Milí farníci, milí bratři a sestry v Kristu, milí přátelé, zdravím Vás v druhém měsíci nového roku. Letošní únor bude především ve znamení vstupu do postní doby. Postní doba je dobou „pustit se něčeho pro Boha“. Je na každém z nás, abychom objevili to, co nás nejvíce pro Boha osvobodí. Objevit to, co nám zbytečně bere síly nebo čas, soustředění nebo náklonnost k „Božím věcem“. Rozpomeňme se na krásu Boží blízkosti, kterou každý z nás jistě v životě někdy velmi silně zažil. Toto rozpomenutí v nás vzbudí touhu po Bohu víc, než cokoli jiného, a bude pro nás i snadné nejen najít to, čeho se pustit, ale i sílu a chuť to uskutečnit. Budeme možná hodně překvapení, jak Pán umí rychle přispěchat na pomoc se svou milostí, když se rozhodneme pro lásku k Bohu i druhým.
K probíhajícím událostem v naší farnosti: Začala probíhat sobotní bezprostřední příprava dětí a rodičů k prvnímu sv. přijímání. Letos se v našich farnostech Klokoty a Dražice připravuje 11 dětí. Radujeme se a prosíme o modlitbu. Samozřejmě děkujeme všem rodičům a hlavně paní Janě Pecherové, která naše děti vyučuje v hodinách náboženství. Bližší informace budou v příštím čísle Fiatu. Farníci z našich farností, které spravují obláti (a nejen ty), se intenzivně zapojili do pomoci o. Güntherovi a jeho misii v Pakistánu, moc děkuje za vaše příspěvky a starost o jeho situaci. Také se dobře ujaly nedělní adorace přede mší svatou. Velký dík patří Jiřímu Koukalovi a jeho rodině, která musí svoje neděle přizpůsobovat této službě. Včera jsem zažil radostnou živost týmu balícího balíky pro misie pod vedením paní Šotkové. I když se zatím zastavilo posílání otci Romanovi na Haiti (kvůli clu), včera (30. 1.) se kompletovaly balíky pro otce Meda do Indie pro malomocné a školní děti. Není možné také zapomenout na probíhající opravu našeho kostela. Nebrzdí nás ani tak množství práce či nějaké jiné komplikace, ale vlhká zima. Uvidíme, jak se malování ujme. Otevření kostela je plánované na Květnou neděli. Díky paní Ing. Kozákové a Ing. Vaníčkovi a vstřícnosti Města Tábor se budeme pokoušet získat mimořádné granty (norské fondy) na restaurování fresek a rožních kaplí. Mohu také s radostí zmínit, že naše nová Středoevropská oblátská provincie (patříme teď dohromady Česko, Rakousko,
Německo) nám přispěla na dokončení oprav kostela téměř čtyřmi sty tisíci korunami. Nelze vyjmenovat všechny ty, kteří se podílejí na tom všem, co se děje, ale nechci, aby vypadalo, že bereme za samozřejmost úsilí těch, kteří se „samozřejmě“ podílejí na opravách, úklidech, chodu farnosti... od oprav (stavební technik pan Sova, pan Veger, který pracuje jak na svém, pánové Eremiáš a Strnad, kteří tu „za hubičku“ nechávají své zdraví při těch nejhrubších pracech). A co ty úklidy, žehlení, běhání kolem příprav mší... Samozřejmě nechci zapomenout ani na pastorační asistenty, kteří tak často „odnesou“ ex offo tu moji rozlítanost a musí dohánět a kompenzovat, na co já zapomenu. Kéž se nám v tom nedávno narozeném roce daří růst k Boží oslavě. Možná ten úvodník zní trochu jako nějaká děkovná závěť. Snad je to proto, že teď myslím na moji návštěvu na Dálný východ, do Vietnamu v druhé polovině února. Byl jsem pozván, tak této možnosti využívám. Okolnosti kolem organizování cesty dávají signály, že to je Boží věc, a tak se opravdu těším. Prosím o modlitbu. Musím říci, že na kolik jsem poznal přátele Vietnamce, myslím, že to bude velká inspirace pro hledání toho postního i celoročního „zjednodušení“ života pro Boha. Váš P. Martin OMI+
„Mám plnou hlavu nejrůznějších záležitostí v těch nejnevhodnějších chvílích...“ říkáš. Proto jsem ti doporučil, aby ses snažil dosáhnout chvil vnitřního ticha a kontroly nad smysly vnějšími i vnitřními.
