EDITORIAL Milé bluesmanky, milí bluesmani, vážení a milí, srdečně vás vítám v Šumperku už na 19. ročníku festivalu Blues Alive. V době, kdy tyto věty píšu, už podle vašeho zájmu vím, že Dům kultury bude opět plný vás, příznivců bluesové muziky a vynikajících posluchačů, kteří každoročně vytvářejí zcela neopakovatelnou atmosféru. My pořadatelé si velmi vážíme vašeho zájmu, ale i vaší korektnosti, vstřícného chování a uvolněnosti, kterou naplňujete nejen prostory koncertních sálů, ale celého města. Letošní ročník je díky pondělnímu státnímu svátku trošku výjimečný, protože hlavní koncerty se posunuly na sobotu a neděli, zatímco na pátek jsme pro vás připravili lahůdkový večer věnovaný Muddymu Watersovi. Je pro nás ctí, že záštitu nad festiva-lem v letošním roce převzal ministrr kultury České republiky Mgr. Daniel el Herman, hejtman Olomouckého kra-ĘeV ?VkRa`^VĘeV U`\R]V_U±ĨV dZU` je ing. Jiří Rozbořil a senátor a sta-RkRaZİeVdZ rosta města Šumperka Mgr. Zdeněk ěk #!"& $ #! $ " $ #" g#" Zg# cZeZZg aVcZe 2aV Vd2 3]fVd Brož. Jsme vděčni za udělení grantů tů "& #!"& #! # "" "" "" % "% "% " "# "# V gV ]Z 2]Zg 2]Z Vd2 Vd 3]f Ministerstvu kultury ČR, Olomouc-#!"& #! " "" "" & " & h" ck` 4Y` V ]ZgV 2]Zg 2]Z Vd2 3]fVd kému kraji, Městu Šumperk a Velvy-slanectví USA v Praze. Velmi děkuji všem našim partne-rům, díky nimž jsme schopni taktoo náročný projekt uskutečnit. Zvlášť šť děkuji RNDr. Tomáši Paclíkovi, kte-rý je v letošním roce generálním partnerem festivalu už popatnácté. Ať se mu s Viktorkou Plzeň daří a zůstane nám nakloněn i do budoucna. Velké poděkování patří dramaturgovi festivalu Ondřeji Bezrovi, agentuře Carpicorn Production za spolupráci při zahraničním bookingu a celému realizačnímu týmu, což jsou většinou moji kolegové z Domu kultury. Jsme rádi, že věříte naší dramaturgii, že jste většinou spokojeni s organizací i zázemím festivalu. Dobře jsme si vědomi, že na tři festivalové dny bychom v Šumperku potřebovali několikanásobnou ubytovací kapacitu, ale ta je v Šumperku potřebná opravdu jen jednou za rok. Letos se po několika letech vrací natáčet Česká televize z nedělního koncertu vyrobí šedesátiminutový záznam a odvysílá ho někdy začátkem příštího roku. Natáčet bude tradičně i Český rozhlas Olomouc a z jeho záznamů vydáme k příštímu ročníku další CD. Protože nás čeká ročník jubilejní, dvacátý, snad to bude dvojalbum. Ještě jednou vás vítám a věřím, že si tři dny plné muziky, nejen bluesové, opravdu užijete a že se setkáme opět za rok na XX. ročníku, který se bude konat od 12. do 14. listopadu 2016. Mgr. Vladimír Rybička ředitel festivalu Blues Alive Šumperk
MĚSTO CHORZÓW W
Chořov, který si letos připomíná už 757 let od svého založení, leží v samém stře středu tři a půl milionové aglomerace. Ještě před několika lety patřil mezi průmyslová centra typická pro Horní Slezsko. Změny v Polsku a patnáct let obrozené samosprávy měly vliv na jeho proměnu. Město zkrásnělo, vyvíjí se a využívá své možností dané centrálním umístěním v regionu, těsným sousedstvím s Katovicemi, hlavním městem slezského vojvodství, a také toho, že má na svém území Vojvodský park kultury a oddechu, Slezský stadion a jiné atraktivity. V Chořově působí více než devět tisíc hospodářských subjektů. Mezi nimi jsou firmy se zahraničním kapitálem, výrobní, obchodní podniky, firmy poskytující služby pro veřejnost a banky. Nejdelší obchodní třídou v regionu je pravě chořovská ulice Wolności (Svobody) s mnoha obchody, restauracemi a galeriemi. Svou atraktivitou přitahuje i obyvatele okolních měst. Chořov je známý také díky skvělým muzikálům Divadla Rozrywki a Chořovského kulturního centra. Důležitou kulturní institucí je muzeum s bohatými numizmatickými sbírkami. Během několika posledních let se Chořov stal důležitým studentským centrem. Svá