Blues Alive Blues Alive Chorzow

Editorial Vážení a milí návštěvníci festivalu, dovoluji si vás už podvacáté přivítat na  festivalu Blues Alive Šumperk. Před těmi dvaceti lety bych rozhodně nepředpokládal, že se z pokusu o malý lokální festiválek stane akce dnešních rozměrů. Myslím, že dnes už máme jistou prestiž jak v České republice, tak ve světě. Svědčí o tom nejen ocenění, kterých se festivalu dostalo, ale hlavně pozitivní reakce novinářů a především vás, našich milých hostů. Ať už jste v  Šumperku poněkolikáté (a  jsou mezi vámi úctyhodní rekordmani), nebo letos festival navštívíte poprvé, chci vám touto cestou poděkovat a vyjádřit naději, že se nevidíme naposledy. Takovou atmosféru, včetně slušnosti, tolerance a vzájemného respektu, lze zažít opravdu jen málokde. Je pro nás velkou radostí a ctí, že záštitu nad festivalem převzal ministr kultury České republiky Mgr. Daniel Herman, hejtman Olomouckého kraje ing.  Jiří Rozbořil a  senátor a  starosta města Šumperka Mgr. Zdeněk Brož. Za poskytnuté granty děkujeme institucím, které právě zmiňovaní pánové reprezentují. Velké poděkování patří našim partnerům. Už si festival neumím představit bez našeho generálního partnera RNDr.  Tomáše Paclíka nebo hlavních partnerů Dormer Pramet, pivovaru Holba a firmy SHM. Za dlouholetou spolupráci jsem velmi vděčný našemu dramaturgovi Ondřeji Bezrovi a Štěpánu Suchochlebovi, který pro nás zajišťuje zahraniční booking, stejně tak našim „dvorním“ fotografům Ivanu Prokopovi a  Tomáši Turkovi a  celému produkčnímu týmu, který tvoří moji kolegové z Domu kultury. Letošní ročník je díky dvacetiletému jubileu oproti předchozím poněkud odlišný, ale věřím, že budete s programem spokojeni a každý si najde to své. Nabízíme i množství doprovodných programů. Vítejte v  Šumperku na  jubilejním XX. ročníku festivalu Blues Alive! Užijte si ho co nejlépe. Mgr. Vladimír Rybička ředitel festivalu Nezapomeňte a zapište si do kalendáře Blues Aperitiv 19. 3. 2016 / Blues Alive 17.–19. 11. 2016 Blues Alive Chorzow 20. 11. 2016 Výstava fotografií k dvaceti letům Blues Alive v Galerii Jiřího Jílka otevřena v průběhu festivalu denně 14:00–21:00

Město Chorzów

Chořov, který si letos připomíná už 757 let od svého založení, leží v samém středu tři a půl milionové aglomerace. Ještě před několika lety patřil mezi průmyslová centra typická pro Horní Slezsko. Změny v Polsku a patnáct let obrozené samosprávy měly vliv na jeho proměnu. Město zkrásnělo, vyvíjí se a využívá své možností dané centrálním umístěním v regionu, těsným sousedstvím s Katovicemi, hlavním městem slezského vojvodství, a také toho, že má na svém území Vojvodský park kultury a oddechu, Slezský stadion a jiné atraktivity. V Chořově působí více než devět tisíc hospodářských subjektů. Mezi nimi jsou firmy se zahraničním kapitálem, výrobní, obchodní podniky, firmy poskytující služby pro veřejnost a banky. Nejdelší obchodní třídou v regionu je pravě chořovská ulice Wolności (Svobody) s mnoha obchody, restauracemi a galeriemi. Svou atraktivitou přitahuje i obyvatele okolních měst. Chořov je známý také díky skvělým muzikálům Divadla Rozrywki a Chořovského kulturního centra. Důležitou kulturní institucí je muzeum s bohatými numizmatickými sbírkami. Během několika posledních let se Chořov stal důležitým studentským centrem. Svá sídla tady má mimo jiné Slezská univerzita, Hornoslezská vysoká ekonomická škola, Hornoslezská vysoká pedagogická škola a Fakulta rádia a televize Slezské univerzity. Obyvatelé mohou využívat moderní rekreační zázemí, otevřená i krytá koupaliště, tenisové kurty a sportovní haly. Největší turistickou atrakcí je Vojvodský park kultury a oddechu. Na jeho území se nachází Hornoslezský etnografický park, zoologická zahrada, lunapark, planetárium a  astronomická observatoř, letní koupaliště a Slezský stadion. Místní fotbalový klub byl už patnáctkrát polským šampionem. Chořov je známý také jako Město blues. Vychází tu čtvrtletník TWÓJ BLUES, jediný polský časopis, který se cele věnuje žánru blues, a konají se tu důležité bluesové festivaly Bluestracje, Gala Blues Top, Front Porch Blues czyli Lauba Pełno Bluesa, Śląskie Brzmienie, Festiwal im. Ryśka Riedla Ku przestrodze a město každoročně hostí také poslední hlavni koncert festivalu Blues Alive. V Chořově jsou vynikající bluesové kluby MDK Batory, Szuflada 15 a Sztygarka, kde se hraje blues celý rok. V  posledních několika letech tady účinkovali Shemekia Copeland, Beth Hart, Wanda Johnson, Sharrie Williams, Candy Kane, Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd, Earl Thomas, Curtis Salgado, John Lee Hooker Jr., Lurrie Bell, The Holmes Brothers, The Nighthawks, Vance Kelly, Corey Harris, Phil Guy, Bob Margolin, Walter Trout, Otis Grand, Moreland & Arbuckle, Dave Herrero. Všechno o Chořově najdete na internetové stránce www.chorzow.eu.

