Číslo 8
Duben 2013
Ročník VIII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
výtisk Intelektu, který se vám právě dostal do rukou, je s největší pravděpodobností historický. Proč? Nikdy dříve nás nenapadlo spočítat, kolik autorů se na obsahu toho nebo onoho vydání podílí. Tentokrát jsme to udělali a došli jsme až k číslu 22 (slovy: dvacet dva). A to je nejspíš rekord, kterému jsme se nepřiblížili ani tehdy, když jsme vytvářeli Intelekt dvacetistránkový. A to se nám ještě jména některých přispěvatelů v tomto vydání vyskytují dvakrát, ba i třikrát! Mezi autory článků či fotografií najdete zástupce pěti z osmi tříd naší školy a docela netradičně hned tři členy pedagogického sboru. Daleko nejpočetnější ovšem jsou žáci primy a tercie, a nejen díky tomu, že jednou z jejich psacích příležitostí byla anketa po historické prezentaci pana Vavříka k letošnímu židlochovickému výročí. Ostatně otevřete aktuální výtisk, začtěte se do jeho obsahu a posuďte sami. Hezkou jarní zábavu vám přeje VAŠE REDAKCE
„Fí, to jsem si oddechla,“ říká si nejspíš Mgr. Hana Kutá na našem obrázku krátce poté, co se jí podařilo proniknout kordonem maturantů při posledním zvonění. Předtím se ovšem musela náležitě vykoupit, a o tom, jak má právě naspěch, svědčí nejlépe , že ještě stále drží v levé ruce peněženku. Foto: JAN STRAVA (septima) -1-
Rébusy a vtipy Rébusy Řešení z minulého čísla: 1 3 1 1 2 2 2 1 - a proč? Zkuste si přeříkat řádek nad otazníky jako: jedna trojka, jedna jednička, dvě dvojky, dvě jedničky.
Nové zadání Potřebujete si nutně opéct tři topinky, ale máte málo času. Máte pánev, na kterou se vejdou jenom dva krajíce najednou, a opečení topinky po jedné straně trvá 5 minut. Jak nejrychleji to jde stihnout?
Vtipy Návody k použití: 1. Na pokrývce z Taiwanu: NEPOUŽÍVEJTE JAKO OCHRANU PROTI TORNÁDU 2. Na zrcátku přimontovaném k helmě používané americkými cyklisty: PAMATUJTE, ŽE PŘEDMĚTY V ZRCADLE JSOU VE SKUTEČNOSTI ZA VÁMI 3. Na uzávěru anglického ochuceného mléka: PO OTEVŘENÍ NEOBRACEJTE LÁHEV VZHŮRU NOHAMA 4. Na novozélandském spreji proti hmyzu: TENTO PŘÍPRAVEK NEBYL TESTOVÁN NA ZVÍŘATECH 5. Na fénu značky Sears: NEPOUŽÍVEJTE VE SPÁNKU 6. Na balíčku mražených hranolků: MUŽETE BÝT VÍTĚZ, ANIŽ BYSTE COKOLIV KUPOVALI! PODROBNOSTI UVNITŘ! 7. Na dezertu zvaném tiramisu z Tesca (vytištěno zespodu na krabici): NEOTÁČEJTE VZHŮRU NOHAMA! (Příliš pozdě - už se stalo...) 8. Na chlebovém pudinku od Marks & Spencer: PO ZAHŘÁTÍ BUDE PRODUKT HORKÝ 9. Na arašídech od Sainsburys: VAROVÁNÍ - VÝROBEK OBSAHUJE OŘECHY! 10. Na balíčku oříšků od American Airlines: INSTRUKCE - OTEVŘETE BALÍČEK, SNĚZTE OŘÍŠKY 11. Na dětském kostýmu Supermana: ANI S TÍMTO KOSTÝMEM NEMŮŽETE LÉTAT 12. Na obalu žehličky značky Rowenta: NEŽEHLETE OBLEČENÍ NA TĚLE VERONIKA BENEŠOVÁ (septima) -2-
Pozor, hoří!