„Zůstaň s námi, neboť se připozdívá...“ Modlitba Kleofáše a jeho druha byla účinná. - Jaká škoda, kdybychom ty a já neuměli „zastavit“ Ježíše, který prochází kolem nás! Jaká bolest, jestliže ho nežádáme, aby zůstal!
Číst si každý den několik minut z Nového zákona, jak jsem ti radil - aby ses vžil a účastnil obsahu každé scény jako další protagonista -, je nutné k tomu, abys ztělesnil, abys „plnil“ evangelium ve svém životě a napomáhal, aby „se naplnilo“.
Dřív ses hodně „bavil“... - A nyní, když v sobě nosíš Krista, se celý tvůj život naplnil upřímnou radostí, která se touží sdílet. Proto přitahuješ ostatní. - Buď často v Jeho společnosti, abys zasáhl všechny. sv. Josemaría Escrivá, Brázda
Vzpomínky na P. Václava Žitného
Dovolte mi uvést několik vzpomínek na P. Václava Žitného, který aktivně působil v táborské duchovní správě plných 33 let, a pak rád vypomáhal podle toho, jak mu to dovolil zdravotní stav. Zemřel v požehnaném věku 90 let, dne 31. 12. 2007. Do Tábora nastoupil po propuštění z internačních kněžských táborů Želivi a Hájku na místo kaplana 1. listopadu 1952, a od začátku jeho působení, tehdy jako devítiletý ministrant, jsem mohl být v jeho blízkosti prakticky až do dneška. O to víc mě mrzelo, že jsem se s ním nemohl pro nemoc rozloučit a zahrát při jeho pohřbu. Při nástupu P. Žitného do Tábora byl děkanem P. Jaroslav Šebesta a na Klokotech místo internovaných Těšitelů působil P. Mezera, který byl rovněž propuštěn z internace. Prvním bydlištěm P. Žitného byla suterénní místnost v domě u „Nachlingerů“, vila pod Křižíkovým náměstím do Ústecké ulice. Zde bydleli ještě i další kněží na odpočinku, katecheta Msgre Stanislav Prosser a profesor Josef Kukla, kteří vypomáhali v duchovní správě. Pamatuji si, jak docházel oblečen v kleriku s perelinou na mši svatou do kostela, ve všední dny ráno v 7 hodin a v neděli na celé dopoledne. Každý den večer sloužil ještě svátostné požehnání. Hned od počátku byl obklopen řadou ministrantů. Každý všední den byla služba dvou ministrantů při ranní mši a pak jsme odcházeli do školy. Každodenní byla služba i při večerním požehnání. Zvláštní přípravy a nácviky byly na obřady Svatého týdne. Zelený čtvrtek, Velký pátek – to nás byla vždy celá řada. Na Bílou sobotu bylo rozepsáno a zúčastnilo se dokonce 31 ministrantů a každý měl svůj stanovený úkol. Na Velký pátek a Bílou sobotu nechybělo v hodinovém intervalu klečení a adorace ministrantů u Božího hrobu. Měli jsme jej rádi, pomáhali jsme mu v jeho potřebách, počítání sbírek, apod. Dost často nás pozval na nějakou tu sladkost, slavili jsme společně svátek sv. Václava apod. I během letních prázdnin, když se přestěhoval na děkanství, jsme mu pomáhali při stavebních úpravách. Nezapomenu na páteční křížové cesty v postní době. Zvláštní atmosféra, plně obsazený a ztemnělý kostel, svítila jen trnová koruna na zahaleném hlavním oltáři a přítomní naslouchali promluvě z kazatelny. Promluvy byly většinou tematické a každý pátek na sebe navazovaly. „Všechna krásná jsi Maria a poskvrna prvotního hříchu se Tě nikdy nedotkla“, tak zahajoval každou májovou pobožnost v 19 hodin v plně obsazeném kostele. Po sloce písně Tisíckrát pozdravujeme Tebe následovala básnička, promluva, hudební vložka, jím zpívané loretánské litanie a svátostné požehnání. V předvečer, o svátku a v oktávu svatého Jana Nepomuckého vedl svatojánskou pobožnost u oltáře svatého Jana Nepomuckého a z kůru zazněly tradiční svatojánské litanie. Protože výuka náboženství ve školách byla stále větším problémem, využíval i některé májové promluvy k přípravě dětí na první svaté přijímání. V neděli byly čtyři mše svaté, v 7 hodin sloužil děkan Šebesta, v 8 hod. prof. Kukla a v 9 a v 10:30 hod. sloužil P. Žitný. O svátcích a slavnostech byla v 10:30 hod. slavnostní mše s chrámovým sborem. Jeho liturgie byla vždy přesná, dá se říci „vznešená“. Měl zvlášť rád sakrální hudbu, gregoriánský chorál a byl výborným zpěvákem. Dodnes mám v paměti jím překrásně zazpívané „Gloria in excelsis Deo“, „Credo in unum Deum“, prefaci, „Ite missa est“ či velikonoční zpěv „Exul-
