Číslo 1
I. čtvrtletí 2014-2015 Sešit C (sport)
Ročník X
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE
TIMOS VALÁŠEK z kvinty píše na straně 2 o tom, jakého nejnovějšího úspěchu dosáhl v domácím, brněnském prostředí ve svém oblíbeném sportu - taekwondu -C1-
Mám zlato a dvakrát bronz!
Ve dnech 14.-16. listopadu se konalo, tentokrát v Brně, Mistrovství České republiky v taekwon-do ITF. Pro náš brněnský tým to byl velice úspěšný podnik. Vybojovali jsme 19 zlatých, 18 stříbrných a 23 bronzových medailí. Závody se rozdělily do dvou dnů: v sobotu závodili žáci (do 13 let) a senioři (od 18 let) a v neděli junioři (od 13 do 18 let). První setkání všech účastníků se uskutečnilo už v pátek pozdě odpoledne z důvodu registrace a vážení pro bojové disciplíny. Okamžitě po vážení bojovníků samozřejmě nejvíce profitovaly „fast foody“ v nedalekém univerzitním kampusu. Většina z nás, kdo předtím hubl do váhové kategorie, vzala tyto bufety útokem. Sobotní den odstartoval v 8 hodin slavnostním zahájením a hned se začalo klání v soutěžních disciplínách. Jak jsem již uvedl, sobotní ráno bylo ve znamení dětí a odpoledne začaly soutěže seniorů, které jsou pro diváky zajímavější. Mně a ostatním juniorům připadla role trenérů, diváků, fanoušků atd. Po ukončení všech naplánovaných disciplín proběhl galavečer finálových kategorii se zábavným programem. Neděle začínala opět v 8 hodin kategorií juniorů a začalo jít do tuhého. Začalo se sebeobranami (nacvičená scénka), kde jsme bohužel nemohli pokračovat ze zdravotního důvodu našeho hrdiny. Dále proběhly tuly (technické sestavy); v těch se mi podařilo získat třetí místo. Zároveň probíhaly i týmové soutěže, kde se nám podařilo vybojovat další bronz. Poté začala kategorie sportovních bojů, kde už byla vidět značná nervozita jednotlivých bojovníků a napětí by se dalo krájet. Došla tedy řada i na mě a mou váhovou kategorii (-63 kg); v ní se mi podařilo vybojovat zlato. Následovaly přerážecí techniky (wirok) a speciální techniky (tukgy). Závody byly fantastické a předem se těším na další ročník. TIMOS VALÁŠEK (kvinta)
Čeká mne těžká obhajoba
Minulou badmintonovou sezónu jsem ukončila Mistrovstvím České republiky do 13 let v Liberci, kde jsem vybojovala dvě bronzové medaile - ve dvouhře a také ve čtyřhře s Adélou Chadimovou. O prázdninách jsem měla tři soustředění. První bylo s atletickým oddílem na Vysočině. Druhé soustředění už bylo i badmintonové, ale také kondiční. Uskutečnilo se v Brně-Jehnicích a vedl je španělský hráč a trenér Oscar Martínez, který s námi mluvil pouze anglicky. Poslední prázdninovou akcí pak bylo oddílové soustředění v Hamrech nad Sázavou. To bylo herní i kondiční - polovinu dne jsme hráli v hale a druhou polovinu jsme běhali venku. Letošní sezónu jsem začala přeborem Jihomoravského kraje do 15 let a v něm jsem získala stříbrnou medaili. Jelikož jsem postoupila do vyšší kategorie, kde je mnohem větší konkurence, bude pro mne velmi těžké obhájit pozici mezi deseti nejlepšími v celé republice. BARBORA OTÁHALOVÁ (tercie)
Prázdniny a první pohár
Prázdniny jsem zahájila v posledním červnovém týdnu dovolenou u moře v Chorvatsku, kde jsem si odpočinula a nabrala energii na letní soustředění. Během prázdnin jsem absolvovala celkem čtyři. Na první z nich jsem jela vyrazila hned den poté, co jsem se vrátila od Jadranu. Bylo to desetidenní kondiční soustředění v Jeseníkách. Prostě běhací akce, protože tolik kilometrů nahroutím vždycky jenom tam. Soustředění však naštěstí -C2-