Město Šumperk

Moravské město Šumperk, bylo založeno ve  druhé pol. 13. stol. v  malebném údolí řeky Desné v  podhůří jesenických hor na  místě, které původní osadníci nazvali Krásný vrch. Šumperk býval majetkem moravských markrabat, často však byl zastavován předním českým a moravským šlechtickým rodům. V 16. století zde měli rodové sídlo Žerotínové. V roce 1562 císař Ferdinand I. město povýšil na královské komorní a polepšil i městský znak do podoby, jakou známe dnes. 17. století se neslo ve znamení hrůz a katastrof. Nejdříve za aktivní účast na stavovském povstání Šumperk upadl do  lichtenštejnského poddanství. Následná třicetiletá válka by se města výrazněji nedotkla, kdyby ale v roce 1643 do města nevpadli Švédové s  úmyslem ničit, rabovat a  plenit. V  roce 1669 takřka celé město při velkém požáru lehlo popelem. Příslovečným vrcholem pak bylo řádění čarodějnické inkvizice při nechvalně proslulých procesech s údajnými čarodějnicemi v letech 1678–1694 s 25 oběťmi z řad šumperských obyvatel. Šumperk se v 18. a 19. stol. začal opět rozvíjet díky silné tradici textilní produkce. Během průmyslové revoluce rostly v Šumperku továrny jako houby po dešti. Bouřlivý stavební boom, kdy přední šumperští podnikatelé si pro stavbu svých přepychových vil a paláců zvali významné vídeňské architekty, kteří městu vtiskli výstavní ráz nápadně se blížící hlavnímu městu tehdejší monarchie. Šumperk si tak vysloužil lichotivé přízvisko „Malá Vídeň“. Po  druhé světové válce musela většina německých obyvatel z  města odejít a Šumperk tam byl postupně nově osídlen lidmi z vnitrozemí. Porevoluční léta přinesla zejména rozsáhlou stavební obnovu městské památkové zóny, která byla v historickém jádru města vyhlášena v roce 1991. V současné době je město Šumperk správním, kulturním a sportovním centrem severozápadní Moravy a díky své poloze a nepřeberného kulturního vyžití je označováno jako „Živá brána Jeseníků“. Mezi nejvýznamnější památky města se řadí klášterní kostel Zvěstování Panny Marie, Geschaderův dům, kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv. Barbory, budova radnice a bývalý žerotínský zámek. Ve městě se také nachází řada parků, muzeum, profesionální divadelní soubor, digitální 3D kino, kulturní dům a mnohá sportoviště. Město Šumperk vám mimořádně v sobotu 14.11. od 9:00 do 15:00 nabízí možnost vystoupat na radniční věž a vychutnat si tak jedinečný pohled na město z ptačí perspektivy a také výhled na panorama podhůří Hrubého Jeseníku. Na radniční věž Vás doprovodí průvodci, u kterých si koupíte vstupenku i upomínkové předměty. Vstup do radnice bude bočním vchodem směrem od morového sloupu. V případě nepříznivého počasí se otvírací doba věže může změnit!

Profily The Bladderstones (CZ)

Johnnyho Jůdla leckdo zná z  alternativně písničkářské kapely Jablkoň, ve které hraje na fagot, baskytaru a elektrickou kytaru. Bluesovou skupinu The Bladderstones dal dohromady s bubeníkem Tomášem Náprstkem a velmi mladým a  velmi talentovaným kytaristou Tomášem Frolíkem. Johnny Jůdl sám v kapele, která vydala zatím The Bladderstones jedno album (hostoval na  něm harmonikář Ondřej Konrád a není vyloučeno, že si s kapelou přijede zahrát i do Šumperka) a letos na jaře zvítězila na BLUES APERITIVU, hraje na baskytaru a zpívá. „V hudbě mám nejradši dva přístupy, které charakterizují nejlíp Zappa a Led Zeppelin. První je potrhlost, nadhled a pestrost a druhý tradice, energie a pocit. Pro našeho kytaristu Tomáše Frolíka jsem byl původně jeho učitel v ZUŠ, postupem času jsme zjistili, že souzníme, a z toho logicky vznikla spolupráce,“ říká. A  k samotné tvorbě ještě pár slov, která je potřeba stále opakovat: „Blues, potažmo jeho princip, může existovat a přinášet něco nového i dnes. Ale nevznikne to omíláním ‚dvanáctek‘ někde pro turisty nebo na firemních večírcích.“

Jan Galach Band (PL)

Vítěz loňského BLUES APERITIVU patří mezi nejvýznamnější polské hudebníky současnosti. Fenomenální houslista se začal o  bluesovou hudbu zajímat už ve svých patnácti letech a prošel několika rockovými i bluesrockovými kapelami. Současný Jan Galach Band, jehož ozdobou je zpěvačka Karolina Jan Galach Band Cygonek, založil v  roce 2010. Čisté blues je v  jeho projevu spojeno v  originální směs s  dalšími žánry, kapela umí spustit tvrdě a syrově, stejně jako křehce a  sofistikovaně. Jan Galach se od  roku 2006 pravidelně každoročně objevuje na předních pozicích instrumentálních kategorií výročních anket časopisu Twój Blues, v roce 2012 byl jmenován polským Instrumentalistou roku.