sídla tady má mimo jiné Slezská univerzita, Hornoslezská vysoká ekonomická škola, Hornoslezská vysoká pedagogická škola a Fakulta rádia a televize Slezské univerzity. Obyvatelé mohou využívat moderní rekreační zázemí, otevřená i krytá koupaliště, tenisové kurty a sportovní haly. Největší turistickou atrakcí je Vojvodský park kultury a oddechu. Na jeho území se nachází Hornoslezský etnografický park, zoologická zahrada, lunapark, planetárium a astronomická observatoř, letní koupaliště a Slezský stadion. Místní fotbalový klub byl už patnáctkrát polským šampionem. Chořov je známý také jako Město blues. Vychází tu čtvrtletník TWÓJ BLUES, jediný polský časopis, který se cele věnuje žánru blues, a konají se tu důležité bluesové festivaly Bluestracje, Gala Blues Top, Front Porch Blues czyli Lauba Pełno Bluesa, Śląskie Brzmienie, Festiwal im. Ryśka Riedla Ku przestrodze a město každoročně hostí také poslední hlavni koncert festivalu Blues Alive. V Chořově jsou vynikající bluesové kluby MDK Batory, Szuflada 15 a Sztygarka, kde se hraje blues celý rok. V posledních několika letech tady účinkovali Shemekia Copeland, Beth Hart, Wanda Johnson, Sharrie Williams, Candy Kane, Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd, Earl Thomas, Curtis Salgado, John Lee Hooker Jr., Lurrie Bell, The Holmes Brothers, The Nighthawks, Vance Kelly, Corey Harris, Phil Guy, Bob Margolin, Walter Trout, Otis Grand, Moreland & Arbuckle, Dave Herrero. Všechno o Chořově najdete na internetové stránce www.chorzow.eu.
MĚSTO ŠUMPERK
Moravské město Šumperk, bylo založeno ve druhé pol. 13. stol. v malebném údolí řeky Desné v podhůří jesenických hor na místě, které původní osadníci nazvali Krásný vrch. Šumperk býval majetkem moravských markrabat, často však byl zastavován předním českým a moravským šlechtickým rodům. V 16. století zde měli rodové sídlo Žerotínové. V roce 1562 císař Ferdinand I. město povýšil na královské komorní a polepšil i městský znak do podoby, jakou známe dnes. 17. století se neslo ve znamení hrůz a katastrof. Nejdříve za aktivní účast na stavovském povstání Šumperk upadl do lichtenštejnského poddanství. Následná třicetiletá válka by se města výrazněji nedotkla, kdyby ale v roce 1643 do města nevpadli Švédové s úmyslem ničit, rabovat a plenit. V roce 1669 takřka celé město při velkém požáru lehlo popelem. Příslovečným vrcholem pak bylo řádění čarodějnické inkvizice při nechvalně proslulých procesech s údajnými čarodějnicemi v letech 1678–1694 s 25 oběťmi z řad šumperských obyvatel. Šumperk se v 18. a 19. stol. začal opět rozvíjet díky silné tradici textilní produkce. Během průmyslové revoluce rostly v Šumperku továrny jako houby po dešti. Bouřlivý stavební boom, kdy přední šumperští podnikatelé si pro stavbu svých přepychových vil a paláců zvali významné vídeňské architekty, kteří městu vtiskli výstavní ráz nápadně se blížící hlavnímu městu tehdejší monarchie. Šumperk si tak vysloužil lichotivé přízvisko „Malá Vídeň“. Po druhé světové válce musela většina německých obyvatel z města odejít a Šumperk tam byl postupně nově osídlen lidmi z vnitrozemí. Porevoluční léta přinesla zejména rozsáhlou stavební obnovu městské památkové zóny, která byla v historickém jádru města vyhlášena v roce 1991. V současné době je město Šumperk správním, kulturním a sportovním centrem severozápadní Moravy a díky své poloze a nepřeberného kulturního vyžití je označováno jako „Živá brána Jeseníků“. Mezi nejvýznamnější památky města se řadí klášterní kostel Zvěstování Panny Marie, Geschaderův dům, kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv. Barbory, budova radnice a bývalý žerotínský zámek. Ve městě se také nachází řada parků, muzeum, profesionální divadelní soubor, digitální 3D kino, kulturní dům a mnohá sportoviště.
