Číslo 8
Duben 2014
Ročník IX
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
osmé číslo Intelektu, které se vám právě dostalo do rukou, je z velké části ve znamení ciziny. Kupříkladu kvintánka Bára Žilková se v našem tradičním rozhovoru na stranách 4 a 5 zmiňuje o tom, jak se chystá do Maďarska na mistrovství Evropy v basketbalu 16letých. To Timos Valášek z kvarty už má svůj evropský šampionát v taekwondu za sebou a o svých zážitcích a úspěchu v Bělorusku píše sám na stranách 10 a 11. Do této „cizinecké legie“ zapadá i sextánsko-septimánské ohlédnutí za zájezdem do Anglie na straně 5. A s určitou mírou nadsázky sem koneckonců můžeme zařadit i článek o posledním zvonění na straně 3. Vždyť naši letošní maturanti se stylizovali do role starověkých Římanů a Galů - a to jsou v obou případech cizinci jak vyšití! Mimochodem: snímky z posledního zvonění pořizovala Míša Šedová z kvarty, která od této události převzala školní fotogalerii po Honzovi Stravovi z oktávy. Přejeme tedy Míše hodně hezkých a aktuálních záběrů a vám ostatním pěkné počtení v tomto čísle Intelektu. VAŠE REDAKCE
Tak to je prosím římská polovina posledního zvonění letošních maturantů. Nelze neocenit to, že po starořímsku přioblékli i svou třídní učitelku Mgr. Helenu Markovou. Snímek poloviny galské hledejte na třetí straně. Foto: MICHAELA ŠEDOVÁ (kvarta) -1-
Vtipy a rébusy Vtipy Linka první pomoci (Přepis záznamu nové automatické telefonní linky, která byla instalována v institutu duševního zdraví) Dobrý den, vítejte na horké lince naší nové léčebny. - Máte-li vtíravě nutkavý syndrom, zmáčkněte opakovaně číslo 1. - Jste-li nesvéprávný, požádejte někoho, ať za vás stiskne číslo 2. - Máte-li syndrom více osobností, stiskněte čísla 3, 4, 5 a 6. - Jste-li paranoidní, víme, kdo jste a co chcete. Zůstaňte na telefonu, abychom jej mohli zaměřit. - Trpíte-li bludem, zmáčkněte číslo 7 a váš hovor bude přesměrován na mateřskou loď. - Jste-li schizofrenik, pečlivě naslouchejte, dokud vám tenký hlásek nenapoví, které číslo zmáčknout. - Trpíte-li depresemi, je jedno, které číslo stisknete - nikdo vám stejně neodpoví. - Jste-li dyslektik, zmáčkněte 9696969696969. - Trpíte-li nervozitou, hrajte si s klávesou se symbolem hvězdičky nebo se svazkem klíčů a vyčkejte, než se vám na lince ozve náš operátor. - Máte-li amnézii, zmáčkněte tlačítko s číslem 8 a udejte své jméno, adresu, telefon, datum narození, rodné číslo a rodné jméno své matky. - Trpíte-li bipolární poruchou, zanechte prosím zprávu po zaznění zvukového signálu, nebo před zazněním zvukového signálu. Nebo po zaznění zvukového signálu. Prosím počkejte na zvukový signál. - Trpíte-li ztrátou krátkodobé paměti, zmáčkněte číslo 9. Trpíte-li ztrátou krátkodobé paměti, zmáčkněte číslo 9. Trpíte-li ztrátou krátkodobé paměti, zmáčkněte číslo 9. Trpíte-li ztrátou krátkodobé paměti, zmáčkněte číslo 9. - Máte-li komplex méněcennosti, prosím zavěste. Všichni naši operátoři jsou příliš zaměstnaní a nemají na vás čas. Děkujeme za zavolání a přejeme vám příjemný den.