ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele

OBOROVÁ PŘÍRUČKA

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU

AKTUALIZACE Odborná část

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Aktualizaci zpracoval: DRING Consulting s.r.o. Poslední aktualizace:

srpen 2009


Obsah

1.

Vymezení oboru........................................................................................ 3 1.1 Charakter ţivnosti ......................................................................................3

2.

Základní podmínky pro podnikání v oboru ................................................ 5 2.1 Podmínky provozování ţivnosti - obecné ...................................................5 2.2 Přerušení ţivnosti.......................................................................................8 2.3 Zrušení a zánik ţivnosti ..............................................................................9 2.4 Provozování ţivnosti prostřednictvím odpovědného zástupce ................. 10 2.5 Provozování ţivnosti v provozovně (provozovnách) ................................ 11 2.6 Funkce CRM ............................................................................................ 12 2.7 Stručný přehled nejdůleţitějších změn pro ţivnostníka v roce 2009 ......... 13

3.

Obecně důleţité právní předpisy ............................................................ 14 3.1 Občanský zákoník .................................................................................... 15 3.2 Obchodní zákoník .................................................................................... 20 3.3 Zákon o ochraně spotřebitele ................................................................... 23 3.4 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků ...................................................... 27 3.5 Pracovněprávní předpisy ......................................................................... 29 3.6 Bezpečnost práce .................................................................................... 33 3.7 Poţární ochrana ....................................................................................... 35 3.8 Oblast účetnictví....................................................................................... 35 3.9 Oblast daně z příjmů ................................................................................ 36 3.10 Autorský zákon....................................................................................... 36 3.11 Zákon o regulaci reklamy ....................................................................... 37

4.

Vzory smluv ............................................................................................ 38 4.1 Vzor smlouvy o obchodním zastoupení .................................................... 38 4.2 Vzor smlouvy o obstarání prodeje věci .................................................... 40 4.3 Příklad komisionářské smlouvy ................................................................ 41 4.4 Přehled ţivnostenských společenstev a dalších institucí působících v oboru ...................................................................................................... 43

1


1. Vymezení oboru Zprostředkování obchodu se jako volná živnost řídí ţivnostenským zákonem (zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Touto činností se rozumí: Zprostředkování nákupu a prodeje věcí movitých, včetně provádění transakcí na účet jiných nebo v zastoupení jiného subjektu. Zprostředkování sluţeb v dopravě (dopravní dispečink a podobně), v oblasti řemeslných prací (například rychlých sluţeb zámečníků, instalatérů a podobně), zprostředkování stavebního spoření, zprostředkování úvěrů, zahraničně-studijních pobytů (například jazykových kurzů, aupair) a zprostředkování jiných sluţeb. Dále se jedná o činnost agentů nebo agentur zastupujících jiné osoby za účelem získání účasti v hraných filmech, divadelních představeních, koncertech nebo jiných druzích uměleckých z zábavních představení, vyhledávání nakladatelů či výrobců knih, divadelních her, uměleckých výtvarných děl a podobně. Obsahem

činnosti

není

zprostředkování

nákupu

a

prodeje

nemovitostí,

zprostředkování nákupu a prodeje kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a v oblasti přijímání a předávání pokynů týkajících

se

investičních

nástrojů,

zprostředkování

zaměstnání,

činnost

zprostředkovatelů a rozhodců kolektivních sporů, výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským, zprostředkování prodeje zájezdů a jiných sluţeb cestovního ruchu, zprostředkování přepravy nákladů (zasilatelství) a podobně. 1.1 Charakter živnosti Zprostředkovatelé v obchodě jsou mezičlánkem mezi dvěma obchodními subjekty. Charakteristickým rysem zprostředkování je, ţe se v průběhu obchodní činnosti zprostředkovatel zpravidla nestává majitelem zboţí, ale v podstatě pouze poskytuje obchodní sluţby – vyhledává trhy, vhodné obchodní partnery, dojednává podmínky obchodu, informuje o vlastnostech zboţí a o podmínkách prodeje. Součástí zprostředkování bývá i předvádění zboţí.

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Teorie obchodu rozděluje zprostředkování na tyto hlavní skupiny – obchodní zástupce, makléř (obchodní zprostředkovatel), komisionář, speditér (zasílatel), veletrh, aukce (draţby), burza. Ţivnost zprostředkování obchodu však všechny tyto kategorie zprostředkovatelů nezahrnuje. Pro provozování ţivnosti zprostředkování obchodu je důleţitá zejména činnost obchodních zástupců, obchodních zprostředkovatelů a komisionářů. Obchodní zástupce je samostatný subjekt, který na základě smlouvy o obchodním zastoupení pracuje jménem a na účet zastoupeného. Činnost spočívá především ve vyhledávání odběratelů, ale zpravidla se obchodní zástupce zabývá i průzkumem trhu, propagací výrobků, sledováním bonity jednotlivých zákazníků, pomocí zákazníkům při vyřizování formalit, reklamací nebo zajištěním servisu. Obchodní zástupce ve většině případů vstupuje v osobní kontakt se zákazníky. Je tedy jakousi prodlouţenou rukou zastupovaného. Časté je zastoupení v zahraničním obchodě – výhodou pro zastupovaný zahraniční subjekt je pouţití místního obchodního zástupce obeznámeného s místním trhem a vyuţívajícího svých odborných znalostí regionu. Efektivní

vztah

mezi

zástupcem

a zastoupeným

předpokládá

dlouhodobou

spolupráci. Obchodní zástupce potřebuje pro získání informací o zboţí, trhu a obchodních zvyklostech určitou dobu. Vybudování nového obchodního zastoupení vyţaduje i značné finanční náklady. Zastoupený subjekt si většinou ověřuje kvalitu potenciálního zástupce. Nejprve jej často nechává sjednat jednorázový obchod, později s ním uzavře smlouvu o obchodním zastoupení na dobu určitou – v řádu několika měsíců. Teprve s osvědčeným obchodním zástupcem uzavře dlouhodobou smlouvu. Obchodní zástupce, umoţňuje-li mu to smlouva, můţe svoji činnost vykonávat pro více zastoupených. Sortiment by pak měl být volen tak, aby si jednotlivé výrobky různých zastoupených přímo nekonkurovaly, aby se pokud moţno doplňovaly. Makléř (obchodní zprostředkovatel) se v zásadě od obchodního zástupce neliší. Připravuje obchodní transakce tak, aby kontrakt byl výhodný pro oba obchodní partnery. Jedná cizím jménem a na cizí účet a nepřichází do styku ani se zboţím ani s peněţními prostředky. Pokud disponuje plnou mocí, můţe sám sjednat obchod.

