BLOG KLUB posluchačů a absolventů U3V FF UK

BLOG KLUB posluchačů a absolventů U3V FF UK 2/2012

Vážené posluchačky, vážení posluchači,

W. Röglin Minulost je absolutně bezpečná, protože se už všechno stalo.

máme za sebou prázdniny a zápisy nových i známých tváří. Původně jsem měla připravené takové skeptické povídání o tom, že jsem očekávala, že nikdo nepřispěje ani řádkem do našeho, vlastně, Vašeho časopisu. Chápu, že první krok je o odvaze a osmělení se. Je to stejné, jako když vstupujeme do neznámé vody, jdeme opatrně. Také mně chvíli trvalo, než jsem se osmělila a připravila pro Vás první program akcí s obavami, zda se bude líbit. Totéž bylo i s časopisem. Mám naštěstí kolem sebe dobré přátele, kteří mě podporují a pomáhají. Velice se omlouvám za předcházející smýšlení, protože už v průběhu zápisů získal časopis hned několik přispěvovatelů, resp. přispěvovatelek, a předpokládám, že se počet bude zvyšovat.

Po celý rok se vyskytuje v přírodě velké množství rostlinek, které mnozí umíme pojmenovat. Rostou nám třeba na zahrádce nebo někde za chalupou a většina těch, které vytrháváme jako plevel, má léčivé účinky. Mnoho z nás už nedochází pravidelně do zaměstnání, a přesto, když dostaneme rýmu nebo se nachladíme, hned saháme po nejnovějších výstřelcích farmaceutického průmyslu k rychlému uzdravení. A přitom máme dost času, abychom se mohli léčit pomalu, právě bylinkami. Nejsem znalec těchto zázračných rostlinek, proto ode mne nečekejte, že se rozepíšu o tom, která na co je dobrá. Tím bych jen chtěla vyprovokovat nějakou bylinářku či bylináře, aby nám poradil, jak se zbavovat alespoň nějakých neduhů, které na nás čekají v podzimním i jiném období.

Co třeba obyčejná pampeliška ? Na setkávání se těší

Naše babička si věděla se vším rady, a když jsem si rozbila koleno, říkala, že na rány je nejlepší psosér. Víte co je to za rostlinku? -------------------------------------------------Vážení čtenáři, když jsem očekávala příspěvky od posluchačů U3V do dalšího čísla internetového časopisu Klubu, dostala se mi do rukou práce německého filozofa J.G.Fichteho, který tam vyslovil myšlenku, že to, jakou filozofii si člověk ve svém životě zvolí, závisí na tom, jaký člověk to je. Jestli je charakteru

malátného, nebo ochablého, pokřiveného přepychem a samolibostí. Nepochybovala jsem, že by byli posluchači bez motivace, bez zájmu, či že by byli pokřiveni přepychem a samolibostí. Byla jsem přesvědčena, že již dávno vědí, že rozvíjení ducha, jeho pozvednutí musí vycházet z činorodosti

člověka, z jeho aktivity, z jeho ochoty využívat a předávat dál své životní zkušenosti. Utvrzovalo mne v tom množství přečtených seminárních i závěrečných prací, z kterých mnohé byly psané s fortelem profesionála, s vysokou dávkou empatie i tvořivým potenciálem. Nemýlila jsem se!! Přesně do této skupiny posluchači U3V na FFUK patří. Žádná samolibost, či pasivita. Kapacita schopností, výkonnosti, ale i ochoty seniorů je velká. (Napadlo mne, co by se asi stalo, kdyby všichni senioři najednou začali stávkovat. Radši to ani nebudu domýšlet!) Rozšířením

autorského kolektivu internetového časopisu Klubu, přišly nové příspěvky. A to znamená, že vychází druhé číslo a čtenáři mají naději, že budou vycházet i další. Ovšem za předpokladu, že filozofie vašeho života je žít dál aktivně a činorodě, a být užitečný. Nejen, ale třeba i proto, že jednou Vaši vnuci budou moci hrdě říkat „podívej, tohle napsala moje babička, můj dědeček…“. Schopnosti ve Vašich řadách jsou velké. A tak v duchu hesla „Zemřel král, ať žije nový král“ - „Vyšlo druhé číslo, ať vyjde číslo třetí“. Hodně zdaru přeje Eva Drlíková