“ Rébusy Řešení z minulého čísla: Možné je to pouze na dvou místech na Zemi. Jednak na jižním pólu (to je snad jasné všem). Dále někde existují dvě rovnoběžky (na S a J polokouli) dlouhé 100 km. Jestliže pilot startuje 100 km jižně od této rovnoběžky, pak také přistane na tom místě odkud odlétal. Pro nás je ovšem použitelná pouze ta na severní polokouli, protože ta na jižní leží příliš blízko jižního pólu (méně než 100 km) a pilot by tedy neměl odkud startovat. Nové zadání: Inženýr Oldřich Zahradník, stavbyvedoucí přehrady Horní Sedlo, přijížděl každodenně vlakem na nejbližší nádraží ráno v 5:30. Ve stejném čase vždy přijížděl z přehrady k nádraží osobní automobil, který ho dovezl na pracoviště. Jednou v pondělí přijel ing. Zahradník na nádraží již ve 4:30 (asi to ten den železničářům zrovna „dobře jelo“), a šel tedy automobilu po silnici zvolna naproti. Jakmile se s ním setkal, nasedl a přijel na přehradu o 20 minut dříve než obvykle. Tak to alespoň vysvětloval příslušníkům policie. Ten den se totiž ráno stala u silnice vražda. Policie odhadla dobu vraždy podle rozbitých hodinek oběti na 5:25. Měl inženýr alibi, nebo je opravdu vrahem Zahradník? VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva) -2-
Naše poslední zvonění Budík mi zazvonil už v pět hodin ráno, rychle jsem na sebe hodila první, co jsem našla, sbalila kostým Římanky, najedla se a šla do školy, kde jsme měli sraz. Nejdříve jsme vyzdobili školu (jak jste si určitě povšimli hned po příchodu) a převlékli se do kostýmů. Od půl sedmé už jsme stepovali před školní brankou a vítali první návštěvníky vůněmi a rtěnkami. Každý návštěvník dostal také pozvánku na olympijské hry, které měly být zahájeny na zahradě v devět hodin. I přes nepřízeň počasí jsme si „vítání“ studentů velmi užívali. V osm hodin jsme se přesunuli do školy, proběhlo hlášení a pak jsme prošli všechny učebny a s každou třídou se patřičně rozloučili. V devět hodin se všichni studenti a učitelé přesunuli na zahradu, kde probíhal program (dražba omluvenek na zkoušení, soutěž v pití kouzelného nápoje a další). Po programu na školní zahradě jsme se vydali do města. Stavili jsme se také k naší bývalé paní učitelce ze základní školy, která nás vřele přijala a zavedla nás k páťákům, kteří právě seděli v lavicích a učili se; bylo mezi nimi i několik uchazečů o studium právě na našem gymnáziu. Myslím, že jsme se jim líbili a bylo to pro ně určitě zpestření. Mně se naše poslední zvonění také velmi líbilo, škoda, že je taková akce pouze jednou za život. Tak se tu mějte a pilně studujte! VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva)
A toto už je (na titulní straně slíbená) fotografie druhé půlky letošních oktavánů coby starověkých Galů. Jak patrno ze záběru kvartánky Michaely Šedové, do galské sestavy maturantů byl přizván i sám pan ředitel! -3-
Reprezentantka ČR v basketbalu BARBORA ŽILKOVÁ z kvinty: Na „prázdniny“ do Maďarska * Prozraď nám, jak dlouho už děláš basket? „Začala jsem, když mi bylo asi osm let. Předtím jsem chodila do baletu, ale to mě nebavilo a chtěla jsem zkusit něco nového.“ * Jak to zvládáš se školou, máš nějaký individuální plán? „Až doposud jsem to zvládala v pohodě i bez individuálu, ale už nám přibylo víc soustředění (skoro každý týden) a tréninky máme každý den, takže jsem si ho musela zařídit.“ * Co tvé další koníčky? „Vzhledem k tomu, že moc času na jiné věci nemám, tak si moc jiných aktivit než basketu neužívám. Ale když se najde chvilka, tak mám ráda čtení, nebo chodím ven s kámoškami.“ * Jaká zajímavá místa jsi už navštívila? „Asi nejzajímavější pro mě byl basketbalový kemp ve státě Idaho v USA. Ale už jsem byla taky v Paříži nebo ve Varšavě a skoro ve všech větších městech po celé České republice.