Automatické systémy cash managementu snižování volatility zůstatků

4. mezinárodní konference Řízení a modelování finančních rizik VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra Financí

Ostrava 11.-12. září 2008

Automatické systémy cash managementu – snižování volatility zůstatků David Polák

Abstrakt Cash management, resp. cash pooling, jakožto nejrozšířenější nástroj cash managementu nabízený převážně třetími stranami je jednou z nejdynamičtěji se rozvíjející oblastí financí. V současné době narůstajícího významu kontroly a řízení rizika je kladen také stále větší důraz na zvyšování počtu bankovních partnerů (i když tomu bylo donedávna naopak), snižování počtu běžných účtů; optimalizaci hotovostních zůstatků a snižování jejich volatility. V článku se zaměřuji zejména na zmiňovanou volatilitu jednotlivých účtů a její snižování zapojením do poolu na společný master účet. Cílem je dokázat kvalitativní výhody a základní principy cash poolingu (zapojení účtů s debetními a kreditními zůstatky), a to kvantifikovatelnými přínosy podloženými elementární statistickou analýzou. Klíčová slova Cash pooling, Cash management, Master účet, Směrodatná odchylka, Korelační koeficient

1 Úvod Významné restrukturalizace a nové tendence v celém hospodářství, narůstající nasycenost trhů a zostřující se konkurence firmám stále více znesnadňují dosahování růstu obratu a vedou k tlaku na obchodní marže, což dále vede ke snižování výnosů. Podniky se proto stále více soustřeďují na klíčové produkty a hledají cesty a možnosti redukce nákladů. V souvislosti s tím je patrná snaha o efektivnější a úspornější uspořádání administrativní oblasti. Toto úsilí ve vztahu k racionalizaci se týká i finančního sektoru, kde je třeba zajistit efektivní řízení veškerých finančních činností, jednou z nichž je i cash management. Cash managementem, včetně řízení zůstatků na běžných účtech, se v současné době zabývají nejen velké korporace, ale i společnosti menších rozměrů. Tíha těchto skutečností tak přidává stále více na významu cash managementu. Průzkumy ukazují, že sofistikovaný cash management v kombinaci s využitím bankovních služeb se nejprve prováděl v multinárodních koncernech. V posledních letech je však stále více zaváděn také v malých středních podnicích. Cash management resp. řízení hotovosti je velmi dynamickou, neustále se vyvíjející oblastí financí. V souvislosti s řízením hotovosti je vzhledem k variabilitě a komplexnosti řešení prakticky nemožné zvolit z dlouhodobého hlediska optimální řešení. Nicméně i pouhé přiblížení se optimu může přinést nezanedbatelné a částečně kvantifikovatelné pozitivní efekty.

2 Centralizace bankovních služeb/zůstatků Některé mezinárodně činné společnosti, jako třeba Gilette, měli na začátku Milénia cash management struktury, které zahrnovaly bankovní vztahy s 30 bankami a bezpočtem různých systémů a IT rozhraní. Co banka, to jiný systém a rozhraní s účetním systémem. [7] Šlo o dědictví vyplývající z historicky decentralizovaného řízení cash managementu. Až volání po



větší efektivitě cash managementu a s tím spojenou ideou centralizovaného řízení se zvýšil tlak na redukci bankovních partnerů, v ideálním případě volbu jedné strategické banky. Díky jendé bance - jednomu providerovi - lze ustanovit jednotnou strukturu účtů v rámci regionu a účty mohou být řízeny centrálně pomocí jednoho rozhraní. (značná úspora nákladů jedno rozhraní, jeden formát souborů, žádná konverze, snadnější komunikace, centralizovaný přehled x riziko: závislost pouze na jednom providerovi (v případě jednoho celoevropského providera dochází ke značné ztrátě flexibility – banka není nejlepší ve všech regionech a ve všech službách-regionální banky znají lépe regionální specifika a potřeby svých klientů). Proto je třeba volbě správného providera (banky) věnovat maximální pozornost, je třeba pečlivě zvážit rizika a přínosy tohoto rozhodnutí. Proto se jeví jako nejvhodnější volba silných mezinárodních bankovních institucí, které mají široké zastoupení a tím mohou nést část budoucích nákladů spojených s vývojem.

