Číslo 7
Březen 2012
Ročník VII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
jsme rádi, že vám můžeme nabídnout první jarní vydání inTELEktu, a je nám v této souvislosti úplně jedno, zda astronomické jaro začíná ponovu 20. března, anebo o den později, jak bývalo dříve dobrým zvykem. Jaro se docela logicky a zákonitě projevuje i v náplni tohoto čísla, a to hned několikrát; nejvýrazněji patrně v celé okrouhlé desítce akrostichů, které jsme pro vás takřka jako na objednávku stvořili a které si můžete přečíst na straně šesté. Rozmnožili jsme tím vlastně naši pravidelnou dávku poezie a prózy z vlastní tvorby; tu najdete hned za dvoustránkovou křížovkou na stranách 10 a 11. Náš tradiční rozhovor na dvoustraně 4 a 5 je tentokrát velmi netradiční. Na otázky našich redaktorů totiž odpovídá židlochovický starosta Vlastimil Helma a ústředním tématem tohoto povídání je nesnesitelné zlo zhmotněné v tzv. hracích automatech. Letmým mrknutím na kreslený vtip na této titulní straně zjistíte, že jeho tematika je rybářská - a vězte, že to není vůbec žádná náhoda. Hned na prestižní třetí straně na vás totiž čeká ohlédnutí za jednou z nejzajímavějších akcí tohoto školního roku, jíž byla nedávná beseda celého gymnázia s rybářem-světoběžníkem Jakubem Vágnerem. Rybaření ve Vágnerově podání je pěkně náročná sportovní disciplína, ale není to zdaleka jediný sport v tomto vydání inTELEktu. Nabízíme vám také radostnou vzpomínku na úspěšné tažení hokejistů brněnské Komety ve čtvrtfinále extraligy proti pražské Spartě. Jenže hokejový kolotoč se točí o poznání rychleji než přípravy školního časopisu - a Kometa má mezitím docela pěkně rozjetou i semifinálovou sérii s Plzní... Nu a do oblasti sportu bezpochyby patří i naše pravidelná motoristická hlídka na předposlední straně. Je toho určitě ještě více, co bychom vám mohli z obsahu tohoto čísla vřele doporučit, třebaže jeho rozsah je poněkud štíhlejší, než měla vydání předešlá. Jenže už nám na další upoutávky nezbývá místo, a proto spoléháme na váš neklamný orientační smysl, který vás dozajista ke každému článku neomylně dovede... Hodně jara v duši všem věrným příznivcům inTELEktu přeje VAŠE REDAKCE VYBRÁNO Z INTERNETU -1-
Vejce
Jak jste si mohli všimnout, vejce u nás zdražila asi na dvojnásobek. A to hlavně z důvodu jejich nedostatku v Evropě, za který mohou jednak mrazy a také směrnice EU, podle které musí mít slepice větší klece. Podle statistik je nejhorší situace kromě Česka ve Francii a Bulharsku. Na Slovensku a v Polsku také došlo ke zdražení, avšak my jsme na tom hůř. Nová pravidla byla schválena už v roce 1999. Jelikož jsme ale vstoupili do EU až v roce 2004, naši producenti vajec si až do roku 2008 mysleli, že dostanou výjimku. Nedostali. I tak bylo od roku 2008 dost času, avšak naše drůbežárny měly laxní přístup a nechaly vše na poslední chvíli. To se zřejmě nevyplatilo. Ovšem jak komu, pro výrobce a obchodníky je krize výdělečná. Sice mají méně zboží, zato větší obraty. Škodní jsme na tom zase jen my konzumenti… JAROMÍR KRATOCHVÍL (oktáva)
Rébusy pro bystré hlavy
Piráti Pět pirátů našlo truhlici s pokladem skýtajícím 100 zlatých mincí. Piráti jsou demokrati tělem i duší, pro to si určili pořadí, ve kterém budou podávat návrhy na dělení pokladu. Bude-li pro návrh nadpoloviční většina všech živých pirátů, bude poklad rozdělen, nestane-li se tak, piráta hodí žralokům a navrhuje další. Při hlasování se piráti řídí každý postupně těmito pravidly: 1) přežít 2) získat maximum 3) zbavit se maxima „kamarádů“ Jak dopadne dělení? Řešení z minulého čísla Velbloud: V každém kroku směrem k cíli co nejvíce naložíte velblouda a ujdete vzdálenost 1 km. Tam složíte všechny banány kromě jediného na zem a vrátíte se 1 km zpět (jen pokud jste za sebou nechali víc než jeden banán). Do cíle donesete 533 banánů. Jablka: Jedno z pěti dětí dostane jablko i s košíkem. Sudoku
-2-
LENKA DRATVOVÁ (oktáva)
Beseda s rybářem V pondělí 25. března jsme měli na našem malém ústavu nevšední příležitost zúčastnit se besedy se světoznámým českým rybářem Jakubem Vágnerem. Pro mnohé z vás, kteří čtete tento článek, není jistě jméno Vágner neznámou. Můžete znát jednak Karla Vágnera, který je známým textařem, zpěvákem a nositelem mnoha dalších přístavků, které se týkají hudby, a mimo jiné také otcem Jakuba. Také vám ovšem nemusí být cizí ani jméno jeho syna, přesto si na úvod dovolím stručné představení. Jakub se narodil v prosinci 1981, a dokonce čtyřiadvacátého, tedy na Štědrý den. Už odmalička měl velmi kladný vztah k přírodě a tvrdě pracoval na tom, aby dnes byl tam, kde je. Cestuje po světě s různými expedicemi atp. Nyní už k samotné besedě. V pondělí po druhé vyučovací hodině se všichni studenti shromáždili na dvoře, odkud postupně odcházeli do sokolovny. Když jsme se usadili na místa (oktáva samozřejmě přednostně nahoru na balkonek, aby na celou akci zodpovědně dohlížela), zábava mohla začít. Pan ředitel se ujal úvodního slova a pana Vágnera přivítal. