Číslo 6
Únor 2013
Ročník VIII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
právě uplynulý měsíc únor je u nás ve škole vždy ve znamení přinejmenším tří důležitých událostí: začíná jím druhé pololetí, probíhají v něm jarní prázdniny (to aby se studenti po hektických týdnech lednových trochu zotavili) a je také obdobím, v němž se každoročně pořádá náš gymnaziální ples. Ten je už řadu let největší společenskou akcí v Židlochovicích a širokém okolí. Jako jediný podnik svého druhu totiž dokáže naplnit nejen divadelní sál Masarykova kulturního domu, ale i přilehlý sál sportovní. Není tedy divu, že právě letošnímu plesu jsme věnovali nemalou část obsahu tohoto čísla. Plesovými zážitky jsme tentokrát nahradili tradiční dvoustránkový rozhovor. Přinášíme vám i další (pravidelné, či nepravidelné, hlavně sportovní) čtení, třebaže v rozsahu menším než obvykle. Ale o tom zas až příště... VAŠE REDAKCE
VRCHOL NA ZAČÁTKU. Každoroční polonéza je sice k vidění a obdivu hned v samém úvodu našeho školního plesu, ale zároveň patří k jeho programovým vrcholům. - Hrst zážitků a postřehů z letošního plesu vám nabízíme na dvoustraně 4 a 5. Foto: JAN STRAVA (septima) -1-
Rébusy pro bystré hlavy Řešení z minulého čísla: Naplnit třílitrový džbán, přelít do pětilitrového. Znovu naplnit třílitrový, do lít z něj pětilitrový. Protože v něm už 3 litry byly, tak nám v třílitrovém zbude jeden litr. Vylijeme pětilitrový, nalijeme do něj odměřený litr a přidáme další tři…
Nové zadání:
V domě, kde slaví čtyři přátelé, začne hořet. Všichni se chtějí dostat ven, ale chodba je celá v plamenech. Mezi přáteli je hasič, kterému cesta chodbou trvá 1 minutu. Jeho kamarád je také korba a chodbou proběhne za 2 minuty. Je tam však také důchodce, kterému cesta trvá 4 minuty, a opilec, který se bude chodbou potácet dokonce 5 minut. Chodba je úzká a mohou jít maximálně 2 lidé najednou. Pokud jde dvojice, pohybuje se vždy rychlostí pomalejšího. Plameny v chodbě je možné krotit hasicím přístrojem, který je však v domě jen jeden. Proto vždy jeden, který chodbou projde ven, se musí vrátit s přístrojem dovnitř. Jak to mají přátelé udělat, aby se stihli dostat ven do 12 minut, než dům spadne?
Vtipy pro dobrou náladu
* „Lady, v knihovně je zloděj!“ zděšeně hlásí služka. „A co čte?“ * K Novákům přijde prodavač vysavačů. Na zem vysype spoustu odpadků a říká: „Všechno, co ten vysavač nevysaje, sním.“ „Tak to vám přeji dobrou chuť, od včerejška nám nejde proud.“ * „Můžu si vyzkoušet ty šaty ve výloze?“ ptá se žena. „Samozřejmě,“ odpovídá prodavač, „ale máme i kabinu!“ VERONIKA BENEŠOVÁ (septima)
Nejdramatičtější okamžik únorového světového šampionátu biatlonistů na Vysočině: Nor Svendsen (vpravo) protíná pomyslnou cílovou pásku stíhacího závodu s náskokem 2,4 cm (!) před Francouzem M. Fourcadem. Za nimi si pro bronz dojíždí Rus Šipulin. O své návštěvě na MS v biatlonu píše na vedlejší straně Terka Pavková ze septimy. -2-
Vysočina žila biatlonem! V neděli 10. února brzy ráno vyrážím s babičkou vlakem z Hrušovan do Brna a pokračovaly spěšným vlakem přímo do Nového Města na Moravě. Máme před sebou návštěvu dvou závodů na MS v biatlonu. Už ve vlaku slyším kolem sebe různé jazyky, krom převažující češtiny například ruštinu a němčinu. V Novém Městě hned na první pohled poznávám, že se tu koná akce světového formátu. Z vlakového nádraží jezdí každých deset minut autobus k Vysočina aréně. Do jednoho takového nastoupíme i my. Autobus projíždí městem, staví ještě na třech dalších zastávkách; všude čekají davy lidí. Nakonec je tak přecpaný, že na poslední zastávce ani nezastavuje. Ze záchytného bodu za městem už do Vysočina arény musíme po svých. Skutečnost, že se blížíme ke stadionu, poznáme podle sílícího zvuku hudby. Už vidíme turnikety do areálu. Ale protože do začátku závodu zbývá ještě hodinka, jdeme se napřed podívat na trať, kde právě probíhají tréninky. Zpozorním, když zahlédnu červenou kombinézu a vzápětí kousek ode mě proběhne