Masarykova Univerzita v Brně Právnická fakulta Obor: Právo a mezinárodní obchod
Bakalářská práce
Financování mezinárodního obchodu využitím faktoringu
Vypracovala:
Dagmar Zelená
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Jiří Valdhans
Prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Financování mezinárodního obchodu využitím faktoringu“ jsem vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Kroměříži dne 1. dubna 2009 Podpis
2
Obsah ÚVOD..................................................................................................................................................................... 4 1
METODY FINANCOVÁNÍ MEZINÁRODNÍHO OBCHODU ............................................................. 5 1.1 DRUHY ÚVĚRŮ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ........................................................................................ 5 1.1.1 Dodavatelský úvěr ........................................................................................................................... 5 1.1.2 Bankovní úvěr.................................................................................................................................. 6 1.1.3 Úvěr poskytnutý odběratelem.......................................................................................................... 6 1.1.4 Úvěr vládní...................................................................................................................................... 6 1.1.5 Úvěry mezinárodních organizací .................................................................................................... 7 1.1.6 Metody krátkodobého financování .................................................................................................. 7 1.1.7 Metody střednědobého a dlouhodobého financování...................................................................... 7
2
FAKTORING .............................................................................................................................................. 8 2.1 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.3 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5
3
PRÁVNÍ ÚPRAVA FAKTORINGU V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ............................................ 23 3.1 3.1.1 3.2 3.3 3.4
4
CHARAKTERISTIKA FAKTORINGU.......................................................................................................... 8 DRUHY FAKTORINGU ............................................................................................................................ 9 Dělení podle země dodavatele a země odběratele ......................................................................... 10 Dělení faktoringu z hlediska převzetí úvěrového rizika................................................................. 15 Další typy dělení............................................................................................................................ 16 FUNKCE FAKTORINGU ......................................................................................................................... 17 Funkce financování ....................................................................................................................... 17 Správa pohledávek ........................................................................................................................ 17 Funkce informační ........................................................................................................................ 17 Posílení konkurenceschopnosti ..................................................................................................... 18 ZHODNOCENÍ FAKTORINGU ................................................................................................................. 18 Výhody pro dodavatele.................................................................................................................. 18 Výhody pro odběratele .................................................................................................................. 19 Nevýhody faktoringu ..................................................................................................................... 19 Náklady faktoringu........................................................................................................................ 20 Srovnání faktoringu s vybranými produkty na bankovním/finančním trhu ................................... 21 ÚMLUVA UNIDROIT O MEZINÁRODNÍM FAKTORINGU ...................................................................... 24 Práva a povinnosti stran faktoringové smlouvy ............................................................................ 25 ÚMLUVA OSN O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ......................................... 25 GENERAL RULES FOR INTERNATIONAL FACTORIG .............................................................................. 27 MEZINÁRODNÍ ŘETĚZCE...................................................................................................................... 28
FAKTORING V ČR.................................................................................................................................. 30 4.1
PRÁVNÍ ÚPRAVA FAKTORINGU V ČR .................................................................................................. 31
ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 33 RESUMÉ ...............................................................................................................................................................34 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ.................................................................................................................35
3
Úvod Česká republika je z hlediska své velikosti a dostupnosti zdrojů předurčena k nucené závislosti na ostatních ekonomikách. Produkce domácích firem není schopná plně pokrýt potřeby domácího průmyslu a při současném tempu technologických inovací ani zcela uspokojit poptávku po zbožích a službách. Z toho pramení nejen nutnost zapojení naší ekonomiky do mezinárodního obchodu. Vstupem České republiky do EU se otevřel pro české podniky obrovský trh s více než 450 miliony obyvatel, trh se stabilním právním prostředím a dobře fungujícím ekonomickým zázemím. Aby byla firma v takovémto prostředí úspěšná, je nutné vypracovat strategii jejích mezinárodních aktivit, mimo jiné je také důležité zvolit, jakou metodou bude svůj obchod financovat. V současných podmínkách na mezinárodních trzích spočívá tíha financování obvykle na exportérovi a vzhledem k tomu, že je Česká republika poměrně silně proexportně orientována, je přínosné seznámit se s možnostmi a druhy financování mezinárodního obchodu. Cílem mé práce je popsat způsoby financování mezinárodního obchodu se zaměřením na faktoring, popsat jeho výhody a nevýhody a to, zda a případně jak je legislativně upraven v České republice a jak na mezinárodním poli. Faktoring jsem si vybrala především proto, že je u nás, jako alternativní způsob financování, stále ještě málo využíván a jedním z důvodů, proč tomu tak je, je malé povědomí mezi podnikateli. Čerpala jsem především z ekonomické literatury, právních dokumentů, internetových zdrojů a materiálů českých i zahraničních faktoringových společností a při psaní bakalářské práce jsem aplikovala metody deskriptivní, analytické, a komparativní. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole jsem zmapovala a zevrubně popsala metody financování mezinárodního obchodu. V druhé kapitole se věnuji faktoringu, jeho druhům, funkcím, výhodám a nevýhodám. Ve třetí kapitole jsem se snažila vystihnout nejdůležitější právní dokumenty v oblasti faktoringu na mezinárodní úrovni a závěrečná stať popisuje ekonomickou a právní situaci v České republice.
4
1
Metody financování mezinárodního obchodu
Mezinárodní obchod vyžaduje kromě jiného také zajištění financování mezinárodních obchodních operací. Můžeme říci, že financovat mezinárodní obchod je pro všechny subjekty finančně náročnější, než je tomu u tuzemského obchodu. Tento fakt je dán především geografickou vzdáleností mezi místem výroby a spotřeby, velkou konkurencí, rozdílnými obchodními zvyklostmi a prostředím, v nichž obchodní partneři působí a také větší rizikovostí mezinárodních vztahů oproti vztahům vnitřním. Pro firmu je tedy důležité kvalifikovaně se rozhodnout, jak získá finanční prostředky nezbytné nejen pro zajištění obchodní transakce, ale i pro financování činností, které s obchodem souvisejí (reklama, garance, distribuce atd.). Při rozhodování vycházejí podniky z vlastní finanční situace, přihlížejí k finančním možnostem obchodního partnera, zohledňují situaci na mezinárodním trhu a hodnotí metody financování konkurenčních firem.1 Financování mezinárodního obchodu je běžně prováděno především bankami, ale dnes už také specializovanými finančními institucemi, které přinášejí do mezinárodního obchodu nové přístupy a možnosti.
1.1 Druhy úvěrů v mezinárodním obchodě Pro převážnou většinu firem je dnes prakticky nemožné zahájit svou obchodní činnost pouze z vlastních finančních prostředků, cizí zdroje jsou tak nutností k tomu, aby se firma rozvinula a začala profitovat. Úvěry v jakékoliv podobě jsou většinou prvním cizím zdrojem, které podnikatelské subjekty využívají.
1.1.1 Dodavatelský úvěr Podstatou dodavatelského úvěru je odložení splatnosti faktury za dodané zboží či služby na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Dochází tak k určité časové prodlevě mezi dodáním zboží či služby a jeho úhradou, což umožňuje odběrateli po určitou dobu disponovat současně finančními prostředky i koupeným zbožím. U krátkodobých úvěrů, kdy se odložená doba splatnosti pohybuje okolo 30 – 90 dní, si exportér započítává úrok přímo do ceny zboží. V případě, že odběratel zaplatí v dřívějším termínu, může mu být poskytnuta sleva. Tento 1
Dle Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s., 2003
5
druh úvěru poskytují dodavatelé především v rámci obchodního styku s odběrateli z ekonomicky vyspělých zemí, a to v dlouhodobých vztazích či ve vztazích s všeobecně známými firmami.
1.1.2 Bankovní úvěr Podstatným rozdílem mezi bankovním a dodavatelským úvěrem je fakt, že při bankovním úvěru se jedná o čistě finanční vztah, jenž není nijak vázán na dodávku zboží či služeb. Podmínky úvěru a podmínky vývozního kontraktu jsou tak sjednány ve zcela samostatných smluvních ujednáních. Nepopiratelnou výhodou pro dodavatele je, že se dlužník nemůže vyhýbat splacení svých závazků s tím, že uplatní námitky pro neplnění smlouvy. Tento typ úvěru je velmi žádaným a často využívaným prostředkem financování obchodní činnosti, neboť jeho náklady spočívají pouze v úrocích. Na druhé straně není vždy jednoduché tento typ úvěru získat, neboť banky jsou obezřetné a musí nejprve prověřit bonitu klienta, což může být někdy velmi složitý a dlouhodobý proces.
1.1.3 Úvěr poskytnutý odběratelem V současných tržních podmínkách se s tímto druhem úvěrování setkáme v obchodní praxi jen výjimečně, neboť odběratelé si mohou vybírat nejen dodavatele, ale také finanční podmínky, za nichž jsou ochotni obchod uskutečnit. Častější než úplná platba předem je platba částečná, tzv. akontace, jež se používá zejména při hodnotných dodávkách na zakázku nebo při dodávkách investičních celků.
1.1.4 Úvěr vládní Tyto úvěry poskytují většinou vlády vyspělých zemí vládám či veřejným institucím rozvojových zemí na základě dohody o hospodářské spolupráci. V této dohodě je zpravidla sjednána výše a splatnost úvěru, výš úroků, měna a další podmínky, za kterých je úvěr poskytován. Tento úvěr je často poskytován z politických důvodů a zároveň podporuje export v zemi poskytovatele a pro odběratele bývá daleko výhodnější než ostatní druhy úvěrů.
6
1.1.5 Úvěry mezinárodních organizací Velký význam mají tyto úvěry především pro financování hospodářské pomoci rozvojovým zemím, například v oblasti dopravy, energetiky, zemědělství, ekologie apod. Nejvýznamnějšími organizacemi, které je poskytují, jsou Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj a její dceřiné organizace IDA a IFC. Úvěry jsou často dlouhodobé s nízkým úrokovým zatížením, některé jsou poskytovány téměř bezúročně.
1.1.6 Metody krátkodobého financování Metody krátkodobého financování mezinárodních obchodních transakcí jsou podobné jako u vnitrostátního obchodování. Kontokorentní úvěr – poskytuje banka a umožňuje, aby klient inkasoval peněžní prostředky do předem sjednané výše debetu. Eskont směnek – provádí banka formou odkupu směnek před jejich splatností. Dokumentární akreditiv – je písemný závazek banky vůči dodavateli zaplatit určitou peněžní částku v případě daných podmínek stanovených kupujícím. Faktoring – se používá v mezinárodním i tuzemském obchodu. Této metodě financování se budu podrobněji věnovat dále.
1.1.7 Metody střednědobého a dlouhodobého financování Forfaiting – lze charakterizovat jako odkup střednědobých či dlouhodobých, zajištěných pohledávek bankou či specializovanou finanční institucí. Jelikož odkupující subjekt přebírá rizika spojená s úvěrem, zkoumá před uzavřením smlouvy všechny relevantní okolnosti. Leasing - je metoda financování , kdy uživatel získává právo užívat zboží (např.stroje a zařízení, dopravní prostředky a nemovitosti ) za pevně stanovený poplatek a na předem určené období. Střednědobé a dlouhodobé půjčky na trhu – jsou poskytovány především velkým firmám s dobrým jménem a postavením na trhu při vývozu investičních celků, stavebních prací a služeb. Projektové financování – je metoda, která umožňuje realizaci velkých infrastrukturních projektů (v energetice, těžbě surovin, při výstavbě ropovodů, dálnic apod.) na základě získávání finančních prostředků z různých, převážně soukromých, zdrojů.
7
2 Faktoring Prodej dluhů je staré jako obchod sám, tvrdí Freddy Salinger.2 Vznik faktoringu můžeme v jistém smyslu historicky zařadit již do období antiky (ekonomové zabývající se historií nalézají jeho počátky již před 5000 lety ve staré Babylónii), počátky moderního faktoringu však
sahají
teprve
do
19.
století.
Zemí
nejvíce
spojovanou
s faktoringovým obchodem jsou USA. Ve Velké Británii se faktoring rozvinul ze dvou pramenů, a to činností obchodníků Spojených států amerických a bank kontinentální Evropy.3 Zpočátku se jednalo pouze o domácí faktoring, rozvoj mezinárodního faktoringu můžeme datovat do období po druhé světové válce.
2.1 Charakteristika faktoringu „Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí dodavatelského úvěru s nízký stupněm zajištění.“4 Z právního a účetního hlediska je faktoring služba postavená na postoupení pohledávek. Pohledávky klienta jsou poskytovány faktoringové společnosti, čímž dochází k zásadní změně věřitele. Faktoringová společnost se tak stává novým a výhradním majitelem pohledávky včetně jejího příslušenství. Pohledávky jsou financovány na základě posouzení své celkové kvality a možných rizik ve vztahu k jednotlivým odběratelům Po prověření bonity prodávajícího (klienta) a kupujícího uzavře faktor s klientem smlouvu. Ve smlouvě se klient zavazuje, že veškeré pohledávky vznikající za odběrateli bude postupovat faktoringové společnosti. Ta naopak potvrzuje, že na postoupené pohledávky poskytne klientovi zálohy v dojednané výši (cca 60 až 90 % z hodnoty pohledávky, dle celkové kvality a možných rizik ve vztahu k odběrateli) bezprostředně po převzetí příslušných faktur a současně se postará o jejich inkaso. Po úhradě pohledávek odběratelem na účet faktora, převádí faktoringová společnost klientovi i doplatky postoupených pohledávek ponížené o finanční náklady. Vůči odběratelům vystupuje jako jejich nový věřitel a při nedodržení lhůty splatnosti zajišťuje upomínání a případný další postup až po soudní vymáhání. Dále pak vede celkovou administrativu spojenou s těmito pohledávkami. Cílem faktoringu je stav, kdy dodavatel není odkázán na mnohdy několikaměsíční doby splatnosti a může se svými zdroji disponovat téměř ihned. Z praktického hlediska se tedy
2
Salinger, F., Factoring: The Law and Practice of Invoice Finance. Edition:4, Sweet and Maxwell, 2006 Tamtéž , kap. 1. Odst. 10 4 Dvořák, P., Bankovnictví. VŠE Praze, 1998 3
8
jedná o určitý druh překlenovacího úvěru. Toto financování není navíc omezeno žádným limitem, jeho výši ovlivňuje přímo klient tím, jak je schopen vyrábět a prodávat své produkty, tj. vytvářet pohledávky vhodné pro financování. Předmětem faktoringu mohou být pohledávky, které splňují následující podmínky: •
Pohledávky, které vznikly na základě aktivit v oblasti výroby, prodeje zboží, či některých druhů služeb
•
jedná se o opakované dodávky zboží
•
pohledávky jsou před datem splatnosti
•
zboží je dodáváno na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem
•
na pohledávky neexistuje právo třetích osob
•
mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní smlouva
•
roční objem dodávek prostřednictvím faktoringu je vyšší než určitá minimální hranice.