4

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Makléř by měl disponovat důkladnými znalostmi trhu a subjektů na trhu v daném oboru. Makléř obvykle nepracuje pouze pro jednoho zastupovaného, ale má určitý okruh prodávajících a kupujících, mezi kterými zprostředkovává obchodní transakce. Typickými zástupci jsou makléři komoditních burz. Komisionář obchoduje vlastním jménem na cizí účet (tzn. na účet komitenta), a to na základě komisionářské smlouvy. Další smlouva (zpravidla kupní) se pak uzavírá mezi komisionářem a zákazníkem. Komisionář můţe svou činnost vykonávat jak při nákupu, tak při prodeji. Obchod uzavírá svým jménem a za cenu, jejíţ výše je určena komisionářskou smlouvou. Při sjednávání obchodu nemusí komisionář sdělovat, ţe obchoduje na účet komitenta. Výše provize komisionáře se stanoví většinou dvojím způsobem a to procentem z prodejní či kupní ceny nebo rozdílem mezi cenou poţadovanou komitentem a cenou uhrazenou zákazníkem. Komisionář se nestává vlastníkem prodávaného či nakupovaného zboţí, výjimkou je tzv. samovstup komisionáře, kdy komisionář koupí zboţí na vlastní účet. Ztrácí tak však postavení komisionáře. V oblasti zahraničního obchodu při prodeji zboţí prostřednictvím komisionáře se zboţí zpravidla umisťuje do tzv. konsignačních skladů, kam dává komitent komisionáři zboţí k dispozici. Ustanovení komisionářské smlouvy pak upravují i fungování konsignačních skladů a podmínky, za jakých komisionář můţe zboţí vydat zákazníkovi.

2.

Základní podmínky pro podnikání v oboru

2.1 Podmínky provozování živnosti - obecné Podrobnosti jsou uvedeny v zákonu číslo 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provozovat ţivnost můţe jen osoba (fyzická nebo právnická), která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění. Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou:

5

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU a) dosaţení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost. Fyzická osoba, která chce začít provozovat ţivnost volnou, vázanou nebo řemeslnou (ohlašovací ţivnosti), je povinna ohlásit své rozhodnutí jakémukoliv ţivnostenskému úřadu na území České republiky, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Oprávnění provozovat ţivnost vzniká jiţ dnem podání ohlášení. Splnil-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede ţivnostenský úřad zápis do ţivnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Ohlášení je nutné podat na vyplněném formuláři „CRM Jednotný registrační formulář – fyzická osoba“ V ohlášení fyzická osoba uvádí zejména tyto údaje: 

jméno a příjmení,



státní občanství,



trvalé bydliště,



rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození,



zahraniční fyzická osoba uvede své bydliště mimo území České republiky a místo pobytu v České republice,



údaj, zda soud nebo správní orgán uloţil zákaz činnosti nebo zda trvá jiná překáţka týkající se provozování ţivnosti,



provozuje-li se ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvedou se údaje týkající se jeho osoby,



obchodní jméno,



předmět a místo podnikání,



identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno,



provozovna nebo provozovny, pokud jsou zřízeny,



datum zahájení provozování ţivnosti,



datum ukončení provozování ţivnosti, pokud zamýšlí provozovat ţivnost na dobu určitou.

6

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Fyzická osoba připojí k ohlášení, nestanoví-li zákon jinak: 1. doklad o bezúhonnosti: a) je-li občanem jiného členského státu Evropské unie: výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika); b) je-li občanem jiného státu neţ členského státu EU: výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Uvedený doklad nesmí být starší 3 měsíců; 2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována; 3. doklad prokazující právní důvod pro uţívání prostor, kde má podnikatel umístěno své místo podnikání, liší-li se od bydliště (postačí i písemný souhlas formou prohlášení vlastníka nemovitosti s umístěním); 4. doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu (zahraniční osoba, která nezřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU nebo Švýcarska); 5. doklady prokazující existenci podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku); 6. doklady o provozování podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU, EHP nebo Švýcarska); 7. doklad o zaplacení správního poplatku. Právnická osoba, která hodlá zaloţit ţivnost, ohlásí tuto skutečnost ţivnostenskému úřadu. Na ţádost zakladatelů, popř. orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, ţivnostenský úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování ţivnosti vydáním výpisu, je-li prokázáno, ţe právnická osoba byla zaloţena. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Právnickým osobám jiţ zapsaným do obchodního nebo obdobného rejstříku vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení, nebo pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku ţivnostenského oprávnění, tímto dnem.

7

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání nezřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle místa povoleného pobytu na území České republiky, popř. nelze-li příslušnost takto určit dle místa podnikání na území České republiky. Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání zřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle umístění organizační sloţky podniku na území České republiky (dle §45, odst. (2), ţivnostenského zákona). Živnostenský úřad je povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů od doručení ohlášení, pokud jsou všechny náleţitosti splněny. Zahraničním osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku, se při splnění stanovených podmínek vydá ţivnostenský list před zápisem do tohoto rejstříku. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Správní poplatky jsou pro české i zahraniční fyzické a právnické osoby stejné. Po předloţení všech potřebných dokladů je třeba uhradit 1000,- Kč za vydání ţivnostenského listu. 2.2 Přerušení živnosti Provozovanou ţivnost můţe podnikatel přerušit na libovolně dlouhou dobu. Pokud hodlá podnikatel přerušit podnikání na dobu delší jak 6 měsíců, je povinen předem tuto skutečnost písemně oznámit ţivnostenskému úřadu nebo na kontaktním místě veřejné správy. Provozovaná ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. V případě, ţe je podnikání přerušeno na dobu kratší 6 měsíců a podnikatel toto přerušení oznámí přesto, ţe to není jeho povinností, ţivnostenský úřad, kterému bylo oznámení doručeno, toto zaznamená do ţivnostenského rejstříku a o provedeném zápisu podnikatele informuje. Pokračovat v provozování ţivnosti před uplynutím doby, na kterou byla ţivnost přerušena, je podnikatel povinen předem písemně oznámení ţivnostenskému úřadu

8

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU nebo kontaktnímu místu veřejné správy (CZECH POINT). V provozování ţivnosti je moţno pokračovat nejdříve dnem doručení oznámení o pokračování v provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. Po dobu přerušení provozování ţivnosti nemusí být ustanoven odpovědný zástupce. Ţádost se podává na tzv. změnovém listu. 2.3 Zrušení a zánik živnosti Kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která jiţ dále nehodlá provozovat ţivnost, můţe poţádat o zrušení ţivnostenského oprávnění, na kterémkoli ţivnostenském úřadu po celé ČR, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění se podává v písemné formě. Ţivnostenské oprávnění zaniká také: a) smrtí podnikatele, nepokračují-li v ţivnosti dědicové, správce dědictví nebo insolvenční správce (oprávnění však zanikne nejpozději uplynutím lhůty uvedené v § 13 odst. 4); b) zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle § 14; c) uplynutím doby, pokud bylo ţivnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou; d) výmazem zahraniční osoby nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku; e) stanoví-li tak zvláštní právní předpis; f) rozhodnutím ţivnostenského úřadu o zrušení ţivnostenského oprávnění. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit, pokud podnikatel např.: přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, nastaly překáţky v provozování ţivnosti nebo v dalších případech podle § 58. Ţivnost nemůţe provozovat podnikatel, kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 aţ 4. Podnikatel můţe ohlásit ohlašovací ţivnost nebo poţádat o udělení koncese v oboru nebo příbuzném oboru nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. To neplatí, jedná-li se o zrušení ţivnostenského oprávnění podle § 58 odst. 3 věty poslední. Ţádost o udělení koncese v jiném oboru

