Chvála Kristu! P. Leslaw Mazurowski

Chvála Kristu! Milí farníci, začínáme adventní dobu. Toto označení pochází z latinského slova advent, to znamená přicházet. Význam adventu je neoddělitelně spojený se slavností Narození Páně, ale také s neustálou myšlenkou na příchod Krista na konci časů. Je dobře, že nám Bůh tento čas nabízí. Je to čas, který běží proti proudu tohoto pozemského světa. Svět zrychluje, je uštvaný a neumí se pozastavit. Žijeme jako v rychle jedoucím autě - nejsme schopni vnímat věci kolem sebe, protože kolem nich příliš rychle projíždíme. Nestačíme zachytit stvořenou krásu kolem nás a v důsledku toho ani Boha. Advent s takovým přístupem k životu nesouhlasí a vyzývá nás, abychom se probudili a na chvilku zastavili. Poskytuje nám prostor naplněný tichem, ve kterém máme šanci uslyšet Boha. I proto bude adventní liturgie trochu jiná. Během bohoslužeb se nebudeme tolik modlit formou zpěvu a vynecháme chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu. Při rorátních

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

mších znatelně ubude světla, abychom mohli lépe vnímat srdcem. Budeme se snažit odstranit ze svého života věci, které nás příliš ruší a odvádí od Boha. Není to striktně doba pokání, nicméně nikdo nám nebrání pokaní konat. Je to doba obnovení zájmu o všechno, co patří k duchovní kráse. Doba, kdy si znovu a znovu připomínáme, oč vlastně v tomto životě jde, ale především doba přípravy na to nejdůležitější setkání. Je tu totiž někdo, kdo o setkání s Tebou má eminentní zájem. Někdy si neuvědomujeme, kdo vlastně jsme, ale Bůh to ví. Zná nekonečnou hodnotu nesmrtelné lidské duše a zná i potenciál lidského srdce. Proto nepřichází k bezejmennému davu lidí, ale k Tobě. To je smysl adventu, příchod Krista. Kristus přichází skrze Bránu Nebeskou, Pannu Marii. Proto je nemyslitelné, abychom adventní dobu prožívali bez Ní. Zveme Matku Boží z celého srdce k nám. Ať nás učí žít s nadějí, že i já uvidím Boha tváří v tvář. P. Leslaw Mazurowski

- 1 - [email protected] [email protected]

Závěrečné obřady V minulém čísle Studánky jsme skončili v článku o bohoslužbě oběti u závěrečné modlitby, která uzavírá eucharistickou část mše svaté. Po závěrečné modlitbě následují závěrečné obřady. Na začátek závěrečných obřadů je možné vložit stručné sdělení o životě farní obce, tzv. ohlášky, které jsou také obřadem, a to dokonce obřadem velmi starým, který vychází z toho, že křesťanské společenství není jenom liturgie, ale také bratrské společenství. Ohlášky se mohou stát mostem mezi svátečním společenstvím u oltáře a dalším životem obce věřících v příštích dnech. Dále kněz naposledy zdraví shromáždění obvyklým způsobem „Pán s vámi.“ a uděluje věřícím požehnání. Požehnání samotné je obřad, který je starší než křesťanství. Ve starozákonních knihách najdeme mnoho zmínek o žehnání. Bůh Ježíše Krista svému lidu žehná jménem Nejsvětější Trojice. Požehnání udílí kněz jedním ze tří způsobů: jednoduchým „Požehnej vás všemohoucí Bůh...“, slavnostním, nebo ve formě modlitby nad lidem. Slavnostní požehnání spočívá v tom, že o některých slavnostnějších příležitostech kněz vyzve lid slovy „Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání.“ a s rukama vztaženýma nad ním zpívá nebo se modlí tři žehnací modlitby, na něž pokaždé lid odpoví „Amen“. Starobylá modlitba nad lidem, kterou se už od 4. století žehnal lid, se pronáší po stejné úvodní výzvě a je zakončena jednoduchou formulí „Požehnání Boha všemohoucího...“ Požehnání můžeme přijmout ve stoje nebo vkleče, postoj není předepsán, ale měli bychom udělat znamení kříže na důkaz, že si požehnání vážíme a mu důvěřujeme. Poslední knězova slova jsou pronášena při propuštění lidu, které se při latinské mši vyjadřuje formulí „Ite, missa est!“ – Jděte, mše je skončena. V národních jazycích je tato formule přeložena, případně se opisuje, u nás výrazem „Jděte ve jménu Páně!“ To znamená: v Ježíšovu jménu jsme se shromáždili, v jeho jménu jsme slavili eucharistii, v jeho jménu se máme vrátit ke svému dobrému dílu s chválou a dobrořečením Pána. Poslední slovo mše patří lidu. Na propuštění knězem volá: „Bohu díky“. Eucharistie znamená vzdávat Bohu díky. Poslední dík shrnuje děkování za všechno, co nám tato slavnost dala: dík za Boží slovo, které nám zazářilo na cestu jako světlo a jako síla, dík za dar těla a krve Páně, kterým jsme se spojili s Kristem obětovaným i oslaveným a také se všemi křesťany zde i na celém světě. Na závěr kněz políbí oltář, potom kněz a ostatní přisluhující hlubokou úklonou pozdraví oltář a odchází do sakristie. Mše je skončena, ale mše našeho života pokračuje za dveřmi kostela. „Jděte ve jménu Páně!“ řekl kněz, a my se vracíme se zpátky do svých domovů. Jedná se o konkrétní výzvu k tomu, abychom to, co jsme při mši získali, nesli do našeho okolí. My však nejdeme sami, jde s námi Pán, jeho síla, jeho pravda, jeho pokoj.

