TŘÍSKA ČERVENEC
2012
sborový časopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Cesty a návraty
„Léto budiž pochváleno!“ říkají si spolu s básníkem děti, studenti, ale i dospělí, jejichž čas na cestování je kratší než školní prázdniny. Většina lidí s oblibou někam cestuje, ale pak se zase rádi vracejí domů. Kočovný život bez stálého domova a možnosti návratů by nás asi nelákal. Jedna z nejpodivuhodnějších věcí v přírodě jsou cestovatelé – živočiši. Nejvíc se to ví o ptácích, ale jsou i jiní, kteří se vydávají na překvapující vzdálenosti. Ale, co nás udivuje ještě víc, oni se věrně vracejí a trefí do svých domovů. Dokáže to i některý hmyz, např. černooranžový americký motýl monarcha. Je domovem v Kanadě, ale před zimou táhne přes 3000 kilometrů do Jižní Ameriky a na jaře zase zpět. Pověstné jsou i tažné ryby. Lososi se líhnou v horních tocích řek, ale jejich mládež pak musí strávit většinu života v moři. Dospělí se s velikým úsilím (plavba proti proudu, přeskakování jezů) vracejí přesně do té řeky a do té její části, kde se před rokem (jiní před třemi lety) vylíhli z jiker. Úhoři to dělají opačně: líhnou se v teplém Sargasovém moři při Antilských ostrovech ve Střední Americe, odkud malí úhoříci, dlouzí jen několik centimetrů, táhnou zpět do řek, odkud připluli jejich rodiče. Třeba jen k ústí Labe to mají asi 7000 km. Lososům jsme tyto tahy často znemožnili údolními přehradami řek. Úhoři se nedají a jsou schopni leckterou překážku oblézt po suché zemi. Nikdo nedovede vysvětlit, jak tihle tvorové najdou cestu přes obrovské vzdálenosti, jak najdou přesné místo svého narození
– a úhoři vlastně životní prostor svých rodičů, kde oni sami nikdy nebyli. Všecky úvahy o skvělém čichu, rozeznání chemie vody nebo vnímání magnetických silokřivek zeměkoule to nejsou schopny vysvětlit. Tito Poutníci Země jsou vybaveni téměř nadpřirozenou schopností vrátit se na správné místo, najít správný cíl svého určení. V šestém století před Kristem se prorok Jeremiáš pozastavil nad schopnostmi a věrností stěhovavých ptáků: „I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu…“ (Jer 8,7). Teolog a ornitolog John Stott k tomu poznamenal, že tu máme patrně první literární záznam o stěhování ptáků na světě. Tažné ryby nevidíme, ale o některých ptácích vědí už děti, že na jaře přiletí a přes zimu nás opustí, aby se příští jaro zase vrátili, a to doslova každý ke svému hnízdišti. Zvláště je nám to nápadné u vlaštovek, jiřiček a rorýsů, kteří u nás hnízdí a pilně loví létavý hmyz, ale v zimě by tu zemřeli hlady. Všichni tihle drobní, ale skvělí letci táhnou tisíce kilometrů, třeba až do jižní Afriky. Znalec nám pověděl, že dokonce k odletu startuje napřed tohoroční mladá generace, která na zimovišti ještě nebyla, a přesto zná cestu. Stojí za to vidět předodletové houfování desítek čápů. Ti prý mají dva letové koridory, které směřují přes nejužší mořské průlivy. Jeremiáš vídal ty čápy, kteří letí přes Bospor a pak podél pobřeží Středozemního moře do Afriky, tedy i přes Izrael. Nezměnili své zvyky ani za dvě a půl tisíciletí. Jsou ale ptáci, kteří byli dříve tažní, ale
dnes už se jim nechce cestovat. Člověk všelijak mění teplotu vod, řeky už často ani nezamrzají, a tak si rackové, volavky a labutě „řekli“, že to u nás budou zkoušet i přes zimu. Celkem se jim to daří, i když jich dost zahyne hladem a labutě někdy zamrznou nohama do ledu. Někteří „zimní hosté“ dokonce považují naši vlast za teplou krajinu, jako polák chocholačka na fotografii. Jeremiáš dotahuje svůj ptačí obraz: „…dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády.“ Malá vlaštovka to má v hlavičce pěkně srovnané, dokonce i ta letos narozená. „Pán tvorstva“ však někdy nezná svůj životní koridor, pro který ho Bůh stvořil. Často odchází od Boha i od lidí, kteří ho milují, a neumí se vrátit. Ne, že by zapomněl, ale něco se v něm vzbouřilo, vědomí vlastní důležitosti a touha po svobodě ho odstřihly od Božího „letového plánu“. Leckdy pak při takové snaze „přezimovat na vlastní noze“ mrzneme a duše se nám scvrkává hladem. Stott poznamenal: „Kéž bychom měli tak silný instinkt jako čápi a vrátili se k Bohu stejně, jako se oni vracejí na jaře domů.“ Co kdybychom na to občas mysleli při letošním letním cestování, čundrech a stopování? Pavel Javornický, foto Věra Javornická
K modlitbám Za prázdninové pobyty a tábory, aby všem zúčastněným umožnily probuzení, či posílení víry, budování charakteru a prohloubení vztahů: tábor dorostu 21. 7. – 4. 8. pobyt mládeže 18. – 25. 8. Za všechny naše rodinné a individuální prázdninové cesty a pobyty, za čerstvé a posilující zkušenosti víry. Za kazatele Rosťu Staňka na misii v Jižním Súdánu 15. 7. – 4. 8. Krátké aktuální zprávy na www.sudan.isachar.cz klikni AKTUÁLNĚ, a potom „krátké zprávy… číst zde“. Za připravovanou svatbu Samuele Balcara a Sylvy Kálalové. Za sbor v Bystrém – stavba nové modlitebny se školkou.