9

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU můţe podnikatel podat nejdříve po uplynutí 1 roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. 2.4 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce Podnikatel můţe provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz ţivnosti a za dodrţování ţivnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Nikdo nemůţe být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více neţ čtyři podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování ţivnosti podle § 6 a 7. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůţe být člen dozorčí rady či jiného kontrolního orgánu této právnické osoby nebo fyzická osoba, u níţ trvá překáţka provozování ţivnosti podle § 8. Odpovědným zástupcem v oboru nebo příbuzném oboru ţivnosti nemůţe být ani osoba, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 aţ 4, a to po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. Toto neplatí v případě, kdy bylo ţivnostenské oprávnění zrušeno z důvodu neprovozování ţivnosti déle neţ 4 roky. Ustanovení odpovědného zástupce pro ţivnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit ţivnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala. Ustanovuje-li podnikatel odpovědného zástupce, je potřebné kromě povinných příloh dodat

navíc

následující

doklady

týkající

se

odpovědného

zástupce:

1. doklad o bezúhonnosti - je-li odpovědný zástupce státním příslušníkem členského státu Evropské unie, výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního 2.

doklady

pobytu prokazující

Česká odbornou

republika), způsobilost,

ne je-li

starší zákonem

3

měsíců; vyţadována;

3. prohlášení odpovědného zástupce, ţe souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, pokud nebyl učiněn osobně na ţivnostenském úřadě.

10


2.5 Provozování živnosti v provozovně (provozovnách) Provozovnou se pro účely ţivnostenského zákona rozumí prostor, v němţ je ţivnost provozována. Za provozovnu se povaţuje i automat nebo obdobné zařízení slouţící k prodeji zboţí nebo poskytování sluţeb (dále jen „automat“) a mobilní provozovna. Ţivnost můţe být provozována ve více provozovnách, pokud k nim podnikatel má vlastnické nebo uţívací právo. Na ţádost ţivnostenského úřadu je podnikatel povinen prokázat vlastnické nebo uţívací právo k objektům nebo místnostem provozovny. Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto bytu, můţe v něm provozovat ţivnost pouze se souhlasem vlastníka. Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování ţivnosti podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů a byla řádně označena. Pro kaţdou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny (splňující podmínky znalosti českého nebo slovenského jazyka). Toto ustanovení neplatí pro automaty. Pokud to nezakazuje zvláštní právní předpis, můţe podnikatel prodávat zboţí pomocí automatů obsluhovaných spotřebitelem, avšak tento prodej nesmí umoţnit získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštním zákonem. Tabákové výrobky a alkoholické nápoje nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodrţení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými, ve znění pozdějších předpisů) upozornění mít cedulku zákaz prodeje osobám mladším 18 let. Automat musí být označen názvem obchodní firmy, nebo jménem a příjmením provozovatele a identifikačním číslem a jeho umístění musí být předem oznámeno příslušnému ţivnostenskému úřadu, v jehoţ územním obvodu má být automat umístěn. Zboţí nebo sluţby, které provozovatel poskytuje spotřebiteli, je povinen označit cenami, nebo zpřístupnit zákazníkům ceník (jídelní a nápojový lístek, ceník ubytování apod.). Případně musí zákazníka informovat o ceně vhodným způsobem tak, aby si

11

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU mohl ověřit správnost účtovaných cen a správnost měření. Provozovatel je povinen vydat zákazníkovi doklad o poskytnutých sluţbách s poţadovanými náleţitostmi. Provozovatel na sebe dále přebírá odpovědnost před kontrolními orgány za hodnověrné prokázání způsobu nabytí zboţí a materiálu. Při provozování ţivnosti musí provozovatel dodrţovat podmínky stanovené ţivnostenským zákonem nebo zvláštními předpisy. V oznámení podle ţivnostenského úřadu, pokud tak neučinil při ohlášení ţivnosti, podnikatel uvede: a) obchodní firmu nebo název nebo jméno a příjmení; b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno; c) sídlo nebo trvalý pobyt, popřípadě místo podnikání; zahraniční osoba uvede adresu pobytu na území České republiky, byl-li jí pobyt povolen, a umístění organizační sloţky podniku na území České republiky, pokud ji zřizuje; d) adresu provozovny a předmět podnikání v této provozovně, u ţivnosti volné obor činnosti; e) datum zahájení (ukončení) provozování ţivnosti v provozovně.

2.6 Funkce CRM Registrační povinnosti fyzické osoby, která zahajuje podnikatelskou činnost v reţimu ţivnostenského zákona, je moţno splnit na kterémkoliv obecním ţivnostenském úřadě (centrálním registračním místě – CRM), jimiţ jsou určené odbory v 227 obcích na území ČR. Na CRM je moţné prostřednictvím Jednotného registračního formuláře (JRF) učinit tyto registrace, resp. přihlášky do následujících evidencí: Ve vztahu k ţivnostenskému úřadu: 

ohlášení ţivnosti,



ţádost o koncesi.

Ve vztahu k finančnímu úřadu: 

přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob,



přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty,



přihláška k dani z nemovitosti,



přihláška k dani silniční,

12

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU 

přihláška k registraci pokladny,



přihláška k registraci – stálá provozovna,



přihláška k dani z příjmů jako plátci - daně z příjmů ze závislé činnosti a

funkčních poţitků; daně z příjmů vybírané sráţkou podle zvláštní sazby daně; zajišťující daň z příjmů. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: 

oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ,



přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ.

Ve vztahu k Úřadu práce: 

hlášení volného pracovního místa.

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: 

oznámení pojištěnce o zahájení samostatné výdělečné činnosti.

2.7

Stručný přehled nejdůležitějších změn pro živnostníka v roce 2009

-

od odvodů pojistného je osvobozena ta část příjmu, která převyšuje čtyřnásobek průměrného platu (nyní cca 84 000 Kč). Tento strop platí pro zaměstnance i ţivnostníky.

-

od ledna 2008 se ruší minimální daň pro ţivnostníky. Jejich daně se nyní budou počítat z rozdílu mezi skutečnými příjmy a výdaji.

-

se zavedením jednotné sazby daně (15 %) ztrácí pro ţivnostníky význam rozdělovat své příjmy do více zdaňovacích období, aby ušetřili na daních.

-

od roku 2008 se prodluţují odpisy osobních aut; platí to i pro auta, která se jiţ odpisovat začala.

-

nyní je také moţné dát do nákladů ve formě odpisů plnou výši pořizovací ceny automobilu; byla zrušena hranice 1,5 milionu korun.

