caritas Inzertní příloha Charity ČR
Číslo 1/2015
Téma: Tříkrálová sbírka 2015
30. prosince 2014 – 5. ledna 2015
Dojímá mě, když si lidé projeví laskavost
JAN ČENSKÝ patří mezi známé herecké tváře. Ztvárňuje mnoho nezapomenutelných rolí. Mimo to je možné ho považovat za „krále“ české moderátorské scény. To vše bychom však mohli klidně opomenout, protože Jan Čenský je především přátelský a skromný člověk, jemuž sláva nestoupla do hlavy. Možná i díky tomu společně s Martinou Kociánovou uvádí přímý přenos Tříkrálového koncertu Charity Česká republika. V lednu tak učiní již pošesté.
Dokázal byste ještě dnes zahrát na varhany? A jak se stalo, že jste u muziky nezůstal? Určitě dokázal. Jako dítě jsem hrál na klavír a pak jsem cvičil na staré varhany. Byla to stará klaviatura, kde se ještě musely šlapat měchy, takže můj tatínek šlapal a já hrál. Jednou se nám stalo, že tatínek zapomněl šlapat, takže když pan farář pokynul, abych hrál, zmáčkl jsem klapky, a nic… Chvilku bylo ticho, jen já šeptal na celý kostel – tati, tati, šlapej, nemám vzduch! Sice jsem hrál, ale až po hodné chvilce se ozvaly první tóny. Odmalička jsem taky docházel do lidušky a pak jsem na konzervatoři studoval hudebně-dramatický obor. Štěpán Rak byl dokonce mým kantorem. U hudby jsem ale nakonec nezůstal, protože jsem byl příliš líný cvičit. Raději jsem zvolil herectví.
Často jste vystupoval v rolích princů a později králů. Proč tomu tak bylo? Je to zvláštní, ale asi to začalo první pohádkou Princové jsou na draka, kde jsem hrál zedníka, který se až sňatkem s princeznou ocitl ve stavu šlechtickém. Nevím proč, vždy jsem si chtěl raději zahrát čerta, ale od té doby bylo rolí princů Jasoňů víc než princů Drsoňů. Už jsem hrál i krále, a tak teď jen čekám na roli pohádkového dědečka (smích).
A i díky tomu moderujete Tříkrálový koncert… Je moderování tohoto pořadu pro vás něčím zvláštní? Je to hodně jiné, protože jde o přímý přenos, takže se nic nedá vrátit zpátky a mozek musí hodně zabrat. Ale kromě toho tam je vždy moc hezká sváteční atmosféra. Těší mě, když vybereme peníze na dobrou věc, a tomuto projektu věřím, tudíž je pro mě velmi příjemné u toho být. Nejvíc se mi libí publikum, kdy v hledišti sedí samotní koledníci. Je to opravdu jedinečná záležitost. Většinou bývají přímé přenosy hektické a nervózní, ale tady vždy vládne pohoda a dobrosrdečnost.
A nemohly být tyto dřívější role vodítkem k vašemu rozhodnutí podílet se na Tříkrálové sbírce? Myslím si, že ne. Tříkrálová sbírka se mi vždy velmi líbila, a protože jsem navíc vyrůstal v Orlických horách, znám koledování odmalička. Moje babička byla věřící, takže jsme chodili do kostela v Klášterci nad Orlicí. Dokonce si pamatuji, jak jsem jednou hrál na varhany jako malý na půlnoční. Tam se odjakživa koledovalo jak na Tři krále, tak na Velikonoce. Tato tradice je tam velmi živá, takže se mi oslovení charity velmi zalíbilo a rád jsem nabídku přijal.
Jan Čenský během Tříkrálového koncertu.
Foto: Richard Bouda
(Pokračování na str. 5)
Tříkrálová sbírka má už patnáctiletou tradici Na začátku to vypadlo jako bláznivý sen. Dnes mám upřímnou radost, že se tento sen stal skutečností nejen v arcidiecézi olomoucké, kde začínal, ale v celé republice. Jsem velice
vděčný všem, kteří tomu projektu uvěřili a nasadili se pro něj. Při sbírce nejde jen o to, získat finance pro různé charitní služby, které by jinak nemohly fungovat. Jde taky o zapojení spousty dobrovolníků, kteří koledováním získávají vztah k potřebným, k charitě i k samotné církvi. Koledníci, kteří nejsou věřící nebo církev dost neznají, mají příležitost udě-
lat s ní zkušenost, poznat, o co církvi ve světě jde. Koledníci dávají mnoha lidem příležitost dělat dobro, skutek lásky a nejednou na vlastní kůži poznat, že takový skutek lásky není prospěšný jen obdarovanému, ale i dárci samotnému, že projev lásky přináší radost a často uzdravuje vlastní srdce. Koledníky jsou většinou děti. Mám na-
ději, že se jednou jako dospělí budou dále podílet na díle charity jako dobrovolníci či podporovatelé, že budou ochotní nezištně sloužit nejen v charitě, ale především ve vlastní rodině, že dozrají i k ochotě přinášet oběť z lásky a objeví radost ze služby. To bude hlavní přínos pro celou společnost. Mons. JAN GRAUBNER, arcibiskup olomoucký
2
/
Caritas
Nejlepší neziskovka? Charita Opava! Charita Opava získala titul Neziskovka roku 2014! Zvítězila totiž v prestižní soutěži pořádané Nadací rozvoje občanské společnosti (NROS). Soutěže se ve všech kategoriích zúčastnilo celkem 135 organizací a Charita Opava uspěla v kategorii „velká neziskovka“. Dostala tak krásný dárek k pětadvacátému výročí zahájení činnosti. „Nepřebírám tuto cenu za sebe, ale za všechny naše zaměstnance, kterým bez rozdílu náleží,“ řekl při slavnostním ceremoniálu ve Valdštejnském paláci v Praze ředitel Charity Opava Jan Hanuš, který ocenění – průsvitný broušený hranol a šek na dvacet tisíc korun – převzal spolu se svým zástupcem Tomášem Schaffartzikem z rukou místopředsedkyně Senátu Miluše Horské. Od prvotní nominace k samotnému vítězství museli Opavští urazit velký kus náročné cesty. Po postupu do semifinále přijeli do Opavy zástupci NROS, kteří se spolu s profesionálními auditory přímo na místě seznámili s činností Charity Opava a podrobili Jana Hanuše a další zaměstnance několikahodinovému „grilování“.