Základní východiska pro poskytování faktoringových služeb vychází ze tří základních aspektů: •
významným motivačním faktorem se pro odběratele může stát, samozřejmě kromě ceny, prodloužená lhůta splatnosti
•
vzhledem k narušené platební morálce vykazují podnikatelské subjekty vysoký objem pohledávek po lhůtě splatnosti, což může vést k problémům s překlenutím obchodního nebo výrobního cyklu
2.2 Druhy faktoringu V běžně dostupné literatuře je faktoring dělen podle několika základních aspektů. Přestože v praxi nemusí být toto dělení vždy důsledně dodržováno, umožní nám snadnější orientaci v dané problematice. Každý druh faktoringu poskytuje více či méně odlišný soubor služeb. Pro potřeby mé bakalářské práce jsem zavedla následující členění: a) tuzemský x mezinárodní b) exportní x importní c) regresní x bezregresní
9
2.2.1 Dělení podle země dodavatele a země odběratele 2.2.1.1 Tuzemský faktoring Dodavatel i odběratel jsou z jedné země. Do dodavatelsko-odběratelského vztahu vstupuje vždy pouze jedna třetí osoba – faktor – se sídlem ve stejné zemi. Průběh tuzemského faktoringu bez pojištění
Tuzemský faktoring může využít •
podnikatelský subjekt, jehož aktivity jsou v oblasti výroby, prodeje zboží či některých druhů služeb a jedná se o opakované dodávky
•
zboží nebo služby jsou dodávány několika pravidelným odběratelům na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem
•
pohledávky jsou před datem splatnosti
•
na pohledávky neexistuje právo třetích osob
•
mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní smlouva
•
roční objem dodávek odběratelům prostřednictvím factoringu bude zpravidla vyšší než 10mil.Kč 5
2.2.1.2 Mezinárodní faktoring Podstatným znakem mezinárodního faktoringu je, že odběratel a dodavatel mají sídla v různých zemích světa. Dále se dá mezinárodní faktoring dělit na:
5
http://finance.finweb.ihned.cz/podnikove_finance/pohledavky/factoring/
10
a) exportní b) importní
2.2.1.2.1 Exportní faktoring Exportní (vývozní) faktoring představuje odkup, financování, správu a inkaso krátkodobých pohledávek, které vznikly na základě dodávek zboží i služeb zahraničním odběratelům. Exportní faktoring může využít •
podnikatelský subjekt, jehož vývozní aktivity jsou směrovány do zemí uvedených níže
•
jedná se o opakované dodávky zboží
•
pohledávky jsou před datem splatnosti
•
zboží je dodáváno na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem
•
na pohledávky neexistuje právo třetích osob
•
mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní kontrakt
•
roční objem dodávek prostřednictvím factoringu bude zpravidla vyšší než 5mil.Kč na odběratele6
V praxi se vyvinuly dva základní modely, jaký způsobem se exportní faktoring realizuje, a to: Systém dvou faktorů je prozatím nejčastější formou realizace exportního faktoringu. Jeho rozvoj se stal i jedním ze základních prvků budování řetězců faktoringových společností. – např. Factors Cahin International, Heller Group, Credit Factoring International nebo International Factors Group. Do exportního obchodního případu vstupují v tomto případě dvě faktoringové společnosti – označované jako export faktor a import faktor. Export faktor přebírá rizika dodavatele a import faktor rizika odběratele. Obchodní případ začíná u export faktora, který určí rámcová pravidla pro daného dodavatele – např. importní země, struktura odběratelů, způsob fakturace atd. Poté je třeba, aby import faktor zhodnotil rizika (bonitu) odběratelů v jeho zemi, stanovil úvěrové limity pro jednotlivé odběratele a určil faktoringovou provizi. Následně informuje export faktora, který uzavírá s dodavatelem faktoringovou smlouvu. Import faktor se nakonec stává posledním majitelem pohledávky. Pro faktoringovou společnost v pozici export faktora je tento systém výhodný, protože má platbu garantovanou import faktorem a tím mu odpadají problémy s vymáháním pohledávek 6
http://finance.finweb.ihned.cz/podnikove_finance/pohledavky/factoring/
11
po splatnosti přímo od zahraničních odběratelů. Import faktor má zase tu výhodu, že má daleko lepší znalosti prostředí a může snadněji získat informace o jednotlivých dovozcích, než kdyby tak činil export faktor sám. Logickou nevýhodou tohoto systému jsou jeho vyšší náklady. Celková provize je vyšší, protože musí pokrýt náklady a přiměřený zisk dvou faktoringových společností. I když i toto hledisko se v praxi v mnoha případech stírá. V případě využití jednoho faktora může totiž dojít k situaci, kdy tento jediný faktor nemá tak detailní znalost cílového trhu a toto riziko si kryje např. nižším úvěrovým rámcem nebo vyššími poplatky. S cílem snížení celkových nákladů vznikla i omezená forma spolupráce mezi export a import faktorem – tzv. jednoduchý faktoring. Při jednoduchém faktoringu využívá export faktor import faktora pouze pro vymáhání pohledávek, které nebyly po určitou dobu (zpravidla 60 dnů) po splatnosti uhrazeny, a pro případné krytí úvěrových rizik. Obrázek 1: Schéma systému dvou faktorů společnosti International Factors Group
Zdroj: International Factor Group – www.ifgroup.com
Obrázek 2: Princip exportního factoringu v systému faktor-faktor společnosti Factoring KB
12
Zdroj: KB Factoring – www.factoringkb.cz
Přímý (jednofaktorový) faktoring spočívá ve využívání pouze jednoho faktora, který sám zajišťuje veškeré faktoringové služby. Faktor zpravidla v zemi dodavatele často spolupracuje s nějakou pojišťovací společností, aby pokryl část svých zahraničních úvěrových rizik. Poplatek za provádění přímého faktoringu s pojištěním je nižší než při financování prostřednictvím import faktora. Z tohoto důvodu se tento druh faktoringu stává stále populárnějším. Nevýhodou však je relativně zpožděná výplata finanční náhrady v případě pojistné události (ve srovnání s import faktorem).
2.2.1.2.2 Importní faktoring Importní (dovozní) faktoring je služba, která klientovi umožní získat krátkodobý odběratelský úvěr na zboží, které nakupuje od zahraničních dodavatelů bez nutnosti vystavení jakékoli bankovní záruky, akreditivu, směnky aj. S využitím této služby pro klienty nevyplývají žádné finanční náklady, neboť ty jsou účtovány dodavateli. Jedinou povinností při využití této služby je platit za obdržené zboží přímo faktoringové společnosti. V případě jakýchkoliv podnětů ze strany odběratele se faktoringová společnost v zemi dovozu obrátí na faktoringovou společnost v zemi vývozu za účelem uzavření faktoringové smlouvy s dodavatelem.
13
Tabulka 1: Porovnání podílu tuzemského a mezinárodního factoringu 2008 Země ČR
Tuzemský (mil. EUR)
Mezinárodní
%
(mil. EUR)
%
Celkem (mil. EUR)
3 840
80,3%
940
19,7%
4 780
65 000
73%
24 000
27%
89 000
274 530
95,8%
11 966
4,2%
286 496
900
65,2%
480
34,8%
1 380
USA
90 000
92,8%
7 000
7,2%
97 000
Čína
16 650
50,5%
16 326
49,5%
32 976
Japonsko
76 662
98,6%
1 059
1,4%
77 721
1 153 131
88,8%
145 996
11,2%
1 299 127
Německo Velká Británie Slovensko
Svět
Zdroj: Vlastní výpočty, vybrané státy Výroční zpráva, Factors Chain International, 2008
Z tabulky je zřejmé, že celosvětově se mezinárodní faktoring podílí na celkovém objemu faktoringových operací přibližně 11% a tuzemský faktoring se svým téměř 89 procentním podílem výrazně dominuje. Je také zřejmé, že mezinárodní faktoring dosahuje vyššího podílu u zemí, které jsou ve větší míře závislé na exportu. Mezi tyto státy můžeme s přibližně 20%ním podílem mezinárodního faktoringu zařadit i Českou republiku. Zajímavé také bude srovnat, jestli a jak se podíl tuzemského a mezinárodního faktoringu vyvinul za určité časové období. Tabulka 2: Porovnání podílu tuzemského a mezinárodního factoringu 20047 Země ČR
(mil. EUR)
Mezinárodní
%
(mil. EUR)
%
Celkem (mil. EUR)
2 150
82%
470
18%
2 620
35 000
77,8%
10 000
22,2%
45 000
182 000
98,6%
2 520
1,4%
184 520
500
75,2%
165
24,8%
665
USA
77 050
94,1%
4 810
5,9%
81 860
Čína
3 555
82,4%
760
17,6%
4 315
71 856
99,1%
679
0,9%
72 535
791 950
92%
68 265
8%
860 215
Německo Velká Británie Slovensko
Japonsko Svět 7
Tuzemský
Zdroj: Vlastní výpočty, vybrané státy, Výroční zprávy, Factors Chain International, 2004
14
V porovnání s rokem 2004 můžeme ve většině zemí pozorovat mírný nárůst podílu mezinárodního faktoringu. Poměrně dramaticky se však zvýšil v Číně, kde se nyní podílí na celkovém faktoringovém obratu téměř 50-ti procenty, což můžeme vysvětlit vysokým růstem mezinárodního obchodu a také vysokým pozitivním saldem. Objem zahraničního obchodu ČLR vzrostl z 1154,5 mld. USD v roce 2004 na 2 561,6 mld. USD v roce 2008.8
2.2.2 Dělení faktoringu z hlediska převzetí úvěrového rizika 2.2.2.1 Regresní faktoring (tzv. nepravý) Úvěrové riziko v tomto případě zůstává na straně dodavatele. To znamená, že pokud platba od odběratele nepřijde do faktoringové společnosti, je na dodavateli vyžadováno vrácení záloh a probíhá zpětný odkup pohledávek. Postupně, jak se zlepšuje platební schopnost podniků, prosazuje se v rámci naší země bezregresní forma financování.
2.2.2.2 Bezregresní faktoring (tzv. pravý) Úvěrové riziko přebírá v tomto modelu faktoringová společnost. Nese riziko platební neschopnosti odběratele i riziko jeho platební nevůle. Dodavatel odpovídá v tomto modelu za pohledávku pouze v případě, že poruší smluvní podmínky. To může být např. dodání vadného zboží, neúplné nebo zpožděné dodávky.
2.2.2.3 Částečně regresní faktoring Částečně regresní faktoring je určitou formou regresního faktoringu. Míra úvěrového rizika je pro dodavatele částečně snížena. Faktoringová společnost zpravidla vyžaduje spoluúčast dodavatele na ztrátě, která může vzniknout v případě nezaplacení pohledávky. Obvyklá míra spoluúčasti se pohybuje kolem 10-30%.
8
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/cina-zahranicni-obchod-zeme/6/1000539/
15
2.2.3 Další typy dělení 2.2.3.1 Podle vztahu k odběrateli – zjevný x skrytý faktoring U zjevného faktoringu je každá faktura přímo opatřena instrukcemi pro odběratele, že nemá platit na účet dodavatele, ale na účet faktora. Tato instrukce se nazývá cesní klauzule. To, že dodavatel využívá služeb faktoringové společnosti se odběratel zpravidla zjistí v průběhu vyjednávání obchodních podmínek s dodavatelem. Zjevná forma faktoringu je naprosto převažující. V obchodních vztazích se může stát, že je nežádoucí, aby odběratel věděl o skutečnosti, že jeho dodavatel používá faktoringové služby. Proto může faktoringová společnost přistoupit pro vybrané klienty na možnost skrytého faktoringu. Odběratel potom dál platí na účet dodavatele a ten potom dodatečné splácí částku, kterou získal od faktora na financování, faktoringové společnosti.
2.2.3.2 Podle poskytnutí garanční lhůty – standardní x nestandardní faktoring U standardního neboli klasického faktoringu následuje garanční platba do 60-90 dnů po splatnosti pohledávky, kterou odběratel plní. V případě nestandardního faktoringu je lhůta zkrácena na 10-30 dní po splatnosti nesplacené pohledávky.
2.2.3.3 Z hlediska počtu smluvních odkupů – jednorázový x rámcový faktoring V modelu jednorázového faktoringu faktor odkupuje pouze jednu pohledávku. Pokud se jedná o rámcový (revolvingový) faktoring, faktor automaticky odkupuje veškeré pohledávky do určité, smlouvou předem stanovené, výše úvěrového limitu.
16
2.3 Funkce faktoringu Bezesporu velmi významnou rolí, kterou faktoring hraje, je překonávání bariér v mezinárodním obchodě, stírá rozdíly kulturní, jazykové, legislativní a rozdíly vyplývající z odlišných obchodních zvyklost.9 Spolu s forfaitingem patří mezi nejpoužívanější alternativní metody financování.
2.3.1 Funkce garanční a zajišťovací Vyplývá z nejpoužívanější formy faktoringu, tj. bezregresního a je jednou z nejčastěji zmiňovaných funkcí faktoringu. Faktor přebírá s pohledávkou i rizika jejího nesplacení, ať už z platební neschopnosti odběratele či jeho platební nevůle.
2.3.2 Funkce financování Lze říci, že to je funkce, která faktoring dnes řadí mezi vyhledávané finanční služby. Dodavatel, po odeslání zboží a faktury s cesní klauzulí a předání její kopie faktorovi, získá okamžité finanční prostředky ve výši 70-90% fakturované ceny na další obchodní činnost. „Výše procenta je ovlivněna spolehlivostí dodavatele, charakterem a kvalitou jeho výrobků, úrovní obchodního servisu apod.“10
2.3.3 Správa pohledávek S tím, jak pohledávka mění majitele, přechází také v účetnictví, což znamená, že účetnictví pohledávek vede faktoringová společnost a její klient má ve výkazech pouze pohledávku za faktorem.
2.3.4 Funkce informační Tato funkce je sice vedlejší, ale neméně důležitá. Před uzavřením faktoringové smlouvy prověřuje zpravidla faktor bonitu partnera svého klienta a na základě analýzy zjištěných údajů pak schválí či neschválí úvěrové limity, popř. navrhne limity nové. Poskytuje tak dodavateli informace o finanční situaci jeho zákazníka a tudíž o tom, jakou má jistotu splácení svých dodávek.
9
Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s., 2003 Plchová, B., Zahraniční obchod. Bankovní institut vysoká škola, 2001
10
17
2.3.5 Posílení konkurenceschopnosti Klient faktoringové společnosti zvyšuje svou konkurenceschopnost nejen tím, že může svému zákazníkovi poskytnout úvěr, ale navíc nemusí pohledávku zajišťovat dalšími nástroji, čímž se prakticky staví na úroveň domácích dodavatelů. Můžeme říci, že faktoring se tak stává jedním z nejméně nákladných způsobů, jak bojovat proti konkurenci.11
2.4 Zhodnocení faktoringu Tak jako každý způsob financování mezinárodního obchodu má i faktoring své výhody a nevýhody. Je tedy na každém dodavateli, aby zhodnotil, který způsob financování je pro něj nejpřínosnější. Faktoring je „vhodnou metodou pro dodavatele, poskytující nezajištěný obchodní úvěr se splatností 30 až 90 dnů relativně stabilnímu okruhu odběratelů. Jde většinou o financování dodávek spotřebního zboží, sériově vyráběných strojírenských výrobků, elektroniky apod.“12
2.4.1 Výhody pro dodavatele •
okamžité získání finančních prostředků do sjednané výše
•
faktoring mohou využít i začínající firmy, vlastní proces posuzování a schvalování je velmi rychlý, často je otázkou několika dní.
