Burzy cenných papírů ve střední a východní Evropě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Burzy cenných papírů ve střední a východní Evropě Diplomová práce

Autor:

Bc. Karolína Otcová Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Vilém Vlček, MBA

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

diplomovou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích, dne 26. 4. 2013

Bc. Karolína Otcová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce Ing. Vilému Vlčkovi, MBA za cenné připomínky a odborné rady, které byly velkou pomocí k napsání této diplomové práce.

Anotace Cílem této práce je popsat burzy cenných papírů ve střední a východní Evropě, vysvětlit principy jejich fungování, pouţívaný obchodní systém a jejich funkci v ekonomice, včetně jejich historického vývoje. Pro tento účel byly vybrány burzy cenných papírů významnějšího charakteru. Ve výzkumné části jsou popsány vzájemné rozdíly mezi burzami cenných papírů střední Evropy a mezi burzami východní Evropy a tyto dva regiony jsou vzájemně porovnány. V této části je uvaţován i moţný rozpad Evropské unie a jeho moţné důsledky na burzu cenných papírů.

Klíčová slova burza cenných papírů, střední Evropa, východní Evropa, principy fungování, Evropská unie

Annotation The aim of this thesis is to describe the stock market in Central and Eastern Europe, explain the principles of operation, used trading system and their role in the economy, including their historical development. For this purpose were selected stock exchange more significant character. In the research section describes the differences between the stock exchange in Central Europe and Eastern Europe between the exchanges, and these two regions are compared. This section is considered as a possible breakup of the European Union and its possible effects on the stock exchange.

Key words: Stock Exchange. Central Europe, Eastern Europe, the principles of operation, European Union

Obsah 1

Seznámení s burzou cenných papírů 1.1

11

Počátky trhů

11

1.1.2

Rozvoj trhů

12

1.1.3

Rozmach trhů

14

1.1.4

Boom a poruchy trhů

18

Základní informace o burzách

20

1.2.1

Definice a znaky burzy

20

1.2.2

Principy fungování burzy

21

1.2.3

Funkce burzy v ekonomice

22

1.2.4

Druhy burz

25

1.2.5

Státní regulace burz

27

Vybrané burzy ve střední Evropě 2.1

29

Burza cenných papírů Praha (BCPP)

29

2.1.1

Historie BCPP

29

2.1.2

Základní informace o BCPP

31

2.1.3

Podmínky členství

31

2.1.4

Trhy BCPP

32

2.1.5

Obchodování na BCPP

34

2.1.6

Vypořádání obchodů na BCPP

37

2.1.7

Burzovní indexy

37

2.2

3

Historie burzovnictví

1.1.1

1.2

2

11

Burza cenných papírů Varšava (WSE)

39

2.2.1

Historie WSE

40

2.2.2

Trhy WSE

41

2.2.3

Obchodování na WSE

41

2.2.4

Vypořádání obchodů na WSE

44

2.2.5

Burzovní indexy

44

Vybrané burzy ve východní Evropě 3.1

47

Burza cenných papírů Moskva

47

3.1.1

Historie

47

3.1.2

Trhy ME

48

3.1.3

Indexy

49

3.2

Burza cenných papírů Budapešť (BSE)

7

50

4

5

3.2.1

Historie BSE

51

3.2.2

Trhy BSE

52

3.2.3

Obchodování na BSE

53

3.2.4

Vypořádání obchodů na BSE

54

3.2.5

Burzovní indexy

54

Komparace vybraných burz

57

4.1

Metoda komparace

57

4.2

Vliv historických událostí na vývoj burz a blízká budoucnost

57

4.2.1

Události 20. století

57

4.2.2

90. léta 20. století a období privatizace

58

4.2.3

Světová finanční krize v roce 2008

59

4.2.4

Blízká budoucnost vybraných burz

59

4.3

Komparace počtu kótovaných společností

60

4.4

Komparace vývoje tržní kapitalizace domácích akcií

61

Rozpad Evropské unie

65

5.1

Možné příčiny rozpady EU

65

5.2

Vliv rozpadu EU na burzu cenných papírů

73

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

77

Tištěné monografie:

77

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK

79

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ

80

SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ

81

8

Úvod Výběr tématu této práce nebyl náhodný. Burzovnictví mne zajímá jednak jako směr, kterým by se mohla ubírat má budoucí pracovní kariéra, jednak bych se v budoucnu po získání potřebných vědomostí, chtěla stát nezávislým investorem. Rozvinuté státy fungují na základě pro ně příznačného ekonomického modelu. Tímto modelem je trţní ekonomika. Nástrojem trţní ekonomiky jsou trhy, na kterých se prostřednictvím setkávání nabídky a poptávky vytvářejí ceny zboţí a sluţeb. Tyto prvky se navzájem ovlivňují. Ekonomická teorie rozděluje trhy dle různých hledisek. Jedním z nich je členění na trhy výrobních faktorů, výrobků a sluţeb a finanční trhy. Odvětví finančních trhů se dále dělí na trhy peněţní a kapitálové. Peněţní trhy realizují různé formy krátkodobých obchodů se splatností 1 rok a méně. Na kapitálovém trhu dochází ke směně kapitálu prostřednictvím cenných papírů (dluhopisy, akcie a jejich deriváty). Emitenti vydávají a prodávají cenné papíry, aby získali finanční prostředky, investoři, kteří chtějí své volné finanční prostředky zhodnotit, je kupují. Kapitálový trh zajišťuje pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu. Důleţitou a nezbytnou institucí kapitálového trhu pro realizaci obchodů s cennými papíry je burza cenných papírů. Na burze se vytváří příleţitost k umístění volných finančních prostředků a trţním mechanismem se zde vytvářejí kurzovní hodnoty cenných papírů. Burza by se dala charakterizovat jako zvláštní druh trhu, na kterém se uskuteční mnoho obchodů v krátkém časovém úseku. „Cílem této práce je podání uceleného obrazu vybraných burz cenných papírů od základní charakteristiky přes historický vývoj k hlavním principům jejího fungování.“ Práce je rozdělena do dvou hlavních celků, výkladového a výzkumného. Výkladový celek obsahuje tři kapitoly, výzkumný celek dvě. První kapitola výkladového celku seznamuje s burzou obecně, uvádí do historie burzovnictví od počátků trhů aţ k jejich rozmachu. Zabývá se téţ poruchami trhů, burzu podrobněji definuje, osvětluje principy jejího fungování a její funkcí v ekonomice. Věnuje se i státní regulací burz. 9

Druhá kapitola se věnuje vybraným burzám ve střední Evropě. Seznamuje s jejich historií, podmínky členství, vysvětluje způsob a pravidla jejich fungování včetně burzovních indexů. Třetí kapitola se stejným způsobem zabývá vybranými burzami ve východní Evropě. Výzkumná část v kapitole čtvrté srovnává vybrané burzy střední a východní Evropy mezi sebou dle tří kritérií, kterými jsou vliv historických událostí, počet kótovaných společností a vývoj trţní kapitalizace domácích akcií. Kapitola pátá vyhodnocuje moţné příčiny rozpadu Evropské unie. Analyzuje v současnosti řešené případy dluhové krize států eurozóny a z toho plynoucí důsledky moţného rozpadu Evropské Unie na burzu cenných papírů.

10

1 Seznámení s burzou cenných papírů Burza cenných papírů je jedna z velmi důleţitých sloţek kapitálového trhu. Je to organizovaný trh pro nákup a prodej průmyslového a finančního zajištění. Místo, kde se obchodování s cennými papíry provádí systematicky, tj. podle určitých pravidel a předpisů. Burza je investiční zprostředkovatel a usnadňuje hospodářský a průmyslový rozvoj zemí. Je to organizovaný trh pro prodej a nákup firemních a dalších cenných papírů. Cenné papíry jsou zde nakupovány a prodávány podle určitých pravidel a předpisů. To vše poskytuje pohodlný a bezpečný mechanismus pro transakce s různými cennými papíry. Tyto cenné papíry jsou akcie a dluhopisy vydané veřejnými společnostmi, které jsou řádně uvedeny na burze, dluhopisy vydané vládou, veřejnými korporacemi a obcemi. Burzy jsou nezbytné pro hladké a řádné fungování podnikové sféry v trţní ekonomice.

1.1 Historie burzovnictví Jak historie, tak i samotná burza cenných papírů je velice rozsáhlá. Jiţ ve 12. století, kdy se objevili první makléři, kteří obchodovali s dluhy, se začala rozvíjet. A tento rozvoj trvá aţ do dnešního dne. Slovo burza má původ z italského slova „bursa“, coţ znamená měšec. Tři měšce byly součástí erbu obchodnické rodiny "Van der Buerse". Tato rodina vlastnila hostinec v Belgii, kde se scházeli obchodníci, aby uzavírali své obchody. Místu kolem hostince, kde obchody rovněţ probíhaly, se začalo říkat "burzy". Později se tento název přenesl i na instituce.

1.1.1 Počátky trhů U zrodu prvních investičních obchodů v 15. století stáli Italští kupci. Mezi nejznámější kupce patřila rodina z Florencie, Cosimo de Medici, která měla rozvětvenou bankovní pobočkovou síť nejen v italských obchodních městech, ale i v zahraničních, jako je Londýn, Bruggy a Avignon. Tato bankovní skupina ovšem zkrachovala v roce 1494. Na určených místech vznikly, z potřeb kupců směňovat krátkodobé cenné papíry za likvidnější prostředky, pravidelné schůzky, které se konaly v okolí faktorií italských obchodníků. Nejčastěji to byly náměstí a ulice poblíţ italských konzulárních domů, tzv. loggie. V logiích se vytvářel pravidelný sekundární obchod. Byly to prvotní formy sekundárních trhů s cennými papíry a šlo zde o neformální setkávání obchodníků. Jelikoţ 11

sekundární trh nebyl organizovaný, tak obchody měly nestandardizovaný charakter. Trhy byly v té době, na rozdíl od dnešních, volně přístupné a obchodníci se neznali. Okruh účastníků se postupně času zuţoval a začaly se vytvářet tzv. burzovní spolky. Tyto operace se omezovaly jen na obchody s krátkodobými cennými papíry. „Operace s cennými papíry kapitálového trhu se rozvinuly až v 18. a 19. století.“1 Zaloţení banky, Banka sv. Jiří v Janově v roce 1407, mělo pozitivní vliv na formování italských kapitálových trhů. „Janov potřeboval prostředky pro válečné účely. Investoři vytvořili skupiny tzv. montes, které pak byly rozděleny na určitý počet, stejných, dělitelných a prodejných částí, znějících na 100 lir. V první etapě byli investoři zapsáni pouze do knihy státního dluhu, později byly na složené částky vydány cenné papíry“.2

1.1.2 Rozvoj trhů Za důleţitý mezník ve vývoji světových trhů cenných papírů lze povaţovat zaloţení antverpské burzy. V roce 1531 byla postavena burzovní budova v Antverpách. Dále vznikaly burzovní kluby, které zakládaly burzy. Například v Lyonu v roce 1546, v Paříţi v roce 1563, v Toulouse v roce 1549. Postupně tak docházelo k formování organizovaného sekundárního trhu cenných papírů. Na vzniklých burzách se obchodovalo převáţně s dluhovými státními cennými papíry. Dalším důleţitým bodem ve vývoji trhů cenných papírů je zaloţení amsterdamské burzy v roce 1608. Zde se začalo poprvé obchodovat s majetkovými cennými papíry. Dále byly v 17. století v Holandsku zaloţeny první akciové společnosti, které se zabývaly obchodem s Indií. „Již dříve existovaly v Amsterdamu společnosti, které si opatřovaly kapitál vydáním stvrzenek, nazývaných „aktie“. Tyto stvrzenky však nezakládaly pohledávky vůči společnosti, ale

vůči

jednotlivým

osobám,

které

provozovaly

obchodní

činnosti.“3

Z důvodu

nezastupitelnosti nebyly stvrzenky schopny burzovního obchodu. Vereenigde Ostindische Compagnie získala od státu monopol pro obchod s Východní Indií. Tato společnost emitovala podíly, se kterými se začalo obchodovat na amsterdamské burze. Tato burza měla rys moderní burzy a to z toho důvodu, ţe došlo k velkému rozmachu termínovaných obchodů. 1

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011. ISBN 978-80-86929-70-5. Str. 13 2 MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011. ISBN 978-80-86929-70-5. Str.13 3 MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011. ISBN 978-80-86929-70-5. Str. 14

12

Britské trhy cenných papírů prodělaly rušný a dlouhý vývoj. Od konce 16. století začali měšťansko-šlechtické rodiny pouţívat část nastřádaného kapitálu k investování do velice výnosných, ale zároveň rizikových koloniálních společností. Časem vznikaly investiční domy, které zabezpečovaly alokaci kapitálu na základě upisování státních a podnikových cenných papírů a jejich následném rozprodání investorům. K oddělení britského komerčního a investičního bankovnictví došlo, na základě trţních faktorů, jelikoţ komerční banky se angaţovaly pouze v depozitních a úvěrových obchodech. V letech 1564 aţ 1567 byla v Londýně postavena budova „The Bourse“ pro obchod se zboţím a půjčkami. Ta byla v roce 1570 poctěna návštěvou královny Alţběty, a poté přejmenována na „The Royal Exchange“. Bohuţel v roce 1666 vyhořela, ale hned v roce 1667 nechal Karel II. postavit budovu novou. Ta byla opět v roce 1838 zničena poţárem. „Stockbrokers“ tzv. zprostředkovatelé obchodů s akciemi se poprvé objevili za vlády Viléma II. v roce 1688. Tito zprostředkovatelé se scházeli na Royal Exchange, kde se obchodovalo na různých místech a s různými druhy zboţí, coţ vedlo k vytvoření speciálních trţních segmentů. Tento trh byl volně přístupný široké veřejnosti, to vedlo k tomu, ţe se obchodů zúčastňovali různí podvodníci. Pojem brokera se náhle stával synonymem slova lichvář. Proto vláda v roce 1697 vydala zákon, který upravoval počet příseţných dohodců na rovných 100. Tímto byla vytvořena korporace a trh byl uzavřen pro širokou veřejnost. V roce 1762 brokerové vytvořili klub, a později v roce 1773 koupili pro své obchodní účely dům ve Sweeting Alle (The Stock Exchange). Tam se obchodovalo s akciemi a na Royal Exchange zůstal obchod s devizami. V polovině 19 století obě burzy splynuly a tím se ukončil centralizační proces v britském burzovnictví. Stock Exchange získala monopolní postavení v organizování sekundárních trhů s cennými papíry. Německý trh cenných papírů se rozvíjel velice pomalu, ale jako pozitivní a důleţitý krok bylo zaloţení bankovního domu Mayera Amschela Rothschilda, který ţil v letech 1743-1812. M. A. Rothschild měl čtyři syny, z nichţ jeden zůstal ve Frankfurtu a ostatní tři se stali zakladateli bankovních domů v Paříţi, Londýně a Vídni. V 19. století německé kapitalistické rodiny trpěly nedostatkem kapitálu, a tak se kolínští bankéři začali podílet na financování rizikových projektů svými investicemi, coţ znamenalo pro Německo významný rozvoj v investičních aktivitách. Postupem času v 80. letech 19. století se německé velkobanky, jako je například Deutsche Bank, Dresdner Bank a Commerzbank, zapojily do zakladatelských a emisních obchodů.

13

Koncem 18. a začátkem 19. století se začaly prudce rozvíjet americké trhy cenných papírů. Jednotlivci, kteří provozovali investiční obchody, získali rozsáhlý majetek v odlišných oblastech podnikání a nadbytečné kapitálové prostředky začali pouţívat v obchodech s cennými papíry. Investiční domy J. P. Morgan, Lehman Brothers, Kuhn Loeb a Goldman Sachs získávaly kapitál nejen na amerických, ale také na zahraničních finančních trzích. Tyto investiční domy pomáhaly financovat rozsáhlou průmyslovou výrobu americké ekonomiky v období mezi občanskou válkou a 1. světovou válkou. Důvodem proč vznikla burza, byla finanční potřeba státu. V roce 1790 vznikl primární trh státních dluhopisů. Organizovaný sekundární trh vznikl v New Yorku v roce 1792. Velkou poptávku po finančních zdrojích vyvolal prudký rozvoj amerického průmyslu začátkem 19. století. To vedlo k rozsáhlému počtu nových akciových emisí. V roce 1817 se organizovaný sekundární trh, nazývaný „New York Stock and Exchange Board“ a v roce 1863 se přejmenován na „New York Stock Exchange“, umístil ve zvláštních místnostech na Wall Street, kde se obchodovalo od samého počátku.

1.1.3 Rozmach trhů Rozmach trhů cenných papírů probíhal především v druhé polovině 19. století a začátkem 20. století. Investiční banky se nejvíce angaţovaly v ručitelských emisních obchodech a nefinanční korporace stále častěji emitovaly různé druhy cenných papírů. Tento rozmach byl ukončen v letech 1929-1932 a to Velkou hospodářskou krizí. Tato krize burzovnictví velice ovlivnila a to prudkým poklesem kursů, sníţením obratů, omezením termínovaných obchodů a silným vměšováním státu do těchto trhů. Zásadní reforma byla také realizována v oblasti institucionálního začlenění investičních bank. V USA „Glass-Steagall Act“ rozdělil aktivity univerzálních bank, coţ vedlo ke vzniku odděleného bankovnictví. V 50. letech minulého století dochází k nové etapě v americkém investičním bankovnictví. Masový marketing, široce dostupné investiční a finanční vzdělání a velice rozsáhlé pobočkové sítě investičních firem, umoţnily finanční investování i drobným investorům. Především díky rozvoji maloobchodních investičních obchodů, které nabízela zejména investiční firma Merrill Lynch. V posledních dvou dekádách se udály opravdu dramatické změny nejen na trzích cenných papírů, ale i na bankovních trzích, které důleţitým způsobem ovlivnily jejich charakter, 14

chování účastníků a metody obchodování. Od počátku 90. let 20. století začalo docházet k rychlému srůstání trhů cenných papírů, pojistných trhů a bankovních trhů v sjednocený finanční trh. Základní faktory změn v posledních dvou dekádách: Renesance svobodné trţní konkurence. Nárůst volatility peněţních a finančních veličin. Technologická revoluce v oblasti výpočetní a informační techniky. Demografické změny. Renesance svobodné trţní konkurence se povaţuje za dlouhodobý postupný proces, který se týká omezování státních zásahů do ekonomiky, změnou forem a cílů státní regulace. Velice důleţité je přehodnocení významu soukromého vlastnictví a následné rozsáhlé privatizaci dříve státních podniků v různých odvětvích. V oblasti finančních trhů se projevila hlavně v liberalizaci finančních toků,

mezinárodního investování, v moţnostech podnikání

zahraničních firem na jednotlivých národních trzích a v uvolnění překáţek pro vstup nefinančních firem do finančního průmyslu. Nárůst volatility peněţních a finančních veličin zvyšuje riziko, které je spojeno s emitováním, investováním a obchodováním finančních instrumentů. Finanční trhy a investice jsou důleţitou částí v ekonomice a to tím, ţe usnadňují alokaci finančních prostředků od přebytkových jednotek k jednotkám chybějícím. Finanční ekonomii jiţ delší dobu trápí nadměrná volatilita akciových kursů, měnových kursů a úrokových měr. Coţ můţe být neţádoucí, jelikoţ narušuje hladké fungování finančního systému a nepříznivě ovlivňuje výkonnost ekonomiky. Nadměrná volatilita akciových kursů ovlivňuje ekonomiku několika způsoby: 1. „Prostřednictvím dopadu na spotřební výdaje. Pokles cen akcií způsobuje pokles hodnoty finančního majetku domácností, což je stimuluje ke snížení spotřebních výdajů.“4

4

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2002. ISBN 80-86119-55-6. Str. 16