FINÁLE Vše dopadlo velmi dobře a Charita Opava postoupila do finále, v němž ji v Praze před patnáctičlennou komisí prezentovali ředitel Jan Hanuš a před-
Ocenění převzali ředitel Charity Opava Jan Hanuš (druhý zprava) a jeho zástupce Tomáš Schaffartzik (první zprava). Foto: archiv Charity Opava seda Rady Charity Opava Ivo Mludek. Hodnoticí měřítka byla nastavena velmi přísně a zahrnovala profesionalitu práce, efektivitu v oblasti managementu i finančního řízení a inovační přístup ve vlastní prezentaci. „Komise hodnotila sedm hlavních oblastí fungování neziskovky, přičemž některé organizace jsou výborné jen v některé z oblastí, ale jiným nevěnují příliš pozornosti. A my jsme obstáli ve všech hodnoticích kritériích, přičemž nám například nejvíce pomohlo, že jsme držiteli ISO, máme úspěchy v sociálním podnikání a více než 50 % našich příjmů pochází z vlast-
ních zdrojů,“ prozradil některé z důvodů finálového úspěchu Jan Hanuš. Velmi pozitivně byla také hodnocena komunikace Charity Opava s veřejností. „Komise ocenila systematičnost celé koncepce včetně počtu mediálních výstupů, jimiž se Charita Opava obrací na veřejnost,“ objasnil Ivo Mludek.
OCENĚNÍ, KTERÉ INSPIRUJE Cena Neziskovka roku 2014 měla podobu hranolu skrývajícího v sobě hned trojí symboliku, která by měla
být vlastní dobré neziskové organizaci: vyhranění, průhlednost a zrcadlení. „Věříme, že kvalita organizačního řízení vítězů bude inspirací ostatním neziskovkám, ale také dobrým vodítkem pro dárce,“ prohlásila ředitelka NROS Hana Šilhánová a ředitel Charity Opava Jan Hanuš připojil: „Ceny si velmi vážíme. Je velkou pochvalou pro všechny naše pracovníky a také potvrzením pro všechny naše sponzory a dárce, že s jejich penězi zacházíme skutečně odpovědně a ve prospěch našich klientů.“ Slova obou ředitelů se potvrdila velmi brzy. Šestasedmdesátiletá paní Zdena se na základě reportáže České televize o ocenění Charity Opava, v níž se objevily i záběry její sociálně terapeutické dílny Radost, rozhodla opavskou organizaci podpořit darem ve výši sto tisíc korun. „Viděla jsem vaši dílnu a lidi, jak se snaží pracovat. Také jsem měla syna Václava po obrně, umřel mi před dvěma roky. Šetřila jsem mu na nové auto, ty peníze bych vám chtěla darovat…“ napsala mimo jiné paní Zdena. „Paní Zdeno, za váš dar vám z celého srdce děkujeme! Můžete si být jistá, že pomůže potřebným na Opavsku,“ vzkazují pracovníci a dobrovolníci Neziskovky roku 2014. Více informací: www.charitaopava.cz (red)
Víkend plný her a zážitků. Díky Tříkrálové sbírce Sedm chlapců a sedm dívek ve věku mezi osmi a sedmnácti lety, kteří pravidelně navštěvují Nízkoprahové denní centrum pro děti a mládež Farní charity Lovosice Amicus, jsou díky nabídce centra aktivní celý rok, většinu času však tráví v prostorách centra. Pracovníci, kteří se věnují těmto dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, si uvědomují nejen časté materiální strádání dětí, ale především nedostatečné naplňování jejich sociálních potřeb a následnou společenskou izolaci. „Aby se děti dokázaly zařadit do společnosti, je pro ně kromě materiálního zajištění velmi důležité účastnit se stejných aktivit jako jejich vrstevníci, což díky možnostem jejich rodinného zázemí není reálné. Snažíme se jim tedy zajistit takové aktivity, které umožní podobné zážitky, jaké má většina jejich kamarádů,“ přibližuje pracovnice Amicusu Adriana Kucháriková. Do nabídky centra patří kromě kroužků tancování, zpěvu, ručních prací či doučování občasné výlety, na něž účastníci symbolicky přispívají. „Tentokrát však bylo záměrem při-
pravit pro děti něco jako dovolenou, kterou málokteré z nich v rodině zažije. Zároveň jsme chtěli, aby se něco přiučily a získaly nové dovednosti. Kompletně vybavené pokoje a strava byly – i díky Tříkrálové sbírce – zajištěné, bez práce to ale neměly,“ vy-
Když zážitky pomáhají...
světluje Adriana Kucháriková. Autobusem se parta čtrnácti dětí a třech dospělých vypravila na koňskou farmu Zababeč v Třebušíně, každý vybaven holínkami a napjatým očekáváním. Mezi nimi sestry Michaela s Natálií, které se poprvé zapojily
Foto: archiv Diecézní charity Litoměřice
do činnosti mimo prostory nízkoprahového klubu. Finanční situace rodiny není příznivá, takže se předchozích pobytových akcí nezúčastňovaly a tento pobyt byl jejich úplně první, který mohly strávit se svými kamarády mimo domov. Po prohlídce farmy se všichni těšili na projížď ku, tu si však museli zasloužit. Nejprve účastníky čekal den plný práce na farmě a seznamování se s koňmi. Vyklízeli stáje, zametali, udupávali hnůj, naváželi seno a slámu; zkrátka dělali vše, co ke koním patří. Také stihli výlet do vedlejší vesnice, spojený s ekologicky zaměřenou hrou, kdy po cestě sbírali odpadky. Poslední den se děti konečně dočkaly vytoužené jízdy. Samy si připravily koně a vydaly se do jízdárny. „Největším zážitkem snad bylo, že si děti mohly samy koně vodit,“ hodnotí akci Adriana Kucháriková a připojuje: „Velmi důležitou součástí takových pobytů jsou společné večery, kdy si s dětmi povídáme o všem možném. Lépe je tak poznáme, což je i pro následnou spolupráci v průběhu roku velkým přínosem.“ EDITH KROUPOVÁ
/
Caritas
3
Služba druhým a křesťanství jdou ruku v ruce
Farní charita Kolín má od letošního roku novou ředitelku – LUCII RŮŽKOVOU RYBÁROVOU: „Byla jsem vychovaná v křesťanském prostředí a vždy jsem tíhla ke službě potřebným. Proto jsem vystudovala vyšší odbornou školu sociální práce a při zaměstnání jsem si doplnila vzdělání o bakalářský program sociální a charitativní práce. Tím se mi jen potvrdilo, že služba druhým a křesťanství jdou ruku v ruce. Jak píše Písmo, víra bez skutků je mrtvá.“
Poslední Tříkrálová sbírka byla
v Kolíně velmi úspěšná… V obcích kolem Kolína lidé dopředu díky místním rozhlasům věděli, že přijdou koledníci, a tak byli připraveni: napekli buchty a koledníky velice mile přijímali. V Kolíně jsme snad poprvé vyzkoušeli koledovat dům od domu a přes počáteční obavy koledníků se tento druh koledování osvědčil. Lidé nás přijímali, zpívali s námi a rádi si nechali požehnat své domovy.
