Číslo 10
Červen 2013
Ročník VIII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
toto vydání našeho časopisu je z velké části ve znamení kulatých čísel. Patří k nim například 140. výročí povýšení Židlochovic na město. Oslavám této významné historické události věnujeme celou dvoustranu 2 a 3. Zároveň je Intelekt, který právě držíte v ruce, desátým v tomto školním roce a osmdesátým za celou dobu svého trvání. A o jedno pěkné jubileum se nám postaral také nedávný maturant Michal Odložilík. Jeho nynější motoristická hlídka je v pořadí již dvacátá a Majkl tím vytvořil nejdelší seriál v historii Intelektu (když ovšem odpočítáme stálé rubriky, jako křížovku aj.). Toto číslo Intelektu je bez ohledu na kulaté počty také ve znamení septimánky Veroniky Benešové. Má v něm hned čtyři příspěvky a potvrdila tak zjevnou skutečnost, že byla v právě končícím školním roce největší oporou našeho časopisu. A své celoroční snažení navíc korunovala krásným závěrečným úlovkem v podobě našeho předního tenisty Radka Štěpánka. Přejeme všem věrným čtenářům Intelektu hezké prázdniny! VAŠE REDAKCE
Jak se dostaly Verča Benešová ze septimy a její kamarádka Andrea na jednu fotku s Radkem Štěpánkem? Vysvětlení hledejte na straně 14. -1-
Historický průvod kolem dokola
V sobotu 1. června se konal slavnostní průvod v historických kostýmech ke 140. výročí povýšení Židlochovic na město. Této akce se zúčastnilo devatenáct studentů z různých ročníků našeho gymnázia; nejvíce se zapojila tercie a septima. Jaké jsou mé dojmy z vlastní akce i z příprav? Super!!! Zpočátku vše vypadalo velmi beznadějně. Neznala jsem konkrétní podobu celé akce, na výzvu ve školním rozhlase se přihlásilo velmi málo studentů, především kvůli špatnému termínu; byla to sobota a navíc den dětí. Když už jsem si myslela, že celou akci vzdám, začali se žáci hlásit, ale stále jich bylo celkem málo. Deset dní před vypuknutím průvodu jsem chodila po škole s centimetrem a měřila žáky, aby šaty byly ve správných velikostech. Nevím, co bylo na centimetru tak zajímavého, ale najednou se všichni chtěli měřit a potřebný počet studentů byl zajištěn. O pár dní později paní Moudrá z židlochovické radnice přivezla kostýmy z Městského divadla Brno. Šaty jsme zkoušeli v učebně matematiky. Někteří vzali na sebe první kostým a měli vybráno, jiní museli vyzkoušet několik oděvů, než našli ten pravý, který padl. Paní Moudrá nás všechny zkontrolovala a doporučila, jaké doplňky si vzít z domu. Šaty už zůstaly ve škole, ale kam s nimi? Bylo rozhodnuto, že můj domovský kabinet v prvním patře bude to nejlepší místo. A tak mí kolegové sedící se mnou v jedné místnosti utrpěli hned po ránu šok; když na mém pracovní stole uviděli hromadu hader, lekli se. Museli to vydržet celý týden, za což jim moc děkuji. V den D jsme se sešli asi hodinu před průvodem; téměř nikdo nepřišel pozdě, oblékli jsme se, na zahradě vyfotografovali a hurá k zámku. U zámku jsme byli první, sluníčko hodně hřálo, rozplynuly se naše obavy, že bude jen 12 stupňů a bude nám zima. Postupně přicházeli a řadili se do průvodu hasiči a sokolové s prapory, habsburská princezna Marie Kristina se svým zámeckým doprovodem. Nás rozdělili na panské (honosnější šat) a prostý lid. Za doprovodu hudby jsme vyrazili od zámku přes most a náměstí ke staré radnici. Tam jsme zhlédli předání listiny povýšení Židlochovic na město a vyslechli proslov Marie Kristiny. Potom jsme před radnicí spolu s ostatními účastníky průvodu zapózovali asi dvaceti fotografům. Po malém občerstvení na radnici jsme se vraceli zpátky do školy. Hurá! Máme to za sebou. Rychle jsme se převlékli do civilu; kdo se opozdil, šel domů už za deště. A co se dělo s kostýmy? Původně jsem je chtěla opět odnést do kabinetu, ale vzpomněla jsem si na lekající se kolegy a kostýmy jsem raději ponechala v matematice. V pondělí mi čtyři žáci z kvarty pomohli šaty odnést do knihovny k paní Moudré. Celá akce proběhla v pohodě a s nadšením studentů. Myslím, že si odnášíme snad jen pěkné zážitky a fotografie. Děkuji všem zúčastněným, že přispěli k oslavám města a vzorně reprezentovali naše gymnázium. Mgr. KAROLÍNA OTÝPKOVÁ Poznáte je? → → → → → → → -2-
V roli šlechty
Zájemci o účast v historickém průvodu, nechť se přihlásí! Tuto větu opakoval pan ředitel do rozhlasu snad každý den. Kdyby se do toho nepustila většina mých kamarádů, nešla bych. Paní učitelka Otýpková nám odebrala orientační míry a v pondělí před tou velkou slávou došlo na zkoušení kostýmů. Jelikož jsem barokní prototyp krásy, měla jsem, jak jsem předpokládala, větší problém najít vhodné dámské šaty. Po dlouhém přemýšlení bylo jasno. Je to kluk! Před školou jsme se v sobotu sešli všichni, včetně mě a ze svatebního salonu půjčených cylindrů. Stačilo se jen obléct, nalíčit a vytvořit páry, abychom mohli vyrazit k zámku. Od něj jsme se v záři blesků fotoaparátů odebrali pomalým krokem na náměstí. Zde se konal samotný ,,ceremoniál“. Byla tu princesa Marie Kristina, jež mluvila nedokonalým německým přízvukem, i starosta Židlochovic v roztomilém cylindru. Tím naše „práce“ skončila. BARBORA VEČEŘOVÁ (tercie)
Poděkování z radnice
- 3-