tet“. On to také byl, kdo měl podíl na tom, že jsem od ministranta přešel k hracímu stolu a začal se učit hrát na varhany. Často mi připomínal, abych cvičil na varhany a seznamoval se s gregoriánským chorálem. Měl mě k tomu, abych se snažil o improvizaci. Od začátku svého táborského působení byl hodně pracovně vytížen, kromě pravidelných bohoslužeb vyučoval náboženství a vykonával hodně svatebních i pohřebních obřadů. V roce 1958 pod nátlakem odešel děkan P. Šebesta do důchodu a do Tábora před Velikonocemi nastoupil jako děkan P. Trdla, českobudějovický kanovník. Tak jak postupovalo systematické omezování církve, měl i problémy s církevními tajemníky a státní bezpečností. Nemohl vyvěsit to, co považoval za dobré, na nástěnku kostela. V častých případech musel na zásah církevního tajemníka vyměnit obsah nástěnek. Stalo se i to, že jej tři členové státní tajné bezpečnosti odvezli k nočnímu výslechu do Plané nad Lužnicí. Za spolupráci slibovali opravit klokotský kostel svou vlastní pracovní četou. Ráno jej vrátili zpět a vše zůstalo při starém, výslechů bylo více. V době slintavky byl kostel uzavřen, když oddal jeden pár za přítomnosti několika svatebčanů, byl vyšetřován. Kina a hospody však byly otevřeny. Trápil jej osud starého táborského hřbitova, čelil častým a ostrým výpadům krajského církevního tajemníka, aby kostel převedl jiné církvi, atd. O Vánocích v roce 1968 využil politického uvolnění a uspořádal divadlo dětí o narození Páně. Úspěšná představení se konala v klášterním kostele a těšila se velké návštěvnosti. V roce 1968 a 1969 organizoval v kostele varhanní koncerty, které byly před tím a po roce 1969 znovu zakázány. Po úmrtí P. Trdly se v roce 1974 stal i oficiálním správcem farnosti, i když předtím všechny povinnosti zastával sám, protože P. Trdla v Táboře prakticky nebyl. Dojížděl do Tábora jen na nedělní večerní mši a v pondělí dopoledne zase odjížděl. Později mu vypomáhal důchodce P. Procházka, který byl děkanem v Borotíně u Tábora a do Tábora se přestěhoval na důchod. V roce 1975 zajistil vymalování děkanského kostela, bohoslužby se konaly v klášterním kostele. Za jeho aktivní činnosti byla položena i nová krytina děkanského kostela. Nově uspořádal celou budovu děkanství. Bohužel se čím dál tím víc začaly objevovat zdravotní potíže nastřádané za celý život, především následky nelehké internace, potíže se státními orgány, atd., a po třetím infarktu musel v roce 1985 odejít z aktivní služby. Dalo by se pokračovat v dalších vzpomínkách. Naší povinností je však mu poděkovat za celé to období jeho života, které s plným nasazením prožil v Táboře. Pracoval neúnavně a nešetřil pro svou farnost síly. Přestože byl rodák ze Šumavy, považoval se za 55 let života v Táboře i za Táboráka. Dokázal si získat nejenom věřící, ale i ostatní, a byl váženou osobností města. Pane děkane, za vše díky a upřímné Pán Bůh zaplať. Ať se můžete radovat v Pánově blízkosti. K tomu Vám jistě dopomůže i Panna Maria, kterou jste tak často za svého života vzýval a k Ní se utíkal. Odpočinutí lehké dej Vám Pán, a světlo věčné ať Vám svítí. Ladislav Šotek
