AspoÀ Ïe je zima. Jezdívali jsme sem v hradnû v létû, tak- Ïe sídlo teì nevypadá stejnû jako ve vzpomínkách. NepÛsobí tak pfií ernû dûvûrnû

Stíny v srdci - zlom

1.9.2011

10.30

Stránka 13

1. AspoÀ Ïe je zima. Jezdívali jsme sem v˘hradnû v létû, takÏe sídlo teì nevypadá stejnû jako ve vzpomínkách. NepÛsobí tak pfií‰ernû dÛvûrnû. Storton Manor, ponur˘ a masivní, v barvû dne‰ní podmraãené oblohy. Viktoriánská, novogotická hradba s okny pÛlen˘mi kamenn˘m sloupkem a s opr˘skan˘mi nátûry na dfievû zeleném od li‰ejníkÛ. Závûje spadaného listí, v jejichÏ vlhku se mech ‰ífií aÏ k okenním parapetÛm v pfiízemí. Vystupuju z auta a pomalu se nadechuju. AÏ dosud jsme zaÏívali typicky anglickou zimu. Vlhkou a blátivou. Îivé ploty z dálky pfiipomínají za‰pinûné fialové podlitiny. Na dne‰ek jsem se oblékla do barev záfiiv˘ch jak drahokamy, a to navzdory zdej‰ímu sídlu, navzdory jeho upjatosti a tíze, které má v m˘ch vzpomínkách. Ov‰em v tomhle okamÏiku jsem si pfiipadala smû‰nû, jako klaun. âelním sklem svého odrbaného bílého golfu vidím uvnitfi Bethiny ruce sloÏené v klínû a kfiehké koneãky jejích dlouh˘ch zkroucen˘ch kadefií. Tu a tam se jimi proplétají pramínky ‰edi, a to mi pfiipadá brzy, pfiíli‰ brzy. Horeãnû dychtila b˘t u toho, ale teì tu sedí jako socha. Ty bílé, tenké ruce, ochable sloÏené do klína – pasivní, ãekající. V dûtství jsme mívaly vlasy tak nádhernû záfiivé! Bûlostná plavost andûlÛ, mlad˘ch VikingÛ; ryzí barva, jeÏ s lety pohasla k dne‰ní nezajímavé my‰í hnûdi. Vlasy si dnes barvím, abych je trochu rozjasnila. Poslední dobou se na‰e sesterská podoba vytrácí. Vzpomínám si na Beth a Dinnyho s hlavami sklonûn˘mi k sobû, jak kují pikle, ‰pitají si: on mûl vlasy úplnû ãerné, ona úplnû svûtlé. Tehdy jsem se svíjela Ïárlivostí, ale dnes si ty hlavy vybavuji v pamûti jako obrázek jin a jang. Husté k‰tice, jako by je ukradli. 13


1.9.2011

10.30

Stránka 14

K AT H E R I N E W E B B O VÁ

Okna domu jsou slepá, odráÏejí jen temné postavy hol˘ch stromÛ kolem. Pfiipadají mi dnes vy‰‰í a naklánûjí se pfiíli‰ blízko k domu. Potfiebovaly by ofiezat. VáÏnû uvaÏuji o nutn˘ch opravách, o vylep‰eních? Pfiedstavuji si, Ïe tady bydlím? DÛm nyní patfií nám, v‰ech dvanáct loÏnic, vysoké stropy, majestátní schodi‰tû, suterénní prostory, kde je dlaÏba o‰oupaná kroky sluÏebnictva. To v‰echno nám patfií, ov‰em jedinû za podmínky, Ïe tu zÛstaneme Ïít. Tak si to Meredith pfiála. Meredith – na‰e babiãka, plná zá‰ti a s rukama vûãnû zaÈat˘ma do kostnat˘ch pûstí. UÏ pfied lety chtûla, aby nás sem matka v‰echny pfiestûhovala a my tak mohly zblízka sledovat babiããino umírání. Matka odmítla, logicky byla zavrÏena, a my v‰ichni dál spokojenû Ïili na pfiedmûstí v Readingu. Pokud se nepfiestûhujeme sem, dÛm se bude muset prodat a peníze pÛjdou na dobrou vûc. Meredith se ve smrti stane lidumilkou, jak zvrácené. TakÏe dÛm je nyní ná‰, ale uÏ jen krátce, protoÏe nevûfiím, Ïe bychom tu vydrÏely bydlet. Má to svÛj dÛvod. KdyÏ si to zkou‰ím vybavit, fakta unikají jako vodní pára. Vynofií se jen jméno: Henry. Chlapec, jenÏ zmizel, prostû tady uÏ není. A teì si v duchu fiíkám, kdyÏ vzhlíÏím vzhÛru k závratné zmûti vûtví, fiíkám si, Ïe vím. Vím, proã tady nemÛÏeme Ïít, je tedy k nevífie, Ïe jsme sem vÛbec pfiijely. Vím. Vím, proã Beth vÛbec nevystoupí z auta. UvaÏuji o tom, Ïe ji k tomu pfiemluvím, stejnû jako ji pfiemlouváme k jídlu. Na pozemku mezi autem a domem se nezelená jediná rostlina – ten stín je pfiíli‰ hlubok˘. A moÏná Ïe hlína je otrávená. Zemitû páchne tlením, sametov˘m a houbov˘m. Humus, vybaví se mi termín z dávn˘ch hodin pfiírodovûdy. Tisíc miniaturních hmyzích úst ukusuje, zpracovává, tráví prsÈ. Zavládne tich˘, nehybn˘ okamÏik. Ticho vypnutého motoru, ticho mezi stromy a v domû a v prostorách v‰ude okolo. Nasoukám se zpátky do vozu. Beth zírá na své ruce. Mám dojem, Ïe zatím je‰tû ani 14


