Autory příručky je tým pracovnic, které působí na různých pozicích ve středisku Slezské diakonie EBEN-EZER Český Těšín:

Zpracovalo: Autory příručky je tým pracovnic, které působí na různých pozicích ve středisku Slezské diakonie EBEN-EZER Český Těšín: Kolektiv autorek: Mgr. Aneta Borská působí jako manažerka projektu Podpora procesu transformace a pracovnice v sociálních službách domova pro osoby se zdravotním postižením. Vystudovala Jihočeskou univerzitu v  Českých Budějovicích obor rehabilitační – psychosociální péče o  postižené děti, dospělé a seniory. Bc. Dagmar Bystroňová, DiS., působí ve Slezské diakonii od roku 1996. Je koordinátorkou chráněného bydlení a  sociálně terapeutických dílen. Vystudovala CARITAS Vyšší odbornou školu sociální v  Olomouci a  sociální práci na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Bc. Urszula Klusová, DiS., zastává pozici sociální pracovnice ve službě sociálně terapeutických dílen a  manažerky kvality normy ISO 9000 pro středisko EBEN-EZER Český Těšín. Vystudovala Vyšší odbornou školu sociální v  Ostravě a  sociální práci na Ostravské univerzitě.

Bc. Halina Pientoková, DiS., pracuje ve Slezské diakonii 10 let. Působí na pozici vedoucí tří sociálních služeb. Vystudovala CARITAS Vyšší odbornou školu sociální v  Olomouci a  sociální politiku a  sociální práci na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Zuzana Wronková, DiS., působí ve Slezské diakonii již 10 let na pozici sociální pracovnice a  koordinátorky služby domova. Vystudovala obor sociální pedagogika na Vyšší odborné škole v Kroměříži.

Děkujeme všem, blízkým i dalekým, kteří nás podporovali během tvorby této příručky.

Slezská diakonie, ©2015

Tato příručka byla vytvořena v  rámci projektu Podpora procesu transformace domova pro osoby se zdravotním postižením, reg. č. CZ.1.04/3.1.03/87.00028.

Projekt je finančně podpořen Evropským sociálním fondem, prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státním rozpočtem ČR.

Obsah Předmluva.......................................................................................................................................... 6 Naše cesta k transformaci........................................................................................................... 7 1. ČAS NA ZMĚNU ................................................................................................................... 8 1.1 Transformace v ČR.................................................................................................... 8 1.2 Deset kroků procesu transformace .................................................................. 9

2. MÁ TO SMYSL? ..................................................................................................................13 3. O KOM TO JE?......................................................................................................................14 3.1 Uživatel.........................................................................................................................14 3.2 Pracovník....................................................................................................................15

4. JSME TÝM.............................................................................................................................16 4.1 Kdo je kdo...................................................................................................................18 4.2 Vím, kdo jsem............................................................................................................21 4.3 Vím, co mám dělat...................................................................................................22

5. V CENTRU DĚNÍ UŽIVATEL...........................................................................................24 5.1 Vím jak pracovat – přístupy v sociální práci . .............................................24 5.2 Příklady konkrétních používaných technik.................................................27 a) Analýza uspokojených potřeb.......................................................................27 b) Pozorování.............................................................................................................28 c) Aktivní naslouchání...........................................................................................28 d) Rozhovor................................................................................................................29 e) Nácvik......................................................................................................................30 f) Dokumentace........................................................................................................30

5.3 Potřeby uživatele – mapování, naplňování...................................................31

5.4 Spolu do toho - oblasti spolupráce s uživatelem........................................34 a) Oblast orientace v čase, prostoru, okolí a cestování...........................34 b) O  blast péče o domácnost, nakupování a hospodaření, rizika, rozvoje logického myšlení................................................................ 36 c) Oblast navazování vztahů, rodina a společnost, komunikace..........38 d) O  blast práce a volný čas, péče o zevnějšek, zdraví, zdravý životní styl .............................................................................................39 e) Oblast přiměřeného rizika..............................................................................40

6. NEVÍM SI RADY..................................................................................................................42 7. NEJSME NA TO SAMI ......................................................................................................47 7.1 Společnost .................................................................................................................47 7.2 Návazné služby.........................................................................................................48

8. REFLEXE ..............................................................................................................................50

Jak to vidí chráněné bydlení.....................................................................................................50 Co na to říct?...................................................................................................................................50 … Před a po…..................................................................................................................................52 Změnit, zlepšit................................................................................................................................53 Transformační poohlédnutí.....................................................................................................54

ZÁVĚREM..........................................................................................................................................55

POUŽITÉ ZDROJE..........................................................................................................................56

HLEDÁM

ČERVENÁ

OBJEVUJI

SYMBOLIKA SEMAFORU

ORANŽOVÁ

STŮJ HLEDÁM

PŘIPRAV SE OBJEVUJI

ŽIJI

ZELENÁ JEĎ ŽIJI

Zastavme se a přemýšlejme o nových věcech, o nových cestách, změnách a příležitostech. Čas pro rozvíjení sebe sama, mapování potřeb uživatele a svých možností.

Cesta k cíli s potřebnou podporou.

5

Předmluva Mám velkou radost, že jsme ve Slezské diakonii mohli vydat příručku o přechodu osob, kterým poskytujeme podporu v domově pro osoby se zdravotním postižením, do služby jiné, do jiného typu bydlení. Přinášíme v ní informace zaměstnancům, klientům, ale i opatrovníkům. Chci v  úvodu vyjádřit poděkování všem, kteří spolupracovali při tvorbě tohoto materiálu, ale taky všem, kteří se podílí na přechodu našich klientů do jiných, návazných typů služeb. O co nám jde nejvíce ve Slezské diakonii?

Každý klient v našich sociálních službách má právo na posun, který je příhodný pro běžný život jakéhokoli člověka. Chceme respektovat osobnost našich klientů, jejich názory, rovnocenný, partnerský přístup, který je potřebný v každodenních životních situacích. Podporujeme je v  dovednostech, jako je hospodaření s finančními prostředky, vaření, vyřizování na úřadech atd. Zralí rodiče vedou své potomky k  samostatnosti a  propůjčují jim důvěru ke zvládání rozličných situací. Našim uživatelům velmi důvěřuji a  vím, že přechod do samostatnějšího typu bydlení jim zkvalitní život, přinese naplnění mnoha snů a zároveň nové možnosti a výzvy.

Zaměstnancům, kteří vytvářejí podporu v  tomto procesu, bych chtěla ze srdce popřát, aby byli plni optimismu a naděje. Naši klienti si to zaslouží. Mgr. Zuzana Filipková, Ph.D. ředitelka Slezské diakonie

6

Naše cesta k transformaci Nastavení procesu transformace bylo pro naše zařízení klíčovým mezníkem v poskytování služeb. Naše středisko zahájilo svou činnost v roce 2000. Jeho název má své biblické kořeny, tak jako hodnoty, na kterých stojí. V překladu EBEN EZER znamená „kámen pomoci“. Uvědomovali jsme si, že naším posláním je poskytnout uživatelům pevnou půdu pod nohama. Časem jsme, ovšem poznali, že chceme ještě něco víc – chceme, aby uživatelé našli sílu v sebe sama a stavěli se na vlastní nohy. Naším cílem je podpora k co nejvyšší samostatnosti, předání kompetencí a  posílení schopností člověka. Vytváření závislosti na sociálních službách je hrozícím nebezpečím pro osoby v nepříznivé situaci. Proto transformace.

Projekt jsme zahájili na sklonku roku 2013 v pobytové službě Domov pro osoby se zdravotním postižením (dále „domov“). Služba Domova poskytuje sociální služby 27 osobám se zdravotním postižením. Prvními kroky projektu byla práce s týmem. Uvědomujeme si, že pokud je naším cílem podpora uživatele ve zvyšování soběstačnosti, přípravě na samostatný život a přechod do jiné formy bydlení vzhledem k  možnostem a  potřebám uživatele, potřebujeme jako tým být na stejné vlně. Nelze motivovat jiné bez vlastního přesvědčení o správnosti a vlastní motivace. V  rámci projektu byly realizovány vzdělávací akce nejen pracovního týmu domova, ale také návazných služeb. Transformace již pro nás není jen pojem. Jde o každodenní život a život znamená změnu.

kolektiv autorek

7

1. ČAS NA ZMĚNU HLEDÁM

Slovo TRANSFORMACE dle Slovníku cizích slov znamená PŘEMĚNA, PŘETVOŘENÍ. V  souvislosti s  poskytováním sociálních služeb je transformace především změnou ústavní pobytové služby. Smyslem transformace je umožnění žít lidem s postižením v běžném přirozeném prostředí. Život lidí s postižením by měl být srovnatelný se životem jejich vrstevníků. Tito lidé by měli mít možnost využívat všechny běžné zdroje, vzdělávat se, pracovat atd.

Proces transformace vychází z principů HUMANIZACE, principu INDIVIDUALIZACE a principu podpory PŘIROZENÉHO PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA. Princip humanizace se odráží v naplňování potřeb a práv člověka, princip individualizace, předpokládá poskytování sociálních služeb tak, aby byly zaměřeny na individuální potřeby a  individuální podporu života člověka, třetí princip je služba v  přirozeném prostředí člověka. Základním principem transformace je princip NORMALITY.

„Normalita znamená nabídnout lidem s postižením smysluplný život pokud možno v  normálních podmínkách, tedy za těch okolností, které jsou v  dané společnosti s  ohledem na kulturně-politickou historii běžné a  za předpokladu, že budou respektovány specifické a jedinečné požadavky člověka s postižením.“ Princip normality v  životě člověka je naplňován zpravidla v  zachování rytmu běžného dne a  týdne, oddělení sféry práce od sféry bydlení a  volného času, prožívání běžného ročního rytmu, respektování vývojové fáze člověka, respektování vlastních přání, potřebě rozhodnutí a nárok na uznání, v dostupnosti běžného životního standardu jako základního předpokladu pro samostatný život, život v běžných životních podmínkách. Důležitým důvodem transformace je pohled na člověka – uživatele sociální služby.

1.1 Transformace v ČR Sociální služby v  České republice procházejí v  posledních několika letech zásadními změnami, které souvisejí s  přijetím zákona o  sociálních službách, se zaváděním standardů kvality do běžné praxe, rozvojem nestátního neziskového sektoru, s rozvojem komunitních služeb.

Vláda ČR v  roce 2007 učinila první krok procesu transformace schválením „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb“ v  jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v  přirozené komunitě uživatele a  podporující sociální začlenění uživatele do společnosti. Navazujícím krokem byl v roce 2009 projekt Ministerstva práce a  sociálních věcí „Podpora transformace sociálních služeb“. 8

Smyslem transformace není pouze přestěhování uživatelů z instituce do nových domácností, do komunitních služeb. Proto je naším záměrem, aby uživatelé docházeli do zaměstnání, pracovali v  dílnách a  žili s  lidmi, se kterými budou smysluplně trávit čas. Transformaci vnímáme jako změnu, která umožní lidem s postižením prožít život v běžných životních podmínkách a tak se zlepší kvalita jejich života. Jde o  proces změny řízení, financování, vzdělávání, místa a  formy poskytování sociálních služeb tak, aby výsledným stavem byla péče poskytovaná v běžných životních podmínkách. Transformace je prostředkem k dosažení cíle, nikoliv cílem samotným.

Cílem je umožnit žít člověku s  postižením jako součást společnosti a  mít svůj vlastní domov.

9

HLEDÁM

V  Moravskoslezském kraji se transformace pobytových sociálních služeb od roku 2004 stala jedním z klíčových cílů rozvoje sociálních služeb na území kraje. Výstupem střednědobého plánování sociálních služeb a stěžejním dokumentem, který vyjadřuje postoj kraje a deklaruje rovné příležitosti pro všechny občany je Koncepce kvality sociálních služeb v Moravskoslezském kraji, včetně transformace pobytových sociálních služeb. Koncepce se cíleně věnuje pojetí modelů kvality zaměřených na individuální očekávání a  potřeby člověka, jenž radikálně mění dosavadní způsob poskytování sociálních služeb. Na tuto koncepci navazují akční plány - dokumenty, které analyzují kroky v oblasti transformace v kraji. Ty představují konkrétní opatření, aktivity vedoucí k jejich naplnění, zodpovědnosti a termíny.

1.2 Deset kroků procesu transformace HLEDÁM 10

11

HLEDÁM

HLEDÁM

12

2. MÁ TO SMYSL?

2. MÁ TO SMYSL?

HLEDÁM

Příprava natransformaci transformaci pobytové je stěžejním bodem Přípravapracovníků pracovníků na pobytové službyslužby je stěžejním bodem celého celého procesu. reaguje na ně jiným způsobem. procesu. KaždýKaždý člověk člověk přijímápřijímá změny azměny reagujea na ně jiným způsobem. Proto Proto i reakce pracovníků jsou různé.společně Abychom společně i reakce pracovníků jsou různé. Abychom mohli pracovat,mohli musímepracovat, znát jejich názory, Pouze pracovník ztotožněný s transformací musíme znát pocity. jejich názory, pocity. Pouze pracovníkje schopný ztotožněný uživatele vést ajemotivovat zapojení dovést této azměny. s transformací schopnýk uživatele motivovat k zapojení do této změny.

PRO

TRANSFORMACI

PROTI

TRANSFORMACI

Služba „transformací“dádáse se svého založení. Službadomova domovamá má zkušenosti zkušenosti ss „transformací“ říciříci od od svého založení. VeVesvé sezaměřujeme zaměřujeme na člověka, uživatele služby, na jeho práva, své práci práci se na člověka, uživatele služby, na jeho práva, potřeby, potřeby, požadavky. Během fungování služby odešlo domova jiného zájmy, zájmy, požadavky. Během fungování služby domova doodešlo jinéhodo typu typu bydlení (chráněné bydlení, s rodinou, podporované bydlení) bydlení (chráněné bydlení, bydleníbydlení s rodinou, podporované bydlení) dvě desítky dvě uživatelů. Pro nás Pro tedy nás transformace není novinkou. Nicméně člověk žije v době, desítky uživatelů. tedy transformace není novinkou. Nicméně člověk ve které se neustále něco mění, vyvíjí, tvoří, aplikuje, certifikuje, uplatňuje… Proto žije v době, ve které se neustále něco mění, vyvíjí, tvoří, aplikuje, certifikuje, i proces transformace přispívá k rozvoji našeho pohledu na člověka – uživatele. uplatňuje… Proto i proces transformace přispívá k rozvoji našeho pohledu na I my pracovníci máme zájem ještě více si přiblížit téma začleňování, respektu,téma člověka – uživatele. I my pracovníci máme zájem ještě více si přiblížit rozhodování. Voláme proto společně: „Vítej transformace našeho myšlení!“. začleňování, respektu, rozhodování. Voláme proto společně: „Vítej transformace našeho myšlení!“. 13

3. O KOM 3. O KOM TO TO JE? JE? HLEDÁM

Jakuž užjsme jsme uvedli uvedli výše, výše, je dění stojí Jak je zřejmé, zřejmé, že žetransformace transformacejejeo lidech. o lidech.V centru V centru dění nejprve člověk/uživatel sociální služby, dále poskytovatel sociální služby a jeho stojí nejprve člověk/uživatel sociální služby, dále poskytovatel sociální služby a  nelzea opomenout ani okolí, tedy společnost. Základem procesu apracovníci jeho pracovníci nelze opomenout ani okolí, tedy společnost. Základem transformace je vzájemná spolupráce těchto subjektů, tzn. vlastní potenciál procesu transformace je vzájemná spolupráce těchto subjektů, tzn. vlastní uživatelů,uživatelů, podpora podpora a  pomocaze strany využívání zdrojů ze strany potenciál pomoc zepracovníků, strany pracovníků, využívání zdrojů společnosti. ze strany společnosti.