Nejeden z nás ustává a umdlévá. Mnoho práce a málo sil; mnoho pokušení a málo moci; široké pole a omezený rozhled; veliká úloha a málo píle; velká milost a málo víry; hluboká studnice vody živé a málo žízně. Ustáváme. Alois Adlof
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Co bylo
2
Mládežnické Úpění Dětská neděle Dorost v Poděbradech Chválící večer
Fujtajbl vespolek! Tímto pozdravem jsme se s mládeží zdravili na počest filmu „Ať žijí duchové“ (dále jen Ažd), jelikož letošní Úpění jsme absolvovali s Hradní střelou a převlečeni ve stylu již zmíněného filmu. Hradní střelu jsme aktivně mohli dokončovat od úterý 12. 6. Přední stavitelé se podíleli na konstrukci už o něco dříve. Naši hrdinové byli obsazeni i v posádce, avšak ne všichni. Na naší „lodi“ pluli: Jakub Hejzlar (v roli pana ředitele), Danda Andrš (jako stavitel Pepa Boháček) a Petr Andrš (za hlavního mluvčího dětí Jendu). Stavba HS
ré neuchránil od spálených zad. Všechno dobře dopadlo, nikdo se nezranil a my za to všechno děkujeme jedinému Bohu. Sára Schumová
Dětská neděle 17. 6. 2012
probíhala u Pellyů, za což jim moc děkujeme, a každodenně tam trávili svůj volný čas Danda Andrš, Jakub Andrš, Petr Andrš a domácí. Dost často se objevila i dívčí část mládeže jako fyzická pomoc, ale i psychická. Samotné Úpění začalo v 9:30 srazem u sboru, start v Havlovicích byl až v pravé poledne. V „mezičase“ jsme dojeli do Havlovic, kde jsme doplnili duše naší Střele, vyfotili jsme se a vystartovali. Značný rozruch způsobila naše loď již na souši, naši soupeři i okolní přihlížející si nafotili pár fotek nejen samotné střely, ale i našich hlavních aktérů: rytíře Brtníka z Brtníku, jeho dcery Leontýnky, Pepy, Jendy, pana ředitele a dalších. Plavba probíhala celkem v klidu, pár šlehů do tváře a několik skoků do vody se dalo očekávat. Všechny souše, mělká místa, jezy a splavy se podařilo zdárně zdolat, včetně Viktorčina splavu, který byl zdolán s trochou nervozity, jestli se nepřeklopí. Celou dobu byla slyšet podTentokrát jsme se sešli ke společným bohoslužbám, které byly více v režii našich dětí. Děti jsou velice šikovné a spolupráce s nimi je úžasná. Měla jsem velkou radost z jejich chuti do této práce. Je to pro nás nová forma dětské neděle a rádi ji zopakujeme i v příštích letech. Ohlasy, které se k nám dostaly, byly pozitivní. Jsme za to velice vděční. Příběh malého Samuele je srozumitelný pro děti, ale určitě má hodně co říct i nám dospělým. Je dobré si připomínat, že nás
pora z břehu v podobě písniček a hlášek z Ažd. Všichni jsme měli povinnost jíst cestou Pribiňáka, jako tvrdou pomstu Jouzovi. Kostýmy neměli jen ti nejhlavnější, ale možnost pořídit si jej dostali všichni z nás. Krátké sukně, trička, šaty, kostkované košile, kalhoty, kraťasy se daly sehnat a s velkou radostí jsme je na sebe navlíkli a trávili v nich celý den. Slunce svítilo a ani opalovací krém někte-
Tříska – červenec 2012
3 Pán Bůh volá. Soustředit se na to, abychom slyšeli jeho hlas, i když to zrovna není to jasné hlasité volání. Kéž bychom ho mohli jednou uslyšet všichni i naše děti. Modlím se za to, aby jim naše služba v besídce mohla pomoci k tomu, aby hlas Boží uslyšely a zůstaly Bohu věrni.
