Baborák vzdá hold Pernštejnům. Na Smetanově Litomyšli vystoupí poprvé

Festivalove_noviny_4_Sestava 1 29.6.2012 10:25 Stránka 1

FESTIVALOVÉ /4 NOVINY

54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 29. ČERVNA 2012

Baborák vzdá hold Pernštejnům Na Smetanově Litomyšli vystoupí poprvé fonietta je odbornou veřejností i hudebními kritiky oceňována zvláště za osobitý, nezaměnitelný zvuk, nekompromisní interpretaci plně respektující skladatelův odkaz, radost ze hry a plné nasazení všech členů orchestru. Soubor čítá padesát hudebníků. Disponuje však všemi nástrojovými skupinami, které jsou v případě dechů většinou obsazeny po dvou . Smyčcová sekce hraje minimálně ve čtyřiadvaceti lidech. Jádro orchestru tvoří především členové souboru Baborak and Friends a dalších českých komorních těles a orchestrů jako Wihanovo kvarteto, Heroldovo kvarteto, Epoque quartet, Afflatus Quintet, České noneto, Česká filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, orchestr Národního divadla, Pražská komorní filharmonie. Většina hudebníků jsou laureáti mezinárodních soutěží, aktivní pedagogové na konzervatořích a AMU se zkušeností ze zahraničních škol a mistrovských kurzů. Kromě klasické hudby se zabývají i jinými žánry, jako je jazz, etno, rock, nebo interpretací renesanční, barokní i soudobé hudby. V Litomyšli zazní díla Haydna, Mozarta, a Beethovena. Kateřina Prouzová

Pocta Pernštejnům – tak se jmenuje večer, který hornista Radek Baborák společně se svým souborem Česká Sinfonietta připravil pro festivalové publikum. Provede díla vídeňských klasiků. Je to jeho první sólové vystoupení na litomyšlském festivalu.

Generální partner festivalu GÉNIUS S LESNÍM ROHEM. Když hraje, působí to, jakoby mu to šlo úplně samo.

Šestatřicetiletý rodák z Pardubic patří ke světové špičce. Že má talent, se ukázalo už v jeho dětských letech. Nejprve hrál na zobcovou flétnu a klavír. A protože jeho nevlastní otec Karel Křenek byl hornista, další volba padla právě na tento nástroj. Radek Baborák je žákem vynikajícího českého hornisty Zdeňka Tylšara, vítězem mnoha mezinárodních interpretačních soutěží, bývalým sólistou Berlínských filharmoniků. Autor mnoha televizních, rozhlasových a CD nahrávek. „Pro mou generaci hornistů byl Tylšar naprostým vzorem hudebníka. Naštěstí natočil velké množství nahrávek, které jsme si kupovali a nábožně poslouchali. Vždycky na nás působil jako přirozený suverén a obdivovali jsme, kolik toho všeho zvládne. Večer vystupoval v Německu, přes noc se vrátil, odehrál zkoušku ve filharmonii a hned odtud odjížděl na další

foto archiv

sólový koncert. Žil naplno,“ vzpomíná na svého učitele Radek Baborák. Jako interpret je Baborák věrný české hornové škole. Zvukově mu nejvíc vyhovuje. Oproti třeba německému stylu hraní je její zvuk mnohem subtilnější, jemnější a více se do něj hodí používání vibrata. Ideálem české školy je, aby se zvuk lesního rohu podobal lidskému hlasu. Tomu přirozenému, když si člověk hezky a čistě zpívá písničku. Osobitý soubor Česká Sinfonietta je orchestr, který Radek Baborák založil v roce 2010. Působí v něm jako umělecký vedoucí, dirigent a samozřejmě jako hornista. Členové souboru jsou sólisté mladé generace, hráči předních českých souborů a orchestrů. Repertoár má zaměřený především na díla mistrů 18., 19. a první poloviny 20. století. Česká Sin-

Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund


hvězdy festivalu

„Je v tom cosi typicky italského. Lehkého, neotřelého a pikantního“

BRAVURNÍ HRA. Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti. foto Tomáš Lébr

Neznámější barokní dílo rozezní děkanský kostel sv. Václava v Lanškrouně. Čtvero ročních dob zahraje houslista Ivan Ženatý společně se souborem Barocco sempre giovane. Externí koncert je na programu v sobotu 30. června. Ivan Ženatý patří k našim nejuznávanějším houslistům. Přestože žije v Drážďanech, stále se vrací na česká pódia. Barocco sempre giovane je soubor, který před lety vzniknul na pardubické konzervatoři. Jeho umělecký vedoucí Josef Krečmer z něj během pár let dokázal udělat špičkové profesionální těleso. I to je důvod, proč Ivan Ženatý kývl na spolupráci. Čtvero ročních období je dílo velmi známé. Každý ho pozná hned po prvních taktech. V čem je podle vás kouzlo věčného mládí této hudby? Možná je v ní obsaženo cosi typicky italského - lehkého, ale ne povrchního, invenčního, ale neotřelého, pikantního, ale ne překořeněného, jednoduchého, ale ne nudného, poetického, ale ne sentimentálního. Mluvím o tomtéž, o čem bych mluvil v souvislosti s Paganinim, Rossinim, Verdim nebo Puccinim. Obtížnost současné interpretace ale tkví v něčem jiném. Přijít s něčím natolik osobitým, abychom se od-

2

lišili od všech těch verzí, které stále slýcháme v obchodních hypermarketech a televizních reklamách. Jak je už naznačeno ve vaší otázce: vytvořit hudbu nově tak, aby se znovu stala kouzelnou. Přestože Vivaldi napsal sonety přímo k tomuto dílu, dohromady se příliš neuvádí. Pomohou posluchačům lépe pochopit, co chtěl autor vyjádřit? Autor tu běžně pracuje se zvukomalbou a zcela primárním nehudebním programem. Pokud se posluchač konkrétně seznámí s Vivaldiho slovními představami, může proniknout dál v chápání díla. A tady se ocitáme u základní fantasknosti hudby jako takové. To, co jsem popsal, může totiž velmi dobře fungovat i bez této verbální pomůcky. Osobně považuji obě verze za svébytné, nicméně si stýskám po době,

Barocco sempre giovane.