legenda biatlonu, 18násobný mistr světa Bjoerndalen z Norska. Pomalu se vydáváme hledat tribunu A, která je na tom nejlepším možném místě: nabízí přímý výhled na cílovou rovinku, cílovou čáru máme přímo před nosem, střelnice je vidět jako na dlani. Než se jeden naděje, začíná první závod, stíhačka mužů. Závod je velmi vyrovnaný, na střelnici se málo chybuje. Českým biatlonistům se nedaří především střelecky, což se odráží na náladě většiny z 23 tisíc diváků. Stíhačka vypadá skvěle rozjetá pro Nora Svendsena; ten však na poslední střelbě chybuje a dotáhne se na něj trojice pronásledovatelů: Francouz M. Fourcade a Rusové Šipulin a Malyško. Zbývá ještě poslední 2,5kilometrový okruh do cíle. Vsadím se s vedle stojícími běloruskými fanoušky, jak budou vypadat stupně vítězů. Tvrdím, že vyhraje Svendsen, druhý skončí Fourcade a třetí Šipulin, kdežto Bělorusové by rádi na prvním místě viděli Malyška, stříbrného Šipulina a třetího Svendsena. Skupinka čtyř biatlonistů přijíždí do cíle. Na posledních sto metrech se rozdělí na dvě dvojice, Svendsen s Fourcadem bojují o zlato, kdežto Rusové o bronz. Finiš prvních dvou je dramatický a velmi vyrovnaný. Dav šílí, povzbuzuje své favority. Svendsen i Fourcade projedou cílem současně! Prvních pár vteřin nikdo neví, kdo vlastně vyhrál. Nakonec se na všech třech velkoplošných obrazovkách rozsvítí pořadí: první Svendsen, druhý Fourcade a třetí Šipulin! Sázku s Bělorusy jsem vyhrála, mou trofejí je kelímek svařáku na jejich účet. Ve frontě u stánku s jídlem se seznámím s milou paní z Norska, náhodou je to sousedka vítězného Svendsena. V její přítomnosti strávím hezký zbytek odpoledne. Stíhačka žen začíná se od mužské velmi liší. Pořadí se neustále přelévá, více se chybuje na střelnici. Ovšem po poslední střelbě je jasné, že pro své první zlato ze šampionátu si jede Norka Bergerová. Druhá je zhruba s odstupem Palková z Polska, velké překvapení šampionátu, a třetí končí Ukrajinka Pidrušná, vítězka předcházejícího sprintu. Osmá dojíždí do cíle Veronika Vítková, která tak aspoň trochu spravila chuť našim fanouškům. Čekáme ještě na květinový ceremoniál a pak je naší jedinou starostí dostat se rychle pryč z areálu. Je to trochu problém, když má dalších dvacet tisíc lidí naprosto stejnou myšlenku, nicméně jsem příjemně překvapená, jak dobře to pořadatelé zvládají. Cesta zpět k vlaku probíhá bez nejmenších problémů. Kolem sebe slyším jen pozitivní ohlasy na organizaci. Sama musím uznat, že na mě Nové Město na Moravě udělalo velkolepý dojem a už se nemůžu dočkat, až se k nám biatlonová elita vrátí! TEREZA PAVKOVÁ (septima) - 3-
14. ples gymnázia očima jeho organizátorů a redaktorů Intelektu Všem se nám líbil! * Mgr. HANA STRAVOVÁ, hlavní organizátorka plesu: Můj největší zážitek??? No přece sexta!!! Vydařená polonéza a perfektní „překvapení“. Moc se mi líbila i Danova Fire Show a Markovo vystoupení s cimbálovkou, ve které hraje jeho otec. A Klobouková ve sportovním sále. Zdá se, že se hosté dobře bavili. Chci poděkovat tanečníkům, kteří pomohli sextě, protože moje třída tím pádem mohla tančit kompletní. A taky chci všechny pozvat na 15. společenský ples v pátek 7. února 2014 :-). * Mgr. HANA KUTÁ (spolu s Mgr. Helenou Markovou vedoucí nácviku polonézy): Milý Intelekte, ráda bych poděkovala organizátorům plesu za krásný kulturní zážitek. Nejvíce mě pobavila sexta, která si připravila originální a složité vystoupení. Dál se mi líbila přehlídka indiánského maskování některých studentů oktávy a jiných tříd, kteří využili svou opeřenou výhru k pobavení okolních kolemjdoucích. Jinak pevně doufám, že veškerá v tombole vyhraná nemrznoucí směs byla použita výhradně do ostřikovačů. * Mgr. ANTONÍN TOVÁREK (uvádění hostů a osvětlování programových čísel): Pro mne je každoročním plesovým zážitkem setkání s mou bývalou třídou, tedy absolventy z roku 2007. Letos jich bohužel na ples dorazilo nezvykle málo; zejména mnozí pánové jako by místo tanečních botek začali