Červen 2016
Brzy se s tebou, školo, rozloučíme. Co bude dál, to ještě nevíme. Snad vás všechny posledním číslem Školního poslíčka potěšíme.
Události, komentáře – co vás čeká a nemine Je jaro, ptáčci zpívají… a 5. C se probouzí ze zimního spánku. Nebojte se, není to třída plná medvědů, jen tak trochu zaspali dobu, která náleží představování se, to je září, neboť právě v tomto měsíci přeci nastoupili k nám, na druhou budovu! My jim to ale odpustili, a tak si od nich něco málo můžete přečíst v tomto čísle :). A jak už to tak bývá, někdo přichází a jiní zase odcházejí. Na základní škole to jsou pochopitelně deváťáci – ti už se s vámi sice loučili v minulém čísle, ale 9. A to trochu odbyla, a tak to chce napravit. Nezapomeňte proto nalistovat stránku, na níž se dozvíte, jak každý z nich bude vypadat za 20 let! Do budoucnosti se s nimi vypravila i 9. C. Některé žákyně z této třídy si pro trávení přestávek vybraly školní záchodky, nedivme se proto, že dokážou z „rukávu“ vysypat nejednu historku. V tomto vydání časopisu máte jedinečnou možnost zjistit, co tam vlastně provádějí! V poslední době také proběhlo na škole mnoho akcí, např. Den naruby (zde ovšem v hororovém i fantasy podání), věneček (pro vás napsán jak z pohledu kluků, tak i holek) a mnoho dalšího! Aneta Havlíčková
Byli to lidé stejně jako my! Exkurze do Osvětimi Nejvtipnější na této exkurzi bylo, že cesta trvala celkem 10 hodin, a v Osvětimi jsme pobyli pouze 3 hodiny :DD Když jsme se dozvěděli, jak dlouhá cesta nás čeká, zděsili jsme se. Nakonec jsme si ji parádně užili a utekla nám jako voda. Ale tím sranda končí. I když pro mnohé to bylo méně strašné a deptající než filmy a knížky, když jsme vkročili za bránu se sloganem: „Arbeit macht frei“ „Práce osvobozuje“, přepadl všechny smutek. Toto heslo je sice pravdivé, ale pro toto místo spíše ironické (lépe: Práce usmrcuje). I těm, kteří tvrdí, že to vše je „slabé kafe“, se muselo u dvou tun dochovaných vlasů, nespočtu párů bot, dětských dupaček a škrábanců na zdi sevřít srdce. O tom, že se tu s lidmi zacházelo jako s dobytkem, svědčí koňské stáje předělané na „lidská“ obydlí, kde lidé polehávali jako pytle obilí okousávané zdejšími krysami. I když to není pěkná podívaná, je důležité toto místo navštívit a uvědomit si, jaká zvěrstva dokáže člověk napáchat. Evča Boháčková a Áňa Havlíčková 2
Z Osvětimi
3
Gang jednorožců řádí v jídelně Od začátku poslední hodiny se všichni těší jenom na jedno: Až ten prokletý zvonek zazvoní. Můžeme slyšet, jak každému z nás kručí v břiše. Když už konečně zazní zvonek, vyletíme z lavic a strhne se velká bitka o to, kdo dveřmi školy projde jako první. Tryskem pádíme (nebo se valíme jako Jelínek) na to posvátné místo. Doběhneme do jídelny a tam garda učitelů s kamenným výrazem bezcitně posílá hladové a vyčerpané žáky umýt si ruce. Jakmile vystojíme nekonečnou frontu plnou buranů, kteří neustále předbíhají, zasedneme společně k hranatému stolu a pustíme se do jídla (tedy většinou). Zážitků má náš Gang jednorožců z jídelny kupu. Třeba když si Sabina hrála na letadlo, když si Sabina schovává pomeranče, směje se nevinným lidem, hraje si na gorilu, když nám Sabina podrobně popisuje rozmnožování hus nebo když hází po ostatních lidech kousky našeho jídla. Veselých příhod máme opravdu mnoho a doufáme, že takových pěkných vzpomínek bude ještě víc. To vám zaručuje Gang jednorožců!!!! Pozn.: přihlášky do Gangu najdete u paní učitelky Bužgové. Jednorožci Barča a Anča
