ČASOPIS KOPŘIVNICKÉ FARNOSTI ČÍSLO

ČASOPIS KOPŘIVNICKÉ FARNOSTI ČÍSLO 59

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

NA ÚVOD Papuče a víra Při úklidu o prázdninách se na faře našly malé papuče. Asi je tam nechalo některé dítě, které chodilo do náboženství. Jenže které dítě? Budu se muset poptat, kde chybí. Chvíli jsem pozoroval, jak jsou papuče na špičce odřené, až mi došlo, že po prázdninách se dítě do těchto papučí už stejně nevejde. Trochu se mi ulevilo. Rodiče stejně budou muset pořídit nějaké větší. Dítě přece roste, což je přece v pořádku. Možná se to střídání bot dá přirovnat k představě o Bohu a životu s ním. Život z víry by měl být radostný jako chůze v pohodlných botách. Ale někdy přijdou období, kdy tomu je skoro naopak. Víra a snaha o život s Bohem jsou těžké až obtížné. Modlitba nás nebaví a křesťanský život přináší omezení, trápení a nám se zdá, že ničemu nerozumíme. Nebylo by mi lépe jako nevěřícímu? Má smysl pokračovat s vírou dál? Malé boty se přece jednoduše sundají. Co to tak zkusit i s náboženským životem? Až taková chvíle přijde, není potřeba se děsit. Je to v pořádku – prostě ve víře rostu. Už mi nestačí to, jak jsem svůj vztah s Bohem žil před léty a jak jsem si Boha tehdy představoval. Abych mohl jít kousek dál, mohu něco ze svých představ opustit, podobně jako odložíme malé boty. Ale protože jen hlupák by se po sundání malých bot zůstal bos, nemohu Boha opustit. Začnu se ptát moudřejších a hledat Jej a víc. Pokud se mi v životě zdá, že už je mi vše jasné, tak jsem přestal růst a začal zakrňovat. o. Jiří Ramík

2

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

ROZHOVOR S … Redakce našeho časopisu požádala o rozhovor otce Jana Slavíka, našeho nového kaplana. 1. Úvodem bychom Vás rádi poprosili, abyste se nám blíže představil. Pocházím z nedaleké Ostravy, kde jsem se mým rodičům narodil před více než 32 lety. V té době už žila má o 4 roky starší sestra a do našeho sourozeneckého kruhu (opět za další 4 roky) přibyla ještě mladší sestra. Společně jsme vyrůstali na jednom z okrajových sídlišť v části Poruba, velmi blízko lesa, za kterým se nachází výpadovka na Opavu. Své první roky jsem hodně trávil ve společnosti mých bratranců, kteří byli na tom věkově velmi podobně, jako já a mé sestry. Protože celá jejich rodina byla nadšena do sportu, brzo jsem se k nim přidal a od rána do večera jsme trávili všechen volný čas na hřišti mezi paneláky. Se začátkem školy začalo i více povinností a možností rozvíjet se jiným směrem. Moji rodiče si přáli, aby jejich děti uměly dělat i něco jiného, než kopat do balónu (za což jsem jim dnes velmi vděčný), přihlásili mě do nedaleké ZUŠky, kde jsem začal hrát na flétnu a později na klarinet. Tehdy jsem to ale nedokázal příliš ocenit, i díky tomu, že většina mých kamarádů pokračovala v hraní nejrůznějších oblíbených sportů na hřišti a já musel několikrát do týdne běhat do hudebky. Nakonec se to ale podařilo skloubit i s fotbalem, který jsem začal hrát závodně a taky zbyl čas i na ministranty spolu se skautem, který se začal u nás „rozjíždět“. Střední školu jsem navštěvoval v Ostravě Mariánských Horách, a to s ekonomickým zaměřením. V té době jsem už začal naplno aktivně žít ve své farnosti, kde jsem začal vést ministranty a taky chodit do společenství mladých. Po střední škole jsem neměl příliš motivace pokračovat v dalším studiu a spíše jsem chtěl začít hledat práci. Nakonec jsem se ale rozhodl, že vyzkouším i vysokou školu a vybral jsem si obor 3