kdy učitelé také komponovali a psali verše. V Lanškrouně se potkáte s mladým souborem Barocco sempre giovane. Jaká je spolupráce se studenty a čerstvými absolventy? Barocco Sempre Giovane už dávno není studentským ansámblem, jak naznačujete, ale vyhledávaným, originálním a vysoce ceněným souborem. Navíc jsou tito mladí lidé ochotni a připraveni hledat, což je kvalita, na kterou se při každé spolupráci těším nejvíce. Nezbývá než si přát, aby také co nejvíce nalézali. A jací jsou Vaši studenti? Jsou to entuziasté, kteří se rozhodli vstoupit do života v úmorné práci a zabývat se v dnešní zploštělé době něčím tak neuchopitelným, jako je krása. Jejich jedinou odměnou budou ojedinělé dotyky vysněných božstev. A přesto setrvávají a s rozzářenýma očima hledí do budoucnosti. Navzájem se obdivujeme a máme se rádi, protože přesně cítíme, co nás spojuje. Čím je pro vás zajímavý Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl? Smetanova Litomyšl má vždy osobitou dramaturgii a výtečné hosty. Sídlí tu vytříbený vkus i nadstandardní intelekt. Pro mě osobně má ještě i jiný význam, protože jsem se v tomto kraji narodil a rád se sem vracím jako domů. Kateřina Prouzová


hvězdy festivalu

Na letošním festivalu na housle zahráli Šporcl, Ženatý a Nohavica

CHARISMATICKÝ PÍSNIČKÁŘ. Jaromír Nohavica připravil plnému hledišti diváků příjemný večer. Nešetřil písněmi ani milými slovy.

Jaromír Nohavica svým koncertem všechny potěšil. Od prvního okamžiku navázal s lidmi v hledišti srdečný kontakt. Byl milý, bezprostřední a nadšený, že mohl vystoupit právě na festivalu Smetanova Litomyšl. Po boku mu na jevišti stál polský akordeonista a klavírista Robert Kuśmierski. Zazněly písně letité i nové z alba, které vyjde příští týden.

Možná je trochu svazující to prostředí. Spousta vašich písní zlidověla. Lidé je znají a zpívali by. Ale to, že jsou právě na operním festivalu, jim trochu bránilo. To je pravda. Proto jsem je příliš nenutil. Jedna ze součástí mých koncertů je společné zpívání. Tady jsme si jen tak zkusili, jak to zní. Bylo to výborné. Všechno vyšlo. Na začátku vystoupení jsem slíbil, že budu hrát písničky nejrůznějšího charakteru. To se mi podařilo splnit. Byly tak rozmanité,

Když přemýšlím nad titulkem do Festivalových novin, mám chuť napsat, že na letošním festivalu na housle hrál Šporcl, Ženatý a Nohavica. Je to krásný titulek, jestli vyjde, tak si ho schovám. Jaké to bylo ocitnout se na pódiu před publikem, které je určitě jiné, než jaké vídáte na vašich koncertech? Přiznám se, že od první chvíle jsem cítil, že je to publikum velice vnímavé. Ale nevím, jestli bych řekl, že bylo úplně jiné než jindy. Byli to lidé, kteří si přišli poslechnout moje písničky. A publikum je vždycky skvělé, když je nastaveno pozitivně a je vstřícné. Dokonce si myslím, že spousta z dnešních diváků na moje koncerty občas chodívává. A když jsem je vyzval, zpívali mé písně se mnou.

Jaromíra Nohavicu doprovodil Robert Kuśmierski.

foto František Renza

že jsem dokonce zahrál na ty housle, které nejsou můj hlavní nástroj. Všem houslistům se moc omlouvám. Oni to viděli, oni to pochopili. Oni to brali. Zaznělo i několik úplně nových písní z vaší připravované desky. Kdy by měla spatřit světlo světa? Deska se v těchto dnech lisuje. Fyzicky by se měla objevit koncem příštího týdne. Už teď si lidé můžou album na mých webových stránkách objednávat. Pošleme ji okamžitě, jakmile vyjde. A za příznivou cenu. Zkrátka, kdo chce, může si ji koupit. A kdo si ji chce vypálit, ať si ji vypálí. Hlavně, že budou poslouchat písničky. Dneska vás na jevišti doprovodil váš varšavský kolega Robert Kuśmierski. Bylo to tak i v nahrávacím studiu? Udělal jsem to úplně stejně. Chtěl jsem, aby to znělo na koncertech tak, jak to lidé budou znát z nahrávky a jak to budou mít v paměti. Uslyší kytaru, akordeon a klavír. A v jedné písničce ještě navíc, jako takový bonus, zahraje na housle můj táta. Hraje na housle daleko líp než já. Je to takový návrat k desce Divné století, kde tenkrát zahrál sólo v Těšínské. Můžeme tomu říkat návrat po šestnácti letech. Co se týká aranží, je to hodně komorní album. Vracím se zpátky k folkové poetice osmdesátých let. Kateřina Prouzová

3


barokní hudba

Tůma čaroval na varhany. A Bach „tančil“ Smetanovu polku Jaroslav Tůma patří k nejlepším českým varhaníkům. Dokázal to i v sobotu. Majestátní prostory chrámu Povýšení sv. Kříže rozvibrovaly píšťaly jeho varhan v tak odvážných improvizacích, až se několika stovkám návštěvníků chvílemi tajil dech.

V kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže bylo plno. Návštěvníky přilákaly bachovské variace. foto F. Renza

Tůma spolu s japonským flétnistou Yoshimi Oshimou nazvali své vystoupení Improvizace na téma B-A-C-H. Kromě bachovských melodií však zazněly i motivy, které slavný Johann Sebastian nikdy slyšet nemohl. Tůma z kůru kostela pod sebou vycítil vnímavé publikum a pustil se do odvážnějších improvizací. „Naladění publika vždy nějakým způsobem cítím, a tím pádem i ctím. Takže tentokrát jsem trošku sklouzl k lehčímu úletu. Improvizoval jsem na bachovská témata, ale také jsem tam zapletl Smetanu, čehož si někteří všimli. Ale i ti, kteří si toho nevšimli, určitě vytušili, že se najednou děje něco skočného, že to je něco jako polka. A pozor, ony byly dokonce dvě. Jednak Louisina, a jednak Bettina polka,“ řekl varhaník. Kromě varhan zazněly i další nástroje: cembalo a flétna. Odvážné improvizace místy u publika vyvolávaly překvapené pohledy a dokonce i pobavené úsměvy. Své mistrovské umění předvedl také flétnista Yoshimi Oshima. S Tůmou se ale do improvizací moc nepouštěl.