15

2. Volatilita akciových kursů můţe mít rovněţ negativní dopad na investiční výdaje firem. Jelikoţ investoři mají inversi k riziku, tak budou přesouvat své prostředky do méně rizikových aktiv. A tato reakce investorů způsobí problémy menším firmám při získávání akciového kapitálu. 3. Větší volatilita akciových kursů můţe také narušit hladké fungování finančního systému a vést ke strukturálním a regulatorním změnám. I nadměrná volatilita úrokových sazeb můţe mít dopad na fungování ekonomiky a to: 1. Negativním ovlivňováním investiční poptávky firem, jelikoţ investoři na trzích dluhopisů mohou povaţovat vyšší kolísání úrokových sazeb za zvýšení rizika. 2. Přímým negativním dopadem na měnovou politiku. Dochází k většímu kolísání poptávky po penězích, jelikoţ vyšší volatilita úrokových sazeb způsobuje změnu ve sloţení majetku finančních investorů, coţ samozřejmě můţe komplikovat provádění měnové politiky. 3. Ovlivňováním finančního systému tím, ţe zvyšuje problémy řízení rizika změny úrokových sazeb finančních zprostředkovatelů. Základní dopady nadměrné volatility měnových kursů: 1. Vyvolaná nejistota o výši budoucích zisků. A tím se komplikuje dlouhodobá investiční rozhodnutí. Pokud se firmy domnívají, ţe změny měnových kursů mohou značně ovlivnit jejich zisky, potom mohou mít strach vstupovat do dlouhodobých investičních projektů. 2. Vysoké kolísání měnových kursů ovlivňují negativně kapitálové pohyby. Značná nejistota u měnových kursů můţe sniţovat dlouhodobé kapitálové toky a tím zabraňovat efektivnímu pohybu finančních prostředků v celosvětovém měřítku. Technologická revoluce v oblasti výpočetní a telekomunikační techniky změnila charakter soudobých finančních trhů. Moderní technologie pomohla propojit jednotlivé národní trhy v globalizovaný finanční trh. Technologie velmi kladně přispěla k rozsáhlému rozvoji finančních inovací. Demografické změny podstatným způsobem ovlivňují globální pohyby kapitálu a mění poptávku po finančních produktech. „Nepříznivá demografická prognóza a zachování stávajícího modelu státního důchodového systému při stávajících parametrech znamená nejen

16

podstatné zvýšení poměru státních penzijních výdajů k hrubému domácímu produktu, ale také nárůst čisté současné hodnoty budoucích státních penzijních výdajů.“5 V posledních dvou dekádách máme i základní trendy na světových finančních trzích: Restrukturalizace bank a finančních institucí. Sekuritizace. Finanční inovace. Internacionalizace. Institucionalizace. Integrace. Intelektualizace a modernizace bank. Restrukturalizace finančních institucí se projevuje nejčastěji v jejich konsolidaci, ve vytváření finančních supermarketů, v jejich silné marketingové orientaci a ve zvýšeném tlaku na úsporu nákladů. Při sekuritizaci dochází ke zvětšování objemu alokovaných prostředků prostřednictvím cenných papírů a k reaktivnímu sniţování významu alokace finančních prostředků prostřednictvím tradičních úvěrových smluv. Vznik finančních inovací byl díky značnému zvýšení rizika, deregulaci finančních trhů a zvýšené konkurence, obcházení bankovní regulace a rozvoj techniky a technologie. Základními druhy finančních inovací jsou finanční deriváty a automatizace finančních operací, jako například platební karty, elektronické peněţenky, elektronické bankovnictví, telefonické bankovnictví, internetové bankovnictví atd. Internacionalizace finančních trhů je dlouhodobý proces spojování jednotlivých národních trhů v globální finanční trh. Moderní telekomunikační technologie a deregulace národních finančních trhů propojila jednotlivé národní finanční trhy. Na světových finančních trzích se význam institucionálních investorů, jako jsou banky, pojišťovny, vládní fondy, neustále zvyšuje. Ve vyspělých zemích se institucionální investoři stávají rozhodujícími vlastníky investičních nástrojů.

5

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2002. ISBN 80-86119-55-6. Str. 18

17

Integrace finančních trhů se projevuje cenovým propojením jednotlivých segmentů finančních trhů. Byla umoţněna rozvojem telekomunikační technologie. Intelektualizace finančních trhů znamená, ţe rozhodujícím faktorem úspěchu na finančních trzích jsou vědomosti, znalosti a informace oproti mnoţství kapitálu a práce. Modernizace burz změnila velmi podstatně charakter obchodování na sekundárních trzích. Jedním z projevu reformy je rychlé zanikání klasického obchodování na parketu metodou „veřejného křiku“ a vytváření elektronického typu burz.

1.1.4 Boom a poruchy trhů Dne 1. ledna roku 1999 začala platit společná měna v 11 evropských zemí a to v Belgii, Finsku, Francii, Irské republice, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Portugalsku, Rakousku a Španělsku. Toto datum se povaţuje za důleţitý historický mezník ve vývoji světových trhů cenných papírů. Tato měna byla nejdříve určena pouze pro bezhotovostní styk. Bezhotovostní operace mohly být do konce roku 2001 prováděny v euro či národních měnách. Od roku 2002 se bezhotovostní operace mohou provádět pouze v euru a to včetně operací s cennými papíry. Národní bankovky a mince byly staţeny z oběhu 28. 02. 2002, euro bankovky a mince byly vydány jiţ na samém počátku roku 2002. Jednotný evropský finanční systém začal jiţ koncem 60. let, kdy nabývaly problémy v poválečném bretton-woodském měnovém uspořádání. Ten byl zaloţen na vůdčím postavení amerického dolaru a pevných měnových kursech. Jelikoţ evropské země začaly postupem času hledat nové měnové uspořádání, tak byl v roce 1970 vytvořen model, který se nazýval podle lucemburského premiéra „Wernerův plán“. Tento plán předpokládal zavedení jednotné evropské měny a to do deseti let. Nebyl však nikdy realizován, jelikoţ ztroskotal na individuálních zájmech jednotlivých zemí. Začátkem 70. let se oţivila myšlenka vzájemného provázání evropských měn, a to na základě rozpadu bretton-woodského měnového systému. V roce 1979 byl vytvořen Evropský měnový systém. V druhé polovině 80. let bylo vytvořeno příznivé ekonomické a politické prostředí pro vytvoření měnové unie. V roce 1989 byla vytvořena Smlouva o Evropské unii, která byla dne 7. února 1992 podepsána představiteli členských států. 18

Tato smlouva vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1993. V roce 1994 byl zaloţen Evropský měnový institut jako zárodek budoucí Evropské centrální banky. Evropská komise v březnu roku 1998 vyhodnotila plnění konvergenčních kritérií a navrhla účast 11 členských států. V květnu roku 1998 představitelé Evropské unie rozhodli, ţe 1. 1. 1999 vznikne Evropská měnová unie. Dne 1. ledna 1999 vznikla dle domluvy Evropská měnová unie za účasti 11 členských zemí. Na Silvestra roku 1998 byly vyhlášeny v Bruselu neodvolatelné měnové kursy národních měn vůči euru v jedenácti členských zemích. Řecko se připojilo v roce 2001, Slovinsko v roce 2007, Kypr a Malta v roce 2008 a Slovensko v roce 2009. V níţe uvedené tabulce je poukázáno na neodvolatelně zafixované kurzy 11 národních měn vůči euru. Tabulka č. 1 Neodvolatelné měnové kursy národních měn vůči euru (Brusel, 31. 12. 1998) Členská země

Národní měna

Měnový kurs národní měny vůči euru

Belgie

BEF

40,3399

Finsko

FIM

5,95573

Francie

FRF

6,55957

Irská republika

IEP

0,787564

Itálie

ITL

1936,21

Lucembursko

LUF

40,3399

Německo

DEM

1,95583

Nizozemsko

NLG

2,20371

Portugalsko

PTE

200,482

Rakousko

ATS

13,7603

Španělsko

ESP

166,386

Zdroj: MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011.. ISBN 978-80-86929-705. Str. 22, (Vlastní tvorba)

Zodpovědnost za měnovou politiku na území eurozóny má Evropská centrální banka, a to od roku 1999, která sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. V čele je bankovní rada, která se skládá ze členů výboru ředitelů a guvernérů centrálních bank členských států. 19

Eurozóna se stala jedním z nejdůleţitějších segmentů světového finančního trhu, coţ je evidentní i z níţe uvedené tabulky č. 2, na které je zřejmé, jak si nejsilnější finanční trhy stály. Tabulka je rozdělena na čtyři sektory. V kapitalizaci akciových trhů byly nejsilnější USA, téţ v trţních hodnotách dluhopisů. Však v bankovních aktivech byla nejsilnější Eurozóna. V podílu akciových, dluhopisových a bankovních trhů na HDP vedlo Japonsko o 50,6% před Eurozónou. Coţ dokazuje, ţe Eurozóna byla opravdu silný světový finanční trh. Tabulka č. 2 Porovnání světových finančních trhů (2008) Ukazatel

Jednotka

Eurozóna

USA

Japonsko

Kapitalizace akciových trhů

v mld. USD

4 985

11 738

3 209

Trţní hodnota dluhopisů

v mld. USD

23 793

30 658

11 478

Bankovní aktiva

v mld. USD

32 510

13 997

10 027

V%

452,7

390,5

503,3

Podíl akciových, dluhopisových a bankovních trhů na HDP

Zdroj: MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011.. ISBN 978-80-86929-705. Str. 23, (Vlastní tvorba)

1.2 Základní informace o burzách Burza cenných papírů se stále, jiţ od jejího samotného počátku, vyvíjí a proměňuje, a to podle měnícího se burzovního trhu. Tudíţ kdyţ se vyvíjí a mění burzovní trh jako celek, mění se i samotná burza cenných papírů.

1.2.1 Definice a znaky burzy Jak jsme jiţ výše zmínili, tak na měnící se burze cenných papírů neexistuje jednotná, neměnná definice burzy. Burzu je moţné definovat jako: „Zvláštním způsobem organizované shromáždění subjektů, které se osobně tváří v tvář scházejí na přesně vymezeném místě (prezenční burza) nebo jsou propojeni prostřednictvím počítačové sítě bez osobních schůzek (elektronická burza) a kteří obchodují s přesně vymezenými instrumenty (např. akcie, dluhopisy, podílové listy, plodiny, deriváty, devizy), přesně vymezeným způsobem, podle přesně vymezených pravidel a v přesně vymezeném čase.“6 Na trhu cenných papírů se, jako na kaţdém trhu, střetává nabídka s poptávkou, avšak tento trh má své určité zvláštnosti: Obchoduje se zde s určeným mnoţstvím. Burzovními orgány je přesně určen čas a místo obchodu. 6

VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: Aspi a.s. 2007. ISBN 978-80-7357-297-6. Str. 47

20

Vedení burzy musí zboţí na burzách připustit a schválit. Burzovní trh je zákonně regulován, tj. podléhá zákonu o burzách. Jednotlivé druhy obchodů jsou přesně stanoveny.

1.2.2 Principy fungování burzy „Burza jako organizovaný trh znamená, že její fungování, techniky a způsoby, včetně pravidel obchodování přesně vymezuje burzovní legislativa, burzovní řád, stanovy burzy a další burzovní předpisy. K tomu, aby bylo možné organizovat burzovní obchody, bývá nutností získat licenci od příslušného regulatorního orgánu.“7 Oprávněné subjekty jsou k účasti obchodování na burze přesně vymezeny. Přístup na burzy mají pouze členové burzy, nečlenové burzy musí vyuţít k přístupu některého ze členů. O přijetí či nepřijetí za člena burzy, výhradně rozhodují příslušné orgány burzy. Uchazeč by měl splňovat všechny poţadavky, které jsou na něho jako na člena ze strany burzy kladeny a také platit členské poplatky. Jednotlivé burzy mají odlišná pravidla pro účast na burze, a tudíţ i různé návštěvníky burz. Rozlišujeme čtyři základní skupiny návštěvníků burzy: Nejtypičtější skupinou jsou zprostředkovatelé, takzvaní makléři. Jsou to oprávnění představitelé bank či makléřských firem, které jsou členy burzy a které jim daly oprávnění uzavírat transakce jejich jménem. Makléři vystupují jménem a na účet klientů, kterými mohou být právnické nebo fyzické osoby. Operace na vlastní účet mohou provádět pouze na některých burzách. Burzovní obchodníci uzavírají obchody na vlastní účet a vlastním jménem, jsou fyzickými osobami, ale ve skutečnosti jsou i reprezentanty jednotlivých společností a bank. Tito obchodníci se specializují pouze na určité druhy cenných papírů. Burzovní obchodníci (specialisté) fungují např. na burzách v anglosaských zemích, v USA jsou to specialists neboli dealer a v Anglii jsou to jobbers. Úředníci jsou v určeném čase připuštěni k burzovním obchodům. Uzavírají transakce jménem a na účet firmy, jejíţ jsou pracovníky. Jedná se o kompetentní pracovníky makléřských firem a bank.

7

PAVLÁT, Vladislav. Burzy cenných papírů. Vysoká škola finanční a správní. 2003. ISBN 80-239-0230-71-6. Str. 31

21

Do kategorie hostů patří ti, kteří se mohou zúčastnit burzy, ale bez práva účasti na burzovních obchodech. Je to například pomocný personál makléřských firem a bank, pracovníci burzy, osoby vykonávající technické práce na burze, rozhlasoví, tiskoví a televizní reportéři a další jiné osoby mající povolení k účasti na burze. „Zboží, resp. instrumenty podléhající burzovnímu obchodu, musí být vzájemně zaměnitelné a zastupitelné. Aby mohl předmět k obchodování na burze splnit tuto podmínku zastupitelnosti, tak podléhá tzv. standardizaci, tj. ustálení, sjednocení jeho vlastností, podoby, a to jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska. Postupným přechodem z prezenční burzy na burzu elektronickou začíná ztrácet místní vymezení burzy na významu. Obchodníci, popř. tvůrci trhu bývají propojeni počítačovou sítí, takže vzájemná osobní setkání a domlouvání se na cenách se zpravidla nekonají. Přesto i v případě elektronické burzy existuje burzovní budova, kde dochází k počítačovému zpracování objednávek, ke koncentraci nabídky a poptávky a ke shromáždění, ke zpracování a následné distribuci různých burzovních informací a ve které sídlí burzovní orgány.“8 Pro obchodování na burze je důleţitým faktorem časové hledisko. Burza stanoví nejen burzovní dny, ale také hodiny, kdy je moţno uzavírat obchody, nebo jen zadávat příkazy. Kaţdá burza také vyhlašuje svůj kalendář neboli přehled burzovních dní. Tento kalendář podává informace o rozvrţení burzovních dní v daném roce a svůj harmonogram burzovního dne. Harmonogram poukazuje na přesné časové rozvrţení burzovního dne s ohledem na druhy prováděných obchodů a činnosti, které mohou subjekty na burze provádět.

1.2.3 Funkce burzy v ekonomice Burza cenných papírů plní v trţní ekonomice 5 základních funkcí: Obchodní funkce. Cenotvorná funkce. Alokační funkce. Spekulační funkce. Funkce oceňování kapitálu. U kaţdé z funkcí, jelikoţ kaţdá má svou hlavní roli, se zastavíme a plnohodnotně si ji rozebereme. 8

BENEŠ, Václav a Petr MUSÍLEK, Burzy a burzovní obchody. Praha: Informatorium 1991, ISBN 80-85427-001. Str. 46

22

Obchodní funkce (funkce likvidity): Obchodní funkce spočívá v tom, ţe soustřeďuje na burzovních trzích nabídku a poptávku po předmětu obchodování na burze. „Nabídku na burze cenných papírů představuje existenci cenných papírů, proti kterým stojí peněžní prostředky investorů.“9 Burzy jako takové neobchodují, ale fungují jako organizátoři trhu a zprostředkovatelé obchodu. Na burze mezi sebou obchodují členové burzy. Na burze má majitel určitého instrumentu moţnost svůj instrument prodat v krátkém čase za cenu, která je momentálním výsledkem střetu nabídky a poptávky na burzovním trhu. Burzovní trh tímto umoţňuje neomezenou změnu počtů majitelů instrumentu a zajišťuje jeho přeměnu na hotovost. Investor má tedy moţnost tuto směnu kdykoliv provést, kdyţ pocítí nedostatek hotovosti a to na bezproblémově fungujících trzích a s minimálními transakčními náklady. Instrument se stává obchodovatelný na burzovním trhu, kdyţ ve větší části splňuje investorův poţadavek likvidity. Likvidita investičních instrumentů je u investorů velice kladně ceněna. Investoři u likvidních instrumentů nepoţadují vyšší výnos v podobě prémií za nelikviditu. To pro emitenta znamená sníţení nákladů. Cenotvorná funkce (informační funkce): Tato funkce ulehčuje tvorbu rovnováţné ceny pro různé druhy cenných papírů, coţ při takovém obrovském objemu nabídky a poptávky je na organizovaných trzích skoro nemoţné. Rovnováţná cena vyrovnává výkyvy mezi nabídkou a poptávkou. Ceny, které se vytváří na velkých světových burzách na základě obchodování s velkým objemem předmětů, mají rozhodující vliv na cenovou tvorbu menších burz v jednotlivých státech a téţ se z nich vychází jako z indikativních cen na mimoburzovním trhu. Cena vytvořená burzou plní velice významnou informativní roli pro různé ekonomické subjekty. Pro investory jako majitele cenných papírů je tato cena významnou informací. Z této informace lze lehce stanovit míru dosaţeného výnosu. Pro nové investory informace o ceně cenného papíru slouţí k rozhodnutí, zda je výhodné do cenného papíru investovat. Pro investora je cena takzvaným měřítkem daného cenného papíru, zohledňuje totiţ jak moţný výnos z investice, tak i část nákladů. „Nezbytnou informací je cena obchodovaného instrumentu pro investiční poradce a analytiky. Ti odhalují podhodnocené nebo nadhodnocené tituly a správné načasování nejvhodnějšího okamžiku pro nákup a prodej.“10 Informace týkající se ceny kapitálu přináší údaj o ceně cenného papíru také emitentům. Informace o vývoji cen na burzovních trzích vyuţívají kromě 9

VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: Aspi a.s. 2007. ISBN 978-80-7357-297-6. Str. 65 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: Aspi a.s. 2007. 703 s. ISBN 978-80-7357-297-6. Str. 65 10

23

mikroekonomických investorů i makroekonomické subjekty a specializované instituce, jako jsou centrální banky, ministerstva, vlády aj. Tyto subjekty informace vyuţívají v procesu realizace měnové či fiskální politiky, při shromaţďování a zpracování ekonomických dat pro různé účely. Alokační funkce: Alokační funkci plní burza jen v situaci, kdy kromě sekundárního trhu s investičními instrumenty organizuje také primární trh s těmito instrumenty. Tato funkce ovlivňuje vývoj objemu investičního kapitálu. Vývoj cen na burzovních trzích má velký význam při rozhodování se v investování do různých odvětví a to tím, ţe ceny, které se tvoří na burzách a mimoburzovních trzích přímo ovlivňují nákladové poloţky a následně i zhodnocování investovaného kapitálu. Jestliţe burza plní funkci jak sekundárního, tak primárního trhu, nové cenné papíry jsou emitovány jejím prostřednictvím. „Burza v tomto případě zabezpečuje přesun volných finančních prostředků od přebytkových jednotek, což jsou investoři, k jednotkám deficitním, což jsou emitenti, s respektováním základních investorských kritérií v podobě rizika, likvidity a výnosu.“11 Funkce spekulační: Spekulační funkce zvyšuje dynamiku vývoje na burze. Jde především o tu část obchodů, kde pro investora není důleţitá drţba cenného papíru, ale snaha dosáhnout co nejvyššího zisku. Tzv. nakoupit za nejniţší ceny a prodat, aţ ceny vzrostou. To můţe mít samozřejmě i negativní důsledky, aţ začne ohroţovat plynulý a stabilní chod burzy. Ve velké míře působí spekulace na burzu pozitivně, jelikoţ zvyšuje její obraty. A vyšší obraty znamenají vyšší likviditu, coţ následně objektivizuje tvorbu rovnováţné ceny. Funkce oceňování kapitálu: Tato funkce navazuje na cenotvornou funkci burzy, kdyţ se na základě nabídky a poptávky po cenných papírech vytváří jejich aktuální cena. Na základě které dochází k přehodnocování hodnoty podniku, které emitovaly příslušné cenné papíry. Tato funkce má značný význam při akvizicích, fůzích apod.