Na závěr už jenom poděkování za Vaši toleranci, povzbuzení a modlitby. Je to důležité, nejvíce však modlitby za děti i služebníky. Všem ode mě velký dík. Věra Vernerová
„Pokorná Chrpa“ v Poděbradech ...tak z tohodle asi nebude nikdo moudrý. Hned podám vysvětlení. POděbrady, KOlín, Rakovník, NÁchod, CHRudim, PArdubice – sjezd dorostů z těchto měst v Poděbradech, který se konal 22.–24. 6. Byla to moc pěkná víkendovka, které jsme se jako dorost také zúčastnili. Celý pobyt byl prodchnut hawaiskou tématikou, což se projevilo už při našem příjezdu, kdy nás v Poděbradech přivítala „hawaiská delegace“ v jejich tradičním oblečení. Byli jsme obdarováni pestrými hawaiskými ozdobami. Bylo to milé, hezké a hlavně překvapivé uvítání. Když jsme se zabydleli, vydali jsme se na večerní prohlídku města. Večerní lázeňské město nás uchvátilo. Druhý den bylo sportovní dopoledne vyplněné i netradičními sporty (basket, fotbal, freesbee, ...) a pak následovala HAWAI PÁRTY s hawaiskými dobrotami a za účasti opravdového Hawaičana, který nám také povídal o své zemi. V neděli jsme se zúčastnili dopoledního shromáždění a po vydatném obědě se rozjeli zpět do Náchoda. Těšíme se na další setkání s těmito dorostenci (mělo by se uskutečnit na podzim), jelikož jsme mezi nimi objevili dobré kamarády. Ester Schumová
Večer chval Večer chval byl z velké části reakcí na zájem o takovou událost. Na první místě tu byla touha hudebníků vzít to, co umějí, a přinést to Bohu jako svoji oběť. Byli tu však i další, kteří přišli s přáním večer chval uskutečnit, a povzbudili nás v tom. Další význam takového shromáždění vidím v cestě ke sjednocení křesťanů z celého našeho regionu. Zatím jsou mezi křesťany v našem okrese stále velké bariéry, které musí padnout, aby Boží jméno mohlo být posvěceno. A k tomu směřoval i tento večer, jelikož bylo asi více „přespolních“ nežli domácích. Díky Bohu! Věřím, že hudba je jedním z nejkrásnějších darů od Boha stvořitele a má mnoho rozměrů a poslání. Byla nám dána, abychom jejím prostřednictvím vyjadřovali co žijeme, co cítíme, chválili Boha, připomínali si Jeho slovo, napomínali se a povzbuzovali. Věřím také, že Bůh sám k nám skrze ni mluví, dotýká se srdcí, uzdravuje a osvobozuje, naplňuje radostí. Je to také velká duchovní zbraň a nástroj sjednocení Božího lidu. Musíme však stále zůstávat v poddanosti Duchu a pravdě. I hudba se může stát modlou, nebo pokrytectvím. Dan M.