-

se změnou základu daně (tzv. superhrubou mzdou) se také ruší moţnost odečíst povinné zdravotní a sociální pojištění. Pojistné se od letošního ledna jiţ nedá odečíst z daní.

-

Pokud v roce 2007 platil ţivnostník nízké zálohy na sociálním a zdravotním pojištění a bude muset příští rok pojistné doplácet, nebude si moci tento doplatek přidat mezi daňově uznatelné náklady. Zálohy na pojistné zaplacené v roce 2008 jiţ daňově uznatelné budou.

13

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU -

reforma zavádí maximální vyměřovací základ pro odvody na sociální a zdravotní dávky. Pro OSVČ je tato maximální částka stejná jako pro zaměstnance, tj. pro rok 2009 se jedná o částku 1 130 640 Kč. To je pro podnikatele negativní, protoţe někteří budou platit vyšší pojistné a navíc si ho nebudou moci odečíst jako daňově uznatelný náklad.

-

do daňově uznatelných výdajů můţou podnikatelé nově zahrnout likvidaci zásob materiálů a zboţí.

-

nově se zavádí dodatečné zdanění neuhrazených závazků, od jejichţ splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo u kterých jiţ došlo k promlčení.

-

u pohledávek nad 200 tisíc korun se zpřísňuje tvorba opravných položek. Ty jsou odstupňovány délkou doby po splatnosti a vţdy je nutné soudní či jiné vymáhání.

3. Obecně důležité právní předpisy

Podnikání v oboru ţivnosti, která je tématem této publikace, se dotýká celá řada obecných právních předpisů. Jde především o: 

Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník;



Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník;



Zákon č. 455/1991 Sb. o ţivnostenském podnikání;



Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce;



Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele;



Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách;



Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů;



Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví;



Zákon č. 234/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty;



Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěţe;



Zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon;



Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech;



Zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku;



Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků;



Zákon č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na výrobky;

14


Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví;



Zákon č. 505/1990 Sb. o metrologii;



Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy;



Zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Nejdůleţitější z těchto právních norem budou podrobněji rozebrány v následujících kapitolách. 3.1 Občanský zákoník Prodej zboţí v obchodě se uskutečňuje dle Občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále jen OBČZ) prostřednictvím kupní smlouvu, z níţ vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Vedle obecné úpravy kupní smlouvy (§ 588 - 600 OBČZ) se podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahuje i úprava zvláštní (§ 612 627 OBČZ), jestliţe fyzická nebo právnická osoba prodává zboţí jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, která má před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, se na něj v rámci občanského zákoníku vztahuje i úprava spotřebitelských smluv (§51 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Podrobněji související problematiku upravuje zákon o ochraně spotřebitele. V občanském zákoníku je upravená odpovědnost za vady prodané věci v § 619 627, jenţ se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena. K povinnostem prodávajícího, jejichţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu, patří povinnost informační (§ 616 odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být

15

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: 

rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci;



na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou;



na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem prodeje věci pouţité.

Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí: 

u potravinářského zboţí osm dní;



u krmiv tři týdny;



u zvířat šest týdnů;



u ostatního zboţí 24 měsíce.

V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce (§ 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném – širším rozsahu neţ je stanovena. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří 16

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) (§ 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází k zastavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít, se do záruční lhůty nepočítá. O tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: 

jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího;



IČO;



bydliště nebo sídlo.

V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav, řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625 OBČZ). Reklamační lhůta (objektivní) je: 

u věcí, na které je poskytnuta záruka, shodná se záruční lhůtou;



u věcí pouţitých 24 měsíce, a to ode dne převzetí věci (dohodou můţe být tato doba zkrácena, ne však na dobu kratší neţ 12 měsíců, zkrácení reklamační lhůty musí být uvedeno na dokladu o prodeji);



u rychle se kazícího zboţí jeden den.

Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná (§ 626 OBČZ). O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení.

17

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení § 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. je zaloţená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: 

výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí;



osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak;



osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití;



dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu

18

škody nesdělí

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá věc, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: 

na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm;



na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit;



na dobu, kdy byl uveden na trh.

Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze v odůvodněných případech předpokládat, ţe se mohl dozvědět o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu. Shrnutí 

Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním

vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. 

Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho

zaplacením. 

Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly uţívání

zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat. 

Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či

prodávajícím popisovaných uţitných vlastností.

19


Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší

záruční lhůtu, neţ poţaduje zákon. 

Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou,

kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady. 

U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění

vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy. 

Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to

v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění. 

Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou

upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit. 3.2 Obchodní zákoník Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery, dodavateli, výrobci nebo dovozci, se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále jen OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ a následující, upravující kupní smlouvu. Obchodní zákoník nezná zákonný nárok na vrácení zboží.

Byla-li smlouva

uzavřena při pouţití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění (§ 53, odstavec 7 občanského zákoníku). Proto má-li být zboţí prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo jeho obalu (§ 429 a následující OBCHZ). Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboží. Zboţí je vadné, jestliţe neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití. Stanovené vlastnosti musí mít zboţí v době dodání. Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za

20

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost prodávajícího jinak. Zcela vyloučit ji však nemohou. Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí. Tzn. v době, kdy kupující převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno. Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe zprostit jen v případě, ţe: zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem

a)

k okolnostem, za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. „partiového“ zboţí); zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím,

b)

jestliţe prodávající: 

na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich pouţití nebo



nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné péče.

Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty.

21

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí (§ 428 OBCHZ). Vedle nároků z odpovědnosti za vady může kupující uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, např. smluvní pokuta, je-li pro tento případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu (např. z titulu odpovědnosti za škodu). Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně majetková újma. Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, tzn. § 373 a následující OBCHZ. Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469 a následující OBCHZ).

22

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Shrnutí 

Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva.



Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody.



Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle

toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní smlouvy. 

Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé

straně vznikne majetková újma. 3.3 Zákon o ochraně spotřebitele Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jedním ze základních předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb. Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, kdy prodávající je povinen: 1.

Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umoţnit

spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla. 2.

Prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené

jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé. Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN. 3.

Prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu

s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně účtovat. 23

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Podle ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství a kvalitativními, dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku seznámen. Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát. Zákon o ochraně spotřebitele také zakazuje klamlivé, nekalé a agresivní obchodní praktiky (seznam je uveden v přílohách č. 1 a 2 tohoto zákona). Problematika bezpečnosti výrobků je od 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. V zákoně o ochraně spotřebitele zůstal § 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. Informační povinnosti jsou stanoveny především v § 9, 10, 11 a 12. Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit.

