Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení. Studijní obor: Sociální práce

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.

Čelákovice

Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení Studijní obor: Sociální práce

Vypracovala:

Vedoucí práce:

Eliška Vrbková

Mgr. Alena Bicanová

Čelákovice, 2011

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu z interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Čelákovicích dne 6.4.2011

….……………………

Eliška Vrbková 2

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala paní Mgr. Aleně Bicanové za vedení absolventské práce, za cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi po dobu psaní této práce poskytovala.

Rovněž bych ráda poděkovala sociální pracovnici paní Ivančicové z Azylového domu Svaté Terezie a pracovníkům Úřadu městské části Praha 8 za poskytnutí cenných materiálů a umožnění rozhovorů s klienty.

Na závěr děkuji všem respondentům, kteří se účastnili mého průzkumu.

3

OBSAH Úvod .............................................................................................................................6 1 Cíle absolventské práce ..............................................................................................7 1.1 Hlavní cíl.............................................................................................................7 1.2 Dílčí cíle ..............................................................................................................7 2 Teoretická část ...........................................................................................................8 2.1 Základní pojmy....................................................................................................8 2.2 Historie bezdomovectví .....................................................................................10 2.3 Formy bezdomovectví .......................................................................................11 2.3.1 Zjevné bezdomovectví ................................................................................11 2.3.2 Skryté bezdomovectví.................................................................................11 2.3.3 Potencionální bezdomovectví......................................................................11 2.4 Příčiny bezdomovectví.......................................................................................12 2.4.1 Materiální faktory .......................................................................................12 2.4.2 Institucionální faktory .................................................................................13 2.4.3 Vztahové faktory.........................................................................................14 2.4.4 Osobní faktory ............................................................................................15 2.4.5 Bezdomovectví jako životní program..........................................................16 2.5 Zdravotní stav bezdomovců ...............................................................................17 2.6 Kriminalita bezdomovců....................................................................................18 2.6.1 Bezdomovci jako pachatelé.........................................................................18 2.6.2 Bezdomovci jako oběti................................................................................19 2.7 Osoby nejvíce ohrožené sociálním vyloučením..................................................20 2.7.1 Zdravotně postižení.....................................................................................20 2.7.2 Senioři ........................................................................................................20 2.7.3 Migranti......................................................................................................21 2.7.4 Institucionalizovaní jedinci .........................................................................21 2.8 Bezdomovectví u žen.........................................................................................23 2.8.1 Odlišnost mužského a ženského bezdomovství............................................23 2.9 Osobnost bezdomovce .......................................................................................25 2.10 Typy sociálních služeb.....................................................................................26 2.10.1 Nízko-prahová denní centra.......................................................................26 2.10.2 Streetpapers ..............................................................................................26 2.10.3 Poradenství ...............................................................................................26 2.10.4 Sociální kurátoři........................................................................................27 2.10.5 Terénní sociální práce – streetwork ...........................................................27 2.10.6 Domy na půli cesty ...................................................................................27 2.10.7 Azylové domy a noclehárny ......................................................................28 2.10.8 Podporované bydlení.................................................................................28 2.11 Organizace zabývající se problematikou bezdomovectví..................................29 2.11.1 Naděje.......................................................................................................29 2.11.2Armáda spásy ............................................................................................30 2.11.3 Český červený kříž....................................................................................30 2.11.4 DOM – Dům otevřených možností............................................................31 2.11.5 Společnou cestou ......................................................................................31 3 Praktická část ...........................................................................................................32 3.1 Rozhovory.........................................................................................................32 3.1.1 Rozhovory s klienty Azylového domu Svaté Terezie...................................32 3.1.2 Rozhovory s klienty úřadu městské části Praha 8 ........................................38 4

3.2 Shrnutí rozhovorů..............................................................................................41 3.3 Dotazníkový průzkum........................................................................................42 3.3.1 Předmět průzkumu ......................................................................................42 3.3.2 Zkoumaná populace, strategie výzkumu a sběr dat ......................................42 3.3.3 Základní charakteristiky výběrového souboru .............................................42 3.4 Výsledky průzkumu...........................................................................................43 3.5 Shrnutí průzkumu ..............................................................................................54 4 Diskuze ....................................................................................................................55 Závěr...........................................................................................................................57 Bibliografie .................................................................................................................59 Summary.....................................................................................................................62 Přílohy ........................................................................................................................64

5

Úvod Jako téma mé absolventské práce jsem si vybrala: Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení. Téma práce jsem zvolila, jelikož bych ráda přiblížila skupinu vyčleněných lidí, kteří jsou společností často chápáni jako ztracené existence, které si za svoji stávající situaci mohou sami a nezaslouží si náš zájem a soucit. S pojmem bezdomovectví se dnes setkáváme poměrně běžně. Přestože není tento pojem ničím ojedinělým, domnívám se, že mnoho z nás má o něm zcela zkreslené představy. Bezdomovectví je mnohdy chápáno silně negativně a stejně tak lidé s ním spojení. Lidé bez domova jsou na ulicích přehlíženi, jako by snad ani neexistovali. Přesto zde ale jsou. Míjíme je na ulicích a předstíráme, jako by na té ulici ani nebyli. Málokdo z nás si uvědomuje, že těmito neviditelnými lidmi můžeme být jednou také a že jedno zakolísání v životě může znamenat i pád na úplné dno. Nejsme to pouze my, kteří ovlivňujeme své životy. Naše situace je dána také lidmi, které v životě potkáváme, rodinou i prostředím, ve kterém se pohybujeme, situacemi, ve kterých se postupně ocitáme. Snad alespoň jednou v životě přijde situace, kterou nejsme schopni zvládat sami. Potřebujeme se tedy opřít o hodnoty, které jsou kolem nás. Ale co když se vlastně nemáme o co opřít? Ne každý z nás má kolem sebe pevnou základnu, která nás ochrání a vyřeší všechny nepříjemné životní situace. V teoretických kapitolách práce bych ráda přiblížila základní pojmy související s bezdomovectvím, stručnou historii, formy a příčiny bezdomovectví, kriminalitu bezdomovců či rozdíl mezi mužským a ženským bezdomovectvím. Rovněž hodlám přiblížit jednotlivé formy pomoci a nejznámější organizace v České Republice. Primárním cílem mé práce bude přiblížit osudy, chování a prožívání lidí, kteří jsou sami vyčleněni ze společnosti či jsou přímo zasaženi bezdomovectvím. Rovněž hodlám popsat postoje laické veřejnosti vůči těmto lidem. Zajímá mne, zda je veřejnost schopna nahlížet na tuto problematiku více do hloubky, či se přiklání spíše ke stereotypnímu uvažování.

6

1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl -

Posoudit prožívání a chování lidí bez domova ve vztahu k sobě a svému okolí. Zjistit náhled vůči těmto lidem ze strany laické veřejnosti.

1.2 Dílčí cíle -

Popsat základní pojmy spojované s bezdomovectvím

-

Přiblížit historii bezdomovectví

-

Seznámit s jednotlivými formami a příčinami bezdomovectví

-

Přiblížit zdravotní stav bezdomovců

-

Poukázat na kriminalitu bezdomovců

-

Přiblížit ženské bezdomovectví

-

Seznámit s jednotlivými formami pomoci a organizacemi

-

Sestavit dotazník, najít vhodné respondenty k jeho vyplnění a provést průzkum ohledně postojů laické veřejnosti k problematice bezdomovectví

-

Vybrat vhodné klienty pro rozhovory. Výsledky těchto rozhovorů poté shrnout, porovnat a posoudit chování a prožívání jedinců bez domova.

7

2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy Bezdomovec Pojem bezdomovec se nedá zcela přesně definovat. Lze na něj nahlížet z více pohledů a ani jeden z nich nedokáže plně vystihnout význam tohoto pojmu. Asi nejvýstižnější definice poukazuje na bezdomovce jako na osobu společensky nepřizpůsobivou, které chybí základní zdroje pro přežití a která se nezdržuje ve svém trvalém bydlišti. Poté se vyčlení ze společnosti a přisvojí si způsob života, který nazýváme bezdomovectvím.

Bezdomovectví Označuje způsob života bezdomovců a existenci tohoto jevu. Bezdomovectví je typičtějším jevem v chudších a odlehlejších částech velkoměst. a bývá společně s dalšími negativními faktory doprovázeno sociální izolovaností a psychickým strádáním. [www.bezdomovci.estranky.cz, 4]

Sociální vyloučení Termín sociální vyloučení (tzv.sociální exkluze) označuje proces, kdy je jednotlivec či celá skupina vyčleňována mimo společnost a ocitá se tak v nepříznivé sociální situaci. Této osobě či skupině je poté zamezen přístup k typickým zdrojům, které jsou běžně přístupné celé společnosti. Mezi takovéto zdroje řadíme především možnost bydlení, zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, kulturu či možnost sociálního zabezpečení.

Sociální nouze V sociální nouzi se ocitá člověk, který není schopen uspokojit své sociální potřeby. Mezi spouštěče sociální nouze lze zařadit např. zdravotní postižení, dysfunkci rodiny, sociálně znevýhodňující prostředí či trestnou činnost páchanou na jedinci. Sociální nouze se může postupně vyvíjet z nouze hmotné a rovněž může mít dlouhodobý charakter.

8

Hmotná nouze Hmotná nouze označuje stav, kdy nemá osoba či rodina dostatečné příjmy, a její celkové majetkové a sociální poměry neumožňují uspokojení životních potřeb, které jsou přijatelné pro společnost. [www.mpsv.cz, 9 ]

Životní minimum Životní minimum označuje společensky uznanou minimální hranici peněžních příjmů, které jsou nutné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb člověka. [www.mpsv.cz, 17 ]

Existenční minimum Existenční minimum označuje společensky minimální hranici peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb člověka na úrovni umožňující přežití. Nelze jej využít u nezaopatřeného dítěte, poživatele starobního důchodu, osoby ve třetím stupni invalidity a u osoby starší 68 let. [www.mpsv.cz, 8 ]

9

2.2 Historie bezdomovectví S termínem bezdomovectví se můžeme setkat již od dob dávno minulých. Již v pravěkých dobách hrálo velice důležitou roli společenství jedinců, kteří si vzájemně vypomáhali např. při lovu. Vyloučení ze skupiny pro ně znamenalo cestu k záhubě. Období středověku nebylo přespříliš solidární, ale určitou míru solidarity si vyžadovalo. Situace osamocených jedinců zde byla velmi podobná. Základ společnosti tvořila rodina, která zajišťovala základní životní potřeby všech jedinců. Lidé, nemající rodinu, byli obvykle nuceni žít na okraji společnosti a prostředky k životu tak museli získávat zejména drobnými krádežemi. Ucelený systém sociální pomoci jako takový zde neexistoval. Pomoc byla zaměřena zejména na sirotky, žebráky či nemanželské děti. Byla poskytována nejen církvemi, ale také obcemi či občany. Výraznější změna nastala přibližně v polovině 19. století během období urbanizace. Toto období se vyznačovalo hromadným stěhováním vesnického lidu do měst. Řada migrujících občanů byla fakticky nemajetných a bez rodinného zázemí. Tradiční více-generační rodina se vlivem stěhování začala rozpadat a lidé tak byli nuceni k větší sebe-odpovědnosti. Rovněž se zvýšily požadavky na gramotnost a kvalifikaci obyvatel. Období socialismu představovalo další velice podstatnou etapu. V padesátých letech byla značná síť charitativních a církevních organizací částečně potlačena. Přesto, že zde jistá síť služeb existovala, nabídka nebyla dostatečně široká. Spolupráce s klienty byla spíše založena na direktivním přístupu a neumožňovala aktivní začlenění a spolupráci. Každý český občan měl zaručeno právo na práci. Tato povinnost byla pro každého povinná a stát mohl postihnout každého nepracujícího jedince trestným činem příživnictví. Žádný český občan se tak oficiálně nemohl ocitat nad či pod hranicí chudoby. Právě listopadový převrat v roce 1989 sebou přinesl výrazné společenské změny, které nebyly pouze pozitivní. Určité problémy - jako právě bezdomovectví, více zviditelnil. Existence lidí bez domova tak byla odkryta a přinesla sebou řadu nových okolností, které k problému ještě více přispěly. Mezi tyto spouštěče tehdy patřilo např. rozpad státních podniků a následné rušení ubytoven, zánik pracovních povinností, rozsáhlá amnestie prezidenta bez předchozího zajištění propuštěných z výkonu trestu, velký tlak na samostatnost jedince či migrace.

10

2.3 Formy bezdomovectví Mezi bezdomovce nepatří pouze lidé, kteří nemají střechu nad hlavou, lidé spící v parcích či na jiných veřejných prostorách. Můžeme se také setkat s lidmi, nacházejícími se přeci jen v rozličnějších životních situacích jako je např. neplacení nájemného z důvodu komplikované finanční situace, bydlení v podnájmu či bydlení bez řádné smlouvy. Bezdomovectví lze v zásadě rozdělit na tři základní formy: zjevné, skryté a potencionální bezdomovectví. [HRADECKÝ, 1996]

2.3.1 Zjevné bezdomovectví Již podle názvu je patrné, že je jde o nejviditelnější typ bezdomovectví. Téměř všichni zjevní jedinci vyvolávají u populace spíše bezradnost, agresivitu či přání odstranit tento jev z ulic. Mezi zjevné bezdomovce lze zařadit zejména ty, kteří žijí na ulicích, nádražích, opuštěných domech, azylových domech a noclehárnách připravených městy nebo charitativními organizacemi. [HRADECKÝ, 1996]

2.3.2 Skryté bezdomovectví Skupina skrytých bezdomovců představuje populaci těch, kteří se z nějakého důvodu odmítají obrátit na charitativní či veřejné služby. Obecně sem lze zařadit také jedince, kteří sice nemají střechu nad hlavou, ale využívají ubytování u přátel, příbuzných či náhodných známých. Tito lidé nejsou často schopni vlastními silami dosáhnout adekvátního ubytování a jsou pak často nuceni žít ve velmi nejistých a přechodných podmínkách. Tento typ bezdomovectví je typičtější pro ženy.

2.3.3 Potencionální bezdomovectví Do skupiny potencionálních bezdomovců lze zařadit osoby žijící ve zcela rozličných životních podmínkách. Situace tzv. potencionálního bezdomovectví dnes postihuje nemalé procento lidí. Do této skupiny lze zahrnout např. osoby žijící v nejistých podmínkách, v domech určených k demolici, zchátralých či přelidněných bytech, v podnájmech, sociálních bytech i holobytech. Dále sem zahrnujeme také jedince čekající na propuštění z vězení, dětských domovů či psychiatrických léčeben. V neposlední řadě sem lze zařadit i skupinu migrační a exilní. [HRADECKÝ, 1996]

11

2.4 Příčiny bezdomovectví Příčiny vyvolávající bezdomovectví nelze shrnout jen do jedné skupiny. Jsou velmi různorodé a lze je posuzovat z více pohledů. Rozhodující jsou faktory objektivní a faktory subjektivní. Faktory objektivní jsou ovlivněny sociální politikou státu, sociálním zákonodárstvím apod. Faktory subjektivní jsou ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami, jejich schopnostmi, rysy, temperamentem, charakterem, věkem apod. [HRADECKÝ, 1996, s. 33]

Vlastimila a Ilja Hradečtí rozdělují subjektivní faktory do čtyř základních skupin: faktory materiální: ztráta zaměstnání, nejisté bydlení, zadluženost, nedostatečné příjmy aj. faktory osobní: tělesné či duševní choroby, mentální retardace, invalidita, závislosti aj. faktory institucionální: propuštění z vězení, dětské domova či ústavu faktory vztahové: ženská diskriminace, rozvod, narušené vztahy mezi rodiči a dětmi, násilí v rodině, zneužívání aj. Specifickou kategorii pak tvoří bezdomovectví jako životní program, které je založeno na dobrovolnosti. Dnes již není tak typické. Nedá se říci, že by vždy existovala pouze jedna příčina bezdomovectví. Faktory se obvykle prolínají a navzájem spolu souvisí. Působení jednotlivých faktorů se obvykle liší dle konkrétní země či oblasti. Avšak jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích lze pozorovat podstatný rozdíl v životní úrovni těch, kteří jsou materiálně zajištěni a mezi těmi, kteří žijí ve výrazné chudobě.