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík (na základě Všeobecných pokynů k římskému misálu)

Kniha Izajáš (pokračování) V církevní a teologické tradici je kniha vysoce ceněna pro své mesiánské texty. Izajáš se nazývá evangelistou Starého zákona. Tomu odpovídá velké uplatnění textů z knihy Izajáš v době adventní.



Pro teologii a život církve jsou důležité eschatologické texty z knihy Izajáš. Naléhavě zdůrazňují, že Bůh chce v tomto stvoření a pro celé lidstvo spásu. Jasně říká, nač je zaměřena Boží vůle utvářející lidskou společnost: dílem spravedlnosti je mír. (Iz 32,17) Texty o Jeruzalému a Judsku upozorňují církev a společnost na omyly při násilném prosazování vlastních zájmů a bezostyšném vykořisťování chudých. V době obecného ohrožení všeho lidského je velmi důležité, že kniha mluví stále znovu o Bohu, který nás nikdy neopouští. Lidské hodnoty se zachraňují tím, že Bůh smýšlí humánně. Jestliže se před ním člověk skloní, je zajištěno uchování lidských hodnot. V kapitolách 1–39 je poselství ohlašující Boží soud. Texty jsou naplněny slovy, jež hovoří o Boží bezpodmínečné spáse. Silný Bůh Izraele očišťuje své město. Bůh uzdravuje nemoc, která národ zasáhla na celém těle. Vina je národu odpuštěna. Bezpodmínečná spása je hlavním obsahem kapitol 40–55. Prorok Izajáš dodává rezignovaným lidem ve vyhnanství odvahu skrze Boha, který odpouští hřích a umožňuje nový život. Izajáš jasně mluví o víře v jednoho Boha. V kapitolách 40–48 se nachází vedle Gn 1–2 nejobsáhlejší doklad víry ve stvoření. Jediný Bůh je Stvořitelem nebe i země, působí však také jako stvořitel, když vyvolí Izraele. Odpuštění hříchů je způsobeno Jeho stvořitelskou mocí. Navzdory bezpodmínečnému zaslíbení spásy je Izrael vyzýván, aby se rozhodně zřekl hříchu a navázal vztah k Bohu a bližnímu. Přečtěme si souhrn všech Izajášových výpovědí v Iz 1,2–31 a zamysleme se nad tématy, která zde můžeme rozpoznat a nad tím, co nás v nich oslovuje či neoslovuje. Obrazy z 1. kapitoly mají zajisté hlubší symboliku, ale ty, které bych zde chtěla zmínit, mě oslovují v souvislosti s příchodem Vánoc a se sněhovou nadílkou, která je s tímto ročním obdobím spjata. „Vůl zná hospodáře svého a osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ Izajáš prorokoval v době, kdy Boží lid na Hospodina zapomínal a liboval si ve zlých věcech. Proto si hned na počátku proroctví, v 2. verši, Hospodin obrazně stěžuje nebesům a zemi: „I to zvíře poznává svého pána, ale lid můj nezná, nerozumí mému slovu, mému poselství“ (Iz 1,3). Zdůrazňuje, že i němá tvář je vděčnější svému hospodáři nežli Izrael Hospodinu. Zvířata známá svou tupostí, vůl a osel, jesle poznala, kdežto mnozí kolem Pána nepoznali. Ti mnozí kolem nejsou jen současníci Ježíšovi. Jsme to i my. Pán všeho stvoření se totiž ponižuje do jeslí stále. Nevchází do tohoto světa s halasem králů, ale trpí s trpícími, pláče s plačícími, je dodnes ponižován a zabíjen ve svých nejmenších bratrech, lehá si s nimi do nečistého koryta v chlévě. V souvislosti s tématem Vánoc a narozením Krista se mi vybavil ještě jeden verš z Izajáše, nad kterým je dobré se zamyslet. Prorok Izajáš napsal tato slova již dávno před narozením Spasitele a tlumočí jimi Boží vzkaz izraelskému lidu: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země“ (Iz 1,18–19). Sníh je v tom nejhlubším slova smyslu symbolem čistoty, jasnosti, neposkvrněnosti, ryzosti a dalších „bílých“ asociací. Je symbolem nového začátku, pravdy, milosti, milosrdenství, smíření, odpuštění, přijetí a svobody. Oč bělejší než sníh je „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.“ (Pláč 3,22–23) Vánoce jsou obdobím toužebného očekávání. Znamenají víc než jen povrchní a křehkou krásu dekorací. Opravdové Vánoce jsou prodchnuty radostným prožitkem z Boží blízkosti, která člověka osvobozuje a očišťuje. Vánoce a příchod Vykupitele vlévají do lidských srdcí živou víru a naději. Vánoce jsou vždy příslibem nového impulzu, pomoci a útěchy. Ať se snažíme sebevíc, nedoká731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