The Record Company (USA)

V  téhle kapele přijíždí zase jednou do  Šumperka žhavá bluesová současnost. Kapela, která vznikla v  Kalifornii v  roce 2011 a  vcelku rychle si vydobyla pověst především obrovské koncertní atrakce. Za tu dobu už si stihli vesměs multiinstrumentalisté Chris Vos, Alex Stiff a  Marc Cazorla zahrát před velkými žánrovými hvězdami jako byl letos zesnulý B. B. King nebo Buddy Guy, Robert Randolph či Charles Bradley. The Record Company Jejich hudební mix syrového klasického soundu Muddyho Waterse, Howlin’ Wolfa nebo Johna Lee Hookera se snoubí s garážovým feelingem a kapele nedělá problém hrát třeba ani coververze písniček Stooges Iggyho Popa. Tak trošku v rozporu s názvem kapely se The Record Company s vydáváním nahrávek nepřetrhnou, zatím mají na kontě dva singly a tři EP, na debutové album se čeká. Jisté je jedno: kapela má rozhodně našlápnuto k  vysokým bluesovým metám, o  čemž svědčí i  rozsáhlé americko-evropské turné, jehož součástí bude i koncert na BLUES ALIVE.

Warren Haynes (USA)

„Kdybychom se měli probrodit veškerými dosavadními hudebními aktivitami Severokarolíňana Warrena Haynese, šla by nám z  toho hlava kolem. Vášnivě bezbřehý kytarista, precizní kapelník, suverénní skladatel a  aranžér, emotivní vokalista se značným hlasovým fondem, ale i písničkář a celoživotní vlasáč, je totiž workoholik každým coulem,“ píše hudební publicista a muzikant Ondřej Konrád

v  profilu Warrena Haynese v  říjnovém čísle magazínu UNI. Nelze než souhlasit. Hlavní hvězda letošního dvacátého ročníku BLUES ALIVE je bez nadsázky jedním z  nejsledovanějších kytaristů amerického kontinentu, osobností, která je ve  svých pětapadesáti letech v  nejlepším věku vyzrálého, ale přitom stále ještě čerstvého hudebníka, který právě v  této době říká možná to nejdůležitější, co si jednou budou hudební encyklopedie pod heslem s  jeho jménem pamatovat. Warren Haynes Se jménem Warrena Haynese jsou neodmyslitelně spojeny dvě kapely. Jednak Allman Brother Band, do  něhož nastoupil v  reunionové fázi v  roce 1989 a  vydržel, s  tříletou pauzou, až do  loňského (definitivního?) rozchodu. A potom jeho vlastní projekt Gov’t Mule, který založil v roce 1994. Mimořádně pracovitá kapela má na  kontě dlouhou řadu nahrávek nejrůznějšího charakteru, proslulé jsou zejména dlouhé živáky z  benefičních vánočních jamů, na nichž se objevují nejrůznější hosté, nebo si kapela vybírá k „přehrání“ rockovou klasiku, ať už jde o Rolling Stones nebo – možná trochu překvapivě – třeba o Pink Floyd. Každopádně všem těmhle projektům vládne Haynesova v podstatě dokonalá kytara a na bravurního instrumentalistu i až nečekaně skvělý pěvecký projev. Obojí lze samozřejmě nalézt i  u  Haynesovy sólové tvorby, z  níž vyniká zejména členité Man In Motion (2011) a samozřejmě i letošní novinka Ashes & Dust. Dejme ještě jednou slovo Ondřejovi Konrádovi: „Disk Ashes And Dust vznikl společně s  neo-bluegrassovými Railroad Earth, pojmenovanými podle prózy Jacka Kerouaka Říjen v železniční zemi. Náchylnými k různým hudebním dobrodružstvím. Haynes plánoval tuhle spolupráci léta, došlo k  ní až teď. Třebaže jde víc o  písničky, ovšem sakra výrazné (Word On The Wind, It Is Me Or You, New Yea’s Eve, Company Man, duet Gold Just Woman s báječnou Grace Potterovou), i tady se muselo ve studiu vydatně jamovat. Minimálně než se rozsvítila červená. Ctitelé muziky, jakou dělá Křesťanova Druhá tráva, by měli nad albem jásat. Haynes, tentokrát na zpěv zdaleka tak netlačící, bere vedle akustické kytary do rukou i elektrickou a na prst navléká bottleneck. Zní to všechno hladce a doslova krásně. A posluchač dochází k otřepané, avšak platné pravdě, že vše souvisí se vším. I k bůhvíkolikátému konstatování, že jižanský rock, blues i country pramení přece z lidového muzicírování.“ Warren Haynes přijíždí nejen na  BLUES ALIVE, ale do  České republiky vůbec poprvé. Odehraje nikoli zkrácený festivalový set, nýbrž plnohodnotný koncert, tak jak si to on ve své pozici i jeho čeští fanoušci zaslouží. Prostoru k tomu, aby vytahal z rukávu všechna svoje muzikantská esa, bude mít dost.