3.1 Uživatel 3.1 Uživatel

Celý proces transformace se týká člověka, v našem případě osob se zdravotním Celý proces kteří transformace se pobytové týká člověka, v našem případěpro osob se se postižením, jsou uživateli sociální služby domov osoby zdravotním postižením, kteří jsou uživateli pobytové sociální služby domov zdravotním postižením. Zcela zásadní je hovořit s uživateli o možnostech života pro osoby se zdravotním postižením. Zcela zásadní je hovořit s uživateli o v jiné formě bydlení, o tom, jak vidí svůj život, co by si přáli a následně společně možnostech života v jiné formě bydlení, o tom, jak vidí svůj život, co by si přáli vytvářet plány přechodu. Někteří z nich se velmi těší na přestěhování. Část naopak a následně společně vytvářet plány přechodu. Někteří z nich se velmi těší nechce ani slyšet o tom, že by je měla čekat tak velká změna. Setkáváme se také na přestěhování. Část naopak nechce ani slyšet o tom, že by je měla čekat tak s uživateli, kteří jsou limitování v možnosti bydlení s menší mírou podpory a to velká změna. Setkáváme se také s uživateli, kteří jsou limitování v možnosti z důvodu zdravotního stavu, specifických potřeb apod. bydlení s menší mírou podpory a to z důvodu zdravotního stavu, specifických potřeb apod. Transformace představuje změnu v  sociální službě tak, aby odpovídala individuálním potřebám a požadavkům uživatele, začleňuje člověka do společnosti Transformace představuje změnu v sociální službě tak, aby odpovídala a umožňuje mu aktivně se podílet na svém životě. individuálním potřebám a požadavkům uživatele, začleňuje člověka do společnosti a umožňuje mu aktivně se podílet na svém životě. Různé aspekty procesu transformace z pohledu uživatele: Různé aspekty procesu transformace z pohledu uživatele: Připravit si sám jídlo

Sám se rozhodnout, co budu dělat

Být pánem svého času

14

Ztráta bezpečí a pohodlí

UŽIVATEL

Strach z nových lidí

Pocit neschopnosti

organizace a jejího Podpora této myšlenky na nejvyšší úrovni či Transformační procesvedení. by nemohl být realizován bez podpory poskytovatele organizacenastavení a jejího vedení. Podpora této myšlenky na pro nejvyšší úrovni garantuje garantuje kvalitních výchozích podmínek realizaci změn na nastavení kvalitních výchozích podmínek pro realizaci na se dalších dalších úrovních. Poskytovatel služby určuje směr, změn kterým budeúrovních. daná Poskytovatel služby určuje se bude danáposkytovatel služba ubírat, pracovníci služba ubírat, pracovníci jsousměr, ale ti,kterým na jejichž nasazení staví. jsou ale ti, na jejichž nasazení poskytovatel staví. Kvalitní pracovní tým je nosným pilířem celého transformačního procesu. Kvalitní pracovní tým je nosným pilířem celého transformačního procesu. Proto Proto je základem práce s kolektivem pracovníků dané sociální služby naučit je základem práce s  kolektivem pracovníků dané sociální služby naučit je tuto jezměnu tuto změnu respektovat, se s níoblasti a v této oblasti pracovníky také respektovat, ztotožnitztotožnit se s ní a v této pracovníky také vzdělávat.

Pracovníci jsou nakloněni nadcházejícím změnám

Pracovníci jsou seznámeni s jasnou vizí a plány

Pracovníci jsou posilování prostřednictvím vzdělávání v oblastech, se kterými transformace souvisí

vzdělávat.

15

HLEDÁM

3.2 Pracovník 3.2 Pracovník Transformační proces by nemohl být realizován bez podpory poskytovatele či

4. JSME TÝM 4. JSME TÝM

OBJEVUJI

Slovo tým je převzato z angličtiny „Together Everybody Archieves More“ a volně je lze přeložit slovy „společně dosáhneme více“.Everybody Archieves More“ a Slovo tým je převzato z angličtiny „Together volně přeložitlidí, slovy „společně dosáhneme „Tým jejelze skupina kteří mají vzájemně se více“. doplňující schopnosti, a kteří si „Tým je skupina lidí, kteří mají vzájemně se doplňující schopnosti, kteří cíl si je vzájemně zodpovídají za společné úsilí při dosahování společného cíle“.aPrávě vzájemně zodpovídají za společné úsilí při dosahování společného cíle“. Právě cíl tím, co jednotlivce přesahuje a spojuje v tým. Podstatou práce v týmu je rozdělení je tím, co jednotlivce a spojuje v tým.a Podstatou práce vpředpoklad týmu je pracovních rolí. Ty sepřesahuje však vzájemně doplňují splňují základní rozdělení pracovních rolí. Ty se však vzájemně doplňují a splňují základní fungujícího týmu, kterým je jednotný přístup k uživateli při naplňování jeho předpoklad fungujícího týmu, kterým je jednotný přístup k uživateli při potřeb. naplňování jeho potřeb. To, co dělá tým týmem je zejména soudržnost, určité společné prvky, respektování a ztotožnění a vzájemná komunikace. Práce určité v týmuspolečné představuje celou To, co dělá se týms cíli týmem je zejména soudržnost, prvky, řadu pozitiv a potencionálních výhod, přesto ne vždy může být týmová práce respektování a ztotožnění se s cíli a vzájemná komunikace. Práce v týmu v konečnémcelou důsledku situacevýhod, mohoupřesto vnést ne celou řadu rizik. představuje řadupřínosem. pozitiv a Konkrétní potencionálních vždy může být týmová práce v konečném důsledku přínosem. Konkrétní situace mohou vnést celou řadu rizik.

Potenciální pozitiva týmu budování vztahu mezi lidmi

zlepšování komunikace členů příjemná pracovní atmosféra využití zkušeností a dovedností všech členů

práce s fantazií a tvořivostií členů respekt a účta k druhým

urychlení cesty ke správnému řešení snížení obavy členů z neúspěchu a zodpovědnosti

zvyšování sebevědomí členů, přisuzování určité role

16

Potenciální negativa týmu hrozba konfliktů, neshody mezi členy potlačení individuality

vyžaduje přizpůsobení se normám a pravidlům

některé návrhy řešení jsou potlačeny nutnost společného cíle časová náročnost

Krátce po zahájení našeho projektu ve službě jsme jako pracovní tým Krátce po zahájení našeho projektu ve služběna jsme jako pracovní tým absolvovali absolvovali celodenní workshop zaměřený rozvoj týmové spolupráce celodenní workshop zaměřený na rozvoj týmové spolupráce s využitím s využitím MBTI typologie. Pomocí této metody jsme se snažili pochopit, jakMBTI typologie. Pomocí této metody jsme se snažili pochopit, jak jsme různí, jaký jsme různí, jaký postoj zaujímáme k životu, jak každý z nás má stejnoupostoj zaujímáme k životu, jakjak každý z násslužbě má stejnou hodnotu a především, jak ječiv naší hodnotu a především, je v naší cenným přínosem. Toto zjištění službě cenným přínosem.porozumět Toto zjištěníjak či poznání nám pomohlo jak my, poznání nám pomohlo my, kolektiv různých porozumět osobnostních kolektiv různých ve osobnostních typů, fungujeme ve vztahu k ostatním, jak můžeme typů, fungujeme vztahu k ostatním, jak můžeme využívat své silné stránky využívat silnéúkolu. stránky pro plnění svého úkolu. pro plněnísvé svého NaNacestě máme uživatelům uživatelůmposkytovat poskytovatpříležitosti příležitosti změnám. cestě kk cíli cíli máme ke ke změnám. Pro Pro mnohé mnohé členy týmu byla tato myšlenka zlomovým bodem celé naší členy týmu byla tato myšlenka zlomovým bodem celé naší práce. Každýpráce. stál před Každý stálzda před otázkou, změny jsme schopni tolerovat, také ale otázkou, změny jsme zda schopni nejen tolerovat, alenejen také přijímat, neale je trpět, přijímat, ne je trpět, ale dokonce je vyvolávat. Náš bezpečný rybníček dokonce je vyvolávat. Náš bezpečný rybníček potřebuje vykopat strouhu, vpustit potřebuje vykopat strouhu, příliv čerstvé vody.Jsme Jsmepro pro změnu? tento zásadní příliv čerstvé vody. Jsme vpustit pro tento zásadní krok? Je-li tým krok? Jsme pro změnu? Je-li tým nakloněn novým výzvám a vytváří půdu pro nakloněn novým výzvám a vytváří půdu pro změnu, je to první a zcela zásadní změnu, je to první a zcela zásadní předpoklad pro transformaci. Bez tohoto by předpoklad pro transformaci. Bez tohoto by se sice z bezpečného, ale stojícího se sice z bezpečného, ale stojícího rybníčku časem stal zapáchající močál. O to rybníčku časem stal zapáchající močál. O to přece nikdo nestojí. přece nikdo nestojí.

souvislosti s tímto jsme si uvědomili, je důležité nastavit si následující V Vsouvislosti s tímto jsme si uvědomili, jak jak je důležité nastavit si následující kritéria: kritéria:

Dobře nastavenými procesy myslíme proces komunikace, předávání informací myslímea proces komunikace, předávání informací v Dobře týmu, nastavenými definovanou,procesy zpracovanou nastavenou dokumentaci, společné v týmu, definovanou, zpracovanou nastavenou dokumentaci, společné porady porady všech zapojených pracovníků aapod. všech zapojených pracovníků apod.

Středisko EBEN-EZER Český Těšín pro svou práci používá certifikovanou normu Středisko EBEN-EZER Český Těšín pro svou práci používá certifikovanou ISO 9000, která ruku v ruce se standardy kvality sociálních služeb určuje směr normu ISO 9000, která ruku v ruce se standardy kvality sociálních služeb a cestu k dosažení stanovených cílů. určuje směr a cestu k dosažení stanovených cílů. 17

OBJEVUJI

Příklad užití v praxi Příklad užití v praxi

4.1 Kdo je kdo 4.1 Kdo pilíři, je kdona kterých sociální služby staví, jsou kvalita a efektivita. Významnými Nositeli této kvality není nikdosociální jiný než pracovní pracovníků je Významnými pilíři, na kterých služby staví,tým. jsou Posláním kvalita a efektivita. Nositeli vytvářet mosty příležitostem pro uživatele. Plní svou významnou a této kvality není k nikdo jiný než pracovní tým. Posláním pracovníků je vytvářet nezastupitelnou úlohu ve společnosti, odrážející se v životě konkrétního mosty k  příležitostem pro uživatele. Plní svou významnou a  nezastupitelnou uživatele. úlohu ve společnosti, odrážející se v životě konkrétního uživatele.

OBJEVUJI

Pracovní sociálních službách, sociální Pracovní tým tým sociální sociálníslužby službytvoří tvořípracovník pracovníkv v  sociálních službách, sociální pracovník, pracovník, dále dále toto může můžebýt býtzdravotnický zdravotnickýpracovník, pracovník,odborníci odborníciz oblasti z  oblasti psychologie, péčea další a dalšípracovníci pracovníci podílející se chodu na chodu služby psychologie, duchovní duchovní péče podílející se na služby (úklid, (úklid, údržba…). Nedílnou součástí jsou dobrovolníci a stážisté vnášející do údržba…). Nedílnou součástí jsou dobrovolníci a  stážisté vnášející do služby služby jedinečnou atmosféru, svěžía mnohdy závan a mnohdy jsou impulsem k pokroku jedinečnou atmosféru, svěží závan jsou impulsem k pokroku a inovacím. aJedná inovacím. Jedná se o nezaujaté osoby s nadhledem a představuje spolupráce důležitou s nimi se o nezaujaté osoby s nadhledem a spolupráce s nimi představuje důležitou zpětnou vazbu nejen k poskytování služeb, ale také zpětnou vazbu nejen k  poskytování služeb, ale také v  rovině interpersonální. vNelze rovině interpersonální. Nelze opomenout ani roli supervizora a dalších opomenout ani roli supervizora a dalších odborníků. V neposlední řadě je odborníků. V neposlední řadě jea společnost to okolí, veřejnost, další služby a společnost to okolí, veřejnost, další služby jako taková. jako taková. Zákon o sociálních službách upravuje, mimo jiné předpoklady pro výkon profese Zákon o sociálních službách upravuje, mimo službách, jiné předpoklady výkon sociálního pracovníka i pracovníka v sociálních dále také pro určuje okruh profese sociálního pracovníka i pracovníka v sociálních službách, dále také činností a odbornou způsobilost těchto pracovníků. určuje okruh činností a odbornou způsobilost těchto pracovníků. Graf: Základní podmínky pro výkon činností v sociálních službách dle § 116 zákona Graf: Základní podmínky pro výkon činností v sociálních službách dle § 116 o sociálních službách zákona o sociálních službách plná svéprávnost

bezúhonnost

Základní podmínky pro výkon činností pracovníků v sociálních službách

odborná způsobilost

18

zdravotní způsobilost

Kompetence pracovníka

„Je třeba se i učit i v praxi uplatňovat to, co ses naučil.“ Lucius Annaeus Seneca

Vnímáme, že mezi praktické sociální kompetence zpravidla náleží rozvíjení účinné komunikace, orientace a plánování postupu, podpora a pomoc k soběstačnosti, zasahování a  poskytování služeb, přispívání k  práci organizace a  odborný růst pracovníka.

a) MANAGEMENT / VEDENÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY - úkoly managementu sociální služby lze velmi široce shrnout slovy vedení a řízení. Od managementu služby je vyžadována efektivita, která se projevuje podporou změny v  konkrétních oblastech, pomocí při utváření sdílené vize, vytvářením příležitostí pro jednání. Schopný vedoucí současně bere v úvahu pocity lidí, vytváří vzory chování a je dobrým příkladem. Profesionalizace sociální práce sebou přináší zvyšující se nároky na orientaci v  sociální problematice. Zároveň jsou kladeny vysoké nároky na organizační a ekonomické vedení služby.

Cílem této příručky je především podpora pracovníka v přímé práci s uživateli. Z tohoto důvodu mu bude věnována větší část příspěvku. Pracovníkem v přímé práci rozumíme pracovníka na pozici sociálního pracovníka a  pracovníka v sociálních službách (zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách).

b) SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK vykonává činnosti vymezené zákonem. Jedná se o  „sociální šetření, zabezpečování sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v  zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a  koncepční činnost v  sociální oblasti, odborné činnosti v  zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a  sociální rehabilitace“ (§ 109 zákona). Výkon činností sociálního pracovníka předpokládá: 1. kvalifikace: dle požadavků § 109 a 110 zákona, sebevzdělávání a rozvoj

2. kompetence: zahrnují činnosti v  oblasti metodické, analytické, odborně zaměřené na identifikaci a  vyhodnocování potřeb jednotlivých uživatelů, propojení teorie s  praxí, organizační schopnosti, koordinace naplňování potřeb uživatelů 19

OBJEVUJI

„Slovo kompetence se používá ve dvojím smyslu – jednak jako rozsah pravomocí a jednak jako způsobilost k úloze“ (Plamínek, 2010). Jinými slovy má pracovník disponovat řadou schopností a  dovedností a  zároveň mít pověření, na základě kterého jedná. Když tyto dva atributy položíme na misky vah, mají být ideálně vyvážené.

3. rozvoj osobnosti: partnerský přístup, empatie, asertivita, loajálnost, flexibilita, komunikační dovednosti, důvěryhodnost, motivační schopnosti a dovednosti, rozhodnost, zavádění inovací v sociální práci, podpora dobré praxe, administrativní činnosti, práce s počítačem

OBJEVUJI

Podstatou profesionality sociálního pracovníka je celoživotního vzdělávání. Nejde pouze o  získávání teoretických znalostí z  oblasti sociální politiky, práva, psychologie, sociologie, teorií a  metod sociální práce, ale o  celou řadu osobnostních a pracovních dovedností ve smyslu komunikačních, psychosociálně – terapeutických dovedností, organizačních schopností a  dalších specifických dovedností.

c) PRACOVNÍK V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH zastává celou řadu činností v oblasti přímé a nepřímé práce s uživatelem, aktivity zaměřené na službu a její rozvoj, a další činnosti směřující k profesnímu a osobnostnímu rozvoji. Pracovníkem v  sociálních službách je ten, kdo vykonává přímou obslužnou péči, základní výchovnou nepedagogickou činnost, pečovatelskou činnost nebo činnosti pod dohledem sociálního pracovníka, blíže specifikované v § 116 zákona. Výkon činností pracovníka v sociálních službách předpokládá:

1. kvalifikace: dle požadavků zákona, sebevzdělávání a rozvoj

2. kompetence: mapování přání a představ uživatelů, zpracování individuálních plánů, průběžné hodnocení poskytovaných služeb, plánování cílů a naplňování navržených opatření, administrativní dovednosti a uživatelská znalost práce na PC, spolupráce s dalšími subjekty, pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů. 3. osobnostní předpoklady: partnerský přístup, komunikační dovednosti, empatie, schopnost naslouchat, emoční stabilita, rozhodnost, flexibilita, organizační schopnosti, asertivita, loajálnost.

Příklad užití v praxi

Pracovník týmu si je vědom svých úkolů, odpovědnosti a pravomocí, zná svou roli a rovněž odpovědnost vůči ostatním spolupracovníkům týmu. Týmová spolupráce spočívá ve vzájemné interakci a koordinaci, tzn., že nevycházíme ze svých vlastních potřeb, v případě uplatňování svého vlastního pohledu jsme natolik přímí a otevření, že se navzájem dokážeme usměrnit a tímto vzájemně na sebe působíme. Sdílení zkušeností a poznatků mezi spolupracovníky, spojení vědomostí a znalostí, diskuse v  týmu, reflexe zjištěných skutečností, inspirativní podněty, rozdílnost pohledů a současně společný cíl to všechno vede tým k  adekvátním reakcím na potřeby uživatelů v sociální službě.

20

Existuje celá řada typologií osobnosti, které mají za cíl odhalit naše silné a slabé stránky a  mohou pomoci ukotvit naši roli v  týmu. Konkrétním příkladem dobré praxe je týmové absolvování „Lidé by neměli tolik uvažovat o tom, co vzdělávacího kurzu (metoda MBTI), mají dělat, ale o tom, kdo jsou.“ který je kombinací školení a  tréninku Mistr Eckhart pro zhodnocení a  rozvoj potenciálů pracovníků týmu. Tento workshop konkrétně našemu týmu pomohl porozumět typologickým odlišnostem jedinců a  zároveň hledání možností jak tyto odlišnosti využít ke zvýšení efektivity spolupráce.

V sociální práci se setkáváme s typologií pracovníka z hlediska přístupu k praxi. Tyto čtyři typy se v realitě navzájem prolínají. Tab.: Typologie pracovníka z hlediska přístupu k praxi (dle Banksové in Matoušek, 2003)

Jak vnímám sebe? Jak vnímám uživatele? Na co kladu důraz?

Čím se řídím?

Jaké základní principy uplatňuji v praxi?

Jaká rizika mohou nastat?

Profesionální

Byrokratický

Angažovaný

Radikální

specialista

úředník

rovnocenný partner

rovnocenný partner

individuální vztah mezi pracovníkem a klientem

pracovní postupy

individuální zmocnění

respekt k právům uživatele, akceptace, důvěra

povinnost organizace spravedlivě rozdělovat zdroje a podporovat veřejné blaho

klient

profesní etický kodex

uživatel má více moci, ta je pod kontrolou pracovníka

konzument péče

pravidla zaměstnavatele

nepřihlížení k individuálním potřebám uživatele

rovnocenný partner

osobní přesvědčení

rovnocenný partner

společenská změna ideologie

empatie, opravdovost, ryzost úmyslů

růst uvědomění, kolektivní akce

syndrom vyhoření, zaujatost, chybí hranice ve vztahu

upřednostňování změny v systému před zájmem uživatele, vkládání osobních hodnot do práce

21

OBJEVUJI

4.2 Vím, kdo jsem

4.3 Vím, co mám dělat Kritéria standardů kvality v  sociálních službách definují profesní rozvoj pracovníků jako „procesy zaměřené na získávání vědomostí, znalostí, dovedností, návyků a  postojů, které mohou být požadovány z  hlediska budování individuální pracovní kariéry pracovníka a  z  hlediska dosahování cílů organizace i  celé společnosti“ (Mužík, 2009). OBJEVUJI

Vzdělávání a  osobnostní rozvoj jsou pro formování profesní role klíčové. Na základě učení se a vzdělávání dochází k rozvoji potenciálu člověka, vznikají nebo se rozvíjejí lidské zdroje. Profesní rozvoj výrazně posiluje výkonnost pracovníka. Je nezbytný pro kvalitu, efektivitu i flexibilitu služby. Zaměření dalšího profesního vzdělávání by mělo vycházet z  potřeb organizace a  odpovídat cílové skupině uživatelů. Zákon o  sociálních službách stanoví povinnost dalšího vzdělávání pracovníka, v  minimálním rozsahu 24 hodin za kalendářní rok. Toto vzdělávání má za cíl obnovovat, upevňovat a  doplňovat kvalifikaci sociálních pracovníků. Povinné vzdělávání dle § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o  sociálních službách, v  platném znění lze získat formou:

a) specializačního vzdělávání zajišťovaného vysokými a  vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k  výkonu povolání sociálního pracovníka, b) účasti na akreditovaných kurzech,

c) odborných stáží v zařízení sociálních služeb, d) účasti na školících akcích.

Pracovní výkon je možné ovlivnit vhodným zadáváním úkolů a  hodnocením pracovníků. Rozvoj lidských zdrojů ovlivňuje kvalitu služby. Kvalita je velmi široký pojem, existuje celá řada definic a pojetí kvality. Kvalita služby je přímo závislá na kvalitě personálu.

„Celková úroveň pracovního výkonu člověka je ovlivňována procesem vzdělávání a učení zaměřeným na zvyšování a prohlubování kvalifikace, formování kompetencí a rozvoj osobnosti“ (Mužík, 2012). Práce s osobami v nepříznivé životní situaci klade vysoké nároky na pracovníka po stránce odborné i osobnostní. Minimální úroveň odbornosti je dána legislativně. Absolvování 150 hodinového kurzu však není zcela dostačující. Představa, že dosažení určitého stupně školského vzdělání respektive úspěšného absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu, je postačující pro výkon činnosti v sociální oblasti, je značně okleštěná a  v  zásadě mylná. Profesionalizace sociální oblasti sebou nese požadavky na celoživotní vzdělávání a rozvoj pracovníka. Vzdělávání má vycházet z  aktuálních potřeb uživatelů, pracovníka i  organizace. Kvalita 22

S  nabídkou vzdělávacích akcí přichází celá řada organizací. Je možné využít poměrně širokou nabídku vzdělávacích témat, zvolit si kurzy šité na míru. Okruhy témat se pohybují od základních znalostí standardů kvality (ochrana práv uživatelů, plánování na základě potřeb), přes rozvoj osobnosti, práce s vlastními emocemi, zvládání problémového chování uživatele, apod. až po specializované odborné metody práce s uživateli (např. bazální stimulace, reminiscence, validace). Vzdělávání a rozvoj pracovníka je plánovaným a řízeným procesem. Příklad užití v praxi

Každý pracovník má možnost sám si vytipovat okruhy pro vzdělávání. Ty by měly reagovat jak na potřeby služby, tak i na potřeby uživatelů i jeho samotného. Plánovat si účast na seminářích nebo školeních je úkolem každého pracovníka. Management střediska schvaluje plán rozvoje pracovníka na daný kalendářní rok. Při výběru vzdělávání je zvažována jeho kvalita, cena a využitelnost v práci zájemce. Pracovníci po absolvování vzdělávání seznamují na nejbližší poradě střediska ostatní pracovníky s  nabytými poznatky, tzn. téma vzdělávací aktivity, případně lektor, podněty pro praxi ve službě, inspirativní oblasti, návrhy na aktualizaci či změny na bázi vzdělávací akce. Tato zpětná vazba je zaznamenána v zápise z porady střediska. Cílem vzdělávání je rozvoj nejen účastníka kurzu, ale celého týmu. Plány vzdělávání pracovníků podléhají souhrnné analýze, na jejímž základě dochází ke stanovení konkrétních opatření a doporučení pro další vzdělávání a rozvoj jak pracovníka, tak týmu, samotné služby. Kdo tedy jsem? Jsem odborník, který paragrafy převádí do praxe a  vidí člověka jako plnohodnotného člena společnosti. Jsem obhájce, který podporuje uživatele a zplnomocňuje ho k rozhodování o svém životě. Jsem partner, který doprovází osobu v nepříznivé životní situaci na cestě k sociálnímu začlenění. Jsem pracovníkEM v PŘÍMÉ PRÁCI.

23

OBJEVUJI

a efektivita mají jít ruku v ruce. Významným předpokladem pro práci v sociální sféře je otevřenost k  inovacím, hledání aktuálních trendů a  sebevzdělávání. Jelikož nositeli kvality služby jsou právě pracovníci, stále častěji se setkáváme s  vysokoškolsky vzdělanými pracovníky na pozici pracovníka v  přímé práci s uživateli.

5. V CENTRU DĚNÍ UŽIVATEL Každý člověk je jedinečný, originální, ať už žije v domácím prostředí nebo využívá určitou sociální službu. Život člověka je propojen s  lidmi (rodina, veřejnost), s věcmi (majetek) a s duchovnem (vlastní spiritualita člověka) a to vše směřuje ke spokojenosti člověka. Uživatelé sociálních služeb k této spokojenosti potřebují podporu, pomoc nebo péči, která odráží individuální schopnosti, dovednosti a možnosti každého jedince.

Práce s  lidmi vyžaduje nejen značnou míru znalostí, dovedností, osobnostních předpokladů, ale také orientaci v užívání různých metod a technik práce. Z praxe víme, že v  sociální službě nelze používat pouze jednu metodu, techniku, nýbrž propojit a využívat různých metod práce s ohledem na individuální potřeby a cíle klientů. Poskytování sociální služby nelze vnímat jako nějakou výrobní linku. Základ naší práce spočívá ve využívání vhodných metod a technik práce.

ŽIJI

„Klient je jedinec, rodina, skupina nebo komunita, která je v nesnázích v interakcích se subjekty v sociálním prostředí a z toho důvodu potřebuje podporu a/nebo pomoc sociálního pracovníka bez ohledu na to, zda jej sama vyhledala, nebo jí tato podpora a/nebo pomoc byly sociálním pracovníkem nabídnuty při provádění depistáže. Klientem je také osoba, která je z  jakéhokoli důvodu nucena vyhledat kontakt sociálního pracovníka (aniž by chtěla)“ (Návrh profesního zákona, 2014).

5.1 Vím jak pracovat – přístupy v sociální práci Cílem sociální práce je zlepšit sociální fungování jednotlivců či skupin. Pracovník poskytuje pomoc a podporu klientům při zvládání jejich specifické životní situace, kterou nejsou schopni řešit sami, z  důvodu možných nedostatků dovedností na straně klienta. Může však být i  výsledkem náročných  požadavků prostředí, které pro klienta vytváří nezvládnutelné problémy. Obě situace se mohou stát předmětem intervence pracovníka.

Během 20. století se v  sociální práci vykrystalizovaly tři přístupy, tzv. malá paradigmata, která se navzájem odlišují svými filozofickými východisky a rovněž praktickými důsledky. Každé z nich nabízí sociálním pracovníkům a pracovníkům v  sociálních službách specifické přístupy, teorie a  perspektivy, kterými mohou pomáhat navozovat rovnováhu mezi požadavky prostředí, které jsou kladeny na klienta a klientem samotným. Malá paradigmata pojmenoval a popsal Malcoma Payne takto:

1. TERAPEUTICKÉ paradigma - pojímá sociální práci jako terapeutickou pomoc. Jejím cílem je pomoci zabezpečit jednotlivcům, skupinám i  komunitám psychosociální pohodu. Faktorem sociálního fungování je tedy duševní zdraví

24

a  pohoda člověka. Základním principem práce je komunikace ve vztahu. Příkladem tohoto pojetí sociální práce je Přístup zaměřený na člověka dle C. R. Rogerse. Tento přístup vychází z předpokladu, že v každém člověku existuje síla, která jej směřuje k vlastnímu rozvoji a osobnímu růstu a hovoří o sebeaktualizaci jedince. Přístup klade důraz na porozumění (EMPATIE), respekt (AKCEPTACE) a upřímný vztah (KONGRUENCE) ke klientovi, který je pracovníkem vnímán jako partner. Klient a pracovník se při řešení situace mohou navzájem učit a  obohacovat. K  dalším zástupcům terapeutického způsobu práce s klientem patří také například kognitivní terapie. 2. REFORMNÍ paradigma – v  tomto pojetí sociální práce napomáhá reformě společenského prostředí, pomáhá získat vliv na vlastní životy, zaměřuje se na posilování klienta a usiluje o zvýšení jeho podílu na tvorbě a změnách ve společnosti. Důraz způsobu práce s klientem je kladen na podporu jeho práv a  možností, které jsou běžně dostupné většinové části společnosti. Navrhovaná řešení situace v tomto přístupu čelí znevýhodněním, redukují diskriminaci a navozují rovnoprávné vztahy, které usnadňují seberealizaci jedinců a skupin. Snahou pracovníka je změna situace.

3. P  ORADENSKÉ paradigma - realizuje sociální práci prostřednictvím sociálně právní pomoci a  snaží se adekvátně reagovat na neuspokojené potřeby člověka. Jde především o  poskytování informací, kvalifikovaného poradenství, zpřístupňování zdrojů a zprostředkování další pomoci a služeb. Pracovníci se v tomto konceptu zaměřují spíše na malé, individuální změny. K  hlavním reprezentantům přístupů v  tomto paradigmatu patří úkolově orientovaný přístup, který pracovníci při práci s klienty hojně využívají. Pracovník pomáhá klientovi přizpůsobit se společenským poměrům.

Zvládání obtížných životních situací uživatele pomocí zprostředkování změny jeho sociálního prostředí, snaha o naplnění lidského potenciálu, zmírnění sociálních problémů, dopomoc při jednání s  dalšími subjekty a  další činnosti práce jsou součástí sociální ochrany osob vyžadující naši podporu, pomoc a péči. Jednotlivé metody a  techniky práce jsou zaměřeny na konkrétní cíl směrem k  uživateli – např. jak získat informace, práce na vlastní osobě, hledání cesty pro sebepoznání, rozvíjení vlastní osoby. Současně však odrážejí osobnostní vlastnosti pracovníka (schopnost naslouchat, empatie, respekt, nastavení hranic). Role pracovníka se naplňuje podle toho, s kým pracuje a jaké techniky používá. Pracovníka tak můžeme vnímat jako průvodce, poradce, terapeuta, tvůrce, pomocníka a jiné. 25

ŽIJI

Pracovník podporuje klienta v jeho osobním rozvoji.

