Apparatus respiratorius

Apparatus respiratorius (stavba a fce dýchacích cest a plic, mechanika dýchání)

Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Funkce ●

okysličování krve, zevní dýchání – uvolňování pCO2

●

tvorba a modulace hlásek

●

napojení čichového ústrojí

Stavba stěny trubic a dutin (1) ● ●

● ●

Sliznice cylindrický řasinkový epitel – posun hlenu a nečistot směrem ven

Podslizniční vazivo hojné zejména v hrtanu (prosáknutí → zúžení a obstrukce průsvitu)

●

rozptýlené lymfatické buňky = bariera proti infekci

●

Chrupavčitý a kostěný skelet

●

zábrana zúžení DC, zvýšení pohyblivosti orgánů navzájem

Stavba stěny trubic a dutin (2) ●

vliv na tonus hlasivkových vazů

●

Vazivo, hladká svalovina

●

kontrakcemi ovlivňuje průchodnost DC

●

zúžení limitováno pružností chrupavek

Dýchací systém ●

Dýchací cesty

●

horní cesty dýchací

●

●

–

nos, dutina nosní

–

nosohltan

dolní cesty dýchací –

hrtan

–

trachea

–

bronchy

Plíce (pulmo, pulmones) http://www.biomach.cz/biologie-cloveka/dychaci-system

Nasus, cavum nasi ●

●

(1)

kostěný podklad tvoří nosní kůstky zevní nos pokrytý kůží s bohatými mazovými a potnámi žlázami

●

Radix nasi (kořen nosu)

●

mezi očima

●

Dorsum nasi (hřbet nosu)

●

táhne se dolů od kořene nosu

●

Apex nasi (hrot nosu)

●

zakončení hřbetu nosu

Nasus, cavum nasi

(2)

●

po stranách nosní křídla vyztužená chrupavkou

●

Nares (nosní dírky)

Cavum nasi (nosní dutina) ●

má kostěný podklad, uprostřed přepážka (septum nasi) –

●

v přední části je chrupavčitá, v zadní kostěná (svislá ploténka os ethmoidale a vomer)

vpředu nares, vzadu choanae (zadní otvory do nosohltanu)

Nasus, cavum nasi ●

●

●

(3)

od dutiny ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem strop tvoří nosní kůstky, kost čelní, tělo klínové kosti, dírkovaná ploténka čichové kosti z bočních stran vycházejí 3 skořepy nosní, které rozdělují dutinu na 3 průchody: –

concha nasalis superior ● ●

součást čichové kosti úsek mezi horní a střední → meatus nasi superior

Nasus, cavum nasi –

concha nasalis media ● ●

–

(4)

součást čichové kosti úsek mezi střední a dolní → meatus nasi medius (střední průchod)

concha nasalis inferior ● ●

samostatná úsek pod ní → meatus nasi inferior (dolní průchod)

●

Horní oblast – čichová oblast – čichové buňky

●

Dolní oblast – respirační

Nasus, cavum nasi –

(5)

vysoce prokrvená, cylindrický řasinkový epitel, četné žlázky (mukoperiost) → zvlhčení, ohřátí vzduchu

Sinus paranasales (vedlejší dutiny nosní) ●

●

●

●

v pneumatických kostech vystlány sliznicí jako dutina nosní – srůstá s periostem = MUKOPERIOST vyvíjejí se postupně v dětském věku, v dospělosti větší kapacita než vlastní nosní dutina obsahují vzduch a ústí do jednotlivých nosních průchodů

Nasus, cavum nasi

(6)

–

sinus maxillares – dutiny v horní čelisti

–

sinus frontales – dutiny v čelní kosti

–

sinus sphenoidales – v kosti klínové

–

sinus ethmoidales – v čichové kosti

http://www.answers.com/topic/nasal-cavity

Nasopharynx (nosohltan) ●

●

●

nálevkovitá část hltanu spojená choanami s dutinou nosní od orální části hltanu je oddělen měkkým patrem a čípkem (uvulum) na bočních stranách je ústní Eustachovy trubice (viz. sluchové ústrojí) – vyrovnává tlaky středoušní dutiny

●

Tonsila pharyngea (nosohltanová mandle) –

při ústní Eustachovy trubice

–

brána proti šíření infekce

–

do dospělosti involuje

http://www.practicalhospital.com/tumors -of-the-head-and-neck/nasopharynx/

http://alphalogistics.us/nasal-cavity-proper%26page %3D3&docid=FWDCcBaPHcvdVM&imgurl=http://google.nucleusinc.com/images cooked/15554W.jpg&w=320&h=432&ei=6BPJTp_QF4P-8QOaqO1d&zoom=1

