Číslo 1
I. čtvrtletí 2014-2015 Sešit B (kultura)
Ročník X
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE
Takový už je úděl sbormistrů, že když někdo fotí pěvecké těleso tak, aby bylo vidět zpěváky zepředu, bývá k objektivu jeho šéf obrácen zády. V tomto případě náš bývalý učitel hudební výchovy MgA. Martin Franze. Více si můžete o jednom z nezapomenutelných koncertů pod jeho vedením přečíst v článku Romany Rapáčové na stranách 2 a 3. -B1-
Pod taktovkou Martina Franzeho Když mi můj kamarád řekl o hudebním projektu České a světové swingové evergreeny, začala jsem na internetu pátrat po informacích, protože mě tento hudební styl začal poslední dobou zajímat. Po přečtení plakátu jsem zjistila, že s tímto projektem má mnoho společného náš bývalý učitel hudební výchovy MgA. Martin Franze, a o mé návštěvě tak bylo rozhodnuto. Jako doprovod jsem si vzala svého přítele a plni očekávání jsme 19. září 2014 kvečeru vyrazili směr Křtiny (okr. Blansko). Chvíli před začátkem jsme byli u křtinského zámku a hned první, koho jsem potkala po projití hlavní bránou, byl kamarád, který moji účast vlastně spískal. Koncert se konal na zámeckém nádvoří s krásnou přírodou, což ještě umocňovalo skvělou atmosféru. Chvíli před začátkem se v davu lidí zjevil pan Franze, kterého jsem odchytila a prohodila s ním pár slov. Bylo vidět mírné překvapení, že zrovna já patřím mezi návštěvníky tohoto koncertu, ale nezapomněl dodat, ať ve škole všechny pozdravuji, což bych chtěla touto formou vyřídit. Později jsem zjistila, že s tímto projektem má společného více, než jsem si myslela – je totiž iniciátorem nastudování českých a světových swingových evergreenů! Koncert byl otevřen mluveným slovem starosty Křtin Františka Novotného a potom už následovala první část koncertu v podání hostů z Ukrajiny. Pěvecký sbor Chmelnickij (Khmelnytskyi Academic Municipal Chamber Choir), jehož uměleckým ředitelem a hlavním dirigentem je Ihor Tsmur, zahájil svůj blok ukrajinskou hymnou, při níž celé nádvoří křtinského zámku stálo. Kromě proslulé písně Don’t worry, be happy zaznělo ještě asi pět převážně ruských a ukrajinských skladeb. Druhá část koncertu předčila tu první snad jen hlasitostí a počtem účinkujících. Smíšený sbor Kantiléna z Brna, pěvecký sbor Virtuosi di Mikulov a komorní smíšený sbor Kantila z Mikulova daly své hlasy dohromady za doprovodu kapely The Swingin’17 a sólistů Anny Jelínkové a Pavla Štursy, který zároveň celý koncert provázel mluveným slovem. Opět se dostáváme k působení našeho bývalého hudebkáře, který je sbormistrem prvních dvou zmiňovaných sborů. Třetí sbor je veden Lukášem Sotolářem a kapela je tvořena sedmnácti členy celkem dvacetičlenné jump-swingové a rock’n’rollové kapely The Big 20. Zde bych ráda vyzvedla jejich uměleckého vedoucího Petra Janovského, který všechny skladby aranžoval. Tento projekt, za jehož nastudováním stojí obrovské úsilí a spousta času, měl svoji premiéru 6. září v Mikulově a jeho druhá repríza se bude konat 12. listopadu v 19:00 hodin v Besedním domě v Brně, kam jste všichni srdečně zváni. A na co vás můžu nalákat? Například na Beer Barrel Polku, kterou mnozí z vás, doufám, znají pod názvem Škoda lásky, na Chlupatý kaktus, kde si střihne pěvecké sólo mimo jiné Martin Franze, a celkově na perfektní výkony všech zpěváků, muzikantů i ostatních účinkujících. Já osobně jsem byla z koncertu nadšená a můžu vám říct, stojí to za to! ROMANA RAPÁČOVÁ (oktáva) -B2-
Zkrocení zlé ženy