Poskytování sociální práce směřuje k jedinci, rodině, skupině, komunitě. METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE

Cílová skupina

Popis (Matoušek, 2003)

Zaměření na uživatele, jeho potřeby, cíle, Jednotlivec vytvoření plánu, jeho realizace a hodnocení.

ŽIJI

Zaměření na způsob interakce v rodině – očekávání a motivy členů. Získávání náhledu Rodina na potřeby uživatele, zvýšení empatie mezi jednotlivými členy rodiny. Zaměření na malou skupinu lidí – podpora individuálních potřeb Skupina členů výměnou informací, přehráváním rolí, volnou diskuzí, názornou instruktáží. Zaměření na pomoc lidem společnou aktivitou – vyřešit problém místní Komunita komunity, případně zlepšit podmínky, účast profesionálních sociálních pracovníků.

26

Příklady užití v praxi Plánování a realizace cílů spolupráce zaměřené na seberealizaci uživatele s ohledem na potřeby a požadavky uživatele, jeho schopnosti, dovednosti. Uživatelé a jejich každodenní život je spojen s nácviky v konkrétních situacích, např. příprava jídla, praní, nakupování, cestování, hospodaření s financemi… Dobrou praxí je zapojení – spolupráce blízkých osob, od rodinných příslušníků po veřejné opatrovníky. Rozhovory s uživateli (individuální, skupinové), kteří se připravují na změnu, přechod např. do chráněného bydlení. Sdílení možnosti „nového“ bydlení, oblast konkrétních nácviků. „Toto zvládám samostatně, na tuto činnost se ještě zaměřím.“ Existuje komunita uživatelů, komunita pracovníků, komunita střediska, komunita města – jednotlivé komunity pracují samostatně a zároveň spolupracují v návaznosti na komunitní plán města. Jako celek odrážejí průběh služby každého uživatele od plánu, přes nácvik k seberealizaci.

5.2 Příklady konkrétních používaných technik Analýzakonkrétních uspokojených potřeb 5.2a) Příklady používaných technik

ŽIJI

Tatoa)technika založena na předpokladech, že jednotlivé potřeby osob se Analýzaje uspokojených potřeb příliš neliší. Pracujeme s daným seznamem základních lidských potřeb, zda Tato technika je založena na předpokladech, jednotlivé potřeby osob se příliš dochází k jejich uspokojení a dle zjištění, že s tím následně pracujeme. Po neliší. Pracujeme s daným seznamem lidských potřeb, zda dochází vyhodnocení se dále orientujeme nazákladních potřeby zcela neuspokojené nebo k jejich uspokojení naplněné jen z části. a dle zjištění, s tím následně pracujeme. Po vyhodnocení se dále orientujeme na potřeby zcela neuspokojené nebo naplněné jen z části. Nejčastěji se setkáváme s Maslowovou pyramidou potřeb a její hierarchií Nejčastějipotřeb. se setkáváme s Maslowovou její hierarchií lidských lidských Tato teorie vychází pyramidou z toho, že potřeb člověka má pět základních potřeb. seřazených Tato teorie vychází z toho,úrovně že člověk pět základních potřebpak seřazených potřeb od nejnižší pománejvyšší a společně tvoří od nejnižší „pyramidu“. úrovně po nejvyšší a společně pak tvoří pomyslnou „pyramidu“. pomyslnou

Pyramida potřeb dle Maslowa

Příklad užití v praxi Potřeba je projevem nedostatku, který je nutno odstranit. Vede nás k vyhledání příčiny a řešení problému. Během života se naše potřeby mění vlivem formování a vývoje naší osobnosti. Člověk s mentálním postižením je bytost se stejnými nároky na uspokojení všech potřeb jako každý jiný člověk. Z důvodu snížení rozumových schopností se někdy neobejde bez podpory druhých lidí. Aby potřeby mohly být naplněny, je důležité je vnímat. Jeden z důležitých aspektů v životě uživatele je zachování vztahové sítě, například s rodinou, kamarády a dále vytváření a udržení vztahů nových.

27

b) Pozorování Fyzicky jsme v blízkosti uživatele, ale pouze jako pozorovatelé – nejsme aktivní v  činnosti, kterou provádí uživatel. Jedná se o  pozorování, vnímaní situace a prostředí, co uživatel dělá rád, jaké činnosti vyhledává. Příklad užití v praxi

Jasně a zřetelně vyslovené přání od uživatele, to je skryté „přání“ každého klíčového pracovníka. Vím, co mě baví, co mě zajímá, jaké mám zájmy a koníčky, nad čím přemýšlím a hloubám, kdo mi může pomoci – takové věci napadají každého člověka i naše uživatele. Pracovník s uživatelem citlivě pracuje, sleduje z čeho má radost, jaká činnost se mu daří, co má rád, čím se obklopuje, jakou písničku poslouchá. Metoda pozorování nám pomáhá porozumět nevysloveným potřebám našich uživatelů. ŽIJI

c) Aktivní naslouchání Tato technika je založena na empatickém a aktivním přístupu pracovníka. Průběh aktivního naslouchání Cíl 1. Povzbuzování

2. Objasňování

3. Parafrázování

4. Zrcadlení pocitů

28

Co je žádoucí

projevit zájem, povzbudit k dalšímu hovoru

klást otevřené otázky, užívat neutrální slova, měnit tón hlasu

ukázat, že pracovník naslouchá a rozumí tomu, co uživatel říká, ověřit si to

novým způsobem předložit myšlenky a fakta, shrnovat sdělení

objasnit si co druhý říká, získat další informace, pomoci uživateli získat další pohled

projevit, že chápu a rozumím tomu, co uživatel cítí a tím mu pomoci pocity přehodnotit a pochopit je

klást otázky, opravovat chybný výklad problému, vést uživatele k dalšímu vysvětlování

vyjádřit základní pocity a emoce uživatele, prokázat porozumění, uznat, že pocity jsou oprávněné

Příklad užití v praxi „Můžete mi o tom něco více říci?“ „Jak to vidíte Vy?“ „Kdy se Vám to přihodilo?“ „Jak na to reagujete?“ „Jak často se to stává?“ „Koho se to týká?“ „Jestli tomu dobře rozumím, tak říkáte ….“ „Rád bych zopakoval Vaše slova …“ „Vidím, že Vás to velmi trápí.“ „Cítím ve Vašem hlase smutek, mám pravdu?“

Průběh aktivního naslouchání

5. Shrnutí

6. Uznání a potvrzení

zhodnotit dosažený pokrok, důležité myšlenky, fakta popř. naplánovat další setkání akceptovat význam druhé osoby – uživatele, dát mu najevo, že mu věříme

Co je žádoucí zopakovat důležité myšlenky, fakta a pocity klidným hlasem, popsat dosažený pokrok, vyvarovat se nepodstatným tématům

uznat závažnost pocitů a problémů uživatele, projevit uznání vynaloženému úsilí a činnostem

Příklad užití v praxi „Takže to, co jste mi řekl je toto …“ „Pojďme společně shrnout, o čem jsme se do této chvíle hovořili …“ „Dohodli jsme se, že budeme řešit toto … je to tak?“ „Skutečně si cením Vaší snahy vyřešit problém.“ „Jsem ráda, že jste mi to řekl …“ „Těší mě, že …“ „Bylo velmi cenné poznat Vaše názory

d) Rozhovor Jedná se o přímý kontakt s uživatelem a výměnu informací. Tato technika vyžaduje zajištění vhodného prostředí, dostatek času, popřípadě komunikační pomůcky v alternativní podobě. Pracovník s  ohledem na okruh osob, kterým je služba poskytována, přizpůsobí sdělování informací kognitivním schopnostem a  potřebám uživatele, používá srozumitelná slova a ověřuje si, zda uživatel mluvenému slovu porozuměl.

Praktická rovina rozhovoru je ve většině případů neplánována – spontánní, ale pracujeme také s  plánovaným, předem připraveným rozhovorem, který má stanoven konkrétní cíl. Rozhovor probíhá primárně přímo s  uživatelem. Další možností je provést rozhovor s  referujícími osobami (rodina, blízké osoby, opatrovník, pracovník, spolubydlící) jehož cílem může být vyjasnění zakázky, rozvést cíl spolupráce s uživatelem. Velmi osvědčenou metodou dorozumívání při rozhovoru je využití obrázků, piktogramů, fotografií a případně také komunikačních knih. Pracovník nepoužívá alternativní materiály automaticky bez ověření porozumění mluvenému slovu. Před použitím alternativních pomůcek se dotáže, zda může pomocí obrázků vysvětlit dané téma, např. jak služba probíhá, jaké aktivity služba nabízí.

29

ŽIJI

Cíl

Příklad užití v praxi Pan Petr vydává pouhé zvuky, zdravotní komplikace způsobily, že mluvit nedokáže. Dorozumívá se pouhým hučením. Je to člověk velmi společenský a rád by si s někým povídal. Po zmapování jeho schopností jsme zjistili, že pro jeho dorozumívání bude vhodným nástrojem komunikační kniha. Kniha je tvořena dle individuálních potřeb uživatele a využívá psanou a obrázkovou formu zápisu. Pan Petr komunikační knihu používá jako zdroj informací, které chce sdělit – jak se jmenuje, co rád dělá, jaké má zájmy, jak se rozhodl (např. kterou aktivitu chce využít, co mu chutná, co si chce koupit); kdo je jeho klíčovým pracovníkem. Rovněž komunikační kniha slouží jako zážitkový deník, kde má nalepeny obrázky, fotografie (z výletů, různé známé osobnosti), které rád všem ukazuje. Pracovník společně s  uživatelem sestavují komunikační knihu, která mu bude sloužit. Komunikační kniha je alternativní pomůckou usnadňující komunikaci uživatele a okolí. ŽIJI

e) Nácvik U  nácviku hraje důležitou roli praktická ukázka činnosti, kterou si má uživatel osvojit. Pracovník celou činnost slovně komentuje, uživatel vše sleduje svým zrakem. Nácvik je technika, která se zdokonaluje opakováním konkrétní činnosti a  je realizována v  několika fázích. V  první fázi figuruje uživatel pouze jako pozorovatel, po té se aktivně zapojuje za slovního doprovodu, následně činnost provádí pouze s  vizuálním doprovodem a  v  poslední fází již činnost vykonává samostatně. Nácvik je zpravidla doprovázen slovní instrukcí. Slovní instrukce neobsahuje mnoho nových informací (max. 2 nové informace). Důležitou úlohu plní pochvala a  motivace, tímto uživatel získává zpětnou vazbu o  správném provedení procvičované dovednosti. Příklad užití v praxi

Zvládání každodenních činností se rovná celoživotnímu učení se. Od základních po pokročilejší činnosti např. čištění zubů, hygieny těla, příprava pokrmu, praní prádla, obsluha elektrospotřebičů, nakupování, cestování … • je žádoucí provádět nácvik v běžném prostředí • nácvik sebe obslužných činností – uživatel osobně platí zboží v  obchodě, vyřizování osobních záležitostí přímo na úřadě apod. Praktická ukázka: nácvik péče o domácnost (obsluha varné desky, žehličky, vkládání nádobí do myčky); nácvik manuálních činností (práce s  ostrými předměty  nůž, nůžky, pilka, obsluha).

30

f) Dokumentace Písemné záznamy - dokumentace, slouží jako informační zdroj, který zaznamenává nastavenou spolupráci mezi uživatelem a  službou. Tato dokumentace má být pravidelně aktualizována. Písemné záznamy slouží jako důležitý zdroj zpětné vazby jak pro uživatele, tak pro službu. Smyslem dokumentace je jasně popsat průběh poskytovaných služeb a míru podpory v konkrétních oblastech. Dokumentace služby je důležitou součástí práce každého pracovníka. Dnes se již neobejdeme bez toho, aniž bychom cokoliv nezaznamenali a  nezapsali. Je velmi důležitý a přínosný dobře nastavený systém dokumentace. Dokumentace služby je spojena s  uživatelem, mapuje poskytování služby, stanoví jasné pokyny, pravidla a postupy pro zdárný a kvalitní průběh služby, vytváří bezpečné mantinely a pomáhá pracovníkům při předávání informací. Paní Klára má rituál – odpolední kapučíno u dechovky. Potřebuje přitom dopomoc, především s varnou konvicí. Ostatní zastane sama. Mluví pouze několik slov. Tyto skutečnosti bychom nevěděli, kdyby je pracovník nezaznamenal do záznamů o uživateli. Podrobnějším popisem výše zmiňovaných technik jsme určitě nevyčerpali všechny možné. Poskytování služby vychází z  potřeb uživatelů. Každá služba se vyvíjí a  není tomu jinak ani v  té naší. Ve své práci využíváme výše zmíněné techniky práce, ale už nyní plánujeme vzdělávání a nabídku dalších metod práce s ohledem na zmapování potřeb stávajících uživatelů. Opět se nacházíme na pomyslné „křižovatce cest“ – hledáme inovativní prvky a  rozšíření stávajících technik např. o  preterapii, validaci, bazální stimulaci, arteterapii, muzikoterapii, dramaterapii a  další. To znamená, že máme další pracovní výzvy před sebou.

5.3

„Dlouhá je cesta přes pravidla, krátká a vydatná přes příklady.“ Lucius Annaeus Seneca

Potřeby uživatele – mapování, naplňování

Identifikace potřeb uživatelů slouží jako východisko kvalitního individuálního plánování a  měření efektivity sociálních služeb. Posouzení potřeb tvoří základ spolupráce mezi uživatelem, pracovníkem a službou, a proto lze tuto dovednost považovat za jednu z rozhodujících kompetencí sociálních pracovníků, klíčových pracovníků a  pracovníků v  přímé práci. Posuzování potřeb má přesah i  mimo rámec případové práce s uživateli. 31

ŽIJI

Příklad užití v praxi

Je docela obtížné definovat pojem „potřeba“. Obecně a asi nejjednodušeji můžeme „potřebu“ definovat jako rozdíl mezi aktuálním a žádoucím stavem. Tato definice působí na první pohled jednoduše, nicméně v  jádru je mnohem složitější. Otázkami, které celou problematiku uživatelů potřeb a jejich posuzování výrazně ztěžují, totiž jsou: 1. kdo a podle čeho definuje žádoucí stav a 2. kdo a podle čeho posuzuje aktuální stav.

ŽIJI

My pracovníci jsme v úzkém vztahu s uživateli služby, a proto bychom mu měli pomoci pochopit základní principy transformace takovou formou, které rozumí. Na začátku celého procesu transformace jsme individuálně posuzovali životní situace každého uživatele a zpracovali jsme podrobné analýzy jejich potřeb. Aby byli uživatelé skutečnými účastníky tohoto procesu, zapojovali jsme je v co možná největší míře do dění kolem sebe. Mluvili jsme s nimi o jejich potřebách, o stávající službě, o jejich snech, možnostech apod. Z těchto poznatků jsme dále vycházeli a  pracovali na rozvoji různých oblastí pro získání potřebných kompetencí k  přechodu do služby s  menší mírou podpory. Pracovníci svým nasloucháním uživatelům zmapovali jejich potřeby a tím také snáz naplánovali další strategie.