3 Výhody automatizovaných systémů cash managementu (Cash Poolingu) Automatické systémy cash managementu zajišťují větší flexibilitu krytí plateb té či oné strany a zároveň snížení závislosti na nákladných úvěrových linkách. Nabízí dále zlepšení FX řešení či snížení měnového rizika. Centralizace přijatých a vydaných plateb (jedno centrum) umožňuje snížení IT nákladů v důsledku sladění s pouze jedním systémem (pouze jedna banka) Ačkoliv hovořím o výhodách cash poolingu, jedná se v podstatě o úspory vzniklé při porovnání s finanční situací před zavedením systému. Primárním cílem těchto systémů je optimalizace úroků z krátkodobých likvidních pozic. Dalšími dílčími výhodami, které centrální řízení hotovosti přináší, je kapitalizace nadměrného (dodatečného) zůstatku hotovosti, efektivní využití vnitřních zdrojů. Jelikož nejlepším způsobem prokázání výhody je hmatatelný přínos či kvantitativní vyjádření shrnu snadno měřitelné přínosy cash poolingu shrnout do tří základních kategorií, podobně jako [8]: 1. Optimalizace úroků - kompenzace úroků na debetních a kreditních zůstatcích, tj. nižší náklady financování 2. Úspory z rozsahu 3. Nižší volatilita zůstatků Řada poskytovatelů již v dnešní době nabízí cash pooling i ve značně standardizované podobě, existuje však stále řada modifikací, které vychází z individuálních požadavků zákazníků a legislativy v dané destinaci. Flexibilita a modifikovatelnost jsou koneckonců obrovskou devizou cash poolingu. Vzhledem k rozmanitosti a variabilitě lze u řady případů identifikovat dílčí přínosy či efekty, které jsou ryze individuální a nejsou zahrnuty ve výše stanovených kategoriích. Navíc celou řadu vyvolaných efektů, ať pozitivních či negativních, nelze odhadnout, popř. je to značně obtížné. Tyto „nekvantifikovatelné“ efekty lze ohodnotit pomocí odborných odhadů, průzkumů a minulých zkušeností, popř. je ponechat neoceněné. 3.1 Kompenzace úroků Nejen že jde o jeden z primárních důvodů implementace systémů CM obecně, jde navíc o nejsnáze měřitelnou výhodu, a to konkrétně v případě cash poolingu. Jedná se o úsporu v podobě zúžení úrokového rozpětí v důsledku kompenzace debetních a kreditních úroků. Úsporu lze vyjádřit jako úrokové rozpětí násobené sumou denních minimálních kontokorentních a kreditních zůstatků.



I když kompenzace úroků jako taková přímo neuvolňuje finanční prostředky, poskytuje zejména automatický mechanismus kompenzace kontokorentních pozic přebytkem prostředků na účtech ostatních účastníků poolu. Kompenzaci úroků zároveň ovlivňuje Basel II, který začal platit počátkem roku 2006. Basel II vede v některých případech k větší vázanosti kapitálu bank (za určitých podmínek mohou vytvářet pouze 0 % kreditního konverzního faktoru). Aby tak byly kompenzovány náklady na vázaný vlastní kapitál, budou banky tuto skutečnost s největší pravděpodobností reflektovat úpravou ceny cash poolingu, jinými slovy přenesou tyto nově vzniklé náklady na klienta. S = ∑ Min( z dt , z cr )denní ∗ Rozpeti − / + Marže( dt ,cr ) úččt

S = Úspora Z = Zůstatek běžného účtu (debetní i kreditní) Kompenzace úroků, potažmo celý cash management dává smysl pouze tehdy, pokud existují volatilní debetní a kreditní pozice, které je možné vzájemně započíst. 3.2 Úspory z rozsahu Další výhodou, kterou s sebou cash pooling přináší jsou úspory z rozsahu. Po implementaci cash poolingové struktury již skupinový cash manažer (obecně, pracovník treasury oddělení) nemusí monitorovat a řídit četné zůstatky a může na konci dne využívat pouze jedné souhrnné transakce. Čímž dochází ke snížení transakčních nákladů a nižší úrokové marži sjednané pro souhrnnou transakci, což může být dle [8] vyjádřeno následovně: S = ∆TrsN + Avg (Z net ) ∗ ∆Marže ∆TrsN = Změna transakčních nákladů Avg(Znet) = Průměrný čistý zůstatek na master účtu ∆Marže = Změna marže V souvislosti s úsporami z rozsahu v podstatě cash pooling poskytuje záchranný prostor pro řešení chyb v předběžném plánování. Toto tvrzení se opírá o teorii portfolia. Chyby v předběžném plánování jednotlivých cash flow se v rámci cash poolingové struktury vzájemně vyrovnají, čímž se cash flow za celou skupinu dá lépe predikovat bez potřeby detailních reportů o předběžných plánech. Lépe anticipovatelný cash flow znamená pro cash managera potřebu menšího množství likvidních prostředků či pojistné rezervy (zůstatku) pro zajištění nedostatků v předběžném plánování. Cash manažer skupiny tak může trvale uvolnit hotovost aniž by prováděl přesnější a časově náročnější předběžný plán. Z toho vyplývá, že čím méně přesný odhad cash flow, tím větší efekt může být z cash poolingu dosáhnut. Uvolnění peněžních prostředků touto cestou by bylo značně náročné. Jestliže totiž cash pooling není zahrnut do předběžných plánů, cash manažer nebude vědět, jaký bude stav souhrnného zůstatku za skupinu v budoucnosti. V důsledku toho bude investovat zejména do overnightů a nebude profitovat z nástrojů slibující vyšší výnosy. Navíc toto tvrzení předpokládá, že individuální cash flow je v čase rozdělen náhodně, což v praxi není tak časté. 3.3 Nižší volatilita zůstatků Zatímco předešlé dvě kategorie výhod se vztahují ke snižování marží a úrokových rozpětí na stávajících zůstatcích, třetí kategorie výhod však umožňuje společnostem trvalé uvolnění hotovosti, a to bez ohledu na to, zdali jsou v poolu zůstatky ke vzájemnému vyrovnání. Ve srovnání s individuální strukturou účtů, v případě cash poolingové struktury dochází ke snížení volatility zapojených zůstatků.



