BLOG KLUB POSLUCHAČŮ A ABSOLVENTŮ U3V FF UK

4/2013

BLOG KLUB POSLUCHAČŮ A ABSOLVENTŮ U3V FF UK „Ve volné přírodě se tak rádi zdržujeme proto, že na nás nemá nijaký názor.“ Friedrich Nietzsche

Vážené posluchačky, vážení posluchači, dnešním trendem je dívat se dopředu, do budoucnosti. Naše generace si však může dovolit zavzpomínat si na nedávnou minulost, kdy se někteří z nás potýkali s vrtochy počasí od povodní k extrémnímu suchu. I události „osmašedesátého“ nejsou pro nás tak dávno, abychom si je nedokázali vybavit. Tyto události jsou zachyceny ve Vašich příspěvcích. Když už jsme u těch vzpomínek, ráda bych se vrátila k červnovým „promocím“. Každý rok přednáší některý z absolventů U3V děkovnou

řeč a nutno říct, že projev je vždy dojemný a myslím si, že stojí zato uvést ukázku z letošního předávání osvědčení v Karolinu. Toť vzpomínky, a nyní máme před sebou blízkou budoucnost, a to v bohaté nabídce kurzů včetně jazykových. V zábavné části jsme pro vás připravili procvičování právě v nabízených jazycích.

xxxxxxxxxxxxxxxx Milí posluchači U3V, léto je za námi, podzim se nezadržitelně blíží a ráda zdůraznila, na fakultě nás nehledejte, s ním i začátek nového akademického roku na nenaleznete nás tam. naší univerzitě. Září je pro nás vždy obdobím Pokud si nejste jisti, zavolejte napřed a velké pracovní vytíženosti, neboť je třeba vše dohodneme si osobní návštěvu. Jako velký připravit a doladit, aby mohla výuka Univerzity zdroj informací Vám kromě nástěnky na 3. věku první říjnový týden bez problému začít. fakultě vedle místnosti č. 33 slouží hlavně naše V květnu jste se přihlásili a následně byli přijati webové stránky. Na adrese ke studiu. Řada z Vás jistě netrpělivě www.cdv.ff.cuni.cz pod odkazem Univerzita 3. očekávala dopis, ve kterém Vám bylo sděleno, věku naleznete všechny informace a hlavně že jste přijati. Po obdržení dopisu pro Vás aktuality týkající se výuky a studia na nastává také jedna důležitá povinnost, Filozofické fakultě UK. Další informace event. dostavit se k zápisu. Zápisy ke studiu U3V, jako zajímavosti budeme uvádět i ve Vašem tradičně, probíhají v měsíci září a je to období časopise, který právě čtete, a který si poznávání, potkávání a opětovného setkávání spoluvytváříte sami. Určitě Vás budeme s fakultou, s námi z Centra dalšího vzdělávání informovat o dění na fakultě a aktivitách a se svými „kolegy posluchači“. spojených s naší U3V. Veškeré informace k organizaci následujícího Tak jako vloni, i letos máme kurzy akademického roku obdržíte při zápisech, jednosemestrální, dvousemestrální či víceleté. samozřejmě pokud Vám nebude něco jasné, Tak jako vloni, i letos bylo uchazečů o některé můžete přijít, zavolat nebo napsat e-mail, rádi kurzy více než nám, bohužel, kapacita Vám poradíme. Přes týden nás za normálního poslucháren dovoluje přijmout. Snažíme se chodu zastihnete v sídle našeho centra Vám maximálně vyjít vstříc, proto se nám letos v Jindřišské ulici. Všechny pátky, kdy probíhá povedlo alespoň část z Vás uspokojit výuka, se nacházíme na fakultě, abychom navýšením počtu skupin vybraných kurzů. dohlíželi na hladký průběh výuky a byli Vám Týká se především jazyků a menších seminářů. k dispozici. Pokud neprobíhá výuka, a to bych Jsme rádi, že se nám to podařilo a že řada z Vás mohla být přijata. 1

Výuka v zimním semestru začíná 4. října první skupinou, 11. října má svoji první hodinu druhá skupina. Na první hodině obdržíte všichni podrobný rozpis termínů a přednášek, seznam doporučené literatury a informace k ukončení kurzu.

Letos je přijatých 1 836 fyzických osob, přičemž každý z Vás má zapsaný jeden či více kurzů. V nabídce je neuvěřitelných 43 kurzů a máme tedy letos téměř 3 500 posluchačů. A to už je úctyhodné číslo.

Přeji Vám, ať máte radost v srdci a ať potkáváte jen samé přátelské lidi.