žeme plně docenit význam intenzity a hloubky Boží lásky k nám. To, že se Bůh stal člověkem, je tajemství, které je nad naše chápání. Přišel, aby vzal na sebe naši vinu a aby zazářilo světlo v temnotách. Jeho narození nebyla náhoda ani nehoda, když v určený čas a za daných okolností přišel na svět. Žádný člověk není pro Něj natolik zkažený, aby do jeho srdce nemohl vstoupit. Vánoce jsou však i otazníkem - Netluče snad Ježíš i na dveře mého srdce? Jak se k Němu zachovám? Najde ve mně vhodný příbytek? Jsem připraven, připravena Ho přijmout? Pokud ano, prožiju stejnou nádheru Vánoc jako pastýři na polích betlémských. Prožiju vskutku bílé Vánoce, nový start do života s Ním. Kristus je totiž dar nejcennější! Vše ostatní je jen chabým odleskem, náplastí, která nic neřeší a na podstatu Vánoc nemá ani nejmenší vliv. S přáním prožít opravdovost a hloubku Vánoc

Andrea Pavlíková

Chci mít milé srdce Letos nás bude v adventu provázet Desatero Božích přikázání a přikázání církevní. Je vyhlášen Rok milosrdenství, to znamená, že se nám Bůh ukazuje jako milosrdný Otec, který rád odpouští. Abychom mohli prosit za odpuštění, je dobré vědět, v čem chybujeme. V tom nám má pomoci letošní téma. Symbolem pro letošní rok je maják. Maják chrání námořníky před nebezpečím na moři, dodržování Desatera nás má chránit od zlého v životě. Na každých rorátech dostanou děti lísteček, kde bude jedno z přikázání. Mohou si ho vlepit do majáku, a pokud splní úkol, tak si lísteček vybarví. Mohla by se střídat modrá a červená barva, ale záleží na dětech, maják může být klidně barevný. Zbývající texty si podle návodu nalepí na protější stranu majáku. V adventu se budeme scházet v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek (středa nebude!) v 6:30 v našem kostele na rorátní mši svaté. Děti se shromáždí vzadu v kostele, kde dostanou kalíšky se svíčkami a půjdou s nimi v průvodu na začátku mše svaté dopředu, kde si sednou na lavičky. Po rorátech jsou děti zvány do místní školní jídelny na společnou snídani, po které půjdou do školy.

Jana Kubatková

Na tomto místě bychom rádi poděkovali za dlouholetou podporu a spolupráci Pekárně AZPEK Bolatice, která na snídaně dodává pečivo zdarma. Dík patří i vedoucí školní jídelny, paní Zdeně Ballarinové, a kuchařkám za přípravu snídaní a prodejně Malhvo, zvláště paní Věře Plačkové, za vstřícnost při zajišťování ostatních surovin.



Přání Jen těžko bychom hledali člověka, který si nic nepřeje. Každý z nás po něčem touží. Naše přání bývají velká, malá, tajná, bláznivá, upřímná nebo kombinací všeho. Dovolí-li okolnosti a svou špetku do mlýna přidá i Bůh, přání se nám mohou vyplnit. My pak můžeme pocítit takový zvláštní pocit štěstí. Někdy se však stane, že to, co se v jednu chvíli jevilo jako zářivě zlaté, se vzápětí promění v popel. Zkrátka nám ten sladký opojný pocit po chvilce zhořkl. Věci, které jsme si přáli, jednoduše nepřinesly očekávaný profit. Možná proto, že jsme některé skutečnosti výrazně nadhodnotili nebo mezitím přišli o „jiné jistoty“, které se zdály být stabilní a věčné. A naše splněná přání zkrátka nedokázala ztrátu vyvážit. Jindy se stane, že to, co se nám splnilo, zase po čase zmizelo.

V okamžiku, kdy nám na někom nebo na něčem začne záležet, přijímáme riziko, že to tu jednoho dne třeba nebude. Je zcela v pořádku, že nás takové věci mohou ranit nebo úplně zlomit. Ztráta může být citová nebo hmotná. Když jsme ztratili určitou věc, která pro nás měla vysokou cenu, protože například patřila někomu blízkému. A stejně tak, když jsme přišli o blízké lidi, byť i z důvodu odcizení se, protože životní cesty nejdou pouze jedním směrem, měli bychom umět ocenit to, že se věci vůbec staly. Že byla možnost strávit s někým příjemné okamžiky nebo se z něčeho těšit. I když moc prosíme, některá přání se nevyplní. Později přijdeme na to, že to bylo proto, aby naše nesplněná přání mohla být nahrazena ještě něčím lepším.