Rozloučení se sr. Monikou! Poslední rozloučení se sr. Monikou bylo v chrámu Páně Nalezení sv. Kříže ve Znojmě a kromě 14 farníků z Klokot, Tábora a Sezimova Ústí II. se se sr. Monikou přišlo rozloučit 9 kněží, 1 jáhen, její spolusestry ze Znojma, spolusestry ze Slovenska a Maďarska a plný - opravdu plný kostel lidí, což v dnešní době, jak to známe ze své zkušenosti, není vůbec běžné. Otec Angelik, který celebroval mši sv., nás hned každého v úvodu svého kázání vybízel k zasvěcení se Bohu. K zasvěcení se Bohu právě teď, v téhle chvíli, právě tam, kde se zrovna ve svém životě a místě nacházíme, právě tam, kam nás Bůh postavil a kde nás potřebuje. Vybízel nás, abychom se dokázali zasvětit Bohu, nabídnout se jako oběť a přijmout z jeho rukou jeho vůli, tak jak to udělala sr. Monika, když se rozhodla patřit zcela Bohu. Vzpomínal, jak s ní ještě před několika dny mluvil a ona povídala o svém životě, o svém zasvěcení, o svých bolestech, které prožívala, o svých nemocech a nemohoucnosti, která ji čím dál víc připoutávala na lůžko, a i přes to její oči pořád zářily a neopouštěl ji humor. Ptal se jí, jestli by se znovu rozhodla pro život zasvěcený Bohu, kdyby měla možnost vrátit čas zpět a rozhodnout se znovu. Její odpověď byla „ano“. Sr. Monika (jak nám řekla sr. Terezka) se modlila a prosila Boha, aby na jejím pohřbu bylo hezky a lidem nebyla zima. Bůh její prosbu vyslyšel a opravdu - i když byl studený lednový den - svítilo krásné teplé sluníčko. To byla sr. Monika, 80 letá drobná šedovlasá stařenka, která byla 59 let řeholnicí, která vše svěřovala Bohu a obracela se ve všem s důvěrou na něj. Svěřovala se mu, prosila, a poslušně přijímala jeho rozhodnutí - jeho vůli - poslušně přijímala všechny své kříže. Nejednou jsem od ní slyšela, když povídala o svých bolestech a nemocech: „Pane Ježíši, vždyť i Ty jsi trpěl, nesl jsi svůj kříž i za mne, i Tebe to bolelo, tak já Ti to taky obětuji!“ Sr. Monika často vzpomínala na Klokoty - Klokotskou P. Marii a všechny lidi, které tady poznala. Vzpomínejme i my na ni ve svých modlitbách. Vzpomínejme na její humor a na její pracovitost (její výborné buchty i krásně, slavnostně a s láskou ozdobenou monstranci). Vzpomínejme na její bezmeznou víru v Boží rozhodnutí, i když to někdy pro člověka není vůbec lehké. J. Pecherová
Tříkrálová sbírka 2008 Jaká byla? Sebrali jsme odvahu - teda odvahu jsem spíš sbírala já - děti se těšily a s nadšením vyrážely koledovat nejen před Billu, ale i po panelácích na Pražském sídlišti. Jak nás lidi přivítali? Někde byli překvapení, někde byli nadšení, někde jsme vyzpívali slzu v oku - možná vzpomínka na dětství, na rodiče, na blízké, možná na Boha. Někde před námi zavřeli a někde vůbec neotevřeli, i když jsme slyšeli, že jsou doma. Přesně tak, jak je to i v našem každodenním životě a v přijímání nás jako věřících v našem okolí - v zaměstnání, ve škole, mezi známými a kamarády a někdy i ve svých rodinách. Mnohdy se bojíme nést Boha a svou víru mezi lidi právě proto, že se bojíme, že před námi zavřou dveře, že je vůbec neotevřou, že se nám budou smát. Přeji Vám - přeji nám do nového roku, do nových situací a problémů, které máme každý a které každý musíme řešit, aby nám Bůh dal nadšení a odvahu našich dětí, radost a povzbuzení z každého přijetí a setkání s dobrem, s láskou nebo jen s porozuměním a tolerancí. Přeji nám všem, aby nás neodradily nezdary a zavřené dveře, abychom nezatrpkli a místo zloby, hněvu a neodpuštění dokázali (jak říká o. Martin) žehnat každému. Nejen těm, kdo nás mají rádi a jsou stejného smýšlení jako my, ale i těm, kteří nás odmítnou nebo se nám vysmějí, nebo nám dokonce škodí a mstí se, tak jak Pánu Ježíši.