„My s Yoshimim improvizujeme naprosto výjimečně a zřídkakdy. Jenom když se to náhodou hodí,“ přiznává Tůma. A co vyžadují takové improvizace? Vůbec odvahu jít do toho. Ne každý je toho schopen. A někdo musí mít vždycky hlavní slovo. „Yoshimi přesně ví, o co jde. Je ochotný do toho rozjetého vlaku naskočit. Ale jako zkušenější to řídím já. V tom pravém okamžiku řeknu: Teď spusť a hraj naprosto cokoliv. A teď přestaň.“ Vysvětluje Jaroslav Tůma. Podle něj je to stejné jako u skládání muziky, i improvizátor si musí hlídat formu. Není to tak snadné jako v jazzu, kde hráči hrají podle určitých šablon. „Jazzmani mají obrovské zkušenosti. Umějí to, vědí jak na to. Tam je to partnerství v pravém slova smyslu. My jsme spíš hlavně kolegové na poli interpretačním,“ dodává varhaník. Jaroslav Tůma jezdí na festival Smetanova Litomyšl pravidelně. A díky svému nástroji pokaždé hraje v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže. Je tomu rád. V tomto prostoru je nádherná akustika. „Dnes byl chrám do posledního místa plný. To hraje samozřejmě svou roli. Akustiku to zmenší. Varhany, které jinak hodně řvou, se trošku utlumí, což je v tomto konkrétním případě dobře,“ uzavírá rozhovor varhaník a cembalista Jaroslav Tůma. Jeho improvizace byly dramatické, místy až hororové a pak i jazzové. Zvuk píšťal chvílemi drtil zdi kostela a jindy se jemně linul jako něžná melodie. Pro posluchače to byl nevšední zážitek. Kateřina Prouzová

Hudba, která pohladí duši Árie a písně barokních mistrů Slovenská sopranistka Simona Houda Šaturová vystoupí na letošním ročníku festivalu Smetanova Litomyšl s programem, který je inspirovaný jejím posledním albem Gloria. Zpěvačku doprovodí Collegium Marianum v čele s Janou Semerádovou.

Simona Houda Šaturová zazpívá barokní melodie.

4

Krásné árie a písně barokních mistrů rozezvučí v neděli 1. července o půl desáté večer kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže. Na programu koncertu jsou takové skvosty, jako např. Ukolébavka Panny Marie od Tarquinio Meruly a kompozice Zbyňka Matějů Ad Te Domine. Simona Houda Šaturová je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001.

Narodila se v Bratislavě, kde absolvovala konzervatoř. Své pěvecké vzdělání dále prohlubovala v Praze u doc. Soni Kresákové, na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Magreet Honig v Amsterdamu. Program, se kterým přijíždí do Litomyšle, čerpá z její poslední nahrávky Gloria. Její alba jsou vysoce ceněna. K 200. výročí Josepha Haydna vyšlo u vydavatelství Orfeo profilové CD „Haydn Arias", které obdrželo ocenění časopisu The Gramophone „Editor's Choice 2009". Nahrávka Mahlerovy 2. symfonie s Philadelphia Orchestra vyšla u vydavatelství Ondine a získala ocenění Supersonic Award stejně jako ocenění německých kritiků Preis der deutschen Schallplattenkritik. Obě tato ocenění získala i nahrávka „Requiem and Miserere" od Johanna Adolfa Hasseho (Carus Verlag). (pro)


koncert na přání

Šlágry Jaroslava Ježka rozhýbaly festivalové hlediště Dva koncerty na přání připomněly písně Osvobozeného divadla. Do Litomyšle je přijeli zahrát pardubičtí filharmonikové, Zatrestband z Třeště, sbor ReBelcanto a sólisté. Večer řídil svou dirigentkou taktovkou Marko Ivanović. Na programu se objevily léty prověřené hity i písně neznámé. O výběr se postaral dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský a dramaturg Komorní filharmonie Pardubice Bohuslav Vítek. Nešlo o původní interpretaci. Nové aranžmá složili Mirko Krebs, Vladimír Popelka, Roman Pallas a Martin Kumžák. Osobitý styl „Každý aranžér to uchopil po svém. Dobré je, že každý z nich má vlastní výrazný rukopis. Střídá se čistě bigbandový zvuk s vyzněním klasickým,“ říká dirigent Marko Ivanović. Například Martin Kumžák uchopil svůj blok dost volně. Jeho práce nebyla pietní, spíš to byl autorský vklad. Koncert pulsoval a neobjevil se v něm žádný stereotyp. Laika by mohlo napadnout, že zahrát pár „Ježkovek“ nemůže být nic složitého. Opak je pravdou. „Swing dvacátých a třicátých let je kategorie sama o sobě. Chce to spoustu studia, přečtené literatury, naposlouchaných desek, aby se ten styl vstřebal a vycítil,“ myslí si šéfdirigent pardubické filharmonie. Zatrestband za odměnu Aktéři koncertu neměli v úmyslu přistupovat k Jaroslavu Ježkovi pietně. Nesnažili s o žádnou rekonstrukci. Nicméně si byli vědomí toho, že zahrát swing správně vyžaduje velkou zkušenost. Ne všechno se dá vyčíst z not. „To byl také důvod, proč tentokrát nebyl zvolen obvyklý model, kdy se symfonický

ORCHESTR V PEVNÝCH RUKOU. Dirigent Marko Ivanović si slavné „Ježkovky” užíval.

orchestr rozšíří výpomocemi. Přizvali jsem ke spolupráci sehraný bigband Zatrestband z Třeště,“ uvádí Marko Ivanović. Jde o těleso složené z profesionálů i amatérů. Jejich nepřehlédnutleným frontmanem je Petr Píša, který je výraznou osobností. Profesí je umělecký kovář, jinak skvělý zpěvák, trumpetista, herec, hybatel veškerého kulturního dění na Jihlavsku, organizátor divadelních festivalů a tamějších hudebních událostí. „Byla to pro mě opravdu příjemná práce. Jeden od druhého jsme se v průběhu zkoušení dost naučili,“ přiznává mladý muž s taktovkou Marko Ivanović.