11

VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: Aspi a.s. 2007. 703 s. ISBN 978-80-7357-297-6. Str. 66

24

Burza má velký význam pro bezproblémové fungování trţní ekonomiky. Umoţňuje shromáţdění volných finančních prostředků od investorů, jejich následné efektivní vyuţití, zhodnocení při současné diverzifikaci rizika a zajištění stálé likvidity. Pro společnosti, jejichţ cenné papíry jsou na burze obchodovány, burza nabízí moţnosti k získávání dalšího kapitálu. Kotace cenných papírů určité společnosti na burze přispívá ke zvýšení pověsti této společnosti v očích investorů. Opatření finančních zdrojů prostřednictvím kapitálového trhu sniţuje závislost firem na úvěrových zdrojích, které jsou poskytovány bankami. Existence burzovního trhu a celé řady faktorů, které na něj působí, umoţňuje investorům spekulovat na vzestup nebo pokles kurzů cenných papírů. Obchodovatelnost cenných papírů na burze umoţňuje akcionářům snadno vykonávat svá práva vyplývající z drţby akcií.

1.2.4 Druhy burz Burzy klasifikujeme dle tří základních hledisek: Z hlediska předmětu obchodu. Z hlediska právní formy. Z hlediska rozsahu, dosahu a významu činnosti. Jednotlivá hlediska mají další své členění. My se u kaţdého samostatně zastavíme a rozebereme si vše vyjmenované. Z hlediska předmětu obchodu lze dělit burzy na specializované a všeobecné. Na všeobecných burzách se obchoduje s různými druhy zboţí. Burzy specializované dělíme na čtyři skupiny: Burzy cenných papírů. Burzy devizové. Burzy zboţové. Burzy lodního prostoru. Na burzách cenných papírů se obchoduje se zastupitelnými cennými papíry. Mezi zastupitelné cenné papíry patří dluhopisy, jako jsou průmyslové obligace, státní půjčky, hypoteční státní listy a účasti. Na devizových burzách se obchoduje s devizami. Devize jsou likvidní kdykoliv splatné pohledávky znějícími na cizí měnu a splatnými v cizině. Je to obchod s bezhotovostními zahraničními peněţními prostředky. 25

Na zboţových burzách se obchoduje s jedním nebo více druhů zboţí. Toto zboţí má obvykle podobu hmotných předmětů. Na této burze se obchoduje se standardizovanými, uchovatelnými a přepravitelnými surovinami, zemědělskými plodinami a nerosty. Burzovní obchody se uzavírají nejčastěji na standardizované mnoţství zboţí či jeho násobky stanovené pro kaţdý druh zboţí. Konkrétní příklady předmětu obchodování na této burze můţeme uvést neţelezné kovy, zemní plyn, ropu, kávu, kakao, cukr, bavlnu, jutu, kukuřici, ječmen a jiné. Na burzách lodního prostoru se obchoduje s prostorami lodí, zejména trampových a také prodejem lodí. Obchod zprostředkovávají lodní brokeři, členové burzy. Nejvýznamnější z těchto burz je Newyorská lodní burza a Londýnská lodní burza. Z hlediska právní formy lze dělit burzy na tři typy: Veřejnoprávní typ burzy. Soukromoprávní typ burzy. Burzy ovládané bankami. Veřejnoprávní typ burzy je historicky nejstarší typ burzy. Má silnou tradici především v západní Evropě, zejména ve Francii, Belgii, Španělsku, Německu, ale i v Latinské Americe. Tento typ burzy fungoval aţ do 90. let minulého století, poté došlo k odklonu především k typu burzy soukromoprávnímu. „U tohoto typu burzy hraje důležitou roli stát, reprezentován ministerstvem financí, obchodu a průmyslu.“12 Stát zastoupen některým z ministerstev plnil funkci zakladatele burz. Burzy byly zakládány i veřejnoprávními institucemi, i kdyţ to bylo tak časté. Veřejnoprávní typ burzy se vyznačuje menší měrou samostatnosti, neţ burzy soukromoprávní. Tento typ burzy podléhá přísné regulaci ze strany zakladatele a to tím, ţe zakladatel stanovuje detailní podmínky pro obchodování, rozhoduje o kótaci cenných papírů na burze, jmenuje burzovní zprostředkovatele apod. Soukromoprávní typ burzy je zakládán zejména v podobě akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným. Tyto společnosti se zabývají obchodováním s cennými papíry. Tento typ burzy je typický pro anglosaské země, jako je USA, Kanada, Austrálie a Velká Británie. Soukromoprávnímu typu burzy udává povolení k zaloţení burzy stanovený regulatorní orgán. Tento určený orgán poté nad burzou vykonává dohled. Jak jsme jiţ zmínili v předchozím odstavci tak soukromoprávní typ burzy má mnohem větší pruţnost a volnost

12

PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy a burzy ve světě. 1. vydání. Praha: GRADA a.s., 1993. ISBN 80-8542490-8. Str. 94

26

neţ burza typu veřejnoprávní. Pruţnost se týká ve stanovení podmínek členství, pravidel obchodování, podmínek pro kótaci cenných papírů apod. Burzy ovládané bankami vznikají v zemích se silnou tradicí univerzálního bankovnictví, coţ je například Česká republika, Německo, Švýcarsko, Skandinávie. Rozhodující postavení na tomto typu burz mají univerzální banky, které se zabývají investičním, ale i komerčním bankovnictvím. Obchodníci, i kdyţ jsou člen burzy a uzavírají zde své obchody, tak zde nehrají rozhodující roli. Z hlediska rozsahu, dosahu a významu činnosti můţeme burzy dělat na 4 skupiny: Lokální burzy. Regionální burzy. Národní burzy. Mezinárodní burzy.

1.2.5 Státní regulace burz Určité ucelenosti v činnosti celého systému není dosahováno větší státní regulací. Stát se snaţí chránit zájmy investorů, a to hlavně těch malých. Vymezení burzovních operací spekulačního charakteru se snaţí zabránit poruchám národního hospodářství, které by byly způsobeny přílišnou spekulací. Všeobecně

je chod burzy spořádanější a eliminuje

improvizace. Nevýhodou důkladné právní úpravy je neschopnost pruţně reagovat na rozdílné výkyvy v hospodářství. Zvyšování činnosti se střídají se stagnací a poklesem, změny bývají značně nepřehledné, ale především velmi těţko předvídatelné. Pocítí-li zákazníci právní omezení jako příliš svazující, obrátí se na jiné orgány nebo osoby mimo burzu, které jim ochotně pomohou jejich zamýšlené obchodní operace utvořit. „Zvětšení mimoburzovních obchodů má za následek, že burza přestane pokrývat celý trh a její funkce místa, kde se střetává nabídka s poptávkou po cenných papírech a vzniká jejich oficiální kurs, který se tím oslabí“.13 Tak bude ohroţena i objektivita a rovnováha vytvořených kursů. Sjednocení obchodních podmínek ve spojení s uplatňováním celostátních právních předpisů redukuje a případně i znemoţňuje konkurenci mezi jednotlivými burzami v celé zemi. Toto omezení vede k tomu, ţe se burzy

13

PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy a burzy ve světě. 1. vydání. Praha: GRADA a.s., 1993. ISBN 80-8542490-8. Str. 96

27

nesnaţí stimulovat burzovní obchody cennými papíry, nepokrývají celý trh a nehledají na něm místa, kam by se dalo proniknout. Jiná je situace v zemích, kde činnost burzy není státem příliš usměrňována a svazována mnoţstvím právních předpisů. Výhody se projevují hlavně u flexibilní činnosti burz obvykle organizovaných ve formě privátních podniků. Burzy tak lépe reagují na místní podmínky a neobvyklosti hospodářského ţivota, protoţe mohou měnit svoje pravidla a zvyklosti tak, aby podporovaly zájmy svých klientů. Prostor umoţňuje uplatnění daných podmínek, v nichţ fungují burzy v různých částech země, i specifickou úpravou obchodních podmínek a poţadavků, které jsou kladeny na zákazníky burzy. Za těchto podmínek mezi burzami existuje konkurenční boj, ve kterém se kaţdá z nich snaţí uplatnit své komparativní výhody. Následkem je specializace jednotlivých burz, které pokrývají mnohem větší část finančních trhů, neţ v zemích, kde příliš svazující právní úprava tuto diferenciaci neumoţňuje a jednotlivé burzy musí obchodovat v podstatě za stejných podmínek. Specializované burzy dávají zákazníkům různé typy obchodů, mají různé nároky na kótování cenného papíru, různou výši burzovních poplatků atd. Spekulace, pokud nepřesáhnou rozumnou míru, mohou hrát i pozitivní úlohu, kdyţ zahlazují případné cenové výkyvy. Nesmí však přerůst v jednání s kursy pouze za cílem zisku pro úzkou skupinu organizátorů. Toto riziko je velké hlavně na malých, nově vznikajících trzích. „Neexistence dostatečného počtu regulujících právních norem dává volný prostor pro uplatnění zájmů soukromých podnikatelů, které se v řadě případů ostře střetávají, nejen se zájmy drobných investorů, ale i zájmy národního hospodářství jako celku. Manipulace s kursy cenných papírů vyvolávají poruchy v národním hospodářství a přinášejí užitek pouze těm, kdo je organizují.“14 Špatné zkušenosti, získané v tomto směru např. v USA v době světové hospodářské krize 30. let, vedly k vydání zákonů omezujících obchodování s cennými papíry a ke zřízení instituce na kontrolu jejich dodrţování.

14

PAVLÁT, Vladislav a kolektiv. Kapitálové trhy. Praha: Professional Publishing 2003. ISBN 80-86419-33-9. Str. 47

28

2 Vybrané burzy ve střední Evropě V této kapitole nebudu rozebírat všechny burzy cenných papírů ve střední Evropě, ale vybrala jsem si pouze dvě a to: Burzu cenných papírů Praha, a.s. Burzu cenných papírů Varšava. U těchto dvou burz se pozastavím a v jednotlivých podkapitolách rozeberu.

2.1 Burza cenných papírů Praha (BCPP) Burza cenných papírů Praha je akciová společnost a je to největší organizátor trhu s cennými papíry. Přístup do burzovního systému a právo obchodovat mají pouze členové burzy, tzv. licencovaní obchodníci s cennými papíry. Pokud se rozhodne běţná investor investovat na burze cenných papírů, musí se obrátit na členy burzy. Praţská burza má pozici stabilního a respektovaného trhu. BCPP je členem Federace evropských burz (FESE) a je také zařazena do prestiţního seznamu burz bezpečných pro investory, toto zařazení zajistila ameriská Komise pro cenné papíry a burzy (US SEC).

2.1.1 Historie BCPP Historie burzovnictví v Praze začala v roce 1871, kdy rakousko-uherská vláda uznala vysoký národohospodářský význam Prahy a její potřebu vlastního sekundárního trhu cenných papírů. Tato burza fungovala při vídeňské a budapešťské burze, kde plnila druhořadé místo a její hlavní úloha spočívala pro potřeby umisťování emisí státních dluhopisů. V rámci burzy se obchodovalo s cennými papíry a komoditami, kde velký úspěch zaznamenal obchod s cukrem, pro který se stala praţská burza klíčovým trhem s touto komoditou v tehdejším Rakousku – Uhersku. Po vypuknutí první světové války byla burza uzavřená. Její činnost byla po skončení války obnovena, avšak obchodovalo se převáţně s cennými papíry. Do působení burzy paradoxně příznivě zasahoval nepříznivý vývoj v Rakousku, kde v důsledku inflace a následného zřícení finančního a měnového systému, došlo ke stagnaci na vídeňské burze. Tím došlo k přesunu kapitálu na praţskou burzu a objem obchodů se téměř zdvojnásobil. Světová krize od roku 1929 do roku 1933 zasáhla samozřejmě i praţský burzovní trh. Tato krize způsobila pokles a velké rozpory mezi vývojem na akciovém trhu a vývojem na trhu s obligacemi. Na konci roku 1933 došlo k oţivení a burza začala 29

prosperovat. Prosperita byla zastavena příchodem druhé světové války, kdy 21. 9. 1938 byla její činnost pozastavená a k její obnově nedošlo ani po ukončení války. V důsledku politického vývoje v Československu byla burza uzavřená více neţ 60 roků. Události roku 1989 vzkřísily myšlenku kapitálového trhu, jako nedílnou součástí kaţdé rozvinuté ekonomiky. Zaloţení burzy se stalo součástí ekonomické reformy. Obchodování s cennými papíry bylo zahájeno 24. 07. 1991 a to s obligacemi Komerční banky, a.s. a Všeobecnej úverovej banky, a.s. Trh cenných papírů byl veřejný, konal se kaţdou středu sudého týdne v budově Státní československé banky. Ve stejné době vytvořilo osm bankovních domů tzv. Přípravný výbor pro zaloţení Burzy cenných papírů, výbor se 24. 08. 1992 transformoval na sdruţení. Po přijetí zákona o burze (zákon č. 214/1992 Sb. o burze cenných papírů) se sdruţení přeměnilo na obchodní společnost Burza cenných papírů Praha, a.s., která byla zapsána dne 24. 11. 1992 do obchodního rejstříku se základním jměním 5,3 mil. Kč. Další významné historické body jsou uvedeny v níţe uvedeném přehledu: 6. 4. 1993

Zahájení obchodování se 7 emisemi cenných papírů.

1993

Uvedení 955 emisí akcií z 1. vlny kupónové privatizace na burzovní trh.

5. 4. 1994

Zahájení výpočtu oficinálního burzovního indexu PX 50

1995

Uvedení 674 emisí akcií z 2. vlny kupónové privatizace na burzovní

trhy. 1997

Vyřazení 1301 nelikvidních emisí akcií z volného trhu burzy.

1998

Zahájení obchodování v systému SPAD (Systém pro podporu trhu akcií

a dluhopisů). 4. 1. 1999

Zavedení nového, kontinuálně propočítávaného, indexu PX-D

1. 10. 2002

Zahájení obchodování s 1. zahraniční akciovou emisí ERSTE BANK.

2004

Řádné členství burzy ve FESE (Federace evropských burz).

2004

Udělení statutu definovaného zahraniční burzy americkou Komisí pro

cenné papíry a burzy do prestižního seznamu neamerických burz bezpečných pro investory. 28. 06. 2004 Zahájení obchodování s 1. Primární akciovou emisí ZENTIVA (IPO). 20. 03. 2006 Zahájení výpočtu oficiálního burzovního indexu PX. 4. 10. 2006

Začátek obchodování s investičními certifikáty. 30

5. 10. 2006

Začátek obchodování s futurem.15

2.1.2 Základní informace o BCPP Burza cenných papírů je ze zákona akciovou společností. Je zaloţena na členském principu, coţ znamená, ţe přístup do burzovního systému a právo obchodovat mají jen licencovaní obchodníci s cennými papíry, kteří jsou zároveň členové burzy. Členové BCPP jsou přijatí obchodní komorou a to po splnění burzovních pravidel. Další povinností členstva je účast v Garančním fondu burzy (GFB). K činnosti burzy je potřeba povolení České národní banky. Burzovní obchody probíhají kaţdý pracovní den od 9:30 hod. do 20:00 hod. Burza je definována dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu jako právnická osoba, která organizuje trh s investičními nástroji pro osoby, které jsou oprávněné k uzavírání burzovních obchodů.

2.1.3 Podmínky členství Členem burzy můţe být pouze: „osoba, která má povolení k provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka nebo k obchodování s investičními nástroji na vlastní účet udělené Českou národní bankou, zahraniční osoba se sídlem v jiném členském státě OECD nebo Evropské Unie, která má povolení k poskytování investičních služeb, jejichž předmětem je provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka nebo k obchodování s investičními nástroji na vlastní účet udělené orgánem dohledu domovského stát, osoba, která prokáže splacený základní kapitál ve výši alespoň 10 mil. Kč., osoba, která s burzou uzavřela smlouvu o členství; členství na burze vzniká dnem účinnosti této smlouvy. Podmínkou uzavření smlouvy o členství je vydání rozhodnutí burzovní komory o udělení souhlasu se vznikem členství, osoba splňující veškeré požadavky a podmínky stanovené zákonem o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon“) pro obchodníky s cennými papíry s povolením, po celou dobu členství na burze musí mít člen burzy zajištěno zúčtování a vypořádání jím uzavřených burzovních obchodů podle pravidel příslušného vypořádacího nebo zúčtovacího systému,

15

www.pse.cz , Historie burzy

31

členem burzy nemůže být osoba, ve vztahu k níž bylo insolvenčním soudem vydáno pravomocné rozhodnutí o úpadku, a to po dobu pěti let od právní moci takového rozhodnutí. Členem burzy nemůže být ani taková osoba, jejíž majetková stabilita je jinak ohrožena, členem burzy nemůže být osoba, ve které byla zavedena nucená správa.“16 Členství na burze člena burzy opravňuje k uzavírání obchodů na trhu burzy. Na vznik členství na burze neexistuje právní nárok. Po celou dobu členství, musí člen burzy splňovat podmínky členství. Na základě písemné ţádosti ţadatele o členství adresované burze rozhoduje burzovní komora o udělení souhlasu se vznikem členství na burze.

2.1.4 Trhy BCPP Všechny emise, které jsou předmětem obchodování na burze, jsou v zájmu vyšší transparentnosti rozdělené do několika trhů. A to na základě své atraktivity pro investory. Přechod na kvalitnější trh je moţné jen po splnění určitých podmínek, které zároveň zaručují širší zájem potencionálních investorů, coţ má za následek nárůst kurzu. V současnosti můţeme rozlišovat dva segmenty trhu BCPP a to na trh regulovaný a trh neregulovaný. 1. Regulovaný trh Regulovaný trh se třídí na 4 další typy trhů: a) Hlavní trh V rámci hlavního trhu probíhá obchodování s největšími a nejkvalitnějšími emisemi. O přijetí na tento trh ţádá emitent pověřeného člena burzy a o ţádosti rozhoduje Burzovní výbor pro kótaci na základě splněných podmínek. Tyto podmínky uvedu níţe ve stručných bodech: Výše základního majetku musí být v souladu s obchodním zákoníkem. Část akcií rozptýlená mezi veřejnost musí být nejméně 25%. Doba podnikatelské činnosti emitenta musí být minimálně 3 roky. Objem části emise vydaný na základě veřejné nabídky musí být minimálně 200 mil. Kč. Míra likvidity musí vyhovovat kritériu, který stanovuje burzovní výbor pro kótaci. 16

www.pse.cz, Burzovní pravidla část II.