Ve čtvrtek 11. dubna se uskutečnila exkurze primy do základny Hasičského záchranného sboru v Brně na Lidické ulici. Této akci předcházely dvě návštěvy hasičů u nás na gymnáziu, kde nám mj. povídali o profesionálním náčiní, kterým jsou jejich vozy vybaveny. Pak jsme se o tom mohli na vlastní oči přesvědčit při prohlídce jednoho z vozů. Po příjezdu do hasičské zbrojnice na Lidické nás hasiči mile přivítali a vyprávěli nám o svých výjezdech. Jeden z nich jsme krátce nato mohli sami vidět, když byl ohlášen únik čpavku na zimním stadionu v Rosicích. Na počátku exkurze jsme byli rozděleni na dvě skupiny a začali jsme prohlídku. Naší skupiny se ujal strážmistr Radek Míchal. Vysvětlil nám význam některých zařízení na stanici, jako například elektronické tabule s dostupnými auty, ale třeba i denního rozvrhu hasičů. Na řadu poté přišla mobilní technika. Každé auto je specializováno na určitý druh pomoci. K vybavení většiny hasičských vozů patří nářadí, nůžky, jež dokážou stříhat plech, přikrývky a teplé oblečení pro lidi postižené požárem, hasičské hadice všech velikostí, čerpadla a spousta dalších věcí. Většinu z nás nejvíce zaujal 27tunový jeřáb, který slouží k zachraňování osob z panelových domů a jiných vysokých budov. Během exkurze však byl náš průvodce odvolán do služby. Když mají hasiči službu, musí být připraveni 24 hodin denně. Můžou být totiž povoláni kdykoliv. Zkuste si představit, že vás ve dvě hodiny ráno probudí siréna a máte jen dvě minuty na to, abyste se převlékli, obuli, vzali potřebné věci do auta a rychle vyjeli. Je to velice stresující práce. Poté, co náš první instruktor odjel, se nám věnoval nadstrážmistr Antonín Kyncl. Ten už s námi probral jen to, co musíme udělat a jaké mít předpoklady, aby se z nás mohli stát hasiči. Musíte mít fyzickou zdatnost, být zdraví (nesmíte mít kupříkladu žádné alergie) a hlavně mít pevné nervy. Na závěr jsme si mohli prohlédnout hasičský oblek, který dokáže na pár minut vydržet až 600stupňový žár. Ve své plné podobě (helma, nohavice atd.) váží asi 30 kilogramů. Zde už naše exkurze skončila. A musíme závěrem jednohlasně říct, že byla velice zajímavá. MATYÁŠ BOSÁK, PAVEL HODOVSKÝ (prima)
O rasismu a lidských právech
V pátek 19. dubna mezi nás přišli dva bývalí studenti našeho gymnázia, nyní již vysokoškoláci, a povídali si s naší třídou o rasismu a lidských právech. Nejdříve nám pustili nějaká videa a po nich nám položili otázku: Co je to vlastně rasismus? Celá třída nějak dala dohromady, že je to nesnášenlivost vůči jedné rase. Také se nás ptali na náš názor o Romech. Dostali jsme i list, co si Španělé myslí o Japoncích a naopak. Byly v něm dost legrační věci, jako například, že Japonci usínají na schůzích. Poučili nás, že nemáme nikoho odsuzovat, než ho poznáme. Potom jsme hráli hru s tečkami, kde byl jeden z nás sám a ostatní ve skupinách. Ptali se toho, kdo byl sám, jak se cítí. Nakonec jsme sestavovali pyramidy lidských hodnot, kde jsme napsali věci, které jsou pro nás nejdůležitější. Jedna pyramida vypadala asi takto: A druhá zase tak: Rodina Peníze Domov Kamarádi Počítač Kámoši Zábava Zdraví Hudba Rodina Mobil Hudba VERONIKA HOCHMANOVÁ (prima) - 3-
Primáni a terciáni po historické prezentaci Mgr. KARLA VAVŘÍKA: Bylo to poutavé a poučné
Židlochovice letos slaví 140. výročí povýšení na město a jednou z akcí, kterými toto jubileum přivítala naše škola, bylo v pátek 5. dubna setkání žáků čtyř nejnižších ročníků se známým znalcem židlochovické historie Mgr. Karlem Vavříkem. Studenti vyslechli jeho zajímavé vyprávění o dějinách města od první písemné zmínky až po 20. století a zároveň zhlédli atraktivní prezentaci se spoustou obrázků a dokumentů. V nejbližší hodině slohu jsem pak svým primánům a terciánům dal za úkol, aby stručně napsali, co se jim na této přednášce nejvíc líbilo. Je logické, že některé odpovědi se v mnohém podobaly, ba téměř shodovaly, a proto následující řádky berte jako určitý reprezentativní vzorek, sestavený z příspěvků, které byly stylisticky a myšlenkově nejvydařenější. Mgr. ANTONÍN TOVÁREK *** Na prezentaci o Židlochovicích mě zaujalo všechno, co nám pan Vavřík řekl. Vůbec jsem netušil, že v tomto městě je tolik úžasných památek, které byly navrženy i velice uznávanými zahraničními architekty. Myslel jsem, že o Židlochovicích znám vše. Mýlil jsem se. Vůbec jsem nepostřehl, že by věž židlochovického