obsahuje i hraní softbalu, florbalu, plážového volejbalu a další skvělé sporty, které nás „udržují naživu“. Po návratu jsem jela na pětidenní soustředění s atletikou na Tři Studně. Tam jsme spíš chodili dlouhé a náročné túry a hráli různé hry. V srpnu už mě čekala jen dvě badmintonová soustředění v Praze. Na jednom jsme jen trénovali hru a na druhém jsme měli i fyzickou přípravu. Všechna soustředění jsem si moc užila. Nejenže mě pomohla po badmintonové a fyzické stránce, ale také jsem poznala mnoho dobrých kamarádů. Můj první turnaj nové sezóny se konal v Orlové-Lutyni. Byl to GPA U 19, což znamená celorepublikový turnaj juniorů. V mixu jsem skončila třetí se spoluhráčem z Prahy, ale velkým úspěchem pro mě byla čtyřhra, kde jsme s mojí stálou spoluhráčkou (také Pražačkou) skončily nečekaně první. V této sezóně už mám naplánované turnaje nejen po celé republice, ale i v zahraničí, např. v Chorvatsku, Slovinsku, Slovensku a Polsku. Doufám, že i na dalších turnajích dosáhnu dobrých výsledků. VERONIKA SRNCOVÁ (kvinta)
Orion florbalový turnaj
V úterý dne 4. listopadu jsme jeli v čele s panem učitelem Dratvou do Ivančic na okrskové kolo florbalového turnaje mladších žáků Orion cup. Hrálo se systémem každý s každým jeden zápas, týmů bylo pět. Naším nejpovedenějším zápasem byl hned ten první, který jsme vyhráli 2:0 proti ZŠ Ivančice, Menšíkova; nepustili jsme je vůbec k bráně a měli jsme silný útok. V ostatních zápasech jsme však pukli, protože jsme neútočili ze zajištěné obrany a nedokázali jsme si nahrát. Nejhorší zápas byl asi proti Dolním Kounicím, s nimiž jsme prohráli 7:0. Nejlepšími hráči našeho týmu byli podle mého názoru Pavel Kubica a Jiří Pres. JAKUB ŘEHOŘ (sekunda) P. S. Ještě před uzávěrkou Intelektu proběhlo v Pohořelicích okrskové finále starších žáků téhož poháru, tedy Orion cupu, a družstvo Gymnázia Židlochovice v něm obsadilo rovněž druhou příčku. Článek o něm přineseme v příštím vydání časopisu. REDAKCE -C3-
Týden s americkým baseballem
Ve čtvrtek 7. srpna 2014 za mnou do Prahy na letiště Václava Havla přiletěl můj otec, bratr a několik spoluhráčů, kteří se vraceli z USA, z turnaje starší kategorie. V nedalekém hotelu jsme se krátce prospali a kolem třetí hodiny ranní přejížděli zpět na letiště, kde měla sraz můj, tedy mladší reprezentační tým. Po 16hodinovém cestování s mezipřistáním v Amsterodamu jsme konečně dorazili do cíle. Na letišti nás čekal hlavní trenér David Winkler. Nejnáročnější část cesty však byla teprve před námi, a to noční přeprava všech hráčů auty do Washingtonu ve státě Pensylvánie. Dva trenéři a můj táta, který plnil funkci lékaře českého týmu, si vypůjčili tři malá auta a do nich se museli vecpat všichni hráči i se zavazadly. Cesta trvala dalších šest hodin s několika pauzami, při nichž jsme se do odumírajících údů snažili vehnat alespoň trošku krve. Po dlouhé, nekončící anabázi jsme pozdě v noci dojeli do Washingtonu. Hráli jsme až za dva dny, což bylo výhodou, protože jsme mohli dohnat svůj spánkový deficit. Po vydatném odpočinku nás přistavený školní autobus odvezl na zahájení turnaje World Suma Open-PONY (Protect Our Nation´s Youth) LEAGUE v kategorii U 