Časopis p r o Ce
Svět Doba vymknutá z kloubů? Jsme generace, které je vlastní hamletovský pohled na svět. Prožíváme sérii kalamit a krizí, které podkopávají naše jistoty, optimismus a víru v člověčenstvo. A ni nostalgie dnes není co dříve bývala. Zdá se, ze ztrácíme ideály, elán a radost ze života. Podle sexuologů kolektivně ztrácíme i zájem o sex, Quo vadis humanitas? Sám George Orwell si takto svět v osmdesátých letech nepředstavoval. Lámání hole nad civilizací je, ovšem, obranným reflexem vzdělanců každé generace. Kulturní pesimismus je dnes hlásán hlavně konzervativními a nábožensky orientovanými mysliteli. Ti často hledají kořeny našich lapálii hluboko v minulostí, specificky v sekularizaci společnosti a růstu individualismu. Alexander Sólženicyn se po vyhoštění z Ruska v roce 1974 stal jedním z nejvlivnějších mluvčích tohoto náboženského kanzervatismu. Podle jeho názoru dnes sklízíme plody našeho zanevření na morální dědictví, křesťanství. Moderní humanismus, Sólženicyn argumentuje, vyhlásil autonomii Človeka a tím ho zbavil pokory před Bohem, odpovědnosti a smyslu existence. V duchu Dostojevského Sólženicyn doufá, že matička Rus se obrodi návratem k pravoslaví a ukáže cestu dekadentnímu Západu. Nenáboženští myslitelé poukazují že nikoliv náboženský fanatismus Reformace a Protireformace, ale sekularizace 18. století zlepšila lidské podmínky. Podle známého psychohistorika Ericha Fromma problém spočivá v tom, že moderní civilizace osvobodila člověka od tíživých sociálních a přírodních břemen, ale nenaučila ho novými svobodami rozumně disponovat. Zdánlivě bezbřehé svobody pak jsou zdrojem nových deformací, včetně tendenci ke kriminalitě, násilí a destrukci, a případně vedou k záměně "nesnesitelně" svobody za pohodlí sociální či politické konformity. Vzdor předpovědím filozofických škarohlídfi typu S c h o p e n h a u e r a , NPjetzscheho a Spenglera se svět vždy zotavil ze svých neduhů; v historii civilizace alternují - krátkodobá a dlouhodobá - období úpadku a prosperity. Poválečná léta, oh/vláště léta .Šedesátá, například, je možno označit za období růstu. Teprve uplynulé desetiletí přineslo radu krizových trendů, kte-
ré nemusí být krátkodobého charakteru, Bude Život v osmdesátých létech také poznamenán krizovou atmosférou? V oblastí sociální jsme nesporně svědky eroze rodiny, autority a morálního standartu společnosti. To jsou tradiční příznaky sociální deprivace, které se začaly množit po traumatických událostech typu Srpna 1968, Vietnamu, Watergate a ekonomické krize. Válka ve Vietnamu, například, byla druhořadým konfliktem vojenským, ale velkou událostí sociálni. Den po dni, rok po roce, přinášely masové prostředky štědré dávky vietnamského spektáklu do každé rodiny. Jak tato "televizní" válka pokračovala, některé segmenty západni společnosti začaly ztrácet smysl pro "vvhaťs right and whaťs wrong". Jane Fondová a její přátelé politicky, jiní esteticky a morálně. Po několika létech zevrubně dokumentované války v džungli, násilí a krev zaplnily hranou televizí a filmy. Průměrný Američan do svého 18. roku shlédne 18.000 televizních vražd a jiných zločinů. Jak se dalo předvídat, kriminalita dramaticky vzrostla i ve skutečném životě. Každý rok vyhledává 70,000 amerických učitelů nemocniční ošetření v důsledku zranění utrpěných ve Škole. Každé dva roky Amerika ztratí násilnou smrtí na domácí půdě tolik obyvatel, kolik padlo Američanů za více než 10 války ve Vietnamu. Komunističtí ideologové kdysi s oblibou citovali statistiky americké zločinnosti na důkaz morální převahy svých režimů. Dnes tento argument začínají taktně obcházel. Prokazuje se, že generace odkojené marxismemleninismem také nejsou imunní k údajně kapitalistickým nemocím. Po desetiletích socialistické výchovy, kriminalita v zemích sovětského bloku a v Cíně se stala vážným problémem, pro-
ti němuž soudruzi makarenkovci nenašli účinný protilék. Nevážnost k právním a sociálním normám je průvodním jevem moderní společnosti bez ohledu na společenský systém. Předchozí jev také poznamenal sociální a politický aktivismus. Neprivilegované skupiny západní společností - od žen, národnostních a rasových skupin, politických disidentů, náboženských sekt, až. po homosexuály a lesbičanky - se v posledních 15 letech začaly hlasitě domáhat svých práv. Neúspěch, frustrace, a někdy pouze netrpělivost je dohnala k násilným metodám. Ve Spojených státech se militantní černoší pokoušeli vybudovat "černou moc" pouličním terorem, ale neuspěli a nakonec se vrátili k volebním urnám. V severním Irsku vypukla sporadická občanská válka v roce 1969 - a dodnes se britské armádě nepodařilo situaci zvládnout. Ve Španělsku, ani Frankova diktatura ani liberalizující král Juan Carlos nedokázali pacifikoval separatistické Basky, Itálie, západní Německo a J a p o n sko, tři vyspělé země, které zdánlivě překonaly neblahou minulost, v 70. letech čelily zfanatizovaným městským bojůvkám zleva i zprava. Země sovětského bloku v minulosti podporovaly západní levicové teroristy. Tak Renato Curcio a jeho kumpáni z italských Rudých brigád, kteří maji na svědomí nejen Aido Mora, ale i životy funkcionářů Italské komunistické strany, kdysi prošli teroristickým výcvikem v Karlových Varech. V uplynulém desetiletí však vlády ruského samoděrž.aví začaly okoušet aktívní odpor z řad vlastních občanů. Tak Lepu id Brežněv se před několika lctv sta) terčem (nezdařeného) atentátu na cestě do Kremlu, a loni explodovaly bomby v moskevském metru. Skupina Arménců to odpykala životy, ačkoli podle moskevských di-
10
Západ
Časopis pro Čechy a Slováky
Západ, bi-monthly magazine for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemicum in Canada Second class mai! registration number 4890 Vydává; Collegium Bohemicum jako d v on měsíční k Redakční rada: Jiri Fabšic. Stanislav Reiniš, Joseľ Skvorecký. Miloš Suchma, Václav Táborský, Jan Uhde, Vladimír Valenta, Markéta Zvěřinová Redaktor: Miloš Suchma Administrátor: Milada Reinišová Advertising Representative: t>S Marketing, 195 First Avenue, Ottawa, On. K IS 2G5. Canada Grafická úprava: Barbora Munzarová, Véra Držm¡Sková Sazba; Prague Typesetting, Inc. Toronto Tiskne: Webconi, I.id. Toronto Adresa redakce: Západ, Box 9021, Terminal P.O. Ottawa, On. K i t ; 3T8, Canada Články nemusí Vyjadřovat názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na / kráceni a úpravu příspěvků. Redakční uzávěrka v/dy 15-tého února, dubna, června, srpna, října a prosince.
Roční předplatné: Kanada: $12.11« USA: SI3.00 ostatní zemí: $15.00 (letecky) Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2,50 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou plaiit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou.
Obsah Svět Doba vymknutá z kloubů? (J. Fabšic)
1
Zajímavosti ze světa Instruktáž o mezinárodním stěžování (O. UIč)
4
Z Československa Kafka žije - Pražský proces s členy Výboru na obrami nespravedlivě stihaných (V. Valenta) Zpráva o stavu člověka (í, Binar) (dokončení)
15
Humor Lasica a Satinský: Nekonečný svet Koncert pre bubon a sekeru Gegen Heimweh Jak se baví d o m a Zprávy z tisku Naši vtipálkové
17 18 18 18 19 19
Interview Okamžiky s Vladimírem Skutinou
20
Fejeton Pozůstalost j e d n o h o presidenta (V.Hejl) O jednom mistrovství (K. Hvížďala)
23 25
Próza Mysteriózní eventy v noci (J, Škvoreťký)
26
Rozhovor s královnou krásy Odpověď členu mezinárodního výkonného výboru Amnesty International
7
32 33
Adresa administrace: Západ. Box 322, Waterloo On. N2.I 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový lund, inzerát a změny adres zasílejte na adresu administrace. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St.N., Waterloo, On., N2J 4H5, Canada (TSA No. 5037-246).
Fotografie na obálce tohoto čísla je od našeho československého dopisovatele a má název Svědek řasu.
Svět Doba vymknutá z kloubů? Jsme generace, které je vlastní hamletovský pohled na svět. Prožíváme sérii kalamit a krizí, které podkopávají naše jistoty, optimismus a víru v člověčenstvo. Ani nostalgie dnes není co dříve bývala. Zdá se, že ztrácíme ideály, elán a radost ze života. Podle sexuologů kolektivně ztrácíme i zájem o sex, Quo vadis humanit as? Sám George Orwell si takto svět v osmdesátých letech nepředstavoval. Lámání hole nad civilizaci je, ovšem, obranným reflexem vzdělanců každé generace. Kulturní pesimismus je dnes hlásán hlavně konzervativními a nábožensky orientovanými mysliteli. Ti často hledají kořeny našich lapálíí hluboko v minulosti, specificky v sekularizaci společnosti a růstu individualismu. Alexander Solžcnicyn se po vyhoštěni z Ruska v roce 1974 stal jedním z nejvlivněji ich mluvčích tohoto náboženského konzervatismu. Podle jeho názoru dnes sklízíme plody našeho zanevření na morální dědictví, křesťanství. Moderní humanismus, Solženicyn argumentuje, vyhlásil autonomii člověka a tím ho zbavil pokory před Bohem, odpovědnosti a smyslu existence. V duchu Dostojevského Solženicyn doufá, že matička Rus se obrodí návratem k pravoslaví a ukáže cestu dekadent ním u Západu. Nenáboženští myslitelé poukazují Že nikoliv náboženský fanatismus Reformace a Protireformace, ale sekularizace 18. století zlepšila lidské podmínky. Podle známého psychohistorika Ericha F r o m m a problém spočivá v tom. Že moderní civilizace osvobodila člověka od tíživých sociálních a přírodních břemen, ale nenaučila ho novými svobodami rozumně disponovat. Zdánlivě bezbřehé svobody pak jsou zdrojem nových deformací, včetně tendencí ke kriminalitě, násilí a destrukci, a případné vedou k zámčnč "nesnesitelné" svobody za pohodlí sociální ěi politické konformity. Vzdor předpovědím filozofických škarohlídii typu Schopenhauera, Nietzschcho a Spcnglcra se svět vždy zotavil ze svých neduhů; v historii civilizace alternují - krátkodobá a dlouhodobá - období úpadku a prosperity. Poválečná léta, obzvláště léta šedesátá, například, je možno označit za období růstu. Teprve uplynulé desetiletí přineslo řadu krizových trendů, kte-
ré nemusí být krátkodobého charakteru. Bude život v osmdesátých létech také poznamenán krizovou atmosférou? V oblasti sociální jsme nesporně svědky eroze rodiny, autority a morálního standartu společnosti. To jsou tradiční příznaky sociální deprivace, které se začaly množ.it po traumatických událostech typu Srpna., 196R. Vietnamu. Watcrgatc a ekonomické krize. Válka vc Vietnamu, například, hyla druhořadým konfliktem vojenským, ale velkou událostí sociálni. Den po dni, rok po roce, přinášely masové prostředky štědré dávky vietnamského spektáklu do každé rodiny. Jak tato "televizní" válka pokračovala, některé segmenty západní společnosti začaly ztrácet smysl pro "whaťs right and whaťs wrong". J a n e Fondová a její přátelé politicky, jiní esteticky a morálně. Po několika létech zevrubně dokumentované války v džunglí, násilí a krev zaplnily hranou televizi a filmy. Průměrný Američan do svého 18. roku shlédne 18.000 televizních vražd a jiných zločinů. Jak sc dalo předvídat, kriminalita dramaticky vzrostla i ve skutečném Životě. Každý rok vyhledává 70.000 amerických učitelů nemocniční ošetření v důsledku zranění utrpěných ve škole. Každé dva roky Amerika ztratí násilnou smrti na domácí půdě tolik obyvatel, kolik padlo Američanů za více než 10 války ve Vietnamu. Komunističtí ideologové kdysi s oblibou citovali statistiky americké zločinnosti na důkaz morální převahy svých režimů. Dnes tento argument začínají taktně obcházet. Prokazuje se, že generace odkojené marxismemleninismcm také nejsou imúnni k údajně kapitalistickým nemocím. Po desetiletích socialistické výchovy, kriminalita v zemích sovětského bloku a v Číně se stala vář.ným problémem, pro-
ti němuž soudruzi makarenkovci nenašli účinný protilék. Nevážnost k právním a sociálním n o r m á m je průvodním jevem moderní společnosti bez ohledu na společenský systém. Předchozí jev také poznamenal sociální a politický aktivísmus. Neprivilegované skupiny západní společnosti - od žen, národnostních a rasových skupin, politických disidentů, náboženských sekt. až po homosexuály a lesbičanky - se v posledních !5 letech začaly hlasitě d o m á h a t svých práv. Neúspěch, frustrace, a někdy pouze netrpělivost je dohnala k násilným metodám. Ve Spojených státech se militantní černoši pokoušeli vybudovat "Černou moc" pouliěním terorem, ale neuspěli a nakonec se vrátili k volebním urnám. V severním Irsku vypukla sporadická občanská válka v roce 1969 - a dodnes se britské a r m á d ě nepodařilo situaci zvládnout. Ve Španělsku, ani Frankova diktatura ani liberalizující král J u a n Carlos nedokázali pacifikovat separatistické Bosky. Itálie, západní Německo a,Japonsko, tři vyspělé země, které zdánlivě překonaly neblahou minulost, v 70. letech čelily zfanatizovaným městským bojůvkám zleva i zprava. Země sovětského bloku v minulosti podporovaly západní levicové teroristy. Tak Renato Curcio a jeho kumpáni z italských Rudých brigád, kteří maji na svědomí nejen Aido Mora, ale i životy funkcionářů Italské komunistické strany, kdysi prošli teroristickým výcvikem v Karlových Varech. V uplynulém desetiletí však vlády ruského samoděržaví začaly okoušet aktivní odpor z řad vlastních občanů. Tak Leonid lírežněv se před několika lety stal terčem (nezdařeného) atentátu na cestě do K remlu,aloni explodovaly bomby v moskevském metru, Skupina Arménců to odpykala životy, ačkoli podle moskevských di-
10
Koláž Karla
Kubáka
třech kontinentech nemají obdoby v moderních dějinách papežství. Kostely na obou stranách "železné opony" se opět naplňují. Náboženství se stává oázou jistotv a inspirace V krizové době. Okolnosti naznačují, že vlna teroru a násilí je na ústupu v západním světě. Totéž však nelze tvrdit o rozvojových zemích. Dekolonizační hnuti v Třetím Světě otevřelo cestu k moci a vlivu skupinám, jež popírají civilizované normy. Jak dosvědčuje vývoj vlndočínč, obzvláště komunistické režimy si v barbarství nezadají s Hitlerem a Stalinem. Během necelých čtyř let monstrózního experimentu s komunismem, Pol Potův režim vyhladil snad čtvrtinu obyvatel Kambodže. Potom co byl Pol Pot svržen ve jménu "humánnějšího" komunismu moskevsko-hanojské verze, statisíce Kambodžanů nadále umírají v důsledku cynické pacifikační politiky nových vládců.
sidentů vinu nenesli. Z Husákova podkrálovství v 70. letech docházely zprávy o sabotážích v průmyslu a zemědělství, a nedávno Praha oznámila, že skupina disidentů připravovala atentát na Prvního Tajemníka. Podle nej potvrzené zprávy se podobný osud chystal pro Vasila Biľaka. Není vyloučeno, že režim dramatizuje, aby ospravedlnil ostré zákroky proti disidentům. Není však také pochyb o tom, že královražedné myšlenky získávají popularitu v nahrávajícím místodržitelství česko-slovenském. Nejistota doby a strach z budoucna vedou středostavovskou západní společnost zpět k tradičním hodnotám. Politicky se to projevuje ve volebních X ' . f • • úspěších konzervativně orientovaných stran v Británii* Švédsku, Kanadě, Itá- Foto: Vladimír M aule lii a jinde. V Severní Americese libera- Samotná Hanoj ukázala pravou tvář, lismus stává Špinavým slovem. Kali- když obrala statisíce obyvatel do pofornský penzista Howard Jarvis zahá- sledního groše a vyhnala je ze země. jil protestní akci proti rostoucím da- Tyto události ukazují, že milióny oběním - a přes noc se stal hrdinou střed- tí Stalinova teroru a Maovy revoluce ních vrstev. Západní společnost dnes nebyly náhodné. V honbě za vznešepožaduje finanční střídmost, strohé nými ideály se komunismus prokázal zákony, pořádek a konzervativní so- efektivně nej bezohlednějším systéciální politiku. mem světa. Po indočínských událoRozčarování se světskou mocí dalo stech nemůže být jiného závěru. novou mízu náboženství. JeŠtč před V uplynulém desetiletí se teror a nárokem se iránská revoluce a oživení silí také staly metodami mezinárodní islámu ve Středním Východě zdály politiky. První kapitolu napsali paleizolovanými jevy. Po zvolení kardi- stinští teroristé, kteří v září 1970 unesli nála Wojtyly za papeže se však ukáza- několik západních letadel do jordánlo, že křesťanský svět také čekal na ské pouště a hrozili je vyhodit do vzducharismatickou duchovní autoritu. chu i s posádkami a pasažéry, pokud Triumfální cesty J a n a Pavla II po nebudou propuštěni jejich kumpáni ze 10
západoevropských vězení. Civilizovaný svět ustrnul: nevinná třetí strana se zde stala předmětem vydírání. Ačkoli Palestinci kapitulovali před veřejným míněním, jejich pirátská akce inspirovala jiné. Desetiletí mezinárodního vyděračství vyvrcholilo obsazením amerického velvyslanectví v Iránu za souhlasu nejvyšší autority v zemí. Jakkoli skončí drama v Teheránu, lze očekávat, že rozvojové země v osmdesátých létech zůstanou epicentrem politického nepokoje ve světě. Ačkoli Spojené státy a Moskva v 70. letech gravitovaly k détente, vztahy mezi dvěma supervelmocemi zůstávají otočným bodem mezinárodní politiky. Amerika dosáhla vrcholu své poválečné prestiže výpravou na měsíc v červenci 1969; v éře Vietnamu a Watergate však ztratila výsadní pozice a autoritu. Ústup Ameriky ze slávy je relativní zjev, způsobený jednak rostoucím potenciálem ostatních velmocí a regionálních bloků, jednak masochistickými tendencemi americké společnosti a politiků. NejniŽším bodem americké politiky 70. let nebyl pád Saigonu v dubnu 1975, nýbrž akce, která následovala: v lednu 1976 americký House of Representatives rozhodl skončit s podporou západně orientovaného politického hnutí v Angole vzdor tomu, ČÍ právě proto, že opoziční marxistické hnutí dostávalo od sovětského bloku pomoc ve formě zbraní, poradců a dobrovolníků. Bezzubá americká politika hrála na sovětské karty. Ještě za ChruŠčeva se Moskva zaměřovala na spolupráci s "buržoázni m i nacionalisty" Třetího Světa typu Sukarna a Nassera. Jak se sovětské pozice za Brež.něva upevňovaly, Kreml začal veřejně podporovat mocenské aspirace lokálních komunistů v rozvojovém světě. První velký úspěch této nové strategie - obsazení jižního Vietnamu Hanojí - vyprovokovalo malou řetězovou reakci.
M
Foto: Vladimír
Maule
Od pádu Saigonu v dubnu ¡975 do ledna 1979 proso vítské komunistické strany uchvátily moc v sedmi zemích Afriky a Asie. Stalo se tak vojenskou silou za přímé či nepřímé podpory jiných komunistických států. V Indočíně, Hanoj instalovala loutkové režimy v Laosu a Kambodži, Na Středním Východě, komunisté na sebe strhli moc v Afganistanu a Jižním Jemenu. V Africe, sovětské zbraně a kubánští žoldnéři hráli rozhodující roli v angolské občanské válce a v konzolidaci Netovy vlády. A když marxistický plukovník Mengistu v únoru 1977 uchvátil moc v HabcŠi, Sověti mu dopravili zbraně v hodnotě 2 miliard dolarů a 20.000 kubánských vojáků, s jejichž pomocí Mengistu potlačil somálské a eritrejské separatisty. Okolnosti nasvědčují, žc komunisté se také pokusili o puč v Somálii a Súdánu. Lehce, překvapivě lehce se Sovětům podařilo zajistil solidní strategické pozice na černém kontinentě, a nadeje na jejich vystrnadění není. Moskevské zájmy v Africe a na Středním Východě jsou dnes střeženy desetitisíci Kubánců a novým německým AFRIK A-KOR PScm, jak se přezdívají dobrovolníci z východního Německa. Sovětská politika v Třetím Světě, zdá se, konečně otevřela oči mnohým na Západě, kteří se naivně domnívali, že, nabídne-lise Moskvě ratolest míru, Kreml ji Vděčně přijme. Sovětská rozpínavost v době amerického ústupu přiměla ostatní nekomunistické mocnosti k aktivnější obraně západních zájmů. Japonsko vymezilo své vztahy k Moskvě a začalo politiku sbližování s Čínou. Západoevropské země navázaly nové hospodářské a politické svazky v Třetím Světě, a Francie dokonce neváhala vojensky intervenovat proti nové expanzi prokomunistických hnuti v Africe. Nedávná dohoda o instalaci nukleárních raket středního doletu v západoevropských zemích NATO dotvrzují regenerací západní solidarity a soudržností. Sovětská rozpínavost byla v pozadí nejzá vážnější mezinárodní událostí 70. let, čínsko-ameriekého sblíženi a návratu Číny na světové forutn. Historicky, Čína měla víc rozporů,s Ruskem než s Amerikou. Nixonova "pingpongová diplomacie" proto spočívala na solidních základech a bezpečně přežila odchod prvních aktérů. Po rezignací Nixona v srpnu 1974 a úmrtí Mao Ce-tuna v září ¡976 se tempo Čín-
sko-americké détente ve skutečnosti urychlilo. Dnešní ěínské vedení Hua a Tenga sleduje politiku národní rekonstrukce za pomoci Západu, a je pravděpodobné, že jejich nástupci zachovají tento kurs, Cínsko-ruská rivalita naopak má hluboké mocensko-polilické kořeny a zůstane důležitým faktorem mezinárodní politiky v lointo desetiletí. Pokud nedojde k větším válkám, osudy hlavních bloků zůstanou do značné míry závislé na jejich ekonomickém potenciálu. Mezinárodní ekonomika je dnes v bludném kruhu. Tvrdošíjná inflace a stagnace s vysokou nezaměstnaností v západních zemích vyžadují navzájem protichůdné investiční politiky. Až na světlé výjimky, západní vlády nenašly správnou formuli, Sovětský blok plné pocítí ekonomickou krizi až v tomto deset iietí- a to zjevně přinese novou vlnu politického nepokoje. Ekonomická stabilita vcelku zůstane nedosažitelným cílem dokud se nevyvinou alternativní zdroje energie k naftě, dokud se průmyslový svět nevypořádá s "třetí průmyslovou revolucí" (charakterizovanou automatizaci a vládou počítačů), a dokud se rozvojové zeměneintegrují do mezinárodního ekonomického systému. Nelze proto vyloučit, žc po dvou stoletích růstu civilizovaný svět vstoupil do období chronické krize ne nepodobné krizové atmosféře éry známe v národním vědomí jako doba temna. Stáhněte rolety a přiložte do kamen; tato noc opravdu nemusí být krátká. Jiří FabSic
Z československého tisku Tribuna Č.16-18.4.l979-str.10-11. Komunistická strana a umíní ...1 v oblasti umění platí obecná zákonitost o nezbytnosti vedoucí úlohy komunistické strany v procesu socialistické výstavby. V. I. Lenin to vyjádřil slovy: "Každý umělec a každý, kdo se jím cítí být, považuje za své svaté právo tvořit svobodně podle svého ideálu, ať už to k něěemu je nebo není. A tady mále to kvašení, to experimentování, ten zmatek. My jsme ovšem komunisté. Nesmíme složit ruce do klína a nechat chaos kvasit, jak se mu zachce. Musíme se snažit i tento vývoj uvědoměle, jasně usměrňovat a utvářet, určovat jeho výsledky." Tribuna č.l 0-7.3.1979-str.l 1. Literatura a socialistická společnost "...Nastavovat zrcadlo je třeba, ale ten, kdo ho vyrábí, musí být mistr, aby zrcadlo nezkreslovalo skutečnost a pravdu," připomněl soudruh Vasil Biľak jménem stranické a vládní delegace na ustavujícím sjezdu Svazu Československých spisovatelů. Vladimír Novotný Historie a vojenství, č.2. květen 1979 str. 156-166 Některé psychologické aspekty ideologické di verzi. ...Jen v letech i960 až 1970 bylorůznými cestami do ČSSR dopraveno více než. 3000 různých titulů knih, časopisů aletákůsantikomunistickýma protisovětským obsahem v počtu asi 310 tisíc výtisků, V současné d obě jsou podobné tiskoviny rozšiřovány několika nakladatelstvími placenými CIA a řízenými emigranty (Toronto Publishers, Index, CCC Books aj.)... Viktor Borský Práce 19.3.I979-slr3. Jsme zemí cestovního ruehu? ...V roce 1976 byla průměrná délka pobytu jednoho zahraničního návštěvníka v Československu 2,8 dne. Loni již jen dva dny. V tomto směru na tom ve srovnání s jinými zeměmi tedy nejsme dobře...Lavinovitě se rozšířily hlavně jednodenní výlety, jejichž cílem bývá často jen nákup atraktivního zboží, l a k o v á turistika nás příliš netěší. Vypořádat se s tímto problémem však nebude jednoduché... ľ,Parma
Kresba Karla
Kubáka 10
Zajímavosti ze světa Instruktáž o mezinárodním stěžování Už delší dobu slyšíme mezi lidem o Mezinárodním soudu, kam se obracet s prosíkem o nápravu křivd. Zejména nyní po Helsinkách a Bělehradu, soud v Haagu a jiné mezinárodní instance dostávají dopisy, zprávy, petice, stížnosti, všelijaké rozklady od Československých občanů nebo jejich příbuzných a přátel, Žijících na Západě. Taková úsilí pravidelně porodí toliko naději. Úspěch se nedostaví. Proč? Poněvadž jsme vesměs na falešné adrese. Věnuji se mezinárodnímu právu, či snad přesnčji řečeno, jsem placen, abych se mu včnoval. Dovolte tedy menší školení na předestřené téma, kam, zda a jak se k internacionálním byrokratům obracel. Začnu oklikou: V Praze v Klementinu, univerzitní knihovně, n á m studentíkům zpestřovala hanebná léta padesátá jedna potrhlá paní. Mezi jejími potrhlostmi byla pravidelná dopisovatelská činnost Organizaci spojených národů v New Yorku. Zcela zřetelně se pamatuji, že jednou sesmoíila udáni na rudého dědka Nejedlého a velezrádnou epištolu odeslala generálnímu tajemníkovi OSN, Tehdyjím byl norský odborář Trygve Lie. Bezvadná bláznivá Ženská, jsme si tehdy řikali. Kde bere lu odvahu, kde bere ty adresy? Ano, adresy! Kam napsat, jak se nejlíp trefit? Což takhle pokus o nápravu neduhu na domácím hříšti? Jiný kraj - jiný mrav, ovšemže. Neslyšel jsem o jediné instituci v USA, jež by si troufla nereagovat na dopis. Například, za druhé světové války jeden věštec a mág měsíc co měsíc informoval presidenta Roosevelta, jak telepatií zpítomět Třetí Ríši a zvítězit. Každý měsíc Bílý dům mágovi děkoval za konstruktivní nápady. Když zvolili Cartera, můj sedmiletý synátor sesmolil gratulaci s holedbáním, že tohoto svatého muže též volil. Za pár dní obdržel náš sedmilliář poděkováni. United Nations takhle nereaguji. Třeba jsem jim zaslal na newyorskou adresu oficiální depeše k rukám vel10
vyslance Salima Salima. předsedy tak zvaného Committee 24, a dokonale mne ignorovali. Nekontaktoval jsem je j a k o nějaký obejda, ale j a k o řádnč vysvěcený poradce ministerského předsedy jedné roztomilé země v Jižním Pacifiku ve věcech mezinárodního práva a politiky. K výkonu funkce jsem vybaven jmenovacím dekretem, tak noblesním, že jsem si ho doma přibil na zeď. Nicméně, His Excellency Salim, jehož rodinné příslušníky jsem Vzdělával na naší univerzitě, mne nevzal na vědomí. Tenhle důležitý hoch je z Tanzanie, v Tanzanii se zavádějí socialistické mravy a tudíž na strany se eventuálně kašle. J a k tedy reaguje gubernie Č S S R a její Husáci a Podhusáci na podněty lidu: všelijak. Nebudu se rozepisovat o věcech, které každý z nás zná. Předpokládám ale, že většina čtenářů není obeznámena s vyhláškou číslo 150 z 1. 10. 1958. Tak slyšte o této vyhlášce: veškeré československé instituce jsou povinny neprodleně odpovídat na dopisy veřejnosti. Vyhláška přišla na přetřes při aféře dětí Gabrielových T á t a s potomky utekl po bratrské pomoci do Ameriky, matička zůstala doma a dokonce se provdala za j e d n o h o z bratrských pomocníků a stala se z ní soudružka Zludkynová. Čas plynul, tato matka neprojevila zbla zájmu o pozbyté potomky. Pak ale došlo k détente. Provokatéři j a k o Jan Beneš chtčli vysvobodit své zakované děti, a Kreml, potřebný technologie a obilí, pravil pohůnkům v gubernii, aby reagovali. A takhle došlo k náhlému bažení po dětech Gabrielových, v té době dokonale zamerikanizovaných, na kalifornském okrese San Bernardine zabydlených. Pionýrské mládeži v Československu poručeno bylo psát do Bílého domu výkřiky "Dejte děti". Akce tak akutní, že dokonce i Dikobraz vstoupil na bojiště. ( P a m a t u j m e , že Dikobraz stejně j a k o týdeník Tribuna je vydáván Ústředním výborem KSČ.) V ěísle z 31. srpna 1977 vyše! břitký příspěvek z pera O. Havelky s titulem "A mlčí". Carter dle Havelky mlčí, Československo má předpis okamžitě zodpovídat, cokoliv že lid se otáže.