kostela byla postavena jinak než ta původní, která byla zbourána vichřicí, což mě také velice překvapilo, nebo že zde bylo tolik vzácných sochařů a významných šlechticů, kteří bydleli na zámku. O zvonici nad základní školou jsem také vůbec nic nevěděl, až prezentace pana Vavříka mi otevřela oči. MATYÁŠ BOSÁK (prima) Tato prezentace byla pro mě docela záživná a dá se i říci, že obsahovala zajímavé informace o tomto městě. Dále mě zaujala skutečnost, že pan Vavřík je bývalý učitel a i přes svůj úctyhodný věk umí pracovat s počítačem a zpracovat prezentaci v programu Microsoft PowerPoint. No a teď už k věci. Překvapilo mě například to, že sochy, které jsou před místním kostelem, stály na původním mostě z 18. století. Zároveň mě mile zaskočilo, že i španělská královna Marie Kristina má něco společného s židlochovickým zámkem. A proč taky ne, když v něm poprvé spatřila světlo světa? Ovšem to nebyly jediné události, které mě přímo „bouchly do uší“. Bylo jich mnohem více, ale ty už si bohužel nepamatuji. TEREZIE MATUROVÁ (tercie) Nejvíce mě zaujal zámeček Žabčice. Bydlel tam správce pozemků židlochovického panství. Dále se mě moc líbila busta Marie Kristiny (1858-1929). Vytvořil ji Vasselot. Vasselot je významný sochař 1840-1904. Ale opravdu nejlepší bylo povýšení Židlochovic na město 3. dubna 1873. KATEŘINA BENEŠOVÁ (prima) Zaujalo mě to, že se zde narodili čtyři Habsburkové. Jedním z nich byla i Marie Kristina, která se stala španělskou královnou. Její obraz visí v židlochovickém zámku. Podle mě je také zajímavé, že v Židlochovicích stával významný cukrovar, lihovar, je tu žerotínská hrobka, českobratrská fara a město se proslavilo chovem bažantů a pěstováním chřestu a meruněk. KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ (tercie) Nejvíce mě zaujala architektura zámku, kostela a ostatních budov a architekti, kteří je postavili. Také jsem ocenila to, že architekti, kteří tyto budovy navrhli, nebyli žádné nicky, ale celoevropsky (či celosvětově) známí umělci. O tuto problematiku se velice zajímám, protože se jednou také chci stát architektkou. PETRA KLOUDOVÁ (prima) -4-
Snímek z prezentace: pan Vavřík možná právě teď seznamoval nejmladší žáky naší školy s nejstarší písemnou zmínkou o Židlochovicích. Foto: Mgr. DANUŠE ŠVARZBERGEROVÁ *** Obzvlášť pozorně jsem vyslechla část přednášky věnovanou historii gotického hřbitovního kostela. Údajně byl postaven okolo roku 1350, ale v r. 1830 se sesula jeho vazba a prorazila klenba kostela, a tím pádem – jako pozůstatek – zbyla jen známá zvonice. Též fakt, že se u hřbitovního kostela pohřbívalo až do roku 1891, byl pro mne zajímavý – vždy mě to velice zajímalo, ale nijak zvlášť jsem po tom nepátrala….Tak jsem si alespoň ,,rozšířila obzory“, a to i co se týče židlochovického zámku. Přednáška se mi líbila, mám o poznání více vědomostí o svém rodném městě a byla určitě příjemným zpestřením všedního dne. MARKÉTA KOTLÁNOVÁ (tercie) Nejvíce mě na páteční přednášce pana Vavříka zaujala myšlenka. Hluboká myšlenka o historii a člověku samotném. O významných lidech, místech a předmětech. Proč zrovna tohle? Fascinuje mě, jak si člověk žije ve své době a lidé o několik set let později zkoumají, jaký byl, co významného za svůj život učinil. Historie Židlochovic sahá až do roku 1237 díky jistému panu Rymu de Selowizovi. Zajímavé, jak lidé z dneška zjistí důležitá fakta z historie, ale mě by spíše zajímalo, jak si tehdy lidé žili? Jak chodili oblékaní? O čem přemýšleli? Jak chápali historii oni? Představovali si, že příští generace budou pátrat a zajímat se o jejich dobu? Tohle se nedá zjistit. Možná z knih, možná z jejich poezie se jednou dozvím, na co mysleli, co je zajímalo. Proto pro mě nejsou ani moc důležitá data, ale lidé samotní. Ano, je důležité, co tu ti lidé po sobě zanechali. Jaký odkaz po nich zbyl. Ale já bych chtěla vědět, proč to po sobě zanechali a na co při tom mysleli. Celé tohle zamyšlení mě napadlo až při sledování výkladu o historii Židlochovic. TEREZA SINGEROVÁ (tercie) -5-
Naše první poslední zvonění
„To je šok! Naše vyjevené a rozpačité primánské tváře hovoří jasnou řečí. S něčím takovým, jako je poslední zvonění na gymplu, jsme se ještě v životě nesetkali. Ale počkejte! Za sedm let vám taky ukážeme...“ Foto: JAN STRAVA (septima)