Až potkáte rakouského polního myslivce, bude to VÍT ŠAFFER ze sexty Už „válčil“ i ve Francii! * Ahoj, Vítku, slyšely jsme, že máš doma nějakou historickou uniformu. Jaká to konkrétně je? „Je to uniforma rakouského polního myslivce, dle vzoru z roku 1798.“ * Z čeho se uniforma skládá? „Součástí uniformy jsou košile, bílé kalhoty - ,,převlečáky“, vesta, kalhoty, frak, lodička, černý šátek, kabát, přilba nebo klobouk. Ale liší se to výzbrojí v jednotlivých letech války.“ * A kde se taková uniforma dá sehnat? „To si člověk musí kompletovat sám. Dohledávají se dobové výstrojní předpisy, pak se musí najít švadlena, která to podle toho ušije, a pro klobouk se musí za kloboučníkem. Přilby vyrábí můj táta. Uniformu si seskládal on sám.“ * Takže tě k tomuto koníčku přivedl táta? „Ano, on se tomu věnuje skoro od začátku. Myšleno od doby, kdy se zakládaly první kluby a jednotky vojenské historie, to znamená někdy po listopadovém převratu v roce 1989.“ * A odkdy se tomu věnuješ ty? „Teď je to druhý rok.“ * Ty tedy chodíš na nějaké rekonstrukce bitev? Jak to probíhá? „Většinou je to tak, že se přijede na předem určené místo a postaví se polní tábor, kde probíhá veškerý život. Zakázané jsou třeba cigarety, aby to nějak nerušilo dobovou atmosféru, hlavně pro ostatní lidi, když se přijdou podívat. Spí se normálně na slámě nebo ve stanech, pak jsou většinou různé věci, jako pochod přes město pro ostatní lidi, pochoduje se podle určitých vojenských směrnic. Nebo jsou přehlídky, jako čestná salva a podobně. Bitvy probíhají tak, že je dopředu namyšlen program, podle kterého se potom všichni řídí. Domluví se, kdo bude ustupovat, a zapálí se rekvizity domečků. Každá jednotka funguje podle toho, jak v té době daná bitva probíhala.“ * Na jakých místech se bitvy konají? „Třeba bitva u Slavkova bývá jedna z největších, nebo se dělají při výročích v různých městech, anebo si nás lidé zvou na městské akce. Například v městečku Prayssac ve Francii to bylo výročí narození jednoho napoleonského generála.“ * Kde sis tedy všude hrál na rakouského c. k. vojáka? „Naposledy na Slavkově, dále na různých cvičných bitvách a ve Francii.“ * To bývá místo školy, nebo o víkendu? „Většinou to bývá o víkendu. Ale ta Francie byla přes týden místo školy, protože jen cesta tam trvá tři dny.“ * Tvůj táta se tomu věnuje se svými kamarády? „Existují různé kluby; některé jsou přísně organizované, ale například my máme jednotku polních myslivců, která funguje volněji. Když se lidé sejdou, tak se sejdou. Třeba v Prayssaku jsme zrovna byli jen dva myslivci.“ * Znáš někoho ze svých vrstevníků v okolí, kdo se tomuhle koníčku věnuje? „Tak oni to většinou dělají starší lidé, mladší moc ne.“ * Takže jsi tam vlastně nejmladší? „Ano, zrovna v té Francii jsem byl nejmladší. Ale jsou tam většinou i nějací další mladí lidé. Je tam hodně rodičů, kteří do toho přivádějí své vlastní děti a podobně.“ * Máte nějaké odměny za odehrané bitvy? „Ne, dělá se to zdarma. Jen cesta, strava a ubytování jsou proplacené.“ -4-
* A dobové zbraně se dají někde koupit, nebo jak to chodí? „No, většinou se to nedá moc koupit. Táta si svou pušku seskládal sám a pušku pro mě někde sehnal.“ * Rodiče tě v tom tedy hodně podporují? „Ano, hlavně taťka.“ * A mamka? „Mamka taky, jezdívala dřív s tátou na tyhle bitvy.“ * Kdy tedy plánuješ jet na další rekonstrukci? „Další rekonstrukce proběhne v prosinci a bude to bitva u Slavkova.“ * Takže se rekonstrukce účastní lidé z celé republiky... „Přesně tak, jsou tam lidé z Pardubic, jeden je z Prahy atd. U nás v Blučině je ještě jeden pán, který se tomu věnuje, a myslím, že zrovna tady v Židlochovicích jsou dokonce dělostřelci.“ Děkujeme za rozhovor. VERONIKA BENEŠOVÁ, TEREZA PAVKOVÁ (septima)
Rébusy a vtipy Rébusy:
Řešení z minulého čísla: Zamknete předmět do krabičky, pošlete ho příteli. Ten přidá na krabičku svůj zámek a pošle ji vám. Vy svůj zámek sundáte, pošlete opět příteli a on jen sundá svůj zámek. Nové zadání: Rodiče koupí dětem sušenky. Protože šetří, tak vezmou dvě ve slevě (malinko prošlé). Aby se ale neřeklo, že jsou škrti, přidají do košíku dvě za plnou cenu. Když přijdou domů, jejich dvě děti se na ně vrhnou a každé si vezme dvě sušenky. Na trvanlivost se nedívají a jejich výběr je prakticky náhodný. Myslíte, že je život spravedlivý a obě děti dostanou po jedné prošlé sušence, nebo jedno schytá obě? Co je pravděpodobnější? Vtipy: Pojistné události: * Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora a naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám. * To druhé auto do mne nabouralo bez jakéhokoliv předchozího varování. * Myslel jsem, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven. * Chodec do mne narazil a pak mi skočil pod auto. * Celý den jsem strávil nakupováním sazenic a rostlin a už jsem byl na cestě domů. Když jsem přijel na křižovatku, vynořil se přede mnou živý plot a zaclonil mi výhled. * Nezvládl jsem zastavit a naboural jsem tak do jiného vozu. Řidič i spolujezdci se pak neprodleně odebrali na zdravotní dovolenou. * Když se mi stala nehoda, řídil jsem už čtyřicet let a usnul za volantem. * Protože jsem nechtěl vrazit do nárazníku auta přede mnou, srazil jsem chodce. * Abych auto řádně zaparkoval, nacouval jsem do jiného vozu. * Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky. VERONIKA BENEŠOVÁ (septima)