Nestane se, aby tento socialistický stát nechal kdy vládnoucí lid s odpovědí čekat. Kdyby ale přece jen nechal, nutno se obrátit do zahraničí. Nejznáměji!, nejpopulárrtéj&í adresa: United Nations, New York. Jenže pozor - zde příliš nepořídíte. Organizace spojených národů OSN byl dobrý nápad. Dobře plánované děťátko, jež se ale hnedky po porodu nepovedlo. l J očaio bylo v ložnici předpokladů poválečné spolupráce někdejších spojenců. Ze spojenců se stalí rozpojenej a z míru povstala studená válka. Porodili jsme tedy dost mrtvolného potomka. Jen si nalistujte v chartě tohohle podniku. Je tam všechno: světová snaha a odpovědnost za docilcní míru, blahobytu a svobody - Článek dvě, V tomtéž Článku, jenže jiném odstavci, odstavci sedmém, najdeme ustanovení o "non-interference into domestic affairs" - čili, jestliže ubližujeme. ničíme či dokonce vraždíme, nekecejte nám do toho, bylo by to vměšování d o vnitřních záležitostí. Slavné VETO; proč smi mocní v Bezpečnostní radč mrštit své "nět" a je po parádě? Protože bez práva veta by Sověti d o této organizace nebyli vlezli. Takhle to teď mají na beton: jako při pokeru či hře v kuličky - hrajú s vámi, hoši a děvčata, vše je v pořádku, ale v okamžiku, kdy bych měl prohrát, zvetuji karban a vrchcáby, a nepřijdu ojedinou kopějku. Prohra nepláli. Toť krásno veta. Takhle to vypadalo na začátku. Teď je to horší. Vznikl Třcti svět, stovka zemí a zemiček. Každá se stejným hlasem ve Valném shromáždění. Proto Sao Torné má stejnou váh u j a k o Indie, i když tedy celkový počet obyvatelstva Sao Torné se rovná jednodennímu přírůstku obyvatelstva v Indii. Těmito počítacími metodami lze docílit velice absurdních požadavků: že sionismus je rasismus^ Rezoluce 1975), že země j e plochá. Že vousatý arcibiskup Capucci. odsouzený v Israeli za pašeráctvi zbraní teroristům, musí být okamžitě propuštěn. Cokoliv proti Israeli, Jižní Africe a Chile se odhla-
suje, Proti Aminoví neodhlasovali nic. Zmínka o genocidě v Kambodži se pokládala za provokaci. Palais des Nations v Ženevě: v budově je knihkupectví. Trouflo si prodával Solženicynův Gulag. Sověti zaprotestovali a bylo po prodávání. Neholený neženatý A rafat, pleš zabalenou ve folkloristickém ručníku, rád se líbá s pány. Bambitku V burnusu, mával s ní, a jak pak mu tleskali delegáti! Šelf-determinatíon pro Palestince. A co sebeurčení pro Kurdy? Těch je několikrát víc a rozhodně trpí mnohonásobně víc. .lenže jejich trpěni se nehodí této zpitvořené organizaci do rozpočtu. Když na tiskové konferenci se ozval Dr. Robert Lamberg, dopisovatel Švýcarských NeueZurcherZeitungfliberečák a můj kolega z pražských vysokoškolských studií), jak tedy OSN bude ráčit reagovat na tuto genocidu, zástupce OSN, otylý Brit se rozchechtal, že je Lamberg bloud, zajímat se o tak nezajímavé téma o životě a smrti několika miliónového národa. Tyhle lamentace bychom mohli ještě pěknou chvíli rozvíjet. Přetínám je s odkazem na Patricka Daniela Movnihana, proletářské dítě irského původu, harvardského profesora, amerického reprezentanta v OSN a nynějšího senátora. Prohlásil: "Kdyby OSN dneska neexistovala, nebylo by již vůbec m í r n é j i vynalézt." .lak jsem se už zmínil, Sověti - a nejenom Sověti - projevili ochotu hrát kuličky, ale jen se zárukou veta čili negace eventuální prohry, l edy neriskovat. Laškovat bez nebezpečí odpovědností za poskvrněné početí. Nedovolit světu, nedovolit jakékoliv mezinárodní instituci, aby nakukovala na suverénní záhumenek země té Či oné. Osvědčená rovnice: čím větší despota, tím větší křik o nevměšováni. Proto se článku dvě odstavce sedm o nevměšování nejvíc dovolávají Sověti, saudští šejkové, kambodžští humanisté. Tenhle druh koryfejů svobod. V březnu 1977 president Carter prohlásil v OSN, že řádná země, která utiskuje své občany, nemá právo tvrdit, že do tohoto utiskování světu nic neni. Sověti se rozzlobili, protestovali a stále protestují proti konceptu primární odpovědnosti OSN za dodržování lidských práv. V listopadu 1978 sovětský delegát OlegTrojanovský ostře napadl Kostariku za návrh jmenovat zvláštního komisare, s oprávněním vyšetřovat stížnosti občanů z cizích zemí. Když se ve škole dostanu k tomuto tématu, pokouším se osvítit americké
žactvo analogii, ze je to trošku jako na vojně. Vojín si může stěžovat k vyšší šarži, ale jen prostřednictvím svého nej bližšího představeného. Trápí-li mne četař z povolání, stížnost ke kapitánovi roty musím podat právě tomuto četaři k dalšímu řízeni. Občan má svůj stát - svého poddůstojníka / povolání - a tam mu svět končí. Svět mu vykolíkovali, za dráty suverenity nesmí, dál k mezinárodním institucím se nedostane. 1 kdyby sedostal, velké pomoci se nedovolá. Těmto institucím zpravidla chybí výkonná moc, nemají zuby. Nemáme odvolání, ale zato máme dokumenty: Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948), Konvenci proti genocidě (rovněž. 1948), Konvenci na potírání diskriminace - diskriminace rasové, nikoliv jiné (1966). Z roku 1966 jsou dvě další a potenciálně důležité smlouvy. Jedna nám ochraňuje hospodářská, sociálni a kulturní práva, druhá ochraňuje občanská a politická práva. Tohle jsou právě ly dokumenty, které Husákův režim ratifikoval a na které se Chartisté odvolávají. Jako příklad neochoty států připravit se o privilegia suverenity nám poslouží tak zvaný Optional Protoco! to the International Covenant on Civil and Political Rights, "Optional" "zůstavený na čí vůli" dle Procházkova česko-anglického slovníku. Státy se mohou ale nemusí upsat k závazku, že svým občanům dovolí, aby podávali stížnosti přímo ke komisi lidských práv, tedy od vojína přímo k důstojníkovi, Jenže i v tomhle případě bude stížnost vyřizovat dotyčný poddůstojník - stát. Nic zvlášť revolučního, a za celých deset let si tenhle závazek dalo jen šestnáct států. OSN má Členů přes stopadesát. Existuje jedna výjimka z pravidla nepřímého či spíš neexistujícího styku mezi občanem a mezinárodní institucí. Touto výjimkou je Trusteeship Council, pečující o svěreneeká, ledy nesamostatná území. V roce 1945 jich bylo několik (včetně německých a italských kolonií), dneska zbývá jen Mikronesie, ale i tam americký patronát končí. Charta OSN zaručuje obyvatelstvu svěřenec kých území právo přímého kontaktu, ať už písemně (dopis, telegram) nebo ústně (stížnost oficiálům na inspekci), v otázkách jak širšího dopadu, tak zcela privátních. Do New Yorku na příklad docházely mnohé požadavky o radu v problematice
10 manželské. Ironické, že ano? Dokud byl lid ve svěřcneckém područí, takhle se o něj pečovalo. Teď se už nepečuje. Lid povýšil. Dosáhl nezávislost, už má svou nezávis kou diktaturu. Krátce: do New Yorku Kurt Waldheimovi psát můžete, od výsledku si však nic neslibujte. Mezinárodní soud Od vrátíme-li se od New Yorku k Nizozemí, nijak st nepolepšíme. Mezinárodní soud (International Court of Justice - 1C.I) v ilaagu je dost patetický podnik. Patnáct soudců z patnácti zemí s dobrým platem (50,000 nezdaněných dolarů plus) mnoho nezaslanou. Nesluší se ale nadávat za nedostatečné výsledky jim. Tito stařešinové za trápení světa odpovědni nejsou. Problém je jinde: zase u té zdi suverenity, kde narazíme s občanskými požadavky. Může jedinec vůbec předložit svou causu tomuto tribunálu? Ano, ale není to snadné, Třeba případ Nottebohm; Němec Nottebohm žil dlouhá léta v Guatemale na lichtensteinský pas. Ve čtyřicátých letech mu v banánové republice pas zkonfiskovali a jako Němec byl internován. Liechtenstein se ho zastal a zažaloval Guatemalu v Haagu. Úspěchu musí předcházet jednak ochota státu přijít se žalobou a jed nak ochota žalovaného státu žalobu neignorovat. Ano, neignoroval! K tomuto soudu se totiž chodí dobrovolně. Ku přikladu. Nový Zéland se obrátil k ICJ s požadavkem zarazit francouzské atomové pokusy v Polynesii, ICJ postoupil kopii požadavku do Paříže a Paříž se neozvala. Tím případ skončil. Mezinárodní soud je oprávněn se zabývat dvojím druhem agendy: I, Tak zvaná "advisory opinion" - poradní názor,dohrozdáni proOSN, zda třeba dlužníci jako Francie a Sovětský svaz musí platit příspěvky k vydržování vojenských jednotek OSN v Africe, 2. Spory mezi státy. Francie třeba zažalovala Norsko kvůli dlužním úpisům a Velká Británie kvůli šiří teritoriálních vod. Norové přijali jurisdikci soudu, ale nemuseli. Závazek respektovat pravomoc ICJ se jmenuje "optional clause". Tento závazek dostavit se vždy na požádání do Haagu podepsalo jen osm států a mezi nimi není jediná velmoc. A co komunistické státy? Jen jednou došlo k souzení. Jediná Albánie přijala jurisdikci, ve sporu s Velkou
Británii (Corfu Channel Case, 1949, albánské kladení min na mezinárodních námořních cestách), Albánie prohrála, nicméně rozsudek ignorovala a nezaplatila jediný lek náhrady škody. V při Kambodže proti Thajsku (Temple of Preah Vihear, 1962, spor o hraniční čáru), Thajsko prohrálo a rovněž se rozhodnutí nepodřídilo. Patnáct haagských dědečků proti delikventům s meěem nevytáhne. Když Albánie a podobní giganti mohou beztrestně vyplazovat jazyk, co potom supermocnosti? Sovětský svaz jurisdikci 1CJ nikdy nepřijal, nicméně sovětský soudce u ICJ sedí a dělá m n o h o hluku. Když hlasuje s většinou, Moskva oznámí světu, že váha sovětského rozumu zvítězila. Když hlasuje s menšinou, Moskva vysvětlí výsledek jako důkaz předpojatosti soudu: je to imperialistický instrument v třídně rozděleném světě. Za třicet let vyřešili v Haagu všeho všudy 26 sporů a formulovali 15 dobrozdání (advisory op in ion) pro OSN. Případ Namibie (Southwest Africa)se vlekl 14 let a výsledek je dvojsmyslný. S důležitostmi se do Haagu zásadně nechodí. Američané debatovali zda tam poslat připad neobydlených ostrůvků, bez. domácího pána, bez hospodářského či jiného užitku. Na ostrůvcích se sbírá pouze "guano bed", ptačí trus, hnojivo. Zalkal senátor Taft; "V Haagu nejsou schopni řešit ani trus." Opakuji - nenadávejme t o m u t o soudu. Za svou slabost nemůže. Nemůže vykonat víc, než mu státy dovolí. Ale neobracejme se na tento soud. Regionální organizace Oblastní instituce fungují lépe než celosvětová seskupení. Vzdor sousedským vřavám, hodnoty v té které oblasti bývají kompatibilnější. Hodnoty když ne přímo politické, tak aspoň kulturní, civilizační maji víc společného mezi sousedy než se stylem života a uvažováni někde v končině z.a devatero horami. Příkladem nám poslouží Evropa. Kxistuje Evropská rada (Council of Európe). Jejím nástrojem je Evropský soud lidských práv (European Court of Human Rights) ve Štrasburgu. Soudců je devatenáct - p o j e d n o m ze signatářských zemí. Tam se občan může dostat, buď že zeď suverenity přeleze nebo mu v ní dokonce otevřou vrátka. Mám-li stíž10
nost, kterou domácí úřady k mému uspokojení nevyřešily, obrátím se na Komisi lidských práv (European Co m miss ion of Human Rights). V komisi sedí devatenáct právníků, zas po jednom ze signatářských zemí. Ročně obdrží kolem 2,000 stížností, 90% jích vyhodí, zbytek postoupí soudu. Evropskou konvenci (European Convention on the Protection of Human Rights) si všichni členové nevykládají stejně. Na příklad Pranice odmítá dovolil, aby ji žalovali vlastní občané. Sousední Španělsko se takovému právu nebrání. Evropský soud ledacos rozhodl: donutil Rakousko změnit vazební předpisy, Belgičané museli přepsat zákon na zacházení s vandráky. Dosud snad nejznámější případ přišel z britského ostrova Man. Ostrov má stoletou autonomii, Tisíc let už tam funguje parlament. Kdysi dávno odhlasoval zákon o tělesném trestání mládeže. Holí, respektive březovým proutím, přes holou zadnici neposedných žáků a žákyň. Patnáctiletý uličník Anthonv Tyrer se odvolal do Štrasburgu a vyhrál: vzdor tomu, že .11,000 z 45,000 oprávněných voličů na ostrově podepsalo petici ve prospěch zachováni tohoto trestu. Členy evropské konvence a soudu jsou též Malta, Kypr a Turecko. Ne Československo. ČSSR není v Evropě. Co dělat Nedoporučuji obracet se na O S N a psál Waldheimovi, jako například psal Vaculík. Cesta k Mezinárodnímu soudu? To už vůbec ne. Ve Štrasburgu jsme rovněž nepříslušní, ale pokus neuškodí. Co takhle napsat Carteroví nebo Kennedymu? Odpovím ohebně: rovněž asi nebudeme zcela na správné adrese. Jednak stojí v cestě ono nezasahování d o vnitřních záležitostí (čili "co je vám do toho") jednak chybí mandát nebo aspotí motivace k zasahováni (čili "co je mně d o toho"). Když K a za n a-Komárka vysadili / Aeroflotu a předali do péče na Ruzyni, Kcnnedy se angažoval, poněvadž unesený pán byl americký občan a volič ve státě Massachusetts. Kennedy,jenž reprezentuje tento stát v kongresu, vlastní rukou napsal dopis a poslal obyčejnou poštou na hrad polichocenému Antonínu Novotnému. Výsledek známe: intervence zapůsobila.
Když já ale pošlu Kennedymu stížnost z Valašských Klobouku, že se chci stěhovat z.a velkou louži a Husák mne nechce pustit, adresát se k akci mit nebude, neboť Valašské Klobouky nejsou ve státě Massachusetts, Kdybych ale ve své stížnosti mohl uvést, že můj strejda je volič v Bostonu, na pozornosti získám. Není náhodné, že kongresmani ze států Pennsylvania, Ohio a Illinois se zajímají o osudy ve slovanské části Evropy víc, než třeba jejich kolegové z Nového Mexika. Slovanšti přistěhovalci v Novém Mexiku nebydlí. A co Helsinky? Helsinky věc zcela nemění, ale vylepšují. Především to nc¡důležitější a nej nepříjemnější': Helsinky nejsou "smlouva" ale "deklarace". Deklarace není závazek, jehož porušení by opravňovalo druhou stranu vytáhnout proti porušovateli se zbraní, ale je pouhé "vyslovení záměru". Záměr lze ovšem porušil, aniž by přitom došlo k porušení smlouvy. Proč tedy neuzavřeli smlouvu? Poněvadž tábor míru odmítl. Ale úplná potěmkiáda tohle není. Došlo k ustavení tak zvaných "monitoring groups", skupin pozorovatelů, jak že se kde helsinská deklarace dodržuje. Když něco zajímavého zvíte, vyrozumie třeba skupinu na State Departmentu ve Washingtonu nebo skupinu země, kde pobýváte. Dvakrát ročně vypracuje Bílý dům zprávu "Implementation of the Helsiukí Accord". V šesté zprávě (období I. 12, 1978 - 31. 5. 1979) se dost podrobně píše o situací Charty 77. Např. Council of Frcc Czechoslovakia, ve Washingtonu, připravil pro zasedání v Bělehradě skoro 200 stránkový rozklad. Aby mohl Výbor příště zase předložit, nutno mu poskytovat informace. Lze se obracet i na jiné státy. Třeba do Bonnu, Snad tam ještě nejsou natolik zfínlandizovani, aby si netroufli pípnout. Psát lze na soukromé organizace, jako je PEN, a zejména Amnesty International, která už docílila mnohé dobré výsledky. Pokud se pak kdo obrací na instituce v Československu, mčl by vědět, že dopis poslaný doporučené nemusí být ani doručen ani vrácen odesilateli. Když si půjdete stěžovat, toliko se dozvíte, že západní pošta zaručuje dodání doporučené zásilky jen na hranice tamějšího státu, nikoliv k rukám adresáta.