Talíř od toyoty Abych také dělal něco pro své zdraví a aspoň zčásti neutralizoval všechno, čím mu neprospívám, chodívám pěšky téměř každý pracovní den ráno z tramvajové zastávky Krematorium rovnou dolů k Ústřednímu hřbitovu, kde pak nasedám na autobus číslo 505 a ubírám se s ním z Brna do Židlochovic. Podnikám tuto 10-12minutovou procházku o délce necelého kilometru i přesto, že bych se na stejné místo mohl pohodlně (s určitou zajížďkou a zhruba za tutéž dobu) dostat vozem MHD. Tato ranní minitúra mně zejména teď na jaře skoro pokaždé přináší hezké zážitky a občas i nějaké to překvapení: červený kotouč vycházejícího slunce, zpívající ptactvo všeho druhu, omamně vonící rozkvetlé stromy a keře... V zimě jsem si dokonce „ustlal“ na náledí, ale to je zážitek z opačného konce hodnotové stupnice. Onehdy jsem se s chutí zasmál, když se mi podařilo identifikovat kulatý předmět opřený o hřbitovní zeď. Byl to kryt automobilového disku se stylizovaným téčkem - zkrátka poklice od toyoty. Potvůrka jedna! Uvolnila se z kola, odskočila a šikovně se dokutálela až ke zdi. V duchu jsem si řekl, že to se mé fabii stát nemůže. Má už málem deset let, ale všechny čtyři talíře stále původní! Mgr. ANTONÍN TOVÁREK P. S.: Přidávám jeden soutěžní úkol: Kdo z vás najde v titulku tohoto článku dva básnické prostředky (jeden obrazný a jeden zvukový, nebo stylistický) a pošle je do 20. května 2013 na adresu
[email protected], obdrží zajímavou odměnu. T. -6-
Recituju k jubileu svého města
V neděli 7. dubna se na zámku v rámci letošních oslav 140. výročí povýšení Židlochovic na město uskutečnilo slavnostní zasedání městského zastupitelstva, spojené s vyznamenáním zasloužilých občanů města. Necelé dva týdny předtím se židlochovická radnice obrátila na vedení našeho gymnázia s prosbou, aby někdo ze studentů na této akci přednesl tři básně známého židlochovického autora Ivana Remundy. Volba padla na mne - zčásti díky mým letošním úspěchům ve školním a okresním kole recitační soutěže a zčásti také proto, že bydlím v Židlochovicích. V každém případě jsem se cítila být poctěna tím, že jsem dostala takovou důvěru. Vzhledem k tomu, že můj první a třetí výstup orámovaly na začátku a na konci celý ceremoniál, mohla jsem program slavnosti sledovat od prvního do posledního bodu - od úvodního slova pana starosty Helmy přes životní medailonky všech vyznamenaných až po jejich děkovné proslovy. Až na jedno malé zaváhání se mně všechna tři „sólová čísla“ docela povedla. Panu místostarostovi Šenkyříkovi se prý moje recitace a barva mého hlasu velice líbily, a tak už mám v ruce nové pozvání. V neděli 19. května se v židlochovickém kostele uskuteční další slavnostní pořad k letošnímu jubileu města. Zazní na něm varhanní hudba, zpěv a já budu jako součást programu přednášet tři žalmy z díla Jiřího Strejce. To byl významný člen jednoty bratrské, básník a spisovatel 16. století, s jehož jménem je spojena jedna z nejstarších židlochovických ulic - Strejcův sbor. TATIANA LVOVSKÁ (tercie)
Projekt Krokus
Loni na podzim zasadili žáci primy do školní zahrady cibulky krokusů. Zapojili se tak do projektu Krokus, který si klade za cíl připomínat dětské oběti holocaustu. Rostlinky zjara vykvetly jasnou žlutou barvou, která představuje Davidovu hvězdu, symbol židovství. Pro žáky primy, sekundy, tercie a septimy je na 28. května připravena přednáška o holocaustu pod záštitou Centra vzdělávání a dialogu. Mgr. RADKA RAFLOVÁ -7-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Noční rozhovor TEREZA SINGEROVÁ (tercie) V myšlenkách utopen, plížím se tiše... Dojdu až k mostu, kde se moje tvář zrcadlí ve vodě... V myšlenkách ztracena, tančím... Dojdu až k mostu, kde nemálo životů skončilo... „Co tu děláte, v tuhle noční dobu?‘‘ ozve se on tichým hlasem smutku. „Chci si urovnat myšlenky o tom, co vlastně chci...“ odpoví mu, oči upřené do vody. „To já chci skočit... a také skočím, nemám už pro co žít, nebaví mě to, život je hrozná nemoc a já teď našel lék,“ řekne klidně a dál upírá svoje bezbarvé oči do vody. „Bránit vám nebudu, ale počkejte, prosím, až odejdu...“ řekne stejně klidným hlasem. „Jistě, nechci vám kazit noc... nechci dělat potíže, ale nezůstávejte dlouho,“ nepřestává pozorovat vlnící se vodu, ledovou vodu... Myšlenky obou se uklidnily... V myšlenkách jasno, zírám do vody... Stojím na mostě, za chvíli skočím... V myšlenkách klid, pozoruji vodu... Stojím na mostě, chystám se odejít... „Povězte mi, jaký váš život smysl má?