2.4.1 Materiální faktory Asi nejčastější příčinou bezdomovectví je ztráta zaměstnání. Tato ztráta ve většině případů neovlivňuje pouze naši finanční situaci, ale ovlivňuje i celkové tělesné či duševní zdraví. Rovněž je spojeno se ztrátou určité životní úrovně či změnou denního režimu, která může vést až k sociálně-patologickým jevům. Dalším materiálním faktorem jsou nedostatečné příjmy. Přesto, že jsme zaměstnáni a naše finance pokryjí nezbytné výdaje na bydlení či stravu, velmi těžko se vypořádáváme s nečekanými výdaji. Jestliže tyto výdaje postupně narůstají a my stále

12

nejsme schopni splácet, stáváme se zadluženými. Neschopnost splácet vede v krajnějších případech i k exekucím. Tato situace znamená pro mnohé jedince finanční i sociální dno a velmi těžko se s ní vyrovnávají. Nestálé bydlení tvoří jednu z velice častých materiálních příčin. Vzhledem k dnešní nákladnosti bydlení a mnohdy nedostatečným příjmům, si mnoho lidí nemůže dovolit vlastní bydlení. Typické řešení nabízí podnájmy, které ale rozhodně nejsou jistotou. Řada lidí pak doplácí na vypočítavost vlastníků bytů a přes řádně sepsané smlouvy jsou pod nátlakem nuceni, byt opustit. (příklady materiálních faktorů viz. příloha č. 5 – Kazuistiky Úřadu městské části Praha 8, oddělení sociální prevence). Vlastimil a Ilja Hradečtí ve své publikaci tvrdí, že jedinci, kteří jsou již plně začleněni do bezdomovecké subkultury, se také potýkají s neschopností zařídit si osobní doklady na úřadech a ztrácejí tak např. možnost na podporu v nezaměstnanosti, vykonávání veřejně prospěšných prací, absolvování rekvalifikačních kursů či možnosti být přijati na společensky účelné pracovní místo. Ztráta sociálních dovedností, které jsou potřebné při jednání s úřady, se tak stávají podstatnou překážkou. Dále také tvrdí, že i jednání s potencionálními zaměstnavateli značně komplikuje situaci. Lidé obvykle nejsou schopni orientovat se v právních předpisech či sepsat vlastní životopis. Odsuzují se tak mnohdy k vykonávání nejistého zaměstnání (např. práce bez jakékoliv smlouvy, práce za minimální mzdu, bez pojištění v případě úrazu či nemoci aj.) či profese nevyžadující téměř žádnou kvalifikaci.

2.4.2 Institucionální faktory Mezi tyto příčiny zahrnujeme zejména propuštění z dětských domovů, vězení či zdravotnických zařízení. Jedinci, opouštějící tato zařízení, mají mnohdy vstup do běžné společnosti výrazně problematičtější. Mezi bezdomovci je značná skupina těch, kteří jsou propuštěni z výkonu trestu. Jestliže nemá propuštěný určitou oporu ani u svých blízkých či sociálních pracovníků, jeho šance na socializaci se pro propuštění snižují. Ilja Hradecký ve své publikaci Typologie bezdomovectví přibližuje rizika spojená s opuštěním vězeňského prostředí. Mezi nejtypičtější rizika po propuštění patří např. ztráta hmotného i vztahového zázemí, neschopnost jednat s úřady, existenční problémy, znevýhodněný přístup na trh práce či tzv. prizonizace (přivyknutí k vězeňskému stylu života). Ve velice podobné a stejně závažné situaci se nacházejí také jedinci opouštějící dětské domovy, výchovné či diagnostické ústavy. Tito jedinci se obvykle setkávají např. 13

s problémy spojenými s osamostatňováním, navazováním partnerských vztahů či nedostatkem finančních prostředků. Trpí absencí pomoci ze strany původní rodiny a praktickou nepřipraveností do života. [HRADECKÝ, 2007] Nelze nezmínit také jedince právě propuštěné ze zdravotnických zařízení. Obvykle jde o osoby opouštějící psychiatrické léčebny, léčebny pro dlouhodobě nemocné, nemocnice, detoxikační centra či léčebná zařízení pro chorobné závislosti. Nepříznivý zdravotní stav, věk jedinců a ztráta vztahového a hmotného zázemí pak může vést k cestě na ulici. [HRADECKÝ, 2007]

2.4.3 Vztahové faktory Ač se to může zdát nepravděpodobné, vztahové faktory jsou mnohdy podstatnějším faktorem pro vznik bezdomovectví nežli faktory finanční. Úspěch a životní štěstí netkví jen v kvalitním zaměstnání ale zejména v kvalitním osobním životě. Osobní život se pak odráží v životě pracovním. V současných rodinách se můžeme setkat s jedním velice rozšířeným fenoménem. Jde o fenomén rozvodu. Nedostatečná připravenost na manželství, nevěra, ekonomické problémy či pouhé maličkosti vedou k rozpadu rodinných hodnot a celkově k rozpadu vztahů mezi členy rodiny. Ač si to nemusíme uvědomovat, pro mnohé z nás tvoří rodina základní pilíř v životě. Budování kariéry nebo kvalitního zázemí by nebylo nic, kdybychom jej neměli pro koho budovat a s kým sdílet. Rozvod tedy může vést až k úplné rezignaci na běžný život. Dalším velice závažným faktorem ovlivňující situaci celé rodiny je domácí násilí páchané jak na ženách, dětech, seniorech i mužích. Oběti postižené násilím žijí ve strachu a bojí se svou situaci řešit ze strachu nepochopení. Jestliže je již situace neúnosná, opustí domov a uchylují se do náruče příbuzných, známých či sociálních institucí. Jejich situace je velmi nejistá, obzvlášť jde-li o ženy, které jsou nezaměstnané a tedy finančně závislé na svém trýzniteli. Tyto ženy ale mají mnohdy silnější motivaci pro záchranu své situace nežli muži a onou motivací jsou jejich děti. V rodinách je dnes v určitém věku běžný nesoulad mezi rodiči a dětmi, avšak ve vyhrocenějších případech pak může vést až útěků dětí z místa svého bydliště. Ne vždy je tento útěk dán malichernými důvody jako je např. pouhá touha po dobrodružství. Řada dívek i chlapců je dnes vystaveno sexuálnímu zneužívání, fyzickému i psychickému týrání. Těmto obětem se bohužel často nedostane pomoci a tak končí s minimálními prostředky na ulici. 14

2.4.4 Osobní faktory Právě osobní faktory mají ve významné míře vliv na sociální situaci člověka. Mezi tyto faktory patří závislosti. Jde zejména o závislosti na návykových látkách (alkohol, drogy), ale také na automatech. Závislost jako taková silně narušuje jak fyzické tak psychické zdraví člověka a významně poškozuje i osobní vztahy. Řada mladých bezdomovců dnes inklinuje k drogám. PhDr. Markéta Štechová ve své publikaci Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie poukazuje na význam drog ve vztahu k stresovým situacím i depresím. Řada jedinců pod vlivem deprese využívá opiáty jako lék na stresové situace, které jsou spojeny se životem na ulici. Nemálo z nich je v důsledku depresí postiženo sebevražednými tendencemi. Setrvávání v drogové komunitě však jejich zdravotní či psychický stav ještě zhoršuje a znemožňuje tak začlenění zpět do společnosti. Alkohol může být spouštěčem krize, ale i způsob, jak se s krizovou situací vyrovnat. Řada bezdomovců se na ulici uchyluje k alkoholismu, jelikož je to pro ně jeden z mála způsobů, jak přečkat svou situaci. Závislost na alkoholu se dotýká zejména starší generace bezdomovců s věkovým průměrem o patnáct až dvacet let vyšším nežli u toxikomanů. Mezi nimi lze nalézt i skupinu pohybující se mezi zneužíváním toxických látek a alkoholu. [HRADECKÝ, 1996] Gambling je dalším velmi častým spouštěčem bezdomovectví. Patologičtí hráči se postupně při hraní dostávají do stavů, kdy si nejsou schopni uvědomovat následky svého jednání. Hrají po potěšení a to, že je ono potěšení stojí značné finanční prostředky, již nevidí. Jejich činnost pak narušuje finanční situaci a oni jsou nuceni propadnout půjčkám, které poté nemohou splácet. Hraní pak postupně začne zasahovat i do pracovního života a oni se časem ocitají v roli nezaměstnaných. Takto vypjatá situace se pak odráží i v jejich osobním životě a může skončit např. rozvodem. Člověk procházející takto náročnou krizovou situací se pomalu potýká se ztrátou motivace a může skončit s nezáviděníhodným označením bezdomovec. Nemalé procento bezdomovců se potýká s psychiatrickými poruchami, které mohou být jak příčinou, tak důsledkem životního stylu. Následky těchto poruch pak značně znesnadňují možnost udržení vlastního bydlení, přístup jedince k podpůrné síti, případného zaměstnání i sociálních vztahů.

15

2.4.5 Bezdomovectví jako životní program Ve společnosti se můžeme ale setkat i se specifickou formou bezdomovectví. Jde o bezdomovectví dobrovolné. Pojem dobrovolný je ovšem velice diskutabilní. Otázkou zůstává, zda si jedinci skutečně zvolili styl života sami, či byli spíše schopni lépe se přizpůsobit novému způsobu života. Asi nejtypičtější skupinu tzv. dobrovolných bezdomovců tvoří tzv. squatteři. Squatting je činnost spočívající v obsazování prázdných domů a jejich následné obydlování. Tyto domy pak obvykle slouží jako centra pro kulturní a společenské aktivity, které bývají spojeny s politickým protestem. [www.wikipedia.org, 16 ] Bezdomovectví lze z hlediska dobrovolnosti nejčastěji nalézt mezi mladými lidmi. Bývají to zejména jedinci s problematickým rodinným zázemím či jedinci bez zázemí. Jde zejména o mladé lidi, kteří opouští dětské domovy či pěstounské rodiny. Další skupinu pak tvoří ti, kteří si na bezdomovce pouze hrají. V takovém případě se často jedná o vyhrocený generační spor. [ŠTECHOVÁ, 2008]

16

2.5 Zdravotní stav bezdomovců Zdravotní stav člověka na ulici je velice individuální. Závisí na celé řadě faktorů, které na jedince působí. Každý má své potřeby a jako prvním faktorem k přežití, je důležité uspokojit potřeby základní. Mezi základní potřeby řadíme např. jídlo, spánek, teplo či hygienu. Až teprve poté může jedinec uspokojovat potřeby vyšší. Vzhledem ke způsobu života majoritní skupiny bezdomovců, je značně obtížné udržet si zdravou životosprávu. Zejména jedinci žijící pouze pouličním způsobem života, jsou nuceni k obstarávání zdrojů kde se dá a jejich možnosti jsou omezené. Kvalitní strava, spánek či teplo jsou pro ně takřka nedosažitelné a mohou být uspokojeny jen v prostředí, které můžeme označit na domov. Určité náhradní řešení poskytují ubytovny, noclehárny a azylové domy. Možností zdrojů ale typičtí pouliční bezdomovci využívají minimálně a vybírají si spíše venkovní prostory. V takovýchto podmínkách je pak velmi těžká udržitelnost fyzického i psychického zdraví. [ŠUPKOVÁ, 2007] Základním zdrojem přežití na ulici je adaptace na nové podmínky. Jestliže není jedinec schopen přizpůsobit se novému prostředí a pravidlům, jeho situace je pak ještě komplikovanější. V novém prostředí platí nové normy, které se mnohdy diametrálně liší od těch, na které byl jedinec dříve zvyklý. Značné ekonomické problémy ve spojení např. se závažnými duševními onemocněními pak tvoří kombinaci, která velmi znesnadňuje přístupnost jedinců k sociálně podpůrné síti. Nemalé procento jedinců také odmítá jakoukoli lékařskou péči. Odmítají ji obvykle ze strachu z důsledků neplacení zdravotního pojištění či ze strachu z lékařů. Nemožnost placení pojistného však nepředstavuje do budoucna jediný problém. Vzhledem k absenci zaměstnání je jedinec do budoucna zcela vyloučen z důchodového systému. Převážná většina bezdomovců je postižena řadou psychiatrických poruch. Poruchy samozřejmě postihují jak mužskou tak ženskou populaci bezdomovců, ovšem i zde lze pozorovat určité rozdíly. U žen se lze velmi často setkat s příznaky schizofrenie a s afektivními poruchami (deprese, mánie, bipolární porucha). Muži naopak bývají nejvíce ohroženi poruchami způsobenými užíváním alkoholu či jiných návykových látek. [ŠTĚCHOVÁ, 2008]

17

2.6 Kriminalita bezdomovců Bezdomovectví jako takové má výrazně destruktivní vliv jak na fyzický tak psychický stav člověka. Na onu destrukci však nemá vliv pouze samotný styl života, ale také pohled veřejnosti na problematiku bezdomovectví. Právě společnost mnohdy prohlubuje destruktivní a sebevražedné tendence jedinců žijících na jejím okraji. Nemalé procento bezdomovců se tak ve stavu nouze dopouští kriminální činnosti, která pro ně zajišťuje zdroj přežití.

2.6.1 Bezdomovci jako pachatelé Lidé bez domova nejsou primárními pachateli trestných činů, ale vzhledem k situaci jsou podstatně více ohroženi. Trestná činnost, páchána z jejich strany, je zaměřena převážně proti majetku. Ne každý bezdomovec samozřejmě musí být strůjce trestné činnosti. Dá se ale předpokládat, že v celé skupině jedinců je procento spáchání trestných činů poměrně vysoké. Životní styl bezdomovců je diametrálně odlišný od životního stylu běžného člověka. Jestliže je člověk izolován od své rodiny, přátel, pracoviště či celé společnosti, pomalu ztrácí kontakt s dřívějším životem a přizpůsobuje se realitě nové. Pád na společenské dno pak nemusí být tak nesnesitelný, jestliže je nám umožněno, stýkat se s těmi, kteří se ocitají v podobné situaci jako my. Rovněž máme tendenci se přizpůsobit životu, který ona skupina sdílí. Součástí onoho života je s největší pravděpodobností také kriminální činnost. Ačkoliv je nositelem strachu a nejistoty, je jedním z mála prostředků, jak na ulici přežít. Ne vždy je možné vyjít jen s pouličními zdroji. Páchání trestné činnosti na ulicích na jednu stranu vyvolává obavy. Po nějaké době však strach pomalu opadá a nahrazuje jej nutnost. Mezi bezdomovci se dnes nalézá poměrně velké procento propuštěných vězňů. K páchání trestné činnosti je obvykle vede hmotná nouze a pohyb v kriminogenním prostředí. [ŠTECHOVÁ, 2008] Řada jedinců není po propuštění schopna adaptovat se na nové podmínky. Život na svobodě je pro ně mnohem více náročnější a stresující nežli život ve vězení. Mnohdy tak páchají další trestné činnosti, jen aby se vrátili tam, kde je o ně postaráno. Jejich jednání je tak pro ně zdrojem přežití.