-------------------------------------------------Vážené čtenářky, vážení čtenáři, čas neustále běží a po nebývale horkém létě nám přinesl stejně nebývale teplý podzim a s ním i nový akademický rok. Tak jako začíná nový rok pro studenty v prvním říjnovém týdnu, začal i pro Vás, posluchače Univerzity 3. věku. Tradičně se pro vás snažíme vytvořit či přinést něco nového, co by Vás obohatilo a motivovalo k opětovným návštěvám a společnému setkávání. A letos rekordních téměř tři a půl tisíce návštěvníků je pro nás signálem, že se nám to snad daří. Něco nového začíná, něco starého končí. Ač jsme se museli s někým na konci minulého roku rozloučit, přicházejí jiní lidé a nové příležitosti k obohacení nás všech. Nováčkem pro naši Univerzitu 3. věku je letos Katedra jihoslovanských a balkanistických studií, která se přidala k dalším 22 katedrám a ústavům, jež pro vás nabízejí přednáškové cykly svých oborů. Tato katedra nabízí program „Kulturní vazby Čechů a Slováků s jižními Slovany ve společné habsburské monarchii“ v zimním semestru a budeme rádi, když nám poskytnete zpětnou vazbu formou názorů a vyjádření spokojenosti s přednáškami tak, abychom mohli tuto katedru zařadit k ostatním stálicím na poli naší U3V. Věříme, že se tak stane, neboť nás dlouhodobě (a nejinak je tomu letos) utvrzujete v tom, že témata historie a dějin, jak českých tak světových, lákají Vaši věkovou skupinu nejvíce. Po zkušenostech s pilotním projektem konverzačních jazykových kurzů se nám letos podařilo zrealizovat 2 cykly jazykových kurzů a to němčiny a angličtiny. Ukazuje se, že řada posluchačů má perfektní znalosti těchto

Podzimní procházka Kunratickým lesem

předních světových jazyků a rádi by své znalosti prohloubili či oprášili. Charakter těchto kurzů však předpokládá početně menší skupinky. Zájemců je mnoho, což nás nesmírně těší, leč kapacita kurzu nám nedovoluje přijímat více zájemců. Určitě povedeme jednání o možném rozšíření jazykových kurzů, abyste měli možnost se přihlásit. Jedním ze základních aspektů, který je přítomen ve vzdělávání a učení seniorů, je zhoršující se paměť. Jde o pochopitelný a vědecky podložený jev. S přibývajícím věkem člověk ztrácí schopnost reagovat pružně na změnu jakéhokoli charakteru a rychle si osvojovat nové poznatky. Na trhu dnes naleznete mnoho preparátů na podporu krátkodobé i dlouhodobé paměti a na podporu myšlení. O jejich účinnosti bychom mohli vést diskuse, ale to není naším zájmem. Každý z nás, ať v jakémkoli věku, může vlastní vůlí a pílí pomáhat svému mozku pracovat, aby takzvaně nezakrněl. Proto jste se také rozhodli navštěvovat naši U3V. Abychom vás v tomto

bohulibém záměru podpořili, získali jsme pro vás počítačový program na podporu paměti Brain jogging. Program si můžete vyzkoušet v naší počítačové učebně č. 71 na Filozofické fakultě (hlavní budova, nám. Jana Palacha2, Praha 1) vždy v pátek, kdy je výuka, od 10:00 do 14:00. Většina z Vás umí pracovat s počítačem, máte e-mailové schránky, sledujete naše webové stránky, píšete závěrečné práce. Přijďte si vyzkoušet tento nový program a pocvičit si paměť. V učebně je

asistenční služba, která Vám poradí, pokud si nebudete vědět rady. Jestli máte volno mezi přednáškami nebo máte čas, než Vám pojede autobus, přijďte si sednout do počítačové učebny. Z vlastní zkušenosti mohu tento program, podobný hře, jen vřele doporučit. Je zábavné a motivující sledovat postupně zlepšující se výkon a své výsledky porovnat s kamarády. Jitka Neumannová referentka pro U3V FF UK