Farník z Bolatic

Nevyprázdní se hrnec s moukou V úterý 3. listopadu zavítal již potřetí do naší farnosti římskokatolický kněz, překladatel a přednášející na Teologické fakultě v Olomouci, doc. Petr Chalupa, Th.D., SDB. Doprovázela ho jeho asistentka PhDr. Marie Klašková. Tentokrát jsme nahlédli do Starého zákona, a to do 1. knihy Královské (1 Král 17, 10–16). Tedy do textu prvního čtení nadcházející neděle. Připomeňme si daný text: Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal za ní: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.“ Eliáš byl starozákonní prorok, který žil v 9. století př. n. l. a vedl poustevnický život. Jeho život a skutky zaznamenávají 1. a 2. kniha Královská. Eliáš se liší od mnoha významných starozákonních proroků tím, že nemá v Bibli po sobě pojmenovanou knihu. Přesto je považován za největšího z proroků a katolická i pravoslavná církev jej uctívá za svatého. Bůh ho povolal, aby 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


přivedl izraelský lid k obrácení a opět uznal Hospodina za svého Boha. Eliáš je známý také tím, že nezemřel, ale byl vzat přímo do nebe. Následně se jeho učeň Elíša stal prorokem. Po bližším představení tohoto proroka nás otec P. Chalupa vyzval k tomu, abychom se daný text pokusili společně rozebrat. Tento způsob práce je velmi přínosný v tom, že si člověk kolikrát musí přiznat, kolik důležitých momentů může v daném úryvku Bible jednoduše přehlédnout. Pracovali jsme také s doprovodnými katechetickými materiály, které znázorňovaly především životní putování tohoto proroka, jeho činy i zázraky. Poté jsme byli vyzváni, abychom daný starozákonní úryvek vyjádřili z různých materiálů, který si přednášející s sebou přivezli. I při této práci se zajímavým způsobem projevila křesťanská symbolika a různorodost pojetí daného úryvku lidským srdcem. Děkujeme otci Petrovi Chalupovi za veškeré duchovní doprovázení. Věříme, že on i jeho asistentka Marie Klašková se mezi námi cítili dobře a příště opět rádi přijmou pozvání k dalšímu rozjímání nad biblickými texty. Poděkování patří rovněž Andree Pavlíkové, která danou akci zajistila a zorganizovala.

Pavlína Řehánková

Přijímat pocestné, odívat chudé listopad 2015 Podařilo se vám někdy nasytit nějakého hladového nebo napojit žíznivého? KKC 2443

KKC 2444

Bůh žehná těm, kteří pomáhají chudým, a kárá ty, kteří se o ně nezajímají: „Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.“ (Mt 5,42) „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ (Mt 10,8) Ježíš pozná své vyvolené právě podle toho, kolik vykonali pro chudé. Když se "chudým hlásá radostná zvěst" (Mt 11,5) je to znamení Kristovy přítomnosti.

Láska církve k chudým patří k jejím pevným tradicím. Inspiruje se evangeliem blahoslavenství, Ježíšovou chudobou a jeho laskavostí k chudým. Láska k lidem, které postihla chudoba, je pro křesťana také jedním z motivů povinnosti pracovat, aby mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí v nouzi. Tato láska se netýká jen hmotné chudoby, nýbrž i četných forem kulturní a náboženské chudoby.

„Byl jsem na cestách, a ujali jste se mne…“ V roce 2014 se počet uprchlíků na celém světě přiblížil k 60 milionům. Více než polovina jsou děti. Jen za poslední rok přibylo přes 8 milionů lidí, kteří museli opustit své domovy. Vyplývá to ze zprávy Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Za 12 měsíců do konce března 2015 v Evropské unii zažádalo o azyl 695 435 lidí. Do ČR přicházejí většinou lidé z Ukrajiny; do Francie, Itálie a dalších zemí lidé z Afriky. V současné době je velmi závažným problémem příliv uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, kde zuří válka a kde je hlad a bída. Tito nešťastníci se dívají k Evropě a touží se sem dostat. Vidí ji jako zemi hojnosti a blahobytu. Evropané mají problém s tím, jak se k nim zachovat. Třeba je jim těch lidí líto, ale bojí se, aby tak velké počty přistěhovalců negativně neovlivnily život na našem 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


kontinentu. Mnoho syrských ubožáků, často křesťanů, živoří ve sběrných táborech v okolních zemích. Jsou to skutečně bloudící ubožáci žijící se svými dětmi ze dne na den. Podle odhadů žije na území Česka kolem 30 tisíc bezdomovců. Reálně je ale ohroženo ztrátou domova či vlastního bytu kolem 100 tisíc lidí. Jedná se zejména o lidi topící se v dluzích, neplatiče nájemného, nezaměstnané, ale i staré lidi, kteří nemají možnost výměny stávajícího, pro ně drahého, bydlení. Mezi osoby ohrožené ztrátou vlastního bytu patří i lidé vracející se z vězení, oběti domácího násilí apod. Domácí násilí mívá různé projevy - od týrání a zanedbávání dětí přes trýznění seniorů až po nejčastější projev, psychické a fyzické násilí mezi mužem a ženou. Bezdomovectví se začíná stávat ekonomickým i sociálním problémem.