Z Československa
Aby se stěžovateli v Československu něco povedlo, nemá být ve svém úsili sám. Ale i tady mimo dosah socialistických drátů a drábň nesmime spoléhat na váhu mezinárodního zákona a mezinárodních institucí. Jak jsem právě popsal, jde spíš o váhu mu- Již v dobách mého dětství bylo pro mne velkou událostí potkat někoho, kdo se ší než těžkou. Politický a zejména eko- vrátil z dalekých cest a vyprávěl o svých setkáních s divochy, o nebezpečích, ktenomický tlak se lépe vidí a vic cítí. rá na něj číhala v dalekých, exotických krajích. Když tedy jsou Chart isté v base, nebu- Právě tak jsem si připadal na přednášce edmontonského právníka Gordona de technologie, nebudou úvěry. A bu- Wrighta, který na edmontonské univerzitě popisoval návštěvu jedné země. Nede ostuda. Té už je habaděj. Zeptejte šlo však o vyprávěni z džungle, ale z dnešní kafkovské Prahy. Šlo o veřejný soud se oficiálních Poláků a Maďarů. Če- se skupinou lidí, kteří podepsali Chartu 77. skoslovensko je trapnost, o níž se ve Vše začalo tím, že na počátku cesty bylo třeba sehnat hodně peněz. Právník slušné společnosti nemluví. A strůjci Wright byl ochoten věnovat svůj čas. Edmontonští studenti z Výboru pro obratéto trapnosti nemohou předstírat to- nu sovětských a východoevropských politických vězňů si potřebnou částku vytální slepotu a hluchotu. Není na ško- půjčili. Až na jedinou výjimku není v tomto Výboru ani jeden další Čech nebo du posílat na velvyslanectví ČSSR Slovák. Ve světě bylo ještě mnoho dalších právníků, kteří by se na proces v Praze články, výstřižky, fotografie o nynější rádi podívali, ale nedostali vízum. pověsti země našeho zrození. Abyste Pan Wright šťastně dorazit do Prahy v předvečer soudu. Šťastně se také vrátil, si by li jist i, že zaslané nezaliodi, pozna- což je ještě důležitější. Dovezl podrobný zápis o procesu a doplnil ho svým komenejte, že kopii odesíláte do Prahy. mentářem. Výňatky z obou dokumentů následuji. Pošlete na Ú V. na Hrad, na ministerVladimír Valenta stvo, s tím, že to také posíláte do Moskvy na vědomí, jak gubernie kazí dobré jméno tábora míru. 1 když do Moobyvatelstvem republiky nepřátelství skvy nenapíšete, gubernie bude nesvá. Hlavní líčení v trestní véeí proti socialistickému státnímu zřízeSumma summarum: Jsou stížnosti proti ing.Petru Uhlovi a spol. ní republiky, založili nelegální orgau Městského soudu v Praze a protesty účinné? Ne. Jsou zcela zbynizaci "výbor na obranu nespravedlivě (Tento záznam byl pořízen podle patečné? Ne. Lze danný stav vylepšil? stíhaných", a po stanovení programu Ano. Dal by se a mčl by se. Je třeba, měti a poznámek jednotlivých účast- organizace a rozdělení úkolů, v doroaby tvor v Československu správně níků, zejména příbuzných a přátel obzumění s dalšími osobami a některými zvážil a zvolil obsah, strategii i adresá- žalovaných. Autoři usilovali o maxičiniteli zahraničních štvavých centrál mální přesnost a objektivitu). ta. A rovněž notně záleží na naši spovyhotovili postupně velké množství pílupráci na Západě. PRVNÍ' DEN LÍČEN ľ semností, v nichž hrubým způsobem Otto Ulě 22,10.1979 u Městského soudu v Pra- pomocí vymyšlených nebo záměrně ze. Spálená 2, ILpatro, síň Č.81. V 8.30 zkreslených údajů hyly hrubě napaNová mysl 3/1979-str.19-30. hod zahájil předseda senátu Dr. Kaš- dány bezpečnostní orgány, prokuratuMezinárodní vzlaliy nového typu, par. Cleny senátu byli také Dr. Bureš, ra, soudy, sbor nápravné výchovy, ty...U příležitosti poslední návštěvy s.L, dvě ženy a jeden muž. Prokurátoři lo písemnosti rozšiřovali v ČSSR a dáI.Brežněva v naší zemi v červnu 1978 s. Janda a Adamec. Obhájci Dr. Lindner vali je k dispozici i zahraničním antiG. Husák na slavnostním shromáždění na Pražském hradě uvedl: "Nikdy ne- (Petr Uhl). Dr.Pčnka (Václav Benda). komunistickým centrálám, které jich zapomeneme, že to byl Sovětský svaz, Dr.Tichý (Jiří Dicnstbier}, Dr.Lžičař využily k útokům proti nám v západkterý vždy stá! věrně po našem boku, (Václav Havel), Dr.Klouza(Otta Bed- ním a emigrantském tisku a v relacích a když bylo třeba, bez váhání nám po- nářová) a Dr.Němeček (Dana Němco- různých štvavých vysílačů typu "Svodal pomocnou ruku, S odstupem let vá). Mezi diváky (čí zástupci veřej- bodná Evropa", tím spáchali znovu vysoce oceňujeme internacio- nosti) bylo 12 příbuzných obviněných, nální pomoc Sovětského svazu a dal- Dr.Baláš 7. Generální prokuratury, re- všichni obžalovaní trestný čin podších socialistických zemí. Historické daktor Rudého Práva Jiří Hečko a Iři vracení republiky podle § 98 odst. rozhodnuti vyjít vstříc nesčetným Žá- muži. Jména dvou na vstupenkách by- 1,2 písm. a,b tr.z. dostem československých komunistů i la Kabele a Bláha. Asi Šest míst pro Protože s odůvodněním obžaloby jsou seznámeni jak obžalovaní, lak senát nekomunistů a záchranu revolučních diváky zůstalo neobsazeno. vymožeností našeho lidu, bylo proje- Po formálním zahájení a prezentaci i všichni obhájci, nebudeme odůvodvem věrnosti socialistickému inter- byla přečtena obžaloba proti šesti vý- něni obžaloby Čísl. Poté obžalovaní opouštějí místnost. nacionalismu, odhodlání společně há- še jmenovaným, že Jako první ke slyšení zůstává Dana jit, nedotknutelnou věc socialismu. To pomohlo uchránit naší vlast před v době od jara 1978 do konce května Němcová. kontrarevolučním zvratem a jeho tra- 1979 v Praze 2 á jinde z odporu proti (Dále otiskujeme pouze nej zajímavějgickými důsledky pro život pracují- socialistickému státnímu zřízení re- ší výňatky z celého procesu - pozn. cích. To také mělo velký význam pro publiky a se záměrem podporovat Západu). stabilitu poměrů a uchování míru v antikomunistickou zahraniční pro- Předseda senátu se po obvyklých forEvropě.",,, Josef Mrázek pagandu a v úmyslu vyvolávat mezi malitách táže Dany Němcové, zda ro10
Kafka žije
Pražský proces
z u měla obžalobě a žádá ji, aby se vyjádřila k její podstatě. D. N.: Beru obžalobu na vědomí, ale nerozumím jí. Jak plyne i z mé výpovědi, obžalobu odmítám. Necítím se vinna tím, že bych jednala z odporu k socialistickému státnímu zřízení, že bych podporovala antikomunistickou propagandu. VONS nebyla žádná organizace, ale volná iniciativa občanů na podkladu petičního práva podle č.29 Ústavy ČSSR. (Celý proces byl zaměřen proti činnosti "obžalovaných" ve VONSuVýboru pro obranu nespravedlivě stíhaných), (Další otázky se točí kolem finančních zdrojů, spolupráce s cizinou, kdo svolával a řídil schůze). Přibližně v 9,30 byl předveden Jiří Dienstbier. Př.sen,: "To, co jste uvedl při vyšetřování, je pravdivé? 1 ' ,/. /3..*"Co jsem uvedl, je pravdivé s lim, že některé formulace jsou nepřesné. Už proto, že je formuluje vyšetřovatel, o každou větu se člověk musí dohadovat. V takto zkroucené podobě pak byly předkládány ostatním obviněným." Př.sen.:"'Vyjádřete se k podstatěobvinění." J.D.: "S obviněním nesouhlasím, necítím se vinen. Celý komentář, terminy jako nepřátelství, jsou nepravdivé." Př.sen,: "Pouštíte se do kategorických soudů." J.D.: "Cílem činnosti bylo usilovat o to, aby v naší společnosti nebyly osoby persekvovány za své názory. Nešlo o útoky na státní instituce, ale o kritiku konkrétních osob." Př.sen.: "Byla Činnost propojena s cizinou?" J.D.: "Ne." Př.sen.: "Ale v souhrnném dokumentu je to uvedeno." J.D.: "V základním dokumentu se pouze konstatuje, že vítáme pomoc každého, doma i v zahraniěí." Př.sen.: "Měli jste v cizině zprostředkovatele?" J.D.: "Nic takového nevím." Př.sen.: "Měl jste konkrétní úkoly? Kdo vám je dal?" ./. D.: "Sám jsem se rozhodl. Nikdo mi neměl co určovat." Př.sen.:"Což nedocházelo k dělbě práce?" J. D.: "Ne. Byl-li někdo přesvědčen o nespravedlivosti, tak se tím konkrétním případem zabýval." 10
Př.sen.: "Usilovali jste o styk s jinými organizacemi v cizině, např. v Polsku?" J.D.: "Pokud je mi známo, nikoli." Př.sen.: "Upozorňuji vás, že doznání je polehčující okolnost. Zvažte to! Jinak se hajte podle svého přesvědčení, nikdo vám je nebude brát." J.D.: "Jsem členem VONSu, nemám se k čemu doznávat. To je vše." Dr.Lindner: "Jaká byla účast Petra Uhla ve VONSu?" Jiří Dienstbier odmítá o jiných osobách vypovídat. Pr 1: "Jste právník?" J. D.: "Ne," Pr !: "A Četl jste vůbec někdy nějaké soudní spisy?" J.D.: "To myslíte... Četl jsem o procesech z 50.let." Pr I: "Otázka je jasná. Ano nebo ne?" J.fX: "Ne." Pr I: "Jakým právem tedy můžete posuzoval, zda ten ěi onen byl odsouzen právem či neprávem, jestliže o tom rozhodl kolektivní orgán, který je k tomu povolán?" J.D.: "Každý občan má podle mého názoru právo i povinnost se vyjádřil ke všemu co považuje vhodné nebo nevhodné." Pr I: "Váš způsob obhajoby je poněkud naivní, děláte ostudu svému jménu." Před.senátu dr. Kašpar: "Vy tam v tom bílým svetru, pojďte sem! A vemte sebou, to co si tam píšete. Všechno!" "To jsou prázdné papíry." "Vemte to všechno, pojďte ještě blíž. Jak se jmenujete?" "Ondřej Dienstbier". "Ukažte ty poznámky!" před. sen. dr. Kašpar prohlíží poznámky. "Proč si je děláte?" " M á m e více příbuzných a starou matku. Abych je mohl informovat o průběhu procesu." Před.sen.dr.Kašpar diktuje do zápisu; "Poznámky Ondřeje Dienstbiera se zabav ují a zakládají se do spisů." Pak informuje účastníky, že poznámky při ličení se mohou dělat jen se souhlasem senátu. Zvedá ruku přítomná A.Šabatová (manželka Petra Uhla). Před.sen.dr. Kašpar ji předvolává k pultu; "Jak se jmenujete?" "Anna Sabatová," "Co si přejete?" "Žádám o povoleni, abych si mohla dělat poznámky." "Dělat poznámky při líčeni se nepovo-
luje, považujte to za varování, při opětném porušení jednacího řádu můžete být vyloučena." "Domnívám se, že u veřejného procesu mám právo dělat si poznámky." "Senát po poradě vylučuje Annu Šabatovou až. do konee soudního líčení jeho účasti." "Já neodejdu." A.Šabatová si jde sednout na své místo. Před.sen.dr.Kašpar ohlašuje pětiminutovou přestávku a během ní dva uniformovaní příslušníci A.Šabatovou vyvlékli ze soudní sině. Nevzpírala se, ale odmítala odejít, nechala se bezvládně odvléci. (V důsledku nemožnosti dělat poznámky, bude následující zápis stručnější). Jednání pokračuje předvoláním Otty Bednářové, Po formalitách ji před.sen.dr,Kaäpar žádá, aby sc vyjádřila k podstatě obžaloby. O.B.: "Odmítám obžalobu i celé trestní řízení. Činnost VONSu nevyplývala z nepřátelství. Odmítala jsem vypovídat ve vyšetřování, odmítám také vypovídat i před soudem. Odmítám vůbec účast na celém procesu, a to z vážných morálních důvodů. Moje fyzická přítomnost neni dobrovolná a nechci se nechat vmanipulovat do jakékoli role v tomto procesu. Chtěla bych se ale zmínit o motivaci, proč jsem nevypovídala a proč i teď odmítám vypovídat. Nezlobte, se, že to budu číst, po pěti měsících vidím poprvé víc než tři lidi pohromadě. Zúčastnila jsem se rehabilitačních procesů v šedesátých letech a měla jsem možnost vidět a slyšet, jak se hroutili obžaloby z padesátých let i žalobci." V tomto okamžiku ji předseda senátu Dr. Kašpar přerušuje: "Ale paní Bednářová, tak chcete vypovídat nebo ne, musíte se rozhodnout, mluvte k věci." Otta Bednářová se pokouši pokračovat, Dr. Kašparji znovu přerušuje. Dr. Klouza žádá o možnost krátképorady s klientkou, poté žádá, aby její poznámky byly aspoň přiloženy k spisu. S tím předseda senátu po krátké poradě souhlasí. Dr. Kašpar pak prochází svým základním seznamem otázek. Otta Bednářová na všechny odmítá odpověděl. Je předveden obžalovaný Václav Benda. (Benda znovu vyvrací některá nesmyslná obvinění.)
Koneční chce V. Benda poznamenat, že mohlo dojít k některým nesrovnalostem při vyšetřování. Vysvětluje atmosféru při výslechu: v místnosti vyšetřovatele visely dva obrazy Stalina, k jehož odkazu se vyšetřovatel hrdě hlásil. V takové situaci se těžko dalo diskutovat o lidských právech. Polední přestávka 12,15 - 13,15 hod. Soud přistupuje k výpovědi obžalovaného Václava Havla. K podstatěobžaloby V. Havel uvádí, že ji neuznává. DanaNůmcovft Uh I Má nicméně k celé záležitosti co říci, to by však raději odložil až do závěr » rečné řeči, až bude znát průběh jednání. J a k už uvedl do spisů, odmítá vypovídat o činnosti VONSu, vypovídá pouze o své osobě a o některých podružných detailech. Př. sen. dr. Kašpar jako vždy opakuje své otázky, které povětšině zůstávají bez odpovědi. Následuje výslech obžalovaného Petra Uhla. Př.sen.: "Máte právo se vyjádřit k podstatě obžaloby." P.U.: "Nemíním se vyjadřovat k tomu, čemu vy řikáte obžaloba. Necítím Otta Bednářová se vinen, a proto nemám potřebu se Bendo hájil. Ten spisek, který se ke mně doD. N.: "Již delší dobu mám potíže s pástal, nepovažuji za obžalobu VONSu, teři. V důsledku včerejšího celodenníale za útok proti Chartě 77. K dalším ho sezení se můj stav velmi zhoršil. otázkám se odmítám vyjádřit." Mám silné bolesti páteře, které mi neVelká polední přestávka trvá od 17,45snesitelným způsobem vystřelují do 18.00. Následuje čteni dokumentů o fihlavy. Mám také bolesti v krajině křínančních příspěvcích chartistům. Akžové, které se šíří do dolní poloviny těce je přerušována občasnými připola, do levé nohy mě neustále chytá mínkami obžalovaných či jejich obhájkřeč. Ještě bych chtěla říci, že mi byl ců, žc ten či onen dokument nesouvisí zjištěn objektivní nález a že v součass činností VONSu. né době mám od lékaře povoleno poleDienstbier: "Jsem sice laik, ale nerohávat." zumím tomu, proč jsou do spisů zařaPř.sen.: "Hlásila jste své potíže vězeňzovány materiály Charty 77?" skému lékaři?" Př. sen.: "Ale pane Dienstbier, to my D.N.: "Nehlásila, protože tam nebyl." vám tady nebudeme vysvětlovat. Soud Př. sen.: "Ptám se vás, jestli jste dnes přece neslouží k ňáké diskusi. Jestli vám něco není jasné, obraťte se na své- ráno žádala lékaře?" ho obhájce, ten vám to jistě vysvětlí." D.N.: "Nežádala, protože v Ruzyni J.D.: "V tom případě tedy namítám. v úterý lékař ne ni, je tam pouze v ponŽe do spisů jsou zařazovány materiály dělí a ve středu, žádala jsem pouze o lépodepsané mnou, Bendou a Tomíno- ky." Př. ¿ert.. "Na léky se vás neptám, ptám vou." se, proč jste nežádala lékaře." V 19.30 se líěení odročujc na zítřejší D. N.: "Vždyť říkám, že tam dnes není, den v 8.00 v téže místnosti. proto jsem požádala pouze o léky. Žádám teď, aby se dostavil lékař a ihned DRUHÝ DEN LÍČENÍ Zahájeno v 8.30 hod. Hned po pre- mne vyšetřil." zentaci se hlásí obhájce Dany Němco- Před. sen. dr. Kašpar po poradě odrové dr. Němeček: "Moje klientka mi čuje jednání o hodinu s tím, že bude zaprávě oznámila, že má vážné zdravot- volán vězeňský lékař, aby rozhodl, zda ní obtíže, že se necítí schopna zúčast- se Dana Němcová může zúčastnit jednání. nit se dalšího jednání." Př. sen.: "Paní Němcová, vstaňte a po- Asi v 9,45 hod. obnoveno jednání, předvolaní vězeňští lékaři dr. Kořízvězte nám, co vám je."
Ľienstbier
Havel
ková a dr. Vondráček, kteří D. Němcovou prohlédli. Uvádí, že jde o vertebrogenní syndrom páteře s hlavním sídlem v krční oblasti s vystřelováním bolesti do hlavy, a že obžalovaná v současné době trpí maximálními obtížemi. Doporučuji delší přestávky v jednání (minimálně 20 min.), aby si D. Němcová mohla odpočinout. Po skončení jednání je nezbytná důkladná lékařská prohlídka včetně ambulantního vyšetření kompletní funkce ledvin. Na dotaz předsedy sen. dr. Kašpara, zda se může obžalovaná zúčastnil jednání, odpovídá ano. Dr. Kořizková sdělila senátu, že byla aplikována ampule eunalgitu, což neovlivní její schopnost sledovat průběh jednání. Poté prohlásila I"). Němcová, že se přesto nečití schopna vnímat průběh hlavního líčení. Před. sen. dr. Kašpar nechal za proto kol o vat, že se D. Němcová necítí dobře. Po další přestávce se pokračuje v jednání přibližně v 11.15 hod. Dr. Klouza oznamuje, žejeho klientka Otta Bednářová nedostala toho dne správnou dietní stravu, že tedy nejedla. že prý by jí však stačil rohlík a Pacholík. Předseda diktuje do protokolu: "Obžalované Bendářové se povoluje, aby jí o příští přestávce hlavního líčení příbuzní předali dva rohlíky a Pacholík." 10
-Hl
-aí
JU
a
m:
&
Markéta Němcová vstáva ze svého místa a jde k dr. Němečkovi, aby mu řekla, že její matce je velice špatné, takže není téměř schopna sedět na lavici (což bylo z pouhého pohledu na ni zcela patrné). Před. sen. dr. Kašpar se na ni tázavě dívá a Markéta Němcová vznáší žádost: "Promiňte, pane předsedo, že ruším, ale nebylo by možné, abychom se na zadní lavici, kde je dosud dost místa, sesedli a jednu lavici vyndali, aby se na ní maminka mohla n a t á h n o u t ? " Před. sen. dr. Kašpar nerozumí, Markéta Němcová opakuje svoji žádost ještě jednou. Pf. sen.: "Není to nutné, už jsem přece říkal, že budeme dělat častější přestávky." Hlavní líčení pokračuje. Hovoří obhájce Václava Bendy dr. Pěnka, Z a h a j u j e svoji závěrečnou řeč tím, že "po tak pádných argumentech obžaloby, které přednesl pan prokurátor, je těžko něco d o d a t . " S á m se však musí držet zájmů svého klienta, a proto si vezme k rucc poznámky V. Bendy. Nutno vyjít z toho, že V. Benda nepopře! svoji účast při činnosti VONSu. odmítl však specifická obvinění, přičemž se snažil vycházet z faktů, Z výslechu svědků nevyplývá žádné mimořádné postavení V. Bendy mezi ostatními členy V O N S u . Dr. Pěnka dále uvádí, že jako socialistický právník musí vycházet z názoru svého klienta, totiž, že není vinen a nepatří před soud. S á m by však chtěl svému klientovi vytknout, že se raději měl chovat podle přísloví "ševče, drž se svého ko-
10
pyta". V. Benda je totiž matematik a filozof a nesprávně si vykládal - v dobré víře ovšem - zákony. Jak plyne ze spisu řada d o k u m e n t ů VONSu byla nalezena v j e h o bytě. To však neznamená, že by byl autorem všech těchto věcí. Byly sice psány na jeho stroji, ale k tomu měl přístup kdekdo. A to, že jich bylo nalezeno tolik, dalo by se spiš vysvětlit tím, že ze sklonu k vědecké práci si všechny doklady zakládal. Kdyby si myslel, že jeho činnost není v souladu s čs. zákony, byl by tyto materiály zničil a nenechával by je ve svém bytě. Navrhuje zproštění, pokud však soud bude jiného názoru, navrhuje přihlédnout k §§ 33, 40/1 (?) a k t o m u , že jeho klient má pět vyživovacích povinností. Následuje závěrečná řeč Václava Havla. V. //.: "Měl jsem takovou zkušenost. V lednu 197K jsem byl zatčen a na základě nepravdivých výpovědí příslušníků SNB obviněn z. napadení veřejného činitele. Strávil jsem 6 týdnů ve vězení a za rok nato bylo mé trestní Stíhání v této věci zastaveno. Měl jsem toliž štěstí: vyskytlo se větší množství svědků, kteří pomohli objasnit, co se skutečně stalo a potvrdili moji nevinu. Pocítiljsem tedy na své vlastní kůži, jaké to je, být nespravedlivě stíhán. V době našeho zatčení vznikl výbor usilující o naše propuštění." V té chvílí se d o řcěi V. Havla vkládá před. sen, dr. Kašpar. Protože tak bude činit vc zbývající části líčení ještě asi desetkrát, a to vždy téměř stejným způsobem, stojí zato aspoň j e d n o u
tento způsob popsat: předseda sen. dr. Kašpar se vždy mírně zakloní, rozloží ruce d o širokého gesta a se shovívavým úsměvem "otcovsky" domlouvá obžalovanému: "Pane Havel, prosím vás, držte se věci." V. /{.: "Chtěl jsem pouze říci, že mám důvod se domnívat, že existence tohoto výboru, známost mého jména ve světě a tlak světové veřejnosti přispěly značnou měrou k t o m u . Že jsem byl propuštěn a později zproštěn obvinění." Na to před. sen, dr. Kašpar reaguje: " N o vidíte, pane Havel, bylo spravedlivě rozhodnuto," (smích v publiku). V. H.: "V mém případě se tedy ukázalo, že se policejní a justiční orgány dopustily omylu. Uvědomil jsem si, jak s n a d n o se člověk může dostat do situace nespravedlivě stíhaného, a že je v takovém připadě možná účinná obrana. To nás později přivedlo na myšlenku VONSu." Před. sen. dr. Kašpar opět V. Havla přerušuje: "Vaše zkušenosti soud nezajímají, mluvte k věci." V. H.: "Chtěl jsem vyslovit svůj názor na to, proč se moc rozhodla proti VONSu zakročit. Moc totiž vychází z apriorního předpokladu, že státní orgány nemohou nikdy postupovat nespravedlivě. Soudní rozhodnuti je považováno za principiálně neomylné." Před. sen. dr. Kašpar se opět vkládá: "Pane Havel, přece stíhání je něco zcela jiného, než soudní rozhodnutí. Prosím, pokračujte, ale stručně." V. H.: "Chci zdůraznil, že onen předpoklad neomylnosti je velmi nebezpečný. Kdo j e j zpochybňuje, je a u t o m a ticky považován za nepřítele a veškeré jeho chování je kvalifikováno jako nepřátelské. Z hlediska žalobce, nemohou-li se státní orgány mýlit, pak ten, kdo kritizuje jejich činnost, dopouští se logicky hanobení, pomluvy apod. A proč hanobí? Samozřejmě z nepřátelství, a když nc nepřátelství, tak ve spojení s cizí nepřátelskou a protisocialistickou mocností." Pf. sen.: " P a i j e Havel, cožpak nevíte, že existuje rozsáhlý systém vzájemného prověřováni soudních rozhodnutí? Pokračujte," V. H.: " T o byl vlastně dotaz, mám odpovědět, nebo mohu pokračovat?" Pf. sen.: "Ale ne, neodpovídejte " V. ¡i.: "Existuje celá řada protiprávních postupů, které nutně unikají kon-
trole. ba snižují její možnost. Mám na mysli faktickou neveřejnost soudních jednání, preventivní zadržování osob, o kterých se jen předpokládá, že by se jednání mohly účastnit apod. To všechno je v rozporu s naší Ústavou a Mezinárodními pakty o lidských a občanských právech. Kdyby žaloba připustila včený rozbor, již tím by vlastně připustila svoji omylnost. A na svoji neomylnost je moc velice citlivá. Proto se důkazní řízeni nezabývalo věcným obsahem sdělení. Ve sděleních jsou totiž uváděny pouze základní údaje, citovány dokumenty a konkrétní činnost, za kterou jsou lidé stíháni. Napíše-li se totiž, že student gymnázia XY přepsal fejeton Václava Havla a dal jej přečíst svým spolužákům, nezní to zdaleka tak strašidelné, j a k o když se napíše, že student X Y rozmnožil a nelegálním způsobem rozšiřoval protistátní pamflet exponenta pravice. V žalobě se o sděleních mluvijako o štvavých, pomlouvačných, smyšlených, zkreslujících, která zastrašovala, překrucovala, osočovala apod. A mluví se tak o nich jenom proto, že potom lze jasně říci, že jsme tak činili z nepřátelství, protože jinak bychom taková pomlouvačná. smyšlená a podvratná sdělení nepsali. V textu obžaloby se tak stále opakují určitá slova, která lze označit j a k o ostrá; např. podvracení, lež, zlomyslnost, ilegální organizace. antikomunistické centrály, hanobení, z nenávisti apod. Když se ale podíváme, co je za těmito slovy, zjistíme, že za nimi nic není. Kdyby se totiž tato slova vypustila nebo nahradila střízlivějšími ekvivalenty, nic by z obžaloby nezbylo."
V. H.: "Protože vidím, že není zájem o to, abych svou řeč dokončil, myslim, že bude lepší, když dám text té části mého závěrečného slova, která se týká VONSu, přiložit ke spisům, a zmíním se pouze o své osobě. K tomu bych chtěl podotknout, že kromě členství ve VONSu mi soud neprokázal naprosto nic." ?....? V řeči pana prokurátora se objevil nový prvek. Zmínil se o lom. že byl u mne při domovní prohlídce nalezen Malý akční program. Z toho, že při předchozí prohlídce se nenašel, usoudil, že jsem si jej opalřil nedávno. Ve skutečnosti tento text mám už řadu let; při předchozí domovní prohlídce nebyl prosté nalezen, byl uložen na půdě v přístěnku. kde tehdy prohlídka nebyla provedena. Každý, kdo zná mé názory, dobře ví, že jsem odpůrcem všech autoritativních režimů. Dokument jsem si ponechal jen pro zajímavost, z čehož nijak neplyne, že bych se s ním ztotožňoval Nakonec bych se chtěl zmínit ještě o něčem. Přihodila se mi taková podivná včc. Asi před dvěma měsíci mě ve vězení navštívily dvě osoby a nabídly mi možnost vycestování do USA. O této nabídce jsem odmítl uvažovat, dokud já a moji přátelé nebudeme na svobodě. Nevím, co by se stalo, kdybych takovou nabídku přijal, ale jc možné, že bych v této chvíli byl někde v New Yorku a nestál zde před soudem. Takže je to d o značné míry moje rozhodnuti, že jsem tady. Myslím si, že toto mé rozhodnutí dokazuje, že nechovám nepřátelství k naší vlasti. Naopak dokazuje to, že mám
stále ještč víru ve spravedlnost v této zemi. A svou víru jsem neztratil." Předstupuje Otta Bednářová. O. B.: "Nehodlám ve své závěrečné řeči mluvil příliš dlouho, neumím to lotiž tak hezky říci jako V. Havel. Nicméně, protože mi to nebylo umožněno na začátku, chtěla bych se zmínit o motivaci, která mne přivedla k činnosti ve VONSu. V šedesátých letech jsem měla možnost účastnit se j a k o novinářka rehabilitačních procesů..." Před. sen. dr. Kašpar okamžitě O. Bednářovou rázně přerušuje: "Paní Bednářová, to soud přece nezajímá! Mluvte k věci." O. H.: "Ale já bych přesto chtěla říci, že jsem byla svědkem toho, jak se najednou všechno hroutí..." Př. sen.: "Paní Bednářová, předtím jste odmítla zcela vypovídal, a teď nám tady chcete vyprávět..."' O. B.: "Je mi 52 let a chtěla bych se nějak vyrovnat s tou částí svého života, kdy jsem k tomu mlčela, protože jsem byla mladá...." Od t o h o t o okamžiku se snaží před. sen. dr. Kašpar Ottu Bednářovou umlčet. takže oba mluví zároveň. Pr. sen.: "To sem přece nepatří, paní Bednářová!" O. B.: "Ale já jsem ve VONSu právě proto, že jsem poznala zrůdnost rozsudků. které vedly i k popravám. Naplněním mého života se stala snaha zabránit tomu. aby se nic p o d o b n é h o už nikdy nemohlo opakovat. J á prostě nemůžu žít jinak, i kdyby mě to mělo stát cokoliv!" Před. sen. dr. Kašpar nenechává Ottu Bednářovou pokračovat.
Před. sen. dr. Kašpar opět Václava Havla přerušuje: "Ale pane Havel, stručné a k věci." V. H.: "Existuje u nás zákon o prokuratuře, podle kterého má každý právo si stěžovat, D o k o n c e j c k tomu určeno tzv. stížnostní odděleni na generální prokuratuře. Avšak obžaloba nás viní z podvracení pro naši činnost ve VONSu i nepřátelství k našemu zřízení dokazuje z naší činnosti. Dvě věci, tedy podvracení a nepřátelství,jsou dokazovány z jedné věci...? Padla lady otázka - je V O N S organizací? Jestliže ano, pak organizací je každý pracovní tým, umělecká skupina, orchestr, každé v podstatě náhodné sdružení lidí, kteří se sešli nad společnou prací." Před. sen. dr. Kašpar opět V. Havla přerušuje.