Na koho se usmálo štěstí
1. tajenka: Lipník nad Bečvou, 2. tajenka: Ivanovice na Hané - takové bylo správné řešení naší květnové křížovky. A právě tak to ve svém mailu jako jediná uvedla NIKOLA KLACLOVÁ z kvinty. A dostane za to od nás drobnost v anglickém jazyce. REDAKCE -5-
Naše cesta do Chile
Volba to byla vskutku těžká. Najít si co nejlepší destinaci na celé prázdniny. Na světě je přece tolik míst k navštívení! Chile nás zaujalo hlavně po stránce geografické. „Hlavním městem je Santiago de Chile. Politická situace je zde klidná. Měna? Chilské peso. Státní zřízení? Prezidentská republika. Rizikové oblasti zde nejsou zaznamenány. Víza nejsou potřeba. Očkovat se nemusíme. První naší zastávkou je právě hlavní město Santiago de Chile. Ubytujeme se přímo v centru. Navštívíme zdejší nejvýznamnější památky a ve městě pobudeme celých deset dní. Poté si sbalíme všechny své věci a odletíme na jih do Temuka, asi 600 km vzdáleného města. Temuco je krásné město uprostřed panenské přírody. V okolí najdeme například známou sopku Villarica a také méně známou Llaima. Podle fotek je zde opravdu krásně,“ takhle končí první polovina našeho povídání. Každá z nás dvou si podrobně nastudovala pouze jednu část, abychom si vše ulehčily. Tudíž se teď na řadu dostává ta druhá. Vyměníme si své pozice a „jedeme“ dál. „Dalším místem, které plánujeme navštívit, je město La Serena. Poletíme opět letadlem, tentokrát však na sever. Město je od Temuka vzdáleno přibližně 1100 km. Proč plánujeme navštívit právě toto město? Protože nás tu nejvíce zaujal zdejší stavební styl – neocolonial. Nejvýznamnější místní stavbou v tomto stylu je opravdu krásný maják. Tomuto městu se také ne nadarmo přezdívá město kostelů; je jich zde opravdu plno. Po deseti dnech si opět balíme své kufry a odlétáme na sedm dní do Copiapa, města vzdáleného „pouhých“ 300 km ještě více na sever. Copiapo je situováno přímo v poušti Atacama, nejsušší poušti světa. Konečně se blíží závěr. Co by to bylo za cestu do Chile, kdybychom nenavštívily Velikonoční ostrov! Ano, správně, naší poslední zastávkou je již zmiňovaný nejodlehlejší obývaný ostrov světa, vzdálený 3600 km od pobřeží Chile. Jedeme sem hlavně proto, abychom se podívaly na sochy moai, asi všem dobře známé. Po 21 dnech strávených na zdejším ostrově všeho toho cestování už máme plné zuby a odlétáme zpátky do České republiky. Celá cesta nás vyšla dohromady přibližně na 200 000 Kč. Kolik jsme uletěly kilometrů? To se nám ani raději nechtělo počítat.“ A takhle jsme to celé zakončily. Potlesk, který jsme uslyšely, byl pro nás vysvobozením! Máme to konečně za sebou. Ty hodiny plánování, zjišťování přesných informací a cen… A o co se vlastně jedná? Nejedná se o skutečnou cestu, nýbrž o cestu virtuální. Měli jsme celá třída za úkol se v hodinách zeměpisu rozdělit do skupinek po dvou, vybrat si nějaké místo nebo stát, které bychom chtěli navštívit, a podrobně svou cestu podle pokynů rozepsat. Myslíme, že se to všem opravdu povedlo a to, co jsme se naučili, se v životě rozhodně neztratí! Dovolujeme si proto na závěr mluvit za celou třídu a paní učitelce Kuté říci velké DÍKY. KATEŘINA FURCHOVÁ, ADÉLA SKLENÁŘOVÁ (kvinta)
Zpátky do školky
Otázka: Jak se zbavíte na celé dopoledne asi sto třiceti dětí? Odpověď je tak jednoduchá: Vyberete třicet starších (to však nemusí znamenat rozumnějších), kteří se postarají o úkoly. Zbylých sto dětí rozdělíte do skupinek, které si vezmou na starost obětavé paní učitelky a vyšlete je po stanovištích! Tak nějak vypadal náš úkol na pondělní dopoledne. Od paní ředitelky mateřské školky Dagmar Krkavcové k našemu panu řediteli, od něj k paní učitelce Žampachové a nakonec k nám, kdy byla naše třída oslovena. Takovou dlouhou cestu absolvovala zpráva o dětském dni pro školkáčky. Třída tercie -6-
se tedy ujala šance a připravila deset úkolů, které se podle pokynů paní učitelky hodily ven na zahradu MŠ. Co by to však bylo za správnou akci, aby se něco nepokazilo? Ráno zataženo s mrholením až deštěm, podobné příhody časté v minulých dnech zapříčinily zvýšenou starost o děti. Takže se nic nekoná? Ne, to bychom nemohli být my. Chvíle protestů, pár nápadů a během půlhodinky proběhne rychlý přesun do budovy mateřské školky. Několik potřebných úprav na našich úkolech a den dětí může začít! Co se pokazilo, to se napravilo a myslíme, že nikdo nemůže mít nic než jen hezké vzpomínky. Z našeho pohledu bylo fascinující pozorovat své spolužáky, jak plní roli milých, zábavných, ale i zodpovědných. Celá akce se nakonec povedla, ale ne jen díky nám. Je tu řada paních učitelek, které si zaslouží poděkování, dále paní ředitelka školky a v neposlední ředě naše třídní paní učitelka Žampachová. Doufáme, že mluvíme za celou třídu, když řekneme, že se těšíme na příští rok. TEREZA SINGEROVÁ, MICHAELA ŠEDOVÁ (tercie)
Dva dny pro děti