DVA SOUBORY Z PARDUBIC. Komorní ﬁlharmonie a ReBelacanto.


„Smetanka” je prestižní Nikdo ze zúčastněných nebral nastudování repertoáru Jaroslava Ježka na lehkou váhu. Zkoušelo se hodně individuálně i společně. Nikdo nechtěl nic podcenit. „Osobně považuji Smetanovu Litomyšl za jeden z předních českých festivalů. Když vzpomeneme třeba Pražské jaro, můžeme říct, že má výsadní postavení. Ale v tomhle gardu je pro mě litomyšlský festival jeden z nejvyhlášenějších festivalů nejen lokálního, ale i mezinárodního významu. Na to jsme během zkoušení dost mysleli,“ říká s úctou Marko Ivanović. Kateřina Prouzová

SÓLISTÉ. Dasha, Taťána Roskovcová, Petr Macháček a Dáša Zázvůrková.

5


svět opery

Ostravská Carmen je přímočará, moderní a místy surová Nesmrtelný operní příběh vášně a žárlivosti uvede na jevišti Smetanovy Litomyšle Národní divadlo moravskoslezské. Soubor opery dvakrát zahraje Carmen Georgese Bizeta v nastudování slovenského režiséra Mariána Chudovského. Jako operní režisér musíte celý svůj profesní život stále narážet na „vlajkové lodě“ repertoáru, jako je právě Carmen. Přibližně osm takových titulů jsem dělal dvakrát. Nemám to rád, když mám inscenaci dělat podruhé. Je to hodně zvláštní pocit. Chybí tam kouzlo první lásky. To první setkání je vždy nejkrásnější. Opera je rodu ženského a je jako láska. Člověk jde do ní romanticky, naplno, se vším, co k tomu patří. Zamiluje se do té opery, nespí, stále o tom blouzní a sní. Divadlo je vlastně taková továrna na sny a my si ty sny plníme. Carmen jsem si splnil dvakrát. Poprvé to bylo před deseti lety ve Slovenském národním divadle. A podruhé před dvěma lety s ostravskou operou. Musím říct, že tyto vlajkové lodě klasického repertoáru dělám rád.

Po osmnácti letech se na festival vrací Carmen.

Marián Chudovský • Narodil se 5. února 1959 v Banské Bystrici. • Operní režii studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě ve třídě Branislava Kriška. Tento měsíc stanul v čele Slovenského národního divadla. Jeho ředitelem byl také v letech 2002-06. • Jeho režie byly uvedeny na festivalech po celém světě. Kromě divadelní práce pravidelně spolupracuje jako režisér a scenárista se Slovenskou televizí; některá jeho televizní díla byla uvedena na významných evropských festivalech (Zlatá Praha, Grand Prix d’Italia, Cannes).

6

Jaké to tedy je přistoupit ke stejnému titulu podruhé? Chtěl jste vyjít ze své první zkušenosti, nebo naopak zkusit něco zcela jiného? Nebo jste čekal, co vám jako režisérovi nabídne soubor? Poučen z minulosti, kdy jsem některé inscenace opakoval schématicky a představení jednoho divadla jsem téměř okopíroval a postavil v druhém divadle, jsem ostravskou Carmen postavil téměř znovu. Nechtěl jsem zopakovat bratislavskou verzi. Některé prvky jsou samozřejmě totožné nebo podobné. Ale zvolili jsme jinou dobu, modernější kostýmy, jiný výtvarný výraz a také to hraje jiný kolektiv. Na ostravské opeře zbožňuji lidi okolo ní. Své divadlo milují, dávají režisérovi najevo, že mu důvěřují. Pracovali jsme bez problémů. Na zkoušky jsme se těšili. Byla tam cítit vzájemná soudržnost a rezonance. Ostravská Carmen je zralejší, přímočařejší a někde i surovější, což mi velmi vyhovuje. Máte vysněný titul, který vás zatím míjí? Takových je hodně. Mám rád Leoše Janáčka. Dělal jsem jeho Příhody lišky Bystroušky v Košicích a Její pastorkyni v Banské Bystrici. Janáček má spoustu dalších děl, která bych chtěl nastudovat, ale nevím, jestli se mi to ještě podaří. Z mrtvého domu a Káťa Kabanová jsou mým velkým snem. Leoši Janáčkovi je výrazem, emočností, přímočarostí, naléhavými hudebními frázemi a expresionistickým laděním orchestru

rozhodně blízko také Giacomo Puccini. I on je můj srdeční autor a setkal jsem se s ním málo. Doufám, že mě to všechno ještě čeká. Na festival Smetanova Litomyšl přijíždíte potřetí. S jakými pocity? Těšil jsem se. Nebyl jsem tu pět let. Dvakrát jsem tu pracoval na Bedřichu Smetanovi. V roce 2004 to byli Braniboři v Čechách s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Podruhé to byla Hubička a Národní divadlo Praha v roce 2007. Znám všechny krásné uličky, parky, galerie, chrámy, zahrady. Litomyšl je půvabné město. Není velké, ale centrum a všechno, co k němu patří, je velmi kultivované, udržované. Panuje zde atmosféra, která člověka osvobodí navzdory tomu, že mě čeká těžká práce, žádný odpočinek. Den před prvním představením byla zkouška už od sedmé hodiny ráno. Stavěla se scéna. Potom přijel soubor a zkoušelo se od čtyř odpoledne, potom od osmi večer. A celou noc se nastavovala světla. Je to velký nápor. A pak se hrají dvě představení za sebou. Přesto jsem tu skoro jako na dovolené. Smetanova Litomyšl mě nabíjí pozitivní energií. Vidím, jak je to tu dobře zorganizované. Lidé se na představení těší a chodí na ně nádherně oblečení. Zámek je krásný. Líbí se mi sochy Olbrama Zoubka. Všechno je to propojené. Až budu pár hodin před představením nervózní, nebudu sedět na hotelovém pokoji a dívat se na televizi. Projdu se po Litomyšli. Málokdo si uvědomuje, jak je vaše profese náročná. Hodně cestujete napříč oběma republikami. Během zkoušení jste v cizím městě. Jak to všechno zvládáte? Před třemi lety jsem si uvědomil, že jsem sedm měsíců v roce na hotelu. To už pro mě nebylo. Proto teď méně pracuji v opeře a víc v televizi. Hotelový rytmus, stále se někam přemísťovat, mě už neuspokojoval a ani nabídky nebyly takové, jak bych si představoval. Poslední dva roky jsem zašitý ve svém domě v Čunove, to je městská část Bratislavy u Dunaje. Mám tam svá zvířata, psy, zahradu. Celé to režisérské cestování je o zvyku. A hlavně záleží na tom, jaké lidi máte kolem sebe. Jestli se nechají ovlivnit vašimi myšlenkami, spolupracují. Zda se těšíme na zkoušky, anebo ne, pak se na sebe díváme úkosem a bez nadšení. Je to různé. Rád poznávám nové lidi a divadla a z toho pak žiji. Objevil jsem sociální sítě. Jsem přes Facebook ve spojení s přáteli z divadel, kde jsem pracoval. Vidím, jak se mají. Myšlenkami jsme stále na sebe napojení. Taková kumštýřská přátelství mi hodně dávají. Kateřina Prouzová