10
V. Bendil se vzdává závěrečné řeči, to, co chce říci, řekne až v posledním slovu. P. Uhl ve své závěrečné řeči připomíná Helsinskou d o h o d u , kterou se Československo svým podpisem zavázalo plnit, a v souvislosti s tím hovoří o nutnosti novelizace naSich zákonů podle přijatých Mezinárodních paktů o lidských a občanských právech, které v Č S S R vstoupily v platnost a staly se tak součásti našeho právního řádu. Poté před. sen. dr. Kašpar P, Uhla přerušuje. P. (].: "Mrzí mne, že Československo j e dnes pravděpodobně jediná země v Evropě, kde se takový proces ještě může konal. Předpokládám, Že budeme uznáni vinnými a že budou vyneseny rozsudky - d o h r o m a d y možná na několik desítek let. Nejsem nacionalista, ale tuto zemi mám rád, není mi lhostejný její osud a chci zde žít." V tomto místě je P. Uhl opět přerušen před. sen. dr. Kašparem: "Soud neslouží k diskusi, je tady proto, aby posoudil vaší trestnou činnost." P. V.: "Já vás vůbec za soud, který by mne mohl soudit, nepovažuji. Vím, že vy, pane předsedo, nic posuzovat nebudete, o tom je již r o z h o d n u t o na jiných místech," Př, sen,: " T o se tedy už vůbec nemusíte vyjadřovat, když nás nepovažujete za soud," P. V.: "Ano, je to zbytečné." Jednání pokračuje posledním slovem obžalovaných. ./, D.: "Společnost nemůže být zdravá, pokud mocensky vlivní jedinci brání
10
jiným občanům zaujmout aktivní občanský postoj a vede k fatalistickému, přímo protisocialistickému pojetí společnosti,.," Pr. sen.: "Tohle nemá..." J. D.: "Chci jen uvést, že kdysi se jeden funkcionář kritizovaný za svůj podíl na represi padesátých let vyjádřil takto: já jsem se soudruzi mnohokrát mýlil, ale vždycky se stranou, nikdy proti straně. Chtěl tím dát zřejmě návod, jak zc života zcela vyloučit odpovědnost,,," Př. sen.: "Ale pane Dienstbier, soud toho soudruha nezná, a ani ho nezajímá, o koho.,." ./, D.: "Chtěl bych jen dodat, že byl funkcionářem v roce 1952, 1968 a je jím dod nes už 30 let, (Reaguje na gesto před. sen. dr. Kašpara,) Ano, tedy už jen toto. V O N S vznikl j a k o výbor občanské odpovědnosti v duchu Charty 77 - zaměřil se na jeden z nejdůležitějších předpokladů ozdravění společnosti. Vždyť zastavení stíhání a propuštění politických vězňů by rázem zvýšilo důvěru občanů a respekt republiky v zahraničí. Přitom je tento krok jednoduchý. Vyžaduje jedině rozhodnutí statečné vůle." Př. sen.: "Soud nepotřebuje vaše rady. Máte se vyjádřit k věci, projednávané v hlavnim líčení." ./. D.: "Obžaloba označuje kritiku představitelů státních institucí za podvracení, hanobení, nepřátelství atd. Socialistická společnost je však vztah všech jejich rovnoprávných občanů. Její orgány jsou funkcí tohoto vztahu a nikoli mocí nad společností. Ani pra-
xe nepotvrdila, že instituce socialistického státu jsou neomylné. Nezvratným, všeobecně uznávaným a v mnoha případech bohužel nenapravitelným důkazem jsou procesy padesá..." Př. sen.: "Upozornil jsem vás, že máte hovořit k projednávané trestní věci..." ./, D.: "Chci jenom říci, že při veřejné kontrole nemusel strávit deset let ve vězení ani dnešní prezident republiky." Př. sen.: "Pane Dienstbicre, my víme. že umíte formulovat. Jste zkušený novinář, vy to přeci nemusíte číst, řekněte n á m něco vlastními slovy." J. D.: " D o b r á , budu končit. J e n o m chci říci, že veřejná kritika a kontrola chrání i samy představitele moci. Chrání je však nejen před vězením, ale í před osudem dr, Urválka a..." Př. sen.: " T o by stačilo... Upozornil jsem vás..." ./. D.: "Docela na závěr chci říci, že ať se stane cokoli, chci i nadále věřit v rozum a spravedlnost, v jednotu spravedlnosti, práva a pravdy. Zvítězí-li toto pojetí už dnes, odmítne-li tento váš soud rozšířit rady nespravedlivě stíhaných, bylo by to významné vítězství pro nás pro všechny - obžalované, státní moc i celou společnost. Osvobozující rozsudek by ukázal, že státní moc se cítí dost silná, aby se nemusela bránit mřížemi před občany." Př. sen.: "Pane Dienstbier, soud..." J. O.: "UŽ končím. Bylo tu řečeno, že proti repu blice je vedena - i v souvislosti s tímto největšim politickým procesem za poslední čtvrtstoletí, nepřátelská k a m p a ň . Není nic snazšího, než této kampani podrazit nohy zrušením trestního stíhání ěi osvobozujícím rozsudkem, A v ten chci věřit." V. //..-"Budu velice stručný. Vytýká se nám, že jsme jednali z nepřátelství. Jak již jsem se zmínil, obžaloba užívá velmi ostrých slov. Z těchto slov je cítit nenávist a zloba. Takových slov nebylo nikdy použito v žádném ze sdělení VONSu. Všechny spolupracovníky VONSu, ty kteří jsou lady nyní se mnou, ty, kteří čekají na své přelíčeni, i ty, kteří jsou k mé velké radosti na svobodě, dobře znám a vím, že nejsou vedeni nepřátelstvím k ěcmukoliv. Dá se říci, že hlavním motivem jejich jednání je láska k člověku. J s e m pyšný, že jsem mel tu příležitost s takovými lidmi spolupracovat." O. f l : "Protože nebylo zaprotokolováno mé předchozí vyjádřeni, žádám jen, aby bylo zaproto kolová no. Považuji to za důležité."
Př. sen.: "Ale pani Bednářová, já přece musím vědět, co je důležité a já rozhoduji o tom, co bude čí nebude zaprotokolováno." (Žádosti O. Bednářové nebylo vyhověno.) P. U.: "Vzhledem k atmosféře, která se v této síni vytvořila tím, ž_e předseda senátu neustále přerušoval závěrečné řeči i poslední slova mých kolegů i mne, vzdávám se práva posledního slova." Př. sen. do protokolu: "Obžalovaný
Petr Uhl se vzdává svého posledního slova," Poté, přibližně v 17,30 hod., odročuje před. sen. dr. Kašpar jednání na 20.00 hod. Krátce po 20.00 hod. vstupuje senát do soudní síně a před.sen.dr,Kašpar vyhlašuje rozsudek. Všechny obžalované uznal soud vinnými z trestného Činu podvracení republiky ve smyslu § 98 tr.z.odst, 1,2 písni, a,b a rozhodl, že se odsuzují k těmto trestům: Ing.Pctr Uhl se odsuzuje k 5 letům odnětí svobody nepodmíněně.
Václav Havel na 4 a 1/2 roku odnětí svobody nepodmíněně. Dr.Václav Benda ke 4 letům odnětí svobody nepodmíněně, Jiří Dienstbier a Otta Bednářová ke 3 rokům odnětí svobody nepodmíněně, Dana Němcová ke 2 letům odnětí svobodv s podmíněným odkladem na 5 let. " lng.Petr Uhl vykoná trest ve ll.nápr, skupině, ostatní obžalovaní v 1.nápravné skupině. (O propadnutí zabavených včei bude rozhodnuto v neveřejném zasedání).
Právnický rozbor Gordona Wrighta Rozbor soudního líčení s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou, Jiřím Dienstbierem, Ottou Bednářovou a Danou Němcovou v Praze, 22. a 23.10.1979. Žaloba byla vedena podle § 98 trestního zákoníku CSSR, který zní: Podvracení 1. Kdokoliv jedná z nepřátelství k socialistickému společenskému systému republiky, účastní se podvratné Činností proti územní celistvosti, obranyschopnosti neho proti mezinárodním zájmům, bude potrestán vězením v rozmezí od jednoho roku do pěli let. 2. Pachatel bude potrestán vězením v rozmezí od tří do deseti let a) jestliže spáchá čin jmenovaný v tomto paragrafu ve spojení se zahraniční mocností nebo zahraničním agentem, b) jestliže se dopustí takového činu ve velkém rozsahu nebo c) jestliže spáchá takový čin v době vyhlášení výjimečného stavu. Žaloba Žaloba je závadná již vzhledem k detailům obviněni, které netvoří podstatu žalovaného provinění. Paragraf 98. stanoví, že "podvratná činnost" je zločinem. Jestliže tato citace má být v souladu s článkem 19 (svoboda projevu a právo na hlásání svobody projevu jakýmikoliv prostředky a kdykoliv, včetně za hranicemi) dle Paktu l helsinské dohody (ta se stala součástí čs. právního systému 23.3.1976), pak "podvratná Činnost" se nemůže vztahovat na rozšiřování písemného materiálu. Po březnu 1976 je jasné, že "podvratná činnost" potřebuje něco více než slova, např. teroristické akce nebo spiknutí se zbraní v ruce, aby mohlo dojit k takovému Činu. Protože žalo-
vaný Čin spočíval pouze v rozšiřování informací, žaloba je závadná už svou podstatou. VONS Ani žaloba, ani skutková podstata neudělaly "Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných" protistátní. Žaloba jednoduše prohlásila VONS za protistátní. Průkazní řízení to předpokládalo, obhájci s tím nepolemizovali. Obžalovaní tvrdili, že VONS není protistátní, že je v podstatě legální, což je pravdou. Česká žaloba předpokládá, že případ byl dokázán průkazním řízením. Dalo by se tedy očekávat rozhodnutí o tom, jakým způsobem to bylo shledáno, žc informační bulet in y VONSu byly pomlouvačne či mylné, avšak takové důkazy vůbec nebyly předneseny. Také nemohly být, protože informace VONSu byly čerpány z úředních záznamů a věstníků. Záměry Nebyl podán důkaz o tom, že obžalovaní "jednali z nepřátelství k socialistickému zřízení". Naopak, všech šest obžalovaných bylo spokojeno se socialistickým systémem. Chtěli však žít podle ústavy. Státní žalobce tedy nic z toho neprokázal. Úloha obhajoby Neteěnost obhájců byla Šokující. Je pochopitelné, žc člověk se může obávat, že ztratí živobytí, což se stalo takovým obhájcům jako Dr.Josef Danisz, který vehementně obhajoval své klienty, tak jak bychom to na západě pokládali za normálni. Nemohu si představit, jak může obhájce převzít obhajobu klienta a nehájit jej poctivě. To je v rozporu s přísahou, kterou musí každý začínající obhájce složit. Jinak obhájce jedná v zájmu státu, to jest protivníka.
Za takových okolností mají obhájci zásadně odmítnout účast - mají napsat vládě protest, že za takových podmínek nemohou přijmout obhajobu. Oni to však neučinili. Jejich klienti byli ponecháni sami sobě, aby dokázali: 1. že rozšiřování informaci není podvratnou činností, 2. že tu nebyl záměr jednat podvratně, 3. že Činnost VONSu nebyla protistátní. Jistěže by se s tím asi daleko nedostali. Petr Uhl to zkusil a byl umlčen soudcem Kašparem. Prohlásil tedy, že je to beznadějné a neuznal soud, protože o výsledku již bylo rozhodnuto předem a na jiném místě. Havel byl pětkrát přerušen soudcem. Nejhorší byl obhájce Bendův. Blahopřál státnímu prokurátorovi k žalobě, ftekl, že je dobrým socialistou, a že prohlašuje nevinu obžalovaného jen proto, že jeho klient na tom trvá. Většinu soudního líčeni strávil čtením automobilového časopisu. NejenergiČtější byl zástupce Otty Bednářové. Zbytek obhájců byl naprosto neužitečný, Nikdo z nich neměl odvahu. Nesprávné a nezákonné vedení procesu Zaujatost soudu nepotřebuje rozboru. Rozsudek vůbec nerozebíral důkazní řízeni, ani jak byl každý z obžalovaných usvědčen, jak bylo nutno dokázat. Soudce prostě přečetl první stránku obžaloby, řekl. že to bylo prokázáno a vynesl rozsudky. V rozporu s trestním zákonem byla jména obžalovaných uveřejněna již v předběžném řízení. Veřejnost byla ze soudního líčení vyloučena. Líčení se záměrně konalo v malé soudní síni č.KI, která může pojmout jen 18 diváků. Obhájci z jiných
10
zemí, dopisovatelé velkých tiskových agentur, ani pozorovatelé z řad diplomatického sboru nebyli vůbec vpuštěni. Soudce Kašpar prohlásil, že si nikdo nesmi dělat poznámky bez jeho svolení. To nebylo nikomu uděleno. Svědci obžaloby nebyli vůbec předvoláni. Pádnější důkaz o nezákonnosti procesu snad už ani nelze podat. Zasedáni soudu trvala í I až 12 hodin denně. Bylo dokázáno, že ani právnici ani soudci nemohou podat dobrý výkon, pokud líče n í trvá déle než šest hodin denně. A nakonec: žádný zápis o procesu není přístupný veřejnosti. 1 zápis z procesu se Slánským byl věas uveřejněn. Nestalo se to však tentokrát. Nejde ovšem o zápis v pravém smyslu slova. Jde o to, co bylo nazýváno Protokol Z dokladů vyplývá, že pouze soudce Kašpar rozhodoval o tom, co bude v Protokolu zaznamenáno. Při odvolání obžalovaných nebude ěasto existovat zápis o detailech procesu. Závěr Prostý právnik ze západní země si náhle uvědomí, jak důležitá je porota jako ochránkvně naší svobody. J a k koli v jednotlivých případech může být porota zaujatá, přece jenom existuje mnoho lidí. kteří se nedají zastrašit, a kteří by odmítli vynést jednohlasný rozsudek požadovaný zákonem, což by vedlo ke zproštění, V tomto případě byl soudce katastrofou. Celý právní systém se hroutí, kdvž je soudce zaujatý. V normálním právním systému právě porota má možnost korigoval soudcovu předpojatost. Ale v systému jako maji v Československu a v dalších evropských zemích všechno záleží na nezaujatosti soudce. Není tam žádná ochrana proti jeho zneužití moci. A co je nej absurdnější on anebo tribunál tři soudců rozhodují o vině nebo nevině. To je pak nemožné.
10
Komentář Gordona Wrighta k procesu V neděli večer jsem zjistil, kde je budova soudu. Druhý den, brzy ráno, asi v půl sedmé v pondělí 22.října, jsem tam přišel jako první. Myslel jsem, že si tak zajistím vstup, ale oni neměli pořadí. T o byla jen má naivní víra, že když budu první ve frontě, budu mít největSí šancí doslat se do soudní síně. Po půl hodině se začali scházet další lidé. Všiml jsem si, že šli rovnou do malých dvířek ve velikánských vratech soudu. Připojil jsem se k nim. Za chvíli se objevil soudní zaměstnanec. Ty rozeznáte všude. Jak tak uháněl nahoru, lidé ho následovali. Byli to asi příbuzní. lak jsme se dostali do třetího patra, kde byla ta soudní síň. Bylo 7.30 a soud začínal v osm. Bylo tam osm representantů z různých velvyslanectví, kteří se chtěli pokusit o pozorováni. a byli tam také dopisovatelé velkých západních agentur. Žádali presidenta soudu A.Kašpara, aby byli vpuštěni k jednání. Ten řekl. že to je zlé, že soudní síň je malá. takže se tam nikdo nevejde kromě několika příbuzných těch obžalovaných. Jeden novinář navrhl: "A co ta vedlejší místnost, tam by se vešlo aspoň sto lidí?" On odpověděl, že ta síň je zadaná. Ovšemže nebyla. Byla volná po oba dny. Kroužili jsme kolem po chodbách soudu: diplomatičtí pozorovatelé, zahraniční právníci, chartislé. Tajná policie tam ovšem byla taky, a bylo jích dost. Stejní mužové se toulali kolem a mísili se s policií. Češi se u takových soudů neobjevují, protože vědí, že tam budou fotografováni. Tomínová. Hájek a ostatní se nevyhýbali zahraničním novinářům a dávali jim svá prohlášení. Tomínová mí řekla: "Nic si nezapisujte a nic mi nepředávejte!" Ukázala na šeredného chlapu, který stál u vrat. Kdokoliv vyšel z budovy, nemohl se už vrátit dovnitř. Policie tornu zabránila. Nakonec vyhodili všechny čekající na ulici. Nejdřív před budovu a pak na protější chodník. Tak nakonec všechny úspěšně rozehnali. Ještě když jsem byl uvnitř, nastalo náhle veiké vzrušení. Hromada uniformovaných policistů si protlačila cestu na chodbě, když vyváděli Sabatovou na příkaz soudu z jednací síně. Byla vyvlečena, spoutána a dopravena na policejní stanici. Pustili ji až po 36 hodinách. Drželi ji lam v korekci asi
šest hodin. Pak ji dopravili do temnice, kde nebylo nic než turecký záchod. Ten s e j í ovšem hodil, protože mohla spláchnout své poznámky. Po tělesné prohlídce Šabatová žádala, aby jí byly vráceny její peníze. To bylo odmítnuto. Vyhodili ji v noci na ulici. Bylo na nule, kolem jedné v noci. Neměla s sebou ani kabát. Všechno nechala v soudní síni. To se těch goril ovšem nedotkne, oni jsou opravdu odporní, Po jejím vyvedení žádal advokát Petra Uhla, aby si mohl zavolat důvěrníka, když byla jeho manželka vyvedena. Odpovídá to jednomu českému soudnímu předpisu, podle něhož obžalovaný má právo přivést si při uzavřeném líčení důvěrníka. Ale soudce Kašpar řekl: "Tohle přece není tajné líčeni, to je veřejné líčení!" A tak nebyl důvérnik povolen. T o je dobrý příklad dvojsmyslnosti a nezákonnosti, jeden z mnoha dokumentujících soudcovu zaujatost. Sešel jsem se s mnoha lidmi, kteří mi objasnili celou řadu věcí. Byl mezi nimi takéjedcn univerzitní profesor, který jako siganatář Charty byl už půldruhého roku nezaměstnaný. Zrovna dostal práci skladníka někde na okraji Prahy. Datší právník má nějaké podřadné místo ve Státní pojišťovně. Třetí právník, kterého jsem viděl, byl Josef Danisz, který byl právě vyloučen z právní praxe. Podrobně měseznámi] se vším, co se dělo od počátku soudu. Je to velmi odvážný muž. Odvážní jsou všichni zúčastněni, ale Danisz. obzvlášť, protože on má stále ještě co ztratit. Stále nad nim ještě visí žaloba. Byli jsme tři zahraniční právníci, kteři jsme se dostali do Prahy. Z tuctu těch, kteří o to žádali, jsem dostal vízum jen já. Ještě pořád nevím, jak se to stalo. Snad je to jako v loterii. Ti dva právníci ze západu byli p.Goldman z Vídně, člen Amnesty International. Druhá byla advokátka z Belgie. Ta byla obtěžována tajnou policií. První večer, když se vracela na belgické vyslanectví, sledovali ji tři tajní. První ji chytil za ruku, tak začala volat o pomoc. Druhý tajný přiběhl a ptal se, co se stalo. Prvni tajný tvrdil, že se mu pokoušela prodat zahraniční valuty. Tak ji zatkli a odvedli na policejní stanici. Nějaký čas ji tam drželi, zabavili její poznámky, a pak jí pustili
Goldman se moc nezaplétal. Chtěl se tam ještě vrátit, aby mohl sledovat další případy. Tak jsem byl nakonec jediný právník, který byl schopen se vyptávat a udělat si o všem důkladný obraz. Když jsem vycházel / domu svých přátel, tajní sbalili mě a další tři Francouze. kteří tam byli se mnou. Zatímco je odvlekli uprostřed noci za hranice, mne propustili. Sledovali mne až do hotelu. Tak jsem pak pokračoval v získávání dalších informací. Myslím si. že je to cenný přehled toho soudního líčení. Kanadský velvyslanec mi řekl, že budu pravděpodobně prohlížen na hranicích a moje papíry budou zabaveny. Proto jsem udělal opatření, abych dostal své zápisky jinou cestou. Než jsem odjel, vráti! jsem se do soudní budovy navštívit soudce Kašpara. Nebyl přítomen. Chtěl jsem získal kopie protokolu. Tak jsem mu napsal dopis anglicky. Samozřejmě jsem od soudu nic nedostal. Celá událost měla málo společného se soudním řízením. Navzdory tomu si myslím, že je užitečné vědět, jak se úřady musely vzdálit od právních norem, aby doslaly ly lidi za mříže. Předpokládám, že mé poznámky mohou posloužit jednou v budoucnosti jako podklad žaloby. A s p o ň d O U fá m,
Zpráva o stavu člověka fDokončeni
z minulého
Zdravotnictví Postěžoval si závodní lékař jedné šachty při chřipkové epidemií, že musel na závodním výboru R O H vysvětlovat, proč uznává tolik lidi práce neschopnými, když to narušuje plán těžby. Odůvodnil to tím, Že jsou ti lidé nemocní. Jeho kolega z vedlejší Šachty chce mít klid a nemádosl odvahy. Předepíše pacientovi s horečkou antibiotikum a pošle ho do práce. Na každého pacienta má závodní lékař jen několik minut času. Zdravotnictví je sice bezplatné, ale kdo zaplatí, o toho je pečováno. Jen pošetilec si nechá vrtat zub, aniž by předtím obětoval alespoň stokorunu. V porodnici, chce-!i rodička, aby byl při porodu lékař a aby měla příslušnou péěi, musí počítat s pěti sty.korunami úplatku. V porodnici ostravské nemocnice Na Fifejdách je pro 30-40 matek jedna sprcha a jeden záchod. Mnohdy je porodů víc než stačí kapacita a rodičky musí ležet na chod bách. Staří lidé jsou odkládáni do domovů důchodců. Většinou jsou to zámky a paláce s rozlehlými místnostmi, v nichž jsou umístěny desítky dědečků a (Dokončeni přišlé) babiček, bez kouska soukromí, čekárny na smrt. Pro zasloužilé stranické důchodce jsou však stavěny domovy hotelového typu, s barevnými televizory a veškerým komfortem.
Armand Malumian, francouzský občan, žaluje Sovětský svaz o rehabilitaci a finanční kompensaci, protože prožil sedm let v sovětských vězeních kvůli falešnému obvinění z velezrady v padesátých letech. Jestliže Malumian vyhraje, bude mít podle sovětských zákonů nárok na ušlou mzdu za dva měsíce.
Životní prostředí Přímo ve městě Ostravě se životni prostředí vylepšuje. Odlučovače prachu na komínech fungují (jen chemička v Přívoze chrlí žlutý dým do ovzduší a Nová huť je za městem). Vysadilo se hodně zeleně, staré domy jsou z velké části v centru vybourány, město se prosvětlilo. Řeka Ostravice je však stále stokou Černého kalu, v níž není známky po rostlince, natož po živočichovi. V domech, vystavěných v posledních letech jsou sice malé b_, ty, ale nevkusná architektura východního typu z padesátých let je vystřídána střízlivými moderními tvary, poněkud jednotvárnými. Nedostává se školek a jeslí. Matky, které chtějí chodil do zaměstnání (plat Ženy je nezbytně nutný k normálnímu chodu domácnosti) přenechávají děti babičkám, nebo platí značné sumy
čísla.)
(až 500,- Kčs) za jejich privátní hlídáni, Při přijímání do školek a jeslí jsou upřednostňovány děti rodičů, kteří se "angažují" a mají patřičné známosti. Krajina mezi Ostravou a Karvinou je obrazem zkázy. Z černých močálů, vzniklých propadáním poddolované země, trčí uschlé pahýly stromů. Domy se bortí, trhliny vznikají i na používaných vozovkách. V Beskydech, nejbližíí rekreační oblasti, hynou jedle díky smogu z ostravských průmyslových závodů. Plánované zřizováni nových uhelných dolů zničí i tyto hory. Kultura Nej rozšířenější m mediem, které přináší člověku kulturu až do bytu, je televize. Nejsledovanější jsou sportovní přenosy. Původní televizní inscenace a seriály ze současnosti jsou důležitým prostředkem ideologického působení; skutečnost je narůžovo lakována, pozornost je soustředěna na nepodstatné problémy. Hluboká analýza společenských problémů a mezilidských v z t a h u j e zakázána. Rozhlas vysilá pořady populární hudby, prošpikované ideologii, krátkými komentáři, které přičesávají fakta do podoby vyhovující režimu. Sovětské filmy jsou promítány v prázdných kinech, na americkou produkci se nedostává vstupenek. Původní české filmy jsou mizerné úrovně; většina režisérů vlny šedesátých lei nenatáči a když, lak jen povolené scénáře. Hustá síť divadel má na programu klasiky a věčné operety (ty jsou snad nejnavštěvovanější). V původní dramaturgii se objevuji hry námětově čerpající ze současnosti, z pracovního prostředí. Autoři však nakládají s fakty tak, jak se to hodí "politikům". Umělecká úroveň je pochybná. Divadla zejí prázdnotou. Některé progresivní scény (divadlo Za branou v Praze) byly zrušeny, jiné (pražský Činoherní klub) mají nové vedení, ochotné konformovat. dosazené shora. Spousta význačných herců a režisérů přišla o zaměstnání. Kontrole podléhají i amatérská divadla, jejichž počet se proti šedesátým létům podstatně ztenčil. Ve výtvarném umění je povolen socialistický realismus. Náznaky nefigurativního projevu jsou zakazovány. 10
Umělecké kvality protěžovaných "děl" jsou pochybné. V Ostravě byly zlikvidovány abstraktní sochy, instalované v Komenského sadech, výsledky mezinárodních bienále, pořádaných ve Vítkovických železárnách. V Bratislavě byly sochy rozbíjeny sbíječkami. V novém spisovatelském svaz.ujsou organizováni autoři třetí garnitury, ochotní psát to, coje požadováno: zcela hloupé, nebo rafinované lži o skutečnosti (Alexej Plůdek Vabank líčí události roku 68 zcela lživě, zrůdně antisemitskou notou). Svaz vydává jediný časopis. Literární měsíčník, konformistícký plátek mizerné úrovně, v němž se objevují stále tatáž jména autorů, kteří mají souhlas "býti spisovateli a kritiky". Z knihoven jsou vyřazeny knížky zakázaných autorů domácích i překlady cizích autoru, kteři se režimu nehodí, nebo se nehodí překladatelé (např. celé překladatelské dílo Josefa íkvoreckého, i knížky, ke kterým napsal jenom úvod). Nakladatelství vydávají málo původních knížek těeh několika povolených a málo potentních autorů, ty však zůstávají ležet na pultech. Vychází spousta reedicí, klasická díla, s nimiž, není možno narazit. Skutečná litetura a umění vzniká mimo oficiální zprostředkovatele. Knížky zakázaných autorů vycházejí v edici Petlice, ve formě vázaných rukopisných kopií. Časopis Spektrum (už byla vydána dvě čísla) je rovněž vyráběn na psacím stroji. V opisech kolují fejetony zakázaných autorů a pře-
10
klady cizích děl. Výtvarní umělci "vydávají" sborníky grafik a fotografii výtvarných děl. V oblasti humanitních vědjesituace tragická. Historikové, filosofové, sociologové byli zbaveni míst a většinou vykonávají manuální práci. Na jejich místa nastoupili lidé, kteří získali svou "vědeckou" graduovanost na základě ochoty sloužit režimu a páchají nenahraditelné škody na duchovní úrovni národa. Mezilidské vztahy Nenormální situace dnešní československé společnosti se odráží i ve vztazích mezi lidmi a negativně je ovlivňuje. Společnost roku 1968 byla společností volně vydechnuvších, otevřených lidí, kteří měli nejlepší vůli řešit společenské problémy, odstranit balast let minulých a začít svobodný, důstojný Život. Titíž lidé po desíti letech tvoří schizofrenní společnost. Nositel moci lže a dobře si uvědomuje, že lže. Ve stranickém aparátu a na vedoucích postech nejsou naivní snílci, kteří by věřili ideologii, vlastními ústy hlásané. Jsou to bezcharakterní nemorální ziskuchtivej, hrající výnosnou hru. Jejich protihráči, veškerá zbývající populace, nevěří těm, kteří mluví. Lidu je tato perverzní hra vnucena: hrají o svou pouhou existenci. Naslouchají lžím a mlčí k tomu. Jsou poslušní, protože jim nic jiného nezbývá. 1 oni pak papouškují podle vnucených pravidel to, co se hlásá. Mysli však jinak. Boji
se vlastních myšlenek. Strach je nejtíživějŠím a podstatným fenoménem, ovlivňujícím činy i duchovní sféru člověka. Lidé se bojí policie a policie lidí. I straničtí funkcionáři se bojí jeden druhého, policie a Moskvy. Československo se stalo podivným hybridem okupované země a policejního státu. Sovětští vojáci se procházejí po ulicích a kolony jejich aut zdržují dopravu; domácí fízlové, sloužící státní bezpečnosti, slídí u stolů v hospodách, na sportovních tribunách, v dopravních prostředcích. Policie odposlouchává byty a telefony, hledá v soukromé korespondenci. Nedůvěra panuje vůkol. A z. nedůvěry nevraživost, vrcholící mnohdy agresivitou. Babičky se perou v tramvaji o místo k sezení, řidiči se fackují na křižovatce kvůli malichernosti, lidé ve Jrontách na zeleninu si nadávají. Prodavačky v obchodech a číšnici v restauracích dávají najevo, že jsou zákazníky obtěžováni. Úředníci na bytových referátech, na odboru pracovních sil, na odboru pasů a Víz jednají s lidmi jako s obtížným hmyzem. Režim si kupuje duše drobnými dárky. Dotuje soutěže civilní obrany peněžními odměnami, refunduje cvičení příslušníků lidových milic; mnohdy jsou zaplaceny nerealizované zlepšovací návrhy, V elektrárně Vítězný únor v Ostravě dostali čtyři lidé zaplaceno za práci, kterou nevykonali (měli natřít mimo pracovní úvazek zásobníky chemikálií, jenže podnik nebyl schopen postavit lešeni; zaplatil tedy ještě jednou odborníkům). To, že jsou trpěny drobné krádeže státního majetku na pracovištích, že se primhuřuje oko nad pitím alkoholu v pracovní době. má své důvody. Při stanovení velmi nízkého platu prodavačům, zaměstnancům v pohostinství a ve službách se dokonce počítá s tím, že si zaměstnanci přilepší nepoctivostmi. Ka/dý, kdo se každodenně dopouští nějakého přestupku, byť trpěného, má pocit viny. A člověk s pocitem viny není rebelem. Nedostatek bytů a nízké platy mladých lidí (mzdy stoupají s počtem odpracovaných let) váže rodiče a dospělé deti v ekonomickou jednotku, schopnou lépe hospodařit. Tato nenormální symbióza generací se stala ekonomickou nutnosti. Nepsaná povinnost starat se o dospělé děti ulehčuje soužití jen zdánlivě. Na malém prostoru panelákového bytu narůstají problémy,
vyplývající z takto těsného soužití dvou generaci. Mnohdy dochází k rozvratům mladých manželství, vznikají stresové situace, k nimž by nedošlo, kdyby neexistovala ekonomická a bytová tíseň, nutící k tomuto způsobu života. O mládež, režim usiluje s nevalnými výsledky. V mladé generaci narůstá vzdor ke všemu oficiálnímu. Vnucovaná láska k Sovětskému svazu, hektické výpady proti Západu a tzv. buržoázni kultuře, maji neočekávané, naruby obrácené výsledky: nekritickou oblibu všeho západního (nekritickou díky nedostatku informací). Děti si kreslí propisovacimi tužkami na trička i na kůži americké vlajky a Mickey Mouse; nedostupné drogy jsou nahrazovány domácími prostředky. Mládež požívá medikamenty (dokonce smaží topinky na lndulonč, masti pro regeneraci pokožky), vdechuje výpary syntetických ředidel (bylo zaznamenáno několik případů úmrtí a učitelé na základních školách dostali pokyn sledovat stav žáků při vyučování, nejsou-lí na nich patrny příznaky požití "drog 1 '). Nepoznaná a nepoznatelná Amerika se stala symbolem vysněného. dokonalého světa. (Americké problémy, prezentované Čs, sdělovacími prostředky jsou brány jako propagandistická lež.) Amerika je naivní představou druhé, lepší možnosti. Část mládeže, toužící po věděni, jíž je odpíráno vzdělání i v tom případě, kdy může studovat (z učebnic pož.výkaného a zpotvořeného marxismu-leninismu) hledá rozumné cesty k seberealizaci, Pídí se po vzdělání na vlastní pěst: v antikvariátech, soukromých knihovnách, v diskusích se vzdělanými lidmi, odsouzenými pracovat lopatou. Vytváří svou nekomformní kulturu v podzemí, ignoruje všechno oficiální. Československá společnost je rozdělena na dvě části: privilegovaná menšina netouží po změnách. Status cjuo ji vyhovuje. Proti ni stojí v pasívni opozici celý národ. Ve své většině dosud nepochopil, že žádný spasitel se nedostaví, aby mu pomohl. Ž e nový Dubček není řešením, že emigrace nezboří systém zvenčí, ž.e Charta 77 je sice krokem kupředu, ale ke společenským změnám (pokud vyloučíme reakce SSSR) může dojít jen z vůle a jednoty celého národa, a až se umlčený, zastrašený a utlačený národ postaví na vlastní nohy. Ivan Binar
Humor Milan Lasica - Julius Satinský: POVÍDKY A ut oři sú dvojica populárnych slovenských hercov, ktorí sa preslávili koncom šesťdesiatych rokov svojím ostrým satirickým perom. Práve pre toto boli na niekoľko rokov "vymazaní" z československého k ultúr neho života. N E K O N E Č N Ý SVET Priamka, o ktorej bude reč, bola splodená na nástennej mape Sveta (mierka 1 : 100 000) v bode M (Paríž). Matka tejto priamky bola priamka D, Bola to Slovenka a cez Paríž iba prechádzala. Len tak úchyt kom. No i tento krátky pobyt stačil na to, aby sa dostala do iného stavu s istým R, tamojším rodákom. Tento muž, oplývajúci typickým francúzskym temperamentom, bol úsečka. Chudák, ďalej to nedotiahol, pretože bol ohraničený dvoma bodmi X a Y. Boli to jeho nevlastní bratia a dávali na neho dobrý pozor. Priamka D teda v Paríži dlho nepobudla a pokračovala na svojej ceste krížom Európou, kým sa nezastavila v bode K pod bodom L (Brezová pod Bradlom). A odtiaľ ani hnúť. Kam by aj chodila, mala už svoje skúsenosti. Tam sa jej narodila malá priamka, milý chlapček, ktorého pomenovala po otcovi. Malý r rástol ako z vody a čoskoro sa z. neho stal veľký R. Vtedy mu matka D povedala: "Chlapče, si priamka, tak sa podľa toho správaj! Si už dosť veľký, nemôžeš žiť do smrti v bode K pod bodom L (Brezová pod Bradlom), choď do sveta! Svoje povinnosti p o / n á š - s t á l e rovno, nijaké výkyvy!" Matka D sa rozlúčila so svojim synom R a ten sa vydal na cestu C. Na svojich cestách zazrel raz niekde okolo bodu N (Buenos Aires) priamku E. Hneď sa mu zapáčilo toto milé dievča a rozhodol sa, že sa do nej zamiluje na prvý pohľad. Bola Štíhla, skôr dlhá ako krátka, jej otec bol lichoběžník, ale inak veľmi slušný človek, ¡laz sa R stretol s priamkou E kdesi v Tichom oceáne a oslovil ju, - Som k , - predstavil sa a podišiel bližšie. - Teší ma, ja som E, ale môžete ma volať Elena. - povedala a začervenala sa. Aby reč nestála, začali sa zhovárať o spoločných známych. - Neviete, čo robí štvorec nad přeponou? Dávno som ho nevidel, - opýtal sa s úsmevom R.