PROFILY POCTA MUDDYMU WATERSOVI Úvodní večer letošního BLUES ALIVE bude věnován připomínce jedné z vůbec nejdůležitějších osobností žánru, kytaristovi, zpěvákovi a autorovi Muddymu Watersovi (1913–1983). Celý bluesový svět si sté výročí jeho narození připomínal vloni a náš festival si tohoto otce moderního chicagského blues připomíná, byť s mírným zpožděním, také. Muddy Waters patří k nemnoha skutečným gigantům, jak interpretačně, kdy ve své kapele odchoval dlouhou řadu významných bluesových sólistů, tak jako hitmaker. Ať už svoje nejslavnější písně napsal sám nebo jeho dlouholetý dvorní skladatel a producent Willie Dixon, je mezi nimi tolik skutečných monstrhitů, že vystačí na celý večer. Hoochie Coochie Man, Mannish Boy, Rolling Stone, I Got My Mojo Working, I´m Ready, Baby Please Don´t Go, Going Down Slow, I Just Want To Make Love To You... to jsou jen některé z nich. Jsou slavné nejen v jeho „vzorovém“ podání (resp. z mnoha podání, protože řadu z nich hrál a nahrával po celý život s různými sestavami kapel), ale i ze stovek, možná tisíců coververzí. Což je základní předpoklad, abychom je mohli zařadit do zlaté pokladnice takzvaných bluesových standardů. A kdybychom udělali teoretickou soupisku všech bluesových standardů světa, můžete vzít jed na to, že Muddy Waters by byl zastoupen nejčastěji. Večer Pocta Muddymu Watersovi je koncipován jako velká show tradičního elektrického blues, ve které budou ke slyšení jak Watersovy klasické písně, tak skladby, které jsou jeho tvorbou inspirovány nebo vycházejí z hudebního modelu, který uvedl v život. Úvod večera bude patřit pro tento případ speciálně sestavené kapele českého kytaristy Marcela Flemra a jeho hostům, táž kapela pak doprovodí dva hudebně činné a světově proslulé Watersovy syny. Afterparty se pak zhostí brněnský Hoochie Coochie Band, pro který je tradiční elektrické blues chicagského modelu základním vyjadřovacím prostředkem.
MUD MORGANFIELD (USA) Nejstarší ze synů Muddyho Waterse se narodil pod jménem Larry v roce 1954, jeho matkou byla Mildred Williamsová, se kterou se Muddy Waters rozvedl, když synovi bylo osm let. Ten zůstal v Chicagu pod matčiným výchovným dohledem a otec jej pouze navštěvoval. Vyrůstal podle svých slov v divoké čtvrti, de facto na ulici, obklopen zločinem, drogami a alkoholem, což jej zocelilo a vytvořilo základ pro jeho bluesový postoj k životu. Dlouho netoužil stát se proMud Morganfield fesionálním hudebníkem, teprve po otcově smrti v roce 1983, kdy se živil jako řidič, se mu začaly vracet sny o Watersových koncertech a ty jej přiměly k nastoupení zpěvácké dráhy. Debutoval nicméně až v roce 2008 albem Fall Waters Fall, které následoval o čtyři roky později titul Son Of A Seventh Son. Mud Morganfield vždy rád interpretoval písně z otcova repertoáru, které doplňoval vlastními kousky. Letošní, vysoko hodnocené album For Pops: A Tribute To Muddy Waters je, jak sám název napovídá, složeno výhradně z písniček Muddyho Waterse, nahraných v ortodoxním a velmi působivém duchu, kde zpěvákovi vynikajícího partnera dělá fenomenální foukačkář Kim Wilson. Právě na tomto albu slyšíme, jak blízko otcově projevu je zpěv Muda Morganfielda, včetně hlasového zabarvení. Iluze je takřka dokonalá.
BIG BILL MORGANFIELD (USA) Narodil se v roce 1956 a až do smrti Muddyho Waterse v podstatě nedržel kytaru v ruce, živil se jako učitel. Se svým otcem se vídal jen zřídka. Vydal se za ním mimo jiné v roce 1980, tři roky před jeho smrtí. „Potřeboval jsem strašně moc vidět svého tátu tváří v tvář,“ svěřil se Bill na svých internetových stránkách. Dostal se k němu přes ochranku, ten jej obejmul, chvíli si spolu promluvili, pak Muddy odehrál koncert, po něm se znovu objali a to Big Bill Morganfield bylo naposledy, co se setkali. Potom si už jenom telefonovali. „Nebyl jsem fanoušek blues, ale to, co jsem ten večer viděl a slyšel, uvnitř mě zasadilo semínko,“ pokračujee B Big ig Bill. Bill. Po Mud Muddyho smrti v Billovi zasazené semínko vyrostlo. Ten večer, kdy přijel do klubu za Muddym, se totiž potkal se všemi, co hráli v tátově kapele: Pinetopem Perkinsem, Williem „Big Eye“ Smithem a hlavně bílým kytaristou Bobem Margolinem. Ten se nakonec stal i producentem jeho první desky Rising Son. Bill se na ni chystal celých šest let. Vyšla v roce 1999 a hned rok poté za ni dostal významnou bluesovou cenu W.C. Handyho. Právě díky Margolinovi se ve studiu sešla vlastně celá Muddyho kapela: Pinetop Perkins, Willie Smith, na harmoniku hrál Paul Oscher a na kytaru Margolin. Big Bill od té doby natočil nejen další alba, objevil se také na řadě bluesových kompilací. Například na desce poct chicagskému bluesovému králi Muddy Waters: King Of The Blues. Tady si zahrál patrně nejslavnější písničku z otcova repertoáru Hoochie Coochie Man.
