č. 1 č. 3 1. patro

SÁL SÁL ZKU FAR č. 1 a 2

16/ II

K A L E N D Á Ř na únor 2015 3. 2. 7. 2. 8. 2. 10. 2. 10. 2. 12. 2. 13. 2. 13. 2. 17. 2. 17. 2. 17. 2. 18. 2. 19. 2. 20. 2. 21. 2. 22. 2. 24. 2. 24. 2. 27. 2. – 1. 3.

Út So Ne Út Út Čt Pá Pá Út Út Út St Čt Pá So Ne Út Út Pá–Ne

27. 2.

Pá

Mimořádné akce, změny, výjimky

19.00 13.00 12.00 15.30 19.00 17.00 17.00 19.00 15.30 19.00 19.00 18.00 17.00 17.00 9.00 16.30 19.00 19.00

Zimní duchovní obnova I. (P. Petr Beneš) Ozvěny Štěkně Duchovní obnova pro neslyšící ODPADÁ – příležitost k setkání s knězem Zimní duchovní obnova II. (P. Pavel Semela) ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření Setkání veteránů poutníků Cyrilometodějské pouti ODPADÁ – příležitost k setkání s knězem Setkání ekonomické rady Zimní duchovní obnova III. (P. Angelo Scarano) Eucharistie s udílením popelce ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření Setkání neslyšících Představení loutkového divadélka Setkání pastorační rady Zimní duchovní obnova IV. (P. Aleš Opatrný) Duchovní obnova pro biřmovance ve Svatém Janu pod Skalou 17.00 ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření

Webové stránky farnosti

Kontakty

www.farnostvrsovice.cz

farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624 [email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email: [email protected]

Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

SÁL SÁL SÁL FAR SÁL VÁC VÁC SÁL FAR FAR SÁL VÁC VÁC VÁC FAR FAR FAR SÁL

VÁC

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 3., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 18. 2. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Martin Peroutka (MP). Redakční rada: Stanisław Góra, Simona Kocourková (SK), Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Anna Tesařová. Přispěvatelé: Helena Hříbková (H.H.), Pavel Kryl, Karolina Mikotová, Miloslav Müller st., Jozef Nagy (JN), Hanka Rechnerová Kučerová (Hanka), Martin Tejkal. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi