RACE CAR EVENT ON THE CZECHOSLOVAK GRAND PRIX CIRCUIT JĺZDA ZÁVODNĺCH VOZŮ NA TRATI VELKÉ CENY ČESKOSLOVENSKA RENNWAGENFAHRT AUF DER STRECKE DES GROSSEN PREISES DER TSCHECHOSLOWAKEI Brno, Sunday 24 September 1950 – Neděle 24 září 1950 – Sonntag 24 September 1950 12 laps, 12 kol, 12 runden @ 17.800 km = 213.600 km Entry List, přihlášky, Nennungen: Bruno Sojka, CS – Tatra Monopost Zdeněk Treybal, CS – Tatra Monopost Václav Hovorka, CS – Maserati Václav Bobek, CS – Škoda Supersport Miroslav Fousek, CS – Škoda J. Netušil, CS – Škoda Černohorský, CS – Škoda Jaroslav Vlček, CS – Magda II-Fiat ing. Zdeněk Sojka, CS – BMW ing.František Dobrý, CS – Frazer-Nash Bristol Komár, CS – Cisitalia Valenta, CS – ??? (possibly Mono-JK BMW) Jaroslav Pavelka, CS – ??? Tvrdík, CS – ???
Notes: As the communist regime was consolidating its power, the race at Brno could not avoid making major changes to its format. Most extreme was the fact that race entries were extended only to Czechoslovak drivers. This was in spite of the fact that the first motorcycle race held in Brno two weeks earlier, featured decent international participation. The establishment was direct in its reasoning: the foreigners want too much money and don’t allow the local competition to show its true quality. The mindless dash for victory would be replaced by honest competition showcasing the values of the nationalized domestic industry and its products...both major Czechoslovak car manufacturers introduced modified racing specials (Škoda Supersport and Tatra Monopost) compatible with international Formula 2 cars. From a technical standpoint, however, the race still was run to Formula 1 standards. Approximately 70,000 spectators attended the rainy day event. There were again two separate automobile races, both stopped after the winner completed the distance with all running cars classified. The ten-lap SportsCar race again was combined for four classes but this time the 2000 ccm and 1500 ccm categories started one minute ahead of the 1100 ccm and 750 ccm cars. The single-seater race followed, but paradoxically it appeared to have no official title. While the earlier motorcycle race was the ‘Grand Motorcycle Prize’ and the SportsCar race was for ‘City of Brno Trophy’, the main race was referred to only as the ‘Racecar Event’. Another sign that the times were different now was the only advertisement on the race report page in the newspaper, encouraging citizens to buy potatoes in bulk and store them over the winter. Poznámky: Radikální změny nastolené novým režimem se pochopitelně nevyhnuly ani brněnskému okruhu, kde pořadatelé museli udělat několik zásadních opatření. Nejextrémnější byl fakt, že přihlášky byly nabídnuty pouze československým jezdcům, přestože první závod motocyklů pořádaný v Brně o dva týdny dříve, se těšil relativně slušné mezinárodní účasti. Představitelé se nijak netajili důvodem: Cizinci chtějí příliš mnoho peněz a přitom neumožňují domácím účastníkům ukázat jejich pravé kvality. Bývalá honba za vítězstvím bude nahrazena poctivým úsilím ukázat v první řadě hodnotu čs. strojů vyrobených znárodněným průmyslem...oba hlavní domácí výrobci automobilů představili upravené závodní speciály (Škoda Supersport a Tatra Monopost) typu mezinárodní Formule 2. Z technického hlediska se ale závod jel stále v rámci parametrů platných ve Formuli 1. Počasí bylo deštivé a počet diváků nepřesáhl 70000. Automobily znovu startovaly ve dvou samostatných závodech, které oba končily projetím vítěze a všechny stále jedoucí vozy byly klasifikovány. Závod sportovních automobilů na deset kol byl znovu zkombinován pro čtyři výkonnostní skupiny, ale tentokrát třídy 2000 ccm a 1500 ccm startovaly minutu před slabšími kategoriemi 1100 ccm a 750 ccm. Následoval závod monopostů, který paradoxně neměl snad žádný oficiální název. Ačkoli závod motocyklů byl ‘Velkou motocyklovou cenou’ a závod sportovních automobilů se jel o ‘Cenu města Brna’ hlavní závod je označován pouze jako ‘jízda závodních vozů’. To, že se ale časy nadobro změnily bylo zřejmé i z jediného novinového inzerátu umístěného na stejné straně jako je reportáž ze závodu, který vybízí občany k nákupu brambor ve velkém a jejich zimnímu uskladnění v domácnostech.
Anmerkungen: Die radikalen Änderungen, die das kommunistische Regime mit sich brachte, machten natürlich auch vor dem Brünner Rennen nicht halt. Das Format der Veranstaltung wurde großen Modifikationen unterzogen, die wichtigste war wohl die, die es nur einheimischen Fahrern erlaubte, zu nennen. Dies geschah trotz der Tatsache, dass das Motorradrennen, das zwei Wochen früher ausgetragen wurde, immer noch ein recht internationales Starterfeld aufwies. Die Verantwortlichen machten aus ihrer Motivation kein Hehl: Die Ausländer verlangten für ihr Erscheinen viel zu viel Geld und dabei brachten sie einheimische Fahrer um die Möglichkeit, ihre Qualitäten zu zeigen. Die fieberhafte Jagd nach dem Sieg sollte durch eine Demonstration der tschechoslowakischen Erzeugnisse, die durch ehrliche Arbeit in staatlichen Betrieben hergestellt wurden, ersetzt werden. Die beiden großen staatlichen Hersteller brachten also neu entwickelte Rennmaschinen, die der damaligen Formel 2 entsprachen nach Brünn: Den Škoda Supersport und den Tatra Monopost. Das Rennen war aus technischer Sicht allerdings nach wie vor für Fahrzeuge der Formel 1 ausgeschrieben. 1950 beklagte man regnerisches Wetter und es kamen nur um 70.000 Zuschauer. Im Angebot waren wieder zwei getrennte Rennen, die mit der Zieldurchfahrt des Siegers endeten. Alle noch im Rennen befindlichen Fahrzeuge wurden klassifiziert. Das Rennen der Sportwagen ging über zehn Runden und wurde in vier Leistungsklassen gewertet. Diesmal starteten die Klassen bis 2 und 1,5 Liter eine Minute vor den Teilnehmern der Klassen bis 1100 und 750 ccm. Es folgte das Rennen der Einsitzer, das paradoxer weise keinen offiziellen Namen hatte. Die Motorräder fuhren in Brünn um den Großen Preis der Motorräder und die Sportwagen um den Preis der Stadt Brünn – das 1950er-Hauptrennen bezeichnete man jedoch einfach nur als „Rennwagenfahrt“. Dass sich die Zeiten endgültig geändert haben beweist die einzige Annonce auf der Gegenüberliegenden Seite des rennberichtes in der Tagespresse: Sie forderte die Bürger zum Großeinkauf von Kartoffeln und deren Einlagerung im Haushalt für den Winter. Starting Grid, startovní rošt, Startaufstellung: Not available, není k dispozici, Nicht verfügbar.
Race Results, výsledky, Rennergebnisse: 1. Václav Hovorka, CS 2. Bruno Sojka, CS 3. Václav Bobek, CS 4. Zdeněk Sojka, CS 5. Jaroslav Vlček, CS 6. Miroslav Fousek, CS 7. František Dobrý, CS 8. Komár, CS 9. J. Netušil, CS 10. Černohorský, CS
Maserati Tatra Monopost Škoda Supersport BMW Magda II-Fiat Škoda Frazer-Nash Bristol Cisitalia Škoda -1 Škoda
1:58:26.6 1:59:18.4 2:01:14.7 2:03:28.8 2:04:11.7 2:08:07.8 -1 -1
108.203 km/h
-1
FL: Bruno Sojka, CS – 9:38.7 (110.731 km/h) LL: Bruno Sojka, CS 1 (1) Václav Hovorka, CS 11 (2-12) SportsCar Results, výsledky sportovních vozů, Ergebnis des Sportwagenrennens: 1. Zdeněk Sojka, CS (2000 ccm) 2. Jaroslav Pavelka, CS (2000 ccm) 3. František Dobrý, CS (2000 ccm) 4. J. Netušil, CS (1100 ccm) 5. Miroslav Fousek, CS (1100 ccm) 6. J. Filipovič, CS (2000 ccm) 7. Václav Bobek, CS (2000 ccm) 8. Jaroslav Vlček, CS (1100 ccm) 9. Alois Veřmiřovský, CS (2000 ccm) 10. Černohorský, CS (1500 ccm) 11. Fr. Sutnar, CS (750 ccm) 12. Rieger, CS (1100 ccm) 13. Kameš, CS (750 ccm) 14. Lamač, CS (750 ccm) 15. Smažík, CS (750 ccm) 16. Lodes, CS (1500 ccm) 17. Brenner, CS (750 ccm) 18. Mrázek, CS (750 ccm)
BMW Tatra Frazer-Nash Bristol Škoda Škoda BMW Škoda Magda II-Fiat Tatra Škoda Aero-Minor Hakar Aero-Minor Sepal Walter Rulo Aero-Minor Aero-Minor
1:43:54.8 1:44:02.1 1:44:54.6 1:48:03.9 1:48:05.4 1:49:04.9 1:49:45.0 1:50:17.8 1:51:27.0 1:55:23.2 1:56:32.2 1:58:22.1 1:59:17.7 1:59:57.3 2:03:51.8 2:06:19.9 2:07:15.5 2:08:44.1
102.778 km/h
98.829 km/h
92.558 km/h 91.645 km/h
19. Lancman, CS (750 ccm) 20. Moudrý, CS (2000 ccm) 21. Vaníček, CS (1500 ccm) 22. Váchal, CS (1500 ccm) 23. Taussig, CS (1500 ccm) 24. Svoboda, CS (1100 ccm) 25. Kříž, CS (1100 ccm)
Aero-Minor BMW Bugatti Mackerle Alfa Romeo BMW Magda-Fiat Simca
2:08:51.9 -1 -1 -2 -2 -2 -2
Report: Both air cooled Tatra Monopost cars were completed only shortly before the race. The first missed the Thursday practice while waiting for its racing engine, after completing some testing with a regular production engine. But thanks to a lap at 9:13.0 (115.877 km/h) on Friday, B. Sojka secured pole position for the race. Immediately afterward he travelled to the factory in Kopřivnice, where the other Monopost was still undergoing preparations. The car was so late that its entire testing programme consisted of B. Sojka driving it the 120 kilometers to Brno on public roads on Saturday evening! Treybal was only able to sit in it for the first time 30 minutes before the race, when the organizers allowed him to complete two untimed laps, and he had to start from the last position. At the start, B. Sojka, who on top of everything was fighting a stomach flu, took the lead after the start but lost it already on lap two to Hovorka. Afterwards B. Sojka was busy defending his position from the rapidly advancing Treybal. On lap four Treybal went past and began to close on Hovorka, while B. Sojka was now under attack from Bobek. On the very next lap Treybal’s Tatra started to experience overheating problems, which forced him to slow down and eventually retire on the penultimate lap. The order among the leaders did not change for the rest of the race and further down the field only Dobrý lost his long held 5th position in the closing stages. Combined, no less than 39 cars took part, but class. Kohout and Dobrý fought for the lead for able to take control, but had to retire on the last took over and was able to maintain the lead for favorites, B. Sojka and J. Pohl, both retired on Tatraplán Sport gradually increased his pace but in the end it was not enough. Behind the 1100 ccm class between Netušil and Fousek circuit.
the race was dominated by the 2-liter most of the race. Kohout was then lap due to a faulty ignition. Zd. Sojka the remaining distance. Two of the lap five. Newcomer Pavelka with and was able to close on Zd. Sojka, leaders a close fight for the win in provided the best racing action on the
Závod: Oba vzduchem chlazené vozy Tatra Monopost byly dokončeny až těsně před závodem. První se nemohl zúčastnit čtvrtečního tréningu, protože poté když absolvoval pár testovacích dnů s provizorním produkčním motorem, stále čekal na závodní motor. Přesto díky času 9:13.0 (115.877 km/h) který zajel v pátek, si B. Sojka pro závod zajistil pole position. Ihned nato se vydal do kopřivnické továrny, kde byl druhý Monopost teprve dokončován. Vůz byl připraven tak pozdě, že jeho veškerý testovací program sestával z přesunu do Brna po ose, když ho B. Sojka kočíroval 120 kilometrů po veřejných silnicích v sobotu večer! Treybal do něho poprvé usedl teprve půl hodiny před závodem a pořadatelé mu dovolili zajet dvě přípravná kola, než se postavil na poslední místo na startovním roštu. Přestože navíc ke všemu ještě zápasil s žaludečními potížemi, šel B. Sojka po startu do čela. Hned ve druhém kole se před něho ale dostal Hovorka, zatímco B. Sojka měl co dělat, aby udržel druhé místo před rapidně postupujícím Treybalem. Ve čtvrtém kole se Treybal dostal dopředu a začal se pomalu dotahovat na vedoucího Hovorku, ale hned v příštím