•
eliminace neproduktivních činností souvisejících s upomínáním a vymáháním pohledávek a možnost koncentrovat své úsilí na výrobu a prodej
•
není třeba žádné dodatečné zajištění, které je v případě úvěrových produktů vyžadováno
•
výrazné zvýšení konkurenceschopnosti, protože společnost, která využívá faktoringových služeb si může dovolit dát svým odběratelům podstatně delší doby splatnosti
•
zvýšení akceschopnost, protože existuje možnost disponovat se svými zdroji několik dní po vyfakturování dodávek, a to i přes výše zmíněné doby splatnosti
•
výhodné obchodní podmínky, pramenící z fungování faktoringu, pomohou zvýšit objem odbytu
•
možnost výrazně zpřesnit plánování cash-flow, protože zdroje od faktoringové společnosti jsou prostředky, s nimiž lze počítat s přesností prakticky na den
•
prověřením bonity svých odběratelů (faktoringovou společností) se výrazně sníží možnosti rizika v dodavatelsko - odběratelských vztazích
11 12
Machková,H., Sato A., Mezinárodní obchod a marketing. Praha. Grada, 2002 Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s., 2003
18
•
zjednoduší se administrativa v oblasti evidence a správy pohledávek, ale přitom je zajištěna detailní informovanost o stavu úhrad
•
faktoringové společnosti mohou být nápomocny při vyhledávání nových odbytišť, protože jsou dobře obeznámeny se situací na domácích i zahraničních trzích a disponují vypracovanými metodami k prověřování bonity oběratelů a odhadu rizik13
2.4.2 Výhody pro odběratele •
delší doby splatnosti, což bude mít příznivý vliv na hospodaření a celkovou ekonomickou situaci
•
prověřením bonity se výrazně zvýší prestiž odběratele, což může mít pozitivní vliv na další rozvoj
•
zvýšení pocitu jistoty v dodavatelsko-odběratelských vztazích
2.4.3 Nevýhody faktoringu •
finanční náklady na odměnu faktoringové společnosti (placení faktoringových poplatků) a při čerpání předfinancování také úroku
•
vývozci zůstává odpovědnost za vady na zboží, musí řešit reklamační spory
•
je důležité mít na paměti i fakt, že se zákazník musí většinou zavázat k využívání faktoringu pro všechny obchodní případy s vybranými odběrateli nebo exportními destinacemi
•
i u bezregesního faktoringu je běžné, že factoringová společnost může chtít po zákazníkovi určitou spoluúčast v případě, že odběratel zboží nezaplatí, 100%ní krytí se naopak odrazí ve zvýšené faktoringové provizi
•
faktoringové služby nelze využít také ve všech regionech a zemích, kam mohou vývozní aktivity dodavatelů směřovat, např. Rusko je jedním z regionů, pro který je získání služeb faktoringových společností velice obtížné
•
někteří klienti se mohou obávat i zhoršení vzájemných vztahů se svými zákazníky v případě, že by faktoringová společnost při vymáhání pozdních plateb postupovala necitlivě či nepřiměřeně
•
pro některé začínající podnikatele může být určitou nevýhodou požadovaný roční obrat na factoringovém účtu v řádech desítkách mil. Kč
13
http://finance.finweb.ihned.cz/podnikove_finance/pohledavky/factoring/
19
2.4.4 Náklady faktoringu Faktoringové služby jsou samozřejmě za úplatu. Analýzu nákladů na faktoringové služby je možné učinit pouze na základní úrovni. Důvodem je fakt, že i faktoringové společnosti se pohybují na velice konkurenčním trhu a proto uveřejňují pouze základní orientační sazby. Reálné náklady a výše úrokových poplatků z velké části závisí na mnoha dalších skutečnostech: •
potenciální obrat faktoringových společností
•
čerpání/nečerpání předfinancování
•
struktura odběratelů, jejich počet a historie vztahů s nimi
•
region, kam směřují dodávky
•
strategická pozice odběratele (např. možný dlouhodobý růst)
Náklady, které klient vynaloží na využívání faktoringových služeb, se skládají ze dvou základních částí – faktoringový poplatek a úrok.
2.4.4.1 Faktoringový poplatek Faktoringový poplatek odráží náklady faktora na administrativní zpracování faktur, evidenci a inkasní činnost. Stanovuje se na základě celkového plánovaného objemu dodávek, stupně rizika platební neschopnosti, analýzy obchodního případu, zahrnuje náklady vynaložené na posouzení bonity klienta, na posouzení bonity odběratelů apod. Pohybuje se v rozmezí od 0,4 do 1,6 % z hodnoty fakturované částky.14
2.4.4.2 Úrok Úroková sazba představuje cenu za vyplácené finanční prostředky ve formě záloh. Je přibližně shodná se sazbou, kterou aplikují komerční banky při poskytování krátkodobých úvěrů na financování pohledávek do lhůty splatnosti a jsou vázány na referenční úrokové sazby mezibankovního trhu. Úrok se vypočítá ze skutečně čerpaných záloh kontokorentním způsobem z denních zůstatků za počet dnů od doby, kdy byla záloha převedena na účet dodavatele (tj. odepsána z účtu faktora), do doby skutečné úhrady odběratelem na účet faktora.15
14
http://finance.finweb.ihned.cz/podnikove_finance/pohledavky/factoring/
15
tamtéž
20
Tabulka 3 Modelový příklad výpočtu nákladů faktoringu Fakturovaná částka:
100 000,-
Doba splatnosti: Factoringový poplatek: Úrok z profinancování:
60 dnů 0,7% (prům. cena pro klienty s ročním obratem cca 50 mil.Kč) 1M PRIBOR + 2,0% p.a. (2,0% + 2,0% p.a=4,0% p.a.)
Výše zálohové platby:
80%
1. den
Dodavatel vystaví fakturu a kopii s dodacím listem zašle factoringové společnosti.
2. den
Factoringová společnost propočte výši zálohy a poskytne dodavateli zálohu 100.000,- x 80% = 80.000,- .
61. den
Odběratel zaplatí ve prospěch factoringové společnosti 100.000,- Kč Factoringová společnost doplatí klientovi 20.000,propočte factoringový poplatek, úrok z profinancování 100.000,- Kč x 0,7% = 700,- Kč (factoringový poplatek) 80.000,- Kč x 60/365 x 4,0% = 526,- Kč (úrok z profinancování)
Zdroj: Factoring České spořitelny – www.factoringcs.cz
2.4.4.3 Ostatní náklady V případě bezregresního faktoringu je účtován poplatek za převzetí rizika neplacení, tzn. z pohledávek odběratelů, u kterých jsme převzali riziko neplacení.
2.4.5 Srovnání faktoringu s vybranými produkty na bankovním/finančním trhu Faktoring je ve srovnání s bankovním úvěrem znatelně jednodušší finanční službou, která zajistí nejen provozní financování, ale i správu pohledávek za odběrateli, čímž se snižuje administrativní zátěž klienta. Navíc pro zajištění finančních zdrojů formou faktoringu nejsou v drtivé většině případů potřeba, na rozdíl od bankovního úvěru, žádné další složité zástavy, či ručení. Klient si také na rozdíl od úvěrů či půjček potřebné zdroje nepůjčuje, ale prodává faktoringové společnosti pohledávky za svými odběrateli před splatností faktur. Sazba faktoringového úroku je přibližně shodná se sazbami bankovního překlenovacího krátkodobého úvěru na financování pohledávek do lhůty splatnosti. Jednou z hlavních výhod faktoringu je, že peníze lze na rozdíl od úvěru použít na jakékoli finanční operace, ať už na zaplacení závazků, koupi zásob, financování investic či vyplacení dividendy a mezd. Podniky,
21
které mají zájem využít faktoring, by měly mít průběžné dodávky stálým odběratelům a alespoň roční historii. V případě dokumentárního akreditivu se jedná o písemný závazek banky, že poskytne dodavateli plnění, pokud splní podmínky stanovené akreditivem. Kupujícímu zajišťuje, že výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboží zaplaceno. Tento platební instrument je výhodnější pro vývozce z hlediska nákladů, ale snižuje se tím jeho konkurenceschopnost, neboť jím zatěžuje dovozce. Pro dovozce může být problémem jeho pracnost a to, že po určitou dobu budou blokovány jeho finanční prostředky. Dalším úskalí je, že banky zkoumají dokumenty sice precizně podle podmínek, ale nezkoumají již jejich pravost. Z toho plyne, že na rozdíl od faktoringu odběratel nemůže vznést námitky proti kvalitě dodávky. Forfaiting je odkup středně a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou organizací (forfaiterem). Odkupované pohledávky musí splňovat několik požadavků. Jejich splatnost je zpravidla delší než 90 dnů, ve většině případů jsou za zahraničním subjektem, jsou denominovány ve volně směnitelné měně, jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než 200 000 USD (v přepočtu) a musí být zajištěné (zpravidla směnkou nebo bankovní zárukou). Na rozdíl od faktoringu je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u faktoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem. U leasingu, jako další alternativy k získání financí, je pak nutné, aby firma pořídila, či u zpětného leasingu již vlastnila stroj či jiné aktivum, což opět může být problém pro menší, dynamicky rostoucí společnosti. U unikátnějších zařízení pak také může leasingová společnost požadovat vystavení záruky zpětného odkupu od dodavatele zařízení. Leasing je tedy určen především jako nástroj pro financování investičních potřeb. Zatímco u bankovních úvěrů nebo u leasingu je pro celkový kreditní rámec stanovaný poskytovatelem financí klíčová bonita příjemce, u faktoringu jde více o bonitu odběratelů, počet odběratelů a charakter kontraktů. Větší a stabilizovanější společnosti si mohou dostatek provozních prostředků zajistit faktoringem v tom případě, kdy jim klasické bankovní financování neposkytuje zdroje v potřebné výši (jsou na "limitu" u bank) nebo bankovní řešení není dostatečně flexibilní (např. u firem se silným sezónním vlivem nebo kdy jsou bankovní prostředky poskytovány pouze účelově).
22
3 Právní úprava faktoringu v mezinárodním obchodě V současné době roste význam mezinárodního faktoringu jakožto moderního přístupu k financování pohledávek v zahraničním obchodu. Mezinárodní obchod se bezpochyby vyznačuje vyšším rizikem než domácí obchod. Pro vnitrostátní vztahy je typickým problémem především platební neschopnost. V zahraničním obchodě hrozí stejná rizika jako v obchodě vnitřním, ale s vyšší intenzitou. A dále tu existují další rizika, která se ve vnitřním obchodě vůbec nevyskytují. Tato rizika mohou vyplývat z politické a makroekonomické situace země zahraničního kupujícího, např. z devizových omezení, válečných událostí apod. Tuto rizikovost kvalifikujeme jako teritoriální rizika. Další rizika mohou být způsobena ekonomickou a finanční situací samotného zahraničního kupujícího nebo jeho platební neschopností. Tyto charakterizujeme jako tzv. komerční nebo ekonomická rizika. Zahraniční parter může otálet s platbou nebo zaplatit nižší částku než sjednanou, přičemž se odvolává např. na pokles konkurenčních cen. Pohledávky po lhůtě splatnosti se neobjevují pouze v rozvinutých, ale i v průmyslově vyspělých zemích. Pro minimalizaci tohoto rizika je potřebné poznat svého obchodního partnera, obstarat si o něm příslušní informace prostřednictvím specializovaných kanceláří, pojišťoven, bank atd. Problémem se také stává skutečnost, že malí a střední vývozci jsou méně informování o podmínkách zahraničních trhů, především o úvěrových podmínkách a místních předpisech. Obchodní smlouvy mohou podléhat jiným právním normám a obchodním zvyklostem v zemi exportéra i importéra. Tento problém se stal aktuálním právě u mezinárodního faktoringu, a proto bylo nutné pokusit se o unifikaci jednotlivých přístupů. První úprava faktoringu mezinárodní úmluvou (UNIDROIT) 16 byla připravována již od počátku 70. let 20. století. Kromě stále se zvyšujícího významu faktoringu pro mezinárodní obchod byly důvodem pro vytvoření jednotné právní úpravy odlišnosti v národních právních úpravách, které způsobovaly nejistotu při volbě rozhodného práva a ve svém konečném důsledku vedly ke zvyšování ceny faktoringových služeb. Práce na úmluvě vyústily v roce 1983 v Předběžný návrh jednotných pravidel upravujících jisté aspekty mezinárodního faktoringu, jenž byl po úpravách změněn v Návrh úmluvy o mezinárodním faktoringu (1987).
16
http://www.unidroit.org/
23
Tento návrh získal konečnou podobu na konferenci organizace UNIDROIT pod názvem Ottawská úmluva o mezinárodním faktoringu (1988).17
3.1 Úmluva UNIDROIT o mezinárodním faktoringu Tato úmluva ze dne 28.5.1988 vstoupila v platnost v roce 1995 a i když byla schválena celkem 14 státy (mezi nimi i bývalým Československem), je jí vázáno pouze 6 států (Francie, Itálie, Německo, Maďarsko, Litva a Nigérie). Úmluva poskytuje přesnou definici faktoringu. „Faktoringová smlouva“ je smlouva uzavřená mezi jednou stranou (dodavatelem) a druhou stranou (faktorem) na základě níž: •
Dodavatel postoupí faktorovi pohledávky vzniklé ze smluv o prodeji zboží učiněných mezi dodavatelem a jeho zákazníky (dlužníky) jiné než ty, jež vznikly z prodeje zboží koupeného primárně pro jejich potřeby osobní, rodinné či domácnosti
•
Faktor musí vykonávat nejméně dvě z následujících funkcí: ¾ financování pro dodavatele, včetně úvěrů a zálohových plateb ¾ vedení účetnictví vztahujících se k pohledávkám; ¾ inkaso pohledávek; ¾ ochrana proti nesplacení pohledávky dlužníkem;
•
Dlužníkům musí být oznámeno postoupení pohledávky.18
Úmluva se použije tehdy, jsou-li postoupeny pohledávky z kupní smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem, jejichž sídla jsou v různých státech a zároveň ¾ jsou jejich státy a stát, v němž má sídlo faktoringová společnost, smluvními státy, nebo ¾ se mezinárodní kupní smlouva i smlouva faktoringová řídí právem smluvního státu. Použití úmluvy mohou vyloučit jednak strany faktoringové smlouvy, ale také strany původní kupní smlouvy ohledně pohledávek vzniklých od okamžiku, kdy byla faktorovi doručena zpráva o vyloučení působení Úmluvy. Úmluva se nevztahuje na spotřebitelské pohledávky.
17
Ekonomický rozměr transakce. Článek z vydání č.1, 8.1.2003. Dostupné z http://www.kn.cz/clanek.html?ida=446 18 Přeloženo z UNIDROIT Convention on International Factoring, Chapter I. Čl.2
24
3.1.1 Práva a povinnosti stran faktoringové smlouvy Fakt, že faktoringová smlouva nespecifikuje pohledávku konkrétně, nečiní tuto smlouvu o převodu existující či budoucí pohledávky neplatnou, pokud v době uzavření nemohla být tato pohledávka konkrétně označena. Postoupení pohledávky faktorovi je platné, nehledě na jakoukoliv dohodu mezi dodavatelem a dlužníkem, která by takový převod zakazovala. Postoupení pohledávky není účinné vůči dlužníkovi tehdy, pokud má v době uzavření kupní smlouvy sídlo ve smluvním státě. Dlužník má povinnost platit faktorovi tehdy a jen tehdy pokud neví o jiném přednostním právu třetí osoby a pokud obdržel písemné oznámení. Dlužník disponuje všemi ochrannými prostředky, které by mohl uplatnit proti dodavateli, i vůči faktorovi. I když Ottawskou úmluvou o mezinárodním faktoringu je vázáno pouze několik států (viz. výše) a neupravuje zdaleka všechny otázky mezinárodní faktoringu, např. „účinnost postoupení pohledávek vůči třetím osobám či prioritu v případě kolidujících žadatelů vzhledem k pohledávkám“19, její nepopiratelný význam spočívá v tom, že jako první podala soubor unifikovaných pravidel, jimiž se řídí faktoringové operace.