Závěrečné práce Rozhodli jste se napsat závěrečnou práci a nevíte, jaké jsou formální požadavky? Zde uvádíme v bodech, co by měla práce obsahovat:        

zpracování závěrečné práce výhradně na PC nebo psacím stroji, nikoli ručně titulní strana – vzor na www.cdv.ff.cuni.cz obsah rozdělení textu – úvod, hlavní text, závěr celkem minimálně 10 stran psaného textu (obrazové přílohy se nezapočítávají) normostrana – 1800 znaků na 1 stranu – cca 60 úhozů na řádek a 32 řádků na stranu seznam použité literatury nezapomeňte na správné používání citací (pokud necitujete, dopouštíte se protiprávního jednání) – citací musí obsahovat: příjmení a jméno autora, název díla, místo vydání, nakladatele a rok vydání o vzor: ROBERTSOVÁ, Alice. Evoluce. Praha: Universum 2012. --------------------------------------------------

Děkujeme mnohokrát za příspěvky posluchaček. A tady jsou:

Konkurz Na jedné z přednášek Klubu U3V v loňském školním roce se mimo jiné hovořilo o tom, jak je důležité pro úspěch při získání zaměstnání dobře vypadat, že šance získat dobrou pozici se kloní rozhodně k těm mladším. Dovolte, abych se s Vámi podělila o jeden zážitek z minulosti, pro mne dost zásadní, který hovoří o pravém opaku tohoto tvrzení. Když mi bylo 53 let, odstěhovali jsme se s manželem ze Slezska do Prahy. Manžel práci měl, ale moje šance pracovat byla mizivá. Musím dodat, že jsem vcelku nevzhledná, obézní a nijak zvlášť vzdělaná. Přesto jsem se přihlásila na konkurz na asistentku ředitele jedné prestižní státní organizace. Když jsem se na konkurz dostavila, čekalo přede mnou na pohovor asi patnáct zájemkyň. Všechny byly hezky oblečené a nejméně o dvacet let mladší. Postupně jsme byly vyzvány

k návštěvě kanceláře pana ředitele. Byla jsem v řadě poslední. Chtěla jsem celou dobu, co jsem čekala, odejít a alespoň se neztrapnit. Ale zvědavost byla silnější. Konečně jsem se dostala na řadu. Pan ředitel byl tak pětatřicátník, velmi inteligentní a energický muž. Povídal si se mnou dlouho, téměř hodinu. Zajímal se o mou bývalou práci, o mé názory, o mé zájmy. Na konci pohovoru se mně prostě zeptal, kdy bych mohla nastoupit do práce. Nevěřila jsem svým uším. Opravdu. Pracovala jsem s ním pak až do odchodu do důchodu A víte v čem jsem byla lepší než ostatní adeptky? V ničem. Jenže pan ředitel měl totiž mladou a velmi žárlivou manželku, která se na mě hned první den šla podívat. Odešla opravdu spokojena. Marie Coufalová

--------------------------------------------------

Vážení a milí - kolegyně a kolegové! Jistě je nás nemálo, kterým studium U3V aspoň k maturitě. Pak nezbývalo než si říci (díky!) - poskytlo možnost, jak se alespoň na zaplaťpámbu aspoň za to. Ale v zaměstnání, stará kolena nadechnout vysokoškolské zvlášť při styku s omezeností otitulovaných atmosféry, neboť vzdělávat se nám bylo nadřízených, si člověk chtě-nechtě znovu a režimem zakázáno. (Je však pravdou, že tato znovu uvědomoval, kde jinde a v jak jiném možnost paradoxně znovu vyvolává v skrytu postavení mohl být - kdyby! Život utekl a duše pracně potlačovaný pocit křivdy, že jsme zdálo by se, že v důchodu už to bude jedno. nemohli studovat tehdy, kdy to tak snadno Ale omyl! Jak psáno - vzdělání je jediná věc, „leze do hlavy“ a kdy se tím získává kterou člověku nikdo nemůže vzít. Je to jeho kvalifikace pro budoucí profesi). V souvislosti osobní bohatství. A že byl člověk v tomto s křivdami minulého režimu, jsou v povědomí směru ošklivě okraden, si znovu uvědomujeme společnosti hlavně lidé nespravedlivě právě v tomto životním období, kdy už je vyloučení z VŠ a debaty o jejich odškodnění. konečně čas i na sebe. A zanedbatelný není ani O nás, kterým byla vzata šance jakéhokoliv ten fakt, že z jednoho pytle, do kterého jsou vzdělání (natož moci být studentem VŠ!) se dnes všichni důchodci napěchováni, tituly moc nemluví a mnozí lidé ani nevědí, nebo přece jen trošku vyčnívají. Bývá, že titul jeho nevěří. Byli jsme premianty, byli jsme nadaní, nositeli a priori poskytuje uctivější přístup měli jsme své sny a plány, co chceme studovat, okolí. Myslím, že se mnou budete souhlasit, že čím chceme být. Ale „strana a vláda“ to pro seniora je to dnes bezesporu velmi cenná rozhodla za nás. Ve 14 letech nad námi vyřkli deviza!! ortel: „Nedoporučuje se ke studiu pro Všem těm šťastnějším to moc přeji (a trochu přednostní přijímání žáků z dělnických rodin. závidím). Doporučuje se do pracovního poměru.“ A spadla klec. Místo konzervatoře Všechny vás zdravím. Míla Nováková kravín…Prali jsme se tedy s osudem, jak to šlo. Šťastnější nějak mocipánům unikli ze zřetele (ve velkém městě to bylo snazší, než na Připojuji výstižný citát, který jsem našla na venkově) a na nějakou školu se přece dostali. www.moderni-dejiny.cz: Jiní složitě studovali při zaměstnání. Chlapům „Rozsah vědomostí samouka oproti to šlo líp. Pro zaměstnanou ženskou s malými absolventu univerzity není v rozsahu dětmi a domácností na krku (event. i vědomostí, ale v rozsahu sebevědomí“. studujícím manželem), bylo o hodně těžší (Milan Kundera, 1984, přeloženo z angl.) dotáhnout to --------------------------------------------------