Všem Vám velké Pán Bůh zaplať! Kubíkovi, Nikolce, Štěpánce, Jiříkům, Vašíkovi, Martince, Lukáškovi, Karolínce i Aničce za koledování a Vám ostatním za štědrost.
J. Pecherová
Tříkrálová sbírka 2008 - výsledky celkem v ČR 58 352 050,20 Kč, koledovalo 13 622 skupinek Diecézní charita Č. Budějovice: 2 487 643,- Kč, 609 skupinek Farní Charita Tábor: 77 149,- Kč, 24 skupinek koledníci pod vedením Janky Pecherové: 6 411,50 Kč koledníci pod vedením Jany Pecherové: 6 414,- Kč
Farní knihupectví nabízí: V. Kodet: MARTA A MARIE TROCHU JINAK Jak žít s Bohem v bezbožném světě Je duchovní život luxusem, který si mohou dovolit pouze mniši v kláštěře? Jsou ostatní křesťané – my laici – odsouzeni k životu „druhé kategorie“, který nemá takovou hodnotu? Jak vyřešit náš nepoměr mezi časem na práci a časem pro Boha, pro modlitbu? Bude Bohem víc oceněna řádová modlící se sestra, nebo matka, která s láskou vychovalal své děti? Jestli také někdy naléhavě hledáte odpovědi na tyto otázky, můžete stejně jako já listovat v téhle knize rychle někam dozadu, kde předpokládáte odpověď. Třeba najdete, ale chci vás upozornit, že by to byla škoda. Kniha je totiž vystavena z postupného hledání v celém bohatsví církve, počínaje církevními otci, velkými duchovními postavami dějin, přes odpovědi Druhého vatikánského koncilu, k pátrání přímo v evangelijních textech – v blízkosti Ježíše, v pozici jeho učedníků, zamyšlením nad postojem Panny Marie i podrobnějším procházením biblickým textem o Martě a Marii. Z výčtu by se mohlo zdát, ale nudné čtení to rozhodně není, budete napnutí, a doufám třeba i pyšní na bohatství a moudrost církve, které se tu před vámi otevřou. Možná že i my sami si vytváříme takové klima, v němž za zbožnějšího platí ten, který se modlí, a proto je tahle kniha velmi potřebná. Citlivě upozorňuje na tento „omyl“, mluví o tom, že u kořene a na konci všeho je nejdůležitější láska, o prosbách o vedení Duchem svatým, neutíkání před modlitbou (prosbou o Boží pohled na věci) do práce a neutíkání před prací do kaple a dalším. „Tam, kde se člověk otevře Božímu působení, svojí láskou se přidá k lásce Boží a nechá ve svém životě jednat Boha, tam se z obyčejných věcí každodenního života stává bohoslužba. Všechno všednodenní tak může a má být posvěceno, požehnáno a proměněno.“ Q. Sherrerová, R. Garlocková: JAK SE MODLIT ZA SVÉ DĚTI Každý z nás rodičů a prarodičů zažíval, zažívá a nepochybně ho také čeká setkání se situacemi, které musí řešit jen jeho dítě samotné a rádi bychom mu pomohli, ale nemůžeme. V těchto a v dalších mnoha situacích bychom jako křesťané neměli zapomínat na naši velmi silnou „zbraň“, jíž je modlitba za naše nejbližší. Autorky knihy, které jsou samotné několikanásobnými matkami a babičkami poznaly, že zázraky se skutečně dějí. Poznaly je díky tomu, že se naučily modlit. Kniha pochází z protestantského prostředí, je proto na náš vkus možná příliš plná působivých příběhů a příkladů živých modliteb za konkrétní děti, ale může to pro nás být i velkým povzbuzením. Můžeme se modlit za děti v jakýchkoli situacích – nenarozené, za přátele a partnery našich dětí, za víru pro ně, za děti nemocné, za ty, které vás zklamaly – a zkušeností autorek je, že: „Ježíš nás učí modlit se vytrvale a zároveň naléhavě a odvážně. Neříká, že musíme překonávat Boží neochotu odpovědět na naše prosby. Musíme se však modlit opravdově a celým srdcem. Vytrvalost je nutná proto, že přinese užitek nám, nikoli Bohu.“ Přála bych vám, aby knížka přinesla naději a odvahu. knihy vybrala HanaKou