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

Systémové inženýrství na VŠB v Ostravě. Školu se mi podařilo úspěšně zvládnout, ale po jejím skončení jsem začal řešit několik otázek, které mě přivedly k myšlence, jestli má životní cesta nemůže být nějak spojena s kněžstvím. Vidina dalších 6 let naplněných studiem byla naprosto šílená a tak jsem si dal rok na rozmyšlenou (i kvůli tomu, abych aspoň trochu, kdybych do semináře vstoupil, přičichl k práci). Část toho roku jsem strávil v Anglii a další pak zase v Ostravě, kde jsem se věnoval romským dětem. Nechal jsem si poslední možný termín na podání přihlášky do semináře a po dlouhém promýšlení jsem se rozhodl do něj vstoupit. Těch výjimečných 6 roků, které jsem tam prožil, uteklo neuvěřitelně rychle a já už ležel v konkatedrále v Opavě za zvuku litanií ke všem svatým, po kterých jsem přijal jáhenské svěcení. Vlastně ono to bylo po 5 letech (před závěrečným ročníkem v semináři bývá někdo svěcen, aby plnil funkci tzv. seminárního jáhna). Už tehdy jsem nějak tušil, že mě ten regulérní jáhenský rok, který nastal po skončení fakulty, čeká taky v semináři, resp. v Teologickém konviktu, což je takový nultý ročník semináře - my říkáme seminární školka. Po těchto dvou jáhenských letech v Olomouci jsme už s mými spolužáky netrpělivě čekali, až uslyšíme z úst biskupa, kde bude naše první kaplanské místo. 2.

Mohl byste

nám

přiblížit svou

rodnou

farnost?

Když jsem byl ještě v předškolním věku, moji rodiče hledali, ve které farnosti s celou rodinou „zakotvit“. Proto jsme nějaký čas velmi často navštěvovali farnost Mariánské Hory, nějaké období zase chodili do kostela v Ostravě-Porubě. Od mých 6 let jsme se natrvalo usadili v Pustkovci, což je v podstatě městský obvod (kdysi dědina), který je v současné době obestavěná porubským sídlištěm, na kterém jsme bydleli. V Pustkovci byla malá kaple zasvěcená Andělům strážným, a v podstatě šlo o filiální kostel farnosti Poruba. V té době do Poruby přišel P. Josef Gazda, který je duchvním 4

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

tahounem celé farnosti až dodnes. V kapli jsem začal (jak jinak než opět se svými bratranci) ministrovat. Už v té době se mluvilo o tom, že by v budoucnu mohl stát v Pustkovci nový kostel. Ten se skutečně začal stavět a v roce 1998 na svátek sv. Mikuláše byl současným ostravským biskupem vysvěcen (na místě, v jehož blízkosti už řadu let sídlili a dodnes sídlí Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského). Od toho okamžiku začala v podstatě vznikat nová farnost, nové farní společenství, které velmi rychle rozrostlo. V současné době už je několik let vytvořena samostatná farnost Ostrava-Pustkovec, ke které ještě patří filiálka v nedalekém městkém obvodu Krásné Pole. Farářem je už 9. rokem o. Pavel Moravec, který má na starost velkou (co do počtu lidí) farnost se spoustou mladých rodin, dětí, společenství, atd. Také jeho kněžství bylo jednou z příčin, které mě přivedly k myšlence vydat se taky tímto směrem. 3. Jste v Kopřivnici sice krátkou dobu ..... jak se Vám tu líbí a už jste si u nás zvykl? Když jsem poprvé přijížděl do Kopřivnice od rychlostní silnice mezi FM a NJ, obdivoval jsem ani ne Kopřivnici, ale spíše její pozadí. Kopcovité okolí je tady opravdu nádherné. A na městský život jsem zvyklý, takže ta kombinace mi naprosto vyhovuje. Co se týče farnosti, pořád cítím, že jsem tady velmi krátkou dobu. Jsem hrozně rád, že už jsem poznal osobně aspoň pár lidí mladších i starších. Kněží říkají, že na opravdové proniknutí do farnosti kněz potřebuje dva roky, takže po dvou měsících vnímám, že jsem pořád ještě na startovní čáře. Ale co mě velmi mile překvapilo, kolik mladých rodin se spoustou dětí tady ve farnosti je. Když ty všechny jejich aktivity ještě podpoří ti dříve narození, myslím, že tady máte(me) ideální kombinaci pro dobrý farní život. Nesmím rozhodně opomenout samozřejmě ani Lubinu, která mě taky v mnohém velmi pozitivně překvapila a troufnu si říci, že jí mnohé farnosti mohou co závidět. 5

