BLOG KLUB posluchačů a absolventů U3V FF UK
1/2013
Vážené posluchačky, vážení posluchači,
To co je stáří, není věk, ale ztráta ideálů. Karolina Světlá
vyměnili jsme kalendáře na stolech, na zdech a námětem na jarní procházku Vás může kdoví kde všude a před sebou máme celý rok, inspirovat povídání o pražských mostech. Na kdy budeme opět chtít potěšit naše partnery, začátku akademického roku jsme absolvovali přátele a známé. Mým velkým potěšením je, že s Klubem vycházku po těchto zajímavých a přibývá příspěvků do našeho časopisu, a tím památných místech Prahy. Dozvěděli jsme se všem přispívajícím děkuji. Jedna z klubových mnoho zajímavého a rádi se s Vámi podělíme přednášek byla zaměřena na cestování seniorů, o všechny zážitky. a jak si užívaly naše zdatné seniorky při Přeji Vám hodně štěstí, zdraví, radostí a rekreačním pobytu v Chorvatsku, si můžete spokojenosti v celém roce a těším se na další přečíst dále. Nejen, že se při čtení pobavíte, ale příspěvky do Vašeho časopisu. ještě se pocvičíte, v nám blízké řeči, slovenštině. Dojíždějící posluchači si obvykle Vaše připraví na přednáškový pátek ještě další program, když už jsou v Praze. Pobídkou a ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okénko do naší práce Když jsem v roce 2011 na jedné konferenci slyšela o programu Grundtvig, nevěřila jsem vlastním uším, že existují programy v rámci celoživotního vzdělávání dospělých určené speciálně seniorům. A skutečně! Začátkem roku 2012 jsme podali žádost a v srpnu jsme se zapojili do projektu dobrovolnické činnosti seniorů. Je to partnerský projekt zaměřený na spolupráci dobrovolníků z různých krajin. Náš projekt je založený na dobrovolnických aktivitách našich studentů U3V a Univerzity třetího věku Žilinské univerzity. Jde o pilotní projekt, ve kterém budou studenti U3V z obou univerzit získávat informace o možnostech dobrovolnictví na půdě univerzit. Kromě toho na výměnných pobytech se budou seznamovat s organizací a možnostmi činnosti posluchačů navštívených univerzit. Studenti U3V z Prahy odhalí kolegům ze Žiliny kulturní, přírodní i historické skvosty stověžaté matičky Prahy. Naši posluchači se již pilně a velmi zodpovědně připravují na třítýdenní pobyt v Žilině. Učí se graficky i obsahově pracovat na Blogu. Zlepšují si počítačové dovednosti.
Seznamují se s potenciálem internetu. V powerpointové formě si připravují prezentace. Vybírají si témata na diskuse a workshopy. Žilinská univerzita naše posluchače očekává již v dubnu. O navržená témata našich posluchačů slovenská univerzita projevila velký zájem. Možnosti prezentace v Žilině budou nejen na půdě univerzity, ale také v základních školách, případně v regionálních klubech seniorů. Příště si povíme o plánech a tématech vzájemných setkání. Potěšila by nás širší spolupráce posluchačů U3V FF UK na tomto projektu v Praze. Zatím jsme stále jen na začátku, a tak nám držte palce. Když se nám vše povede a projekt bude úspěšný - mohou se další posluchači U3V FF UK zapojit do projektů, které mohou být směřované i do jiných zemí Evropské unie. Eva Drlíková, Garantka dobrovolnického programu „Opět spojení dobrovolnictvím“ v projektu Grundtvig 50+