18

2.6.2 Bezdomovci jako oběti Bezdomovci se stávají oběťmi častěji než bydlící populace. Vůbec nejvíce ohrožena je populace bezdomovců běžně přespávajících na veřejných místech. Právě tato skupina nechce, není donucena či se neumí přizpůsobit jakýmkoliv pravidlům. [ŠTĚCHOVÁ, 2008] Stávají se oběťmi jak ze strany běžné veřejnosti, tak i ze strany ostatních znepřátelených bezdomovců. Tyto znepřátelené skupiny si mnohdy hájí své území a porušení jejich pravidel, může mít pro ostatní bezdomovce velmi závažné následky. Častým pachatelem trestných činů bývá policie, která proti obětem využívá nepřiměřeného násilí. Další skupinu násilníků pak tvoří skupiny mladých lidí. Velmi často se stávají oběťmi bezpečnostních ochranek u nákupních center. V neposlední řadě se pak setkávají s násilím i ze strany veřejnosti. [ŠTECHOVÁ, 2008] Řada bezdomovců je automaticky považována za pachatele trestných činů už jen proto, že pobývají na místech, kde by pobývat neměli. Někteří z nich se bohužel stávají oběťmi trestné činnosti opakovaně a málokterý z nich se obrátí na pomoc. Mnohdy nedůvěřují policejním složkám a nemají povědomí o dostupné formě pomoci. Pro pomoc se obrací ke své komunitě či si pomohou sami.

19

2.7 Osoby nejvíce ohrožené sociálním vyloučením Dnešní doba je málokomu příznivě nakloněna. Do skupiny jedinců, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením, dnes může spadat téměř kdokoli. Přesto je ale mezi námi řada těch, kteří jsou v životě značně znevýhodněni, aniž by se o to výrazným způsobem zasloužili.

2.7.1 Zdravotně postižení Pojem zdravotní postižení neoznačuje pouze postižení fyzické, ale také postižení mentální, zrakové, sluchové, duševní. Oproti minulému režimu je v dnešní společnosti přeci jen znát větší otevřenost a tolerance vůči takto znevýhodněným osobám. Velice důležitým aspektem v začleňování zdravotně postižených je možnost integrace do běžné společnosti a každodenního života. Integrace by se měla projevovat zejména v oblasti vzdělání či pracovního života. Řada zdravotně postižených jedinců má i dnes velice malou šanci, uplatnit své schopnosti a zcela zbytečně končí např. v invalidním důchodu. Podstatný podíl na jejich vyčlenění má také negativní pohled ze strany učitelů, zaměstnavatelů a okolí obecně.

2.7.2 Senioři Senioři tvoří specifickou skupinu jedinců, kteří nejsou ani tak ohroženi bezdomovectvím jako takovým. Přesto jsou ale z dnešní společnosti často vyloučeni. Není ničím ojedinělým, že finanční situace řady z nich není nejpříznivější. Senioři jsou pak mnohdy závislí na pomoci blízkých a to nejen z hlediska financí. Vzhledem k nedostatku času, ekonomické situaci či neochoty ze strany rodiny, mnoho z nich dožívá v prostředí, které zajišťuje základní životní potřeby, ale nezajišťuje potřeby hlubší. Častá ignorace ze strany rodiny i ze strany pracovníků pak vede k osamocení člověka, který se pak cítí vyčleněn. Rovněž pohled mladé společnosti směrem k seniorům není zrovna kladný. Jestliže je senior označován jako osoba, která již nemá moderní společnosti co nabídnout a splňovat její nároky, je jisté, že i takovýto jedinec může být sociálně vyloučen.

20

2.7.3 Migranti Právě migranti jsou díky neznalosti jazyka či zákonů častými oběťmi vykořisťování. Do naší země tito lidé přichází s vidinou lepších pracovních i platebních podmínek. Jejich pozice na trhu práce bývá často nejistá. Ve velmi častých případech jde o jedince postrádající vzdělání, které by je opravňovalo k vykonávání náročnější profese. Končí tak u pomocných prací. Přestože jim pracovní agentury zajistí práci i bydlení, které je obvykle velmi skromné, jejich situace není záviděníhodná. Zaměstnavatelé dnes díky tzv. levné pracovní síle profitují. Nemalé procento cizinců se v rámci svého pracovního poměru setkává se zcela absurdními praktikami personálních agentur a jejich snaha obrátit se na úřady, je mnohdy bezvýsledná. Získané finanční prostředky mnohdy pokryjí pouze základní potřeby a jestliže se ocitnou v situaci, kdy vyžadují lékařskou péči, může to být pro ně osudné. Zaměstnavatelé využívají jejich neznalosti, neplatí za ně zdravotní pojištění a často jim ani neposkytnou pracovní smlouvu. Situace cizinců se pak pomalu stává bezvýsledná. Nemalý počet z nich se pak dostává do krajní životní situace a raději se vrací zpět do své vlasti.

2.7.4 Institucionalizovaní jedinci Do skupiny institucionalizovaných jedinců lze zahrnout osoby propuštěné z výkonu trestu, děti opouštějící dětské domovy, diagnostické ústavy či jedince propuštěné z psychiatrických léčeben. Ačkoliv jde o rozdílné skupiny jedinců, všichni mají společnou jednu věc. Pohybovali se v prostředí, kde jim byly zajištěny základní potřeby do života avšak potřeba být soběstačný a pohybovat se ve společnosti, nemusela být splněna. Veškeré hodnoty, postoje i sociální vztahy bývají pobytem v zařízeních značně narušeny. Velice častým jevem v dětských domovech bývá zakazování či přikazování. Toto chování pak u dětí vede k nesamostatnosti a neschopnosti samostatně se rozhodovat. Jestliže pak opouštějí zařízení, mohou být bezradné. Značné procento z nich pak končí v azylových domech či domech na půli cesty. Pro řadu z nich je mnohem těžší adaptovat se na život mimo instituci, jelikož právě v oné instituci strávili téměř celou část svého života. Jedinci propuštěni z výkonu trestu jsou v tomto ohledu také znevýhodněni. I pro ně je život mimo vězení náročnější nežli život v ní. Představuje pro ně bezpečí před běžnou realitou. Mnohdy se potýkají s neschopností zařídit si osobní doklady. Tato absence jim pak znemožňuje evidenci na příslušných úřadech a možnosti čerpání dávek. 21

Jestliže se potýkají se zdravotními komplikacemi, bez potřebného pojištění pak nemají nárok adekvátní zdravotní péči. Pro jedince, kteří opouští zdi psychiatrických léčeben,

je začlenění

zkomplikováno nejen zmiňovanými jevy, ale mnohdy také psychiatrickými poruchami, která je provází po celý život. Být součástí běžného pracovního ale i osobního života, je pro ně neuvěřitelně obtížné. Nejsou schopni ustát vyšší pracovní nároky a tak jsou obvykle zaměstnáni jen na částečný úvazek či si přivydělávají formou brigád. Jejich finanční situace tak rozhodně není uspokojivá a stálá a nakonec se mohou uchýlit spíše k pobírání invalidního důchodu. Ten pro ně představuje určitou finanční jistotu. Duševní porucha je spojena se životem řady pouličních bezdomovců. Není vždy ale příčinou nýbrž následkem života na okraji společnosti.

22

2.8 Bezdomovectví u žen Bezdomovectví se dotýká mužů, žen i dětí. I v dnešní moderní době však lze ženy s dětmi zařadit do nejvíce ohrožené skupiny. Závratný dopad chudoby postihuje zejména děti a ženy v situacích uprchlíků, extrémně bídných životních podmínek, nízkého vzdělání a analfabetismu, oběti agrese či rozvodů. [HRADECKÝ, 1996] Sociální status bezdomovectví je pro společnost stále velmi pohoršujícím a nepřijatelným jevem, který budí ve společnosti strach i stud. Převážná skupina lidí, kteří se neocitají v tak závažné životní situaci, jakou bezdomovectví bezpochyby je, nejsou mnohdy tomuto jevu příliš otevření. Pocity podrážděnosti, hněvu, znepokojení a snad i agrese, jsou zcela běžné. Lidé nepociťují vůči bezdomovcům ani tak nenávist jako spíš strach. Tyto předsudky mají obvykle zhoubnější vliv na ženy nežli na muže, jelikož slabší pohlaví bere mnohem větší zřetel na názory okolí na svou osobu. Jestliže se tedy již ocitnou bez domova, volí spíš skrytou formu bezdomovectví s cílem alespoň na nějaký čas skrýt situaci svou a případně svých dětí. Žijí v nejrůznějších společenstvích či nejrozmanitějších podmínkách, jen aby zakryly sociální stigma. I žena osamocená se velmi často raději vyhne zjevnému bezdomovectví. [HRADECKÝ, 1996]

2.8.1 Odlišnost mužského a ženského bezdomovství Ač by se mohlo zdát, že snad muži a ženy prožívají své závažné životní situace stejně, zdaleka tomu tak není. Muži se velmi často uchylují k formě zjevného bezdomovectví, zatímco ženy mají větší tendenci, skrývat se a volí tak formu bezdomovectví skrytého. Dalším rozdílem je také status jedinců. Zatímco mezi ženami je více těch, které jsou vdané nebo mají partnera, mezi muži nalézáme spíše více svobodných či rozvedených. [HRADECKÝ, 1996] Významným jevem je také odlišnost, týkající se spolupráce a opětovného začlenění jedinců. Muži obvykle vykazují menší ochotu spolupracovat, nižší schopnost ochoty a vůle jednat. Spíše než ženy cítí k okolí větší míru nenávisti, ukřivděnosti, zaujatosti a nepřátelství. I po krátkém čase na ulici se cítí poníženi a zatrpklí. [HRADECKÝ, 1996] U žen je naopak typičtější plachost, bázlivost a submisivita. Jsou ale obvykle více schopny spolupráce, adaptability a solidarity vůči druhým. Ženy mají naproti

23

mužům více sebekázně, solidarity, adaptability, kooperativity. Více se však u nich vyskytuje bázlivost, nesmělost, plachost a tréma. Jak muži tak ženy mají společné zejména nevíru v budoucí úspěch, ztráta sociálních kontaktů, deziluze, uzavřenost, neschopnost udržet pozornost, nesoustředěnost či únavu. Oběma skupinám je společná tzv. vertikální sociální mobilita, která však obvykle směřuje k nižšímu zařazení. Jak muži tak ženy obvykle razantně pod vlivem alkoholu zhrubnou, zažívají pocit hostility následovaný zoufalstvím. Duševní choroba či působení alkoholu a drog je pak přivádí k tělesné či duševní vyčerpanosti a zchátralosti. [HRADECKÝ, 1996]

24

2.9 Osobnost bezdomovce Specifikovat osobnost bezdomovce čistě nelze. Každý jedinec se s náročnými a nečekanými životními situacemi vyrovnává tak, jak umí nejlépe a jednotlivé dopady na lidskou psychiku jsou tedy také rozdílné. Osobnost bezdomovce se dá označit za hendikepovanou po stránce

psychické, fyzické i sociální. Samozřejmě je důležité

rozlišovat, zda jde o jedince, který se již na ulici pohybuje delší dobu a stihl si přivyknout jinému životnímu stylu či o jedince, který se ještě neocitl v tak krajní situaci a je stále motivován, svou situaci změnit. Jedinec již zasažený dlouhodobým bezdomovectvím má po nějakém čase tendenci odmítání přirozených norem, které tvoří dnešní společnost. Nutnost zázemí, zdravotní péče či vzdělání najednou přestává být prioritní a je sesazena z popředí hodnot. Člověk rezignuje na jisté vyšší životní potřeby (např. úspěch) a je zaměřen pouze na ty nižší. Potřeba nějakého životního standardu se stává nepodstatnou. Stejně tak, jako se stává nedůležitý určitý materiální standard, stávají se nedůležité i osobní vztahy jedince. Není ničím ojedinělým, že jedince postižený dlouhodobou ztrátou domova, žije ve strachu či studu před těmi nejbližšími. V důsledku toho se pak stává dysfunkčním ohledně rodinných vztahů a uchyluje se raději k samotářskému životu, čímž se přerušují jeho veškeré vazby s okolím. Téměř každý člověk je schopen přizpůsobit se situaci, ve které se nachází. Jestliže se tedy musíme něčemu přizpůsobit, zvykneme si a po nějakém čase se i přizpůsobíme situaci nové. Stejně jako se např. vězni po nějaké době přizpůsobují svému prostředí, tak i lidé bez domova se přizpůsobí prostředí svému. Po určité době pak již necítí potřebu začlenit se do běžné populace, jelikož již schopnost adaptability ztratili. Jedinec najednou přestane cokoli plánovat a očekávat od budoucnosti. Žije pouze přítomností, což ho chrání před stresem a obavami. Mnoho bezdomovců trpí nízkým sebehodnocením, pocitem vyloučenosti, ukřivděnosti, nenávistí, agresivním chováním i zkreslováním reality. Právě zkreslování jim pomáhá chránit svou sebeúctu před ostatními. Řada osobnostních jevů jedince je pak postupně narušena vlivem návykových látek, které mohou vést jednak k narušení fyzického či psychického stavu jedince až ke kompletní změně osobnosti.

25

2.10 Typy sociálních služeb 2.10.1 Nízko-prahová denní centra Centra poskytují relativně rozsáhlou síť služeb, které se snaží naplnit jak čistě základní potřeby klientů tak také potřeby směřující k jejich opětovné socializaci. Mezi služby naplňující základní potřeby klientů lze zařadit např. poskytování ošacení, stravy, hygieny, nocležného či základní zdravotní péče. Služby směřující k opětovné socializaci jsou zahrnuty v sociálně právním poradenství či pomoci při jednání s úřady a vyřizování dokladů. Nedílnou součástí služeb je také duchovní péče či psychologická pomoc. Centra bývají obvykle provozovány nestátními neziskovými organizacemi. Mezi nejznámější denní centra v České Republice patří občanské sdružení Naděje a Armáda spásy.

2.10.2 Streetpapers Streetpapers označuje program zaměřený na opětovné začlenění klienta zpět do společnosti spojené s finanční pomocí. Jde o časopisy prodávané sociálně vyloučenými občany, kteří se sami podílejí na jejich tvorbě. Program se zaměřuje zejména na nezaměstnané, hendikepované jedince, menšiny či cizince. Klienti zde uzavírají pracovní smlouvy a jsou tedy vázáni pracovně-právním vztahem. Celý projekt je součástí sdružení International network of streetpapers, které má v České Republice zastoupení pod občanským sdružením Nový Prostor. Časopis začal původně vycházet v roce 1999 tehdy ještě pod názvem Patron. Dnes jde o velmi populární čtrnáctideník, který se významně angažuje v pomoci sociálně vyloučeným občanům. Program streetpapers také spolupracuje s občanským sdružením Ježek Čížek, které organizuje tzv. bezdomovecké divadlo. Rovněž nabízí kulturní a volno-časové aktivity pro klienty.

2.10.3 Poradenství Je těžištěm sociální práce s bezdomovci. Prvotním úkolem je ve většině případů vyřízení osobních dokladů jednotlivce. Obnova osobních dokladů tvoří začátek pro navrácení jedince do společnosti. Jejich vyřízení je ovšem mnohdy značně komplikované. Řada jedinců již ztratila schopnost jednání s úřady, která také bývá spojena s nedůvěrou. Mnohdy se tak obrací na odborné sociální pracovníky či kurátory s žádostí o pomoc. Poradenství je obvykle poskytováno jednak ze strany úřadů či

26

neziskových organizací. Služba zahrnuje zejména informace týkajících se sociálních dávek, bydlení, zaměstnání či zadluženosti.

2.10.4 Sociální kurátoři Kurátoři poskytují služby zejména osobám ohroženým sociálním vyloučením, propuštěným z výkonu trestu, závislých na návykových látkách či osobám opouštějícím ochrannou či ústavní výchovu. Činnost kurátorů zajišťují obce. Zaměřují se na klienty spadající do jejich oblasti, což situaci mnohdy komplikuje. Rozsah činnosti sociálního kurátora zahrnuje např. terénní sociální práci, poradenskou činnost, navrhování podkladů při rozhodování o dávkách nebo spolupráce s odsouzenými během výkonu trestu. Činnost kurátorů bývá doplněna odborným poradenstvím sociálních pracovníků zabývajících se protidrogovou problematikou či prací terapeutů.