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

4. Jakým aktivitám se v naší farnosti chcete přednostně věnovat? Jsem moc rád (aspoň zatím ), že jsem ve farnosti potkal otce Jiřího, od kterého se mám co do budoucna naučit. Rozhodně bych mu rád na prvním místě pomohl, s čímkoliv bude potřeba. Spousta aktivit ve farnosti běží z minulých let a dělat věci navíc jenom proto, aby byly, je zbytečné. Napadlo nás společně začít se zase malinko více věnovat ministrantům, i když vím, že kluci toho mnohdy mají ve skautu a v různých kroužcích víc než dost. Taky jsem dostal na starost mládež v našem děkanátu, ale myslím, že daleko důležitější pro mladé je mít nějaké společenství ve vlastní farnosti, než pouze na úrovni děkanátu. Ale všechno se to taky bude odvíjet od zájmu mladých, pokud budou cítit, že do něčeho takového budou chtít jít. Jsem pro všechny takové myšlenky otevřený, stejně jako podpořit mladší rodiny ve farnosti, kterým se třeba někdy obtížně zařazuje do dříve vzniklých společenství. Pořád tady mluvím o mladých, každopádně se i rád pomodlím růženec nebo „vypiju čaj o páté“ s našimi babičkami  5. A abychom udělali radost našim hospodyňkám: prozradíte nám, co rád jíte a co třeba moc nemusíte? Ačkoliv na to nevypadám, jím velmi rád (a mám díky dědičným dispozicím asi i v něčem výhodu, že můžu jíst kdy chci a co chci). Moje máma byla a je výborná kuchařka, a když jsme byli malí, nikdy se nás moc neptala, jestli nám chutná nebo nechutná. Naučili jsme se jíst úplně všechno. Takže hospodyňky vůbec nemusí mít strach, že by se netrefily - trefí se na 99 % téměř vždycky. To jedno procento si nechám v zásobě, aby to třeba úplně nepodcenily. 

6

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

Kalendárium 29.09.2013 04.10.2013 05.10.2013 06.10.2013 13.10.2013 16.10.2013 20.10.2013 22.10.2013 27.10.2013 28.10.2013 01.11.2013 02.11.2013 03.11.2013 17.11.2013 24.11.2013 01.12.2013

– – – – – –

Pouť ve farnosti Lubina – kostel sv. Václava Svátek sv. Františka z Assisi pouť vdov a vdovců na sv. Hostýně děkanátní večer chval v kostele v Lubině v 18 h. drakiáda Svátek sv. Hedviky Slezské, patronky naší ostravsko-opavské diecéze – misijní neděle – Památka blahoslaveného Jana Pavla II. – Konec letního času, čas se posune o 1 hodinu zpět (ze 3.00 – na 2.00) – Den vzniku samostatného československého státu, státní sv. – Slavnost Všech svatých – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – Dušičky – večer chval v Lubině – udílení svátosti biřmování v Kopřivnici – Slavnost Ježíše Krista Krále – 1. neděle adventní – začátek liturgického roku