Dne 16. října 2014 se některým šťastlivcům naskytla možnost vydat se do Městského divadla Brno na komedii Zkrocení zlé ženy od Williama Shakespeara. K této události samozřejmě patřil úděl obléct si společenský oděv a většině se to povedlo. Celé představení se skládalo z prvních 80 minut, 20minutové přestávky a zbytku představení (asi 85 minut). Tato komedie si již tři roky od své premiéry v Brně užívá vysokého hodnocení, a to hlavně díky jednoduchému zpracování, zapojení publika do děje (hlavně v první řadě), ale i díky tématu stejně věčnému jako vděčnému – vztahu mezi mužem a ženou, boji mezi pohlavími a tomu všemu zpracovanému v divadelní komedii starší více než čtyři staletí. I kostýmy použité ve vystoupení nebyly jednotvárné, míchaly se zde oděvy z doby renesance, ale i dnešní móda. To vše v režii Stana Slováka tvoří celovečerní zábavu a jistě se zavděčí všem divákům různých věkových skupin. PAVEL HODOVSKÝ (tercie)
Jak je důležité míti Filipa
O tom, jak je důležité míti Filipa, se naše škola přesvědčila v pátek 19. září 2014. Šlo o stejnojmenné divadelní představení (samozřejmě s velkým „J“ na začátku) v divadelním sále Masarykova kulturního domu. Hru podle scénáře anglického dramatika Oscara Wilda nastudoval ochotnický soubor DIVOCH, jehož členkami jsou také bývalé žákyně naší školy. Herci podali vcelku průměrný výkon, ale snažili se drama ozvláštnit také zapojením publika do hry předem připravenými replikami. Bylo to poměrně zdlouhavé a ne příliš zábavné představení, zážitek z něj však hodnotím kladně. JAKUB VESELÝ (septima)
Každá jiná, obě hezké
„V Židlochovicích momentálně probíhají dvě zajímavé výstavy místních fotografů. Co kdybychom se na ně šli podívat?“ zazní z úst paní učitelky Karly Jarošové. Všichni se nadšeně vyvalíme ze dveří učebny, což se jednoznačně dá interpretovat jako souhlas. Nejdříve se vydáme směrem ke staré radnici a přejdeme až k Regionálnímu turistickému informačnímu centru, kde se také nachází první výstava. V prostoru Malé galerie RTIC dnes nalézáme soubor černobílých fotografií pana Jiřího Šmehlíka s tematikou jižní Moravy. Některé fotografie na mě nepůsobí žádným prazvláštním dojmem, jsou spíše okamžikem, který byl vyfocen, pominul a jeho „barvy“ vybledly. Jiné mě však tak uchvátí, že se na dlouhou chvíli zastavím a vychutnávám vše, co obrázek nabízí. Poté přejdeme do galerie Orlovna v restauraci Za Komínem, kde vystavuje svá fotografická díla pan Pavel Vrba. Jedná se o průřez 52 lety jeho fotografické tvorby. Část výstavy je věnována židlochovickému dětskému pěveckému sboru Skřivánek, své místo tady ale mají i fotografie s městskou či mysliveckou tematikou. Mne osobně zaujal pohled na jednu z ulic kalifornského velkoměsta San Franciska; z fotografie bylo znát, že tam všude proudí život, i když fotoaparát tento okamžik už navždy uvěznil na papír. Řekla bych, že tyto dvě výstavy by člověk spolu srovnávat neměl, jelikož oba fotografové mají naprosto odlišnou základní myšlenku. Pokud by se o to totiž někdo pokusil, bylo by to jako srovnávat obrazy impresionistů a kubistů... MICHAELA ŠEDOVÁ (kvinta) -B3-
Nepíšeme do šuplíku Barvitosti TEREZA SINGEROVÁ (kvinta)
Podzim MAGDA KARHÁNKOVÁ (septima)
Lidé o ní říkali, že je černobílá. Měsíce stříbrný svit, Rtové kroky něhy, propůjčující krásu chvíli. laskající kůži. Váhavý můj cit Tajemství vášně, a slzy, co mi zbyly. do očí vpité. Vzpomínám. Vzpomínko vzdálená, bodáš jako nůž! Tvrdili mi, že je nudná. Žalozpěvy stromů, Po výskoku do podzemí, zmlkněte už! stanování v dešti. Tichý příslib vlhkých zítřků, Ruce tak zkřehlé na napětí vsází. deštěm a zimou, Sním. přestaňte prosit o náruč vlídnou. Varovali, že je jak ty předtím. Jemnozrnná linie těla, A noci tak chladná, slyší horké ozvěny. noci tak cizí! Lilie na podbříšku, Uspi mě prosím, o milost tu prosí. ať smutky už zmizí. Tuším.