Poděkování Děkujeme Tadeáši Bucharovi a Vojtovi Vašíčkovi za účast na Zahradní slavnosti v Domově pro seniory Oáza v Novém Městě nad Metují. Svými příspěvky, Vojta na jednokolce a Tadeáš na „skákacích botách“ a chůdách, pomohli vytvořit pestrý program a příjemné odpoledne pro obyvatele Oázy. Hana Hejzlarová
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Životní příběh Vladimíra Vintery Narodil jsem se na Vršovce, 5 km od Nového Města nad Metují. Rodiče byli samostatně hospodařící zemědělci. Když mi bylo 5 let, sestře 2 roky, otec zemřel. Matka se znovu provdala. Jako evangelická rodina jsme měli sbor v Bohuslavicích n. M. V mém dětství tam byl farářem Rudolf Říčan a po něm Milan Pavlinec. Z mého pohledu byli velice skromní a byla při nich patrna Boží bázeň. Ve 13 ti letech jsem byl v domácím ošetřování se zánětem ledvin celkem 2 měsíce. Ze školy jsem dostával domácí úkoly a farář Pavlinec za mnou docházel z Bohuslavic pěšky cca 4 km. V mládeži nás bylo celkem osm. Na konci školní docházky jsem byl konfirmován; to je přijímán do sboru. Po ukončení základní školy jsem nastoupil do učiliště v Hradci Králové. Přihlášku jsem podal na obor strojní zámečník. Při nástupu mně ředitel učiliště sdělil, že zámečníků je plný počet, ale potřebujeme slévače nebo kotláře. Vybral jsem si učební obor kotlář. Pro vysvětlení říkám, že v kotlárně se vyrábí zařízení pro cukrovary a pivovary. Po dvou letech jsem získal výuční list kotlář sestavovač. V učilišti byl vojenský režim. Naším vychovatelem byl důstojník v záloze. Za nedodržování režimu, nekázeň, za špatný prospěch ve škole nebo na pracovišti byly poměrně přísné tresty. Opuštění učiliště na neděli za účelem návštěvy rodiny bylo za odměnu. Vycházky byly na 1 hodinu, výjimečně na dvě. Domů jsem nejezdil každý týden, tak průměrně 1x za 14 dní. Do sborového obecenství jsem přicházel velice málo. Po vyučení jsem dělal v Hradci Králové přijímací zkoušky na střední průmyslovou školu strojnickou. Ze 220 ti uchazečů nás bylo přijato 120. Vzhledem k finanční situaci rodiny nebylo možné studovat v Hradci Králové. Vracel jsem se domů k matce, nevlastnímu otci a třem sourozencům. Přestoupil jsem z H. K. na školu do Nového Města n/M. Nevlastní otec nebyl nadšený z mého návratu. Docházelo někdy ke konfliktním situacím, na nichž jsme měli podíl oba. Důležité však je, že jsme k sobě navzájem dovedli najít cestu a vzájemně si odpustit. Ještě se chci zmínit o finanční situaci rodiny. S žádostí o stipendium jsem musel předložit potvrzení z národního výboru o tom, jaký je celkový měsíční příjem rodiny. Potvrzení bylo vystaveno na částku 600 Kčs za měsíc. V roce 1954 měla naše koruna daleko větší hodnotu než nyní, ale pro šestičlennou rodinu to nebyla žádná sláva. Po škole jsem nastoupil a základní vojenskou službu ve Vranově knihovnstráži nad Dyjí k pohraniční jako spojař. Z vojny jsem byl 2x na tý-
s va čin a
nás
rozhovor Kazatel
Když jedu sám, rád beru stopaře. Je příležitost si popovídat, přičemž stopař z auta neuteče. Mám oblíbenou startovací otázku: „Už vás někdy vezl farář?“ A čekám, jak se chytne… Lidem mimo církev se tedy představuji jako „farář“, to aby si mě hned dovedli někam zařadit, a pak teprve upřesním, že u nás říkáme „kazatel“, a dál r o Ježíši, o církvi, … zkouším naťukávat témata o Bibli, o Bohu, pro děti Kazatel není zaměstnání, ale povolání. Je to životní styl, který se nedá popsat na pár řádcích, a ani se nebudu pokoušet vás tím unavovat. Jsem tu pro vás, povolán Kristem, ujištěn Duchem svatým skrze církev. Souhlasím se svým kolegou a předchůdcem Danielem Kvasničkou, který říká: „Nejsem kazatel CB, protože nekážu Církev bratrskou. Jsem kazatel evangelia Ježíše Krista.“ Takže tu jsem pro každého z vás, kdo potřebujete evangelium – „dobrou zprávu“ – a to potřebuje každý, i nevěřící, i hledající, i věřící, i pochybující. Jsem tu pro vás, jen počítejte s tím, že tu nejsem proto, abych se zalíbil každému, ale abych film byl věrný Pánu. To obnáší i kárat neukázněné, těšit malomyslné, ujímat se slabých a se všemi mít trpělivost (viz 1 Tes 5,14). Když si přečtete uvedený odkaz, zjistíte, že to není úloha jen kazatele, ale naše společná. A to je podstatné – kazatel, jakkoli je jeho povolání výjimečné, je zároveň jeden článeček těla Kristova, totiž člen sboru. Potřebujeme se navzájem. Doplňujeme se navzájem. Sloužíme si navzájem. Společně od Pána čerpáme. Společně jeho uctíváme. Takže jsem tu pro vás, abychom společně šli za ním.