Z NAŠÍ FARNOSTI Pouť na Radhošť V sobotu 6. července, den po hlavní pouti ke svatým Cyrilu a Metoději, zajišťovala naše farnost bohoslužbu v kapli na Radhošti. Většina poutníků přijela na Pustevny autobusem a odtud došla po nové asfaltové cestě ke kapli, někteří přišli z jiné strany nebo dokonce přijeli na kole. Na vrcholu jsme se sešli k bohoslužbě, která se koná v sezoně každou sobotu v 11 hodin, a to až do 14. září. Při mši sv. připomněl P. Jiří Ramík, že svatí Cyril a Metoděj nepřinesli jen liturgii ve 7

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

slovanském jazyce a „písmenka“, ale hlavně spásu, kterou našim předkům zvěstovali. Po bohoslužbě jsme se občerstvili v předsíni kaple, případně koupili něco na památku. Počasí nebylo pěkné – mraky, mlha, vlhko, ale nepršelo, a tak jsme se při putování tolik nepotili. Kdo by se chtěl pokochat panoramaty, mohl vystoupat do věže. Tam by ovšem zjistil stejně jako my, že je přes mlhu sotva vidět nedaleký vysílač. Na zpáteční cestě se ukázalo sluníčko a my jsme cítili radost z pěkně prožitého dne, navíc v přírodě. Radhošť má jedno kouzlo. Je to jedno z mála poutních míst, kde se nedá dojet autem, ale „musí“ se opravdu putovat. A tak jsme se alespoň symbolicky mohli spojit s těmi, kteří i kvůli nám před mnoha lety putovali zdaleka. Pavel Janek

Dílo VIA CRUCIS… Slavnostní posvěcení křížové cesty se konalo ve Štramberku v úterý 25. června. Byl přítomný otec biskup František Lobkowicz a kněží z okolních farností. Počasí nám nepřálo, hodně pršelo, ale i přesto přišlo hodně mladých i starších lidí. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem mladým, kteří se o toto dílo zasloužili a vykonali těžkou, ale krásnou práci, která bude sloužit i příští generaci. Tato práce si žádala mnoho obětavých lidí, kteří svůj čas věnovali pro tuto bohulibou věc (také se mnozí modlili a jinak nás podporovali). Poděkování patří také ženám a dívkám, které se staraly, aby při brigádách a práci na této křížové cestě vždy byla nějaká svačina nebo dobrý oběd. Pan Bůh zaplať Vám všem, že můžeme mít společně radost z nadšení a práce mladých i dříve narozených lidiček. Vydejme se někdy si tuto křížovou cestu opět projít a chvíli se pozastavit. Společenství manželů si touto obnovenou křížovou cestou vyšlo pomodlit jeden prázdninový páteční podvečer. 8

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

Trasa vedla krásnou letní krajinou, od hřbitova v Novém Jičíně, přes louku a pole do Rybího a Štramberku až na kopec Kotouč. Je zde umístěn kříž, který ve stolařské dílně vyrobili otec Dušan a otec Vladimír Zelinovi. Anna Štefková starší

11. Misijní koláč Dne 15. září po mši v Kopřivnici proběhla akce „Misijní koláč“. Paní a slečny napekly koláče i jiné dobroty a tyto jsme daly do krabic. Několik holek z farnosti je pak rozdalo účastníkům bohoslužby před vchodem do kostela. Lidé mohli darovat do pokladniček libovolné částky a poté mohli ochutnat nejrůznější laskominy. Vybralo se krásných 11 023,- Kč. Výtěžek bude použit pro děti nemocné akutní leukémií na Ukrajině, peníze budou předány P. Petrovi Krenickému, tamějšímu misionáři. Děkujeme všem, kdo přispěli i těm, kdo napekli koláče a buchty. Pán Bůh zaplať. Petra Sobková

Přednáška o. Marka Kozáka na téma Mariánská dogmata V pondělí 23. září přijel do naší farnosti otec Marek, který nám ve své přednášce přiblížil historii, důvody i místa vyhlášení Mariánských dogmat (jsou to dogmata o Neposkvrněném početí, Stálém panenství, Božím mateřství a o Nanebevzetí s tělem i duší). Zájem o tuto přednášku byl opravdu veliký - horní místnost Katolického domu byla k prasknutí. Přednáška byla velice zajímavá, doplněná promítáním. Věříme, že otec Marek brzy opět mezi nás, s další přednáškou o Biblistice, přijede. Pro ty mladší: otec Marek Kozák působil v Kopřivnici před 10 lety jako jáhen 9