(JN)

xxxxxxxxxxxxxxxx Pokračování o třítýdenním pobytu našich posluchaček v Žilině v rámci evropského programu Celoživotního vzdělávání GRUNDTVIG GAIN – dobrovolnického projektu 2012-2014 ve spolupráci s Žilinskou univerzitou v Žilině. Tvůrčí přístup k životu…. To bylo moje první téma přednášky na U3V FF UK. Přednášky mě motivovaly tak, že jsem reagovala na výzvu pí PhDr. Evy Drlíkové, CSc., a přihlásila se do programu GRUNDTVIG pod názvem GAIN – dobrovolnického projektu 2012-2014. Každý účastník projektu si měl připravit svoji prezentaci na libovolné téma. Ráda fotografuji a proto jsem při procházkách Prahou se svými vnoučaty pořídila mnoho amatérských fotografií v různém ročním období. Pod názvem „Procházka Prahou I a II“ jsem si zvolila svoji prezentaci, která ovšem měla být v programu POWER POINT, což bylo jedním z cílů projektu. Ovládat práci s počítačem a zvládnout prezentaci v tomto programu jsem neuměla, ale když už jsem se přihlásila, chtěla jsem se to naučit. Říká se, že každý začátek je těžký. Ale když už člověk začne, neměl by odcházet od rozdělané práce a tak jsem odjížděla do Žiliny s obavou, jak bude moje amatérská práce přijata a jak ji odprezentuji. Nyní už vím, že moje usilovná práce s počítačem a nácvik vyprávění k jednotlivým obrázkům před kritickým publikem sestávající z našich posluchaček se vyplatily. Slovenská strana si vybrala moje prezentace pro děti základních škol. Měla jsem obavu, jak budu dětmi přijata. Ještě večer a ráno jsem si opakovala text a s trémou jsem odcházela do školy. Byla jsem však překvapena zájmem dětí o naše památky. V prvním týdnu jsem měla hned dva prezentace a na třetí prezentaci jsem se už těšila. První týden pobytu byl hodně náročný, i když jsme se seznámily s milými a přátelskými lidmi. Poznaly jsme pro nás nové prostředí Univerzity třetího věku při Ústavu celoživotního vzdělávání Žilinské univerzity v Žilině a obdržely jsme podrobný itinerář, podle kterého jsme se zúčastňovaly připravených akcí. V programu byly pro nás různé přednášky pořádané nejen Žilinskou univerzitou, ale i místní knihovnou. Setkaly jsme se s prorektorem Žilinské univerzity, ředitelkou Ústavu celoživotního vzdělávání, s místostarostkou města Žiliny. Některé z nás již v prvním týdnu

prezentovaly své připravené projekty v učebnách pro posluchače U3V. Informovaly jsme o způsobu vyplňování dotazníků pro náš dobrovolnický projekt. Další týdny jsme si již zvykly, ale tempo bylo dost velké pro poznání všeho, co nám ÚCV ŽU poskytlo a připravilo. Lidé jsou tak milí a vstřícní, že se nám pracovalo velmi dobře, i když dost často s velkou únavou. V tomto týdnu jsem měla dvě prezentace v základních školách v Žilině. V projektu byl také úkol, jakým způsobem lze uskutečnit mezigenerační propojení, což se mi tady, si myslím, docela podařilo, protože na mých prezentacích se sešly vlastně tři generací (děti, mladá paní učitelka a paní ředitelka přibližně mého věku). Přijely jsme na Slovensko 15. dubna a příroda se teprve probouzela ze zimního spánku. Na prvních fotografiích kvetou kočičky, to v Praze ještě nekvetly. Po týdnu fotím zlatý déšť, fialky, pampelišky, začíná se vše krásně zelenat. Je to rychlá proměna ze zimy do jara. Další týden již kvetou třešně, jabloně a hrušně, vše najednou a také kvetou pivoňky a kosatce. Vidět Děvín v Bratislavě a soutok řek Dunaje a Moravy v nádherném azurovém počasí (26°) je velké štěstí a velká nádhera. Díky průvodkyním – studentkám U3V ŽU jsme poznaly mnoho historicky zajímavých míst a seznámily se s mnoha tradičními kulturními zvyklostmi tamního kraje. Až v říjnu letošního a na jaře příštího roku přijedou kolegyně ze Žiliny do Prahy, ráda je také provedu po pražských památkách. Od našeho pobytu už uplynulo hodně dnů, ale opět se ráda vracím ke svým fotografiím a dodatečně vstřebávám zážitky a krásy této části Slovenska. Po návratu jsem si opět udělala výlet s fotoaparátem po mé milované Praze. Stihla jsem, jako každý rok, výstavu skalniček u Fausta na Karlově náměstí. Je to potěšení pro oko i pro duši. Také jsem se prošla po Kampě a připomněla jsem si úspěšnou prezentaci mé kolegyně (mlýny, Čertovku, Lennonovu zeď, Werichův dům). Ve