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 15

V SRDCI

jednou nevzhlédla, nepodívala se na dÛm. Náhle si nejsem jistá, jestli byl dobr˘ nápad ji sem brát. Vzápûtí se vydûsím, Ïe jsem s tím ãekala pfiíli‰ dlouho, a útroby se mi zkroutí strachem. Na krku se jí táhnou dlouhé provazy ‰lach a na sedadle sedí v pravém úhlu, jen klouby a ostré hrany. Poslední dobou je tak hubená, tak kfiehká na pohled! Pofiád má sestra, ale teì úplnû jiná. Skr˘vá se v ní cosi, v ãem se nevyznám, co nemÛÏu vyhmátnout. Dûlává vûci, které nechápu, a její my‰lenky si neumím ani pfiedstavit. Oãi upfiené na vlastní kolena má skelné a vytfie‰tûné. Maxwell ji chtûl opût hospitalizovat. Zavolal mi to pfied dvûma dny a já mu za ten návrh málem utrhla hlavu. Ale mohla jsem se pfiemáhat sebevíc, stejnû s ní teì jednám jinak, a tak trochu ji za to nesná‰ím. Je pfiece moje star‰í sestra. Mûla by b˘t silnûj‰í neÏ já. Zlehka jsem ji pohladila po paÏi, záfiivû se usmála. „PÛjdeme dovnitfi?“ zeptala jsem se. „Dala bych si skleniãku nûãeho ostfiej‰ího.“ V malém prostoru zní mÛj hlas pfiíli‰ hluãnû. Vybavím si Meredithiny brou‰ené karafy, sefiazené v salonu. Jako malá jsem tak ãasto tajnû vklouzla dovnitfi, nakukovala do tajemn˘ch tekutin, dívala se, jak ve svûtle záfií, vytahovala zátky a pfies zákaz si ke kaÏdé ãichla. Zdálo se mi trochu groteskní, Ïe bych teì, kdyÏ Meredith zemfiela, vypila její whisky. Svou poznámkou dávám Beth najevo, Ïe vím, Ïe se tam nechce vrátit. Ale pak s hlubok˘m povzdechem vystoupí z auta a rázuje k domu, jako by ji nûco pohánûlo, a já spûchám za ní. Uvnitfi se dÛm zdá men‰í, jako v‰echno, co si pamatujeme z dûtství a setkáme se s tím po dlouhé dobû, ale i pfiesto zÛstává obrovsk˘. Byt v Lond˘nû se mi po nastûhování zdál velk˘, protoÏe mûl dost místností, abych nemusela koukat na televizi pfies schnoucí prádlo. Ov‰em teì, ve vstupní hale, kde se rozléhá ozvûna, se mû zmocní smû‰né nutkání udûlat hvûzdu. Znervózníme, pustíme zavazadla na podlahu pod schodi‰tûm. VÛbec poprvé jsme sem dorazily samy, bez rodiãÛ, a je to tak 15