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

KAVÁRNA Do „kavárny“ v malém sále Katolického domu jste zváni v neděli 29. září, 20. října, 17. listopadu a 15. prosince vždy po druhé mši svaté. Nemusíte spěchat domů, ale máte možnost pobýt se známými či přáteli a popovídat si s druhými lidmi. My, pořadatelé, Vám rádi nabídneme kávu, čaj a něco dobrého na zub. Těšíme se na Vás, tak přijďte.

ZE ZŠ SV. ZDISLAVY Co nového ve škole? „Cestičko do školy, jsi cestou krutou, tašku mám plnou knih a hlavu dutou.“ (M. Kratochvíl)

Tak nějak se možná letos cítili starší školáci, když se prvního září blížili ke škole. Ti nejmladší šli svoji první cestu určitě radostně. Vždyť kromě usměvavé paní učitelky na ně čekalo překvapení. A ne ledajaké. BAZÉN! A ne malý, zabíral skoro polovinu třídy. A v něm plaval opuštěný ostrov s oslíky, opičkami, ořechy, ovečkami ….. i orchidej tam rostla. A bazén obeplouvaly dvě malé opravdové rybičky. No řekněte, kdo by nebyl ohromen. Tušíte, které písmeno se učí jako první? Přeběhlo pár dnů a ve škole jsme zdomácněli. Nejmladší žáci si naplno užívali zrekonstruované družiny, a že to bylo naplno, je pravda, občas tam nebylo slyšet vlastního slova. To je lepší zalézt do skautského stanu, který v družině stojí, a užívat si soukromí. Novou podobu dostala také knihovna, Uprostřed nově rozmístěných regálů vyrostla pirátská loď, kde si děti mohou sednout, číst a relaxovat. 10

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

Ve druhém zářijovém týdnu přibylo do školy mnoho nových žáků. Naše škola poskytla prostor pro výuku dvou osmých tříd z doposud rekonstruované Základní školy Milady Horákové. Žáci u nás prožili prvních 14 dní školního roku. A přišel den. Ne ledajaký. Den církevních škol se slavil sice v pondělí, ale my jej slavili v pátek. V pátek třináctého. Lepší pověrčivé datum jsme si pro svou pouť nemohli vybrat. A nebyla to jen tak nějaká pouť, byla to velepouť rovnou na Velehrad. Jak jinak a lépe si připomenout 1 150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. V překrásné bazilice jsme společně po dvouhodinové cestě autobusem při mši sv. poděkovali za víru a když se prostorem kostela neslo ze všech dětských úst „Dali jste nám víru, nenechte nás spát, vyproste nám sílu, ve víře vždy stát, svatý Cyrile a Metoději, národ český k vám dnes hledí, zachovejte víry Velehrad“, bylo to tak silné, až běhal mráz po zádech. Po mši sv. jsme měli dělený program tak, aby se všechny třídy vystřídaly v prohlídce baziliky a navštívily archeoskanzen Modrá nedaleko Velehradu, kde se natáčel čtyřdílný film o slovanských věrozvěstech. Více než slovanská obydlí malé žáky zajímala zvířata, která tam chovají. A tak jste mohli vidět 200 kilové prase v doprovodu dětí a u ohrady oslíka Figa, jak rozvážně pokyvoval hlavou nad tou dětskou spoustou. Někteří stále nemohli pochopit, kde je ten velký hrad, když jsme jeli na VELEHRAD, ale nakonec se vše vysvětlilo, a i když nám počasí tak úplně nepřálo, pouť stála za to. A teď už se jen zbývá s odvahou a pílí pustit do školních povinností….. Tak hodně sil a málo dutou hlavu!! Vladimíra Kupčíková