Podstatným východiskem pro naplnění potřeb uživatele je přehledné zhodnocení potřebné míry podpory. Toto posouzení provádí pracovníci v přímé práci, kteří uživatele znají. Cílem je získání uceleného obrazu o  potřebách a  možnostech uživatele, o jeho zájmech, přáních, o zajištění nezbytné míry podpory ze strany pracovníka směrem k uživateli. Přínosy mapování a hodnocení potřeb: ➯ Zohledňujeme zkušenosti uživatele z reálného života, včetně jeho vlastního pohledu.

➯ Posuzování provádějí lidé, kteří uživatele dobře znají.

➯ Získaná data můžeme vzájemně snadno porovnávat a hodnotit tak posuny během několika let.

➯ Získané údaje nám poskytnou komplexní pohled na schopnosti a dovednosti uživatele s ohledem na fungování v každodenním životě.

➯ Takto získáme ucelený obrázek o  míře podpory v  jednotlivých oblastech každodenního života, včetně grafického znázornění.

➯ Získané informace dále používáme pro kvalitní poskytování služby a k tvorbě nových konceptů.

Nejdůležitějším článkem služby jsou uživatelé. V  rámci změn je tedy nezbytné zaměřit plánování především na jejich potřeby a následnou míru podpory. Pro co nejpřesnější posouzení a vyhodnocení potřeb je bezpodmínečně nutná spolupráce 32

nejen s uživateli samotnými, ale také velmi dobrá spolupráce v  týmu. Výsledné informace podávají informace o uživateli a jsou součástí plánu spolupráce mezi uživatelem, pracovníkem a  službou. Vyhodnocení osobních profilů nám také poskytuje významné informace o  změnách ve schopnostech a  dovednostech uživatelů, případně informace k novému individuálnímu plánu či plánu přechodu do služby s menší podporou. Oblasti osobního profilu korespondují s  oblastmi dalšího rozvoje (viz následující kapitola).

Plán spolupráce slouží pracovníkům domova: - jako dokumentace o průběhu poskytované služby /zdroj argumentů/ - i nformuje přehledně všechny pracovníky zainteresované na realizaci osobního cíle s uživatelem - jako zpětná vazba, záznam pokroku, hodnocení služby - umožňuje předcházet možným rizikovým situacím

Podstatným východiskem pro naplnění potřeb uživatele je přehledné zhodnocení potřebné míry podpory. Toto posouzení provádí pracovníci v přímé práci, kteří uživatele znají. INDIVIDUÁLNÍ MÍRA PODPORY ZE STRANY PRACOVNÍKA SMĚREM K UŽIVATELI (příklady služby) Vztah uživatele k činnosti Činnost umí, zvládá samostatně

Míra podpory pracovníka SLOVNÍ DOPROVÁZENÍ – spočívá v  připomenutí, vysvětlení, v slovním doprovázení v průběhu činnosti, nácviku

SLOVNÍ DOPROVOD PŘI ČINNOSTI UŽIVATELE – používá techniky Činnost zvládá se častého opakování, slovní sdělení doplňuje názorným zobrazením, slovní asistencí vytváří označení a postupy práce v alternativní formě, volí vhodné kompenzační pomůcky

SLOVNÍ PODPORA (POPIS ČINNOSTI) A FYZICKÁ ASISTENCE PRACOVNÍKA UŽIVATELI – spočívá v  částečném nebo přímém Činnost zvládá se provedení úkonu/činnosti ze strany pracovníka, názorně ukazuje slovní a fyzickou vhodný postup (zrcadlení), spočívá v  předvedení činnosti asistencí pracovníkem, přizpůsobení prostředí, využití kompenzační pomůcky 33

ŽIJI

Plán spolupráce slouží uživatelům: - k ovlivňování poskytovaní služby dle vlastních potřeb, přání a schopností - k hodnocení služby - jako záznam průběhu služby - k zachování vlastní důstojnosti a prevence proti sociálnímu vyloučení

INDIVIDUÁLNÍ MÍRA PODPORY ZE STRANY PRACOVNÍKA SMĚREM K UŽIVATELI (příklady služby) Vztah uživatele k činnosti Činnost zvládá se slovní a fyzickou asistencí obtížně Činnost neumí, nezná či nezvládá ani s asistencí

Míra podpory pracovníka SLOVNÍ PODPORA (POPIS ČINNOSTI) A POTŘEBNÁ FYZICKÁ ASISTENCE A POMOC PRACOVNÍKA UŽIVATELI – U fyzické dopomoci usilujeme o zachování co největší samostatnosti uživatele, motivujeme uživatele k  spoluúčasti a minimalizujeme fyzickou pomoc (např. pracovník provede první krok činnosti, složitější úkon, konečnou úpravu a dokončení). SLOVNÍ PODPORA (POPIS ČINNOSTI) A NUTNÁ FYZICKÁ ASISTENCE A POMOC PRACOVNÍKA UŽIVATELI – společně s  uživatelem vykovává zadanou činnost, spočívá v přizpůsobení prostředí, využití kompenzační pomůcky

ŽIJI

Příklad užití v praxi Je důležité v  rámci pracovního týmu vymezit co pro naši /vaši službu konkrétně znamená míra podpory, jak ji vnímáme a jak s ní pracujeme Uživatele podporujeme v jeho soběstačnosti. Pracovníci neposkytují pomoc, kde ji uživatel nepotřebuje. Na základě domluvy mezi uživatelem a pracovníkem určíme míru podpory, kterou potřebuje. Pracovníci berou vždy ohled na dovednosti, schopnosti a aktuální zdravotní stav uživatele.

5.4 Spolu do toho - oblasti spolupráce s uživatelem Pro rozvoj dovedností a  kompetencí dospělých lidí s  postižením nám slouží mnoho nástrojů. Díky přehrávání modelových situací máme prostor různé potřebné dovednosti trénovat a ověřovat si je tak, aby uživatelé měli maximální předpoklady pro jejich úspěšné zvládnutí.

Na tomto místě uvádíme několik oblastí, na které je důležité zaměřit se a jaké jsou požadované schopnosti při jejich trénování či nácviku. a) Oblast orientace v čase, prostoru, okolí a cestování

Čas je abstraktní veličina, kterou člověk začíná chápat až v souvislosti s tím, jak dozrávají jeho poznávací schopnosti. Člověk s  mentálním postižením může mít problém reálně si představit, co znamenají pojmy „teď“, „potom“, „dříve“, „později“ apod. Proto je důležité najít možné reálné situace, ve kterých díky prožitku pochopí, co daný pojem znamená. U osob s mentálním postižením bývá úskalím obtížné propojení teoretických znalostí s praktickými zkušenostmi. 34

Pro zvládnutí orientace v prostoru je pro člověka s mentálním postižením důležitá schopnost komplexního smyslového a tělesného vnímání a také chápání logických souvislostí mezi jednotlivými vjemy. Využívání takto získaných informací ve vlastním jednání a chování je dalším krokem, který vede k samostatnému řešení situací spojených s orientací v prostoru.

Cestování může představovat několik významů. Především jde o  situace, když cestujeme dopravními prostředky a  poznáváme nová místa. Pro tyto situace využíváme schopnosti, jako jsou orientace v prostředí, v prostoru, v jazyce nebo v  kulturních vztazích. S  tím však úzce souvisí další schopnosti např. myšlení v souvislostech, abstrakce, paměť, pozornost apod. Komentář k následujícím krokům rozvoje:

● základní stupeň dané schopnosti ● vyšší stupeň dané schopnosti

ŽIJI

● nejvyšší stupeň dané schopnosti Kroky k rozvoji schopností uživatele: Kroky k rozvoji schopností uživatele: Schopnost přiřadit obrázek k abstraktnímu pojmu

Orientace na vlastním těle, rozlišení jeho částí

Základní představa o tom, že lidé cestují mimo domov

Schopnost orientovat se v průběhu dne Schopnost uvědomit si jednotlivé aktivity

Schopnost rozlišit pravou a levou stranu

Schopnost vykonat pohyb na základě slovního pokynu

Schopnost porozumět obsahu obrázku/ fotografie

Schopnost přehrát připravenou situaci a dále improvizovat

Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele Oblasti rozvoje Části dne, dny v týdnu, časový

Konkrétní kroky 35 Průběh dne, denní rytmus, časový rozvrh. Názvy dnů v týdnu, co znamená včera, dnes, zítra,

Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele Oblasti rozvoje Části dne, dny v týdnu, časový harmonogram, hodiny Roční období Pojmy spojené s orientací v prostoru Orientace v obci, o cestování obecně, výlet, dovolená

Konkrétní kroky Průběh dne, denní rytmus, časový rozvrh. Názvy dnů v  týdnu, co znamená včera, dnes, zítra, orientace v kalendáři. Orientace na ciferníku (čtvrt hodina, půl hodina, celá hodina)

Roční období a  jejich charakteristika. Řazení měsíců v  roce, státní svátky, tradiční dny v roce. Orientace blízko/ daleko/ přesně, pod/nad, před/za, nahoře/ dole, první/poslední, vpředu/vzadu, venku/vevnitř apod.

ŽIJI

Obecná orientace v obci. Známé body v místě bydliště Povídáme si o  cestování. Cestování různými dopravními prostředky. Práce s jízdním řádem, nákup jízdenky. Co je třeba zabalit, co budeme potřebovat, psaní pohlednice…

b) Oblast péče o domácnost, nakupování a hospodaření, rizika, rozvoje logického myšlení Oblast nakupování i  hospodaření s  penězi je proces kombinovaný z  více samostatných úkonů, které, proto abychom byli úspěšní, na sebe logicky navazují. Jde o práci s čísly, konkrétně pak s penězi, práci s pamětí a pozorností, orientaci v prostoru, čtení a porozumění čtenému, rozhodování se apod.

Široká veřejnost často podléhá představě, že lidé s mentálním postižením musí být ochraňování před nebezpečnými, rizikovými situacemi, protože nejsou schopni nebezpečí vidět, rozpoznat a reagovat na něj tak, aby ochránili sebe nebo druhé. Měli bychom si ale uvědomit, že i  nedostatek informací a  nesprávné chápání každodenních situací a  jejich důsledků pro člověka je rizikovým chováním, kterému nebudeme schopni vždy předcházet.

Logiku můžeme nejobecněji definovat jako soubor zákonitostí myšlení a procesu poznání. V  užším významu jde o  hledání správné myšlenkové cesty, která vede k  pravdivému závěru, k  řešení předložené situace. Logické myšlení je potom takové, které umí vyvodit závěr z  předloženého předpokladu nebo dokázat správnost určitého řešení. Tyto procesy pomohou uživatelům zorientovat se ve světě, získat informace a využít je.

36

je potom takové, které umí vyvodit závěr z předloženého předpokladu nebo dokázat správnost určitého řešení. Tyto procesy pomohou uživatelům zorientovat se ve světě, získat informace a využít je.

k rozvoji schopností schopností uživatele: uživatele: Kroky k rozvoji

Schopnost verbálně či neverbálně komunikovat

Schopnost rozeznat ohrožující situace

Povědomí o tom, jaké existují obchody

Schopnost oslovit druhého člověka nebo ho kontaktovat Uskutečnit nákup

ŽIJI

Vybrat druh zboží, obchod, ve kterém si chci nakoupit

Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele Oblasti rozvoje

Konkrétní kroky V jakém obchodě si můžeme koupit…, kolik to stojí? Oblasti rozvoje schopnostíSestavení a dovedností uživatele Nakupování nákupního seznamu. Orientace v obchodě, modelová situace v obchodě. Oblasti rozvoje

Nakupování

Práce s penězi

Domácnost a potřeby

Ulice Logické úsudky

Konkrétní kroky

V jakém obchodě si můžeme koupit…, kolik to stojí? Sestavení nákupního seznamu. Orientace v obchodě, modelová situace v obchodě. Čeho je víc?, Jak to udělat, aby bylo stejně?, Co je větší/menší/ kratší/delší… K čemu peníze slouží, jak vypadají mince/bankovky. Řazení a porovnávání mincí/bankovek podle hodnoty. Co si můžeš koupit za 10, 20, 50 korun? Kde bydlím, jak co funguje, jak o ni pečovat. Co souvisí s bydlením (údržba, náklady apod.). Příprava jídla, vaření. Péče o šaty, úklid pokoje, nádobí. Ovládání elektrospotřebičů. Rizika v domácnosti.

Lidé na ulici, zvířata. Bezpečný pohyb mimo domov. Když se ztratím… Důležitá telefonní čísla, pomoc od lidí kolem mě. Popis postupu práce. Uvědomění si důsledku svého rozhodnutí

37

c) Oblast navazování vztahů, rodina a společnost, komunikace Rozlišování hloubky vztahu s  druhými osobami se ve společnosti děje prostřednictvím pojmenování těchto vztahů. Být pro někoho kamarád a  být označen jako přítel mění pochopení blízkosti, intimnosti takového vztahu. Pro osoby s  mentálním postižením může být rozlišování osob a  vztahů k  nim prostřednictvím jazyka velmi obtížné, nemusí být schopni zachytit individuální rozdíly a tím se mohou ztrácet ve vztazích s druhými lidmi.

ŽIJI

Poznání toho, jací jsme, jak se chováme v  různých situacích apod., se utváří v  průběhu poznávání kultury, pravidel, hodnot a  postojů v  naší společnosti. Tyto společenské normy a  jejich význam pro svůj osobní život poznáváme prostřednictvím osobních zážitků, v  konkrétních situacích, kdy se s  těmito normami setkáváme. Pro člověka s  mentálním postižením se taková pravidla a  normy mohou jevit jako nepochopitelné nebo nepřehledné. Je proto důležité naučit jej významu jednotlivých situací právě ve vztahu k očekávání společnosti.

V rámci tréninku komunikace využíváme nejrůznější modelové situace, ale také různé formy jednání, oslovování (tykání/vykání), rizika apod. Díky takovýmto nácvikům si uživatelé snadněji uvědomí, s  čím se mohou setkat a  jak nejlépe reagovat a to v bezpečném a známém prostředí. Kroky k rozvoji schopnostíuživatele: uživatele: Kroky k rozvoji schopností Schopnost uvědomit si, jaké mám kamarády

Schopnost uvědomit si vlastní preference Schopnost uvědomit si, že lidé mají různé vlastnosti

Schopnost uvědomit si a pojmenovat skutečnost Schopnost improvizovat naslouchat a aplikovat získaná doporučení do praxe

verbálně se vyjádřit, komunikovat oslovit druhého člověka nebo jej kontaktovat

přehrát připravenou situaci a improvizovat rozlišit a posoudit, s kým jednám

38Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele

Oblasti rozvoje

Konkrétní kroky

Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele

Uvědomění si vlastní osobnosti, rodina Osobní údaje a doklady Přátelství a partnerství

Život ve společnosti

Mezilidská komunikace

Konkrétní kroky Kdo jsem? Kdo jsou moji blízcí? Co je to rodina, kdo ji tvoří. Pravidla a  zvyklosti pro danou skupinu. Významné životní události Osobní doklady, podpis, adresa, datum a místo narození.

Můj kamarád, jak najít kamaráda, navázání kamarádských vztahů. Rozdíl mezi kamarádstvím a partnerstvím. Mé představy o vztahu, vývoj partnerského vztahu. Můj kamarád, jak najít kamaráda, navázání kamarádských vztahů. Rozdíl mezi kamarádstvím a partnerstvím. Mé představy o vztahu, vývoj partnerského vztahu.