3.2 Úmluva OSN o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě Úmluva OSN o smlouvě o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě víceméně nahradila Úmluvu o mezinárodním faktoringu z roku 1988, avšak s tím, že nezpůsobuje její neplatnost. Návrh Úmluvy OSN, který připravovali mimo jiné i představitelé mezinárodního sdružení faktoringových společností Factors Chain International, byl schválen v roce 2002. Úmluva se vztahuje obchodní, spotřebitelské a veřejnoprávní pohledávky, přičemž faktoring je zařazen mezi obchodní pohledávky. V analytickém komentáři k návrhu úmluvy je faktoring definován jako "prodej velkého počtu pohledávek s nebo bez zpětného postihu postupitele v případě nesplacení dlužníkem". Úmluva se vztahuje na mezinárodní pohledávky a na mezinárodní postoupení pohledávek, pokud má v době uzavření smlouvy postupitel sídlo ve smluvním státě. Pohledávku označujeme jako mezinárodní tehdy , pokud v době uzavření původní smlouvy mezi 19
Ekonomický rozměr transakce. Článek z vydání č.1, 8.1.2003. Dostupné z http://www.kn.cz/clanek.html?ida=446
25
dodavatelem a odběratelem mají dodavatel a odběratel sídla v různých státech. Postoupení pohledávky je mezinárodní tehdy , jestliže v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mají postupitel a nástupce sídla v jiných státech. Úmluva je aplikovatelná i na následná postoupení pohledávek, pokud je předchozí postoupení ovládáno touto úmluvou. Obsahuje tedy dvě podmínky aplikovatelnosti a to existenci mezinárodního prvku a územního spojení mezi stranami a smluvním státem. Postoupením pohledávek rozumíme převod všech práv nebo jejich části z jedné osoby (postupitel) na jinou osobu (nástupce) dohodou, přičemž postupitel získává právo na splacení pohledávky třetí osobou (dlužníkem). Tato Úmluva se nepoužije při převodu práv ve prospěch osobám k jejich potřebám osobním, rodinným nebo domácnosti. Na rozdíl od Ottawské úmluvy umožňuje Úmluva postoupení pohledávky vlastněné spotřebitelem i pohledávky vlastněné vládou či jinou veřejnoprávní institucí. Tato úmluva rovněž umožňuje postupiteli, postupníku či dlužníku odklonit se či vyloučit formou dohody jakékoli ustanovení této úmluvy vzhledem k jejich právům a povinnostem. Takováto dohoda však není účinná vůči osobě, jež není smluvní stranou dohody. Postoupení pohledávky je účinné bez ohledu na jakoukoli dohodu mezi původním či jiným následným postupitelem a dlužníkem omezující jakýmkoli způsobem postupitelovo právo na postoupení pohledávky. Ustanovení je inspirováno článkem 6 Ottawské úmluvy a vychází z předpokladu, že postupník není povinen zkoumat dokumentaci každé pohledávky, jelikož by tento postup byl v případě hromadného postoupení velmi nákladný a v případě postoupení budoucí pohledávky nemožný.
3.2.1 Práva a povinnosti stran Vzájemná práva a povinnosti postupitele a postupníka se řídí podmínkami stanovenými v této dohodě, včetně veškerých všeobecných podmínek, na něž je v dohodě odkázáno. Pokud nebylo mezi postupitelem a postupníkem dohodnuto jinak, prohlašuje postupitel v době uzavření smlouvy, že disponuje právem postoupit pohledávku, že stejnou pohledávku nepostoupil jinému faktorovi již dříve a dlužník nemá a ani mít nebude žádná práva či námitky na splácení pohledávky postupiteli. Prohlášení postupitele mají za účel zjištění možných rizik a zhodnocení situace mezi postupitelem a postupníkem. Jsou významná zejména pro stanovení objemu a ceny postoupení a jsou významným předmětem vyjednávání mezi postupitelem a postupníkem. Z 26
tohoto důvodu je stranám dána autonomie, jež umožňuje upravit prohlášení odlišně, a to smlouvou o postoupení pohledávky či jinou dohodou mezi postupitelem a postupníkem. Článek 17 ustanovuje zásadu ochrany dlužníka, jež je jedním z hlavních zásad této úmluvy. Postoupení nemá bez dlužníkova souhlasu vliv na jeho práva a povinnosti dlužníka. Platební instrukce mohou změnit osobu, adresu či účet, na který má dlužník svůj dluh uhradit, nemůže však změnit měnu závazku či stát, do něhož má být platba provedena, na stát odlišný od umístění dlužníka. Pro mnoho evropských zemí představuje tato úmluva liberalizaci postoupení pohledávek, jelikož je postoupení platné i bez zapsání do registru. Tato Úmluva je komplexnější než Ottawská, jelikož se vztahuje na postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě, tzn. nikoli pouze na faktoring, ale také na ostatní formy postoupení pohledávky.
3.3 General Rules for International Factorig Ráda bych na tomto místě zmínila také dokument, jenž pochází z dílny International Factors Group a patří mezi ty nejdůležitější. Dle výroční zprávy FCI20 z roku 2008 se řídilo těmito Všeobecnými pravidly pro mezinárodní faktoring od roku 2002, kdy byla tato pravidla vytvořena, až do současnosti více než 90% z celkového objemu mezinárodních faktoringových operací. Faktoringovou smlouvou rozumíme smlouvu, na základě níž dodadavatel postoupí účet dlužníka faktorovi nejen za účelem získání finančních prostředků, ale také za účelem převodu správy a inkasa pohledávek, přičemž získává ochranu před nedobytnými pohledávkami. Ve dvoufaktorovém mezinárodním faktoringu vystupuje dodavatel jenž vystaví fakturu za dodané zboží či poskytnuté služby, dlužník odpovědný za platbu zboží či služby, exportní faktor na nějž převádí dodavatel své pohledávky a dovozní faktor,na nějž jsou pohledávky převedeny. Pokud si strany neurčí jinak, jsou lhůty počítané na kalendářní dny. tato všeobecná pravidla pro mezinárodní faktoring dále upravují provizi faktora, ustanovení o neshodách mezi
20
Factor Chain International, http://www.factors-chain.com/
27
exportním a importním faktorem, úvěrová rizika, inkaso pohledávek a řadu důležitých aspektů faktoringové operace. Mimo jiné řeší otázku platnosti převodu pohledávek či pohledávek samotných. Importní faktor je povinen, co se týče právního režimu dlužníka informovat exportního faktora o formalitách oznamovací povinnosti o převodu a všech krocích, které je nutno učinit aby nemohl být převod pohledávek napaden třetí osobou. Exportní faktor je naproti tomu odpovědný za platnost převodu pohledávky od dodavatele. Importní faktor musí bezodkladně přijmout podrobnosti o účtu a úvěrové smlouvě vztahující se k postupované pohledávce smí požadovat původní důkazní dokumenty.
3.4 Mezinárodní řetězce Pokud chce faktoringová společnost působit i v oblasti mezinárodního (exportního i importního faktoringu) je pro ni naprosto nezbytné, aby se stala členem některého z faktoringových řetězců, jejichž vznik se datuje do 60. let minulého století. Řetězcem se rozumí sdružení faktoringových společností, které využívají výhod spojených ze vzájemného poskytování informací, využívání standardizovaných postupů při vyřizování faktoringových případů a v neposlední řadě i výhod spojených ze standardizovaného přenosu dat. V řetězcích jsou většinou sdruženy společnosti mnoha zemí. Společné členství v řetězci znamená zpravidla pro vývozní faktoringovou společnost zaručené platby. Hlavním přínosem členství ve faktoringovém řetězci jsou jednotné podmínky pro vedení a zpracování faktoringového případu a jednodušší řešení sporů. Důležitým přínosem pro faktory sdružené ve faktoringovém řetězci je možnost shromažďování informací a zkušeností, provádění společných statistických analýz atd. Proto pořádají faktoringové řetězce pravidelná různá setkání a semináře. Ve většině faktoringových řetězcích se může stát členem i několik faktoringových společností z jedné země. Existují dva hlavní typy faktoringových společností – otevřené a uzavřené a) Otevřených je většina. Po splnění vstupních podmínek (např. minimální obrat, praxe na trhu, akcionářské zázemí) do nich může vstoupit jakákoliv faktoringová společnost. Typickým zástupcem jsou dva největší faktoringové řetězce Factors Chain International a International Factors Group.
28
b) Uzavřené faktoringové řetězce tvoří většinou faktoringové společnosti, které jsou navzájem kapitálově propojeny. Příkladem může být NMB-Heller Holding, jehož členem je český faktor O.B. Heller.
29
4 Faktoring v ČR Faktoring se v České republice začal dynamicky rozvíjet v 90. letech minulého století. V té době bylo však podnikání ještě v začátcích a nedostupnost informací o podnikatelských subjektech znemožňovala získat dostatek podkladů významných pro zhodnocení bonity českých odběratelů, a tak se faktoringové společnosti zaměřovaly více na exportní faktoring. V oblasti financování tuzemského obchodu převládal regresní faktoring, kdy faktoringová společnost nepřebírá zcela i rizika z nesplacení pohledávky. Určitým problémem v oblasti faktoringu v ČR je neexistence jednotné a konkrétní právní úpravy faktoringových operací, a tudíž nízká vymahatelnost práva a také všeobecně nízké povědomí o možnostech, které faktoring přináší a vlastně i o faktoringu vůbec. V minulých letech obrat faktoringu v ČR převážně rostl dvouciferným tempem, viz. graf č.1. Určité propady ve vývoji jsou znatelné v roce 1997, který byl způsoben ekonomickým problémy České republiky a následnou úvěrovou krizí, kdy naše největší banky zahájily restriktivní politiku při poskytování úvěrů. Také v posledním čtvrtletí roku 2008 došlo k citelnému zpomalení růstu faktoringu jako logická reakce na celosvětovou ekonomickou krizi. Graf č. 1 Obrat faktoringových služeb v ČR (v m il. EUR) 6000 5000
4780
4000 3000
2620
2000 1200
1000 0
800
400 1995
1998
2001
2004
21
21
Graf vypracován na základě údajů Annual Report 2008, Factors Chain International
30
2007
Co do obratu postoupených pohledávek dosáhla za rok 2008 nejlepších výsledků společnost Factoring České spořitelny (31,3 mld. Kč) následovaná společností ČSOB Factoring s obratem 28,6 mld. Kč. Stejně jako v minulých letech se na třetím místě umístila společnost Transfinance s obratem 22,7 mld. Kč. Oproti výsledkům z roku 2007 byly v roce 2008 z osmi členů AFS ČR22 schopny docílit vyšší obrat postoupených pohledávek pouze čtyři společnosti, a to ČSOB Factoring, Factoring České spořitelny, UniCredit Factoring a Raiffeisenbank.23 Graf č.2 Obrat faktoringových společností v roce 2008 35 30 25 20 15 10 5 0 Česká spořitelna
ČSOB
Transfinance
4.1 Právní úprava faktoringu v ČR České právo oblast faktoringu výslovně neupravuje, řešením pro subjekty faktoringové operace je zakotvit svá práva a povinnosti do konkrétní smlouvy o faktoringové spolupráci, samozřejmě tak, aby neodporovala platným právním předpisům. Obecně se na faktoring vztahují §524 – 530 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník a § 307 čl.3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Jde o obecná ustanovení o postoupení pohledávek, kdy dochází ke změně v osobě věřitele, osoba dlužníka ani obsah závazkového vztahu se tím nijak nemění. Věřitel může svou pohledávku postoupit jinému, v našem případě faktoringové společnosti, i bez souhlasu dlužníka, podmínkou platnosti je však písemná smlouva faktoringové smlouvy. 22 23
Asociace faktoringových společností Tisková zpráva, Asociace faktoringových společnosti 2009, zdroj ČSOB Faktoring, viz. příloha
31
S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Zákon vyžaduje, aby postoupení pohledávky bylo bez zbytečného odkladu oznámeno dlužníkovi. Tato podmínka je např. v praxi v případě ČSOB Factoring, a.s. realizována zasláním notifikačního dopisu a zejména uvedením tzv. cesní klauzule do textu faktury.24 Postoupit nelze pohledávky, které zanikají smrtí věřitele nebo jejichž obsah by se osobou věřitele změnil.
24
ČSOB Factoring, Příručka klienta
32
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na faktoring, jako jeden ze způsobů financování mezinárodního obchodu. Nejprve bylo nutné seznámit se i s dalšími metodami, jako jsou úvěry, forfaiting, leasing a další. Financování mezinárodního obchodu předpokládá kvalifikované rozhodování o tom, jak získat nezbytné finanční prostředky s ohledem na podstupovaná rizika. Při volbě způsobu financování se podnik rozhoduje například podle výše finančních prostředků, které danou metodou může podnik získat, podle velikosti nákladů, s nimiž jsou jednotlivé metody spojeny, rizik, která podnik při určité metodě nese, podle rychlosti dosažení finančních prostředků a flexibility jejich použití apod. To znamená, že metoda výhodná pro jeden podnik nemusí být optimální pro podnik jiný. Faktoring je výhodný zejména pro dodavatele, kteří poskytují krátkodobé úvěry se splatností maximálně 90 dnů relativně stabilnímu okruhu odběratelů. Na mezinárodní úrovni je faktoring upravován několika významnými právními dokumenty jako jsou Úmluva UNIDROIT o mezinárodním faktoringu, Úmluva OSN o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě a „ústava“ faktoringových řetězců GRIF (General Rules For Internetional Factoring). Česká Republika si vede ve vývoji faktoringových služeb velmi dobře, služby poskytované českými faktoringovými společnostmi jsou na vysoké úrovni, růst obratu faktoringu ukazuje na vzrůstající oblibu tohoto produktu zvláště mezi malými a středními podniky. Myslím si, že největším problémem faktoringu v ČR není neexistence konkrétní právní úpravy (jelikož smluvní strany si mohou svá práva a povinnosti upravit ve vlastní faktoringové smlouvě), ale znalost faktoringu širší veřejnosti. Je ale patrné, že si, i přes poměrně širokou nabídku finančních produktů, faktoring vydobyl své místo na trhu, což dokazuje každoroční zvyšování obratu. Je však nutné zdůraznit, že i když faktoring není vhodný pro všechny subjekty a svým charakterem zůstává a patrně i zůstane alternativním způsobem financování obchodu, jeho role v mezinárodním obchodě stále roste.