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že byl při uvítacích slovech trošku nervózní, ale to se dalo čekat; navštívila nás CELEBRITA a tu přece nevidíme každý den. Potom už opravdu beseda začala. Začala samozřejmě představením, přivítáním publika a potleskem. Nutno ovšem dodat, že náhlá tma v sále ještě před začátkem vyvolala větší potlesk, což mi přišlo nanejvýš divné. Dále následovala prezentace fotek z Jakubových cest a spousta doprovodných vtípků, chvílemi jsem si připadal jako v pořadu Nikdo není dokonalý, ovšem v monologickém pojetí, a říkal jsem si, že prosedím zbytečné dvě hodiny místo toho, abych si počítal úhly a strany trojúhelníka. Moje mínění se změnilo asi v polovině vyhrazeného času. Beseda už byla slušně rozjetá a povídání o Amazonii, Kongu bylo opravdu super. Nevím jak ostatní, ale já se dozvěděl mnoho zajímavých informací. Třeba že v Amazonii se nachází dva typy lagun, že existují ryby dorůstající až 3 metrů a vážící až tunu, nebo že tamní domorodci trefí otrávenou šipkou na 50 metrů se stoprocentní přesností. Dále se pan Vágner věnoval spíše obecným radám pro chování v divočině. Nejčastěji zmiňoval, že je potřeba respektovat přírodu, vědět, co si kde můžeme dovolit, a také vědět, kde si postavit příbytek, rozdělat oheň a sehnat vodu. Nechyběla samozřejmě ukázka těch největších sladkovodních ryb a krátké povídání o každém jednotlivém druhu. Na závěr, aby to byla skutečná beseda (do této chvíle spíše přednáška), následovaly dotazy diváků, tedy žáků naší školy. Kladly se různé otázky – jednak o velikosti ryb, financování cest a expedicí, a také o plánech do budoucna. Prý plánuje další expedici do Íránu, kam se podle svých slov velmi těší. Celkově byla přednáška přínosná a velmi poučná, i když se o biologii dvakrát nezajímám. Z počátečních rozpaků jak mých, tak některých spolužáků se nakonec vyklubaly dvě příjemně strávené hodiny a musím přiznat, že lepší než počítat zmiňovanou matematiku. Za nepřesnosti v obsahu neručím, moje mozkové buňky jsou zdegenerovány blížící se maturitou a přijímačkami. Autor si vyhrazuje právo kdykoli své výroky odvolat nebo změnit. JOSEF HRUŠAT (oktáva)
Na koho se usmálo štěstí Ve stanoveném termínu přišly na adresu redakce tři mailové zprávy s řešením naší únorové křížovky. Jedno z nich však bylo bez diakritiky, a tak se do osudí dostala jen dvě jména. Z nich jsme jako výherce ceny – anglické knížečky – vylosovali KRISTÝNU BILAVČÍKOVOU ze sekundy. A pro úplnost ještě správné znění tajenek: 1. WILLIAM FAULKNER, 2. KDYŽ JSEM UMÍRALA. REDAKCE - 3-
Na otázky inTELEktu odpovídá židlochovický starosta VLASTIMIL HELMA
Naše tažení proti automatům má velkou podporu!
Hlavním tématem našeho rozhovoru se starostou Židlochovic VLASTIMILEM HELMOU byly hrací automaty a nebezpečí, které z nich vyplývá pro mladé lidi, a tudíž pro každého studenta naší školy. Nemohli jsme však začít jinak než tím, že jsme mu poděkovali za to, jak pod jeho vedením židlochovická radnice a okolní obce podpořily naše gymnázium v loňských kritických týdnech a měsících. A pak už přišly na řadu otázky a odpovědi. * Jak vidíte nynější situaci našeho gymnázia? „Jsem rád, že do výběrového řízení vypsaného krajem se přihlásil pouze jeden uchazeč, a to pan ředitel Kubeš. Myslím si, že tato okolnost velmi napomůže k zachování našeho gymnázia.“ * Jaký máte ke gymnáziu osobní vztah? „Můj nejbližší vztah ke gymnáziu se utvářel díky mé dceři, která zde studovala. Gymnázium posiluje prestiž města a je pro ně také přínosem kulturním: pořádáním plesů, zrodem pěveckého tělesa apod.“ * Židlochovice jsou poslední dobou známy tím, že bojují proti narůstající kriminalitě, za kterou stojí hrací automaty. Jak a proč to všechno začalo? „Zde musím jít hodně do minulosti. Před pár lety jsme ve městě měli deset až patnáct výherních hracích automatů (VHP), které jsou pouze na kovové mince. Tyto automaty schvaluje město a poplatky za jejich provoz jdou městu. Ale také existují tzv. VLT - videoloterijní terminály, do kterých lze vložit papírové bankovky. VLT schvaluje a poplatky za ně vybírá ministerstvo financí (dále jen MF). Zlom nastal ve chvíli, kdy se tyto přístroje povolily. Jako město jsme nebyly účastníky řízení, a tak jsme neměli přehled a ani vliv na to, kolik jich bude povoleno. Na podzim roku 2010 zde bylo 19 VHP a 27 VLT. Ro nato jsme zjistili, že v Židlochovicích se nachází 71 automatů - 17 VHP, ale už 54 VLT. Nechali jsme si od Policie ČR zpracovat statistiku, která porovnala roky 2010 a 2011 v kriminalitě v Židlochovicích a tam se zjistilo, že z roku 2010 na rok 2011, kdy se nám tu zdvojnásobil počet VLT, vzrostla trestná činnost cca trojnásobně. Takže jsme se o tom začali bavit a paní inženýrka Králová, ředitelka základní školy a členka městské rady, napsala dopis všem patnácti zastupitelům a vyzvala je, aby přijali vyhlášku zakazující veškeré automaty na území Židlochovic. To byl zásadní posun oproti tomu, jak město do té doby uvažovalo. Zastupitelé jednomyslně schválili vyhlášku, která zakazuje všechny typy hracích přístrojů na celém území města. Zjistili jsme však, že to nebude tak jednoduché, jelikož MF nebylo ochotno tuto vyhlášku akceptovat. Obrátili jsme se na veřejného ochránce práv v Brně pana Varvařovského, který nám řekl, že už proti MF postupuje a vyžaduje, aby městské vyhlášky byly v případě povolování automatů nadřazeny. Šestnáctého února jsme dopisem vyzvali ministerstvo, aby přehodnotilo svá povolení a zrušilo je na základě místní vyhlášky. Ve lhůtě jednoho měsíce se ovšem z MF neozvali, takže jsme 24. března poslali další výzvu, že ministerstvo musí podle zákona reagovat, a to přímo panu ministru Kalouskovi. Pokud nám MF nevyhoví, jsme rozhodnuti podat stížnost k ústavnímu soudu a ochránce veřejných práv říká, že nás bude podporovat a že si nedokáže představit, že bychom nevyhráli.“ * Spolupracujete nějak s provozovateli těchto zařízení? Jaké jsou jejich reakce? „Navštívili nás pronajímatelé provozoven a vždy vedle sebe měli zástupce loterijní společnosti, která jim přístroje pronajímá, a pokoušeli se nás přemluvit, abychom vzali vyhlášku zpět. Řekli jsme jim, že zastupitelstvo bylo při schvalování vyhlášky mimořádně jednotné a nedokážeme si představit, že bychom toto usnesení odvolali.“ * Mělo vaše rozhodnutí spojitost i s přepadením servírky, ke kterému nedávno došlo -4-