Co když se i já mohu do takové situace dostat? Cítíme, že něco není v lidské společnosti v pořádku. Zatímco někdo bydlí v krásném domě, pěkně vybaveném a zařízeném, jiný polehává pod mostem. Není to závist. Víme, že mnozí, kteří mají pěkný dům, se nadřeli, než jej vystavěli. Také museli šetřit a odříci si ledacos, aby měli na stavbu. Také víme, že mnozí, kteří jsou bez domova, se příliš nesnažili a do nezávidění hodné situace se dostali, když propadli drogám, alkoholu, lenosti a apatii. Přesto si myslíme, že něco takového jako bezdomovectví by být nemělo. I ti, kteří se dostali do dluhů a ztratili zaměstnání, by měli mít, třeba jen skromný, ale přece jen nějaký příbytek. Mnoho lidí zůstalo bez přístřeší např. po nějaké živelné pohromě, např. po záplavách, požáru, zemětřesení… A pak jsou tu lidé, kteří prchají a jsou bez střechy nad hlavou kvůli své víře, národnosti, kvůli válce, nebo lidé, kteří jsou nějakým způsobem nechtění nebo nepohodlní. Žena, která otěhotní, muž ji vyhodí a ona nemá kam jít nebo třeba oběti nějakého násilí, lidé propuštěni z vězení… Je mnoho situací, které mohou člověka připravit o domov, bydlení, o bezpečí… Bylo tomu tak i v minulosti, kdy třeba z naší země prchali do ciziny lidé kvůli komunistickému režimu. Snad jsme i my někdy pocítili vděčnost, když jsme byli v nesnázích a někdo nás k sobě pozval. "Být na cestě" se týká ještě jedné oblasti. My všichni jsme vlastně na cestě, jsme také poutníci… Všichni jsme migranti, Boží děti: děti, které Bůh všechny postavil na cestu. Všichni jsme na cestě. Mysleme na tuto skutečnost, že jsme všichni migranti na životní pouti. Nikdo na této zemi nemá stálý domov. Všichni odsud musíme odejít a máme jít za Bohem. Někdo dříve, jiný později. (ze slov papeže Františka v Neapoli 21.3.2015)

„Byl jsem nahý, a oblékli jste mě…" Oblečení patří mezi nejzákladnější potřeby člověka. Nahému člověku bývá v chladném období zima. Nahý člověk se může stydět, je vydán na posměch jiným. I dnes může dojít k situacím, že lidé zůstanou bez oblečení, např. při nějaké živelné pohromě či válce. Oděv znamená určité postavení, hodnost, význam člověka ve společnosti. Nahota představuje stav otroka, který je jen majetkem svého pána. Dříve se i v naší společnosti lidé snadněji rozpoznávali podle šatů, které nosili. Něco z toho přetrvalo dodnes, jsou to především uniformy, podle nichž poznáváme vojáky, policii, hasiče, někdy i studenty. Kněží,



biskupové mají svůj oděv – kleriku, také řeholníci a řeholní sestry mají své šaty, hábity. Ani za totality se řeholnice nevzdaly svého řeholního šatu, i když byl na ně činěn nátlak. Dnes jsou u nás zřízeny tzv. sociální šatníky se slušným prádlem, oděvy i botami, přikrývkami, ale i hračkami, které někdo daroval. Toto organizuje např. Charita, Diakonie a další organizace. Přesto že dnes máme v čem chodit, dochází k dělení školáků na ty, kteří nosí značkové oblečení, a na ty chudší. Dětí se to často dotýká. Proto i jako prarodiče máme vést děti od mala k úctě ke druhým lidem a vysvětlovat jim, že zevnějšek ještě nemusí ukazovat, jaký je člověk doopravdy.

Jak můžeme pomáhat my? Třeba sledovat, co se v našem okolí děje a podle možností přiložit ruku k dílu. Můžeme pomoci také při sbírkách, které bývají vyhlášené nebo také darováním věcí do sociálních šatníků apod.

Modlitba Ježíši, ty jsi řekl: "Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." Prosíme tě za všechny naše bratry a sestry, kteří trpí utlačováním, pronásledováním, válkami, přírodními pohromami, aby zakusili tvou lásku a pomoc. Prosíme tě, ať nejsme lhostejní k utrpení druhých, ale ať se snažíme podle našich možností jim pomáhat. Dej nám k tomu odvahu a sílu. Amen.

