Audiopomůcka č. 5 – Eskymácké pohádky Výukový materiál
Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků
Výukový materiál č. 1 Ještě než si poslechneš nahrávku. Poslouchej, co znamenají výrazy, které uslyšíš v pohádce:
sob lůj kajak hejno pěšina
Poslechni si nahrávku.
Eskymácké pohádky
Pohádky si vyprávěli lidé na celém světě odedávna. A vyprávěli si pohádky také Eskymáci? Jakpak by ne. Také Eskymáci si vyprávěli pohádky. A třeba podobnou, jako je tahle: O vráně, která nemluvila pravdu Byla jednou jedna stará vrána. Procházela se po mořském břehu a hledala, kde by co snědla. Jak tak poskakuje z kamene na kámen a dívá se do mělké vody a mezi kameny, uvidí raky. Zobla hned toho, hned tamtoho raka do hlavy, ale raci ji chytili za nohy a že ji nepustí. Vrána se polekala a zazpívala jim písničku:
„Ráčci, ráčci, nechte mě jít, co se mnou starou, přejte mi klid! Vylezte z vody a pojďte k nám, nejhezčí tetičku vám za ženu dám.“ Ale raci zazpívali vráně písničku: „Ženit se nemá pro raky cenu, raci nemají nikdy ženu.“ A tak spustila vrána jinou písničku: „Ráčci, ráčci, nechte mě jít, co se starou vránou, přejte mi klid! Vylezte z vody a pojďte k nám, můj strýček má kajak, a já vám ho dám.“ Ale raci zazpívali vráně písničku: „Co bychom měli z kajaku? Co s kajakem chceš u raků?“ Raci dozpívali a táhli vránu za nohy pod vodu. Voda vráně už dosahovala ke krku. Tu se dala do zpěvu ještě jednou: „Ráčci, ráčci, nechtě mě jít, co se starou vránou, přejte mi klid! Vylezte z vody a pojďte k nám, můj strýček má studánku a tu já vám dám.“ Raci poslouchali a povídali. Studánka by byla dobrá. Taková studánka s čistou vodou by nám udělala radost. Proč bychom vránu za studánku nevyměnili?
Raci pustili vráně nohy, vrána vyskočila na břeh, zatřepala mokrými křídly, aby si je osušila, a náramně si oddechla. „Kdepak je studánka tvého strýčka?“ zeptali se ji raci. „Tamhle nahoře,“ řekla vrána a rozletěla se k hoře. Raci se tam vypravili a šli a šli a šli dlouho, než tam došli. Na hoře byla studánka, ale bez vody. Voda vyschla. „Hej, vráno,“ volali raci, „kde je voda?“ „O vodě nebyla řeč,“ řekla vrána, zamávala křídly a uletěla. Raci se vydali na dlouhou cestu zpátky a nemohli vráně ani vyhubovat. Vrána se už zase procházela na mořském pobřeží a hledala, kde by co snědla. Jak tak poskakuje z kamene na kámen a prohlíží si mělkou vodu, uvidí leklou rybu. „Podívejme,“ zakráká, „ryba. Ta se mi hodí.“ Vrána vytáhne rybu na břeh a začne se po ní převalovat, až má peří samou šupinu. Potom se rozletí k lovci, který ulovil soba. Vedle lovce leží velký kus loje. Vrána ráda sobí lůj, a začne se proto před lovcem procházet. „Copak se to s tebou stalo?“ zeptá se lovec vrány. „Jsi samá rybí šupina.“ „Ale,“ řekne vrána, „právě táhnou ryby a v celých hejnech. Nalovila jsem si jich zásobu. Nediv se, že jsem celá od šupin.“ „A kdepak táhnou ryby, kdepak?“ vyptával se lovec vrány. „Rád bych se na ně podíval. Možná, že bych si také nějaké nachytal.“
„To můžeš lehce,“ řekla vrána. „Jestli se dáš touhle pěšinou, okolo tamhleté skály, už je uvidíš.“ „Hned se tam rozběhu,“ sliboval lovec. „Měl by sis pospíšit,“ radila mu vrána. „Já ti zatím ohlídám, cos nalovil.“ Lovec se dal pěšinou, kterou mu vrána ukázala, obešel skálu a pospíchal k moři podívat se, jak ryby táhnou v hejnech. Vrána počkala, až lovec zmizí za skálou. Potom se sklonila k sobímu loji, klovala zobákem do loje a jedla a libovala si. Neustala v jídle, dokud všechen lůj nesnědla. Lovec se rozhlédl po moři a žádné ryby neviděl. Rozhněval se na vránu a šel zpátky. Když uviděl vránu, která snědla všechen sobí lůj a už se pouštěla do masa, rozhněval se ještě víc. „Ty lhářko!“ volal na vránu. „Nejen, že žádné ryby netáhnou, ale tys mi snědla lůj a chceš mi sníst také maso?“ Vzal luk a šíp, ale vrána nečekala. Vznesla se a letěla odtud. Lovec vystřelil šíp nadarmo. Vrána se snesla k řece. Procházela se po břehu řeky a byla moc spokojená. To jsem se najedla, říkala si. To jsem se pobavila, říkala si. Jak se ten lovec koukal a jak se zlobil! Jak se ti raci zlobili a jak hubovali! Jak je to hezké, když se nemluví pravda!