Trable na holčičích záchodcích Terka, Káťa, Lenča, Simka a Šárka tráví každou přestávku na „voňavých“ školních záchodcích. Zajímalo by vás, co tam páchají?? Z jejich vyprávění jsme se dozvěděly: Když nemáte dveře, zavolejte Terku (tel. 722054986)
To takhle jednou chtěla Simka vykonat potřebu, jenže neměla kam, jelikož první záchod byl porouchaný, na druhém chyběl papír a třetí byl bez dveří. Naštěstí poblíž postávala Terka, která jí dveře sehnala a vytvořila jí tak soukromí :D. Když se vám noha zasekne v záchodové míse, pomůže vám Káťa (tel. 606453023) Když Lenča slyšela hlasité p... z vedlejšího záchodku, toužila se dozvědět, kdo takové nechutné zvuky vydává. Nenapadlo ji nic jiného, než si stoupnout na záchodové prkénko a původce zvuku odhalit. Jenže neodhadla, jak moc klouzavé nově zakoupené pantofle jsou, a jednou nohou sklouzla do záchodové mísy:D. Začala řvát, jako kdyby ji na nože brali. Její povyk uslyšela Káťa, obětavě jí pomohla a nohu ze záchodu vyprostila, a tak tento čin 4
neměl trvalé následky. I když to Lenču stálo velké úsilí, původce zvuku nakonec nedopadla :D. Zkoumat pavouky v záchodě se nevyplácí! To na vlastní kůži poznala Šárka, která odmítala sedět na záchodové míse s pavoukem, a tak se ho pokoušela spláchnout. Jenže se při tom do mísy stále dívala, a tak jí voda ze záchodu osvěžila obličej, když nějakým záhadným způsobem vystříkla ven. Áňa Havlíčková a Evča Boháčková Obr.: T. Otisková
Školní výlet aneb divočina s 8. B V úterý 17. 5. 2016 nastal ten osudný den, kdy se 8. B s p. uč. Bužgovou a p. uč. Bahounkovou vydala na dobrodružnou cestu autobusem do Žďáru nad Sázavou, vlakem do Křižanova a pak po svých 4 km do tábora. Na první pohled tábor vypadal jako koncentrák. A zblízka to nebylo lepší. Když jsme potom dostaly chatku, ve které jsme měly strávit dalších 24 hodin, šly jsme zkontrolovat, jestli i ostatní mají „pokoj“ vybavený stejně „moderně“ jako my. Poté, co jsme skončily s obhlídkou, vyrazily jsme na hřiště hrát plácanou. Všem moc šla. Pak se první skupina odhodlala hrát paintball. V oblečkách jsme vypadali opravdu vtipně a hned šli jsme do akce! Hru jsme si opravdu moc užili. Ještě večer jsme si poměřovali modřiny a smývali zelenou barvu z vlasů. Po hře jsme museli pospíchat do jídelny, protože paní kuchařky byly „ochotné“ a „chtěly“ na nás počkat s večeří. Paní Bužgová se po večeři vydala do své komnaty, aby odepsala svému milenci. Později jsme však zjistily, že paní učitelka je věrná svému manželovi a píše si s paní učitelkou Kratochvílovou. Také jsme například volali náhodným číslům a ptali se jich, jak dělá Shrek, jaký mají lidé názor, když si partneři ve vztahu vyměňují spodní prádlo, a objednávali jsme si mobil. Po všech těchto aktivitách jsme se odebrali k ohništi a někteří jedinci si opekli buřty. U táboráku se probíralo jen jedno téma, které učitelky pozorně poslouchaly a patřičně komentovaly. To téma byli ptáci. Výlet se neobešel bez výbuchů smíchu, výhružek a kulišáren. Bára Vlková a Anička Vytlačilová Obr.: Pham Thi Huong Trang
5
Jednorožci ve slušivých oblečcích.
Příprava k boji. Zachraň se, kdo můžeš!