2.10.5 Terénní sociální práce – streetwork Činnost pracovníka v terénu zahrnuje vyhledávaní a následnou spolupráci s potencionálními klienty. Ke kontaktu dochází obvykle v přirozeném prostředí klientů (např. nádraží, parky aj.) Tato spolupráce obvykle začíná poskytnutím základních potřeb jako je strava, ošacení či základní zdravotní péče. Pracovníci během této činnosti zprostředkovávají odkazy na konkrétní zařízení, kde se již rozsah služeb prohlubuje a zaměřuje i na uspokojení sekundárnějších potřeb.

2.10.6 Domy na půli cesty Zařízení dnes poskytuje služby zejména mladým lidem. Jde o jedince bez domova, jedince opouštějící dětské domovy, léčebny, diagnostické ústavy či výkon trestu. Primárním cílem zařízení je pomoci klientům k opětovnému začlenění do společnosti a podpora schopnosti samostatného žití. Podpora zahrnuje např. pomoc při hledání zaměstnání, bydlení, nabídku vzdělávání či volno-časové aktivity. Cílem činnosti zařízení je docílení opětovné integrace klienta bez vnější pomoci.

27

2.10.7 Azylové domy a noclehárny Azylové domy

poskytují útočiště lidem ocitajícím se v nepříznivé situaci,

kterou nejsou schopni vlastními silami řešit. V současné době je můžeme rozdělit na domovy pro ženy a matky s dětmi a domovy pro muže. Azylové domy pro ženy a matky s dětmi nabízejí mimo jiné ochranu žen a dětí před násilným partnerem, ubytování, poradenství či výchovné programy. Zároveň také pomáhají těhotným ženám či ženám v důchodovém věku. Azylové domy pro muže se v systému pomoci liší. Poskytují služby zejména mužům, kteří se chtějí podílet na řešení svých problémů v rámci resocializace. Péče zařízení zahrnuje zejména sociální poradenství, služby pracovní terapie či poskytování základních zdrojů potřebných pro naplnění minimálního životního standardu. Noclehárny naproti tomu poskytují spíše základní potřeby lidem ocitajícím se ve velice obtížných sociálních situacích. Obvykle jde jedince pocházejících přímo z prostředí ulic. Součástí služeb je poskytnutí nocležného, stravy a oblečení.

2.10.8 Podporované bydlení V rámci opětovné socializace představuje tato služba nejvyšší stupeň. Hlavním cílem je umožnit klientům samostatné bydlení a nezávislý život pouze s minimální podporou sociálního pracovníka. Cílovou skupinou bydlení jsou osoby, které jsou z rozličných důvodů znevýhodněny. Mezi tyto důvody řadíme např. zdravotní stav. Pomoc je doplněna o vlastní úsilí žádajícího a jejím cílem je rovněž přecházet sociálnímu vyloučení.

28

2.11 Organizace zabývající se problematikou bezdomovectví 2.11.1 Naděje Občanské sdružení Naděje je charitativní organizací dnes působící na téměř celém území České Republiky. Rozsah její činnosti se nezaměřuje pouze na jedince, kteří ztratili domov či jsou ztrátou domova ohroženi, ale také na seniory, hendikepované děti a mládež, děti opuštěné, bývalé vězně či menšiny. Integrační program občanského sdružení Naděje byl původně koncipován pouze pro pomoc uprchlíkům. Dnes jsou služby zaměřeny zejména na jedince bez domova, sociálně vyloučené rodiny, děti ohrožené závislostmi, děti opouštějící dětské domovy a také na ohrožené seniory. Primárním cílem programu je opětovné začlenění jedinců do většinové společnosti. Služby poskytované v rámci programu jsou velmi rozsáhlé a zahrnují např. terénní program, ambulantní služby (noclehárny, nízko-prahová denní centra), pobytové služby (azylové domy), služby zamřené na zvyšování zaměstnanosti zdravotní péči, duchovní a pastorační péči, krizové služby (noclehárny, potravinová pomoc) a doplňkové služby (stravování, ošacení). Služba Naděje, jenž je zaměřená na skupinu lidí bez domova, poskytuje své služby klientům starším osmnácti let. Velká většina klientů pobočky se ocitá přímo v situaci, kdy nemá přístřeší a je v těžké materiální nouzi. Pobočka dále pracuje s osobami opouštějícími výkon trestu nebo ústavní péči. V neposlední řadě také poskytuje služby obětem protiprávního jednání či osobám vedoucím rizikový způsob života. Ovšem jestliže chce potencionální klient využívat služeb pobočky, musí splňovat určitá kritéria. Mezi tyto kritéria lze zahrnout např. ztrátu bydlení, nedostatečné zajištění potřeb, nezaměstnanost, absence osobních dokladů a samozřejmě dodržování řádu pobočky. V současné době působí pobočky Naděje např. v těchto městech České Republiky: Praha, Nedašov, Vysoké Mýto, Litomyšl, Česká Třebová, Horní Cerekev, Zlín, Vizovice, Brno, Otrokovice, Vsetín, Plzeň, Písek, Nýrsko, Jablonec nad Nisou, Mladá Boleslav, Liberec, Litoměřice, Roudnice nad Labem , Klášterec nad Ohří

29

2.11.2Armáda spásy Organizace byla původně založena již v roce 1865 v Anglii a fungovala zejména jako církevní hnutí poskytující pomoc chudým a nevěřícím. V Československé republice byla činnost zahájena již po roce 1919. Organizace neposkytovala pouze církevní pomoc, ale také služby pro jedince na okraji společnosti a bezdomovce. Během okupace v letech 1939 až 1945 byla její činnost pozastavena a nakonec zcela ukončena nástupem komunistického režimu. Činnost pak byla obnovena v roce 1990. Dnes jde o organizaci mezinárodní působící až ve 120 zemích světa, nabízející pomoc lidem bez domova, ohroženým starým občanům, matkám s dětmi, sociálně vyloučeným rodinám, mládeži aj.

2.11.3 Český červený kříž Český červený kříž je humanitární sdružení, které dnes působí na celém území České Republiky. Zahrnuje působení zejména v oblasti zdravotní, sociální a humanitární. Ve své činnosti navazuje na činnost Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české založeného již v roce 1868 a Československého červeného kříže založeného v roce 1919. Jako samostatná organizace byl Český červený kříž registrován Ministrem vnitra dne 10. 6. 1993. Sdružení nabízí rozsáhlou škálu činností. V rámci humanitární pomoci působí jako organizace vojenské zdravotnické služby a také poskytuje obranu i ochranu obyvatel v případě válek, přírodních katastrof či jiných mimořádných událostí. Součásti činnosti sociální je práce dobrovolníků na úrovni místních spolků a skupin. Tyto spolky a skupiny organizují např. pomoc ohroženým skupinám obyvatel, pomoc nemocným či tělesně postiženým občanům, starým lidem, dobrovolnou pečovatelskou službu aj. Sdružení je také zřizovatelem řady sociálních zařízení a služeb. Součástí zdravotní pomoci je pak např. organizace bezplatného dárcovství krve, kurzy první pomoci, rekondiční pobyty pro zdravotně postižené děti. Mezi další nezastupitelné služby sdružení pak patří také tzv. pátrací služba a ediční činnost.

30

2.11.4 DOM – Dům otevřených možností Občanské sdružení DOM je nevládní organizací zřizující sociální služby zaměřené na podporu mladých lidí, kteří se potýkají s problémovým rodinným zázemím či ukončují pobyty v institucích. Sdružení funguje již od roku 1997 a jeho primárním cílem je podpora klientů v dosažení osobních cílů a plné samostatnosti. Mezi hlavní služby, které sdružení nabízí patří zejména - Bydlení na půli cesty, Job program a poradenská služba Tykadlo.

2.11.5 Společnou cestou Občanské sdružení Společnou cestou započalo svou činnost v roce 1997. Původně nabízelo zejména občansko právní poradenství. V letech 2002 – 2003 se činnost sdružení rozšířila o možnost azylového ubytování. Cílovou skupinou sdružení jsou lidé v nepříznivé sociální situaci či lidé, kteří jsou touto situací ohroženi. Práce s klientem je zaměřena zejména na spolupráci a vlastní aktivitu. Primárním cílem je podpora klientů v získání samostatnosti, vlastní odpovědnosti i praktická pomoc. V současné době nabízí zařízení azylové ubytování pro matky s dětmi, sociální poradenství a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Občanské sdružení Společnou cestou je zakladatelským členem Asociace občanských poraden a člen sdružení Azylových domů.

31

3 Praktická část V rámci praktické části zjišťuji pomocí dotazníkového průzkumu postoj laické veřejnosti k problematice bezdomovectví. Rovněž zde přibližuji některé konkrétní kazuistiky či rozhovory s lidmi, kteří v minulosti byli či stále jsou v pozici bezdomovců. Kazuistiky popisují příběhy bývalých klientů úřadu městské části Praha 8. Materiály pro jejich tvorbu byly přejaty ze spisové dokumentace. Rozhovory jsou směřovány jak ke klientům Úřadu městské části Praha 8, tak ke klientům Azylového domu Svaté Terezie.

3.1 Rozhovory 3.1.1 Rozhovory s klienty Azylového domu Svaté Terezie Následující rozhovory mi byly poskytnuty od klientů Azylového domu Svaté Terezie. Vybrala jsem si tuto klientelu záměrně, jelikož jsem měla zájem dozvědět se jejich názory nejen ohledně služeb poskytovaných azylovým domem, ale také mne zajímala určitá fakta z jejich soukromých životů. Předpokládala jsem, že klienti zde ještě nejsou tak hluboce zasaženi životem na ulici a budou ochotni poskytnout nějaké informace. Z důvodu anonymity, o které byli klienti před rozhovorem informováni, zde nejsou uvedena jména, rodná čísla, konkrétní adresy a data narození.

1. Rozhovor - Pan M Pan M se narodil v Roudnici nad Labem a je mu 52 let. Je vyučen. Dětství prožil zejména v dětských domovech a s rodinou se nestýká. Je vyučený strojní zámečník. Je typickým příkladem

tzv. institucionalizovaných bezdomovců, protože vyrůstal

v dětských domovech. Není ženatý, ale z předchozího vztahu má dceru. Pana M nelze zařadit do typické skupiny pouličních bezdomovců, jelikož přímo na ulici se nikdy neocitl. Momentálně žije krátce v Azylovém domě Svaté Terezie, o kterém se dozvěděl od známých. Pobírá dávky hmotné nouze a podporu v nezaměstnanosti. Vedlejší příjmy zatím žádné nemá. Jeho zdravotní stav je dobrý. Pan M působil před rozhovorem vstřícně, ovšem lehce nejistě. Jeho nejistota či nervozita zřejmě pramenila z toho, že nevěděl, jaké konkrétní otázky mu hodlám položit. Po chvíli se rozhovořil.

32

Dotaz týkající se dětství, pana M lehce znejistil. O tomto období života nehovořil příliš optimisticky. O svém dětství se vyjádřil přibližně takto: „No víte moje dětství nebylo nejveselejší. Vyrůstal jsem různě po děcákách a tak nějak si mě přehazovali. Zkušenosti to teda byly strašný. Tehdy to nebylo jako teď. Byl to takovej malej kriminál pro děcka. Nosili jsem stejný mundůry a tak. Neměli jsme žádnou svobodu. Všechno za nás bylo rozhodnutý dopředu. Prostě to bylo strašný.“ Na otázku, zda má klient rodinu a zda mi o ní může říci něco bližšího pan M odpověděl: „Rodinu? Ne, tu nemám. Ne, počkejte, vy myslíte asi vlastní co? Jo tak mám dcerku. Žena ta utekla, když se malá narodila a já s ní byl deset let na mateřský dovolený.“ Ukázalo se, že pan M má rovněž relativně pestrou nabídku zaměstnání, které během života vykonával. Na můj dotaz týkající se předchozích zaměstnání odpověděl: „Tak já jsem toho dělal relativně hodně, ale spíš to byly krátkodobý práce. Prostě to bylo pestrý a už si to ani všechno nepamatuju. Tak chvíli jsem dělal toho strojního zámečníka, ale tahle práce mě teda nebavila. Taky jsem chvíli dělal uklízeče, prodavače, plavčíka a tak. Naposled jsem dělal docela dlouhou dobu sanitáře v Motole. Tahle práce mě opravdu bavila. Přišlo mi, že měla smysl.“ K dotazu, jaká práce pana M v životě nejvíce těšila, se vyjádřil takto: „Tak určitě ten sanitář. Hrozně rád jsem ale taky dělal toho plavčíka, ale to bylo jen v létě. No nepříjemná mi byla určitě práce, která byla z donucení. S tim jsem se setkával v dětskym domově. Strojního zámečníka jsem vykonával z donucení, ale nebavilo mě to. Dělal jsem to jen asi dva nebo tři roky po škole. Chtěl jsem studovat dál, ale tehdy nám prostě studium nepovolili.“ Pan M zatím nemá přímé zkušenosti s životem na ulici. Vyjadřuje se takto: „Víte já mám zatím to štěstí, že jsem na ulici zatim nikdy nebyl. Asi bych takhle nedokázal žít. Jinak zatím jsem se s ničim negativnim ohledně mý osoby nesetkal.“ Na otázku, jaký vztah má pan M k pracovníkům azylového domu, odpověděl: „Tak určitě výbornej. Jsou slušný, nabídnou pomoc. „Jsem určitě spokojenej a jsem rád, že tu můžu bejt. Na ulici bych žít nedokázal.“ Na dotaz, zda někdy užíval návykové látky odpověděl: „Drogy jsem nikdy neužíval. Alkohol ten jo. My jsem alkoholová generace. Za nás tady ještě drogy nebyly.“ Pan M je v životě pyšný na několik věcí. Tvrdí že: „Tak určitě na svou dcerku. Víte, ona na tom jako malá nebyla zdravotně dobře. Jezdila pořád na kontroly do

33

Motola. Musel jsem to tehdy řešit sám a vyřešilo se to. Jak jsem s ním byl těch deset let sám na mateřský, to mi dalo zabrat.“ Na dotaz, zda měl pan M udělal něco v životě jinak, pro něj nebylo snadné odpovědět. Sám řekl: „Nedokážu odpovědět. Víte člověk si myslí, že udělal něco správně a až pak zjistí, že to bylo vlastně špatně. Asi bych neměnil. Nestěžuju si na život. Člověka během života ovlivní spousta věcí, lidi, prostředí a přináší nový zkušenosti. Já osobně jsem rád za každou zkušenost a myslim, že čím víc zkušeností tím líp. Jak řikám, asi bych neměnil.“ Poté se pan M již lehce rozhovořil sám. K bývalému zaměstnání se vyjádřil takto: „No jo jako sanitář jsem si užil i dost srandy i když ta práce byla někdy strašná. To bych snad nikomu nepřál. Myslim, že to nemůže dělat každej. Víte já když jsem se tak pohyboval po tý nemocnici, tak jsem se i divil, co za lidi tam pracuje. Tam byly třeba sestry, který se těch pacientů snad bály. Když byl nějakej problém, tak hned volali doktora a přitom sami byli vlastně doktoři. Obzvlášť s těma Slovenkama byla někdy sranda. Já jsem udělal tehdy chybu, když jsem odešel. Víte, já měl slušnej plat jak jsem dělal víkendy a přesčasy. Měl jsem nějakejch 22 tisíc hrubýho. Pak mi ale ty víkendy a přesčasy zrušili a já měl najednou vo nějakejch 10 tisíc míň. To mě naštvalo, tak jsem vodešel. Byl jsem si jistej, že mě někde přijmou, ale to jsem se mýlil. Dneska bych bral i těch 13. Vono do toho je dneska ještě ta stávka v tom zdravotnictví a práce se shání těžko. Já bych rád pracoval ve Fakultní nemocnici. Přeci jen je státní a je tam větší jistota. Ale dokážu se přizpůsobit novejm věcem, takže bych mohl dělat práci i z úplně jiného oboru. Zjistil jsem, že člověk by měl bejt skromnej a brát to, co je. Kdybych byl mladší a uměl jazyky, už bych byl pryč.“

Shrnutí Pan M vyrůstal po dětských domovech. Start do života pro něj tedy nebyl příliš ideální. Má dceru a myslím, že právě ta jej významně v minulosti motivovala v jeho životě. Pan M sám přiznává, že udělal chybu, když opustil své předchozí zaměstnání z důvodu snížení platu. Otázkou ale zůstává, zda byla situace skutečně tak, jak mi ji pan M popsal. Je možné, že právě určitá vybíravost ohledně zaměstnání či platových podmínek mohla zapříčinit jeho momentální situaci. On sám tvrdí, že by se člověk měl naučit určité skromnosti v životě.