V sobotu 8. června 2013 se v Pohořelicích uskutečnil den dětí, který pořádalo středisko volného času Pohořelice „Domeček“. Letošním tématem byl integrovaný záchranný systém Jihomoravského kraje. Mohli jsme zde vidět zásah pohořelických hasičů, ukázku zachycení nebezpečného pachatele speciální pořádkovou jednotkou Brno a v neposlední řadě zde byla sanitka, do které jsme se mohli podívat, a ochotný pan záchranář nám pověděl, co k čemu slouží. Všechny děti také svými kousky nadchl pan Bublinář. Myslím, že si mohu dovolit říct za všechny pořadatele, že den dětí se velmi vydařil, protože po celý den přálo počasí a vše vyšlo podle našich představ. O den později se u nás v Pohořelicích konal Francouzský den, který pořádal dobrovolník Geoffrey Jollivet, který působí v našem středisku volného času. Přijel k nám minulý rok v září a odjíždět bude tento rok také v září. V neposlední řadě musím zmínit to, že Geoffrey si pozval další francouzské dobrovolníky a kamarádku Od, která se svým karavanem objela celý svět. Od představila karavan a my jsme se mohli podívat na krásnou povídku Maribajka. Co je třeba podotknout, je to, že Od umí výborně česky. Myslím, že jsme si všichni francouzský den užili a na Geoffreye budeme vždycky vzpomínat jako na dobrého kamaráda. JAN KŘÍŽ (prima)
Beseda o dobrovolné činnosti v zahraničí
V pátek 14. června se u nás na gymnáziu konala beseda. Probíhala druhou vyučovací hodinu v učebně dějepisu a byla určena pro studenty sexty a septimy. Výkladu se ujali dva pánové z Pohořelic, jeden Čech a druhý Francouz, a proto byla beseda dost zmatená, protože Francouz nerozuměl česky, jen něco. Mluvil hlavně anglicky, takže povídání bylo napůl české a napůl anglické. Když měl tedy výklad Čech, nerozuměl Francouz a opakoval nám to v angličtině, ale to nevadilo. Dozvěděli jsme se o evropské dobrovolné činnosti, která spočívá v tom, že vás na rok pošlou do zahraničí a vy tam děláte svůj projekt. Předem ale musíte být členy dobrovolnického klubu v místě svého bydliště, kde vám dají také potřebné rady na cestu do zahraničí a proškolí vás. Již zmíněný Francouz je zde také díky dobrovolnické činnosti; je ubytován v Pohořelicích a věnuje se vedení klubu, zájmových kroužků a natáčení videí. Se svým prvním videem získal cenu za nejlepší dobrovolnický projekt. Schází se také s dalšími dobrovolníky z celé České republiky. Pár jeho videí jsme zhlédli a vesměs sklidila velký potlesk. VERONIKA BENEŠOVÁ (septima) -7-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Konec samoty
KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ (tercie) Kráčela temnou ulicí v promočené mikině a v hloubi duše doufala, že slunce konečně vyjde. Byl prosinec, půl třetí ráno. Pršelo, byl to takový ten déšť, který nahrazoval sníh. Těžký, vlhký. Pršelo celou noc a nevypadalo to, že by teď, nad ránem, mělo přestat. Ale jí to vůbec nevadilo, dokonce se i usmívala a přitom v její hlavě hýřilo tolik příšerných myšlenek, jedna horší než druhá. A všechny se točily kolem nich. Usmála se znovu, když si vzpomněla, jak na ni řval a křičel, jak se sbalila a vypadla. Bylo to ironické. A ještě ironičtější bylo, jak se jí nikdo z ostatních nezastal, radši se na ni nikdo ani nepodíval. V té chvíli si připadala sama. Byl to pocit neutuchající samoty, který začal, už když ji opustil otec a matka přebrala drog. Chtěla pryč, co nejdál od nich. A to bylo hodně těžké, protože oni byli všude. Zastavila se a podívala se do tmy. Jak ráda by byla doma, zabalená do deky. Chtěla se na noc, na déšť, na celou tuhle směšnou situaci, při které jí šlo o život, dívat skrze skleněné okno. Jako kdyby se jí to vůbec netýkalo. Ale co to byl vlastně domov? Ten sklep, ve kterém jí dovolili žít, nebo skladiště, kde prožila své „úžasné“ dětství? Byla zabraná do svých myšlenkových pochodů, a tak si ani nevšimla, že do ulice vjelo auto. Otočila se a spatřila ho. Rozesmála se. Někdo by mohl namítnout, že by se mohla bát. Jenže ona si jen v hlavě přehrávala, co se stane, až ji chytí. Došlo jí, že nemá smysl se schovat nebo utéct. Věděla, co bude následovat, a byla s tím naprosto smířená. Zastavila se a v kuželu světla pouliční lampy viděla jeho naštvaný obličej. Zastavilo i auto. Ticho temnoty prořezával jen její šílený záchvat smíchu. Vystoupil a namířil na ni. Přestala se smát, ale obličej jí prořezával šílený úsměv. „Tak to udělej, pokud máš tolik odvahy,“ zašeptala. Ozvala se rána. A pak pád. On nasedl do auta a odjel. Ona ležela na zemi a červená kaluž krve pod ní se zvětšovala. Ležela v kuželu světla jediné pouliční lampy široko daleko a úsměv na její mrtvé tváři pomalu umíral s ní. Konečně nebyla sama.
Máj
TaJEMNÁ
VERONIKA FREYOVÁ (kvinta) V bezmoci se procházela dlouze po opuštěném útesu v touze pomoci sama sobě… Krom hluku mořského příboje nebylo slyšet žádný hlas já tiše přišla jsem k ní a řekla: „Ty jsi tady zas?“ v tom jako by se zastavil čas… Pohlédla na mne skrz uslzená víčka a děla: „Máš v očích život…“ a jako by dotknout se mne chtěla však náhle zmizela…
MAGDA KARHÁNKOVÁ (kvinta) V podvečer prvního máje, kdy teplo krbu mizí, chlad si s dechem hraje, rozum je tu cizí. V podvečer prvního máje i měsíc líbá hladiny. V mém pokoji tma je. Cítím se zas bez viny. V tenhle zvláštní čas, kdy všichni kolem mlčí, slyším jen svůj hlas. Pod dekou se krčím.