2

svém Muzeu Kampa seděla na slunci paní Meda Mládková (mecenáška muzea). Též jsem si přečetla nápis od jejího manžela Jana Mládka na zdi muzea: "Přežije-li kultura, přežije národ". Prošla jsem Karlův most, až na náměstí Jana Palacha před FF UK a před Rudolfinem jsem si vybavovala krásnou prezentaci další mé kolegyně o sborové činnosti. Mám k tomuto tématu blízko, protože jeden můj syn navštěvoval Kühnův dětský sbor. V knize, která byla k nahlédnutí, jsem našla fotografii z roku 1982 (bylo mu 13 roků). Byl to jubilejní koncert k padesátinám sboru – vystoupení na schodech Národního muzea. Tak jsem se potěšila vzpomínkami. Už zase hlídám vnoučata, která jsem na jaře na tři

neděle opustila a těším se z jejich pohotovosti a smyslu pro humor při našich psychohrách. Mám jim také co vyprávět i o Slovensku. Říká se, že skvělí lidé mají skvělé myšlenky, dobré nápady a dobré úmysly, ale jenom několik málo z nich je dovede proměnit v činy. Chtěla bych patřit mezi ně. Jen závist měnící se ve zlobu ze své lenosti nebo neschopnosti to může někdy pokazit, i takoví lidé jsou, bohužel, mezi námi. I nadále se snažím myslet pozitivně, těšit se z přírodních krás jara kolem nás, užívat si potěšení s rodinou a také překonávat překážky, které život přináší.

Jaroslava Stůjová

S dalšími informacemi o pobytu posluchaček U3V FF UK v Žilině se můžete seznámit na adrese: http://grundtvig-U3V.webnode.cz/

xxxxxxxxxxxxxxxx Sen Když jsem byla malá, chtěla jsem být tak velká, abych už mohla chodit do školy. Děti mě moc nechtěly, nemluvila jsem totiž jejich nářečím, a kdo to neuměl, byl nafoukanec a neměl mezi nimi co dělat. Když jsem se konečně dočkala školy, moc se mi nelíbilo, že se musím učit, mít režim a nosit domů dobré známky, jak se ode mě samozřejmě očekávalo. Rozhodně jsem chtěla být ale tak velká, jako ty holky z vyšších tříd. Ostatní by nerostli a já ano a konečně bych si mohla všechny ústrky vyřídit s těmi, kteří se mi posmívali, že jsem tlustá a mám křivé zuby. Jenže to taky nebylo ono. Poslouchat se muselo pořád, a měla jsem určitě příliš kostnaté ruce, příšerné klíční kosti a hrozné nohy. Doma byly hádky mezi rodiči na denním pořádku a tak to taky nebylo nic moc. Pořád to vlastně nebylo nic moc. Když jsem se chtěla projít, bylo to vždy, kam jdeš, kdy přijdeš a běda, kdybych se o pár minut zdržela. Mou povinností navíc bylo splnit neuskutečněné ambice mých rodičů. Jednou se rodiče v neděli odpoledne rozhodli jet za rodinou a já jsem zůstala doma sama. Celá šťastná, že se nemusím učit, jsem si lehla do postele, vzala jsem si jakousi knížku a četla. Ani nevím, jak jsem usnula. A usnula jsem opravdu tvrdě. Snil se mi sen. Nebyl to ale sen, byla to skutečnost, něco tak reálného, že tomu dodnes nemohu věřit. Vzpomínám si stále na každý detail, na tu divnou atmosféru, která tam panovala a kterou nemohu vysvětlit. Vyšla jsem ze dveří našeho bytu a vešla jsem do prostorné klenuté skleněné chodby. Skla

byla trochu matná, takže skrz ně nebylo moc vidět. Podél stěn stály lavičky jako v parku, a na nich seděli různí lidé různého věku, někteří spolu hovořili. Hovor byl tlumený, nerozuměla jsem, o čem hovoří. Dala jsem se vpravo. Lidem kolem mě to bylo jedno, občas se na mě někdo podíval, ale nenuceně pokračoval v diskuzi se sousedem. Zvláštní bylo, že jsem měla jakési těžké nohy. V matném skle na bocích chodby bylo vidět, jak mi šednou vlasy, začala jsem být jakási menší a jaksi čím dál více unavená. Přestala jsem se zvědavě dívat na lidi kolem. Najednou jsem slyšela jakoby mi někdo do ucha šeptal „dej si pozor, pokud uděláš o jeden krok více než můžeš, nebudeš se moci vrátit zpátky“. Polekala jsem se. Otočila a zprvu pomalu, potom ale čím dále rychleji jsem se vracela zpět. Spíše ze zvědavosti jsem se dala na levou stranu chodby. Šlo to dobře. Až na to, že se zase objevily ty nemožné klíční kosti a zuby, ale zase na druhé straně i mé po pás dlouhé vlasy. Nu, moc dlouho jsem na tu levou stranu nešla, protože jsem zase slyšela ten šepot „pozor, pokud uděláš jenom o jeden krok více než máš, nebudeš vědět, že se máš vrátit zpět“. Tentokrát jsem neváhala a přímo jsem zamířila ke dveřím na chodbu a tím zpět do našeho bytu. Musela jsem spát hrozně tvrdě soudě podle toho, že na mě rodiče zvonili, sousedé bušili přes zeď a házeli kameny do oken a já nic. Vzbudili mě až požárníci, kteří rozbili okno. Kdo ví, co by se stalo, kdyby na mě v pravý čas nezavolali. Zůstala bych jinde? 3