Kam směřoval výtěžek sbírky? Bylo skvělé, že jsme mohli díky výtěžku zřídit a vybavit obě naše první služby: charitní šatník i kontaktní místo Dobrovolnického centra sv. Barto-
S jakými pocity se ohlížíte za prvním obdobím svého „ředitelování“? Je to obrovská zkušenost, velká škola života. Vážím si této možnosti a zároveň vnímám povinnost nabídnout obyvatelům Kolína a okolí možnost okusit křesťanství v praxi. Obrovským povzbuzením je pro mě vstřícnost mnoha lidí. Vlídná slova, jak jsou rádi, že charita v Kolíně konečně začíná pracovat. V neposlední řadě cítím, že dílu je opravdu požehnáno od Pána Boha, což je viditelné na tom, kolik věcí se v relativně krátké době podařilo.
Lucie Růžková Rybárová (vpravo) bude koledovat i v tomto ročníku Tříkrálové sbírky. Foto: archiv ADCH Praha loměje. Mohli jsme také vyškolit první dobrovolníky a navíc je můžeme pravidelně dovzdělávat. Díky Tříkrálové sbírce mohla naše farní charita začít aktivně pomáhat potřebným lidem v okolí.
Jak jste vybírala činnosti, jimž se bude vaše farní charita věnovat? Chtěla jsem, aby se Farní charita Kolín stala partnerem města a aby pomohla v tom, v čem by mohla být užitečná a potřebná. Nechtěla jsem jen vymyslet něco, co by se nám třeba líbilo,
ale nebylo by to žádané a potřebné. Charitní šatník v Kolíně chyběl a dobrovolnické centrum jsem si moc přála, protože jsem na vlastní oči viděla ve svém bývalém zaměstnání v sociálním oddělení Nemocnice Kolín, jak je to potřebná a záslužná činnost a jak díky návštěvám dobrovolníků vždy pacienti pookřáli. Přemýšlela jsem, zda by bylo možné, aby i osamělí senioři žijící v domácím prostředí měli takovou službu – blízkého člověka, který by s nimi rád trávil čas, povídal si, četl nebo šel na procházku.
A jaké jsou vaše vize do budoucna? Chtěla bych, aby naše charita byla ostrovem lidského přijetí a důstojnosti i kvalitním poskytovatelem sociálních služeb. Aby se v Kolíně zabydlela a aby ji vyhledávali potřební, dobrovolníci i zaměstnanci. Snad jsme na dobré cestě, když už dnes zájem dobrovolníků převyšuje naše možnosti, a proto hledáme prostor pro dobrovolnické centrum, v němž by probíhaly aktivity jako doučování dětí, výuka cizích jazyků, rukodělné dílny a podobně. Teď už se těšíme hlavně na tříkrálové koledování, na něž jsme se pečlivě připravovali. JARMILA LOMOZOVÁ
Adoptujte si „náhradního vnoučka” Oblastní charita Jičín zahájila nový dobrovolnický program 3G, který chce spojit tři generace: rodinám s dětmi, které nemají vlastního prarodiče, program pomůže najít dědečka nebo babičku; starším osobám (50+) tato aktivita naopak dává možnost vrátit se zpět do raného mládí, společně prožívat dětskou radost a rodině po-
skytnout nadhled nad běžnými starostmi. Babičky mohou číst pohádky, zpívat, chodit s kočárkem na procházky, s dětmi tvořit, vyzvedávat je ze školních zařízení, doprovázet na kroužky a podobně. Dědečkové se zase mohou stát staršími „parťáky“ dětí, naučit je hry svého dětství, společně pozná-
vat hřiště v okolí, předávat třeba umění pletení pomlázek nebo sestavování modelů letadel. Zkrátka dělat, co baví obě strany. Pomoc může být vzájemná. Rodina na oplátku může dobrovolníkovi přispět například znalostmi ovládání moderních technologií, dopravit těžký nákup, vzít nového člena na výlet…
Vše záleží na oboustranné dohodě a vzájemném respektu. Cílem projektu je podpora solidarity a soudržnosti mezi generacemi prostřednictvím propojení mladé rodiny s dítětem a lidí staršího věku. Bližší informace získáte na tel.: 733 741 692 a na e-mailu: dobrovolnici @charitajicin.cz. (van)
Lidé dobré vůle – bez nich by to nešlo Královéhradečtí pracovníci charity nedávno obdrželi poděkování od pana Martina Příhody, který je dárcem v rámci programu Adopce na dálku® a určitě si sám zaslouží velký dík. Rádi proto zveřejňujeme jeho dopis i následné vyjádření ředitele Diecézní charity Hradec Králové Jiřího Stejskala. Vážení, bylo mi ctí skrze Váš projekt poskytnout snad nejenom finanční podporu někomu jinému na tomto světě, a to
zejména dítěti, které má celý svůj život před sebou. Snažil jsem se takto minimálně kompenzovat to štěstí, že já jako dítě a následně jako dospělý člověk jsem měl umožněn přístup ke vzdělání. Chtěl jsem ve stejné věci podpořit i někoho jiného, kdo takový přístup z hlediska bydliště či jiného důvodu nemá či má ztížen. Rád bych Vám, Vašim kolegům v Čechách a také kolegům v Indii poděkoval za to, co děláte pro druhé. Pokud bych měl na výběr a mohl si zvolit,
našel bych si zaměstnání, které by bylo zároveň posláním, v oblasti charity, ochrany životního prostředí, fauny, flóry či jiné pomoci a podpory. Snažím se to minimálně kompenzovat alespoň angažovaností v projektech, jako je tento. Velice si vážím Vaší práce a těším se v budoucnu na případnou další spolupráci.