33
Resumé The scope of my thesis is characteristics of the international factoring as a modern approach to the financing of claims in foreign trade. Factoring - practice of transferring title to foreign accounts receivable to a third-party factoring house that assumes responsibility for collections, administrative services, and any other services requested. Major exporters use factoring as a way of reducing exchange rate risk. The fee for this service is a percentage of the value of the receivables, anywhere from 5% to 10% or higher, depending on the currencies involved. Companies often include this percentage in selling prices to recoup the cost. We can define factoring also as the sale of debts to a third party (the factor) at a discount, in return for prompt cash. A factoring service may be with recourse, in which case the supplier takes the risk of the debt not being paid, or without recourse, when the factor takes the risk. International factoring fulfils several functions: financial - factoring increases company liquidity, improves the balance sheet, mainly the equity-debt ratio delcredere – transfer of delcredere risk to the factor, political risks and risks related to the exchange rate services – verification of client’s credit score by the factor, execution of collection and issue of reminders by factor, possibility to keep more detailed statistics (mainly in relation to the implementation of electronic factoring). This article describes the international conventions regulating international factoring in detail, thus the Ottawa Convention of 1988 and the Convention on Assignment of Receivebles in International Trade and also the General Rules For Internetional Factoring. The part of my work is focused on the specifities of the Czech market and legislation in the Czech Republic. Though the factoring isn´t suitable for all subjects and ether remains an alternative way of trade financing, his importace in international trade is still increasing.
34
Seznam použité literatury Monografie • Dvořák, Petr. Bankovnictví. VŠE Praha, 1998 • Kučera, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. Vydání. Brno: Doplněk, 2004 • Kučera, Z. a kol. Úvod do práva mezinárodního obchodu. Vydavatelství Aleš Čeněk, Praha, 2003 • Machková, H., Černohlávková, E., Sato, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. Praha: Grada publishing, 2007 • Machková, H., Sato, A., a kol. Mezinárodní obchod a marketing. Praha: Grada publishing, 2002 • Rozehnalová, N. a kol. Mezinárodní obchodní transakce. Brno: Masarykova univerzita, 2004 • Rozehnalová, N. Právo mezinárodního obchodu. Brno: Masarykova univerzita, 2004 • Salinger, F. Factoring: The Law and Practice of Invoice Finance. Edition: 4, Sweet and Maxwell, 2006 • Sato, A. Factoring: Alternativní možnost pro financování podnikatelské činnosti v zahraničním obchodě. VŠE Praha, 2001 Internetové zdroje a časopisy • Ekonomický rozměr transakce. Článek z 8.1.2003. Dostupné z http://www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=446 • Dubská D. Factoringu se blýská na lepší časy, Ekonom roč. 44, č 48 (2000) • Annual Report 2008, Factors Chain International, http://www.factors-chain.com/ Internetové stránky • http://www.factors-chain.com/ • http://www.konkursni-noviny.cz/ • www.csobfactoring.cz • http://www.unidroit.org/ • http://finance.finweb.ihned.cz • http:// www.uncitral.org • http://epravo.cz
35
• http://www.europa.eu.int • http://www.bussinesinfo.cz
Seznam příloh •
UNIDROIT Convention on International Faktoring (Ottawa, 28 May 1988)
•
General Rules for International Factoring
•
vybraná data z Annual Raview 2008, Factor Chain International
36
Úmluva UNIDROIT o mezinárodním factoringu UNIDROIT Convention on International Factoring (Ottawa, 28 May 1988) THE STATES PARTIES TO THIS CONVENTION, CONSCIOUS of the fact that international factoring has a significant role to play in the development of international trade, RECOGNISING therefore the importance of adopting uniform rules to provide a legal framework that will facilitate international factoring, while maintaining a fair balance of interests between the different parties involved in factoring transactions, HAVE AGREED as follows:
CHAPTER I - SPHERE OF APPLICATION AND GENERAL PROVISIONS Article 1 1. - This Convention governs factoring contracts and assignments of receivables as described in this Chapter. 2. - For the purposes of this Convention, "factoring contract" means a contract concluded between one party (the supplier) and another party (the factor) pursuant to which: (a) the supplier may or will assign to the factor receivables arising from contracts of sale of goods made between the supplier and its customers (debtors) other than those for the sale of goods bought primarily for their personal, family or household use; (b) the factor is to perform at least two of the following functions: - finance for the supplier, including loans and advance payments; - maintenance of accounts (ledgering) relating to the receivables; - collection of receivables; - protection against default in payment by debtors; (c) notice of the assignment of the receivables is to be given to debtors. 3. - In this Convention references to "goods" and "sale of goods" shall include services and the supply of services. 4. - For the purposes of this Convention: (a) a notice in writing need not be signed but must identify the person by whom or in whose name it is given; (b) "notice in writing" includes, but is not limited to, telegrams, telex and any other telecommunication capable of being reproduced in tangible form; (c) a notice in writing is given when it is received by the addressee. Article 2 1. - This Convention applies whenever the receivables assigned pursuant to a factoring contract arise from a contract of sale of goods between a supplier and a debtor whose places of business are in different States and: (a) those States and the State in which the factor has its place of business are Contracting States; or (b) both the contract of sale of goods and the factoring contract are governed by the law of a Contracting State. 2. - A reference in this Convention to a party's place of business shall, if it has more than one place of business, mean the place of business which has the closest relationship to the relevant contract and its performance, having regard to the circumstances known to or contemplated by the parties at any time before or at the conclusion of that contract.
37
Article 3 1. - The application of this Convention may be excluded: (a) by the parties to the factoring contract; or (b) by the parties to the contract of sale of goods, as regards receivables arising at or after the time when the factor has been given notice in writing of such exclusion. 2. - Where the application of this Convention is excluded in accordance with the previous paragraph, such exclusion may be made only as regards the Convention as a whole. Article 4 1. - In the interpretation of this Convention, regard is to be had to its object and purpose as set forth in the preamble, to its international character and to the need to promote uniformity in its application and the observance of good faith in international trade. 2. - Questions concerning matters governed by this Convention which are not expressly settled in it are to be settled in conformity with the general principles on which it is based or, in the absence of such principles, in conformity with the law applicable by virtue of the rules of private international law. CHAPTER II - RIGHTS AND DUTIES OF THE PARTIES Article 5 As between the parties to the factoring contract: (a) a provision in the factoring contract for the assignment of existing or future receivables shall not be rendered invalid by the fact that the contract does not specify them individually, if at the time of conclusion of the contract or when they come into existence they can be identified to the contract; (b) a provision in the factoring contract by which future receivables are assigned operates to transfer the receivables to the factor when they come into existence without the need for any new act of transfer. Article 6 1. - The assignment of a receivable by the supplier to the factor shall be effective notwithstanding any agreement between the supplier and the debtor prohibiting such assignment. 2. - However, such assignment shall not be effective against the debtor when, at the time of conclusion of the contract of sale of goods, it has its place of business in a Contracting State which has made a declaration under Article 18 of this Convention. 3. - Nothing in paragraph 1 shall affect any obligation of good faith owed by the supplier to the debtor or any liability of the supplier to the debtor in respect of an assignment made in breach of the terms of the contract of sale of goods. Article 7 A factoring contract may validly provide as between the parties thereto for the transfer, with or without a new act of transfer, of all or any of the supplier's rights deriving from the contract of sale of goods, including the benefit of any provision in the contract of sale of goods reserving to the supplier title to the goods or creating any security interest. Article 8 1. - The debtor is under a duty to pay the factor if, and only if, the debtor does not have knowledge of any other person's superior right to payment and notice in writing of the assignment: (a) is given to the debtor by the supplier or by the factor with the supplier's authority; (b) reasonably identifies the receivables which have been assigned and the factor to whom or for whose account the debtor is required to make payment; and (c) relates to receivables arising under a contract of sale of goods made at or before the time the notice is given. 2. - Irrespective of any other ground on which payment by the debtor to the factor discharges the debtor from liability, payment shall be effective for this purpose if made in accordance with the previous paragraph. Article 9 1. - In a claim by the factor against the debtor for payment of a receivable arising under a contract of sale of goods the debtor may set up against the factor all defences arising under that contract of which the debtor could have availed itself if such claim had been made by the supplier. 2. - The debtor may also assert against the factor any right of set-off in respect of claims existing against the supplier in whose favour the receivable arose and available to the debtor at the time a notice in writing of assignment conforming to Article 8(1) was given to the debtor. Article 10 1. - Without prejudice to the debtor's rights under Article 9, non-performance or defective or late performance of the contract of sale of goods shall not by itself entitle the debtor to recover a sum paid by the debtor to the factor if the debtor has a right to recover that sum from the supplier.
38
2. - The debtor who has such a right to recover from the supplier a sum paid to the factor in respect of a receivable shall nevertheless be entitled to recover that sum from the factor to the extent that: (a) the factor has not discharged an obligation to make payment to the supplier in respect of that receivable; or (b) the factor made such payment at a time when it knew of the supplier's non-performance or defective or late performance as regards the goods to which the debtor's payment relates. CHAPTER III - SUBSEQUENT ASSIGNMENTS Article 11 1. - Where a receivable is assigned by a supplier to a factor pursuant to a factoring contract governed by this Convention: (a) the rules set out in Articles 5 to 10 shall, subject to sub-paragraph (b) of this paragraph, apply to any subsequent assignment of the receivable by the factor or by a subsequent assignee; (b) the provisions of Articles 8 to 10 shall apply as if the subsequent assignee were the factor. 2. - For the purposes of this Convention, notice to the debtor of the subsequent assignment also constitutes notice of the assignment to the factor. Article 12 This Convention shall not apply to a subsequent assignment which is prohibited by the terms of the factoring contract. CHAPTER IV - FINAL PROVISIONS Article 13 1. - This Convention is open for signature at the concluding meeting of the Diplomatic Conference for the Adoption of the Draft Unidroit Conventions on International Factoring and International Financial Leasing and will remain open for signature by all States at Ottawa until 31 December 1990. 2. - This Convention is subject to ratification, acceptance or approval by States which have signed it. 3. - This Convention is open for accession by all States which are not signatory States as from the date it is open for signature. 4. - Ratification, acceptance, approval or accession is effected by the deposit of a formal instrument to that effect with the depositary. Article 14 1. - This Convention enters into force on the first day of the month following the expiration of six months after the date of deposit of the third instrument of ratification, acceptance, approval or accession. 2. - For each State that ratifies, accepts, approves, or accedes to this Convention after the deposit of the third instrument of ratification, acceptance, approval or accession, this Convention enters into force in respect of that State on the first day of the month following the expiration of six months after the date of the deposit of its instrument of ratification, acceptance, approval or accession. Article 15 This Convention does not prevail over any treaty which has already been or may be entered into. Article 16 1. - If a Contracting State has two or more territorial units in which different systems of law are applicable in relation to the matters dealt with in this convention, it may, at the time of signature, ratification, acceptance, approval or accession, declare that this Convention is to extend to all its territorial units or only to one or more of them, and may substitute its declaration by another declaration at any time. 2. - These declarations are to be notified to the depositary and are to state expressly the territorial units to which the Convention extends. 3. - If, by virtue of a declaration under this article, this Convention extends to one or more but not all of the territorial units of a Contracting State, and if the place of business of a party is located in that State, this place of business, for the purposes of this Convention, is considered not to be in a Contracting State, unless it is in a territorial unit to which the Convention extends. 4. - If a Contracting State makes no declaration under paragraph 1, the Convention is to extend to all territorial units of that State. Article 17 1. - Two or more Contracting States which have the same or closely related legal rules on matters governed by this Convention may at any time declare that the Convention is not to apply where the supplier, the factor and the debtor have their places of business in those States. Such declarations may be made jointly or by reciprocal unilateral declarations.
39
2. - A Contracting State which has the same or closely related legal rules on matters governed by this Convention as one or more non-Contracting States may at any time declare that the Convention is not to apply where the supplier, the factor and the debtor have their places of business in those States. 3. - If a State which is the object of a declaration under the previous paragraph subsequently becomes a Contracting State, the declaration made will, as from the date on which the Convention enters into force in respect of the new Contracting State, have the effect of a declaration made under paragraph 1, provided that the new Contracting State joins in such declaration or makes a reciprocal unilateral declaration. Article 18 A Contracting State may at any time make a declaration in accordance with Article 6(2) that an assignment under Article 6(1) shall not be effective against the debtor when, at the time of conclusion of the contract of sale of goods, it has its place of business in that State. Article 19 1. - Declarations made under this Convention at the time of signature are subject to confirmation upon ratification, acceptance or approval. 2. - Declarations and confirmations of declarations are to be in writing and to be formally notified to the depositary. 3. - A declaration takes effect simultaneously with the entry into force of this Convention in respect of the State concerned. However, a declaration of which the depositary receives formal notification after such entry into force takes effect on the first day of the month following the expiration of six months after the date of its receipt by the depositary. Reciprocal unilateral declarations under Article 17 take effect on the first day of the month following the expiration of six months after the receipt of the latest declaration by the depositary. 4. - Any State which makes a declaration under this Convention may withdraw it at any time by a formal notification in writing addressed to the depositary. Such withdrawal is to take effect on the first day of the month following the expiration of six months after the date of the receipt of the notification by the depositary. 5. - A withdrawal of a declaration made under Article 17 renders inoperative in relation to the withdrawing State, as from the date on which the withdrawal takes effect, any joint or reciprocal unilateral declaration made by another State under that article. Article 20 No reservations are permitted except those expressly authorised in this Convention. Article 21 This Convention applies when receivables assigned pursuant to a factoring contract arise from a contract of sale of goods concluded on or after the date on which the Convention enters into force in respect of the Contracting States referred to in Article 2(1)(a), or the Contracting State or States referred to in paragraph 1(b) of that article, provided that: (a) the factoring contract is concluded on or after that date; or (b) the parties to the factoring contract have agreed that the Convention shall apply. Article 22 1. - This Convention may be denounced by any Contracting State at any time after the date on which it enters into force for that State. 2. - Denunciation is effected by the deposit of an instrument to that effect with the depositary. 3. - A denunciation takes effect on the first day of the month following the expiration of six months after the deposit of the instrument of denunciation with the depositary. Where a longer period for the denunciation to take effect is specified in the instrument of denunciation it takes effect upon the expiration of such longer period after its deposit with the depositary. Article 23 1. - This Convention shall be deposited with the Government of Canada. 2. - The Government of Canada shall: (a) inform all States which have signed or acceded to this Convention and the President of the International Institute for the Unification of Private Law (Unidroit) of: (i) each new signature or deposit of an instrument of ratification, acceptance, approval or accession, together with the date thereof; (ii) each declaration made under Articles 16, 17 and 18; (iii) the withdrawal of any declaration made under Article 19(4); (iv) the date of entry into force of this Convention;
40
(v) the deposit of an instrument of denunciation of this Convention together with the date of its deposit and the date on which it takes effect; (b) transmit certified true copies of this Convention to all signatory States, to all States acceding to the Convention and to the President of the International Institute for the Unification of Private Law (Unidroit). IN WITNESS WHEREOF the undersigned plenipotentiaries, being duly authorised by their respective Governments, have signed this Convention. DONE at Ottawa, this twenty-eighth day of May, one thousand nine hundred and eighty-eight, in a single original, of which the English and French texts are equally authentic.