Martin Chik Blues Band (CZ)

Vloni byl Martin Chik nepřehlédnutelnou postavou šumperského festivalového mumraje – se svou kytarou obrážel všechny jamy i  okolní hospody a  výrazně spoluvytvářel správnou otevřenou bluesovou atmosféru. Následně se se svým Blues Bandem přihlásil na soutěžní klání BLUES APERITIV – a návštěvníci, jistě mnozí z  nich ještě pod dojmem Chikovy podzimní všudypřítomnosti, mu udělili svoji cenu diváků. Chikův výraz, se kterým se pokládá do bluesových standardů, je v nejlepším slova smyslu „pouliční“ a svou bezprostředností umí skvěle zacházet s  publikem. Což jsou dovednosti, které nikdy pro bluesmana nepřestanou být podstatné. Volba, koho pozvat na  afterparty prvního festivalového večera k  rozjetí jam sessionu, byla v tomto případě naprosto jasná. Martin Chik Blues Band

Profily Linwood Lee Taylor Trio (USA)

Linwood Lee Taylor je talentovaný americký bluesman. Jeho hudební styl vychází z  bluesových legend, jako jsou Albert King, Howlin‘ Wolf, Muddy Waters, Freddie King, a v neposlední řadě vám svým osobitým kytarovým projevem připomene Jimiho Hendrixe. Linwood Linwood Lee Taylor Trio také výborně ovládá akustickou kytaru. Koncertuje převážně na východním pobřeží Spojených států, kde v minulosti oslňoval společně se slavným Albertem Collinsem. V Evropě je znám spíše v  její západní části, kde například stával na  pódiu po  boku Joea Louise Walkera. V České republice jsme zatím neměli příležitost tohoto výborného kytaristu potkat, ale letošní velká „Blues Alive Tour“, na němž jej doprovází slovenský basista Matej Černý a český bubeník Tomáš Hobzek, to změní.

Ladě (CZ)

Když v  roce 2010 opavští Ladě zvítězili v  BLUES APERITIVU, byla to kapela známá jen úzkému kroužku zasvěcenců. Také se pro ni mezi žurnalisty a pořadateli vžilo označení „nejlepší z  nejméně známých českých kapel“. To už ale dávno není pravda. Dnes je band, jehož hlavními oporami jsou charismatický zpěvák a textař Michael Kubesa a kytarista Petr Uvira, ozdobou každého festivalu, který chce držet na  patřičné výši Lade svoji kvalitativní laťku. A fanoušci se počítají na tisíce. Pro Ladě je typické, že mohou se svou nezařaditelnou hudbou hrát prakticky kdekoliv – osloví návštěvníky bluesových, jazzových, rockových i alternativních akcí. Každý si v jejich mimořádně osobitém projevu najde to svoje. Pro všechny pak je ale společný vjem až magického prožitku, který je zaklet do potemnělé atmosféry jejich písní.

Pocta B.B. Kingovi – Luboš Andršt Blues Band (CZ)

Jak všichni víme, B. B. King zemřel letos 14. května. Jeho osobnost nám v Klášterním kostele připomene Luboš Andršt v  tomto vysloveně klubovém pořadu. Za  doprovodu svého Blues Bandu zahraje vesměs skladby z Kingova repertoáru. A nejen to. Zavzpomíná také na to, jaký celoživotní vliv na jeho muzikantskou dráhu B. B. King měl a jaké to bylo, když měl příležitost se s ním, dokonce několikrát, setkat na pódiu.

ZVA 12-28 (SK)

Lubos Andrst Blues Band

Slovenští přátelé ze Zvolena patří k  „rodinnému stříbru“ festivalu BLUES ALIVE a  jsou zde vždycky vítáni s otevřenou náručí. Zatímco na české bluesové scéně většina muzikantů neustále obrušuje klasické bluesové standardy, prezentuje převzatou tvorbu a  snaží se napodobit svoje americké vzory, Slováci, alespoň ti nejlepší z  nich, na  to jdou zpravidla po  svém. A  v  tomto ohledu jsou ZVA 12-28 Band, ZVA 12-28 lidově nazývaní „Zetvéáčka“, skutečným vybroušeným diamantem. Jejich projev se nepodobá ničemu nejen na středoevropské, ale ani na americké bluesové scéně. Je samozřejmě otázka „co by – kdyby“, ale mít šikovného manažera, nelze vyloučit, že by svou originální hudbou, stojící ovšem na  prastarých klasických základech,

mohli zaujmout i za oceánem. Letos slaví pětadvacáté výročí založení. Začínali jako lokální zvolenská kapela, už v  prvních letech svojí existence ale doma na  Slovensku zaujali a  rychle se prosadili do  čela tamní scény. Přestože se ve své tvorbě jako tisíce jiných odpíchli od přehrávání převzatých písní amerických bluesmanů, které ovšem výrazně upravovali k obrazu svému, v Norbertu Červenákovi vždy měli silného leadera. Nejen zpěváka, který svým hlasem připomíná Captaina Beefhearta, zjevem Franka Zappu a  stylem hry na  kytaru spíš některé alternativní muzikanty typu Marka Ribota, ale především originálního autora hudby i textů. Ty byly občas tak bláznivé, že se v souvislosti s nimi mluvilo o odkazech na dada, surrealismus či nonsens, ale vždycky takové, že si je, nebo aspoň jejich části, posluchač zapamatoval po  prvním poslechu. A rád se k nim vracel.