Oslovování, tykání, vykání, používání „děkuji“, „prosím“. Umět říci „NE“, respektování názorů, vyvarovat se skákání do řeči, nebát se zeptat, oční kontakt. Každodenní situace – komunikace s  přáteli, s  rodiči, s  opatrovníky, s  pracovníky, s  cizími lidmi… Porozumění obsahu sděleného, vyjádření se, odhad emocí, telefonická komunikace.

d) Oblast práce a volný čas, péče o zevnějšek, zdraví, zdravý životní styl Práce, zaměstnání i  volný čas mají důležitý společný rys, kterým je potřeba aktivity a  vlastní motivace k  ní. Určitá úroveň sebedůvěry pomáhá saturovat tyto potřeby. Aktivnost a motivovanost k činnosti mohou být výrazně negativně ovlivněny historií života a  prostředím, vlastním temperamentem a  celkovou osobností člověka s postižením. Jedním z projevů samostatnosti člověka je péče o sebe, svůj zevnějšek, své zdraví. Samostatnost a pocit zmocnění zlepšují prožívání člověka, snižují působení stresu a napětí. Cítím se sebejistý, schopný, mám důvěru ve své schopnosti a dovednosti. V  oblasti zdraví a  péče o  sebe se stává, že lidé s  mentálním postižením bývají nadmíru opečovávaní. Mohou se tak dostat do situací, kdy nemají možnost realizovat péči o sebe ani v nejnižší pro ně možné míře a stávají se tak závislými na pocitu druhých, což podporuje nedůvěru, nejistotu a pocit ohrožení v situacích. I  toto může být důvodem problémového chování a  to jako důsledek prožívání strachu, nebezpečí nebo jiných negativních pocitů. 39

ŽIJI

Oblasti rozvoje

negativních pocitů.

Kroky k rozvoji schopností uživatele: Kroky k rozvoji schopností uživatele: Schopnost uvědomit si, že celek se skládá z jednotlivých částí

Schopnost uvědomit si a popsat vlastní denní aktivity

Schopnost uvědomit si příčinu a následek Schopnost uvědomit si své vlastní preference

ŽIJI

Schopnost popsat obsah aktivit a motivaci k nim

Oblasti rozvoje schopností a dovedností uživatele

Oblasti Oblasti rozvojerozvoje schopností a dovedností uživateleKonkrétní kroky Denní režim, volný čas, Můj volný čas. Jak aktivně trávit volný čas. Oblasti rozvoje povinnosti Mé povinnostiKonkrétní kroky Důležitost vlastního uplatnění. Denní režim, volný Můj volný čas. Jak aktivně trávit volný čas. Různá zaměstnání. Jak najít zaměstnání? čas, povinnosti Mé povinnosti Zaměstnání Životopis, motivační Důležitost vlastního uplatnění.dopis, vstupní pohovor. Vztahy a pravidla pracovišti.Životopis, motivační Různá zaměstnání. Jak najítna zaměstnání? Zaměstnání Oblékání, různé příležitosti, hodnocení počasí a dopis, vstupní pohovor. Úprava zevnějšku oblečení. Vztahy vhodnosti a pravidla na pracovišti. Lidské tělo, co je zdraví, co je nemoc, pečovat Oblékání, různé příležitosti, hodnocení počasí jak a  vhodnosti Úprava zevnějšku o zdraví. Bolest, začátek nemoci, měření teploty oblečení. Zdraví, nemoc Ohrožení zdraví, úraz, první pomoc. Lékárnička, Lidské tělo, co je zdraví, co je nemoc, jak pečovat o  zdraví. Lékařská Bolest, lékárna. začátek nemoci, měřenípomoc teploty – u lékaře, pobyt Zdraví, nemoc v nemocnici. Ohrožení zdraví, úraz, první pomoc. Lékárnička, lékárna. Lékařská pomoc – u lékaře, pobyt v nemocnici.

e) Oblast přiměřeného rizika Oblast přiměřeného Přie)poskytování podpory rizika uživatelům v kontextu sociálního začleňování se stává, že narážíme na oblast prácev kontextu s rizikem. sociálního Riziko může vyvolávatsepocit Při poskytování podpory uživatelům začleňování stává, nejistoty a ohrožení jakpráce u uživatele, tak uRiziko pracovníka. Každý z nás jej vnímá a že narážíme na oblast s  rizikem. může vyvolávat pocit nejistoty vyhodnocuje různě, klade na jinéKaždý priority. si však musíme a ohrožení jak u uživatele, takdůraz u pracovníka. z násProto jej vnímá a vyhodnocuje různě, kladežedůraz priority. Protonašeho si všakživota musíme uvědomit, že člověka riziko je uvědomit, rizikonajejiné běžnou součástí a může tak pro běžnou součástí našeho života a může tak pro člověka znamenat určitou výzvu znamenat určitou výzvu a prostor pro překonávání sebe sama, pro zkoušení a nových prostorvěcí… pro překonávání sebe sama, pro zkoušení nových věcí… První krok, První krok, který vnímáme jako stěžejní pro zvládnutí rizika je který vnímáme jako stěžejní pro zvládnutí rizika je umět jej pojmenovat. Pokud umět jej pojmenovat. Pokud chceme poskytovat kvalitní podporu, musíme se naučit vyvažovat bezpečí člověka zodpovědností za sebe sama. 40

Při poskytování služby je třeba v rámci plánu spolupráce posuzovat rizika, která uživateli mohou hrozit. Je třeba rizika identifikovat, zvážit jejich

chceme poskytovat kvalitní podporu, musíme se naučit vyvažovat bezpečí člověka zodpovědností za sebe sama.

Při poskytování služby je třeba v rámci plánu spolupráce posuzovat rizika, která uživateli mohou hrozit. Je třeba rizika identifikovat, zvážit jejich pravděpodobnost, následky, porovnat je s  přínosem pro člověka a  vytvořit plán jejich zvládnutí. Tzv. rizikové plány je třeba zpracovat a  pravidelně přehodnocovat. Obsahují nácvik situací, krizové scénáře, apod.vNa základě vyhodnocení rizika základěa zvládnutí vyhodnocení rizika se poskytovatel některých situacích může rozhodnout, že vv  určitém jednání neposkytne podporu podporu se poskytovatel některých situacích může uživateli rozhodnout, že v  nebo určitém jednání bude určitým způsobem směrovat, v krajní situaci může uživatele omezit. neposkytne uživateli podporu nebo podporu bude určitým způsobemi směrovat, Tyto postupy jeni  omezit. pokud Tyto uživatel není jsou schopen přiměřeně v  krajní situaci jsou můžemožné, uživatele postupy možné, jen pokud posouditnení situaci a jehopřiměřeně jednání by mělo závažné následky (probyživot, uživatel schopen posoudit situaci a jeho jednání mělozdraví, závažné práva druhých). následky (pro život, zdraví, práva druhých). k rozvoji schopností uživatele: uživatele: Kroky k rozvoji

ŽIJI

Schopnost uvědomit si své preference, reagovat na situace

Schopnost popsat riziko, stav ohrožení Schopnost popsat postup v různých ohrožujících situacích

a dovedností uživatele Oblasti rozvoje schopností a dovedností Oblasti rozvoje MíraOblasti rozvoje pravděpodobnosti Míra pravděpodobnosti rizika rizika

Dopady rizika Dopady rizika Míra ovlivnitelnosti

Míra rizikaovlivnitelnosti rizika

Konkrétní kroky Znám své schopnosti a umím posoudit, co zvládnu a Konkrétní kroky co ne. Hrozí nějaké nebezpečí, riziko? Znám své schopnosti a  umím posoudit, co zvládnu a  co ne. Hrozí nějaké nebezpečí, Co se může stát? riziko? CoMám se může stát?se rozhodnout a nesu za to právo Mám právo se rozhodnout a nesu za to zodpovědnost. zodpovědnost. Umím přijmout důsledky svého rozhodnutí. Umím přijmout důsledky svého rozhodnutí. Budu-li postupovat takto, může se stát… Budu-li postupovat takto, může se stát… Co mohu udělat jinak? Můžu se s někým poradit? Co mohu udělat jinak? Můžu se s někým poradit? Je možné zvolit jiný postup? Je možné zvolitřešení. jiný postup? Hledání možnosti Hledání možnosti řešení.

41

6. NEVÍM SI RADY Tak jako v  běžném životě se občas ocitáme ve slepých uličkách, tak i  při práci s uživateli mohou nastat situace, ze kterých nevidíme jasné východisko nebo si dokonce nevíme rady. Do mysli pracovníka se vkrádají otázky typu „Co jsem udělal špatně? Proč to nefunguje? Jak je možné, že uživatel i  přes veškeré mé nasazení nespolupracuje?“

ŽIJI

Sociální práce je založena na poskytnutí pomoci a  podpory osobám v  obtížných „Soustřeďte se na to, kam chcete jít, životních situacích. V  určitých situacích nikoli na to, čeho se bojíte.“ jsou uživatelé sociálních služeb jako řidiči. Anthony Robbins Někteří se ocitli v  jednosměrce - nevidí jiné možnosti řešení své situace, jiní se zase ocitají ve slepé ulici - rezignují nebo se smiřují se svou neutěšující situací. Naší úlohou je nabídnout možnosti, jak z  této svízelné situace vyváznout. Mnohdy je třeba zařadit zpátečku, vyčkat na správný okamžik, připravit se k rozjezdu a mít odvahu vydat se jinou cestou.

Riziko – to je to, oč mnohdy běží. Pracujeme s riziky, jsou pro nás denní výzvou a realitou. Co ovšem udělat pro to, abychom se nelapili do jejich pasti? S uživateli mapujeme oblasti, které pozorováním nebo vlastní zkušeností byly vyhodnoceny jako rizikové. Mnohé scénáře předvídáme, připravujeme uživatele jak se vypořádat s  možnými rizikovými situacemi a  zmocňujeme je k  jejich překonání a  řešení. Stejné je to v  rovině pracovníka. Potřebujeme ustát případné bouře, prakticky jakékoli změny, které sociální práce – práce s  lidmi přináší. K  tomu je potřeba stát na pevných základech. Ty tvoří mozaika na sebe navazujících podmínek, dovedností a předpokladů. Je-li nějaká cihlička uvolněna, dochází ke kolizi. Je zapotřebí hledat příčinu tohoto stavu a dostat se do rovnováhy. Základní pilíře pro práci v sociálních službách „Aby to fungovalo“:

42

Úkolem této kapitoly je nastínit oblasti možných rizik, se kterými se pracovník může při výkonu sociální práce potýkat a nabídnout konkrétní opatření a příklady dobré praxe. Čtyři oblasti možných příčin vzniku potenciálních rizik z pohledu pracovníka: ① JÁ, PRACOVNÍK Rizika: neprofesionální přístup pracovníka vůči uživateli projevující se znaky manipulace, devalvace potřeb uživatele, poučování a  moralizování, nerespektování soukromí, „nálepkování“, nepřijetí uživatele, obcházení, infantilizace, mocenská pozice, zachraňování nebo vytváření vztahu závislosti (Vítová M., 2011). Vysoké riziko při plánování služby s uživatelem představuje nedostatečná znalost uživatele a jeho potřeb, ale i orientace na slabé stránky uživatele, jeho omezení a problémy. V rovině vůči organizaci může být rizikovou oblastí neztotožnění se s  cíli organizace, nepřijetí změn, neshody v týmu.

„Chceme posilovat člověka, nikoli svoji moc nad ním.“

Opatření: partnerský přístup, orientace na silné stránky uživatele, hranice ve vztahu, kontrolní mechanismy, porady pracovního týmu – sdílení a  výměna informací, supervize. Ve vztahu k  uživateli je podstatné poznávání a mapování uživatele a jeho potřeb, rozlišování toho, co je důležité z pohledu uživatele a co z pohledu okolí, schopnost identifikovat problém, dbát, aby cíle v  individuálním plánu byly skutečné cíle uživatele nikoli cíle pracovníka nebo služby a zda jsou pro něj přínosem v každodenním životě. (Sobek, 2012) Příklad užití v praxi

Pan Karel společně s  klíčovou pracovnicí plánovali a  realizovali dohodnuté cíle spolupráce směřující k  sociálnímu začlenění, zvládání běžných každodenních činností a samostatnosti (úklid pokoje, praní prádla, nákupy potravin, příprava jídla, cestování …). Jeho přáním bylo přejít do chráněného bydlení. Pan Karel, který byl od dětství „závislý“ na pomoci jiných osob, těmito kroky postupně získával svobodu a možnost řídit si svůj život sám. Časem zvládal stále více činností samostatně, ale bylo zřejmé, že klíčová pracovnice v jeho životě hraje velikou úlohu jako pomocník, rádce, opora. Ostatní pracovníci si začali všímat známek závislosti uživatele na klíčové pracovnici. Příkladem závislosti bylo mimo jiné, že pan Karel vyžadoval 43

ŽIJI

Jak může být osoba pracovníka překážkou pro kvalitní poskytování služeb?

podporu a radu pouze od této pracovnice. Ostatní pracovníky odmítal, pokud byla jeho klíčová pracovnice na směně, chtěl být neustále v její přítomnosti. Pracovnice, aniž by si to uvědomovala, na toto přistoupila, což jí limitovalo v poskytování služby ostatním uživatelům. Situace byla diskutována na pracovní poradě týmu a  na supervizi. Problém jsme řešili společně s  uživatelem a  klíčovou pracovnicí, která si zpětně uvědomila závislost uživatele na její osobě. Následně došlo k  dohodě o  změně klíčového pracovníka. Změna prospěla všem zúčastněným. ② UŽIVATEL Jak může uživatel svým chováním a jednáním dostat pracovníka do slepé uličky?

ŽIJI

Rizika: opečovávaní rodinnými příslušníky, strach z  neznáma, ztráta zájmu na základě  negativní zkušenosti, pasivita a  negativní postoje vůči změnám, potírání hranic ve vztahu, závislost na pracovníkovi,

Opatření: empatie a  akceptace uživatele, efektivní komunikace, naslouchání, plánování a  realizace dílčích cílů, nácviky, spolupráce s  okolím uživatele (zapojení rodiny, opatrovníka, přátel, návazných služeb). Příklad užití v praxi

Pan Vilém bydlel od dětství se svými rodiči, kteří se ke svému synovi chovali často velice úzkostně. Raději vše vykonávali za něj, protože měli obavu, že se zraní, nezvládne to nebo mu to bude příliš dlouho trvat. Po smrti rodičů pan Vilém zůstal sám, nezvládal běžný život, a proto začal využívat naši službu. Jakákoli změna byla provázená strachem z  neznáma, z  nedostatku zažitých zkušeností a strachu ze selhání. Pan Vilém postupem času pomocí nácviků a následnou pozitivní zkušeností zvládal úkony každodenních činností. Pracovníci vytvářeli podnětné prostředí, díky kterému postupnými kroky zvyšoval své kompetence. Pracovníci vypozorovali jeho zájem o dopravní prostředky a cestování. Nastavený cíl spolupráce byl proto zaměřen na tuto oblast. Krůček po krůčku se seznamoval s  celým procesem cestování. S  klíčovou pracovnicí na internetu vyhledali autobusové spojení, párkrát se zašli podívat na zastávku, hovořili o chování v autobuse. Příprava trvala několik týdnu, ale ta první cesta stála za to – byl to splněný sen. Nyní se každý den ocitá na pomyslné křižovatce, ale sám si rozhodne, kterým směrem se vydá, protože ví, že to zvládne.