v Židlochovicích? „Toto přepadení se stalo někdy v únoru, kdežto vyhláška je platná už od 23. prosince. Ale asi měsíc před tímto datem byla přepadena non-stop herna. Ozbrojenému maskovanému lupiči se pod pohrůžkou násilí povedlo získat 80 000 korun. Bylo to v brzkých ranních hodinách a dokážu si představit, že mohli jít zrovna kolem lidi na autobus anebo strážník, který by netušil, že jde o ozbrojené přepadení, a mohlo to skončit tragicky, třeba i přestřelkou. Já se nehodlám smířit s tím, že nám tu někdo pobíhá v noci s pistolí.“ * Myslíte si, že pokud se vám podaří prosadit záměr zakázat veškeré automaty na území Židlochovic, že vás budou následovat další obce? „Naším cílem není jenom zakázat všude automaty. Ptali jsme se starostů okolních obcí. Ti nám odpověděli, že mají v obcích 3, 5 nebo deset automatů a že jim to v ničem nevadí. Večer tam lidi chvilku posedí, sem tam někdo vhodí do automatu pár korun, v deset se hospoda zavře a všichni jdou domů a není to takové zásadní gamblerství. Náš hlavní cíl je ten, aby orgán, který povoluje automaty, respektoval názor obce jako samosprávy. Jestliže jim nevadí deset automatů, tak ať to MF ctí. Když však Židlochovice řeknou, nechceme ani jeden, protože je tu zvýšená kriminalita, tak ať MF ctí, že v Židlochovicích nesmějí být automaty.“ * Setkal jste se s negativními ohlasy odjinud než od provozovatelů automatů? „Když jsme to prezentovali v médiích, byly reakce vesměs pozitivní. Byli i lidi, kteří mě potkávali na ulici a říkali: Správná věc, dobře to děláte, ten postup podporujeme. Dostali jsme i dopisy a e-maily s tím, že jsme jedni z mála, kteří do toho šli tak razantně, a že si myslí, že takto by to mělo fungovat a že máme jejich obdiv. Píšou mi i maminky třicetiletých mladíků, kteří prohráli úplně všechno a přivedli rodinu k exekuci. Dokonce na základní škole paní ředitelka zorganizovala anketu a překvapilo mě, že 14-15letí žáci mají úplně jasno v tom, o co jde, že jsou s tím problémem seznámeni a spousta z nich, tady je uvedeno 22, se s tím dokonce setkala osobně.“ * Je ještě něco, co byste chtěl vzkázat čtenářům intelektu? „Samospráva v Židlochovicích je pevně přesvědčena, že gymnázium v našem městě má své opodstatnění. Doporučujeme žákům a pedagogům, aby nepropadali obavám, že gymnázium bude zrušeno, a totéž bych chtěl vzkázat i rodičům, kteří se rozhodují dát své dítě na gymnázium.“ Děkujeme za rozhovor. DENISA CACHOVÁ, DAVID VÁVRA (oktáva)
Jeden svět V pátek 23. března jsme navštívili filmové představení v rámci festivalu Jeden svět, který pojednával o arabském jaru. O půl deváté nás v Brně na místě uvítala nějaká slečna a seznámila nás s tím, co uvidíme. Na začátek (asi 10 minut) nám promítali reklamní spoty, které byly nejzábavnější z celého dopoledního pobytu. Takže jsme zhlédli pár reklam na kondomy a podobně. Po nich začal samotný dokument o arabském jaru, konkrétně o třech zemích: Tunisku, Egyptě a Libanonu. Pojednával o tom, jak, kdy a kde začaly protesty proti režimu a co se tam děje dnes. Dověděli jsme se, že vše začalo upálením obchodníka v Tunisku, že jeden mladý muž, který kouří marihuanu, používá sousedovu wifi, nebo také že žena, která poskytovala rozhovor filmařům dokumentu, je lesba a nechce to říct mámě. Po filmu nás poctila návštěvou Mgr. Daniela Dvořáková z Mendelovy univerzity a sdělila nám, že se jí můžeme na cokoli o tomto tématu zeptat. No, moc lidí se neptalo, ale taky koho to tak zajímá, že... Po besedě jsme vyšli ven a počkali na autobus, kterým jsme odjeli zpět do školy, kde jsme „naštěstí“ ještě stihli matematiku. JAKUB VESELÝ (kvarta) -5-
Naše akrostichy na aktuální téma Jaro Jaro opět přichází Avantgardní magnalia Auto potichu skřípá Rozkvetlá růžová obloha Rez po kapotě uhání Oplzlá housenka kouřící hašiš Olej v motoru ubývá (LENKA BUREŠOVÁ, septima) (LUKÁŠ HYTYCH, oktáva) Jaro je tu zas Jako každý rok přijde k nám A potom přijde léto A sluníčko přinese vám Rozkvete každý strom Ráno vstávání je lehčí Okolo nás Okolo domu broučci bzučí (IVONA DRAGONOVÁ, oktáva) (MARTIN KERN, oktáva) Jídlo Jsem? Nebo zdá se mi to jen? A pití A slza ve větru koutek vymývá. Rychle přineste Radosti ubývá, mimo mě ubíhá. O, na můj stůl. O létu já chci snít. (MICHAL MIČKAL, oktáva) Jaterníky A petrklíče Já nevím Rozkvétají Ale je mi to jedno Okolo řek Rozbalím si svačinu O tom žádná Jaro k nám přišlo (MICHAELA RYCHTÁŘOVÁ, septima) A zima pláče Rychle se blíží Já jsem chtěla napsat Oteplení Akrostich na téma Kern (PETRA FIALOVÁ, septima) Raději o jaře bych měla psát Ovšem už mi nezbývají písmena Jako bych se právě probudil…. (KRISTÝNA ŠKARDOVÁ, oktáva) A maturitu si představil Rozpor vnitřní ve mně je JUDr. Johann si koupil Jaguára, Opravdu už je to tady? Tak pojďme Antonín a Alenka jsou na něj Agresivní: na to, nebo ne? Renault ti nestačil, Rakušáku? (JOSEF HRUŠAT, oktáva) Objížděj vesnici dál. Opatrně! (VÁCLAV VRBAS, septima)
Apríl!