Ve výšinách
KAROLÍNA KLEINOVÁ (septima) Na obloze se objevovaly první hvězdy, poslední zbloudilé paprsky slunce se odrážely od oken panelových domů. Rozsvěcovaly se pouliční lampy, mezi stavbami se objevovali převážně mladší lidé hledající zábavu a hlučné kluby. Dusno všechny upozorňovalo na blížící se déšť. Každý se buď díval do země a spěchal domů, nebo bloudil očima po neonových nápisech na budovách, možná proto si nikdo z obyvatel velkoměsta nevšiml nevšedního tvora poletujícího nad střechami i těch nejvyšších mrakodrapů. Rozhlížel se kolem sebe a hledal střechu, na níž by mohl nechat odpočinout svá mohutná křídla. Nakonec spočinul na nejvyšším mrakodrapu. Byla to žena s objemnými zrzavými kudrlinami, které jí sahaly až do půli zad, jedovatě zelenýma očima a rudými rty. Křídla měla pokryta sněhově bílým peřím. I když se kvečeru ochladilo a ve výši střech domů silně foukalo, tělo jí krylo pouze tričko bez ramínek a upnuté černé džíny, jež kontrastovaly s bílými botami na podpatku. „Takže jsi tady,“ ozval se za ní hluboký mužský hlas. Aniž by se otočila, odpověděla: „Proč jsi mě chtěl vidět?“ Muž vystoupil ze stínu vysílací věže do zbývajících slunečních paprsků. Volné šedivé tričko, potrhané džíny a vlasy černé jako ta nejtemnější noc, stejně jako jeho blanitá -B4-
křídla, vystupující mu ze zad. Sivýma očima hleděl na její rusé vlasy, vlající ve větru. „To musím mít důvod, abych chtěl vidět osobu, kterou miluju?“ pronesl příjemným tónem, čímž přiměl ženu, aby se k němu otočila. Objal ji, přitom dával pozor na její hebká křídla. Ucítil první studené kapky deště na holé kůži, ale i lehký pohyb na svých bedrech. Než stačil jakkoli zareagovat, pocítil chladný kov ve své hrudi. Pak už jen teplo, jež se mu šířilo od rány do celého těla. Svaly ochably, mysl přestávala vnímat. „Démonům se nedá věřit,“ uslyšel ještě její hlas, načež naposledy vydechl a svalil se na zem. Žena vytáhla z mrtvého muže černou dýku a otřela nezvykle temnou krev do jeho sivého trika. Zbraň zasunula zpět do pochvy, kterou měl démon schovanou za kalhotami. Poté roztáhla svá křídla a silným máchnutím vzlétla do výšin.
Ježek
IVONA PROCHÁZKOVÁ (prima) Letos se na naší zahradě objevil roztomilý ježek. A po pár týdnech tam nebyl jeden, ale čtyři. Náš ježek požíral slimáky, proto nám pěkně rostly květiny. Byl to prostě SUPER JEŽEK! Byl pádný důvod, proč našemu ježkovi říkat super ježek - zachraňoval květiny před velmocí slimáků a otravných, hnusných ještěrek. Jednoho dne táta říká: „Už jsem dlouho neviděl ježka.“ „Super ježka!“ opravila jsem ho. Slimáci si už zase libovali na našich dosud krásných afrikánech a ještěrky nás už zase otravovaly. Doufala jsem, že se náš super ježek brzy objeví. A opravdu, po týdnu se vrátil i se svými dětmi. Nejspíše byl jen na dovolené. Jako kdyby se na naší zahradě něco změnilo. Opět tam nebyla velmoc slimáků a ani otravné ještěrky. Vše zase pěkně kvetlo. Byl tam jen náš super ježek a jeho rodina. A je tam ještě dodnes. Až se na naší zahradě příště znovu objeví něco, co tam nemá být, náš superježek bude zase ve střehu. A nebude sám!