34

2. Rozhovor - Pan V Pan V se narodil v Praze na Slapech. Je mu 62 let. Již několik měsíců pobývá v Azylovém domě Svaté Terezie. Pobírá invalidní důchod. Není ženatý a svou vlastní rodinu nemá. Spadá do specifické skupiny bezdomovců. Jeho sociální situace je ze značné části způsobena minulým politickým režimem, který jej negativně poznamenal do budoucna. Je kardiak. Pan V na mne působil velmi sdílným dojmem. Při našem rozhovoru bylo znát, že mu nedělá problém svěřovat se s osobnějšími informacemi a je spíše rád, když si jej někdo vyslechne. Sám o sobě tvrdí, že se vždy snaží spoléhat sám na sebe, udržet si optimismus a na pomoc se obracet až v těch nejzávažnějších situacích. Při zmínce o dětství pan V jakoby ožil. Bylo evidentní, že období dětských let pro něj představuje řadu hezkých vzpomínek, které si rád připomene. Pan V se tedy o dětství vyjadřoval přibližně takto: „ Tak kdybych tu měl povídat o celym dětství, tak by to vydalo na celou knihu snad. Ale pokusim se to zestručnit. Na dětství vzpomínám určitě hrozně rád. Co bych Vám řek? Byl to bohatý život. To víte, rodina, zázemí, zkrátka bezva život na tehdejší komunistický poměry. My jsme měli s rodinou pole a svý hospodářství, takže jsme byli zvyklí na fyzickou práci. Hodně jsme i sportovali. Můj táta umřel, když mi bylo 18, ale měli jsme širokou rodinu a byli jsme zvyklý se starat. Jak říkám.. vztahy s rodinou. To na tom bylo nejlepší.“ Pan V dnes nemá svou vlastní rodinu, ale jak sám tvrdí, byly zde snahy si ji založit. Popisuje to takto: Rodinu myslíte asi svoji co? Tak snahy tady určitě byly. Dříve, ještě za komunistů, jsem měl dlouhodobej vztah. Trval asi šest let. Ale hold byly sedmdesátý léta. Určitě jste se o tom učili. Já byl dá se říct disident, rebel, kterej byl asi až moc vidět. To se pak muselo logicky projevit i na mým soukromým životě. Moje tehdejší žena tehdy emigrovala do Francie a já tu zůstal. Když jsem chtěl jet za ní, tak mě to neumožnili. Zatkli mě a já šel na pár let dřepět. Nakonec jsme se prostě museli rozvíst přes ambasádu. Ale jak řikám, snahy tady byly.“ Pan V vystudoval střední průmyslovou školu, ale během svého života prošel řadou zaměstnání. Sám zmiňoval zejména ty, se kterými má spojené nějaké důležité období v životě. Říká že: Vystudoval jsem střední průmyslovou školu a asi tak rok jsem dělal automechanika. Bohužel, ani v tomhle zaměstnání jsem nebyl krytej a byl jsem z tý práce tlačenej komunistama. Nakonec mě z práce vytlačili a docela dlouho mě nikde nechtěli přijmout. Taky jsem dělal v Mladý Boleslavi ve Škodovce na motorech. Docela často jsem se i živil jako úklízeč. Dělal jsem pod jednou úklidovou firmou tady v Praze. 35

V tý době to byl snad první úklidovej podnik tady. Měl jsme dost problém sehnat práci, protože nějakej disident byl tehdy nepohodlnej. No a pak jsem dostal 12 let za zapálení růských tanků a bylo to. Tvrdí, že jej životě nejvíce těšila práce, která je nějakým způsobem užitečná a prospěšná ostatním. Naopak odpor měl vždy k čemukoli nucenému. Říká: „Tak vyloženě odpor jsem měl z práce, která byla z donucení. To bejvaly obvykle různý brigády na severu Čech. Jak je něco z donucení, tak to prostě člověka nemůže těšit. Ale radost mi dělalo hodně prací. Vždycky jsem měl rád práci pro lidi, prostě nějak užitečnou a tvůrčí, jestli mi rozumíte. Prostě práci, kde můžu druhejm taky něco dát.“ Na otázku, zda má pan V nyní nějakou možnost přivýdělku, odpovídá: Tak já teď vlastně nesmim pracovat. Od jednašedesáti let mám zdravotní problémy. Už mě i vezli s infarktem. Pobírám invalidní důchod.

Ale nějak si přivydělat můžu. Občas

prodávám časopisy na ulici a to není špatný. Jinak žiju hlavně ze sociálních dávek.“ Pan V tvrdí, že naštěstí nikdy zatím neměl přímou zkušenost s životem na ulici. Tvrdí, že: „Na ulici nikdy! To jsem si jistej, že bych nepřežil. Vždycky jsem se snažil nějak se probojovat i když s málem. Vlastně i o podporu jsem bojoval několik let, než jsem ji dostal. Jinak teď přebývám tady v Azylovym domě, kde mi pomohli dosáhnout na dávky a hodně mi pomohli i jinak. Život na ulici to je jen pro otrlý.“ Na dotaz týkající se spokojenosti či nespokojenosti s pracovníky Azylového domu odpovídá takto: „Můj vtah k nim je super. Jsou komunikativní, vstřícný a spolupracujou. Neměl jsem s nimi žádnej konflikt. Nic extra po nich zase nevyžaduju. Jsem rozhodně spokojenej. Já hodně dávám váhu tomu, že je tohle zařízení církevní. Myslim si, že podle toho taky ten přístup vypadá. Ono vždycky ale záleží na člověku, na kterýho narazíte.“ Na dotaz, zda pan V někdy v minulosti užíval návykové látky a jaké, tvrdí že: Ne! Já jsem na jinejch lidech poznal, co to dokáže. Zkusil jsem to vlastně jen jednou za doby mládí někde na diskotéce. Jedenkrát jsem zkusil LSD a to taky není nejzdravější. Je to přeci jenom chemický. To třeba ta marihuana je víc přírodnější. Ale jinak jsem už drogy nezkusil.“ K dotazu ohledně výkonu trestu měl pan V rozhodně co říci.Vyjádřil se přibližně takto: „Tak jako problémy se zákonem jsem vyloženě nikdy neměl, to ne. Ale byl jsem disident, takže šlo o politický zločiny. To Vás mohli zatknout třeba jenom za to, že jste něco někde napsal nebo řekl. Byla to politická činnost. Zavřeli mě prostě jenom za to, že

36

jsem se pokoušel utýct za hranice za manželkou. Takže ano, ve vězní jsem byl, ale ne svoji vinou, jestli chápete.“ Pan V je svém životě pyšný na řadu věcí. Říká že: „Tak to je složitá a hodně zajímavá otázka. Mě dělaj radost věci, který jsou užitečný a pomůžou. Vůbec radost a to komukoliv přináší hodně. Jenom vztahy mezi lidma, když jsou teda dobrý, úsměv. Určitě jsem pyšnej na odvahu. Myslim tu odvahu, kterou jsem musel prokazovat během mládí, i když to dneska tak nevypadá. Měl jsem bohatej a rozmanitej život a na to jsem pyšnej.“ Přestože pan V působil při rozhovoru velmi hovorně a dá se říci sebejistě, na otázku, zda je něco, co by ve svém životě udělal jinak, odpovídá: „Tak asi 80% věcí v životě. Člověk se prostě nějak vyvine, získá zkušenosti a přehodnocuje hodně věcí. Ono je fakt škoda, že já nemám, jak bych to řek, ten literární, vyjadřovací talent. Hodně lidí už mi řikalo, že bych o svym životě mohl napsat i knihu. Nechci působit, že se nějak vychloubám, ale myslim, že mám o čem mluvit. Jen ty informace nedokážu tak nějak skloubit dohromady. Asi jsem tady trochu výjimka, protože jsem hodně ovlivněnej tim systémem, co byl dřív.“

Shrnutí Situace pana V je lehce specifická. Jeho povaha rebela mu dříve evidentně zlomila vaz. Postupné narušení vztahů s jeho bývalou ženou či nemožnost udržení zaměstnání jsou toho důkazem. Z rozhovoru s ním jsem ovšem neměla pocit žádné zlosti či křivdy vůči minulosti. Sám tvrdí, že by změnil mnoho věcí ve svém životě. Jsem přesvědčena, že pan V si v životě prošel řadou nepříjemných zkušeností, které jej poznamenaly. Ačkoliv

působil vyrovnaně, myslím, že ona vyrovnanost pramení

z určité idealizace. Dle mého názoru pan V zakrývá pozitivním náhledem vše špatné, co jej v životě potkalo.

37

3.1.2 Rozhovory s klienty Úřadu městské části Praha 8 Následující tři krátké rozhovory mi byly poskytnuty klienty Úřadu městské části Praha 8. Tito lidé prozatím nejsou zasaženi klasickým bezdomovectvím, nicméně se ocitají v rizikové sociální situaci. Vzhledem k tomu, že dotazování probíhalo v úřední den během předávání sociálních dávek, prostředí bylo lehce hektické. Nebylo tedy možné si s klienty pohovořit více do hloubky.

3. Rozhovor - Paní M.B. Paní M.B. se narodila roku 1979 v Praze. Disponuje základním vzděláním. Má tři děti a to konkrétně dvě dcery a syna. Je rozvedená a s otcem dětí se již blíže nestýká. Momentálně žije v sociálním bytě o velikosti 1+1. Pobírá dávky státní sociální podpory a hmotné nouze. Je nezaměstnaná. Její zdravotní stav je dobrý. Paní M.B. byla před rozhovorem ujištěna o anonymitě. Působila vstřícně, ale na druhou stranu bylo znát, že ji je lehce nepříjemné mluvit o své sociální situaci. Sama se zmínila, že nechce hovořit před více lidmi a má strach, aby ji na úřadě nepoznal někdo známý. Vzhledem k tomu, že paní M.B si po návštěvě úřadu spěchala zařídit jiné záležitosti a měla sebou malé dítě, časové možnosti byly omezené. Při zmínce o rodině se paní M.B. lehce zarazila a bylo znát, že se ohledně tohoto tématu nechce více otevírat. Na dotaz ohledně rodiny odpověděla pouze toto: „Mám tři děti – dvě dcery a syna. Všichni jsou ještě malý. Jsem rozvedená a partnera teď nemám. Měla jsem velké problémy s manželem.“ Paní M.B. využívá služeb úřadu přibližně od roku 1999, kdy se jí narodilo první dítě. Služby úřadu začala využívat kvůli závažné finanční situaci a kvůli tehdy ještě prvnímu dítěti. Na dotaz, zda byla někdy v minulosti registrována na úřadě práce a či zde využila některé ze služeb, odpovídá: „Tak v minulosti jsem byla registrovaná. Pak jsem šla ale na mateřskou, takže už ne.“ Paní M.B. tvrdí, že nemá momentálně možnost přivýdělku. Vyjadřuje se takto: „Snažim se najít nějakou brigádu, ale s dětmi je to těžší. Nemám hlídání a doma je samotný nechat nemůžu. Jinak ale aktivně hledám.“ Na dotaz ohledně zdravotního stavu paní M.B. či dětí s jistotou odpovídá: „Ne tak závažnější zdravotní problémy jsem nikdy neměla. Děti taky ne.“ V posledním dotazu mne zajímala spokojenost či nespokojenost klientů s pracovníky úřadu. Paní M.B. tvrdí že: Jsem spokojená. Tady s panem S (pracovník 38

úřadu) se dá mluvit normálně a je ochotnej. Ale s jinýma jsem měla i konflikty. Obzvláště s některými pracovnicemi tady.“

4. Rozhovor - Rodina V rámci tohoto stručného rozhovoru jsem měla možnost promluvit si s mladou rodinou. Paní T a pan Z společně vychovávají tři malé děti ve věku 4,2 roky a 11 měsíců. Momentálně jsou schopni si finančně zajistit byt v pronájmu na Praze 8. Paní T je na mateřské dovolené a pan Z je nezaměstnaný. Zdravotní stav všech členů rodiny je dobrý. Rodiče začali docházet na úřad z důvodu finanční tísně. Mladí rodiče navštívili úřad společně se svým malým synem, ale přesto byli ochotni poskytnou mi krátký rozhovor ohledně jejich sociální situace. Na mé dotazy odpovídal převážně pan Z a paní T spíše upřesňovala informace. Na otázku ohledně počtu členů v rodině odpověděl pan T takto: „V rodině je nás pět. Máme tři děcka. Jestli chcete vědět věk, tak jsou ve věku 4 roky, 2 roky a malý je 11měsíců.“ Na dotaz ohledně zdravotního stavu rodičů či děti pan T odpovídá: „Děti jsou naštěstí zdravé. Prošli si nějakejma těma běžnýma dětskejma nemocema, ale jsou zdraví. My jsme se taky nikdy dřív nepotýkali se závažnějšíma problémama.“ Na dotaz ohledně délky využívání služeb Úřadu městské části odpovídají: „Tak já asi 2 měsíce, ale žena delší dobu vzhledem k mateřský.“ Na otázku, zda se rodiče snaží aktivně nalézt zaměstnání, pan Z říká: „Práci se snažíme aktivně hledat to určitě. Já jsem na úřadě registrovanej asi tak 1 až 2 měsíce. Žena je na mateřský.“ Rodiče tvrdí, že nemají nyní možnost přivýdělku, přestože se snaží. Pan Z tvrdí: „ Nemáme ale rádi bychom. Přes léto jsme měli krátkodobější brigády, ale přes zimu to moc nejde. Určitě bysme ale něco brali. Já bych těm nahoře nejradši nakopal za to, co tady zavedli. Ať si sami zkusej vyžít s deseti tisíci na měsíc s malýma dětma.“ Ohledně sociálních dávek se paní T vyjadřuje přibližně takto: „Pobíráme jich několik. Tak příspěvek na dítě, mateřskou 7 600 asi 4 roky a dávky hmotné nouze 9 800 asi tak druhej měsíc.“ Na dotaz ohledně spokojenosti či výhradám k pracovníkům úřadu rodiče odpovídají: „No, jsme spokojeni. Měli jsme tu menší konflikt jen s paní vedoucí. Nebyla k nám zrovna moc ochotná. Konkrétně nám řekla něco v tom smyslu, ať si jdeme stížnost vyřídit do poslanecké sněmovny. Jde o slušnost, ale jinak konflikty nemáme.“ 39