Ale co vím je, že od té doby jsem vždy ráda tam, kde jsem. Jistě, je i mnoho starostí, zdravotních problémů, ale i radostí, ke kterým se můžeme dopracovat jen v daném věku

nebo situaci. Takže, žádné sny, a raději jen realita!! V Praze 12.8.2013 Marie Coufalová

xxxxxxxxxxxxxxxx Vzpomínka na letošní povodně Vážení posluchači a absolventi U3V, červen a červenec jsou měsíce slavnostního setkávání v aule Karolina. Ukončení letošního akademického roku však bylo opět poznamenáno smutnými zážitky z povodní v Praze, celé ČR a u zahraničních sousedů. Naše klidná Vltava si zopakovala svoji sílu a my si připomínáme letos znovu i povodně z roku 2002. Cítíme se všemi, kterých se katastrofy povodní dotkly nejvíce – s pozůstalými, jejichž blízcí zaplatili rozpoutané vodě nejvíce – svým životem….

Ptáme se, jaký dát symbol nad Vltavu, a zda dokážeme vyjádřit úzkost nad vším, co bylo začátkem června a poznamenalo naší letní náladu? Máme před sebou zahájení akademického roku 2013/2014. Jsme obohacemi novými zkušenostni a očekákáme s pokorou každý nový školní rok – tentokrát už opravdu prozářeným sluníčkem.

... To není déšt´ jen ROSA nedočkavá rána, s ní nový den a letní čas – po noci svítí slunce zas ! ... B. Neumanová

1968 - naděje, hrdost, beznaděj Když vrcholilo pražské jaro 1968, zdálo se nám všem, že život se vyvíjí tím nejlepším možným směrem. Nálada ve společnosti se uvolňovala, v tisku i v ostatních sdělovacích prostředcích se začaly svobodně publikovat informace o komunistických zločinech padesátých let, konaly se mítinky a besedy s politiky, kteří slibovali socialismus s lidskou tváří. Mně bylo devatenáct let, dokončovala jsem první rok vysoké školy a se spolužáky jsme novým změnám nadšeně fandili, protože se nám alespoň částečně pootevíraly dveře k tolik vytoužené svobodě. Akce podporující

nové změny se konaly na různých místech Prahy a my jsme se jich aktivně zúčastňovali. To, že se škola v té době plné událostí dostala až na druhé místo, nemusím snad ani zdůrazňovat. Nebo až na třetí? Vlastně ano, dostala se až na třetí pořadí. O první a druhé místo se dělilo nadšení pro politické změny a veselý studentský život, provázený vznikajícími a zase zanikajícími láskami a teprve pak následoval zájem o studium. Přesto se mi podařilo už před prázdninami uzavřít první ročník a odjet do Vídně k tetě.

4

Do Prahy jsem se vrátila 19. srpna a na jarovské koleji jsem hned příští den nastoupila brigádu ve studentském hotelu. První den práce pokojské mě zmohl tak, že jsem večer odmítla pozvání k partičce kanasty a šla brzy spát. Někdy kolem druhé hodiny ranní mě probudily vzrušené hlasy na chodbě, hned nato jsem uslyšela bouchání na mé dveře a volání spolužáka Jirky: „Vstávej rychle, obsadili nás Rusové.“ Ještě rozespalá jsem si přes pyžamo navlékla džíny a bundu a vyběhla na chodbu, kde v děsném zmatku pobíhali napůl oblečení zahraniční hosté studentského hotelu, přičemž největší chaos způsobovalo několik totálně opilých Švédů. Bez koruny v kapse jsme s Jirkou vyběhli ven na ulici, po které projíždělo na tuto noční dobu neobvyklé množství automobilů, které se za neustálého troubení snažily probít co nejdál do centra. Nejen na chodnících, ale i na silnici se shlukovali rozčílení lidé a mávali na auta. Řidiči solidárně zastavovali a přibírali další spolujezdce. Nikdo v té vypjaté chvíli nehleděl na povolený počet přepravovaných osob. V taxíku, který dopravil bezplatně do centra mě a Jirku, nás bylo poskládáno sedm. Byla jsem jako otupělá až do chvíle, než jsem spatřila obklíčené sídlo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Při pohledu na sovětské tanky a vojáky v helmách se samopaly v ruce, mířícími na budovu, jsem propadla neovladatelnému strachu, možná, že to byla hysterie, neumím to dnes už posoudit. Rozbrečela jsem se a křečovitě jsem táhla svého společníka za rukáv trika pryč z dohledu vojáků. Jen jsme ještě zaslechli jednoho z nich rusky volat, ať se ničeho nebojíme, kontrarevoluce že už bude brzy potlačena. Věřil zřejmě opravdu tomu, co jim bylo do hlavy vtloukáno jejich veliteli - že nás přijeli v poslední chvílí zachránit. Jak jsme se té noci dostali zpátky na kolej, to si už nepamatuji. Jenom vím, že nikdo z nás už nešel spát. Cizinci se balili a překotně opouštěli hotel ve snaze co nejrychleji se dostat z republiky. My Češi jsme se nahrnuli do jediné klubovny, kde tenkrát byla k dispozici televize. Od šesti hodin ráno, kdy bylo zahájeno mimořádné vysílání uváděné heslem „Jsme s vámi, buďte s námi“, jsme v napjaté atmosféře sledovali redaktorku Kamilu