32

Přijetím emise na hlavní trh vzniká emitentovi informační povinnost. Emitent po celou dobu musí zveřejňovat informace, které by mohli mít vliv na změnu kurzu cenného papíru. Pro setrvání na hlavním trhu stanovuje výbor kritérium likvidity tak, aby byla po celou dobu kótace na burze zabezpečená dostatečná likvidita emise. b) Vedlejší trh I zde na vedlejším trhu se obchoduje s CP, které jsou vydány v souladu s obecně závaznými právními předpisy a burzou přijaty k obchodu na příslušném trhu. Spolu s trhem hlavním jsou tyto trhy povaţovány za prestiţní a rovnocenné z hlediska informačních povinností emitentů a přijímacího řízení. Některé podmínky pro přijetí k obchodování se od hlavního trhu liší: Výše základního majetku musí být v souladu s obchodním zákoníkem. Část akcií rozptýlená mezi veřejnost musí být nejméně 25%. Doba podnikatelské činnosti emitenta musí být minimálně 3 roky. Objem části emise vydaný na základě veřejné nabídky musí být minimálně 100 mil. Kč. Poţadavek na míru likvidity není stanoven. c) Oficiální volný trh Na tomto trhu jsou umístěné cenné papíry, které nesplnili kritéria pro přijetí na hlavní trh, ale tyto společnosti mají zájem, aby byli jejich emise obchodované na burze. Zvláštností tohoto trhu je, ţe emitentovi neplynou vůči burze z této registraci ţádné závazky ani povinnosti nad rámec zákona o kapitálových trzích. d) Speciální trh s futures K otevření tohoto trhu došlo 5. 10. 2006, kdy bylo spuštěno obchodování s futures kontrakty. Jednalo se o indexové futures kontrakty s podkladovým aktivem index PX. Od 29. 1. 2007 je moţno obchodovat téţ s akciovými futures kontrakty, kde jsou podkladovým aktivem akcie společnosti ČEZ nebo ERSTE BANK. 2. Neregulovaný volný trh Tento trh umoţňuje umístit na českém trhu tituly bez ţádosti emitenta. Emitentovu vůči burze nevzniká ţádná informační povinnost. Podmínkou pro obchodování je zveřejnění prospektu emitenta cenného papíru. 33

2.1.5 Obchodování na BCPP V současné době obchodování a praţské burze probíhá elektronicky prostřednictvím automatického zpracování objednávek výpočtovou technikou, na základě čeho můţeme burzu definovat jako burzu elektronickou. Způsob obchodování jednotlivých instrumentů přijatých k obchodování a způsob stanovení jejich ceny se určí na základě obchodní skupiny, do které patří. Legislativa BCPP rozlišuje 6 obchodních skupin: Tabulka č. 3 Rozdělení instrumentů k obchodování podle obchodních skupin Obchodní skupina

Instrumenty k obchodování

1

Všechny akcie a dluhopisy

2

Listinné akcie a dluhopisy

3

Vybrané akcie zařazené k obchodování ve SPAD systému

8

Investiční certifikáty

9

Futures

0

Warranty

Zdroj: http://www.pse.cz/ , (Vlastní tvorba)

S danými investičními instrumenty je moţné uzavřít následující typy obchodů: Automatické obchody o Aukční reţim o Kontinuální reţim Obchody SPAD Blokové obchody Obchody s účastí specialistů Futures obchody Cena stanovená v akčním reţimu, určuje závěrečný kurz cenných papírů umístěných ve 2. obchodní skupině (listinné akcie a dluhopisy). Obchodování v tomto reţimu se zakládá na zpracování objednávek k nákupu a prodeji v jednom časovém okamţiku, na základě čeho se stanoví aukční cena, kde hlavním kritériem je dosáhnutí co nejvyššího mnoţství zobchodovaných cenných papírů. V době vyhrazené pro aukční reţim nejsou zveřejněné ţádné předběţné informace. Kontinuální reţim umoţňuje uzavírání obchodů na základě předběţného zadávaných objednávek k nákupu a k prodeji investičních nástrojů, přičemţ se pro přijaté objednávky 34

uplatňuje princip cenové a následně časové priority tzv. ţe ani při vloţení více objednávek se stejnou cenou se přednostně zpracovávají ty objednávky, které byly vloţené dříve. V harmonogramu burzovního dne navazuje kontinuální reţim na reţim aukční. Tento reţim je určený pro investiční instrumenty z 1. a 3. skupiny (všechny akcie a dluhopisy s výjimkou akcií a dluhopisů z 2. a 3. skupiny a vybrané akcie zařazené k obchodování v systému SPAD), avšak kurzotvorný je jen pro instrumenty z 1. skupiny. V tom případě se kurz rovná ceně posledního uzavřeného obchodu a poslední stanovený kurz se stává zároveň závěrečným kurzem burzovního dne. K vyrovnání obchodu dochází stejně jako v aukčním reţimu v termínu T+3.17 Obchodování v systému SPAD je výhradně určené pro vybrané emise akcií a jen pro velké mnoţství obchodů, tzv. lotů – standardizované a dopředu určené mnoţství nejkvalitnějších akcií. SPAD vyuţívá funkci tvůrců trhu, který přibliţně stanovuje nákupní a prodejní ceny vybraných akciových titulů a to tak, aby zabezpečovali dostatečnou likviditu na trhu. Tvůrce trhu má s burzou uzavřenou smlouvu o vykonávání této činnosti a zároveň je i členem burzy. Vyrovnání obchodů v systému SPAD dochází v termínu T+1 aţ T+15. Samotné obchodování probíhá ve dvou fázích: otevřená uzavřená Otevřená fáze začíná v 9:30 hod. ráno. Jednotlivý tvůrci trhu přibliţně stanovují cenu nákupu a prodeje emisí, pro které mají uzavřenou smlouvu o vykonávání této činnosti. Na základě jednotlivých cen stanovených tvůrci se určí nejlepší kótace, která je ohraničená nejlepší cenou nákupu a prodeje emisí v daném okamţiku. V momentě, kdy na nejlepším kótaci reaguje protistrana vloţením instrukce, má tento TT, který dosáhl nejlepší kótace povinnost uzavřít obchod. Rozpětí pro uzavření obchodu se pohybuje v pásmu -+ 0,5 % od nejlepší kótace. V případě, ţe se aritmetický průměr odchýlí od aritmetického středu, stanoveného při zahájení o víc jak 20% na déle neţ 2 minuty, bude vyhlášení 15-ti minutová přestávka, ve které není moţné s danou emisí uzavírat obchody. Kdyţ se v době této přestávky přihlásí ke kótovaní alespoň tři TT, hranice se zvýší o 10%. Postupně můţe být hranice rozšířená maximálně aţ o 50% oběma směry. Jako protistranu pro obchodování je moţné si zvolit:

17

T je daň zaregistrování obchodu v systému

35

I.

Tvůrce trhu za standardních podmínek

Jde o nejlepší cenu na trhu v daném okamţiku a poţadované mnoţství vyhovuje standardnímu mnoţství dané emise. K vyrovnání obchodu dochází v termínu T+3. Pokud některý z členů burzy reaguje na nejlepší kótaci, tvůrce trhu je povinný s tímto členem uzavřít obchod bez odkladu a to do 10 sekund. II.

Tvůrce trhu za jiných podmínek

V tomto případě tvůrce trhu nemá povinnost reagovat. K vyrovnání obchodů dochází v T+1 aţ T+15, přičemţ poţadované mnoţství je odlišné neţ standardní. Pokud se obchod nepotvrdí, instrukce do 5 minut propadá. III.

Jiného obchodníka

Tento obchod se uzavírá přímo s vyuţitím burzy, telefonicky nebo prostřednictvím elektronické pošty v mnoţství, které vyhovuje povolenému rozpětí. Doba vyrovnání se můţe stanovit T+1 aţ T+15. Závěr otevřené fáze nastává v 16:00 hod., kdy se stanoví závěrečný kurz. Po skončení otevřené fáze se v 17:00 hod. otevírá tzv. uzavřená fáze SPAD, která pokračuje aţ do konce obchodování do 20:00 hod. a následně druhý den od 8:00 do 9:30 hod.. V době této fáze nemá tvůrce trhu povinnost kótovat či uzavírat obchody. Všechny obchody se po dobu celé fáze mohou pohybovat v rozmezí +- 5% od nejlepší kótace v čase ukončení otevřené fáze. S emisemi v obchodní skupině určené k obchodování v SPADu je moţné uzavírat blokové obchody jen v případě, ţe překračují objemem burzovní limit, který je cca 150 mil Kč, anebo protistrana není členem burzy. Blokové obchody se v rámci harmonogramu na burze uzavírají v podstatě celý den. Jde o obchody uzavírané mimo burzy, kde alespoň na jedné straně vystupuje člen burzy, který uzavírá obchod buď na vlastní účet, nebo pro svého zákazníka a zároveň cena uzavřeného obchodu není vázaná ani nijak omezená kurzem investičního nástroje. Rozlišujeme dva typy blokových obchodů: Člen – člen Člen – nečlen

36

Blokový obchod je omezený podmínkou minimálního objemu a to je 1 Kč pro akcie a podílové listy a 10 000 Kč pro dluhopisy. Po dohodě o ceně na jeden kus, popřípadě na celý objem, termínu obchodu a celkovém objemu se obchod zaregistruje v automatizovaném systému burzy. K vyrovnání blokových obchodů můţe dojít v termínu T+0 aţ T+15. Pokud blokové obchody nejsou burzovní obchody, nevztahují se na něj záruky Garančního fondu. Obchody s přítomností specialistů jsou určené pro obchodování s produkty, u kterých není moţné zajistit dostatečný počet tvůrců trhu pro obchodování v systému SPAD. V současné době se toto obchodování vyuţívá pro obchodování s investičními certifikáty a warranty. Specialista je člen burzy a jeho úlohou je zabezpečovat dostatečnou likviditu investičního instrumentu, na který má s burzou uzavřenou smlouvu. Toto obchodování probíhá ve dvou fázích jako v systému SPAD, tzv. v otevřené fází, kdy má specialista povinnost udrţovat kótaci a uzavírat obchody. V uzavřené fázi není uţ specialista touto povinností vázaný. Futures obchody probíhají na stejných principech jako obchodování v systému SPAD, tudíţ tvůrci trhu zajišťují likviditu trhu a určují nabídku a poptávku po příslušném futures.

2.1.6 Vypořádání obchodů na BCPP Vyrovnání obchodů probíhá prostřednictvím společnosti UNIVYC, tj. Univerzální vypořádací centrum. Tato společnost byla zřízená jako dceřiná společnost BCPP a kromě vypořádání burzovních a mimoburzovních obchodu vede i evidenci cenných papírů na účtech svých klientů. Evidenci koncových majitelů cenných papírů zabezpečuje SCP (Středisko cenných papírů).

2.1.7 Burzovní indexy BCPP má dva hlavní trţní indexy, na které se v této kapitole zaměřím. Jedná se o index PX a index PX – GLOB. Burza jejich hodnoty stále kalkuluje kvůli aktuálním hodnotám a zveřejňuje. Oficiálním indikátorem výkonnosti BCPP je index PX. První výpočet indexu byl zahájen 20. 03. 2006, kdy nahradil indexy PX 50 a PX – D. Tyto dva indexy byly prvními historickými indexy praţské burzy. Vznik nového indexu podmínila potřeba podkladového aktiva pro obchodování s indexovými futures. Index PX patří mezi cenové indexy, které nezahrnují do svého výpočtu dividendové výnosy. Výpočet indexu vycházel z hodnoty indexu PX 50 z 5. dubna 1994, ke kterému byla vytvořená báze s 50 emisemi a vycházející hodnota indexu byla nastavena na 1000 bodů. Jednotlivé tituly tvořící bázi indexu jsou vybírány na základě trţní 37

kapitalizace podle pravidel, které zabezpečují, aby v bázi byly zahrnuté opravdu jen likvidní emise. Index PX se počítá dle vzorce: M(t) PX(t) = K(t) × -------------- × 1000, kde: M(0) M(t) = trţní kapitalizace báze v čase t M(0) = trţní kapitalizace báze ve výchozím datu (5. 4. 1994) K(t) = faktor zřetězení v čase t Aktualizace tohoto indexu je periodická. Nastává vţdy první burzovní den následující po třetím pátku v měsících březnu, červnu, září a prosinci. Výpočet indexu PX je průběţný a probíhá při obchodování v rámci cenotvorných segmentů od 09:25 do 16:00 hodin, hodnoty jsou zveřejňovány kaţdých 60 vteřin. Obrázek č. 1 Vývoj indexu PX (5. 4. 1994 – 26. 03. 2013)

Zdroj: www.pse.cz – Index PX online

Na obrázku č. 1, který zachycuje vývoj kurzu PX, je mimo jiné moţné sledovat i vývoj burzy, její minima a zároveň i dosaţená maxima. Celkového minima za indexu PX bylo dosaţeno dne 08. 10. 1998 na úrovni 316 bodů. Celkového maxima bylo dosaţeno dne 29. 10. 2007 na úrovni 1936 bodů. Kromě indexu PX je, jak jsme jiţ na začátku této podkapitoly zmínily, vypočítáván a zveřejňován také globální index PX – GLOB. Ten byl zaveden v dubnu 1995 s výchozím 38

datem 30. 09. 1994. Výchozí hodnota indexu je 1000 bodů. Index PX – GLOB obsahuje ve své bázi všechny registrované emise akcií a podílových listů, u kterých byl nejpozději v předchozí seanci stanoven platný aktuální kurz. Kaţdý burzovní den lze učinit aktualizaci bázi indexu PX – GLOB. Vypočítává se po ukončení burzovního dne a to na základě závěrečných kurzů. Index PX – GLOB se vypočítává pomocí rekurentního vztahu: M(t + 1) PX-GLOB(t + 1) = PX-GLOB(t) × ---------------------- , kde: M*(t) M(t + 1) = trţní kapitalizace báze v čase t + 1 M*(t) = trţní kapitalizace báze v čase t po případné aktualizaci Obrázek č. 2 Vývoj indexu PX – GLOB (30. 09. 1994 – 26. 03. 2013)

Zdroj: http://www.miras.cz/akcie/burza-praha-index-px.php

Na obrázku č. 2 můţeme opět vidět vývoj indexu PX – GLOB. Kde tento index dosáhl minima dne 19. 09. 2001 a to na to úrovni 412 bodů. Maxima však index dosáhl dne 29. 10. 2007 na úrovni 2 414 bodů.

2.2 Burza cenných papírů Varšava (WSE) Warsaw Stock Exchange, dále jen ve zkratce „WSE“ je jako akciovou společností zaloţená State Treasury. Základní kapitál společnosti činní 41,972 milionů zlotých, je rozdělen na dvě části. První část jsou přednostní akcie na jméno a druhá část jsou kmenové akcie na majitele o 39

jmenovité hodnotě 1 PLN na akcii. State Treasury vlastní 14 688 470 akcii společnosti, které představují 35% podíl ze základního kapitálu společnosti. Toto číslo představuje 29 376 940 hlasovacích práv a to představuje 51,40% z celkového počtu hlasů. WSE patří mezi nejrychleji rostoucí burzy v Evropě. Tato burza funguje na základě zákona o veřejném obchodování s cennými papíry ze dne 21. 08. 1997. Mezi akcionáře v rámci finančních společností patří pojišťovny, banky a developerské společnosti. Obchodování na burze je elektronické. Probíhá 5 dní v týdnu od pondělí do pátku, burza má otevřeno od 8:00 do 17:35. Kontinuální obchodování probíhá od 9:00 do 17:20, a kontinuální obchody s futures probíhají od 8:30 do 17:20. Na burze mohou obchodovat pouze členové, které splní burzovní pravidla. Členem burzy můţe být akcionář, který se zabývá obchodováním s cennými papíry. WSE je nejen členem International Federation of Stock Exchange, ale také členem Federation of Europen Stock Exchange (FESE).

2.2.1 Historie WSE Počátky kapitálového trhu v Polsku registrujeme jiţ od roku 1817, kdy se ve Varšavě objevuje první obchodní burza. Obchodování probíhalo kaţdý den mezi 12:00 aţ 13:00 hodinou. Obchodovalo se hlavně s dluhopisy či jinými dluţnými papíry. Ve 2. polovině 90 století byl rozšířený také obchod s akciemi. Před druhou světovou válkou bylo jiţ sedm burz s cennými papíry. Z toho 90% obchodů se uskutečňovalo na Varšavské burze. V roce 1938 se obchodovalo se 130 instrumenty, jako jsou vládní dluhopisy, akcie a majetkové cenné papíry. Okolo druhé světové války a pozdějšího komunistického reţimu byly burzy uzavřeny a později zcela zrušeny. Cesta zpět k burzovním obchodům se otevřela po pádu komunismu. Na konci 80. let 20. století se začala znovu vytvářet kapitálová struktura trhu. V březnu roku 1991 byl přijat Zákon o veřejném obchodování s cennými papíry, ten upravoval pravidla pro obchodování s cennými papíry, umoţnil vznik komise pro burzy a cenné papíry a upravoval ochranu investorů. Burza začala obchodovat hned od dubna roku 1991 a to s akciemi 5 bývalých státních podniků, ty byli privatizovány cestou veřejné emise. Na burzu byly mezi prvními uvedené banky a to Bank Inicjatyw Gospodarczych, Kredyt Bank a Amerbank. Od počátku burza funguje na bázi elektronického bankovnictví. V roce 1998 se trh rozšířil o trh s deriváty. V listopadu roku 2000 se zahájilo obchodování v obchodním systému WARSET, který se pouţívá také v Bruselu, Amsterdamu, Paříţi, Torontu, Lisabonu a Singapuru.

40

2.2.2 Trhy WSE V rámci Varšavské burzy mohou investoři obchodovat s cennými papíry, dluhopisy, opčními listy, investičními certifikáty a také s termínovanými kontrakty. Obchodování probíhá na třech trzích: Hlavním trhu. Vedlejším trhu. Volném trhu. Na těchto trzích jsou instrumenty zařazené dle následujících podmínek. Hlavní trh: Emisní hodnota akcií je minimálně 40 milionu zlatých. Emitent má vlastní kapitál v minimální výšce 65 milionu zlatých. Trţní hodnota akcií dosahuje minimálně 32 milionu zlatých. Podíl hodnoty emise na burze je alespoň 25% hodnoty všech akcií. Nejméně 500 akcionářů je drţitelem akcií. Vedlejší trh: Emisní hodnota akcií je minimálně 14 milionu zlatých. Emitent má vlastní kapitál v minimální výšce 32 milionu zlatých. Trţní hodnota akcií dosahuje minimálně 11 milionu zlatých. Podíl hodnoty emise na burze je alespoň 10% hodnoty všech akcií. Nejméně 300 akcionářů je drţitelem akcií.

2.2.3 Obchodování na WSE Systém

obchodování

na

WSE

pracuje

na

způsobu

řádných

objednávek.

Ceny

obchodovatelných instrumentů jsou určené na základě zadaných objednávek k nákupu a prodeji. Z nich se následně sestavuje seznam. Aby se zvýšila likvidita trhu, tak makléřská společnost můţe působit jako tvůrce trhu. Tvůrce trhu zadává objednávky, které se zaznamenávají v centrální objednávkové knize. Hlavní obchodování na burze se uskutečňuje mezi 10:00 hod. a 16:20 hod. Obchodování s deriváty začíná o hodinu dříve, tzv. v 09:00 hod.

41

Pro obchodování se vyuţívá obchodní systém Warsaw Stock Exchange Trading system (WARSET). Tento systém poskytuje plně automatický přenos dat. Prostřednictvím tohoto systému investoři vstupují na burzu, kde jim systém nabízí široký rámec informací o situaci na trhu. Následně WARSET zpracuje jednotlivé objednávky a proběhne vyrovnání burzovních obchodů. Investoři mají několik moţností, jak vloţit objednávku. S obchodním systémem jsou propojené i největší makléřské společnosti, které mohou zadávat objednávky prostřednictvím internetu. Základní jednotkou transakce je jeden obchodovatelný instrument. Specifikum systému je publikace Indicative Opening Price (IOP) ve fázi před otevřením obchodování. IOP se rovná ceně obchodovatelného instrumentu v daném momentě. V momentě otevření je cena, za kterou proběhne první transakce, dána naposledy publikovanou IOP. Při uzavírání ceny daného instrumentu se sledují cíle jako: Maximalizace objemu obchodu. Minimalizace rozdílu mezi mnoţstvím poptávaného instrumentu a nabízeného mnoţství. Minimalizace rozdílu mezi rozhodnou a doporučenou cenou. Při obchodování se uzavírá několik druhů obchodů: Blokové obchody. Systém jednotné cenové aukce. Průběţné obchodování. Systém řádných objednávek. Předmětem obchodování v rámci blokových obchodů jsou velká mnoţství instrumentů obchodovatelných na trhu. Nejčastěji se tyto obchody uzavírají mezi hlavními investory na trhu, kteří se uţ před uzavřením obchodu dohodli na podmínkách transakce jako je cena, mnoţství a termín dodání určitého instrumentu. Blokové obchody jsou omezené minimálním mnoţstvím a také cenou, za kterou se mohou uskutečnit. Pro blokové obchody jiné neţ s finančními deriváty platí následující omezení: 250 000 zlotých pro CP v rámci WIG20. 100 000 zlotých pro instrumenty obchodované v kontinuálním systému. 20 000 zlotých pro ostatní finanční instrumenty.