obouvat důchodky. Naštěstí byl tento výpadek vrchovatě vyrovnán mou současnou třídou, tj. kvintány, kteří směli na ples vůbec poprvé. A rozhodně se na něm neztratili! Tři z nich dokonce vypomáhali sextě při polonéze, i když poněkud anonymně, protože v tištěném programu na stole i v zahajovacích projevech v obou sálech bylo uvedeno, že polonézu tančí studenti sexty, septimy a oktávy... Ale dobrý pocit a náladu jim to nevzalo. Měli jí dokonce tolik, že Marek Otýpka si ještě navíc „zahousloval“ s cimbálkou po boku svého otce a Dan Chlup ozdobil plesový pořad svou „pyroshow“, při níž se mnohým návštěvníkům tajil dech... * JAROMÍR KRATOCHVÍL, nejstarší tanečník polonézy (absolvent 2012): Jelikož pan Továrek jinak nedal, napíšu pár slov k plesu. Byl to zajímavý zážitek, prošel jsem polonézou, i vystoupení se mi líbila. Lidé se pobavili a škola vydělala peníze. Obě strany mohou být tedy spokojené. * DANIEL CHLUP, nejmladší tanečník polonézy a protagonista ohňového představení (kvinta): Kdybych nedělal fireshow, tak by pro mě byla největším zážitkem fireshow. Ale moji akci ať zhodnotí druzí. Já zas pochválím vystoupení sexty. Líbila se mi jejich ledshow, protože ji měli perfektně sehranou a k tomu vybranou hezkou muziku. Děkuji jim za skvělou podívanou! * VERONIKA BENEŠOVÁ (septima): Na ples gymnázia jsem se těšila už týden předem. Když nastal konečně večer před plesem, vypukl u nás doma totální chaos; kromě mě šli totiž na ples i mí rodiče. Polonéza sexty se mi líbila, pozoruhodné bylo její složení (od kvinty až po absolventy gymnázia), ale nejlepší bylo jejich půlnoční překvapení, v tomhle podání to nikdo nečekal. Nečekané také bylo vystoupení Daniela Chlupa s ohněm, získalo velký obdiv. Jen byla škoda, že neměl představení i ve sportovním sále, takže ho polovina zúčastněných neviděla. Výhry v tombole byly také docela pestré, kolem jedné hodiny ranní poletovaly všude bažantí peříčka a nakonec i bažantí hlavy (jaké překvapení, když jsme je ráno při uklízení našli rozházené po stolech). Myslím si, že ples sklidil velký úspěch a velmi obdivuji všechny organizátory, kteří si s ním dali práci. -4-
* ANETA KUČEROVÁ (oktáva): Letos to bylo již počtvrté, co jsem se zúčastnila našeho plesu. Jako každý rok jsem na něm potkala spoustu současných, ale i bývalých spolužáků, se kterými jsem se dobře pobavila, popovídala, co je nového a tak dále. Protože jsem na ples přijela až po deváté hodině, tak jsem nestihla letošní polonézu a bohužel jsem neviděla ani žádné vystoupení, protože jsem to nezaregistrovala. Naším největším zážitkem byli bažanti, každoroční kamarádi mojí nejmilovanější spolužačky Lucinky. Ale letos to schytali asi nejvíc. Můžu říct, že je nám všem dneska líto, jak jsme se k nim chovali, vytrhali jsme jim pár pérek, kterými jsme si zdobili vlasy. Občas prolítl bažant mezi tanečníky na parketu a bohužel jednomu z nich upadla hlava. Tak snad si příští rok takhle nebudeme hrát s kancem... * TEREZA PAVKOVÁ (septima): Každoročně se těším na ples gymnázia, protože zde potkávám bývalé absolventy, se kterými nejsem tak často v kontaktu. Letošní ples mě ale překvapil především pestrým programem, který jsem v předchozích letech poněkud postrádala. Překvapení sextánů skvěle odlehčilo atmosféru, člověk se zasmál, a pokud měl to štěstí a pozoroval jejich show z balkonu, odnesl si fantastický zážitek. Při vystoupení Daniela Chlupa z kvinty bylo v sále trochu dusno, věřím, že nejeden host se trochu zapotil, ale hrátky s ohněm dopadly na výbornou. Musím smeknout před organizátory i účinkujícími, protože letošní ples se opravdu povedl. * JIŘÍ MUSIL (septima): Na letošní ples jsem se těšil o poznání více než na minulý, kdy moje třída tančila polonézu. Tento rok jsme byli pověřeni úklidem po plese, který ale znamenal pouze jedno zkažené dopoledne, zatímco loni to bylo mnoho hodin í tanečního nacvičován. Na začátku jsem plnil funkci uvaděče, hodně lidí se ale v sále orientovalo dobře, nebyla