kole mu prasknul řemen ventilátoru, což vedlo k tomu, že Treybal musel značně zpomalit a nakonec v předposledním kole vzdát. B. Sojka byl po zbytek závodu pod náporem Bobka, ale pořadí na čelních místech se neměnilo, jen Dobrý v závěru ztratil svou dlouze obhajovanou pátou pozici. Dohromady odstartovalo 39 vozů, ale závod byl dominován dvoulitrovou třídou. Po většinu závodu bojovali o vedoucí pozici Kohout s Dobrým, než Kohout získal nad ostatními menší náskok a zdánlivě si jel pro vítězství. V posledním kole byl ale nucen vzdát kvůli poruše zapalování. Zd. Sojka po něm čelní pozici převzal a byl schopen ji po zbývající kilometry udržet. Dva z hlavních favoritů, B. Sojka a J. Pohl, oba odpadli v pátém kole. Nováček Pavelka s Tatraplánem Sport sice postupně zrychloval a začal se v závěru dotahovat i na Zd. Sojku, ale nakonec to nestačilo. Za vedoucí skupinou se odehrávala bitva o vítězství ve třídě do 1100 ccm mezi Netušilem a Fouskem, která zároveň nabízela nejlepší podívanou z celého závodu. Rennbericht: Die beiden Luftgekühlten Tatra-Monoposto wurden erst kurz vor dem Rennen fertiggebaut. Der erste wurde zwar einige Tage lang mit einem serientriebwerk getestet, konnte aber am Donnerstagstraining nicht teilnehmen, da seine Rennmaschine immer noch nicht zur Verfügung stand. Am Freitag erreichte Bruno Sojka mit ihm allerdings eine fabelhafte Zeit von 9:13,0s (115,877 km/h), womit er sich die Pole-Position fürs Rennen sicherte. Gleich danach eilte er in das Werk in Kopřivnice, wo das zweite Exemplar erst fertiggestellt wurde. Das Fahrzeug wurde dann
so spät fertig, dass die Fahrt von Kopřivnice nach Brünn gleichzeitig sein erster und einziger Test war. Sojka absolvierte diese 120km lange Fahrt auf öffentlichen Straßen am Samstagabend. Der zweite Werksfahrer, Treybal konnte in seinem Wagen also erst eine halbe Stunde vor dem Start Platz nehmen. Der Veranstalter erlaubte ihm zwei freie Testrunden, bevor er den letzten Startplatz einnehmen durfte. Bruno Sojka hatte am Renntag mit einer schweren Magenverstimmung zu kämpfen, trotzdem katapultierte er sich nach dem Start in Führung. Schon in der zweiten Runder verlor er aber seinen Platz an Hovorka und musste bald auch die zweite Position gegen den schnell aufkommenden Treybal verteidigen. In der vierten Runde tauschten die beiden Tatras ihre Plätze und Treybal schien auch Hovorka schnell einzuholen. Gleich in der nächsten Runde riss aber der Riemen seines Kühlventilators und er musste verlangsamen. In der vorletzten Runde fiel er aus. Den Rest des Rennens musste sich Sojka dem schnellen Bobek erwehren, an der Reihenfolge der Spitzenfahrer sollte sich aber nicht mehr ändern. Nur Dobrý verlor kurz vor Schluss seinen fünften Platz, den er lange zu verteidigen wusste. Am Sportwagenrennen nahmen 39 Fahrzeuge Teil und es wurde wenig überraschend von den 2litern dominiert. Über weite Strecken des Rennens kämpften Kohout und Dobrý um die Führungsposition, bis Kohout sich losreißen konnte und offensichtlich dem Sieg entgegenfuhr. In der letzten Runde machte ihm aber ein Zündungsdefekt einen Strich durch die Rechnung. Die Führung erbte so Zdenek Sojka und er verteidigte sie bis ins Ziel. Es kam ihm dabei entgegen, dass die beiden Hauptfavoriten, Bruno Sojka und J. Pohl bereits in der fünften Runde ausfielen. In der Schlussphase war der Neuling Pavelka, der schnellste man auf der Strecke. Er konnte sogar auf den führenden Sojka aufholen, sein Endspurt kam aber zu spät. Weiter hinten speilte sich zwischen Netušil und Fousek eine schöne Schlacht um den Sieg in der Klasse bis 1100 ccm ab. Ihr Zweikampf war die beste Show des Rennens überhaupt.