41
GRIF GENERAL RULES FOR INTERNATIONAL FACTORING
Approved - EGA 19/06/2008
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 2 of 21
TABLE OF CONTENTS
SECTION I
General provisions ........................................................................................... 3
Article 1 Article 2 Article 3 Article 4 Article 5 Article 6 Article 7 Article 8 Article 9 Article 10 Article 11
Factoring contracts and receivables ................................................................... 3 Parties taking part in two-factor international factoring....................................... 3 Receivables included.......................................................................................... 3 Common language.............................................................................................. 3 Time limits........................................................................................................... 3 Writing................................................................................................................. 4 Deviating agreements ......................................................................................... 4 Numbering system .............................................................................................. 4 Commission / Remuneration............................................................................... 4 Settlement of disagreements between Export Factor and Import Factor............ 4 Good faith and mutual assistance ...................................................................... 5
SECTION II
Assignment of receivables .............................................................................. 6
Article 12 Article 13 Article 14 Article 15 Article 16 Article 17 Article 18 Article 19
Assignment ......................................................................................................... 6 Validity of assignment ......................................................................................... 6 Validity of receivables ......................................................................................... 6 Reassignment of receivables.............................................................................. 7 Definition of credit risk and credit limit ................................................................ 8 Approvals and requests for approvals ................................................................ 8 Reduction or cancellation ................................................................................... 9 Obligations of Export Factor to Assign ............................................................. 10
SECTION IV
Collection of receivables............................................................................... 11
Article 20 Article 21 Article 22 SECTION V Article 23 Article 24 Article 25 Article 26
Rights of the Import Factor ............................................................................... 11 Collection .......................................................................................................... 11 Unapproved receivables ................................................................................... 12 Transfer of funds............................................................................................... 13 Transfer of payments ........................................................................................ 13 Payment under approval................................................................................... 13 Prohibitions against assignments ..................................................................... 14 Late payments .................................................................................................. 14
SECTION VI
Disputes........................................................................................................... 16
Article 27
Disputes ............................................................................................................ 16
SECTION VII
Representations, warranties and undertakings.......................................... 19
Article 28
Representations, warranties and undertakings ................................................ 19
SECTION VIII Miscellaneous ................................................................................................. 20 Article 29 Article 30 Article 31 Article 32 Article 33
Communication and electronic data interchange (EDI) .................................... 20 Accounts and reports ........................................................................................ 20 Article 31 Indemnification................................................................................. 20 Breaches of provisions of these Rules ............................................................. 21 Amendments to these Rules............................................................................. 21
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION I Article 1 1.01
Page 3 of 21
General provisions Factoring contracts and receivables
A factoring contract means a contract pursuant to which a supplier may or will assign accounts receivable (referred to in these Rules as "receivables" which expression, where the context allows, also includes parts of receivables) to a factor, whether or not for the purpose of finance, for at least one of the following functions:
Article 2
a)
Receivables ledgering
b)
Collection of receivables
c)
Protection against bad debts
Parties taking part in two-factor international factoring
The parties taking part in two-factor international factoring transactions are: 2.01
the supplier (also commonly referred to as client or seller), being the party who invoices for the supply of goods or the rendering of services;
2.02
the debtor (also commonly referred to as buyer or customer), being the party who is liable for payment of the receivables from the supply of goods or rendering of services;
2.03
the Export Factor, being the party to which the supplier assigns his receivables in accordance with the factoring contract;
2.04
the Import Factor, being the party to which the receivables are assigned by the Export Factor in accordance with these Rules.
Article 3 3.01
These Rules shall cover only receivables arising from sales on credit terms of goods and/or services provided by any supplier who has an agreement with an Export Factor to or for debtors located in any country in which an Import Factor provides factoring services. Excluded are sales based on letters of credit (other than standby letters of credit), or cash against documents or any kind of sales for cash.
Article 4 4.01
Common language
The language for communication between Import Factor and Export Factor is English. When information in another language is provided an English translation must be attached.
Article 5 5.01
Receivables included
Time limits
Except as otherwise specified the time limits set forth in these Rules shall be understood as calendar days. Where a time limit expires on a non-working day or any declared public holiday of the Export Factor or the Import Factor, the period of time in question is extended until the first following working day of the factor concerned.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Article 6 6.01
Deviating agreements
An agreement in writing made between an Export Factor and an Import Factor (and signed by both of them), which conflicts with, differs from or extends beyond the terms of these Rules, shall take precedence over and supersede any other or contrary condition, stipulation or provision in these Rules relating to the subject matter of that agreement but in all other respects shall be subject to and dealt with as part of these Rules.
Article 8 8.01
Writing
“Writing” means any method by which a communication may be recorded in a permanent form so that it may be re-produced and used at any time after its creation. This includes emails and IFexchange messages. Where a writing is to be signed, that requirement is met if, by written agreement between the parties, the writing identifies the originator of the writing and indicates his approval of the communication contained in the writing.
Article 7 7.01
Page 4 of 21
Numbering system
In order to identify exactly all suppliers, debtors, Import Factors and Export Factors, an appropriate numbering system must be agreed upon between Export Factor and Import Factor.
Article 9
Commission / Remuneration
9.01
The Import Factor shall be entitled to commissions and/or charges for his services on the basis of the structure and terms of payment as promulgated by the appropriate governing bodies from time to time.
9.02
The agreed commissions and/or charges must be paid in accordance with those terms of payment in the agreed currencies. A party delaying payment shall incur interest and the equivalent of any exchange losses resulting from the delay in accordance with Article 26.
9.03
In case of a reassignment of a receivable the Import Factor has nevertheless the right to the commission or charges.
Article 10
Settlement of disagreements between Export Factor and Import Factor
10.01
All disagreements arising between an Export Factor and an Import Factor in connection with any international factoring transactions shall be settled under Arbitration Rules set out in Article 81 of the Rules between the Members & Partners, provided that both are members of the IF-Group at the time of the inception of the transaction.
10.02
Furthermore any such disagreement may be so settled if only one of the parties is a member of the IF-Group at the time of request for arbitration provided that the other party accepts or has accepted such arbitration.
10.03
The award shall be final and binding.
1
Cross reference amended 21 June 2007 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Article 11
Page 5 of 21
Good faith and mutual assistance
11.01
Under these Rules all duties shall be performed and all rights exercised in good faith.
11.02
Each of the Export Factor and Import Factor shall act in every way to help the other’s interest and each of them undertakes to the best of his ability to assist the other at all times in obtaining any document that may assist the other to carry out his duties and/or to protect his interests.
11.03
Each of the Import Factor and the Export Factor undertakes that each will inform the other immediately of any fact or matter which comes to his attention and which may adversely affect the collection of any receivable or the creditworthiness of any debtor.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION II Article 12
Page 6 of 21
Assignment of receivables
Assignment
12.01
The assignment of a receivable implies and constitutes the transfer of all rights and interest in and title to such receivable by any means. For the purpose of this definition the granting of a security right over a receivable is deemed to be its transfer.
12.02
All assignments of receivables must be in writing.
Article 13 13.01
Validity of assignment
The Import Factor is obliged, as regards the law of the debtor’s country, to inform the Export Factor of: 13.01.1 the wording and formalities of the notice of assignment; and 13.01.2 any elements in an assignment that are necessary to safeguard the Export
Factor against claims of third parties. 13.02
The Import Factor warrants the effectiveness of his advice.
13.03
The Export Factor, whilst relying on the Import Factor’s advice under Article 13.01 as regards the law of the debtor’s country, shall be responsible for the effectiveness of the assignment to him by the supplier and of his assignment to the Import Factor including their effectiveness against the claims of third parties and in the insolvency of the supplier.
13.04
If the Export Factor requests a particular assignment, enforceable against third parties, the Import Factor is obliged to act accordingly as far as he is able to do so in accordance with the applicable law, at the expense of the Export Factor.
13.05
Whenever the assignment of a receivable needs special documentation or a confirmation in writing in order to be valid and enforceable, at the request of the Import Factor the Export Factor must provide such documentation and/or confirmation in the prescribed way.
13.06
If the Export Factor shall fail to provide such documentation or confirmation in relation to that receivable within 30 days of the receipt of the Import Factor’s request, then the Import Factor may reassign such receivable.
Article 14
Validity of receivables
14.01
The Import Factor must receive details of invoices and credit notes relating to any receivable assigned to him without undue delay and in the case of invoices in any event before the due date of the receivable.
14.02
The Import Factor may require that the original documents evidencing title, including the negotiable shipping documents and/or insurance certificate are forwarded through him.
14.03
At the request of the Import Factor and if then needed for the collection of a receivable the Export Factor must promptly provide any or all of the following as proof and in any event within the following time periods:
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
14.03.1
Page 7 of 21
2
10 days from the receipt of the request, an exact copy of the invoice issued to the debtor;
14.03.2 30 days from the receipt of that request:
a) b) c)
evidence of shipment; evidence of fulfilment of the contract of sale and/or services where applicable; any other documents which have been requested before shipment.
14.03.3 Should the Export Factor fail to provide the requested documents within the
prescribed time limits, the Import Factor shall be entitled to reassign the receivable. 14.04
The time limit for the Import Factor to be entitled to request these documents from the Export Factor shall be 270 days after due date of the receivable.
Article 15
Reassignment of receivables
15.01
Any reassignment of a receivable under Article 13.06 or Article 14.03.3 must be made by the Import Factor no later than the 60th day after his first request for the relevant documents or at the end of any extended time granted entirely at its discretion by the Import Factor3.
15.02
In the event of any reassignment of a receivable permitted to the Import Factor under these Rules, the Import Factor shall be relieved of all obligations in respect of the reassigned receivable and may recover from the Export Factor any amount paid by the Import Factor in respect of it.
15.03
Every such reassignment must be in writing.
2 3
Amended 19 October 2006 and effective immediately Additional words inserted 19 October 2006 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION III Article 16
Page 8 of 21
Credit Risk
Definition of credit risk and credit limit
16.01
The credit risk is the risk that the debtor will fail to pay a receivable in full within 90 days of its due date otherwise than by reason of a dispute.
16.02
The assumption by the Import Factor of the credit risk on receivables assigned to him is conditional upon his written approval covering such receivables and will normally be in the form of a credit limit4 .
16.03
A credit limit (sometimes called a credit line) is a revolving approval of receivables on a debtor’s account with one supplier up to the amount of the credit limit. Revolving means that, while the credit limit remains in force, receivables in excess of the credit limit will succeed amounts within the credit limit, which are paid by the debtor or the Import Factor or are credited to the debtor. The succession of such receivables shall take place in the order in which they are due for payment and shall be limited at any time to the amount then so paid or credited.5 Where two or more receivables are due for payment on the same date then their sucession shall take place in accordance with the order of their respective invoice numbers.6
Article 17
Approvals and requests for approvals
17.01
Requests of the Export Factor to the Import Factor for the assumption of the credit risk must be in writing and must contain all the necessary information to enable the Import Factor to appraise the credit risk and the normal payment terms.
17.02
If the Import Factor cannot confirm the exact identification of the debtor as submitted to him he may amend these details in his reply. Any approval shall apply only to the exact identity of the debtor given by the Import Factor in that approval.
17.03
The Import Factor must, without delay and, in any event, not later than 10 days from receipt of the request, advise the Export Factor of his decision in writing. If, within the said period, the Import Factor cannot make a decision he must, at the earliest, and before the expiry of the period so advise the Export Factor.
17.04
The credit limit shall apply up to the amount approved to the following receivables owed by the debtor: 17.04.1 those on the Import Factor’s records on the date of approval; 17.04.2 those arising from shipments made and/or services performed up to 30 days
before the date of request for approval7; 17.04.3 those arising from shipments made or services completed thereafter but before
the cancellation or the expiry date of the credit limit; and shall be conditional in each case, upon the receipt by the Import Factor of the invoice details and the documents as stipulated in Article 14.
4
Article 16.02 amended for clarification 21 June 2007 and effective immediately Article 16.03 was previously Article 17.06 and relocated with effect form 21 June 2007 and also changing the word “line “ to “limit” 6 Article 16.03 amended on 19 June 2008 and effective immediately 7 Article 17.04.2 amended on 19 June 2008 and effective immediately 5
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 9 of 21
Shipment occurs when the goods are placed in transit to or to the order of the debtor whether by common carrier or the debtor’s or supplier’s own transport.8 17.05
The issue of a credit limit binds the Import Factor to assume the credit risk on those receivables up to the approved amount for shipments made and/or services performed before the cancellation or expiry date of the credit limit. 9
17.06
All approvals are given on the understanding of a maximum of 90 days payment terms from the date of the relevant invoice. with no tolerance unless otherwise approved by Import Factor. Should the Export Factor need payment terms of more than 90 days from the date of the relevant invoice this must be indicated in his credit requests. In exceptional circumstances for a specific debtor, the Import Factor may reduce the approved payment terms to less than 90 days from the date of the relevant invoice. This must be indicated in the credit limit answer (“x days strict”).10
17.07
The approval shall be given in the same currency as the request. However, the credit line covers receivables represented by invoices expressed, not only in that currency, but also in other currencies; but in all cases the risk to the Import Factor shall not at any time exceed the amount of the original approval.11
17.08
There shall be only one credit line for each supplier on each debtor and any new credit line shall cancel and replace all previous credit lines for the same supplier on the same debtor in whatever currency denominated.12
17.09
If it is known to the Import Factor that it is the practice of the debtor to prohibit assignments of receivables owing by him then the Import Factor shall so inform the Export Factor in giving his approval or as soon as it is known to the Import Factor if later.13
17.10
If it is known to the Export Factor that the supplier and the debtor are affiliated or
connected in any way ( other than through the supply of goods or services by the supplier) then the Export Factor must inform the Import Factor of this fact when applying for a credit limit. In order to be valid any credit limit issued in response to such application must expressly acknowledge the Import Factor’s receipt of such information. If the either the Export Factor or the Import Factor only learns of such affiliation after a credit limit has been issued then it must immediately inform the other party thereof. Unless the Import Factor thereafter issues a further credit approval expressly acknowledging the Import Factor’s receipt of such information any previously issued credit limit relating to the affiliated debtor shall be treated as entirely invalid and as if it had never been issued. 14
Article 18 18.01
Reduction or cancellation
For good reason the Import Factor shall have the right to reduce or cancel the credit line. Such cancellation (which expression includes a reduction) must take place in writing or by telephone (to be confirmed in writing). Upon receipt of such notice of cancellation the Export Factor shall immediately notify the supplier and such cancellation shall be effective as to shipments made and/or services performed after
8
Article 17 amended 21 June 2007 and effective immediately Article amended for clarification on 21 June 2007 and effective immediately and further amended on 19 June 2008 and effective immediately 10 Article renumbered 21 June 2007and amended on 19 June 2008 and effective immediately 11 Article renumbered 21 June 2007 12 Article renumbered 21 June 2007 13 Article renumbered 21 June 2007 14 New Article 17.10 inserted 21 June 2007 and effective from 1 August 2007 in respect of all approvals issued after this date. 9
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 10 of 21
the supplier’s receipt of such notice. On or after the sending of any such notice of cancellation to the Export Factor, the Import Factor shall have the right to send such notice also direct to the supplier, but he shall inform the Export Factor of such an action. 18.01.1 The Export Factor shall co-operate, and shall ensure that the supplier shall co-
operate, with the Import Factor to stop any goods in transit and thus minimise the Import Factor’s loss. The Export Factor undertakes to give the Import Factor all assistance possible in such circumstances. 18.02
On the effective date of the termination of the contract between supplier and Export Factor all credit lines are immediately cancelled without notice, but shall remain valid for any receivable relating to a shipment made and services completed before the date of termination provided that the receivable is assigned to the Import Factor within 30 days of that date.