Dějiny českého blues

Dramaturgický záměr druhého večera výročního dvacátého BLUES ALIVE je představit ve tvorbě zásadních osobností naší scény historii fenoménu českého blues. Anebo blues hraného v Česku, chcete-li. V průběhu pátečního večera budeme postupovat skutečně od Adama, od prvních dohledatelných podob importované muziky, těžištěm večera ale bude především původní česká tvorba na bluesové bázi a vrcholné instrumentální projevy českých hudebníků, vesměs klasiků tohoto žánru.

Ondřej Havelka a Melody Makers (CZ)

Českou republikou neprotéká Mississippi, a tak kořeny blues u nás nemůžeme hledat u  žádných Pattonů nebo Johnsonů, nýbrž v  tanečních sálech a  kavárnách se swingovými orchestry, které se sice inspirovaly americkými vzory, ale zároveň pod jejich vlivem tvořily i  původní hudbu a  texty. Ondřej Havelka a  jeho Melody Makers tuto dobu dokážou evokovat dokonale, a přitom vedle dobového koloritu nabízejí i  prvotřídní muzikantské výkony. V repertoáru protřelého orchestru je řada amerických, ale i domácích bluesových písní. Právě z nich sestaví program, který naši pouť dějinami blues v  Česku odstartuje.

Ondrej Havelka a Melody Makers

Jiří Suchý (CZ)

Blues se stalo oblíbenou hudební formou v  divadelních písničkách, pár takových najdeme už v  odkazu Ježka, Voskovce a  Wericha. A  samozřejmě ji nemohla obejít ani dvojice Suchý + Šlitr, resp. Jiří Suchý jako sólový tvůrce, nebo s  jinými uměleckými partnery. Šéf divadla Semafor a  jedna z  nejpodstatnějších osobností českého divadla i  populární hudby vůbec mimo vlastní scénu vystupuje zřídkakdy, divadelní provoz je neúprosný a  ani ve  třiaosmdesáti letech to nevypadá, že by Jiří Suchý plánoval zvolnit krok. Toho, že si zpěvák ve  svém diáři našel čas na vystoupení na BLUES ALIVE, si pořadatelé festivalu nesmírně váží.

Jiri Suchy

Profily Bluesberry (CZ)

Když se řekne název pražské čtvrti Hanspaulka, ozvěnou zazní blues. Ti, kteří to mají na svědomí v první řadě, se jmenují Bluesberry a  zcela stoprocentně se jedná o  nejstarší dosud činnou bluesovou kapelu v  Česku. Parta kolem frontmana Petara Introviče se nesčetněkrát proměnila, zůstává ale stále na  svém. Bluesberry I  když od  počátku vycházela z  nahrávek amerických zejména countrybluesových hudebníků, počeštěním jejich písní i následnou vlastní hudební tvorbou vybudovala vlastní ryzí českou, totiž hanspaulskou poetiku, která je jakýmsi průnikem pražské hospody, české trampírny i  raného beatu. A  toho se Bluesberry k radosti už nejméně třetí generace svých fanoušků drží dodnes.

Jan Spálený a ASPM (CZ)

Kdyby někoho napadlo vyhlásit anketu o  nejčešštějšího z  tuzemských bluesmanů, a  to v  nejlepším myslitelném slova smyslu, určitě by ji vyhrál Jan Spálený. Nikomu dalšímu se zatím nepovedlo toho na  bluesové bázi tolik říct, nikomu se nepovedlo vytvořit natolik ojedinělý vlastní styl, ve  kterém jsou slyšet ohlasy toho, co odjakživa rád poslouchal (ať už Jan Spaleny to byli staří bluesmani, dixieland, moderní jazz, písa ASPM ničkáři nebo klasická hudba), ale zcela je přefiltrovala k obrazu svému tvůrcova silná osobnost. Jan Spálený je nezpochybnitelnou autoritou českého blues, jeho skutečným otcem, nebo možná kmotrem. Tento večer by bez jeho účasti vůbec nebyl myslitelný.

Luboš Andršt Blues Band a Dani Robinson (CZ, USA)

A  procházka dějinami blues v  Čechách by nebyla myslitelná ani bez Luboše Andršta, který je bezesporu jeho nejznámější a  nejširším publikem přijímanou osobností. Instrumentalistou, ke  kterému se odkazují mnozí o  generaci až dvě mladší následovníci. Kytarista, který po celý svůj život surfuje mezi žánry, tu Lubos Andrst Blues hraje jazz, tu hraje rock, tu si dokonce odskočí k popu, Band a Dani Robinson by ale jistě mohl podepsat okřídlený Claptonův výrok: „Ať jsem v  životě hrál jakoukoli muziku, nikdy jsem nepřestal být bluesovým kytaristou.“ Luboš Andršt rád spolupracuje se zahraničními hosty, připomeňme, že už na prvním ročníku Blues Alive před dvaceti lety s ním hrál Američan Ramblin’ Rex a že to byl právě Andršt, kdo jako první představil českým posluchačům tehdy americkou turistku, dnes domestikovanou „Pražandu“ Tonyu Graves. Na  dvacátém BLUES ALIVE s  jeho Blues Bandem zahraje a  zazpívá další Američan, Dani Robinson, který proslul ve zdejších krajích jako dokonalý hendrixovský revivalista. Těšme se, do jakých vod oba kytaristy společný projekt zavede.