Footnote: In October 1950 a 12-hour race combined for SportsCars and Saloon Cars was held at the Brno circuit. The race organizers created an interesting and unique mathematical formula (the so-called power output indicator) to equalize the potential of all cars. The formula was based on a predetermined average speed that differed for cars with various engine capacity, and the corresponding distance expected to be covered by each car over the 12-hour period. The actual distance travelled by a car was then divided by this expected distance to arrive at a quotient, and the results were based on the values of this quotient. Consequently, even cars with the smallest engine size could win the race if they reached sufficient distance, while anybody failing to complete the expected distance was not classified at all. The calculation was further complicated by a provision that any lap completed below the projected average speed was not counted toward the total travelled distance. Consequently, the overall winner was Treybal with saloon Bristol, who reached a quotient of 1.268 while travelling 1121.158 km (4th longest distance). The pair Pavelka/Zd. Sojka with Tatraplán Sport covered the longest distance of 1192.933 km but their quotient of 1.098 was good for only 14th place in final classification. The race was seen as a great success, yet initial plans to hold a 24-hour race in the following year and thus establish an endurance racing tradition in Brno were eventually abandoned. Dodatek: V říjnu 1950 se na brněnském okruhu jel kombinovaný 12-hodinový závod sportovních a cestovních vozů. Pořadatelé vymysleli zajímavý a unikátní způsob klasifikace, který byl založen na použití matematické formule (takzvaného indexu výkonnosti) určené k vyrovnání potencionálu všech vozů. Tato formule byla založena na předem určené průměrné rychlosti pro vozy s rozlišnou kapacitou motoru a tato průměrná rychlost byla použita ke kalkulaci vzdálenosti, kterou každý vůz potřeboval za 12 hodin ujet. Faktická vzdálenost byla pak touto předpokládanou vzdáleností vydělena a výsledky byly vyhlášeny na základě hodnoty výsledného koeficientu. Za předpokladu, že ujedou dostatečně velkou vzdálenost, měly díky této metodě šanci na vítězství i vozy s nejmenší kapacitou motoru. Na druhé straně každý, kdo neujel ani předpokládanou vzdálenost nebyl klasifikován vůbec. Vypočet byl ještě komplikován provizí, podle které se každé kolo ujeté menší než určenou průměrnou rychlostí nepočítalo k celkově ujeté vzdálenosti. Celkovým vítězem se tak stal Treybal na cestovním Bristolu s koeficientem 1.268, který ujel čtvrtou nejdelší vzdálenost 1121.158 km. Dvojice Pavelka/Zd. Sojka s vozem Tatraplán Sport sice pokryla nejdelší vzdálenost 1192.933 km, ale jejich koeficient 1.098 stačil pouze na 14 místo v konečné klasifikaci. Závod byl viděn jako mimořádně úspěšný, nicméně počáteční plány uspořádat v následujícím roce 24 hodinový závod a založit tak v Brně tradici vytrvalostních závodů, nebyly nikdy realizovány. Fußnote: Im Oktober 1950 fand auf der brünner Rennstrecke ein kombiniertes 12-Stunden-Rennen für Sportwagen und Einsitzer statt. Der Veranstalter hat dabei eine interessante und unikate Weise der Klassifikation eingeführt. Sie basierte auf einer mathematischen Formel, die allen Fahrzeugen Siegeschancen einräumen sollte. Dieser Leistungsindex bezog sich auf eine von vornherein festgelegte Durchschnittsgeschwindigkeit für Fahrzeuge unterschiedlicher Hubräume, wodurch sich eine 12-Stunden Solldistanz ermitteln ließ. Die tatsächlich abgespulte Distanz wurde dann durch diese Richtzahl geteilt, was einen Koeffizient ergab, aufgrund dessen das Gesamtergebnis festgelegt wurde. Teilnehmer, die diese Richtentfernung nicht erreicht haben, wurden nicht gewertet. Die Rechnerei wurde zusätzlich kompliziert: Jede Runde, die man nicht zumindest in der festgelegten Durchschnittsgeschwindigkeit absolviert hatte, hat nicht gezählt. Zum Gesamtsieger wurde Treybal auf einem Bristol Tourenwagen mit einem Koeffizient 1,268, der die viertlängste Distanz absolviert hat (1121,158 km). Der Tatraplan Sport des Duos Pavelka/Zd. Sojka schaffte zwar die größte Renndistanz (1192,933 km), ihr Koeffizient von 1,098 verwies sie aber nur auf
Gesamtrang 14. Man wertete diese Veranstaltung als einen großen Erfolg. Pläne, ab dem Folgejahr mit einem 24Stunden-Rennen auch in Brünn eine Langstreckentradition zu etablieren, wurden allerdings nie realisiert.