Nácvik oslavy Prvního máje z cyklu Mé sladké dětství Dnes je pětadvacátého dubna a naše škola bude v předstihu nacvičovat místo vyučování prvomájový průvod. Oznámil nám to včera o velké přestávce školním rozhlasem zástupce ředitele. Prý když už jsme dosáhli socializmu, kdy každý pracuje podle svých schopností a je odměňován podle svých zásluh, musí být letos průběh oslav Svátku práce co nejdůstojnější. Ještě pak něco říkal v tom smyslu, že i my, žáci základní devítileté školy, se musíme podílet na budování komunizmu, aby nastal co nejdříve, a všichni jsme dostávali zdarma vše, co potřebujeme. Ale to už zaniklo v halasu,

kterým se projevilo nadšení žáků naší třídy nad tím, že se příští den ulijeme z vyučování. Ráno podstupuji boj s mámou, která mě odmítá pustit na nacvičování průvodu, pokud si nevezmu přes pionýrský kroj alespoň svetr. „Uvědom si, že je patnáct stupňů a poprchává. Jestli nastydneš, tak já tě ošetřovat nebudu,“ rozčiluje se. Nakonec souhlasím s tím, že si pod bílou košili navleču tlustý angorský pulovr, což snad zástupce nebude považovat za závažné hanobení pionýrského kroje. „Ještě že jsem ti koupila tu košili o několik čísel větší, to jsi měla připomínky, že máš rukávy jako balóny a teď ti to bude dobré. A hlavně z toho

nikdy nevyrosteš, kdo by kupoval pořád nové pionýrské košile,“ doprovází mě máma ke dveřím a já utíkám na autobus. V úzké uličce mezi divadlem a školou se tlačí davy dětí od prváků až po znuděné deváťáky. Někteří už vyfasovali mávátka a barevné papírové kytky a třídní učitelé rozdávají papíry s hesly, která budeme provolávat. Největší kluci, v doprovodu učitele praktického vyučování Pexy, odcházejí do školních dílen pro obrovské transparenty, na jejichž výrobě se podíleli žáci druhého stupně při povinných každotýdenních dílenských pracích. Já a moje kamarádka Líba si jdeme pro mávátka s třásněmi z barevného krepáku a chceme si vybrat ty nejzářivější barvy. Není to jednoduché, musíme se totiž prodrat hloučkem kluků z šestky, kteří se přenesli do Francie, šermují proti sobě vyfasovanými prvomájovými mávátky a zuřivě se hádají o to, kdo z nich je d’Artagnan, Porthos, Athos a Aramis, přičemž samozřejmě největší rvačka je o d’Artagnana. Ještě se seřadit podle tříd a vyrážíme za zástupcem ředitele, který obrovskému průvodu žáků největší městské devítiletky velí. Zahýbáme kolem divadla a míříme z centra směrem k zatravněnému placu vedle autobusového nádraží. Celou cestu voláme hesla, přesně v pořadí dle seznamu, přepsaného přes kopírák našimi třídními učiteli podle jednotného vzoru, určeného horlivým zástupcem ředitele. Začínáme zcela obyčejným „Ať žije První máj“, následuje stejně nenápadité „Ať žije Svátek práce“ a „ Ať žije Sovětský svaz, náš vzor“. Po doznění každého hesla dá zástupce vpředu znamení vlajkou a poté všichni zařveme „hurá“. Kolemjdoucí se zastavují a dost se diví, vždyť je teprve konec dubna, co to má proboha znamenat? Někteří si dokonce dovolí ťukat si významně na čelo. Náš průvod pokračuje za svým vůdcem, tedy zástupcem ředitele, zahýbáme kolem Domu služeb, kde se v obrovské výloze skví tablo s vyznamenanými úderníky z místní chemičky, a už se před námi rozkládá plac, kde máme pokračovat v nacvičování, tentokrát pozdravu představitelům města a strany na tribuně. Ovšem zrada! Na travnaté ploše jsou dokola seřazené žluté komediantské vozy, zřejmě