24

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 13 stanoví, ţe prodávající je při prodeji spotřebního zboţí konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamţiku nabídky a vztaţenou k prodávanému jednotkovému mnoţství zboţí a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem. Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., v platném znění, kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboţí údajem o ceně připevněným viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí. Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek zaplatí. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit. Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31 stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, postupy při reklamování,

nároky

kupujících

při

vzniku

vady,

postupy

při

řešení

vad

odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které občanský zákoník neřeší. V ustanovení § 13 zákona o ochraně spotřebitele se stanoví, ţe prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb (dále jen „reklamace“) včetně údajů o tom,

25

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Dříve např. platilo, ţe musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost jiţ stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na podnikateli. Přesto je moţné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen. Podle ustanovení § 19 s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níţ je přijetí reklamace moţné s ohledem na sortiment prodávaného zboţí nebo poskytovaných sluţeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace. Nelze spotřebitele odkázat na to, aby přišel jiný den, odpoledne apod., neboť reklamace vyřizuje pouze vedoucí provozovny a ten momentálně není přítomen. Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Za rozhodnutí o reklamaci se povaţuje také její zamítnutí. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. Nároky jsou takové, ţe spotřebitel má právo buď na nový výrobek, nebo na odstoupení od kupní smlouvy a vrácení zaplacené částky. Rozhodnutí je na straně spotřebitele a prodávající je povinen jeho rozhodnutí akceptovat. Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní smlouvu s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí.

26

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Shrnutí 

Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká

obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady a celní orgány. 

Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo

zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků. 

Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo,

viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce. 

Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem.



Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo

poskytnutí sluţby. 

Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé

povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě. 3.4 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“) nabyl účinnosti dnem 1. července 2001. Účelem tohoto zákona je, v souladu s právem Evropských společenství zajistit, aby výrobky uváděné na trh a do oběhu byly bezpečné. Jedním z hlavních důvodů této právní úpravy je zabezpečení vysoké úrovně ochrany zdraví lidí v souladu s úpravou v Evropské unii. Tato úprava vznikla z toho důvodu, ţe není moţné přijímat legislativní úpravy pro kaţdý jednotlivý výrobek a má tudíţ obecný charakter a vztahuje se na výrobky uváděné na trh a do oběhu, vyjma výrobků, jejichţ bezpečnost je upravena zvláštními předpisy (například zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, v platném znění. Pro podrobnější informaci je potřebné prostudovat znění zákona č. 102/2001 Sb.). Tento zákon můţe doplňovat ty předpisy, které upravují pouze některá hlediska 27

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU bezpečnosti výrobku nebo jen některé kategorie rizik. Zákon vychází ze Směrnice Rady 92/59/EEC, která byla později nahrazena Směrnicí Rady 2001/95/EC. Tato směrnice provádí právní regulaci výrobků nespadajících pod jiné speciální legislativní předpisy. Výrobky, které jsou zahrnuty pod tyto speciální legislativní úpravy, překrývá tato Směrnice pouze v případech, kdy některé bezpečnostní poţadavky nejsou speciálním předpisem pokryty. Shrnutí 

Zákon o obecné bezpečnosti výrobků má zajistit, aby výrobky na trhu byly

bezpečné. Jde o obecný zákon, stanovených skupin výrobků se týká zvláštní úprava v zákoně o technických poţadavcích na výrobky. U těchto stanovených výrobků je pak třeba prokázat shodu s technickými předpisy, které se daného výrobku týkají. 

Kaţdý jednotlivý výrobek musí splňovat poţadavky, stanovené právními předpisy

platnými v době jeho uvedení na trh. 

Uvádět na trh lze pouze bezpečné výrobky. Výrobky musejí být vybaveny

průvodní dokumentací. Především v případě, ţe určitý způsob uţívání výrobku můţe bezpečnost spotřebitele ohrozit, je třeba na takovéto nebezpečí upozornit a popsat správný a bezpečný způsob uţívání výrobku. Poţadovanou průvodní dokumentaci blíţe upravují zvláštní právní předpisy.  o

Bezpečný výrobek je takový, který za běţných nebo rozumně předvídatelných podmínek uţití

nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé pouţitelnosti ţádné nebezpečí nebo jehoţ uţití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném uţívání výrobku; o

který splňuje poţadavky českých technických norem, zvláštního

právního předpisu a mezinárodních smluv (pokud takové poţadavky existují) nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh. 

Nebezpečný je takový výrobek, který nesplňuje oba výše zmíněné předpoklady

bezpečnosti výrobků. 

Dozorovým orgánem je Česká obchodní inspekce, pokud není zvláštním právním

předpisem stanoven jiný orgán.

28


3.5 Pracovněprávní předpisy Základním právním předpisem upravujícím pracovněprávní vztahy je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění pozdějších právních předpisů. Účastníky pracovně-právních vztahů jsou zaměstnanec a zaměstnavatel. Podle § 6 nabývá fyzická osoba způsobilosti být zaměstnanec dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Podle § 7 je zaměstnavatel právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Vznik pracovního poměru Nejběţnějším způsob vzniku pracovně právního vztahu je pracovní smlouva. Pracovní smlouva představuje dvoustranný právní akt, který musí splňovat určité formální náleţitosti (§ 34): a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, c) den nástupu do práce. Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Doba trvání pracovního poměru Pracovní poměr se sjednává pracovní smlouvou zpravidla na dobu neurčitou. Stejně tak pokud není v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání, povaţuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. V pracovní smlouvě můţe být sjednána tzv. zkušební doba, která činí maximálně 3 měsíce. V případě, ţe není v pracovní smlouvě sjednána doba trvání pracovního vztahu, povaţuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. Ukončení pracovního poměru Dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavírají zaměstnavatel a zaměstnanec písemně. Jedno vyhotovení dohody vydá zaměstnavatel zaměstnanci.

29

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Pracovní poměr můţe být skončen následujícími způsoby (§48): a) dohodou (§ 49), b) výpovědí (§ 50), c) okamţitým zrušením (§ 55, § 56), d) zrušením ve zkušební době (§ 66). Zákaz výpovědi (§ 53 ZP) Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné době, tj. v době, kdyby bylo pro zaměstnance značně obtíţné nové zaměstnání získávat (těhotné ţeny, zaměstnanec v pracovní neschopnosti atd.) a nebo by se rozvázání pracovního poměru výpovědí jevilo jako nespravedlivé vzhledem k tomu, ţe zaměstnanec plní jiné povinnosti vůči společnosti (sluţba v ozbrojených silách, uvolnění pro výkon veřejné funkce). Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Nad rámec pracovní smlouvy lze uzavřít dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dohody se od pracovní smlouvy liší zejména odlišným vymezením pracovního závazku. Fyzické osoby se nezavazují konat práce určitého druhu podle pokynů zaměstnavatele, ve stanovené době a na stanoveném místě, ale zavazují se k určité pracovní činnosti nebo splnění pracovního úkolu, přičemţ zpravidla nejsou vázány způsobem typickým pro pracovní poměr (pracovní doba, průběţné řízení pracovní činnosti ze strany zaměstnavatele apod.). Tyto dohody mají svá specifika, jedná se o: a) Dohodu o provedení práce (§ 75) - můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, v případě, ţe předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá, není vyšší neţ 150 hodin v jednom kalendářním roce. Dohoda o provedení práce se uzavírá písemně nebo ústně. V dohodě musí být vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna za jeho provedení a zpravidla se v ní sjednává téţ doba, v níţ má být pracovní úkol proveden. Pracovní úkol musí být proveden ve sjednané době, jinak můţe zaměstnavatel od dohody odstoupit. Zaměstnanec můţe od dohody odstoupit, nemůţe-li pracovní úkol provést proto, ţe mu zaměstnavatel nevytvořil sjednané pracovní podmínky. V takovém případě je zaměstnavatel povinen nahradit škodu,