Děkujeme panu Příhodovi a všem dárcům, kteří otevírají indickým dětem z chudých oblastí cestu ke vzdělání. Děkuji všem lidem dobré vůle, bez nichž by charita nemohla pomáhat potřebným u nás i v zahraničí. RNDr. Jiří Stejskal, ředitel Diecézní charity Hradec Králové
S přátelským pozdravem a úctou www.hk.caritas.cz Martin Příhoda
4
/
Caritas
Nejdůležitější je vždy lidská ochota, ŘÍKÁ O TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRCE MAREK NAVRÁTIL, JEJÍ DLOUHOLETÝ CELOSTÁTNÍ KOORDINÁTOR Za několik dnů se v ulicích našich obcí a měst vyrojí charitní koledníci. U prahů domácností, na chodnících a náměstích či poblíž nákupních center budou předávat poselství o narození Božího syna, popřejí lidem šťastný nový rok, věnují drobný dárek a poprosí při tom o příspěvek do zapečetěné pokladničky s charitním logem. Charita ČR pořádá Tříkrálovou sbírku celostátně už popatnácté. A od začátku v jejím čele v olomoucké arcidiecézi stojí MAREK NAVRÁTIL, od roku 2004 současně také celostátní koordinátor sbírky.
a taky jsem v modlitbě výsledek předával Bohu. Vím, že jsem se tehdy modlil: „Pane, hlavně ať ti v tom tvém plánu příliš nepřekážím.“
Co bylo pro sbírku či pro vás
během té dlouhé doby klíčové? Vždy je rozhodující znovu přesvědčit váhající organizátory, že se dílo podaří. Hlavně ty nové. Lidská ochota je každoročně opravdu nejdůležitější. Miliony osobních rozhodnutí pro oběť. Někdy drobnou, jindy náročnější, ale vždy něco odevzdaného ze svého. Je to, jako když prší. Co je jediná kapka? A zeptejte se někoho, kdo prožil povodeň, co dokáže trochu víc kapek pohromadě. Je to neuvěřitelné. A někdy bylo při sbírce docela horko… Myslím, že nejvíce prožívám obavy, aby se všichni koledníci ve zdraví vrátili domů. Tyto obavy jsou asi nejkritičtější.
Jaké byly počátky Tříkrálové
sbírky a jak její myšlenka vznikla? Počátky byly plné obav. Sbírka podobných rozměrů, nevyvolaná na základě medializované přírodní katastrofy, konaná „jen“ na podporu pomoci lidem v nouzi a na podporu činnosti charity, byla pro nás úplně nová věc. Netušili jsme, jak nápad přijme veřejnost nebo jestli seženeme dost dobrovolníků. Navíc koleda znamená klepat na domovní dveře; nejde o anonymní kasičku položenou někde ve vestibulu obchodního domu či o výzvu v novinách. Koleda je postavena na konkrétních lidech, bezprostředním přenosu emocí a dobré vůle. Neměli jsme vůbec tušení, jak celá akce dopadne. Olomoucký arcibiskup Graubner byl ale neoblomný. Několik let před tímto prvním pokusem ho tehdejší ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Jindřich Suchánek vždy umluvil, že „letos ještě ne“, ale na přelomu tisíciletí od arcibiskupa přišly jasný úkol i konkrétní zadání. Pan arcibiskup se nechal inspirovat v Německu a Rakousku a myslím, že farní koledování už také měli za sebou v jedné farnosti v Hradci Králové, ale o tom jsme v Olomouci nevěděli. Zkrátka byly začátky plné obav z neznámého.
Jak na tu dobu dnes po letech
vzpomínáte? Když jsem poprvé slyšel, že v olomoucké arcidiecézi vyhlásíme Tříkrálovou sbírku, myslel jsem, že se ti dva chlapi zbláznili. Celý nápad mi připadal jako děsný nesmysl. A k tomu ředitel oznámil, že ji připravím já. Hrůza! Sám jsem z toho měl „plno v kalhotách“, a ještě jsem měl své okolí přesvědčovat, že vše zvládneme a že to dobře dopadne. Kromě obav to však byla velká výzva, adrenalin. „Novost“ byla lákavá a já si ten strach vlastně užíval. Snažil jsem se odvést dobrou práci, aby očekávaný totální průšvih nebyl na mně,
Měřeno lidským věkem
Biskup Pavel Posád (vlevo) předal 23. září 2014 Marku Navrátilovi Cenu Charity ČR za rozvoj charitního díla. Foto: Kamil Voděra
– sbírka během patnácti let vlastně dospěla. Usadila se, nebo vás po těch letech stále překvapuje? Pro mě je každý ročník zázrak. Už to sice není takové překvapení, ale stále sbírku chápu jako ohromné dílo. Tisíce dobrovolníků, stovky neskutečně šikovných, pracovitých a obětavých organizátorů, spousta ochotných rukou, vstřícně otevřených dveří, ale také peněženek a srdcí. Vlastně je to celé svým způsobem potřeštěnost, i v těch patnácti letech.