- Čo by robil - začudovala sa - ešte stále sa rovná súčtu štvorcov nad oboma odvěsnami. - Že má na to nervy, - povedal R, -ja by som s tým už dávno praštil. - Ten už iný nebude, - povedala E ved1 viete, stredná generácia. Rozprávali sa o všeličom a postupne sa zbližovali. Keď bolí už celkom blízo, vyrušil ich akýsi nepríjemný hlas. - Pokračujte v ceste! Stojíte tu pridlho! - Kto ste? - opýtal sa R a začal si vyhrňať rukávy. - Som bod Q. v ktorom sa pretínate povedal hlas. Pokračujte v ccste, nemám čas na dlhé reči! 0 potom vytiahol doklady a legitimoval sa. Nedalo sa nič robiť, R a E sa museli rozísť, ale dohodli sa, že sa stretnú Čo nevidieť. A skutočne, pretínali sa pri každej príležitosti, cítili sa pri tom veľmi dobre, ale vždy ich v tom najlepšom vyrušil bod Q a vyzval ich, aby pokračovali v ceste. Museli sa rýchlo rozlúčiť, aby sa mohli znovu prctnúťna inom mieste. Lenže nech sa pretínali kdekoľvek, vždy sa pretínali v bode Q, ktorý ich stále súril a takto narúšal ich vzájomný pomer. Preťali sa na brehu Čierneho mora, bo! tam Q. Preťali sa v Alpách, Q strie hol v blízkom lese. Preťali sa na Spiebergoch, Q sa vynoril spod ľadovej kryhy. Q bol neúnavný a neoblomný. Napokon to už nemohol ďalej vydržaťa navrhol svojej priateľke E,aby sa stali rovnobežkami. - Stretneme sa v nekonečne. To je ďaleko, tam nás nebude nik vyrušovať. E súhlasila, vybavili si formality a vydali sa na cestu. Hnala ich túžba, takže išli pomerne rýchlo. Asi po troch týždňoch sa R pozrel do diaľky a zvolal: "Konečne nekonečno!" Obaja ešte väčšmi pridali do kroku, aby sa čo najskôr dostali na vysnívané miesto, kde vládol pokoj a kde sa mohli nerušene pretínať. Čoskoro unavení dorazili do cieľa a túžobne sa preťali v bode Q. Už. na nich netrpezlivo čakal. 10
K O N C E R T PRE BUBON A SEKERU Dvaja roľníci doja kravy strednej veľkost i. Roľníci debatujú, kravy mlčia.
tak chrochce. Hádam jej to dobre robilo. A pozavčerom sme ju zakáľali. Keď ju Jano, to ako švagor, s nožom po dvore naháňal, tak ti kvíkala ani zdivená a len ku mne utekala, veru by ju bol ani nedochytil. A ja som ju po bruchu poškrabal, ľahla si na chrbát, a vtedy ju Jano, to ako môj Švagor, zaklal. Hádam sa nazdala, že ju budem po bruchu Škrabať, či co. Poriadna sviňa to bola. Veď sme vám aj jaternice poslali. 2. R O Ľ N Í K : A čože sme my za ľudia, keď už len tie svine obhaniame. A j Zuza. Navarila bôbu a doniesla mi ho pod Bôrik. Naložil som seno, vyškriabal som sa na voz, Faka som posúril, a len tak, na chrbát som si ľahol. Na to seno. A ako tak do neba hľadím, zrazu mi zišlo na rozum: čo ak tak Fako s tým senom do Švajčiarska. Či do Rumunska zájde. Zídem z voza a nebudem rozumieťanislova. Čože Fako, ten sa vo svete nestratí. Prvý raz zvonili. keď sme vošli do dvora. Tak som zoskočil, vošiel do kuchyne a poriadne som Zuzu po papuli vymlátil. Aj novú chalupu by sme mali začať, ale dosák nieto. I, R O Ľ N Í K ; Nieto dosák, nieto. Ani slanina vraj nebude. Mara spomínala. Ešte že sliepky nesú. Ale sprosté sú tie sliepky, človek by neveril. Len to behá po tom dvore a hádam ani nevie, že je sliepka. Vykrikujem na ňu, sliepka si, tak čo beháš, a ona hybaj v nohy. Čo sa človek namorduje aj s tými sliepkami. Ešte že nesú. Bodaj ho!.... Mara spadla ráno do potoka. Ani s tými ženami si neporadíš. Bola by sa zatopila, Ešte že ani tej vody nieto. 1. R O Ľ N Í K : Do krčmy nezájdeme? 2. R O Ľ N Í K : Podojíme a zájdeme. L R O Ľ N Í K : Nuž. tak. 2. R O Ľ N Í K : Tak ako vravíš. L R O Ľ N Í K : Tak veru. l)oja ďalej a mlčia. Kravy poslušne stoja a dívajú sa pred seba.
1. R O Ľ N Í K : Dojíš, Ďuro, dojíš? 2. R O Ľ N Í K: Dojím, Ondro, dojím. Po chvíli A ty, Ondro, dojíš, dojíš? 1. R O Ľ N Í K : Dojím, Duto, dojím. Po chvíli. A ty Ďuro, dojíš, dojíš? 2. R O Ľ N Í K: Dojím ti ja, dojím. í. R O Ľ N Í K : Veď tak. Ďuro, veďtak. Len doj, doj. 2. R O Ľ N Í K: Mám? Nuž čo, dojme, dojme. 1. R O Ľ N Í K : Mňa ti to tak dojme, keď ti dojim, že dakedy ani neviem či som a len dojim a dojím. 2. R O Ľ N Í K : Hádam už len dáko dodojíme. 1. R O Ľ N Í K: Podojíme, dodojíme, odovzdáme, uvidíme. 2. R O Ľ N Í K : Aj toť, minule, dojím ti, dojím, a zrazu ti ma pochytila dáka pliaga. Dojíš, dojíš pomyslel som si, a čo nadojíš? Aj na tú kravku som pozrel, a aj tá mala dáke čudné oči. Raz neviem, čo sa to so mnou porobilo. Tak som sa ti napajedi! sám na seba, že som zobral drúk a-tresol som tú kravu rovno medzi oči. !. ftOĽNI K: a j a zas včera vykračujem hore grúňom a tu mi zišlo na rozum takôto: načo si ty Ondro, to ako ja, vykračuješ hore tým grúňom, keď budeš musieť čochvíľa zísť zasa dolu tým grúňom. Tak som sa zvrtol a hybaj do krčmy. 2. R O Ľ N Í K : Bolo by načim do nedele slivky pozbierať.... Aj tie noci sú pridlhé. Ale ony sa skrátia. Človek kone po pása, dookola samé hviezdy, sedím si, sedím, ani ohňa som nenakládol. Čo ja viem skade sa to vo mne vzalo. Včera v noci. Vstal som a hviezdam som sa bakuľou pohrozil. Ale čože už zmôžeš bakuľou proti všehomíru? 1. R O Ľ N Í K : mlčí. 2. R O Ľ N Í K: Zopár hviezd a j popa- (Přetištěno ze sbírky dalo, ale to len tak. H á d a m o tom ani Godota" bez vědomi nikto nevedel, že majú spadnúť. Tak som vyskočil na Faka, zdrapil som ho za hrivu a poď ho krížom cez lúku. Len tak, aby som Fakovi dokázal, že už dáko bude. I. R O Ľ N Í K : A my sme pozavčerom zakáľali. Poriadna sviňa to bola. Hádam aj vyše metra mala. Vždy, keď som ju po bruchu poškrabal, tak si ľahla na zem a len š k r a b a ť a škrabať. Tak som ti ju škrabal po tom brušisku a ona na zemi vyvalená, ak chrochce. 10
"Nečakanie autorů)
na
GEGEN HEIMWEH Michal Sedloň: Krmička vepřů Tak, jak mi pusa narostla, povím to, soudruzi, zkrátka. Řečnit, to není starost má, starám se o prasátka. Když na dvůr k výběhu vyháním narůžovělá hejna, cítím, ta práce je mi vším, je všední a přece ne obyčejná. Když měšťák cpal se vepřovou, po mně prsk' leda slinou - nebyla mu dost fajnovou ženská vonící dřinou, tehdy jsem nenáviděla ta tlustá, funící těla, ale dnes zrovna mazlím se s nimi, s prasátky leskle růžovými. Šlichtu jim liji v koryta s přáním, ať hezky přibývají, ať je jich dost, ať dosyta se vepřového dělník nají. Soudruhu, který den co den, překráčíš normy s celou směnou, vidím tě. jak jsi spokojen, utřeš svou bradu zamaštěnou a řekneš mámě: no tak vida, zas jednou dobré pochutnání. A naše vláda řád mi přidá. A za tu lásku, za uznání jsem tolik šťastna, soudruzi, sotva si mohu přáti víc... vynadejte mi za slzy, já srdcem to umím jen řic\ JAK SE B A V f DOMA (přetištěno z. bratislavské Práce) Žila som v šťastnom manželstve. "Í ri manželské páry sme sa spriatelili a na pravidelných stretnutiach dochádzalo k vzájomnej výmene partnerov. Raz som sa zúčastnila stretnutia a j sama, keď manžel odcestoval. Po návrate som mu porozprávala všetky zážitky. Zbil ma a od tej doby veľmi žiarli. Nášmu manželstvu hrozí rozvod. Čo mám urobiť pre jeho záchranu? Zn.: Helga Váš problém má dva aspekty. Morálny, posudzovaný z celospoločenského hľadiska, a osobný, vyplývajúci zo vzťahu medzi manželmi. To, čo ste a k o spoločenskú zábavu s ďaľšími dvoma rodinami pestovali a v čom pokračujete, keď ste miesto manžela prijali ďalšieho známeho, je výraznou napodobeninou úpadkovej
buržoáznej morálky. Píšete, že ide o veľmi rozširený a obľúbený spôsob. Áno, predovšetkým medzi boháčmi, ktorí sú unudení a hľadajú pre spestrenie svojho života východisko v neprirodzenosti, úchylkách a v každej forme perverzity. Takéto stretnutia, ktorými sa chvália na Západe a majú posilu v narkománii, ubíjajú citové vzťahy medzi manželmi, sú výsmechom poslania manželstva a degradujú vzťahy medzi mužom a ženou na výlučne pudovú vec, ničím sa nelíšiacu od zvierat. Právom preto hlásajú tieto kruhy, žijúce z vykorisťovania pracujúcich, že inštitúcia manželstva je prežitkom. My práve aj morálnym profilom socialistického človeka chceme dokazovať prevahu nášho spoločenského systému nad dožívajúcim kapitalizmom v jeho terajšom Štádiu. Z hľadiska osobného vzťahu medzi manželmi je príznačné, že Váš manžel začal žiarliť až vtedy, keď sa prvý raz nezúčastnil "posedenia". Je len znakom sobectva, keď Vás přejeden prípad, ktorý sa stal za jeho neprítomnosti, zbil. Nesie však rovnakú vinu ako Vy na rozvrate manželstva, keď od začiatku súhlasil so stretnutiami. Ako manželka aj po rozchode manžela s partiou pokračujete s ďalším známym v nemravnej zábave. To je v príkrom rozpore s tým, čo píšete v liste, že manžela máte rada a nechcete ho stratiť. Ani jeden z Vás nemá preto príčinu vyhľadávať dobrodružstvá, ba natoľko znehodnocovať manželstvo, ako ste to robili. Vráťte sa urýchlene na cestu normálneho manželského spolunažívania a nebuďte zriedkavými imitátormi úpadkovej buržoáznej spoločnosti. (č) Z P R Á V Y Z TISKU • Havárie v chemickém kombinátě (Záluží u Mostu) (ČTK) V pátek odpoledne došlo z neznámých príčin v jednom cechu chemického kombinátu k výbuchu. Několik pracovníků bylo lehce zraněno. Po několika nezvěstných se pátrá. D l epšie zhodnotiť hojnú úrodu Bratislavská Pravda Tohtoročná úroda konzumných zemiakov je veľmi dobrá. Za bohatú úrodu patrí vďaka...(2 odstavce). Plynulé zásobovanie obyvateľstva... (I odstavec). Výživná hodnota zemiakov... {I odstavec),
Preto sa s okamžitou platnosťou zastavilo vyskladňovanie ryže pre všetky organizácie spoločného stravovania. Dočasne sa zastavujú dodávky ryže aj pre maloobchodnú sieť, Ing. Ladislav Somogyi, námestník ministra obchodu SSR. • Ctěná redakce Hospodáře! Zasílám předplatné na náš roztomilý Hospodář a já se ani nemohou dočkat a když přijde tak všeho nechám a vezmu Hospodáře do rukou a čtu až usnu. Čteni je můj nejvčtši požitek. Zároveň mám žádost, zda-li někdo nemá žlutý lirách a kdyby jej někdo měl, aby mi dal vědět a já mu proplatím poštovné, ale napřed mi musí nechat vědět. Již dlouho hledám ten žlutý hrách, ale nikde jej nemohu najít. Jenom vím, že ten hrách někdo bude mít. Čtenářka ze Sehulenburgu. Texas, Tvorba č.23-1979-příloha o Chartě77: Boj za marxisticko-leninskou kulturní politiku (1969-1977) ...V ovzduší ofenzivního nástupu celé naší společnosti za realizaci politické linie XV,sjezdu KSČ se v souladu se zájmy zahraničních antikomunistických centrál pokusila hrstka politických ztroskotanců a odpadlíků narušit dynamický rozvoj naší socialistické společnosti, očernit naší republiku v očích domácí i světové veřejnosti a poskytnout zbraň exponentům imperialismu v jejich boji proti silám pokroku, socialismu a miru. V krátkém čase po zveřejnění zprávy o tomto rozvratnickém činu dostali iniciátoři pamfletu jednoznačnou odpověď: 28. ledna 1977 na masovém shromáždění v Národním divadle se naši nejvýznačnější umělci vyznali ze své hluboké lásky k socialistické vlasti, z upřímného obdivu a oddanosti Komunistické straně Československa, dělnické třídě i z vděčnosti našim socialistickým spojencům. V programovém provolání československých výboru uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy vejménu socialismu a míru, orientovaném k připravovaným II.sjezdům českých a slovenských uměleckých svazů, manifestačné a neobyčejně přesvědčivě vyjádřili pevnou jednotu s politikou komunistické strany a socialistického státu. Provolání představitelů kultury a umění obou našich národů, které 15 000 podpisy potvrdila zdrcující větSina příslušníků kulturní fronty, s radostným uspokojením přijala celá naše veřejnost...
NAŠI VTIPÁLKOVÉ Dodatek ke kádrovému dotazníku Ministerstva zahraničního obchodu. 1979: Jméno zaměstnance: Data nejbližšíeh příbuzných žijících v zahraničí: (bratr, sestra, otec, matka, děti, strýc, bratranec, atd.) Vašich i Vašeho manžela (manželky) Jméno, adresa, povolání, zaměstnavatel: Doba odchodu z ČSSR: Způsob odchodu ľ ČSSK: Místo nynějšího pobytu, adresa, nynější zaměstnavatel, pracovní zařazení: Doplnění údajů: sdělte veškeré formy styku (písemný, osobní, atd.) s osobami v zahraničí. V případě. Že zatajíte některé skutečnosti týkající se Vašich příbuzných v zahraničí, zakládáte tím důvod pro zrušení pracovního poměru výpovědi ze strany zaměstnavatele podle § 46, odst, I, písm. c Zákoníku práce.
10
Interview Okamžiky s Vladimírem Skutinou Vladimír Skut in a, známá televizní osobnost roku osmašedesátého a autor několika populárních knih, který byl pro své politické přesvědčení několikrát vězněn komunistickým režimem, Šije od ledna 1979 ve Švýcarsku. Před nedávnem byl pozván na přednáškový maratón po Spojených státech a Kanadě: ve 35 dnech absolvoval35přednášek na 35 různých místech severoamerického kontinentu, nepočítaje v to spoustu dalších, neoficiálních vystoupení. Jedním z nich je i tento rozhovor, který s panem Skut inou, právě probíhajícím ont árijskou provincií, zaznamenal Jan Vhde. moc táhlo, napsal švýcarský spolkový ke zdražení základních životních poprezident dr. Husákovi, proč to tak třeb, některých až o 100 - 200%. Dodlouho trvá. Pan Husák se ani neobtě- konce se říká, že tohle je jenom první žoval hlavě státu odpovědět, předal to fáze. V druhé fázi budou životní ponějakému úředníkovi na Ministerstvu třeby jen na lístky. Pak prý má být ješvnitra a ten úředník česky odpověděl: tě třetí fáze - že už to bude "Na Váš dotaz., proč vyřizování vystě- jenom na losy. Já žiji ve Švýcarsku, hovaleckého pasu pana Škutiny tak v zemi, o níž se říká, že je to hospodářdlouho trvá Vám sdělujeme, že v Če- ský zázrak. To vůbec není p r a v d a - h o skoslovensku vyřizování vystěhova- spodářský zázrak v pravém slova smyIeckého pasu dlouho trvá. Podepsán: slu je Československo, poněvadž tam Náčelník." Takže když jsem pak přijel už je to v tom hnoji 31 let a nikdo neví, do Švýcarska a pan spolkový prezi- jak je to možné, že to vůbec drží podent mi to dal přečíst, říkal jsem si, hromadě. Je to taková rozjetá lokoproč jsem se vlastně vystěhoval, když motiva, pod kterou se zatopí, strojtam ta země už začíná mít smysl pro vůdce vyskočí a ono to pořád jede, pokud to nikdo nepusti na slepou kolej... humor. Zatím to tam ještě nikdo nepustil; ale Západ: Pane Skutino, jak áje sou času á oni by v takovém případě asi vyrukoČeskoslovenská ekonomická situace? vali Američani a rychle k té slepé kolePřed několika lety se zdálo, že se hojí ještě kousek přistavěli - nějakou tu Když mě pak propustili, nemohl spodářství může trochu stabilizovat, pšenici či půjčku... jsem dostat žádnou práci, ale pořád pak se všechno ale zase obrátilo k horjsem si myslel, že se to dá nějak "ušin- šímu. Neměli bychom si ovšem dělat iluze, tovat". Pak ovšem přišla Charta a po Škutina: Já se domnívám, že právě že snad lidé v Československu tou ekoní výroěí srpna v sedmasedmdesátém ekonomická situace zavdala přímý nomickou situací příliš trpí, V té zemi roce. Šel jsem navštívit j e d n o h o svého podnět k nedávným procesům v Če- není nic, ale každý všecko sežene. Je-li kolegu, ale čekalo tam na mě auto. Na- skoslovensku. Ta země je takzvaně v pravdivá definice, že socialismus je doložili mě, Že se mnou chtějí mluvit. rýži... Země se dostala do takového vršen tehdy, když každý má někde něSoudruzi. Když jsme kousek ujeli, tak hnoje, že už z toho není východisko a jakého známého, pak to platí o Českojsem ucítil úder do hlavy... To bylo ve 2 režim potřebuje vyvolat strach. A aby slovensku v plné míře. Marxističtí hod. odpoledne. Ve čtvrt na devět mě se tedy lidi báli, proto byl inscenován ekonomové tam vypočítali, že produpříslušníci SNB našli u Jiráskova mo- tenhleten proces. Byl připravovaný ktivita práce při jedné směně je 1 hod. stu s rozbitou hlavou a otřesem mo- dlouho. Byl dokonce záměrně načaso- 50 min., počítáno na hlavu.