Prvního dubna se slaví tzv. apríl. Každý již jistě s tímto svátkem měl osobní čest, ať už v dobrém, nebo v zlém. O oblíbenosti tohoto „svátku“ svědčí mimo jiné i množství novinářských kachen napsaných v tento den. Mnozí z nás však nevědí, že apríl je svátek v našich zemích známý od 16. století, kdy k nám přišel za zahraničí. V dnešní době je rozšířen po celém světě, ale v různých zemích se slaví jinak. Například ve Francii si žertem lepí lidé na záda papírové ryby a osoba s rybou na zádech je terčem posměchu. Jiný kraj, jiný mrav. U nás je s aprílem spojena spousta vtípků všeho druhu, více či méně drastických. Osobně už jsem se setkal například s klikou natřenou indulonou, a když si člověk chce umýt ruce, narazí na vodovodní kohoutek natřený touž mastí. Jiný vtípek, který však naštěstí znám jen z doslechu, spočívá v posypání toaletního papíru pepřem. Na letošní apríl jsem byl obzvláště zvědavý, jelikož byl můj poslední na této škole. LUKÁŠ NOVOTNÝ (oktáva) -6-
Octavarium Jak mě jistě všichni dobře znáte (dovolím si tvrdit, že jsem osoba téměř nepřehlédnutelná), tak je takřka nemyslitelné, abych někdy dobrovolně napsal článek do inTELEktu; takže neočekávejte žádné dílo epické šíře. Nicméně rád bych se s vámi v následujících slovech, větách a vyšších stylistických celcích podělil o některé myšlenky ohledně věcí zdánlivých, jasných a zdánlivě jasných. Dříve než začnu se samotným článkem, dovolil bych si vysvětlit význam slova v nadpisu. Domnívám se totiž, že je to informace klíčová k porozumění pravého významu tohoto sdělení. Octavariem se nazývá dvacetičtyřminutová písnička od americké skupiny Dream Theater, vyprávějící o pěti lidech, jejichž příběh končí tam, kde začal. Octavarium jako takové je pak dokonalá koule, střetávající se s naším osudem. I když si to nechceme připustit, ba dokonce to odmítáme, tak čas plyne a i my plyneme s ním. Dříve či později si musíme uvědomit, že čas nás dožene a my konečně pocítíme jeho tíhu, ať už v jakémkoliv smyslu. Před jistou dobou, konkrétně na začátku února, jsem se účastnil národního kola Chemické olympiády v Olomouci a jedna z hlavních myšlenek, která se ke mně v průběhu celého pobytu neustále vracela, byla: „Kruh se uzavírá.“ Možná právě výše zmíněná písnička mi pomohla si to uvědomit, nebo spíše připomenout. Ale až teď člověku pomalu dochází, že se jedna kapitola života nenávratně uzavírá. Během svého pobytu jsem měl několik příležitostí jen tak nerušeně v tichosti přemýšlet a ohlédnout se za svým účinkováním jednak na našem ústavu, ale také na svoji účast ve všech možných kolech Chemické olympiády. Nikdy více se taková akce pro mne nebude opakovat, zejména pak člověk už nikdy nemusí vidět lidi, na které si zvykl, kteří ho inspirovali, se kterými se spřátelil. Takové ohlédnutí a uvědomění se minulosti může člověka mrzet, ale to je jen pocit sám pro sebe, stejně tak jako lítost existuje jen proto, aby byla. Místo toho takové momenty a úseky života by si měl člověk pamatovat a vzpomínat na ně s úsměvem. Řekl bych, že právě to znamená dospívání, období pochopení chyb smrtelnosti a přijetí konečna. To je ten okamžik, kdy si člověk uvědomí, že se něco stalo. Co to bylo? Čas. Slovo složené jen ze tří písmen, ale jak moc na nás jeho význam dopadá. Plyne jako pomalá řeka vytrvale podemílající břehy a jen ohlédnutím zpět poznáme, co vše se už událo. Proč jsem ale zmínil myšlenku kruhu? Pohlédnutím do minula zjistime, že se určité události neustále opakují. A stejně jako se opakuje historie, tak se opakují i naše životy a jednotlivé kapitoly v nich. Pohybujeme se tak v kruzích, kdy vše končí tam, kde to začalo. Jak to souvisí s gymnáziem? Přihláškou a přijímacím řízením, včetně zkoušky, jsme se dostali na židlochovický ústav… Přihláškou a přijímacím řízením, včetně zkoušky, máme v úmyslu se dostat na vysokou školu. Stejně tak jsme absolvovali základní školu proto, aby se cyklus zopakoval na škole střední a v budoucnu vysoké. Po ukončení vzdělání je pak dalším kruhem běžný život, práce a nakonec stáří. Stejně tak jako jsme byli z nicoty stvořeni, tak se do stejné nicoty vrátíme na sklonku života, kdy si pro nás dojde smrt – jediná věčná, neodpouštějící a nezapomínající. Jestli si říkáte, proč to zde píši, když se jedná o obecně známá fakta, tak jsem polichocen. Pro odpověď se vraťte zpět na začátek a všimněte si, že jste právě opsali plný kruh. Uvědomění si celého rozsahu tohoto konceptu poznáním detailů a celku je až hrozivé. A co dodat na závěr? Snad jen krátký úryvek z textu samotné písničky. „Trapped inside this Octavarium.