Za tu dobu se vykoledovala
obrovská částka. Dá se odhadnout, kolika lidem už výtěžek sbírky mohl pomoci? Netroufnu si. Výnos sbírky každoročně putuje na podporu více než šesti set projektů. Na některé opakovaně. Výnos pomohl spoustě potřebných lidí. Navíc, i když pomůžete jednomu potřebnému nemocnému seniorovi, je ta pomoc zároveň pomocí pro jeho okolí, úlevou těm, kteří byli před příchodem charity na svůj problém sami. Anebo maminka s dětmi v tíživé situaci. Pomůžeme mamince a ona díky tomu může pokračovat ve výchově dětí. Nepřijde sociální úředník a potomky jí násilně neodebere. To platí i u podporovaných zahraničních rozvojových a humanitárních projektů. Když pomáháme škole v chudé zemi, může to být naděje pro celý region na desetiletí dopředu, protože vklad do vzdělání dětí je vkladem do řady generací. A tohle všechno jen a jen díky podpoře dárců a dobrovolníků.
Co byste popřál jubilejní celostát-
ní patnácté? Hojnost Božího požehnání, a aby celostátní koordinátor tomu požehnání moc nepřekážel. JAN OULÍK
/
Caritas
5
Letopisy Tříkrálové sbírky „TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA NÁM DÁVÁ PŘÍLEŽITOST POCHOPIT LIDSKOU DŮSTOJNOST.” KARDINÁL DOMINIK DUKA
2000 – Rok nula: V Hradci Králové již v roce 1999 připravila jedna farnost tříkrálové koledování. Patnáct skupinek tehdy vykoledovalo 27 000 Kč pro azylový dům pro matky s dětmi. Tříkrálová sbírka většího rozsahu se uskutečnila teprve v následujícím roce v arcidiecézi olomoucké: 1 079 skupinek vykoledovalo neuvěřitelných 8 414 699 Kč. Slibný výsledek se stal impulzem k přípravám akce na celostátní úrovni. Následoval nábor organizátorů a koledníků, výroba plastových pokladniček, tisk samolepek a kolednických průkazů, výroba dárků, tisk letáčků a složenek. 2001 – Poprvé: Charitní kolednické skupiny vyrostly jak houby po dešti na území celého státu, v každé diecézi jich vznikly stovky nebo alespoň desítky. Slibný výtěžek 31 925 317 Kč byl podle plánu rozporcován mezi spousty záměrů na pomoc lidem v nouzi. 2002: V západočeském Chebu dostali společné požehnání koledníci z Čech a ze sousedního Bavorska. Výsledek celé akce poskočil na 37 049 171 Kč. 2003: Celkový výnos povyrostl na 42 793 918 Kč. 2004: Čtvrtá celostátní sbírka vynesla 44 684 188 Kč. 2005 – Tsunami: Pobřeží Indonésie, Srí Lanky a Indie smetla koncem prosince 2004 vlna tsunami a zanechala po sobě desetitisíce obětí. Následná vlna solidarity zvedla celkový výnos Tříkrálové sbírky na rekordních 62 268 543 Kč. Část výnosu následně pomohla při obnově rybolovu a tradičního zemědělství zejména v indonéské provincii Aceh a na Srí Lance. 2006: Výtěžek se vrátil k původnímu růstovému trendu. Celkem: 54 676 842 Kč.
Koledníci z Třebíče...
2007 – Dárcovská SMS: Hlavní organizátor sbírky – Sdružení Česká katolická charita – změnila od 1. ledna název na Charita Česká republika. Koledníci s pokladničkou navštívili prezidenta republiky, Úřad vlády, Arcibiskupství pražské, Ministerstvo práce a sociálních věcí a pražský magistrát. V krajích se tradičně koleduje rovněž na hejtmanstvích, magistrátech a na úřadech místní samosprávy. V Brně také v úřadě ombudsmana. Nově byla zavedena možnost do sbírky přispět z mobilního telefonu zasláním dárcovské zprávy DMS KOLEDA. Jedna vyjde na 30 Kč. Celkový výnos činil 58 145 878 Kč.
Fota: archiv OCH Třebíč
2008 – První koncert: V brněnském Městském divadle se poprvé konal Tříkrálový koncert pro koledníky. V přímém přenosu ho vysílaly Česká televize a Český rozhlas-Radiožurnál. V rámci koncertu běžely tři reportáže – příklady využití sbírky: podpora azylového domu pro matky s dětmi v Hradci Králové, stacionáře pro lidi s mentálním postižením v Hrabyni a domova sv. Jiří pro seniory v Plzni. Celkově sbírka vynesla 60 213 905 Kč. 2009 – Origami: Vznikl nový animovaný televizní spot na propagaci sbírky. Jeho grafická podoba vychází z umění origami. Hudbu složil Jiří Stivín a svůj hlas propůj-
čil mistr Radovan Lukavský. Celkový výsledek 65 017 310 Kč. 2010 – Výročí: Desátý ročník sbírky přinesl částku pro pomoc lidem v nouzi 68 715 338 Kč. 2011: Sbírka vynesla celkem 72 711 009 Kč. 2012: Sbírka pro potřebné vynesla 75 256 532 Kč. 2013: Celkový výnos tentokrát činil 76 972 556 Kč. 2014 – Počítací „automat“: Na stránkách www.trikralovasbirka. cz bylo spuštěno automatické „počítadlo“. Na základě údajů od místních koordinátorů ukazuje okamžitý stav sbírky. Celkem vybráno 82 752 129 Kč. 2015 – Polokulaté jubileum: Koledníci s charitním logem na úředně ověřené pokladničce vyjdou popatnácté do ulic na celém území České republiky. Tradičně pod taktovkou hlavního koordinátora Marka Navrátila z Olomouce. V Brně se 4. ledna již poosmé uskuteční Tříkrálový koncert. ( jou)
...a z Náměště nad Oslavou.
Dojímá mě, když si lidé projeví laskavost (Dokončení ze str. 1)
Pamatuji si, že při jednom z prvních koncertů jste měl v zákulisí svého syna, který vás za moderování tohoto benefičního pořadu pochválil. Jak vaše rodina nese vaše vytížení? Musím říct, že jsem dlouho nevěděl, jestli můj syn jako malý ví, co vlastně jeho táta dělá. Až jednou, protože měl moc rád, když jsem ho uspával, jsme si před spaním dávali hádanky. Z legrace jsem nadhodil – tak, Maťo, je to malé, kroutí se to jako žíža-
la, má to pruhované pyžamo a nechce to spát. Co je to? On se smál a najednou řekl, že mi chce dát taky hádanku – má to červené trenýrky a je to herec. Kdo je to? Až tehdy jsem zjistil, že to ví. Je pravda, že na tatínka moc nechodí ani se k mému výkonu příliš nevyjadřuje, a tak to tenkrát byla pro mě pocta. Myslím, že mé povolání vždy respektoval, ale asi z něho moc radost neměl, protože chtěl být s tátou, a najednou mě někdo oslovil a on musel počkat, až se podepíšu nebo si popovídám. Pak se to však změnilo, protože jsem ho vzal na filmový festival do
Zlína, a najednou holky nechtěly autogram ode mě, ale od něho (smích).