vyřizování 10
výjezdního
povolení
už
vensku velice neutěšená. Došlo přece
s e h n a t p a n í ze S t á t n í b a n k y , Škutina: Tyhle věci jsou často určovákterá dává devizové přísliby na cesiu ny prostředím. Když někdo žije v zemi, do ciziny. Ta pani zase potřebuje řez- okupované v tomto případě už 368 let, nika, aby měla na neděli maso, a ten tak se naučí určitým způsobem myslet. A Češi zvlášť, ti mají nerevoluční pořezník potřebuje zubaře, aby mu zavahu, vědí, že hlavou zeď neprorazíš plomboval stoličky, a nechce se mu ale že se ta zeď dá trpělivě a dlouhodosedět několik dní v čekárně zdravotní- bě podčůrávat. To jsou lidi doma. Lidé ho střediska... Domnívám se, a to ří- v exilu se naučili žít přímočaře. Ijazyk kám se vši vážností, že si mnozí lidé je přímočařejší, bez těch obrazů podotam snad ani nepřejí jiný režim než benství, poťouchlostí. A tedy i myšleten, který mají, protože v každém ji- ní. Na druhé straně se mi zdá, že lidé v ném režimu by museli pracovat. V Če- Čechách po sobě tolik neházejí bláskoslovensku nemusejí pracovat, a be- tem. Tady v exilu Často slyším: "Na torou peníze. S tímto faktem je třeba ho si dej pozor, to je fízl!" - O každém počítat, mluvíme-li o situaci v Česko- druhém. To je jakási špiónománíe, snad vyvolaná z Prahy, protože tam slovensku. potřebují, aby se lidé jeden druhého Západ: Tady se tomu říká paralelní báli. Nakonec, když někdo fízl opravekonomika: Lidé chodi do zaměstná- du je, tak a ť j e , ale proč se ho bát? Bát ní, aby mohli prokázat, ze je mají, ale se v emigraci, to je hrozná věc. Když se ve skutečnosti pracují na svém, pro lidi přišlí bát do exilu, tak to nemuseli kamaráda a podobně. Tato Činnost vůbec emigrovat, mohli zůstat ť Čese řídí tržními principy, které jsou ob- skoslovensku a tam se krásně bát. dobné s těmi v kapitalistickém hospoZvláště ti, kteří si chtějí "urovnat vztahy", ti se velice bojí. - "Jen aby se dářském systému... Škutina: To je ovšem až v těch dru- to nedozvěděl dr. Husák, že čtu české hých osmi hodinách. Během zaměst- knížky a časopisy, jé, ten by se na mě nání vykonávají lidé tu strašně důle- zlobil... on by mi třeba, kdybych přijel do Prahy, nedovolil podívat se na sožitou administrativní činnost... takovětský film Lenin v říjnu, nebo bych vá ta pohádka O kohoutkovi a slenesměl tleskat na manifestaci o věčpičce... Československo je vlastně pr- ném bratrství se SSSR." Takové myvobytně-pospolnou společností, která šlení doma není. Tam lidé mají také se ocitla uprostřed vědecko-technické strach, ale nakonec je jim to revoluce 20. století. Sice klapají com- fuk. putery, ale nikdo na ně příliš nehledí, Západ: Říká se, že od In vaze se v Četaky je nikdo ani moc nečte, a pokud z skoslovensku vypařily i poslední zbytních vůbec něco vypadne, tak to nako- ky víry v komunistickou ideologii, že nec stejně zfalšují. v zemi převládá v tomhle ohledu cynismus a vědomí, Se jde o jakousi hru na Západ: Ještě k tomu zdražování: Něobou stranách ideologického plotu... kteří lidé na Západě mohou namítŠkutina: Kdyby existoval detektor nout, že současné zvýšení cen základ- lži, který by bylo možno připnout na ních životních potřeb u Českosloven- hlavu všem obyvatelům Československu je ve srovnání se zdejší inflací za ska, tak by se ukázalo, že nikdo, ale posledních 10 let nepatrné... nikdo už těm komunistům nevěří, ale Škutina: Když to vezmeme zpětně 10 každý se proti tomu bojí něco udělat. let, tak před 10 lety stál benzín 2,40 V tom je ta beznaděj. Mechanismus už Kčs, zatímco dnes stojí skoro 8,-Kčs. je tak strašný, že ani policajti tomu už Ale já bych vzal v úvahu především nevěří, ale jsou dobře placení, takže kupní sílu obyvatelstva v Českoslo- j d o u s režimem. Vždyť ti policajti nevensku a na Západě, jaká je, a jak se návidí toho Husáka více, než obyvatele. To je to bahno, které už lidi téměř změnila - jinými slovy, jak dlouho se zahltilo. musí pracovat, aby si člověk mohl Západ: Když si občas pročítám český koupit tu či onu věc. exulantský tisk, zdá se mi, že někteří Západ: Pane Skulino, vy jste poměrně publicisté se snaží bojovat proti špina"čerstvý" emigrant. Pociťujete nějaké vostem komunistických režimů rovněž rozdíly v myšlení těch, kteří emigro- nevybíravými prostředky. Myslíte si, vali před 10 roky či dříve, a mezi lid- že i v tomto případě je nutná objektimi, kteří žijí v Československu? vita, anebo je lepší používat proti zlo-
činnému systému jakékoliv zbraně? Škutina: Ne, nikdy ne lží. Vždyť přece už holá fakta jsou taková, že je stačí jen navršit na sebe - alespoň pro naše lidi. Pokud jde o ostatní obyvatele na Západě, tam je to složitější. Já, když jsem například přišel do Švýcarska, tak jsem některým vysoce postaveným lidem vysvětloval systém voleb v Československu... Říkal jsem, že tam jsou volby jako v Ráji, když Pánbůh přivede Evu před Adama a řekne "na, vyber si!" Dokonce jsem jim říkal, že se jednou musely volby odvolat, protože se ztratily volební výsledky. Oni mě vyslechli, kývali na to, a když jsem skončil, tak jeden poslanec se zeptal: "No dobře, ale proč je volíte?" Takže jsem viděl, že je ztracený. Tedy jestli oni něco pochopí, tak jsou to zase jenom fakta, holá fakta postavená za sebe a tvrdě jim opakovaná. Ovšem aby to plně pochopili, tak by v t o m museli žít, nebo se tam narodit. Západní svět, hlavně v Severní Americe, je dost bez fantazie... To je racionální svět a k tomu, aby Člověk pochopil situaci na Východě, a tedy i v Československu, je zapotřebí strašné představivosti. To je potřeba být synem té země, co měla Franze Kafku a Josefa Švejka. 10
Západ: Když člověk, který už 11 let nebyl v Československu, Čte tamější literaturu - nemyslím tu oficiální - zarazí ho intenzita pochmúrnosti a jakéhosi sebemrskaČství, opakovaného drásání otevřených ran. Škutina: T o je samozřejmé obrazem toho, v čem ti lidé žijí. Je to strašný dokument. To není masochismus. To není Arnošt z Pardubic, který vylezl na věž a mrskal se kopřivami. To lidi jsou mrskáni dobou a režimem, a oni to potřebují ze sebe vykřičet, jak do té duté vrby... Bohužel. Západ: Vy jste odejel z Československa vlastně poíodohrovotně. Cítíte dnes, že byste byl raději doma. nebo jste rád, že jste se dostal, volky nevolky, na Západ? Škutina: Já jsem dlouho nechtěl odjet a myslím si, že v podobné situaci jsou mnozí lidé doma. Nakonec jsem ovšem emigroval, po tom co jsem dostal přes tu hlavu, a občas se mě někdo tady zeptá: "Co byste dělal, kdybyste se mohl vrátit..." - j á u ž bych se nechtěl vrátit, já všechna ta léta, která jsem tam prožil, považuji za absolutně ztracená a marná, já jsem defakto začal Žit až tady, od toho 3. ledna 79. Co už jsem tady udělal práce. Vydal jsem 8 knížek, 2 divadelní hry, udělal 23 televizních pořadů, a najednou jsem zji10
stil, Že jsem plný energie. To jsem doma nebyl. J á j s e m byl doma, kromě toho, že jsem byl zavřený, unavený, ubitý.... já už bych nechtěl, i kdyby se stal zázrak, já už bych se nechtěl vrátit, už prostě nemám čas a síly to tam tahat z hnoje. Myslím si, že k podobnému poznání dojde asi kaž.dý, komu se podaří dostat se ven, když uvidí tu strašnou přehlídku ztraceného času za těch 31 let komunistického režimu. Pokud běží o mě, to je ještě klika, že jsem se dostal ven, že mohu pracovat, ale pomyslete, těch ztracených talentů a existencí, které žijí tam. Lidé, kteří by mohli vymyslet něco, jak říkal Karel Čapek, aby to svítilo a hřálo, a oni dělaji věci skoro nedůstojné člověka, věci, které neumějí... To je právě jeden ze zločinů toho režimu, tahle přehlídka ztracených talentů, ztracených životů. J á si mystim, že každý; kdo může odtamtud pryč, tak ať jde,., teprve tady pozná, že to nemělo cenu zůstávat. Západ: Jaký je rozdíl mezi tzv. novou represi v Československu dnes ve srovnání s 60. či 50. léty? Skutina: Podstatný je rozdíl mezi dneškem a padesátými léty. Tehdy se zavíralo šmahem, bylo okolo 100 000 politických vězňů či víc, a byly obrovské tresty, včetně trestu smrti. Dnes je to zatím jenom výběrová akce, něco jako sociologický průzkum. Vedle Václava Havla je tam Petr (Jhi, který už byl zavřený, Otka Bednářová, na kterou se pamatují lidi ze Zvědavé kamery, je to takový průřez, aby to na lidí působilo - alespoň co se týče posledního procesu. Jinak je to ovšem jen obměna - stejně nesmyslné, absurdní a hlavně vykonstruované, protože ti lidi nic neudělali, stejně jako ti v 50, létech. Západ: Toje to "plaste/lnové" zákonodárství, které si moc upravuje podle potřeby...
své vlastní zákony. V tom je ta hrůza, to je ta kafkárna, ten Kafkův Proces se vším všudy, uvedený do života. Západ: Myslíte, že pokud někdo chce pomoci zkrátit komunistické diktatuře v Československu život, že je lépe to dělat zevnitř nebo zvenku? Škutina: Samozřejmě zvenku, protože tady to člověk může, zatímco tam nic podnikat nelze, zevnitř se ten režim nedá oslabit - on už je tak slabý, že to snad ani víc nejde, ale na druhé straně taky silný - tou mocí - vždyťje tam nějakých 100000 sovětských vojáků, kteří to všechno hlídají. Já si myslím, že by lidé měli především usilovat o seberealizaci - člověk přece chce něco dokázat, aby po něm něco zůstalo, a to může jenom venku. Co může dělat v Československu... utéct na chalupu a zasázet tam k plotu slunečnice a koukat se, jak se otáčejí za sluncem... je snad tohle smysl života? Západ: Nemyslíte si, že ta komunistická "amnestie", to urovnáváni si poměrů, bylo částečně vymyšleno také za tím účelem, aby se znesvářila a oslabila emigrace, a především ta z 68. roku? A i jiné věci, jako například ten Formanův interview s Klimentem letos v létě v Praze. Škutina: Podívejte se, s tím Formanem: já mám Miloše velice rád, my jsme spolu skautovali, chodili jsme spolu na FAMU... Ale já jsem zíral, když jsem se dočetl, že poskytl interview J a n u Klimentoviz Rudého práva... to je přece kolaborant z války, chlap, který byl v Kuratoriu, který dělal zátahy na kluky, kteří skautovali, o němž každý ví, co je to za zrůdu. Tenhleten Kliment, který, když Forman začínal, napsal, že to je antitalent, břídil, a odsuzoval jeho filmy... a tomuhletomu hajzlíkovi, hrobaři české kultury a Českého filmu, Forman poskytne interview. Já jsem říkal, když Miloš do ČeSkutina: Ten režim je apriori zločin- skoslovenska jel: pozor, jestli bude ný, a od zločinného systému nelze če- Husák jen trochu chytrý, tak mu hned kat nic jiného. Zločinný systém je na letišti připíchne na klopu Národnítřeba změnit. A tak v podstatě každý, ho umělce nebo alespoň Laureáta státkdo se s tím snaží něco udělat, se vydá- ní ceny K. Gottwalda. Oni udělali něco stejně lišáckého, oni na něj poslali Klivá do rukou zločincům. Západ: Pane Skulino, myslíte, že opo- menta. A Forman s ním nevyrazil dvezice v Československu má nějaký vý- ře, k čemuž měl plné právo. Pochopitelně, to byla rána mířená na všecky, znam? Škutina: ' l a m není opozice. To je prá- kteří s ním tady kamarádili, kteří pro vě ten nesmysl, lidé tady říkají "disi-, Miloše v exilu tolik udělali. Západ: Někteří emigranti, zejména ti. denti", nebo "opozice"; tam kdyby kteří žiji v Severní Americe, si vytvovznikla opozice, tak všechny zašijou. řili takový mýtus nadřazenosti "české Tam jen lidé upozorňují, jako například Charta 77, že režim nedodržuje kultury doma". Vy jste tam byl ještě
začátkem roku ¡979, jak Vy se na to díváte? Jak to tam opravdu vypadá s divadlem, filmem, knížkami? Škutína: No, v televizi běží seriály jako Zena za pultem, to je hrůza hrůzouci, pak Muž na radnici - o tom, jak se jeden komunista stará o město a to město ho s láskou zvolí. Soudobá vydávaná česká literatura je k nečtení - ti různí Alexejové P l u d k o v é a Kapkové ... to je ten, co napsal SElvírou v lázni, takovou socialisticko-komunistiekou pornografii. Divadia mají sešroubovaný repertoár, někdy nepovolí třeba ani Shakespeara, protože tam lidé tleskají při nějaké scéně, která ani vůbec nemusí být dvojsmyslná, obecenstvo ale ve všem hledá skrytý smysl. Ve filmu, léta Nové vlny jsou pryč. J á nevím... Naopak, když přijedu sem, třeba do Toronta, tak vidím, jaké jsou tady koncerty, jaké shows sem přijedou. Ať s e j d o u iídé podívat např, do toho O neplexu, kde je 18 biografů pod jednou střechou, já jsem se díval na jejich repertoár, prokristapána, to je přehlídka filmového umění... Západ: Zdá se mi, že bychom mohli hovořil ještě dlouho, ale všechno má svůj konec. Takže se budeme muset rozloučit. Chtěl byste ještě něco vzkázat Čtenářům Západu? Sk u tíná: Rád bych přijel zase za rok, a vyprávěl si tady s lidmi o humoru. Myslím si totiž, že jestliže má český jazyk přetrvat, tak se mu to podaří především humorem. Detektivky si lidé přečtou anglicky nebo německy, ale tzv. česká legrace, t a j e nepřeložitelná. Tu si můžeme přečíst a ocenit jen v češtině. A my bychom měli uchovávat ten náš humor - on totiž humor také brousí jazyk. A zvlášťv emigraci, kde se jazyk ochuzuje, protože nejsou zapotřebí ta podobenství... Západ:... stůl je prostě stůl... Škutína: ... takový ten druhý smysl. Tady se mluví přímo. Chci tohle, dej mi to. Zatímco humor s sebou nese ty krásné obrazy, tu ohromnou pestrost jazykovou, ty slovní hříčky... A já bych se rád humorem zabýval. A nejenom proto, že se jim zabývám už těch 48, vlastně už. 49 let svého života. Myslím si, Že bychom měli i na stránkách Západu ten Český humor nejenom hledat, ale i objevovat. Humor je v lidech... A tady na Západě se nakonec lidé pořád ještě uměji smát, zatímco doma se už smát zapomněli. Toto bychom si měli připomínat a oživovat, abychom to sami neztratili.
Fejeton Pozůstalost jednoho presidenta V Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky visí v zasklené skříňce na správní budově seznam významných osobností, které jsou tam pohřbeny. Dočtete se, kde odpočívá J a k u b Arbes, kde leží Arnošt Dvořák a kde hledat Ference Futuristu, Ladislava K limu a Jiřího Karáska ze Lvovic. Čas od času musí úřednice z kanceláře Pohřební služby znovu přepsat sluncem vybledlý seznam. Dosud nikdy se však na něm neobjevilo jméno mrtvého, jehož urna je uložena v obrovité kamenné hrobce u severní zdi hřbitova při Xaveriově ulici. Jméno bývalého presidenta republiky lze najít jenom na náhrobním kameni. Vyzlacené faksimile p o d p i s u j e ovšem dneska už patrně to jediné z presidentova díla, vydávaného kdysi ve stotisícových nákladech, co si ještě někdo přečte. Beztak se i na něvztahovala Churchillova věta, napsaná o někom jiném, že "uměl vtěsnat maximum slov do minima myšlenek". Bydlel nedaleko odtud vevyvlastněné vile. kolem hřbitovní brány dvakrát denně jezdil do některé ze svých úřadoven. Určitě ho nenapadlo, že po smrti skončí na tomto občanském hřbitově, on, dělnický president, Antonín, toho jména Druhý. Samozřejmě tudy jezdíval vždycky i s doprovodným vozem plným pistolníků, který před jeho vilou Na LoUžku zablokoval slepou ulici ještě dřív, než se současně otevřela zahradní branka i dveře vozu a on třemi rychlými krůčky překonal tu nebezpečnou vzdálenost. Za nějakých sedmnáct let, co u nás na Smíchově bydlel, jsme ho viděli jít pěšky všehovšudy jednou. Pořádalo se tenkrát zase jakési odevzdávání hlasů pro kandidáty Národní fronty, ěili takzvané volby, a volič Antonin Novotný podnikl pěšky cclou cestu až dolů do volební místnosti u svaté Anny v Radlicích. Doprovázela ho pouze manželka, nejspíš tmoucí nad takovou srdnatostí. Vždyť na té ulici kráčel skoro tři sta metru docela sám. Jenom pouhou náhodou měl stejnou cestu také hlouček urostlých mladých voličů, jedna milenecká dvojice a maminka s robátkem v ruce. Kupodi-
vu si jediný z nich nevšiml, že pět kroků před nimi nebo pět kroků za nimi jde sám nejprvnější z tajemníků. Všemu jinému věnovali pozornost mnohem bedlivější. A Antonín Novotný jistě ani cestou do volebni místnosti, ani potom, když jel nazpátek už zase v tatře Šestsetrojce s doprovodem, nepomyslel, že zrovna zahlédl živý obraz svého příštího osudu. Bydlel v té vile až do své smrti. Vídal jsem ho později často, starobního důchodce Antonína Novotného s manželkou Boženou, když v sobotu chodíval navštívit nedaleko bydlícího syna. povoláním generálního ředitele všeho možného. Musel po cestě přetnout tři poměrně frekventované ulice, po nichž se trousily rodiny na procházce i podvečerní návštěvníci malvazineekého hřbitova s kropícími konvemi. A vždycky to vypadalo stejně. Antonína Novotného samozřejmě kdekdo na první pohled poznal. Nezměnil se proti dobám své slávy a přece byl trochu jiný, když jste ho viděli najednou zblízka. Tvář vychytralého periferního chlápka, který dovede v mariáši obehrát každého, kdo netuší, jakých fíglů je tento hráč schopen, působila bez kosmetické úpravy, příznivého osvětleni nebo lichotící retuše poněkud jinak než na televizní obrazovce nebo na poštovních známkách. Státníka by v něm nikdo nepoučený nehledal, troska se z něho také nestala. Uchovával si studené sebeovládání protřelého karbaníka, kterému moc záleží na tom, aby nikdo nepostřehl, jak fixluje. A on sebeovládání potřeboval. Každý ho na ulici poznával, každý. Jednou jedinkrát se však nestalo, že by kdokoliv z chodců, mezi nimiž museli být také členové jeho strany, kteří mu chodili jásat vstříc na májových průvodech, bývalého prvního muže ve státě a v partaji pozdravil. Jaktěživo nepřišlo do hlavy nikomu z rodičů, vedoucích děti na procházku, aby je upozornili, že tamhle jde pan či soudruh president. A dělo se něco dokonce ještě krutějšího - před Antonínem Novotným si nikdo ne od plivl, nikdo ho nenapadl jediným slovem. Pravděpo10
dobně by ho to nakonec jenom potěšilo, dalo by zapravdu nedávnému systému ostrahy a buď jak buď by to byl projev pozornosti, zájmu. Jenomže o n o se nic podobného za léta nepřihodilo. Novotný už prostě nebyl. Přízemního realistu jistě nenapadlo přirovnání, že chodí po ulicích j a k o v pohádkové čapce - nevěda, že sice vidí, ale sám viděn není. Spíš se za svých vycházek cítil j a k o by musel běhat uličkou. Periferní karbaník se však tvářil neotřesené a neproniknutelně; nebyl docela poražen, pořád svíral v hrsti pár mocných karet, o nichž chodci na sobotní cestě ke hřbitovu neměli ani ponětí. Boháč, který chodí záplatovaný, doma za trojím zámkem však přepočítává zlaťáky - to byl Antonín Novotný. Nevím, zda se lak stalo nedopatřením, anebo jestli patřilo do jeho karbanickc taktiky, že nechal navenek proniknout pár zmínek o svém pokladu. Ve vile nad Radlicemi neukazoval svým hostům originály francouzských impresionistu ani Šperky, nakoupené za pakatel, neupozorňoval je, že jsou právě na místě, kde vrcholí děj Arbesova Svatého Xaveria, a nevodil je k oknu, aby se potěšili výhledem přes radlické údolí k Vyšehradu a na Divčí hrady. Okna patrně raději zatáhl záclonkami a uvedl návštěvníky do klenotnice. Tam na vysokých policich stály kolem d o k o l a dlouhé řady spisových pořadačů. Antonín Novotný pověděl jenom pár slovy, co v nich je uloženo. - Tadyhle, přejížděl prsty po několika svazcích, mám kompletního Štrougala. Okamžik počkal, až si host zhruba připomněl, co všechno o tomto státníkovi slyšel. Antonín Novotný vychutnával svůj úspěch a nespěchal. - Tady, klepal potom na šedozelené desky jiných pořadačů, jc pohromadě celý Barákův případ. A tohle, sáhl namátkou zase jinam, jsou všechny doklady o stadionu Sparty. Stačilo vyslovit kterékoliv jméno z. těch, která se v minulých desetiletích objevovala na prvních stránkách novin, a už hostitel s úsměvem hospodského, schopného vyhovět i nej náročnější mu přání, ukazoval na jedny, dvoje nebo patery desky. Tohle byla třináctá komnata Antonína Novotného, zde se skrývalo tajemství patnácti let jeho moci. Sbírat doklady o všem a o každém začal už dávno předtím, než se stal prvním ta10
jemníkem. Potom se dostal k dědictví po Gottwaldovi, k pancéřové skříni, kterou míval první dělnický president doslova pod posteli a z opatrností šiji nechával vozit s sebou i při každé cestě do Lán, tolik v ní bylo politicky bríza nt n i ho materiálu. A všemi svými soudruhy dlouho podceňovaný a po jistou dobu Í posmívaný Tonda z pražského sekretariátu tuto hřivnu den po dni pilně rozhojňoval. Pro politika, který posléze Antonína Novotného vystřídat, je příznačné, že nejen okamžitě nepožadoval všechny klíče a jednoduše Novotného nevyhodil / pracovny, ale dobromyslně souhlasil, jen ať si soudruh Novotný odstěhuje vše. co si bude prát. Patrně ho nenapadlo, že první tajemník vládnoucí strany může mít vesvé kanceláři i něco pozoruhodnějšího než rodinné fotografie pod sklem na psacím stole. O několik let později Novotný zemřel. Před jeho pohřbem bylo v ulici Na l.oužku živěji než za dob, kdy komandoval ministry a vítal v Praze jiné panovníky a tajemníky. Vdovu nějak vystrnadili z domu, dost možná se za ta léta něčemu z politiky přiučila a pochopila ted1, že bude moudřejší a koneckonců zdravější bydlet pár dní jinde. Potom snad neminula hodina, aby před vilou nezastavil vůz. Přijížděly černé tatry, malé fiaty i dodávkové škodovky. Pokaždé vystoupili dva muži a vkročili do domu. Zanedlouho vycházeli s těžkou brašnou nebo s několika spisovými pořadači prostě v náručí. Hodili kořist na zadní sedadlo auta a rychle odjeli. Zájemců se vynořily tucty. Někdy si řidič všiml, že před zahradní branou už parkuje jiný vůz. Tehdy jednoduše zajel do sousední klidné ulice Na Laurové a počkal si. až si ve vile najdou co hledají ti první, kdo dřív přijde, ten přece dřív mele, načež zaujal jejich místo sám. Týden si soudruzi rozebírali Novotného pozůstalost. Snad se jednou dozvíme, zda hledali především doličný materiál o sobě samotných, anebo jestli mysleli také na budoucnost a nechávali při halit hned také něco o ostatních - jsou to přece lidé zvláštního raženi. Rozhodně se nemohlo dostat na všechny a povstalo nemálo trpkosti, závisti i obav. Škoda, věčná škoda. Antonín Novotný mohl přece vstoupit do dějin ja-
ko bezmála kronikář jedné doby. Představuji si trezor v Národním muzeu, označený nápisem Fond Antonína Novotného. Za jeho ocelovými dveřmi by se našlo tolik vzácných dokumentů, že by budoucí historici museli Antonína Novotného posuzovat shovívavěji. Ať byl jaký byl, řekli by si jednou, zůstal nám po něm alespoň tenhle nevy rovnat e In ě cenný archiv. Takhle je Antonín Novotný už pomalu zapomenut několik let po smrti. K jeho hrobce přijde pouze tu a tam nějaký soudruh, jenž mu byl obzvláště zavázán anebo si ho snad dokonce vážil. Tihle návštěvníci přinášejí pokaždé dvě, tři, čtyři kytice najednou. Ono jaksi působí lépe, když jich narozmérné bronzové mise leží více malých a každá jiná, než tam položit velkou a jenom jednu. Mlčky se usnesli budit zdání, že se k této hrobce často chodí pictně vzpomínat. Jinak totiž je la mramorová plošina, velká jako čtvrt tenisového dvorce, každému naprosto lhostejná, nestala se z ní ani turistická atrakce, tím méně poutní místo. Kdo kolem prochází poprvé, zastaví se sice, ale všehovšudy pokrčí rameny. Podruhé ji už mine zcela nevšímavě, zrovna jako když ještě nedávno potkával Antonína Novotného nedaleko odtud na ulicích. Přetrvalo tedy jenom samotné jméno, faksimile podpisu, jehož originál potvrdil tolik smluv, rozhodnutí, fémových ortelů i soudních rozsudků. Pouhé jméno, pozvolna se už vytrácí vzpomínka na tvář periferního hráče i na jeho životní dílo. Půjde-li to tak dále, bude historie k Antonínovi Novotnému věru milosrdná. Vilém Hejl
Ilustroval
Ctirad
Smolík
O jednom mistrovství V srpnu !978 probíhalo v Českých Budějovicích mistrovství světa v letecké akrobacii a Češi to vyhráli. O mistrovství psa) i západoněmecký aeroklubový časopis Flugsport a průbčh závodů si velice pochvaloval s jedinou výjimkou: Na závěr prý pořadatelé připravili nudný folkloristický program. Zahraniční účastníci více ocenili improvizovaný večer, jenž iniciativně přímo na letišti uspořádali němečtí letci, Bohužel ale tady se pořadatelé nevyznámenali, a sotva se zábava trochu rozproudila, násilně ji přerušili s odůvodněním: po deváté hodině musí být ze strategických důvodů letiště uzamčeno. Autor Flugsportu nepochopil, že šlo o běžnou taktiku a naivně lituje, Že se hostitelé připravili o příležitost s hosty se blíže seznámit.
komsomolský tajemník (který o sobě tvrdil, že může jezdit po Altaji jak chce opilý v autě, neboť jeho číslo zná každý milicionář a nedovolí si ho nikdy zastavit, i kdyby přejel dítě) postavil doprostřed paseky a uvítal přítomné spisovatele. Navzájem nás představil a otevřel diskusi. Chvíli bylo trapné licho přerušované známými zvuky nalévaného alkoholu, pak jeden altajský spisovatel, zřejmě aby neměli průšvih, zakřičel na celou louku: "Kakaja tiráž vaševo žurnala, á?" A já na něj, zase přes celou louku, zahulákal: "Dvěslě dvacet tisíc", nebo kolik tenkrát Mladý svět měl. Toho se zase chytil nějaký funkcionář a opáčil: "Tak malá země a vydává tak velký časopis, kak eto intěresno!" V t o m t o duchu beseda pokračovala až. do úplného opilství. Pak jsem se konečně s jedním spisovatelem sešel. V křoví, Při močení. - " S t o Va culík, šlo Gavel,gaVari...", zeptal se mě překladatel Švejka, ale já mu už nestačil odpovědět, protože nás od sebe odváděli bdělí a opilí komsomolci, kteří moc dobře znali své úkoly, i v tomto stavu. Večer nás opět naložili do gazíků a pomalu jsme sjížděli z hor, Skoro všichni okamžitě v autech usnuli. Měl jsem strach, že se to brzy povede i šoférům, (Dole ve stepi docela běžně za jízdy opouštěli kabinu, plyn zatížili cihlou a volant zapříčili koštětem a vylezli na korbu hodit si šlofíka. Věděli přesně, že za hodinu se má po pravé straně objevit křoví a tam zase upravili kurs a jelo se dál.) Probudili jsme se až u řeky, kde nás močení opět spojilo s altajským švejkologem. Domluvili jsme se. Jakmile tahle šaškárna skonči, přijde ještě s jedním za námi do hotelu.