MARCEL FLEMR BAND (CZ/I) A HOSTÉ KAIA BROWN (USA), ERICH BOBOŠ PROCHÁZKA (SK) A JAN ŠVIHÁLEK (CZ) V čele kapely, sestavené speciálně pro tuto příležitost, stojí bravurní kytarista a zpěvák Marcel Flemr. S hudbou začal už jako teenager a nebyl daleko od věku „zázračného dítěte“, když se svou Marcel Flemr Band první kapelou Buddy Wonders zvítězil v šumperské vyhledávací soutěži Blues Aperitiv. Postupem času se vypracoval v ojedinělou osobnost, v jejíž hře slyšíme dědictví klasických bluesových hráčů na elektrickou kytaru, jako jsou T-Bone Walker, Freddie King, Albert Collins, Lowell Fullson nebo Hubert Sumlin, i modernistů typu Roberta Craye či Buddyho Guye. Jejich vlivu ale Flemr vždy dodává osobitý výraz a styl. Jako hosté jeho kapely v úvodním bloku večera vystoupí v Česku v posledních letech činná americká zpěvačka Kaia Brown, evropsky proslulý slovenský hráč na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka a frontman Hoochie Coochie Bandu, zpěvák a kytarista Jan Švihálek.
HOOCHIE COOCHIE BAND (CZ) Brněnská čtveřice patří takřka k živému inventáři BLUES ALIVE. Kromě oficiálních vstoupení na několika ročnících festivalu Hoochie Coochie Band absolvoval - neboť jeho členové takřka každoročně jezdí do Šumperka i jako diváci - nespočet nočních jamů na různých místech festivalu, od těch oficiálních v Domě kul-
PROFILY tury, až po městskou pěší zónu či různé bary. Hoochie Coochie Band se věnuje autentické interpretaci blues na přechodu mezi venkovskou akustickou a městskou elektrickou podobou i vlastní tvorbě na této bázi. V osobě Jana Švihálka má mimořádně charismatického frontmana, jemuž jistí záda muzikanti, patřící ve svém žánru u nás k absolutní špičce. Každé vystoupení Hoochie Coochie Bandu se obvykle zvrhne v nehraný bluesový mejdan se vším, co k tomu patří, a nejinak tomu jistě bude i na afterparty zahajovacího večera BLUES ALIVE.
V NITRU LLEWYNA DAVISE Scénář a režie: Bratři Coenové, USA, VB, Francie, 2013 V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. Předobrazem hlavní postavy se stal známý písničkář Dave Van Ronk (1936–2002), spolu s Bobem Dylanem jeden z protagonistů folkového hnutí raných 60. let. Hudební produkci filmu měl na starosti muž nad jiné povolaný - T Bone Burnett.
TEMATICKÉ ODPOLEDNE: Každoroční Tematické odpoledne má dva cíle. Jednak představit jedním tématem propojenou výseč hudební scény jako celek, jednak nechat návštěvníky BLUES ALIVE odpočinout od převážně čistého bluesového projevu a nabídnout hudbu, která má sice nepochybné bluesové kořeny a souvislosti, ale její výraz tak či onak základní škatulku přesahuje. Tématem letošního sobotního odpoledne jsou „cizinci v Česku“, tedy vystoupení zahraničních hudebníků, kteří u nás už před lety zakotvili, stali se de facto součástí domácí scény a pracují s českými hudebníky.
JAMIE MARSHALL’S AMPLIFIED ACOUSTIC BAND (GB) Předtím, než odjel do ČR, více než 20 let působil na londýnské hudební scéně. Živě hrál s takovými osobnostmi, jako jsou Don McLean, The Blues Band, Paul Young nebo opravdová britská bluesová legenda Long John Baldry. Nahrával v mnoha různých studiích včetně jednoho z nejslavnějších Abbey Road Studios. V České republice se pravidelně objevuje na mnoha festivalech, hraje v klubech, spolupracoval mj. s Vlastou Redlem, v současné době pravidelně hraje s první dámou české Jamie Marshall country Věrou Martinovou. Vlastní písničky převážně bluesového ražení tento vynikající kytarista a zajímavý zpěvák prezentuje právě s kapelou, s níž přijíždí koncertovat do Šumperka.
JIMMY BOZEMAN & LAZY PIGS (USA) Americký písničkář pochází z malého města Lake Charles v Louisianě. V této oblasti se odpradávna střetávalo mnoho hudebních žánrů. Černošské blues, zydeco, cajun, country, hillbilly, western-swing a další. Hudba Jimmyho Bozemana je všemi těmito žánry výrazně ovlivněna. Na cestě za hudbou procestoval spoustu míst: z Louisiany do Texasu a přes Jimmy Bozeman Mexiko a Řecko až do Prahy, kde se v roce 1991 usadil. S kapelami The Lazy Pigs a Band of Jakeys natočil ovodné skupiny The Lazy již sedm alb. Původní mezinárodní složení jeho doprovodné Pigs se před několika lety vyprofilovalo ryze z českých hudebníků, mimo jiné významných doprovodných hráčů, jejichž hudební talent oceňují mnohé hvězdy domácí countryové, folkové a jazzové hudby.