Jednou jste se o Tříkrálovém koncertu vyjádřil, že vás úplně dojal. Býváte poslední dobou dojatý? Čím jsem starší, tím víc mě dojímají úplné drobnosti: když vás v době, kdy dobra mnoho není, třeba někdo pustí při jízdě autem na silnici nebo když jsou lidé na sebe hodní a ohleduplní. Jak vyjádřila Matka Tereza: Šiřte lásku všude, kudy jdete: nejdřív u vás doma. Věnujte lásku svým dětem, své ženě ne-
bo muži, sousedům od vedle… Nikdy nedopusťte, aby od vás nějaký člověk neodešel lepší a šťastnější. Buďte živým projevem Boží laskavosti ve tváři, v úsměvu, v srdečném pozdravu. DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ Sledujte přímý přenos Tříkrálového koncertu Charity ČR 4. ledna 2015 v 18.00 hod. na ČT 1. Vystoupí Lenka Dusilová a BAROMANTIKA, bratři Ebenové, INEKAFE, Adam Mišík. Moderují Martina Kociánová a Jan Čenský.
6
/
Caritas
Jak šel život – příběh paní Boženy z Pardubicka Bývalá škola v Třebosicích slouží už několik let ambulantní formě odlehčovacích služeb především pro seniory. Má příhodný název Červánky a pomáhá těm, kteří doma pečují o své nemohoucí blízké. Vedle ambulantní péče tu Oblastní charita Pardubice poskytuje pobytové a terénní odlehčovací služby. Z „obýváku“, dřívější tělocvičny, je pěkný výhled na upravené náměstíčko, jemuž vévodí socha sv. Jana Nepomuckého. Paní Božena ho ale nevidí, protože je už osm let nevidomá. Sama říká, že si oči vyplakala, když zemřeli její dva bratři a brzy nato odešli její dva milovaní pejsci. Oslepla a zůstala sama. Nebylo místo v tehdejším domově důchodců a vlastní rodina o ni nestála. Z bezvýchodné situace ji vysvobodila hodná neteř Ivana, která si ji odvezla domů a dodnes se o ni pečlivě a s láskou stará. Paní Božena je spokojená a vděčná. „Byli jsme tři sourozenci. Tatínek zemřel poměrně mladý na rakovinu, maminka později. Já jsem se v osmnácti vdala. Byla to velká láska. On byl voják, velký muzikant. Měl v péči dva
Dnes jsem s tím smířená a moje neteř Ivana mi všechno vynahrazuje. Třikrát týdně jezdím do Červánků, kde se mi moc líbí. Je tu spousta hodných lidí i dobrá zábava. Den mi krásně uteče a já se zabavím, i když vůbec nic nevidím. Pečující jsou mýma očima,“ říká paní Božena. Ráda si také zatančí a účastní se výletů, které Červánky pořádají. „Zkrátka jsem nyní po všech stránkách spokojená, a tak chci poděkovat všem, kteří mi můj úděl pomáhají zvládnout. Přes všechna úskalí života zůstávám optimistkou a v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a neděli se moc těším na pondělky, středy a pátky v Červáncích.“ MILOSLAVA BIČÍKOVÁ Červánky ráda navštěvuje paní Boženka, která přišla o zrak, přesto zůstává životní optimistkou. Foto: archiv Oblastní charity Pardubice syny, a tak jsme je spolu vychovávali. Stěhovali jsme se z místa na místo. Jednoho dne mě ale manžel opustil, protože si našel jinou. A s ním odešli i synové. Vlastní děti jsem neměla,“ vypráví o svém životě.
Znovu se vdala, ale bohužel ovdověla. A později přišla o své dva bratry a psy. „Moc jsem plakala a pak jsem přestala vidět. Doktoři řekli, že není pomoci a že budu až do smrti slepá.
Odlehčovací služby Červánky, které zajišťuje Oblastní charita Pardubice, byly podpořeny také z výtěžku Tříkrálové sbírky. V současné době se pro potřeby této služby rekonstruuje bývalá fara v Mikulovicích u Pardubic. Záměr mohou lidé podpořit v Tříkrálové sbírce 2015. Více na www.pardubice.charita.cz.
