Audiopomůcka č. 3 – Japonské pohádky Výukový materiál
Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků
Výukový materiál č.1 Poslechni si nahrávku.
Japonské pohádky
Pohádky si vyprávěli lidé na celém světě odedávna. A vyprávěli si pohádky také Japonci? Jakpak by ne. Také Japonci si vyprávěli pohádky. A třeba zrovna takovou:
O vrabci, kterému chyběl kousek jazýčku Žili byli dědeček a babička. Žili sami, děti se jim dávno rozběhly po světě a tak měl dědeček jenom babičku a babička dědečka. Ale každé ráno k nim přilétal na dvorek malý vrabec. Dědeček a babička mu schovávali drobečky. Vrabec drobečky sezobal, zacvrlikal a byl ten tam. Když se někdy zdržel, dědeček říkával: „Kdepak se ten náš vrabeček zase toulal?“ A babička říkala: „Neboj se, dědečku, však on si k nám cestu najde.“ A opravdu. Vrabec vždycky přiletěl, nasnídal se, poděkoval cvrlikáním a zmizel. Vedle chaloupky, ve které bydlila babička s dědečkem, stála jiná chaloupka a v ní bydlila osamělá stará sousedka. Ta neměla ráda nikoho. Ani babičku, ani dědečka, ani ptáky, ani kočky.
Jednoho dne si rozdělala sousedka v červené misce škrob. Chtěla si naškrobit šaty. Jen se otočila, přiletěl malý vrabec a zob, zob – zobl jí do škrobu a ochutnal ho. Sousedka vrabce zahlédla a rozzlobila se. „Tak ty tak,“ zašeptala, „ty patříš přece vedle, chodíš si na snídani k dědečkovi a babičce jako pán. Já ti dám!“ rozkřikla se a už měla v ruce nůžky a šmik – ustřihla malému vrabci špičku jazýčku. Vrabec se vylekal a rozplakal se, jak ho to bolelo. Nevěděl, že jsou na světě také zlí lidé, a teď zlého člověka poznal. Vrabec odletěl a už se nikdy nevrátil. „Kdepak se ten náš vrabeček zase toulal,“ říkal ráno dědeček. A babička mu odpovídala: „Neboj se, dědečku, však on si k nám zase cestu najde.“ Čekali a čekali, ale vrabec nepřilétal. „Copak se mu asi stalo?“ rozvažoval dědeček. „Možná, že stůně,“ povídala babička. „Měli bychom ho vyhledat.“ „To máš, babičko, pravdu,“ řekl dědeček, „půjdeme našeho vrabečka hledat.“ A šli. Po rovině, po dolině, po horách, chodili a chodili, a každého, koho potkali, se vyptávali, jestli neviděl jejich vrabčáka. Ale vrabců je spousta a všichni si jsou podobni. Jak mohli lidé dědečkovi a babičce poradit? „Jen kdybych našeho vrabečka potkala,“ říkala babička, „ hned bych ho poznala.“ „Stačilo by, kdyby si přede mnou poskočil,“ vykládal dědeček, „ poskakoval tak vesele, že bych ho hned poznal.“
Jednou navečer se dostali dědeček s babičkou daleko do hor. Byli unaveni a posadili se na kámen. Tu se odněkud ozvalo: „Dobrý večer, dědečku, dobrý večer, babičko.“ Dědeček se ohlédne a nikoho nevidí. Babička se rozhlíží a také nikoho nevidí. „Babičko, někdo nás pozdravil a já mám tak špatné oči, že ho ani nevidím,“ povídá dědeček. „Dědečku, babičko, copak mě nepoznáváte?“ ozve se vedle nich hlásek, „já jsem přece váš vrabčák, kterého jste krmili.“ „To se podívejme, „ povídá dědeček, „je to on, babičko. Jenže jsi, kamaráde, trochu starší, než jsi býval, když jsi k nám létal na snídani.“ „Od té doby se toho také moc stalo,“ vyprávěl vrabec. „Nejdřív jsem z červené misky ochutnal škrob, potom mi vaše sousedka ustřihla špičku jazyka. Už nemohu cvrlikat, ale zato jsem se naučil mluvit jako lidi. Vedlo se mi zle i dobře. A teď vás k sobě zvu na nocleh.“ Dědeček a babička se zaradovali, že svého starého známého vrabčáka našli. Mysleli si: Kde bychom našli nocleh? Noc je na spadnutí. A snad se u vrabčáka najde trochu slámy, na které se vyspíme, i miska rýže k večeři. „Tady bydlím,“ řekl vrabčák a ukázal na krásný dům v zahradě. „Ale to není chaloupka,“ řekl dědeček. „Tady budete spát,“ ukázal vrabčák na lůžka, na kterých by mohl spát i princ. „Ale to není otep slámy,“ řekla babička. „A tady se posadíme a něco sníme,“ pozval je vrabčák k hostině. „Ale to není miska rýže,“ řekla babička i dědeček najednou.