Larynx (hrtan) ●

(1)

trubicovitý tvar, dlouhý cca 6 cm, plynule přechází z dolní části hltanu, dole do trachey

Chrupavky ●

tvoří skelet hrtanu

●

spojeny navzájem vazy a klouby → pružný celek

●

cartilago thyroidea (chrupavka štítná)

●

největší chrupavka – tvoří nápadnou vyvýšeninu na přední straně krku

●

cartilago cricoidea (chrupavka prstencová)

●

pod chrupavkou štítnou, hmatná

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrtan

http://scapula.pl/anatomia.php?strona=236

Larynx (hrtan) ●

(2)

cartilagines arytenoideae (chrupavky hlasivkové)

●

párové, po obou stranách prstencové chrupavky

●

trojboký tvar

●

od nich k chrupavce štítné rozepjaté hlasivkové vazy –

horní pár – pravé

–

dolní pár – nepravé

●

epiglottis (příklopka hrtanová)

●

odděluje od hltanu, listový tvar

●

při polykání se překlopí do hrtanu

http://www.thiemebilddatenbankanatomie.de/navigation.aspx?tid=1&tocid=4077 http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/atlas/splanchnologie/r_cartilag_laryngis.html

plicae vestibulares

plicae vocales

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrtan

Larynx (hrtan) ●

vestibulum laryngis (dutina hrtanová) –

●

●

(3)

rozšířená horní část hrtanu spojená s hltanem

rima laryngis (štěrbina hlasivková) –

v nich napjaté nepohyblivé komorové řasy (plicae vestibulares)

–

pohyblivé hlasivkové vazy (plicae vocales)

rozechvění pravých vazů při výdechu vzduchu = zvuk –

výška závisí na rychlosti proudícího vzduchu, prostornosti hrtanu, šířce štěrbiny, napětí vazů, jejich délce … →

laryngoskopický fyziologický nález

http://wapedia.mobi/cs/Otorinolaryngologie

http://www.stefajir.cz/?q=chrapot

Larynx (hrtan) –

●

●

(4)

→ základní tón → jazykem, rty, zuby, patrem se přetvoří v artikulovanou řeč

Podslizniční vazivo –

řídké vazivo s množstvím cév →

–

snadé zduření při zánětu → otok → rychlý uzávěr průsvitu hrtanu → dušení → velice akutní a dramatický stav

Příčně pruhované svalstvo hrtanu –

inervace n.vagus

Trachea (průdušnice) ●

●

●

●

trubice dlouhá asi 12cm uložená před jícnem (šířka cca 1,5-1,8cm) okolo krční části leží štítná žláza podkladem jsou chrupavky podkovovitého tvaru (15-20) – zaručení stálého tvaru a otevřeného průsvitu vzadu jsou chrupavky doplněny vazivově svalovou stěnou –

●

(1)

svalovina umožňuje změnu délky trachey

připojená vazivem na dolní okraj prstencové chrupavky hrtanu

Trachea (průdušnice) ●

(2)

po vstupu do dutiny hrudní se větví na průdušku pravou a levou –

ve výši Th4

http://www.swankpets.com/blog/2008/01/what-is-acollapsed-trachea/

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Bronchy (průdušky) ●

●

●

v místě bifurkace trachey vzniká bronchus principalis dexter a sinister zanořují se do plicního hilu spolu s cévami dále se pak dělí na bronchy pro jednotlivé plicní laloky, segmenty, subsegmenty a tenkostěnné bronchioly pro plicní lalůčky a alveolární chodbičky → zde výměna dýchacích plynů –

●

(1)

bronchus dexter je přímým pokračováním trachey

stěna bronchů je podobná stěně trachey, chrupavky nejsou tak pravidelné

Bronchy (průdušky)

(2)

●

spojené vazivem a hladkou svalovinou

●

sliznice stejná jako v trachee – řasinkový epitel –

kmitá směrem nahoru

–

četné žlázky produkující hlen

http://www.naturalhealthschool.com/bronchi_trachea.html

http://www.genericlook.com/anatomy/Trachea/

http://www.gsospg.cz:5050/bio/Sources/Photogallery_Textbook.php? intPhotogallerySectionId=40000&intPhotogalleryLastSectionId=40000&intPage=2

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

http://www.bartleby.com/107/237.html

Pulmo (plíce) ●

(1)

Pulmo dexter et pulmo sinister (pravá a levá plíce)

●

uloženy v P a L části dutiny hrudní, uprostřed mediastinum –

vazivová přepážka od hrudní páteře až ke sternu

●

mají tvar kužele:

●

Apex pulmonis (hrot plíce)