CO SE UDÁLO VE FARNOSTI V ROCE 2007
5. 1. 23. 1. 18. 2. 17. 3. 5. 4.
Tříkrálová sbírka v naší farnosti vynesla 11.538,50 Kč Přednáška „Putování za ruskou duší“ Maškarní karneval pro děti Postní duchovní obnova s P. J. Berkou, O. Praem., z Milevska Velikonoční dílna, výtěžek z prodeje 4.700,- Kč byl zaslán na Haiti P. R. Musilovi. 12. - 13. 3. Výlet s dětmi do Prahy a Ústí nad Labem 14. 4. První sobota s P. Vítem Zatloukalem 21. 4. Beseda s P. Bonardem, OMI, z Haiti 26. 4. Přednáška P. Jana Rajlicha, O.P., „Evangelizace v naší společnosti“ 5. 5. První sobota s P. Jaroslavem Krajlem 8. 5. Beseda s P. Mariuszem, OMI, z Keni 10. – 13. 5. Národní fórum mládeže v Táboře a na Klokotech 14. 5. Dětská vikarátní pouť v Plané nad Lužnicí: účastní se i naše děti a jedno ze stanovišť připravila naše farnost. 20. 5. Včelařská pouť na Hostýn a do Křtin, které se účastní i naši farníci 24. 5. Mše sv. pro příslušníky PTP s P. Václavem Dvořákem 2. 6. První sobota s P. Janem Balíkem 10. 6. První svaté přijímání dvou dětí z naší farnosti (Nikolka a Kubík) 23. 6. Malá pouť s generálním vikářem naší diecéze P. Janem Baxantem 30. 6. Zájezd a pouť ke hrobu P. Čížkovského, OMI, a na Velehrad 7. 7. První sobota s P. Vítem Zatloukalem 4. 8. První sobota s P. Vítem Zatloukalem 11. 8. Velká klokotská pouť s otcem biskupem Jiřím Paďourem 12. - 19. 8. Celostátní setkání mládeže 21. - 26. 8. Prázdninový pobyt maminek s dětmi v Emauzích 1. 9. První sobota s P. Augustinem Kováčikem, O.Praem. 10. 9. Začala oprava interiéru kostela 30. 9. Nedělní mše se účastní skauti z probíhajícího celostátního kola Svojsíkova závodu 1. 10. P. Martin Sedloň střídá P. Karla v úřadu klokotského faráře 6. 10. Dětská diecézní pouť na Svaté Hoře 6. 10. První sobota s kněžími z Rodiny Panny Marie
7. 10. Adorační den farnosti Klokoty, kdy se modlíme za celou diecézi. 21. 10. Misijní neděle, prodej výrobků z misií 25. 10. Přednáška Dr. P. Příhody „Proč jsme nejbezbožnější národ Evropy?“ 27. 10. Výlet pro děti do ZOO a zámku Ohrada 4. 11. Proběhla již tradiční drakyáda 7. 11. Přednáška Aleny a Pavla Poláčkových „Jak vést děti k víře“ 5. 12. Mikulášská besídka pro děti 8. 12. Adventní duchovní obnova farnosti 15. 12. Vánoční dílna pro děti, výtěžek z prodeje 8.000,- Kč poslán na Haiti P. R. Musilovi. 31. 12. zemřel emeritní táborský děkan P. Václav Žitný