“ zeptal se z ničeho nic. „Žádný...“ řekne ihned. „Tak proč nechcete skočit taky?“ zeptá se, jeho oči ale vodu neopouštějí. „Můžu ten smysl najít...“ řekne klidně. Muž zvedne svoje bezbarvé oči od vody. S kapkou touhy V myšlenkách zmatek, už si ničím nejsem jist... VERONIKA FREYOVÁ (kvinta) Stojím na mostě, mám pochybnosti... V myšlenkách jasno, já hledám... Tiše křičím do prázdna, Stojím na mostě, asi odejdu... do vesmíru, do nebe. „Jednou najdu smysl života, potom budu moct Slova, jež jsou pro tebe umřít,“ řekne smutně. „Už mě nebaví hledat, můj smysl života je skočit!“ pouhým hlasem od blázna… řekne, aby si dodal odvahy. „V tom případě můžete umřít klidný, nalezl jste to, co jiní hledají dlouhá léta,“ řekne klidně a zahledí se do dáli. „Všichni skončíme stejně,“ dodá ještě ona. V myšlenkách mrtvolný klid, jsem spokojen... Stojím na mostě, našel jsem... V myšlenkách smutek, všichni skončíme stejně... Ať hledáme, co hledáme, skončíme stejně... A ona právě odchází... - 10 -
Je tak slepá – nevidí, silueta, v niž mám víru. Války duší, ač jsou v míru, věčné zbraně závidí… Touha připomínající klíště stahuje mou mysl na dno. Nalhávat si není radno, dnes již končím – třeba příště…
Tři dny v Paříži Nastupujeme. Kdo chybí, ať se prosím přihlásí. Jedeme! Aneb výlet do Francie 2013. Pevně se připoutejte, a pokud s sebou máte špunty do uší, jen dobře. Škoda, že je nikdo neměl. Prvních pár hodin se zdálo, že utišit autobus je nad lidské síly, a dokonce i nad síly učitelek. I přes prvotní vyhlídky na rušnou, probdělou noc nakonec autobus uléhá k spánku. Zde nám paměť selhává, jelikož nám padají víčka. V noci párkrát kontrolujeme hodiny, které se někdy pohnou jen o pár minut. Ráno nás už ale čeká pohled na ještě poněkud ospalou Paříž. „Pět za euro!“ přivítala nás francouzská delegace prodavačů malých eiffelovek. Někteří z nás smlouvali, jiní zase odmítavě utíkali z dohledu. Po tomto krásném uvítání se naše výprava přesunula přímo pod symbol Paříže – Eiffelovu věž. Jak jsme zjistili, Francouzi nepatří zrovna mezi ty, kteří dodržují otvírací dobu. Asi po hodinovém čekání jsme se vyvezli nad celou Paříž. Naše skupinka pěti dívek potkala i pár sympatických Francouzů. Po této prohlídce jsme se vydali směrem Champs-Élysées. Ulice, na jejímž vrcholku ční Vítězný oblouk. Unaveni, ale plni zážitků nakonec uleháme v jednohvězdičkovém hotelu F1. Jakožto druhá škola v hotelu si bereme první, brzkou směnu na snídani. Vše se obejde bez problémů, tedy až na nepatrné zpoždění, které se u našich srazů stává zvykem. Každý má svého souseda, můžeme tedy vyrazit. Už při prvních krocích ven z autobusu zahlédneme - nám už známé - “eiffelovkáře“, čekající na svou příležitost. Těm se však rychle schováme za branami zámku Versailles. Podle instrukcí si stoupneme do řady a zanedlouho se první z nás objeví u vstupu. Nemáme však u sebe ještě lístky, a tak se naše cesta ke vstupu opakuje. A napodruhé se nám to už konečně podaří! Projdeme přes ochranku a s foťáky v rukou se zasekneme hned na nádvoří. Strávíme v zámku a zahradách několik hodin a poté se odebereme zpět do Paříže. Hbitě vyběhneme, někteří z nás doslova, 222 schodů k bazilice Sacré-Coeur. Poté malá procházka po Montmartru a rozchod na malé nákupy. Nakonec se vydáme na největší hřbitov v Paříži Pére-Lachaise. Nadchází poslední den. A nám nezbývá, než si ho užít. Metrem se dostaneme do La Défense, uděláme zastávku u monumentální stavby velkého oblouku a někteří i v obchodní galerii 4 temps. Poté se opět odebereme do metra a přejedeme do Louvru. Jako první zamíříme k obrazu Mony Lizy. Tam se dlouho nezdržíme, návaly lidí s fotoaparáty v rukou by nám to ani nedovolily. Začneme tedy bloudit Louvrem. Uličkou sem, potom tam a jsme zpět, kde jsme začaly. Kde se stala chyba? Po více než hodinovém bloudění se konečně dostaneme do druhého patra. Skoro se zdá, jako by to byl jakýsi výběr těch, kteří se sem dostanou. Čas se však krátí a my se musíme vydat dál. Tím započne pochod městem, zakončený v Lucemburských zahradách. Poté se na vlastní pěst vydáme po Saint-Michel směrem k Notre-Dame. Cestou samozřejmě nemarníme poslední okamžiky pro nakupování. I přes drobné karamboly se dostaneme na naši loď včas. Poněkud zkřehlí se vrátíme do autobusu a řidič s námi ještě naposledy projede noční Paříží. Cesta zpět je mnohem ospalejší… „A teď se rozlučte se samočisticími záchody, jsme v Česku.“ S těmi slovy jsme se doopravdy rozloučili s Německem, přes které jsme jeli. Bylo to jasné znamení toho, že výlet končí. Sice by si to někteří nejméně pětkrát prodloužili, ale trocha odpočinku neuškodí. Ti, co na sebe nechali dýchnout atmosféru, Francii a zájezd si plně užili, tak těm zůstalo plno neocenitelných vzpomínek a zážitků. Stručně a jednoduše: STÁLO TO ZA TO! TEREZA SINGEROVÁ, MICHAELA ŠEDOVÁ (tercie) - 11 -