[email protected]; 491 427 332; 602 323 941. Rosťa Staněk
4
denní dovolené, poprvé po 11 ti měsících. Po vojně jsem nastoupil tehdy na umístěnku do Rubeny v Náchodě. Tam jsem se seznámil s Jiřím Benešem. Několikrát jsme spolu mluvili o různých věcech a při jedné příležitosti mě velice taktním způsobem pozval do sboru tehdy Jednoty Českobratrské. Pozvání jsem přijal a začal jsem navštěvovat náchodský sbor. Jsem vděčný za to, že mě v té době Pán Bůh Jirku postavil do cesty. Na Silvestra v r. 1963 jsem se seznámil s manželkou Věrou. V červnu 1964 jsme měli svatbu. Dva roky jsme byli u rodičů ve Vysokově. Na to jsme začali stavět domek za pomoci především rodičů a sourozenců manželky. Na pracovišti v Rubeně ke mně v té době přišel spolupracovník J. Šefa a vyslechl jsem si od něho tento výrok: „Kroutím hlavou nad tím, že ses dal do stavby domku. Jsi buď blázen, nebo jsi dobře finančně zajištěný.“ Finančně jsme dobře zajištěni nebyli, spíš to bylo bláznovství. V roce 1966 jsme se stěhovali. Čekalo nás hodně dokončovacích prací. Manželka se mimo rodinných povinností starala o čtyři staré lidi, přestavbu modlitebny následně a také se jezdilo vypomáhat do několika sborů. Byli jsme v té době tak často vytíženi, že vlastní rodina byla ne na druhém místě, ale na tom posledním. Což rozhodně nebylo dobré. Ve sboru jsem byl jako čekatel a za člena jsem byl přijat po určité době. V životě jsem se setkal a setkávám s lidmi, kterých si velice vážím. Také jsem se žel setkal s šikanou, nenávistí, zlobou, závistí, neláskou, s nepochopením. To všechno jsou projevy, které zraňují. Za tyto lidi se máme modlit. S velkou bázní přiznávám, že je řada skutků, které mě mrzí, které jsem udělal, nebo něco neudělal. Z toho všeho činím pokání. Zároveň však je příležitost k vděčnosti. Jsem vděčný za to, že Boží milostivá ochrana mě provázela všemi úskalími minulých let, a také za všechny životní zkoušky, za každý den dobrý i méně dobrý, také za sborovou rodinu. Tímto vyjadřuji také vděčnost za modlitby bratří a sester při hospitalizaci po úrazu páteře. Každý z nás jsme tu také proto, abychom si navzájem pomáhali a nesli břemena jedni druhých. Jsem vděčný za manželku a za vše, co jsem skrze ni z Boží ruky přijal. Do příštích dnů vykročíme s nadějí v Boží pomoc a ochranu. Vím, že moje i naše společné dny jsou v Božích rukách.
přesnídávka do práce, školy či k domácímu kafíčku
s va čin a
Přišli jsme Tě chválit
„Vyvyšuji Tebe, Pane…“ Krásná slova, dojímavá melodie, jen nám tóny poskakují trochu jinak než na notové osnově. Na skupinku dnes nedorazil náš kytarista, v podstatě jediný mezi námi, který má spolehlivý hudební sluch. Přesto to nevzdáváme a s odhodláním se držíme (já spíš přidržuju) nápěvu. Proč vlastně? Proč pro tentokrát chválu nevynecháme a nepočkáme na laskavou kytaru, v jejíž zvucích by se mnohé skrylo? Od první chvíle, kdy jsem začala chodit do shromáždění, byly pro mě chvály zásadní. Pojmenování chvála vystihuje dost přesně její podstatu. Když srdce přetéká radostí tak moc, že se zdá, že nás ji nejde vtěsnat do slov, když mi úžas nad Božími zázraky svírá hrdlo, přichází na pomoc chvála. Slova poetická, jindy prostá, tóny křehké jako první kapky padající na vyprahlou zem nebo burácivé jako řeky znovu a znovu ukazují na Boží lásku, Jeho milosrdenství, Jeho dobrotu. Když zpívám, mám pocit, že mi v srdci roste láska a odvaha. Má víra se cítí silnější a pevnější. I má pokora je náhle větší a Bůh se zdá tak blízko. Ale už dávno vím, že slova jsou zrádná. A hudba dokáže nadchnout, ale to nadšení také někdy rychle pohasne. Moje věrnost a láska dostávají příležitost osvědčit se v každodenních situacích. Mám možnost ukázat, že opravdu „jdu s důvěrou“ a že skutečně „toužím blízko Ti být.“ Jenže často selhávám, dověra chybí a oblíbené chvály mě najednou usvědčují z hříchu. A vida – Pán mě i touto cestou vrací zpátky k sobě. Proč tedy chválíme? Protože chválit máme. Protože Stvořitel a Jeho skutky jsou hodni chválení. Možná jsme dar hudby dostali právě proto, abychom mohli chválit. Třeba čistá chvála srdce a upřímná touha oslavit Pána Boha vystoupá až mezi anděly a spojí se s jejich jásotem a nebem se nese mohutná chvála Jeho svatého jména. A tak nejspíš budeme – někdy i bez kytary – chválit dál. JD