6
Deváťáci v akci Tento rok se 1. dubna uskutečnila akce, která byla trošičku jiná než Den naruby. Tentokrát jsme my, deváťáci, učili děcka z nižších ročníků. Když se všichni zástupci našich tříd sešli ve sborovně a netrpělivě čekali, kdo koho dostane, mysleli jsme na nejhorší: Že nás děcka nebudou vůbec poslouchat, budou nás ignorovat a to nejhorší, že učitelé budou zasahovat do našich hodin. Když už bylo dolosováno, dost lidí mělo ze svých tříd strach. Nejvíce se všichni báli osmáků. Ale jak už to tak bývá, opak se stal pravdou! Všichni si spíše stěžovali na páťáky a šesťáky. Ve finále byla 8. B nejhodnější, měli dokonce otevřené dveře na chodbu a nebyli vůbec slyšet :O. Nakonec tato akce dopadla vážně dobře a přeji letošním osmákům, aby si to příští rok mohli také zkusit. Po zkušenostech s učením docela naše učitele lituji. Káťa Čermáková, obr.: T. Otisková
8. B ve školní mučírně aneb Den naruby v hororovém podání Když deváťáci učili ve třídě 8. B, kde byla parta kluků ve složení Panáček, Boháček, Šejstal a Procházka, mysleli si, že přijdou o nervy. Kluci začali štvát své nové učitele, ti si to nenechali líbit a odvedli je do mučícího kabinetu se spoustou život beroucích nástrojů a s řetězy se zaschlou krví visících ze stropu. Jedním z nejhorších mučidel v kabinetě byl asi rozpínací stůl, ke kterému byli žáci přivazováni. Učitelé točili velkým ozubeným kolem tak dlouho, dokud žák nepraskl. Některé děti učitelé házeli do velké jámy, která byla ve sklepě školy, a zavřeli je tam. Potom se vraceli zpět do třídy a čekali na další oběti. T. Landová, J. Dobrovolný, T. Horáček Obr. http://www.tyden.cz/obrazek/skola.biti-48b1694abb580_558x369.jpg
7
Škola plná ufounů aneb Den naruby ve fantasy podání Jako každý rok se v Den naruby děti a učitelé dopravili do školy na svých létajících křeslech. Zabrzdili je ruční brzdou a všechna vozítka se shromáždila v kosmickém trojúhelníku na školní zahradě. Naše křesílka byla pod bedlivým dozorem školníka s dlouhými přísavnými chapadly. Přišli jsme do školy hvězdnou bránou a kolem nás byly vstupy do různých galaxií. Začali jsme vyučovat žáky z ještě nevyvinutých druhů ufounů. Chovali se občas jako zběsilí trolové, ale občas byli klidní a aktivní jako elfové. Nejklidnější bylo vyučování čar a kouzel v portálech, kde sídlili nejstarší ufouni. Čím byli ufouni mladší, tím více se chovali jako rozlícené saně. Vše nakonec dopadlo dobře a všechny skupiny provizorních čarodějů byly od nejmocnějších černokněžníků pochváleny. Následující týden jsme i my byli jen pouhými ufounky. B. Bradáčová, K. Čermáková, L. Divišová, C. Coufal Obr. http://i.iinfo.cz/urs/b0813101-118692434522813.jpg
Věneček (z pohledu holek) Přípravy vrcholí! Kvůli nedostatku kadeřnických salónů v Polné musely některé žákyně opustit školu dříve, aby se v nich stihly všechny vystřídat. Někteří učitelé to bez problému chápali, ale některým, hlavně jedincům mužského pohlaví, zřejmě nedošlo, jak dlouho přípravy na tento významný večer trvají :). Nastala čtvrtá hodina, kdy jsme se všichni měli sejít v zámku, abychom dopilovali menší nedostatky. Vítaly jsme se a obdivovaly překrásné výtvory, které nám kadeřnice na hlavách vykouzlily. Ze svých účesů jsme byly všechny nadšené, tedy až na Náťu, které místo honosného drdolu kadeřnice vlasy obyčejně natočila, protože prý nic jiného nesvede :DD. A za tento „výkon“ ji ještě musela odměnit 120 Kč!! Po slavnostní promenádě a několika tancích se Páje rozvázaly korále a rozsypaly se po zemi. Tanečník Ondra Ulak na nich uklouzl a litoval, že náhrdelníky pracně vyráběl doma a nekupoval je v Editě :DD. Večer jsme si opravdu moc užívali, avšak pořádná „pařba“ začala až ve chvíli, když už se večer chýlil ke konci, rodiče odcházeli a my jsme to mohli na parketu teprve pořádně rozjet :D:D! Cestou domů jsme v parku ještě přibraly kluky, kteří ze zámku odešli dříve, a zamířili jsme do „picérky“ zakončit tento významný den pořádným dlabancem :3.