Mé obrázky z Nizozemska (a Belgie)
Přiznávám se, že jsem záviděla svým spolužákům, když jsem je nedávno pozorovala, jak nedočkavě jeden po druhém nastupují do autobusu a následně odjíždějí do jedné z nejhezčích zemí světa – Francie. Ale ne pro mě. Protože již dlouhá léta zaujímá první místo na mém žebříčku nejoblíbenějších zemí Nizozemsko. Navíc zájezd do této země je zaměřen spíše na poznání přírodní krásy než na procházení se po zámcích a jiných památkách, což je podle mě strašlivá nuda. Asi si někdo z vás říká, jak se mi může líbit taková země, když je to v podstatě jedna velká placka. A to je na ní právě to krásné. Představte si, že projíždíte krajinou, kterou lemují domečky - ne takové, jaké jsou tady; Nizozemci staví své domy spíše do výšky, převážně z cihel a jejich vrcholy zdobí štíty, jeden hezčí než druhý (nutno podotknout, že žádný štít nemá své dvojče). Za staveními se rozléhají desítky polí, buď poseté různobarevnými tulipány, nebo zelenou trávou, na které se pasou kravičky, ovečky a jiná zvířátka. Bohužel zima byla krutá i tady, takže jsme mohli vidět jen žluté, nebo sem tam i červené tulipány, kterým se zřejmě daří nejvíc. Myslím, že by se hodilo říct vám, co všechno jsem viděla. Takže. Okolo šesté hodiny ranní jsme naším (prý luxusním) autobusem dojeli do hlavního města Belgie Bruselu, kde jsme si prohlédli Královské náměstí (nutno podotknout, že královské se mu neříká jen tak) a pokračovali jsme cca dvě stovky metrů, abychom si prohlédli dá se říci hlavní symbol tohoto města: Manneken Pis (česky: čůrající chlapeček). Sice byla tma, ale co by to bylo nevyfotit se u tak vzácné sošky, kvůli které právě sem jezdí celý svět. Celí promrzlí jsme se vrátili k autobusu, kde jsme se posilnili a jeli na poslední zastávku v Belgii. Počkat! Po cestě jsme narazili ještě na jednu „turistickou atrakci“. Být v Belgii a nepodívat se na Atomium? To je jako být v Belgii a nekoupit si belgickou čokoládu (kterou si mimochodem koupil celý autobus). A kdyby to někdo chtěl vědět, tak Atomium se skládá z devíti stejně velkých koulí, z nichž se dá jít jen do jedné. Té nejvyšší samozřejmě. Ale zpátky k poslední zastávce. Antverpy. Město s velmi bohatou historií, nemluvě o legendách a pověstech. Nás však zajímala řeka Šelda. Já bych si pod pojmem řeka vybavila sportovní nebo turistické lodičky, ale po tom zde není ani památky. Na této řece totiž vládnou tankery a jiné nákladní lodě. Schválně, kdy naposledy jste viděli tankery na nějaké české či moravské řece? Prohlídka Antverp za námi a hurá do Nizozemska. Nejvyšší bod něco okolo 400-500 m n. m. Nejnižší 5 metrů pod mořským dnem. Chcete-li jet k moři, musíte stoupat do kopce. Ale pohyb u moře tady stejně nedoporučuji. Ujdete půl kilometru od břehu a stejně máte vodu jen po kolena. A na romantickou procházku také můžete zapomenout. Fouká tu vítr a pláže jsou písečné, což napovídá, že písek budete mít… všude. Chvílemi jsem se divila, jaktože už dávno nelétám. Všude je písek, do toho fouká vítr, takže se logicky vytvářejí písečné duny. A právě písečné duny jsou zde tím nejvyšším místem. Kde všude jsme byli? Madurodam - zmenšenina celého Nizozemska v měřítku 1:25. Celá země se za pět dní navštívit nedá, ale pokud půjdete do Madurodamu, zvládnete to za dvě hodiny. Největší květinová aukce na světě - pokud doma máte orchidej, nějaký tulipán nebo jinou květinu, buďte si stoprocentně jisti, že jsou právě odtud. Je jedno, ve které zemi tuto květinu kdo vypěstoval, protože všechno jezdí sem (za den na tuto aukci přijede 2500 nákladních aut plných květin) a odsud květiny zase odjíždí do světa, podle toho, odkud je ten, kdo je koupí. Sýrové trhy - 12 -