rozhovor Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
pro děti
r ...tentokrát s Janem Pelly
Nápad redakce, zeptat se tentokráte této osoby, se zdál být v předprázdninovém čase docela zajímavý. Ale ouha, ono se jich toho jména v našem sboru vyskytuje více. Proč se proto nezeptat všech najednou? Nabízí se paralela se třemi chlapy v chalupě z někdejšího TV seriálu, ale to v tomto případě neplatí. Každý z nich má ve svém blízkém okolí své ženy. Ať jsou to manželky (ve dvou případech ještě maminky) nebo sestry. Jan Pelly nejst.: Bratře, máte sestru. Co se Vám vybaví, když se zeptám, kterou „lumpárnu“ jste jí v dětství provedl? Když tak vzpomínám, nebylo mnoho lumpáren mezi námi. Sestře Věře jsme brávali (my kluci) hračky a hráli si „po našem.“ Když trochu vyrostla, prožívala dobrodružství s námi. V čem Vás sourozenecký život obohatil? V našem rodě je hluboce zapsána příroda. Oba jsme k ní měli vždy blízko a oba ji také milujeme. Už mnoho let ovlivňuje Váš život jiná žena, Vaše manželka. Není právě obvyklé mít za ženu farářku. Naše manželství je opravdu jiné než mívají lidé v naší společnosti. Trvá již 47 roků. Žijeme v lásce, vyhlížíme budoucnost v naději a očekávání. Vaše generace táhne stále za jeden provaz, společně se scházíte ve starších rodinách nebo v Klubu pohody. Jak vnímáte úlohu seniorů ve sborovém společenství? Ve sborovém společenství prožíváme milost a potěšení, které svět nám nemůže nabídnout. Máme jediný úkol: předat pochodeň víry další generaci.
film
Jan Pelly ml. Honzo, víme, že máš sestru Magdalenku. Co se Ti vybaví, když se zeptám, kterou „lumpárnu“ jsi jí v dětství provedl? Lumpárnu? Byl jsem vždy nejpříkladnější bratříček. Když rozbila okno bačkorou, kterou po mně házela, a byla za to bita, vyjadřoval jsem jí lítost tím, že jsem strouhal o sebe ukazováčky – je mi líto, co se ti stalo, a nechal bych si pro tebe brousit kůži.
Láskyplná a pečující církev Lukáš 10,25–37
Uvědomujete si, že věřící by měli nacházet potřebnou pomoc uvnitř Kristova těla? Bůh to zamýšlel tak, aby Jeho tělo v záležitosti péče o sebe bylo soběstačné. Po několika desetiletích služby v církvi jsem zjistil, že existuje jen jediný způsob jak to dělat, aby církev (potažmo sbor) fungovala tak, jak má. Je naléhavě potřeba, aby jednotliví věřící sami sebe poskytli ve prospěch druhých. Například se nějaký muž rozhodne modlitebně bojovat za bratra, který právě prožívá trápení, dokud se situace nevyřeší nebo se dokud se mu nevrátí vnitřní pokoj. Nebo žena je k dispozici jiné ženě, co nedávno uvěřila, a je ochotná odpovídat jí na otázky kolem nedělních kázání – dvě ženy spolu hledají v Bibli a plní si hlavu Božím slovem. A je nespočet dalších možností služby, jako například autem přivézt do sboru staršího člena, učit v nedělní škole, nebo navštívit utahanou samoživitelku a vyslechnout její starosti a problémy. Než vás ale schvátí ta spousta potřeb ve sboru, musím vám připomenout, že vzájemně si prokazovat lásku znamená úsilí celého těla. Jeden člověk nemůže zvládnout postarat se o všechny potřeby všech ostatních. Proto se předpokládá, že se každý zapojí do služby třeba malé skupince druhých, ke kterým ho (nebo ji) Bůh přivede. Když kvůli tomu, abyste někomu posloužili, odložíte svoje vlastní na se-
V čem Tě sourozenecký život obohatil? Magda je můj nejbližší biologický příbuzný – ta sounáležitost platí navzdory odlišným povahám, zvykům a temperamentu. Přes dětskou rivalitu se máme dodnes rádi a držíme na sebe... A já mám pro ni slabost. Spolu s manželkou Věrou máte tři děti, vedete mladé sborové rodiny ke společnému obecenství nejen u Božího slova. Co Vám to jako rodině dává? Smysl. Známe Tě jako člověka, který je stále v jednom kole. Poslední akcičkou, do které jsi se „tak trochu“ zapojil, byla stavba plavidla pro sjíždění řeky Úpy společně se sborovou mládeží. Stála ta námaha za to? To byste se museli zeptat spíš mládežníků – osobně jsem si to užil a konečně vidím po vzoru ztvárněného filmu, co „děti“ bez dozoru dovedou. …a mám z toho radost.