proto potřeba moje pomoc. Když mi služba skončila, ples mohl začít. Přesvědčil jsem se o pravdivosti jedné testové otázky z autoškoly, a to že i jeden půllitr desetistupňového piva dokáže výrazně snížit schopnost řízení vozidla. Po jednom nepříliš chutném Starobrnu 11 bych již měl strach nasednout do auta. Po druhém už mi ta břečka přestala chutnat a přišel mi vhod další sortiment baru. Tombola mi také pěkně provětrala peněženku; investice jsem ale nelitoval, neboť mezi výhrami byl i poukaz na jazykový kurz s hodnotou větší, než byly všechny mnou zakoupené losy. Po rozebrání výher začala panovat uvolněnější atmosféra, okořeněná dvěma bažanty a opilým ninjou v obleku. * MICHAL ODLOŽILÍK (oktáva): Ples by měl být zdrojem spousty zážitků a prožitků. Ty se dělí do několika kategorií. Jednou z nich mohou být zážitky senzorické. Vizuální vjem byl pozitivní. Výzdoba totiž byla jako vždy perfektní. A když se k tomu navíc přidají vystoupení sexty a Daniela Chlupa, lze určitě říct, že bylo na co se dívat. Sluchový zážitek byl taky fajn. Cimbálka hrála skvěle, i když asi spíše k poslechu než k tanci, a skupina, která se s ní střídala, byla taky super. Ve sportovním sále byla hudba rovněž O. K. Sportovní sál se však postaral i o jeden z negativních smyslových zážitků. Ten puch hniloby a zatuchliny, který se v něm rozpíná, je opravdu nepatřičný a k plesu se vůbec nehodí. Další zážitky už se můžou týkat toho, co na plese sami prožijeme. V tomto směru je to pro mě určitě tančení polonézy. Nutno říct, že mě překvapilo to, že jsem byl na začátku stejně nervózní, jako před dvěma lety v sextě při své polonézové premiéře. Hlavně to čekání je strašné. Ovšem po pár taktech nervozita spadla, přišlo uvolnění a celý zbytek tance jsem si až nepatřičně užil, dokonce i s humorným nadhledem nad těmi několika chybami, kterých jsme se dopustili. Musím říct, že už se těším, až někdy polonézu budu moct sledovat jako divák. Zatím jsem byl totiž vždy aktérem a moc by mě zajímalo, jak to vlastně „zvenku“ vypadá. No uvidím za rok. -5-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Ztracený Radek
VERONIKA HOCHMANOVÁ (prima) Byl jednou jeden malý a šikovný hoch, který se jmenoval Radeček. Rád se učil a rád poznával nové věci. Když mu bylo devět, tak mu tatínek řekl: „Už jsi dost velký, Ráďo, a tak ti dovolím,aby sis založil e-mail.“ Radek se zaradoval: „Jupí, vážně tati, díky.“ „Ale musíš si dávat pozor, Ráďo,“ dodala maminka. „Budu, mami,“ řekl Ráďa a hned šel psát svým kamarádům. Asi po týdnu mu došla na e-mail pozvánka na Facebook a Radek si pomyslel: „Facebook, to by mohlo být dobrý“. A hned se tam přihlásil. Psal si tam dlouho s nějakým Tomem, až se dohodli , že se sejdou v lese u rybníka. Radek řekl rodičům, že jde ven za kamarádem. Přišel k rybníku,ale nikdo tam nebyl. Radek zvolal: ,,Tome!“ Najednou vylezl z křoví nějaký pán a řekl: „Hledáš Toma? Bohužel je nemocný, ale řekl mi o vaší schůzce a poprosil mě, abych sem šel místo něho“. „A kdo jste?“ zeptal se Radek. „Jsem Tomův táta Pepa,“ řekl pán a dodal: „Pojď se mnou, Tom tě chce vidět. Radek chytl pána za ruku a šel s ním. Pán ho dovedl k autu a řekl mu: „Posaď se, pojedeme za Tomem.“ „Ale maminka mi říkala, že nemám jezdit s cizími lidmi,“ řekl Radek. „To má pravdu!“ vykřikl pán, hodil Radka do auta a zabouchl za ním dveře. Radek dostal strach a vytáhl mobil, ale pán mu ho hned sebral. „A kde je Tom?“ zeptal se opatrně Radek. „Žádný Tom není, “ zasmál se pán. Doma zatím rodiče trnuli strachy, kde Radek je. A když dvě hodiny po tom, co měl přijít domů, nepřišel a ani nezvedal telefon, zavolali rodiče policii. Ta jim řekla, že už se tu dlouho potuluje pedofil a že vědí, kde ho hledat. Hned se tam vydali. Radka tam našli přivázaného u sloupu. Ten jim vše po pravdě vypověděl. O tom, jak ho pozvali na Facebook, jak se seznámil s Tomem a jak ho unesli. Díky Tomovi police pedofila dopadla a Radek už na Facebook nikdy nešel.Věděl o Facebooku své.