“ * Kdo tě k basketbalu přivedl? „Teta. Hrávala ho, když byla mladší, a tak mi poradila, ať ho taky zkusím.“ * Podporují tě v tom rodiče? „Bez nich by to ani nešlo. Ze začátku to pro ně bylo celkem těžké: každý den trénink a každý víkend zápasy. Ale vypadá to, že už si zvykli a zápasy berou spíš jako relax a odreagování. Jsem ráda, protože jak už jsem řekla, bez jejich podpory bych to dělat nemohla.“ * Musíš mít speciálně upravený jídelníček? „Ne, to nemusím, ale hlídám si, abych jedla převážně zdravě.“ * Kdo je tvým sportovním vzorem? „Je to bývalá hráčka a kapitánka ženské reprezentace Hanka Horáková.“ * Sleduješ basketbal i v televizi? Komu fandíš? „Občas ano, občas se i chodím dívat naživo. Fandím samozřejmě svému klubu, tedy brněnskému Valosunu, a to samozřejmě ve všech kategoriích.“ * Jaké jsou tvé cíle ohledně basketbalu, čeho bys chtěla dosáhnout a co považuješ za svůj největší úspěch? „Mým největším úspěchem je asi to, že jsem se dostala do reprezentačního týmu hráček do 16 let, a mým cílem je ovšem co nejdéle se v něm udržet a dobře se umístit na mistrovství Evropy, které se bude konat od 31. července v maďarském Debrecíně. V klubových barvách je mým dosavadním největším úspěchem -4-
bronz z mistrovství České republiky.“ * Jaká je nejlepší a nejhorší věc na basketbalu? „Nejlepších věcí je hodně... Poznala jsem spoustu nových lidí a navštívila místa, kam bych se asi sama nevypravila... A nejhorší? Kromě toho, že mám málo času, na což jsem si už zvykla, mě ani nic nenapadá.“ * Kdyby sis mohla vybrat jakýkoliv jiný sport, který bys mohla dělat na vysoké úrovni, který by to byl? „Asi bych žádný jiný než basket dělat nechtěla.“ Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů. VERONIKA BENEŠOVÁ, TEREZA PAVKOVÁ (oktáva)
Deset „nej“ z Londýna a Anglie
V době od 19. do 25. dubna 2014 se uskutečnil zájezd do Velké Británie. Zúčastnilo se ho 18 žáků z kvinty až septimy. Společně s námi cestovali také studenti z gymnázia v Jevíčku. Od školy jsme vyrazili v 8:35 do Jevíčka. Poté jsme po dálnici pokračovali do Německa a dále do francouzského přístavu Calais. Zde jsme zdárně prošli celní kontrolou a již na nás čekal trajekt do Doveru. Druhý den jsme strávili v Londýně. Zde jsme viděli Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben. Dále jsme procházkou pokračovali přes Downing Street k Buckinghamskému paláci. U National Gallery na Trafalgarském náměstí jsme měli rozchod. Další pak následoval v Transport Museum, kde jsme měli také možnost vidět Covent Garden. Naše poslední zastávka byla London Eye. Počasí nám ovšem nepřálo, a tak jsme z vyhlídky neměli nic. Následovalo přejezd na meetingpoint, kde jsme čekali na rodiny, u kterých jsme měli být ubytovaní. Následující den nás čekal celodenní výlet do Canterbury a Leeds Castle. Jako první jsme navštívili středověké poutní město Canterbury, kde jsme si prohlédli katedrálu. Zájemci mohli zhlédnout Canterbury Tales, většina ale šla raději nakupovat. Odpoledne jsme odjeli do Leeds Castle – údajně nejkrásnějšího zámku na světě. Následoval návrat do rodin. Čtvrtý den byla nejprve naším cílem nejstarší prehistorická památka – Stonehenge. Poté jsme přejeli do přilehlého města Salisbury, kde jsme ve zdejší katedrále s nejvyšší věží viděli Magnu Chartu. Pátý den jsme strávili v univerzitním městě Oxfordu. Prošli jsme si univerzitní areál nejrozsáhlejší koleje Christ Church College, kde jsme mimo jiné viděli jídelnu studentů – místo