nás
Jan Pelly nejml. Honzíku, pokud vím, máš dvě sestry – Martu a Andulku. Máte pokojíček dohromady nebo máš svůj klučičí? Mám svůj klučičí s Áňou. Prali jste se někdy o něco? O co? A kdo vyhrál? Nejsem si tak jistej. Nevím, kdo vyhrál. Co děláte rádi dohromady? Hrajete si něco společně? Ano, třeba pexeso, koupáme se nebo hrajeme kuličky nebo něco takovýho. Kdy je s Andulkou a Martou největší legrace? Třeba když jsme si s Martou hráli na indiány. A čtou ti třeba holky někdy něco? Spíš taťka, ale i Áňa čtyřlístek. Máš nějaký další kamarády, třeba u sousedů? Jo, Filipa, Anežku, Péťu – k němu chodím na návštěvu, Ondru, Tomáše… Chodíš taky do sboru na Mravence a do besídky, tam máš taky kamarády? Jaký? Anežku. Co tě baví na Mravencích? Třeba příběhy nějaký … z bible, vyrábíme i hrajem na mlsnou kozu. Co děláš nejvíc rád – třeba i doma nebo ve školce? Nejvíc mám rád oběd. Jmenuješ se Jan jako tvůj taťka a děda. Taťka je hasič. Už jsi někdy seděl v hasičském autě? Jo. Chtěl bys s ním taky jezdit, až budeš dospělý? Jo. Nezbývá než dodat, že všem třem našim milým moc děkujeme za rozhovor, a přejeme jim Boží požehnání. Za všechny se ptaly HanaH a BoK. be zaměřené preference v otázce zdrojů a času, Bůh vám požehná mnohem větší radostí a spokojeností, než jakou jste dosud poznali. Praktikovat pravé křesťanství znamená uvnitř v sobě položit službu druhým na přednější místo před „posloužit sobě“. Jsem si jist, že když se věřící věnují péči o potřeby ostatních, ke kterým Pán obrátí jejich pozornost, je možné, aby se i líný sbor proměnil v pravé tělo věřících, které společně působí k Boží slávě. (Charles Stanley, z internetu přeložila MM)
Co bude
ve výhledu
8. září, svatba Samuel Balcar a Sylva Kálalová v Neratově 5.–7. října, biblické poradenství 15.–19. října, podzimní bazar 28. října, sborový den v Novém Městě n. M. „10 let sboru“; zvlášť je zván náchodský, coby mateřský sbor. 2.–4. listopadu, setkání dorostů v Náchodě Uzávěrka dalšího čísla 25. 7. 2012 příspěvky zasílejte na adresu:
[email protected] Kontakt na kazatele: Purkyňova 584, 547 01 Náchod R. Staněk – pevná linka: 491 427 332 mobil: 602 323 941 e-mail:
[email protected]; stránky sboru: www.cb.cz/nachod řešení křížovky z minulého čísla: VELKOU MOC MÁ SPRAVEDLIVÉHO VROUCÍ MODLITBA
Sborový kalendář ČERVENEC–SRPEN 2012 ČERVENEC 15. 16. 15. 17. 16. 15. 18. 17. 16. 19. 18. 17. 20. 19. 18. 21. 20. 19. 22. 21. 20. 23. 22. 21. 24. 23. 22. 25. 24. 23. 26. 25. 24. 27. 26. 25. 28. 27. 26. 28. 29. 27.