Chemická pohádka
KLÁRA MOTLÍČKOVÁ (sekunda) Bylo nebylo, za sedmero horami a za sedmero křemíkovými nebi městečko jménem Antimon. Tohle městečko mělo plno platinových desek, zato že v něm bydlelo spousta lidí s nezajímavými životními příběhy. Ale jeden příběh je docela zajímavý, je o dívce jménem Mangan. Je to obyčejná nadprůměrně chytrá a šikovná dívka. Chodila do školy ve svém městečku a učila se spousty předmětů. Hodně jich bylo zajímavých a neobyčejných, jako např.: jízda na jednokolce, chození po laně, chození na chůdách, žonglování, akrobatika, přemety na hrazdách apod. Měla také obyčejné předměty, jako je matematika, čeština, biologie, angličtina, fyzika, tělocvik a chemie. Ve všech předmětech vynikala. Ať už to byly ty obyčejné, nebo neobyčejné. Nejvíc uměla jízdu na jednokolce, hned potom chození na chůdách, matematiku, žonglování, biologii, češtinu atd. Nejmíň jí šla chemie a taky ji měla nejmíň ráda. Ať chtěla sebevíc, prostě jí to nešlo. Když měla psát test, učila se od rána do večera a stejně potom dostala pětku. Když měla být zkoušená, taky dostala pětku, a co myslíte, že dostala při domácích úkolech? Pětku! Tak to bylo pořád dokola, jenom při pokusech dostávala jedničky, protože ji to bavilo. Až do šesté třídy mívala samé jedničky, takže na tohle nebyla zvyklá a často doma brečela. A zatímco v ostatních předmětech vynikala, v chemii -8-
propadala. Několikrát musela opakovat ročník, kvůli chemii. A když se měli naučit periodickou soustavu prvků, jediné, co si zapamatovala, bylo lithium, berylium, vodík, sodík, hořčík, draslík a vápník. Ostatní jí prostě nešlo zapamatovat si. Něco trochu uměla, ale to, co jí nejvíc nešlo, bylo zlato. Celý týden včetně nocí se to učila a stejně si to potom nezapamatovala. Když měla jít o víkendu nakoupit, pořád si to opakovala, a nezapamatovala. Když se vracela s nákupem domů, potkala kluka, co se jmenoval Zlato. Když ho potkala, jenom se s ním minula, ale on jí naschvál šlápl na nohu a ona vykřikla „au“. Zlato na ni začal křičet: „Hele, proč mě oslovuješ mým druhým jménem!“ Od té doby si Mangan pamatuje, že zlato má vzorec Au. A když si to zapamatovala z takovéhle příhody, zjistila, že se to nemůže naučit tak, že nad tím učením bude sedět, ale že si to zapamatuje tak, že společně s tím učením něco zažije. Později začala z chemie ve škole dostávat samé jedničky. Pak se dostala i do osmého ročníku!!! Od té doby do školy chodí strašně ráda, protože ji tam všechno baví, a nejvíc jí jde chemie. Když dokončila základní školu, šla na čtyřleté gymnázium, kde jí taky šla nejvíc chemie. Až odmaturovala, šla na chemickou fakultu. Zjistila, že chemie je strááášně velká zábava. Na fakultě dělali spoustu zajímavých pokusů, jako jsou např. dusíková zmrzlina, čištění mincí, vyrábění plastových figurek apod. Vyrobila si taky svoji chemickou rodinu. Manžela jménem Chrom a dvě děti jménem Nikl a Selen. Pořídila si také chemického pejska jménem Titan. Děti také nejvíc bavila chemie. Také se později dostaly na chemickou fakultu a také si udělaly chemickou rodinku. A Mangan změnila celé město, už neměli platinové desky za město s nejvíce lidmi s nezajímavými životními příběhy. Ale měli dvě zlaté medaile za nejvíce lidí v jednom městě se zajímavými životními příběhy. A za to mohla jen a jen ona. A i sám starosta jí přišel poděkovat. A také díky Mangan celé město zjistilo, že je Antimon chemický prvek a přejmenovalo se na Město splněných snů. A ten název byl dokonce i podle pravdy, protože každému, kdo si tam něco přál, se to splnilo.