- 10 -
V tuhle noční chvíli nenávidím máj. Dlaně slzy skryly. … a vychladl mi čaj.
Soustředění olympioniků v Jedovnicích
V týdnu od 10. do 14. června jsem se zúčastnil soustředění, které bylo pořádáno krajskou komisí fyzikální a matematické olympiády JMK. Na tuto akci zvali řešitele krajského kola letošního roku z 1. a 2. ročníků. Soustředění proběhlo v Jedovnicích na Blanensku. Ubytováni jsme byli v prostorných čtyřlůžkových pokojích na internátě tamní průmyslovky. Složení účastníků i přednášejících bylo nepoměrné, z účastníků zde byly pouze čtyři děvčata, zbývající drtivá většina chlapci. Celkem nás bylo asi třicet. Čekalo nás obrovské množství velmi zajímavých přednášek; už chvíli po příjezdu jsme absolvovali jednu na teorii čísel a po obědové pauze druhou na planimetrii. Přednášky byly střídavě zaměřeny na fyziku i matematiku. Nutno zmínit, že pro prváky a druháky byl nachystán zcela rozdílný obsah těchto přednášek (byli jsme rozděleni do dvou skupin). Kromě teorie čísel a planimetrie byly zaměřeny např. na fyzikální měření a jeho zpracování, pokročilé věci z mechaniky tuhých těles a planet a na základy infinitesimálního počtu. Lehce převažovaly přednášky z matematiky, což bylo nahrazováno tím, že večer okolo sedmé bylo vždy hodinové posezení nad nějakým zajímavým tématem ze současné vědy. Bavili jsme se např. o astronomickém pozorování a dalekohledech; o elektronových mikroskopech, o kterých nám pojednával zástupce největší světové firmy na jejich výrobu (zkr. firmy FEI), nebo o exponenciální funkci, kterou můžeme nalézt běžně v přírodě - tu vedl manžel jedné z našich fyzikářek Aleš Lacina. Odpoledne bylo ve znamení turistiky: to jsme si mohli jít prohlédnout nejzajímavější místa regionu. Jako příklady zmíním propast Macochu, bývalý lom u Rudic, kde se na jednom místě nacházely písky všech barev od černé po bílou, nebo kostel Jména Panny Marie ve Křtinách, postavený Janem Blažejem Santinim-Aichelem. Celkově se mi soustředění velmi líbilo, a pokud budu i příští rok vybrán, tak jistě a rád pojedu. MAREK OTÝPKA (kvinta)
Další exkurze v Brně
V pátek 31. května jsme se vydali jako třída kvinta do Moravské galerie v Brně, konkrétně do Pražákova paláce na výstavu Prométheův oheň (jako již pár tříd před námi). Název expozice byl zvolen podle jednoho z nejvýznamnějších děl českého moderního malířství z majetku brněnské galerie - podle Prométhea od Antonína Procházky. Hned ze začátku dne nás překvapilo, když se nás dostavily pouze necelé dvě třetiny, což si pan ředitel samozřejmě nenechal jako příležitost ujít a řekl paní učitelce, že už nás nikam brat nebude! Poté to bylo ještě lepší, protože začalo po odchodu od školy pršet, a tak jsme čekali na autobus namačkáni v budce na zastávce. Po jeho příjezdu jsme nastoupili a přepravili se do Hrušovan a odtamtud jsme pokračovali vlakem do Brna. Z hlavního nádraží jsme se rychlým krokem, byť už nepršelo, dostali do Pražákova paláce, kde jsme si odložili věci a paní průvodkyně se chopila slova. Vyprávěla nám o malířích a umělcích expresionismu, kubismu , poetismu, surrealismu a o různých uměleckých skupinách v té době. Prohlídka obrazů nám trvala asi hodinu a patnáct minut a po skončení exkurze jsme se rozdělili na dvě skupinky, přičemž jedna měla (rodičovským lístečkem pojištěný) rozchod a druhá následovala paní učitelky zpět ke škole. JAKUB VESELÝ (kvinta) - 11 -
Dětská scéna 2013: Moje finále Úvodem musím na vysvětlenou docela neskromně předeslat, že na tuto akci jsem se kvalifikoval jako vítěz krajského kola recitační soutěže. Zpočátku jsem se k myšlence třídenního recitačního soustředění na úkor víkendu stavěl poněkud skepticky, ale nakonec mohu s radostí oznámit, že se půlroční „šrocení“ textu vyplatilo, protože jsem se už dlouho tak dobře nebavil. Akce probíhala od 7. do 9. června ve Svitavách. Jednalo se již o 42. ročník celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů. Zúčastňují se vždy tři věkové kategorie: 2. kategorie – žáci 4. a 5. tříd, 3. kategorie – žáci 6. a 7. tříd, a jako poslední je moje, 4. kategorie – žáci 8. a 9. tříd. (Ještě samozřejmě existuje i 1. kategorie, ale z té recitátoři postupují nejdále do krajského kola, protože by pro většinu z nich bylo třídenní odloučení od domova asi docela nepříjemnou záležitostí.) Asi nejdůležitější a zároveň nejzábavnější částí přehlídky byly dílny. Každý den byly dvě až tři a sloužily zpočátku hlavně k seznamování účastníků mezi sebou a dále k prohlubování našich recitačních a dramatických znalostí. Naše kategorie měla například loutkářství. Samotná recitace byla rozdělena do tří dnů – v pátek se představila třetí kategorie, v sobotu čtvrtá a v neděli druhá. Jelikož se jednalo o přehlídku, tak se přednesy nehodnotily, protože všichni jsou už ve své podstatě špičky republiky, takže je správné hodnocení každého výkonu na této úrovni velice individuální a prakticky nemožné. Od soboty též probíhala celostátní přehlídka dětského divadla, takže jsem měl možnost se svými nově získanými přáteli zhlédnout pár kvalitních vystoupení, spolu s originálním pojetím pohádky o Sněhurce a sedmi trpaslících v podání královéhradeckého Divadla DRAK. Potkal jsem mnoho stejně smýšlejících lidí mého věku ze všech koutů republiky, vyměňovali jsme si názory, dělali si ze sebe navzájem legraci kvůli našim nářečím, slangům a přízvukům, zkrátka jsme se bavili. O to horší pak ovšem bylo loučení, přičemž jsme se shodli, že se určitě musíme zase všichni příští rok potkat na Wolkrově Prostějově, což je další úroveň recitační soutěže. Závěrem bych chtěl poděkovat paní učitelce Švarzbergerové a svému tátovi, že měli se mnou trpělivost a celý půlrok mne až do poslední chvíle připravovali. IVO DOBROVOLNÝ (kvarta)