14. V úvodu proběhly tradičně dovednostní soutěže, do nichž každý trenér vybral ze svého týmu tři nejlepší hráče - dva pálkaře pro „homerun derby“ a nejrychlejšího běžce ve sprintu po metách. Na pálce se v konkurenci ostatních světových hráčů naši neprosadili a nedali ani jeden kvalitní odpal. Pro rychlostní běh vybrali trenéři mého bratra Jirku a ten svým výkonem zvedl reputaci naší reprezentace. Druhý baseballový den v Americe začal slavnostním přivítáním všech týmů, jejich národními hymnami. Následovala charitativní část, do níž se zapojili děti i dospělí různého stupně a typu postižení, kteří ukázali, že ani tělesná vada nemusí být překážkou pro hru baseball. Souběžně se pořizovaly týmové fotky do časopisů s fanoušky a rozdávaly se podpisy. Na první zápas proti domácímu týmu Washingtonu jsme nastoupili až další den. Do začátku páté směny to byl velice vyrovnaný zápas, potom soupeř zvedl náskok o devět bodů a na srovnání už náš útok nestačil. Příští ráno jsme byli pozváni d
-C4-
do budovy Double Tree by Hilton, kde se pořádala snídaně šampiónů. V obrovském sále, plném kulatých stolů označených názvy zemí, jsme vyčkali příchodu soupeřů a začala královská snídaně od vajec se slaninou až po lívance s javorovým sirupem. Součástí akce byl proslov organizátorů celého turnaje a hlavních trenérů. Odpoledne nás čekal rozhodující zápas proti silnému týmu Chesterfield Country. Věděli jsme, že se žádnému evropskému týmu ještě nikdy nepodařilo vyhrát v tomto turnaji ani jeden zápas, přesto jsme bojovali jako lvi. Prohra byla zklamáním, ale obsadili jsme deváté místo na světě. To myslím není úplně špatné. Na hrudích se nám blýskaly krásné velké medaile, určené pro šampióny z regionu Evropa, a Pony League Word Series končí. Ne však naše cesta za baseballem po Americe. Po přesunu do Pittsburghu nás ubytovali v krásném hotelu s bazénem a vodním světem. První propagační zastávka byla v mexické restauraci MOE´S Southwest Grill, kde jsme měli chvilky pózování před logem společnosti příjemně zpestřeny množstvím lahodných pokrmů. Druhý den nám byl představen domácí tým North Alleghany, od kterého jsme dostali pozvání ke zhlédnutí zápasu major league v Pittsburghu, tedy nejlepších profesionálních baseballových hráčů na světě. Atmosféra jednoho z nejprestižnějších zápasů Pittsburgh Pirates vs Detroit Tigers, kde je návštěvnost přibližně osmdesát tisíc diváků, byla nepopsatelná. Místo tréninku amerického fotbalu, kterého se účastnili kluci, jsem jako jediná dívka v týmu, spolu s přítelkyní místního organizátora a manželkou hlavního trenéra, navštívila několik obchodních domů a nakoupila drobnosti. Další reklamu, jíž se opět účastnila média, jsme dělali sortimentu sportovních potřeb DICK´S. První zápas s Pittsburghem jsme vyhráli 8:7 a bylo to poprvé, kdy nějaký mládežnický tým z Evropy v této kategorii porazil Američany. Další duel jsme pak těsně prohráli. Jeden z našich hráčů byl při něm zraněn na hlavě a bylo nutné ho převést do nemocnice. Doprovod mu dělal můj otec, který zajišťoval, aby byla provedena všechna potřebná vyšetření. Ve čtvrtek 14. srpna 2014 jsme odlétali z Washingtonu přes Paříž zpět domů. V letadle jsem si připomněla slova Ernesta Hemingwaye, že baseball jsou nejrychlejší šachy na světě. EVA VENTRUBOVÁ (sekunda) -C5-
Šachisté naší školy druzí v okrese!