Slušnost nade vše Jistě jste se už mnohokrát stali obětí telefonátů, když vám vaši operátoři nabízejí lákavě výhodné tarify, nabídky levnějších MMS či jiné bezva věci, jen aby z vás vytáhli nějaké ty drobné. A zcela určitě mnohým z vás při takových hovorech pořádně tečou nervy. Byť třeba jen tím, že si pracovníci vámi zvolené telefoniky vybírají neobyčejně vhodné chvíle, kdy si s vámi chtějí pokecat. V tak vypjatých situacích je třeba zachovat chladnou hlavu a prezentovat se jako klidná, vyrovnaná osoba. Když už budete mít přece jen to štěstí a v telefonu se vám místo babičky ozve dáma operátorka, nehodí se ji ihned odeslat do análního otvoru. Mějte strpení, vždyť jsme všichni jenom lidé a popovídat si potřebuje čas od času každý. Je vskutku jisté, že při jejím výkladu začnete myslet na přežvýkavce, jenž nám poskytuje mléko. Buďte však taktní a o své první myšlence se nezmiňujte. Stačí podotknout, že máte naspěch. V takovém případě nepočítejte, že se s vámi operátorka rozloučí! Naopak přitvrdí a bude se snažit vnutit vám nějakou skvělou výhodu ještě razantněji. Ač víte, že vám zmiňovaná výhoda bude k výměšku z vašeho tlustého střeva, nepodléhejte vzteku a už vůbec se neopovažujte operátorku počastovat ženským pohlavním orgánem. Mohlo by ji to mrzet. Naopak nadhoďte, jak je vám líto, že se musíte rozloučit, avšak jinak to nejde. Věřte, že operátoři nejsou na tak jemné zacházení zvyklí a třeba vám za odměnu už nikdy nezavolají. VERONIKA FREYOVÁ (kvinta) -9-
Něco si přej, padá Kometa…
Něco si přej, padá Kometa – ono heslo na sebe v posledním měsíci pokřikují modrobílí fandové, neb jak už je v Brně tradicí, v období Vánoc se našim borcům z velmi záhadných důvodů přestává dařit. I v loňské sezóně měla obdobně jako letos Kometa raketový start a všichni věřili, že se pod Špilberk vrací mistrovská léta. Mnohým však ztuhl úsměv na rtech, když se přiblížila zima a borci jako kdyby zapomněli hrát. Ovšem tehdy se ještě stačili vzpamatovat a s odřenýma ušima postoupili do vyřazovacích bojů. A myslím, že není nutné připomínat modrobílou vlnu, která smetla Kladno, Spartu i Plzeň a z předkola si probila cestu až do finále. Vzpomeňme na ty krásné chvíle, kdy byli ještě všichni naplněni finálovou vůní, a začátek nové sezóny se podobal pohádce. Koho jste v těch časech potkali, ten se vám představil jako hrdý komeťák a pěl na svůj milovaný klub ódy jen, jak to šlo. Ovšem do doby, než se přestalo dařit. To pak mnohým „fanouškům“ Kometa vyšla z módy. Avšak stále zůstalo dost věrných, kteří dokážou vyprodat celé Rondo. A to se v dobách, kdy je manšaft takřka na dně, nevidí vůbec často. A právě v oněch chvílích, kdy modrobílá Kometa poněkud pohasla, se opět nacházíme. Řadu vítězství ze začátku sezóny vystřídala mnohá zaváhání. To se však může stát každému klubu, takže si brněnští fandové nedělali moc starostí. Zato Pražáci hned měli plná ústa keců. Ale jak jednou řekl na kameru bývalý kapitán Komety Peťa Hubáček: „ Nás v Brně Pražáci vůbec nezajímajó.