5. Rozhovor - Paní M Paní M je rozvedená a má čtyři děti ve věku 10, 11, 14 a 18. Je vdova. Manžel zemřel před několika lety. Momentálně žije v sociálním bytě. Je již několik let nezaměstnaná. Pobírá dávky hmotné nouze a státní sociální podpory. Zdravotní stav paní M i dětí je dobrý. Na úřad začala paní M docházet z důvodu nezaměstnanosti a finanční tísně. Paní M byla z mého pohledu ze všech klientů úřadu nejotevřenější, ovšem nepřišla mi zcela upřímná. Přišla jako osoba, která o sobě ráda hovoří. Při rozhovoru působila energicky a výrazně gestikulovala. Na úřad dorazila ještě společně s dcerou. Na otázku ohledně rodiny paní M říká že: „Jo tak manžela už nemám. Umřel před několika lety po povodních. Děti mám čtyři. Holky jsou ve věku 18 a 14 let a klukům je 10 a 11 let.“ Na dotaz ohledně momentálního bydlení paní M odpovídá“ „Teď máme trvalý bydliště v sociálním bytě, kterej nám byl zapůjčen úřadem. Teď jsou snížený ty sociální dávky, takže s těma financema je to těžký, ale snažíme se to nějak vyrovnat.“ Na dotaz ohledně zaměstnání a registrace na úřadě práce paní M tvrdí: „Tak jsem nezaměstnaná už od roku 2006. Na Úřadu práce jsem registrovaná. Sama jsem se přihlásila. Tam mi taky tvrdili různý nesmysly. Nabídli mi práci a chtěli po mě, abych si tam zavolala. Oni ale nebyli ochotný čekat, až si udělám nějaký kurz.“ Poté jsem se paní M optala, zda je nějaké povolání, které by jednou ráda vykonávala. Odpověděla takto: „Tak dřív jsem chtěla dělat něco jako strážnou. Ale jinak by pro mě byl ideální ten úklid, telefonistka nebo i roznášení pošty.“ Paní M tvrdí, že žádnou možnost přivýdělku nyní nemá. Vyjadřuje se takto: „Ráda bych, ale nemůžu. Ono když vezmete můj věk, problémy se zády a čtyři děti. To je problematický.“ Na dotaz směřující k pracovníkům, dodává paní M: „Jsou vůči mě vstřícný. Neměla jsem s nimi žádnej konflikt. Obzvlášť tady pan S je ochotnej. Určitě nemůžu nic proti nim říct. Respektují i moje problémy se zády.“

40

3.2 Shrnutí rozhovorů V rámci rozhovorů jsem se zaměřila na dvě základní skupiny klientů. První skupinu tvořili klienti z Azylového domu Svaté Terezie v Praze. Druhá skupina se skládala z klientů Úřadu městské části Praha 8. Klienti z Azylového domu vykazovali při dotazování podstatně větší ochotu komunikovat a byli také více otevřenější. Rozhovor s nimi se netýkal pouze služeb, které využívají, ale směřoval více k osobnímu životu. Klienti úřadu byli spíše uzavřenější a nebylo tedy možné, zaměřit se na více, nežli podstatné informace. Myslím, že přestože k rozhovoru svolili, bylo jim lehce nepříjemné, sdělovat o sobě informace. Odpovídali spíše stručně a to zejména na dotazy týkající se finanční situace. Značnou roli hrálo při dotazování prostředí. Prostředí úřadu bylo velice hektické, jelikož byl úřední den. Přesto jsem překvapena, že byli vůbec ochotni, mluvit s cizím člověkem. S klienty azylového domu se hovořilo lépe díky klidné atmosféře. Již ze začátku bylo mým záměrem, dozvědět se také něco o jejich osobním životě a proto si velmi cením jejich otevřenosti. Myslím, že jsou rádi, že si mohou také s někým popovídat. Působili také více klidněji i pozitivněji. Evidentně neposkytovali rozhovor poprvé a nebyly tak zaskočeni z případných otázek. Dotazovaní byli muži, což je také významný faktor. Azylový dům poskytuje lůžka i ženám, ovšem řada z nich je zasažena duševními onemocněními. Komunikace s nimi by tak nebyla téměř možná. Jsem velice ráda, že jsem dostala možnost hovořit s více skupinami klientů a porovnat tak rozdíly v jejich sociální situaci. Myslím, že jak klienti Azylového domu Svaté Terezie tak klienti Úřadu městské části Praha 8 měli tendenci, jevit se v lepším světle a tudíž nebyli, dle mého názoru, zcela upřímní. Větší neupřímnost jsem ale pocítila v případě klientů úřadu. Evidentně si libují v roli obětí a ve své pasivitě cokoli řešit. Automaticky očekávají, že za ně vždy ostatní vyřeší jejich problémy. Jestliže se tak nestane, mají tendenci druhé obviňovat. Myslím, že sami vědomě překrucují určité skutečnosti. Na jednu stranu tvrdí, jak aktivně hledají zaměstnání, ale když musí prokázat aktivitu, vymlouvají se na různé okolnosti.

41

3.3 Dotazníkový průzkum 3.3.1 Předmět průzkumu Předmětem mého průzkumu bylo zmapovat postoj laické veřejnosti vůči problematice bezdomovectví. V rámci dotazování jsem stanovila široké věkové rozmezí respondentů. První dotaz byl směřován k definici pojmu bezdomovec. Mé další dotazy směřovaly k postoji respondentů ohledně příčin či rizik spojených s bezdomovectvím. Dále pak jejich náhled na věk či vzdělání bezdomovců. Zaměřila jsem se také na postoje respondentů k formám pomoci. V neposlední řadě jsem zjišťovala osobní zkušenosti respondentů s bezdomovci.

3.3.2 Zkoumaná populace, strategie výzkumu a sběr dat Při průzkumném šetření jsem použila strukturovaný dotazník, který obsahoval 18 uzavřených otázek. Byl zcela anonymní a pro každého respondenta stejný. Dotazování respondentů probíhalo online formou v období od 14. února do 7. března 2011. Zpracované dotazníky byly rozeslány respondentům z okolí mých známých a přátel. Celkem se mi navrátilo až 112 vyplněných dotazníků.

Návratnost byla

stoprocentní. Výsledná data nelze zobecnit na celou populaci. Poukazuje na postoje určité skupiny respondentů. Data jsou upravena pomocí kontingenční tabulky v aplikaci MS Excel. Odpovědi respondentů jsou uvedeny procentuelně v tabulkách a grafech, které obsahují popisky jednotlivých číselných i slovních dat.

3.3.3 Základní charakteristiky výběrového souboru V rámci mého průzkumu výrazněji převažovaly ženy respondentky, které zde zahrnovaly až 81%. Muži respondenti zde byli zastoupeni z 19%. Věková hranice zde činila 65 let, přičemž pouze 3% respondentů se pohybovalo ve věkovém rozmezí 50 – 65 let. Nejpočetnější skupinou byli mladí respondenti ve věku 20 – 35 let. Ti zahrnovali až 74%. Druhou nejpočetnější skupinou byli respondenti do 20 let, kteří zahrnovali 14%. Respondenti pohybující se ve věkovém rozmezí 35 – 50 let zahrnovali 9%. 33% respondentů disponuje vysokoškolským vzděláním. Více nežli polovina respondentů dosahuje středoškolského vzdělání s maturitou. 3% respondentů disponuje vyšším odborným vzděláním. Respondenti se základním vzděláním zahrnují 5% a pouze 1% jsou absolventi učebních oborů.

42

3.4 Výsledky průzkumu Graf č. 1: Celkový přehled o souborech respondentů

Celkový přehled o souborech respondentů 19%

muži ženy

81%

Graf č. 2: Složení respondentů dle vzdělání

Rozložení respondentů dle vzdělání

5%

1%

33%

základní vyučen/a

3%

58%

střední s maturitou vyšší odborné vysokoškolské

43

Graf č. 3: Složení respondentů dle věku

Rozložení respondentů dle věku

3%

9%

14%

do 20 let 20 - 35 let

74%

35 - 50 let 50 - 65 let

Graf

č.

4: Definice pojmu bezdomovec. Bezdomovec je:

Bezdomovec

osoba společensky nepřizpůsobivá 4% 23% osoba nemající domov

73%

osoba nemající domov či žijící v nejistých a nepřiměřených podmínkách

44

Až 73% respondentů označilo bezdomovce jako osobu nemající domov či žijící v nejistých a nepřiměřených podmínkách. 23% jej označilo jako osobu nemající domov. Pouhé 4% respondentů si myslí, že bezdomovec je osoba společensky nepřizpůsobivá.

Graf č. 5: Názor respondentů k příčinám bezdomovectví. Jaká je podle Vás nejčastější příčina bezdomovectví?

Příčina bezdomovectví dobrovolné rozhodnutí ztráta zaměstnání či bydlení 6% 2%

2% 5%

závislost

4%

1% 40%

rozpad rodiny ohrožující rodinné prostředí

40%

opuštění vězení či dětského domova neochota pracovat jiné

Téměř 41% respondentů určilo jako nejčastější příčinu zaměstnání či bydlení. Velice podobné procentuelní zastoupení mají závislosti, které určilo 40% respondentů. Opuštění vězení či dětského domova určilo 6% respondentů. 5% je přesvědčeno, že nejčastější příčina tkví v neochotě pracovat a 4% si myslí, že jde dobrovolné rozhodnutí člověka. 2% respondentů určilo jednak ohrožující rodinné prostředí, ale také jiné příčiny. Pouze 1% označilo jako nejčastější příčinu rozpad rodiny.

45

Tabulka č. 1 Odhad respondentů ohledně mužského a ženského zastoupení bezdomovců v populaci. Mezi bezdomovci jsou nejvíce zastoupeni: muži, ženy

Pohlaví bezdomovců

Celkem

muži

100%

ženy

0%

Celkem

100%

Všichni respondenti určili muže jako nejčastěji zastoupenou skupinu mezi bezdomovci.

Tabulka č. 2: Odhad věku bezdomovců respondenty. Do jaké věkové kategorie podle Vás nejčastěji spadají bezdomovci?

Věk bezdomovců

muži

ženy

Celkem

20 - 35 let

0%

1%

1%

35 - 50 let

61%

53%

55%

50 - 65 let

39%

46%

45%

Celkem

100%

100%

100%

Pouze 1% dotazovaných respondentů určilo věkové zastoupení bezdomovců v rozmezí 20 – 35 let. Více nežli polovina dotazovaných respondentů (61%) a respondentek (53%) je přesvědčeno, že bezdomovci nejčastěji spadají do věkové kategorie 35 – 50 let. Kategorii 50 – 65 let určilo 39% respondentů a 46% respondentek.

46

Graf č. 6 Postoj respondentů ke vzdělanosti. Jaké mají bezdomovci nejčastější vzdělání?

Vzdělání bezdomovců 50%

47% 45%

45%43%

45%

38%

40%

35%

35% 30% 25% 20% 15%

14%

13%

10% 5%

3%

5%

5%

7%

ženy

0% nedokončené základní

muži

základní

střední bez maturity

střední s maturitou

Celkem

Téměř polovina dotazovaných respondentek si myslí, že bezdomovci nejčastěji disponují středoškolským vzděláním bez maturity. Muži respondenti zastávají tento názor z 35%. O základním vzdělání je přesvědčeno 45% respondentek a 38% respondentů. Střední vzdělání s maturitou určilo 13% respondentů a 5% respondentek. 13% respondentů určilo základní vzdělání. Ženy respondenty jsou o základním vzdělání přesvědčeni až z 45%. Nedokončené základní vzdělání určilo pouze 5% respondentů. Z toho pak 14% žen respondentek a 3% mužů respondentů.

47

Tabulka č. 3: Postoj respondentů k problematice závislostí. Bezdomovci se potýkají se závislostmi ( alkohol, drogy, gamblerství ) ve větší míře nežli ostatní občané.

závislosti

muži

ženy

Celkem

rozhodně souhlasím

40%

40%

40%

spíše souhlasím

40%

48%

47%

spíše nesouhlasím

1%

7%

6%

rozhodně nesouhlasím

10%

1%

3%

ani souhlasím ani nesouhlasím

8%

3%

4%

100%

100%

100%

Celkem

Téměř polovina dotazovaných respondentů spíše souhlasí s tvrzením, že se bezdomovci potýkají s problematikou závislostí častěji nežli ostatní občané. 40% respondentů

s tímto tvrzením rozhodně souhlasí. 6% respondentů naopak spíše

nesouhlasí a pouhé 3% rozhodně nesouhlasí. 4% všech respondentů odpovědělo neurčitě.

Tabulka č. 4: Postoj respondentů vůči zastoupení organizací v České Republice. Je podle Vás v České Republice dostatek organizací zabývajících se problematikou bezdomovectví?

organizace

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

16%

5%

7%

spíše ano

19%

27%

25%

spíše ne

38%

40%

39%

rozhodně ne

14%

8%

10%

nevím

14%

20%

19%

Celkem

100%

100%

100%

O tom, že je v České Republice rozhodně zastoupeno dostatek organizací, které se zabývají problematikou bezdomovectví, je přesvědčeno 7% respondentů. 25% respondentů je spíše přesvědčeno o dostatečném zastoupení. 39% si nemyslí, že by zastoupení organizací bylo dostatečné a 10% respondentů si to rozhodně nemyslí. Až 19% nemá o zastoupení organizací v České Republice představu.

48

Tabulka č. 5: Názor respondentů na umístění služeb. Měly by být zařízení poskytující služby bezdomovcům umístěny spíše na okrajích měst a obcí ?

služby na okrajích měst

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

19%

16%

17%

spíše ano

52%

43%

45%

spíše ne

19%

36%

32%

rozhodně ne

10%

5%

6%

Celkem

100%

100%

100%

17% respondentů si myslí, že by měly být zařízení poskytující služby lidem bez domova umístěny spíše na okrajích měst. Téměř polovina dotazovaných respondentů je spíše přesvědčeno o umístění na okraje měst a obcí. Naopak 32% respondentů si to spíše nemyslí a 6% si to nemyslí rozhodně.

Graf č. 7: Postoj respondentů k pomoci. Kdo by se měl nejvíce angažovat v pomoci lidem bez domova?

Pomoc 30%

28% 26%

25% 20%

19%

28% 28% 27% 23% 23% 21% 18% 16% 16%

15%

15% 10%

5% 3%

5%

muži

3%3% 1%

ženy

0% stát, vláda, města, obce charitativní parlament organizace, spolky, církve

49

příbuzní

občané

sami lidé bez domova

Celkem

Relativně překvapivé zjištění bylo, že si celkem 26% respondentů myslí, že by se v pomoci lidem bez domova měl angažovat více stát,vláda a parlament. 23% by přenechalo větší zodpovědnost městům a obcím. 28% respondentů určilo jako vhodnou pomoc charitativní organizace, spolky a církve. Pouze 5% by přenechalo pomoc na příbuzných a 3% občanům. 16% respondentů je přesvědčeno, že by se lidé bez domova měli více angažovat sami.

Graf č. 8: Náhled respondentů na rizika spojovaná s bezdomovectvím. Jaké je podle Vás největší riziko bezdomovectví pro společnost?

Riziko bezdomovectví

19% 40%

9%

kriminalita zdravotní riziko 10%

nezaměstnanost

22%

ekonomické riziko jiné

Až 40% respondentů určilo jako největší riziko bezdomovectví kriminalitu. 22% zdravotní riziko, 10% nezaměstnanost a 9% ekonomické riziko. 19% respondentů by však určilo i jiná rizika.

50

Tabulka č. 6: Postoj respondentů k závažnosti bezdomovectví. Je bezdomovectví v dnešní společnosti závažný problém?

problém

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

53%

32%

36%

spíše ano

27%

47%

43%

spíše ne

18%

16%

16%

rozhodně ne

2%

3%

3%

nevím

0%

2%

1%

100%

100%

100%

Celkem

Zde je možné vidět podstatnější rozdíly mezi postoji mužů respondentů a žen respondentek. Více nežli polovina mužů respondentů si myslí, že je bezdomovectví závažný společenský problém. Taktéž je o tom přesvědčeno 32% respondentek. Téměř polovina respondentek si spíše myslí, že jde o závažný problém a 27% mužů respondentů je o tom spíše přesvědčeno taktéž. 18% respondentů a 16% respondentek si naopak spíše nemyslí, že by bezdomovectví bylo v dnešní společnosti závažným problémem. Pouhá 3% respondentek a 2% respondentů si to rozhodně nemyslí. 2% žen respondentek nezaujímají k této otázce jasné stanovisko.