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Univerzita třetího věku a já O U3V jsem věděla, ale nikdy mne nenapadlo, hlavně proto, že jsem mimopražská, že bych se mohla přihlásit ke studiu. Je tomu už více než tři roky, co jsem se setkala se svou známou, která s nadšením vyprávěla o tom, jak chodí na fakultu tělesné výchovy v Praze. A červíček začal hlodat. Protože jsem spíše kulturní typ, podala jsem přihlášku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Přihlásila jsem se na tuto fakultu hlavně proto, že v mládí to byla pro mne vysněná a nedosažitelná meta. Nechci se rozepisovat o důvodech, proč mi nebylo v mládí dovoleno studovat ani na střední škole. (Výstižně to popsala paní Míla Nováková v BLOGU 2/2012. Jako by to bylo psáno o mně). Byl studijní rok 2009/2010. Vybrala jsem si dva kurzy: Hledáme své kořeny – v kurzu nás seznamovali s tím, jak hledat v historii našich předků, co jsou berní ruly, urbáře, Tereziánský katastr, Josefský katastr, jak hledat v matrikách a pod. Moc mi to pomohlo, protože i já pátrám po svých předcích. Druhý kurz - vybírala jsem si tak, aby když jeden kurz skončí, po přestávce následoval další. Byl to kurz na téma Člověk v 19. století. Přednášky se konaly v posluchárně č. 200. Já jsem se vždy posadila až nahoru, vedle okna, takže jsem při pohledu ven měla nalevo Hrad, před sebou Rudolfinum a dole přednášející velice zajímavě vyprávěl. Moc jsem si to užívala. Další rok jsem se přihlásila na kurz psychologie a "to druhé" jsem si vybrala kurz archeologie. Nakonec mě více chytla archeologie. Přednášel nám PhDr. Ivo Štefan. Přes své mládí měl velké znalosti a dovedl to podat zábavnou formou. Na závěr nám zařídil
prohlídku Vyšehradu. Průvodce nám dělal (momentálně si nevzpomenu na jeho jméno, tímto se mu omlouvám) profesor, který dělal archeologický průzkum Vyšehradu od 60. let. Věnoval se nám celé čtyři hodiny. Bylo to úžasné. Přednášky se konaly po třech týdnech, takže jsem se vždy už těšila. Svou cestu do Prahy jsem pokaždé využila tak, že jsem si zašla na nějakou výstavu, občas, hlavně zjara, jsem si zašla přes most do Valdštejnské zahrady, nebo jsem se jen tak procházela po Praze. Dříve, když se ještě věci nenakupovaly, ale sháněly, jsem se v Praze dívala po výlohách a chodila po obchoďácích, teď chodím a dívám se po štítech domů a nestačím se divit nad tou krásou. Nikdy ale nezapomenu zajít na Náměstí republiky k sv. Tadeášovi. To mám po své mamince. Kdykoliv jsem s ní v dětství jela do Prahy za tetou (bydlela v Liboci), zastavily jsme se tam, abychom světce poprosily, aby se za nás přimluvil. Já to dělám také a věřím, jsem o tom přesvědčená, že naší rodině několikrát pomohl. Ale to jsem odbočila. V minulém studijním roce 2011/2012 jsem se nějak opozdila, jenom o čtyři dny a kurz, který jsem si vybrala, byl už obsazen. Řekla jsem si, že si dám přestávku. Cesty do Prahy na přednášky mi však velmi chyběly. Neváhala jsem proto, a letos, už 2. května jsem posílala přihlášku na kurzy studijního roku 2012/13 a vím, že jsem si pro letošek opět vybrala dobře. Na závěr chci všem, komu to zdraví a okolnosti dovolí, aby neváhali a na U3V se přihlásili. Jiřina Benešová
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Radosti ! ? Zajímavé je, že většina lidí, kteří jezdí vlakem, neprožívá cestu nijak intenzivně. Pospávají, konzumují, trošku čtou, a ponejvíc bulvár, hrají si s mobilem, nudí se. My tři, kamarádky, které jezdí do Prahy na přednášky 150 km z malého východočeského městečka, jsme většinou natěšené. Ve vlaku probíráme minulou přednášku, protože úplně každá v nás zanechává hluboký dojem. Hovořím o přednáškách "Tvůrčí přístup k
životu" pí prof. Königové. Jsou velkým přínosem a už jen to, že hodina a půl uteče jak voda, aula v nábožném tichu naslouchá, zapisuje, spolupracuje, jedinou bouří je pak závěrečný potlesk, něco napovídá, a to nemluvím o tom, že skutečná inspirace a chuť tvořit skutečně přichází. My si tedy po přednášce ještě dopřejeme kafíčko a sklenku vína, vypravíme se do Prahy, prostě užijeme celý den. A pak zas vlak.