30

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU která tím zaměstnanci vznikla. Dohodu o provedení práce nelze uzavírat po vyčerpání stanoveného počtu hodin (150 hodin v kalendářním roce) u jednoho zaměstnavatele opakovaně. b) Dohodu o pracovní činnosti (§ 76) – dohodu o pracovní činnosti můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i kdyţ rozsah práce nebude přesahovat v témţe kalendářním roce 150 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. V dohodě musí být uvedeny sjednané práce, odměna za vykonanou práci, rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Jedno vyhotovení dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Dohoda o pracovní činnosti se uzavírá na dobu určitou, popřípadě na dobu neurčitou. U dohod o pracovní činnosti má zaměstnavatel povinnost po odečtu odvedeného sociálního a zdravotního pojištění sráţet zálohy na daň ze závislé činnosti, jestliţe zaměstnanec podepsal prohlášení k uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně. V takovém případě má zaměstnanec právo na roční zúčtování záloh na daň. Stanovená týdenní pracovní doba (§ 79) Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně, přičemţ délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců: a) s třísměnným a nepřetrţitým pracovním reţimem 37,5 hodiny týdně, b) s dvousměnným pracovním reţimem 38,75 hodiny týdně, U zaměstnance mladšího neţ 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle §3 věty druhé nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci a) odpracované 1. pracovní doby (§78 odst.1 písm. a), 2. práce přesčas (§78 odst.1 písm. i) a §93, 3. další dohodnuté práce přesčas (§93 a), 4. noční práce (§94),

31

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU 5. doby v době pracovní pohotovosti (§95 odst. 2), b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec drţel (§78 odst.1 písm. h) a §95. Výše mzdy Sjednaná mzda nesmí být niţší neţ minimální mzda, stanovená nařízením vlády, tj. 7 955,- Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou a 48,10,- Kč/h u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou při 40ti hodinové pracovní době. Jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18 aţ 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu, činí výše minimální mzdy 90 % výše uvedených částek. Jde-li o mladistvého zaměstnance, činí výše minimální mzdy 80 % výše uvedených částek. U poţivatele částečného invalidního důchodu činí výše minimální mzdy 75 % výše uvedených částek a 50 %, jde-li o zaměstnance, který je poţivatelem plného invalidního důchodu. Mzda za práci přesčas Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci dosaţená mzda zvýšená nejméně o 25 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel se můţe se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Mzda za práci ve svátek Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mzda za práci v noci Za práci v noci (mezi 22.00–6.00 hod., s tím, ţe práce v tomto období musí trvat alespoň 2 hodiny) přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Jinou minimální výši a způsob určení příplatku lze sjednat jen v kolektivní smlouvě.

32

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Zákaz některých prací Ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těţbě nerostů nebo při raţení tunelů a štol, s výjimkou ţen, které vykonávají: 

řídící funkce a nekonají přitom manuální práci,



zdravotnické a sociální sluţby,



provozní praxi při studiu,



práce nikoli manuální, které je nutno občas konat pod zemí, zejména práce spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností.

Ţeny nesmějí být téţ zaměstnávány pracemi, které ohroţují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanovilo vyhláškou č. 288/2003 Sb. práce a pracoviště, které jsou zakázány ţenám, které kojí, těhotným ţenám a matkám do konce devátého měsíce po porodu. Těhotná ţena nesmí být zaměstnávána téţ pracemi, které podle lékařského posudku ohroţují její těhotenství ze zdravotních příčin tkvících v její osobě. To platí obdobně o ţeně, která kojí, a matce do konce devátého měsíce po porodu (více informací: § 238 aţ 242 zákoníku práce). Mladistvými jsou zaměstnanci do dosaţení 18 let věku. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců téţ zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců mladších 18 let můţe činit ve všech pracovněprávních vztazích maximálně 30 hodin týdně a délka směny nesmí přesáhnout 6 hodin. Práce a pracoviště zakázané mladistvým jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. (více informací: § 79 odst. 2 písm. d), § 243 aţ 247 zákoníku práce). 3.6 Bezpečnost práce Na základě zákoníku práce - zákon č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, má zaměstnavatel v oblasti bezpečnosti práce povinnosti uvedené v § 101 aţ 108. 33

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Jedná se o základní deklarativní ustanovení v odstavci 1 § 101 a to povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na moţná rizika ohroţení jejich ţivota a zdraví, která se týkají výkonu práce – dále je pouţíván termín „rizika“. Ze znění § 101 je ještě důleţité zmínit odstavce 2 a 4, ve kterých je uvedena odpovědnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost práce pro všechny osoby, které se s jeho vědomím zdrţují na pracovišti a dále povinnost všech zaměstnavatelů zajistit bezpečnost práce při souběţných činnostech více zaměstnavatelů na jednom pracovišti. Další důleţitá povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 102 a týká se prevence rizik. Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. V praxi není účelné, aby bylo vyhodnoceno přílišné mnoţství rizik s malou pravděpodobností skutečného nebezpečí vzniku úrazu. Proto je nutné pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a věnovat se zejména vyhodnocování a eliminaci rizik s nejvyšší pravděpodobností vzniku úrazu. Oblast školení, zdravotní péče, lékařských prohlídek, zvláštních pracovních podmínek, pouţívání bezpečnostních značek a signálů je obsahem § 103 zákoníku práce. Zde je zásadní otázkou prokazatelné provádění bezpečnostních školení zaměstnanců (vedení písemné evidence) a zajištění jejich lékařských prohlídek. § 105 vymezuje povinnosti zaměstnavatele při vzniku pracovního úrazu. Důleţité je neopomenout povinnost přijímat potřebná opatření k zamezení vzniku opakovaných pracovních úrazů podle odstavce 5. Zákoník práce provádí v problematice pracovních úrazů také nařízení vlády č. 108/1994 Sb. v platném znění. Podrobný postup zaměstnavatele při šetření pracovních úrazů je uveden v Nařízení vlády č. 494/2001 Sb. O právech a povinnostech zaměstnanců pojednává § 106 Zákoníku práce. Moţnost účasti zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti práce a účasti odborových orgánů na kontrolní činnosti u zaměstnavatele je dána § 276 - 287. V ţivnosti zprostředkování obchodu naprosto převaţuje administrativní činnost. Hlavní nebezpečí vzniku úrazu je zde při kancelářských pracích případně při pouţívání motorového vozidla. Kancelářské prostory musí být vybaveny nábytkem, který splňuje poţadavky na stabilitu, pevnost a vhodné účelné rozmístění. Dále je předpoklad nezávadné el.