horší než autogramiáda někoho hodně známého. Vítězný druh sýra je gouda. Největší zahrada v Evropě - wow… chcete vidět barvy? Tady je mnohem víc než jen růžová, modrá nebo zelená. A pokud máte v Anglii nějaký idol, zajeďte sem a můžete vidět, jak to pojali architekti zaměření na květiny. Já se třeba vyfotila s autem Mr. Beana ověšeným květinovými věnci. Také jsem zde narazila na člena mé oblíbené hudební skupiny. Proč Anglie? Nevím, ale je to letošní téma. Dostáváme se k jedné z nejhezčích každoročních tradic, květinovému průvodu. Kvůli této akci se do Nizozemska sjíždí celý svět. Od amerických turistů přes naše až po japonské. Průvod je 30 km dlouhý a jeho náplní je 50 alegorických aut, které doprovází pět písní typických pro Nizozemsko. Téma průvodu byla zase Anglie, tzn. mohli jste vidět např. hlavy všech čtyř beatlesáků vytvořené z černých a bílých květů. Bylo to krásné, ale abychom si nemysleli, že v Nizozemsku vládne jen mír, klid a pořádek, vzal nás průvodce ještě na jednu zastávku. Hlavní město Amsterodam. Cesta do této metropole byla úžasná. Autobusem jsme sice jeli po dálnici, ale ne jen tak ledajaké. Když jsme vjeli do prvního tunelu, dozvěděli jsme se, že nad námi je letadlová runway, na níž právě přistávalo letadlo. A po vjezdu do druhého tunelu nám bylo řečeno, že nad námi je kanál, kde se projíždějí lodičky. Celý autobus fotil, co jen šlo, ale v tunelu je přece jen trochu větší tma. Dobrá, dálnice je za námi a projíždíme malým městečkem ležícím před Amsterdamem - a na co nenarazíme! Protože psů tady moc není, v téměř každé rodině mají koně. Takže je tady asi celkem normální, když vidíte, jak někdo sedící na svém koni čeká na přechodu, až padne zelená, nebo místo psa za kolem táhne poníka. Proč ne, že? Vjíždíme na okraj Amsterodamu. Je zhruba půl osmé večer a všude kolem to podle průvodčího ještě spí. Mně to spíš připadá jako pražské ulice v největším provozu. Měla jsem co dělat, abych uhlídala svoji babičku (která mimochodem jela se mnou… nebo spíš já s ní), aby se neztratila v davu, protože musela vyfotit všechno do posledního detailu. Konečně jsme se dostali k loďce na klidnou projížďku amsterodamskými kanály. Všechno proběhlo v klidu, přestože jsme byli trochu nervózní, když nám průvodce řekl, že nám na hlavě může přistát nějaká ta sklenice od piva. Následovala procházka „uličkami lásky“, což nepotřebuje ani popis. K našemu autobusu jsme se vrátili asi o půl desáté, dali jsme si večeři v podobě párků za 30 Kč a jeli jsme směr Plzeň, Praha, … a konečně mé rodné Brno plné hladových holubů. BÁRA FIALOVÁ (tercie) -------------------------------------------Také větrné mlýny jsou neodmyslitelně spojeny s představou Nizozemska. - 13-
Ať žije florbal! V sobotu 23. března 2013 se v sokolovně v Židlochovicích konal již pátý ročník florbalového turnaje pro mládež. Zúčastnilo se ho celkem pět týmů - dva dívčí, a to Fúrie tercie (7 žákyň) a (Anti)talenti (5 sekundánek), dva smíšené: Fanatics (3 primánky, 1 primán a 5 terciánů) a No Name (základka Židlochovice); startovní pole doplňovalo chlapecké družstvo s názvem PohRaj (2 sekundáni a 2 hráči z Pohořelic). Na začátku turnaje jsme se seřadili po týmech a dostali od pana učitele Dratvy informace, jak bude celá soutěž probíhat: dívčí týmy hrály proti sobě a stejně tak spolu ve vzájemných utkáních změřily síly smíšené týmy a tým chlapecký. Po kratší pauze se pak hrály ještě odvety, takže zúčastněná družstva se ve svých skupinách utkala každé s každým dvakrát. Po celý turnaj jsme si mohly dát občerstvení (fruko nebo perník). My dvě jsme byly v týmu Fanatics a na tomto turnaji jsme hrály poprvé. Byl to pro nás velký zážitek a určitě se zúčastníme i příští rok. A třeba dáme dohromady vlastní (čistě holčičí) tým. Výsledky - kategorie A: 1. PohRaj 12 bodů, skóre 38:6 (- No Name 11:2 a 9:1, - Fanatics 4:3 a 14:0), 2. Fanatics 6 bodů, skóre 12:24 (- No Name 4:3 a 5:3), 3. No Name 0 bodů, skóre 9:29; kategorie B: Fúrie tercie - (Anti)talenti 8:3 a 3:2. VERONIKA HOCHMANOVÁ, LUCIE PRYCLOVÁ (prima)
U nás na gymnáziu se sice hraje dlouhodobější soutěž - školní florbalová liga, kromě toho si vyznavači florbalu sem tam zahrají i v hodinách tělesné výchovy (zejména té volitelné), ale jak názorně dokazuje tento snímek, ani to jim nestačí. Foto z březnového víkendového turnaje zachycuje hlavního organizátora Mgr. Tomáše Dratvu (vpravo), jak na úvod soutěže uděluje pokyny nastoupeným družstvům. - 14 -