Vzpomínám si na podobnou událost ze Sovětského svazu, která se mi stala na vlastní kůži a při níž se tato taktika presentovala 'Lpa rusky". Byli jsme v Gornoaltajsk é autonomní republice, pro názornost asi v polovině SSSR u čínských hranic, a komsomolská organizace pro nás uspořádala setkání s místními čtyřmi spisovateli, mezi nimiž byl i jeden, který přeložil do altajštiny Švejka. Na setkání jsme se tčšili, mělo se uskutečnit druhý den u jezera v horách. Vzbudili nás v pět hodin, v Šest byla snídaně a v půl sedmé jsme nasedli do připravených gazíků, které se pozvolna rozjely ranním městem. Jak jsme jeli, konvoj přibýval, a když jsme vyjížděli z města, jelo už jedenáct civilních aut a jedno policejní. Silnice se zakousla do hor a konvoj pozvolna. Čtyřicítkou, drkotal k zasněženým Špičkám. Kolem dvanácté hodiny jsme dorazili k říčce, kde byly přistavené pltě, auta na ně najela, převozníci nás mistrně sochory vypíchali na druhou stranu a zase se jelo dál. Ve dvě hodiny jsme dorazili na mýtinku u krásného horského jezera s ledovou vodou, kde se již kouřilo z polní kuchyně: podávala se ucha-poíévka a koňak. Louka byla dobrých třicet. Čtyřicet metrů dlouhá a prostřeno bylo na obou koncích. Na jedné straně, jak jsme se později dozvěděli. seděli čtyři altajští spisovatelé, na druhou stranu posadili pěl Čechů a okolo nás poletovalo kolem padesáti komsomolských funkcionářů. Po dvou hodinách se hodnostně nejvyšší Ilustroval
Nikdo nás neslyšel, tentokrát jsme se disciplinované rozešli sami a asi půl hodiny po té, co jsme dorazili do hotelu. se skutečně ozvalo zaťukáni na dveře a do pokoje vklouzli dva spisovatelé s rozsvícenýma očima a s lahví koňaku v ruce. Ani jsme si nestačili vypit pohárek a už na nás vtrhla děžurná: "Pánové musí okamžitě opustit hotel." Vysvětloval jsem jí, žc jsou lo naší hosté, ale dčžurná mlela stále svou: "Mám výslovný zákaz k vám do pokoje někoho pouštět!" Nakonec jsme si řekli, babu vem čert, půjdeme si povídat před hotel a usadili jsme se na lavičce. Děžurné to ale nedalo a polila nás z hotelu kýblem vody. T o už bylo na nás trochu moc. Nestačili jsme se ale rozčílit, protože v tu ránu k hotelu přijely dvě volhy, vyskákali z nich čtyři svalnatí chlapci, každý pár uchopil jednoho spisovatele mezi sebe a násilím je narvali do aut. Pak se jeden ze strážců pořádku kousek vrátil a křikl na nás: "Promiňte, že vás ti opilci obtěžovali!" a aniž čekali na odpověď, naskočil do auta a odjel. Druhý den bylo plánované setkání s oblastním altajským tajemníkem strany, čehož jsme okamžitě využili, abychom si stěžovali. Bodrý tlustý Rus se jen usmál, nalil vodku a pravil: Já už jsem slyšel, že to soudruzi udělali trošku netakticky. A tím byla celá záležitost pro něho vyřízena a začal si s námi opět stereotypně připíjet na družbu. Tak si pravděpodobně připíjeli na Krajském výboru KSČ v Českých Budějovicích po té, co rozpustiji veselý večírek v hangáru. Vždyť přece: Mistrovsky zvládli politickou situaci! Přeloženo do češtiny: Zase jednou zamezili. aby se lidé domluvili! Karel Hvížďala
Ctirad
Smolík 10
dveřmi malý kopeček. To byl kočkoun, který tam pořád byl sedící, čekající na svého pána. Maminka ho zvedla vzhůru, oprášila sníh, a byl kočkoun pod ním zmrzlý tuze. Ale když jsme ho donesli do apartmentu, roztál, snědl hem připravený pro tentvojovy sendviče, protože žádné keny nebyly nechány, a pak udělal nepořádek na bílý kobereček ve vošrůmu. Už u nás zůstal. Maminka mu koupila jeho vlastní vošrům s litrem a j m é n o d o s t a l Kocour. Ale když ho Mrs. Bottomrider m i s p r o n a u n s o vala j a k o Kokour, přilepilo se to na něho.
"Nesměj se," pravila maminka. "Jsou případy, že když zahyne holubička, holoubek naletí na skálu a spáchá sebevraždu."
"Oh!" zvolal jsem. "Mohl bych jedno mít?" "Mohl, když o něj vezmeš dobrou péči," pravila stará dáma. Tak jsem Kokourovi našel Jůlinku. * * *
Byla ještě kiten, celá šedivá se zelenýma očima. Kokour k ní dal nos. a ona začala svůj nos dávat Kokourovi na břichoa byla ho tam mačkající packama. Kokour to neměl rád, protože ji třikrát bouchnul packou. Brzo nato přišla maminka zpátky s tentvojem, a on začal hned protestovat proti nás majícím Jůlinku. Ale maminka zvedla Jůlinku ke svému obličeji a řekla: "Takový zvířátko bezbranný přeci nemůžem vyhnat na mráz!" Ač nebyl mráz, protože pro jaro. J ů l i n k a j i kousla nos. Měla malézuby j a k o píny. "Zvířátko be/.branný!" pravil tentvuj, "A mimoto - " ukázal na Kokour a , " - tenhle ji brzo zbouchne, a budem tu mít koěičinec!" " U ž j i zbouehnul," pravil jsem. "Cože?" volala maminka. "Zbouehnul ji třikrát, když. mu dávala nos na břicho," řekl jsem, "Oh, / sec!" pravila maminka a pak otočila k tentvojovi. "Vždyť je to ještě kotě. Ještě se sama ani vyěůrat neumí." Ale j ů l i n k a uměla, a maminka musela dát nové Šaty do vošeru.
T o j a r o jsme se pohnuli do našeho vlastního femilyhauzu, a Kokour se pohnul dovnitř s námi. Hauz byl pokojovitý a Kokour celý týden chodil po ném a vypadal smutný. A celý Čas byl mňoukající. "Hledá kočku," pravil tentvuj. "Najde ji, ciacf!" otázal jsem se. "Když ho budete držet doma, tak ne," řekl tentvuj. "Když ho pustím ven, uteče," pravila maminka. "Není ještě zvyklý na nový dům," "Ten? A utýct?" snýroval tentvuj. "Ten ví, kde má dobrý bydlo. Jen si všimni, jak je za ty tři měsíce u nás nařvanej." Ačkoliv Kokour nikdy neřval, on j e n o m mňoukal. Ten večer tedy maminka pustila Kokoura na zahradu, a on ráno nepřišel. Ani příští ráno. "Vidíš," pravila maminka se slzami ve svých očích. " J á to říkala, že uteče. Zas někde stojí před postofisem." "Nebuď labuď, Vičky," pravil tentvuj. "Však on se ti vrátí. J e n o m se někde mroucá. Neboj!" S Kokourem se Jůlinka brzo stali Zeptal jsem se, co je "mroucá", a přátelé. Skákala na něho vrčící, a on maminka explejnovala, že "hledá ko- ji pokaždé zbouehnul, ale ne mnoho. čičku". Kokour hledal ještějeden den, Pak leželi vedle sebe a Jůlinka lízala ale nenašel, protože přišel zpátky do- obličej Kokourovi a vajseverza. mů. Snědl tři keny a pak dva dny spal. J e d n o u ráno však, když Jůlinka byUmínil jsem si, že kočičku pro něho la sedící na fensu v zahradě, veliký cizí najdu sám, a vydal jsem se sérčovat pes přihnal a počal skákat nahoru na p r o j e d o u . Tři bloky od našeho domu fens. Jůlinka byla Šokována a běžela spatřil jsem starou dámu v rokru na pryč po fensu a přes střechy garáží v pórči, jež měla na klíně papírový box, aleji. Ten večer nepřišla zpátky, ani a na banistru u schodů seděla černá druhý den, ani den potom. Kokour kočka, která byla starou dámu pozo- byl smutný, chodil po domě a byl ji rující. Když jsem hnul těsněji, viděl hledající. jsem, že v boxu byly tri kiteny. Když Jůlinka byla pryě už tři týdny, "Oh!" zvolal jsem, abych sám sebe Kokour se stal tak tenký, že maminka zadražil staré dámě. "Ty jsou kjůt!" byla šokovaná, aby si něco neudělal. "Nejsou?" pravila. Tentvuj zachechtal.
"Některý ptáci jsou monogamní," informoval ji tentvuj. "Ale tenhle sobec? ukázal na Kokoura, jenž by! pojídající čerstvého smelta, kterého mu maminka koupila místo petfůdu, aby nebyl smutný. "Ten myslí jen na sebe. Takovej je to d urchundurch Čech. Ten nalítne leda na něj a k o u jinou kočku!" Maminka rozhodla, že ho s nějakou opatrime, aby mohl nalítnout. Pro novou kočku jsme šli do H u m a nitní sosajety. T a m v klecích bylo sedících mnoho koček a pejsíků, a větší části plakali. Když jsme vstoupili mezi klece, všichni se hodili proti mřížím, natáhli ven packy skrze ně a dělali zvuky, které zněly, j a k o kdyby byli říkající: "Vem si mě! Vem si mě!" "Co s nima děláte?" zeptala se maminka atendanta šejkujícím hlasem. "Tady zůstanou tři týdny. Když si je nikdo neveme, pak - " "Co pak?" zeptala se m a m i n k a a její hlas opět šejkoval. "Resérěovaci laboratoře," pravil atendant. "Universita T o r o n t a , " Slzy se objevily v maminčiných očích. Podívala se kolem, a v kleci v korneru sedělo černé kiten a mělo velké žluté oči dívající se na maminku. "Oh!" pravila maminka naší řečí. "1 can't stand ihe thought! Ginime lhal tóne!" a zahrotila prst na černého kitena. T o je, jak jsme koupili Bubu. Stála nás pět bagů, šoty inklůdovány. Maminka jí dala j m é n o Belzebuba, ale bylo moc dlouhé. Začali jsme ji volat Buba, a to se na ni přilepilo. Také dávala nos Kokourovi na břicho a presovala mu ho packama a on ji pokaždé zbouehnul. Ale stali se přá'elé a jeden druhému lízali obličeje.
)
Když Buba byla s námi dva týdny, díval jsem se jednoho rána ven na zahradu, a najednou po fensu běžela Julínka. Ale myslel jsem. že to byl jenom duch Julínky, Byla tak kůžovitá, že jeden mohl vidět všechny riby, a měl jsem strach, že riby ji propíchnou kůži, Otevřel jsem slajdové dveře kuchyně, J ůlinka běžela nahoru ke mně a začala svěřovat. Svěřovala mnoho. Rychle jsem jí dal tři keny petfudu, a ona je začala goblovat. Ale hned zas běžela ke mně a svěřovala, pak zas k dyši s petludem a goblovala. Bylo to, j a k o kdyby nemohla udělat svou mysl, jestli má svěřovat, nebo goblovat. Pak uviděla Rubu, Udělala U ze hřbetu a syčela j a k o snejk. Buba přišla nahoru k ní a dala jí nos k nosu. Jůlinka ji zbouchla packou s d r á p k a m a ven d o nosu.
Buba je černá jako uhlí, takže když je tma, jsou jenom její oči viditelně. To je, proč jí tentvuj někdy říká "Voči". Když ji Jůlinka zbouchla d r á p k e m d o nosu, měla oěi divící. Buba vždycky chtěla být přátelé s ij Slinkou, ale Jůlinka každý čas jenom syčela j a k o snejk. "Žárlí," řekl tentvuj. "Když se ztratila, opatřili jste Kokourovi konkubínu, tak žárlí." Buba byla právě lízající Kokourovi obličej. "A dej je obě vyspejovat," pravil tentvuj. "Jinak tu fakt brzo budem mít kočičinec," "Vždyť Buba je ještě kotě," řekla maminka. Brzo potom Buba začala být tlustší, "Co jsem říkal?" pravil tentvuj. "Zbouchnul jíl" Kokourovi lízala právě obličej J ů linka, Buba Šla kolem a v puse nesla 10
papírový kapesník, který vzala z gár- ta mistery. Vzbuzen beliejkem, blurpoval jsem, a vyvolal jsem, že v kuchybidže, "Koukej! Už si stele," komentoval ni má tentvuj alka seltzer pro ranní p revise! ce. Kukací hodiny v pokoji tentvuj. pro život enaunsovaly právě půlnoc, "Oh, no!" pravila maminka. "Oh y es!" mimikoval tentvuj. "Nebo když jsem na holých nohách šel schody dolů. Ale stopnul jsem, neboť v kumyslíš, že má rýmu?" Příští den Buba měla tři kiteny, z chyni bylo světlo. Držel jsem ticho, a lichž j e d n o vzala si Mrs. Pochopená- j a k jsem se podíval, seděl tentvuj u oteNutney pro jejích Deboru, a druhou vřeného fridže na židli a pomáhal si k pan režisér Tabborski, Jemu později čerstvému chlebu, který strýček Miten k ¡ten, jenž byl koěkoun, roztrhal rek, jenž je deliverymenem v židovské diplomu z Benátek Filmového Festi- pekárně a delikatesu, nám nosí proti maminčiným protestům, že chleba je valu. Nám zůstala jedna kočka, ale vzala kalorická bomba. Avšak židovský po Kokourovi. Byla velmi stupídni. chleba je dobrý. J á ho jím, a tu noc tentvuj také tajně jedl a mazal buteTentvuj jí dal j m é n o Blbeta. To bylo, jak jsme akvirovali čtyři rem. Za jeho židlí seděla na zemi Buba kočky, a tentvuj poručil všechny je a jedla dlouhého deštivého červa. Držel jsem ticho, vylezl jsem schody spejovat. zpátky a Šel jsem na sandek, abych počkal, až tentvuj satisfikuje hlad a půjde zpátky do postele. Byl žňový měsíc Brzo se mezi kočkami v nejbrhůdu a lehký bríz, a j á pohlédl přes zábradlí rozetřely noviny, že u násjsou loty petd o zahrady. Na trávníku před moskyfudu, a alejové kočky se úspěšně potími dveřmi seděli Kokour a Jůlinka koušely parazitovat, když byly slajdoa kolem nich v kruhu alejové kočky. vé dveře z kuchyně na zahradu v létě Kolem toho kruhu vjíném kruhu seděotevřené. Vždy vplížily dovnitř a drželi skvirelové a rakůní kiteny s rakůly svou distanci ode mě a maminky, a nem-matkou. Ta držela v packách vemaminka jim dávala jména. Nejčastě- liký roustrib, jaké jsme měli k večerji chodil velký alejový kočkoun, velmi nímu obědu a maminka je pak hodila vlasovitý, speciálně v obličeji nad oči- do gárbidžkenu. Rakůn-matka trhala ma, kterého maminka volala Brežněv. z něho prsty kousky a dávala rakůním Ale chodily i jiné, pro příklad jeden kitenům. Gárbídžken ležel převržený teby s tlustým o h o n e m j a k o má Blbeta, a z něho vyhrabaný nepořádek všude a t o m u maminka říkala Tatínek, nará- přes trávník. žejíc tak na nejistou paternitu Blbety. Díval jsem se dlouho na tu scénu a Jiná mečela a měla j e d n o oko modré a viděl jsem, že rovně před Kokourem a druhé zelené, a ona byla Koktejl. KoJůlinkou šeději ti tři: BreŽněv, Tatíkour a Jůlinka na alejové kočky syčenek a Koktejl, a bez jednoho slova jsou li j a k o snejkové, ale Buba k nim jen na ně dívající. Najednou vrzaly dveře dávala nos a měla divící oči. Blbeta a na sandek přišla maminka v bílé nočse bála a vždy hajdovala pod dejvnní skrzvidět košili. Ve vlasech měla portem. kérlery a obličej celý bílý od noční Blbeta byla tak stupidní, že mysle- smetany. la i my jíme červy a insekty. Každou noc přinesla něco ze zahrady: kejtrpilera, moskyta nebo deštivého červa, a položila je vždy mamince na blanket. Byly většinou ještě živí, a jednou kejtrpílar vlezl mamince d o ucha, to tak, že se vzbudila a skrýmovala, Blbeta byla potom zamknutá každou noc ven, a z pomsty Čůrala vždy na moskytí dveře. To bylo pravděpodobně, co lákalo mnohé animaly, že v noci asemblovali v naší zahradě před moskytími dveřmi. My jsme to nevěděli, neboť jsme byli každou noc rychle usnulí. Avšak jednou měl jsem beliejk od příliš mnoho pekanového kejku - a tu noc začala
"Derek! Whaťre you doing here at (his íime of the night!" volala naší řečí, a já pravil: "Hush. mor»! Kočky maji spirituální seanci přes támhle!" a zahrotil jsem prst přes zábradlí. Maminka dívala, V měsíce světle alejové kočky, skvirelové i rakům seděli v kruhu kolem Kokoura a Jůlinky a držely ticho. Skrz fens v tu chvíli vlezla také Buba a v puse byla nesoucí nového deštivého červa. Sedla si a divícíma očima dívala na scénu. "Spirituální seanci?" pravila maminka. "Houbičky! Maj schůzi, a kádrujou Kokoura a Jůlinku, že jsou tu noví." "Co je kádrujou?" zeptal jsem se. Avšak maminka mi neodpověděla a honila mě zpátky do postele.
"A jakpak si asi kočky otevřely fridž?" šla dál maminka. "A jak se vůbec dostaly dovnitř, když na noc je teď v létě dáváme ven? A ve všech oknech je skrýn? Copak uměj myslet?" řekla maminka a zaěla vydávat kérlery z vlasů. Jak je vyndala, měla vlasy krásně vlnovité a Šimrovaly. "A mimoto: dnes v noci ani neměly čas myslet na žrádlo. Kádrovaly Kokoura." "Co j e k ád rovaly?" ze pta 1 j se m se zase jednou. Avšak ani maminka, ani tentvuj mi nedali informaci. Tentvuj jedl karotu, a maminka si před konkávním zrcadlem dávala do uší ušní kruhy. Všimnul jsem si, že za slajdovými dveřmi na zahradu sedí Brežněv a dívá se, co jde dál vevnitř. Maminka vstala, otevřela fridž a vyndala hem pro mé sendviče. Brežněv dal jazyk ven a lízal si mustáž, Ráno maminka udělala rakas, když vzala strýčkův chleba z fridže, aby mi 4« 4 4 ho mazala pínatsovým spredem. "Olo!" adresovala tentvoje striktPříští den ráno hem ve fridži nebyl. ním hlasem. "Včera tam byl celej boch- Maminka ptala tentvoje, co je užitek ník, a dnes je tu sotva třetina. Jak mi jeho pozorování váhy, když se v noci to vysvětlíš?" tajně cpe hemem. Avšak tentvoj zaTentvuj seděl u stolu, kde vážil ka- přel, a já jsem nemohl říct, protože tu lorie, pozorován Kokourem. a obvióz- noc jsem byl rychle usnulý. ně lekl. Startujíce s tou noci, každé ráno z "Já ho nesnědl" řekl. "To asi - asi fridže bylo něco postrádané. Maminkočky - snad - " ka každý čas dělala rakas, avšak ten"Kočky, jo?" pravila maminka iro- tvuj každý čas popřel, že by se cpal, a nikálně. "To jsem nevěděla, že máme vážil menší a menší kalorie, pozorovachlebožravý kočky. J á myslela, že koč- ný Kokourem. Rakas byl větší každý ky jsou masožravý. Naše musejí beji den, až jednou vzai tentvuj maminku unikum." do vošrůmu, stoupl na skejly a pravil: Než mohl tentvuj říct jedno slovo, "Tak se koukni: minulej tejden jsem přišla Buba s deštivým červem, vysko- ztratil zas devět paundů. Jak si to vyčila nahoru na stůl a nabídla červa Ko- světlíš, jestli jsem, podle tebe, za ten kourovi. Začal se kroutit. tejden tajně spořádal celej hem, půlku "Fuj, Bubo!" pravil tentvuj, ale ma- studenýho roustu, tucet kuřecích paliminka zabránila hodit červa ven do za- ček a dvě turčí, šest taliánů, jedno kohrady. Ukrojila dva tenké slajsy strýč- lo polskýho salámu a Čtyři paundy kova chleba, položila forkem ěerva na mortadely, dvě načatý krabičky sardijeden slajs, dala na něho druhý a řekla: nek, a dokonce dva zmrzlý týbounstej"Na, Bubo! Jez! Art earihworm ky, asi syrový? A k tomu pokaždý pecen židovskýho chleba od strejčka sandwich!" Buba dala hlavu na jednu stranu a Mirka? To všechno na noc, kdy to nejdivícíma očima dívala na sendvič s de- víc jde na váhu?" štivým červem. Červ vyvigloval část Maminka nevysvětlila. Tentvuj se sebe ze sendviče, a Buba ho vytáhla a podíval na mě a řekl mamince: snědla. "Co takhle zeptat se našeho Mar"Zdá se, Že chleba jí nejede," pravi- xe?" za hrotil prst na mě. "Nezdá se ti, la maminka. "Komupak to asi v noci že nějak mocpřibejvá?Dereku! Na váhu!" jeir "Já to nebyl! Cross my heart!" praDal mě na váhu a měl jsem tři paunvil tentvuj ze strachu, aby ho maminka dy víc než. poslední týden. neskoldovala. Avšak lhal, neboť jsem "Roste," řekla maminka. ho v noci viděl svýma vlastníma oči"Ale spíš do šířky," pravil tentvuj. ma. " D o výšky taky!" pravila maminka,
vzala mě z váhy a postavila k žirafí míře lepené na stěnu. Rostl jsem jeden ině od posledního týdne. Tak se podezření pořád lepilo na tentvoje.
Ráno den nato byl můj bérthdej. Vstal jsem brzo a s maminkou v její •skrzvidět noční košili jsme Šli dolů do kuchyně, kde jsem věděl byl ve fridži můj bérthdejkejk. Nebyl. Jenom jeho zbytky ležely před fridži na zemi a podlaha byla strašlivý nepořádek. "Tohle už je na rozvod!" volala maminka a zaskrýmovala: "Oto! Okamžitě půjdeš dolů!" Tentvuj přišel dolů spalý ve svých padžamas. Maminka bez řeknutí slova ukázala na nepořádek na podlaze. Byl to smetanový kejk s čokoládovým splněním. "O.K.," pravil tentvuj a bez řeknutí slova šel do vošrůmu a stoupl na skejly. "Dva poundy míň než včera ráno. A to jsem už tři dny nebyl na velkou," pravil tentvuj. Maminka chtěla zČekovat skejly a stoupla si na ně. Tentvuj se díval přes její rameno, a maminka najednou bia-« šovala. "Helemese!" pravil tentvuj. "Pět paundů víc než včera!" Maminka byla pořád blašující a řekla: "Včera jsem se vážila jen tak!"