1.9.2011

10.30

Stránka 16


divn˘ pocit, Ïe se motáme jako mÛry kolem lampy. Na‰e role jsou urãené zvykem, vzpomínkami a rutinou. Tady, v tomhle domû, jsme pouhé dûti. Ale musím to honem odlehãit, protoÏe na Beth poznám, Ïe uÏ zase váhá a v oãích jí houstne zbûsil˘ pohled. „Zapni konvici. Vyhrabu nûjak˘ alkohol a udûláme si kafe s panáãkem.“ „Eriko, vÏdyÈ je‰tû není ani ãas k obûdu.“ „No a? Jsme na prázdninách, ne? Vlastnû, to nejsme. Ne, nejsme. Nevím, co to je, ale dovolená ne.“ Beth zavrtí hlavou. „Já si dám jenom ãaj,“ hlesne uÏ cestou do kuchynû. Má úzká záda, ramena jí ostfie trãí pod látkou halenky. Ten pohled mû vyleká; nevidûla jsem ji pouh˘ch devût dní, ale je viditelnû hubenûj‰í. TouÏím ji obejmout, uzdravit ji. DÛm je studen˘ a vlhk˘, proto stisknu tlaãítko na staroÏitném panelu a sly‰ím pohyb, temn˘ náfiek potrubí, bublající vodu. Na ro‰tech krbÛ leÏí páchnoucí popel, v odpadkovém ko‰i v salonu se je‰tû povalují papírové kapesníãky a nasládle tlející ohryzek jablka. Z toho proniknutí do Meredithina Ïivota se cítím nepfiíjemnû, trochu na zvracení. Jako kdybych pfii ohlédnutí mohla zachytit její odraz v zrcadle – kysel˘ ‰kleb, vlasy nabarvené na umûl˘ zlat˘ odstín. Zastavím se u okna a dívám se do zimní zahrady, do zmûti dlouh˘ch polehl˘ch ‰lahounÛ a rostlin, dávno neprostfiíhan˘ch. Tyhle pachy si pamatuji z na‰ich zdej‰ích letních prázdnin: kokosov˘ opalovací krém, k obûdu polévka z volské oháÀky i v tom nejparnûj‰ím poãasí; líbezná, tûÏká oblaka vÛnû z rÛÏí a levandule kolem pfiízemní terasy; ãpav˘, masit˘ puch Meredithin˘ch tlust˘ch labradorÛ, ktefií horce funûli na moje holenû. Taková zmûna! Jako by od tûch dob uplynula staletí, nebo se to pfiihodilo nûkomu úplnû jinému. Na sklo pleskne nûkolik kapek de‰tû a já jsem na sto let vzdálená v‰emu a v‰em. Tady jsme absolutnû 16


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 17

V SRDCI

samy, Beth i já. Samy, opût v tomhle domû, v na‰em tichém spiknutí, po nekoneãnû dlouhé dobû, kdy se nic nefie‰ilo, kdy se Beth kousek po kousku rozpadala a já jen uh˘bala a prchala pfied tím v‰ím. Nejdfiív musíme v‰echno roztfiídit, udûlat trochu pofiádek ve v‰ech pfiedmûtech, jeÏ se v závûjích navr‰ily po koutech. V tomhle domû je pfiíli‰ mnoho místností, pfiíli‰ nábytku, pfiíli‰ zásuvek a prádelníkÛ a skr˘‰í. Asi bych mûla smutnit nad pfiedstavou, Ïe se to prodá. Linie rodinné historie tudy pfiibûhla lety aÏ ke mnû a Beth, kde se zlomí. Ale nesmutním. MoÏná proto, Ïe podle práva mûl v‰echno zdûdit Henry. UÏ tenkrát se ta linie pfietrhla. Chvilku pozoruji Beth, jak ze zásuvky vytahuje krajkové kapesníãky a vr‰í si je na kolenû. Vyndává jeden po druhém, zkoumá vzory a koneãky prstÛ jezdí po nitích. Hromádka na jejím koleni není tak úhledná jako ta v zásuvce. Beth si poãíná naprosto nesmyslnû. Dal‰í z jejích ãinností, které nechápu. „Jdu na procházku!“ oznámím a zvednu se na ztuhl˘ch kolenou. Polknu podráÏdûní a Beth vyskoãí, jako by na mou pfiítomnost zapomnûla. „Kam jde‰?“ „Na procházku, jak jsem právû fiekla. Musím na ãerstv˘ vzduch.“ „No, hlavnû tam nebuì dlouho,“ broukne Beth. Obãas to dûlává; mluví se mnou jako s neposlu‰n˘m dítûtem, jako kdybych mohla utéct. Povzdechnu si. „Nebudu. Dvacet minut. Jen si protáhnu nohy.“ Zfiejmû ví, kam pÛjdu. A já jdu, kam mû nohy samy nesou. Trávník je rozryt˘ a hrbolat˘; zvlnûné mofie poláman˘ch hnûd˘ch trav, v kter˘ch si promoãím boty. V‰echno tu bylo tak udrÏované, tak krásné. Mimodûk si pomyslím, Ïe se to takhle zvrtlo aÏ po Meredithinû smrti. Ale to je smû‰né. Zemfiela pfied mûsícem a zahrada vykazuje mnohalet˘ nezájem. 17


1.9.2011

10.30

Stránka 18


Podle v‰eho jsme my sami zanedbávali Meredith. Nemám pfiedstavu, jak to zvládala pfied smrtí – pokud to zvládala. Prostû jen byla v zadním cípku na‰í pamûti. Maminka s tátou ji jezdili nav‰tívit vÏdycky tak po roce. Beth a já jsme tady nebyly celou vûãnost. Ale myslím, Ïe to v‰ichni chápali. Nikdo na nás pfiíli‰ nenaléhal. Nikdo nás k náv‰tûvû nenutil. MoÏná by mûla radost, kdybychom pfiijely, moÏná ne. U Meredith ãlovûk nikdy nevûdûl. Nebyla to milá babiãka, nebyla dokonce ani matefisk˘ typ. Na‰e prababiãka Caroline tady Ïila, kdyÏ tu vyrÛstala na‰e maminka. Dal‰í pfiíãina na‰eho nepfiíjemného pocitu, kter˘ jsme tu mûly. Maminka odtud vypadla, jak nejdfiív to ‰lo. Meredith zemfiela náhle, na mozkovou mrtvici. Jeden den nesmrtelná, vÏdycky to pro mû byla stará paní, kam aÏ mi pamûÈ sahá, a následující den uÏ neÏije. Naposled jsem ji vidûla na oslavû stfiíbrné svatby sv˘ch rodiãÛ, ne tady, ale v pfietopeném hotelu s ply‰ov˘mi koberci. Sedûla za stolem jako královna a stfiílela ledov˘mi pohledy po celé místnosti; nad nesouhlasnû staÏen˘mi ústy oãi chladné jako led. Tady je rosn˘ rybníãek. Na stejném místû jako vÏdycky, ale v zimních barvách vypadá odli‰nû. Krãí se v koutû velkého lánu nakrátko poseãené trávy. Pole se táhnou daleko na v˘chod, les zase na západ. Lesy házejí na zem skvrnité zelené svûtlo; studená barva vûtví, hemÏících se zpûvn˘m ptactvem. Teì jsou nahé, tu a tam ozdobené skfiehotajícími havrany, ktefií hulákají na sebe navzájem. Rybníãek je neodolateln˘ za rozpálen˘ch ãervencov˘ch dní, ale kdyÏ je obloha takhle ‰edivá, vypadá hnûdá hladina mrtvû, jako mûlká kaluÏ. OdráÏejí se v ní letící oblaka. Vím, Ïe mûlk˘ rozhodnû není. V mém dûtství byl rybníãek oplocen˘, ale nûkolik fiad ostnatého drátu nepfiedstavovalo pro zarputilé puberÈáky Ïádnou pfiekáÏku. Stálo to za po‰krábaná l˘tka, zacuchané vlasy. V sluneãním svitu se voda zdála sklenûnû namodralá. Pfiipadala nám hluboká, ale Dinny tvrdil, Ïe je je‰tû hlub‰í, neÏ na18


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 19

V SRDCI

povídá zdání. ¤íkal, Ïe voda klame oãi, a já mu nevûfiila aÏ do chvíle, kdy se tam ponofiil; zhluboka se nadechl a kopal nohama a potápûl se hluboko, pofiád hloubûji. Dívala jsem se na jeho hnûdé tûlo, zvlnûné a zkrácené, jak kope a kope, aby se propadalo je‰tû hloubûji dokonce i chvíli okamÏiku, kdy se zdálo, Ïe dosáhlo kfiídovû bílého dna. KdyÏ se Dinny vynofiil, zalapal po dechu a zjistil, Ïe jsem tím uchvácená a ohromenû na nûj zírám. Z jezírka vytéká potÛãek, jenÏ se vine vesnicí Barrow Storton, která leÏí na úpatí ‰irokého kopce hluboko pod pansk˘m sídlem. Rybníãek se mi vryl do pamûti; jako by pfiedstavoval dominantu mého dûtství. Vidím Beth poskakující na bfiehu, zatímco já v nûm poprvé plavala. Pobíhala sem a tam, nervozitou úplnû bez sebe, protoÏe byla star‰í a bfiehy byly strmé, takÏe kdybych se utopila, vina by padla na ni. Znovu a znovu jsem se potápûla, snaÏila se dosáhnout na dno jako pfiedtím Dinny, pokaÏdé bez úspûchu, a pfii kaÏdém vynofiení se z vody jsem sly‰ela Bethino jeãivé vyhroÏování. Byla jsem jako korková zátka, ãilá a dovádivá, s dûtsk˘m sádlíãkem na buclat˘ch noÏkách a kulatém bfií‰ku. NeÏ mû Beth pustila blíÏ k domu, nutila mû obíhat zahradu tak dlouho, dokud jsem úplnû neoschla a nerozehfiála se. Nechtûla, abych zsinalá zimou jektala zuby a pfiivolávala dotazy. V dálce za mnou je mezi hol˘mi stromy vidût sídlo. Tak toho jsem si nikdy dfiív nev‰imla. Letní les ho skr˘vá, ale teì mû dÛm pozoruje, vyãkává. Trápí mû vûdomí, Ïe Beth je uvnitfi sama, ale je‰tû se nechci vrátit. Jdu dál a pfielezu vrata, jimiÏ se dá projít na pole. Tohle pole a po nûm je‰tû jedno nás dûlí od kfiídové pahorkatiny ve Wiltshire, tu a tam se stopami prehistorie, tu a tam s rybníãkem a cviãnou stfielnicí. Na obzoru se r˘suje mohyla, po níÏ vesnice dostala svÛj název, hrob krále z doby bronzové, jehoÏ jméno se uÏ nenávratnû vypafiilo z lidské pamûti. Úzk˘ pahrbek dlouh˘ asi jako dvû auta a na jednom konci otevfien˘. V létû král leÏí pod plan˘m jeãmenem 19


1.9.2011

10.30

Stránka 20


a trsy straãek a pomnûnek a poslouchá nekoneãné prozpûvování skfiivanÛ. Teì v zimû ho v‰ak kryje pichlavá tráva, uschlé bodláãí a prázdn˘ sáãek od chipsÛ. Zastavím se vedle mohyly a dívám se dolÛ na vesnici; po tom v˘stupu sotva lapám po dechu. Moc se tam toho nedûje, jen nûkolik potrhan˘ch sloupcÛ koufie stoupá z komínÛ, hrstka zachumlan˘ch obyvatel mífií se psem k po‰tovní schránce. Z vr‰ku osamûlého kopce mi vesnice pfiipomíná stfied vesmíru. Tak lidnatá víska! Vybavím si ColeridgeÛv ver‰. S desát˘m roãníkem jsem zrovna probírala poezii. SnaÏila jsem se studenty donutit k tak pomalému ãtení, aby cítili jednotlivá slova, vstfiebali symboly, ale text pfieskakovali a drmolili jako opice. Tady nahofie je ‰tiplav˘ vzduch – oblévá mû jako ledová vlna. Prsty na nohou mám zmrtvûlé, protoÏe boty se mi promoãily skrz naskrz. Dobfie vím, Ïe v domû je deset, moÏná dvacet párÛ gumákÛ, stojí dole v suterénu v úhledn˘ch fiadách omotan˘ch pavuãinami. Jednou jsem ke své hrÛze zapomnûla gumák vytfiepat, neÏ jsem dovnitfi vklouzla bosou nohou, a vzápûtí ucítila ‰imrání obyvatele, kter˘ mû pfiedbûhl. Îivotu na venkovû jsem uÏ odvykla; ‰patnû jsem se pfiipravila na promûnliv˘ terén, na pozemky, jeÏ nebyly udrÏované tak, aby mi zajistily pohodlnou chÛzi. Ale vyrostla jsem tu. Ty letní prázdniny, tak dlouhé a tak vzdálené v m˘ch vzpomínkách, se nad mofiem navzájem spl˘vajících a jednotvárn˘ch ‰kolních dní a propr‰en˘ch víkendÛ zvedaly jako nádherné ostrovy. U vchodu do mohyly temnû sténá vítr. Obûma nohama souãasnû seskoãím z kamenn˘ch schÛdkÛ a uvnitfi vydûsím dûvãe. S vyjeknutím se prudce napfiímí, pra‰tí hlavou do stropu, opût pfiidfiepne a obûma rukama si sevfie lebku. „Sakra! Omlouvám se, nechtûla jsem vás vydûsit... Netu‰ila jsem, Ïe tady nûkdo je.“ Usmívám se. Dívku ozafiuje fiídké svûtlo od vchodu, její zlaté bujné kuãery svázané na ‰íji tyrkysov˘m ‰átkem, mladiãkou tváfi a po20


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 21

V SRDCI

divnû beztvaré tûlo zahalené dlouh˘mi jemn˘mi suknûmi a háãkovan˘m plédem. MÏourá vzhÛru ke mnû, zfiejmû vidí jen siluetu, temnou postavu na pozadí venkovního nebe. „Jste v pofiádku?“ Neodpoví. Do ‰kvír ve stûnû pfiímo pfied ní jsou zastrkané drobné pestré kvítky, odstfiihnuté stonky tam leÏí úhlednû svázané stuÏkou. Tak tohle tu tak tichounce dûlala? Modlila se v nûjaké zpola imaginární, zpola vypÛjãené svatyni? V‰imne si, Ïe si prohlíÏím její obûÈ, zvedne se a zamraãenû, beze slova, se protáhne kolem mû. Uvûdomím si, Ïe její beztvarost skr˘vá naopak jin˘ tvar – bfiemeno tûhotenství. Nesmírnû hezká, nesmírnû mladá, s bfiichem jako buben. KdyÏ vyjdu z mohyly, podívám se dolÛ k vesnici, ale dívka na svahu není. Mífií opaãn˘m smûrem – smûrem, kter˘m jsem pfii‰la já, do lesa poblíÏ panského sídla. Rázuje zufiivû, v chÛzi ‰ermuje paÏemi u bokÛ. Toho prvního veãera veãefiíme s Beth ve studovnû. MoÏná se to zdá jako divná volba, ale jde o jedinou místnost s televizí, a tak sedíme kaÏdá s talífiem tûstovin na kolenou a spoleãnost nám dûlá veãerní zpravodajství, protoÏe na hovor o bûÏn˘ch maliãkostech se nevzmÛÏeme, a hovor o tûch závaÏn˘ch vûcech je na nás prozatím pfiíli‰ závaÏn˘. Je‰tû na to nejsme pfiipravené. Nejsem si jistá, jestli vÛbec nûkdy budeme, ale jsou vûci, na které se rozhodnû chci sestry zeptat. Poãkám v‰ak, dokud nebudu vûdût, Ïe dostanu pravdivé odpovûdi. Doufám totiÏ, Ïe pokud jí poloÏím skuteãnû správné otázky, trochu se jí uleví. Îe pravda ji osvobodí. Beth honí kaÏdé vfieteno po talífii, neÏ ho nabodne na vidliãku. Tu pak opakovanû zvedá k ústÛm, neÏ sousto koneãnû vloÏí dovnitfi. Nûkterá vfietena to tak daleko nedotáhnou, Beth je z vidliãky svlékne a vybere si náhradní. V‰echno to sleduju cípkem oka, a souãasnû vidím, jak si vyhladovûla tûlo. V oãích se jí temnû zrcadlí televizní obraz. 21


1.9.2011

10.30

Stránka 22


„Myslí‰, Ïe to je dobr˘ nápad? Pozvat sem Eddieho na Vánoce?“ vyhrkne Beth neãekanû. „Samozfiejmû. Proã by ne? Stejnû se musíme na ãas zdrÏet, neÏ to v‰echno dáme do pofiádku, tak uÏ tu mÛÏeme rovnou zÛstat i pfies Vánoce. Spoleãnû.“ Pokrãím rameny. „KoneckoncÛ, je tu spousta místa.“ „Ne, myslela jsem... pfiivést sem dítû. Na tohle... místo.“ „Beth, je to jenom dÛm. Eddie z nûj bude nad‰en˘. Neví... No. Urãitû si to uÏije, jsem si tím jistá; je tady tolik zákoutí na prozkoumávání.“ „Ale taky je to trochu moc velk˘ a prázdn˘ dÛm, nemyslí‰? A moÏná i moc osamûl˘. Co kdyÏ ho bude dûsit?“ „No, tak mu nabídni, Ïe si mÛÏe pozvat kamaráda. Proã by ne? Zítra mu zavolej – ne na celé Vánoce, to dá rozum. Ale urãitû se najdou pracující rodiãe, co budou vdûãní za pár dal‰ích dní volna, neÏ se zase objeví jejich niãitel domova, nemyslí‰?“ „Hmmm.“ Beth zvedne oãi ke stropu. „Nefiekla bych, Ïe tfieba jen jediná z matek Eddieho spoluÏákÛ musí dûlat nûco tak obyãejného jako vydûlávat si na Ïivobytí.“ „To jenom chátra jako ty?“ „Jenom chátra jako já,“ pfiisvûdãí, ani nemrkne. „VáÏnû ironie, protoÏe jestli má nûkdo úroveÀ, jsi to ty. Vlastnû modrou krev.“ „To tûÏko. Stejnû jako ty.“ „Kdepak, já tvrdím, Ïe v mém pfiípadû urozenost pfieskoãila generaci.“ Usmûju se. Meredith mi právû tohle jednou fiekla, to mi bylo deset. Tvoje sestra má mien Calcottov˘ch, Eriko. Ty jsi, bohuÏel, cel˘ vá‰ otec.“ Nevadilo mi to tehdy a nevadí mi to ani dnes. Tenkrát jsem si nebyla jistá, co mien vlastnû znamená. Domnívala jsem se, Ïe babiãka myslí moje vlasy, jeÏ jsem mûla zrovna o‰mikané nakrátko po nehodû se Ïv˘kaãkou. KdyÏ se odvrátila, vyplázla jsem na ni jazyk a maminka mi pohrozila ukazováãkem. 22