pohled do zákulisí

„Smetanka“ je v suchu. Obří deštník zachránil už desítky představení

FESTIVALOVÉ PŘÍPRAVY. Dělníci před festivalem staví na druhém zámeckém nádvoří hlediště a vysouvací střechu.

Od roku 1998 se kvůli počasí přerušily jen tři pořady. Umělci i diváci jsou pod ochrannými křídly pohyblivého zastřešení. Dnes jsou na stole plány na ještě lepší festivalovou střechu. První myšlenka na zastřešení zámeckého nádvoří se objevila dokonce už v roce 1949 po prvním ročníku Smetanovy Litomyšle. Pro pořadatele to byl v té době nedostižný sen. Bohužel každý rok špatné počasí zhatilo konání některého pořadu. „Po změně politického režimu se připravovala nová koncepce festivalu. A bylo jasné, že s takovou nejistotou konání představení se nikdy nepodaří sehnat sponzory,“ říká ředitel festivalu Jan Pikna. Málo peněz by znamenalo i to, že by se nemohli do Litomyšle pozvat významní umělci. Nebylo by na jejich honoráře. Od nápadu k činu Pověstnou poslední kapkou bylo zrušené provedení netrpělivě očekávané a dlouho dopředu vyprodané Dvořákovy Svaté Ludmily v roce 1991. Než se ovšem podařilo vytvořit takový architektonický návrh řešení, který by vyhovoval i památkářům, uběhlo dalších pět let. „Mladý architekt Miroslav Heřmánek uspěl ve výběrovém řízení s projektem samostojné konstrukce zakrývající jeviště s výsuvným půlkruhovým vějířem, který se měl za nepříznivého počasí rozevřít nad hledištěm,“ vzpomíná Jan Pikna. Na jeho realizaci poskytla výhodný úvěr Česká spořitelna a jako tehdejší generální partner

se podílela i na jeho splácení. Zastřešení mělo být hotové v roce 1996. Jenomže se během přípravných prací ukázalo, že řešení s vějířem není dobré. Proto se postavila pouze základní konstrukce nad jeviště. A další dva ročníky se konaly stále s nekrytým hledištěm. Na diváky pršelo, a tak se několik pořadů muselo přemístit do náhradního prostoru do tzv. aukční haly. „Až v roce 1998 se s velkou slávou představila kompletní konstrukce s výsuvnou střechou. Během několika minut dokáže téměř neslyšně zakrýt celé nádvoří. Její úspěšnost je fantastická,“ říká spokojeně ředitel festivalu Jan Pikna. Díky nové výsuvné střeše nebylo od té doby zrušeno žádné představení. Dokonce několik pořadů původně plánovaných v zámecké zahradě se za špatného počasí bez problémů odehrálo v krytém nádvoří. Pouze ve třech případech se nemohl konat pořad v plném rozsahu.

Během deště se střecha roztáhne nad celým hledištěm.


„Omezen byl balet Labutí jezero, během něhož nemohli tanečníci přebíhat za scénou po rozmoklé cestě. Z důvodu bouřky bylo zkráceno představení Figarovy svatby a před čtyřmi lety se nad Litomyšlí přehnalo ničivé tornádo, které znemožnilo konání druhé poloviny pořadu Kaddish,“ vypočítává Jan Pikna. Sportovní terminologií by se dalo označit skóre 181 odehraných představení versus 3 s částečným problémem. Bude nové zastřešení? Změna původního projektu ve stádiu už rozpracované konstrukce znamenala určitá kompromisní řešení. Hotová jevištní část se musela snížit a tím celé zařízení poněkud ztratilo vzdušnost. Možná to je důvod, proč se zastřešení některým lidem nelíbí. „Pro nás pořadatele je to ale absolutní zázrak, navíc jsme získali možnost zavěšení reflektorů, rekvizit, kulis, zkrátka do nádvoří je vestavěno divadlo,“ pochvaluje si ředitel festivalu Jan Pikna. Současný „deštník“ možná vystřídá nový, lepší. Architekt Josef Pleskot zpracoval projekt nového zastřešení, které by krylo nádvoří v úrovni střech zámku. „Památkáři dovolili určité kotvení. Konstrukce by mohla být mnohem subtilnější a méně zakrývat zámek. Navíc by zůstala vidět i figurální sgrafita,“ vysvětluje Pikna. Pro realizaci projektu se nyní hledají finanční prostředky v rámci některého dotačního programu. Kateřina Prouzová

7


festivalové ozvěny

Taktovka má čarovnou moc. Kouzelná hů ze dřeva i ze slonoviny. A muzikanti z ní

Ondrej Lenárd letos řídí opery Bohému a Traviatu.