8
Chceme také poděkovat všem učitelům, kteří se na nás přišli podívat a podpořit nás :*. Evča Boháčková a Áňa Havlíčková
Věneček (z pohledu kluků) Nastal den, kterého jsme se všichni obávali…, 21. duben. Den, kdy všem ukážeme, co jsme se za všechny ty lekce tanečních naučili. Všichni chlapci sháněli květiny a korále, které by dali svým tanečnicím. Okolo čtvrté jsme se začali slézat do sálu zámku. Květiny do váz a věci ke stolu, který jsme museli zamluvit. Všichni byli nervózní, co se v následujících hodinách odehraje. Poté přišli manželé Málkovi a zkusili jsme si nástup, kterým to všechno mělo započít. Určitě se shodnu se spoustou chlapců, když řeknu, že už po zkoušce jsem byl zpocený jak po týdnu v poušti. A pak se čekalo, až přijdou rodiče, kamarádi a ostatní. V pět hodin vše vypuklo! První tance na nás ještě zanechaly stopy potu a orosená čela, ale poté už jsme se uvolnili a všechno šlo jako po másle. Jelikož nás, chlapců, bylo méně než děvčat, bylo jsme nuceni partnerky často střídat. A nelze říct, že by všichni byli se svojí partnerkou spokojeni. Prostě ne každému to s danou partnerkou sedlo. Asi všichni znáte ten pocit, kdy procházíte kolem stolu, kde sedí vaši rodiče, a slyšíte zvuk fotoaparátu. Příšerné, že?! My jsme se tím však nenechali vyvést z míry a celý zbytek večera jsme si užívali (samozřejmě nikdo nepil alkohol :D). Určitě nejsem jediný, kdo řekne, že po konci věnečku byl zpocený jako nikdy předtím. Ovšem konec, když začali hrát všem známé hitovky, jako je Makarena, Mašinka atd., v nás zase rozproudil krev. Všichni už se těšíme, až půjdeme my na věneček letošním osmákům a budeme vzpomínat, jaký byl ten náš. Cyril Coufal Obr.: T. Otisková 9
9. A lajkuje ZŠ Anet Havlíčková: Spousta z vás brečí, kolik let máte ještě před sebou na ZŠ, ale v 9. ročníku budete smutní, že odcházíte. 328
komentáře: Petr Flesar: Já jsem teda nebrečel, já jsem velkej kluk! Kateřina Čermáková: Náhodou, je to pravda. Začne vám všechno chybět, hlavně kámoši. :D Petr Flesar: Ty mi rozhodně chybět nebudeš, Kačko! :* Simča Simík Fuitová: Klidni hormon, Petře! :D :)
Kateřina Foltová: Neměli jsme se tu špatně, ale už se těším na záchody na střední! 297
komentáře:
Terka Landová:To je fakt, smrdí tu po nich celá škola. :D Šárka Ganzwohlová: Poslala bych tam hygienu. :D :D Lenka Divišová: Já bych ty záchody rovnou zavřela. :D Tomáš Horáček: Já bych to tady zavřel celý! Jakub Dobrovolný: Občas jsem měl pocit, že se nás všichni učitelé snažili potopit, jen p. uč Bužgová nás držela nad vodou. :D Děkujeme :* 1069
komentáře:
Víťa Boháček: Když už jsem propadl, tak jsem rád, že k ní. :D Barča Bradáčová: Všechno jednou končí, ale její puntíky jsou nesmrtelné. :D Evča Boháčková: To teda, to jsme poznali na vlastní kůži. :D 3:) Lukáš Dvořák: Většinu svých nejlepších zážitků jsem zažil v budově školy. :) 1
komentáře: Adam Apfelthaler: Jo, ve škole prožiješ spoustu dobrodružství. :D Cyril Coufal: Hoši, hoši, vy máte ale smutnej život. ;)
Anet Havlíčková: Doporučuji vám, abyste v hodinách s jistým učitelem svačili, protože když zrovna máte prázdnou pusu, tak vás nařkne, že žvýkáte. :DDDDDDDD 302
komentáře:
Jakub Horský: Ty taky žereš všude. :D 10
Lukáš Dvořák: To by byl den, aby sis nestěžovala. :* :P Kateřina Čermáková: Náhodu, mně se to taky stalo. :D Ondra Brukner: S tou tělocvičnou mohli trochu pohnout. 445
komentáře:
Jakub Horský: Aspoň bych všem ukázal schopnosti. :D Filip Bruknar: Zase si tak nefandi! :D :P Tomáš Horáček: Já to umím líp!