Ve středu 5. listopadu 2014 se v sále Dělnického domu v Zastávce u Brna uskutečnil okresní přebor škol v šachu. Naše gymnázium mělo tentokrát zastoupení jen v kategorii středních škol, zato však hned dvojnásobné: áčko hrálo ve složení Jan Zich, Josef Dvořák (oba septima), Dominik Řehoř (kvinta) a Pavel Hodovský (tercie), členy B týmu byli Jakub Řehoř (sekunda), Marek Dvořák, Jan Hroudný (oba kvinta), František Hejduk a jako náhradník Filip Ryšavý (oba sexta). V turnaji SŠ kromě nás startovaly už jen celky z gymnázií v Zastávce a v Tišnově. Zastávečtí gymnazisté těží tradičně z toho, že se mohou dlouhodobě připravovat pod vedením zkušených trenérů z místního šachového klubu, a tak o jejich prvenství nebylo od samého začátku soutěže pochyb. Ani naše týmy však v žádném případě nezklamaly: první družstvo si ze Zastávky přivezlo cenné stříbrné medaile; béčko sice obsadilo čtvrtou příčku, avšak jen s minimální ztrátou na Tišnov. A navíc musíme vzít v potaz skutečnost, že ostatní střední školy okresu Brno-venkov (mezi nimi gymnázia ve Šlapanicích a v Ivančicích) nejsou vůbec schopny ze svých řad čtyřčlenné šachové družstvo postavit! Nejlepšího individuálního výsledku z našich hráčů dosáhl Pavel Hodovský (4,5 bodu ze 6 partií), který byl spolu s Jakubem Řehořem v turnaji nejmladší. Oba by totiž vzhledem ke svému věku mohli startovat v nižší kategorii. Naopak Zastávka měla na prvních dvou šachovnicích maturanty, tudíž se nám v příštím ročníku naskýtá velká šance okresní přebor vyhrát a postoupit do krajského kola. Podrobné výsledky najdete na adrese http://www.chess-results.com/ tnr150771.aspx?lan=5 a pár snímků ze slavnostního vyhlášení v naší webové fotogalerii. Mgr. ANTONÍN TOVÁREK
A co na to sami hráči?
Jan Zich: Náš školní šachový výlet pro mě byl příjemným připomenutím mého umu v tomto sportu, ačkoliv jsem k účasti byl původně přinucen. Do Zastávky jely naše dva týmy s vidinou zisku minimálně druhého a třetího místa. Spadla nám ale brada, když jsme se na místě dozvěděli, že kromě domácího týmu se o postup do krajského kola přijel porvat i celek z Tišnova. I když jsem už celé dva roky nepohnul ani pěšcem, tvrdohlavý pan učitel mne přesto postavil na první šachovnici ze čtyř, což v praxi znamená, že jsem hrál také proti nasazeným jedničkám ostatních mančaftů. Mým jednoznačným cílem bylo porazit hráče z našeho týmu B, ten se mi ale povedl splnit jen napůl; ze dvou partií s ním jsem dokázal pouze jednu dotáhnout do úspěšného konce. No a snad vám, milí čtenáři, nemusím ani říkat, co následovalo... Nic jiného než čtyři drtivé prohry. Mí spoluhráči na zbývajících třech deskách si ovšem vedli o poznání lépe a z celého turnaje jsem si nakonec odvezli krásné druhé místo.“ Dominik Řehoř: „Náš výjezd do Zastávky za vysněnou trofejí se bohužel zhatil již v prvním kole, když nám překvapivě píchl kudlu do zad náš B-tým. Bylo to tím, že jsme své papírově slabší spolužáky bohužel podcenili a ani tréninku jsme předtím taky moc neholdovali. I přes tento úvodní šok jsme však ukázali charakter a v odvetě jsme jim předvedli, proč jsme byli vybráni do áčka. Potom následoval lídr turnaje Zastávka. Z celkového počtu osmi partií proti tomuto jasně největšímu favoritovi jsme na čtvrté šachovnici urvali remízu zásluhou Pavla Hodovského. Jak se nakonec ukázalo, byla tato půlbodová ztráta jediným pasivem Zastávky v celém turnaji. Však to také mladý Dumek (jehož otec byl ředitelem soutěže) od svých dvou spoluhráček -C6-