Bylo prostřeno jako pro šlechtice. Pili rýžové víno, zlatý voňavý čaj, jedli vzácné kořeněné ryby, rýži jakou nikdy nejedli, omáčky, které neznali, a nakonec mlsali sladké koláčky. Při večeři je obsluhovali vrabci, kterým jejich známý vrabčák přikazoval, co a kdy mají přinést. Když se dědeček s babičkou najedli a napili, povídá dědeček: „Jestlipak umíš, vrabčáku, ještě tak vesele poskakovat, jako jsi poskakoval u nás na dvorku?“ „Už jsem si dlouho neposkočil, „ řekl vrabec, „ale dneska si ze samé radosti, že jsme se zase setkali, pěkně zatancuji.“ A vrabčák začal před dědečkem a babičkou poskakovat a tancovat jako za starých časů, kdy k nim létal na dvorek. „To je hezké,“ smála se babička, „to je hezké,“ tleskal dědeček. A vrabčák při tanečku zpíval: „Tralala, tralali, přece jsme se setkali.“ Ráno, když se dědeček s babičkou probudili, čekala na ně snídaně. Po snídani vrabčák povídá: „Mám vás rád, a když má někdo někoho rád, tak mu dává dárek. Chci vám dát dárek, ale musíte si vybrat sami.“ Ukázal do kouta místnosti, kde stály dva koše s víky. Jeden malý a jeden velký. „Když nám chceš, vrabčáčku, něco dát,“ řekl dědeček, „tak bychom si vzali ten menší košík. Žijeme skromně a moc toho nepotřebujeme.“ Dědeček vzal menší košík, rozloučil se s vrabčáčkem a babička si při loučení poplakala. Doma, v chaloupce, zvedli dědeček s babičkou víko košíku a pane, tam bylo nádherných a vzácných věcí. Zlatem, stříbrem a drahokamy se to v košíku jiskřilo, jako by v něm někdo zapálil oheň. Dědeček s babičkou měli o živobytí postaráno až do smrti.