Moje setkání se zvířetem
MAREK ČECH (prima) O prázdninách jsme měli jet za mojí babičkou na Slovensko. Moc se mi tam nechtělo, protože babička a děda mají na zahradě psa. Jmenuje se Ríša. Není zlý, ale jednou mě už pokousal. Ale co jsem mohl dělat. Cesta nám zabrala celý den. Přijeli jsme až okolo sedmé hodiny večer. Babička nám uvařila na večeři plněné zelí. Bylo to moc dobré, ale bylo toho moc! Ach ta babička, vždy uvaří jak pro medvěda. Příští den mě probudilo svědění po celém těle, protože jsem večer nezavřel okno a poštípali mě komáři. Potom jsem se šel nasnídat. Máma zrovna ořezávala maso na oběd. To horší mi dala, ať ho odnesu Ríšovi. Držel jsem maso v ruce a řekl jsem Ríšovi: „Sedni!“ On si sedl, a tak jsem pustil maso na zem. Ríša ho v tu ránu snědl. Tak jsem vzal další kousek masa a řekl jsem zase: „Sedni!“ Ale on nic. Tak jsem ho plácl po zadku. To měl za to, že neposlouchal. Ríša však vyskočil a zakousl se do mé ruky, která držela maso. Nevěděl jsem, co mám dělat. Strachy jsem se nemohl ani pohnout. Nakonec jsem se rozhodl k odvážnému činu. Pustil jsem maso na zem a pak mě pustil i Ríša. Ječel jsem jak siréna. Potom přiběhla máma a ruku mi obvázala. Já od té doby Ríšu nechci ani vidět. -B5-
Pod svícnem bývá... krása
ANITA HOFMANNOVÁ (kvinta) Vždycky když nastoupím do šaliny, mám pocit, že na mě všichni poznaj, že nejsem Brňák. Možná to bude i tím, že snad jako jedinej člověk tam hned běžím označkovat kus papíru za pětadvacet korun. Jiní jsou zdejší a maj šalinkartu, znáte to. Nebo aspoň nemaj strach z revizorů. Dokonce i když stojím vedle okna a neposadím se, ačkoliv půl metru ode mě je volná sedačka, mám pocit, že si mě měří pohledem. Potom vždycky přemýšlím, jestli mi třeba nekouká sláma z bot. Nebo tak. Nakonec jen v duchu pokrčím rameny a nasadím si sluchátka. Teda jen pokud jedu na hlavák nebo na zastávku, kde už jsem minimálně jednou byla. Jinak mám až panickou hrůzu, že výstupní stanici přejedu a zůstanu bloudit někde mezi Černými Poli a Líšní. A pak mě možná nezachrání ani pozdější rozjezdy. Ve finále, když vystoupím, mám chuť se všech zeptat, jestli už jsem teda jako správnej měšťák. Vždyť jsem přece přijela šalinou! Myslím, že to ale nikoho nezajímá. A nezajímalo by, ani kdybych důležitě oznámila, že před půl rokem jsem ještě měla strach jen nasednout do jakýhokoliv prostředku městské hromadné dopravy, natož na konečnou dojet sama. Tak mi zase nezbývá nic jinýho než jen pokrčit rameny a rozhlédnout se. Brno je tak krásný. Krásnější, když nad ním pláče obloha, a nejkrásnější, když se k tomu ještě stmívá. Obchodní domy svítí, lidi vytahují deštníky a pospíchají. Je to tu tak velký. Obrovský. Nemusíte zdravit úplně každýho, koho potkáte, a hlídat každej pohled ze strachu, že by si někdo mohl všimnout. Protože ty lidi už dost možná nikdy neuvidíte. Takže jen stojím, kolem projíždí další šaliny a já čekám. Čekám na toho, kdo mě musí vyzvednout na každé zastávce, protože na to, abych došla někam sama a neztratila se, na to jsem přece jen ještě příliš velkej vesničan. „Zvládlas to?