(jednou z nich byla jeho starší sestra) a jednoho spoluhráče pěkně schytal! V posledním dvojkole jsme bojovali o druhé místo s Gymnáziem Tišnov. Vyhráli jsme celkově 6:2 a dosáhli na stříbro. Pro mě to byl úžasně prožitý den, strávený se šesti partiemi šachů a dávkami černého humoru v podání pana učitele Antonína Továrka.“ Pavel Hodovský: „V naší kategorii středních škol byly jen čtyři týmy, dva z nich z našeho gymnázia, a tak se hrálo systémem „každý proti každému dvakrát“. Jelikož jsem nehrál na prvních šachovnicích, byl pro mě průběh turnaje většinou klidný. Nejdříve dvě výhry, pak remíza a prohra a nakonec další dvě výhry. V celkovém součtu bodů se naše družstvo Gymnázium Židlochovice A umístilo na druhém příčce a vyhrálo stříbrné medaile. Nejvíce optimistický je asi pan učitel Továrek, který stanovuje, že příště máme dovézt zlato.“ Jakub Řehoř: „Na tomto turnaji jsem nasbíral mnoho zkušeností díky tomu, že mne pan učitel Továrek posadil k první šachovnici v béčku. Náš tým hrál naplno, uhrál maximum možného a já jsem spokojen jak se svým výkonem, tak s výkonem celého týmu, neboť jsem původně čekal, že dopadneme hůře.“ Jan Hroudný: „Turnaj hodnotím navzdory čtvrtému, tedy poslednímu místu svého týmu kladně, protože jsem si po delší době zahrál šachy, a to navíc s kvalitními soupeři.“
Kometa válí!
Po minulém ročníku hokejové extraligy, ve kterém hráči Komety získali stříbrné medaile, v Brně všichni doufáme ve stejně vydařenou sezónu, jen s lepší tečkou na závěr. Brněnský kádr posílila před sezónou zvučná jména, jako Petr Ton nebo František Ptáček, a několik dalších perspektivních hráčů. Na druhé straně Kometu po pěti sezónách opustil brankář Jiří Trvaj. Na první čtvrtinu Tipsport extraligy by však hokejisté brněnské Komety raději zapomněli. Hráli utrápený hokej, v obraně neuvěřitelně chybovali a ani výkony brankářů Čiliaka a Faltera nebyly nejlepší. Debakl 1:8 se Spartou snad mluví za vše. Brňané prohráli šest zápasů v řadě a v tabulce jim náleželo předposlední místo. Začalo se mluvit o výměně hráčů i samotných trenérů. Z rakouského Klagenfurtu se vrátil oblíbenec brněnského publika útočník Jakub Koreis. Další změny naštěstí potřeba nebyly, Kometa se zvedla a nelichotivou sérii uťala v Mladé Boleslavi. Hned v příštím zápase potvrdila formu a rozstřílela Slavii 7:1. Momentálně má Kometa nejlepší formu z celé extraligy a okupuje čtvrtou příčku v tabulce. V jedenácti zápasech po sobě dokázala bodovat, v posledních pěti zápasech dokonce neztratila ani bod. První brněnský útok Hruška-Němec-Ton se stává továrnou na góly a Petr Ton, který se čtrnácti vstřelenými brankami vede tabulku extraligových střelců, ukazuje, že i ve 41 letech je stále skvělým hráčem. Dobré výkony opět prokazuje gólman Čiliak, který si svými zákroky vysloužil pozvánku do slovenské reprezentace a navíc se v 15. kole zapsal jako teprve druhý gólman v dějinách extraligy do tabulky střelců. Hráčům Zlína se totiž v tomto zápase nepovedlo po vyloučení jednoho z brněnských borců udržet puk na útočné modré čáře a ten si tak doklouzal až do opuštěné zlínské branky, přičemž posledním hráčem Brna, který se puku dotkl, byl právě Čiliak; připsal si tedy hodně kuriózní, nicméně v souladu s pravidly platnou branku. Nezbývá nám než doufat, že si Kometa formu udrží a probojuje se do vyřazovacích bojů play-off. JAN HROUDNÝ (kvinta) -C7-