42

Rozdíl mezi cenou transakce a poslední cenou před ukončením obchodní seance nesmí překročit 10%. Blokové obchody mohou být také zrušené v případě, ţe cena transakce převyšuje průměrnou cenu 40% mnoţství obchodovaného v čase seance. Limity pro obchodování s deriváty jsou stanovené v závislosti na druhu derivátu. Minimální objem jednoho bloku je stanovený na 200 jednotek, 500 jednotek pro akciové futures, Maximum se pohybuje v rozmezí od 1 600 aţ 2 400 jednotek. Pro blokové obchodování s deriváty platí stejné cenové limity jako pro ostatní blokové obchody. Ale termín vyrovnání je daný na T+0, coţ znamená, ţe k vyrovnání obchodu musí dojít v den jeho uzavření. Obchodování v systému jednotné cenové aukce je zaloţené na stanovování ceny instrumentu na základě vloţených objednávek před začátkem obchodování. V první fázi obchodování jsou přijímány objednávky, na základě kterých se oznámí IOP. Počítačový systém následně s pouţitím vhodného algoritmu vypočítá kurz pro jednotlivé instrumenty. Tento kurz je zaloţený na základě objednávky brokera obsahující limit ceny a objednávek bez cenového limitu. Nakonec se jednotlivé objednávky spárují na základě cenového a časového principu. Stanovování ceny a vyrovnání obchodů probíhá dvakrát za den. Po aukční fázi se otevírá další předotevírací fáze a je opět vypočítávána nová IOP, na základě které je určený nový kurz pro jednotlivé instrumenty obchodovatelné v akčním systému. Po vyhlášení základního kurzu následuje aukční fáze podruhé za daný den. V systému průběţného obchodování prodejci a nákupčí vloţí své objednávky a ty jsou v případě shody v ceně ihned vyrovnané. Pokud se v ceně odlišují, zapíše se do knihy objednávek a čeká se, neţ se v systému objeví objednávka s cenou, která jim umoţní uzavřít obchod. Při vyrovnání obchodů se vychází z principu časové a cenové priority. Systém jednotné cenové aukce se vyuţívá také v tomto systému, nejčastěji na začátku a konci obchodní seance. Průběţné obchodování se zahajuje oznámením otevírací ceny a to na základě IOP z předotevírací

fáze

a

ukončuje

oznámením závěrečné ceny, IOP

v předzávěrečné fázi. Otevírací cena determinuje cenu, za kterou jsou vyrovnané otevírací objednávky, a naopak za závěrečnou cenu jsou vyrovnány závěrečné objednávky. V systému průběţného obchodování jsou vyrovnané dluhopisy, investiční certifikáty, futures kontrakty a warranty. Systém řádných objednávek sestaví seznam podle zadaných příkazů k nákupu a prodeji. Na základě tohoto seznamu se podle burzovních pravidel objednávky spárují a odvodí se cena jednotlivých burzovních seancí. 43

2.2.4 Vypořádání obchodů na WSE „Postup při vypořádání burzovních obchodů uzavřených na WSE a prováděných prostřednictvím National Depositary for Securities podrobně upravují Pravidla NDS, Podrobná pravidla činnosti NDS, jakož i Statut NDS. Všechny transakce probíhají na základě delivery versus payment, modelu 2, tzv. s peněžním vypořádáním na čisté bázi (výše platby = závazky – pohledávky) a převodech cenných papírů z příslušných účtů účastníků zúčtování. Zúčtovací cyklus je pro transakce uzavřené s akciemi tři dny (T + 3), pro transakce uzavřené s dluhopisy dva dny (T + 2) a pro blokové obchody je termín zúčtování dohodnut obchodními stranami. Členové WSE musí mít depozitní účet34 vedený NDS a bankovní účet vedený buď v Národní bance Polska nebo v jiné zúčtovací bance, která má účet v Národní bance Polska. NDS, sloužící jako clearing house, má pro účely clearingu technický účet v NBP. Informace o transakcích, jejich podmínkách a termínech předává WSE elektronickou cestou NDS. Po potvrzení možnosti vypořádání jsou převáděny finanční prostředky účastníků na účtech v NBP18 a návazně provedeny transfery/registrace na účtech cenných papírů vedených pro účastníky v NDS.“19

2.2.5 Burzovní indexy Varšavská burza cenných papírů kalkuluje celou řadu burzovních indexů, jako jsou WIG, WIG 20, mWIG40, sWIG80, WIG-Plus, WIGdiv a RESPECT. Zde se však zaměřím na nejstarší index WIG a index WIG20. WIG index je první burzovní index a byl vypočten od 16 dubna 1991. Počáteční hodnota indexu WIG byla 1000 bodů. V současné době WIG index zahrnuje všechny firmy uvedené na WSE hlavního seznamu, které splňují kritéria pro základní způsobilosti. WIG index sleduje zásadu diverzifikace, jejímţ cílem je omezit podíl jedné společnosti a jediné směnné odvětví. Je to celkový výnos indexu, a proto, kdyţ se počítá, představuje pro obě ceny podkladových akcií a dividend a předplatné práva příjmy. Hodnoty indexu jsou kalkulovány v jednominutových intervalech během kontinuálního obchodování, jinak jsou hodnoty kalkulovány indikativně.

18

Dohoda mezi NDS, Národní bankou Polska a bankami umoţňuje NDS samostatně (jménem bank) zadávat příkazy k provedení plateb do systému SORBNET (bankovní zúčtovací systém v Polsku). 19

KRAJCR, Stanislav. Burzy cenných papírů ve střední a východní Evropě. Praha, 2006 Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta mezinárodních vztahů. Str. 57

44

Kalkulace indexu WIG se provádí dle vzorce: M(t) WIG(t) = ----------------------------------- × 1000, kde: M(0) × K(t) K(t) = koeficient přizpůsobení pro seanci „t“ M(t) = kapitalizace portfolia indexu pro seanci „t“ M(0) = kapitalizace portfolia indexu v den stanovení báze (PLN 57 140 000,00) V níţe uvedeném grafu je znázorněn vývoj indexu WIG za posledních 5 let, tzv. od 09. 04. 2008 do 08. 04. 2013. Obrázek č. 3 Vývoj indexu WIG (09. 04. 2008 - 08. 04. 2013)

Zdroj: http://www.gpw.pl/indeksy

Na obrázku č. 3 lze vyčíst, kde index dosáhl minima a maxima. Minimum bylo v bodech 20370,29 a maximum 50501,79. Index WIG20 byl počítán od 16. dubna 1994 na základě hodnoty portfolia s akciemi dvaceti největších a nejlikvidnější společností kótovaných na WSE a představuje více neţ polovinu trţní kapitalizace. Počáteční hodnota indexu WIG20 byla 1000 bodů. Je to cenový index, a proto, kdyţ se počítá, týká se pouze cen podkladových akcií vzhledem k tomu, výnosy z 45

dividend jsou vyloučeny. Index WIG20 nesmí obsahovat více neţ 5 společností z jednoho odvětví výměny. Báze indexu se čtvrtletně upravuje a kaţdoročně reviduje, vţdy v lednu. V indexu WIG 20 jsou obsaţeny tři hlavní sektory: sluţby pokrývají téměř 23 % indexu, průmysl představuje téměř 34%, finanční sektor zaujímá 43,2%. Tyto sektory obsahují podsektory, jako jsou telekomunikace, palivový průmysl, respektive bankovnictví. Význam indexu WIG 20 roste a to zejména v západních zemích, jelikoţ je Polsko největší postkomunistickou zemí v regionu. Varšavská burza cenných papírů také prokázala, ţe je více mezinárodní, protoţe kótuje akcie zahraničních společností z České republiky nebo Ukrajiny, a tím se WSE stává atraktivnější pro zahraniční kapitál a přitahuje i pozornost mezinárodní investiční komunity. Obrázek č. 4 Vývoj indexu WIG20 (09. 04. 2008 – 08. 04. 2013)

Zdroj: http://www.gpw.pl/indeksy

Obrázek č. 4 poukazuje na vývoj indexu WIG20 za posledních pět let a to v období od 09. 04. 2008 aţ do 08. 04. 2013. Vidíme zde i, kde index dosáhl minima a maxima. Maximum indexu bylo v bodech 3068,51 a minimum 1253,24.

46

3 Vybrané burzy ve východní Evropě I v této kapitole nebudu rozebírat všechny burzy cenných papírů ve východní Evropě, ale vybrala jsem si pouze dvě a to: Burzu cenných papírů Moskva. Burzu cenných papírů Budapešť. I u těchto dvou burz se pozastavím a v jednotlivých podkapitolách rozeberu, stejně jako v předchozí kapitole.

3.1 Burza cenných papírů Moskva Z důvodů méně dostupných informací oproti ostatním burzám, tato podkapitola nebude tolik obsáhlá. Všechny informace o burze v Moskvě jsou volně přeloţeny z angličtiny z internetových stránek Moscow Exchange.

3.1.1 Historie Moscow Exchange vznikla roku 2011 po sloučení Micex Stock Exchange a RTS Exchange. Tato fůze zvýšila hodnotu Moskevské burzy aţ na 4,5 miliardy dolarů. Podle zástupce Ruské Centrální Banky Alexeia Ulyukayeva se však hodnota burzy pohybuje okolo úvovně 6 miliard dolarů. Rusko spojilo tyto dvě největší burzy se záměrem vytvořit mezinárodně uznávanou instituci. Moscow Exchange chce vstoupit na Moskevskou burzu 14. února 2013. Moscow Exchange je třetí největší světová burza co se týče mnoţství zobchodovaných kontraktů za rok 2012. Moscow Exchange je poslední z takzvaných „velkých burz světa“, která ještě není veřejně obchodována na burze cenných papírů. Dle analytiků bude zájem o akcie Moscow Exchange díky hedgových fondům enormní. Fondy nebudou chtít přijít o dividendu, kterou společnost hodlá vyplácet. Aby titul získal větší pozornost investorů, vedení společnosti rozhodlo o zvýšení vyplácené dividendy o 50 % v průběhu následujících dvou let. Vládní představitelé očekávají, ţe úspěšné IPO nejvýznamnější ruské burzy poslouţí jako důkaz zlepšujících se poměrů v Rusku a přiláká do země investory, které dosud rizika podnikání na ruském finančním trhu odrazovala. Moscow Exchange v posledním lednovém týdnu (30. 1. 2013) zveřejnila své hospodářské výsledky, kterými více neţ překvapila. Za rok 2012 trţby dosáhly na 525 milionů USD, coţ představuje meziroční nárůst o 36,7 %. Potenciál úspěchu primárních úpisů na Moskevské 47

burze odborníci vidí uţ v samotných Rusech, kterým rok od roku roste ţivotní úroveň a tím pádem se mnohým z nich otevírá prostor pro individuální investice. Jako hlavní koordinátory vstupu na burzu si Moscow Exchange najala Credit Suisse, JP Morgan Chase, Sberbank, VIP Capital, Deutsche Bank, Goldman Sachs, Morgan Stanely, Renaissance Capital a UBS.

3.1.2 Trhy ME Trhu s cennými papíry moskevské burzy se dělí do tří sektorů trhu: Hlavní trh. Standardní trh. Klasický trh. Hlavní trh je odvětvím trhu s cennými papíry skupiny moskevské burzy, kde je upraveno obchodování s akciemi, dluhopisy a akciemi podílových investičních fondů prováděné s centrální protistranou. Je to centrum likvidity ruských cenných papírů a významné obchodní dějiště mezinárodních účastníků obchodování, kteří jsou ochotni investovat do akcií a dluhopisů ruských společností. V hlavním trţním sektoru je zhruba 700 ruských emitentů k dispozici pro obchodování kaţdý den. Veškeré obchodování na hlavním trhu sektoru se provádí pomocí moderní plně elektronického systému obchodování s regionálními obchodními místy k němu připojených a vzdálené terminály. Banka "Národní centrum Clearing" Сlosed je zaloţená jako akciová společnost (dále jen "Národní Clearing středisko") a jedná jako centrální protistrana v obchodech provedených na hlavním trhu za podmínek vkladu aktiv předem s vypořádáním v den obchodu. Obchodování na hlavním trhu se koná od 09:30 do 19:00 v různých obchodních reţimech. Standardní trh je odvětvím trhu s cennými papíry v Moskvě Exchange Group. Je to regulovaný trh, kde účastníci trhu mohou obchodovat s akciemi a investičními fondy s centrální protistranou. Unikátní design tohoto trhu umoţňuje hráči na trhu zvýšit účinnost svých operací a sníţit různá rizika. Spolehlivost infrastruktury pouţívané na standardním trhu je dosaţena díky vysoké kapitalizaci RTS clearingového centra působící jako ústřední protistrana, dobře vyvinutým

48

garančním systémem a osvědčenými technologiemi pro řízení rizik, který získal široké uznání na trhu s deriváty a fungoval i během finanční krize v roce 2008. Na standardním trhu mohou účastníci provádět repo obchody s centrální protistranou. Tato sluţba umoţňuje, aby si účastníci trhu půjčovali peníze a cenné papíry bez spuštění rizika protistrany, coţ významně rozšiřuje spektrum subjektů vykonávajících repo obchody. Obchodování na tomto trhu probíhá od 10:00 aţ 18:45 moskevského času (hlavní obchodní seance) a od 19:00 aţ 23:50 moskevského času (večer obchodní seance). Klasický trh je nejstarší regulovaný trhu cenných papírů v Rusku. 5. července 1995, kdy byl otevřen obchod na klasickém trhu koncových zařízení. Nyní obchodování na tomto trhu nevyţaduje úplnou zálohu ukládání majetku a smluvní podmínky pro vypořádání jsou pruţné. Účastníci trhu mohou zvolit den vypořádání a podmínky a usadit se v cizí měně. To dělá transakce na klasickém trhu vysoce efektivní. Obchody jsou prováděny prostřednictvím terminálů RTS.

3.1.3 Indexy Kromě RTS Index, MICEX-RTS také vypočítává a zveřejňuje RTS Standardní Index (RTSSTD), index RTS-2, RTS Siberia index a sedm odvětvových indexů (telekomunikace, finanční, hutnictví a hornictví, ropy a zemního plynu, průmyslové, spotřebitelské & Retail, a Electric Utilities). RTS Standard a RTS-2 jsou sestaveny podobně indexu RTS. V této kapitole se budu zmiňovat o indexu RTS. Index RTS je sloţený z 50 nejvíce likvidních akcií největších a dynamicky se rozvíjející ruských emitentů. Index RTS byl zahájen dne 01. 09. 1995 se základní hodnotou 100. Index se počítá v reálném čase a je uváděn v amerických dolarech. Pravidla výpočtu indexu RTS znamenají přesný a transparentní postup pro formování seznam indexových sloţek, včetně svého čtvrtletního vyváţení. Kromě RTS Index, MICEX-RTS také vypočítává a zveřejňuje RTS Standardní Index (RTSSTD), index RTS-2, RTS Siberia index a sedm odvětvových indexů (telekomunikace, finanční, hutnictví a hornictví, ropy a zemního plynu, průmyslové, spotřebitelské & Retail, a Electric Utilities). RTS Standard a RTS-2 jsou sestaveny podobně indexu RTS.

49

Obrázek č. 5 Vývoj indexu RTS (19. 09. 2004 – 07. 04. 2013)

Zdroj: http://www.patria.cz/indexy/.IRTS/rts-index/graf.html

Na výše uvedeném obrázku č. 5 vidíme vývoj indexu RTS od jeho počátku aţ do současnosti, tj. do 07. 04. 2013. Taktéţ zde můţeme vidět, kde index dosáhl svého maxima a kde minima. Celkového minima bylo dosaţeno 18. ledna 2009 a to v hodnotě 498,20 bodů. Celkového maxima bylo dosaţeno v hodnotě 2 478,87 a to dne 11. května 2008.

3.2 Burza cenných papírů Budapešť (BSE) Budapest Stock Exchange, dále jen „BSE“ je akciovou společností. Mezi akcionáře patří členové burzy, tzv. banky a brokerské společnosti. Burzovní pravidla BSE podrobně upravují činnost burzu. Činnost burzu dále mimo Burzovních pravidel upravuje zákon „ACT CXX on the Capital Markets“. Obchodování na burze je elektronické a probíhá od pondělí do pátku a to v těchto časech: Od 09:00 hod. do 17:26 hod. Na trhu derivátů od 9:00 hod. do 17:07 hod. Na trhu komodit od 09:00 hod. do 17:07 hod.

50

Na burze mohou obchodovat pouze její členové a to pouze za podmínek, které stanoví Burzovní pravidla. BSE je od roku 2001 členem Federation of International Stock Exchange (FIBV) a od roku 1999 asociovaným členem Federation of European Securities Exchange (FESE), v současné době jiţ plnoprávným členem FESE. BSE má za cíl zajistit transparentní a likvidní trh pro své kótované cenné papíry vydané buď v Maďarsku, nebo v zahraničí. Jako klíčový orgán domácího finančního trhu, burza nabízí různým hospodářským subjektům příleţitost získat kapitál na otevřeném trhu a nabízí investorům efektivní investiční příleţitosti. Burzy hlavním cílem je, aby se stala finančním centrem a hlavním obchodním místem maďarských cenných papírů.