PHIL SHOENFELT & DAVID BABKA (GB/CZ) V Praze už léta žijícího britského rockera Phila Shoenfelta samozřejmě zná každý, kdo se jen trochu zajímá, co se na domácí scéně děje. V kontextu Blues Alive připomeňme, že zde poprvé vystoupil v roce 2003 jako člen mezinárodní kapely Fatal Shore, která Phil Shoenfelt zaslouženě sklidila velký ohlas, a podruhé ve dvojici & David Babka s houslistou Pavlem Cinglem o tři roky později. Nyní tem, ve dvojic dvojici s hráčem po osmi letech přijíždí s téměř zcela novým projektem, na kytaru a jedním z největších českých specialistů na pedal steel kytaru Davidem Babkou, který je současně členem Shoenfeltovy rockové sestavy Southern Cross.
JAN GALACH BAND (PL) Vítěz letošního BLUES APERITIVU patří mezi nejvýznamnější polské hudebníky současnosti. Fenomenální houslista se začal o bluesovou hudbu zajímat už ve svých patnácti letech, prošel několika rockovými i bluesrockovými kapelami, současný Jan Galach Band, jehož ozdobou je zpěvačka Karolina Cygonek, založil v roce 2010. Čisté blues je v jeho Jan Galach Band projevu spojeno v originální směs s dalšími žánry, kapela umí spustit tvrdě a syrově, stejně jako křehce delně každoročně objevuje a sofistikovaně. Jan Galach se od roku 2006 pravidelně na předních pozicích instrumentálních kategorií výročních anket časopisu Twój Blues, v roce 2012 byl jmenován polským Instrumentalistou roku.
ELECTRIC LADY (CZ) Plzeňská zpěvačka a kytaristka Tereza Hrubanová si začala dělat jméno s kapelou Rubiano, s níž vydala i svoje první, kritikou velmi dobře přijaté album. Krátce před vystoupením na loňském BLUES APERITIVU kapelu personálně obměnila a pod novým názvem předvedla šumperskému publiku šťavnatý moderní bluesrock, postavený na vlastní písničkové
Electric Lady
PROFILY tvorbě a hlavně ve výborném instrumentálním i pěveckém provedení. V létě pak strávila několik měsíců ve Spojených státech, dokonce v jednom z tamních hlavních hudebních center New Orleans, kde v klubech i na ulicích jamovala s muzikanty všech žánrů, a vychodila tak pomyslnou „školu praxe“. Takto zocelena přijela na loňské BLUES ALIVE do Šumperka znovu a opět ukázala, že ani v Česku nemusí být elektrická kytara nutně jen doménou mužů. Bylo logické, že po úspěšném vystoupení ve foyer následovalo pozvání k vystoupení na hlavní scéně letošního ročníku. Vrací se po říjnovém natáčení nového alba v USA a jako autorizovaná hráčka nejvýznamnějšího výrobce elektrických kytar na světě, firmy Fender. Což o jejích hráčských kvalitách jistě mnoho vypovídá.
BILL BARRET & RYAN DONOHUE (USA) Kalifornský hudebník a zpěvák Bill Barrett je světově uznávaným hráčem na harmoniku, ve hře na tento nástroj patří mezi nejdokonalejší. Českou republiku již dříve navštívil s newyorskou kapelou Hazmat Modine, která ve svém repertoáru mísí žánry blues, jazz, folk a world music. S Ryanem Donohuem u nás již absolvovali dvě úspěšná turné. Ani jeho kolega Bill Barret není ve střední Evropě nováčkem. S německo-ame& Ryan Donohue rickou skupinou Crazy Hambones, ve které působil několik let, koncertoval i v ČR. Ryan hrál v klubech v New Orleans s takovými hvězdami, jako jsou Huey Lewis and the News, Bo Diddley nebo The Neville Brothers.
BLACK RIVER BLUESMAN & BAD MOOD HUDSON (FINSKO) Kytarista a zpěvák Jukka Juhola, říkající si The Black River Bluesman, sjezdil se svými podomácku vyrobenými kytarami půl světa, s úspěchem koncertoval i v pravlasti bluesové muziky v Mississippi. Odtud také pochází jeho hlavní inspirace v mimoBlack River řádně propojeném duu s bubeníkem Andym Bad Bluesman Mood Hudsonem. Zahrají na strunu zejména obdivovatelům takových mistrů, jako byli R.L. Burnside nebo někdejší host BLUES ALIVE T-Model Ford, tedy těch nejsyrovějších a nejtvrdších bluesových hráčů konce minulého století. Zároveň se dvojice nezříká možnosti tyto kořenné vlivy přetavovat v současnější zvuk, tak jako to dělají třeba dnes v USA velmi oblíbení The Black Keys, Jack White nebo praotec všech (nejen) bluesových experimentátorů Tom Waits.