Foto z dobového tisku

Moučkovou, která zdrcený národ informovala o vývoji situace. To se jí stalo na dalších dvacet let osudným. Tenkrát, v den vpádu takzvaných spřátelených vojsk do naší republiky, jsem zažila něco, co bylo pro nás studenty dosud zcela nepředstavitelné. Když zazněla v televizi hymna „Kde domov můj“ povstali jsme a bez hnutí, se slzami v očích jsme zpívali sebou. Do té doby jsme naši národní hymnu spojovali pouze s povinnými akcemi oslav 1. máje, nebo Velké říjnové socialistické revoluce. Při těchto příležitostech nikdy nezněla naše hymna samostatně, vždy byla doprovázena hymnou sovětskou. Dojetí a pocit vlastenectví se při těchto příležitostech nedostavovaly. Až tenkrát, 21. srpna 1968, jsme v zakouřené klubovně pocítili něco jako hrdost a lásku k naší zemi a dokonce odhodlání za ni bojovat. Jak to bylo dál, nemusím příliš rozvádět. Silné řeči, že budeme nové politické vedení v čele s Gustávem Husákem bojkotovat, nebo dokonce proti němu bojovat, zůstaly opravdu jen v našich představách. Chtěli jsme dostudovat, mít děti a najít si odpovídající zaměstnání. Stáhli jsme se do soukromí, kde jsme se nemuseli se svými názory tajit a na veřejnosti jsme kličkovali mezi příkazy a zákazy, jak to jen šlo. V listopadu 1989 jsme nadšeně přivítali nově nastupující demokracii zvoněním klíčů. Bohužel, zanedlouho po nabytí svobody se mnohým po zákazech a příkazech začalo stýskat. Současnost má nepochybně své problémy a nešvary. Já jsem ale šťastná, že mohu svobodně rozhodovat o svém životě a následky za své rozhodnutí také nesu. Je to moje volba, já jsem si ji vybrala, nikdo mi ji nevnutil. To je pro mne největší hodnota současnosti. Marcela Matějková