3.2.1 Historie BSE Historie maďarské burzy sahá aţ do 19 století, kdy byla zaloţena na základě dekretu Františka Josefa I. v roce 1864. Tak, jak se Maďarsko stávalo aktivní součástí evropské ekonomiky, tak rostl i význam burzy. Tato burza, stejně jako ostatní světové burzy, utrpěla hluboký propad v letech 1930-1932, který vyústil aţ k jejímu zavření. Snahy o znovuotevření burzy byly překaţeny vládou komunistické strany, která se v té době dostala k moci. Pádem komunismu banky upozorňují na potřebu vzniku organizovaného trhu a v prosinci 1987 podepsaly Dohodu o souhlasu s regulovaným obchodem s cennými papíry. Zákonný rámec burzy byl přijat Zákonem o cenných papírech z března roku 1990 a následně v červnu byla oficiálně Burza cenných papírů Budapešť otevřená. Zakládajícími členy bylo 42 bank a BROKARAGE společností. Do obchodování se v prosinci 1991 zapojují i vládní dluhopisy. Centrální clearingový dům Depository a.s. (KELER) stake byl zaloţen v říjnu 1993. Od ledna 1995 se zahájilo přepočítávání indexu BUX a postupně se zvyšuje nabídka instrumentů k obchodování. Obchodování se rozšiřuje o obchod s deriváty, který zpočátku fungovala jen pro BUX kontrakty, tříměsíční diskontované pokladní poukázky, americké dolary a německé marky. V červenci 1996 BSE představila centrální evropský index pro cenné papíry CESI (Central European Stock Index). Uvedení tohoto indexu bylo výsledkem snahy o uţší spolupráci burz ve středoevropském regionu. Index v té době plnil velmi pozitivní úlohu indikátoru trhů zemí střední Evropy. CESI je vypočítáván kontinuálně ze dne na den Burzou cenných papírů v Budapešti. Jeho komponenty byly původně nejlikvidnější kotované společnosti obchodované 51

na burzách v Praze, Bratislavě, Budapešti a Varšavě. Revize báze CESI indexu se dělala pravidelně dvakrát ročně (k 31. říjnu nebo k 30. dubnu příslušného roku), na základě výsledků uplynulého pololetí (mezi 1. říjnem a 31. březnem, resp. mezi 1. dubnem a 30. zářím). Po přijetí zúčastněných zemí do EU a v důsledku dalšího rozvoje kapitálových trhů zemí V4 se poţadavky a priority účastníků trhu změnily a index 28 CESI postupně přestal vyhovovat potřebám trhu, který se více orientuje na "benchmark" indexy počítané v reálném čase. Proto na zasedání Výboru CESI v říjnu 2005 v Budapešti rozhodl generální ředitel budapešťské burzy, která vlastnila a zpracovala index o ukončení výpočtu a jeho publikování. Posledním dnem, kdy byl index CESI vypočten a publikovaný, byl 30. prosinec 2005. V roce 1997 BSE povolila vstup i zahraničním investorům. V listopadu 1998 dochází k zahájení nového obchodního systému MMTS, které uţ je plně elektronické a úplně nahrazuje původní systém obchodování. Systém MMTS přinesl pro burzovní trh několik výhod. Rozšířil moţnosti obchodování za hranice Budapešti, doba obchodování byla prodlouţená, zvýšil transparentnost trhu. Systém povoluje aţ 250 obchodníků, který mohou vytvořit aţ 30 000 transakcí za den, coţ prakticky znamená, ţe neexistuje časový limit pro obchodování v systému a objem obchodů se výrazně zvýšil. V roce 2000 se systém MMTS I rozšiřoval o trh s deriváty, který je obsluhován systémem MMTS II. Burza cenných papírů Budapešť se stala v červnu 1999 prvním přidruţeným členem Federace evropských burz a 1. 5. 2004 jejím řádným členem. Koncem roku 1999 se objevují snahy o transformaci BSE do společnosti s kapitálovou účastí. Jeden z prvních kroků byl přijat na mimořádné valné hromadě, kde se rozhodlo o rozdělení aktiv mezi členy Burzy. Burza cenných papírů jako společnost s kapitálovou účastí vzniká v červenci 2002. Po podpisu dohody v roce 2003 s Deutsche Börse AG získává burza přístup k elektronickému obchodnímu systému XETRA, coţ jí umoţnilo přímé obchodování s cennými papíry kótovanými na frankfurtské burze cenných papírů. Významným faktem v historii burzy bylo přistoupení rakouské společnost Wiener Börse und Österreichische Kontrollbank AG, která zvýšila rating BSE a důvěru mezi investory.

3.2.2 Trhy BSE Obchodování v rámci BSE probíhá v závislosti na druhu investičního instrumentu na 5 trzích: 1. Trh majetkových cenných papírů (akcie, investiční fondy, investiční certifikáty, kompenzační poukázky) 52

2. Trh dluţných cenných papírů (dluhopisy, hypoteční listy, podnikové dluhopisy) 3. Derivátový trh (futures, opce) 4. Trh s komoditami (pšenice, futures na pšenici, opce na pšenici, futures na zlato) 5. Neregulovaný trh (warranty, neregulované CP) V rámci trhu s akciemi se CP dělí do dvou skupin. A to: kategorie "A" a kategorie "B". Instrumenty zařazené do kategorie "A" musí splnit vedle zákonných poţadavků doplňkové kritéria jako minimální trţní kapitalizaci 2,5 mld.. HUF s počtem akcionářem více neţ 100. Zároveň délka podnikatelské činnosti musí probíhat minimálně 3 roky. Tyto CP jsou v obecně likvidnější a mají širší vlastnickou strukturu. Vytvoření kategorie "B" podmínily snahy BSE o zvýšení likvidity a vytvoření prostoru pro střední a menší podniky emitovat své akcie. Proto pro uvedení na burzu akcií v kategorii "B" stačí splnění zákonných podmínek stanovených podle Zákona o kapitálových trzích. Od března 2001 otevřela BSE neregulovaný trh. Jedná se o mimoburzovní trh, kde jsou k dispozici akcie, které oficiálně ještě nejsou na seznamu BSE, ale uţ patří na uznávaný trh. Přijaté CP se dále dělí do dvou kategorií: 1. Kategorie 1: CP, které splnily výše uvedené podmínky a zároveň se podle BSE a Keller Rt. jeví jako vysoce přípustné pro uvedení na trh. 2. Kategorie 2: CP, které dosáhly základní kritéria.

3.2.3 Obchodování na BSE BSE vyuţívá pro obchodování na burze systém MMTS (Multi Market Trading System), který oproti obchodním systémem zbývajících burz zemí V4 se liší v tom, ţe nevyuţívá instituci tvůrce trhu. Implementace systému proběhla ve dvou fázích. V první fázi systém pod označením MMTS I zahájil obsluhu peněţního trhu, která se později rozšířila i na trh s deriváty v druhé fázi v systému MMTS II. Obchodní systém MMTS je plně automatizovaný elektronický online systém. Řízení probíhá prostřednictvím objednávek, které monitoruje a následně páruje, přičemţ vyuţívá dva způsoby algoritmů: Algoritmus zaloţený na rovnováţné ceně, kde systém zhodnotí zadané příkazy a určí rovnováţnou cenu, Maximalizující objem obchodů. Algoritmus kontinuálního párování objednávek, který pracuje na základě principu cenové a časové priority. 53

Obchodování probíhá ve dvou fázích: 1. Otevřená fáze 2. Volná fáze Samotná otevřená fáze sestává ze dvou pod-fází: otevíracího sběru příkazů a fáze zahajovacích transakcí. V této fázi se vyuţívá algoritmus zaloţený na rovnováţné ceně. Ve volné fázi jsou transakce uzavírána podle nepřetrţitého porovnávání algoritmů, čili algoritmu kontinuálního párování objednávek. Reakcí na rostoucí poptávku po finančních instrumentech bylo zahájení obchodování systémem MMTS II., který obsluhuje trh s deriváty. Tento systém pouţívá stejné algoritmy jako promptní trh, čili nákupní a prodejní cenu stanoví tvůrce trhu. Pro obchodování na neregulovaném trhu nabízí BSE moţnost vyuţití neregulovaného systému MMTS. Obchodování s CP v první kategorii je zajištěno Burzou v obchodním systému MMTS I, přičemţ obchodníci z neregulovaného trhu musí podepsat s burzou smlouvu k pouţívání systému, která mu zároveň dává moţnost přístupu k průběţným informacím o cenách daných CP. Obchodování probíhá stejně ve dvou fázích jako v systému MMTS I. Jelikoţ ale k vyrovnání transakcí dochází mimo burzu, a proto se na ně nevztahuje podpora garančního systému.

3.2.4 Vypořádání obchodů na BSE Vyrovnání burzovních obchodů je zajištěno společností KELLER as Central clearing House and Depository, která působí nezávisle na burze. K vyrovnání dochází na základě principu dodání CP versus platba v době T +3 pro majetkové CP a době T +2 pro dluhopisy. V květnu 2002 společnost KELLER představila Instituci centrální protistrany tzv. CCP, která garantuje provedení transakce i v případě, ţe dojde k nezaplacení nebo nedodání CP. V tom případě se CCP stává prodejcem nebo kupujícím, čímţ garantuje akceptování transakce. Rovněţ spolu s burzou dochází k vyrovnání transakcí v termínu T +5, v případě dluhopisů T +2. Pro CP z druhé kategorie se doba vyrovnání pohybuje v termínu T +1 aţ T +7. Neregulovaný trh obchoduje ve stejných hodinách jako burza.

3.2.5 Burzovní indexy Tak jako řada ostatních burz, tak i BSE kalkuluje několik burzovních indexů. Hlavní oficiální index BUX, oficiální akciový index BUMIX a regionální blue-chip index CETOP20. V této podkapitole se zaměříme pouze na jeden a to na index BUX. Tento index měří výkonnost 54

sekce akciové burzy a poskytuje investorům aktuální informace o vývoji trţních cen akcií. Báze byla stanovena 02. 01. 1991 na hodnotě 1 000 bodů. Je počítán v reálném čase, které BSE kaţdých pět sekund na základě aktuálních trţních cen vypočítává. K aktualizaci indexu dochází dvakrát do roka a to v březnu a září. Index se počítá dle následujícího vzorce: n Σ pit × qiT × Di i=1 BUXt = K × ----------------------------------- × 1000, kde: n Σ pi0 × qiT i=1 i = série akcií zahrnutých v indexu n = počet akcií zahrnutých v indexu pit = aktuální cena série akcií zahrnutých v indexu pi0 = průměrná cena série akcií v den stanovení báze, nebo v den předcházející zařazení nové emise do indexu qiT = počet akcií příslušné série akcií zahrnutých do báze indexu Di = faktor (s odlišnou hodnotou pro kaţdou sérii akcií), který očišťuje kurz o vliv dividend K = přizpůsobovací faktor zajišťující kontinuitu indexu

55

Obrázek č. 6 Vývoj indexu BUX (01. 04. 1997 – 08. 04. 2013)

Zdroj: http://bse.hu/menun_kivuli/Graphics/bux_historical

Z výše uvedeného obrázku vidíme vývoj indexu od 01. 04. 1997 aţ do 08. 04. 2013. I z tohoto můţeme určit maximum a minimum indexu. Dle hodnot index dosáhl minima 02. 10. 1998 a to v bodech 3 176,22 a maxima dne 24. 07. 2007 v bodech 30 132,35.

56

4 Komparace vybraných burz V praktické části se pomocí metody komparace pokusím porovnat jednotlivé burzy mezi sebou z několika různých hledisek. Nejprve to bude vliv historických událostí na vývoj burz a blízká budoucnost. Dále komparace vývoje počtu kótovaných společností a nakonec komparace trţní kapitalizace domácích akcií. Hlediska jsou vybrána a seřazena tak, aby na sebe navazovala a kaţdá další stavěla a vycházela z té předchozí. Proto je v samotných komparacích vyuţíván příčinný vztah.

4.1 Metoda komparace Neţ se pustím do konkrétních oblastí, kde budu jednotlivé burzy cenných papírů komparovat, ráda bych vysvětlila metodu komparace. „Komparace (srovnání) je jednou z nejpoužívanějších vědeckých metod práce. Umožňuje stanovit shody a rozdíly jevů či objektů. Při srovnávání se zjišťují shodné či rozdílné stránky různých předmětů, jevů, úkazů či ukazatelů. Srovnávací kritérium může být vymezeno věcně, prostorově nebo časově. V podstatě existuje dvojí způsob srovnávání: srovnávání pojetí problémů, názorů, premis jako vytváření, ověřování či zdůvodňování vlastního stanoviska (postupu, úvah); srovnávání jako nástroj měření, zjišťování, objektivizace a hodnocení dosažených výsledků (např. ukazatelů). Na základě komparace lze vyslovovat vědecké závěry, nicméně není to vědecká metoda nevyvratitelná a samotnou komparaci nelze použít jako přímý vědecký důkaz.“20

4.2 Vliv historických událostí na vývoj burz a blízká budoucnost 4.2.1 Události 20. století Z jiţ popsané historie jednotlivých burz lze nalézt společné jmenovatele. Tím hlavním je skutečnost, ţe všechny země kromě Ruské federace měly před 2. světovou válkou burzy cenných papírů, jejichţ činnost byla v okamţiku vypuknutí války ukončena. Po skončení 20

ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty: nejen pro ekonomy a manažery. 2011. vyd. Brno: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3510-5. Str. 32-33.

57

válečného konfliktu se Polsko pokusilo obnovit činnost své burzy, ale brzká okupace Sovětským svazem přerušila jejich plány a východní Evropa spolu s Československem se stala součástí sovětského bloku s totalitním reţimem. Počátek 2. světové války znamenal konec pro burzy s cennými papíry.

4.2.2 90. léta 20. století a období privatizace O znovuotevření svých burz mohly státy uvaţovat aţ na počátku 90. letech 20. stol., kdy došlo k převratu a pádu Sovětského svazu. Během následujících let, jak uţ bylo řečeno, vznikly burzy právě v České republice, Polsku a Maďarsku. Vzniku současné Moskevské burze (ME) předcházelo nejprve zaloţení Moskevské mezibankovní měnové burzy (MICEX) v roce 1992 a později v roce 1995 spojením různých regionálních burzovních hal vznikla elektronická akciová burza Russian Trading System (RTS). V tomto období porovnám privatizační strategii a metody v CEEC, konkrétně Maďarsku, Polsku a České republice (dále HU, PL, CZ). Níţe popsaný rozbor poslouţí k lepšímu pochopení vývoje akciových burz. Jaký to mělo vliv na vývoj daných burz z hlediska počtu kótovaných společností, je rozebráno v kapitole 4.2 Experimentování s reformami v 80. letech 20. století prováděly závodní rady pouze v zemích Maďarska a Polska. Hlavními prioritami privatizace bylo u HU efektivita, u PL efektivita a rychlost, u CZ rychlost a rovnost. Cíle, kolik procent majetku má být zprivatizováno, se u jednotlivých zemí rovněţ lišily. Cíl HU zprivatizovat 30-35 % státního majetku; 2 200 státních podniků v letech 1990-93. Cíl PL zprivatizovat 50 % veškerých podniků v letech 1991-95. Cíl CZ zprivatizovat 60 % majetku státních podniků ve dvou vlnách během 5 let. Hlavní metody privatizace - přímý prodej u všech zemí, kuponová privatizace v ČR, PIPOs u HU a PL. PIPOs (Privatization Initial Public Offerings) znamená to samé jako běţné IPO tedy počáteční veřejná nabídka akcií, ale tato proběhla v rámci privatizace. Opět u HU a PL byla privatizace postupná a proběhla teprve aţ potom, co došlo k restrukturalizaci, zatímco v CZ proběhla privatizace před restrukturalizací ve dvou vlnách 1992 a 1994, kromě ocelářského, těţebního a telekomunikačního sektoru. Poslední zajímavostí je účast zahraničních investorů. V HU byla jejich účast ve více neţ 70% případů, v PL ve více neţ 10% případů a v CZ ve více neţ 20% případů.

58

4.2.3 Světová finanční krize v roce 2008 Dalším významným milníkem byl rok 2008 a konkrétně konec léta, kdy se v Evropě začaly projevovat důsledky ekonomické krize započaté v USA. Varšavská burza v tomto období vykazovala nepřetrţitý rozvoj, protoţe polská ekonomika zaznamenala ekonomický růst v roce 2009 jako jediná země Evropské unie. Důkazem můţe být nárůst trţeb WSE z $62,4 milionů v roce 2008 na $70,0 milionů v roce 2009.

4.2.4 Blízká budoucnost vybraných burz Moskevská burza v minulém roce zaznamenala propad zobchodovaných objemů o téměř 40 %, i přesto ţe index Micex posílil o 5,4 %. „Její vedení doufá, že chystané změny pravidel, které ji přiblíží západním standardům, přitáhnou jednotlivce i institucionální investory. Mezi novými opatřeními figurují požadavek na vedení účetnictví podle mezinárodních účetních standardů, vytvoření centrálního depozitáře cenných papírů a účast v mezinárodním clearingovém systému, který urychlí vypořádávání obchodů.“21 Moskevská burza chce mimo jiné vstoupit na burzu úpisem primárních akcií (IPO). „Výsledek úpisu naznačí pokrok v jednom z často proklamovaných cílů kabinetu Dmitrije Medveděva, který se z ruské metropole snaží udělat mezinárodní finanční centrum a zvrátit trend, kdy ruské firmy při burzovních premiérách raději volí zahraniční trhy, zejména burzu v Londýně.“22 Podle agentury Reuters došlo 9. 4. 2013 k diskuzi o splynutí Vídeňské a Varšavské burzy. Vídeňská burza v rámci CEE Stock Exchange Group kontroluje českou, slovinskou i maďarskou burzu a nyní uvaţuje o spojení s varšavskou burzou. To by přineslo propojení dvou největších burz střední a východní Evropy.23 Praţskou burzu podle výhledů nečekají zářné zítřky. Počet zobchodovaných akcií na BCPP klesl od roku 2005 z 1764,9 mil. ks na 637,2 mil. ks v roce 2011. Nabídka obchodovaných

21

IPO Moskevské burzy otestuje přitaţlivost ruského finančního trhu. In: Patria [online]. 2013 [cit. 2013-0414]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2248417/ipo-moskevske-burzy-otestuje-pritazlivostruskeho-financniho-trhu.html 22

IPO Moskevské burzy otestuje přitaţlivost ruského finančního trhu. In: Patria [online]. 2013 [cit. 2013-0414]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2248417/ipo-moskevske-burzy-otestuje-pritazlivostruskeho-financniho-trhu.html 23

UPDATE 1-Austrian bankers back Vienna-Warsaw bourse tie-up. In: Reuters [online]. 2013 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2013/04/10/austria-poland-exchanges-idUSL5N0CX3NL20130410

59

titulů uţ se několik let nemění (viz. Tabulka č. 4 v další kapitole), poplatky tuzemských brokerů neodpovídají poskytovaným sluţbám a investora spíše odradí.

4.3 Komparace počtu kótovaných společností Jedním z ukazatelů velikosti a atraktivnosti burzy je počet kótovaných společností. Čím více společností k obchodování burza nabízí, tím více investorů, spekulantů a traderů, které potřebuje ke své existenci, přiláká. Samotné číslo úplně přesně nereflektuje úspěšnost dané burzovní instituce, protoţe ta je silně omezena řadou faktorů pocházejících z ekonomiky dané země.

Proč jsou níţe uvedená čísla malá, nebo velká vysvětlím při rozboru vývoje

jednotlivých burz. Data, která jsou uvedena níţe v tabulce, pochází ze zdroje FESE, neboli Federace evropských burz. Data zahrnují jak domácí, tak zahraniční společnosti, a jsou součtem společností zapsaných na všech trzích. Udělala jsem podrobnější analýzu posledních tří let, zejména kvůli moskevské burze, která funguje v současné podobě aţ od roku 2011 a rovněţ zmínila roky 2000 a 2005 u ostatních burz pro získání širšího přehledu. Tabulka č. 4 Vývoj počtu kótovaných společností na vybraných akciových burzách

Období prosinec 2000 prosinec 2005 prosinec 2010 prosinec 2011 březen 2012 červen 2012 září 2012 prosinec 2012 leden 2013 únor 2013

BCPP (Praha)

BSE (Budapešť)

WSE (Varšava)

ME (Moskva)

151 39 27 26 26 27 28 29 28 28

60 44 52 54 52 53 52 52 52 52

211 241 585 777 799 831 855 867 869 872

NA NA NA NA 324 324 297 293 291 288

Zdroj: www.bcpp.cz, www.fese.eu, http://world-exchanges.org, (Vlastní tvorba)

Praţská burza mezi léty 2000 a 2010 zaznamenala obrovský pokles v počtu kótovaných společností, ze 151 na 27, a od roku 2010 se stav téměř nezměnil. Důvodů je hned několik. Česká republika při přechodu z centrálně řízené ekonomiky na trţní ekonomiku prošla tzv. kuponovou privatizací. Ta způsobila rekordní mnoţství nabídky akciových titulů na BCCP. Naopak od BSE a WSE (tabulka tyto roky z 90. let nezobrazuje), které se vyznačovaly malým počtem obchodovaných titulů, protoţe jejich preference byla pro standardní metodu 60

privatizace, která měla vyšší nároky na zapsání se na burzu, coţ je ochránilo před přílivem relativně malých společností. Likvidita měřena pomocí ukazatele doby obratu/kapitalizace se zdála mnohem vyšší v Maďarsku a v Polsku oproti České republice. V pozdních letech 1998, byl denní obrat v Budapešti a ve Varšavě okolo 30 mil. dolarů v porovnání s 15 mil. dolarů v České republice. Nízká likvidita, nedostatek trţní disciplíny a transparentnosti přiměl vládu k odepsání 1 300 emisí jiţ v roce 1997. Od té doby počet titulů ustavičně klesal aţ do prosince 2010. Zajímavostí jsou vysoká čísla na Varšavské burze, která v kaţdém zobrazeném období zaznamenává růst. Vývoj na WSE je opačný oproti vývoji na BCPP pokud bereme v potaz i 90. léta 20. století. Postupná privatizace pomocí IPO a přímého prodeje nezpůsobila umělý narůst upsaných společností, naopak vybudovala postupný pevný základ pro burzu cenných papírů ve Varšavě. Charakteristickým rysem je striktní a pečlivý kontrolní systém, který zvyšuje transparentnost a poskytuje ochranu při obchodování. K významnému nárůstu na WSE přispělo otevření dalšího trhu NewConnect v roce 2007. „S cílem zlepšit investorům příležitost zhodnocení prostředků a umožnit přístup ke kapitálu společnostem, které rychle rostou, nemají dlouhou historii a bylo by pro ně jak technicky obtížné, tak neúnosně nákladné hledat investory na hlavním trhu burzy.“24. Po 6 letech své existence má kótovaných 439 společností. BSE měla v prosinci 2010 zapsaných 60 společností a k únoru 2013 je to 52. Nedošlo tady k výraznému poklesu jako na BCPP, ale od roku 2010 vidíme podobný vývoj, který koreluje s vývojem praţské burzy. ME vznikla 19. 12. 2011 a krátce po svém vzniku v březnu 2012 kótovala 324 společností, jejichţ počet se do února 2013 zúţil na 288.