34

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU instalace při pouţívání kancelářských el. spotřebičů. Na základě Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. v platném znění řeší podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Osoba pouţívající motorové vozidlo musí být proškolena dle ustanovení Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., organizace práce v dopravě. S ohledem na členství v EU je třeba nezapomenout ani na právní úpravu obsaţenou v právu Evropské unie. Hodnocení a eliminaci rizik upravuje rámcová směrnice Rady 89/391/EHS a další směrnice z ní vycházející (89/654/EHS - ochrana zdraví na pracovištích, 95/62/EHS - pouţívání pracovního zařízení při práci). 3.7 Požární ochrana Ustanovení § 3 zákona č. 133/1985 Sb. o poţární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 2 tohoto zákona plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinnosti na úseku poţární ochrany ve všech prostorách, které uţívají k provozování činnosti. Za plnění povinnosti na úseku poţární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku poţární ochrany na místech, která uţívají společně, vlastník těchto prostor není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. 3.8 Oblast účetnictví Základní právní normou, která upravuje vedení účetnictví, je zákon č. 563/1991 Sb., Zákon upravuje např., kdo je podle tohoto zákona účetní jednotkou (§ 1 odst. 2). a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky, b) zahraniční osoby, které na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů, c) organizační sloţky státu, d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsáni v obchodním rejstříku, e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty,1a) včetně plnění osvobozených od této daně, jeţ nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně

35

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku, f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdruţení bez právní subjektivity podle zvláštního právního přepisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdruţení je osobou uvedenou v písmenech a) aţ f) nebo h) nebo h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Některá ustanovení zákona jsou ještě dále rozvedena v prováděcí vyhlášce k zákonu o účetnictví č. 500/2002 S., v platném znění - vycházejí z ní např. České účetní standarty pro podnikatele. Standardy stanoví zejména bliţší popis účetních metod a postupů účtování. Zatímco firmy vedou účetnictví, ţivnostníci či ostatní samostatně výdělečně činní si mohou vybrat mezi účetnictvím a daňovou evidencí (předchůdcem daňové evidence bylo jednoduché účetnictví). 3.9 Oblast daně z příjmů Se zrušením jednoduchého účetnictví se zavedla tzv. daňová evidence, kterou upravuje § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění. Podle této evidence poplatník vede údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, a o majetku a závazcích. Je stanoven pouze obsah daňové evidence a nikoliv způsob či forma jejího vedení. Nepředepisují se knihy majetku a závazků, ani karty majetku tak, jak to stanovily předpisy pro vedení jednoduchého účetnictví. Z toho vyplývá, ţe pokud podnikatel pouţívá software na jednoduché účetnictví, bude ho moci pouţívat i nadále za předpokladu, ţe se nestane účetní jednotkou ve smyslu zákona o účetnictví. 3.10 Autorský zákon Ţivnost zprostředkování obchodu se sice přímo nedotýká zákona č. 121/2000 Sb. Autorského zákona (dále jen AZ), přesto mohou nastat situace, kdy se činnost podnikatele v této oblasti dotkne autorskoprávní úpravy. V úvahu připadá několik případů.

36


Při dovozu přístrojů k zhotovování rozmnoţenin (zvukových, zvukově obrazových

i tiskových) nebo nenahraných nosičů (zvukových nebo zvukově obrazových) předepisuje § 25 AZ dovozci (případně i dopravci nebo zasílateli) povinnost odvést příslušnému

kolektivnímu

správci

autorských

práv

odměnu

v souvislosti

s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu. Sazby odměn jsou uvedeny v příloze AZ. Povinné osoby jsou také povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci informace rozhodné pro výši odměny a to dvakrát ročně. 

Při zahraničním obchodu s autorskými díly (dílem se rozumí podle § 2 AZ „dílo

literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (…) bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“) je třeba brát v úvahu moţnost územního omezení licence (oprávnění) k výkonu práva dílo uţít (tedy např. šířit viz § 12 AZ). 

Při obchodu s autorskými, uměleckými díly má autor právo na odměnu při

opětovném prodeji originálu díla (§ 24) v případě, ţe prodej uskutečňuje provozovatel galerie, draţebník nebo jiná osoba při výkonu své podnikatelské činnosti bez ohledu na to, jedná-li na vlastní nebo cizí účet. Povinnou osobou je sice prodávající, avšak při zprostředkování obchodu je vhodné na tuto skutečnost prodávajícího upozornit. Sazby odměn jsou uvedeny v příloze AZ a vyplývá z nich, ţe tato povinnost se vztahuje pouze na případy, kdy prodejní cena je vyšší neţ 1500 EUR. 

V případě ţe podnikatel při své činnosti vytváří a uţívá různé databáze, je třeba

připomenout, ţe autorský zákon zavádí zvláštní právo pořizovatele databáze (§ 88 – 94 AZ). 3.11 Zákon o regulaci reklamy Pro provozování obchodních ţivností je obvykle důleţitá dobrá propagace prodeje, a proto není od věci připomenout, ţe reklama je regulována zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.

37


4. Vzory smluv

4.1 Vzor smlouvy o obchodním zastoupení (§ 652 obch. zák.) ABC, a.s., IČ: 00000000, se sídlem v …, jejím jménem člen představenstva N. N., jako zastoupená,

a pan X. Y., podnikatel, IČ: 00000001, se sídlem v …, jako obchodní zástupce, uzavřeli dnešního dne tuto smlouvu o obchodním zastoupení I. Zástupce se zavazuje, ţe bude pro zastoupenou na své náklady vyvíjet činnost směřující k uzavírání kupních smluv na prodej zboţí zastoupenou, zejména získávat a předávat zastoupené objednávky zboţí od třetích osob – zákazníků. II. Tato smlouva se týká veškerých výrobků vyráběných zastoupenou. III. Zástupce se zavazuje nabízet zboţí a přijímat pro zastoupenou objednávky zboţí jen v rozsahu, skladbě a za podmínek (včetně cenových) stanovených zastoupenou, vţdy podle jejího posledního pokynu, který byl zástupci sdělen či doručen. IV. Dále se zástupce zavazuje podle pokynů zastoupené vyřizovat jejím jménem reklamace zákazníků, popřípadě se na jejich vyřizování podílet. V. Zastoupená zástupce tímto k činnostem podle této smlouvy zmocňuje. VI. Zastoupená se zavazuje dodávat zástupci zdarma vzorky nabízeného zboţí a propagační materiály.