V roce 2007 bylo v naší farnosti - 60 křtů: bylo pokřtěno 45 malých dětí do 1 roku, 4 děti do 7. let, 3 děti do 14. let a 8 dospělých. - 17 svateb - 21 pohřbů (13 do země a 8 kremací) Některé příjmy farnosti v roce 2008 - sbírky: 344.210,50 Kč - dary: 261.530,- Kč - dotace: 2.024.000,- Kč celkem příjmy farnosti: 2.697.983,89 Kč Některé výdaje farnosti za rok 2008 - režijní výdaje: 188.932,30 Kč - bohoslužebné potřeby: 40.060,- odeslané sbírky: 83.780,50 Kč Opravy v roce 2007 - malování v Emauzích: 13.300,- Kč - malířské vysprávky kostela a areálu: 22.220,- Kč - restaurování obrazu sv. Václava: 34.650,- Kč - oprava kostela: 2.283.658,30 Kč celkem výdaje farnosti: 2.893.307,81 Kč
Ahoj Broučata!
Nový rok se díval z kostelní věže na okolní svět. Za měsíc leden trochu povyrostl, a tak na špičkách už viděl přes ochoz věže dolů na náměstí. Pozoroval lidičky, jak se houfují, potkávají, rozcházejí, míjejí, postávají - vypadali z té výšky jako panáčci od ,,Člověče, nezlob se.“ Nejvíc se mu líbilo, když kostelní zvon svolával svým dunivým zpěvným hlasem lidičky do kostela. Pozoroval, jak hloučky lidí vcházely do kostela a po čase zase z kostela vycházely. Lidé se zdravili, podávali si ruce, přáli si pokoj. Nový rok jednou sestoupil dolů do kostela, usadil se vedle varhan a poslouchal. Tak to dělal každou neděli. Poslouchal a poslouchal a připomínalo mu to všechno nebe, odkud přišel a kam se zase vrátí. Pochopil, že se každou neděli mluví o lásce. Lásku cítil i k věžním hodinám, které šly přesně a odbíjely čtvrt, půl, třičtvrtě, celá. Nový rok vždy tolikrát nadskočil, kolikrát hodiny odbily. Byla to pro něho legrace a nebylo možné nevnímat běžící čas. Nový rok měl rád přesnost a spolehlivost, kterou se hodiny prokazovaly. Znovu mu to připomínalo nebe. Miloval také vrány, které ho čas od času přilétávaly navštívit a klábosily a klábosily. A jak hodiny začaly odbíjet, zvedly se a frnkly. Takové rány do vraních uší. Vrány si uši chránily, co kdyby pak něco někde přeslechly. Nový rok se od nich dozvěděl, že děti kolem sněhuláka postavily dvanáct malých sněhuláčků. Šťastný táta sněhulák zpíval sněhuláčkům ukolébavku a dělil se s nimi o mrkev, až mu místo nosu zbyl jen dolík. Franta mu však přinesl mrkev novou, velkou a červenou. Táta sněhulák všech svých dvanáct dětí pojmenoval. Víte jak? Já vím. Leden, Únor, Březen, Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad a Prosinec... To všechno, všecičko byla láska... Nový rok miloval také krajinu kolem sebe, oblaka, mlhu, déšť, sníh, nádherné východy a západy slunce, noc, hvězdy i měsíc, vše, na co dohlédl. Vnímal, že tato krása a tyto divy byly dány z lásky. Stá-
le více chápal, že nebe, odkud přišel, je láska, a láska je nebe, kam se zase vrátí. Kdo má lásku tady na zemi a umí ji dávat, umí milovat všechno Boží stvoření, ten už je vlastně napůl v nebi. Tak tomu rozuměl malý Nový rok a tak tomu rozumíme i my. Vždyť Pán Ježíš říká: ,,Milujte se navzájem… dávám vám své přikázání, abyste se milovali, jako jsem já miloval vás.“ Nebo je to milování tak těžké? S Pánem Ježíšem ne. A tak zkoušejme zakoušet lásku každý den. Každý den máme tu šanci milovat a být milováni. Tak se mějte zamilovaně a ahoj příště. Stáňa
Masopust na Klokotech Tradiční
Maškarní karneval pro děti a mládež
Dne 3. února 2008, začátek v 15:00 hod. Těšíme se na děti, mládež, ale i rodiče v maskách !