Nižší volatilita vychází ze skutečnosti, že stavy na různých účtech jsou negativně korelovány. Negativní korelace mezi zůstatky na jednotlivých účtech tak dává prostor k uvolnění vázané hotovosti, a to ze dvou důvodů: ¾ Minimální zůstatek v cash poolové struktuře bude vyšší než kombinovaný minimální zůstatek jednotlivých účtů. ¾ Směrodatná odchylka souhrnného zůstatku za celý cash pool bude menší než součet směrodatných odchylek jednotlivých účtů. Volatilitu lze vyjádřit směrodatnou odchylkou poolu:

∑ (Z n

σ (master ) =

i =1

i

− Z ( avg )

)

2

N

, kde Zi představuje bankovní účet v poolu a N počet dní ve sledovaném období. V závislosti na modelu cash flow aplikovaném na jednotlivých bankovních účtech zapojených do poolu, bude korelace dosahovat hodnot od -1 do 1. K výpočtu korelace poslouží následující vzorec:

Corr (Z i , Z j ) = ρ i , j =

σ i, j σ iσ j

σi ; σi – směrodatná odchylka účtů „i“; „j“ σi,j – kovariance účtů „i“, „j“ Pokud korelace nebude dosahovat hodnoty 1, bude směrodatná odchylka poolu vždy menší než součet směrodatných odchylek jednotlivých účtů. [6] Čím více se korelace blíží hodnotě 1, tím více hotovosti může být z cash poolu dodatečně uvolněno. S větším počtem poolovaných účtů však nedochází k uvolnění větší částky hotovosti. Neboť čím více bankovních účtů je poolováno, tím náročnější je zajistit nulovou či negativní korelaci. Proto s růstem velikosti a komplexnosti cash poolingové struktury dochází nejen ke zvyšování nákladů, avšak je i obtížnější dosáhnout uvolnění dodatečné hotovosti. Navíc korelace mezi zúčastněnými účty se může měnit v čase a tím ani nebude poskytovat vždy stejné výhody. Takto pohybující se korelace může být vysvětlena sezónními vlivy, nicméně také změnami v operacích. Po výpočtu směrodatných odchylek zvolených čtyř účtů a po srovnání jejich součtu (122,97) se směrodatnou odchylkou výsledného master účtu (97,96) (Obr.č. 1) je zřejmý přínos cash poolu za podmínek, že portfolio účtů zahrnuje účastníky (účty) s debetními a kreditními zůstatky za sledované období.



Obr.č. 1 1: Přehled účtů V, X, Y, Z a jejich zůstatků v mil Kč v měsíci červenec 2008

Jak již bylo výše zmíněno vhodnost přidružení účtu do „poolového“ portfolia lze vyjádřit již zmíněným korelačním koeficientem. V daném případě je korelace vycházející z údajů o účtech na obr. č. 1 znázorněna níže na obr. č.2.. Obr.č. 2 Korelace účtů V, X, Y, Z

Zůstatky na běžných účtech nejsou stálé a mohou se měnit v závislosti na sezónních vlivech (viz. Obr.č. 3). Změna zůstatků v čase má za následek i výše změněnou korelaci, která se pak zrcadlí do celkového přínosu poolu. Vzhledem k variabilitě proměnných je tedy v zájmu zachování efektivity poolingové struktury potřeba provádět pravidelná měření na jejichž základě by poolingová struktura měla být patřičně upravena. Tyto úpravy se týkají vhodnosti počtu zapojených účtů v souvislosti s přínosem - snížení volatility na výsledném master účtu – a tím snížené náklady na debetní zůstatky.