Stříbro s cenou zlata
Mnozí z žáků Gymnázia Židlochovice možná ani nemají tušení, že mezi nimi studuje členka výběru našich basketbalistek, který v létě letošního roku udělal neuvěřitelnou díru do světa. Když v září 2013 došla první pozvánka do reprezentace ČR v košíkové, nikdo z naší rodiny netušil, že se začíná příběh, který pro nás bude mít... No však se sami na konci tohoto článku dočtete, jaký konec. Barbora Žilková (studentka sexty) je členkou týmu BK Valosun KP Brno, hrajícího nejvyšší dorosteneckou a juniorskou soutěž v republice, patří mezi hlavní opory svého družstva a několikrát byla na turnajích vyhlášena jeho nejužitečnější hráčkou. Proto mnohé z klubu nominace nezaskočila tak jako nás, její nejbližší. Když se před čtyřmi lety konalo MS v basketbale žen v Brně a Karlových Varech a Bára byla na jeho zahájení, nikdo z nás nepředpokládal, že je to nejen začátek šampionátu... V prvních přípravných kempech patřila k těm, co si zahráli pravidelně, několikrát byla dokonce vyhlášena i hráčkou utkání za reprezentaci, to se tým ovšem scházel spíše sporadicky, a tak tomu nikdo nepřikládal význam, že by v březnu mohla dojít mezi nejlepších 24 hráček ve své věkové kategorii. Ovšem stalo se a tak Barču a jejích 23 spoluhráček čekal čtyřměsíční maratón přípravných utkání a kempů, který měl vyvrcholit ve dnech 31. 7. až 10. 8. 2014 v maďarském Debrecínu při mistrovství Evropy hráček do 16 let. Před touto výzvou ovšem na čtyři členky týmu ještě čekal psychicky možná těžší turnaj domácí ligové soutěže v kategorii do 17 let. A při poslední přípravě, dokonce při posledním tréninku těsně před oznámením konečné nominace se to stalo: na tréninku špatně došlápla, vazy v koleni povolily a verdikt doktorů byl nelítostný - operace. Sen o ME se rozsypal jako domeček z karet a rok tvrdého trénování přišel vniveč. Zvláště poté, co byla mezi jistou pěticí na ME. Ovšem to by nebyla Barča, aby přes veškeré komplikace na ME neodjela! Sice ne jako aktivní hráčka, nicméně po celou dobu turnaje byla součástí týmu, který své snažení proměnil v neuvěřitelnou sérii 8 vyhraných zápasů v 10 dnech a dne 10. 8. 2014 na ně čekal zápas nejtěžší - finále. A co si více mohl náš fanoušek přát víc než ve finále potkat Rusky. To, že to nakonec nedopadne podle našeho přání, bylo jasné po polovině utkání. Holky si však druhou půli užily a získaly pro naši malou zem druhé stříbro během dvou let . Největší a nejmilejší překvapení pro mou sestru nastalo, když po vyhlašování medailistek za ní přišel člen českého realizačního týmu a přinesl jí to, co holkám už dobrých deset minut viselo na krku - stříbrnou medaili z mistrovství Evropy! Nikdo se už nikdy nebude ptát, zda odehrála, nebo neodehrála na ME alespoň vteřinu... Byla to odměna za její celoroční práci. Závěrem bych chtěl říct, že to vše by nedokázala za obrovského přispění svých rodičů a celé rodiny, která jí teď přeje jediné: co nejrychlejší návrat tam, kde byla její kariéra přerušena. Třeba už za dva roky na dalším velkém turnaji. STANISLAV ŽILKA (absolvent 2007) inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice. Vychází čtvrtletně. Odpovědný redaktor, jazyková úprava a grafika: Mgr. Antonín Továrek. Zdarma na www.gymnzidlo.cz. -C8-