4.4 Komparace vývoje trţní kapitalizace domácích akcií „Význam burzy se zpravidla hodnotí dle ročního objemu obchodů s cennými papíry, které se na ni uskutečnily nebo podle celkové tržní kapitalizace zde obchodovaných cenných papírů.“25 Pro vlastní potřeby komparace jsem zvolila komparaci trţní kapitalizace domácích akcií, které mají na burzách majoritní zastoupení, kromě BCPP viz tabulka č. 5. 24

Co je a co není New Connect. In: Patria [online]. 2011 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/1832076/co-je-a-co-neni-new-connect.html 25 REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy: zdroj financování. Praha: Grada Publishing a.s. 2007. ISBN 978-80-247-6339-2. Str. 15

61

Tabulka č. 5 Počet kótovaných společností k 31. 3. 2013 Burza BCPP BSE WSE ME

Domácí 17 51 851 285

Zahraniční 11 1 24 1

Zdroj: www.fese.eu, www.world-echanges.org, (Vlastní tvorba)

V následující tabulce č. 6 je uveden vývoj trţní kapitalizace v období 2003 aţ březen 2013 pro burzy BCPP, BSE, WSE, současné ME a bývalé MICEX před spojením se RTS. Tabulka č. 6 Tržní kapitalizace domácích akcií v mil. USD, konci daného roku (31.12) Období BCPP (Praha) 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 01/2013 02/2013 03/2013

17 678,40 29 551,10 36 639,00 45 693,40 70 485,50 41 758,50 44 832,20 42 394,30 37 785,50 37 163,30 35 256,80 33 905,10 32 141,90

BSE WSE (Varšava) (Budapešť) 16 662,90 37 020,30 28 597,80 70 530,90 32 575,70 94 028,50 41 934,50 148 848,90 46 195,60 211 620,20 18 465,40 90 815,50 30 036,60 150 961,50 27 708,40 190 705,90 18 773,00 138 244,20 20 760,20 177 408,40 22 599,10 177 375,60 20 857,10 172 662,40 18 962,40 165 352,40

ME (Moskva) NA NA NA NA NA NA NA NA 770 609,00 825 340,50 880 800,30 827 239,30 773 977,40

MICEX (Moskva) NA NA NA NA NA NA 736 306,70 949 148,90 NA NA NA NA NA

Zdroj: www.fese.eu, www.world-echanges.org, www.bccp.cz, (Vlastní tvorba)

Samotná čísla ukazují jiţ několikrát zmíněnou trţní kapitalizaci, která se jednoduše počítá součinem aktuální ceny akcií a jejich mnoţstvím. Pro lepší komparaci vývoje jsem data upravila do grafu, kde lze názorně vidět rozdíl mezi vybranými burzami a jejich samostatný vývoj.

62

Graf č. 1 Komparace vývoje tržní kapitalizace: domácí akcie

Zdroj: www.fese.eu, www.world-echanges.org, www.bccp.cz, (Vlastní tvorba)

Výše uvedený graf č. 1 má společnou svislou osu, která vyjadřuje hodnotu trţní kapitalizace v milionech dolarů. Vodorovná osa znázorňuje období. Datové řady byly rozděleny do dvou formátů. Sloupcový graf a spojnicový graf, a to z důvodů, ţe ruský akciový trh nemá historii jako ostatní burzy a svými hodnotami je mnohonásobně převyšuje, proto byl zvolen sloupcový graf. Zbylé burzy cenných papírů mají společnou historii a pro lepší zobrazení vývoje byl zvolen spojnicový graf. Z grafu je patrný růst trţní kapitalizace aţ do roku 2008, kdy vlivem světové finanční krize došlo k poklesu. Hodnoty a vývoj BCPP a BSE jsou velmi podobné, přestoţe BSE se vyznačuje trojnásobným počtem společností, ze kterého se trţní kapitalizace počítá ( 51/17 viz tabulka č. 5). To poukazuje na obecně vyšší mnoţství emitovaných akcií a jejich vyšší hodnotu na burze BCPP. Varšavská burza v porovnání s těmito dvěma burzami dosahuje vyšších hodnot díky velkému mnoţství společností, které nabízí k obchodování. V roce 2007 byla trţní kapitalizace WSE 211,62 mld. USD tedy pouze 3,6x vyšší neţ průměr hodnot BCPP a BSE pro stejný rok, který je 58,34 mld. USD i přesto, ţe počet společností je 25x vyšší na WSE neţ průměr z počtu BCPP a BSE. Jedním z důvodů je otevření nového trhu 63

NewConnect v roce 2007, který se soustředí převáţně na malé a střední podniky. Ty se vyznačují nízkým počtem emitovaných akcií a jejich počáteční nízkou hodnotou. Moskevská burza dosahuje v porovnání s ostatními velmi vysoké hodnoty. V roce 2010 burza MICEX, ještě před spojením s RTS a před vznikem ME, vykazovala nejvyšší trţní kapitalizaci 949,15 mld. USD. Hned následující rok hodnota klesla na nejniţší úroveň 770,61 mld. USD a od té doby prošla mírným růstem, který se obrátil na počátku roku 2013 a v posledních měsících ME zaznamenala pokles aţ k hodnotám podobným jako na konci roku 2010.

64

5 Rozpad Evropské unie 5.1 Moţné příčiny rozpady EU Na konci roku 2009 oznámila nová vláda Řecka v čele s Jorgosem Papandreou několikanásobné zvýšení skutečného rozpočtového deficitu, konkrétně 12,5% hospodářského domácího produktu, stejně tak jako zvýšení rozpočtových schodků v letech, která budou následovat, oproti dosavadním odhadům. Nebude tak schopna dodrţet limit, který stanovil Pakt stability a růstu pro deficit veřejných financí, neboť maximální hranice poměru plánovaného nebo skutečného rozpočtového deficitu k hrubému domácímu produktu nesmí být vyšší neţ 3% a ta bude více neţ čtyřnásobně překročena. Toto oznámení prakticky znamenalo odstartování krize eurozóny, pro kterou se dodnes nenašlo řešení. Mělo za následek sníţení ratingu Řecka, tj. důvěryhodnosti při splácení závazků, ratingovými agenturami, které způsobilo vystoupání nákladů na obsluhu státního dluhu do té míry, ţe na počátku roku 2010 řecká vláda jiţ obsluhu státního dluhu nebyla schopna financovat. To jí znemoţnilo půjčování na finančních trzích a posléze byla vláda donucena poţádat o mezinárodní finanční pomoc. Zároveň začala pracovat na plánu úsporných opatření, která byla podmínkou získání finanční pomoci, a oznámila jako cíl sníţení státního rozpočtového deficitu na 2,8% hrubého domácího produktu a to do roku 2012. Tento plán jí byl Evropskou komisí schválen. Dalšími body úsporných opatření se staly návrhy reforem důchodového systému (zejména posunutí hranice odchodu do důchodu, omezení předčasných důchodů), daňového systému (zvýšení DPH, spotřebních daní) a plán sníţení mezd ve státním sektoru. Zavádění těchto nepopulárních opatření, způsobujících citelné zhoršování ţivotní úrovně, se nesetkalo u občanů s pochopením, protoţe krizovou situaci ve státě dávají za vinu machinacím bývalé vlády v letech 2004–2009. Došlo k mohutným demonstracím a stávkám, které přerostly v únoru 2010 v generální stávku. Tyto akce mnohdy vyústily v násilí, kdy docházelo k tvrdým střetům mezi účastníky akcí a policií. Přesto, ţe protesty byly policií potlačovány, nikdy zcela potlačeny nebyly. K nespokojenosti obyvatelstva přispěla i vysoká míra nezaměstnanosti. V dubnu 2010 vyjednaly státy eurozóny podmínky půjčky Řecku spolu s úvěry Mezinárodního měnového fondu. Jednalo se o 40 - 45 miliardách eur. Názory států na 65

finanční pomoc nebyly jednotné. Řada zejména německých politiků neviděla v jednorázové finanční pomoci smysl a pokládala ji za dočasné řešení. Skupina pěti německých profesorů ji vnímala jako porušování smluv Evropské unie a demokratických principů. Z tohoto důvodu podala ţalobu k ústavnímu soudu. Německa se také finanční pomoc Řecku jako největšího přispěvatele nejvíce dotkla, připadlo na něj 22 miliard eur. Nakonec zvítězil názor, ţe je třeba zabránit bankrotu Řecka a poskytnout mu čas dostat se z finančních problémů, protoţe by mohlo dojít k tzv. dominovému efektu. Panikou na finančních trzích by se výnosy dluhopisů ekonomicky slabších členů eurozóny mohly zvýšit na významnou úroveň a dluhovou krizí by mohly být zasaţeny další slabší členské státy eurozóny. Projekt jednotné evropské měny by byl ohroţen. Plán na záchranu byl tedy navzdory námitkám realizován. V květnu 2010 ministři financí eurozóny odsouhlasili finanční pomoc Řecku ve výši 110 miliard eur na období tří let, za kterou se Řekové zavázali dodrţovat navrţená úsporná opatření. Řecký premiér Papandreu označil výši finanční pomoci za „bezprecedentní“. Evropská centrální banka plán úsporných opatření uvítala, ale dala řecké vládě na srozuměnou, ţe bude muset v úsilí ušetřit pokračovat a vypracovat další plány. Jako reakce na tyto události vznikly záchranné instituce umoţňující předluţeným státům získání levnějších úvěrů. V květnu 2010 vznikl na základě dohody Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a členských států eurozóny Evropský nástroj finanční stability (EFSF - záchranný fond eurozóny) jako akciová společnost, která vládám, které nemohou získat peníze na otevřených trzích, můţe poskytovat půjčky. Téměř o rok později v březnu 2011 summit Evropské unie schválil vznik instituce Evropský stabilizační mechanismus, která v letech 2013 – 2017 nahradí EFSF. Jako další ochranný mechanismus byl schválen Pakt pro euro plus, který do určité míry můţe ovlivňovat fiskální politiku členských států Evropské Unie. Během poměrně krátké doby se předpoklad, ţe jednorázová finanční pomoc řecký problém vyřeší, ukázal jako mylný. To, čemu se mělo zabránit, se stalo. Prudce se zvýšila cena státních dluhopisů dalších států a ty byly nuceny poţádat o finanční pomoc. Prvním z nich bylo Irsko, kterému byla odsouhlasena finanční pomoc v celkové výši 85 miliard eur. Pomoc se skládala jednak z úvěru Mezinárodního měnového fondu, dále byl poskytnut úvěr z Evropského nástroje finanční stability. Na pomoci Irsku se podílely i Velká Británie, Švédsko a Dánsko, které poskytly bilaterální půjčky i kdyţ nejsou členy eurozóny. „Česká 66

republika poskytla záruky za 6,7 miliardy korun, pokud by Irsko svým závazkům nedostálo. Irsko se zavázalo snížit svůj rozpočtový schodek pod 3% hrubého domácího produktu. Termín mu byl prodloužen na rok 2015“.26 Poskytnutí finanční pomoci bylo podmíněno provedením značných úsporných opatření, ke kterým se irská vláda zavázala. V prosinci 2010 irská vláda předloţila restriktivní rozpočet pro následující rok. Kombinovala v něm sniţování rozpočtových výdajů, zejména v sociální oblasti a zvyšování daní. Tato strategie můţe však mít negativní dopad na ekonomiku státu. Stejný osud potkal o půl roku později jiţ třetí zemi eurozóny Portugalsko. Ministry financí Evropské unie mu byla schválena finanční pomoc v celkové výši 78 miliard eur a to formou úvěru Mezinárodního měnového fondu, další úvěr poskytl Evropský nástroj finanční stability. Česká republika se zaručila za 7,7 miliardy korun. Tuto garanci by musela zaplatit v případě, ţe by Portugalsko nesplnilo své závazky. Pomoc byla poskytnuta pod podmínkou provedení rozsáhlých úsporných opatření, do kterých spadá např. sníţení důchodů, zmraţení platů ve státní správě, zvýšení daní, jako v případě Řecka a Irska. Dalo se očekávat, ţe stejně jako v těchto zemích budou mít tato přísná úsporná opatření vliv na ekonomiku, zejména na růst hrubého domácího produktu. Sami Portugalci viděli budoucnost optimisticky a byli přesvědčeni o svém brzkém návratu na finanční trhy. Zatímco byl řešen problém dluhové krize v Portugalsku, situace Řecka se nikterak nelepšila, stále se nedalo hovořit o tom, ţe by ekonomická a rozpočtová situace byla stabilizována. Vlivem přísných restriktivních rozpočtových úsporných opatření (zejména v sociální oblasti), zmrazováním platů ve státním sektoru, zvýšením daně z přidané hodnoty a spotřebních daní došlo k prohlubování hospodářské recese, která trvala mnohem déle, neţli se předpokládalo. Tato situace měla za následek neuspokojivý stav ve vývoji reálného hrubého domácího produktu. Jeho pokles vedl k tomu, ţe veřejné rozpočty nevykazovaly takové příjmy, jaké se očekávaly a jakých by bylo potřeba. Rozpočtové schodky si zachovávaly svou vysokou úroveň, k jejich sniţování docházelo jen velmi pomalu a veřejný dluh se stále zvyšoval. Řecko se dostávalo pod tlak. Na jedné straně to byla nutnost plnit ukazatele, které podmiňovaly získání financí od Evropské unie, na druhé straně věřitelé, Mezinárodní měnový fond a členské státy eurozóny. Ukazovalo se, ţe nastavená úsporná opatření nestačí ke splnění slíbených závazků, proto řecká vláda zavedla další úsporná opatření. Ta nevedla k ţádnému

26

EU schválila 85 mld. EUR pomoci Irsku, zárukou se na ní bude podílet i ČR. http://www.patria.cz, 29.11.2010

67

pozitivnímu výsledku, celá situace se jenom zhoršila. Vyrovnávání rozpočtových deficitů bylo ještě pomalejší, státní dluh rostl, reálný hrubý domácí produkt vykázal ještě niţší úroveň. Bylo jasné, ţe suma prostředků ve výši 110 miliard eur poskytnutá Řecku v rámci prvního tříletého záchranného plánu, nebude dostačující. Plán, který uvaţoval o sníţení rozpočtového deficitu a řeckého veřejného dluhu na přijatelnou úroveň v průběhu tří let a o návratu Řecka na finanční trhy po těchto třech letech fiskální konsolidace ztroskotal. Tento plán neuvaţoval s dopady nekompromisních souborů rozpočtových úsporných opatření na ekonomický růst státu. Přitom s touto problematikou jsou bohaté zkušenosti. V roce 2007 vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zprávu o řešeních fiskálních konsolidací rozpočtů různých států v období uplynulých třiceti let. V tomtéţ roce se o tomto problému vydala zprávu i Evropská komise. Ve zprávách bylo zhodnoceno, jaké druhy úsporných rozpočtových opatření jsou nejúčinnější, v jakém časovém úseku je optimální je provádět tak, aby výsledný efekt byl co nejdelší. Obě zprávy se ve svých závěrech shodly. Z úspěšných případů vyplynulo několik podmínek, z nichţ minimálně dvě byly porušeny jiţ v počátku, při schvalování plánu řeckých úsporných opatření.: -

větší naději na úspěch má orientace na sníţení výdajů, přináší lepší a trvalejší výsledky, získávání financí do rozpočtu zvyšováním daní má za následek krizi

-

reformy jsou úspěšnější a mají trvalejší charakter, je-li jejich realizace rozloţena do delšího časového úseku

Sledováním vývoje výsledků fiskální konsolidace v Řecku se zjistilo, ţe bude třeba podniknout další, ještě rozsáhlejší kroky k záchraně Řecka. Na podzim roku 2011, jiţ po šestnácti měsících od první finanční pomoci se začala plánovat další fáze pomoci Řecku. Objem nezbytných finančních prostředků byl stanoven na 130 miliard eur. Růst řeckého veřejného dluhu byl tak rychlý, ţe vznikly obavy, ţe by mohl překročit hranici 200% hrubého domácího produktu. Byla tedy navrţena částečná restrukturalizace formou částečného odpisu dluhu. Ke schválení druhého programu pomoci Řecku došlo v únoru 2012 a obě navrţené moţnosti byly uskutečněny. Řecko dostalo úvěr z Mezinárodního měnového fondu a z Evropského nástroje finanční stability a zároveň byla odepsána hodnota řeckého veřejného dluhu ve výši 75%. Toho bylo docíleno výměnou dluhopisů soukromých investorů, kteří takto přišli o zhruba 75 % prostředků, které do řeckého veřejného dluhu investovali. Evropská centrální banka zaručila, ţe se vzdá zisku z řeckých státních dluhopisů, které v dřívějším stresovém 68

období nakoupila, stejně se přislíbily zachovat národní centrální banky v zemích eurozóny. Rovněţ bylo zrealizováno sníţení úroků placených z úvěrů, které byly Řecku poskytnuty během prvního pomocného programu v roce 2010. Plánem všech opatření je sníţení řeckého veřejného dluhu na 120,5 % hrubého domácího produktu v roce 2020 z nynějších 160%. Řecká vláda se musela zavázat ke zřízení účtu, na který budou předem ukládány prostředky na splácení dluhů v předstihu k aktuálnímu čtvrtletí. Toto opatření by mělo zvýšit důvěryhodnost. Dále dostala za úkol upřednostnit výdaje na obsluhu veřejného dluhu před ostatními výdaji a toto pravidlo zakotvit do legislativy. Dále vláda přislíbila provedení dalších úsporných fiskálních opatření během roku 2012. Zhruba ve stejné době, kdy se schvalovala druhá vlna pomoci Řecku, vydal Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a Evropská komise „důvěrnou zprávu“, která seznamuje významné evropské politiky s rizikovým scénářem vývoje v Řecku. Varuje v ní před důsledky, které by mohlo přinést nesprávné anebo nevčasné provedení opatření řeckou vládou. „Těmi by mohlo být setrvání zadlužení Řecka na stávajících přibližně 160% hrubého domácího produktu v roce 2020, čili by vůbec nemuselo dojít ke kýženému snížení dluhu. Za těchto nepříznivých okolností by byla potřeba finančních prostředků již dnes dalších 70 miliard eur nad výši poskytnuté pomoci.“27 Opodstatněnost tohoto varování se projevila jiţ o sedm měsíců později, kdy Řecko oznámilo, ţe nedokáţe dodrţet plán sniţování rozpočtového deficitu a tím ani dohodu o druhé vlně finanční pomoci. Bylo to zaviněno uplatňováním dalších úsporných opatření zavedených jako vyhovění jedné z podmínek pro poskytnutí pomoci. Řecká vláda poţádala o dvouletý odklad plnění úsporného plánu. Řecký ministr financí se vyjádřil, ţe pomalý postup při sniţování deficitu si vyţádá další finance, částku zhruba 15 miliard eur. Zároveň řekl, ţe doufá, ţe se Řecko pokusí najít způsob, jak finance získat z jiných zdrojů, bez zahraniční pomoci. Řecko v té době ochromila generální stávka odborů. Proti plánovaným úsporám, které sniţují jejich ţivotní úroveň, protestovaly miliony Řeků. „Bez těchto opatření by však Řecku nebyla vyplacena další část zahraniční finanční pomoci ve výši 31,5 miliardy eur, kterou nutně potřebovalo.“28

27 28

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2013705/bude-tato-pomoc-pro-recko-posledni-tajna-zprava-trojky-rika-ze-nemusi-byt.html . http://byznys.ihned.cz 26. 9. 2012.