“ Dream Theater (Mike Portnoy) JAN RYŠAVÝ (oktáva) -7-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Už se to blíží. Prázdniny. Léto. Spousta volného času. Maturita. Přijímací zkoušky na vysoké školy. Stres a nervozita. Spousta vypitých hrnků čaje/kávy/energetických nápojů/čehokoliv jiného… (nehodící se škrtněte) A takto bych mohla pokračovat hodně dlouho… ale jaký by v tom byl smysl? Každý ví, na co se může v nejbližších měsících těšit. Někdo o tom má jasnější představu, někdo méně (element překvapení by se podceňovat neměl), ale jedna věc je téměř jistá… všichni se to dozvíme. Dřív nebo později. Ideálně dřív než později. Každopádně, ať už před vámi v příštích pár měsících leží cokoliv, neměli byste zapomínat na odpočinek. Odpočinek je důležitý (zarytí workholici smí nesouhlasit) a bez něj bychom nebyli schopní plnit to, co po nás okolí vyžaduje a nebo to, co od sebe vyžadujeme my sami. A když už tak budete odpočívat, ať už to bude v kině, bazéně, sauně, v posteli nebo kdekoliv jinde, můžete si vzít propisku a pokusit se něco napsat. Báseň. Povídku. Článek. Cokoliv. To samozřejmě vyžaduje přítomnost inspirace a ta je, jak všichni jistě velmi dobře víme, nadmíru vrtkavá. Ale občas přichází. Nepozvána, skryta, ale přichází. Proto až ji příště uvidíte, pozdravujte ji ode mne. A pokud by vám náhodou do ucha našeptala řádky básně/ povídky/čehokoliv, můžete mi to do řekněme 22. dubna poslat na e-mailovou adresu
[email protected] Ideálně dřív než později, poněvadž pak už nebudu mít moc času. Čekají mě zkoušky na vysoké školy a maturita. Ale to už bych se vracela na začátek… VENDULA KREPLOVÁ (oktáva)
Tíha břemene
MAGDA KARHÁNKOVÁ (kvarta) Jak zlostný býk vpadl na půdu nevinnosti. Srst třpytivá, však duše bez lidskosti. A jak těžká kopyta znesvěcují posvátnost, tak přítomnost jeho zpochybňuje neřest a ctnost. Květiny kolem planou a bojí se kvést a z něj se řine horký pot Pod tíhou břemene, jež musí nést. Tu v posledním paprsku slunečním objevil se slzy lesk a oči jeho železné prozradily lítost a stesk.
Ke spánku se ukládá tam, kde ho nechtějí. Pod noční oblohou vztek vyprchal, se slovy nenávisti ztratil se v peřejích, ale svět o něco chladnější zanechal. Hvězdy odrážející se na jeho srsti a rohy vracející měsíci svit. Naposled zahřálo ho podzimní listí, leč svazovala ho úzkostí ledová nit. A dech, jenž kdysi býval smrtelným, teď laská půdu a stává se pomalu ztraceným. - 10 -
Vražedný pohled (7)
„Do háje! To přece nemůže být pravda!“ zvolala jsem zoufale. „Co se děje?“ zeptal se mě s protivným klidem můj zajatce. „Můj mobil! Nemám ho! Musel mi vypadnout, nebo…“ „Myslíš,“ muž zašmátral v kapse a něco vytáhl, „tenhle?“ Zírala jsem na svůj mobil v jeho ruce. Můj výraz se pomalu měnil na rozzuřený. „Co to má znamenat?! Okamžitě mi ho vrať!“ Byla jsem rozčilená nejen kvůli tomu, že jej má on, ale taky kvůli tomu strachu, který mě přepadl, když jsem si představila, že by se mé rodině mohlo něco stát. „Myslíš, že bychom ti jen tak nechali nějaký prostředek k tomu, abys nás mohla prozradit? Jestli jo, tak jsi blázen,“ vysvětlil. Pak se mu na tváři objevil úšklebek. „Mimochodem, pěkný fotky.“ Tak tohle už na mě bylo moc. Kdybych nebyla spoutaná, už dávno bych mu ten jeho úsměv vymlátila z obličeje. Teď jsem mohla akorát tak skřípat zuby. A taky se červenat. Stačila vzpomínka na to, jak mě kamarádka fotila v minišatech v obchodě. Stoprocentně měl na mysli TUHLE část fotek. Chtěla jsem na to něco peprného říct, jenže jsem to už nestihla. Ozvalo se totiž zaklepání na dveře. Jako by na to muž čekal, zvedl se a rozešel se k nim. Když je otevřel, ozval se ženský hlas: „Mám předběžné výsledky.“ Muž vyšel na chodbu, přivřel dveře a oba dva pokračovali v konverzaci. Napínala jsem uši, abych aspoň něco zaslechla. Bylo mi to však k ničemu, protože jsem slyšela pouze nesrozumitelné mumlání. Po chvíli jsem poznala, že se k nim připojil ještě někdo další. Podle hlasu jsem odhadovala, že se jedná o toho staršího muže, se kterým jsem se už setkala. Najednou se otevřely dveře a všichni tři vstoupili do místnosti. Žena v bílém plášti se na mě dlouze podívala. I přes šero jsem nemohla přehlédnout její kudrnatou rezavou hřívu. „Předběžné výsledky jsou téměř stoprocentní, ale měli bychom počkat na ty definitivní,“ prohlásila zrzka a konečně ode mě odvrátila zrak. „To je zbytečné,“ prohlásil čtyřicátník a pohlédl na mladšího muže. „Alexi, mám pro tebe úkol. Tahle nová ti s tím může pomoct. Když teď víme, že je člověk, měla by se zaučit.“ Alex otevřel pusu a chystal se něco říct, jenže zrzka mu skočila do řeči. „Nesouhlasím s tím, abys ji pustil. Mělo by se počkat. Jedná se o důležitou věc. Musíme si dávat pozor.“ Čtyřicátník si promnul bradu. „V tomhle případě to není nutné. Ale Alex může být trochu ostražitější, to nikdy není na škodu.“ Zatímco Alex přikyvoval, zrzka si panovačně dala ruce v bok. „Nemělo by se to takhle odbývat! Ale dobře. Až se jednou něco pokazí, já jsem tě varovala.“ Doufám, že je vám jasné, že tímhle výstupem si mě teda rozhodně nezískala. Hádka se nakonec přesunula někam jinam a já zůstala o samotě s Alexem. Ten na nic nečekal a konečně mi uvolnil svázané ruce a nohy. Odřená místa po provaze mě pálila, ale nestěžovala jsem si. „Ehm, můžu se tě na něco zeptat?“ ozvala jsem se po dlouhé době. „Kdy se odsud dostanu a budu se moct vrátit domů?“ Hele, nejsem žádná naivka. Moc dobře jsem věděla, že to nebude hned. Bylo dost možné, že tu klidně strávím i několik let. „A kdo tady mluvil o tom, že se někdy vrátíš?KATEŘINA ŠEVČÍKOVÁ (septima) - 11 -