svoje
florbalové
Barča Bradáčová: (Změnila si svoji úvodní fotku) 216
komentáře:
Evča Boháčková: Nejhezčích 9 let s vámi :* :D 326
komentáře:
Cyril Coufal: Bude těžký si zvyknout na nový kolektiv :D Lenka Divišová: Budete mi chybět :* Lukáš Dvořák: Ty jo, nefňukejte, čeká nás ještě rozlučák :3 :D DOUFÁME, ŽE MÁTE ASPOŇ TOLIK SMYSLU PRO HUMOR JAKO MY A VEZMETE TENTO ČLÁNEK HOOOOOOOODNĚ S NADSÁZKOU. :D Barča Bradáčová, Evča Boháčková, Áňa Havlíčková a Kačka Čermáková
11
Deváťáci po
letech
V životě je těžké představit si, co bude zítra, ba dokonce co nás čeká za týden. Život je totiž neuvěřitelně rychlý, plný zvratů, nových plánů, rozchodů a setkání a dalších věcí, které k němu neodmyslitelně patří. Když se však opravdu zamyslím nad tím, jak bude naše třída vypadat za dvacet let, představím si matky, otce, pracující lidi… a doufám, že hlavně lidi šťastné. Štěpán Vytlačil
9. A na srazu Nyní jsme pouze dětmi, které mají určité představy o tom, kde budou a co budou dělat za 20 let. Každý má jiné sny. Ale toto je náš pohled na naši třídu v budoucnu. Adama i po nevydařených přijímačkách vidíme jako důstojného policistu, ale stále se stejným smyslem pro humor. Evča bude pracovat jako bezva příjemná pracovnice v ZOO, ochotná uklidit a vyčistit cokoliv (i p****e slonů) :D Barča k nám přijede z New Yorku, kde ji živí její manžel bilionář. Filip nás navštíví se svými dvěma bodyguardy a přiveze nám tajné zboží. Ondra bude kosmonaut s velkou rodinou. Cyril nás všechny překvapí svým doprovodem - Simkou. Kačka Čermáková k nám přijede vysmátá a nebude se stydět za svoji práci „hajzlbáby“. :D Lenča nám přijede opravit pár hodinek. Kuba Dobrovolný dorazí se dvěma tanečnicemi, které si vzal ze svého strip baru. Lukáš bude úspěšný hasič, nebojící se vystříknout na vše. Petrova babeta přežije a její majitel si díky závodům vydělá pár kaček i na ten drahý benzín. Kačka Foltová nás nepřekvapí svými 26 chlupatými a mňoukajícími stvořeními. Šárka přicestuje z Německa a přiveze nám spoustu lahodných dortů. Áňa přiletí soukromou helikoptérou, jelikož bude prezidentkou Číny. Hory (Tomáš Horáček) nás bude celý večer bavit svými show ze světa stand up comedií. Kuba Horský bude trenérem nejúspěšnějšího florbalového týmu na světě. Terka nám všem bude hrdě ukazovat diplom, který získala za podojení největšího počtu krav v celém Hrbově. :D Díky za přečtení a prosím, nic z tohoto textu neberte vážně. Vše jsme braly s velkým nadhledem. :D Barča Bradáčová, Kačka Čermáková Jednoho dne jsem ve schránce zahlédl úhledně zabalený ilustrovaný dopis. „Kdo mi asi může psát?“ prolétlo mi hlavou. Pomalu vládám obálku do přístroje s nápisem „Obálkovač 3000 aneb Domácí pošťáček“ a promítám si seznam přátel v Brainbooku (facebook je už out ). Náhle cítím slabé škubnutí, to jak obálkovač vcucnul dopis. Na přístroji se rozsvítila malá obrazovka, na které se postupně 12
zjevoval text, a z reproduktoru se ozvalo: „Dobrý den, s potěšením vám oznamuji, že dne 30. 6. 2036 se koná v místní budově bývalé základní školy třídní sraz 9. C. Dostavte se prosím v 11:30. S přáním pevného zdraví Jolana Dobrovolná, PhD. Matyáš Vaněk Je takový normální slunečný den a já zrovna sedím v křesle dětské ambulance, loučím se s posledním pacientem a náročný den je konečně za mnou. V tom okamžiku vtrhne do ordinace pošťák s dopisem v ruce. S úsměvem mi ho předává a já zvědavě čtu. Zjišťuji, že jsem dostala pozvánku na třídní sraz. Jak milé zakončení dne. Znáte to. V práci je občas shon a já jsem vůbec ráda, že si na něco udělám čas. Ještě k tomu když máte na krku dvě děti a nepořádného manžela. V den našeho třídního srazu jsem si v práci vzala volno. Vybrala jsem ty nejhezčí šaty a načerpala síly. V domluvený čas jsem dorazila do restaurace a nervózně se rozhlížela, jestli zahlédnu nějakou tu známou tvář. U jednoho stolu sedí partička mladých lidí a zbytek stolů je rezervovaný. Přistoupím ke stolu, kde sedí nějaký muž, a neurčitě ho pozdravím. Najednou ho poznávám podle úsměvu. Vždyť je to můj spolužák Tomáš! Chvilku si povídáme