Protože je pátek, bývá skutečný masakr, a ulovit místo je zázrak. Většinou tedy absolvujeme cestu v plně naplněném kupé, každá si po svém prožíváme uplynulý den. Já většinou pozoruji spolucestující. Dnes mě náhoda posadila vedle mladé dvojice, štíhlé dívenky s bílou čepičkou a elegána s tvrdým pohledem a uštěpačným vyjadřováním. Nemohla jsem nezaslechnout tichou hádku, kdy dívenka poptávala existenci postarší
blondýny, kterou náhodně uviděla v metru se svým přítelem. On jen nerudně vrčel a odkazoval ji na oční, a že to nebyl on. Dívenka si trvala na svém a poměrně radikálně chtěla vysvětlení. Toho se nedočkala, a když pak na následující zastávce vystoupili, šli už každý jiným směrem. Trošku mně vstoupili do mysli, a ještě ve vlaku jsem načrtla možný závěr, spíš tedy sen. (hahana 12)
Já vlaštovka bílá ledová vezmu tě v křídla svá medová a celého, celého tě obejmu. Teď už zas chceš mě ... ne ji ... Já však jen tiše výsknu a život, ten život tvůj prolhaný jediným stiskem a bez slzí ti odejmu ... /Ale mohlo to být také úplně jinak.../
(hahana 12) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Babské hádky aneb bezmezně nevěřit internetu Již delší dobu pozoruji na známých i neznámých lidech zajímavou věc. Více se zapojují do odborných debat a zajímají se i o věci, které je dřív nezajímaly. I já se zapojuji. Několik let mne zajímají témata o psychologii, nebo o zdravém pohybu a jeho vlivu na tělesné i duševní zdraví. Proto jsem se celkem přirozeně zaměřila na přednášky o různých nástrahách pro seniory a o tom jak se proti nim bránit nebo se jim vyhnout. Na této fakultě navštěvuji druhý rok přednášky „Psychologie pro všední den“ a „Tvůrčí přístup k životu“. Přednášky se mi velice líbí a domnívám se, že jsem se o některých tématech dozvěděla dost informací k vytvoření svého, doufám, že racionálního názoru. Ale kupodivu už několikrát jsem se dostala do sporu s kolegyněmi, které čerpají informace pouze z internetu v domnění, že jdou s dobou. Stýkám se s lidmi ve stejné věkové kategorii a většina z nich získává informace především z
internetu a bohužel bezvýhradně věří.
někteří
z nich
mu
Na jedné z turistických akcí na procházce lesem jsem se nechala strhnout k hádce při hovorech o Alzheimerově chorobě. Chtěla jsem uplatnit čerstvě nabyté znalosti z přednášky právě o této chorobě. Ale kolegyně, která bezmezně věří tomu, co se píše na internetu, se začala rozčilovat a křičet na
mne, že nemám správné informace a navíc, že ověřené a pravdivé, tak k tomu by právě mělo ve školách, kam chodím, se přednáší nesmysly. sloužit neustále doplňované vzdělávání a Jiné kolegyně mi, bohužel, potvrdily, že moje sledování odborné literatury. tzv. sokyně má jako jediný zdroj informací Abych internet jen nekritizovala, vím, že nám internet, a co tam je, je pro ni svaté. nové technologie mohou přinášet hodně radosti Používám internet již řadu let a vím, že je to a potěšení. Když se můj syn s rodinou rozhodl mimořádný zdroj informací, ale není odletět na Nový Zéland, právě internet resp. samospasitelný. A soustavné vzdělávání už Skype mi nyní umožňuje si popovídat vůbec nenahradí. Protože jde o otevřený s vnučkami a vidět je jak rostou. informační zdroj, do kterého může vstupovat a Tak to je asi vše, s čím jsem se chtěla svěřit. přispívat prakticky každý, např. vytvořením Byla bych ráda, kdyby i někdo jiný mohl vlastní webové stránky, jsou do něho často napsat k tomu svůj názor. vkládány i neověřené nebo neúplné informace. Aby informace do něj vkládané, byly opravdu Předem děkuji. Vaše Hanka Becková ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Chorvatsko – Lanterna Chcela by som napísať pár riadkov o športovo rekreačním pobyte pri mori, ktorého som sa zúčastnila spolu s ostatnými súputníkmi, ktorým je už 50+, v lete od 10. do 19.6.2012.
nešlo, myslím moje cvičenie v mori, dostala som krásne červené koleso na plávanie. To sa potom bavili všetci okolo kúpajúci na môj účet.
Už pri odchode autobusu, nás privítali príjemné dámy Mgr. Zdena Hrazdírová a PaedDr. Eva Šeflová. Dostali sme každá kúsok zázvoru a cesta zážitkov začala. Ráno, trochu nevyspalí, sme sa zastavili v Slovinsku, kde sme si prehliadli najväčšiu krasovú jeskyňu v Evrópe – Postojná. Bolo tam čo obdivovat‘. Lanterna nás privítala nádherným pohľadom na more. Hneď nám bolo aj oznámené, že cvičenie začne o 8 hod. ráno. Viedla to paní Zdena a ten chýr, že to predcvičuje profesionálka, vôbec neklamal a ja by som dodala, že vtipné poznámky pri cvičení boli bonus pre nás. Cvičenie s gumami s pohľadom na otvorené more nemalo chybu.