"Tak se zvážíš zasejen tak!'" rozhodl tentvuj. "Dereku! Za dveře!" Za chvíli přišli dolů. maminka byla zase v skrzvidět košili, takže jsem nevěděl. proč mč tentvuj poslal za dveře. Byla pla kající. ".leště řekni, že všechny ty nočni žranice mám na svědomi já!" sobovala. " fVell," pravil tentvuj a dal na skejly karotu, z které pak uřízl pryč inč. " M á š o dva pundy víc, i jen tak." Maminka blašovala a řekla: "Včera odpoledne mě Petra vzala ke kejkmástrovi. A taky jsem dnes ještě nebyla." "Vida, T o ses mi n epoch l u bila!" pravil tentvuj. "Nemusím se ti přece ze všeho zpovídat!" pravila maminka. "Nebyla ta Petra náhodou nejakej Petr?" "Prosím tě! Ještě mč budeš podezírat, že ti zahejbám!" "Jeden nikdy neví," pravil tentvuj. "A co ten tvůj byznystrip do New Yorku, posledně?" řekla maminka. "Volala jsem do Algonquinu, a řekli mi, ž.e tam nejsi redžistrd!" "V Algoncjuinu neměli žádnou vejkensy. Redžistroval jsem se v Prince Edward." "Jen jestli," pravila maminka. "To Fiká každej." " N o dobře," pravil tentvuj. "Tak já ti něco prozradím. J á včera volal Petru, a její muž mi řek, že jela ve dvě basem do Kitcheneru!" "Jela až v pět." "Jen jestli," pravil tentvuj. "To říká každá," "A hele," řekla maminka. "Pročs vůbec ty volal Petru?" T e n t v u j hlasoval a zůstal tichý. M a m i n k a se hodila na stůl a vlasy se jí šejk ovaly, jak plakala. Tentvuj kousl do karoty a zaskrýmoval. Tvrdou karetou si ulomil zub. Věděl jsem, že situace je seriózní. Bylo to na rozvod, celé protože pro tajemné roberiz hemu, vurstů, kičeních paliček, salámů, a nyní také m é h o bčrthkejku. Rozhodl jsem proto, že musím nalézt, co je j d o u c í dál v t o m t o domě. ***
kukací hodiny tiktakovaly a měsíce světlo plavilo kuchyni slajdovými dveřmi. Byl jsem spalý, a nakonec jsem usnul, dřív než jsem mohl něco najít. Ráno mě maminka našla pod dejvnportem, ale ve fridži nanašla celou tyč uherského salámu, kterou přinesl strýček Mirek. " P r o b o h a ! Snads to nespočíval i se Slupkou! Není ti špatně?" Avšak popřel jsem snědení tyče salámu, jež byla vyšší než já, a maminka pak nemluvila na tentvoje po celý čas snídaně. Tentvuj vážil kalorie, pozorovaný Kokourem. a snědl jednu celerovou tyč, namísto uherské tyče. kterou marně sérěoval ve Iridži. Nikdo neřekl jedno slovo a atmosféra byla definitivně chladná. Dostal jsem strach, že maminka a tentvuj to budou brzo minii s rozvodem. Nemohl jsem to stát. protože miluj ú tentvoje, a ještě víc miluju maminku. Sel jsem na zahradu, sedl jsem pod mcjplový strom, a tvrdě jsem myslel. A najednou jsem všiml skin ze salámu štikující ven z květinové postele s ranní slávou. Vytáhl jsem ho a našel jsem, že je to skin z uherské tyče postrádané z našeho fridže. Někdo tyč expertně opíloval, salám snědl, a pak skin zahrabal, i když, bez peče. Sérčoval jsem víc místo, odkud jsem vytáhl skin. Našel jsem hérból. Ten druh hérbóiu, jaký yomituje Kokour, když s e s t a fuje příliš m n o h o petfůdem. V hérbólu byly zbytky uherskýho salámu. Tvrdě jsem přemýšlel. Salám snědl obviózně Kokour. Ale jak mohl Kokour salám expertně opíloval? Vedle toho: Kokour vždy jedl salám i se skinem. A jak mohl Kokour otevřít fridž? Kokour nemá prsty. A víc přes: animálové nedovedou myslet. Mystérie byla hlubší než před objevem bez péče z a h r a b a n é h o skinu. Mysteriózní eventy v noci bagovaly mou mysl.
vo, pravil pan Culík, jenž jest komickým hercem a diriguje produkce. A tak maminka pouze prodává tikety. Dedukoval jsem, že panu Dr.Čermákovi nevolá protože pro divadlo, ale protože pro rozvod. A byl jsem jistý, když viděla, že poslouchám, a poslala mě hrát na zahradu. Tam stála Buba nad velkým deštivým červem, který se pokouše) skrůvovat zpátky d o květinové postele. Buba měla hlavu na stranu a pozorovala ho divieíma očima. Pak se otočila, a začala zadníma nohama červa zahrabávat, ačkoliv nevyčůrala. ani nebyla na velkou. Dedukoval jsem, ž.e musí být nastafovaná ftídem. J a k ý m ftklem? V dyšech koček byl šéfův občd od rána prakticky nedotknutý. Sel jsem dál dedukující. Ale nebyl jsem pu zlo ván, * * *
Večer jsem tajně polkl tři pily Wake up!, které tentvuj užívá, když bere Dristan proti chladnu a potom drajvuje do svého ofísu. Opět jsem počkal, až maminka i tentvuj byli rychle usnulí, a šel jsem dolů do kuchyně. Ve fridži byla polovina nadívaného turka od večerního oběda. Vzal jsem ji ven a schoval se s ni pod dejvnportem. Byl srpen, a sklizňový měsíc jako stříbrný bak. Kukací hodiny tiktakovaly, kukací ptáček se dostal ven každou půl hodiny a enauncoval čas, ale protože pro tři pily Wakc up! nebyl jsem spalý. Byla skoro půlnoc, když náhle se ozvaly divné zvuky. Nevčděl jsem odkud. Mčsice světlo d o p a d a l o právě na troubovou dýmku od F r a n k linovy trouby, kterou máme místo fajrplejsu v pokoji pro život, a náhle z ní vylezla Buba. Zůstala stát a otočila. Opět sc ozval divný zvuk, a troubová dýmka se zahýbala. Zevnitř z dýmky znělo šoupání, a náhle z Franklinovy trouby vylezl rakůn-matka. By) jsem udeřen do něma a emejzd. Potom, v měsíce světle, za rakůnemmatkou lezly rakňní kiteny, šest všech To odpoledne dajlovala maminka d o h r o m a d y , a po nich Kokour, J ů nějaké číslo, a když její voláni bylo linka a m n o h o alejových koček, vedených Brežněvem, Tatínkem a Koktejzodpovězeno, pravila: "May / speak ío Dr. Čermák, lem. Za nimi pčt skvirelů. Když byli všichni z Franklinovy trouby ven, raplease?" kůn-matka otočil a celá kompanyje Věděl jsem, že se to stává tuhým. V noci ten den jsem počkal, až maminka i tentvuj byli rychle usnuli, pak Pan Dr.Čermák je lójer, a stáruje ta- ho sledovala d o kuchyně, na konci jsem vstal a .šel jsem dolů do pokoje ké v Novém Divadle. Ale m a m i n k a skvirelové. R a k ň n - m a t k a se zastavil pro život, kde jsem se skryl pod dejvn- tam nestáruje. Nedostává ani kousko- před fridžem. port. Ale dlouho se nestalo nic, jenom vé role. Je hezká, ale na jevišti je dře10
A vtom zase něco vydalo zvuky z tfoubcivé dýmky. Glcnsnul jsem tam, a z Franklinovy trouby vypadla Blbeta. povalila na záda, pak otočila, viděla mě, a s k ér ovaríä kraulovala po břiše pod likérní kabinet, odkud mě potom pozorovala. J á jsem pozoroval kuchyň, líakůnmatka si sedl na zadní noUy a předníma rukama expertně otevřel ťridž. Z něho vzal bochník chleba strýčka Mirka, začal ho pilovat a kousky krambu dával rakůním kytenům. Když byl chleba opilovaný, hodil ho skvirelům, kteří přes něho počali fajtovat. R a k ů n - m a t k a se znovu podiva) do fridře a snortoval. Předníma rukama začal vyndavat kenv s tomejty a salátové ošacení, snortující, Koktejl zamečel, a předními packami se opřel o ťridž. Také Huba si tak stoupla a stcrovala dovnitř.
"See?" pravil jsem. Maminka a tentvuj udiveně podívali jeden na druhého. Rakůn-matka otevřel dvířka a vskvízova! do troubové dýmky. Ale tam byl Stopován kušnou. Byl skoro celý v troubové dýmce, jenom jeho tlustý k n i h o v a n ý ocas štikoval ven. Bylo slyšet, jak skreěuje kušnu. Vtom tentvuj zamuroval: "Tak takhle to je!" A běžel dolů se schodů. Animálové panikovali. Utíkali ve všech směrech, a alejové kočky skákaly na okno, ale nemohly ven. Skvirelové vylezli na nábytek. Kokour si leh! na zem a dělal ven, že je spící. Koktejl vomitoval hérból a .lůlinka stoupla před Franklinovu troubu a svěřovala nahoru k rakůnu-matce. Maminka běžela do kuchyně a otevřela slajdové dveře. Jeden po druhém panikovaní animálové eskejpovali na zahradu, až zbyl jen rakůnmatka siafovaný v troubové dýmce. Tentvuj ho vytáhl za ocas, ale než rovněž eskejpoval, všiml jsem, že má na obličeji masku. A pochopil jsem, co je kádrování. T o je, když roberské bandy berou mezi sebe nové membry. Maskovaný rakůn-matka utekl také dveřmi na zahradu. Dveře do Iridže zapomnělí zklamaní animálové zavřít, a skvirelové nechali kus chleba nedokončený. Na koberci před FranklinoAle já nečekal už déle. O p a t r n ě jsem vou troubou udělal Brežněv zapáchase vyvigloval zpod dejvnportu, vzal jící nepořádek, jak byl skérovaný. *** jsem kušnu a tiše jsem ji staťoval do troubové dýmky. Pak jsem zavřel železné dveře Franklinovy trouby a běSeděli jsme u stolu a j á pověděl, jak žel nahoru do postelového pokoje. jsem dedukoval řešení mystéria eventů "Mam!" zašeptal jsem. "Wake up!" v noci. Jak Buba, která v zavřeném doM a m i n k a byla v padžamas, která mě se skrýny na všech oknech jedla nebyla skrzvidět, ale obličej měla bí- deštivého červa, moment později už lý od noční smetany, a kérlery ve vla- byla na zahradě při kádrováni Kokousech růžové. Otočila a mamblovala: ra a Jůlinky. Jak Brežněv scdíval a po"Nech mě bejt! S tím máš utrum, slouchal, když m a m i n k a skoldovala Oto!" tentvoje tu první noc, kdy opravdu " M o m ! " zašeptal jsem ji do ucha, jedl chleba strýčka Mirka, a pak z kde měla dírku po vyndaných ušních fridže vyndala hem. Jak jsem našel kruzích. "Našel jsem, k d o se cpe v no- skin z tyče uherského salámu bez péci fůdem z fridžel" če zahrabaný v květinové posteli, a Maminka se vzbudila. Tentvuj se vedle hérból plný salámu, a jak Buba vzbudil taky. zahrabávala deštivého červa, a misky "Chytil tě rapi?" zeptal se tentvuj. šéfova obědu byly nedotčené. J a k jsem "Ne! J á jsem chytil robery!" řekl viděl rakůna-matku pilovat kousky jsem. "Tiše! Tak abysme j e neodstra- masa z roustribu. A jak jsem všechno šili pryč!" dal d o h r o m a d y a udělal jsem vzhůru Po vršcích prstů jsme Šli na stér- mysl preventovat rozvod. kejz. Kolem Franklinovy trouby byli "Ty náš Sherlocku Holmesi," pravikraudovaní animálové, a r a k ů n - la maminka a dala mi pusu. Byla vonímatka právě předníma r u k a m a oteví- cí sandálovým dřevem. rala železná dvířka.
"Spíš Nerone Wolfe," řekl tentvuj a puŠoval svůj prst do mého břicha. "Vždyť ještě roste," řekla maminka a vstala." A musíme vyndat ten polštář z komína." Šli jsme k Franklinové troubě, maminka se sehnula a vytáhla kušnu. Podržela ji v měsíce světle a sypal z ni foum. "Animálové umějí myslet." řekl jsem. " J a k o lidé." "To jen tak vypadá," řekl tentvuj. "Všechno je to pud," Něco vyběhlo zpod likérového kabinetu. letělo terttvojovi mezi nohama a skočilo nahoru d o Franklinovy trouby. T r o u b o v á dýmka sc hýbala a bylo slyšet furiózní skvizovánl. Byla to Ulbeta. Měl strach, že bude spenkovaná. Když viděla, že maminka vytáhla z troubové dýmky kušnu, udělala nej lepší /e své příležitostí a včelí čáru pro troubu. " M o ž n á máš pravdu, Derečku," pravila maminka, ,Li když ve škole nás to učili jinak." Šli jsme nahoru, dali mě do mého pokoje do postele a já slyšel, jak ve dvcřich postelového pokoje m a m i n k a říká: "To je dnes zas dusno j a k o v tropech. Tohle pyžama je moc teplý. Oto, přines mi noční košili. J e ve vošrůmu na věšáku." Mínila svou skrzvidět košili. Věděl jsem, že pan Dr.Čcrmák už s ní nebude mít žádný byznys. A pomyslel jsem, že by bylo dobré mít kůzlečiho hratra. Nebo lépe ještě: sestru.
R á n o byla neděle a maminka a tentvuj zůstali v posteli pozdě. Šel jsem dolů d o pokoje pro život. Na dejvnportu spala Buba. Ležela na zádech, packy měla nahoru, a každé teď a potom s nimi mávala. Asi měla sen. Všiml jsem si, že něco jc pod dejvnportem. Podíval jsem se tam. Na zemi ležel skeleton turka, pěkně očištěný od každého kousku masa.
!
Rozhovor s královnou krásy 10 Devatenáctiletá Katarína Vykysalá byla v září 1979 zvolena královnou krásy města Mississauga (na západ od Toronta) pro rok 1980. O několik týdnů později soutěžila o titul Miss Canada a umístila se na výborném třetím místě. Náš reportér Václav Táborský navštívil rodinu Mariky a Arpáda Vykysalých, kteří se do Kanady přestěhovali z Prievidze, Jedním z nejlepších důkazů o dobrých vztazích v rodině je pěkná slovenština obou děvčat: zpovídané Katky a její čtrnáctileté sestry Majky. Katko, povězte nám, jak jste přišla na nápad zúčastnit se soutěže Miss Mississauga? Po niekoľko rokov som o tom čítala v novinách. Trochu ma to zaujímalo, ale mamička a otecko povedali, že najprv musím mať dobré výsledky v škole. Keď som tohoto roku dovršila 19, rok mamička povedala: "Keby si chcela, môžeš sa prihlásiť. Aj z toho sa niečo naučíš". Tak som išla do Mississauga News {noviny, ktoré súťaž poriadajú), kde som mala prvé interview. O niekoľko dní ma zavolali - a už to začalo. Bolo nás 18 dievčat. Najprv bola súťaž talentov, nasledovaná rozhovorom so sudcami, módnou prehliadkou a nakoniec súťažou v plavkách. Talentovej súťažesomsazúčastnila hrou na flaute, skladbou pána Moe Kaufmana Swinging Shepherd Blues. Na flaute hrám už 7 a na klavíri 8 rokov. Túto časť súťaže som vyhrala. Potom som mala rozhovor so sudcami. Bolo to dôležité. Chceli vedieť aké sme sčítané a zároveň aký je náš názor na súčasnú situáciu v politike, hospodárstve atď. Interview dopadlo dobre a myslím, že to boldôvod prečo som vyhrala. Každé dievča mohlo získať 70 bodov. Za interview bolo plných 40 bodov, ďalších 10 za talent a zvyšok bol za predvedenie modelu a súťaž v plavkách. Zastavme Čas. Slyšela jste své jméno. Co jste si v tu chvíli myslela? Bola som prekvapená, veľmi, veľmi šťastná. Hneď som pozrela na mamičku a ocka a bolo vidieť, že aj oni sú šťastní. Potom som dostala kvety, dali mí na hlavu korunu a ako to už býva zvykom, musela som trochu po javisku defilovať. Ve Čtvrtek jste přišla do školy... Nie, nie, to sme prišli domov až o tretej ráno. Ostala som doma. Tak jste přišla do školy v pátek. Co se dělo? Na mnoho ľudí to urobilo veľký dojem. Učitelia i deti bolí milí a najmä chlapci prejavili väčší záujem. Povězte nám něco o soutěži Miss Canada.
Bolo to v Štúdiu C F T O TV v Torontě. Připravovali sme sa celý týždeň. Bývali sme v Holiday Inn na Don Valley Parkway. Každá sme mali pridelenú chaperon (spoloěnicu), ktorá sa o nás starala. Súťaže sa zúčastnilo 31 dievčat zo všetkých kútov Kanady, Co se dělo v den přehlídky? To boli nervy v ten defl. Každý bol napnutý. Program sa začal oficiálnym príhovorom a už to bežalo rýchlo. Vzhľadom na to, ž.e talentová časť, rozhovor so sudcami a väčšia Časť súťaže v plavkách sa uskutočnili v priebehu týždňa, sudcovia oznámili svoje rozhodnutie o ôsmich semifinalístkách hneď po tom, ako sme sa uviedli v dlhých šatoch. Potom prišla reklama. Po nej nasledovala súťaž v plavkách {len semifinalistky) a zase reklama. Po súťaži v plavkách.sme nemali viac ako dve minúty na prezlečenie sa do dlhých šiat. Bolo to bláznivé. Naše chaperony nám pomáhali ako mohli. Keď sme boli na javisku všetky sme chodili pomaly a dôstojne a len čo sme odišli zo scény už sme bežali ako šialené, len aby sme to urobili na čas. To sme nemohli povedať: "Počkajte, počkajte, hold the show, nie sme pripravené". Keď sme sa vrátili, obálka so štyrmi finalistkami už čakala. A to už bolo ono, to skutočné... Pustili zase reklamy? Nie, nie, t o už bežalo. Miss Quebec hovorila o výchove v angličtine a francúzštine. Môj prejav o hudbe som predniesla bez chyby a na moje vlastné prekvapenie ani som nebola nervózna. Miss Calgary hovorila o ekológii a nakoniec mala krátky prejav Miss Kitchener-Waterloo. Sudcovia rozmýšľa li a rozmýšľali, my sme tam stáli, nič sa nedialo a bolo tam nezvyklé ticho. Dlho im to trvalo. Po chvíli však obálku podali a pre konferenciera neostávalo nič iné, len ju otvoriť. Ako ju otváral, začala som byť nervózna a ešte nervóznejšia som bola keď začal: "Ako štvrtá sa umiestnila Miss Kitchener-Waterloo. Dostala kvety a ustúpila dozadu. Ako tretia sa umiestnila Miss Mississauga - to som bola ja. Dostala som kvety a ustúpila som. Druhá sa umiestnila Miss Quebec a to už samozrejme každý vedel, že Miss Calgary je nová Miss Canada. Potom nasledovalo korunovanie novej Miss Canada, fotografisti zaplavili javisko a tak sa vlastne celá súťaž skončila. Bola som unavená. Vyčerpaná fyzicky a emocionálne. Bola som celkom spokojná so sebou, a k o som odpovedala, ako som sa držala. Nervózne sme boli všetky. Bolo to vlastne prvý ráz Čo
sme niečo také robili a to ešte pred zrakmi niekoľkých miliónov televíznych divákov. Dostala jste se domů v úterý. Sla jste ve středu do školy? Nie. Do Školy som sa dostala až vo štvrtok. Hodne študentov program pozeralo, pretože deň predtým to v školskom rozhlase oznámili. Reakcia bola ešte silnejšia ako keď som sa vrátila zo súťaže Miss Mississauga. Mnohí boli nadšení. Povedali mi, že sú na mňa hrdí a v mojej triede som dostala kvety. Bol to príjemný pocit. Teď přeskočíme z minulosti do budoucnosti. Na jaře skončíte 13. třídu, co potom? V lete budem robiť, lebo si chcem zarobiť na Štúdiá. V septembri chcem ísť na univerzitu do Waterloo študovať ekonómiu. Štúdium je šesť ročné a majú tam taký systém, že štyri mesiace sa študuje a štyri mesiace sa pracuje {praxuje) vo vybranom odbore. Takáto praktická skúsenosť je osožná a okrem toho je to aj podmienkou pre získanie diplomu. Chcela by som tiež na krátky čas robiť modelku a dúfam, že sa mi to na jar budúceho roku podarí. Teď trochu intimnější otázka. Máte přítele? Hm, Nie. Nemám. J a chcem maťsvoju slobodu. Zatiaľ. Jaké jsou vaše plány? Kde chcete žít, co byste chtěla dělat? Rada by som skončila univerzitu, mať rodinu a potom by som sa rada vrátila ku svojej profesii. Vždy som si myslela, že by som chcela žiť v Kalifornii. Kvôli teplému podnebiu. Ale teraz sa moje názory trochu menia. Toto považujem viac ako svoj domov. Ľúbim Mississaugu a Toronto, tak myslím, že tu zostanem. Tu som doma.
Dopisy Odpověď členu mezinárodního výkonného výboru Amnesty International Vážený pane Bo r nere, požádal jste nás, abychom v našem Časopise uveřejnili Vaše vysvětleni, proč Amnešly International jmenovala Dereka Roebucka, bývalého člena Komunistické strany Austrálie, vedoucím svého výzkumného odděleni. Váš dopis jsme otiskli, avšak zároveň jsme prozkoumali tuto záležitost, a s výsledky vás chceme seznámil. O panu Roebuckovi se ve světovém tisku hovoří již přes rok. Jeho názory lze ukázat kupř. citátem z jeho článku v Tribune. orgánu KS Austrálie. Dne 12. Července 1978, tedy v době, kdy se jednalo o jeho jmenování do Amnesty International, napsal: "Není to vzdálený Pentagon, který chceme porazit, je to naše vlastní vláda... Lid Austrálie si musí hledat silnější spojence. Musíme si všímat důležité a sousta vně iniciativy Sovětského svazu a ostatních socialistických zemi. se smutnou vvjimkou Číny." Je překvapivě toto slyšet od akademika. který takto píše o zemi, která jako jedna z mála není vůbec zmíněna V ročence Aí z roku 1979. Na druhé straně So větský svaz a jiné socialistické státy zaplňují podstatnou část této publikace o porušeni lidských práv. V záři 1978 pan Roebuck oznámil, že odchází z Austrálie natrvalo a proto nemůže být nadále členem KS Austrálie. Nevstoupí prý do žádné další strany, protože jeho nová funkce vvžaduje přísnou nestrannoSt. Dále však řekl (otisklo to několik australských listů V září 1979): "Nezmění! jsem samozřejmě svoje názory a jsem stejně komunistou jako kdykoli předtím." Můžete samozřejmě namítnout, že toto jsou osobni názory pana Roebucka. do kterých nikomu nic není a že pan Roebuck byl přijat do Amnesty International jako brilantní právník. Nejsme oprávněni hodnotil jeho právnické kvality. Můžeme však posoudit toto: Derek Roebuck navštívil v roce 1976 A ngolu a účastnil se soudu natí několika žoldnéři, zajatým i m a rx ist tekou M PLA. Lidová republika Angola si jej vybrala jako pozorovatele. Po soudu napsal v Tribune 2¡.července 1976 toto: "Měli jsme možnost si pře-
čísl všechny doklady...když jsme prostudovali angolské zákony, zjistili jsme. Se obhajoba měla všechna zákonitá práva. Soud být spravedlivý a probíhal důstojně. Všechna procedurální pravidla byla dodržována a vykládána ve prospěch obžalovaných." Brzy nato utekl z Angoly jeden z členů MPl.A, Victor Fernandes, V dlouhé zprávě, kterou uveřejniI Herald v Melbourne 13.března 1977, Fernandes popisuje: "Mé rozkazy byly jednoduché. Měl jsem psycho logicky zlomit všech třináct obžalovaných, kteří měli být souzeni. Trvalo to dva měsíce systematického mučení," než jsem psychologicky připravil plukovníka Ca/lana, jejich vůdce..."Dále řekl: " Vědě ¡jsem dva měsíce před Calíanovým soudem, že bude popraven." D, Roebuck o tomto soudu napsal spolu s novinářem Witfredem Burchettem knihu "IVhores ofwar". Tato kniha vyšla v roce 1977, a pan Roebuck ľ ní jednoznačně podporu je sovětsko-kubánskou intervenci. O Callanově chování u soudu píše, že se choval "arogantně", "nespolupracoval s Vyšetřovateli" u nakonec prý "předstíral šílenství". Soud měl od Callana jen několik písemných prohlášeni. Roebuck nezdůvodňuje, proč si myslet, že Callan šílenství předstírat. Zato jini obžalovaní vypovídali tak. jak lo soud vyžadoval. Jeden z nich Gustavo Gril/o, byl dokonce prokurátorem pochválen za "vysoké politické uvědomeni". Gril/o totiž u soudu mluvil tímto způsobem: "Americká společnost, jejímž jsem produktem, je nestvůra. Jak jsem již dříve řekl, je to společnost těch, kteří se rvou o /noc a postavení... Přišel jsem sem : chamtivosti, pro peníze... Žoldnéř je jako prostitutka - prodává se ostatním zemím za peníze. Nikdy nemohu říci. že jsem hrdý na to, že jsem žoldnéřem. Je to jedna z nejnižšich věcí," atd. Podobné sebeobviňováníje obvyklé při uměle inscenovaných procesech sovětského typu. Již ve třicátých letech, při Sachfinském procesu v SSSR, obžalovaní mluvili tímto způsobem. Stejně tak při známých moskevských procesech, při Slánského
procesu v padesátých letech ľ Československu atd. Toto vše by měl pan Roebuck podrobně znát, a měl b v být schopen charakter takových procesů rozeznat. Domníváme se, Že Vaše organizace, která si za dobu své existence získala důvěru a uznání demokratické světové veřejnosti, musí nekompromisně trvat na objektivním postoji svých zaměstnanců. Píšete, že A! nepřísluší posuzovat stranickou příslušnost jejich členů. Platí to i pro ty ideologie, které jsou v přímém rozporu s ideály Amnesty International'? Domníváme, se. že vedoucí představitelé A! maji být přesvědčeni o správnosti toho, co-dělaji. Rozpor mezi bojem za univerzalitu lidských práv a bojem za revoluční, Ij. násilné převzetí moci jednou třídou či jednou stranou je zásadní. Jako vedoucí odděleni AI dostává pan Roebuck do ruky důvěrné zprávy a stížnosti z SSSR a ostatních zemi Sovětským svazem porobených. Jsme velmi znepokojeni možnosti ohrožení bezpečnosti těch, kteří tyto zprávy podávají. V závěru bychom chtěli zdůraznit. . že tyto skutečnosti potvrzují původní kritiku D. Roebucka. Váš dopis nás nepřesvědčuje, naopak, celá redakční rada časopisu Západ se domnívá, že jmenováni D. Roebucka bylo chybou. Za redakční radu časopisu Západ Miloš Šuchma Kopie na vědomí: Generálni tajemník Amnesty International M. Ennals. Západ v táboře Lavrion První číslo Západu jsem četl ľ řeckém tábore LA VR/ON, kam l ase redakce zaslala J časopisy. Byl jsem mile překvapen a se mnou ostatní emigranti, kteří stále ještě čekají v Řecku Časopis se nám i etice Ubil. Hnal jak jsem přijel do Kanady, objednal jsem si u Vás další čísla. V. II Pozn, red. Časopis Západ je rozesílán zdarma do všech táborů přechodné emigrace.
V p r o s i n c o v é m čísle n a š e h o č a s o p i s u j s m e přinesli u m ě l e c k ý profil j e d n o h o z n a š i c h n e j l e p š í c h výtvarníků,
malíře
a grafika
IVANA
DOBRORUKY,
s p o l u s n ě k o l i k a ilustracemi z j e h o tvorby. Č a s o p i s Západ požádal I v a n a D o b r o r u k u , aby p r o j e h o čtenáře vytvořil grafiku, kterou by si m o h l i pros t ř e d n i c t v í m č a s o p i s u k o u p i t , Ivan D o b r o r u k a n á m vyšel vstříc a v ý s l e d k e m je série šedesáti č í s l o v a n ý c h tisků r u č n ě k o l o r o v a n é h o l e p t u " P o t u l n ý Sumář" (viz reprodukce). R u č n ě k o l o r o v a n ý lepí s akvatintou
(do h l o u b k y
desky v y l e p t a n á
celá
tónovaná
p l o c h a , různě o d s t í n ě n á d é l k o u l e p t á n í ) ; vytiskl sám autor na ruční papír Arches-France, 250 g r a m ů . V e l i k o s t desky je 25.4 c m x 20.3 c m (10" x 8"), rozměr p a p í r u 38.1 c m x 27.9 t m (15" x 11"). Sérii b u d e distribuovat v ý l u č n ě DISTRIBUTION,
Box
69, Ste.
BOHEMICUM Dorothée-Laval,
P . Q . , C a n a d a H 7 X 2 T Í , k a m m ů ž e t e p o s l a t objedn á v k u s p o l u s p l a t b o u . C e n a tisku včetně p o š t o v n é h o , o b a l u a m a n i p u l a c e j e $60.00, což je z h r u b a p o l o v i n a ceny na u m ě l e c k é m trhu. V ě ř í m e , že ctitelé u m ě n í z řad čtenářů č a s o p i s u Západ využijí léto m i m o ř á d n é n a b í d k y . N á š č a s o p i s má v ú m y s l u p o d p o ř i t distribuci v y n i k a j í c í c h u m ě leckých del našich p ř e d n í c h v ý t v a r n í k ů i v b u d o u c n u .
Česká u slovenská exilová literatura nás spojuje pres všechny hranice a oceány
BOHEMICUM DISTRIBUTION maji na sklade knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 300 titulů Í Nejúplnější kolekce na světě! Napište si ještĚ dnes o katalog (přiložte $1.00, který Vám bude odečten při první objednávce):
fíiwfík
Boliemicum Distribution
F I R M A H A V L Í K stále hledá strojaře pro v ý r o b u
Box 69
o z u b e n ý c h kol a s p e c i á l n í c h s t r o j ů .
Ste. Dorothée-Laval, Que.
P r o z á j e m c e ze z a h r a n i č í o p a t ř í m e p r a c o v n í p ř í s l i b ,
Canada H7X 2T4
n u t n ý p r o o b d r ž e n í i m i g r a č n í h o víza d o K a n a d y . P i š t e na a d r e s u : 6 9 5 B i s h o p S t . . C a m b r i d g e ( P ) , Ontario, N 3 H 4V2,
Západ Box 322. Waterloo, Ontario, Canada N2J 4A4
C a n a d a .
Tel. čísla: C a m b r i d g e 519 - 653 5 7 7 4
Toronto 416 - 364 6208