“ A tak to také je. Ovšem místo toho, aby se borci vzpružili a začali znovu soupeře válcovat, jako by se v nich něco zlomilo. Od 19. prosince začala Kometa nezadržitelně padat tabulkou a mnozí se jali oprávněně strachovat, aby nedopadla až na samé dno. Po pěti prohraných špílech v řadě se Brnem započali šířit spekulace, proč že to borci najednou přestali hrát. Všem bylo jasné, že se v kádru něco děje. Avšak místo toho, aby proslovy pana Zábranského o tom, jak je všechno v naprostém pořádku a jak borcům plně důvěřuje, celou situaci uklidnily, docílily pravého opaku. Korunu všemu nasadil velice podivný odchod Tomáše Divíška, ke kterému se vedení Komety nedokázalo důvěryhodně vyjádřit. Co naplat. Modrobílé ochozy doufaly, že alespoň taková změna bude pro hráče motivací. K našemu smutku, opak byl pravdou. Ač to nebylo pro nikoho příjemné, v osmém, po sobě jdoucím prohraném mači, kdy se borci ve vlastní přesilovce 4 na 3 jen odevzdaně klouzali po ledě a nahazovali puk soupeři, byli naši hráči vypískáni a následně se celou halou rozlehlo skandování – „Co se s váma děje?“ Naštěstí pro všechny následovala reprezentační pauza, takže měli hráči i fanoušci čas, aby se z tak ledové sprchy, která před Vánoci přišla, oklepali. Jak se zdálo, týden „volna“ všem prospěl. Proti Plzni jsme mohli sledovat hokej, jaký už dlouho ne. Borci vydřeli cenné dva body a po měsíci tak znovu vykouzlili úsměv na rtech všem modrobílým přívržencům. Snad jen sudí Husička bude na tento špíl neradostně vzpomínat, neb za to, jak pískal, ho fanoušci častovali takovými výrazy, které bych zde mohla vypsat jen v případě, že byste četli Intelekt až po 22. hodině. VERONIKA FREYOVÁ (kvinta)
Epilog
Tento článek nám naše stálá hokejová zpravodajka Verča Freyová z kvinty poslala zhruba v polovině února. V tu dobu ještě ona i desetitisíce fandů Komety věřili, že se stane zázrak a Brňané se probojují „alespoň“ do předkola extraligového play-off. Zázrak se však nekonal, a tak se v moravské metropoli v následujících pár týdnech bude hrát hokej „jen“ o záchranu. REDAKCE - 10 -
ZAVOLANTEM (16): Porschekiller Japonsko patří k předním výrobcům automobilů. Vedle Evropy a USA však vždy hrálo tak trochu vedlejší roli. Avšak v kategorii sporťáků se Japonci dokázali zbytku světa vyrovnat a spousta jejich vozů dokonce americké a evropské sporťáky předčí. Jedním z nich byl Nissan Skyline GT-R. Hráčům NFS a GranTurisma jej nemusím představovat. Kupé s dlouhou kapotou, turbeným šestiválcem, skvělým podvozkem a vymakanou elektronikou. Patřilo k etalonům jízdní zábavy. Ale nedokázalo se ještě vyrovnat například vozům Ferrari nebo Porsche. To se však změnilo s příchodem nástupce. Nový model se zbavil jména Skyline a jmenuje se už jen Nissan GT-R. V současné době je to vůbec nejrychlejší japonské sériově vyráběné auto. Nissan GT-R se objevil poprvé v roce 2008 a všem vyrazil dech. První verze zrychlila na stovku za 3,5 sekundy a dosahovala maximální rychlosti 315 km/h. Měla vymazlený elektronický podvozek, díky kterému si tento nissánek dokázal namazat na chleba i lambo a přitom si zachoval uvnitř prostor, pohodlí, velký zavazadelník a místo vzadu pro děti. Největší bombou však byla cena. Toto vše jen za 2,5 milionu korun. No, nekupte to! GT-R bylo hitem. Do jeho příchodu okruhům kralovala auta jako Ferrari F430, Porsche 911 Turbo či Lamborghini Gallardo. Tyto supersporty s cenovkou atakující 5 milionů najednou zadupal do země nějaký Nissan, co stál míň než polovinu, a ještě k tomu ho zvládl řídit každý. Nissan GT-R je totiž jeden velký počítač. Je tak narvaný elektronikou, že váží skoro dvě tuny. Jeho motor produkoval v základní verzi 480 koní. Poměr hmotnosti a výkonu byl sice mizerný, čím však Nissan vítězil, to byl geniální podvozek, který mu dokázal zajistit tak masivní trakci, že Ferrari a Porsche byly v háji. Proto si také Nissan