filmování Harryho Pottera. Dále jsme pokračovali prohlídkou významnějších kolejí. Odpoledne jsme jeli do Windsoru, kde jsme se zastavili u víkendové rezidence královny Alžběty II. Windsor Castle. Procházkou jsme pokračovali k nejstarší soukromé chlapecké škole v Etonu. Poté jsme se naposledy vrátili do rodin. Poslední den jsme strávili opět v Londýně. Zde jsme se prošli kolem Royal Albert Hall do Hyde Parku a pokračovali jsme na Oxford Street. Odtud jsme se metrem přesunuli k Toweru, který jsme také navštívili. Individuálně jsme si mohli prohlédnout korunovační klenoty a dále pak celý Tower. Následovala plavby lodí po Temži pod Tower Bridge do Greenwiche. Zde jsme „zkontrolovali“ nultý poledník a ve večerních hodinách odjeli stejnou trasou zpět do České republiky. I když byl zájezd vyčerpávající, byl velmi krásný. LENKA KRÁLÍKOVÁ (sexta), JAROSLAV HEJNA (septima) -5-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) V objetí
Třídíme odpad
MAGDA KARHÁNKOVÁ (sexta) (Prvňáčkům) TEREZA SINGEROVÁ, V objetí noční osamělosti MICHAELA ŠEDOVÁ (kvarta) cítím vůni žalu, dotek smíchu bez radosti. Buď hodný ke své přírodě, Sama sebe klamu. Zbav se odpadků na světě, Zjisti správnou barvu kontejneru, V sevření noční ukrutnosti Jinak tě o životní prostředí oberu. slyším písně ticha, Abys měl svědomí dobré, křik lásky bez něžnosti. Hoď papíry do modré, Ztěžka se mi dýchá. Plasty do žluté patří, Zvířátka budou tvoji bratři, V držení noční zahořklosti To sklo do zelené hoď, žalozpěvy slyším znít, Na procházku do čistého lesa pojď! vzteku rány bez milosti. Hřích už nelze smýt.
Kouzlo jazzu
S nástupem večera se z ulic začali vytrácet náhodní procházející. Pouliční lampy najednou byly jediným zdrojem světla. Většinu noční oblohy zakrývaly vysoké stavby, po zbytku se plavily šedé mraky. I když se léto právě projevovalo ve své plné síle, osvěžující letní vánek se měnil ve větřík, který vyvolával husí kůži a proháněl se i těmi nejzapadlejšími, nejšpinavějšími a nejzatuchlejšími uličkami usínajícího velkoměsta. Pohlédl jsem do kelímku. Při zvednutí v něm zachrastilo pár mincí. Dnešní výdělek, dal-li se výsledek žebrání takto nazvat, mi náladu zrovna nezvedl. Strčil jsem si peníze to kapsy ošoupané bundy a vstal. Mé nohy byly ztuhlé a záda bolavá. Musel jsem se přesunout na místo, kde by mohlo být více lidí. V této době to znamenalo k nějakému baru či jinému nočnímu podniku. Prošel jsem kolem jednoho a jen pohled vyhazovače mi stačil, abych se nezastavoval a pokračoval dál v cestě. Kdo by taky stál o žebráka před vchodem? Míjel jsem klub za klubem. Najednou mě zarazila hudba, která vycházela z jazzbaru, kolem nějž jsem zrovna prošel. Ohlédl jsem se na elegantně vyhlížející vchod do zmíněného podniku. Žádná cedule, žádní vyhazovači, jen ticho narušované rytmem saxofonu. Po pár vteřinách naslouchání dolehl k mým uším krásně a melodicky znějící hlas zpěvačky. Byl jsem naprosto okouzlen. Přiblížil jsem se až k samému vchodu, sedl si a zaposlouchal se do blaženého zvuku jazzové hudby. Snad i hodiny jsem té melodii naslouchal. Ani nevím kdy, ale usnul jsem. Probudil mě až pocit, že mi někdo šátrá v prsní kapse bundy. Chvíli mi trvalo, než jsem odlepil víčka od sebe. Zaslechl jsem klapat po chodníku podpatky a ucítil jemnou vůni dámského parfému. Konečně jsem otevřel oči a párkrát zamrkal, když vtom jsem ji uviděl. Půvabná chůze na červených lodičkách, nad nimi se pohupoval spodek dlouhých večerních šatů stejné barvy, zbytek schovaný pod lehkým kabátkem. Dokonale učesané vlasy barvy čokolády, jen o pár