xxxxxxxxxxxxxxxx

5

Projev posluchače U3V Josefa Městky k slavnostnímu předání osvědčení o absolvování U3V FF UK v Karolinu ze dne 6.6.2013: Vaše Magnificence, Spectabiles, Promotores, Honorabiles, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Je pro nás velkou ctí, že hosté z kanadského Toronta a můžeme stanout na této německého Herbornu. Herborn staroslavné posvátné půdě je město velikostí našich Karolina, místě českého okresních měst, ale může se vzdělávání. Zakončujeme tak pochlubit titulem Univerzitní slavnostně své studium město, protože hostí teologickou organizovaném v rámci Univerzity třetího fakultu německé univerzity. Na této univerzitě věku. Uplynulo již hodně času od dob, kdy studoval v letech 1611-13 náš Jan Ámos jsme zasedali do školních lavic. Mnoho se Komenský. Na budově je velká pamětní deska změnilo v naší společnosti i ve světě. s jeho reliéfem a nápisem ve třech jazycích, Univerzita třetího věku nám umožnila poznat latinsky, německy a česky, které zní: „Kdokoliv tyto změny, objasnila nám četné pojmy a se narodil jako člověk, nechť se učí žít jako závislosti, dověděli jsme se řadu věcí, a to člověk“. K této desce kladou naši občané v interpretaci pro současnou dobu, abychom květiny. Ale ne jenom naši. Byl jsem tam se nevzdalovali přítomnosti, jak se často stává. osloven dámou německy. Bylo to velice milé. Z úst mých předřečníků jsme slyšeli o vzniku Tedy, z naší rodiny dva mladé páry odešly před U3V po dnešní dobu. Vyslechli jsme mnoho dlouhou dobou do výše zmíněných zemí. krásných slov, která byla jakousi injekcí pro Založily tam rodiny, jejich děti vystudovaly zdvižení hlavy, protože naše sebevědomí je vysoké školy. Využil jsem této vzácné značně pokleslé. Zvláště pak, když příležitosti a pozval je do Karolina. Když pochvalných slov slyšíme vzácně. zazněly varhany a začal slavnostní nástup Naším velkým problémem je osamocení, vysokoškolských učitelů a následovali nejvyšší obzvláště tehdy, zůstaneme-li sami či odejde-li představitelé univerzity, před nimiž byla nám životní partner. I tady má U3V svou nesena jejich žezla, byly „u vytržení“. Když pak příznivou roli. Scházíme se na přednáškách, zazněla státní hymna, kterou neslyšely desítky kde kromě vědomostí, se stáváme účastníky let, neubránily se slzám. To mi vyprávěly doma společenské události. Těšíme se, že si opět a předháněly se v superlativech. Vyslechl jsem popovídáme se svými přáteli. Na přednáškách to s velkým potěšením, protože jsem věděl, že jsou zastoupené kromě jiných i témata tyto hluboké zážitky si neponechají jen pro z psychologie a sociologie. To jsou vědní sebe, ale budou šířit slávu Univerzity Karlovy obory, které nás, pokud jsme byli mladí, moc ve svých nových domovech. nezajímaly. Dnes jsou nám velmi užitečné a Vážení, k jejich slovům obdivu připojuji i obdiv pomáhají nám v mnohém řešit problémy stáří. nás všech a přidávám velké díky Univerzitě Velký muž starého Říma, Seneca, řekl: „Štěstí Karlově, jejím čelným představitelům i nemiluje starců“. My netoužíme po štěstí, vysokoškolským učitelům, kteří nám ochotně a které je pocitovým pojmem. Někdo je šťasten, nezištně předávají své vědomosti. To oni když se může najíst do sytosti, jiný ke štěstí nesou vysoko pochodeň světla poznání a potřebuje tučné konto. My si hlavně přejeme pravdy. To oni nám svítí na naši cestu na onen důstojně dožít zbytek svého života. Proto druhý břeh řeky času. uvítejme s radostí každý nový den, který je Nemohu nevzpomenout při této příležitosti v příměru s nekonečností vesmíru a času zaměstnanců filozofické fakulty, kteří nestojí zázrakem a poděkujeme za něj s hlubokou ve světle ramp, ale zajišťují náročné pokorou. organizační úkoly filozofické fakulty včetně Vážení, závěrem mi dovolte Vám svěřit malý promocí tak, aby vše vyznělo dokonale, jak se příběh. Když jsem před sedmi lety seděl patří na univerzitu. v těchto lavicích poprvé při slavnostním My všichni Vám všem – jedním zakončení studia na 1. Lékařské fakultě, konala z nejkrásnějších slov naší mateřštiny – se v mé rodině jubilejní oslava. Přijeli na ni děkujeme. xxxxxxxxxxxxxxxx

6

Pobavit se, potěšit a povzbudit mysl JAZYKOVÝ KOUTEK - POCVIČTE SE:

v angličtině

v němčině

D A P R R P

T E I I E

der die

T E R A G E N T E R

der der der

B L N T N

E E R R I CH S T A G

v latině Optima et pessima pars hominis est lingua. - Nejlepší a nejhorší část člověka je jazyk. Ars longa, vita brevis. (Hipokrates) - Umění je věčné, život krátký. Carmina morte carent. (Ovidius) – Básně jsou nesmrtelné. Quod satis est, cui contingit, nihil amplius optet. (Horatius) – Komu se dostalo, co si přál, ať víc nežádá. Auribus frenquentius quam lingua utere. (Seneca) – Používej častěji uší než jazyka. Usus sine doctrina quam citra usum doctrina valet. (Quintilianus) – Zkušenost bez vzdělání platí více než vzdělání bez zkušenosti.

A friend in need is a friend indeed. As you make your bed, so must you lie in it. There´s a black sheep in every flock. When the cat´s away, the mice will play. When the hell freezes over. You can´t make an omelette without breaking eggs.

V nouzi poznáš přítele. Jak si kdo ustele, tak si také lehne. Výjimka potvrzuje pravidlo. Kocour je pryč a myši mají pré. Až naprší a uschne. Když se kácí les, létají třísky.

Wie die Arbeit, so der Lohn. Jaká práce, taková odměna. Frisch gewagt ist halb gewonnen. S chutí do toho a půl je hotovo. Geduld ist die Thür zur Freude. Trpělivost je vstupní brána k radosti. Besser ein Spatz in der Hand, als eine Taube auf dem Dach. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Was du heute kannst besorgen, das verschiebe nicht auf Morgen Frische Fische – gute Fische. Ein heute ist besser als zehn Morgen. Frisch gewagt ist halb gewonnen. S chutí do toho a půl je hotovo. Wie die Arbeit, so der Lohn. Jaká práce, taková odměna. Überall ist es schön, aber zu Hause ist es am schönsten. Všude dobře doma nejlépe.