THORBJORN RISAGER & THE BLACK TORNADO (NORSKO) Dánský zpěvák Thorbjorn Risager je patrně největší skandinávskou bluesovou hvězdou současnosti. S hudbou si začal pletky už od dětství, ve 12 letech hrál na saxofon a kytaru, zamiloval si B.B. Kinga a Raye Charlese a o jeho dráze bylo rozhodnuto. Vystudoval sice učitelství a této profesi se i krátce věnoval, zároveň ale vystudoval kodaňskou konzervatoř, která jeho hudebním znalostem dala řád. V čele
Thorbjorn Risager
vlastní kapely zahájil kariéru v roce 2003. Risager natočil několik alb pouze pod svým jménem. To poslední, na proslulé značce Ruf, už bylo pod celým názvem Thorbjorn Risager & The Black Tornado, což svědčí o větším důrazu na kapelový zvuk sedmičlenného souboru, sestaveného převážně z norských hudebníků. V jejich velmi energickém projevu, kde údernost rytmiky posiluje i dechová sekce, najdeme nejen prvky blues a rhythm and blues, ale také gospelu, soulu a funku.
JOHN NÉMETH (USA) Osmatřicetiletý vynikající harmonikář a zpěvák John Németh patří k první lize střední generace hudebníků, vycházejících z bluesové tradice, kteří do svého hudebního slovníku přijali i výrazné soulové prvky. V loňském roce zaznamenal hned pět nominací na Blues Music Awards, a tak přišla pravá chvíle jej představit poprvé v Česku - a kde jinde než zkušenému a fajnšmekrovskému publiku BLUES ALIVE. John Németh Na profesionální hudební scéně se John Németh objevil na samém prahu nového tisíciletí. Hrál v doprovodné kapele jumpbluesového kytaristy a zpěváka Juniora Watsona a zároveň šéfoval vlastní kapele The Jacks, se kterou vydal vlastním nákladem své první album. V letech 2005 a 2006 byl členem doprovodné kapely vynikajícího kytaristy, známého z loňského BLUES ALIVE, Ansona Funderburgha. Roku 2006 získal na tři alba kontrakt s významným bluesovým labelem Blind Pig. Desky Magic Touch, Love Me Tonight a Name the Day! jej etablovaly mezi bluesovou špičku, čehož si všiml i veterán Elvin Bishop a pozval jej k natáčení svého titulu The Blues Roles On, jenž byl nominován na cenu Grammy za rok 2008. Roku 2012 vydal John Németh dvě živá alba, rozdělená žánrově: Blues Live a Soul Live. Zatím poslední položkou jeho diskografie je Memphis Grease z letošního roku.
SUZIE STAPLETON (AUSTRÁLIE) Jedna z největších nadějí australské písničkářské scény. Písně Suzie Stapleton odkazují k hluboce zakořeněné tradici australského rocku (Dirty Three, Beasts of Bourbon nebo třeba The Triffids), jsou vzdušné a doširoka otevřené. Posluchače polapí, aby ho po pár minutách vypustily, změněného napořád. Suzie svým hlasem vábí a dojímá, jednou je rozpusSuzie Stapleton tile lascivní, jindy zase teskně zasmušilá, její projev v sobě skrývá velkou dávku emocí, které dokonale doprovází nervní a působivá kytarová hra. Nebojí se křičet, když je to na místě, jindy zase ztiší na dřeň, nechává se vést potřebami jednotlivých písní, náladou a okolnostmi. Vloni velmi zaujala na festivalu Colours of Ostrava, letos hodlá potvrdit předpoklad, že se její hudba skvěle hodí i na bluesový festival.
SARAH & THE ADAMS (CZ) Zpěvačka a pianistka Šárka Adámková za doprovodu výjimečné kapely vydala v roce 2011 své debutové album, za které si díky své hře na klavír, sametovému zpěvu a repertoáru, pohybujícím se žánrově mezi folkem, jazzem
PROFILY a country získala označení „česká Norah Jones“. Nyní představuje druhou, ještě zralejší studiovou desku. Členy kapely jsou prvotřídní čeští a slovenští muzikanti, pohybující se mezi žánry a spolupracující s řadou vynikajících postav naší scény, např. kytarista a vůbec hráč snad na všechny existující strunné nástroje Josef Štěpánek (mj. Wabi a Ďáblovo stádo nebo Gumbo Ondřeje Konráda) nebo basista Rasťo Uhrík (několik jazzových i rockových sestav, ale třeba i Alo Trio Vlastimila Třešňáka).