-8-
odstínů tmavší než její kůže. Byla otočena zády, do tváře jsem jí bohužel neviděl. Jakmile zmizela za rohem, mohl jsem konečně pohlédnout na svou kapsu. S překvapením jsem vytáhl tolik peněz, kolik bych měl po celém měsíci. V dalších dnech jsem čekal u stejného baru, na témže místě, nejen kvůli muzice. Chtěl jsem aspoň poděkovat za tak štědrý dar a projevit obdiv vůči jejímu talentu. Nikdy víc jsem ji však nespatřil, ani neslyšel. KAROLÍNA KLEINOVÁ (sexta)
Fanfiction Chcete se mnou nahlédnout do vzdělávacího okénka? Určitě ano, jinak byste netrávili čas u mého článku. Wikipedie definuje fanfiction jako „literární dílo vycházející primárně z díla již existujícího a sepsaného jeho fanouškem. Dílem, na kterém je fanfiction vystavena a které se označuje také jako kánon, je často krásná literatura, ale také například film, televizní seriál či komiks. V naprosté většině případů nemá fanfiction komerční ambice.“ Pokud jste okénko přeskočili, nebo četli znuděným tónem, možná budeme kamarádi. Pár vyvolených z vás ví, že píšu. Češtinář tomu říká literární dílka, já to nazývám povídkami, moje třída gay pornem. Vesměs máme všichni pravdu. (Nebuďme moralisti.) Na internetu najdete tisíce a tisíce odkazů na fanfictions. Ti bystřejší z vás, kteří tento pojem předtím neznali, si určitě odvodili český překlad – fanouškovská fikce. Trochu bych to přirovnala k dětským panenkám, které vezmete a postavíte do hracího prostředí, tak nějak FF funguje. První fanfics vznikaly na Star Trek, potom se vypracovaly hlavně k boybandům, Harrymu Potterovi a mezi novější patří například seriál Sherlock od BBC. Dost fanoušků využívá fikce k uspokojení svých vlastních tužeb, jako příklad uvedu Harryho Pottera (vy, co mě znáte, žádné protáčení očí, prosím). Všichni to známe: Severus strašně miloval Lily a nemohl vystát Jamese, ale neudělal nic, aby byla šťastná, ačkoliv Jamese nesnášel. Víc k tomu Rowling neřekla, ono ani není co. A právě proto jsou tu ty naše příběhy. Aby ti, kterým to zlomilo srdce, mohli napsat povídku o tom, že ve skutečnosti byl Snape s Lily. Tím se dostáváme k pár pojmům, které dost smrtelníků nevtažených do kouzla fanfictions (šťastní to lidé) nezná, nebo ani znát nepotřebuje. AU neboli Alternative Universe – tam by se dal řadit příklad toho, že Harryho děti sice porodila Ginny, ale má je ve skutečnosti s Malfoyem. Což nás vede ke slashi neboli vztahu dvou mužů – například Severus Snape a Lucius Malfoy, dost oblíbené. Od toho odvozený femslash, to stejné v bledě modrém, s něžnějším pohlavím, třeba taková Hermiona s Lenkou. Povídky hledáme, když jsme seriál/film viděli nebo knihu/komiks přečetli už tisíckrát a nemá nám co nového dát. Ono se to takhle nezdá a vypadá to jako něco, co určitě není pro vás, ale když kápnete na někoho, kdo psát umí… To je potom malý zázrak. Hádám, že tohle nejspíš stačí. Celkem mě to bavilo, takže pokud jste si při minulé větě oddychli, že můžete už i zdvořilostně přestat číst, buďte si jistí, že tak lehce se mě nezbavíte... Když bude nápad, ještě vás něčemu dalšímu přiučím. Vaše spokojené úsměvy mně září až sem. ANITA HOFMANNOVÁ (kvarta) -9-
Přivezl jsem stříbro z Minska