Téměř na každém koncertě Smetanovy Litomyšle jste ji viděli a víte, k čemu slouží. Ale vy sami jste ji pravděpodobně nikdy neměli v ruce. O čem je řeč? O dirigentské taktovce. Z čeho se vyrábí, kolik váží a za kolik ji můžete koupit? Vydejme se po stopách nejjednoduššího „hudebního nástroje“, který řídí všechny ostatní. Dirigenti je ztrácejí, vztekle rozlamují, házejí po hráčích a zase je sbírají. Především s nimi ale udávají tempo orchestru. Bez taktovky se diriguje špatně. A nemůže to být nějaká obyčejná špejle. Taktovka musí

Jakub Hrůša jezdí do Litomyšle pravidelně a rád. Letošní ročník zahájil.

dobře padnout do ruky a dirigenti si svůj nástroj pečlivě vybírají. Například Leoš Svárovský, který se na festivalovém jevišti představil devatenáctkrát, jich za svoji kariéru vystřídal skutečně hodně. Některé daroval významným pořadatelům, další při práci zlikvidoval. „První byla dřevěná a dostal jsem ji dárkem od vynikajícího českého dirigenta Zdeňka Košlera. Teď mám jednu z Japonska a mám ji opravdu rád,“ říká dirigent. Jeho taktovky s ním cestují po celém světě. Jen jedna značka Taktovka patří k dirigentovi asi jako prut k rybáři nebo brusle k hokejistovi. A běda, když jejich oblíbená značka není k mání.

S kuriózní příhodou se setkal pardubický dirigent Jaromír Michael Krygel. „Už roky si kupuji taktovku jedné značky. Jezdím si pro ni do Prahy. Před pár lety se stalo, že byly všechny vyprodané a nedaly se za nic na světě sehnat. Později jsem se dozvěděl, že jedna Francouzka po smrti svého muže všechny taktovky skoupila. Jméno značky bylo totiž totožné se jménem nebožtíka,“ vypráví Krygel. Dvě stovky i tisíce korun Taktovky stojí od sto padesáti až po tisíce korun. Vyrábějí se ze dřeva, umělé hmoty, skelného vlákna ale třeba i ze slonoviny. Rukověť bývá z korku nebo z těžšího dřeva.

Nadšení hudebníci, nadšené publikum. Tak by se dal s Koncert kanagawského univerzitního orchestru dechových nástrojů dokázal, stejně jako loňský koncert bostonského orchestru, že se nevyplatí podceňovat mládežnické orchestry. Kanagawa University Symphonic Band hraje jako jeden muž, precizně a s nasazením, jednotlivé nástrojové skupiny jsou vzájemně barevně i dynamicky propojené. Před zaplněným hledištěm zahráli směs japonských skladeb 20. století pro dechový orchestr a výběr z toho nejlepšího, co bylo koncem 19. století napsáno v Rakousku-Uhersku. Hned na začátku zazněly dvě skladby z pera Masaru Kawasakiho, jehož celý život je poznamenán svržením první atomové

8

bomby na Hirošimu. Modlitba č.1 „Dirge“ je hirošimské katastrofě přímo věnována a hrála se v České republice vůbec poprvé. Charakterizuje ji těžký, tragický puls stále se opakujících akordů. Orchestr skladbu provedl s ohromnou silou. Vážnost hráčů dávala poznat, jak hluboko se atomové výbuchy nad japonskými městy vepsaly do povědomí národa. Kawasakiho druhá skladba „Romance pro trubku a orchestr“ zdaleka neměla takový účinek. To bylo dáno jednak nejasným charakterem díla, který se pohyboval někde mezi tragédií a lehkou múzou, jednak jeho přehnanou délkou a častým opakováním motivů; a snad i těžkopádnou, blokovitou instrumentací. Miroslavu Kejmarovi, který vystoupil jako sólista na trubku, navíc jeho part očividně neseděl. Hrál opatrně a místy nejistě. Po těchto dvou kusech se zcela změnila nálada koncertu. Fučíkův „Vjezd gladiá-

torů“ je hit, který už každý slyšel, ale nikdy přesně nevěděl, čí skladba to je. Smetanova „Vltava“, adaptovaná pro dechový orchestr, byla odměněna nadšeným potleskem, a to i přes značné intonační nedostatky. Kanedův „Pochod“ vylehčil ještě jednou atmosféru koncertu. „Píseň o velkém stromě“, provedená za přítomnosti autora Toshio Mashimy, je více než cokoliv jiného především parádní číslo pro sólovou marimbu, na kterou bravurně zahrál Makoto Nakura. Hudebně je skladba někde mezi vážnou hudbou a muzikálem a publiku se očividně líbila. Tleskalo se i mezi větami, tak jako za starých časů, kdy bylo normální projevit nadšení spontánně a třeba si i vytleskat opakování věty. Pro velký úspěch Nakura ještě na marimbu zabzučel „Let čmeláka“. Po přestávce orchestr naprosto bezchybně zahrál s hostujícím dirigentem Hi-


hůlka hudebních mágů může být í nespustí oči. Seznamte se s ní

Guillaume Tourniaire bral Griegova Peera Gynta expresivně.

Dirigenti je začali používat až okolo roku 1820. Skladatelé nejdříve řídili orchestr od cembala nebo piana, případně smyčcem od houslí nebo svitkem stočené partitury. Jako první použil taktovku Jean-Baptiste de Lully. Tenkrát to byla dlouhá hůl, kterou bouchal do země, aby muzikanti udrželi tempo. Vynález mu však přinesl smůlu. Udeřil se do nohy, dostal infekci a zemřel na sněť. Bez taktovky bolí záda Velkým prosazovatelem taktovky byl Felix Mendelssohn-Bartholdy. Nejprve zápasil s velkým odporem svých houslistů, ale nakonec si prosadil svou. Leonard Bernstein na počátku kariéry dirigoval bez taktovky. Sáhnul po ní kvůli silným bolestem zad.

Tomáš Netopil řídí svou taktovkou Národní divadlo Praha.

Řídit orchestr pouze gesty rukou je fyzicky velmi namáhavé. Přesto byla jeden čas tendence dirigovat bez taktovky. Potom se ale ukázalo, že tato dřevěná hůlka má pořád svoji úlohu. Že je to prodloužená paže, zaostřený bod, který se dá dobře sledovat. Ovšem taktovka může být v rukou energického dirigenta i nebezpečným nástrojem. Dirigent orchestru z Halle Daniel Turk už kolem roku 1810 mával taktovkou tak zběsile, že několikrát rozbil křišťálový lustr, který mu visel nad hlavou. „S velkou vervou diriguje například Douglas Bostock. Stalo se mu, že při koncertu zavadil o pult na noty a taktovka se rozlomila. Jedna půlka mu zůstala v ruce a druhá le-