7

LE LION, LE LOUP ET LE RENARD

LEV, VLK A LIŠÁK

Un Lion décrépit, goutteux, n'en pouvant plus, Voulait que l'on trouvât remède à la vieillesse: Alléguer l'impossible aux Rois, c'est un abus. Celui-ci parmi chaque espèce Manda des Médecins; il en est de tous arts: Médecins au Lion viennent de toutes parts; De tous côtés lui vient des donneurs de recettes. Dans les visites qui sont faites, Le Renard se dispense, et se tient clos et coi. Le Loup en fait sa cour, daube au coucher du Roi Son camarade absent; le Prince tout à l'heure Veut qu'on aille enfumer Renard dans sa demeure, Qu'on le fasse venir. Il vient, est présenté; Et, sachant que le Loup lui faisait cette affaire: Je crains, Sire, dit-il, qu'un rapport peu sincère, Ne m'ait à mépris imputé D'avoir différé cet hommage; Mais j'étais en pèlerinage; Et m'acquittais d'un voeu fait pour votre santé. Même j'ai vu dans mon voyage Gens experts et savants; leur ai dit la langueur Dont votre Majesté craint à bon droit la suite. Vous ne manquez que de chaleur: Le long âge en vous l'a détruite: D'un Loup écorché vif appliquez-vous la peau Toute chaude et toute fumante; Le secret sans doute en est beau Pour la nature défaillante. Messire Loup vous servira, S'il vous plaît, de robe de chambre. Le Roi goûte cet avis-là: On écorche, on taille, on démembre Messire Loup. Le Monarque en soupa, Et de sa peau s'enveloppa; Messieurs les courtisans, cessez de vous détruire: Faites si vous pouvez votre cour sans vous nuire. Le mal se rend chez vous au quadruple du bien. Les daubeurs ont leur tour d'une ou d'autre manière: Vous êtes dans une carrière Où l'on ne se pardonne rien.

Lev, v stáří stižen dnou a nemoha se hnout, toužil po prostředku, jenž zbavil by ho věku. Je omyl vymlouvat králům věc nemožnou. Lvu tolik zachtělo se léku, že pozval lékaře k odborným poradám. Mnoho jich spěchalo k chorému ze všech stran, odevšad přiběhli receptů pisatelé. Jen doktor lišák z tlupy celé nepřišel k loži lva a klidně doma spal. Vlk z toho těžit chtěl, a proto pomlouval druha, jenž nepřišel. Monarcha v malé chvíli rozhod´, by lišáka z příbytku vykouřili a k němu přivedli. Brzy byl předveden. Ten věda, že to vše spískala vlčí hlava: „Bojím se, Sire,“ děl, „že neupřímná zpráva vrhla mě v náhlou nepřízeň pro moje opoždění malé. Za vás se modle neustále, konal jsem totiž pouť dle slibu v cizí zem. Tam zřel jsem lidi vědy znalé, s nimiž jsem rozprávěl o ochablosti zlé, jež zvolna šíří se po vašem těle celém. Zář třeba získat nejprve, jenž poklesl už dlouhým věkem. Kůži má dodat vlk za živa stažený, pokud je teplá, dýmající. Ten objev není bez ceny pro živočišstvo zmdlévající. Pan vlk vám jistě, libo-li, poskytne toto oblečení.“ Zprávy se králi líbily. Ve chvilce pan vlk živý není. Stáhli jej, čtvrtili, načež pan král jej nejdřív sněd´, pak kůži vzal. Kéž, páni dvořané, si škodit přestanete! Neničte přítele, když přízeň získat chcete. Vždyť případný váš zisk zlo splatí o to víc. Každičká pomluva už pomstu v sobě nese: v prostředí pohybujete se, které vám nepromine nic.

Zdroj: http://www.la-fontaine-ch-thierry.net/fables.htm (cit. 14.5.2013) LA FONTAINTE, Jean de. Bajky. Praha, BRIO 2012. ISBN 978-80-87716-00-7. x-----------------------------------------------------------------------xxx----------------------------------------------------------------------x Příspěvek pro odlehčení na šest zadaných slov z minulého čísla: psát, hlasovat, být, zdravit, opisovat, platit