Tabulka č. 7: Aktivní postoj. Přispěli byste žebrajícímu člověku na ulici?

příspěvek člověku na ulici

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

0%

1%

0%

spíše ano

55%

19%

26%

spíše ne

33%

64%

58%

rozhodně ne

12%

16%

15%

Celkem

100%

100%

100%

Zde jsem se zaměřila na aktivní postoj respondentů. Více nežli polovina mužů respondentů by spíše přispěla člověku žebrajícímu na ulici. Ženy respondentky by spíše přispěly z 19%. 64% respondentek by naopak spíše nepřispělo a taktéž by učinilo 33% mužů respondentů. Člověku na ulici by rozhodně nepřispělo 12% mužů respondentů a 16% žen respondentek. Více nežli polovina celkových respondentů by osobně člověku spíše nepřispěla. 51

Tabulka č. 8: Aktivní postoj. Byli byste ochotni finančně přispět organizaci, která poskytuje služby bezdomovcům?

příspěvek organizaci

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

1%

4%

3%

spíše ano

56%

48%

50%

spíše ne

28%

42%

39%

rozhodně ne

16%

6%

8%

Celkem

100%

100%

100%

Polovina dotazovaných respondentů by spíše přispěla organizaci poskytující služby lidem bez domova. Rozhodně si je tím jistá pouhá 3% respondentů. 39% respondentů by spíše nepřispělo a 8% by rozhodně nepřispělo organizaci. Téměř polovina žen respondentek tvrdí, že by spíše přispěla organizaci poskytující služby bezdomovcům, ovšem až 56% mužů by rovněž přispělo. Nedá se tedy jistě určit, zda by byli k příspěvku více ochotnější ženy či muži.

Tabulka č. 9: Osobní zkušenosti respondentů. Jaké máte osobní zkušenosti s bezdomovci?

osobní zkušenosti

muži

ženy

Celkem

rozhodně pozitivní

0%

0%

0%

spíše pozitivní

41%

14%

19%

spíše negativní

27%

54%

49%

rozhodně negativní

11%

21%

19%

žádnou

21%

11%

13%

Celkem

100%

100%

100%

Nikdo z dotazovaných respondentů nemohl své zkušenosti s bezdomovci označit za rozhodně pozitivní. Až 41% mužů respondentů však určilo své zkušenosti za spíše pozitivní. Ženy mají spíše pozitivní zkušenosti ze 14%. Celkové má 19% respondentů spíše pozitivní zkušenosti. Naopak téměř polovina respondentů své zkušenosti označuje jako spíše negativní (z toho 27% muži respondenti a 54% ženy respondentky). 19% respondentů má vyloženě negativní zkušenosti s bezdomovci (z toho 11% muži respondenti a 21% ženy respondentky). 13% respondentů nemá zkušenosti s bezdomovci žádné. 52

Tabulka č. 10: Obava respondentů. Máte strach z bezdomovců?

strach z bezdomovců

muži

ženy

Celkem

rozhodně ano

4%

18%

15%

spíše ano

22%

47%

42%

spíše ne

67%

28%

36%

rozhodně ne

7%

7%

7%

100%

100%

100%

Celkem

15% respondentů uvedlo, že mají z bezdomovců rozhodně strach. 42% uvedlo, že mají spíše strach a toto tvrzení uváděla téměř polovina žen respondentek. Muži respondenti se spíše bezdomovců spíše obávají ze 22%. Naopak 36% respondentů spíše nemá strach z bezdomovců. Zejména muži respondenti zastávají tento názor 67% a ženy respondentky z 28%. 7% respondentů určilo, že se bezdomovců rozhodně nijak neobávají.

53

3.5 Shrnutí průzkumu Velice mne překvapilo, kolik respondentů bylo ochotno, účastnit se mého průzkumu. Zastoupení žen respondentek bylo o poznání větší nežli zastoupení mužů respondentů. Tato skutečnost mne nijak nepřekvapila, jelikož u žen je známo, že jsou obvykle více přístupné sociální tématice. Respondenti obvykle odpovídali dle mého očekávání. Převážná většina z nich označila nezaměstnanost, ztrátu bydlení či závislosti jako nejčastější příčinu bezdomovectví. Málokdo určil opuštění institucí či rozpad rodiny. Respondenti si bezdomovectví evidentně stále spojují zejména s financemi, ale nenahlíží do hlubších souvislostí. Překvapil mne postoj respondentů ohledně pomoci. Značné procento z nich je přesvědčeno o nutné angažovanosti státu stejně tak jako o pomoci charitativních organizací. Myslím, že tento názor odporuje určitému stereotypu poukazujícímu na bezdomovectví jako na soukromou záležitost, která by neměla zatěžovat stát. Respondenti na jednu stranu nenahlíží na bezdomovce čistě negativně, ovšem jestliže by měli přímo přispět člověku bez domova, jsou nedůvěřiví. Své finance by raději svěřili organizacím zaručujícím pomoc. Jejich nedůvěra může vyplývat z osobních zkušeností i z přirozeného strachu.

54

4 Diskuze Téma bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení pro mne bylo výzvou. Jde o sociální fenomén, který by dozajista neměl být opomíjen a nad kterým je nutno hlouběji přemýšlet. Má práce poukazuje na osudy, prožívání a chování bezdomovců a přibližuje postoje veřejnosti vůči těmto jedincům. Informace

do

teoretických

kapitol

jsem

nejčastěji

čerpala

z publikace

Bezdomovectví extrémní vyloučení od Vlastimily a Ilji Hradeckých. Ukázalo se, že jde o cenný materiál, který se zaobírá mnoha aspekty spojovanými s bezdomovectvím. Dalším zdrojem mého čerpání se stala publikace Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie od PhDr. Markéty Štechové, PhDr. Mariny Kuprákové a JUDr. Bedřišky Kopoldové. Cenným informačním zdrojem pro mne byla publikace Definice a typologie bezdomovství již zmiňovaných autorů Vlastimily a Ilji Hradeckých. Sbírání informací do teoretické části práce pro mne nebylo nijak obtížné. Náročnější již bylo, potřebné informace utřídit a vytyčit podstatné body. O podobě praktické části jsem měla jistou představu již ve fázi příprav, ovšem teprve během samotné práce mě napadaly další podněty, které by bylo vhodné do práce vložit. Jasnou představu jsem měla pouze o dotazníku směřovanému laické veřejnosti. Zjišťování postojů veřejnosti z mého pohledu není zdaleka tak náročné, jako zjišťování informací přímo od lidí zasažených bezdomovectvím. Jsem přesvědčena, že dotazník dostatečně poukazuje na postoje poměrně široké skupiny respondentů. Výsledky průzkumu pro mne nebyly nijak výrazně překvapivé. Jako nejhodnotnější části práce, ze které jsem měla také největší obavy, hodnotím rozhovory s klienty. Přibližují jednak možné příčiny bezdomovectví ale také osobnost a uvažování lidí zasažených bezdomovectvím. Pro dostatečně vypovídající rozhovory bylo nutné vybrat jedince ochotné komunikovat a otevřeně mluvit o své situaci. Při výběru byl pro mě důležitý také zdravotní stav klientů a to zejména po stránce psychické. Jestliže by byl rozhovor veden např. s člověkem zasaženým psychiatrickým onemocněním, výsledky by mohly být velice zkreslené. Kontaktovala jsem Azylový dům Svaté Terezie, kde mi ochotně poskytli potřebné informace a umožnili mi kontakt přímo s několika klienty. Myslím, že informace zde získané, tvoří velice zajímavou část mé absolventské práce. Rozhovory s klienty Úřadu městské části Praha 8 pak umožňují porovnání s lidmi, kteří jsou bezdomovectvím ohroženi. Během komunikace s klienty 55

úřadu jsem měla možnost hovořit také se ženami, což mi umožnilo porovnat jejich jednání a prožívání v porovnání s muži. Délka rozhovorů se odvíjela od konkrétní osoby. Klienti azylového domu byly obecně více otevřenější a ochotnější mluvit i osobních záležitostech. Odpovědi klientů úřadu byly spíše stručné a neosobní. Jsem velice vděčná za možnost promluvit si s nimi. Jestliže je naším záměrem, dozvědět se více o bezdomovectví, je nutné, nedívat se na problematiku pouze očima veřejnosti ale přímo očima lidí bez domova. Právě oni nám mohou poskytnou ty nejcennější informace a umožnit nám vytvořit si vlastní náhled. Během sepisování mé práce jsem byla mnohokrát nucena přemýšlet o lidech, se kterými jsem měla možnost mluvit. Není možné na ně nahlížet čistě pozitivně či negativně. Člověk má na jednu stranu tendenci soucítit s nimi. Na druhou stranu je ale dobré uvědomit si, že ne vždy jde o jedince, zasažené křivdou či nespravedlností. Řada z nich má tendenci manipulovat a upřímnost není jejich silnou stránkou. Již proto nelze získané informace brát jako čistou pravdu ale spíše jako teorii. Osobně jsem se snažila, nahlížet na problematiku neutrálně bez jakéhokoliv zavrhování či soucitu. Čistou pravdu znají pouze ti, kterých se situace bezdomovectví týká.

56

Závěr Jako téma mé absolventské práce jsem si vybrala Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení. Bezdomovectví je jev, který je v dnešní společnosti běžný a zasahuje do života mnoha lidí. Může být způsobeno řadou negativních faktorů, které si laická veřejnost mnohdy nepřipouští. Popisuji skupinu vyčleněných jedinců, na kterou společnost mnohdy nahlíží značně stereotypně. Hlavním cílem mé práce bylo posoudit prožívání a chování lidí bez domova nejen k sobě, ale i ke svému okolí. Dále jsem zjišťovala pohled laické veřejnosti vůči těmto lidem. Mé obavy z počátku směřovaly zejména k posouzení chování sociálně vyloučených jedinců. Obávala jsem se zejména osobního kontaktu s nimi a také, zda získané informace budou dostatečně poukazovat na jejich sociální situaci. V teoretické

části

práce

popisuji

základní

terminologii

spojovanou

s bezdomovectvím, historii bezdomovectví, formy, příčiny, zdravotní stav, kriminalitu, nejvíce ohrožené jedince a formy pomoci. Dále je tato část doplněna o konkrétní kazuistiky (viz. příloha č. 5 - Kazuistiky Úřadu městské části Praha 8 ), které poukazují na materiální příčiny bezdomovectví a popisují příběhy klientů vyloučených ze společnosti. Domnívám se, že se mi v teoretických kapitolách podařilo díky kvalitním zdrojům vystihnout podstatné faktory spojované s bezdomovectvím. Praktickou část práce jsem rozdělila do několika částí. První a dle mého názoru velice zajímavá část, obsahuje rozhovory s lidmi přímo zasaženými bezdomovectvím či s lidmi, kteří jsou tímto jevem ohroženi. Jako hodnotné považuji rozhovory pořízené v Azylovém domě Svaté Terezie. Díky vstřícnosti sociální pracovnice i dotazovaných klientů se mi podařilo sesbírat zajímavé informace, které poukazují na možné spouštěče bezdomovectví. Rovněž také do jisté míry přibližují chování a osobnost klientů azylového domu. Dále jsem se pro porovnání zaměřila na jedince, kteří ještě nejsou přímo zasaženi bezdomovetvím, ale jsou jím ohroženi. Mezi tyto jedince spadají klienti Úřadu městské části Prahy 8. Přestože rozhovory s nimi zdaleka nebyly tak obsáhlé, jsem přesvědčena, že výrazně poukazují na uvažování klientů úřadu. Postoj laické veřejnosti jsem zjišťovala pomocí dotazníku, který obsahoval 18 uzavřených otázek. Velice mne překvapila ochota dotazovaných respondentů. Na mé dotazy odpovědělo celkem 112 respondentů odlišného vzdělání i věkové kategorie. 57

Výsledek průzkumu je dle mého názoru dostatečně vypovídající. Dokazuje, že je tématika bezdomovectví dostatečně atraktivní pro širší okruh respondentů. Respondenti mají tendence nahlížet na určité faktory dle zajetých stereotypů, což není nijak překvapivé, jestliže o tomto tématu nemají hlubší povědomí. Z průzkumu rovněž vyplývá ochota pomoci a nutnost přenést určitou část odpovědnosti na stát. Je dobré vědět, že lidé dnes vnímají bezdomovectví jako závažný problém, na jehož řešení by se mělo podílet více subjektů. Jsem přesvědčena, že by se lidé měli s tímto fenoménem seznámit více do hloubky, aby si uvědomili, jak křehká je hranice našich jistot.

58

Bibliografie Monografie

1. HRADECKÁ, V. a HRADECKÝ, I. Bezdomovství – extrémní vyloučení.1.vyd. Praha : Naděje, občanské sdružení, 1996. 85 s. ISBN 80902292-0-4

2. HRADECKÝ, I. Definice a typologie bezdomovství. 1.vyd. Praha : Naděje, o.s., 2007. 52. s ISBN 978-80-86451-13-8

3. KOLEKTIV AUTORŮ. Návrh udržitelného rozvoje sociálních služeb pro bezdomovce. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 104. s ISBN 97880- 247-2348-8

4. ŠTECHOVÁ, M. a LUPTÁKOVÁ, M. a KOPOLDOVÁ, B. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. 1.vyd. Praha : Institut pro kriminologii asociální prevenci, 2008. 111. s ISBN 978-80-7338-069-4

5. ŠUPKOVÁ, D. Zdravotní péče o bezdomovce v ČR. 1.vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2007. 64. s ISBN 978-80-247-2245-0

Internetové zdroje

1. Armáda spásy. Historie a pomoc cílovým skupinám. [online]. 2006. [cit. 2011-02-11]. Dostupný z WWW: http://www.armadaspasy.cz/staticke.php?wh=kdo_jsme

2. Azylové domy. Azylový dům pro muže. [online]. 2010. [cit. 2011-02-19]. Dostupný z WWW: http://www.azylkm.cz/sluzby/azylovy-dum/

59

3. Azylové domy. Azylový dům pro ženy. [online]. 2011. [cit. 2011-02-19]. Dostupný z WWW: http://azylovydum.sweb.cz/

4. Bezdomovci a bezdomovectví. Definice bezdomovce a bezdomovectví. [online]. 2011. [cit. 2010-12-03]. Dostupný z WWW: http://www.bezdomovci.estranky.cz/clanky/definice-bezdomovectvi.html

5. Český červený kříž. Činnosti Českého červeného kříže. [online]. 2009. [cit.2011-02-11]. Dostupný z WWW: http://www.cervenykriz.eu/cz/cinnost.aspx

6. Domy na půli cesty. Definice Domu na půli cesty. [online]. 2010. [cit. 201102-17]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_na_p%C5%AFli_cesty

7. Dům otevřených možností. Cílová skupina a služby pro klienty. [online]. 2009. [cit. 2011-02-11]. Dostupný z WWW: http://dom-os.cz/?sid=5&cid=2/

8. Existenční minimum. Definice životního minima. [online]. 2011. [cit. 201101-14]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/zivotni_min

9. Hmotná nouze. Definice hmotné nouze. [online]. 2011. [cit. 2011-01-14]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/obecne

10. Nový prostor. Street-paper. [online]. 2010. [cit. 2011-02-11]. Dostupný z WWW: http://novyprostor.cz/socialni-sluzba-street-paper-praha.html

60

11. Občanské sdružení Naděje. Integrační program s lidmi bez domova. [online]. 2010. [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: http://www.nadeje.cz/index.php?q=node/127

12. Podporované bydlení. Cílová skupina podporovaného bydlení. [online]. 2000. [cit. 2011-02-13]. Dostupný z WWW: http://www.obce.cz/mmr/vestniky/vestnik00-04/0004v02.htm

13. Sociální kurátoři. Práce sociálního kurátora. [online]. 2010. [cit. 2011-0214]. Dostupný z WWW: http://www.socialni-vylouceni.cz/?bcoid=376

14. Společnou cestou. Cílová skupina a služby. [online]. 2008. [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: http://www.spolcest.cz/azylove-ubytovani/pro-zajemce/

15. Squatting. Definice squattingu. [online]. 2011. [cit. 2010-12-03]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Squatting

16. Streetwork. Kdo je streetworker. [online]. 2006. [cit. 2011-02-13]. Dostupný z WWW: http://www.streetwork.cz/index.php?id=184&option=com_content&task=vi ew

17.Zdravotní stav bezdomovců. Duševní nemoci a bezdomovectví. [online]. 2010. [cit. 2011-01-10]. Dostupný z WWW: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php?itemid=10881

18.Životní minimum. Definice životního minima. [online]. 2011. [cit. 2011-0114]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/zivotni_min

61

Summary Homelessness as the Form of Social Exclusion The main aim of my assignment is to bring information about the perception and the behavior of homeless people and the general public view towards them. Homelessness is the term which is very common in society today. It occurs everywhere in the world and affects many people. It can be caused by many negative factors which essentially affect our lives. Homelessness was hidden in the society in the past. It became much more visible after the Velvet revolution in 1989. It is a typical part of each modern society unfortunately. There is described a group of people which is excluded from the common society and is usually known as a group of invisible or unwanted individuals. There has been one typical and obsolete opinion in modern society about homeless people. The general public is convinced that homeless people are excluded from society because they are just lazy and refuse to work. Many people think that they don’t deserve any kind of help or compassion. According to the public opinion they are just drunken individuals with a wine bottle in hand. In the theoretical part is described some basic terminology connected with homelessness (homeless person, homelessness, social exclusion), some historical context associated with homelessness in the Czech Republic, the forms and causes of homelessness, criminality and health condition of homeless people, personality of homeless people, differences between male and female homelessness and organization of help. The practical part of my assignment is divided into several parts. In the first part attention is focused on the issue of homelessness through the eyes of the general public. There are results of questionnaires filled by more than 100 respondents of different gender, age and education. Results are expressed as a percentage and show a slightly stereotypical view of respondents to the issue of homelessness. They have prejudices but willing to help. The practical part of my assignment is also aimed at case histories of people affected by social exclusion and homelessness. These case histories are selected from the municipal office of Prague.