těla do hlediště, přistála až v páté řadě. Posluchači se tím dobře bavili,“ říká Vladimír Faltys, který strávil spoustu let u Komorní filharmonie Pardubice. Přísně střežený exponát Největší taktovka měřila téměř čtyři metry a použil ji R Greer Cheeseman III o přestávce ragbyového zápasu. Zajímavým fenoménem jsou dražby. Buď se jedná o taktovky velmi staré, nebo o ty, které prošly rukama slavných dirigentů. Například taktovka Herberta von Karajana je jedním z nejpřísněji střežených objektů Muzea Vídeňské filharmonie. Kateřina Prouzová foto František Renza

l shrnout koncert Kanagawa University Bandu roshi Hoshinou Straussovu předehru k „Netopýrovi“. Bylo znát, že Strauss není srdci místního publika tak blízký jako Smetana, ale jinak to v Litomyšli ani nemůže být. Další skladba „Znovuzrození“ byla dílem samotného dirigenta. I ona má mimohudební program, který nemá nijak zvlášť slyšitelnou souvislost vyzněním díla. Orientuje se na jazz a na bigband a zní místy přímo jako muzikál. Pod vedením Toshira Ozawy byl koncert uzavřen „Arménskými tanci“ Alfreda Reeda. I zde orchestr podal profesionální výkon. Jako přídavek zazněly Respighiho „Římské pinie“. Trubky a pozouny hrály z arkád a i díky tomu to byla nejefektnější skladba celého večera. Zámek vibroval, publikum křičelo nadšením. Následovala Straussova Polka „Unter Donner und Blitz“, přestože bouřka nebyla široko daleko. Šimon Voseček

Jedním z dirigentů Kanagawa University Bandu byl Toshiro Ozawa.


9


Smetanova výtvarná Litomyšl

Smetanova výtvarná Litomyšl nastavila vysokou laťku Slunce útočí na Srdce pro Václava Havla. Camera Obscura překvapila. Kamil Lhoták slaví stovku. I tak by se daly shrnout novinky letošního výtvarného festivalu, který je v České republice něčím naprosto ojedinělým. A to jak svým rozsahem, tak úrovní. S ředitelem SVL Pavlem Chalupou jsme načali konverzaci tradičně. Přišla řeč na počasí. Srdce pro Václava Havla vzniklo v zimě. Na zámeckém pivovaru ale stojí v červnu, kdy teploty mnohdy šplhají až ke 30 stupňům. Jak se o voskovou plastiku musíte starat? O srdce je třeba se starat, to je známá věc. A o voskovém srdci to platí také. Minulý týden, kdy jsme zažili jednu extrémně teplou noc (bylo 26 stupňů), srdce trochu pokleslo ve svých základech. A to přesto, že přes den prodělává pravidelné ochlazování vodou z hydrantu a je zastíněno speciální plachtou. Srdce prostě, je to logické, nesnese všechno. Máme o něj všichni starost. Ale snad nastávající horka přežije ve zdraví. Noci jsou už chladné. Kdyby se ale naplnily tropické předpovědi, asi bychom ho museli rozebrat dříve, než jsme původně chtěli.

10

Pod oběma výstavami je podepsán Zdeněk Sklenář. Ten vždy v době Smetanovy Litomyšle vystavuje a žije ve své litomyšlské filiálce v Mariánské ulici a vždy představuje to nejlepší, co je jeho galerijní dům schopen nabídnout. Jistě si také uvědomuje potenciál Smetanovy Litomyšle a jeho výtvarného pandánu. V tomto směru je jeho přítomnost pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl přínosem. Kamil Lhoták má v červenci sté výročí narození, Sklenář to oslaví výstavou v Litomyšli. Galerie Miroslava Kubíka se chce profilovat, Sklenář nabídne deset zvučných jmen současného českého umění ze svého portfolia. Jedno pohlazení pro nostalgickou duši, druhé šok pro mnohé návštěvníky. Je to vyvážený mix. Tohle Sklenář umí. Působit na lidi, podnítit jejich zájem o umění, tedy také to,, aby umění sbírali a kupovali. Nezapomínejte, že je to především obchodník. Se vším, co k tomu patří.

Camera Obscura v Portmoneu.

jakási vosková galerie vzpomínek. Ty si lidé mohou také oživit hned v sousedství na výstavě Havlových fotografií od Oldřicha Škáchy. Mohou si odnést na věčnou památku i knížku s názvem Havel navždy.

Jak návštěvníci na Srdce reagují? Pochopitelně málokdo odolá tomu, aby nevstoupil dovnitř. Zblízka, v bezprostředním kontaktu, je to náhle velmi intimní prostor. Uvnitř to voní a je tu na co se dívat. Přibývají i nové nápisy, vlastně rytiny. Je to

Ve Festivalových novinách ještě nedostaly větší prostor výstavy Kamila Lhotáka v Galerii Zdeněk Sklenář a Zářivý měsíc svěží vítr v Galerii Miroslava Kubíka. Můžete je, prosím, představit?

V Srdci pro Václava Havla.

Kamil Lhoták v Galerii Sklenář.

Co je podle vás nejoriginálnějším počinem letošního ročníku? Budete se možná divit, ale není to žádná z velkých výstav, i když na několika z nich jsem se podílel. Je to pro mě realizace Camera Obscura v Portmoneu, která jedinečným, moderním a překvapivým způsobem oživila techniku camery obscury, mnoha mýty opředeného výtvarného vynálezu, který funguje od antiky, ale nikdo z nás ho dosud neviděl. Celá realizace včetně výtvarných artefaktů a soch vznikala přímo na klíč pro Portmoneum, a je to znát. Umění vzniká a působí nejautentičtěji tam, kde je inspirováno. Kateřina Prouzová foto František Renza

Krištof Kintera v Galerii Kubík.


ozvěny festivalu

Přidejte se do Klubu přátel a mecenášů Smetanovy Litomyšle Smetanova Litomyšl je festival s dlouholetou tradicí. Festival byl založen roku 1949 a od té doby se uskutečnilo 54 ročníků. V posledních desetiletích se festival úžasně rozvinul. Z původně víkendové akce se stal plnohodnotný čtyřtýdenní svátek hudby. Kvalita dramaturgie, účast špičkových hudebníků a jedinečné prostředí zámku Litomyšl právem řadí festival mezi nejoceňovanější kulturní události v České republice. I vy se nyní můžete spolupodílet na kráse, lesku a další budoucnosti festivalu Smetanova Litomyšl. Mecenášské balíčky Základ pro všechny balíčky - zasílání programů na email - zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby - zdarma festivalový katalog - zdarma všechna čísla festivalových novin; - jmenovité poděkování ve festivalovém

katalogu v prostoru mezi sponzory a na webových stránkách festivalu. Bronzový mecenáš (přispívá darem od 5.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 4 vstupenek na jedno představení; - čtvrtina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky a příslušný počet VIP parkovacích karet. Stříbrný mecenáš (přispívá darem od 20.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 20 vstupenek na jedno představení; - polovina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky a příslušný počet VIP parkovacích karet; - pozvánka na raut pořádaný po zahajovacím a závěrečném koncertu podle počtu zakoupených vstupenek na uvedené pořady.