The Kingsize Boogiemen (CZ)

Čtveřice talentovaných muzikantů z okolí Prahy zaujala v  roce 2011 porotu BLUES APERITIVU především vynikajícím zvládnutím klasického bluesového materiálu, zahraného s nebývalou energičností a v neposlední řadě velkým nadhledem. The Kingsize Boogiemen jsou The Kingsize Boogiemen

zkušený band, čile koncertující po klubech v celé České republice. V repertoáru má nejen ty nejznámější standardy, ale z repertoáru svých oblíbenců si vybírá i méně známá čísla, kterým dokáže vtisknout vlastní autentický punc. Při jejich koncertech ožívá to nejlepší z  odkazu starých mistrů, což dokazují i  jejich dvě vydaná alba. A protože je o „Boogiemenech“ známo, že kromě hudebních kvalit patří i k velmi společenským českým hudebníkům, byli na rozjezd prvního nočního jam sessionu vybráni právě oni.

The Blues Brothers (USA, 1980, režie: John Landis)

Kdo by je neznal, Elwooda a Jakea Bluesovy, tohohle „Laurela a Hardyho v rytmu blues“, jak je označili kdysi pradávno v  dobových recenzích. Film The Blues Brothers se stal brzy po  vzniku skutečnou kultovní záležitostí, která iniciovala postupem let řadu dalších „přívěsných“ záležitostí. Nejen úspěch samotného originálního Blues Brothers Bandu, ale také spousty revivalů, po světě se do nezaměnitelné image filmu stylizovala řada kaváren, hospod a klubů, stylová trička a další ošacení patří k nejcennějším kusům šatníku pyšných majitelů, v době computerové vzniklo nejen několik fanouškovských stránek, ale i  počítačové hry. Nic z  toho samozřejmě vůbec nic nemusí nutně vypovídat o kvalitě samotného filmu. Často tomu bývá spíš naopak. Nicméně: The Blues Brothers v tomto ohledu činí výjimku. Velký kult – velká zábava. Pokud jste neviděli, přivstaňte si a nenechte si ujít!

Jakub Kořínek (CZ)

Když v  roce 2005 zvítězil v  BLUES APERITIVU, bylo z  toho docela pozdvižení: tohohle mladého a  už tak bravurního kytaristu znal skutečně jen málokdo. Jakub Kořínek sice hrál bluesové standardy a některé jeho autorské písně z  tohoto směru taky vycházejí, nicméně ryzím bluesmanem není. Je prostě písničkářem s  široce otevřenýma očima i  ušima, a  navíc Jakub Korinek velmi šikovným multiinstrumentalistou – kromě běžné akustické kytary rád hraje i  na  kytaru resofonickou, na mandolínu či na piano. V posledních letech se přesunul spíše do folkových klubů, prošel několika kapelami, nicméně u kulatých oslav Blues Alive nesmí se zpěvačkou Kateřinou Misíkovou, s níž tvoří duo už drahně let, chybět.

Jack Cannon (HU)

V  roce 2008 byli prvními maďarskými účastníky v historii BLUES APERITIVU – a hned získali vítězství u  poroty i  návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i  kousků spíše z  hájemství soulu) tehdy v  této soutěži tak často k  vidění nebylo. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a  zpěvák György Zoltai, nikdy otrocky nepřehrávalo vzory, nýbrž Jack Cannon vždy přistupovalo ke  standardům tvůrčím způsobem a  v  neposlední řadě prezentovalo i  vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu APERITIVU oslovilo na  kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra, až jakási prorostlost muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i  v  rámci jasně vymezených pravidel. A  co je nejcennější: zůstalo jim to i  po  elektrifikaci a  přitvrzení soundu. Jack Cannon od  slavného šumperského vítězství navštívili Českou republiku několikrát a  bez nadsázky o nich lze mluvit jako o miláčcích zdejšího bluesového publika.

Przytula & Kruk (PL)

Polská dvojice se zhlédla v předválečném akustickém blues v roce 2008. Od té doby sklízejí zpěvák a harmonikář Bartosz Przytuła s hráčem na kytaru a dobro Tomaszem Krukem, posíleni o bubeníka Macieje Kudlu, se svým repertoárem,

Profily ve kterém se slévá vlastní tvorba s klasickými převzatými songy klasiků, jeden úspěch za  druhým. Jejich nahrávky si u  polských recenzentů vysluhují velmi nadšené reakce a vyhrávají soutěže bluesových kapel včetně té nejprestižnější na  katovickém Rawa Blues Festivalu. K jejich pozitivům kromě dokonalého zvládPrzytula & Kruk nutí stylu a samotného hudebního projevu patří i zjevná vzájemná propojenost protagonistů a – což už dnes v této hudbě není moc běžné – také nadhled a smysl pro humor. A  právě kombinací všech těchto kvalit přesvědčili v  roce 2012 i porotu šumperského BLUES APERITIVU, která jim přiřkla jednu z hlavních cen.

Marek Piowczyk Trio (PL)

Bezesporu jeden z  objevů poslední doby na  bohaté a  rozmanité polské scéně. Trojice představitelů dvacátnické muzikantské generace z  okolí Katovic osvědčuje fakt, že dnešní mladí hudebníci dbají jak na  nástrojovou preciznost (Marek Piowczyk je skutečně bravurní kytarista), tak na  vlastní tvorbu, ve které se nespokojí s přebíráním vzorových skladeb ze „zlatého fondu“. Trio křižuje v klasickém obsazení a s dynamickým výrazem mezi blues, rockem a funkem a  jeho hudba je rozhodně velkým příslibem pro budoucnost hudební scény našich severních sousedů.