přijely v noci, a světští nyní staví na plácku houpačky, kolotoče a střelnici. To už se ale zástupce vzpamatoval a operativně mění plán. Původně totiž učitelský sbor měl představovat politické představitele města na pomyslné tribuně uprostřed plácku a žactvo mělo obcházet kolem, provolávat hesla, mávat pionýrskými šátky a nadšeně zdravit. Zástupce ředitele teď vytváří z dlaní tlampač a volá, lépe řečeno, on do těch dlaní řve, abychom ho dobře slyšeli: „Děti, ty vozy soudruhů komediantů považujte za tribunu, obcházet je budeme kolem dokola po směru hodinových ručiček. Jinak pokračujeme podle plánu.“ Náš průvod obkličuje žluté vozy zrovna ve chvíli, kdy na řadu podle seznamu přichází heslo „Nekoukejte z okna dolů, pojďte s námi do průvodu. Hurá!“ Z maringotek se vynořují ženy s nápadně obarvenými vlasy, s dětmi v náručí, a pobaveně nás pozorují. Jejich muži dokonce přerušují montáž řetízkového kolotoče, otvírají lahve s pivem a zpovzdálí sledují kuriózní divadlo. V tom z našeho průvodu vybíhá žák šesté třídy, dnes pasovaný na d´Artagnana, za ním Porthos, Athos a Aramis a heslo „Sovětský svaz náš přítel a vzor“ překřikují heslem nezařazeným do programu: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Jejich zmatená třídní učitelka nasazuje brýle, zblízka zkoumá papír, ale příslušné heslo, nabádající k jednotě ne a ne najít. „Tady je jenom Proletáři všech zemí spojte se, jak jen proboha změnu hesla obhájím před soudruhem zástupcem,“ děsí se zcela vyčerpaná třídní. To už ale za zástupcem ředitele kráčí jen děti z první a druhé třídy, zbytek se rozutekl. Kolem žlutých vozů se válí papírové kytky a mávátka, dva komediantští kluci vlečou do jedné z maringotek protržený transparent s vyobrazenými autory Komunistického manifestu Marxem a Engelsem. Ředitelská důtka nás onen školní rok neminula. Musím ale podotknout, že zástupce ředitele už nikdy poté nácvik Svátku práce nepořádal. Možná čekal, až naše socialistická společnost vybuduje komunizmus a on se díky tomu bude moci spolehnout na uvědomělost školní mládeže i soudruhů komediantů. Marcela Matějková

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Těšíme se na další příspěvky, mohly by být i vánoční. Předem děkujeme.

Poznáte česká přísloví? Kvalita počáteční fáze totální regenerace organismu subjektu a intenzita požitku z téhož jsou přímo úměrné úsilí vynaloženému subjektem k předchozí optimalizaci prostoru pro regeneraci organismu určeného. (Jak si kdo ustele, tak si i lehne)

Změnou pouze jednoho písmenka v jednom kroku, bez přehození zbývajících písmenek, vytvořte řetěz smysluplných slov: (Na čárky neberte zřetel) VRUT

KLAM

Vrut prut pruh práh prám krám klam

SUDOKU

8

1

5 7

9

7

3

8

6 8

9

4

9 2

6

5

3 8

4

8 1

2

6

4 2 5

5

8

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx