Vèervnu letošního roku, tak jako

PERSPEKTIVY

V

èervnu letošního roku, tak jako každoroènì, oslavíme pospolitost našeho spoleèenství naší Kvìtinovou slavností. Tato oslava života, jara a jednoty v rùznosti je v dnešní dobì slavena v rùzných zemích na svìtì a v rùzných náboženských denominacích. Koøeny této slavnosti však spoèívají zde v èeských zemích, a dokonce pøímo u nás, u èeských unitáøù. To jistì mnozí z nás vìdí; ovšem je také pravda, že v našem spoleèenství máme dnes mnoho nových èlenù, kteøí se Kvìtinové dosud nezúèastnili a její pozadí neznají. Pøipomeòme si proto okolnosti jejího vzniku i její principy. Historie Kvìtinové slavnosti sahá až k roku 1924. Tehdy N. F. Èapek pøišel s nápadem pøipomenout si rozmanitost lidí a souèasnì to, co mají spoleèné. Tato slavnost nemìla být lacinou náhražkou tradièního køesanského pøijímání; mìla být svým zpùsobem víc a jít dál a nespojovat lidi v urèité ideologii, nýbrž nabídnout prostor ujednocení lidem všem, komukoliv dobré vùle. Hlavním motivem mìlo být zdùraznìní lidské identity a sjednocující pøítomnosti principu života. Lidé, kteøí pøicházejí na Kvìtinovou, mají s sebou pøinést kvìtinu. Každý mùže vybrat kvìtinu podle svého uvážení; zahradní nebo polní, velkou nebo malou. Volnost výbìru symbolizuje naši svobodu. Kvìtina, kterou si zvolíš a pøineseš, tì vlastnì pøi slavnosti zastupuje. Pøi pøíchodu kvìtinu vložíš do Èerven 2008

vázy na urèeném místì k ostatním kvìtinám, které pøinesli druzí. Tímto je vyjádøena myšlenka rovnosti lidí: že se nezøíkᚠve spoleèenství druhých, ale že s každým chceš sdílet spoleènou cestu. Pøi shromáždìní je kvìtinám požehnáno, a když shromáždìní skonèí, každý si vezme ze spoleèné vázy opìt kvìtinu, ovšem jinou, než pøinesl; to je opìt uèinìno na znamení, že si nikdo nevybírá, s kým svou cestu sdílí. My lidé vpravdì jsme každý jiný, každý jsme zcela unikátní a originální bytostí, v každém z nás je pøítomen vìèný duch života. Proto jsme my lidé (spolu s ostatním veškerenstvem) jako kvìtiny na rozlehlé louce. Tìch kvìtin je tam bezpoèet; každá docela jiná, pøesto však spolu vytváøejí podivuhodnou harmonii. My lidé, navzdory své rozdílnosti, spolu také mùžeme vytváøet harmonii. A v tom spoèívá právì naše Kvìtinová slavnost. V tom, že není nutné stylizovat se do dané vìrouky, které v hloubi duše tøeba beztak nemohu vìøit; naopak je dobré být sám sebou - a pìstovat dobrou vùli a toleranci, jakož se i nejrùznìjšími cestami snažit být lepším èlovìkem. Kvìtinovou byste si rozhodnì nemìli nechat ujít. Pøijïte s manžely a manželkami, partnery a partnerkami, syny a dcerami, vnouèaty i pravnouèaty, dìdeèky i babièkami. Pozvìte své známé i neznámé, pøátele i nepøátele. A pøedevším - pøineste s sebou kvìtinu: velkolepý kvìt, zahradní kvìtinu, polní kvítek, vìtvièku. Petr Samojský

-3-

Unitáøské listy

Obsah:

Unitáøské listy - èerven 2008 Rubriky Perspektivy 3 Povzbuzení: Chce-li èlovìk... 5 Rozhovor s Romanou Radovou 6-11 Vzpomínka 11 Události - komentáøe 12 Letem unitáøským svìtem 12 Promluva: Život skyrytý... 13-16 Pøíbìh k zamyšlení 17 Právník informuje 18-19 Poezie 20

Pozvánka na kvìtinovou slavnost 21 O nedìlání si starostí 22-23 Dìtská stránka 24-25 Dotazy a odpovìdi 30-31 Unitáøùv svìt 32-33 Poezie 34 Rùzné i netradièní svátky 35-37 Pøíbìh pro dìti: Proè? 38

Texty Humor a duchovní cesta

26-29

UNITÁØSKÉ LISTY vydává mìsíènì Pražská obec unitáøù pro èleny, pøíznivce a pøátele v Pražské obci unitáøù, Místní skupinì unitáøù v Liberci, PNO Obec širšího spoleèenství, PNO Porozumìní Praha Jižní Mìsto. Názory v pøíspìvcích našich èlenù nemusí vyjadøovat názor redakce. Uzávìrka pøíspìvkù vždy do 7. dne každého mìsíce. Pøíspìvky do Unitáøských listù posílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo do kanceláøe POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce dìkuje za pochopení, že nìkteré pøíspìvky je tøeba krátit. Redakce: OŠS: Josef Musil; POU: Kateøina Samojská, Jana Hrevušová, Petr Samojský; Porozumìní: Romana Radová; MS Liberec: Jasoò Havlín. Odpovìdný redaktor: Josef Musil. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiøí Klobouèník. Registrace: MK ÈR E 13407. Finanèní pøíspìvek za Unitáøské listy mùžete uhradit v kanceláøi Pražské obce unitáøù, Karlova 8, 110 00 Praha 1, nebo jej poslat na èíslo úètu: 1938 1483 69/0800, Èeská spoøitelna. Èerven 2008

-4-

Unitáøské listy

POVZBUZENÍ

„Chce-li èlovìk žít moudøe, mít v životì poøádek a být úspìšný, musí dennì odkládat uspokojení a myslet na budoucnost. Aby však jeho život byl také radostný, musí být schopen žít plnì pøítomností a jednat spontánnì, pokud to není destruktivní.“ M. Scott Peck: Meditace; Votobia, Olomouc, 1995.

Èerven 2008

-5-

Unitáøské listy

ROZHOVOR

Mùj duchovní život zaèal mým zrozením Romana Radová Romana se oficiálnì stala unitáøkou loni 22. øíjna. Dobøe si na to vzpomínám, nebo i mnì se onoho dne ve stejném èase pøi nedìlním shromáždìní „pøihodila“ stejná vìc. Po shromáždìní jsem si Romanou povídal – vestoje, u dveøí, nebo židle u stolkù už byly onoho slavnostního dne obsazeny. Avšak víte, jak to v nedìli pøed polednem v Unitarii chodí: kolem proudí úèastníci akce a øíkají: „Jé, vy jste tady taky? To jsme rádi!“ a najednou mi Romanu pohltil ten pøátelský lidský proud. Už tehdy jsem byl rozhodnut, že v zajímavém popovídání s Romanou musím pokraèovat. Setkat se ještì jednou u pøíležitosti rozhovoru pro Unitáøské listy bylo pro mùj zámìr tím nejlepším dùvodem. Z našeho pøedchozího setkání vím, Romano, že pocházíš z nevìøící rodiny. A tak se opìt nemohu nevyhnout otázce, již pokládám skoro všem hostùm: Jak se vyvíjel tvùj duchovní život do chvíle, než jsi poprvé otevøela dveøe pražské Unitarie? Na to nemám jednoduchou odpovìï, protože mùj duchovní život zaèal mým zrozením. Nedokážu oddìlit duchovní život od toho obyèejného, protože spolu souvisí. Jeden bez druhého neexistuje. Profánní a sakrální jsou pro mì dvì strany téhož. Záleží pouze na úhlu pohledu. Chápu, kam tou otázkou smìøuješ. Jde spíš o to, s jakými náboženskými proudy jsem se Èerven 2008

setkala pøed unitáøi. Mᚠpravdu, oba moji rodièe byli a stále jsou nevìøícími. Mìla jsem ale babièku, která mì nìkdy brávala do kostela. Já jsem to prostøedí milovala, mnì tam prostì bývalo hezky až nádhernì. Vùnì kadidla, kvìtin, zvláštní, jinde nepoznaná atmosféra. Byla jsem tam tehdy tak blízko… své pøedstavì Boha. A navíc mše – pro dítì jakým jsem tehdy byla –, nádherné tajuplné pøedstavení. Moc se mi to líbilo. A musím se pøiznat, že dodnes rituály miluji. Proto když jsem se pozdìji seznámila s tìmi správnými lidmi, netrvalo dlouho a nechala jsem se ve svých sedmnácti letech pokøtít. Mé katolické období bylo intenzivní a v nìkterých

-6-

Unitáøské listy

ohledech mi hodnì dalo; netrvalo však pøíliš dlouho. Bìhem dvou tøí let jsem zjistila, že prostøedí, ve kterém se pohybuji, je rigidní, dogmatické, nezdravì iracionální a pøedevším málo tolerantní. Pochopila jsem, že bych byla stále tlaèena k tomu nežít podle svých pøedstav. A to jak v rovinì duchovní, tak v osobním životì. Stala jsem se odpadlíkem, tedy pøesnìji odpadlicí. Jak šla léta, seznamovala jsem se a sbližovala s rùznými proudy: jóga, buddhismus, zen, ale tøeba i židovství. Moje zájmy vyústily ve studium religionistiky a teologie na HTF UK. S lítostí musím konstatovat, že mi toto studium bohužel nedalo to, co jsem oèekávala. Vzhledem k formì studia, bylo dálkové, jsme mìli velmi okleštìnou právì moji oblíbenou religionistiku. Dùraz byl kladen na køesanskou, respektive husitskou teologii. A co se týká duchovního života? Snad nebude mùj soud pøíliš pøísný, když prohlásím, že v tomto smìru mì studium neposunulo snad ani o tu povìstnou píï. Když slýchám od Ivy Fišerové o jejím studiu v Americe a srovnám to se svými zkušenostmi, vidím, že naše teologické fakulty mají co dohánìt. Podstatné ovšem je, že nìkdy tìsnì pøedtím, než jsem zaèala studovat, jsem díky letáèku objevila unitáøe. Našla jsem tenkrát v Karlovce nepoèetnou skupinku vedenou právì Ivou Fišerovou. Èerven 2008

Myšlenky, které jsem se tam dozvìdìla, mi byly blízké, ale jak život bìžel, vìnovala jsem se zase jiným vìcem. O unitáøství jsem však již vìdìla. Pozdìji jsem nìkolikrát zašla na nìjakou tu pøednášku nebo nedìlní shromáždìní, a když jsem si mìla vybrat téma diplomové práce, mìla jsem jasno: budu psát o unitáøství! A to bylo období, kdy jsem se vlastnì s unitáøstvím podrobnì seznámila. Tvou „diplomku“ s názvem „Unitáøství ve svìtì a v Èeské republice“ si mùžeme v souèasnosti pøeèíst na webových stránkách Náboženské spoleènosti èeských unitáøù, http://www.unitaria.cz, v sekci Publikace – Knihy a brožury. Jak dlouho jsi na ní pracovala a s kým ses pøi tom setkala? S pøestávkami jsem ji vypracovávala pøibližnì rok. Její rozsah a podoba se vyvíjely prùbìžnì. Po odborné stránce mi nesmírnì pomohl svým vedením vedoucí mé práce PhDr. Vojtíšek. Z unitáøských øad jsem se setkala s velkou podporou a pomocí. Musím v prvé øadì jmenovat Marii Pichrtovou, která mìla velkou trpìlivost a vždy mi ochotnì pøipravila archivní materiál. Pokud jsem potøebovala cokoliv prokonzultovat, pomohl mi nejvíce Petr Samojský. Ale mìla jsem také zajímavý rozhovor s Livií Dvoøákovou. Unitáøù, s kterými jsem se

-7-

Unitáøské listy

v té dobì seznámila, bylo mnohem více. Dá se øíci, že jsem díky psaní této práce vlastnì poznala Pražskou obec. Dokonce nejen to; mìla jsem i mimoøádné setkání s Vladimírem Strejèkem, který sehrál spornou úlohu v dìjinách èeského unitáøství. Zkrátka jednalo se o úžasný, badatelský èas a jsem ráda, že jsem si pro závìreènou práci vybrala právì unitáøství. Které období z unitáøských dìjin tì nejvíc zaujalo? Období, kdy pùsobil Norbert Fabián Èapek. Jeho život, on jako osobnost a to, co toužil pøedat, to je námìt na román. Pochopitelnì, vyjadøoval se jazykem své doby a nìkteré jeho názory jsou dnes již zastaralé. Ale podstatné myšlenky ukryté v jeho spisech jsou živé stále. Myslím si, že po nìm již èeští unitáøi tak výraznou, až charismatickou osobnost nikdy nenašli. Když tak poèítám roky od tvého prvního seznámení s unitáøskými myšlenkami až po den, kdy ses slavnostnì stala unitáøkou, zjišuji, že v nedaleké Vltavì uplynulo opravdu hodnì vody, vèetnì povodnì… U mì to byl velmi pozvolný proces. Nejsem žádný „spolkový“ typ, nade vše si cením svobody, a tak jsem ani nechtìla být nìkam nastálo zaèlenìná. Takže jsem dlouhou dobu byla takovou sympatizantkou. Pøibližnì pøed rokem jsem zaèala Èerven 2008

uvažovat o tom, zda se pøece jen více nezapojit. Došlo mi, že stát se unitáøkou mì o svobodu neobere a že by mohlo být pøíjemné k této skupinì lidí patøit. Takže když pak Iva Fišerová uvažovala o založení prozatímní obce na pražském Jižním Mìstì a zeptala se mì, zda bych ji v tom nechtìla podpoøit, vùbec jsem neváhala a okamžitì se stala unitáøkou. Øekla jsi: „Okamžitì jsem se stala unitáøkou.“ Co si pod tím mám pøedstavit? To jako že sis už nikdy potom nezapálila cigaretu, nebo jak? Ne, mùj život se tím naštìstí nijak radikálnì nezmìnil. To se mi právì na unitáøství líbí, že nemám pocit, že jsem k nìèemu nucena, že musím nìco dìlat jen pro pøíslušnost k té skupinì. Všichni víme, že není zdravé kouøit, že alkoholu radìji poskrovnu a že jíst maso znamená participovat na zabíjení živých bytostí. A že pokud chce èlovìk žít duchovním životem, je tøeba, aby se v tomto ohledu také snažil. Pøesto jsem se, alespoò zatím, nesetkala u unitáøù s tím, že by mi nìkdo øíkal, co mám a co nemám dìlat. Jako doporuèení jistì, to je v poøádku, ale není to agresivní tlak. Líbí se mi, že je zde respektována svobodná vùle. Líbí se mi, že kolik je unitáøù, tolik je individuálních cest k Bohu. Že je na každém z nás, kudy pùjde, a pøesto tu nalezne podporující spoleèenství. Takže ti odpovím: V podstatì jsem

-8-

Unitáøské listy

si ponechala své neøesti a pøibrala nìjaké povinnosti. A to? Nic výjimeèného, jen se snažím co nejpoctivìji chodit na páteèní setkání na Jižním Mìstì. Pokud je potøeba, pomoct Ivì s propagací a taky nìco pøipravit do Unitáøských listù do rubriky Povzbuzení. Vím, že jsi pøed èasem odstranila ze svého bytu televizor. Co tì k tomu vedlo? Protože dokud byl doma, mìla jsem nutkání se na nìj koukat. Tak jsem ho celý odstranila. Abys mi dobøe rozumìl: já jsem pøesvìdèena o tom, že mnoho lidí dnes nežije své životní pøíbìhy, ale zabíjejí èas sledováním pøíbìhù jiných, vymyšlených a naservírovaných až do obýváku. Pochopitelnì to neplatí absolutnì. Je øada lidí, pro které to neplatí, mají bohaté životy a televizi nìkdy sledují, a také existují i zajímavé poøady televizi. Pøesto si myslím, že je to pøevažující souèasný trend. A já jsem se tím také cítila zasažena. Namísto toho, abych po veèerech dìlala nìjakou smysluplnou èinnost, kterou jsem od sebe požadovala, zapnula jsem televizor jako kulisu, ale pak jsem zjistila, že na ni zírám a už je èas jít spát. Smysluplnou èinností nemyslím kdoví jaké zachraòování všehomíra, myslím obvyklé vìci: vìnovat se svým zájmùm, rozvíjet se, hovoøit s blízkými lidmi, zkrátka vìnovat ten Èerven 2008

èas nìèemu, co má pro mì hodnotu, a ne namodralému svitu obrazovky. Položila jsem si otázku: Jaký význam má pro mùj život hrdina televizního seriálu nebo život topmodelky? Žádný. Jelikož ovšem existují také inspirující pøíbìhy lidí nebo zajímavé dokumenty, mohu si cílenì vybrat a podívám se na takový poøad obèas na internetu nebo jdu do kina. Nejsem odpùrce kultury, to vùbec ne, jen plytkosti. Vždy èas je tolik vzácný, proè se o nìj nechat pøipravovat? Jak se stavíš k dalším a dalším novinkám výpoèetní a komunikaèní techniky, které se nyní na nás valí? Napøíklad Petr Samojský odmítá používat mobilní telefon a program ICQ. Jak je to u tebe? Mᚠv téhle záležitosti nìjaké osobní hranice? Moje osobní hranice jsou v tomto smìru urèené pouze tím, zda mi technika efektivnì slouží, nebo mì okrádá o èas. Novinky v technologiích nesleduji, ale mobilní telefon mám. Ten je pro mì dùležitou pomùckou v kontaktu s ostatními lidmi, obzvl᚝ nyní, kdy øada mých známých zrušila pevné linky. Na druhou stranu, mám telefon k telefonování a posílání SMS zpráv; a už nepotøebuji, aby také fotil, hlásil mi zprávy èi cokoliv jiného, co dnes ty pøístroje dìlají. Využívám internet, vyhledávám, co mì zajímá nebo mailuji – už si s nikým nevymìòuji staré dobré dopisy, ICQ ale taky

-9-

Unitáøské listy

nepotøebuji, zrovna jako Petr. Vím, že by se opìt dalo øíct, že je to také šikovné pro komunikaci. Ano, ale co já potøebuji, vyøídím výše zmínìnými cestami, a to abych trávila veèer vlastnì jen tak klábosením po ICQ, což mi pøijde jako škoda. Toho veèera. Protože nìco doma dìláš, soustøedíš se, a pink – nìkdo ti píše. To znamená stále odbíhat k poèítaèi. Znamená to mít pozornost na dvou i více místech, ale pak ani na jednom z tìch míst není ta pozornost plnì. Když se èlovìk takto chová, zvyšuje podíl stresu na svùj organismus. Vím, každou chvíli se takto roztìkanì chováme, nutí nás k tomu øada okolností, tøeba pøi práci v zamìstnání, ale proè si to ještì nosit i domù? Dnes v té záplavì informací,

Jaké mᚠkoníèky, kterým naopak od pøedchozího vyøèeného ráda vìnuješ svùj èas? Hm, to je pestré. Pøedevším bych ráda øekla, že když jsem byla malá, rodièe mi vytýkali, že u nièeho dlouho nevydržím. Nìco bych k tomu podotkla – nevyèítejte to dìtem. Nejsem na nic specialistka, žádná dokonalá pìvkynì nebo sportovkynì, nic neumím poøádnì, ale zato jsem poznala množství zajímavých lidí, rùzná prostøedí, pohledy a názory. Jsem tím obohacena. Takže takhle to mám s koníèky i teï; nejsem si jistá, jestli to, co mì baví nyní, budu dìlat i v pøíštím roce. A èím se zabývám v souèasnosti? Snažím se vyvažovat: sportuji – badminton a fitbox; to je

technologií, zboží a všeho možného je víc než kdy jindy potøeba, aby se èlovìk nenechal pøeválcovat tím, co mají ostatní, co mu kdo doporuèuje, co mu nutí obchodníci, ale aby vzal rozum do hrsti a skuteènì zvážil: Je to pro mne dobré?; na co to využiji?; pomùže mi to?

to bájeèné mlácení do pytlù, nikoliv lidí, v rychlém tempu, a je to ideální na odstranìní napìtí a agrese; medituji – pokouším se o vipassanu; dále miluji tanec, tedy ten spontánní, nikoliv být svázána kroky, ale vyjadøovat pocity tìlem; chodím do jazykového kurzu; a pak je tu øada

Èerven 2008

- 10 -

Unitáøské listy

literatury, kterou potøebuji nastudovat, jelikož mì zajímají nìkteré psychoterapeutické smìry a ráda bych se v tomto smìru dozvìdìla a nauèila víc; aktuálnì je to bioenergetika – chystám se chodit na cvièení od pøíštího týdne, v dalším èasovém sledu by mìl následovat podle mých plánù focusing a satiterapie. Tak snad to všechno stihnu... Rok jsem chodila na

historický šerm a dva roky zpívat do Unitarie, ale musela jsem kvùli nedostatku èasu tyto aktivity bohužel opustit. Mì by toho bavilo, jen kdyby mìl den víc hodin! Na prvním místì ale pro mì je to, že nesmírnì ráda pobývám v pøírodì. Jakmile se naskytne volná chvíle, vydávám se na výlety. Takže když své koníèky shrnu: turistika vede. (pøipravil Josef Musil)

VZPOMÍNKA Vzpomínka na Zdeòku Pavlíèkovou Opustila nás po krátké tìžké nemoci naše sestra Zdeòka Pavlíèková, dlouholetá èlenka našeho spoleèenství. Ze vzpomínek vybíráme slova Jacka Hannona z Dublinu v Irsku, který Zdeòku bìhem svého nìkolikamìsíèního pobytu v Praze dobøe poznal: „Dnes jsem obdržel velmi smutnou zprávu. Co na ni øíct… Bìhem mého nìkolikamìsíèního pobytu v Praze se mi dostalo pøátelské podpory od mnoha lidí - a snad nejvíc právì od Zdeòky Pavlíèkové. Cítím velkou ztrátu, i když jsem teï daleko od vás, tady v Irsku. Byla to Zdeòka, která mi pomáhala shánìt byt; šla se mnou pøes celé mìsto, i když pro ni chùze byla namáhavá. Spolu s Jarmilou Chládkovou mì vítaly každou nedìli pøi shromáždìní slovy: Posaïte se k nám! Na Velikonoce Zdeòka pøinesla pro každého èokoládové vejce - a já také dostal jedno, jako by mi nebylo 84, ale deset. Je mi tìžko, velmi tìžko, když teï vím, že Zdeòka už není mezi námi a že ji už nikdy neuvidím…“ Èerven 2008

- 11 -

Unitáøské listy

UDÁLOSTI - KOMENTÁØE Zbožní zlodìji

Ze zápisu nejmenované policejní stanice: „Kaplièky a boží muka jsme vykrádali pouze ve dne. Jsme totiž s L. B. nábožensky založeni a v noci jsme se báli božího trestu.” Dle doplnující informace se skuteènì nejedná o zloèince unitáøské orientace, což z jejich slov ostatnì dobøe lze usoudit.

Èeská netolerance

V posledních letech pøibývá v Èeské republice více a více cizincù. Ti dnes tvoøí asi ètyøi procenta obyvatel. Na konci letošního prvního ètvrtletí jich v zemi legálnì žilo 402 320, v roce 2000 to byla polovina uvedeného èísla. Loni pøišel do ÈR za prací zatím nejvìtší pocet lidí ze zahranièí, témìø 55 200. Podle statistických prùzkumù však postoje obyvatel ÈR k rùzným skupinám cizincù nejsou zrovna vstøícné; hovoøí se proto o naší netoleranci a xenofobii. Netøeba øíkat, že jako unitáøi v tomto máme možnost opravdu pomoci. Zvažme každý praktické možnosti, jak v našem prostøedí mùžeme k šíøení tolerance i vùci cizincùm pøispìt!

LETEM UNITÁØSKÝM SVÌTEM Britští unitáøi pro registrované partnerství

Letošní Výroèní shromáždìní (snìm) britských unitáøù pøijalo kromì jiného také rezoluci, ve které vyzývá vládu, aby v souladu s úmluvou o lidských právech pøijala legislativu umožòující náboženské obøady pro registrované partnerství tam, kde církve vykonávají svatební obøady.

IICU poprvé v Keni

Již døíve jsme vás informovali o úplnì první konferenci ICUU v Keni, Nairobi. Poslední èíslo Global Chalice Newsletter z bøezna 2008 pøináší èlánky a fotografie z této události a mùžete si je zapùjèit v obci èi je naleznete na adrese: http://icuu.net/download/Global_Chalice_0308(2).pdf . Èerven 2008

- 12 -

Unitáøské listy

PROMLUVA

ŽIVOT SKRYTÝ V KAMENI Rev. Dr. Petr Samojský 4. kvìtna 2008

Esence živého organismu nemùže být pochopena porozumìním jejím strukturám nebo molekulárnímu složení. Esence života je to, co mudrci a básníci všech vìkù nazývali dechem života. Jinými slovy musíme se soustøedit na procesy a na vztahy mezi èástmi živých organismù, abychom zachytili esenci života. Chápejme, co mudrci a básníci nazývají dechem života, a sice že jsme živeni tím samým dechem života, jako všechny ostatní živé bytosti. Vezmìme to na chvíli doslova a zamysleme se nad dýcháním: všechny ostatní živé organismy, které vdechují kyslík, tedy rostliny a zvíøata, používají pøesnì ty samé molekuly kyslíku a èiní tak uprostøed životního prostøedí. Sdílíme nejen tento dech života, nýbrž i jiné molekuly, struktury, modely organizace, takže jsme skuteènì jedním specifickým vláknem v tomto celku síoví života. Když toto chápeme nikoliv jen teoretickou znalostí, ale opravdovým prožitkem, pocítíme velmi blízkou spøíznìnost a citové spojení s druhými živými bytostmi a je pak pøirozené o nì peèovat tak, jako ony peèují o nás. Z rozhovoru s Fritjofem Caprou Èlovìk a pøíroda, to je prastaré i navýsost aktuální téma. My lidé jako lidstvo máme k pøírodì rozpaèitý vztah. Jako bychom nevìdìli, co s ní, jak se k ní stavìt. Vždy ona je nám v mnoha ohledech na obtíž, komplikuje nám život, obtìžuje nás, tøeba svými svéhlavými vrtochy - povodnìmi, suchy, tornády a vichøicemi, chrlením lávy z nevyhaslých sopek. Takový je nᚠpøístup k ní: uvìdomujeme si, že jakožto živoucí bytosti jsme z pøírody vzešli a v Èerven 2008

mnoha ohledech jsme na ní naprosto závislí - na nerostném bohatství, na kyslíku, vodì, na ostatních formách života, které nám slouží za potravu, ale svým zpùsobem života a chováním se snažíme popøít svou závislost na ní a jednáme tak, jako bychom nebyli její èástí. My lidé jako lidstvo jsme vlastnì jako takový neuroticky hyperaktivní trpaslík, který si celou pøírodu upravuje ku svému obrazu. Tento trpaslík lidstva se holedbavì bije v

- 13 -

Unitáøské listy

prsa a vykøikuje, že poruèí vìtru dešti, a pøíroda je vùèi nìmu víceménì lhostejná, toleruje ho na zemském povrchu a má oproti nìmu nezmìrnou moc. Jaký je zdroj našeho rozpaèitého a zmateného postoje vùèi pøírodì? Poslechnìme si, co Fritjof Capra v knize The Web of Life øíká v tìchto souvislostech: „Moc abstraktního myšlení nás vedla pøistupovat k pøírodnímu prostøedí - síoví života -, jako by se skládalo z oddìlených èástí, jež jsou využívány rùznými zájmovými skupinami. My jsme dále rozšíøili tento útržkovitý náhled na naši lidskou spoleènost a rozdìlili jsme ji do odlišných národù, ras, náboženských a politických skupin. Víra, že všechny tyto fragmenty v nás, v našem životním prostøedí a v naší spoleènosti jsou opravdu oddìlené, nás odcizila od pøírody a od našich souputnických lidských bytostí, a tak nás oslabila.“ Je to výstižné. Jak jsme jako lidstvo dospívali, nauèili jsme se vìci tøídit, charakterizovat a srovnávat jednu oproti druhé. Dìlíme vìci na živé a neživé, dobré a zlé, viditelné a neviditelné, a jen s velkou obtíží se snažíme demokraticky prohlásit, že lidé jsou si rovni, zatímco je nadále dìlíme na mocné a bezmocné, bohaté a chudé, schopné a neschopné, normální a odlišné. Když èlovìk je ještì dítìtem, Èerven 2008

nerozlišuje tímto zpùsobem a nepotøebuje kategorické myšlení. Dítì je ochotno hrát si s dítìtem stejnì jako s koèkou, plyšákem, kamínkem, klacíkem nebo hrneèkem. Se všemi si mùže stejnì dobøe popovídat a pohrát. Dospìlý, rozumný moderní èlovìk však ví, že vìci se dìlí na neživé a živé. Dospìlý, pokud je „normální“, nehovoøí s kameny, hrneèky nebo plyšovými medvídky. To proto, že je považuje za neživé, za mrtvou hmotu bez života. On je pouze používá, potøebuje-li. Inu, je to samozøejmì pravda; kámen nemá mozek, nepøemýšlí, nehovoøí, nekøièí a nebrání se, když ho èlovìk láme ze skály, drtí na štìrk a staví z nìj silnici. Proto si z nìj èlovìk postaví, co chce. Ani rostliny a stromy nepøemýšlejí, nehovoøí a nebrání se, když je èlovìk trhá a kácí. Zvíøata sice mají mozek, brání se a køièí, když je zabíjíme, ale stejnì nám to nevadí, když z nich dìláme jitrnice a tlaèenku. Øíkáme si, že na to máme právo, používat kámen, stromy a zvíøata pro svou obživu a zvyšování životní úrovnì. Domníváme se, že mùžeme vše kolem nás, celou pøírodu se všemi jejími èástmi užívat dle svého uvážení - protože na to máme právo jako nejvyspìlejší bytost, jako tvor s nejvyspìlejší inteligencí. To je ale velmi sebestøedný postoj.

- 14 -

Unitáøské listy

Dovolte mi citovat znovu Fritjofa Capru: „Žádný proces života není možný bez inteligence, ale musíme být velmi opatrní, abychom do tohoto pojmu nepromítali lidskou inteligenci. Je jasné, že inteligence rostliny je odlišná od inteligence èlovìka: rostlina nemyslí, nemá mozek, nemá symbolický jazyk a nemá pojmové myšlení. Ale fakt, že se chová inteligentnì v rámci ekosystému, je poukazem k tomu, že rostlina je inteligentnìjší než my lidé, protože z ekologického pohledu my se v našem svìtì pøíliš inteligentnì nechováme.“ Kdo se ještì dnes domnívá, že èlovìk je moudrým pánem tvorstva, ten a se podívá kolem sebe. Zpøetrhaný ekosystém Zemì, mizející deštné pralesy, hrozivé klimatické zmìny a zmenšující se zásoby nerostného bohatství staví význam èlovìka do odlišného svìtla... Èlovìk má daleko k tomu, aby se choval jako opravdu moudrý podílník na díle pøírody. Lidstvo je podobné spíš bujícímu zhoubnému nádoru; chová se v rámci ekosystému jako nebezpeèný virus. Aby se èlovìk stal moudrým podílníkem na díle pøírody, k tomu je zapotøebí v prvé øadì vnímat sama sebe neoddìlenì v systému pøírody. V globálním kontextu èlovìk a jeho civilizace není více než civilizace delfínù nebo primátù; jeho exiÈerven 2008

stenciální bytí není více než existenciální bytí tráv, stromù a mechù; esence života uvnitø èlovìka není více než esence života, jež prostupuje kámen. Mùže toto èlovìk opravdu vnitønì pochopit a žít podle toho? Není to snadné. Kámen a veškerá anorganická hmota nejsou bezživotné, jak by se mohlo zdát. Jistì, když k nim pøiložíme ucho, neuslyšíme jejich dech. Když je budeme pozorovat, neuvidíme je pohybovat se. A pøesto je v nich život, nebo dech života prostupuje vše kolem nás, vše, co je. A vše, co je, vytváøí velkolepé, neuvìøitelnì a nepochopitelnì propojené síoví života, ve kterém jedna složka slouží složce druhé, poskytuje podmínky k existenci druhých, bez nichž by na druhé stranì nemohla sama být. Dech života je v nás všech, dech života nás prostupuje, dech života èiní rovným tebe se mnou a se vším, co je, dech života tady od vìkù byl a po vìky bude. Milan Kundera v knize Nesnesitelná lehkost bytí píše: „Skuteèná dobrota èlovìka se mùže projevit v naprosté èistotì a svobodì jen vùèi tomu, kdo žádnou sílu nepøedstavuje. Skuteèná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnìjší (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k tìm, kteøí jsou mu dáni napospas: ke zvíøatùm.“ A k celé pøírodì,

- 15 -

Unitáøské listy

mùžeme jen dodat. My jako duchovní lidé máme k tìmto myšlenkám pøirozenì blízko. Jak však prakticky napomáhat lidstvu, aby se pomalu mìnil kurz našeho spoleèného vnímání života? To je dùležitá otázka. Zamýšlejme se nad ní. Ovšem smutnou skuteèností je, že cesta k tomu, aby lidstvo nìjakým radikálním zpùsobem zmìnilo svùj zpùsob života, je velmi dlouhá. Dovedeme si vùbec aspoò pøedstavit, co všechno by to obnášelo, jak by se nᚠzpùsob existence na Zemi musel zmìnit, abychom opravdu žili na Zemi jako podílníci a nikoliv jako vykoøisovatelé?

síoví života, nad životem v neživé hmotì. Daøí se nám tyto vìci opravdu prožívat, cítit a vnímat? Dokážeme cítit úctu pøed zázrakem bytí? Vždy to je i dùvodem existence tohoto našeho spoleèenství. Prvotní úèel náboženství už od dávných vìkù byl podnìcovat v èlovìku tuto úctu pøed zázrakem stvoøení a zázrakem života, a to života v nejrùznìjších formách. Tedy i v takových formách, kterým nerozumíme, které nevidíme a svými smysly za bìžných okolností nevnímáme. Dovolte mi zakonèit slovy Teda Perryho, která byla inspirována náèelníkem Seattlem: „Toto my

Leè není ani tøeba ani možné, abychom tuto otázku jako jednotlivci vyøešili. To hlavní, k èemu nás myšlenka o provázanosti života a všeho bytí mùže vést, je úcta. Úcta pøed zázrakem života, nad úžasnou genialitou, kterou lze spatøovat v

víme: Všechny vìci jsou propojeny jako krev, jež sjednocuje rodinu... Cokoliv se pøihodí Zemi, stane se všem synùm a dcerám Zemì. Èlovìk neutkal síoví života; je pouze jedním z jeho vláken. Cokoliv uèiní síti, uèiní sám sobì.“

Èerven 2008

- 16 -

Unitáøské listy

PØÍBÌH K ZAMYŠLENÍ

Chlapec a dìda Malý chlapec si posteskl dìdovi: „Víš, dìdo, když on život vùbec není snadný. Pøedstav si, že èasto rozleju èaj.“ „Jo, to se mi taky stává,“ s úsmìvem podotýká dìda. „A taky mi padá lžièka, když se z ní chci napít.“ „Mnì taky.“ Chlapec šeptá: „Víš, a nìkdy si èùrnu do kalhot.“ „I to se mi stává,“ smìje se spiklenecky dìda. „A èasto pláèu.“ Dìda pokývl hlavou. „Já taky, chlapèe.“ „Ale co je nejhorší; nìkdy se mi zdá, že dospìlým na mnì nezáleží,“ øíká chlapec, a tu ucítil dotyk vrásèité ruky svého dìdy. „Však já vím, co mᚠna mysli,“ øekl tiše dìda.

Shel Silverstein, pøeložil -ps-

Èerven 2008

- 17 -

Unitáøské listy

PRÁVNÍK INFORMUJE

Právo zachovávat povinnost mlèenlivosti V tomto a následujících èíslech Unitáøských listù se budeme vìnovat jednotlivým zvláštním právùm, která dává èeské zákonodárství jednotlivým církvím a náboženským spoleènostem. Dnes to bude právo zachovávat povinnost mlèenlivosti, což je zvláštní právo pøiznané i naší náboženské spoleènosti. Pokud si vezmeme k ruce stávající dikci zákona o církvích a náboženských spoleènostech, záhy zjistíme, že naši zákonodárci a pøedtím i pøedkladatelé zákona si s povinností mlèenlivosti nevìdìli pøíliš rady. Povinnost mlèenlivosti se v èeském právním øádu vyskytuje èasto u lidí ve služebním pomìru, mùžeme ji nalézt u advokátù, ponìkud v jiné podobì u lékaøù.

že zastává nejen osobu soudce, ale i lékaøe, že je služebníkem Boží spravedlnosti a souèasnì i Božího milosrdenství, ustanovený od Boha, aby peèoval o Boží èest a spásu duší.

Historický exkurs vzniku zpovìdního tajemství by byl pøíliš rozsáhlý, proto na tomto místì pouze pøipomínám, že starovìká prvotní církev znala zpovìdní tajemství. A samozøejmì že nejrozsáhlejší vnitøní právní úpravu v naší zemi mají øímskokatolická církev, øeckokatolická církev a pravoslavná církev. Zde je tøeba zmínit, že ne každý knìz ve výše vzpomenutých církvích má právo zpovídat a udìlovat tzv. rozhøešení. Zpovìï je totiž souèástí tzv. svátostmi smíøení (pøedevším s Bohem, ale i s lidmi).

3) Nech knìz pøi kladení otázek postupuje s rozvahou a šetrností s ohledem na stav a vìk kajícníka, a se pak knìz vyvaruje pátrat po jménu komplice.

Pro zajímavost uvádím nìkterá ustanovení ze IV. knihy Kodexu kanonického práva: 1) A si je knìz pøi slyšení zpovìdi vìdom, Èerven 2008

2) Zpovìdník, jakožto služebník církve, je povinen držet se pøi udìlování svátosti pokání nauky Magisteria a pøedpisù vydaných pøíslušnou autoritou.

4) Zpovìdní tajemství je neporušitelné, není dovoleno zpovìdníkovi slovy ani jiným zpùsobem vyzradit cokoliv na kajícníka. 5) Zpovìdníkovi se naprosto zakazuje užít vìdomosti získané ve zpovìdi ke škodì kajícníka, i když by tím tajemství pøímo nevyzradil. 6) Každý vìøící po dosažení vìku pro rozlišování je povinen alespoò jedenkrát do roka vìrnì se vyzpovídat z tìžkých høíchù.

- 18 -

Unitáøské listy

7) Knìz, který pøímo poruší zpovìdní tajemství, upadá do samoèinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci. Kdo toto tajemství poruší nepøímo, a je potrestán podle tíže provinìní. Je tedy zøejmé, že katolická církev si je v dnešní dobì vìdoma psychoterapeutického úèinku zpovìdi, na druhou stranu zavazuje zpovìdníka k tomu, aby jednal v duchu oficiální vìrouky. Pokání má v køesanské tradici dùležité místo, každý prùmìrný katolický bohoslovec pøi debatì na toto téma ocituje evangelijní text z Ježíšova kázání: „Èiòte pokání, nebo se pøiblížilo království nebeské.“ (Mat, 4,17) V pøipravovaném Etickém kodexu duchovních NSÈU se právo obdobné zpovìdnímu tajemství objevuje v podobì slibu mlèenlivosti. Unitáøi pøevzali i právní názor státní moci, tedy alespoò pokud jde o závažné trestné èiny. Zatímco katolický èi pravoslavný duchovní nesmí za žádných okolností vyjevit a jakýmkoliv zpùsobem použít informaci, kterou od kajícníka získal, unitáøský duchovní by mìl napø. pøekazit zvl᚝ závažný trestný èin, a to i v pøípadì, že tím poruší slib mlèenlivosti. Mùžeme to chápat tak, že je to projev kritického rozumu i v náboženských otázkách. Napø. v pøípadì, že se katolický èi pravoslavný duchovní dozví o chystaném teroristické útoku, mùže pùsobit na kajícníka, aby škodlivému následku zamezil, ale nemùže informovat státní orgány. Unitáøský duchovní tak uèinit mùže, nebo situaci kriticky vyhodnotil a došel k závìru, že vyzrazení zpovìdního tajemství pøinese Èerven 2008

menší škodlivý úèinek než napø. teroristický útok, o kterém se právì dozvìdìl. Unitáøskému duchovnímu lze zpravidla kdykoliv øíci, že informaci, kterou mu dotyèný èlovìk dává považuje za dùvìrnou; naopak v tradièních církvích to tak není: zpovìï má své, pøesnì vymezené místo a postupuje se velice rigoróznì. Stát má v poslední dobì tendenci dále jednotlivým církvím toto zvláštní právo neudìlovat; naposledy nepochodili Svìdkové Jehovovi. Ovšem zdùvodnìní státních orgánù nebylo pøíliš pøesvìdèivé, jelikož v odùvodnìní rozhodnutí se objevuje myšlenka, že církve a náboženské spoleènosti, jež nemají duchovní, kteøí tuto pozici vykonávají jako profesi, nemohou využívat ustanovení o zpovìdním tajemství. Buïme tedy rádi, že NSÈU toto zvláštní právo má a že duchovního mùžeme kdykoliv požádat, aby to, co jsme sdìlili, považoval za natolik dùvìrné, že to nikomu dalšímu nevyzradí. Duchovní tomuto požadavku má vyhovìt. Je pravda, že za porušení povinnosti mlèenlivosti neèeká unitáøského duchovního žádný pøímý trest, jelikož v NSÈU se zásadnì netrestá. Porušení této povinnosti by ovšem mohlo napø. vést k odvolání z funkce duchovního atp. (Pøíštì: Právo konat obøady, pøi kterých jsou uzavírány církevní sòatky)

- 19 -

JUDr. Ivan A. Vávra, místopøedseda Správního sboru NSÈU Unitáøské listy

POEZIE

Dìdeèkùv portrét Dìdeèkùv portrét visíval u nás v zákoutí mezi køídlem znaèky Scholze, lenoškou a stojací lampou ve tvaru šroubovice.

Stín zaèmoudlé malby po nìm marnì èistili støídou chleba pro zapomnìní dnù vezdejších i pøíštích.

Veèer, když jsem pohroužen do knihy opouštìl pokoj za svým pøíbìhem, nastala ta pravá chvíle.

se rozešli, èasto na portrét vzpomínám, vím, že ho nejde vrátit zpìt, tak jako nejde vydražit zpìt mé mládí.

Stínítko lampy ponouklo paprsky a ty pak klouzaly po jejím stonku, se smíchem jako po tobogánu metaly kozelce do mìkkého koberce. Dìdeèek s šibalským úsmìvem za mými zády poèítal, který z nich je nejrychlejší. Patøili jsme tenkrát k sobì: portrét, lampa i to, co toužilo být ve mnì dobré.

Dávno již tomu, co jsme

Dnes, když s knihou v ruce usedám do lenošky, paprsky již nesjíždìjí po stonku lampy se smíchem jako po tobogánu, nemají svého rozhodèího, který by ukázal: To je vítìz! A pøidal ještì šeptem, co zùstalo z mých pøedsevzetí ve mnì dobrého.

Psal se rok 1953, vydražili vzácný portrét, aby prý rodina pøežila.

Èerven 2008

-Pc-

- 20 -

Unitáøské listy

POZVÁNKA

Správní sbor Pražské obce unitáøù zve všechny èleny, pøíznivce a pøátele k úèasti na našem výroèním shromáždìní

KVÌTINOVÁ SLAVNOST s bohatým programem

koná se

v nedìli

8. èervna od 10.30 v sále N. F. Èapka, Anenská 5

Èercen 2008

- 21 -

Unitáøské listy

ZAMYŠLENÍ

O nedìlání si starostí - podruhé V minulém èísle UL jsem pro vás vybrala citát z knihy Jak se zbavit starostí od K. Sri Dhammanandy. Ráda bych se dnes k tomuto tématu vrátila, protože pøipomínat si, jak žít alespoò v relativní bezstarostnosti, to je zapotøebí ustaviènì. Možná si totiž øíkáte, ono se to tìm guruùm píše, když si žijí odtrženi od našich obyèejných problémù. Jak to ale udìlat, abychom právì my v našich uspìchaných životech zažívali více bezstarostného klidu a radosti? Je to naše pøirozenost, rozvrhovat se do budoucnosti a vzpomínat na minulost. Tato naše vlastnost sama o sobì není vùbec špatná. Všichni potøebujeme vìdìt, jaké jsou naše koøeny, i to, jakým smìrem se chceme v budoucnosti ubírat. Je pro nás nutné stát pevnì (i když pružnì) ve svých životech a nenechat se zmítat okolnostmi jako ona pøísloveèná tøtina ve vìtru. Chyba ale nastává, a dìláme ji pøevážnou èást života všichni, pokud se svou myslí upínáme k tomu, co bude, vìtšinou ve smyslu obav z toho, Èerven 2008

co mùže nastat, nebo k tomu, co bylo, a to opìt èasto v negativním smyslu, co se nám nepovedlo a mìli jsme udìlat jinak. K èemu je to dobré? Tato ulpívavost našeho myšlení vede pouze k tomu, že se pak nacházíme v nepøíjemném stavu obav, výèitek nebo nìèeho obdobného. Dìláme si starosti a není nám dobøe. Pøitom do minulosti, abychom ji opravili, se vrátit nedokážeme, a o budoucnosti mùžeme tak nanejvýš øíci, že snad nìjaká bude. I když totiž o ní máme nìjaké pøedstavy, jisté o ní není vskutku nic. A tak jediné, co je doopravdy k mání, je pøítomnost. Proto je tak dùležité a také úlevné, nauèíme-li se plnì prožívat pøítomný okamžik. To je ono známé „tady a teï“, tolik cenìné pøedevším buddhismem. Pokud se nám podaøí žít mnohem více pøítomností, nejenže si ulevíme od zbyteèných starostí, ale pøítomnost se nám odvdìèí tím, že se nám otevøe jako bohatý a dosud netušený rozmìr našeho bytí. Objevíme, že i tak obyèejné èinnosti, jako je mytí nádobí nebo èištìní zubù, mohou být nesmírnì zajímavé. A co víc, kvalitnìjší pøítomností mìníme také naši budoucnost. Èím spokojenìjší a klidnìjší jsme v pøítomnosti, tím

- 22 -

Unitáøské listy

pozitivnìji nahlížíme na naši budoucnost. Rovnìž, jsme-li bdìle v pøítomnosti a správnì jednáme s ostatními, nevytváøíme si do budoucna další potíže. Pokud chceme tento aspekt vyjádøit duchovnìji, nabízí se názor, který jsem èetla, a sice že tímto zpùsobem se èistí karma. Ostatnì i chyby minulosti nejlépe napravíme tím, že se nyní chováme jinak. Není vùbec jednoduché setrvávat bdìle v pøítomnosti. Naše mysl utíká a dìje-li se nám v pøítomnosti nìco nepøíjemného, je to pro nepøipraveného èlovìka zhola nemožné. Setrvávat bdìle v pøítomnosti je tøeba trpìlivì cvièit. K tomuto nácviku existuje øada dostupné literatury. Být plnì tady a teï je souèástí meditaèní praxe, která je mnohem širší a chceme-li ji praktikovat plnì, mìl by nás vést mistr. Pro nás v této chvíli postaèí, soustøedíme-li se na to, co mùžeme dìlat teï hned. Co lze cvièit každý den v našem životì tak, jak je, aniž se musíme zúèastòovat meditaèního zásedu, honem hledat mistra a shánìt literaturu. Zaènìte s tím, co dìláte rádi. Napøíklad - posloucháte rádi hudbu? Pøi poslechu zanechte ostatních èinností a setrvejte u hudby úplnì. Všímejte si každého tónu, každé pauzy, nenásilnì, uvolnìnì. Uteèe vám pozornost jinam? Nevadí, nezlobte se na sebe, ale trpìlivì Èerven 2008

vracejte svoji pozornost zpìt, k hudbì nebo k tomu, co nyní dìláte. Procházíte se? Všímejte si, jak se vaše chodidla dotýkají zemì, všímejte si, jak se pøenáší váha, pozorujte každý krok. Jaký máte pocit? Zapojte zrak a soustøedìnì pozorujte také vìci okolo: stébla trávy, kamínky na cestì… Vnímejte soustøedìnì také, co slyšíte, co cítíte. Jíte? Nemyslete na jiné vìci, zanechte hovorù a pozorujte, jak si vkládáte sousto do úst, jaké chutì pøi tom vnímáte, jak žvýkáte a polykáte. Buïte plnì u toho. Zkoušejte se s takovou pozorností vìnovat i tomu, co rádi nedìláte, napøíklad mytí nádobí. Zapojujte více smysly a nic nehodnote, jen pozorujte. Dotýkejte se, oèichávejte, ochutnávejte, poslouchejte a pozorujte s plnou pozorností a zaujetím. Experimentujte, a klidnì ochutnejte nìco, co by vám jinak pøišlo hloupé (já jsem s jednou skupinou lidí ochutnávala listí stromù, pochopitelnì nejedovatých). Buïte otevøení a zvídaví, buïte opìt malými dìtmi, které objevují. Zkoušejte se dívat na svìt jakoby poprvé. Nechte se oslovit tím jedineèným okamžikem, který je právì teï. Objevte netušenou poezii prostých vìcí a èinností. Objevte v tom svém starém, známém svìtì svìt nový, svìt utkaný z krásy každého okamžiku. Hodnì štìstí!

- 23 -

Romana Radová Unitáøské listy

ABECEDA ETIKY PRO DÌTI:

PÍSMENO ODPUŠTÌNÍ, OCHOTA Odpuštìní

Klárka zrovna sedìla u snídanì, když v tom se do kuchynì pøiøítil jejich velký novofundlanïák Bobo. Mìl obrovskou radost, že ji zase vidí (ve skuteènosti nevidìl Klárku jen od veèera, ale vysvìtlete to psovi), zaèal bláznivì pobíhat po kuchyni, vrtìl pøitom ocasem a na pozdrav vrážel do Klárky svým vlhkým èenichem. A jak byl rozdovádìný, vrazil i do stolu a pøevrhl Klárèinu snídani na zem. Mléko se rozlilo po podlaze hrníèek se naštìstí nerozbil - a chleba s máslem se pøiplácl, jak jinak, namazanou stranou k podlaze. Bobo se lekl, co provedl, sklopil uši a zalezl hluboko pod stùl. Klárka se nejprve velice rozèílila a zaèala na nebohého Boba køièet, jaký že je to nemotora a podìs. Vzápìtí se však zastydìla, protože si uvìdomila, že jí tím zpùsobem prostì jen chtìl projevit radost.

Èerven 2008

O

Rozhodla se proto, že mu odpustí a spoleènì se dali do uklízení. Nechala Boba vylízat rozlité mléko a podlahu pak ještì vytøela hadrem. Pøipravila pro oba novou snídani, podrbala Boba za uchem a najednou se cítila mnohem lépe. Bobo je koneckoncù její dobrý kamarád a kamarádi si musí navzájem pomáhat a nìkdy si i odpouštìt.

Odpouštìt se nauè radši, s tím je život o moc snazší; odpustí ti druhý spíš, sám to jednou oceníš.

- 24 -

Unitáøské listy

Ochota

V zemi za severním pólem žije eskymák jménem Sukak se svou rodinou. Bydlí dost daleko od nejbližšího mìsta a jediný zpùsob, jak se tam dostat, jsou sánì tažené psím spøežením. Jakmile je zima nablízku, vždycky se vypraví se svým psím spøežením nakoupit zásoby na celé dlouhé mìsíce, protože pak se už do mìsta vùbec nedostane. Jednoho dne Sukak zpozoroval, že se blíží velká snìhová bouøe, pøedznamenávající brzké špatné poèasí. Rozhodl se tedy, že pojede do mìsta, prodá tam vydìlané tulení kùže a dokoupí poslední potøebné vìci. Zaèalo už hustì snìžit a foukal ledový vítr, když svolával své psy. Pískal a volal na nì, ale zpoèátku bez odezvy. Psi se totiž pøed nepøízní poèasí zahrabali hluboko do snìhu, kde si vyhloubili pelíšky, aby si udrželi teplo - a nechtìlo se jim ven. Dobøe vìdìli, že se blíží zima a že je lepší vùbec nevylézat. Až po nìjaké chvíli volání a pískání se na snìhové pokrývce objevil nejprve èerný èumáèek a potom i špièka ocásku. To se vodící pes celé smeèky jménem Horlík (protože vždy projevoval horlivost svému pánovi) brodil snìhem smìrem k Sukakovi, až se zastavil u pøipravených saní. Za ním se pak

Èerven 2008

pomalu zaèali objevovat i ostatní psi poslušní svého vùdce. Sukak si uvìdomil, že se mùže na ochotu svého psa spolehnout a vydat se bez obav do mìsta. Kdyby ovšem Horlík nebyl ochotný nechat se zapøáhnout do saní, nepøidali by se ani ostatní psi a kdo ví, jak by potom Sukak a jeho rodina pøeèkali dlouhou zimu!

- 25 -

A je noc èi jasný den, pomoci buï pøipraven jako Horlík bez ptaní zapøažený do saní.

Kateøina Samojská

Unitáøské listy

HUMOR A DUCHOVNÍ CESTA Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc. V knihách se o humoru na duchovní cestì mnoho nedoètete. Proto byl napsán tento èlánek. Ve svém pøíspìvku rozhodnì nemíním pøinášet nìjaké legraèní pøíbìhy z oblasti náboženství. Takové sympatické a zábavné glosy pøenechám povolanìjším autorùm. Chci se pokusit o zcela vážný filozoficky orientovaný rozbor významu, pøípustnosti, pøínosu a mezí humoru pro poutníky na duchovní cestì, jak se mi to jeví z hlediska Náboženství Moudrosti. Chci ukázat, že duchovní cesta se nemusí nezasvìceným jevit jen jako jakýsi zdánlivì „nezábavný suchopár“, nýbrž že mùže v pøimìøené míøe pøipouštìt i veselé myšlenky, které nemusí být v rozporu s vážnì orientovanými duchovními snahami. Napøed je však nutné vysvìtlit, co si pod tímto a podobnými pojmy pøedstavujeme, abychom se pozdìji mohli kvalifikovanì vyjádøit k významu humoru a souboru jemu podobných citových a intelektuálních projevù ve vztahu k duchovním snahám èlovìka. Slovo humor pochází z latiny (humere), kde pùvodnì znamenalo Èerven 2008

„být vlhký, tekutý“. Pojem „humor“ je daleko rozsáhlejší, než si to vìtšinou uvìdomujeme. Toto slovo znamená jednak duševní pøíjemný citový stav èlovìka se sklonem k žertování, jeho veselý rozmar s dobrosrdeèným zesmìšòováním, tj. jeho osobní dobrou náladu, ale také schopnost vyvolávat takový stav rovnìž u jiných lidí. Dále tento výraz znamená jemné vtipné zvelièování lidských nedostatkù a slabých povahových stránek èlovìka, avšak s porozumìním pro nìj. Jde pøitom také o zlehèování významu jednotlivých spoleèenských jevù a dìjù. Pøibližným synonymem pro humor mùže být slovo legrace. Od slova humor je odvozen termín humoristé, což jsou lidé, rozvíjející snahu o žerty a dobré veselé pobavení druhých. Lidoví humoristé jsou nejúspìšnìjší v komice, karikatuøe a satiøe. Do stejné jazykové skupiny patøí také výraz humoreska. V literatuøe to je povídka s rozmarným rozvíjením motivù, scének a charakterù lidí; v hudbì to znamená kratší instrumentální veselou skladbu. Humorné prvky v sobì obsahuje i satira, která také kritizuje jednotlivce i rozlièné obory spoleèenské èinnosti.

- 26 -

Unitáøské listy

Satira se však liší od dobrosrdeèného humoru tím, že je i útoèná a výsmìšná, s malým pochopením pro napadaný objekt; vyjadøuje se èasto vyhrocenou nadsázkou a mnohdy pøechází až do sarkasmu. To je kousavý, výsmìšný a sžíravý vtip a jízlivý výsmìch. Naproti tomu ironie je jemný, leckdy i vytøíbenì literárnì pojatý výsmìch, èasto vyjadøovaný užitím slovního výrazu (slova i vìtného úseku) v protikladném smyslu. Od ironie se liší vtip, což je prosté struèné žertovnì pojaté jazykové vyjádøení, jehož komický úèinek tkví v jeho obsahu. Naproti tomu komedie je již obsažnìjší veseloherní pøedstavení; ve struènìjším pojetí mùže znamenat i to, èemu se jinak øíká švanda. Slovo „komedie“ však mùže pøedstavovat i neupøímnou pøetváøku a falešné nebo pøepjaté jednání. Do souboru pojmù blízkých humoru mùžeme zaøadit i epigram, který v dávných historických dobách starovìku mìl i význam blízký duchovní oblasti, nebo epigramy byly nápisy, vytesané do zdí chrámù nebo náhrobkù; v souèasné dobì pod tímto pojmem rozumíme krátkou veršovanou formu obvykle satirického vyjádøení s vtipnou pointou. Do tohoto souboru lidských aktivit patøí také pojem karikatura, což je zesmìšòující zobrazení buï nìjaké osoby, skuteènosti èi dìje; nemusí jít Èerven 2008

jen o kreslíøskou èi obecnì výtvarnou záležitost, existují i slovesné karikatury. Pøehled této oblasti humoru uzavøeme arabeskou. Zatímco ve výtvarném umìní to znamená soumìrnì komponovaný ornament, který s humorem nemá nic spoleèného, v literatuøe to je esej jednoduché stavby a nekomplikovaného dìje, vyznaèující se humorným, lehce ironizujícím pohledem na drobné události z našeho okolí (ale i na samotného autora arabesky) nebo na svérázné prostøedí (u nás tøeba i na naše náboženské spoleèenství). I laický pøístup nám øíká, že humor vytváøí dobrou náladu a tak prospívá našemu zdraví. Zábavní lidé se také snáze seznamují a jsou ve spoleènosti vždy vítáni. Na rozdíl od laického pøístupu vìda však dnes už mùže pøímo studovat dìje, probíhající v mozku. Existuje øada vìdeckých prací, dokládajících léèebné úèinky laskavého humoru a smíchu. V humoru proto mùžeme spatøovat cenného pomocníka v životì obecnì i pøi konkrétních léèebných procesech. Z internetu se dozvídáme, že pøi smíchu, když se otøásá a tedy i uvolòuje celé tìlo (èímž se aktivuje svalová hmota), dochází ke zvyšování tepu srdce a zrychlení krevního obìhu. Tìlo (a hlavnì mozek) dostává

- 27 -

Unitáøské listy

až pìtkrát více kyslíku než pøi obvyklém dýchání. Navíc smích (a také orgasmus) jsou tìlesné aktivity, dokonale synchronizující mozkové hemisféry. Smích také zvyšuje produkci lymfocytù, které efektivnì bojují proti rakovinným buòkám. Proto nám imunologové radí: „Nauète se smát (i sami sobì), prodloužíte si tak život.“ O významu legrace v medicínì populárnì a zábavnì pojednává 135stránkový spis MUDr. Karla Nešpora, CSc., nazvaný „Léèivá moc smíchu“, který v r. 2002 vydalo nakladatelství Vyšehrad. V souvislosti s tematikou tohoto našeho pojednání je nutno uvést, že tato kniha obsahuje i kapitolku „Smích a duchovní život“, která se vztahuje na všechna svìtová náboženství. Není pochyb o tom, že humor je v našem životì nejen dùležitým, ale i vítaným druhem rozptýlení a zábavy. Lidé proto rádi navštìvují veselohry a i v televizi ochotnì sledují humoristické poøady. V této naší stati chceme ukázat, že humor má dùležitost nejen z hlediska zdraví èlovìka, ale že je významný i pro poutníka na duchovní cestì. V „Biblické konkordanci“ jsem žádný významný odkaz na humor nenašel, ale pøesto si myslím, že humor mùže mít pro duchovnì orientovaného èlovìka pozitivní Èerven 2008

význam. Poutník na duchovní cestì je pøeci také jen èlovìk, a proto pro nìj platí fyziologicko-psychologické zákonitosti jako pro ostatní lidi. Ukázali jsme, že humor prokazatelnì mùže pøispívat ke zdraví èlovìka, a ponìvadž zdraví je jedním z pøíznivých faktorù, které k rozvíjení duchovní cesty pøispívají, mùžeme humor poutníkovi na duchovní cestì jen doporuèit. Pøíkladem nám mùže být geniální fyzik Albert Einstein, který serióznì hlásal svou kosmickou religiozitu, a pøitom mìl i smysl pro humor. Fotografie, na níž vyplazuje jazyk, svého èasu obletìla celý svìt a i dnes zdobí øadu nejen studentských pokojíkù. Z internetu se mùžeme dozvìdìt, že Helena M. Lukeová pravila: „Není opravdové spirituality bez smyslu pro humor a smích, který z nìj pochází (nemám pøitom na mysli nìjaké frivolnosti).“ Vilém D. Schneeberger napsal pojednání „Bùh má veselé lidi rád“ (Praha, KMS 2004). Dále se dozvídáme, že katolický knìz TomᚠHalík ve svém kázání pøi ukládání ostatkù našeho krále komikù Vlasty Buriana na vyšehradský høbitov roku 2002 mj. øekl: „Ježíš své uèení nepøedával v podobì katechismù a teologických traktátù, nýbrž pøevážnì formou podobenství - krátkých pøíbìhù ze života, které

- 28 -

Unitáøské listy

se svou strukturou náramnì podobají židovským anekdotám... A když èlovìk svobodnì pøekroèí sama sebe, osvobodí se od „ducha tíže“ a pozvedne mysl v osvobodivém smíchu, nemíøí tím jeho duše k tajemným výšinám, jimiž se svobodnì rozléhá nádherný chorál Božího smíchu?…. Humor osvobozuje a uzdravuje ve smyslu tìlesném, duševním i duchovním; humor a lidé, kteøí ho umìjí rozdávat, jsou velkým projevem Boží štìdrosti a lásky k nám.“

mìl poutník na duchovní cestì rozhodnì distancovat a nikdy jich nepoužívat, nebo pro nìho by mìly být z etického hlediska nepøijatelné. Vždy pøece souèástí jeho duchovní cesty by mìly být snahy o harmonii, tj. souznìní mezilidských vztahù. Humor na duchovní cestì by mìl být zábavný a pøátelský nejen pro obì strany (autora i terè), ale i pro celou spoleènost lidí, kteøí jej vnímají. Jedinì takováto jeho forma je sluèitelná se snahami duchovnì se vyvíjejícího èlovìka.

Ovšem, humor na duchovní cestì nemùže být ledajaký! Rùzná odvìtví humoru jsme z etického hlediska rozdìlili v podstatì do dvou kategorií. Do prvé jsme zaøadili takové jeho formy, které mohou být s pobavením akceptovatelné i pro èlovìka, na kterého se vztahují, ponìvadž k jeho vyjádøení používají jemné spoleèensky pøijatelné výrazy, obsahující i porozumìní pro nìho. Správný humor na duchovní cestì je tedy takový, pøi kterém se pøátelsky baví jak autor, tak i jeho objekt. Neníli tomu tak, pak bychom s takovým humorem rozhodnì mìli ihned skonèit.

(O duchovní cestì lze nalézt podrobné informace ve 219stránkové knížce, nazvané „Sádhaná duchovní cesta“, kterou vydalo Nakladatelství Unitaria v r. 1992 a kterou dosud lze levnì koupit v sekretariátu Unitarie v Praze 1 na Starém Mìstì v Karlovì ulici è. 8. Tato knížka pøedstavuje esoterní složku Náboženství Moudrosti. Další informace o duchovní cestì lze nalézt také na internetu na adrese

Do druhé kategorie jsme zaøadili tvrdší formy humoru, které mají výsmìšný ráz a rozhodnì nemohou být pro kritizovaného èlovìka pøíjemné. Od takových forem by se Èerven 2008

www.nabozenstvimoudrosti.cz, odkud si tento èlánek a øadu jiných mùžete zdarma stáhnout pro své vlastní použití; pro jiné úèely je nutná konzultace s autorem.)

- 29 -

Unitáøské listy

DOTAZY A ODPOVÌDI (Pro zachávání autenticity rozhovoru vedeného po internetu se zahranièním tazatelem zachováváme text tazatelových otázek bez diakritiky a bez slohových a pravopisných úprav.) „Dobry den, ja zijem na Slovensku. O unitaroch som sa dozvedel z internetu a velmi sa mi paci. Pisem pracu o unitaroch do skoly. Potreboval by som sa vas spytat par otazok, v ktorych nemam jasno. Keby ste boli taky laskavy a odpovedali mi na ne, bol by som vam vdacny. Kdo rozhoduje o priebehu omsi ci stretnuti? Mozu veriaci ovplyvnit jej priebeh?“ Toto se rùzní podle vnitøní domluvy obce. Zpravidla je to duchovní ve spolupráci se správním sborem nebo programovou radou. A bìžní èlenové se na shromáždìní èasto podílejí nebo je i mohou vést. „Rozhoduje sa o tom v celocirkevnom centralnom vedeni, alebo su pravomoci v tejto oblasti decentralizovane, ze kazda farnost moze menit obrady podla vlastnych zelani? Rozhoduje sa o tom hlasovanim, alebo konsenzom?“ Každá obec si o svých shromáždìních rozhoduje sama, jsme v tomto ohledu plnì decen-tralizováni. V rozhodování je vždy ideální konsenzus, ale když jej není možno Èerven 2008

dosáhnout, hlasuje se. „Mozu farnici rozhodovat o tom, kdo bude ich knazom? Ak ano, ako?“ Ano, naši èlenové rozhodují o tom, kdo je jejich duchovním. Podle dostupných kandidátù obec volí duchovního na svém valném shromáždìní. „Vytvara sa priestor pre diskusiu, ked se rozhoduje o roznych otazkach? Ako?“ Samozøejmì, diskuse patøí k základùm našeho demokratického zøízení. Když zvažujeme zmìny v organizaci nebo jinak, projednává je správní sbor obce, pøípadnì za tím úèelem udìláme na to téma zamìøený program èi svoláme valné shromáždìní. „Mozu menit svoje ucenie? Staru zasadu oznacit za nepravdivu a nahradit ju novou?“ Ano. „Unitari podporuju slobodu samostatne hladat pravdu. Oficialni predstavitelia cirkvy (biskupy a hlava cirkvy), nie su pokladani za neomylnych? A kdo je celosvetovou (alebo europskou) hlavou unitarov?“ Nikdo z nás není pokládán za neomylného. Nemáme ani „hlavu církve“ v pravém slova smyslu. Existují však organizace, které nám

- 30 -

Unitáøské listy

umožòují spolu komunikovat èi spolupracovat na mezinárodní úrovni, jako tøeba Mezinárodní rada unitáøù univerzalistù. To jsou ale pouze nástroje pro komunikaci a spolupráci, pøièemž nijak nezaštiují ani nevedou evropské nebo svìtové unitáøské hnutí. „Unitari su cirkvou bez vyznania (Credo). Ale cim su principy ine od vyznania? Nie su principy a vyznanie to iste? A co vyjadruje vase poslanie?“ Pøedevším nejsme církví, ale náboženskou spoleèností. Vyznání víry je zpravidla chápané jako dané, pøedávané generacemi a nemìnné.

Èerven 2008

Principy mají spíš vyjadøovat praktická stanoviska a náhledy a postoje, a mají zachycovat souèasné zamìøení lidí, nikoliv zamìøení minulé. Naše poslání také vyjadøuje pøedevším pøítomné úmysly. Tradièní vyznání víry zpravidla je uznáno celou církví, kdežto u nás poslání mùže být v každé obci jiné, tak jako každý èlovìk mùže mít své vlastní poslání. Je to asi tak, jako když si èlovìk øekne: „Jsem František Novák. Mé poslání je být dobrým otcem a manželem, sbírat poštovní známky, vést skautský oddíl a být dobrým èlovìkem.“ Je to prostì taková sebedefinice.

- 31 -

odpovídal Petr Samojský

Unitáøské listy

UNITÁØÙV SVÌT Milí ètenáøi, dìkujeme vám za všechny vaše pøíspìvky, jež posíláte do Unitáøských listù. Zaøazujeme je do této rubriky Unitáøský svìt, nebo vyjadøují vaše osobní postoje a pohledy, jimiž se mohou nechat inspirovat ostatní ètenáøi, pøípadnì k nim zaujmout polemické stanovisko. Jsme rádi, že s námi písemnou formou komunikujete a omlouváme se každému, na jehož pøíspìvek se nyní nedostalo místa. Tentokrát se to týká velice podnìtného textu o knize Jimmyho Cartera „Palestina: Mír, ne apartheid“, který nám poslal Vladimír Švanda. Pøíspìvek totiž pøišel po uzávìrce a navíc má velký rozsah, jehož krácení by obsahu textu uškodilo. Zveøejníme ho - i vzhledem k jeho obsahové závažnosti - v plném rozsahu v pøíštím èísle Unitáøských listù. Vzbouøení na vsi versus alternativní rodina Pøed èasem pod tímto názvem vysílala Èeská televize reportហo rodinì Míèkovic s deseti vlastními dìtmi (šest dìvèat a ètyøi chlapci ve vìku od jednoho do šestnácti let) ve vesnici Dobøany v Orlických horách. Rodina èeského pùvodu se vrátila z emigrace z USA ze státu Oregon, kde na farmì chovala stáda ovcí a koz. Svými pøáteli z Èeské republiky byli vyzváni, aby se vrátili do Èech a zajistili spásání horských luk, které by se jinak zaplevelily. Ve zmínìné vesnici si pronajali opuštìný objekt a chovají zde více než 230 ovcí. Protože paní Míèková má pedagogické vzdìlání, uèí dìti doma alternativním zpùsobem. Když dìti jdou na pøezkoušení k úøedním

Èerven 2008

státním uèitelkám, je jim sdìleno, že mají lepší výsledky než dìti ze státní školy. Protože rodina je i nábožensky založena, je trnem v oku nìkterým funkcionáøùm ve vesnici - tato záležitost byla také pøedmìtem reportáže ÈT. Když jsem se z tohoto vysílání dozvìdìl a drsných podmínkách a zároveò sociálních potøebách dìtí, které pasou a pomáhají pøi chovu ovcí, vyzval jsem èleny naší obce ke sbírce odložených odìvù, bot apod. Ty jsem pak rodinì Míèkovic dovezl, za což velmi dìkují. Velmi vhodné vìci pøinesla zejména sestra Rajnohová, sestra Kmentová a další. K bližšímu poznání situace navrhuji v rámci nìkterého úterka promítnout zmínìnou reportហÈT, kterou mám nahranou a mohu k problematice podat bližší informace. Zdenìk Vachtl

- 32 -

Unitáøské listy

Jak nás inspirovalo rozžehávání svíèek v Unitarii Když jsme na zaèátku letošního roku uvažovali, èím nebo jak zlepšit èinnost našeho Klubu è. 3 ve Stodùlkách, øekli jsme si na výboru, že by nebylo marné poøídit si také u nás svíèky a zapalovat plamínek a vyslovovat rùzná naše pøání, aby se naplnila. Jedna èlenka pøinesla samorost se tøemi úchyty pro svíèky, další èlenka obstarala svíèky. Potom staèilo nasadit svíèky, pøipevnit cedulièku s letopoètem 2008 a pøed zahájením programu v klubu vyslovit tøi pøání a za nì rozžehnout plamínky. Když jsme s touto novinkou v lednu zaèínali, bylo pøání mnoho a èlenové klubu je vyslovovali nahlas. Ale pøibližnì zaèátkem bøezna jako by se

Èerven 2008

pøání vyèerpala (bývala zamìøena na uzdravení našich nemocných èlenù, za to, aby se zlepšovala finanèní situace dùchodcù, a všeobecnì za zdraví). A tak jsme vymysleli, že každý nemusí vyslovovat svoje pøání nahlas, ale mùže je napsat na lísteèek jako diskrétní a pøipevnit na kolíèek k svícnu. A ejhle, ujalo se to a pøáníèek pøibývá na každé schùzce. Scházíme se každý týden ve støedu od 13 hodin. Nyní to dìláme tak, že ve výboru nejprve vybereme a pøipravíme dvì pøání jedná se o myšlenky spisovatelù a myslitelù, které jsme objevili v literatuøe. A to tøetí pøání je pak to na papírku. Domníváme se, že plamínky svíèek donesou naše pøáníèka až tam na místa nejvyšší! Za Klub seniorù è. 3 v Praze 13Stodùlkách sepsal D. Brzobohatý

- 33 -

Unitáøské listy

POEZIE

Pro nastávající matku… Nic nemohlo lépe pøipravit tvé srdce, aby se otevøelo, jako právì tohle: Z dalekých hvìzd a vzdálené oblohy pøilétla tato ozvìna do tebe a zaèala pulsovat životem, každý tep malièkým skutkem rùstu, který prochází všemi našimi dávnými tvary na své cestì domù k sobì. Jakmile se to zaèalo, už nejsi více sama. Nová, odvážnìjší, nabízíš sebe novým zpùsobem pøítomnosti, kterou mùžeš vnímat, ale kterou nevidíš a neznáš. Cítíš se teï sama o sobì jako nikdy pøedtím; každý druhý vidí pouze zvenku, co cítíš a živíš každým vláknem své bytosti.

Víš, že tvùj život se zmìnil provždy, ponìvadž ve dnech a letech, které pøijdou, nikdy tì vzdálenost nebude moci oddìlit od jedince, kterého teï nosíš po devìt mìsícù pod svým srdcem. Nech jsi požehnaná klidnou jistotou, že osud tì povede a ohlídá. Nech duch tvého dítìte vstøebává odvahu i radost z trvalé hudby tvého srdce, aby mohl rùst s lehkostí, oèekávaje úžas a uvítání, až se jeho forma zcela naplní, a pøijde, aby vidìl a usadil se, koneènì s úlevou a vdìkem, v tvém náruèí.

Nikdy ses nedostala tam daleko

dovnitø, kde slova a myšlenky se stávají polosvìtlem, neschopné dosáhnout základ jasu narùstajícího uvnitø noci tvé dìlohy. John O’Donohue: To Bless the Space Between Us

Jako nìjaký prvotní mìsíc tvá duše rozjasòuje pøílivy esence které plynou za tvým dítìtem. Èerven 2008

pøeložila -if- 34 -

Unitáøské listy

RÙZNÉ I NETRADIÈNÍ SVÁTKY Èerven • Prvního èervna slavíme Mezinárodní den dìtí, dále na tento den pøipadají nìkteré pohyblivé svátky, napøíklad v Rusku se slaví Den meliorátorù, v Litvì Den otcù nebo ve Velké Británii Den moøe. • Druhý èervnový den je v Bulharsku dnem Boteva (Christo Botev byl bulharský básník a národní hrdina; 2. èervna 1876 padl pøi povstání proti turecké nadvládì), v Itálii Dnem vyhlášení republiky. V Izraeli na tento den letos pøipadá i Den Jeruzaléma. • Ètvrtého èervna si Estonci pøipomínají Den estonské státní vlajky, Finsko Den obranných sil, a dále se pøipomíná Mezinárodní den nevinných dìtí - obìtí agresí. • Pátý èerven je Mezinárodním dnem ochrany životního prostøedí; Dnem Ústavy Dánska; stoupenci víry Bahá’í si pøipomínají Svátek devatenáctého dna, tentokrát mìsíc Nur. Letos na tento den pøipadá i pravoslavný svátek Nanebevstoupení Pánì. • Šestý èerven je Puškinským dnem v Rusku (básník A. S. Puškin se narodil 6. èervna 1799), Národním dnem Švédska (Dnem švédské vlajky) a Dnem novináøù na Ukrajinì. • Sedmého èervna si napøíklad Norsko pøipomíná Den rozdìlení unie se Švédskem, pravoslavní køesané pak den Tøetího pøenesení hlavy Jana Køtitele (do Konstantinopole). • Osmý èerven je mimo jiné Svìtovým dnem oceánù. Byl vyhlášen na summitu v Riu de Janeiru v roce 1992. V Èínì letos na tento den pøipadá svátek, který bývá na Západì oznaèován jako Svátek draèích lodí (koná se vždy v pátý den pátého mìsíce podle èínského lunárního kalendáøe), v originále Duan Wu nebo Tuen Ng. Kromì Èíny se tento svátek pøipomíná mj. rovnìž v Malajsii èi Singapuru. Podle nejrozšíøenìjšího podání je vznik svátku spojen s památkou básníka Qu Yuána, který žil v císaøství Èu v epoše Bojujících císaøství (V.-III. století pøed naším letopoètem). Mnohokrát se obracel k èuskému císaøi s žádostmi o reformy zamìøené proti politické degradaci, úpadku a korupci. Ten však, uvìøiv udáním hodnostáøù, úmyslnì pomlouvajících Qu Yuána, vyhnal jej z hlavního mìsta. V roce 278 pøed naším letopoètem obsadila vojska císaøství Ciò hlavní mìsto císaøství Èu. Když se Qu Yuán o této národní hanbì dovìdìl, nedokázal ji unést a pátého dne pátého mìsíce se vrhl do øeky. Podle tradice se lidé, kteøí se dovìdìli o jeho smrti, vrhli do èlunù a hledali jeho tìlo - nenašli je však. Pozdìji si lidé zaèali básníkovu památku ve výroèní den Èerven 2008

- 35 -

Unitáøské listy

jeho smrti pøipomínat závody lodí postavených v podobì drakù. Souèasnì házeli do øeky Qu Yuánovi bambusové kmínky naplnìné vaøenou rýží. Legenda praví, že jednou se jim zjevil sám básník a øekl: „Všechnu rýži, kterou mi dáváte, sní drak. Zabalte rýži do rákosových listù a pøevažte barevnou nití - tìchto dvou vìcí se drak bojí ze všeho nejvíc.“ A tak se zrodilo tradièní jídlo tohoto svátku czun-czy; lepkavá rýže zabalená do rákosových listù. • Devátý èerven je Mezinárodním dnem pøátel. Jak poznamenal filosof Arthur Schoppenauer: „Skuteèné pøátelství je jednou z tìch vìcí, o kterých, stejnì jako o gigantických moøských hadech, není známo, zda byly vymyšleny nebo nìkde existují.“ Svátek byl pøesto vytvoøen jako pøíležitost pøipomenout svým pøátelùm, jak jsou pro nás dùležití, a obdarovat je. • Jedenáctý èerven je katolickým svátkem svatého Barnabáše. • Tøináctého èervna si pøipomínáme katolický svátek svatého Antonína. • Ètrnáctý èerven je pak ve svìtì zasvìcen dárcùm krve. USA si pøipomínají Den americké vlajky. • Na 17. èerven pøipadá Den boje proti suchu a šíøení pouští. Rovnìž jde o Den vyhlášení republiky na Islandu. Kyrgyzstán si pøipomíná Den pracovníkù vodního hospodáøství. • Na 18. èerven pøipadají svátky hned nìkolika náboženství. Pravoslavná církev si pøipomíná svatého knížete Feodora Jaroslavièe Novgorodského, zoroastristé svátek Chaurvat a buddhisté letos i den Buddhova narození, osvícení a odchodu do nirvány, který je pohyblivým svátkem. Ázerbájdžán si pøipomíná Den lidských práv. • Dvacátého èervna se slaví Svìtový den bìžencù. Byl vyhlášen Valným shromáždìním OSN v roce 2001 pøi pøíležitosti 50. výroèí Konvence o statutu uprchlíkù z roku 1951. • Dvacátého prvního èervna si Kanada pøipomíná Den pùvodního obyvatelstva. Slaví se od roku 1996. Jedná se rovnìž o den staroslovanského svátku zrození boha Peruna. • Na 23. èervna pøipadá Mezinárodní olympijský den. • Na 24. èerven pøipadá katolický svátek Narození svatého Jana Køtitele, dále Den státní vlajky ve Finsku, Den nezávislosti Skotska a koneènì stoupenci Bahá’í si

Èerven 2008

- 36 -

Unitáøské listy

pøipomínají Svátek devatenáctého dne, tentokrát mìsíce Rahmat. • Pìtadvacátého èervna slaví Dny státnosti Slovinsko a Chorvatsko, zároveò jde o Den slovanské vzájemnosti a luteráni si pøipomínají Den augsburského vyznání. • Dvacátý šestý èerven je jednak Mezinárodním dnem boje proti zneužívání drog a obchodu s nimi, jednak Mezinárodním dnem podpory obìtí muèení. • Na 27. èervna pøipadá Mezinárodní den rybolovu a Kanada slaví Den státní hymny. • O den pozdìji, tj. 28. èervna, si Srbsko pøipomíná svátek Vidovdan - Den svatého velikomuèedníka knížete Lazara a všech muèedníkù srbských. Jde o památku bojovníkù, kteøí padli v boji s desetinásobnou pøesilou Turkù v bitvì na Kosovì poli v roce 1389. Srbsko se tehdy v dùsledku porážky stalo vazalem Osmanské øíše, avšak díky houževnatému odporu Srbù i Turci utrpìli vážné ztráty a zpomalili svùj postup dále do hloubi Evropy. • Dvacátý devátý èerven si katolická církev pøipomíná jako Den apoštolù Petra a Pavla, zatímco pro církev arménskou tento den letos znamená rovnou dva svátky, oba pohyblivé: prvním je svátek svatého Eèmiadzina, druhým Vardavar. Jedná se v podstatì o svátek Promìnìní Pánì na hoøe Tábor, lidové zvyky však navazují ještì na pohanskou tradici. Ponìkud pøipomínají Velikonoèní pondìlí v nìkterých oblastech zejména Moravy - oblíbené je vzájemné polévání vodou, hlavnì mezi mládeží. • A koneènì 30. èerven je Dnem ekonomù v Bìlorusku.

Èerven 2008

- 37 -

(zpracoval Miloš Hlávka)

Unitáøské listy

PØÍBÌH PRO DÌTI KAŽDÉHO VÌKU

Proè?

Byl jednou jeden malý chlapec a ten se poøád na nìco ptal. Na tom by jistì nebylo nic špatného, vždy ptát se je správné. Ale na vìèné proè toho chlapce bylo tìžké odpovìdìt. Ptal se napøíklad: „Proè zásuvky patøí stolùm?“ Lidé se na nìj dívali a tøeba mu i odpovìdìli: „Zásuvky jsou na to, aby se do nich ukládaly pøíbory.“ „Naè jsou zásuvky, to vím, ale nevím, proè zásuvky patøí stolùm!“ Jindy se zase ptal: „Proè ocasy patøí rybám?“ Nebo: „Proè vousy patøí koèkám?“ Lidé kroutili hlavou a radìji šli po svém. Dítì rostlo a dospívalo, ale se svými proè nepøestávalo. I když se z chlapce stal muž, chodil stále kolem a ptal se na to a ono. A protože mu už nikdo neodpovídal, uchýlil se do malé chatrèe v horách a po celý èas dumal o otázkách a zapisoval si je do sešitu; pak o nich hloubal, hledal na nì odpovìï, ale nikdy žádnou nenacházel. Zapsal si napøíklad: „Proè stín má borovici? - Proè mraky nepíšou dopisy? - Proè poštovní známky nepijou pivo?“ Ze samého psaní ho rozbolela hlava, ale on na to nedbal. Narostly mu vousy, ale on je nestøíhal. Naopak, položil si otázku: „Proè vousy mají tváø?“ Prostì byl to zcela nevyléèitelný pøípad. Když zemøel, jeden vìdec zaèal studovat jeho život a pøišel na to, že ten výteèník si už odmalièka natahoval punèochy naruby a ani jednou se mu je nepodaøilo navléct správnì. A proto se také nikdy nemohl nauèit klást správné otázky. A mnozí lidé to tak dìlají dodnes... (Gianni Rodari: Pohádky po telefonu)

Èerven 2008

V tomto pøíbìhu, milé dìti, vidíme, jak dùležité je ptát se správným zpùsobem. Kdo se neptá, nic se nedozví, to je jisté. Ale kdo se ptá nesprávnì, nedozví se nic také! A proto ptejme se, diskutujme, ale dbejme také na to, aby naše otázky i názory mìly hlavu a patu.

- 38 -

Unitáøské listy