S paní Evou sme išli na prvú hodinu nordik walking. Držať krok, správne „odhazovať hole“ a eště k tomu točit bokmi, tak to bol výkon, ktorí sa nám striedavo daril. Podľa svojich možností, snažili sme sa všetci. Celá skupina mala posedenie pri pečenom prasiatku, kde sme si nielen pochutnali, ale aj spolu zaspievali.
foto Alena Sochová
foto Míla Píchová
Poobedné cvičenie v mori bol pre mňa nezabudnuteľný zážitok. Keď to už nijako
Z Lanterny sme podnikli dva výlety. Jeden do Poreče, druhý loďou „LONZO“ do Rovinje. Na lodi sme mali prichystané občertvenie a cestu nám spríjemňovali melodické piesne harmonikára. Loď zakotvila v prístave a my sme dostali voľno. Kto mal záujem navštívil kostol sv. Eufémije a vystúpil na vežu. Pohľad z veže na more a
červené strechy domov, na ostrovy v mori bol nádherný. Celý pobyt na Lanterne sa niesol v príjemnej atmosfére a radostnej pohode. Ak chcete zažiť chorvatske more inak, ako ste zvyknutí, niečo urobiť pre svoje telo, tak určite s dvomi suprovými „parťačkami“, paní Zdenou a paní
Evou, ktoré Vás určite presvedčia, že nielem pekné telo, ale aj veselá myseľ, je u nich na prvom mieste. Ak budete na U3V vidieť plagát s pozvánkou k moru, tak neváhejte. Musíte to s nimi zažiť aspoň raz. Pekné poďakovanie za krásné chvíle. Mária Beňová
foto Alena Sochová
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Procházky Prahou pro seniory studující U3V na FF UK 1. část – od Filozofické fakulty pod Karlův most Studenti U3V jsou velmi zvídaví a rádi se zúčastňují různých akcí, které pořádá klub seniorů na fakultě. Jedna z oblíbených akcí jsou vycházky po Praze s nejrůznějšími náměty. Téma mostů a mostků v Praze zaujalo - zájem byl velký, bohužel počet účastníků je vždy omezen a tak pro ty, kterým se nepodařilo se zúčastnit, alespoň touto cestou vycházku lze přiblížit tak, aby si mohli trasu projít případně sami. Je to téma velmi obsáhlé - zejména, když si představíme, že Praha má 2 řeky a 99 malých a větších vodních toků a hluboká údolí. Proto pro vlastní vycházku byla zvolena poměrně krátká, ale významná trasa – od Filosofické fakulty, přes Mánesův most, ulicemi Cihelnou a U lužického semináře pod Karlovým mostem na Kampu k mostu Legií. Úvodem pár slov k historii přechodů přes Vltavu. Dlouho se dalo pokračovat v cestě pouze pomocí brodů, kterých i v Praze bylo několik. Poprvé mohl suchou nohou přejít Vltavu člověk v 10. století, kdy byla postavena dřevěná lávka v místě dnešního Mánesova mostu. V tomto místě byl velmi frekventovaný
a důležitý brod, který byl součástí významné obchodní cesty. Tato lávka také posloužila v roce 938 při slavnostním převozu svatého Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad do rotundy sv. Víta, do místa, kde je dodnes jeho hrob – dnes v kapli sv. Václava, která je součástí katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Mánesův most je tedy prvním zastavením – a ne bezvýznamným, byť většina lidí, kteří ho používají si to nemyslí, a nebo o tom ani neuvažují, protože vše okolo sebe berou jako samozřejmost, která není zajímavá. Most byl dán do provozu v roce 1913, je to druhý pražský betonový (první byl v Libni přes Rokytku). Je to poslední most, na kterém se také podíleli umělci: na staroměstské straně se nachází dvě jednoduché, ale krásné fontánky a na pilířích 6 plastik na téma krása a umění od významných sochařů. Oba prostřední pilíře zdobí plastiky Františka Bílka, krajní pilíře po proudu jsou od Josefa Mařatky a krajní proti proudu jsou od Jana Štursy. Je to také poslední most, jehož součástí byly ještě mýtné budky,
kde se vybíralo mýtné – cena za přechod nebo přejezd mostu. Tyto budky byly bohužel
fontána u Mánesova mostu
odstraněny – zbyly po nich jen výklenky na začátku mostu – most tím ztratil trochu na svém kouzlu. Zajímavostí je i to, že v roce 1914 nahradil železnou lávku, která vedla o něco severněji k domku celníka, který dnes používají vodáci jako klubovnu. Poznáte to i z názvu ulice (ulice U železné lávky) i to že Klárov byl původně ostrov – souběžně jsou názvy dvou nábřeží – Kosárkovo těsně u Vltavy, E.Beneše okolo Strakovy akademie.