44

③ SOCIÁLNÍ SLUŽBA Jak může sociální služba limitovat pracovníka v kvalitním poskytování služeb uživatelům?

„Poznání představuje konec strachu.“ Jiří Švejda

Rizika: nefunkční komunikace v rámci služby, nedostatek informací, pozitivní motivace a zdrojů (pracovních, provozně-technických, finančních), absence jasných cílů, vizí, pravidel a postupů, nefunkční procesy, formální individuální plánování je nadřazené plánování zaměřenému na člověka. Plánování zaměřené na formality

Plánování zaměřené na člověka

Jak naplníme kritéria standardů kvality?

Jak lépe poznat uživatele a jeho potřeby?

Jak uspokojíme nadřízené a inspektory?

Jak podpořit uživatele v jeho cílech a plánech?

ŽIJI

Musíme mít na zřeteli rozdíly dvou vymezených přístupů plánování:

Jak vyplníme formuláře?

Opatření: efektivní komunikace uvnitř služby a předávání informací (podpora, spolupráce a zpětná vazba), neustálý rozvoj jednotlivců i týmu, odpovídající sociální management, soulad s legislativními podmínkami a inovace, spojení efektivity a kvality, poskytování služeb zaměřené na člověka.

Podstata plánování zaměřeného na člověka je jako „proces, při kterém neustále nasloucháme a učíme se, zaměřujeme se na to, co je pro určitého člověka důležité z jeho pohledu nyní i do budoucna a podle toho jednáme společně s rodinou a přáteli“ (Helen Sanderson in Sobek, 2012). Příklad užití v praxi

Pracovníci v  průběhu služby vykonávají celou řadu individuálních i  skupinových aktivit. Na základě mapování potřeb uživatelů aktualizujeme nabídku činností, které vedou k rozvoji nejen těla, ale také ducha a duše. Vycházíme z různých metod a  technik práce, zaměřujeme se konkrétně na tyto oblasti - pohybové, poznávací, zájmové ale také vzdělávací např. práce s  financemi, trénování paměti nebo získávání všeobecného přehledu o dění kolem nás. Díky získaným financím z grantu jsou tyto aktivity realizovány pravidelně a intenzivně. Základní změnou bylo získání prostředků na nového pracovníka, jehož náplní práce jsou ergoterapeutické činnosti vycházející z vytvořené nabídky aktivit. Další důležitou úlohou ergoterapeutického pracovníka je vzdělávání se v  nových metodách práce a  předávání získaných zkušeností ostatním pracovníkům a jejich aplikace v každodenní praxi. 45

Inovace, cíle a především snaha o jejich dosažení je jednou ze známek fungujícího sociálního managementu služby. Hledání zdrojů financování za účelem zvyšování kvality uživatelů je nikdy nekončící zápas, který má svůj smysl. ④ PROSTŘEDÍ (blízcí a opatrovníci uživatelů, veřejnost, návazné služby…)

Negativní vliv prostředí a  okolí na uživatele a  poskytování služby ze strany pracovníka. Rizika: předsudky, tabuizace určitých témat, obavy, strach, nerespektování práv osob se zdravotním postižením, prvky nadřazenosti, moci a  diskriminace, rodičovský přístup vůči dospělým uživatelům.

ŽIJI

Opatření: osvěta, propojení prostředí a sociální služby = obousměrné sociální začleňování, partnerský, empatický a  aktivní přístup, osobní zkušenost, komunikace. Příklad užití v praxi

Jednou jsme dole a  jednou nahoře – tohle zažil snad každý z  nás. Paní Jarmila neměla vždy na růžích ustláno. Období dětství i  dospívání neprožívala v  rodinné pohodě, zůstala bez možnosti získání „dobrých“ vzorů, chyběly sociální návyky, nebyly žádné rodinné vazby, část života strávila bez střechy nad hlavou a došlo také ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Ocitla se u  nás v  domově. Spolupráce mezi uživatelkou a pracovníkem směřuje k získání dovedností a návyků od hygienických po sociální tak, aby mohla žít třeba v chráněném nebo podporovaném bydlení. Po osvojení základních dovedností jsme navázali spolupráci i se sociální rehabilitací, díky níž paní Jarmila získala práci. Toto je velký úspěch v jejím životě. Nyní se těší na nové bydlení, má podané žádosti do chráněného bydlení a postupně se staví na vlastní nohy, osamostatňuje se. Práce v  pomáhajících profesích je mnohdy fyzicky, ale vždy zejména psychicky náročnou oblastí. Práce s  lidmi vyžaduje odborné znalosti a  celoživotní vzdělávání. Nezbytným je však partnerský přístup a  potřebná dávka lidskosti. Tak jako neexistuje univerzální lék na všechny nemoci, neexistují ani univerzální rady jak člověka začlenit do společnosti. Naším cílem je uživatele doprovázet na jejich cestě k samostatnosti, být jim oporou a povzbuzovat je k dalším krokům. Klopýtnutí nebo dokonce případné recese v životě uživatele nemusejí znamenat naše selhání, spíše je vnímejme jako zastavení, kdy je třeba revidovat společné kroky, klást si otázky a hledat východiska. Přiměřená rizika jsou neoddělitelnou součástí běžného života každého člověka.

46

7. NEJSME NA TO SAMI

Člověk se svým postižením žije celý život, jeho životní možnosti závisí z části na jeho osobní historii, na způsobu překonávání obtíží, na prostředí ve kterém žije. Přeje si „chci být jako ten druhý“, tzn. žít podobně jako ti ostatní, mít práci, mít svůj domov, své zázemí.  V procesu začleňování spatřujeme postupné získávání jistoty a upravování vztahů k jeho prostředí. Uživatel získává představu o možném uplatnění, ověřuje si schopnost komunikace s jinými lidmi, seznamuje se s dalšími hodnotami a rolemi.

7.1 Společnost Naším cílem je otevřená komunikace s rodinou a opatrovníky, protože pro uživatele zpravidla znamenají stěžejní pilíře podpory. V procesu změny vysvětlujeme její smysl, opodstatnění, význam pro uživatele, ale také způsob podpory člověka dle jeho individuálních potřeb v komunitě. Jde o systém, kdy člověk může získat podporu za účasti neformálních zdrojů (výpomoc sousedů, rodiny) a  různými druhy sociálních služeb.

Je důležité hovořit o tom, co změny v přístupu k lidem s postižením a podpora kvality jejich života budou znamenat pro ně samotné (pro opatrovníky i sousedy). Podporovat ventilaci obav, být na ně připraven a otázky zodpovídat (přitom však nezamlčovat, nezkreslovat informace). Uvědomujeme si, že samotná informace postoje lidí nezmění. Změní je často až prožitek, zkušenost, slova spojená s emocí.  Více než na běžné pořádání dnů otevřených dveří (kdy veřejnost nahlíží do soukromého prostoru uživatelů, do jejich obýváků a ložnic), zaměřme se na to, aby lidé s postižením byli co nejvíce zapojeni do života obce, nakupovali v ní, účastnili se obecních akcí pro občany, chodili do škol, k lékaři, trávili zde volný čas, v ideálním případě i byli zaměstnáni… a služba je v těchto situacích podporovala v samostatnosti, působila jen v nezbytné míře. Občané obce tak přirozeně zažijí prožitek, že občané s  postižením jsou součástí komunity stejně, jako oni sami.  Příklady z  praxe nasvědčují, že nejlepší reklamu dělá člověk, který má stejný životní příběh. Např. aby k  opatrovníkům hovořil opatrovník, nejlépe spolu se svým „opatrovancem“, který řeší stejné radosti a strasti života, procházeli stejnými 47

ŽIJI

Žít běžný a  srovnatelný život ve společnosti, skutečné rozhodování, být respektován, mít příležitost se rozvíjet, udržet si vztahy – to je normalita. Tak nějak zní slova v souvislosti s životem uživatele. Co však znamenají, jak docházíme k  jejich naplnění? Důležitým principem transformace je spolupráce rodinou, opatrovníky, dalšími subjekty, návaznými službami, možnost rozvíjení kompetencí uživatele a jeho uplatnění se na trhu práce. Právě spolupráce napříč společností může pro člověka s mentálním postižením vytvořit funkční a podnětné prostředí.                              

překážkami, aby popsal, jak se cítili, než došlo ke změně, na co se těšili, z čeho měli obavy, co se naplnilo, co ne, jaký je celkový efekt změny. Se sdělením člověka „v naší kůži“ se ztotožníme vždy lépe. Obdobou je přítomnost občana, který již má nově za sousedy lidi s postižením a který vlastní zkušeností (pozitivní zážitek je žádoucí) podpoří sdělení zástupců služby při jednání zaměřeného na veřejnost (jiné potenciální sousedy).

7.2 Návazné služby Mezi spolupracující služby řadíme služby sociální rehabilitace, chráněné bydlení, sociálně terapeutické dílny, podpora samostatného bydlení, úřady práce (pracovní rehabilitace), firmy (budoucí zaměstnavatelé – podporované zaměstnávání, chráněná dílna)). Každý spolupracující subjekt hraje velkou roli v životě uživatele.

ŽIJI

Dobrou praxí jsou setkávání multidisciplinárního týmu z  řad poskytovatelů služeb ve věci řešení nepříznivé sociální situace konkrétního uživatele, tzv. case management.  Case management je koordinovaná péče o  uživatele. Vychází ze základního předpokladu – víc hlav víc ví. Tuto metodu používají zejména pracovníci, kteří si jsou vědomi, že v okolí uživatele se objevují odborníci a další zainteresovaní lidé, kteří projevují o  uživatele skutečný zájem a  chtějí jemu pomoci. Setkání se konají dle potřeby, zpravidla 3-4x ročně a  účastní se jich uživatel, opatrovník, sociální pracovníci návazných služeb, např. sociální pracovník pobytové služby, sociální pracovník sociálně terapeutické dílny a  sociální pracovník sociální rehabilitace. Cílem společného setkání je komplexní a efektivní řešení situace – hledání zaměstnání, finanční situace, vedení domácnosti, kontakt s rodinou, konflikty  apod.

Jedním z  nejdůležitějších projevů začlenění člověka s  postižením je vlastní uplatnění ve vstupu na trh práce, který tvoří důležitý krok do života každého člověka a přináší sebou zvýšení sebevědomí, rozšiřuje zájmy a sociální kontakty, poskytuje prostor pro rozhodování, zlepšuje dovednosti, nabízí možnost získání společenského respektu a  umožňuje zapojení mezi běžnou společnost. Práce a zaměstnání je klíčovou oblastí pro život každého dospělého člověka tedy i pro život člověka s mentálním postižením.

Rizikovou oblastí je problematika dostupnosti a  získání zaměstnání. V  praxi se setkáváme s nízkou možností uplatnění člověka s mentálním postižením na trhu práce. Pokud se tak děje, tak na základě dlouhodobé spolupráce osoby s postižením, sociální služby a budoucího zaměstnavatele. Překvapivě nejčastějším problémem v  zaměstnávání člověka s  mentálním postižením není nedostatek schopností osob s mentálním postižením, ale interpersonální vztahy, spolupráce s ostatními zaměstnanci a dále motivační potíže.

48

Lidé s mentálním postižením mají touhu a motivaci pracovat a začlenit se na trh práce. Je povinností nás, pracovníků sociální služby, tuto touhu a motivaci rozvíjet a zároveň pravdivě přibližovat reálný pracovní svět lidem s postižením. Rovněž je důležitá práce s  veřejností a  společností, boření předsudků a  mýtu o  lidech s postižením. V případě lidí s mentálním postižením bývá častěji nutná a zároveň delší přímá podpora na pracovišti, je vhodné vytvářet speciální pracovní pomůcky a  postupy pro lepší zapamatování a  zároveň je třeba vyhnout se zbytečné stigmatizaci uživatele. Umění a  znalost uplatnění vlastní vůle, rozhodování dle svých představ, rozvíjení svých schopností a  dovedností a  získání možnosti pracovního uplatnění je výsledkem spolupráce člověka s mentálním postižením a  pracovníka dané služby. Taky radost a  uspokojení s  vlastního přičinění přispívají k dobrému začlenění člověka do společnosti. Tato zkušenost je i pro nás pracovníky odměnou a motivací pro další práci s lidmi s postižením. Paní Zdena je mladá žena, která bydlí v pobytové službě a dochází do služby sociálně terapeutických dílen a  sociální rehabilitace. Absolvovala rekvalifikaci v  rámci projektu občanského sdružení. V  rámci spolupráce těchto služeb na bázi case managementu získala práci v chráněné dílně - v prádelně. S prací byla spokojená, nezvládla však denní rytmu pracovního dne, velké obtíže ji způsobilo včasné vstávání a dojezd do práce. Po několika týdnech pracovní poměr na vlastní žádost ukončila. Nicméně touha po vlastním uplatnění a ekonomická nezávislost způsobila, hledaní dalších možností. Pracovníci v  rámci CM oslovili několik zaměstnavatelů v  blízkém okolí a  dotazovali se na práci, oslovovali zaměstnavatelé dle nabídek práce zveřejněných na webových stránkách. Pracovníci poskytovali paní Zdeně psychickou podporu spočívající v  pozitivní motivaci a  posilování silných stránek. Díky velmi dobré spolupráci s opatrovnicí a návaznými službami získala paní Zdena v červnu 2014 práci v úklidové firmě.

49

ŽIJI

Příklad užití v praxi

8. REFLEXE Jak to vidí chráněné bydlení Chráněné bydlení ARCHA Český Těšín spolupracuje s  Domovem pro osoby se zdravotním postižením od svého vzniku. Velký přínos vidíme v  tom, jak připravují uživatele na přestup do chráněného bydlení. Trénují a  zdokonalují jejich dovednosti týkající se vedení domácnosti (běžné domácí úklidy, údržba), vaření, praní, žehlení, hospodaření s penězi, nakupování, cestování, vyřizování na úřadech a mnoho dalšího. Když takto připravený uživatel přijde do chráněného bydlení, my jen navážeme na již započatou práci. To, že uživatel Domova přejde k  nám, neznamená konec naší spolupráce, ba naopak. Sociální pracovník se aktivně podílí na společných setkáních zaměřených na uživatele, tzv. případových setkáních nebo case managementu. Jsme velmi rádi, že přátelské vazby získané v Domově ať už s ostatními uživateli, či pracovníky jsou podporovány i dál formou návštěv, či při účasti na společných akcí. Dagmar Bystroňová koordinátorka služby chráněné bydlení

Co na to říct? Již několik let pracuji v  sociálních „Co slyším, to zapomenu. službách, prošla jsem si různé pracovní Co vidím, si pamatuji. pozice od pracovníka v  přímé péči, Co si vyzkouším, tomu rozumím.“ přes sociálního pracovníka a  nyní také Konfucius koordinuji tým Domova. A  jaký mám z  toho pocit? Jsem prostě 3v1. A  musím říci, že to je snad nejlepší volba jaká může být. Jsem v  kontaktu s  uživateli, pracovníky a  samozřejmě i  s  administrativou. Funguje to, a  sice velmi dobře. Samozřejmě nejsem zase až tak dokonalá, i  mě často chybí čas, který bych chtěla pracovně trávit nějak jinak, ale to k  tomu už patří. Důležité je plánování, organizování, ale taky chtění.