vysloužil hned přezdívku Porschekiller. Jak GT-R vypadá? Na supersport divně. Je hodně vysoké, sedí se v něm jako na bidýlku. Má zadek evokující sedan, který ukrývá slušný zavazadelník a celkově je poněkud zavalitý. Budí však respekt. Velká tlama v chladiči, výdechy na kapotě, svalnaté blatníky a křídlo na zádi mluví jasně. Toto auto je pro rychlost stvořeno. A co teprve koncovky výfuků – čtyři laufy o průměru předloktí kulturisty vám dají najevo, kdo je tady pánem. První GT-R vyjelo v roce 2008. Už je to pět let, a to není málo. Nissan proto tento svůj superrychlý klenot vylepšuje. A modernizace pro rok 2013 je opravdu vyvedená. Výkon V6 biturbo vzrostl na úctyhodných 550 koní, převodovka zkrátila dobu přeřazení na 60 ms a dynamika se posunula o úroveň dál. Když jsem psal o Aventadoru, říkal jsem, že je druhým nejlepším autem světa v disciplíně z 0 na 100. Tím druhým je právě GT-R. Jeho zrychlení je pouhých 2,7s!! To je jen o 0,2 s míň než Veyron. Úctyhodné. Ovšem s lambem to není tak špatné. Na stovku sice Nissan dosáhne rychleji. Ve vyšší rychlosti se však projeví jeho vysoká hmotnost a malý výkon, takže cca kolem 200km/h se lambo s triumfálním řevem prožene kolem a nissan nechá až za sebou jako malou tečku v zrcátku. To je daň za těžký elektronický podvozek. Hmotnost je jedinou pihou na kráse GT-R, jinak by bylo dokonalé. MICHAL ODLOŽILÍK (oktáva) - 11 -
Hledá se větší dámská noha
Hlavní organizátorka školního plesu Mgr. Hana Stravová se na naši redakci obrátila s následující žádostí: „Mám prosbu, bylo by možné napsat oznámení, že v dolní šatně došlo k záměně dvou párů dámských vysokých černých kozaček??? T. č. máme ve škole vel. 40 a postrádáme vel. 36, kterou si někdo omylem odnesl... Díky.“ Rádi zveřejňujeme, a ještě radši bychom byli, kdyby se nám podařilo přispět k vyřešení tohoto vpravdě detektivního případu. REDAKCE
Přijďte se pobavit!
7. 3. - Premiéra českého filmu Martin a Venuše, Cinema City 8. 3. - Ples SOŠ a SOU Hustopeče, sál Společenského domu 9. 3. - Muzikantský ples, k tanci a poslechu hrají : DH Blučiňáci, Cyrilka, Záhorienka a Legrúti, Lidový dům Blučina 9. 3. - Tradiční výstava vín, vstupné 200,- Kč, Masarykův kulturní dům Židlochovice 9. 3. - Unkovický košt ovocných pálenek, od 10:00 hod. na místním rybníku 14. 3. - Premiéra amerického akčního filmu Smrtonostná past: Opět v akci, Cinema City 16. 3. - Premiéra muzikálové komedie Zorro, Městské divadlo Brno 19. 3. - Literární kavárna se spisovatelem historických románů a detektivek Františkem Niedlem, cukrárna Romance Hustopeče 20. 3. - Vystoupení Život reportéra - Josef Klíma, v 18:00 hodin, sál radnice Pohořelice 22.3. - Přednáška o historii židlochovického zámku, v 18:00 hodin, Masarykův kulturní dům Židlochovice ANETA KUČEROVÁ (oktáva)
A zas nikdo nevyhrál...
Potřetí za sebou musíme konstatovat, že marně hledáme výherce ceny, jíž je dotována naše tradiční křížovka na prostřední dvoustraně. Oproti předcházejícím dvěma číslům nám sice jako reakce na lednovou křížovku přišlo jedno „řešení“, ale posuďte sami: jako města v Čechách (první a druhá tajenka) v něm byly uvedeny Ledeč nad Oslavou a České Buděkovice. Zeměpisně zběhlejší čtenář si snadno domyslí, že správně mělo jít o LEDEČ NAD SÁZAVOU a ČESKÉ BUDĚJOVICE. A tak jsme slíbenou cenu opět ušetřili a odložili. Možná příště... REDAKCE HOT LINE
(ZDROJ: INTERNET)
inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 3 Kč. - 12 -