Cesta do Oázy pokoje – těžký život plný zvratů Oáza pokoje je jedním ze středisek Charity Frýdek-Místek. Slouží lidem s psychickým onemocněním. Díky Tříkrálové sbírce se daří toto zařízení stále udržovat v provozu a padesát klientů zde našlo nový domov. Jedním z nich je pan Mirek. Život pana Mirka byl plný zvratů a nečekaných událostí. V mládí se oženil a se ženou žil spokojeně pětadvacet let. Pracoval u spojů jako montér-kabelář. Co osud nechtěl, manželka onemocněla a záhy zemřela. Od té
doby měl pan Mirek problémy – přišel o práci a brzy také o byt. „Stal se ze mě bezdomovec a takhle jsem žil deset let,“ dodává Mirek. Nakonec se zkontaktoval se svou sestrou, která žije v Oáze pokoje. Kvůli zhoršení zdravotního stavu sice musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně, pracovnice charitní terénní služby pro duševně nemocné mu ale během toho času zajistily umístění právě v Oáze. „V Oáze jsem už dva roky a moc se mi tu líbí. Je zde vlídný
personál, sestřičky se hezky starají. Je tady i dobré jídlo a po všech stránkách se mám dobře. Jsem velmi rád, že jsem tady se sestrou, a našel jsem si zde přítelkyni,“ popisuje prožitý půlrok. I přes těžký život je optimistou a je vděčný, že má kde bydlet. „Jsem moc rád, že mám možnost i pracovat – na zahradě sekám trávu a pomáhám, s čím je potřeba. Také mohu dělat v dílnách, kde nejraději vyrábím z keramiky sluníčka. Líbí se mi i okolí Oázy a rád chodím na mše do nedaleké ba-
ziliky. V Oáze jsem našel nový domov,“ uzavírá své povídání pan Mirek. Tříkrálová sbírka pomáhá v Oáze pokoje pro psychicky nemocné nejen udržet provoz služby, ale například v roce 2007 probíhalo díky této sbírce zateplení budovy, kde je služba provozována, a byl zakoupen osobní automobil. Část klientů této služby každoročně chodí koledovat v rámci Tříkrálové sbírky. Do koledování se zapojuje rovněž pan Mirek, aby pomohl lidem v nouzi. RENÁTA ZBOŘILOVÁ
Z ulice do tepla domova HODONÍNSKÁ CHARITA DÁVÁ DÍKY TŘÍKRÁLOVCE MATKÁM S DĚTMI V TÍSNI NOVOU ŠANCI Renata se narodila jako čtvrté a bohužel nechtěné dítě. Její tři starší bratři měli jiného otce, a tak ji nikdy mezi sebe nepřijali. Renatin otec byl alkoholik a gambler a stáhnul k tomu i matku. Bratři postupně dospívali a odcházeli z domova. O svou mladší sestru se nestarali. Z Renaty se tak stalo dítě ulice. Toužila přiblížit se matce, a proto jí nosila dárky, které ukradla v obchodech. To ji přivedlo až do diagnostického ústavu, kde prožívala pubertu. Po návratu domů, kde na ni nikdo nečekal, si našla staršího přítele, do něhož se bláznivě zamilovala. Ten byl ovšem
závislý na drogách. Občas si s ním dala, jenže pak otěhotněla. „Můj přítel nechtěl ani slyšet, že je dítě jeho, a opustil mě. V šestnácti jsem se tak opět dostala do diagnostického ústavu pro nezletilé matky,“ vzpomíná trpce Renata. Narodil se jí krásný, zdravý chlapeček. Syna velmi milovala, ale najednou měla osmnáct, byla dospělá a v ústavu už nemohla zůstat. Hrozilo jí, že se bude muset s milovaným synem rozloučit. „Naštěstí existují domovy pro matky s dětmi. V tom charitním byl volný byt. Mám štěstí, že jsem se sem dostala,“ uvědomuje si s úlevou Renata.
Pod vedením instruktorek se naučila starat o syna, dávat lásku, kterou sama nepoznala, vařit i hospodařit s penězi. Dokonce se jí podařilo za vydatné podpory charitní sociální pracovnice získat od města malý byt. „Ostatní teď záleží jen a jen na ní. Už není dítě ulice. Má svého syna. Naučila se ho milovat a starat se o něj… Moc bych jí přála, ostatně jako všem maminkám, které v našem domově pobývaly, aby všechno zvládla,“ říká Jana Stehlíková, vedoucí Domova pro matky s dětmi Hodonín, který by bez podpory Tříkrálové sbírky nemohl fungovat. DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ
Ilustrační foto: Vojtěch Vlk
/
Caritas
Tisíce lidí hledají pomoc u irácké charity.
Foto: Daniel Etter
Děti závislé na pomoci Charity Jordánsko.
7
Foto: Alessio Romenzi
Blízký východ: ohrožené životy milionů lidí CHARITNÍ ORGANIZACE JSOU NA HRANICI SVÝCH MOŽNOSTÍ Situace v Sýrii se po letech občanské války dále komplikuje. Počet obětí na životech a škody na majetku neustále rostou. Konflikt si doteď vyžádal osm milionů vysídlených a tři miliony uprchlíků. Tři čtvrtiny syrských občanů živoří a počet dětí ve školách klesl na polovinu. Kvůli postupu bojovníků tzv. Islámského státu se humanitární krize rozšířila na obyvatele sousedního Iráku. Ti museli zejména z Mosulu a dalších oblastí provincie Ninive uprchnout do provincie Kurdistán či do okolních států – Jordánska, Libanonu a Turecka. „Blízký východ se nachází v těžké situaci. Charitní organizace jsou doslova zahlceny, neboť potřeby pomoci rostou a zdroje se zmenšují. Potřeby jsou daleko za hranicemi našich možností. Nedokážeme přijmout fakt, že život celé společnosti, milionů lidí, kteří spolu vycházeli v míru, je zničen,“ komentoval situaci generální tajemník Caritas Internationalis Michel Roy během setkání v Římě, kde zástupci různých národních charit hledali možnosti pomoci na Blízkém východě. Charity Turecko, Jordánsko či Libanon přijímají uprchlíky jak ze Sýrie, tak nyní z Iráku. Irácká charita poskytuje v kurdském městě Erbil přímou pomoc více než sedmi tisícům mužů, žen a dětí, kteří zde našli nové domovy.
RODINÁM V DAMAŠKU Do řešení kritické situace se zapojila Charita ČR, která úzce spolupracuje s místními charitami i dalšími organizacemi přímo v Sýrii, jejichž jména z bezpečnostních důvodů neuvádíme. V Sýrii Charita ČR finančně podporuje provoz mobilní kliniky, která pomáhá oblasti s více než 26 tisíci původními obyvateli i novým přistěhovalcům ve dvanácti vesnicích v severní části země. Ti přicházejí se zraněními, ale také s problémy s dýchacím i trávicím ústrojím, s infekcemi, cukrovkou a dalšími chronickými chorobami.