Sarah & The Adams
MOONSHINE HOWLERS (CZ) Zatímco ve Spojených státech i v některých evropských zemích doslova zuří trend současné country, přitvrzené rockovou energií a punkovým obrazoborectvím, Česko jako by zůstávalo zatím stranou. Prakticky jedinou výraznější představitelkou tohoto mimořádně odvazového stylu je právě kapela Moonshine Howlers. Jedná se o superkapelu sloMoonshine Howlers ženou ze členů rockabillyových souborů jako The Rocket Dogz, Queens Of Everything, Carlos And His Coyotes nebo Twisted Rod, k nimž se připojil americký zpěvák Brian Evans původně z Pensylvánie. „Nahrávka se nese v country duchu, ale punkáčská povaha všech zúčastněných je cítit z každého tónu, a proto skladby pěkně odsýpají a neflákají se na místě,» napsal jeden z recenzentů o jejich loňském debutu Hymns of Sin and Salvation.
JOANNA KNITTER BLUES & FOLK CONNECTION (PL) Kapela z Gdyně vznikla z popudu vynikající zpěvačky Joanny Knitter a bubeníka Piotra Gory se zaměřením na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladouJoanna Knitter cí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost a krystalickou průhlednost. Kapela se mimo jiné umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna jako Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě v kategorii Album roku. Mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.
BLUESRAIDERS (SK) Řekne-li se, že kapelníkem této slovenské kapely je baskytarista Ján Litecký-Šveda Jr., každému bluesovému fanouškovi musí být jasné, že tady jsme na dobré stopě a že jablko nepadlo daleko od stromu. Mladá kapela začínala na bluesových standardech, dnes v jejím repertoáru vysoce převládají vlastní skladby, ve kterých se blues potkává s dalšími vlivy, alternativou, reggae, ska, ale především funkem. V roce 2010 byli Bluesraiders vyhlášeni Slovenskou
Bluesraiders
bluesovou společností Objevem roku a jejich nahrávky byly zařazeny na kompilační album Bluesová spoločnosť 7. Vítězství v loňském BLUES APERITIVU bylo dalším krokem na cestě Bluesraiders na (česko)slovenskou bluesovou špičku.
GEORG SCHROETER & MARC BREITFELDER TRIO (GER) Na prvních ročnících BLUES ALIVE jsme průběžně mapovali německou bluesovou scénu, v posledních letech ale její zástupci na programu festivalu chyběli. Letos tuto absenci vynahradí tento soubor, který patří v našem bezprostředním západním sousedství Georg Schroeter k nejvýše oceňovaným. A to dokonce i na americké & Marc Breitfelder scéně: v respektované soutěži International Blues Challenge v Memphisu získali v roce 2011 pianista a zpěvák Georg Schroeter s harmonikářem Markem Breitfelderem první cenu, čímž se stali vůbec prvními Evropany, kteří na toto prestižní ocenění za jeho sedmadvacetiletou historii dosáhli. Jejich hudba je explozivní směsí blues, rhythm and blues, rock›n›rollu a boogie woogie, zahranou skutečnými mistry svých instrumentů.
THE CYBORGS (ITÁLIE) Zástupce italského blues jsme ještě na BLUES ALIVE neměli příležitost přivítat. A dvojice The Cyborgs bude skutečně exkluzivním vyslancem a nepochybně vzbudí velký zájem. S robotickou image totiž dvojice bubeníka a kytaristy hraje patrně to nejtvrdší a nejsyrovější blues letošního ročníku. Takové, jaké se hrávalo na přelomu 80. a 90. let v mississippských pajzlech, takové, kterým The Cyborgs udělalo díru do světa vydavatelství Fat Possum, takové, které stálo u kořenů takových kapel jako The Black Keys, 20 Miles nebo konec konců i White Stripes. Blues s takovou takovo energií ener nergií a nápřanápřa hem, že po jeho poslechu pochvalně mručel i Iggy Pop a stejně jako před ním Jeff Beck nebo Eric Sardinas si je pozval jako hosty své koncertní show.
MIKE ZITO & SAMANTHA FISH & THE WHEEL (USA) Jeden z nejuznávanějších amerických bluesových kytaristů střední generace Mike Zito se narodil v roce 1970 v St. Louis, hudbě se věnoval odmalička a už jako teenager vystupoval v lokálních klubech státu Missouri. Na globální scénu vstoupil skutečně výrazně. Album Today produkoval slavný David Z (dlouhoZito & Fish & The Wheel letý spolupracovník Prince, Buddyho Guye, Kennyho Waynea Shepherda a dalších slavných hvězd) a postavil mu kapelu ze známých profíků z doprovodných kapel pel Bonnie Raitt, Toma Pettyho, Taj Mahala či B.B. Kinga. Za titulní píseň následující desky Pearl River, zaměřené na neworleanský bluesový sound, získal Mike Zito Blues Music Award za rok 2010. Třetí deska Greyhound byla na tutéž cenu nominována v bluesrockové kategorii o rok později. Na svoje evropské turné jako zvláštního hosta přiváží vynikající kytaristku a vyhlášenou krasavici Samanthu Fish, které produkoval nové album Black Wind Howlin.