Ne 09:30 shromáždění Pa. Schuma / P. Jirman Po Ne 09:30 shromáždění Pa. Schuma / P. Jirman Út Po Ne 09:30 shromáždění Pa. Schuma / P. Jirman P. Javornický St 18:30 biblická hodina Út Po Čt P. Javornický St 18:30 biblická hodina Út Pá Čt P. Javornický St 18:30 biblická hodina So Pá Čt Ne 09:30 shromáždění P. Hejzlar / J. Hofman So Pá Po Ne P. Hejzlar / J. Hofman So 09:30 shromáždění Út Po Ne 09:30 shromáždění P. Hejzlar / J. Hofman St 18:30 biblická hodina J. Pelly st. Út Po Čt St 18:30 biblická hodina J. Pelly st. Út Pá Čt St 18:30 biblická hodina J. Pelly st. So Pá Čt 09:30 shromáždění I. Strnadová /P. Javornický So Ne Pá 17:00 modlitby I. Strnadová /P. Javornický 28. So 09:30 shromáždění 29. 30. Ne Po 17:00 modlitby 09:30 shromáždění I. Strnadová /P. Javornický 31. Ne Út 29. 30. Po 17:00 modlitby 31. Út 30. Po 1. St 18:30 biblická hodina P. Javornický SRPEN 31. Út 2. Čt 1. St 18:30 biblická hodina P. Javornický 3. Pá 2. Čt 1. St 18:30 biblická hodina P. Javornický 4. So 3. 2. Pá Čt 5. Ne 09:30 shromáždění (V.P.) Pa. Schuma / R. Staněk 4. 3. So Pá 6. Po 5. Pa. Schuma / R. Staněk 4. Ne So 09:30 shromáždění (V.P.) 7. Út 6. Po 5. Ne 09:30 shromáždění (V.P.) Pa. Schuma / R. Staněk 8. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 7. Út 6. Po 9. Čt 09:00 Justynka, Hronov R. Staněk 8. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 7. Út 10. Pá 9. Hronov R. 8. Čt St 09:00 18:30 Justynka, biblická hodina R. Staněk Staněk 11. So 10. Pá 9. Čt 09:00 Justynka, Hronov R. Staněk 09:30 shromáždění P. Hejzlar / R. Staněk 11. So 12. 10. Ne Pá 16:00 Betánie, Náchod R. Staněk P. Hejzlar / R. Staněk 11. So 09:30 shromáždění 12. 13. Ne Po 16:00 Náchod R. Staněk / R. Staněk 09:30 Betánie, shromáždění P. Hejzlar 14. Út 12. Ne 13. Po 16:00 Betánie, Náchod R. Staněk 15. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 14. Út 13. Po 16. Čt 09:30 Harmonie, Náchod R. Staněk 15. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 14. Út 17. Pá 16. Čt 09:30 Harmonie, Náchod R. 15. St 18:30 biblická hodina R. Staněk Staněk 18. So 17. Pá 16. Čt 09:30 Harmonie, Náchod R. Staněk 19. Ne 09:30 shromáždění M. Sárička / R. Staněk 18. 17. So Pá 20. Po 19. M. Sárička / R. Staněk 18. Ne So 09:30 shromáždění 21. Út 20. Po 19. Ne 09:30 shromáždění M. Sárička / R. Staněk 22. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 21. Út 20. Po 23. Čt 22. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 21. Út 24. Pá 23. Čt 22. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 25. So 24. 23. Pá Čt 09:30 shromáždění R. Staněk / P. Javornický 25. 24. So Pá 26. Ne 17:00 staršovstvo R. Staněk / P. Javornický 25. So 09:30 shromáždění 17:00 modlitby 26. Ne 17:00 staršovstvo 09:30 shromáždění R. Staněk / P. Javornický 27. Po 26. Ne 17:00 17:00 modlitby staršovstvo 28. Út 27. Po 17:00 modlitby 29. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 28. Út 27. Po 30. Čt 29. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 28. Út 31. Pá Čt 30. 29. St 18:30 biblická hodina R. Staněk 31. Čt 30. Pá Středa 18:30 Biblická hodina 31. Pá Neděle 9:00 Modlitby PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ Středa 18:30 Biblická hodina Neděle 9:30 Shromáždění Neděle 9:00 Modlitby Středa 18:30 Biblická hodina Neděle poslední v měsíci 17:00 Modlitby Neděle 9:30 Neděle 9:00 Shromáždění Modlitby Neděle poslední v měsíci 17:00 Modlitby Neděle 9:30 Shromáždění Neděle
poslední v měsíci
17:00 Modlitby
tábor dorostu v Bystřeci "Indiánské táborléto" dorostu v Bystřeci "Indiánské tábor dorostu v léto" Bystřeci "Indiánské léto"
tábor dorostu v Bystřeci "Indiánské táborléto" dorostu v Bystřeci "Indiánské tábor dorostu v léto" Bystřeci "Indiánské léto"
1 Sam 1-2 „Vyprošený odevzdán“ 1 Sam 1-2 „Vyprošený odevzdán“ 1 Sam 1-2 „Vyprošený odevzdán“
1 Sam 3 „Naslouchám“ 1 Sam 3 „Naslouchám“ 1 Sam 3 „Naslouchám“
společné studium Bible, diskuse, modlitby společné studium Bible, diskuse, modlitby Společná bohoslužba s besídkou pro děti společné studium Bible, diskuse, modlitby Společná bohoslužba s besídkou pro děti Společná bohoslužba s besídkou pro děti
pobyt mládeže, Celné u Jablonného pobyt mládeže, n.O. „Signály“ Celné u Jablonného pobyt mládeže, n.O. „Signály“ Celné u Jablonného n.O. „Signály“
CB CB CB CB CB CB CB CB CB CB CB CB