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 23

V SRDCI

Beth to taky ‰tve. Bojovala s Maxwellem – otcem Eddieho – aby synovi dovolil chodit do vesnické základní ‰koly, jeÏ byla maliãká a pfiátelská a v jednom rohu dvora mûla pfiírodní zahrádku: Ïabí rybníãek s vyschl˘mi nymfami váÏek; na jafie petrklíãe, pozdûji mace‰ky. Ale kdyÏ pak do‰lo na druh˘ stupeÀ, vyhrál pro zmûnu Maxwell. A moÏná to tak bylo nejlep‰í. Eddie je teì po cel˘ semestr na internátû, takÏe Beth má t˘dny a t˘dny na to, aby se dala do kupy a vrátila svému úsmûvu pÛvodní jiskru. „Ten voln˘ prostor zaplníme,“ slibuju. „Vyzdobíme chodby. Nûkde vyhrabu rádio. Nebude to jako...“ ale nedofieknu. Nejsem si jistá, co jsem vlastnû chtûla dodat. Maliãk˘ televizor v koutû hnûvivû ‰kytl v˘buchem statické elektfiiny, aÏ obû nadskoãíme leknutím. Kolem pÛlnoci si s Beth zalezeme kaÏdá do svého pokoje. Do stejn˘ch loÏnic, v kter˘ch jsme spávaly odjakÏiva, a najdeme tam i stejné povleãení, hladké a vyrudlé. Pfiipadá mi to neskuteãné, aspoÀ zpoãátku. Ale na druhou stranu, proã mûnit povleãení na nikdy neuÏívan˘ch postelích? Nevûfiím, Ïe Beth by usnula dfiív neÏ já. Ticho v domû se rozléhá jako zvon. KdyÏ se posadím na matraci, zabofiím se do ní; péra uÏ ztratila v‰echnu pruÏnost. Postel má tmavé dubové ãelo a na stûnû visí stáfiím vybledl˘ akvarel. Lodû v pfiístavu. Nikdy jsem nesly‰ela, Ïe by Meredith nav‰tívila pobfieÏí. Sáhnu za ãelo postele, prsty hmatám po svisl˘ch sloupcích, aÏ to najdu. ·ustící, ztvrdlou prachem. âervenou stuÏku, jejíÏ ústfiiÏek jsem tam sama uvázala; stuÏka z ma‰le na narozeninovém dárku. Uvázala jsem ji tam ve sv˘ch osmi letech, abych mûla tajemství, o kterém bych vûdûla jenom já sama, na které bych mohla myslet, aÏ se vrátíme do ‰koly, abych si stuÏku mohla pfiedstavovat, netknutou i pfii úklidu pokoje, i pfii pfiíchodu a odchodu jin˘ch lidí. Je to prostû nûco, o ãem vÏdycky budu vûdût; památka na mû, kterou vÏdycky najdu. 23


1.9.2011

10.30

Stránka 24


Ozve se tiché zaklepání a do dvefií nakoukne Bethin obliãej. Vlasy má rozpletené, spadají jí kolem tváfií, takÏe vypadá mlad‰í. Obãas je tak krásná, aÏ mû z toho bolí na prsou a hrudník se mi svírá. Slabé svûtlo lampiãky na noãním stolku jí hází stíny na lícní kosti, pod oãi, a vykresluje vlnku horního rtu. „Jak to zvládá‰? Já nemÛÏu usnout,“ za‰eptá, jako by v domû byl nûkdo dal‰í, koho by mohla probudit. „Pohoda, Beth, já taky ne; prostû nejsem ospalá.“ „Aha.“ Postává ve dvefiích, váhá. „Je to tady hroznû divné.“ Nezní to jako otázka. âekám. „Pfiipadám si jako... Trochu jako Alenka Za zrcadlem. Chápe‰, jak to myslím? V‰echno to je dÛvûrnû známé, a pfiitom je v‰echno jinak. Jako by ãas ubíhal pozpátku. Proã myslí‰, Ïe nám ten dÛm odkázala?“ „Tak to váÏnû nemám ponûtí. Nejspí‰ aby se pomstila mamince a str˘ãku Cliffordovi. To by pro Meredith bylo typické,“ dodám s povzdechem. Beth ale stále otálí na prahu, tak líbezná, tak dívãí. Náhle mám dojem, Ïe neubûhl Ïádn˘ ãas, Ïe se pranic nezmûnilo. Jako by jí bylo dvanáct a mnû osm a ona nakoukla do pokoje, aby mû probudila, ujistila se, Ïe se neopozdím k snídani. „Myslím, Ïe nás tím chtûla potrestat,“ svûfií se ‰eptem a tváfií se sklíãenû. „Ne, Beth. My nic ‰patného neudûlaly!“ prohlásím ráznû. „Îe ne? To léto. Ale ne. Ne, asi neudûlaly.“ Stfielí po mnû pohledem, bleskovû, zmatenû, a mnû se zdá, Ïe si zkou‰í nûco vybavit, jakousi pravdu o mnû. „Dobrou noc, Ricku,“ za‰eptá nakonec. To je dávná uliãnická zdrobnûlina mého jména. Pak zmizí za dvefimi. Z toho léta si pamatuju spoustu vûcí. Poslední léto, kdy v‰echno bylo je‰tû v pofiádku, léto roku devatenáct set osmdesát ‰est. Vzpomínám si, Ïe Beth ‰ílela zoufalstvím nad rozpadem skupiny Wham!. Vzpomínám si, Ïe od 24