Zúčastnil jsem se Mistrovství Evropy v taekwondu ITF 2014, které se konalo od 7. do 14. dubna v historické metropoli Běloruska - Minsku. Už při letu běloruskou aerolinkou jménem Belavia bylo vidět, že Bělorusko nebude žádným luxusním státem a že tu lidé zřejmě nebudou moc milí na turisty. Poté co jsme přiletěli, měli jsme dost problémů kolem pojištění a víz, ale nakonec vše dobře dopadlo, z letiště jsme se dostali a mohli jsme pokračovat dále autobusem do hlavního města. Cestou jsme sledovali tu hromadu kostelů - jak nových, tak letitých, starobylých; mají jich v Minsku opravdu hodně. Dále nás zaujalo například to, že byly vedle sebe postaveny dvě knihovny a každá vypadala úplně jinak. Po úchvatné cestě jsme se nakonec dostali k svému čtyřhvězdičkovému hotelu, který se konečně zdál být trošku k světu, na rozdíl od těch všech, jež jsme viděli po cestě. Po vystoupení z autobusu jsme se okamžitě přesunuli na vážení, kde už začínaly panovat silné nervy. Já jsem svoji váhovou kategorii do 63 kg zvládl. Konečně jsme se mohli přesunout na hotel a následně na zaslouženou večeři po tak únavné cestě. Na večeři jsme se sice dostavili, ale bylo to jedno, protože tam už nebylo nic k jídlu. Jenom pro zajímavost: k obědu a večeři byl vždy stejný výběr, a to každý den, a to tam většinou ještě nic neměli. Tak abychom to shrnuli: za ten týden bychom se všichni vlezli o váhovou kategorii níže. Následovaly tři dny relaxu a kochání se městem a památkami kolem. Máme tu středu odpoledne a to znamená, že se celá reprezentace konečně přesouvá do sportovní haly na slavnostní zahájení šampionátu. Byl to asi nejlepší úvodní ceremoniál, který jsem dosud viděl. Nebyl ani dlouhý, ani krátký a ani nudný. Přichází čtvrteční ráno a všichni jsou natěšení na první závodní den, tedy kromě těch, kteří opravdu mají závodit. Takhle pokračovaly i ostatní dny a každý byl lepší a lepší. Nastal tedy i ten den, kdy jsme se měli připravit také my alias naše sebeobrana. (Závodní kategorie SEBEOBRANA spočívá v tom, že jde vždy o něja- 10 -
kou scénku, například naše družstvo představovalo šikanu na záchodech. Šikanovali jsme naši kamarádku Báru, ale ta se nakonec ubránila a stloukla nás do kuličky. Jde jen o to, jak ta scénka vypadá a jak se to rozhodčím líbí, a ve vystoupení se samozřejmě musí objevit nějaké povinné techniky, ale tím vás nebudu zatěžovat.) Nakonec jsme skončili druzí a získali titul vicemistrů Evropy, což považuji za velký úspěch. Porazili nás jen Rusové, kteří jsou v této disciplíně velmi oblíbení. Mistrovství Evropy nám pomalu končí a my jsme už všichni dost rozlámaní a unavení. Nakonec Česká republika získala v celkovém hodnocení národů (v součtu kategorií veteránů, dospělých, juniorů a dětí) krásné třetí místo za vítěznými Rusy a druhými Bulhary. Ti nás předstihli jen o dvě stříbrné medaile, ale to nám nevadí. I tak jsme byli všichni spokojení, protože to bylo jedno z nejúspěšnějších mistrovství Evropy za posledních několik let. A je tu poslední a zároveň cestovní den zpátky domů. Naposledy se kocháme tímto městem. Odlítáme domů a už se všichni těšíme na příští mistrovství Evropy, které se bude konat v Itálii. Co ještě dodat? Minsk pro mě byl velice zvláštním městem. Abych řekl pravdu, spatřil jsem tam velkou spoustu památek, kterou jsem ani neočekával a vůbec jsem nevěděl, že v Minsku nějaké budou. Pokud jste se dívali například na majetek Bělorusů, tím myslím auta a domy, tak tu neexistovala zlatá střední cesta. Buď tu byli lidé bohatí a vozili se drahými značkami aut, nebo lidé chudí, kteří neměli skoro ani kde bydlet a byli rádi, že vůbec nějaké auto mají. Já osobně jsem moc rád, že jsem měl tu čest letět s naší reprezentací na takovéto mistrovství a také že jsem se mohl podívat do města Minsk, kam bych se sám asi nikdy neodhodlal. TIMOTHEOS VALÁŠEK (kvarta)