Zlatý mecenáš (přispívá darem od 50.000 Kč ročně) - základní mecenášský balíček - přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu; - jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstupenka a příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční. Platinový mecenáš (přispívá darem od 150.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu, 20 vstupenek dle vlastního výběru zdarma; - jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstupenka a příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční. Barbora Krejčí, tel. 724 063 039 [email protected] www.smetanovalitomysl.cz

Obraz, který čeká velká sláva Nalaďte si rozhlas a televizi Smetanova Litomyšl den po dni Poslední dva díly se budou vysílat v sobotu 30. června ve 21.50 h. a v sobotu 7. července od 21.50 hodin. Záznam z koncertů Česká televize i Český rozhlas zaznamenají pro své vysílání koncert Thomase Hampsona, konaný 4. července. Zachytí tak jedinečnou světovou premiéru nové skladby české autorky Sylvie Bodorové.

VELKOLEPÉ DÍLO. Velké pašije malíře Miroslava Rady vzbuzují obdiv.

Dva a půl roku maloval Miroslav Rada svůj největší obraz Velké pašije. Pozoruhodné dílo úctyhodných rozměrů – na šířku měří obraz sedm a půl metru a vysoký je tři metry čtyřicet - je nyní vystaveno v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Během letošního festivalu Smetanova Litomyšl je kostel vždy před koncerty na zámku otevřen veřejnosti, aby si jej návštěvníci mohli prohlédnout. „Tento obraz vstoupí do dějin,” takto se

foto archiv

před rokem vyjádřil letohradský farář Václav Vacek, když byl obraz v jeho kostele vystaven. „Dlouho trvalo, než jsem se rozhodl, že nazrál čas toto téma namalovat. Je to událost, která inspirovala řadu hudebních skladatelů k nesmrtelným skladbám a malířů k nádherným obrazům plným Boží slávy, lidské pokory, ale i lidského soucítění s bolestí,“ svěřil se Miroslav Rada. Jistotu, že nastala pravá chvíle se do obrazu pustit, malíř podle svých slov pocítil až v sedmdesáti osmi letech. (pro)

Přímý přenos Český rozhlas pozve posluchače stanice Vltava 8. července k poslechu přímého přenosu závěrečného koncertu festivalu nazvaného „Největší symfonické maličkosti”. Na rozhlasových vlnách O festivalovém životě každý den informuje Český rozhlas Pardubice. Pravidelné okénko z Litomyšle vysílá ze svého pardubického studia v 8.20 hodin. Reportáže, rozhovory s umělci, perličky ze zákulisí jsou na programu v Odpoledním regionu po čtvrté hodině odpolední. (pro)

11


Litomyšl žije

Kam na večeři? V Litomyšli najdete skvělé restaurace Litomyšl nabízí desítky míst, kde si můžete dát oběd, lahodnou kávu, dortík nebo sklenku vína. Stačí se jen projít centrem města. Vybrali jsme pro vás několik tipů. Hotel Zlatá hvězda Po - Čt: 11:00 - 22:00 Pá, So: 11:00 - 23:00 Ne: 11:00 - 22:00 Smetanovo nám. 84 Restaurace Bohém (Hotel Aplaus) Po - So: 11:00 - 23:00 Ne: 11:00 - 22:00 Šantovo nám. 181 Cafebar Underground Po - Čt: 12:00 - 23:00 Pá: 12:00 - 1:00 So: 16:00 - 1:00 Ne: 16:00 - 23:00 Smetanovo nám. 100

Pá, So: 11:00 - 1:00 Ne: 11:00 - 22:00 Na Lánech 764 Restaurace Malý svět Po - So: 11:00 - 22:00 Mariánská 1097 Restaurace u Kolji Po - Čt: 11:00 – 22:00 Pá, So: 11:00 – 23:00 Ne: 11:00 – 20:00 Mařákova 365 Literární kavárna Na sklípku Út - Čt: 8:00 - 23:00 Pá - So: 8:00 - 24:00 Ne - Po: 8:00 - 21:00 Josefa Váchala 127 Restaurace Veselka Po - Čt: 15:00 - 22:00 Pá, So: 14:00 - 01:00 Ne: 14:00 - 22:00 T. Novákové 64

Kavárna Mandala Po - Pá: 7:30 - 21:00 So: 9:30 - 21:00 Smetanovo nám. 129 U Medvěda - staročeský restaurant Po - Čt: 11:00 - 23:00

Chocco caffe Po - Pá: 8:00 - 20:00 So: 8:30 - 20:00 Ne: 10:00 - 20:00 Smetanovo nám. 117

Prohlídka zámku se slevou Máte vstupenku na festival Smetanova Litomyšl? Nezahazujte ji. Využijte ji jako slevu při návštěvě renesančního litomyšlského zámku. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladně Státního zámku Litomyšl místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Pozor - týká se pouze plného vstupného. Na už zvýhodněné vstupné nelze další slevu uplatnit. Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 54. ročníku festivalu.

Degustace se sochami Olbrama Zoubka V Zámeckém sklepení na vás čekají dvě příjemné věci. Především sochy Olbrama Zoubka. A pak také soutěž v poznávání vín. Degustace naslepo zahrnuje devět vzorků řady Chateau Litomyšl, které jsou rozmístěny po celém sklepení u soch. Otevřeno každý den od 9.00 do 17.00 hodin. Vstupné na slepou degustaci 150,- Kč za osobu zahrnuje ochutnávku devíti vzorků a vstup do expozice soch.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

Baborák vzdá hold Pernštejnům. Na Smetanově Litomyšli vystoupí poprvé

Recommend Documents