38

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU Zástupce se zavazuje dodané vzorky řádně opatrovat a vrátit je zastoupené, jakmile je nebude potřebovat pro činnost podle této smlouvy, jakmile bude k vrácení zastoupenou vyzván nebo do 3 dnů od ukončení vztahu podle této smlouvy. Zástupce se zavazuje vrátit vzorky zboţí do jednoho týdne ode dne, kdy jej k tomu zastoupená

vyzve,

v sídle

zastoupené,

a to

ve stavu,

v jakém

je

převzal,

s přihlédnutím k obvyklému opotřebení činností, k níţ mu byly svěřeny, popřípadě zaplatit zastoupené cenu vzorků. VII. Zastoupená se zavazuje platit zástupci za činnost podle této smlouvy provizi ve výši 5 % z ceny zboţí, prodaného na základě objednávek získaných zástupcem, a to vţdy do 1 týdne ode dne, kdy za uvedené zboţí zaplatil zastoupené zákazník. Zaplatí-li zákazník pouze část kupní ceny, bude provize vypočtena a zaplacena z této části. Provize zahrnuje i úplnou náhradu všech nákladů vynaloţených zástupcem na jeho činnost podle této smlouvy a odměnu za účast zástupce při vyřizování reklamací. Zástupce má právo na zaplacení odměny splatné po uplynutí výpovědní doby i po zrušení této smlouvy, pokud se účastníci této smlouvy nedohodnou jinak. VIII. Zástupce se zavazuje uskutečňovat činnost podle této smlouvy s vynaloţením odborné péče, dbát zájmů zastoupené a řídit se jejími pokyny. Nemůţe-li zástupce vykonávat svou činnost pro zastoupenou, musí jí o tom neprodleně podat zprávu. Zástupce nesmí sdělit údaje získané od zastoupené při své činnosti bez souhlasu zastoupené jiným osobám nebo je vyuţít pro sebe nebo jiné osoby. Tato povinnost trvá i po ukončení této smlouvy po dobu tří let. Pro nesplnění této povinnosti se sjednává smluvní pokuta 50 000 Kč splatná na poţádání. IX. Tato smlouva se uzavírá s účinností od … na dobu neurčitou. Kaţdá ze smluvních stran můţe smlouvu písemně vypovědět bez uvedení důvodu. Výpovědní doba činí 1 měsíc a začíná běţet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. V … dne … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . N. N.

X. Y.

člen představenstva, ABC, a.s.

39

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU 4.2 Vzor smlouvy o obstarání prodeje věci Dne … uzavřeli objednatel X. X., nar. …, bytem … a obstaratel Y. Y., podnikatel, IČO: 00000000, se sídlem v … tuto smlouvu o obstarání prodeje věci

I. Objednatel je výlučným vlastníkem osobního automobilu značky …, SPZ …, rok výroby ... II. Obstaratel se zavazuje, ţe pro objednatele obstará prodej osobního automobilu uvedeného v čl. I. této smlouvy za prodejní cenu 60 000 Kč. III. Obstaratel uvedený automobil s příslušenstvím

a všemi potřebnými doklady

od objednatele dnešního dne převzal, coţ podpisem této smlouvy potvrzuje, a bude ho nabízet ve svém autobazaru v … po dobu 3 měsíců ode dne převzetí. Popis automobilu, jeho technického stavu a vybavení tvoří přílohu této smlouvy. IV. Za obstarání prodeje automobilu byla účastníky dohodnuta odměna pro obstaratele částkou 5000 Kč, která bude zaplacena v případě úspěšného prodeje odečtením z prodejní ceny při jejím předání objednateli. V. Neprodá-li obstaratel automobil do 3 měsíců ode dne, kdy jej převezme, sníţí se prodejní cena na 55 000 Kč. Neprodá-li obstaratel automobil do 3 měsíců od sníţení ani za novou cenu, smlouva se ruší a obstaratel je povinen vydat svěřenou věc objednateli. VI. Pro případ odstoupení jedné ze stran od smlouvy před dobou určenou k prodeji zaplatí odstupující účastník, není-li důvodem odstoupení okolnost na straně 2. účastníka, druhému účastníku 2000 Kč. 40


VII. Účastníci smlouvu přečetli, s jejím obsahem souhlasí, coţ stvrzují vlastnoručními podpisy. V … dne … ........................

........................

objednatel

obstaratel

4.3 Příklad komisionářské smlouvy Tato ukázka komisionářské smlouvy se zabývá komisním prodejem autorského díla např. v galerii. Komisionářská smlouva uzavřená podle § 574, 575, 577 a násl. Obchodního zákoníku Komisionář: ... (dále jen komisionář) a Komitent:

...

(dále jen komitent) I. Předmět smlouvy Komisionář se touto smlouvou zavazuje, ţe zařídí vlastním jménem pro klienta na jeho účet prodej výtvarného díla dle seznamu v příloze této smlouvy, které je ve vlastnictví komitenta. Výše autorského honoráře je nedílnou součástí přílohy této smlouvy. Komisionář bude nabízet uvedené dílo po dobu sjednanou v této smlouvě. Komitent tímto potvrzuje, ţe je jediným vlastníkem autorských práv k předanému dílu a je oprávněn s dílem nakládat bez omezení. Komitent

zplnomocňuje

komisionáře

k vytváření

rozmnoţenin

díla

v tiskové

i elektronické podobě za účelem propagace díla samotného, autora či osoby komisionáře.

41

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU II. Cenová tvorby a platební podmínky Komitentovi náleţí v případě prodeje díla autorský honorář ve výši uvedené v příloze této smlouvy. Autorský honorář můţe být komitentovi vyplacen v hotovosti nebo převodem na účet komitenta. Autorský honorář bude komitentovi vyplacen nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němţ bylo dílo prodáno. Tvorba prodejní ceny díla je plně v kompetenci komisionáře. Rozdíl mezi autorským honorářem a prodejní cenou tvoří provizi komisionáře za zprostředkování prodeje. V případě, ţe se komisionáři nepodaří nabízené dílo prodat během sjednané doby, vrátí je zpět komitentovi. III. Platnost smlouvy Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Kaţdá ze smluvních stran můţe smlouvu písemně vypovědět s výpovědní lhůtou jeden měsíc. Výpovědní lhůta začíná běţet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němţ byla výpověď dána. IV. Povinnosti smluvních stran Komisionář je povinen chránit zájmy komitenta a na jeho vyţádání mu podat zprávu o své činnosti ve věci předmětu této smlouvy. Komitent je povinen pravdivě komisionáře informovat o všech skutečnostech, které souvisí s předmětem této smlouvy. IV. Závěrečná ustanovení Ve věcech neupravených touto smlouvou platí příslušná ustanovení Obchodního zákoníku. Změny smlouvy lze provádět pouze písemně se souhlasem obou smluvních stran. Smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech o stejné právní platnosti, z nichţ kaţdá ze smluvních stran obdrţí jeden výtisk. V … dne … komisionář

42

komitent


4.4

Přehled živnostenských společenstev a dalších institucí působících v oboru

Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky (Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1, tel.: 224 805 158, fax: 224 230 606 e-mail: [email protected], webové stránky: www.socr.cz )

43

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU

Recommend Documents