a čekáme na ostatní. Především však nesmí chybět naše třídní paní učitelka, stále plná elánu, s úsměvem ve tváři. Alexandra Niejadlíková Přesně v den mých 35 narozenin mi zazvonil telefon. Uslyšel jsem velice povědomý hlas, mého bývalého spolužáka, teď už uznávaného fotbalistu Martina Smutného, který mi oznámil, že jsem srdečně zván na jeho novou jachtu na třídní sraz. Cirka hodinu jsem přemýšlel, jestli to není žert, ale nakonec jsem se dohodl s manželkou, že tam půjdu. Řekla mi totiž, že to vidí jako skvělou příležitost, jak se zadarmo a dobře najíst. V domluvený čas zastavila před domem nádherná limuzína, připravená odvézt mě do Prahy. Když jsem nastoupil, uviděl jsem samé známé tváře. Naproti dveřím seděl velice uznávaný fitness trenér Honza Večeřa, při jehož stisku ruky mi skoro odpadly všechny prsty. Vedle mě seděl Martin Sobotka, o poznání větší, než jak si ho pamatuju, nyní vlastnící celé Dukovany. Bylo mi trochu nepříjemné vidět, co všechno mí spolužáci dokázali, zatímco já jsem jen malý barman v Jihlavě. Doufal jsem, že se mi nebudou smát. Po cestě jsme postupně vyzvedávali ještě pár dalších spolužáků a o zábavu bylo postaráno. Když jsme dorazili na místo, museli jsme se všichni začít smát. Stála před námi nově postavená restaurace, která se jmenovala Nová jachta. Uvnitř na nás čekal usměvavý Martin Smutný a ptal se, jestli se na něho pro jeho malý žertík moc nezlobíme. Všichni jsme se znova usmáli a jednohlasně ho ujistili: „Určitě ne!“ Ondřej Peřina 13
Píše se rok 2036 a naše legendární třída má v polenské Zámecké restauraci sraz. Pozváni byli všichni, samozřejmě i naše suprová paní učitelka třídní, Jarmila Kalábková. Všichni sedí v zámeckém salonku a povídají si, co se v jejich životě za těch uplynulých dvacet let změnilo. Např. moje spolusedící Terka Peltanová se stala vrchní sestrou v pražské nemocnici Motol. Něco podobného se podařilo i kamarádce Jolče, která založila nadační centrum Beruška, kam lze přispívat na tělesně postižené děti. Kamarádka Verča se stala známou architektkou, létá po celém světě a navrhuje domy, mosty, nemocnice a jiné stavby. Kristýna se stala dvojnásobnou maminkou a v letech 2034 a 2035 vyhrála Velkou Pardubickou. Saša si udělala kurz pro saniťáky a brázdí jihlavské ulice jako stíhačka. Nikča se stala uznávanou psychiatričkou a zpříjemňuje životy lidem po celém světě. A naše spolužačka Míša je pražskou policistkou. Mnoho kluků má šťastné manželství, už jsou i tatínky, někteří však na tu pravou ještě čekají. Například Ondra Ulak se díky svému projevu stal profesorem na anglické univerzitě. Někteří mají soukromou firmu, která jim dobře vynáší. Aneta Šorfová
Zatímco, jak jste jistě pochopili, někteří už mají svoje cíle jasné a dokážou o nich i velmi pěkně psát, většinu z vás čeká ještě mnoho a mnoho práce, abyste se jim vyrovnali. Hodně štěstí všem!!!
14
Z literárních pokusů 5. C Třída bláznů Naše třída se dělí na dvě poloviny: jedni hrají fotbal a druzí žijí v paralelním světě. V tomto kolektivu mám šest kámošů. Matyáš je super. Ondřej je praštěný a vyrušuje v hodině. Doupík je obézní, ale jen trochu, jinak je fajn. Mirek má o kolečko víc a někdy šílí. Fanda je chytrý, ale když dostane špatnou známku, brečí. Mirek Kirchschläger je blázen, který chce všechny zabít. Máme super třídu, že?! :D :D Jen těch holek je málo! (pozn. redakce) Filip Vrbecký
Anetina hmyzožravka Jmenuji se Aneta Rathouská. Tuto masožravou rostlinu jsem si vymyslela, a proto si myslím, že vůbec neexistuje. Jmenuje se hmyzožravka. Roste v tropických oblastech. Má tři zeleno-oranžové květy. Živí se hmyzem, výjimečně hady či malými zajíci. Uvnitř pusy má sladkou a lepkavou šťávu. Na tu se lepí hmyz. Vždy, když běží nějaký zajíc, rostlina se shýbne a sežere ho. Pak ovšem musí týden až dva trávit a skoro nic nejí. Zvláštní na ní je, že má vysouvací zuby. Když žere mouchu, zuby nepotřebuje, ale když chce sníst zajíce, musí je použít. Tuto rostlinu bych domů nechtěla, hlavně ne v pokoji. Na zahradě máme pejska a bála bych se, aby mi ho nesežrala.