Obr.č. 3 Vývoj měsíčních zůstatků na účtech V, X, Y, Z v mil. Kč

Vývoj měsíčních zůstatků (v mil. Kč) 100 50

Zůstatek v Kč

1

3

5

7

9

11

13

15

17

19

21

23

25

27

29

31

(50) (100) (150) (200) (250) Dny v měsíci V

X

Y

Z

Master

Obr.č. 4Srovnání sum kreditních a debetních zůstatků versus poolový master účet Srovnání sum kreditních&debetních zůstatků versus poolový master (v mil. Kč) 100 50

Zůstatek v Kč

1

3

5

7

9

11 13 15 17 19 21 23 25 27 29 31

(50) (100) (150) (200) (250) Dny v měsíci Sum +

Sum -

Set-off-absol.hod.

Master

Efekt zapojení kreditních (Sum +) a debetních (Sum-) zůstatků do cash poolingové struktury je nejlépe patrný na Obr.č. 4, kde „master“ číselná řada toto započtení znázorňuje. Číselná řada pojmenovaná „Set-off-absolutní hodnota“ představuje absolutní hodnoty zůstatků, které jsou převedením na společný master účet v jednotlivých dnech kompenzovány.



4 Závěr Pro vyjádření celkové výhody cash poolingu by bylo zapotřebí provést součet výše uvedených nákladů všech tří kategorií výhod. Cash pooling je však velmi komplexní, a tak i celková výhoda je dána směsí více faktorů jako např. množství a volatilita cash flows na jednotlivých účtech poolu, legislativní podmínky, apod.. Mimo výše dokumentované závěry lze tedy shrnout, že cash pool má ekonomické opodstatnění pouze za následujících podmínek: ¾ Dochází ke zpracování značných objemů cash flow; ¾ V portfoliu účtů lze započíst kreditní a debetní zůstatky – lze snížit volatilitu hotovostních zůstatků ¾ Existuje omezené množství účtů ¾ v rámci jednoduché cash poolingové struktury.

Literatura [1] HINDLS, R. HRONOVÁ, S. A NOVÁK, I. Metody statistické analýzy pro ekonomy. Praha: Management Press, 2000, 258 s. ISBN 80-7261-013-9. [2] DVOŘÁK, J., NÝVLTOVÁ, R., POLÁK, D. A DVOŘÁK, J. Hospodářská statistika.Brno: Ing. Zdenek Novotny CSc., 2002, 87 s. ISBN 80-214-2258-0. [3] KOLB R., W. Investments. KOLB PUBLISING COPANY, INC., 1995, 699 S. ISBN 1-87897554-4 [4] ROSS S., A., WESTERFIELD R., W., JAFEE J., Corporate Finance International Edition. MCGRAW-HILL, 6. EDICE, 2002, 931 S. ISBN 0-07-255592-0 [5] BRIGHAM E. F., HOUSTON J., F. Fundamentals of Financial Management, CONCISE, 4E. SOUTH-WESTERN, 2004, 669 S., ISBN 0-324-25872-0 [6] MARKOWITZ, H. M., "Portfolio Selection," JOURNAL OF FINANCE, MARCH 1952 [7] WIDMER M., AMACHER K.,How to streamline processes and reduce costs? February 2006, Treasury Today Ltd.

[8] REBEL, B., ZANDERS Cash pooling: Finding a Cost Efficient Equilibrium, GTNEWS, 2005 [9] NIEBEL, F A NITSCH, R. Praxis des Cash Managements. WIESBADEN: GABLER, 1997. 171 S. ISBN 3-409-14225-8. [10] WESTPHAL. WILLHELM JÜRGEN. Cash Management in Unternehmungen, in: Revolution des Zahlungsverkehrs durch Automation. STUTTGART: LEO SCHUSTER . [11] WWW.INVESTOPEDIA.COM [12] WWW.GTNEWS.COM

Summary This article – Automated Cash management systems-account balance volatility reduction introduces some of the quantifiable benefits of cash pooling as the most popular cash management service provided predominantly by external providers. Due to the recent credit turmoil the importance of risk control and management increases constantly. Simultaneously there is growing pressure on increasing banking relationships even though we have witnessed a reverse trend in recent years. In addition there is constant pressure on optimization of



account balances and reduction of account balance volatility. This article focuses above all on reduction of account balance volatility. The benefits of incorporating subsidiaries accounts (with both debit and credit balances) in a cash pool structure and the subsequent balance sweeps to the master account is presented by quantification using elementary statistics techniques.

Automatické systémy cash managementu snižování volatility zůstatků

Recommend Documents