Za volantem (18): V8 za milion… WTF? Pokud budete někdy boháč (nebo bohačka), možná dostanete pokušení koupit si sporťák. Ne nějakou italskou bestii od Ferrari, ale něco trošku pohodlnějšího, slabšího a hlavně levnějšího. A pokud budete mít tak milion a řeknete si, že byste chtěli tak 400 koní a osmiválec pod kapotou, budete muset nejspíš hodně hledat. Když se totiž poohlédnete třeba v Německu po 400koňovém sporťáku, zjistíte, že pod dva miliony takový neseženete. Na Itálii raději zapomeňte, tam bývají podobná auta ještě dražší. Tak kam tedy? Přece za oceán. A to konkrétně k Chevroletu. Chevrolet se v posledních letech hodně orientuje i na evropský trh. A od roku 2012 začal i do ČR oficiálně dovážet reinkarnovanou muscle-car legendu. Camaro. Dováží ho jen v jedné specifikaci. S plnotučným atmosférickým V8 6,2l s výkonem 428 koní! V poměru cena/výkon nenajdete snad výhodnější koupi. A Chevy k tomu navíc přihodí krásný design s dlouhou kapotou, mohutnou zádí, širokými blatníky a bublavý zvuk vycházející z chromovaných koncovek výfuků. Ve žluté barvě s černými pruhy navíc Camaro vypadá neskutečně sexy. Cena však není tak nízká jen sama sebou. Zevnějšek vypadá úchvatně, ovšem ve vnitřku je šetření znát. Volant vypadá jak z malého Sparku a laciné plasty přístrojovky jsou tvrdé a povrzávají. Sedadla jsou americká. Tzn. pro špekouny, a navíc hodně měkká, zato však v kůži. A podvozek? Místo sportovní tuhosti je měkký a sportování na okreskách moc nenahrává. Komfortem však přímo srší. Podvozek ale způsobuje to, že Camaro dostojí rčení, které se o amerických autech říká: neumí jezdit v zatáčkách. Měkký podvozek auto nepodrží. Limit se dostavuje brzy a navíc nečitelně. Zpětná vazba od kol je malá a náklony karoserie jsou větší, než by se na sporťák slušelo. Camaro se tedy nehodí na honění sekund na okruhu nebo okreskách. Tam by mu dal na zadek i Mini Cooper. Je ale ideální jako pohodlný cruiser pro bezstarostné korzování krajinou. S dlouhou kapotou a bublajícím V8 dá vzpomenout na sedmdesátá léta v USA, kdy takových aut jezdilo plno a benzín stál pár centů. Když budete chtít, můžete šlápnout na plyn a mamutí osmihrnec s prastarým rozvodem OHV vás za mechanického hromobití vystřelí vpřed a jen díky omezovači se zastaví až na 250. Nebýt omezovače, rozjel by se Chevy až k třístovce. Motor je další věcí, co činí auto tak levné. Chevrolet ho používá tak dlouho, že už se náklady na něj vrátily několikanásobně. Reinkarnované Camaro je kauf roku. Má sice některé levné detaily, ale stylem, exteriérem a motorem vám to bohatě vrátí. Za nízkou cenu vám nabídne dynamiku, nostalgii a k tomu styl, jaký nikde jinde neseženete. MICHAL ODLOŽILÍK (oktáva) - 15-
Přijďte se pobavit! do 30. 6. Výstava „140 let od povýšení Židlochovic na město“, vestibul Městské knihovny v Židlochovicích (výstava je přístupná v otevírací dobu knihovny) 4.-5. 5. Svatogothardské vinařské slavnosti v Dolních Kounicích 7. 5. Majáles Open Air (10. brněnský majáles 2013 - vyvrcholení oslav), Výstaviště Brno 8. 5. Jarní koncert Kantilény (mj. písně skupiny ABBA), Besední dům v Brně, začátek v 18 hod. 9. 5. Premiéra filmu Velká svatba (USA) 16. 5. Premiéry filmů Kovář z Podlesí (ČR) a Velký Gatsby (USA/Austrálie) 18. 5. Brněnská muzejní noc, vystoupí mj. Filharmonie Brno, od 18 do 24 hod. 18. 5. Slavnostní koncert ke 140. výročí povýšení Židlochovic na město, židlochovický kostel, začátek v 19 hod., varhany, zpěv; žalmy Jiřího Strejce recituje Tatiana Lvovská (tercie, GŽ) 23. 5. Premiéra filmu Rychle a zběsile 6 (USA) 24. 5. Noc kostelů 25. 5. Ohňostrojné prelude: Theatrum Pyroboli (ČR), předehra akce Ignis Brunensis, Výstaviště Brno, začátek ve 22.30 31. 5. Rytmy a písně západní Afriky, open-air koncert skupiny Tubabu, akustické vystoupení s hosty (balafon, tanec) v rámci festivalu Jaro na nádvoří, nádvoří Místodržitelského paláce, Moravské nám. 1a, Brno, začátek ve 20 hod. 1. 6. Soutěžní ohňostroj v rámci přehlídky Ignis Brunensis: Tarra Pyrotechnik (ČR), Brněnská přehrada, začátek ve 22.30 REDAKCE
Výhra za křížovku Dobrý den, zde je tajenka z Intelektu: 1) Moravská Nová Ves; 2) Dolní Dunajovice. Pavlína Blahová, sekunda. - Tato mailová zpráva přišla na adresu redakce 19. dubna. Bylo to jediné řešení, které jsme ve stanoveném termínu obdrželi, a bylo správné, tudíž od nás Pavlína dostane jako odměnu drobnost v anglickém jazyce. Blahopřejeme! REDAKCE
VYBRÁNO Z INTERNETU inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil (septima). Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 4 Kč. - 16 -