1.9.2011

10.30

STÍNY

Stránka 25

V SRDCI

Ïáru slunce mi na hrudníku naskákaly vodou podlité puch˘fie, které svrbûly, praskaly mi pod nehty a mnû se z toho zvedal Ïaludek. Vzpomínám si na mrtvého králíka v lese, kterého jsem skoro dennû kontrolovala, zhnusená a souãasnû fascinovaná jeho pomal˘m chfiadnutím, mûknutím, zdánlivû d˘chajícím hrudníkem, dokud jsem do nûj nedloubla klacíkem, abych si ovûfiila, Ïe neÏije, a vzápûtí zjistila, Ïe ten pohyb zpÛsobuje laãné hemÏení ãervÛ v mr‰inû. Vzpomínám si, jak jsme na Meredithinû mrÀavé televizi sledovali svatbu Sarah Fergusonové a prince Andrewa, ktefií se brali tfiiadvacátého ãervence; nad tou obrovskou róbou jsem vzdychala závistí. Vzpomínám si, Ïe jsem tanãila pofiád dokola na „Chain Reaction“, hit Diany Rossové. Vzpomínám si, Ïe jsem Meredith ‰típla její boa, abych si vylep‰ila taneãní kost˘m, klop˘tla jsem a pfiidupla ho, takÏe na zem padal dé‰È pefiíãek, a já s útrobami v zdû‰en˘ch kfieãích ukryla boa v co nejzaz‰í zásuvce, protoÏe jsem mûla strach se pfiiznat. Vzpomínám si na reportéry a policisty, ktefií stáli proti sobû na obou stranách kovové brány Storton Manor. Policisté mûli paÏe zaloÏené na prsou a vypadali znudûnû a pekli se v uniformách, protoÏe jim oãividnû bylo horko. Reportéfii se tam hemÏili a zab˘vali se sv˘mi technick˘mi hraãkami, mluvili na kameru, do diktafonÛ, trpûlivû ãekali na novinky. Vzpomínám si, jak mû Beth probodávala oãima, kdyÏ se mnou policista mluvil o Henrym, vyptával se mû, kde jsme si hrávali, co v‰echno jsme spolu podnikali. Dech mu páchl mentolkami Polo. Myslím, Ïe jsem mu nûco odpovûdûla, a pfiitom mi bylo zle, a Beth na mû pofiád upírala ten nevlídn˘, vytfie‰tûn˘ pohled. Navzdory v‰emu, co se mi honí hlavou, nakonec bez problémÛ usínám; nejdfiív si ale musím zvyknout na studen˘ dotek povleãení a nepovûdomou tmu v pokoji. A taky ten pach, ne nepfiíjemn˘, ale trval˘. Znáte to, jak domy ostatních lidí jsou cítit sv˘mi obyvateli – kombinace vÛní m˘del, deodorantÛ a neumyt˘ch vlasÛ; parfémÛ, 25


1.9.2011

10.30

Stránka 26


pokoÏky; vafieného jídla. I kdyÏ je zima, pach pfietrvává v kaÏdé místnosti, evokuje vzpomínky a vyvádí z míry. Jednou se probudím; mám dojem, Ïe sly‰ím Beth procházet domem. A pak se mi ve snu objeví rosn˘ rybníãek, plavu v nûm a zkou‰ím se potápût, potfiebuju cosi vynést ode dna, ale aÏ k nûmu nedosáhnu. ·ok z ledové vody, tlak v plicích a údûsn˘ strach, co tam dole ucítím pod prsty.

26

AspoÀ Ïe je zima. Jezdívali jsme sem v hradnû v létû, tak- Ïe sídlo teì nevypadá stejnû jako ve vzpomínkách. NepÛsobí tak pfií ernû dûvûrnû

Recommend Documents