Seminář z dějepisu Jistě se již někteří setkali s novým volitelným předmětem - seminářem z dějepisu. Mnozí z vás si kladou otázky. Co to je zač? Co takový seminář obnáší? Kdo jej vede? Koho to napadlo? Vezmu to tedy popořadě. Seminář z dějepisu je jeden ze tří volitelných předmětů pro žáky tercie, kteří mají dále na výběr seminář z Češtiny nebo z výtvarné výchovy. Náš dějepisný seminář navštěvuje šest statečných, vedených naší „náčelnicí“ paní učitelkou Švarzbergerovou. Ještě před tím, než vám čtenářům povím o naší činnosti a výletech, bych rád uvedl, že náš seminář je financován Evropskou unií, a proto máme daleko více možností než ostatní semináře. V hodinách objevujeme krásy naší matičky Moravy v různých dobách, některé byly pro nás Moraváky horší, některé lepší. Ale pojďme k našim výletům. Hned na začátku roku jsme vyrazili na exkurzi po památkách Židlochovic, kde jsme se mimo jiné dozvěděli mnohá tajemství a další věci, jež bychom měli o svém rodném městě nebo sídle své školy vědět. Naší další - 12 -
zastávkou byla listopadová výstava Zlato, symbol moci a bohatství, která byla k vidění v Moravském zemském muzeu v Brně. Pokud odebíráte Intelekt každý měsíc, tak bezpochyby něco málo o našem výletu víte, jelikož tuto akci zhodnotil můj spolužák Jan Hroudný. Naší poslední zastávkou byla Nosislav, o níž se dozvíte pro změnu v článku od Ilony Chrastilové, která v této obci bydlí. Ze svého pohledu hodnotím dějepisný seminář velmi kladně a pevně věřím, že se někdy v budoucnu sejdeme opět ve stejné sestavě. MARTIN KLEMENT (tercie)
Středem pozornosti Nosislav
Nedávno, přesněji ve středu 13. května, jsme se se seminářem z dějepisu vydali na exkurzi do Nosislavi. Museli jsme opustit hodinu matematiky a poté jsme se autobusem přepravili na místo. Nejdříve jsme si řekli základní informace o mém domovském městysi. Potom jsme si prohlédli rodný dům Bohumila Sixty, Nosislaváka s tragickým osudem, poznamenaným politickými procesy v 50. letech, prošli jsme okolo obecního úřadu a směřovali jsme k evangelickému kostelu, kde jsme si poslechli od místního faráře Ondřeje Macka vyprávění o tom, jak se vlastně v Nosislavi žilo protestantům před i po tolerančním patentu. Z věže kostela jsme se podívali na Nosislav pěkně z ptačí perspektivy. Potom jsme přešli ke škole, kde nám Jirka Lukl, bývalý student našeho gymnázia, řekl, jak to bylo s panem Sixtou, a vydali jsme se směr katolický kostel, který je obklopen malým hřbitovem a historickými hradbami. Ještě jsme stihli zahlédnout místo, kde původně stávala vodní tvrz ze 17. století a kde se dnes nacházejí jen její pozůstatky. A tady už končilo naše dějepisné dobrodružství. No vlastně dějepisné z velké části ano, ale ne stoprocentně: pro některé zúčastněné byla totiž největším zážitkem zmrzlina na konci naší exkurze. Musím však poznamenat, že počasí nám přálo, výlet se vydařil a myslím, že se všem líbil. Těšíme se na další. ILONA CHRASTILOVÁ (tercie)
A zase jsme o něco chytřejší!
V úterý 11. června se naše třída tercie společně s kvartou zúčastnila přednášky o první pomoci (v jiné hodině měli stejnou akci také primáni a sekundáni). Přednášel nám pán s dlouholetou praxí jako operátor a také jako pracovník záchranné služby. Na začátku jsme si řekli, co vše sdělit při zavolání na číslo 155 operátorovi. Upozornil nás na to, že volat na toto číslo bychom měli jen v opravdu akutních stavech, protože za 24 hodin mají na základně 1200 telefonátů, ale jen 250krát sanita skutečně vyjede. Takže žádné falešné telefonáty a žádné zbytečné výjezdy nepřipadají v úvahu! Řešili jsme resuscitaci (myslím, že většina z nás ji už několikrát viděla, ale nic naplat - opakování je matkou moudrosti) a bylo nám sděleno, že pokud zavoláme rovnou na 155 a ne na 112, může s námi operátorka do příjezdu záchranné služby provádět TANR, což je telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace, při které nám bude přesně říkat, co máme dělat. Dále jsme prošli postupy při různých mimořádných situacích, například při vdechnutí cizího předmětu, krvácení, popáleninách, infarktu, mrtvičce, epileptickém záchvatu, kolapsu, otravách, amputaci a mnoha dalších. Na závěr bylo místo ponecháno našim dotazům a na úplný konec nám bylo puštěno video o resuscitaci na různých místech, při různých situacích a na lidech různého věku. Přednáška byla zajímavá a určitě se nikdo nenudil. KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ (tercie) - 13-
Radek Štěpánek má kurt v Hrušovanech!