Na začátku mám potřebu napsat, že sice projekt na podporu procesu transformace plyne u  nás ve službě v  určitém období, ale ve skutečnosti transformace nás provází od začátku poskytování naší služby. Neustále ve službě zaznamenáváme změny – mění se pracovníci, uživatelé přicházejí a  odcházejí. Uživatelé začali bydlet v jiném typu služby, jiní bydlí spolu s rodinou, část z nich žije svůj život bez sociální služby. Tak to bylo, je a věřím, že i bude. Někteří pracovníci zastávali názor, že uživatelé využívající službu Domova zde prostě už zůstanou až do své smrti, 50

nepřipouštěli si myšlenku změny. Naši uživatelé nemohou bydlet někde jinde. A stejně jak i my, i naši uživatelé mají stejné právo osamostatnit se, rozhodovat a řídit si svůj život jako my všichni.

A  teď zpátky k  našemu projektu transformace. Je těžké si vzpomenout, jak to začalo, najednou to bylo tady. Už nějakou dobu jsme cítili, že by to potřebovalo nějakou změnu, utřídit myšlenky ohledně budoucnosti naší služby. Vnímali jsme, že v domově máme dvě skupiny uživatelů. Ti, kteří by „skoro“ hned mohli odejít do jiné služby a na druhé straně ti, se kterými budeme nadále pracovat, ovšem za pomoci jiných metod a technik práce.

Začali jsme prohlížet materiály o transformaci na internetu, v různých odborných publikacích, zajeli jsme se podívat do zařízení, které zrovna procházelo procesem transformace. Pak jsme stáli před nelehkým úkolem, jak uchopit a  pochopit transformaci u nás. Můj názor je, že není transformace jako transformace – my jsme věděli, že nebudeme provádět stavební úpravy, nebudeme službu nikde stěhovat, ani z  části, u  nás se jednalo opravdu o  změnu myšlení v  poskytování služby – pro koho vlastně a jak.

Jako součást transformačního týmu jsme utřiďovali oblasti potřebného vzdělávání pro všechny pracovníky, na poradách jsme diskutovali, co pro nás tato změna znamená, konaly se schůzky s uživateli, opatrovníky, byla vytvořena prezentace k tomuto projektu a nyní realita a praxe.

Stěžejní částí transformace je oblast vzdělávání, získat nejen nové poznatky, ale především je dokázat užívat v praxi. Snažili jsme se vybrat okruhy a témata ušitá přímo na naši službu, na naše pracovníky a uživatele. Určitě služba prošla opětovný zhodnocením, zda všechno, co děláme s  uživateli má smysl, jak je to zaznamenané, zda je to pochopitelné především pro uživatele. Pokud se „něco“ našlo, tak se na tom společně pracovalo. Transformace je nejen o uživatelích, ale také o celém pracovním týmu – komunikaci, spolupráci, respektování, otevřenosti a překonání strachu ze změn. Zda si všichni uvědomují důležitost a  důsledky procesu transformace v  naší službě? Přiznám se, že nevím. Podstatné je, že se respektuje současné nastavení služby a uživatelům se „dá možnost“ žít si svůj život dle jejich představ, mít vizi života v jiném prostředí ať už s vysokou mírou podpory nebo se zcela začlenit. Zuzana Wronková sociální pracovnice služby domova

51

… Před a po… Je tomu rok, co jsem se po tříleté pauze v  rámci mateřské dovolené, vrátila do zaměstnání. Budu se snažit pár řádky zaznamenat můj pohled na změny zde v  Domově EBEN-EZER Český Těšín před odchodem a  po příchodu z  mateřské dovolené.

Během prvních pracovních směn si všímám rozdílů, které zde nastoupily, nejedná se jen o  přeměny v  interiéru, ale především nejzřetelněji jsou vidět změny v  poskytované službě. Seznamuji se s  novými uživateli naší služby, s  novými technikami a přístupy práce, a taky s novým termínem: transformace. Toto je pro mne novinka. Naše služba domova se zapojila do projektu, jehož cílem je změna, a  to změna ne ledajaká. Postupně se dovídám, že tento projekt je zaměřen na pracovníky, tzn. na nás, na vzdělávání pracovníků. 

Skladba uživatelů se změnila. Vzpomínám na nespočet diskuzí s  některými uživateli, kteří zde již nebydlí, společně jsme přemýšleli o  možnostech jiného bydlení, o  pohledu na život, o  právu člověka si vybrat. Dnes tito lidé bydlí již samostatněji, někteří v  chráněném bydlení, jeden se oženil, jiní mají svou garsonku.

V  domově se postupně seznamuji s  uživateli, kterým naše služba poskytuje pomoc, podporu a péči v různém stupni. Vnímám ten rozdíl, pracujeme s různými potřebami uživatele, hledáme vhodná řešení jejich životní situace, společně objevujeme ztracený potenciál člověka a povzbuzujeme k novým cílům.  „Není moudrý ten, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví, co je třeba.“ A. Ezop

Během vzdělávacích aktivit v  projektu Transformace se dozvídám mnoho podnětných a  dobrých doporučení, získávám nové a další zajímavosti.

Tímto však nic nekončí. Naše práce pokračuje a  před námi se otevírají další výzvy, které pro nás pracovníky budou představovat nové úkoly. Díky tomu, budeme moci zůstat stále ve střehu, být aktivní a připraveni na další novinky – změny. Miriam Zwyrtková pracovnice v sociálních službách

52

Změnit, zlepšit „Změnit se a zlepšit se jsou dvě různé věci“, říká německé přísloví a má pravdu. Je doba změn, nových koncepcí, měnících se názorů i trendů. Jedna změna střídá druhou. I sociální práce se mění, z původní charitativně-rodinné, přes odbornou, státem garantovanou a  institucionální až k  současným trendům komunitní a individualizované. A to je dobře. Teď už jde jenom o to, aby změna znamenala i zlepšení. Zlepšení v životě jednotlivce i komunity.

S  potřebou změny se setkávají i  uživatelé a  pracovníci v  naší pobytové službě domova pro osoby se zdravotním postižením Eben-Ezer Český Těšín. Změnou ve způsobu uvažování o poskytování sociálních služeb, změnou v míře podpory uživatelů, změnou v  osamostatňování a  emancipaci, změnou v  práci s  riziky, změnou ve způsobu komunikace a předávání informací. V dnešní době mnohokrát skloňované termíny humanizace, deinstitucionalizace a transformace, získávaly postupně i v naší službě svou konkrétní podobu. Nejde nám o  „vylepšení“ současné služby, chceme změnit přístup v  práci s  uživateli a podpořit jejich kompetence směrem k běžnému způsobu života.

Jak již bylo na začátku řečeno, nechceme jen změny, chceme zlepšení. Aby změna ke zlepšení vedla, nestačí k ní pouze chuť, je potřeba mít vizi, plán a cíl. Propojení cílů s hodnotami organizace se jeví jako účinný tandem pro přípravu a plánování změn. Slezská diakonie v  roce 2011 formulovala a  zaznamenala své klíčové hodnoty pro své fungování, pro práci s uživateli a zaměstnanci, pro komunikaci vně organizace. Mezi klíčové hodnoty naší organizace patří pomoc každému osobní přístup, odpovědnost v různých rovinách, osobní růst, láskyplné vztahy, týmová orientace, transparentnost, respekt. Věřím, že právě práce na projektu v souladu s hodnotami organizace přineslo kýžené ovoce. Chci touto cestou poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli. Pevně věřím, že plody jejich práce budeme moci sbírat ještě dlouhou dobu.

Mgr. Renata Sniegoňová vedoucí oblasti Těšínsko

53

Transformační poohlédnutí Roky velkých změn. Roky velkého množství práce za námi, ale i  před námi. Všichni uživatelé sociálních služeb a  jejich pracovníci, kteří se aktivně procesu transformace pobytových služeb účastní, jsou vystaveni každodennímu tlaku, zda tuto zkoušku zvládnou. Náročný proces vytváření služeb komunitního typu je v plném proudu, přesto však mnoho lidí ve společnosti není přesvědčeno o tom, že lidé s postižením mohou žít ve svých domácnostech, mít soukromí a klid. Bylo by pokrytecké tvrdit, že se v  praxi žádné problémy nevyskytují. Někteří zaměstnanci nově vybudovaných sociálních služeb mají snahu stále rozhodovat za uživatele, někteří z nich uživatele „přepečovávají“. Institucionální prvky číhají na každém kroku. Často samotní uživatelé nedokáží obhajovat vlastní zájmy, zodpovídat za svá rozhodnutí, přemáhat „sladké nicnedělání“, iniciativně řešit vlastní život, problémy v sousedských vztazích, nedostatek financí…

V  současné době přichází pocit uspokojení z  toho, že se změnil život desítkám osob, které se přestěhovaly do bytů a domků, začaly chodit do práce, na nákupy. Uživatelé získávají nové dovednosti, zkušenosti, seberealizují se a  vše nově vytvořené se stabilizuje.

Transformační cesta dovedla některé lidi k radosti, svobodě a vlastnímu domovu. Nechť další kroky na této cestě zažijí všichni ti, kteří nepoznali důstojné prostředí a partnerské vztahy respektující lidská práva! Nechť všem je dopřáno žít normální obyčejný život! Mgr. Hana Mazalová garantka projektu

54

ZÁVĚREM Příručka pro pracovníky zapojené v procesu transformace pobytových služeb pro osoby s postižením je živým materiálem, který si klade za cíl provést pracovníky jednotlivými fázemi podpory osoby s postižením, v její snaze o co nejsamostatnější a plnohodnotný život. Nesmírně si vážím toho, že Moravskoslezský kraj pracuje na procesu transformace pobytových služeb pro osoby s postižením již řadu let a že je to proces s jasnou vizí a se zájmem o člověka. Slezská diakonie je do tohoto procesu aktivně zapojena v různých rovinách a tým pracovníků střediska EBENEZER Český Těšín přispěl do transformační mozaiky dalším kamínkem v podobě materiálu, který držíte v ruce. Příručka chce pracovníkům ukázat možnou cestu při podpoře jednotlivých uživatelů pobytových sociálních služeb. Není schopna odpovědět na všechny otázky, dilemata, složité okamžiky, které budou jistě při poskytování služeb vznikat. Vždyť život sám je pestrobarevný a nemůžeme si ho do detailu naplánovat. Avšak naší ambicí je ukázat na důležitost jedinečnosti a  důstojnosti každého člověka, jeho potřeb, dovedností, životních přání, sociálních vazeb a kontaktů.

Pracovník podporující osoby s  postižením v  rámci transformačního procesu si musí být vědom významu partnerského přístupu, komunikace, profesionality, nutnosti flexibility a  individuality v  přístupech. Klade to na nás požadavek neustálého seberozvoje, ale také vytvoření podmínek pro týmovou práci, profesní rozvoj a spolupráci.

Lidé s  postižením, kteří se rozhodnou pro změnu dosavadního způsobu života vstupují do významné životní etapy a potřebují ve svých krocích podpořit – tedy hledat cesty, nikoliv překážky. Je mou radostí, že služby Slezské diakonie chtějí v této cestě pokračovat a hledají příležitosti, jak umožnit lidem s postižením žít normální život ve všech jeho aspektech. Děkuji autorskému týmu za jejich snahu předat své zkušenosti dále a  posílit znalosti a dovednosti pracovníků, kteří osoby s postižením podporují. Věřím, že tato příručka bude na naší společné cestě dobrým pomocníkem!

Ing. Mgr. Romana Bélová náměstkyně pro sociální práci Slezské diakonie

„Přinášíme světlo do života potřebným“

55

POUŽITÉ ZDROJE Publikace: BERANOVÁ I., ČEBIŠOVÁ R. a kol. Metodika pro účastníky vzdělávacího programu pro pracovníky v  přímé péči o  uživatele. Praha: Národní centrum podpory transformace, 2013. Bez ISBN. BICKOVÁ, L.  Individuální plánování a  role klíčového pracovníka v  sociálních službách. 1. vyd. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, 2011, 272 s. ISBN 978-80-904668-1-4. HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. Praha: Osmium, 1999, 167 s. ISBN 80-902081-8-5. Holková I., Gabrysz A. Manuál pro metodiky v sociálních službách. Praha: Instand o.s., 2011. Bez ISBN. JANOUŠKOVÁ, K. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách: sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a  sociální kurátory pověřené koordinační činností. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, 2007, 351 s. ISBN 9788073682293. KOLAJOVÁ L. Týmová spolupráce. Praha: Grada Publishing a.s., 2006, ISBN 97880-247-6099-5. MAHROVÁ, G., VENGLÁŘOVÁ M. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 168 s. Sestra. ISBN 9788024721385. MALÍK HOLASOVÁ, V. Kvalita v sociální práci a sociálních službách. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 151 s. ISBN 978-80-247-4315-8. MASLOW, Abraham Harold. O psychologii bytí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2014, 317 s. ISBN 978-80-262-0618-7. MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 380 s. ISBN 8071785482. MATOUŠEK, O.  Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 287 s. ISBN 8071785490. PLAMÍNEK, J. Vzdělávání dospělých: průvodce pro lektory, účastníky a zadavatele. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 318 s. ISBN 978-80-247-3235-0. Sobek J. Jak dobře individuálně plánovat. Praha: Adpontes, 2012. Bez ISBN. SOLOVSKÁ, V.  Rozvoj dovedností dospělých lidí s  mentálním postižením. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 191 s. ISBN 9788026203698. ŠESTÁK, J. Chráněná dílna – nástroj k  pracovnímu uplatnění a  začlenění lidí se zdravotním postižením. 2007. ISBN 978-80-254-0108-8. ŠIŠKA, J. Model podporované zaměstnávání – historie a  principy. In Sborník z mezinárodní konference Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské spolupráce pořádané k Evropskému roku zdravotně postižených osob. Brno: MU PF, 2003. Bez ISBN.

VANČURA, J. Potřeby osob s mentálním postižením a sociální služby v Brně. Expertíza pro cílovou skupinu Lidé s mentálním postižením. Brno: CKP MMB, ASVSP, 2007. Bez ISBN.

Legislativní zdroje: MPSV ČR. Vyhláška č. 505/2006 Sb., ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. MPSV ČR. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.

Internetové zdroje: Koncepce kvality sociálních služeb v  Moravskoslezském kraji: (včetně transformace pobytových sociálních služeb)[online]. 2008 [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: https://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/assets/soc/soc_20_ p01.pdf. Kritéria transformace, humanizace a  deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče  [online]. In: [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ cs/8496. MUŽÍK J. Úvod do didaktiky dospělých pro lektory. Praha: UJAK, 2012 dostupné na: http://www.jaroslavmuzik.cz/doc2012/mat_lektorsky_kurz.pdf. Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 – 2014 [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.nrzp. cz/dokumenty/np-ozp.pdf. Vyhodnocení a aktualizace 1. Akčního plánu realizace Koncepce kvality sociálních služeb v  Moravskoslezském kraji: (včetně transformace pobytových sociálních služeb)  [online]. 2010 [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://verejna-sprava.krmoravskoslezsky.cz/assets/soc/vyhodnoceni_akcniho_planu.pdf. Závěrečná zpráva k  projektu: „Evaluace poskytování sociálních služeb v  Moravskoslezském kraji“  [online]. In: 2015 [cit. 2015-05-08]. Dostupné z: http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/assets/eu/zaverecna_zprava_ skupina_10.pdf. Další: Interní materiály zpracované lektory v rámci vzdělávacích kurzů projektu. Tabulky a grafy v této příručce byly zpracovány autorkami.

Web: www.slezskadiakonie.cz Email: [email protected] Tel.: +420 558 748 008

Vydal: Slezská diakonie, Český Těšín, 2015 Grafická úprava a tisk: AZ PROPRESS s.r.o., Třanovice