Masopust na Klokotech OZNAMY A POZVÁNÍ
- příprava dospělých ke svátostem (křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření), hlaste se u o. Martina (731 621 241) - kdo jste ochotní číst při nedělních mších, nahlaste se v sakristii. - úklid farních prostor každý pátek od 8 hod. - UFON - úklidový fond: 1012021479/4444 - nezapoměňte si brát tiskoviny! DĚKUJEME! Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty, Staroklokotská 1, Tábor, 390 03, tel: 381 232 584, e-mail:
[email protected], http://www.sweb.cz/klokoty, http://www.oblati.cz Administrátor farnosti: P. Martin Sedloň, OMI, tel.:731 621 241 Kaplani na Klokokotech: P. Karl Zaiser, OMI, tel.: 731 402 860 P. Jiří Můčka, OMI, tel.: 731 402 862
Události v únoru 2008 1. 2. pátek : 2. 2. sobota:
první pátek v měsíci s adorací a požehnáním, mše v 17:00. svátek Uvedení Páně do chrámu, mše sv. v 17 hod. se svěcením svíček a s udílením svatoblažejského požehnání. 3. 2. neděle: 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ, mše sv. v 10 hod. s udílením svatoblažejského požehnání 5. 2. úterý: sv. Agáty, panny a mučednice, mše sv. v 17 hod. společenství Modlitba matek v 15:45 v Emauzích ZAČÍNÁ DOBA POSTNÍ 6. 2. středa: Popeleční středa, den přísného postu, mše sv. v 17 hod. s udělováním popelce 7. 2. čtvrtek: čtvrtek po Popeleční středě, mše sv. v 17 hod., Setkání maminek na Klokotech - začátek v 9:30 v Emauzích 9. 2. sobota: Celodenní duchovní a modlitební program v Emauzích 10. 2. neděle: 1. NEDĚLE POSTNÍ, mše sv. v 10 h. s udělováním popelce 11. 2. pondělí: Panny Marie Lurdské, Světový den nemocných, mše sv. v 17 hod. s udílením svátosti nemocných 13. 2. středa: Fatimský den, mše sv. adorací a požehnáním v 17 hod. 17. 2. neděle: 2. NEDĚLE POSTNÍ, dětská mše sv. v 10 hod. 21. 2. čtvrtek: čtvrtek po 2. neděli postní Setkání maminek na Klokotech, začátek v 9:30 v Emauzích 22. 2. pátek: svátek Stolce sv. Petra, mše sv. v 17 hod. 24. 2. neděle: 3. NEDĚLE POSTNÍ, mše sv. v 10:00, sbírka na Haléř sv. Petra PO DOBU OPRAV KOSTELA BUDOU BOHOSLUŽBY PROBÍHAT TAKTO: pondělí - sobota: v 17 hodin v Emauzích, neděle: v 10 hodin v Emauzích Každou neděli od 9:00 adorace.
Na cestě k vnitřní svobodě
celodenní modlitební a duchovní program v Emauzích v sobotu 9. února 2008
9:00 10:00 11:00 15:00 16:15 17:00
modlitba ranních chval s promluvou, růženec světla promluva „Vnitřní svoboda“ výstav Nejsvětější Svátosti, příležitost ke svátosti smíření promluva „Na cestě k vnitřní svobodě“ bolestný růženec mše svatá
SRDEČNĚ ZVEME NA CELÝ PROGRAM, NEBO NA JEHO JAKOUKOLI ČÁST! Obnovu povede P. Martin Sedloň, OMI. Podle možností bude celou dobu příležitost přistoupit ke svátosti smíření nebo osobnímu rozhovoru.