69

Všechny kroky provedené k záchraně Řecka a jeho setrvání v eurozóně se v této fázi minuly účinkem. Hrubý domácí produkt zaznamenal propad o více neţ 20%, míra nezaměstnanosti vzrostla na více neţ 25%, veřejný dluh se zvýšil na téměř 190% HDP. Zcela aktuálním problémem, který řeší Evropská unie je Kypr, který jako v pořadí pátá země eurozóny poţádal o pomoc. Stalo se tak v červnu 2012. Kypr doplatil na provázanost své ekonomiky s Řeckem. Rozsáhlý bankovní sektor, který je jedním ze dvou hlavních pilířů ekonomiky země, se dostal do krize. Kyperské banky značně investovaly do výnosných, ale rizikových řeckých státních dluhopisů. Sníţení jejich hodnoty v souvislosti s odpisem dluhů řeckých bank jim způsobilo neúnosné ztráty. Účelem projednání podmínek poskytnutí pomoci Kypru. V březnu 2013 se proběhlo jednání ministrů financí eurozóny o finanční pomoci Kypru. Bylo rozhodnuto, ţe Kypru bude poskytnuta finanční pomoc ve výši 10 miliard eur. Jednou z podmínek bylo, ţe provede takzvané jednorázové zdanění vkladů v bankách. „Vklady do 100.000 eur měly být zdaněny 6,75%, ostatní vklady 9,9%. Tato podmínka kyperskou stranu šokovala a zneklidnila celou eurozónu. Objevily se obavy z opakování tohoto řešení v případech ekonomických potíží dalších zemí, obzvláště po výroku šéfa Eurogroup, který toto řešení označil za budoucí vzor. Prohlášení vyvolalo pobouření mezi politiky“.29 První návrh plánu na poskytnutí pomoci, jenţ obsahoval podmínku zdanění všech vkladů, nebyl kyperským parlamentem schválen. Po týdnu vyjednávání došlo k dohodě mezi kyperským prezidentem a zástupci Eurogroup, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu o podmínkách pomoci Kypru. Hlavním bodem plánu se stala restrukturalizace dvou největších bank Laiki a Bank of Cyprus a omezení přebujelého bankovního sektoru. Vklady do 100.000,- eur zůstanou nedotčeny, ostatní budou zdaněny. Celkem Kypr potřebuje na záchranu před bankrotem asi 23 miliard eur. Záchranný úvěr bude činit 10 miliard eur, 13 miliard si země musí opatřit vlastními silami. Část peněz plánuje získat zdaněním bankovních vkladů a omezením bankovního sektoru, bude zřízen fond solidarity, uvaţuje se o privatizaci státního majetku a o prodeji části zlata. Byla připravena úsporná opatření zahrnující sníţení platů státních zaměstnanců a důchodů, zvýšení daní

29

http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/kypr-pomoc-od-eu-dostane-zaplati-za-to-ale-vsichni-kdo-maji-sve-uspory-v-kyperskychbankach-010692S

70

z přidané hodnoty, spotřebních daní a kritizované daně z příjmu právnických osob. Ekonomiku státu čeká dlouhodobá recese, v letošním roce podle nejnovějších odhadů aţ 15%. Krize eurozóny přes veškeré snahy nekončí, naopak, objevují se další kandidáti na pomoc. Cíle Smlouvy o Evropské unii, kterými jsou usilování o „udrţitelný rozvoj, zaloţený na vyváţeném hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně trţním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku“ se nenaplňují. V názorech na příčiny krize v eurozóně se politici neshodují. Vzniklo jakési pomyslné rozdělení eurozóny na jiţní zadluţené země a severní země, které je musí zachraňovat. Severní průmyslové státy s vyspělými ekonomikami, v čele s Německem, se přiklání k názoru, ţe za problémy si jiţní státy mohou samy, způsobily si je totiţ nezodpovědností při sestavování a dodrţování státního rozpočtu, v případě Kypru politikou „daňového ráje“ a s tím souvisejícím příliš velkým bankovním sektorem, který krizi zavinil riskantní strategií v oblasti dluhopisů. Nápravu vidí v seškrtání výdajů, v rozpočtové disciplíně a zvýšení daní jako zdroje peněz do státního rozpočtu. Států v dluhových potíţích v eurozóně přibývá, ochota jim pomáhat je stále menší. Toto hledisko nebere v úvahu skutečnost, ţe hospodářství jiţních zemí jsou zaloţena na zcela jiných principech. Mají menší podíl průmyslu, vzhledem ke své geografické poloze mají větší podíl cestovního ruchu a s tím souvisejících sluţeb, nejsou tedy orientovány na export, který je pro ekonomiku státu důleţitý. Tím mají omezený příjem do státního rozpočtu a méně prostředků na výdaje. Jednou z moţných příčin rozpadu Evropské unie by bylo rozhodnutí tyto země nezachraňovat, nechat je z unie vystoupit. Nebylo by to pro ně tak špatnou volbou, některé ekonomické špičky (např. Paul Krugman, drţitel Nobelovy ceny za ekonomii) to přímo doporučují. Zachránění ekonomiky je podle něj podmíněno opuštěním eura a návratem k bývalé měně. Ta by nejdříve výrazně oslabila, ale po nějakém čase by došlo k oţivení ekonomiky a země by se opět stala konkurenceschopnou. Postupně by se sníţilo její zadluţení. Další často diskutovanou moţností rozpadu Evropské unie je vytvoření takzvané dvourychlostní eurozóny, jejíţ jádro by tvořily Německo, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Finsko, Rakousko, Francie. Státy by vytvořily měnovou unii se silným eurem. Ostatním státům eurozóny by zůstala slabší varianta eura, nebo by se vrátily zpět k národním měnám. 71

Nezanedbatelnou příčinou je nárůst xenofobie. Německo jako nejsilnější ekonomický stát v Evropě je hlavním přispěvatelem na finanční pomoci státům v dluhové krizi. Jako takový má pochopitelně největší slovo při určování podmínek poskytnutí pomoci. Tyto podmínky vţdy znamenají nepopulární úsporná opatření, která obyvatelé takto postiţených států vnímají jako svévolné zhoršování jejich ţivotní úrovně, z kterého paradoxně viní toho, kdo jim pomáhá, namísto toho, kdo je viníkem. V Řecku nenávist k Němcům zašla jiţ tak daleko, ţe němečtí vládní představitelé jsou veřejně označováni za fašisty. Samotná myšlenka, která vedla k zaloţení Evropské unie jako jednotného solidárního společenství, tím ztrácí na významu. Průzkumy některých agentur ukázaly, ţe v budoucnost Německa jako člena Evropské Unie uţ nevěří více neţ 50% Němců. Dle zprávy periodika Der Spiegel byla v Německu zaloţena nová strana pod názvem Alternativa pro Německo. Její zahajovací sjezd se konal 11. dubna 2013. Strana má jako hlavní bod programu odchod Německa z eurozóny. Jejím plánem je, pokud v podzimních volbách překoná 5% hranici, bojovat ve Spolkovém sněmu za zrušení eura. Jakou cestou se Evropa vydá? Prioritou by měl být člověk a jeho ţivot, který je jedinečný, nikoliv ambice politiků hrát v rámci Evropy význačnou roli. Idea jednotné Evropy nemusí být ztracená, jen odloţená na pozdější dobu, aţ na to budou všichni připraveni. Pokud je naděje, ţe se situace států, které upadly do krize, zlepší rychleji, jestliţe opustí Evropskou unii, ať to udělají. Je to určitě lepší, neţli roky strádat hospodářskou recesí, ztratit suverenitu, dluh splácet dluhem, čelit nespokojené společnosti, ze které se vytratila radost. Tak to vidím já.

72

5.2 Vliv rozpadu EU na burzu cenných papírů O rozpadu Evropské unie se zatím pouze spekuluje, nejhorší prognózy, vzniklé po upadnutí států se slabšími ekonomikami do dluhové krize, se dosud nenaplnily. Státy, které získaly finanční pomoc, se snaţí dodrţovat podmínky úsporných opatření, ke kterým se zavázaly a doufají, ţe se jim těţkou situaci podaří překonat. Toto úsilí je provázeno sociálními nepokoji nespokojených občanů, vysokou nezaměstnaností a celkovou recesí, která bude mít dlouhodobý charakter. Skutečný vývoj situace v Evropské unii se nedá s jistotou předpovědět. Nejčastěji předpovídaným vývojem je vystoupení slabších států z eurozóny a jejich návrat k národním měnám, které devalvují, aby zabránily úniku kapitálu ze státu, a vytvoření tzv. silného jádra ekonomicky silnými státy se společnou měnovou, fiskální a daňovou politikou. Jejich snahou bude zachování eura, protoţe jsou silně hospodářsky provázané. Pokud by však skutečně došlo k rozpadu Evropské unie, tato událost by ovlivnila celý svět. Reakce finančních trhů by byla velice bouřlivá. Burzy se oprávněně obávají rozpadu Evropské unie, protoţe kaţdá taková ekonomická událost způsobí výrazný propad cen (alespoň krátkodobě). Trţní kapitalizace burz by tak výrazně poklesla, ceny by začaly padat vlivem hromadného ukončování pozic, objem obchodů by v tu chvíli byl obrovský díky panice, ale ve skutečnosti by investoři ztráceli své peníze a do budoucna by to znamenalo úbytek investic, trh se nejdříve potřebuje zotavit. Některé burzy by dokonce musely ukončit obchodování, protoţe jejich tituly by mohly dosahovat propadů tak výrazných, ţe by přesahovaly limity určující o kolik procent, se můţe daný trh za dané období propadnout. Rozpad EU by měl vliv i na bankovní sektor. Banky drţí kapitál, s kterým obchodníci na burze obchodují. Pokud by došlo ke kolapsu některých bank, mnozí by přišli o své peníze a opět by ubylo investorů. Jak by tedy burzy postupovaly: především by musely přepočítat hodnoty titulů obchodovaných v eurech na novou měnu. Vláda jejich států by měla vliv na to, jaký by stanovila směnný kurz, jakým způsobem by to probíhalo, jestli by svými mechanizačními nástroji podpořila stav ekonomiky. Ten by měl pozitivní vliv i na burzu, ale nemyslím si, ţe by se vláda soustředila přednostně na burzy. Co se týká zájmu významných investorů o koupi evropských burz, nedošlo by k ní podle mého názoru hned, ale postupně. Po uklidnění poměrů by mohlo dojít ke koupi menších burz. Burzy emitující vlastní akcie, např. MICEX, jak bylo v této práci jiţ uvedeno, by po jejich 73

propadu, ke kterému by došlo, mohly téţ přilákat investory. Zájem soukromých investorů bych nepředpokládala. Kupní cena burz by byla jistě niţší neţli před propadem, ale nemusela by nutně být podhodnocená. Panika můţe způsobit dramatický pokles cen, Ten se ale ustálí, aţ začnou probíhat obchody. Růstem a klesáním trhu se určí hodnota. Takto by situace mohla probíhat, pokud by byla dobře plánovaná a postupná. Pokud by k ní došlo náhle, měla by katastrofální důsledky.

74

Závěr Historické události v Evropě do značné míry ovlivnily vznik a vývoj burz. Na sklonku 80. let minulého století došlo k pádu totalitních reţimů v Evropě, takzvaného východního bloku, a byly nastoleny změny, které vedly k prosazení demokratických principů ve společnosti. Systém centrálního plánování byl nahrazen trţní ekonomikou, která funguje na principu trhu, jenţ zahrnuje mimo jiné i trh finanční, tedy peněţní a kapitálový. Změna politického reţimu a nástup trţní ekonomiky tedy vyvolal potřebu zřízení burz cenných papírů, aby kapitálový trh mohl začít fungovat. Státy vybrané pro tuto práci (kromě Moskvy) měly burzy jiţ před druhou světovou válkou, v podstatě šlo tedy o jejich obnovení. Tak se také skutečně na počátku 90. let minulého století, po pádu Sovětského svazu stalo. Byla zaloţena nová éra burz cenných papírů v Praze (BCPP), Budapešti (BSE), ve Varšavě (WSE) a v Moskvě (MICEX), v roce 1995 Russian Trading Systém (RTS). Bylo nutno privatizovat státní majetek. Způsob privatizace a její priority ve srovnávaných státech (kromě Moskvy) se projevily i na vývoji burz. U Maďarska a Polska byla privatizace postupná a proběhla aţ po restrukturalizaci, kdeţto v České republice proběhla jiţ před restrukturalizací. V důsledku kupónové privatizace vstoupilo na praţskou burzu cenných papírů (BCPP) rekordní mnoţství titulů. To způsobilo nízkou likviditu i transparentnost a jiţ v roce 1997 musela vláda odepsat 1300 emisí. Od té doby počet titulů klesal. Dalo by se tedy říci, ţe unikátní myšlenka kupónové privatizace se neosvědčila, protoţe nebyl vytvořen pevný základ pro burzu cenných papírů, tak jako v Budapešti (BSE) a zejména ve Varšavě, kde dostala přednost postupná privatizace. Vývoj v Maďarsku nezaznamenal větší výkyvy, ale od roku 2010 má sestupnou tendenci, podobnou BCPP. Varšavská burza zaznamenává nepřetrţitý rozvoj, který nebyl přerušen ani dopadem hospodářské krize USA na Evropu v roce 2008. Co se týče kritéria vývoje trţní kapitalizace domácích akcií, vykázaly BCPP a BSE poměrně vysoké výsledky v porovnání s malým počtem kótovaných společností oproti WSE. Jakou budoucnost mohou burzy cenných papírů očekávat? Moskva má ambice stát se mezinárodním finančním centrem. Vedení moskevské burzy připravuje změnu pravidel. Doufá tak v přilákání investorů.

75

Horkou novinkou je dle agentury Reuters záměr spojení vídeňské burzy s varšavskou. Vliv varšavské burzy by se tak značně posílil. Praţská burza nemá valné vyhlídky. Počet zobchodovaných akcií klesl od roku 2005 do roku 2011 téměř o dvě třetiny. Vývoj budapešťské burzy, jak uţ bylo řečeno, stagnuje. BSE má však oproti BCPP dvojnásobek počtu kótovaných společností. Budoucnost sledovaných burz cenných papírů se dá jen velmi těţko předpovídat. V současné době řešený problém dluhových krizí některých členů eurozóny, který se šíří dominovým efektem, by dle odhadů ekonomických expertů mohl vést aţ k rozpadu Evropské unie. Ten by měl pro burzy cenných papírů, nejen členů Evropské unie, značné následky. Cílem této práce bylo podat čtenáři ucelený obraz systému fungování vybraných burz cenných papírů jako nástroje trţní ekonomiky, seznámit jej s jejich historií a v závěru se zamyslet nad tolik diskutovaným současným vývojem situace v Evropské unii a moţnými důsledky jejího rozpadu na burzy cenných papírů. Práce byla vyhotovena v průběhu prvních čtyř měsíců roku 2013, poslední kapitola pak v dubnu 2013. Práce s tímto tématem a jeho studium bylo pro mne přínosem. Pokud bude přínosem také čtenáři, její cíl byl splněn.

76

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Tištěné monografie: 1) PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy a burzy ve světě. 1. vydání. Praha: GRADA a.s., 1993. 392 s. ISBN 80-85424-90-8. 2) Nakladatelství Vilímek. Finanční zákony. Vilímek Jihlava. 1992. 128 s.. ISBN 80901296-5-X. 3) BENEŠ, Václav a Petr MUSÍLEK, Burzy a burzovní obchody. Praha: Informatorium 1991, 229 s. ISBN 80-85427-00-1 4) PAVLÁT, Vladislav a kolektiv. Kapitálové trhy. Praha: Professional Publishing 2003. 296 s. ISBN 80-86419-33-9. 5) VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: Aspi a.s. 2007. 703 s. ISBN 978-80-7357-297-6. 6) DĚDIČ, Jan. Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha: Prospektrum 1992. 295 s. ISBN 80-85431-62-9. 7) MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2002. 459 s. ISBN 80-86119-55-6. 8) MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2.vydání. Praha: Ekopress, s.r.o. 2011. 519 s. ISBN 978-80-86929-70-5. 9) CASSIDY, John. Jak selhávají trhy. Academia Praha 2012. 420 s. ISBN 978-80-2002100-7. 10) PAVLÁT, Vladislav. Burzy cenných papírů. Vysoká škola finanční a správní. 2003. 126 s. ISBN 80-239-0230-71-6. 11) HELMENSTEIN, Ch. Capital markets in Central and Eastern Europe. Cheltenham: Edward Edgar Publishing 1999. ISBN 1-85898-498-X. 12) PAVLÁT, Vladislav. Kapitálový trh v České republice. Praha: Magnet- Press 1994. 136 s. ISBN 80-85847-30-2. 13) MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ETC Publishing 1999. ISBN 80-86006-78-6. 77

Elektronické monografie: 1) www.bse.hu – Budapest Stock Exchange 2) www.cnb.cz – Česká národní banka 3) www.fese.be – Federation of European Securities Exchange 4) www.hfsa.hu – Hungarian Financial Supervisory Authority 5) www.kdpw.com.pl – National Depository for Securities, Poland 6) www.knf.gov.pl – Polish Financial Supervision Autority 7) www.kpwig.gov.pl – The Polish Securities and Exchange Commission 8) www.mnb.hu – National Bank of Hungary 9) www.mse.ru – Moscow Stock Exchange 10) www.nbp.pl – National Bank of Poland 11) www.pse.cz – Burza cenných papírů Praha 12) www.rmsystem.cz – RM-SYSTÉM 13) www.world-exchanges.org – World Federation of Exchange 14) www.wse.com.pl – Warsaw Stock Exchange

Diplomová práce: 1) KRAJCR, Stanislav. Burzy cenných papírů ve střední a východní Evropě. Praha, 2006 Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta mezinárodních vztahů.

78

SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK Tabulka č. 1 Neodvolatelné měnové kursy národních měn vůči euru (Brusel, 31. 12. 1998) . 19 Tabulka č. 2 Porovnání světových finančních trhů (2008) ....................................................... 20 Tabulka č. 3 Rozdělení instrumentů k obchodování podle obchodních skupin ....................... 34 Tabulka č. 4 Vývoj počtu kótovaných společností na vybraných akciových burzách ............. 60 Tabulka č. 5 Počet kótovaných společností k 31. 3. 2013 ........................................................ 62 Tabulka č. 6 Trţní kapitalizace domácích akcií v mil. USD, konci daného roku (31.12) ....... 62

79

SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Vývoj indexu PX (5. 4. 1994 – 26. 03. 2013) ..................................................... 38 Obrázek č. 2 Vývoj indexu PX – GLOB (30. 09. 1994 – 26. 03. 2013) .................................. 39 Obrázek č. 3 Vývoj indexu WIG (09. 04. 2008 - 08. 04. 2013) ............................................... 45 Obrázek č. 4 Vývoj indexu WIG20 (09. 04. 2008 – 08. 04. 2013) .......................................... 46 Obrázek č. 5 Vývoj indexu RTS (19. 09. 2004 – 07. 04. 2013) ............................................... 50 Obrázek č. 6 Vývoj indexu BUX (01. 04. 1997 – 08. 04. 2013) .............................................. 56

80

SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ Graf č. 1 Komparace vývoje trţní kapitalizace: domácí akcie ................................................. 63

81