V Hrušovanech u Brna vždy bývaly dva tenisové kurty, za poslední půlrok ale vznikl nový, třetí kurt. Na jeho vzniku se podíleli společnými silami a víkendy strávenými prací členové tenisového klubu Jiskra Hrušovany (jehož členem je i můj taťka). Tento kurt byl pojmenován po našem tenisovém reprezentantovi Radku Štěpánkovi, který měl v neděli 9. června přijet na slavnostní křest kurtu. Tato událost byla propojena také s dětským tenisovým turnajem, jehož výsledky měl známý tenista, rodák z Karviné, vyhlásit. V rámci brigády jsme já a moje kamarádka měly na starost občerstvení. S chystáním míst na sezení nám pomáhali členové tenisového klubu. Když jsme měli vše připravené, netrpělivě jsme všichni vyčkávali Štěpánkův příjezd. Po chvíli čekání jsme zahlédli nablýskaný černý mercedes, ze kterého vystoupil tenista se svým manažerem. Radek je velký sympaťák a řekla bych, že ve skutečnosti vypadá mnohem lépe než v televizi nebo na fotkách. Nejdříve pokřtil nový kurt šampaňským a podepsal ceduli na zdi u kurtu, který nese jeho jméno. Poté proběhlo vyhlášení nejúspěšnějších účastníků dětského turnaje a samozřejmě fotografování a autogramiáda. Nakonec se Štěpánek přišel občerstvit a posedět s námi. Trochu času zbylo i na krátkou besedu. Předseda tenisového klubu Miroslav Sopoušek zahájil rozhovor se Štěpánkem otázkou: ,,Jaké to je, být tak slavný tenista?“ Ostatní účastníci besedy pokládali další dotazy, například jak dlouho hraje tenis, nebo jak je těžké prohrát už skoro vyhraný turnaj. Dozvěděli jsme se, že Radek se tenisu začal věnovat ve třech letech, respektive v tomto věku začal ,,tahat“ raketu, jak sám řekl. Děti, které byly v Hrušovanech kolem, z něj byly nadšené. Nechaly si dokonce podepsat i oblečení, které měly právě na sobě, což nás dost pobavilo. Štěpánek udělil tenisovým nadějím pár cenných rad, jak být dobrým tenistou a nevzdát se svého koníčka. Poprosili jsme také o pár podpisů a o fotku s ním. Jelikož byl právě na cestě za svou rodinou, neměl moc času, a nezdržel se proto dlouho. Na závěr jsme mu tedy poděkovali, že přijel, a rozloučili se s ním. VERONIKA BENEŠOVÁ (septima)
Hodně remíz a zkušeností
Ve dnech 14.-16. června jsem se jako brankář žákovského fotbalového týmu FC Zbrojovka Brno zúčastnil mezinárodního turnaje Allstars Cup 2013 v Praze. Tento podnik má dlouholetou tradici a letos jsme zde měli velmi silnou konkurenci. V turnaji nastoupily kluby světového formátu, jako například Ajax Amsterdam, který je pověstný svou skvělou prací s mládeží, ale i Sporting Lisabon, Olympique Marseille, Valencia FC nebo mexický celek Chivas Guadalajara, odkud mimo jiné pochází střelec Javier „Chicharito“ Hernandez. Během třídenního turnaje jsme odehráli devět zápasů v následujícím pořadí: Sporting Lisabon 0:0, Ajax Amsterodam 1:1, Bohemians 1905 0:0. Po třech remízách jsme postoupili ze třetího místa ze skupiny a pro sobotní boje nám byli přiděleni následující soupeři: Slavie Praha 0:2, Valencia FC 0:1 a Panathinaikos Athény 2:2. Jelikož jsme ze dvou dní získali pouhé 4 body, tak jsme byli přiřazeni do spodní části pavouka, kde jsme se utkali nejprve s Viktorií Plzeň 3:0, Duklou Praha 2:1 a v pomyslném finále jsme znovu sehráli zápas s Valencií, který po základní hrací době 2x15 minut skončil nerozhodně, a tak musely rozhodovat penalty, v nichž byli nakonec šťastnější zástupci Španělska. Soutěž jsme tedy zakončili na 10. místě, což je pro nás trošku zklamání, ale porovnání s nejlepšími týmy Evropy je pro nás určitě cenná zkušenost. Vítězem turnaje se nakonec stal již potřetí za sebou portugalský celek Sporting Lisabon, stříbrní byli Mexičané z Guadalajary a bronz si odvezl do Amsterdamu Ajax. MARTIN KLEMENT (tercie) - 14 -
ZA VOLANTEM (20): Český sen
Škoda Octavia se objevila na trhu roku 1996 a okamžitě si podmanila většinu našeho automobilového národa. Bylo to totiž auto dosud u škodovky nevídané. Do té doby se v Mladé Boleslavi vyráběly malé a spíše druhořadé vozy. Octavia byla prvním modelem střední třídy a taky prvním, který nabídl vysoký výkon a výbornou techniku převzatou od koncernu VW. A náhle škodovka vyráběla auto, které bylo silné, prostorné, komfortní a vypadalo skvěle. Již první generace stojí na podvozku VW Golf. Používá i stejné motory a převodovky. Když je však postavíte vedle sebe, vypadá Octavia o poznání větší. Je to dáno tím, že konstruktéři hráli tak trochu na efekt. Golf jako takový je sice celkem prostorné auto, ale Octavia vzdušností přímo srší. Efekt je dosažen tím, že oktávka má výrazně delší převisy karoserie, což má za následek, že se cítíte, jako kdybyste řídili nějaký dlouhatánský silniční koráb. Technika i komfort je na dostačující úrovni a cena příznivá. A to je hlavní bod filosofie celé Škody Octavie: za dobrý peníz nabídnout kus auta navíc. Roku 2004 přišla druhá generace oktávky. O pár čísel povyrostla ve všech směrech. Interiér nabyl většího komfortu, přibyla navigace, palubní počítač a tak podobně. Navíc se dovnitř dostaly kvalitnější