Chvíli se vrána spokojeně procházela a pak ji to omrzelo a začala se rozhlížet. Ale, ale, copak je to tady? Díra do stromu? Jenže je malá, neprotáhnu se do ní. A kdo v ní asi bydlí? Inu, podíváme se. Posadím se tu a počkám. Kdo počká, ten se dočká. Čekala a dočkala se. Za vránou se ozval hlásek: „Můžeš trochu ustoupit? Nemohu se dostat dovnitř. Já tu totiž bydlím.“ Vrána se ohlédne a vidí veverku. Veverka si nese košík plný borůvek. „Ani mě nenapadne, abych šla pryč,“ povídá vrána. „Ale jestli chceš dovnitř, dej mi borůvky, co máš v košíku. Když mi dáš borůvky, co máš v košíku, půjdu pryč.“ Veverka řekla: „Víš co? Já ti zazpívám písničku a ty k té písničce zatancuješ. Až zatancuješ, dám ti ty borůvky.“ „Proč ne?“ odpověděla vrána. „Jenom hezky zpívej a já ti zatancuji. „Ale musíš zavřít při tanci oči,“ řekla veverka. „Jestlipak umíš tancovat se zavřenýma očima?“ „Jen zpívej,“ poručila vrána, „to se podivíš, jak umím tancovat i se zavřenýma očima.“ Veverka se dala do zpěvu: „Vpravo, vlevo, na stranu, to je tanec pro vránu,
dlouhý krok a krůček krátký, jednou tam a zase zpátky…“ „Výš, vráno, musíš skákat výš!“ volala veverka a zase zpívala: „Vpravo, vlevo, na stranu, to je tanec pro vránu, dlouhý krok a krůček krátký, jednou tam a zase zpátky…“ „Tak je to správně!“ volala veverka, „ ach ne, jak to jenom děláš, že tak krásně tancuješ?“ A vrána si dala opravdu záležet. Vyskakovala, natřásala se, točila se, houpala, a všechno dovedla se zavřenýma očima. Najednou přestala veverka zpívat a vrána se zastavila a otevřela oči. Nikde veverku neviděla. Podívala se do díry, a tady ji zahlédla. Vedle ní stál košík s borůvkami a veverka se chystala, že si uvaří k večeři sladkou kaši s borůvkami. „Poslouchej veverko,“ povídá vrána. „Jsi lhářka, abys věděla.“ „Před chvílí, když jsi chodila kolem řeky,“ řekla vráně veverka, „před chvílí sis krákala, jak je to pěkné, když se nemluví pravda. To už neplatí?“ Vrána se rozzlobila jako raci i lovec dohromady. Rozzlobila se a odletěla. Co mohla jiného dělat?
Výukový materiál č. 2
Úkoly k textu: 1) Najdi s pomocí internetového vyhledávače a paní učitelky, kdo jsou Eskymáci. Povídej si o tom, jak žili a žijí, čím se živí, jak vypadají… 2) Zkus napsat, co podle tebe znamenají slova z pohádky. sob lůj kajak hejno pěšina
3) A nyní zkus tato slova začlenit do obrázku k pohádce. Nakresli obrázek tak, aby se v něm všechna slova vyskytovala. Do obrázku můžeš dokreslit i další postavy.
4) Zkus vymyslet rým k těmto slovům: Vzor: hůl - kůl lůj rak ryba kaše 5) Najdi v textu názvy všech zvířat, která se v pohádce vyskytují. Co o nich víš? 6) Jaké vlastnosti měla vrána?
7) Rozstříhej si obrázek Eskymáka a potom si jej znovu sestav jako puzzle. Můžeš si jej nalepit na nový arch papíru.
Citace a zdroje: vlastní Pohádková čítanka, Eduard Petiška, s. 70 -75, Ottovo nakladatelství, Praha, 2001, s.104 ISBN 978-80-7360-883-5 Internetové zdroje: Eskymák [cit.1.5.2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Inuit_man_by_Curtis_-_Noatak_AK.jpg Anotace: Žáci si poslechnou předčítaný text, poté budou: procvičovat porozumění textu, procvičovat orientaci v textu, rozvíjet slovní zásobu, rozvíjet zvukové prostředky mluveného projevu, rozvíjet sluchovou diferenciaci.
Cílem je zvyšování čtenářské gramotnosti, vzbuzení zájmu o poznávání knih. Rozsah materiálu: 12 stran