Přímo v syrském hlavním městě Damašku působí další partner, jehož aktivity Charita ČR finančně podporuje. Od dubna do října roku 2014 díky tomu poskytl 922 registrovaným rodinám 491 poukázek na zakoupení základních potravin podle jejich vlastních potřeb, 96 poukázek na oblečení a 335 příspěvků na bydlení. Mezi těmi, jimž se pomoci dostalo, bylo 1 497 dětí ve věku do 15 let (z nich 290 do čtyř let). Celkem se jednalo o 4 575 žen, mužů a dětí. Také v Jordánsku spočívala pomoc zejména ve financování poukázek na jídlo a oblečení, zateplení obytných prostor a úhrady nájemného v ubytovacích prostorách mimo uprchlické tábory. Tato forma bude nadále pokračovat – společně s poskytováním psychosociální pomoci. V létě zahájily Charita ČR a Charita Jordánsko školicí projekt pro syrské uprchlíky. Na základě provedeného průzkumu se kurzy a školení zaměří na obecné znalosti o zdraví a hygieně, na jazykové a počítačové kurzy, právní povědomí a finanční gramotnost, dále na manažerské a praktické dovednosti i řemeslnou zručnost (zemědělství a řemesla, stavebnictví a poválečná obnova). „Okruhy byly zvoleny s ohledem na potřeby pracovního trhu v Jordánsku. Také uvažujeme o budoucím uplatnění při obnově hospodářství v Sýrii po ukončení konfliktu,“ popsal ak-
tivity Charity ČR její zástupce Daniel Dräxler.
POMOZTE NÁM POMÁHAT Aktivity v Jordánsku, Sýrii či Iráku financuje Charita ČR díky podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR (tři miliony korun byly využity na projekty v Damašku a severní Sýrii). Projekt pro syrské uprchlíky v Jordánsku financuje Evropská unie z programu
EuropeAid a podílí se na něm Charita Švýcarsko. Další aktivity jsou a budou hrazeny ze sbírek Charity ČR. Podle informací Charity Irák a týmu humanitárních odborníků Caritas Internationalis budou prostředky získané z charitních sbírek poskytnuty zejména na nákup jídla, pitné vody a oblečení a na zajištění psychosociální pomoci či ubytování. JITKA KOZUBKOVÁ
SBÍRKOVÝ ÚČET Charitní sbírky lze podpořit na účet číslo 55660022/0800, variabilní symbol: 182 pro Sýrii a 180 pro Irák. Lze rovněž zaslat dárcovskou SMS ve formě DMS CHARITASVET na číslo 87 777. (Cena DMS je 30 Kč. Charita ČR obdrží 28,50 Kč. Službu provozuje Fórum dárců.)
Uprchlice v Iráku.
Foto: Daniel Etter
8
/
Caritas
Dárci Tříkrálové sbírky zachraňují životy novorozenců a matek v Ugandě Lékaři v České nemocnici sv. Karla Lwangy v Ugandě ročně provedou přes dvě stě císařských řezů. Před nedávnem jejich zákrok pomohl Deborah Nabasirye a jejímu dítěti. Patří k sociálně slabým pacientům, kteří nemohou za léčbu zaplatit a jimž pomohl sociální fond nemocnice. Deborah opustil muž, otec jejího očekávaného dítěte. Nechal ji samotnou na ostrovech Viktoriina jezera, kde spolu skromně žili. Sousedé se složili na její cestu za rodinou bratra, který ji k sobě přijal. Deborah byla těhotná, ale nikdy nenavštěvovala předporodní kliniku. Neměla dostatek informací o vhodné výživě a hygieně během těhotenství. Neměla dost oblečení pro své novorozené dítě ani pro sebe. Deborah by stejně jako většina vesnických žen porodila doma za pomoci porodní báby. Porod ale neprobíhal hladce a bratr se rozhodl odvést rodičku do Buikwe, do čtyři kilometry vzdálené nemocnice. Porod trval už více než dvacet hodin a lékaři rozhodli o provedení císařského řezu. Deborah
Deborah Nabasirye nalezla pomoc v České nemocnici sv. Karla Lwangy. Foto: archiv ADCH Praha porodila holčičku, která vážila 2,8 kilogramu. Obě musely zůstat v nemocnici devatenáct dní. V Ugandě se o stravu pacientů starají jejich příbuzní. Bratr se snažil De-
Tříkrálový koncert houslisty Josefa Špačka 8. 1. 2015 v 18 hod. Divadlo J. K. Tyla, Červený Kostelec Nejlepší současný český houslista předvede s klavíristou Miroslavem Sekerou skladby W. A. Mozarta, A. Dvo-
řáka, L. van Beethovena a F. Waxmana. Pořádá Oblastní charita Červený Kostelec. Výtěžek bude použit na péči v Hospici a Mobilním hospici Anežky České. Více na www.ochck.cz.
borah navštěvovat každý den, jenže neměl možnost zajistit jí takovou stravu, kterou vyžadoval její pooperační stav. Matka proto pravidelně dostávala mléko k podpoře laktace.
To i veškeré ošetření v České nemocnici sv. Karla Lwangy uhradil sociální fond pro potřebné pacienty. „Deborah a její novorozená dcera dostaly v naší nemocnici veškerou potřebnou péči. Věříme, že se po šesti týdnech dostaví kvůli očkování miminka,“ doufá sestra Laura Surmanová, ředitelka České nemocnice v Ugandě, kterou provozuje Arcidiecézní charita Praha. „Situaci, v jaké se na nás obrátila Deborah, bohužel čelíme poměrně často. Nejčastěji se navíc jedná o pacienty s chronickými onemocněními.“ Pomoc jim nemocnice může poskytnout jen díky podpoře dárců z České republiky, kteří Českou nemocnici sv. Karla Lwangy podporují různým způsobem, například sponzorstvím nemocničního lůžka, zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS UGANDA na číslo 87 777 či podporou Tříkrálové sbírky. Více na www.nemocniceuganda.cz. JARMILA LOMOZOVÁ
Vážení čtenáři, děkujeme vám všem, kteří se zapojíte do tříkrálového koledování, i vám, kteří přispějete koledníkům do jejich pokladniček, pošlete DMS nebo své peníze zašlete na sbírkový účet. Také vaší zásluhou budou mít tisíce nemocných, handicapovaných, seniorů, matek s dětmi v tísni a dalších sociálně potřebných lidí zase o kus lepší život. www.trikralovasbirka.cz
2015 2015
Caritas příloha č. 1/2015, Charita Česká republika. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243 341, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Vyšlo 30. prosince 2014. Vytištěno díky finanční podpoře Nadace České spořitelny. GENERÁLNÍ PARTNER CHČR
TVPLUS_TKS_123x51_2.indd 1
12/12/14 12:07 PM