PROFILY OTIS TAYLOR BAND (USA) Od Otise Taylora, který se na šumperské pódium vrací po sedmi letech (debutoval zde jako hlavní hvězda ECHO BLUES ALIVE v roce 2007), je nejlepší očekávat neočekávané. Jeho hudba jako fúze stylů s kořeny v syrové podobě blues hovoří naplno o problémech, jako je vražda, bezdomovectví, tyranie a bezpráví. „Moje písně možná mají temné stránky, já sám ale nejsem nijak zvlášť nešťastný člověk,“ říká umělec, kterého respektovaný časopis Guitar Player označil za nejvýznamnějšího bluesového umělce naší doby. Otis Mark Taylor se narodil v Chicagu v roce 1948. Poté, co byl jeho strýc zastřelen, se rodina přestěhovala do Denveru, kde se mladíkův zájem o blues dále rozvíjel. Oba jeho rodiče byli velikými hudebními fanoušky: „Byl jsem vychován ve společnosti jazzových hudebníků,“ líčí Taylor. „Můj táta pracoval pro železnici a znal hodně jazzových muzikantů. Byl socialista a opravdový bebopper.“ Mladý Otis trávil hodně času ve folklorním centru v Denveru, kde si také koupil svůj první nástroj, banjo, na které je dnes považován za největšího virtuosa v bluesovém stylu. V patnácti letech založil svou první kapelu, to už hrál i na kytaru a harmoniku. Dalších několik kapel následovalo až do roku 1977, kdy se Taylor rozhodl dát si od hudby na čas klid. Během této přestávky si zařídil úspěšný podnik jako obchodník se starožitnostmi a také začal trénovat amatérský cyklistický tým. K muzice se vrátil Otis Taylor Band a skutečnou slavnou a profesionální dráhu nastoupil až v roce 1995. O dva roky později vydal album Blue Eyed Monster, které přitáhlo pozornost bluesového světa a znamenalo objev tohoto mimořádně nadaného a tvůrčího zpěváka a skladatele. Hudbu na této i dalších raných deskách kritici nejčastěji přirovnávali k nahrávkám Johna Lee Hookera, ve kterých převládají až minimalistické hudební prostředky ve prospěch velkého emocionálního nápřahu. Albem White African (2001) byli posluchači doslova uchváceni. Jedná se o Taylorovu nejupřímnější osobní výpověď o zkušenostech Afroameričanů. Vylíčil lynčování svého praděda i smrt svého strýce. Jeho texty začaly reflektovat brutalitu, odhalovanou v dějinách vztahů mezi rasami a sociální nespravedlnosti. S tímto albem Taylor nastoupil zcela novou tvůrčí cestu. Získal za ně čtyři nominace na W.C . Handy Award (jakási bluesová obdoba cen Grammy, dnes přejmenovaná na Blues Music Award) a vyhrál ocenění pro nejlepší debut nového umělce. Od roku 2003 začal Taylor vydávat alba na jednom z nejrenomovanějších bluesových labelů Telarc. Albem Truth Is Not Fiction boural konvence téměř psychedelickou cestou a propracoval se ke zvuku, který sám popisuje jako „trance blues“. Kritici časopisu Downbeat jej zvolili bluesovým albem roku.
Na dalších deskách svůj prokomponovaný a vždy velmi originální sound, který šel vždy ruku v ruce s vysokou výpovědní hodnotou textů, dále propracovával, a to jak za spolupráce své stálé kapely, jejíž členkou se stala (dnes na sólové dráze působící) Taylorova dcera, zpěvačka a basistka Cassie, tak s řadou velmi zajímavých hostů, jako je zejména bluesrockový kytarista Gary Moore a japonská avantgardní jazzová klavíristka Hiromi Uehara. Na zatím posledním albu My World Otis Taylor Is Gone Taylor (2012) přestavěl kapelu, zhutnil styl, začal spolupracovat s indiánským kytaristou a zpěvákem Matem Nanjim a zejména s fenomenální houslistkou Anne Harris. is. Jejich Je h loňské loňs vystoupení tou í nna největnejvět ším polském bluesovém festivalu Rawa v Katovicích bylo naprostou hudební smrští a velkou show, která jednoznačně zastínila všechny zbývající hvězdy ročníku. Právě tento fantastický koncert povzbudil dramaturgii BLUES ALIVE k myšlence udělat z Otise Taylora hlavní hvězdu letošního festivalu.
ČASOPIS, KTERÝ SE DÁ ČÍST! www.rockandpop.cz
NAŠE
DNA
SHM, s.r.o. Průmyslová 3020/3 787 01 Šumperk www.shm-cz.cz
PROFILY
vyladěné nástroje
www.pramet.com