62

Practical part also contains interviews with some people suffered by social exclusion or by real homelessness. Some of them are the temporary clients of a shelter house in Prague and the others are the clients of municipal office in Prague. Interviews show some differences among shelter clients and clients of municipal office. The main aim of the assignment was met. Key words: The homeless person, homelessness, poverty, social exclusion, social work, non-governmental organization, health condition, criminality, personality

63

Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 – Dotazník Příloha č. 2 – Soubor otázek pro rozhovor s klienty Azylového domu Svaté Terezie Příloha č. 3 – Soubor otázek pro rozhovor s klienty (jednotlivci) Úřadu městské části Praha 8 Příloha č. 4 – Soubor otázek pro rozhovor s klienty (rodinou) Úřadu městské části Praha 8 Příloha č. 5 – Kazuistiky Úřadu městské části Praha 8, oddělení sociální prevence

64

Příloha č. 1:

Dotazník

Autor dotazníku: Eliška Vrbková, studentka 3. ročníku oboru sociální práce VOŠ Čelákovice

Dotazník je součástí absolventské práce na téma: Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení. Získaná data byla použita jako zdroj k vypracování absolventské práce.

Dobrý den. Jsem studentka Vyšší odborné školy MILLS, Čelákovice. Provádím průzkum, kde zjišťuji postoj laické veřejnosti k bezdomovectví. Ráda bych Vás proto požádala o vyplnění dotazníku vztahujícího se k této problematice.

Dotazník je anonymní.

Neexistují žádné dobré či špatné odpovědi.

Délka vyplňování dotazníku nepřesáhne 10 minut.

Děkuji za Váš čas.

Vámi zvolenou odpověď prosím zakroužkujte. Vždy je možné označit pouze jednu odpověď.

1. Definujte pojem bezdomovec a) osoba společensky nepřizpůsobivá b) osoba která se nezdržuje ve svém trvalém bydlišti c) osoba nemající domov d) osoba nemající domov či žijící v nejistých a nepřiměřených podmínkách

65

příloha č. 1 - pokračování

2. Jaká je podle Vás nejčastější příčina bezdomovectví? a) ztráta zaměstnání či bydlení b) závažný zdravotní stav c) závislost ( alkohol, drogy, gamblerství ) d) rozpad rodiny (např. rozvod) e) ohrožující rodinné prostředí (např. domácí násilí, sexuální zneužívání, zanedbávání) f) opuštění vězení či dětského domova g) stáří h) neochota pracovat i) dobrovolné rozhodnutí j) jiné

3. Mezi bezdomovci jsou více zastoupeni: a) muži b) ženy c) děti

4. Do jaké věkové kategorie podle Vás nejčastěji spadají bezdomovci? a) 20 – 35 let b) 35 – 50 let c) 50 – 65 let d) 65 let a více

5. Jaké mají podle Vás bezdomovci nejčastější vzdělání? a) nedokončené základní vzdělání b) základní c) střední bez maturity d) střední s maturitou e) vyšší odborné f) vysokoškolské 66

příloha č. 1 - pokračování

6. Bezdomovci se potýkají se závislostmi ( alkohol, drogy, gamblerství ) ve větší míře nežli ostatní občané. a) rozhodně souhlasím b) spíše souhlasím c) spíše nesouhlasím d) rozhodně nesouhlasím e) ani souhlasím ani nesouhlasím

7. Je podle Vás v České Republice dostatek organizací zabývajících se problematikou bezdomovectví? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nevím

8. Měly by být zařízení poskytující služby bezdomovcům umístěny spíše na okrajích měst a obcí ? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

9. Kdo by se měl nejvíce angažovat v pomoci lidem bez domova? a) stát, vláda, parlament b) obce c) charitativní organizace, spolky, církve d) příbuzní e) občané f) sami lidé bez domova 67

příloha č. 1 - pokračování

10. Jaké je podle Vás největší riziko bezdomovectví pro společnost? a) kriminalita b) zdravotní riziko c) nezaměstnanost d) ekonomické riziko e) jiné

11. Je bezdomovectví v dnešní společnosti závažný problém? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

12. Přispěli byste žebrajícímu člověku na ulici? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

13. Byli byste ochotni finančně přispět organizaci, která poskytuje služby bezdomovcům? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

14. Jaké máte osobní zkušenosti s bezdomovci? a) rozhodně pozitivní b) spíše pozitivní c) spíše negativní d) rozhodně negativní e) žádnou 68

příloha č. 1 - pokračování

15. Máte strach z bezdomovců? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

16. Jste ve věkové kategorii: a) do 20 let b) 20 – 35 let c) 35 – 50 let d) 50 – 65 let

17. Jaké je Vaše vzdělání? a) základní b) vyučen/a c) střední s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

18. Jste: a) muž b) žena

69

Příloha č. 2

Soubor otázek pro rozhovor s klienty Azylového domu Svaté Terezie

1. Kolik je Vám let? 2. Kde jste se narodil? 3. Jaké je Vaše vzdělání? 4. Co mi můžete říci o svém dětství? 5. Máte rodinu? Můžete mi o ní říci něco bližšího? 6. Jaká práce Vás v životě nejvíce těšila a jaká Vám naopak byla nepříjemná? 7. Máte nyní nějakou možnost přivýdělku? Jestliže ano, jakou? 8. Jaké máte zkušenosti s životem na ulici? 9. Na koho jste poprvé obrátil při hledání pomoci? 10. Jaký máte vztah k pracovníkům či službám azylového domu? 11. S čím jste v azylovém domě spokojený a s čím jste naopak spíše nespokojený? 12. Užíval jste někdy v minulosti návykové látky? Jestliže ano, jaké? 13. Byl jste někdy ve výkonu trestu? 14. Na co jste ve svém životě pyšný? 15. Je něco, co byste udělal v životě jinak?

70

Příloha č. 3

Soubor otázek pro rozhovor s klienty Úřadu městské části Praha 8 - jednotlivci

1. Kolik je Vám let? 2. Kde jste se narodil/a? 3. Jaké je Vaše vzdělání? 4. Kde momentálně žijete? 5. Máte rodinu? Můžete mi o ní říci něco bližšího? 6. Jak dlouho využíváte služeb Úřadu městské části Praha 8? 7. Z jakého důvodu jste začal/a navštěvovat UMČP8? 8. Jaké bylo v minulosti Vaše zaměstnání? 9. Jste nyní zaměstnán/a? 10. Jste registrován/a na Úřadě práce? 11. Jestliže ano, jaké služby jste zde využil/a? 12. Jak si nyní přivyděláváte? 13. Jaké pobíráte sociální dávky? 14. Jak dlouho již pobíráte sociální dávky? 15. Měla jste v minulosti či nyní nějaké zdravotní problémy? 16. Jak jste spokojeni se službami či pracovníky úřadu?

71

Příloha č. 4

Soubor otázek pro rozhovor s klienty Úřadu městské části Praha 8 – rodina

1. Kolik členů má Vaše rodina? Můžete mi o ní říci něco bližšího (např. věk dětí, vzdělání, práce, zdravotní stav, zájmy aj.) 2. Kde momentálně žijete? 3. Jak dlouho již využíváte služeb Úřadu městské části Praha 8? 4. Z jakého důvodu jste začali navštěvovat úřad? 5. Máte nyní zaměstnání? Jestliže ano, jaké? 6. Jste registrováni na Úřadě práce? Jestliže jste, jaké služby jste zde prozatím využili? 7. Máte nyní možnost nějakého přivýdělku? 8. Jaké pobíráte sociální dávky? 9. Jak dlouho přibližně pobíráte sociální dávky? 10. Jak jste spokojeni se službami či pracovníky úřadu?

72

Příloha č. 5

Kazuistiky Úřadu městské části Praha 8, oddělení sociální prevence

Paní D.S. Paní D.S. se narodila roku 1955 v Praze. V době registrace na úřadě byla v rozvodovém řízení. Její manžel byl také sociálně znevýhodněn. Paní D.S. jej obviňovala z domácího násilí a vydírání. Měla dvě dcery z níž první jí byla odebrána do pěstounské péče z důvodu neplacení výživného. Starší syn byl v době registrace na vojně a blíže se nestýkali. Paní D.S. disponovala pouze základním vzděláním. V době docházení na úřad nebyla již 15 let pracovně aktivní a žila z dávek hmotné nouze či pomoci okolí. Psychicky stav paní D.S. byl značně narušen již od dětských let. Byla velmi nesamostatná a nespolehlivá a to jak ve schopnosti zařídit si osobní doklady i v dodržování pravidel. Stávala se tak obětí zneužívání. Vlastnila občanský průkaz, který byl v době registrace již neplatný. Rovněž postrádala rodný list a kartičku pojištěnce. Před registrací bydlela v obecním bytě, který byl nezákonně obsazen a vrácen majiteli. Poté bydlela u známých nebo využívala služeb občanského sdružení Naděje. Po nějaké době se ale vždy vrátila na ulici. Paní D.S. si podala žádost o obecní byt a byla zařazena do pořadníku. Paní D.S. se potýkala se závislostí na alkoholu, díky které byla hospitalizována. Byla také silnou kuřačkou. Trpěla paranoidními stavy a nedůvěrou v okolí. Zoufalá situace ji v roce nakonec přivedla až k sebevraždě oběšením.

Paní B Paní B byla důchodkyně narozená v roce 1940. Narodila se na Slovensku, ale od dětství žila v České Republice. Byla dvakrát rozvedená a s prvním manželem, který byl sociálně slabý, měla 4 děti. Manžel zemřel na předávkování a paní D se opět vdala. Z druhého manželství měla dceru. Měla bratra, který žil rovněž ze sociálních dávek. Blíže se nestýkali. Paní D pobírala existenční minimum a byla vedená na úřadě práce. Neměla vyřešené občanství, jelikož nevlastnila rodný list. Vystudovala základní školu. Dříve pracovala v černé kuchyni jako pomocná síla, ovšem o práci přišla. Od té doby žila ze sociálních dávek. 73

Bydlení paní B bylo problematické. S bývalým manželem vyměnili byt s jistým panem M, který využil jejich negramotnosti a nechal je podepsat nevýhodnou smlouvu. Manželé tak byli nuceni žít v bytě, kde byly nepříznivé podmínky. Soudní řízení s panem M bylo kvůli úmrtí zastaveno. Manželé pak žili odděleně. Paní B pobývala s dcerou v bytě určeném k demolici. Zažádala si o sociální byt, ovšem nebyl jí přidělen. Byla ochotna přijmout pomoc pouze od Červeného kříže. Bydlení v domově důchodců také razantně odmítala. Podala si žádost o bydlení v domově s pečovatelskou službou, která byla ovšem z důvodu jejího zdravotního stavu zamítnuta. Vůči pracovníkům byla paní B mnohdy velice arogantní a odmítala se podílet na řešení své situace. Trpěla depresemi, díky kterým byla také dříve několikrát léčena na psychiatrické klinice. Rovněž často požadovala odškodnění pro politické vězně z druhé světové války. Vzhledem k nepřehledným historickým skutečnostem ji nebylo odškodnění přiznáno. Po dlouhých průtazích se paní B podařilo obstarat rodný list a bylo jí uděleno státní občanství. Její dcera byla prohlášena za nezvěstnou a paní B s ní přerušila kontakt. Situace v oblasti bydlení byla až do její smrti v roce 2008 velmi nestálá.

Pan V. D. Pan V.D. se narodil roku 1965 na Slovensku. Byl ženatý, ale s ženou se nestýkal. Pobíral dávky mimořádné okamžité pomoci a invalidní důchod. Neměl registrované trvalé bydliště a přebýval u svého otce, známých či na ubytovnách. Vystudoval pouze 4. třídy základní školy speciální a jeho inteligenční schopnosti byly na úrovni mentální retardace. Již od dětství trpěl epilepsií a propadal záchvatům. Dlouhá léta byl hospitalizován na psychiatrii. Pobíral částečný invalidní důchod, ale ten mu byl, z důvodu nedostavení se k lékařské posudkové komisi, pozastaven. Pan V.D. tato skutečnost značně zasáhla a později odmítal spolupracovat i s lékaři. Ztratil zájem o možnost hledání potencionálního zaměstnání a rozhodl se pobírat pouze sociální dávky. Přes úřad městské části podal odvolání ohledně pozastavení invalidního důchodu, které však bylo zamítnuto z důvodu nezájmu na spolupráci s lékaři. V roce 2005 nastoupil pan V.D. k výkonu trestu odnětí svobody v délce 2 roky, kde se značně zadlužil. Založil si splátkový kalendář, který měl pokrýt výdaje za trestní řízení a výkon trestu. Pan V.D. ovšem dluh nemohl splácet a nakonec mu byl dluh prominut. Bylo přihlédnuto k jeho zdravotnímu stavu a sociální situaci.

74

Po návratu z výkonu trestu žil nějaký čas v bytě společně rodiči. Ti po něm požadovali poplatky za nájem, které nemohl splácet. Po nějaké době se rodiče pana V. D. přestěhovali a již neměli zájem na tom, aby syn žil s nimi. Pan V. D byl tak odkázán sám na sebe a přebýval zejména na ulici, případně u známých. V nepříznivé sociální situaci si pan V. D. podal žádost o bydlení v Domově s pečovatelskou službou. Pan V.D. byl společně s panem F obviněn z ublížení za zdraví s následkem smrti. Byl odsouzen na 6 let odnětí svobody nepodmíněně ve věznici s dozorem. Při bližším zkoumání případu se však vyskytly podstatné rozpory ohledně důkazů. Rovněž se přihlédlo k zdravotnímu stavu (mentální retardace, epilepsie) pana V.D., který byl v danou chvíli posilněn alkoholem. Rozsudek byl zrušen a pan V.D. byl nakonec svěřen pod dohled probačního úředníka. Zemřel v roce 2007 ve Fakultní nemocnici na Bulovce.

75