The Canterville Ghost aneb Bohužel jsem to viděla
V úterý 27. března žáci kvinty a septimy vyrazili na představení v anglickém jazyce The Canterville Ghost z pera Oscara Wilda. Nejenže byl přepis románu do jevištní podoby poněkud odtržený od původního znění (například v počtu postav), byl navíc pojatý takovým způsobem, že jsem se velice divila hercům, kteří s ním vyšli na jeviště. Angličtina byla srozumitelná, když ji ovšem přes afektované vřískání a křičení bylo slyšet. Úprava scény na mě nijak zvlášť nezapůsobila, stejně jako kostýmy. Celé představení se mi zdálo přeplácané, afektované, na hercích bylo vidět, že chtějí být za každou cenu vtipní. Bohužel byl většinou opak pravdou. Pomáhali si tedy lacinými vtípky, jako jsou narážky na sex a různé tělesné zvuky. Nijak mě nenadchl zpěv ani tanec, který byl součástí představení. Na druhé straně se mi velmi líbila práce s publikem. V jednu chvíli dokonce dostali na jeviště jednoho diváka. Zajímavá byla také práce se světly a opakování stejných motivů (opakování vraždy lady Canterville s menšími úpravami). I když některé momenty hry byly vtipné a hezké, můj celkový dojem z ní je spíš špatný. Někomu se samozřejmě mohla líbit. Ovšem ten, kdo čeká od divadla víc než hloupé vtípky a přehnaně veliká gesta, si toto představení moc neužije. Laťku má však nastavenou každý jinak. Hodnocení: 50 % . MICHAELA RYCHTÁŘOVÁ (septima)
Donizettiho Poprask v opeře
Komickou operu Viva la Mamma, známou i pod názvem Poprask v opeře, uvedli studenti Hudební fakulty JAMU poprvé 24. března na prknech brněnského bezbariérového divadla Barka. Obsah díla přiblížil student druhého ročníku operní režie David Kříž takto: „Na diváka čeká spousta typických postaviček, jak se už po staletí pohybují v mnohých divadlech. Diváka čeká souboj o post primadony, hostující někdy i samolibí pěvci, uvidí nadšeného skladatele, nadějného dirigenta…“ Na prknech se zároveň odehrával boj o existenci opery v Brně, který jste mohli zaznamenat na podzim loňského roku. Milá byla i narážka na to, že také vejce nám podražila. Do díla byly zakomponovány i árie z jiných všem známých oper. Opera končila milým vybíráním peněz, čímž diváci zachránili brněnskou operu. Potlesk byl opravdu upřímný a dlouhý, z toho tedy soudím, že se představení velice líbilo nejen mně, ale všem divákům. Bylo to jedno z mála představení, u kterých jsem litovala, že jsou tak krátká. Kdyby ji nehráli pouze čtyřikrát, všem bych hned doporučila, aby si na ni zašli a ne trochu, ale hodně se pobavili. PETRA FIALOVÁ (septima)
- 12 -
Sýry, víno a vanilková kokakola Letos v březnu jsem se zúčastnil zájezdu do Francie, který proběhl v rámci sdružování škol v EU. Jeli jsme do Belfortu, kde se nachází ono spřátelené lyceum. Město leží poblíž hranic se Švýcarskem, Životní styl Francouzů je o něco jiný než u nás. Ve škole mají delší prázdniny. Oproti tomu ale víc makají. Například v pondělí měli školu od 8:00 do 18:00. Mě osobně by to zabilo. A i když se ze školy dostanou tak pozdě, stejně si najdou čas na volnočasové aktivity. A jejich nátura je mnohem pohodovější. Prostě klídek, je čas, nic se neděje. Dále jsem si všiml, že spát chodí později než my. A následně pak konzumují poměrně velké množství kafe. Hlavně dospělí. Kupříkladu tatínek mojí korespondentky toho vypil při každé snídani snad sedm deci. A tím se dostáváme k tomu, co je na Francii opravdu nejlepší. JÍDLO! Na snídani je u nás běžný chleba se šunkou. Frantíci snídají pouze sladké. A jedí hodně. Na stole se tak objeví bageta, med, máslo, marmeláda, buchta, mléko a cereálie, sušenky, ovoce, džus, kafe a hlavně nutela. Nutela je nepostradatelná a Francouzi se jí krmí den co den v nemalých dávkách. Je paráda, že snídaně byla obrovská, ale tolik sladkého každé ráno už mi na konci zájezdu začalo lézt krkem. Oběd jsme několikrát měli ve školní jídelně. Ta je asi dvěstětisíckrát lepší než ta naše. Oběd sice stojí asi 3 eura, ale máte dva saláty, kus sýra, ovoce, omáčku, těstoviny, buchtu, hlavní jídlo a zase ovoce. A v takovém množství! A hlavně je to vynikající. Největší žranicí dne je však večeře. U nás byla většinou taková: polívka, hlavní jídlo, sýry, ovoce, zákusek a víno. Nejlepší na tom byly sýry. Zvláště pak jíst roztavený sýr Mont d’Or (v překladu Zlatá hora) byly ryzí gastronomické orgie. Lepší sýr jsem snad v životě nejedl. Jinak Francouzi nechápali, jak můžeme v ČR pít k jídlu pivo. Jim to