a lépe vypadající materiály. Jízdní vlastnosti zůstaly skvělé. Nejoblíbenějším motorem zůstal ještě z 1. generace nesmrtelný 1,9 TDI, který za extrémně skromnou spotřebu nabídl dostatek síly a pružnosti. Jenom chrochtal jako traktor. Koncem roku 2012 přišla třetí generace. Opět ctí filozofii pořádného auta za rozumnou cenu. Natáhla se do délky i do šířky a svým robustním vzezřením už se hodně blíží Superbu nebo Passatu. Design pochází z pera slovenského designéra Jozefa Kabáně, který se podílel například na tvorbě Veyronu. Oktávka vypadá dobře. Její design je čistý, bez nějakých zbytečných vzletných křivek nebo agresivních hran. Vynikajícím prvkem jsou pásky LED diod pro denní svícení. Vypadají skvěle. Celkově předek auta působí velice vydařeně. Zadek už taková paráda není, ale neurazí. Vevnitř přibylo místa, až to snad ani není hezké. Můžete mít dva metry a sto padesát kilo a stejně se budete cítit skvěle. Místa pro nohy je požehnaně, na hlavu je to taky dobré a v šířce vynikající (tam je největší posun oproti minulé generaci). Všechny motory jsou přeplňované. Základ tvoří 1,2 TSI s 63 kW. Diesel začíná na kubatuře 1,6 TDI 77 kW. Už tyto motory jedou výborně. Vrcholem pro běžnou Octavii je pak zážehové 1,8 TSI 132 kW a 2,0 TDI 110 kW. Nejvýkonnější pak bude sportovní verze RS, která je nejostřejší a nejrychlejší škodárnou všech dob. Motor 2,0 TSI 162 kW, maximálka 248 km/h a zrychlení 6,8 s. Hlavní zbraní Octavie proti konkurentům je však monstrózní kufr. Už u první generace byl kufr opravdu obrovský. U té třetí máte pocit, že čumíte do černé díry. Ideální auto pro masové vrahy. Vejdou se sem tak tři mrtvoly. Rozřezané spíš čtyři a do kombíku klidně šest. Zvláště Combi má kufr tak obrovský, že srovnatelnou konkurenci najdete až o třídu výš. Tak mě napadá, že s Octavií by se dalo začít klidně podnikat. Kupte si kombík v černé barvě, sklopte zadní sedačky a máte parádní pohřebák. A za rozumnou cenu. Základ startuje na 340 tisících korun. MICHAL ODLOŽILÍK (absolvent 2003) - 15-
Se Skřivánkem v Itálii
V pátek 7. června vyrazilo koncertní oddělení sboru Skřivánek na cestu do italského Vieste. Toto malebné město se nachází na poloostrově Gargano a může se pyšnit řadou historických i přírodních památek. Ve Vieste měl mít sbor tři koncerty. Cesta byla bezproblémová, do Itálie se všichni těšili, hlavně na vysoké teploty a sluníčko, kterého tou dobou u nás bylo po málu. Itálie nás uvítala s otevřenou náručí. Slunečné a horké počasí, osvěžující moře … Sbor byl ubytován v rezidenci Gallo, okolo které byly krásné olivovníkové háje a která se nacházela několik kilometrů od Vieste. Všechny tři koncerty, které sbor absolvoval, sklidily velký úspěch a ohlas u obecenstva. První se konal v komorním prostředí zahradního amfiteátru kousek od rezidence. Amfiteátr náležel k místnímu kostelíku. Osobně mě velmi zaujalo, že Italové mívají příležitostně mše v zahradním amfiteátru! Byl to jedinečný zážitek! Ovšem okolnosti druhého koncertu byly mnohem více zajímavé. Ten se odehrával přímo v kostele ve Vieste. Tamní farář byl velmi přátelský a naprostá většina z nás po koncertě (který se ještě kvůli přídavkům, jež si nadšené obecenstvo vyžádalo, prodloužil asi o půl hodiny) byla velmi příjemně překvapena shledáním s krajankou. Paní Karolína žila donedávna v Uherčicích a sbor znala z doslechu velmi dobře. Nedávno se provdala do Itálie, a když křtila v kostele dceru Victorii, doslechla se o koncertu a nadšená na něj přišla. Co k tomu dodat? Svět je prostě malý … Třetí koncert se konal při západu slunce na promenádě ve Vieste. Kolemjdoucí se zastavovali, poslouchali, tleskali … Koncerty pod širým nebem a bez pořádného ozvučení mají samozřejmě své zápory, například když při generálce projede po silnici skupina motorkářů … Při samotném koncertě se ale naštěstí nic takového nestalo. Pobyt jsme měli zpříjemněný spoustou výletů, ať už šlo o prohlídku Vieste, kde jsme bloudili úzkými uličkami, nebo návštěvu města Peschici, které nás okouzlilo překrásným výhledem a především plážemi, nebo o výlet na lodích podél pobřeží Gargana, kde se nachází spousta skalních jeskyní, skalních oken či monolitů. Také jsme měli v rezidenci italský večer, kdy jsme jedli pizzu a jako kulisa nám zpíval Eros Ramazzoti. Pobyt v Itálii byl skvělý, jedinečný a jen tak na něj nezapomenu! TEREZA PAVKOVÁ (septima)
Přijďte se pobavit!
28. 6. - Capitan Morgan party, koupaliště Žabčice 28. 6. - Project X party, Millenium Velké Pavlovice 3.-19. 7. – Letní divadelní festival Pod širým nebem, Hustopeče 6. 7. – 1. letní diskotéka, Gemini, Pohořelice 18. 7.-6. 8. – Letní shakespearovské slavnosti, Brno 26.-28. 7. - Jakubské hody, Nosislav 1. 8. – Otevření Aqualandu Moravia, Pasohlávky 11. 8. – Noc flamenka, Brno 16.-18. 8. – Hustopečské hody 24.-26. 8. - Bartolomějské hody, Křepice TEREZA PAVKOVÁ (septima) inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil (septima). Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 4 Kč. - 16 -