Za společenství La vie Montante Magda Jurášková

Pozvánka k přijetí svátosti biřmování Rádi bychom vám prostřednictvím Studánky nabídli možnost připravit se k přijetí svátosti biřmování. Příprava by začala po novém roce. Pozvání k přípravě patří nejen mladým, ale všem, kteří dosud tuto svátost nepřijali. Přihlášky budou k dispozici na internetových stránkách obce, na adrese www.farnost.bolatice.cz nebo v sakristii. Pokud se rozhodnete tuto příležitost využít, vyplňte, prosím, přihlášku a odevzdejte ji nejpozději do 31. 12. 2015 v sakristii nebo ve farní kanceláři (v tomto případě stačí vhodit přihlášku do schránky).

Bůh nestvořil člověka zraněného …zranitelného ano, ne zraněného! Naše zranitelnost je cenným prvkem ve vztahu k Bohu. Právě skrze ni se nás Bůh často dotýká, skrze ni nám říká ty nejdůležitější věci, které nám chce sdělit, skrze ni nás objímá a směřuje. Pokud ovšem toužíme po tom, aby to byl právě Bůh, kdo má být kormidlem našeho života. V dnešním světě přeplněném kultem hmoty a různých praktik, které oteví731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

rají přístupové cesty Zlému, je často kormidlem nejistota, úzkost, prázdnota, nicota, jakási specifická ohraničenost; něco, co na počátku vždy vypadá lákavě a na konci je zkázou. Máme rozum a svobodnou vůli. Je jenom na nás, pro co se rozhodneme a čím necháme prostoupit náš život!


Ježíš se nám podobal ve všem, kromě hříchu. I On byl zranitelný (a v důsledku i zraněný našimi hříchy). Právě skrze naši zranitelnost a slabá místa, které nás udržují pokornými, se do nás vlévá nejvíce Božích milostí. Právě skrze naši nedokonalost, možná i pády nejvíce pociťujeme Boží přítomnost, blízkost, darování sebe nám. To je také vysvětlením toho, proč lidé, kteří tolik vyzdvihují sami sebe a stavějí na své zdánlivé dokonalosti, obklopuje skličující a všeobjímající prázdnota a pocit vyprahlé samoty. O Vánocích stojíme tváří v tvář Ježíši, který už v okamžiku svého zrození byl lidmi zraněn v podobě odmítnutí. Marie a Josef, putující od domu k domu, od dveří ke dveřím, kde jsou odmítáni a posíláni dál s planými slovy, že někdo jiný jim jistě pomůže vyřešit svízelnou situaci, v níž se ocitli (ale zrovna já to být nemohu, protože…), nám připomínají, jak žalostné jsou naše životní vztahy, jak žalostné je naše bytí pro Boha a pro druhého člověka. UZAVŘENÉ DOMY JSOU OBRAZEM NAŠEHO SRDCE! Vždyť kolikrát nechceme do příbytku našeho srdce někoho pustit! Vždyť kolik místa v něm často potřebujeme sami pro sebe? Bůh k nám přichází různým způsobem. On klepe a klepe… Nevejde, pokud ho nepozveme dál. On se člověku nabízí, nevnucuje! Ježíš se nakonec rodí v chudé stáji, mimo rušné ulice města Betléma. Bůh se vždy s láskou rodí v prostotě a chudobě lidského srdce, nezatíženého ruchem světa. Bůh se rodí tam, kde je Mu otevřeno, kde je přijat, kde o Něho stojí. Tam je Mu dobře! Ježíš – můj Spasitel a Pán – se rodí v té největší chudobě, je odmítnut člověkem, a přesto člověka nezavrhuje, ale naopak mu otevírá svou náruč. EXISTUJE VĚTŠÍ SKUTEK LÁSKY? Z naší strany ne. Z Jeho strany ano – ještě pro nás zemře, ještě pro nás vstane z mrtvých. A pak se zas a znovu zeptá 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