přijde totiž nemyslitelné, protože pivo je „moc hořké“. Jistě vás napadne, proč Francouzi tolik baští. Je to tím, že oni jedí jen třikrát denně. Jen snídani, oběd večeři. Ne jako my, kteří se během dne krmíme průběžně. Proto toho do sebe při jídlech naládují co nejvíce. Dále mě upoutal styl, jakým Francouzi řídí. Jezdí poněkud ostřeji. S blinkry si hlavu moc nelámou a kruháče nejraději berou středem. Ty jsou zde postaveny totiž jen jako malé kopečky z kočičích hlav, takže pokud nemáte káru s výškou podvozku nula nic, hravě je můžete vzít napříč. Ale úplně největším trhákem byla vanilková coca-cola. A byl to jen další důkaz toho, že se ve Francii mají líp. Lepší zboží, lepší jídlo, lepší služby. Zkrátka asi se tam na lidi tolik nekašle jako u nás, což je ten hlavní rozdíl. MICHAL ODLOŽILÍK (septima)
Jarní zkracování Přišlo k nám opět jaro a k němu patří sluníčko a vyšší teploty. A s těmito aspekty jde ruku v ruce odhazování a zkracování oblečení. Pánské čtenáře nenadchne, když na jaře shodí mikinu nějaký pán v letech nebo jejich babička. Ale pohled na spoře zakryté dámské křivky určitě potěší. Jedním z hlavních symbolů jarního úbytku oblečení jsou minisukně. Ty se začaly nosit v 60. letech 20. století, jako první si ji oblékla Nancy Sinatrová. Tento model se velmi rychle rozšířil i u nás. A přes všechny módní zvraty je stále v oblibě. Tož pánové, vyběhněme do ulic okukovat krásy naší vlasti! MARTIN KERN (oktáva) - 13 -
Senzace má jméno Kometa! První utkání čtvrtfinálové série Sparta versus Kometa začínalo v holešovické Tipsport aréně, která pojme kapacitu 10 350 diváků. Bylo však mírně „přeprodáno“ – utkání sledovalo 10 585 lidí, z toho minimálně 3000 brněnských komeťáků, kteří se na souboje se Spartou jaksepatří připravili. Všichni očekávali velké počáteční nasazení sparťanů, ti ale nastoupili poněkud vlažně, a tak s přispěním Leoše Čermáka parádní trefou do vinglu vedlo Brno. Do konce první třetiny již žádný gól nepadl. Až ve druhé dvacetiminutovce se Sparta dvěma góly dostala do vedení. Kometa se ale tlakem domácích nenechala odstavit a ve třetí třetině byla zpět ve vedení. Brněnskou radost se snažil překazit Krstev, jenž vyrovnával na 3:3. Pražští fandové se už těšili na prodloužení. Nadšení jim však necelé dvě minuty před koncem zkazil Jakub Svoboda. V sektoru hostí vzplály římské ohně a Kometa vedla v sérii 1:0. Šanci na srovnání dostali sparťané hned druhý den. Tentokrát si svoji pověst vládců uhájili. Nebylo to ale jednoduché, protože Brno od třetí minuty opět vedlo. Pacovský však vyrovnal a ve druhé třetině vyklepl Trvaje Mario Bližňák. Kometa si ale vyšetřila čas na odpověď a ve 30. minutě srovnal stav Tomáš Svoboda. Další góly už nepadly, a tak o vítězi rozhodovaly až samostatné nájezdy. Za Brno nastoupil již tradičně Sasu Hovi, povzbuzován brněnským kotlem v zádech. Bohužel, v nájezdech se žádný z brněnských hráčů netrefil a Hovi proti mazákovi Petru Tonovi nemohl nic dělat. A tak Kometa napodruhé pražskému obléhání podlehla. Na náladě hráčů ale porážka nebyla znát. Série byla vyrovnaná a už to byl úspěch. Čtvrtfinálové dění připlulo do Brna a Kometa chtěla jít v sérii do vedení. Fanoušci přivítali své hrdiny vymakanou choreografií a po vhozeném buly začalo Rondo doslova bouřit. V hale se snad nenašlo jediné volné místečko. A jak by taky mohlo! Na lístky prvního domácího zápasu stáli fanoušci frontu od půlnoci. Zdálo se, že utkání bude probíhat v plné kráse, neboť Kometa šla ve 12. minutě do vedení. Ukázalo se však, že to bylo poprvé a naposled. Modrobílou bolest se snažil tišit Roman Erat, jenž snižoval na konečných 2:5. Většině fanoušků však tenhle zápas pořádně zhořkl. Kometa si dala druhý den reparát, který složila na výbornou. Od třetí minuty, kdy šli Brněnští po střele Zohorny do vedení, diktovali tempo až do samého konce. Vychytanou nulu překazil Trvajovi jen Peter Jánský. Brno uhájilo aktivním přístupem výhru 3:1, a série tak byla opět vyrovnaná. Kometa vyjela znovu do Prahy s cílem obrátit sérii zpět na svoji stranu. To se povedlo: Brno vyhrálo i v Holešovicích 3:1. Sparťané se však začali projevovat jako likvidátoři: v pěti zápasech stihli zranit čtyři brněnské hráče. V pátém utkání to odnesl Milan Hruška, kterého odnášeli z ledu na nosítkách. Série se vrátila do Brna a Kometa chtěla vše rozhodnout před svým publikem. A jelo to jak po másle : 1:0, 2:0, 2:1, 3:1, 4:1. Rondo se otřásalo v základech, jak brněnští fandové slavili postup svých miláčků do semifinále. Pozápasová děkovačka nebrala konce a domácí „vyprovázeli“ hosty skandováním Sparta vyřazená je a Šťastnou cestu. Většina odborníků nedávala Brnu moc šancí na přežití čtvrtfinále – a jaké překvapení… Město pod Špilberkem slaví a pražská Sparta, vítěz základní části, frčí na dovolenou. VERONIKA FREYOVÁ (kvarta) - 14 -