Sabče chybí kluci Jmenuji se Sabina Šléglová. Můj oblíbený kroužek je hip hop. Je to vlastně taneční klub UNCUT. Já chodím ještě do dětské kategorie. Celkem jsou tři kategorie: děti, junioři a dospělí. V dětské kategorie je nás celkem dost, ale na soutěže nás jezdí jen sedm, protože jsou tam skoro samí prvňáci a druháci. Už jsme asi třikrát nebo čtyřikrát získali první místo. Škoda, že tam chodí jenom čtyři kluci. Na hip hop jsem začala chodit, protože ráda tancuji. Mám tam spoustu kamarádů a kamarádek.
15
Nikča v UNCUT rodině Jmenuji se Nikola Popelová a je mi 11 let. Můj koníček je tancování. Naše skupina se jmenuje Uncut. Jezdíme většinou každé tři měsíce na soutěž. Tancujeme skoro všechny druhy tanců např.: hip-hop, house, pop, street dance, breakdance a další tance. Tancuji už přes 6 let, hrozně moc mě to baví a myslím si, že v tom budu pokračovat ještě hodně dlouho. Trénink máme 2x týdně a vůbec by mi nevadilo, kdybychom ho měli vícekrát.
Ondra s Mickou Jmenuji se Ondřej Novák. Můj mazlíček je malé kotě, které se k nám zatoulalo. Říkám mu Micka - je to kočička. Bydlí s námi asi tři měsíce. Barvu má černobílou a oči zelenohnědé. Ze začátku byla bázlivá, ale teď už si zvykla, nebojí se a ráda se mazlí. Skamarádila se i s naším psem, někdy spí v jeho boudě nebo na seně. K jídlu dostává mléko a jídlo pro kočky. Rychle se naučila chodit na kočičí toaletu, kterou jsme s taťkou vyrobili. Čistím ji jednou za dva dny. Každý den si spolu hrajeme. Mám ji moc rád a doufám, že u nás zůstane. Obr.: Pham Thi Huong Trang
Petrova kočka Jmenuji se Petr Denk. Mám kočku, která se jmenuje Kaira. Mám ji skoro 2 roky. Narodila se na vesnici, kde měla 2 bratry a 3 sestry. Kaira je šedá britská kočka, ale není šlechtěná. Má malé uši a oranžové oči. Neustále si spolu hrajeme s provázkem, někdy jí házím různé malé předměty a ona se je snaží chytit. Každé ráno jí sypu granule a odpoledne jí dávám kapsičky a bílý jogurt. Často spolu chodíme ven. Mám svoji kočku moc rád, ona mě určitě také. 16
Oslavujeme Karla IV. Otec vlasti se narodil 14. května 1316. Od jeho narození uplynulo 700 let. Karel IV. mění svět
Karel IV. na českém trůně
Janovi a Elišce pláče dítě v kolíbce. Václav se jim narodil, svoje přání vyslovil: „Chci být králem, maminko!“, vykřiklo to miminko.