18.03
When the cancellation of the credit line is effective as in Article 18.01, or the credit line has expired the right of succession as described in Article 16.0315 ceases and thereafter any payment or credit (other than a payment or credit in connection with a transaction excluded in Article 3) may be applied by the Import Factor in satisfaction of approved receivables in priority to unapproved receivables. If, however, the credit relates to an unapproved receivable and the Export Factor establishes to the satisfaction of the Import Factor that the credit arose solely from the failure to ship or a stoppage in transit, the credit shall be applied to such unapproved receivables.
Article 19
Obligations of Export Factor to Assign
19.01
Subject to the provisions of Articles 19.02 and 19.03 of these Rules, the Export Factor may, but is not obliged to, offer to the Import Factor all receivables owing by debtors in any one country and relating to one supplier, which have been assigned to the Export Factor16.
19.02
17
19.03
When the Import Factor decides to cancel a credit line, the obligation for the Export Factor under Article 19.02 continues to exist until all approved receivables have been paid or otherwise provided for; in other words, until the Import Factor is “out of risk”. However, after cancellation of the contract between Export Factor and the supplier, further assignments of receivables cannot be expected.
When the Import Factor has approved a credit line on a debtor and an invoice owing by that debtor has been assigned to the Import Factor, then all subsequent receivables of that supplier in respect of that debtor must be assigned to the Import Factor, even when the receivables are only partly approved or not approved at all.
15
Cross reference corrected 19 June 2008 Article 19.01 amended 21 June 2007 and effective from 1 August 2007 17 Previous Articles 19.02 and 19.03 deleted on 21 June 2007 with deletion effective from 1 August 2007 16
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION IV Article 20
Page 11 of 21
Collection of receivables
Rights of the Import Factor
20.01
By reason of the assignment to the Import Factor of full ownership of each receivable, the Import Factor shall have the right of bringing suit and otherwise enforcing collection either in his own name or jointly with that of the Export Factor and/or that of the supplier and the right to endorse debtor’s remittances for collection in the Export Factor’s name or in the name of such supplier and the Import Factor shall have the benefit of all rights of lien, stoppage in transit and all other rights of the unpaid supplier to goods which may be rejected or returned by debtors.
20.02
If any cash, cheque, draft, note or other instrument in payment of any receivables assigned to the Import Factor is received by the Export Factor or any of his suppliers, the Export Factor must immediately inform the Import Factor of such receipt. It shall be held in trust by the Export Factor or such supplier on behalf of the Import Factor and shall, if so requested by the Import Factor, be duly endorsed and delivered promptly to him.
20.03
If the sales contract contains a prohibition of assignment the Import Factor shall have the same rights as set forth in Article 20.01 as agent for the Export Factor and/or the supplier.
20.04
If the Import Factor 20.04.1 is unable to obtain judgement in respect of any receivable assigned to him by
way of decision of a court or other tribunal of competent jurisdiction of the debtor’s country by reason only of a term relating to jurisdiction in the contract of sale between the supplier and the debtor which gave rise to that receivable; and 20.04.2 informs the Export Factor of that inability within 365 days of the due date of the
invoice representing that receivable; 20.04.3 then the Import Factor may immediately reassign that receivable and recover
from the Export Factor any amount paid in respect of it under Article 24.02
Article 21
Collection
21.01
The responsibility for collection of all receivables assigned to the Import Factor rests with him and he shall use his best endeavours promptly to collect all such receivables whether approved or unapproved.
21.02
Except as provided in Article 27 when the total amount of all receivables owing by a debtor at any one time is approved in part: 21.02.1 the Import factor shall be entitled to take legal proceedings for the recovery of all
such receivables without obtaining the prior consent of the Export Factor but the Import Factor shall inform the Export Factor of such action; 21.02.2 if the Export Factor notifies the Import Factor of his disagreement with such legal
proceedings, which are then accordingly terminated, the Import Factor shall be entitled to reassign all receivables then owing by the debtor and to be reimbursed by the Export Factor with the amount of all costs and expenses incurred by the Import Factor in such proceedings and the provisions of Article 15.02 and 15.03 will apply to that reassignment; and
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 12 of 21
21.02.3 except as provided in Article 21.02.2 , the costs and expenses of such legal
proceedings shall be borne by the Import Factor and the Export Factor in proportion to the respective amounts of the approved and unapproved parts of the outstanding receivables.
Article 22 22.01
Unapproved receivables
When all receivables owing by a debtor at any one time are wholly unapproved: 22.01.1 the Import Factor shall obtain the consent of the Export Factor before incurring
legal and other costs and expenses (other than the Import Factor’s own and administrative costs and expenses) relating to their collection; 22.01.2 such legal and other costs and expenses shall be the responsibility of the Export
Factor and the Import Factor shall not be responsible for any loss and/or costs which are attributable to any delay in the giving of such consent by the Export Factor; 22.01.3 If the Export Factor does not answer the Import Factor’s request for consent
within 30 days, the Import Factor is entitled to reassign the receivables then or any time thereafter; 22.01.4 The Import Factor shall be entitled on demand to a deposit from the Export
Factor to cover fully or partly the amount of the estimated costs to be incurred in the collection of such receivables.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION V Article 23
Page 13 of 21
Transfer of funds
Transfer of payments
23.01
When any payment is made by the debtor to the Import Factor in respect of any receivable assigned to him he shall pay in the currency of the invoice the equivalent of the net amount received in his bank to the Export Factor immediately after the value date or the date of the Import Factor’s receipt of the Bank’s notification of the amount received which ever is later except to the extent of any previous payment under approval.
23.02
All payments, irrespective of the amount, shall be transferred daily via SWIFT or a similar system18.
23.03
Not later than the day of the transfer the Import Factor shall provide a report showing the allocation of the amount transferred.
23.04
The Export Factor shall repay to the Import Factor on his demand 23.04.1 any payment made by him to the Export Factor if the debtor’s payment to the
Import Factor was made by a payment instrument subsequently dishonoured (cheque or equivalent) and the Import Factor notified the Export Factor of this possibility with the payment advice (payment under reserve) or such dishonour was the result of a stopped payment order issued by the debtor owing to a dispute raised later than the issuance of the payment instrument in which case the procedures and time limits are as provided in Article 27 and for that purpose the payment by the Import Factor to the Export Factor shall be treated as if it were a payment under approval, Repayments demanded by the Import Factor will not affect his other obligations. After 45 banking days of the Import Factor’s country from the date of his transfer of the funds to the Export Factor his liability for such repayment shall cease19. 23.04.2 without any time limit, any payment made by the Import Factor to the Export
Factor in respect of any unapproved receivable or unapproved part of a receivable to the extent that payment by the debtor or any guarantor of the receivable is subsequently recalled under the law of the country of the payer or by reason of any order of a court or tribunal of competent authority in that country, provided that any settlement or compromise of any such claim is effected in good faith by the Import Factor.
Article 24
Payment under approval
Except as provided in Articles 25 and 27: 24.01
the Import Factor shall bear the risk of loss arising from the failure of the debtor to pay in full any approved receivable on the due date in accordance with the terms of the relevant contract of sale or service; and
24.02
to the extent that any such receivable shall not be paid by or on behalf of the debtor by the 90th day after the due date as described above, the Import Factor shall on such 90th day make payment to the Export Factor ("payment under approval").
18 19
Article 23.02 amended 19 June 2008 and effective immediately Article 23.0401 amended 19 June 2008 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 14 of 21
24.03
For the purpose of Articles 24.01 and 24.02, payment by the debtor shall mean payment to any one of the Import Factor, the Export Factor, the supplier or the supplier's insolvent estate.
24.04
In the event of payment to the supplier or the supplier’s insolvent estate the Import Factor shall co-operate with and assist in the debtor’s country the Export Factor to mitigate any potential or actual loss to the Export Factor
24.05
If an approved receivable is expressed in a currency other than that of the corresponding credit line, in order to determine the approved amount that receivable shall be converted to the currency of the credit line at the rate of exchange ruling at the date on which the payment under approval is due. In all cases the risk of the Import Factor shall not exceed at any time the amount of the original approval.
Article 25
Prohibitions against assignments
25.01
In respect of any approved receivable arising from a contract of sale or for services which includes a prohibition of its assignment the Import Factor’s obligation for a payment under approval shall arise only on the official insolvency of the debtor or when the debtor makes a general declaration or admission of his insolvency, but in any event not earlier than the 90th day after the due date as described in 24.02
25.02
After any payment under approval in respect of any approved receivable referred to in Article 25.01, the Import Factor shall have the sole right to claim in the insolvent estate of the debtor in the name of the supplier.
25.03
The Export Factor shall obtain from the seller and deliver to the Import Factor any document that may be required by him for the purpose of making any claim as described in Article 25.02.
25.04
The provisions of this Article shall apply in spite of anything to the contrary elsewhere in these Rules.20
Article 26
Late payments
26.01
If the Import Factor or the Export Factor fails to make payment of any amount when it is due to be paid to the other he shall pay interest to that other.
26.02
Except as provided in Article 26.03, if the Import Factor does not initiate a payment to the Export Factor according to the requirements of Article 23 or Article 24, the Import Factor shall: 26.02.1 be liable to pay to the Export Factor interest calculated for each day from the
date on which such payment shall be due until actual payment at twice the 3months- LIBOR rate quoted on such due date in the relevant currency, provided that the accrued amount of interest exceeds 50 EUR; and 26.02.2 reimburse the Export Factor with the equivalent of any currency exchange loss
suffered by him and caused by the delay in payment. 26.03
20
If there shall be no LIBOR quotation for the relevant currency, twice the lowest lending rate for such currency available to the Export Factor on such date shall apply.
This Article 25.04 inserted 19 October 2006 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
26.04
Page 15 of 21
If as a result of circumstances beyond his control the Import Factor is unable to make any such payment when due: 26.04.1 he shall give immediate notice of that fact to the Export Factor; 26.04.2 he shall pay to the Export Factor interest at a rate equivalent to the lowest
lending offer rate available to the Export Factor in the relevant currency calculated for each day from the day when his payment shall be due until actual payment, provided the accrued amount of interest exceeds 50 EUR. 26.05
21
Any late payment by the Export Factor to the Import Factor will be subject to the provisions of Articles 26.02, 26.03 and 26.04.21
New Article 26.05 inserted 19 June 2008 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION VI Article 27
Page 16 of 21
Disputes
Disputes
27.01
A dispute occurs whenever a debtor fails to accept the goods or the invoice or raises a defense, counterclaim or set-off including (but not limited to) any defense arising from a claim to the proceeds of the receivable by any third party. However, where there is a conflict between the provisions of this Article and those of Article 25 the latter shall prevail.
27.02
Upon being notified of a dispute the Import Factor or the Export Factor shall immediately send to the other a dispute notice containing all details and information known to him regarding the receivable and the nature of such dispute. In either case the Export Factor shall provide the Import Factor with further information regarding the dispute within 60 days of the receipt by the Export Factor or his sending it as the case may be.
27.03
Upon receipt of such dispute notice the approval of that receivable shall be deemed to be suspended. 27.03.1 If a dispute is raised by the debtor and the dispute notice is received within 90
days after the due date of the invoice to which the disputed receivable relates, the Import Factor shall not be required to make payment under approval of the amount withheld by the debtor by reason of such dispute. 27.03.2 If a dispute is raised by the debtor and the dispute notice is received after
payment under approval, but within 180 days of a payment under approval, the Import Factor shall be entitled to reimbursement of the amount withheld by the debtor by reason of such dispute. 27.04
The Export Factor 27.04.1 The Export Factor shall be responsible for the settlement of the dispute and shall
act continuously to ensure that it is settled as quickly as possible. The Import Factor shall co-operate with and assist the Export Factor, if so required, in the settlement of the dispute including the taking of legal proceedings. 27.04.2 If the Import Factor 27.04.2.1 declines to take such proceedings, or 27.04.2.2 if the Export Factor requires a reassignment of the disputed receivable so that proceedings may be taken in his or the supplier’s name, 27.04.2.3 then in either case, the Export Factor is entitled to such reassignment. 27.04.3 Whether or not any such reassignment has been made the Import Factor shall
again accept as approved, within the time limits specified in Article 27.05, such disputed receivable to the extent that the dispute is settled in favour of the supplier (including an admission by the person responsible for the administration of the debtor’s insolvent estate) provided that: 27.04.3.1 the Export Factor has complied with his obligations under Article 27.04.1; 27.04.3.2 the Import Factor has been kept fully informed about the status of negotiations or proceedings at regular intervals; and 27.04.3.3 the settlement provides for payment by the debtor to be made within 30 days of the date of the settlement, if amicable, or the date of the coming into effect of the judgment in the case of a legal settlement. (EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 17 of 21
27.04.3.4 With respect to the representations and warranties in Article 28.01.1 and Article 28.01.2 all costs in relation of the settlement of the dispute will be regarded as unapproved part of the total receivable against such a debtor. Collection of the total receivable will be done by the Import Factor with respect to Article 21.02.3 27.04.4 For the purpose of this Article, “legal settlement” means a dispute settled by way
of a decision of a court or other tribunal of competent jurisdiction (which, for the avoidance of doubt, shall include arbitration) provided such legal proceedings have been formally commenced by proper service of legal process or demand for arbitration prior to the term set for an amicable settlement; and “amicable settlement” means any settlement which is not a legal settlement. 27.05
The time limits referred to in Article 27.04.3 above, for the Import Factor to accept again as approved a disputed receivable, are as follows: 27.05.1 in the case of an amicable settlement, 180 days: and 27.05.2 in the case of a legal settlement, 3 years; 27.05.3 in each case after the receipt of the dispute notice in accordance with Article
27.02. If, however, during such periods, the debtor becomes officially insolvent or makes a general declaration or admission of his insolvency, the Import Factor shall remain at risk until the dispute has been settled. 27.06
In the case of a disputed receivable which the Import Factor has accepted again as approved in accordance with Article 27.04: 27.06.1 if the receivable has been reassigned to the Export Factor then the Import Factor
shall have the right to an immediate assignment to him of all the Export Factor’s or (as the case may be) the seller’s rights under the settlement; 27.06.2 in every such case any payment under approval, which is to be made in
accordance with Article 24, shall be made within 14 days of the date on which payment is to be made by the debtor according to the settlement provided that: 27.06.3 any assignment required by the Import Factor under Article 27.06.1 has been
made effectively by the Export Factor within that period; and 27.06.4 the end of that period of 14 days is later than the original due date for the
payment under approval. 27.07
If the Export Factor does not comply with all his obligations under this Article the Import Factor shall have the right to reassign to the Export Factor the disputed receivable and the Export Factor shall promptly reimburse the Import Factor with the amount of the payment under approval; such payment shall include interest from date of payment under approval to date of reimbursement as calculated in accordance with Article 26.04.2.