Rozhodnutí. „Psát!“ blesklo mi hlavou. Vždycky jsem se chtěl stát spisovatelem, ale rozhodnutí celé rodiny bylo, abych s tak závažným

rozhodnutím počkal, až dospěji a zmoudřím. Proto si myslím, že právě teď, kdy končím základní školu, nastala ta pravá chvíle 8

rozhodnutí! Takovéto závažné okamžiky se u nás vždycky řešily s celou rodinou. A tak jsem je všechny svolal. Stručně jsem jim oznámil svoje neměnné rozhodnutí, a abych předešel jakýmkoliv dohadům, dal jsem o svém návrhu hlasovat. Téměř všichni byli proti, jen nahluchlá babička, která místo spisovatel, zaslechla, že jsem řekl podnikatel, zvedla souhlasně ruku. Nevím, co si od toho slibovala. Koutkem oka jsem zahlédl dědu, jak se orosil na čele ze strachu, že ho babička bude nutit, aby se k jejímu souhlasu přidal. Hned jsem si uvědomil, že nastanou problémy. Asi dědova dedukce byla správná, protože babička v tu chvíli obrátila svoji pozornost jeho směrem s rukou stále napřaženou vzhůru, na jejímž konci trčely do stropu dva vyzývavé prsty. Nejdříve si dědu změřila pohledem od shora dolů, jako by mu chtěla naznačit, jak hluboce v jejích očích klesl. Potom její pohled vystřelil od dědových bačkor až ke stropu. Současně trhla hlavou a vyzývavě vystrčila bradu. Beze slov! Dědu, který pod vlivem babiččina pohledu už pomalu zvedal ruku, zarazil výkřik tety Máni, která došla ve svém vzdělání o třídu výš než já a tak měla potřebu dát mi radu do života. „Každý spisovatel musí být alespoň průměrně vzdělaný a slušný člověk.“ „Já jsem vzdělaný! Vždyť jsem si třetí třídu ještě jednou zopakoval a čtvrtou jsem absolvoval dokonce dvakrát!“ rozčílil jsem se. „A slušný jsem taky. Když jsem nechtěně vrazil do babky Šimánkový, až se jí rozsypal košík s hruškama, tak jsem jí je pomohl sebrat!“

„Já to slyšel trošku jinak“ oponoval mému tvrzení tatínek a káravě na mě zakýval ukazováčkem. „Ty hrušky jsi sebral jenom tři a ještě sis je strčil do kapsy, než jsi zmizel za rohem. A slušnost? Škoda, že ses do dnešního dne nenaučit zdravit alespoň příbuzný.“ „A ve škole při písemce opisuješ od spolužáků! Říkal to náš Otík!“ přisadil si strejda Olda. Maminka, které byl celý ten výstup trapný, špitla do nastalého ticha: „A proč zrovna spisovatel?“ Zlatá maminka, ta mi vždycky pomohla, když bylo nejhůř. „Ono to má mnoho výhod. Za prvé bych nemusel brzy ráno vstávat. Za druhé bych nemusel do závodky na obědy, protože bys mně vařila ty. Za třetí konec pracovní doby bych si stanovil sám, pravděpodobně hned po obědě. A za čtvrté, nebyl by nade mnou žádný vedoucí, který by mě stále honil do práce a nemusel bych za každičkou chybičku platit.“ „A o čem bys chtěl psát?“ nedala se odbýt maminka. „Já bych řekl, že dneska je to úplně jedno. Například minulý týden četl táta nějaký článek v časopise, kroutil nad ním hlavou a říkal: „Ty tady píšou ale pitomosti!“ řekl jsem. Tatínek se při mém monologu trošku začervenal, protože si už nepamatoval, co to bylo za článek. Tak mně ani nemohl oponovat. Já povzbuzen jeho mlčením ještě rozkuráženě dodal: „Maminka mi zase říká, že mám hlavu jen na pitomosti a tak si myslím, že tady není co řešit.“ Emma Hůlová

Xxxxxxxxxxxxxxxx

Novinka pro rok 2014 Časopis BLOG KLUB posluchačů a absolventů U3V FF UK vydáváme již druhým rokem. Domnívám se, že by byla vhodná jeho inovace či rozšíření. Rádi bychom pro Vás připravili časopis, kde byste se mohli dozvědět zajímavosti z různých oblastí a k tomu bychom potřebovali právě Vás. Je mezi Vámi mnoho posluchačů, kteří mají hluboké znalosti a vědomosti a rádi by se s ostatními podělili. A tak zní otázka: !!! Chtěli byste se stát aktivními spolupracovníky a zúčastňovat se schůzek redakční rady a mít

tak možnost podílet se na tvorbě tohoto časopisu? Uzávěrka pro příští číslo je 25. října 2013. Těšíme se na Vaše příspěvky – redakce Klubu posluchačů U3V FF UK Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected] Příští číslo, pokud pošlete příspěvky, vyjde v listopadu – předem děkujeme za spolupráci.

Redakce si vyhrazuje právo na úpravu či krácení příspěvků.

V Praze dne 1.9.2013

Redakce si vyhrazuje právo na běžnou redakční úpravu textu a na event. krácení příspěvků.

V Praze dne 26. srpna 2013

9