SKAUTSKÝ TÁBOR Každý rok skauti a skautky vyráží na letní tábor. Ten letošní jsme strávili na Morávce v krásném beskydském údolí. Jelikož jsme na stejném místě byli už loni, věděli jsme, na co se můžeme těšit a co nám případně může dělat starosti. 11

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

Trochu jsme se po loňských zkušenostech báli deště, ale za holky můžu říct, že letos nám počasí opravdu přálo a druhá půlka července přinesla krásné, teplé a suché počasí. Náš dívčí tábor navazoval na ten chlapecký, takže jsme přijely už na postavené a fungující tábořiště. Společně jsme zde strávily patnáct krásných dní, ve kterých jsme stihly vyjet na cestu kolem světa, ztroskotat na neznámém ostrově a najít způsob, jak z něj uniknout. Naše řady rozšířily nové světlušky, které složily u slavnostního ohně slib. Dobrou náladu nám nezkazilo ani několik menších úrazů. Moc děkuji všem dětem, které se tábora s nadšením zúčastnily – bez vás by to opravdu nebylo ono , i všem vedoucím, bez nichž by se tábor rovněž neobešel. Pokud máte zájem, fotografie z tábora naleznete na stránkách jitřenky.koprivnice.org, kde jsou rovněž uvedeny časy, ve kterých probíhají družinové schůzky, a také připravované akce. Za oddíl Jitřenek Stáňa Pavlíková

Dopis našim skautům Chtěli jsme tento dopis dát každému z vás osobně, ale doufáme, že Zvonky čtete všichni. Chtěli bychom poděkovat všem skautům a skautkám. Naše dcera se vrací z tábora vždy tak spokojená, šťastná a plná zážitků. Takových, které bychom my rodiče, kdybychom sebevíc chtěli, nemohli připravit. Děkujeme všem, kteří se o naše děti staráte a připravujete pro ně program. Díky za váš čas, který našim dětem dáváte a mohli byste v klidu ležet někde u vody a opalovat se. Vy si dáte práci s náročnou přípravou na tábor a pak zvládnete 14 dní hlídat celou smečku. Vážíme si toho a naše dcera bere skautský tábor jako nejkrásnější čas prázdnin. Jiří a Ludmila Bajerovi

12

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

KATOLICKÁ BESEDA Příští rok budeme slavit !!! 100 let KATOLICKÉHO DOMU 1. října 1914 – 2014

Ano, je tomu už téměř 100 let od dostavby našeho Katolického domu v Kopřivnici. Dne 15. května 1913 po dlouhých tahanicích a sporech, kdy byly házeny klacky pod nohy všem nadšencům a dobrodincům, konečně mohl započít se stavbou Bedřich Karlseder z Příbora. Následkem velkých dešťů, zvláště v červenci, stavba velmi trpěla. Naštěstí podzim se vydařil. Od 1. ledna byly hotové dvě hostinské místnosti a byt pro hostinského. 1. října 1914 byla stavba dokončena. Celá stavba Katolického domu v Kopřivnici stála 113 tisíc korun. Dřevník a zeď u dvoru stály 2 478 Korun a zařízení do konce roku 1914 dalších 25 tisíc korun. 13

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

Po přečtení původní stránky stanov Katolické besedy v Kopřivnici mě těší, že se dílo daří a Katolický dům slouží svým účelům. 100 let – to je důvod k oslavě! Vyzývám tedy všechny farníky a spolky – scholu, sbor, seniory, ministranty, skauty…, aby se do plánování oslav zapojili. Uvítám nápady, návrhy na kulturní a společenské akce. Prosím, ozvěte se mi, ať se vám všem oslavy líbí. Za každý nápad předem děkuji. 14

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

Sám také jedním přispívám – rád bych k stému výročí Katolického domu zorganizoval FARNÍ PLES. Ozvěte se! Stanislav Šimíček provozní ředitel Katolického domu tel. 728686356

Pozvánka pro děti i dospělé Vánoční příběh 15. prosince 2013 v 17h v Katolickém domě v Kopřivnici

Své pojetí lidového vánočního příběhu představí potulné divadlo Víti Marčíka mladšího. Známé figury pastýřů, andělů, Alžběty i Zachariáše a konečně i Marii a Josefa s Ježíškem. Vše je pojato s humorem a vtipem. Hrají: Adam Berger a Vítězslav Marčík ml.