27.08
22
22
Upon the legal resolution of a dispute, the costs associated with such dispute (including lawyers’ fees) shall be allocated as follows : a)
As directed by the judge, arbitrators or other judicial body deciding the merits of the dispute; or
b)
If no such direction is made, in proportion to the amount that the award bears to the initial amount of the claim as illustrated by the following examples :
Original Article 27.08 deleted and replaced with complete new Article on 19 October 2006 and effective immediately
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
Page 18 of 21
27.08.1 If the supplier is awarded 40 % of the amount claimed by the supplier, the Import
Factor shall bear 40 % of the costs and the Export Factor shall bear 60 % of the costs; 27.08.2 If the debtor prevails entirely, all costs shall be borne by the Export Factor; 27.08.3 If the supplier is awarded the full amount of his claim, all costs shall be borne by
the Import Factor.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION VII Article 28 28.01
Page 19 of 21
Representations, warranties and undertakings
Representations, warranties and undertakings
The Export Factor warrants and represents for himself and on behalf of his supplier: 28.01.1 that each receivable represents an actual and bona fide sale and shipment of
goods or provision of service made in the regular course of business and in conformity with the description of the supplier’s business and terms of payment; 28.01.2 that the debtor is liable for the payment of the amount stated in each invoice in
accordance with the terms without defence or claim; 28.01.3 that the original invoice bears notice that the receivable to which it relates has
been assigned and is payable only to the Import Factor as its owner or that such notice has been given otherwise in writing before the due date of the invoice, any such notice of assignment being in the form prescribed by the Import Factor; 28.01.4 that each one at the time of his assignment has the unconditional right to assign
and transfer all rights and interest in and title to each receivable (including any interest and other costs relating to it which are recoverable from the debtor) free from claims of third parties; 28.01.5 that he is factoring all the receivables arising from sales as defined in Article 3 of
any one supplier to any one debtor for which the Import Factor has given approval; 28.01.6 that all such duties, forwarder’s fees, storage and shipping charges and
insurance and other expenses as are the responsibility of the supplier under the contract of sale or service have been fully discharged; and 28.01.7 unless the Import Factor has been informed in accordance with Article 17.10,
that the supplier and the debtor are not affiliated in any way. 28.02
The Export Factor undertakes for himself and on behalf of his supplier: 28.02.1 that he will inform the Import Factor of any payment received by the supplier or
the Export Factor concerning any assigned receivable; and 28.02.2 that as long as the Import Factor is on risk the Export Factor will inform the
Import Factor in general or, if requested, in detail about any excluded transactions as defined in Article 3. 28.03
In addition to the provisions of Article 32, in the event of a breach of the warranty given in Article 28.01.5 or the undertaking given in Article 28.02.2, the Import Factor shall be entitled to recover from the Export Factor 28.03.1 the commission and/or charges as agreed for that supplier on the receivables
withheld, and 28.03.2 compensation for other damages, if any.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
SECTION VIII Article 29
Page 20 of 21
Miscellaneous
Communication and electronic data interchange (EDI)
29.01
Any written message as well as any document referred to in these Rules, which has an equivalent in the current EDI standard can or, if so required by the By-Laws and/or the Rules between the Members & Partners whenever either of them is applicable, must be replaced by the appropriate EDI-message.
29.02
The use of EDI is governed by the IFexchange User Manual & the DEX Manual.
29.03
The originator of a communication shall assume full responsibility for the damages and losses, if any, caused to the receiver by any errors and/or omissions in such communication.
Article 30
Accounts and reports
30.01
The Import Factor is responsible for keeping detailed and correct debtor ledgers and for keeping the Export Factor informed about the accounts showing on such ledgers.
30.02
The Export Factor shall be entitled to rely upon all information and reports submitted by the Import Factor provided that such reliance is reasonable and in good faith.
30.03
If for any valid reason the Import Factor or the Export Factor will not be able to make use of the EDI then the Import Factor shall account and report at least once a month to the Export Factor with respect to all transactions and each such monthly account and report shall be deemed approved and accepted by the Export Factor except to the extent that written exceptions are taken by the Export Factor within 14 days of his receipt of such account and report.
Article 31
Article 31
Indemnification
31.01
In rendering his services, the Import Factor shall have no responsibility whatsoever to the Export Factor’s suppliers.
31.02
The Export Factor shall indemnify the Import Factor and hold him harmless against all suits, claims, losses or other demands, which may be made or asserted against the Import Factor: 31.02.1 by any such supplier by reason of any action that the Import Factor may take or
fail to take; and 31.02.2 by any debtor in relation to the goods and/or services, the invoices or the
underlying contracts of such supplier; 31.02.3 provided that in either case the Import Factor’s performance in his action or
failure to act is reasonable and in good faith. 31.03
The Import Factor shall indemnify the Export Factor against any losses, costs, interest or expenses suffered or incurred by the Export Factor by reason of any failure of the Import Factor to comply with his obligations under Article 13.01 or any breach of his warranty given in that Article. The burden of proof of any such loss, costs, interest or expense lies with the Export Factor.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
GRIF – General Rules for International Factoring
31.04
Page 21 of 21
Each of the Export Factor and the Import Factor shall reimburse the other for all losses, costs, damages, interest, and expenses (including legal fees) suffered or incurred by that other by reason of any of the matters for which the indemnities are given in Articles 31.02 & 31.03.
Article 32
Breaches of provisions of these Rules
32.01
If the Export Factor has substantially breached any provision of these Rules, the Import Factor shall not be required to make payment under approval to the extent that the breach has seriously affected the Import Factor to his detriment in his appraisal of the credit risk and/or his ability to collect any receivable. The burden of proof lies with the Import Factor. If the Import Factor has made payment under approval the Import Factor shall be entitled to reimbursement of the amount paid.
32.02
A substantial breach of Articles 28.01.1 & 28.01.2 that results only from a dispute shall not be subject to the provisions of this Article and shall be covered by the provisions of Articles 27.01 to 27.08.
32.03
A substantial breach must be asserted within 365 days after the due date of the invoice to which it relates.
32.04
The Export Factor shall promptly reimburse the Import Factor under this Article; such payment shall include interest from date of payment under approval to date of reimbursement as calculated in accordance with Article 26.02.
32.05
The provisions of this Article are additional to and not in substitution for any other provisions of these Articles.
Article 33
Amendments to these Rules23
33.01
Effective from 21 June 2007 any future amendment to these Rules must state the date from which it is to take effect and this can be in the form of a footnote.
33.02
Each time a new version of these Rules is issued it shall bear a new identification number, name or description to distinguish it from earlier versions.
33.03
No amendment to these Rules is to affect any action taken before such amendment comes into effect unless otherwise stated in the amendment.
23
New Article 33 inserted on 21 June 2007 and effective immediately.
(EGA approved on 19/06/2008)
© International Factors Group
FCI expressed in figures
Twenty-five years of total factored volume for all FCI members (in millions of euros)
1982
17,146
1987
54,867
1992
107,907
1997
178,813
2002
338,346
2007
758,386
... and the FCI market share (in comparison to worldwide factored volume)
1982
28%
1987
39%
1992
42%
1997
43%
2002
45%
2007
58%
Twenty-five years of cumulative export and import factored volume for all FCI members (in millions of euros)
1982
1,125
1987
3,715
1992
6,651
1997
13,046
2002
27,550
2007
118,271
... and the FCI market share of international factoring (in comparison to worldwide figures)
1982
34%
1987
42%
1992
45%
1997
49%
2002
54%
2007
81%
FCI’s impact on trade finance worldwide
174,652 sellers
6,120,404 buyers
147,000,000 invoices
FCI Annual Review 2008
21
Factoring Volume by Country in 2007 in millions of Euros
Nr. of Companies
Domestic
International
Total
4,176 14,200 260 1,000 2,940 3,840 5,574 1,000 12,000 107,040 65,000 6,500 2,940 0 22,619 112,820 770 1,870 360 20 24,500 15,000 7,150 15,582 1,000 12,850 200 900 375 78,618 18,000
1,043 5,000 40 100 45 940 2,900 300 650 14,620 24,000 920 160 5 300 9,980 390 820 130 5 7,320 2,000 750 1,306 300 250 26 480 80 5,081 3,700
90 38 107
Austria Belgium Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Lithuania Luxembourg Malta Netherlands Norway Poland Portugal Romania Russia Serbia Slovakia Slovenia Spain Sweden Switzerland Turkey Ukraine United Kingdom
16,930 850 274,530
2,695 40 11,966
5,219 19,200 300 1,100 2,985 4,780 8,474 1,300 12,650 121,660 89,000 7,420 3,100 5 22,919 122,800 1,160 2,690 490 25 31,820 17,000 7,900 16,888 1,300 13,100 226 1,380 455 83,699 21,700 0 19,625 890 286,496
624
Total
831,414
98,342
929,756
6 662 59 70 5 5 4 3 3 20 8 6 110
Argentina Brazil Canada Chile Colombia Costa Rica Cuba Honduras El Salvador Mexico Panama Peru U.S.A.
320 21,000 3,000 13,550 1,930 50 10 0 190 9,000 473 605 90,000
42 60 1,270 1,070 100 0 200 95 1 200 10 43 7,000
362 21,060 4,270 14,620 2,030 50 210 95 191 9,200 483 648 97,000
961
Total
140,128
10,091
150,219
0 500 9,700 205
20 160 80 40
20 660 9,780 245
10,405
300
10,705
16,650 3,600 50 4,715 600 76,662 156 455 5 150 0 2,760 0 215 29,000 2,200 255 41
16,326 4,100 0 340 200 1,059 20 13 0 0 0 510 955 3 13,500 40 85 2
32,976 7,700 50 5,055 800 77,721 176 468 5 150 0 3,270 955 218 42,500 2,240 340 43
137,514
37,153
174,667
Total factoring volume
Europe 4 6 5 10 3 8 9 3 4 26 50 10 27 1 6 40 7 8 1 4 5 7 20 10 9 15 4 9 5 23 50
Europe 71%
Americas 12%
Americas
Africa 1%
Africa 2 3 9 3 17
Egypt Morocco South Africa Tunisia Total
Asia 15 10 1 7 8 13 1 6 2 5 0 10 3 5 25 20 2 6 139
China Hong Kong Indonesia India Israel Japan Lebanon Malaysia Oman Philippines Saudi Arabia Singapore South Korea Sri Lanka Taiwan Thailand United Arab Emirates Vietnam Total
Asia-Pacific 16%
Australasia 20 7
Australia New Zealand
33,000 670
80 30
33,080 700
27
Total
33,670
110
33,780
1,153,131
145,996
1,299,127
1,768
22
Total world
FCI Annual Review 2008
Total Factoring Volume by country in the last 7 years in millions of Euros
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Austria Belgium Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Lithuania Luxembourg Malta Netherlands Norway Poland Portugal Romania Russia Serbia Slovakia Slovenia Spain Sweden Switzerland Turkey Ukraine United Kingdom
2,181 2,275 2,932 9,000 9,391 11,500 2 0 0 0 0 0 1,554 1,997 2,035 1,230 1,681 1,880 5,488 5,200 5,570 1,400 2,143 2,262 7,445 9,067 8,810 67,660 67,398 73,200 29,373 30,156 35,082 2,050 2,694 3,680 546 580 1,142 26 16 25 7,813 8,620 8,850 124,823 134,804 132,510 Shown with Estonia until 2003 Shown with Estonia until 2003 0 197 257 0 0 0 17,800 20,120 17,500 5,700 7,030 7,625 3,330 2,500 2,580 10,189 11,343 12,181 98 141 225 0 168 485 0 0 0 240 240 384 71 75 170 23,600 31,567 37,486 5,250 10,229 10,950 1,430 2,250 1,514 3,947 4,263 5,330 0 0 0 136,080 156,706 160,770
3,692 13,500 0 28 2,140 2,620 6,780 3,920 9,167 81,600 45,000 4,430 1,375 16 13,150 121,000 155 1,040 285 0 19,600 8,620 3,540 14,700 420 1,130 0 665 185 45,376 14,500 1,400 7,950 0 184,520
4,273 14,000 0 175 2,425 2,885 7,775 2,400 10,470 89,020 55,110 4,510 1,820 15 23,180 111,175 20 1,640 280 0 23,300 9,615 3,700 16,965 550 2,540 0 830 230 55,515 19,800 1,900 11,830 333 237,205
4,733 16,700 35 340 2,546 4,025 7,685 2,900 11,100 100,009 72,000 5,230 2,880 25 29,693 120,435 276 1,896 306 1 25,500 11,465 4,425 16,886 750 8,555 150 1,311 340 66,772 21,700 2,000 14,925 620 248,769
5,219 19,200 300 1,100 2,985 4,780 8,474 1,300 12,650 121,660 89,000 7,420 3,100 5 22,919 122,800 1,160 2,690 490 25 31,820 17,000 7,900 16,888 1,300 13,100 226 1,380 455 83,699 21,700 0 19,625 890 286,496
Total Europe
468,326
522,851
546,935
612,504
715,486
806,983
929,756
Argentina Brazil Canada Chile Colombia Costa Rica Cuba Honduras El Salvador Mexico Panama Peru U.S.A.
1,017 11,020 2,699 3,123 0 208 113 0 123 6,890 220 0 101,744
71 11,030 3,100 3,130 0 210 120 0 157 6,340 0 0 91,143
70 12,040 3,161 3,500 0 185 93 0 102 4,535 160 0 80,696
101 15,500 3,157 4,200 0 180 190 0 105 4,600 201 0 81,860
275 20,050 3,820 9,500 0 100 210 0 80 7,100 240 95 94,160
333 20,054 3,386 11,300 100 50 210 0 191 8,150 607 563 96,000
362 21,060 4,270 14,620 2,030 50 210 95 191 9,200 483 648 97,000
Total Americas
127,157
115,301
104,542
110,094
135,630
140,944
150,219
Egypt Morocco South Africa Tunisia
0 50 5,580 171
0 190 5,860 153
0 160 5,470 210
1 300 7,100 185
1 430 5,580 226
3 440 7,800 270
20 660 9,780 245
Total Africa
5,801
6,203
5,840
7,586
6,237
8,513
10,705
China Hong Kong Indonesia India Israel Japan Lebanon Malaysia Oman Philippines Saudi Arabia Singapore South Korea Sri Lanka Taiwan Thailand United Arab Emirates Vietnam
1,234 2,690 0 690 429 61,566 10 842 36 0 150 2,480 85 115 4,511 1,240 0 0
2,077 3,029 1 1,290 354 50,380 22 610 29 0 100 2,600 55 110 7,919 1,274 0 0
2,640 3,250 1 1,615 190 60,550 35 718 10 0 50 2,435 38 102 16,000 1,425 37 0
4,315 4,800 0 1,625 155 72,535 41 730 8 0 0 2,600 32 128 23,000 1,500 145 0
5,830 7,700 1 1,990 325 77,220 61 532 1 141 0 2,880 850 201 36,000 1,640 440 2
14,300 9,710 50 3,560 375 74,530 95 480 5 150 0 2,955 850 184 40,000 1,925 810 16
32,976 7,700 50 5,055 800 77,721 176 468 5 150 0 3,270 955 218 42,500 2,240 340 43
Total Asia
76,078
69,850
89,096
111,614
135,814
149,995
174,667
Australia New Zealand
7,910 410
9,527 465
13,716 263
18,181 236
23,130 250
27,573 280
33,080 700
Total Australasia
8,320
9,992
13,979
18,417
23,380
27,853
33,780
685,682
724,197
760,392
860,215
1,016,547
1,134,288
1,299,127
Europe
Americas
Africa
Asia
Australasia
Total world
FCI Annual Review 2008
23