ZA VOLANTEM (7): Uragán Dnes se podíváme na jednu opravdovou šílenost. Co se týče jedinečnosti a exkluzivity, Ferrari je proti tomu nic. Toto auto je noční můrou pro Bugatti Veyron. Nejspíš totiž bude rychlejší, exotičtější a brutálnější. Vyrábí ho malá italská značka, která za dobu své existence prodala pouze něco přes sto vozů. I přesto ses ale stala světoznámou, a to proto, že její auta jsou považována za vůbec nejlepší supersporty světa. Tou značkou je Pagani. Malá manufaktura ležící v severní Itálii v Boloňském údolí, které je doslova líhní sporťáků (kromě Pagani zde sídlí i Ferrari, Lamborghini a Maserati). Pagani se lidem do povědomí zapsalo modelem Zonda, který proslul svou extravagancí, zvukem a děsivou rychlostí. Loni se však odebral na odpočinek, a tak přišel nástupce. U Pagani mu říkají bůh větru. Jméno modelu je totiž Huyara (čti „wai-rah“), což je větrný bůh jihoamerických indiánů. A že se tohle jméno hodí! Toto auto totiž uhání s větrem o závod. Pagani poskytuje k dynamice vozu sice poměrně strohé a nepřesné údaje, ale už ty naznačí hodně. Stovka pod tři sekundy a maximální rychlost více než 370 km/h. Toto rodeo zajišťuje vidlicový dvanáctiválec od AMG o objemu 6 litrů s dvěma turby, který ze sebe vydá více než 700 koní a více než 1000 Nm. Navíc je Huyara i extrémně lehká. Váží pouhých 1350 kilogramů. Design vozu je pěkný a plný elegantních křivek, ale na druhé straně je poměrně ulítlý. To je ale dobře. Auto jako Pagani Huyara musí totiž šokovat. Hlavně docela baculatý předek s velkou tlamou působí zvláštně. Oproti tomu zadek je něco jiného. Vypadá totiž perfektně. Zadní lampy jsou v horních rozích a mají tvar listů. Uprostřed jsou výdechy pro teplo od motoru, ze kterých čouhá atypicky vysoko položený svařenec čtyř výfuků, který ze zádě čučí jako hlaveň kanonu. A úplně dole je veliký karbonový difuzor. Poslední trhlou věcí na tomto autě je jeho cena. Je taková pěkně kulatᬠ– jeden milion. Samozřejmě že ne korun, ale euro. Ovšem toto auto je i dobrá investice. Jestliže se jich vyrobí pouze něco přes sto, bude v budoucnu jeho hodnota rapidně stoupat. Takže jestli nevíte kam investovat milion éček, Huyara je dobrá cesta. Musíte ovšem ten milion napřed mít, což je nejspíš ten největší problém. MICHAL ODLOŽILÍK (septima)
- 15 -
Jaro je opět tady! Konečně je tady, už jsme se ho všichni nemohli dočkat. Ano, mám na mysli jaro, které přineslo i příjemnou změnu počasí. Po dlouhých a tuhých mrazech jsme si zase mohli užít sluníčka a teplot, které nám už dovolily podniknout delší vycházky do přírody, ale také si vyjet na kole či na in-line bruslích nebo se prostě jen jít proběhnout. Já osobně jsem velmi rád, že zima už je pryč. Nemusím se už nabalovat do zimní bundy, rukavic a všeho ostatního, bez čeho bychom se v mrazu určitě neobešli. Další vítanou věcí je, že je dříve světlo a později tma. Ale přece jen je letošní jaro pro mě a jistě i pro mé spolužáky trochu jiné, než byla všechna předešlá. Mluvím o maturitě, která se nám neúprosně blíží. Právě kvůli tomuto faktu si letošního jara nejspíše neužiju, jak bych si přál. Snažím se totiž dohnat, co se dá, a investuji do toho naprostou většinu svého volného času, ale o to víc pak budu mít času v létě, tedy pokud vše dopadne dobře. Ale dost už o povinnostech, jaro je totiž podle mě nejveselejší roční období, za chvíli začne všechno kvést a zářit barvami. Jediná věc, co nemám v tomto období rád, je jarní úklid. Jako asi většina kluků se jakémukoliv úklidu všemožně vyhýbám. Bohužel tomuhle se vyhnout nemůžu, přece jen když nic, tak alespoň na jaře to chce opravdu pořádný úklid. Nejsem k tomu sice nijak nucen, ale myslím, že není od věci si ve věcech udělat jednou za rok pořádek. Nemluvím teď jen o rozházených knihách v regále, ale i smlouvách, věcech uložených v počítači, studijních materiálech, ba i auto by si po zimě zasloužilo vysát. Na druhé straně je to jen malá daň za to, že už nemusím každé ráno oškrabávat namrzlá okna. LUKÁŠ HYTYCH (oktáva)
Přijďte se pobavit! 5. 4. Koncert Monkey business a PSH - Brno, Fléda 9. 4. Velikonoční pondělí 19. 4. Wanastovy vjeci - Brno, S.K. Královo pole 22. 4. Koncert Třilidi (naši absolventi) - Brno, Desert 26. 4. KAJOTbet Hockey Games 2012, 18:30 ČR – Švédsko; Brno, Kajot arena 27. 4. Čarodějáles - Brno, Riviéra 27. 4. Inspiro kino (promítání filmů z festivalu Jeden svět) - Židlochovice, sklepení pod radnicí 28. 4. KAJOTbet Hockey Games 2012, 14:00 ČR – Finsko, 18:30 Rusko - Švédsko; Brno, Kajot arena 28. 4. Pálení čarodějnic – Těšany 29. 4. KAJOTbet Hockey Games 2012, 14:00 Finsko – Švédsko, 18:00 ČR – Rusko; Brno, Kajot arena 30. 4. Pálení čarodějnic - Žatčany 30. 4. Pálení čarodějnic - Hrušovany u Brna, Sokec (teď už opravdu) VÁCLAV VRBAS (septima) inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Klára Galová. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 4 Kč. - 16 -