15

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

JUMP – aneb SKOK DO KOSTELNÍHO VYDŘÍ … Je pondělí ráno. Vstávám brzy. Na hodinách je brzkých 5:30 h. Mám už skoro všechno sbaleno. Jen svačina a hlavně, abych nezapomněla kolíky na stan. Jinak stan neupevním a asi mi odletí … Po ránu je venku příjemně. Přes den bude sluníčko ne svítit, ale přímo pálit, jak má o letošních prázdninách ve zvyku . Cesta, i když je dlouhá s několika přestupy byla fajn, 2 x StudentAgency a místní linka autobusu. Autobus zaplněn do posledního místečka a ani v uličce není k hnutí!  Sláva! Jsme v Dačicích na nádraží. Z busu vyskakuje spousta lidí a mezi nimi i pár mladých s krosnami a stany. Jelikož jsme přijeli se zpožděním, další bus nám odjel, ale… Žádné strachy! Překvapení je tady! Autem pro nás přijel Jarda Pavlíček. Je to kamarád otce Marka Orka Váchy. Byli spolu na polárních výpravách na Antarktidě, na horách v Andách, v džungli a cestovali po světě. Jarda je drsný chlap!  Bere nás do svého malého auta. Jelo nás celkem pět. Věcmi až po střechu obloženi, ale jeli jsme… Na kopci, nad vsí Kostelní Vydří, je už z dálky vidět zdejší karmelitánský klášter. To je cíl naší dnešní dlouhé cesty. V areálu kláštera byla registrace, rozdělení do klanů, stavění stanů a nakonec zasloužená večeře, párky s horčicí. JUMP jsme zahájili společnou mši svatou v poutním kostele Panny Marie Karmelské. Je nás tady140. mladých účastníků a asi 60 dalších lidí v týmu. Jsou to reverendi, mistři v kuchyni (vařili nám opravdu špičkově a výběrově ), coolňáci=kůlňáci, sportovní tým, moderátoři, noční hlídači (stanů), snad jsem na nikoho nezapomněla. Je to opravdu velká řada lidí, kteří se na průběhu programu a všeho okolo JUMPu podílí. Každé ráno byla v kostele dobrovolná mše sv., pokaždé ji 16

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

měl jeden z reverendů, kteří tam byli s námi. (Vojtěch Kodet, Tomáš Holub-byl dřív kaplan u Armády ČR). Poté byla v klášterních ambitech snídaně. Následovala ranní modlitba v kostele a přednáška. Ty letošní byly o Duchu Svatém, Církvi a o tom, jak já mohu sloužit druhým (jak ve farnosti, tak i tam kde zrovna jsem). Dopoledne probíhaly klany. Hráli jsme spousty skvělých her , povídali jsme si o tématech přenášek, zajímavých otázkách a mohli jsme tak poznat nové, dosud neobjevené. Každý byl jedinečným obohacením pro druhého. První odpoledne jsme šli na výlet do Dačic. Navštívili jsme tamní cukrárnu, postupně se nás tam sešlo 8. klanů a vyjedli jsme paní cukrářce všechny dobroty a zmrzliny . To byla tržba…. Bylo horké letní odpoledne. V odpoledních coolnách jsme měli možnost vyrábět, šít, sportovat, malovat na trička, jít na přednášku o cestovatelství, horolezectví i Antarktidě, prokrastinaci nebo se s lékaři učit základy první pomoci přímo v akci. V noci z úterý na středu přišla velká bouřka a silný vichr, myslela jsem, že mě to odnese i se stanem. Nestalo se, dopadlo to dobře!  Jedna z napínavých společných her bylo „Klání klanů“. Letos se neslo v námětu pohádky prince Bajaji. Každý z nás měl za úkol vyskočit na koně (někoho z nás v klanu) jet na něm jako princ do druhého království pro různé otázky, zahřály se nejen naše hlavy a i my. Večer bylo slavnostní vyhlášení, snaha se cenila, vyhrát mohl jen jeden klan. Dlouho očekávanou a pověstnou hrou je JUMP Cross. Letošní se jmenoval Memoriál sv. Františka Xaverského. Hra spočívala v tom, abychom osvobodili co nejvíce řeckých ostrovů a získali duše pro křesťanství. Celkem sedm úkolů, které nesly názvy svátostí, byly dosti náročné, ale i to se musí překonat a bojovat, řeknu Vám, stojí to za to! Všech 14. klanů celkem osvobodilo 64 000 duší. Což je úctyhodný výkon. První tři místa byla oceněna typickými jižními ovocnými plody z Řecka a okolí. Každý večer vrcholil společnou modlitbou, pokaždé jinou. A co po ní nesmělo 17