Malý Václav se narodil, královské pudy své probudil. Otec se bál o vládu svou, svého syna poslal na cestu dalekou. Strýček ho přijal s radostí, dobré vzdělání mu zajistí. V sedmi letech si Blanku za ženu vzal a vždycky ji velmi miloval. Odnesl si jméno Karel, však v Čechách štěstí nenašel. Země zpustošená byla, pomoc velikou potřebovala. Když se stal českým králem, začal katedrálu stavět. Založil univerzitu i most kamenný a česká země byla krásnější. Karel měl mnoho manželek, ale až s Annou přišel mužský potomek. Václav IV. se jmenoval, však k vládě se moc nehnal. Jeho nevlastní bratr toužil po moci, Zikmund Liška ryšavá mu říkali. Alžběta chtěla ho na trůn dosadit, však toho už se Karel nedožil. žáci 7. B
Poslán do Francie byl, aby se tam naučil mluvit, psát a počítat, v bojích chytře předvídat. V sedmnácti přišel zpět, aby v Čechách změnil svět. Opravovat zemi chtěl, avšak česky neuměl. Univerzita, most a hrad, to byl jeho dobrý nápad. Se Svídnickou se oženil, synáček se jim narodil. Sedm set let dnes by měl, Otcem vlasti vždy být chtěl. J. Joukl, D. Jozlová, B. Dvořáková, T. Horský, K. Gregarová
Obr.: T. Otisková 17
Pozdrav ze Dne Země Poslední dubnovou sobotu jsem odpoledne strávila na zábavném Dni Země. Jako každoročně na mě a na ostatní návštěvníky čekalo několik stanovišť. A že stálo za to si je projít za ty prima odměny!! Asi tím nejoblíbenějším stanovištěm byla výstava zvířat. Alenka Bahounková vystavovala svou křeččí rodinku a v této kategorii suverénně zvítězila. V druhé kategorii čekalo první místo na králíka Zuzanku Magdalénky Mikší, v poslední kategorii zase vyhrál ne zrovna moc rychlý živočich – želva Žofinka Andrei Váňové. Pro všechny byla připravena bohatá tombola. Hlavní výhry mě, jako vždy, minuly. Čekaly na sourozence Koumarovy, a to už po několikáté. Jako by se na ně štěstí lepilo. To ale nevadí, za rok zkusím štěstí znovu. Zdraví Sába Štohanzlová
Dokresli si obrázek
18
Psí holky Ano, čtete správně. Přesně takto nás nazval pan učitel Prokeš, když jsme asi potřetí vstoupily do jeho třídy s prosbou o příspěvky na psí útulek. Letos se peněz i všelijakých dobrůtek pro pejsky vybralo opravdu hodně. Hodnota peněžní částky byla 3085 Kč a ochotný pan školník odvezl množství psích potravin a dek do útulku vlastním autem s připojenou károu. Seznam vylosovaných žáků najdete na následující straně. Vylosovaní žáci budou moci v době vyučování navštívit psí útulek a krmit pejsky. Problém ovšem je v tom, že v útulku jsou teď jen dva pejsci. To je sice dobré z hlediska psů, ale pro nás dost nevýhodné, protože těžko může dvacet dětí krmit dva psy. Pokud se situace nezmění, budeme muset pro vylosované zvolit jinou formu odměny. Vše se zavčas dovíte. Psí holky Bára, Áňa a Sába
19
SLOSOVACÍ LISTINA Výherci Štěpán Klíma Anna Janderková Danica Vencovská Ondřej Krčál Matěj Švec Kristýna Žwaková Dan Prchal Lenka Peltanová Ondřej Kadlec Sára Šléglová Sabina Došková Zuzana Neprašová Markéta Trnková Jan Lahoda Dominika Živná Jan Štěpánek Aneta Pilárová Barbora Peřinová Tomáš Koumar Klára Truhlářová Martina Vacková Šárka Bruknarová Petra Perničková Romana Ganzwohlová
1. A 1. B 1. C 2. B 2. C 2. C 2. C 2. C 3. A 3. A 3. B 3. B 3. B 3. B 5. A 5. B 5. B 6. B 6. B 6. C 6. C 7. A 8. B 8. B
Děkujeme všem dětem i učitelům, kteří přispěli do naší sbírky.
P. S. Pro ty nejmenší několik psů k vymalování posílají naše ilustrátorky Katrin, Terka a Terezka. Nejsou nádherní?
20
21
22
Bylo, nebylo, stalo se, nestalo jednoho krásného dne …
L. Panáček: „Šimone, co to děláš? Neber to těm psům!“ Š. Šejstal: „Pracuju, vole, tos nikdy neslyšel, že práce šlechtí?!“ L. Panáček: „No nekecej … Že bych to taky zkusil?“
Seš mrtvej, Procházko!
Mně se nic nestane, odrážím koule rukou! 23
Dlouhé a pohodové prázdniny plné zábavy a odpočinku všem přeje redakční rada: Anna Vytlačilová Bára Vlková Terka Otisková Pham Thi Huong Trang Katrin Šturcová
Bára Bradáčová Áňa Havlíčková Kačka Čermáková Evča Boháčková
... a hlavně dávejte pozor, ať nedopadnete takhle:
http://vtipnice.eu/wp-content/uploads/2015/06/Vtipn%C3%A9-a-srandovn%C3%AD-obr%C3%A1zky-stextem-na-Facebook-Google-pr%C3%A1zdninov%C3%A9-z%C3%A1%C5%BEitky.jpg
Obrázek na titulní straně: Katrin Šturcová Jazyková kontrola: Zd. Bužgová, J. Kalábková Vydáno 31. 5. 2016 na ZŠ Polná 24