(vypadá spíš jako náměstíčko) a všimněte si semaforu na domě - je to nejužší ulička v Praze – dva najednou se do ní nevejdou a vede do restaurace na břehu Čertovky. Původně sloužila místo kanalizace - splašky tudy tekly do řeky. Nárožní dům s ulicí Míšeňskou je budova lužického semináře, který si vybudovali Lužičtí Srbové koncem 18. století, když byla Lužice podrobena Sasy po prusko-rakouské válce. Protože v Sasku byli protestanti, dohodli si Lužičtí Srbové jako katolíci, že budou i nadále pod patronací pražského arcibiskupství a mohou tak působit a studovat na Karlově universitě. Zdobí ho zlatá socha sv. Petra od Matěje Václava Jäckela – lužickosrbského sochaře, který působil v Praze.
Z Mánesova mostu je směrem k severu (po proudu) vidět druhý nejkrásnější pražský most. Je secesní a spojuje od r. 1908 Holešovice se Starým Městem. Mostu dominují bronzové postavy čtyř Viktorií, stojící na železné lucerně, umístěné na vrcholu 17,5 m vysokého litinového sloupu. Na záhlavích směrem po socha sv. Petra na Malé Straně vodě jsou bronzové šestihlavé hydry se znaky Touto ulicí jsme se dostali pod Karlův most a Prahy. Původní dlažba z exotických dřevin na první mostek na Kampě s původním (tlumila hluk kočárů) byla v r. 1973 litinovým zdobným zábradlím. Karlův most nahrazena asfaltem. stačí sám o sobě na jednu dlouhou a zajímavou Z Mánesova mostu vede trasa procházky za vycházku, jeho středověkost dokládají i světelnou křižovatkou do ulice Cihelné, kde zachované mostecké věže na obou březích. Je vás může zaujmout krásný barokní dům (dnes to jeden z nejkrásnějších mostů na světě, který poněkud zchátralý), který patřil oblíbené zdobí 30 barokních soch a na malostranském herečce Slávce Budínové (zemřela 2002). pilíři socha Bruncvíka. Na procházku po mostě Další zajímavou stavbou je dnes pěkně doporučuji knížku od Františka Dvořáka – Po opravený dům využívaný firmami – bývalá Karlově mostě. Za zmínku stojí i předchůdce malostranská zbrojnice, která později sloužila Karlova mostu – most románský - Juditin, jako donucovací pracovna. 1780 byla erárem k němuž patřila nižší mostecká věž na Malé prodaná cechu řezníků, kteří sem umístili jatka Straně. (1789-1896). Poněkud výše vpravo je dům U Kampa – to je téma pro pokračování v příštím zlaté husy čp. 103/3, kde žila a zemřela Anna čísle časopisu. Masaryková. Určitě se zastavte i na nádvoří bývalé Hergetovy cihelny, kde najdete jednu Eva Zbořilová z hříček Davida Černého – čurající chlapečky. V Praze 30.11.2012 Pokračujete ulicí U lužického semináře ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NOVINKA Od jarních dnů a přívětivějšího počasí bychom rádi zařadili do svých klubových programů více pobytu na čerstvém vzduchu. Nabídneme vycházky po Praze a blízkém okolí. Kdo vyznává turistiku s turistickými holemi – nordic walking, určitě si přijde na své. Sledujte webové stránky Klubu a nástěnku na FF UK.
PŘIPOMÍNKA Možnost trénování paměti a využívání počítačů jsou k dispozici posluchačům U3V FF UK každý pátek od 9,00 hodin do 14,00 hodin v počítačové učebně č. 71.
Na závěr trochu zábavy T T T T T T
O A I I F
N N D O
Ráček Zpětně čtené péro ptačí, vyhřát celý pokoj stačí.
A L R
O M
A
(brk – krb)
Výpustka Neodborník – ať se brání – bez hlásky je k natírání.
(laik – lak)
Vsuvka Zápor přijme nevidomý, z horniny pak staví domy.
(slepe/ne/c)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Příští číslo vyjde v dubnu. Uzávěrka 5. dubna 2013 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