Záře z košíku se rozlila po světnici a zlé sousedce za plotem nešlo do hlavy, čím si dědeček s babičkou v chaloupce svítí. Nikdy nechodila na návštěvy, ale zvědavost ji na návštěvu vyhnala. „Copak, copak, sousedé,“ povídá dědečkovi a babičce, „nehoří u vás?“ „Nehoří,“ usmívá se babička, „jenom se podívejte, co jsme dostali od našeho hodného vrabčáka.“ Zlá sousedka zezelenala, zbledla a zrudla, když tu nádheru v košíku uviděla. A hned se vyptávala, kde vrabec bydlí. Sotva se to dověděla, pospíchala domů, obula se na cestu a už utíkala za vrabčákem do hor. Ale zlou sousedku vrabčák nehostil. Nabídl jí jenom šálek čaje. Zlá sousedka pila čaj a přemýšlela, jak to zařídit, aby také dostala dárek. Pila šálek za šálkem, čekala, že jí vrabčák obdaruje a nemohla se dočkat. Nakonec to dlouhé čekání nevydržela a povídá: „Vidím tamhle v koutě dva koše. Jeden veliký a jeden menší. Nepřichystal jsi snad, vrabčáku, pro mě dárek?“ „Ale ano,“ řekl vrabčák, „jenom si musíš vybrat. Jestli si odneseš ten malý, nebo ten veliký koš.“ „A co,“ povídá zlá sousedka, „mám doma dost místa. Vezmu si radši ten veliký koš.“ Naložila si koš na záda a samým spěchem zapomněla poděkovat. Koš nebyl těžký, ale čím víc se blížila k domovu, tím byl těžší. „To nevadí,“ utěšovala se zlá sousedka, „asi je těžký, aspoň v něm bude víc zlata, stříbra a drahokamů.“ Celá rozlámaná se dostala do svého domu. Postavila koš doprostřed místnosti, zvedla víko a podivila se. Uviděla v koši žebřík, který vedl někam do hloubky a v té hloubce v šeru svítalo, jako by tam byl
konec chodby. Zlá sousedka nezaváhala, vlezla do koše a začala sestupovat dolů, do hlubiny. Když dědeček s babičkou dlouho zlou sousedku neviděli, báli se, jestli se jí něco nestalo. Našli dům otevřený a uprostřed místnosti stál veliký koš. Podívali se do něho a nic v něm nebylo. Byl prázdný. Zlou sousedku už nikdo nikdy nepotkal.
Úkoly k textu:
1) Zkus si zahrát na zlou sousedku. Ztvárni pohybem bez mluveného slova vyvrcholení příběhu, kdy si zlá sousedka naloží koš na záda a …. (Můžeš si znovu poslechnout nahrávku.) 2) Najdi odstavec, ve kterém babička a dědeček zvedli víko košíku. Přečti jej. Co v košíku našli? (Nápověda - odstavec začíná slovy: Doma, v chaloupce…) 3) Sousedka si rozdělala v červené misce škrob. K čemu? Vzpomeň si, z čeho se škrob vyrábí. I v Čechách se prodává škrob. Přidává se do jídla při vaření. 4) K těmto slovům najdi slova opačného významu:
hloubka
otevřený
svítalo
veliký
prázdný
zvedla
nic
5) Pohádka končí slovy: Když dědeček s babičkou dlouho zlou sousedku neviděli, báli se, jestli se jí něco nestalo. Našli dům otevřený a uprostřed místnosti stál veliký koš. Podívali se do něho a …
Jak by také mohl příběh skončit? Zkus vymyslet i jiné možnosti vyprávěj svými slovy.
6) Určitě víš, že vrabec je pták, který žije i u nás. Zopakuj si o něm pár informací. Odlétá na zimu do teplých krajů nebo zůstává? Čím se živí? Poznáš samičku od samečka? Můžeš použít atlas ptáků nebo jiný zdroj informací.
7) Vystřihni obrázek vrabce, umísti jej na plochu pod ním a dokresli tak, jak o tom vypráví pohádka.
Citace a zdroje: vlastní Obrázek
vrabce
domácího.
[cit.17.1.2013]
Dostupný
na:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/House_Sparrow_%28 M%29_I_IMG_7881.jpg Pohádková čítanka, Eduard Petiška, s. 54 – 59 Ottovo nakladatelství, Praha, 2001, s. 104 ISBN 978-80-7360-883-5
Anotace: Žáci si poslechnou předčítaný text, budou: procvičovat porozumění textu, rozvíjet slovní zásobu, zvyšovat čtenářskou gramotnost, rozvíjet zvukové prostředky mluveného projevu, rozvíjet pohybovou průpravu. Poslech má za úkol i vzbuzení zájmu o poznávání knih.
Rozsah stran: 12