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

chybět? Retro zprávy a večerníček. Ten hráli mladí i vedoucí.  Vždy jsme se u nich dosti nasmáli…V sobotu jsme měli rozlučkový večer v klanech. Psali jsme si dopis, který nám průběhu následujícího roku kmotři pošlou poštou. Měli jsme výbornou pizzu!  V neděli ráno jsme měli společně s farníky mši v kostele, při které nám reverend Jeroným posvětil výrobky, které jsme si v coolnách vytvořili. Někomu ikonu, jinému luk a šíp nebo ušitý polštářek. Rychle to uteklo, hodně radosti přineslo! Bezva týden po všech stránkách! Díky Mu za něj! JUMPÍ SLOVNÍČEK: Reverend – kněz, duchovní otec Semireverend – jáhen Klan – skupina 10. mladých účastníků a jejich kmotrů Kmotr – vedoucí skupinky/klanu Polednice – přednáška, která se koná po obědě (ne báseň Polednice ) Coolny = Kůlny – odpolední činnosti (od sportů, přes přednášky, až po výrobu ikon nebo malování triček) Coolňáci=Kůlňáci (ti, kteří chystali odpolední kůlny (dílny-„workshopy“)

Anna Štefková

BROUČCI DATUM 9. října 23. října 6. listopadu

MÍSTO Drakiáda u Ohnůtků v Závišicích ZŠ sv. Zdislavy 9 h

20. listopadu

Sraz u kostela v 9 h, půjdeme na hřbitov ZŠ sv. Zdislavy 9 h

4. prosince

ZŠ sv. Zdislavy 9 h

18. prosince

Vánoční schůzka u Davidů 9 h 18

Pouštění draků, procházka ke kapličce Program v tělocvičně a školní družině… Zapálení svíčky a modlitba za zemřelé Program v tělocvičně a školní družině… Program v tělocvičně a oslava sv. Mikuláše Zpívání koled, dárky, ochutnávání cukroví…

Zvonky č. 59

_____________________________________________________________________________________________

„AHÓJ! NAZDAR! Už jsme tady, sved nás Pán Bůh dohromady! Na zpívání je nás dost, pro smutek i pro radost! Pojď a zpívej s námi taky, není to jen pro zpěváky. Zpívá, taky tancuje, každý, kdo tu s námi je…..“ Tento písničkový pozdrav zazpívali Broučci a maminky na zahajovacím setkání. I v letošním školním roce se budeme vídat na pravidelných schůzkách a zveme mezi nás všechny Broučky s rodiči, kteří chtějí prožít dopoledne v radostném společenství. Je-li schůzka ve škole sv. Zdislavy, začínáme v tělocvičně v 9 hodin. Sebou přezůvky, svačinu, velký sešit. Akce „venku“ jsou přizpůsobeny ročnímu období a liturgickému roku. Lenka Macková (737119286, [email protected])

TÁBOR BROUČKŮ 2013

19

Zvonky č. 59

______________________________________________________________________________________________________

DĚTSKÝ KOUTEK

20