Pravopisné ostrovy
Severozápadně nad Přísudkovým mořem leží Pravopisné ostrovy. Je to několik různě velkých pevnin, jejichž území nejsou zcela probádána. Ani na mapách nejsou zakresleny, ale když dobře hledáte v pravopisných slovnících mezi stranou sto dvacet šest a sto dvacet sedm, naleznete zažloutlý kus papíru, z kterého je jejich polohu možné určit. Při vstupu na některý z těchto exoticky vyhlížejících ostrovů se může zdát, že jste vstoupili na ostrov, jako je každý jiný, ale věřte, že tomu tak není. Nejčastěji tady potkáte kobylky, lýkožrouty, býky s velkými kopyty, mývaly, různé druhy hmyzu, stáda divokých kobyl s lysinkou, myši, netopýry, slepýše, rozčepýřené sýkory a sýčky. V rychle zurčící bystřině se prohání vydry a na mlýnském kole sedí pyšný výr s hlemýžděm v zobáku. Rodinka syslů si vymyslela, že nové obydlí postaví na mýtině pod bylinou plnou chmýří. Vysoký syn otce sysla Přemysl nebyl rád, že padající chmýří se bude sypat na nový příbytek. Brzy ale pochopil, že pýr plazivý je užitečná travní bylina, která jeho otci vyléčí revma i křeče v lýtku. Obyčejným vývarem z pylu si připili na nové obydlí z plyše a lýka. Vše, co tady žije a roste, učí návštěvníky znát vyjmenovaná slova a zamyslet se nad nutností dobře ovládat svůj rodný jazyk. Lístky na Pravopisné ostrovy nelze koupit v žádné cestovní kanceláři, ale jen u učitele českého jazyka. EVA VENTRUBOVÁ (prima) -------------------------------------------------------------------------------------(Ukázka z úkolu, který plnili žáci primy v jedné z hodin českého jazyka. Další výtvory primánů na téma Pravopisné ostrovy přineseme v příštím čísle Intelektu.) - 11 -
Přijďte se pobavit! 5. 5. – Absolventské předehrávky, pořádá ZUŠ Židlochovice, Robertova vila, začátek 13:30 14. a 15. 5. – Koncert absolventů ZUŠ Židlochovice, Robertova vila, začátek v 18:00 17. 5. – Žerotínské farmářské trhy, Židlochovice, 8:00-13:00 17. 5. – Babské hody, Nosislav, začátek 20:00 23. 5. – Noc kostelů, Židlochovice, 18:00-24:00 23. 5. – Petr Bende & Band – koncert pro farnost, Moutnice, začátek 19:00 23. 5. – Crazy twins summer party, Koupák Žabčice, 21:00 29. 5. – Koncert žáků hudebního oboru ZUŠ Židlochovice, kaple židlochovického zámku, začátek 18:00 29. 5. – Premiéra filmu Zloba – královna černé magie 30. 5. – Summer night party, Millenium Velké Pavlovice, začátek 21:00 4. 6. – Kytarový koncert na zámku (s vystoupením hostů ze Slovenska), pořádá ZUŠ Židlochovice, začátek 18:00 TEREZA PAVKOVÁ (oktáva)
Na koho se usmálo štěstí? 1. PSEUDOGRAVIDITA, 2. BIOLUMINISCENCE. To jsou dva biologické pojmy coby tajenky naší březnové křížovky. Na naši redakční adresu dorazila ve stanoveném termínu dvě správná řešení a při losování byla šťastnější KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ z kvarty. Dostane od nás anglickou kartičku s jedním konverzačním okruhem k maturitě. REDAKCE ----------------------------------------------------------------------------------------------------
Orientační bod pro blechy
VYBRÁNO Z INTERNETU
inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 3 Kč. - 12 -