“ s popichováním se on nebo ona zeptá a obejme mě na přivítanou. Já se jen zakřením a jemně ho bouchnu do ramene. „Takový krásný šaliny u vás na vesnici nemáte, co?“ Zavrtím hlavou a nechám se vést. „Na té dálnici před Letmem mě málem zajela dvojka,“ prohodím. „Dálnici? Ty všemu říkáš dálnice,“ upozorní mě. Pokrčím rameny a dál si stojím za svým. U nás je vrchol komunikace chodník, natož široká silnice s kolejema. „Je to tu krásný,“ podotknu a zadívám se dolů z mostu. „Normální,“ opáčí a opře se vedle mě. Chvíli mlčí, potom se zase nervózně postaví na vlastní nohy a pobídne mě: „Pojď, vždyť zmokneme.“ „A to vadí?“ usměju se. Všechno dole svítí, troubí, spěchá nebo se vleče. To město… dýchá. Padá na něj černý plášť a jemu to nevadí. Kouzelný. „Vždyť je to jen město…“ zkouší to znovu a táhne mě pryč. Nechávám se, ale nějak zapomenu oponovat. Napadá mě jen, že nikdo si neváží věcí, které má přímo před nosem, a bere je jako samozřejmost. Krása. A oni jsou na krásu zvyklí. -B6-
Přijďte se pobavit! Kluby
Favál music circus, Brno, Křížkovského 22 20. 12. 2014 v 19:30 – Punkrock X-MAS Fléda club, Brno, Štefánikova 24 26. 11. 2014 ve 20:00 – Vypsaná fixa 20 let 10. 12. 2014 ve 20:00 – Lake Malawi 13. 12. 2014 ve 20:00 – Visací zámek Hudební klub Melodka, Brno, Kounicova 20/22 04. 12. 2014 v 19:30 – Mike Terrana (USA) 05. 12. 2014 v 19:00 – Rattle Bucket, Fall Of Ghostface, Crimminal Collection aj. 12. 12. 2014 v 19:30 – ZakázanÝovoce, imodium Leitnerka, Brno, Leitnerova 2 02. 12. v 19.00: Píšete do šuplíku? Mersey Music Club, Brno, Minská 17 26. 11. 2014 ve 20:00 – Movember Party – Great Gatsby Style Metro Music Bar, Brno, Poštovská 6 28. 11. 2014 ve 20:00 - Portless 04. 12. 2014 ve 20:30 – UDG, Voxel 09. 12. 2014 v 18:00 a ve 21:00 – Na stojáka live 12. 12. 2014 v 19:30 – Zóna A 29. 01. 2015 ve 20:00 – Blue Effect Musilka, Brno, Musilova 2a 26. 11. v 19.30: Karel Plíhal 17. 12. v 19.30: Kamelot - vánoční koncert Sono Centrum music club, Brno, Veveří 115 25. 11. v 19:00 – Pepa Vojtek INFLAGRANTI Tour 2014 26. 11. 2014 ve 20:00 – Sono Sensation – Movember edition 29. 11. v 19.00 – Petr Bende & Band a hosté: Vánoční turné 2014 30. 11. ve 20:00 –Take 6 (USA) 03. 12. v 20:00 – Dan Bárta a Illustratosphere 05. 12. ve 21:00 – Funky Night, DJ Dan Keschen / Funk & Nu Brazil tempo, vstupné do 23:00 50 Kč, pak 100 Kč 12. 12. ve 21:00 – Matamar - ladies night 16. 12. Ukulele Orchestra jako Brno 17. 12. ve 21:00 – Magnetic Club Life 19. 12. 2014 ve 20:00 – Kontrafakt 20. 12. 2014 ve 20:00 – Tři sestry 21. 12. Hradišťan + Filharmonie Brno – adventní koncert 22 .12. Swing Gala: Jan Smigmator, Felix Slováček Big Band & Dasha 26. 12. Sono Sensation - Christmas edition 31. 12. Silvestr 2014 Šelepka, Brno, Šelepova 1 26. 12. ve 20.00 – Vánoční Starobrno oldies party
Divadelní premiéry