na něco, co jsme možná už tolikrát v hluku všednodennosti přeslechli: „JEŠTĚ JSI NEPOCHOPIL, CO PRO MNE ZNAMENÁŠ? JAK MOC PO TOBĚ TOUŽÍM? JAK MOC JSI MI DRAHÝ?“ Všichni víme, jak obtížné je přijímat a nezavrhovat člověka, od něhož očekávám lásku, a přichází všechno možné, jenom ne láska. Člověka, který má vůči mně výhrady, který mě nepřijal, ublížil mi, opovrhoval mnou, v nejtěžších chvílích se ke mně postavil zády, zranil mne slovy nebo činy. Všichni si ve svém životě s sebou neseme zranění drobnějšího či rozsáhlejšího charakteru. Zranění, která jsme utržili od ostatních, ale která jsme si způsobili i my sami. A pak je tady ještě jedna velmi podstatná kategorie, a tou jsou zranění, která jsme způsobili druhým, ať už vědomě či nevědomě. Každý míváme chvíle, kdy před druhými a často i sami před sebou úzkostlivě zakrýváme nebo vytěsňujeme někde na okraj našeho vědomí všechno to, co nás bolí, v čem selháváme, všechna ta místa, v nichž se ztrácíme či přímo umíráme. Jak dlouho ještě bude trvat, než pochopíme, že je tady Ježíš, který z lásky k nám všechna tato naše nesnadná místa, propady a hříchy vzal na sebe a potupně nesl na oběť kříže? Že na počátku našeho vnitřního uzdravení a zotavení se z ran stojí odpuštění, jemuž se častokrát pro nedostatek pokory, chlad vlastního srdce, sobectví a zatvrzelost tolik vyhýbáme? BEZ ODPUŠTĚNÍ NIKDY NENÍ UZDRAVENÍ! Tak jako Ježíše odmítli před dvěma tisíci lety, stejně tak ho odmítáme i dnes. I dnes hledá, kde by se narodil, kam by hlavu složil. Znovu se chystá symbolicky vejít v lůně své Matky do Betléma. Jít od domu k domu, od dveří ke dveřím, od srdce k srdci. Jemně zaťuká, možná i zatluče. Nevstoupí, nebude-li Mu otevřeno, nebude-li pozván dál, nebude-li mu - 9 - [email protected] [email protected]

nabídnuto hřejivé teplo otevřeného lidského srdce. Nic víc si nežádá. Jen touží po našem prostinkém ANO, aby nás mohl zahrnout svou láskou a přátelstvím.

chrám je svatý, a ten chrám jste vy!“ (1 Kor 3, 16-17) Kdo má uši k slyšení, slyš! Možná je to i výzva, jak správně prožít dobu adventní i vánoční.

Milí farníci, když jsem přemýšlela nad tím, jakými slovy zakončit tento článek a v tom důsledku prosila Boha, aby mne svým Svatým Duchem vedl, otevřela jsem Písmo svaté, kde stálo: „Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží

Upřímně přeji každému z nás, abychom se nezdráhali otevřít svá srdce, a to nejen ve svátečním čase, který je před námi, kdy všechno v nás je jaksi rozcitlivělé. Kdo se nezdráhá otevřít srdce, tomu Bůh hojně požehná, v tom se vznítí plamen Ducha svatého, ten v srdci zakusí dotek nebe!

Pavlína Řehánková

Vánoční pořad bohoslužeb v našem kostele Čt

Pá

24. 12.

25.12

Vigilie slavnosti Narození Páně Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ (s povinnou účastí na mši svaté)

So

26. 12.

Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka

Ne

27. 12.

Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa

Po

28.12.

Út Čt

Pá

14:30

mše sv. pro děti s otevíráním Betléma

0:00

půlnoční mše svatá

8:30

slavná mše svatá

14:30

zpívaná mše svatá

8:30

mše svatá (večerní mše sv. v 17:00 NEBUDE)

8:30 14:30

mše svaté s obnovou manželských slibů

Svátek sv. Mláďátek, mučedníků

17:00

mše svatá

29.12.

Pátý den v oktávu Narození Páně

6:30

mše svatá

31. 12.

Sedmý den v oktávu Narození Páně

16:00

mše svatá na poděkování za uplynulý rok

Slavnost MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE

8:30

slavná mše svatá

(s povinnou účastí na mši svaté)

14:30

recitovaná mše svatá

1.1.



Setkávání farních společenství:

Dětská mše svatá:

Schola: ..............................................každá neděle ve 13:30 hod. neděle 13. a čtvrtek 24.12. ve 14:30 hod.

Ministranti: .................................................... 11.12. v 15:30 hod. Podávající sv. přijímání: ............................... 12.12. v 18:15 hod.

Měsíční sbírka farnosti na opravy:

Společenství matek: ......................... 7.12. a 14.12. v 18:00 hod. sobota 19.12. a neděle 20.12. Společenství seniorů „La vie Montante“: ............. 7.12. v 15:00 hod. Mše svatá na Borové: Farní klubko dětí: .............................. sobota 19.12. v 14:00 hod.

v prosinci NEBUDE

Návštěva nemocných v prosinci a lednu:

Adorace, pobožnosti:

Pátek 4.12.: ul. Družstevní, Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická

1. čtvrtek v měsíci: v prosinci NEBUDE

Pátek 8.1. 2016.: ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Polní, Svobody, Hlučínská, Ratibořská

1. pátek v měsíci: 4.12., po večerní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti oltářní, společná modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostné požehnání