Marek Piowczyk Trio

Joanna Knitter Blues and Folk Connection (PL)

Kapela z  Gdyně vznikla z  popudu vynikající zpěvačky Joanny Knitter a  bubeníka Piotra Gory se zaměřením na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladoucí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost a krystalicJoanna Knitter Blues and Folk Connection kou průhlednost. Kapela se mimo jiné umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna, jako Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě v  kategorii Album roku. Mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.

Roman Pokorný a Mátyás Pribojszki (CZ, HU)

Přední český kytarista Roman Pokorný se na  profesionální hudební scéně pohybuje od  samého začátku 90. let. V  první dekádě své dráhy proslul hlavně jako jazzový a  fusion hráč, nasbíral řadu ocenění a  spolupracoval s  mnoha významnými hudebníky různých žánrů, od Emila Viklického po Michala Pavlíčka. Na  začátku nového století jej okouzlilo blues a  založil kapelu Blues Box Heroe. Vedle působení v ní se i nadále věnoval širokému spektru dalších žánrů, jazzu, funky či latině. Dosavadním vyvrcholením bluesové i „přesahové“ tvorby Romana Pokorného je loňské plně autorské a kytaristou i nazpívané album Eldorado. V  recenzi se mj. dočteme: „Blues Roman Pokorný přesahuje. Titulní písnička je ‚mexikánská‘ a  protagonista v  ní svůj instrumentář rozšiřuje o  ukulele. Nechybějí ani písničky vysloveně jazzové, rytmy funky, a  dokonce country – v  On My Way hraje Pokorný na banjo. K ruce si přizval skutečný all stars band z  domácí scény, který doplnil hosty ze Roman Pokorny a Matyas Pribojszki

zahraničí, britským saxofonistou Osianem Robertsem a  fenomenálním maďarským harmonikářem Mátyásem Pribojszkim.“ A právě Mátyás Pribojszki bude speciálním hostem Pokorného kapely na BLUES ALIVE. Jedná se o  absolutní hvězdu maďarské bluesové scény, jakéhosi jejího leadera. Jeho hra na harmoniku je považována za plnoprávnou součást výkladní skříně evropského blues. Dobře to ví řada světových muzikantů (Duke Robillard, Tino Gonzales, Paul Lamb a mnozí další), kteří Pribojszkého přizvali ke spolupráci. V roce 1995 postavil svou první kapelu Blues Fools, se kterou koncertoval mimo jiné i  v  roce 2003 na  šumperském BLUES ALIVE, kde sklidil obrovský ohlas a obdiv nejen posluchačů, ale i kolegů muzikantů. Během deseti let existence kapela vydala čtyři umělecky i komerčně úspěšná alba. V dalších projektech, už psaných vesměs na protagonistovo jméno, rozšířil Mátyás Pribojszki svůj záběr ve vlastních kompozicích mimo striktní „dvanáctkové“ hranice směrem k jazzu a dalším stylům. Tuto vizi naplnil na řadě studiových i živých alb, na kterých se představuje v akustickém i elektrifikovaném složení, vždy ale s plným nasazením, instrumentálním mistrovstvím a originálním autorským vkladem.

Peter Karp & Sue Foley Band (CAN, USA)

Sedmačtyřicetiletá kanadská zpěvačka a  kytaristka Sue Foley patří k  největším jménům současného „ženského blues“. K  téhle muzice se dostala díky hudbymilovnosti svého otce: v  jeho sbírce desek ji jako malou dívku zaujala raná alba Rolling Stones a  na  nich zejména písně, podepsané Williem Dixonem, McKinleym Morganfieldem (Muddym Watersem) a  Chuckem Berrym – a  při „cestě zpátPeter Karp ky“ k  nahrávkám těchto velikánů objevi& Sue Foley Band la rozlehlý bluesový svět. Samotný vstup na hudební scénu jí zajistil společný koncert s fenomenálním kytaristou Dukem Robillardem: v hledišti seděl majitel vlivného texaského labelu Antone, který jí nabídl koncertování ve svém austinském klubu a vydání debutové desky. To vyšlo v roce 1992 pod příznačným názvem Young Girl Blues. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, Sue Foley začala koncertovat po celých Spojených státech, posléze i v Evropě a Japonsku. V polovině 90. let se začala plně soustřeďovat na vlastní autorskou tvorbu, která lépe odpovídala jejímu originálnímu výrazu. V tomto duchu pokračuje ve své tvorbě dodnes. Sue Foley, která na BLUES ALIVE jako sólistka se svou kapelou poprvé koncertovala v roce 2008, má na kontě čtrnáct alb. Z nich poslední dvě natočila společně s multiinstrumentalistou a zpěvákem Peterem Karpem: He Said – She Said (2010) a Beyond The Crossroads (2012). Karp je typický americký „trubadúr“ a světoběžník. Poprvé se o něm začalo mluvit, když natočil album The Turning Point, kde mu byl velkou posilou stounovský veterán Mick Taylor. Od té doby brázdí hlavně Spojené státy a Kanadu buď sám, anebo právě v tomto projektu, v němž se tak dobře doplňuje se svou krásnější, ale o nic méně průbojnou polovičkou.