Městské divadlo Brno 13. 12. Těžká Barbora (činoherní scéna) 24. 01. Let snů (hudební scéna) Janáčkovo divadlo 04. 12. Alžběta a Salomena (Zuzana Lapčíková, Hana Litterová) – činohra Mahenovo divadlo 19. 12. Král Oidipús (Sofoklés) – činohra 22. 12. Ďáblice (Karl Schönherr) – činohra -B7-
Filmové premiéry
26. 11. CINEMA CITY 5ANGELS TOUR (hudební), ČR 27. 11. Ouija (horor), USA 27. 11. Šéfové na zabití 2 (komedie), USA 04. 12. Návrat blbýho a blbějšího (komedie), USA 11. 12. Hobit: Bitva pěti armád (dobrodružný, fantasy), USA 11. 12. Serena (drama), USA 18. 12. Noc v muzeu: Tajemství hrobky (dobrodružný, komedie), USA 25. 12. EXODUS: Bohové a králové (drama), USA 25. 12. Hodinový manžel (komedie), ČR 01. 01. Odpad (drama), UK, BR 08. 01. Čarovný les (fantasy, rodinný), USA 08. 01. Sedmý syn (akční, dobrodružný), GB, USA, CA, CN 08. 01. Špinavý prachy (drama, krimi), USA 15. 01. Americký Sniper (akční), USA 15. 01. Birdman (komedie), USA 22. 01. Hacker (akční, thriller), USA 22. 01. Velká šestka (akční, animovaný, komedie), USA
Kulturní akce Brno – venkov
22. 11. v 15:00 – Eva Vejmělková – beseda a autogramiáda Olympia Modřice 23. 11. v 14:00 – Vánoční jarmark, kulturní sál Velké Němčice 26. 11. v 20:00 – Vypsaná fixa, Klub Fléda Brno, vstupné 175 Kč 28.-30. 11. Výstava Betlémů v kovárně v Těšanech 28.-30. 11. Bitva u Slavkova 29. 11. v 20:00: Hasičská zábava, Masarykův kulturní dům Židlochovice 30. 11. v 14:00 – Rozsvícení vánočního stromu v ZOO Brno 03. 12. a 28. 01. ve 13:00 – Den otevřených dveří Gymnázia Židlochovice 14. 12. v 17:00 – Vánoční koncert Petr Bende & band, kulturní dům Zbraslav u Brna 31. 12. v 8:45 – Silvestrovský pochod, Oslavany (autobusové nádraží) 24. 01. v 18:30 – Myslivecký ples Nosislav
Jiné akce
28. 11.-23. 12. Vánoční trhy Brno 06.-07. 12. Víno zblízka - festival moravských vín v Brně na Fakultě sociálních studií MU, Joštova 10 22. 12. v 19:30 – Adventní gospely 2014, katedrála Petrov 30. 11. v 16:00 – Adventní koncert s Moravankou; sál Masarykova kulturního domu Židlochovice ALENA ZBOŘILOVÁ, ILONA ZOURKOVÁ a kol. (oktáva)
Císařské trio po 109 letech
O víkendu 29. až 30. listopadu proběhnou vzpomínkové akce ke 109. výročí bitvy u Slavkova. V sobotu ve 14:00 začíná bitevní ukázka pod kopcem Santon nedaleko vesnice Tvarožná, a to za účasti 900 vojáků v dobových uniformách, 60 koní a 15 děl, vstup je zdarma. V neděli ve 12:00 bude akce zakončena pietním aktem na Mohyle míru. Tomu všemu bude předcházet řada menších vzpomínkových akcí, například jiříkovické ohně nebo pochody jednotlivých útvarů vojenské historie přímo na bojiště z Olomouce, Vyškova a několika dalších lokalit. Sám se jednoho z těchto přesunů v uniformě účastním, takže na viděnou na bojišti. VÍT ŠAFFER (oktáva) inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice. Vychází čtvrtletně. Odpovědný redaktor, jazyková úprava a grafika: Mgr. Antonín Továrek. Zdarma na www.gymnzidlo.cz. -B8-