Úřední hodiny farní kanceláře budou každé pondělí a pátek 15:30–16:30 hod. 29.11. je 1. první neděle adventní, začátek nového liturgického roku. Požehnání adventních věnců bude během první adventní mše svaté v sobotu 28.11. v 17:00 hod. Pamatujme, že je advent ve své první části (do 16.12.) především dobou přípravy na setkání s Pánem na konci časů, teprve od 17.12. časem přípravy na slavnost Narození Páně. Rorátní mše svaté budou v našem kostele po celý advent v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek v 6:30 hod. s adventní soutěží pro děti. Po těchto bohoslužbách jsou školní děti zvány do školní jídelny ke společné snídani. Snídaně budou probíhat pouze do 18.12. Prosíme, aby si dospělí donesli na roráty své svíce, pro děti budou svíce zajištěny. 8. prosince budeme slavit slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu, mše svatá v našem kostele bude v 6:30 hod., je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 19. prosince se koná brigáda na vánoční výzdobu, stavění betléma a úklid našeho kostela, muži od 8:00, ženy od 9:00 hod.

3. pátek v měsíci: v prosinci NEBUDE

Rozšířená možnost svaté zpovědi před slavností Narození Páně: Pá 18.12.

14:00 – 17:00

So 19.12.

14:00 – 17:00

Ne 20.12.

08:00 – 08:25

Po 21.12.

14:00 – 15:00 (pro školní děti) 15:30 – 17:00

Út 22.12.

07:30 – 10:00

20. prosince bude ve 14:00 hod. sloužena mše svatá u příležitosti 765. výročí 1. písemné zmínky o obci Bolatice „Za živé a zemřelé občany Bolatic a Borové“.



Po Út Čt Pá

30.11. 01.12. 03.12. 04.12.

06:30 06:30 06:30 06:30 -

Po Út Čt Pá So Ne

07.12. 08.12. 10.12. 11.12. 12.12. 13.12.

Po Út Čt Pá So Ne

14.12. 15.12. 17.12. 18.12. 19.12. 20.12.

Po Út Čt Pá

21.12. 22.12. 24.12. 25.12.

17:00 17:00 08:30 14:30 06:30 06:30 06:30 06:30 17:00 08:30 14:30 06:30 06:30 06:30 06:30 17:00 08:30 14:00 06:30 06:30 14:30 00:00 -

So 26.12. Ne 27.12.

08:30 14:30 08:30 08:30 -

Po 28.12. Út 29.12.

14:30 17:00 06:30 -

So 05.12. Ne 06.12.

Čt 31.12. Pá 1.1. So 2.1. Ne 3.1.

16:00 08:30 14:30 17:00 08:30 14:30 -

Za naše farní společenství Za naše farní společenství Za + maminku Za + manžela a za + rodiče a sourozence z obou stran, za živou rodinu a za přátele o ochranu Boží volný úmysl Za + Emricha Malchárka a rodiče z obou stran Za + Anežku Herudkovu k 1. výročí úmrtí Za + Josefa Labudu, rodiče z obou stran a živé rodiny Na poděkování za dar života s prosbou o Boží požehnání a ochranu do dalších let Za naše farní společenství Za + Josefa Mrkvu, za rodiče z obou stran a za + sourozence a za živé rodiny Za + Danielu Ryckovou a rodiče Za + Bernadettu Blichovou k 1. výročí úmrtí Za + Kurta Gebaura k 1. výročí úmrtí Za + Martina Sněhotu Za + Karla Syrovčáka k 1. výročí úmrtí Za + Jiřího Buriana k 1. výročí úmrtí Za uzdravení rodiny Za + švagrova otce a bratra Za + Karla Šulu, rodiče, Františka Rataje, manželku, syna a zetě Za živou rodinu s prosbou o Boží požehnání a ochranu Matky Boží Za naše farní společenství, zvláště za živé a zemřelé občany Bolatic a Borové Za zemřelého tchána Na poděkování za Boží ochranu Za naše farní společenství (s otvíráním Betléma) Na poděkování Pánu Bohu za 80 let života s prosbou o Boží ochranu a požehnání, za žijící rodinu, + manželku, sourozence, rodiče a příbuzné z obou stran Za + Jana Křivánka, manželku, dceru, zetě a rodiče z obou stran Ke cti Panny Marie Fatimské – za ochranu křesťanů Za + P. Antonína Lanču Ke cti sv. archanděla Michaela – za zastavení genderové diktatury v našem národě v Polsku a na Slovensku O Boží požehnání pro rodiče Danutu a Romana O Boží požehnání pro Krištofa Za + sourozence Josefa Kretka a Marii Balarinovou k nedožitým 90. narozeninám, + manželku a + manžela Na poděkování za uplynulý rok Za ženy naší farnosti volný úmysl volný úmysl volný úmysl Za + Aloise Fuse, manželku a živé rodiny

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává: Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Šéfredaktorka: Bc. Hedvika Kramářová Uzávěrka příštího čísla: 26. 12. 2015 Náklad: 650 výtisků Příští číslo: 3. 1. 2016 Evidenční číslo: MK ČR E 14902 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Chvála Kristu! P. Leslaw Mazurowski

Recommend Documents