Studebaker John (USA)

Studebaker John Grimaldi pochází z italské čtvrti Chicaga. Pod vlivem častých návštěv v samém centru tamního bluesového dění, legendami opředené Maxwell Street, se v  sedmi letech začal učit na  harmoniku a  v  sedmdesátých letech vystupoval se svou kapelou Studebaker John And The Hawks. Život mu změnil koncert Hound Doga Taylora, jedné z  nejvýznamnějších osobností chicagské scény šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy se John rozhodl po Taylorově vzoru

Profily hrát na slidekytaru. O tom, že se dopracoval opravdového mistrovství, svědčí nejen jeho nabitý koncertní diář, ale také řada vydaných alb, z  toho pět na  prestižním labelu Blind Pig a  poslední tři v  početné diskografii pilného muzikanta na  neméně známé značce Delmark. Studebaker John způsobil při svém prvním koncertování na BLUES ALIVE v roce 2006 velkou senzaci nejen svým syrovým projevem, ve  kterém se skutečně nezapře zkušenost Studebaker John s  životem v  drsných čtvrtích Chicaga, ale také dlouhou aktivní účastí na nočním jam sessionu, na kterém rozdivočelým fanouškům uštědřil pořádný nášup své muziky. V  osobě Studebaker Johna se tak do  Šumperka vrací nejen osobnost v  pravém slova smyslu kultovní, ale také živoucí důkaz faktu, že chicagská bluesová scéna stále žije.

Bob Margolin with Mike Sponza Band (USA,IT)

Bob Margolin patří k  nejuznávanějším kytaristům současné bluesové scény. Dnes šestašedesátiletý muzikant se poprvé proslavil v letech 1973–1980 jako člen doprovodné kapely Muddyho Waterse, se kterým natočil i  slavná comebacková alba v  produkci Johnnyho Wintera Hard Again, I’m Ready, King Bee a Muddy „Mississippi“ Waters Live. S Winterem ostatně spolupracoval i na jeho albech Nothin’ But The Blues a Scorchin’ Blues. Jako kytarista je podepsán také na řadě dalších desek mj. skupiny The Nighthawks, Juniora Wellse nebo Ann Rabson, známé i z pódia BLUES ALIVE. Po odchodu z Watersovy kapely se Margolin vydal na sólovou dráhu a po několika nepříliš úspěšných letech podepsal zkraje deváté dekády kontrakt s  významným chicagským labelem Alligator, jehož se stal během pár let oporou. Čtyři zde vydaná alba Down In The Alley (1993), My Blues And My Guitar (1995), Up And In (1997) a Hold Me To It (1999) patří z oblasti bílého blues bez nadsázky k tomu nejlepšímu, co v devadesátých letech vzniklo. Na své další album, pro změnu pro neméně prestižní vydavatelství Telarc, kytarista přizval v roce 2003 někdejší Watersovy spoluhráče a další bluesové klasiky „staré školy“, pianistu Pinetopa Perkinse, harmonikáře Careyho Bella, bubeníka Willieho „Big Eyes“ Smithe či kytaristu Huberta Sumlina, a výsledek nahrávání dostal všeříkající název All-Star Blues Session. Bob Margolin byl v  roli hlavní hvězdy BLUES ALIVE v  roce 2006. Za  devět let, co jsme jej v Šumperku neviděli, stihl získat nejprestižnější žánrovou cenu Blues Music Award v kategorii kytaristů, na několik dalších být nominován, získat ocenění i  jako hudební žurnalista (přes dvacet let je přispěvatelem magazínu Blues Revue) a  spoluzaložit hudební vydavatelství VizzTone. Jedním z  počinů tohoto labelu je i  Margolinovo zatím poslední album Blues Around The World. Na  něm jej doprovází italská kapela Mike Sponza Band. S ní kytaristu spojuje dlouholetá koncertní spolupráce. „Hrávali jsme v  Evropě společně často, a když jsem po koncertech prodával cédéčka, lidi se vždycky ptali, jestli na nich hraje ta kapela, se kterou jsem právě vystupoval. Já žádné takové neměl, a  tak jsme ho natočili. Jsou na  něm moje a  Mikeovy písničky i  pár standardů, které mají lidi rádi všude na  světě,“ říká Bob Margolin, jehož vystoupením letošní kulatý ročník BLUES ALIVE vyvrcholí. Bob Margolin with Mike Sponza Band

Logotypy / Grafický design / Webdesign / Interiéry / Produktový design...

www.hogofogodesign.com

Penzion G*** Fialova 3, 787 01 Šumperk tel: 583 363 050, 777 193 190 e-mail: [email protected] www.penzion.eu

OBČERSTVENÍ během BluesAlive Restaurace a bary Čtvrtek Pátek Sobota Restaurace DK 17:00–24:00 17:00–24:00 12:00–24:00 Sport bar (i jídlo) 17:00–24:00 16:30–01:00 12:00–01:00 Kavárna v parku 17:00–24:00 16:30–01:00 13:00–01:00 Paclíkova nálevna (1. patro DK) – 17:00–01:00 17:00–01:00 KašBar (1. patro DK) – 17:00–01:00 17:00–01:00 Bar ve foyer 17:00–24:00 16:30–03:00 12:00–03:00

ČASOPIS, KTERÝ SE DÁ ČÍST! www.rockandpop.cz

NAŠE

DNA

SHM, s.r.o. Průmyslová 3020/3 787 01 Šumperk www.shm-cz.cz

Profily

HRDY´ PARTNER

www.dormerpramet.com