●

přesahuje 1.žebro

●

Basis pulmonis (baze plíce)

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Pulmo (plíce)

(2)

●

široká základna naléhající na bránici

●

Žeberní plocha – vypouklá

●

Mezihrudní plocha – téměř rovná

●

Hilus pulmonis (plicní branka)

●

na mezihrudní straně plicního křídla

●

●

vstupují a vystupují bronchy, cévy, nervy a mízní cévy → Radix pulmonis (plicní kořen) Barva plic je u dítěte růžová, u dospělého šedě až šedočerně mramorované

plicní hilus a.pulmonalis

otisk aorty

otisk srdeční

baze

Pulmo (plíce) ●

(3)

jsou lesklé, vzdušné, na poklep elastické a RTG prostupné

●

Pulmo dexter

●

hluboké zářezy plicní křídlo dělí na 3 laloky (lobi) –

horní (3 segmenty), střední (2 segmenty), dolní (5 segmentů)

●

Pulmo sinister

●

hluboké zářezy ji dělí na 2 laloky –

●

horní (5 segmentů), dolní (4-5 segmentů)

Každý lalok se pak ještě člení na segmenty

http://videomedi.wordpress.com/2009/08/07/plicni-a-jaterni-segmenty/

Pulmo (plíce) ●

(4)

Na obou plicích jsou v přední části zářezy pro srdce – na levé plíci větší

●

Pleura pulmonalis (poplicnice)

●

tenká vazivová blanka na povrchu plic

●

Pleura parietalis (pohrudnice)

●

●

●

zevní nástěnný list – v oblasti plicní stopky se odděluje od poplicnice Pohrudniční dutina prostor mezi oběma listy + minimální množství vazké tekutiny → brání tření listů při dýchání

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Pulmo (plíce) ●

●

● ●

(5)

nižší tlak než atmosférický tlak → umožňuje rozvinutí plic při nádechu pneumothorax – vniklý vzduch do pohrudniční dutiny, zrušení podtlaku → kolaps plíce

ALVEOLY PULMONIS (plicní sklípky) jemné bronchioly se větví na ductuli alveolares (sklípkové trubičky)

●

ty končí v sacculi alveolares (sklípkové váčky)

●

alveoly pulmonis – nasedají na sklípkové váčky

http://medical-dictionary.thefreedictionary.com/endolymphatic+sac http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Pulmo (plíce)

(6)

●

Acinus (lalůček)

●

skupina alveolů, které patří k jedné průdušince

●

Lobulus pulmonis (plicní lalůček)

●

12-18 lalůčků

●

stěna alveolů je tvořena plochým jednovrstevným respiračním epitelem –

vnitřní stěna – v kontaktu se vzduchem

–

vnější stěna – hustá síť krevních kapilár

Pulmo (plíce) ●

●

●

●

●

(7)

Funkční oběh odkysličená krev do plic je přiváděna větvením truncus pulmonalis z pravé komory srdeční okysličená krev je přivedena z plic do levé síně srdeční 2 páry plicních žil (vv.pulmonales dx. et sin.) cévy probíhají hojným vazivem mezi segmenty výživa plic je zajištěna a.bronchiales – odstupují z aorta descendens (hrudní část)

Fyziologie dýchání, mechanika dýchání

Zevní projevy dýchání Pohyby hrudníku ●

při vdechu se zvedá, při výdechu klesá

Zvukové fenomény a) sklípkové dýchání ●

zvuk, který provází inspirium

●

vzniká rozpínáním alveolů nasávaným vzduchem

b) trubicové dýchání ●

zvuk v inspiriu i expiriu

●

příčinou je víření vzduchu ve velkých bronších

Stupeň ventilace plic

(1)

●

Normoventilace = fyziologická ventilace

●

500 ml při jednom nádechu nebo 1 výdechu –

●

mrtvý prostor – 150 ml tvoří jen náplň dýchacích cest → neúčastní se výměny plynů

350 ml přichází až do alveolů a opouští je → účastní se alveolární ventilace

●

Hypoventilace = patologická ventilace

●

snížená alveolární ventilace

●

následkem je ↓ pO2 (hypoxie), ↑ pCO2

(hyperkapnie) → až respirační acidoza

Stupeň ventilace plic

(2)

●

Hyperventilace = patologická ventilace

●

alveolární ventilace je vyšší

●

● ●

↑ pO2 (hyperoxie), ↓ pCO2 (hypokapnie) → respirační alkalóza

Minutová ventilace (MV) MV = DO (dechový objem)*DF (dechová frekvence)

●

MV = 500*12-15/min.

●

alveolární ventilace = 350*12-15/min.

Mechanika vdechu a výdechu (1) VDECH ●

zvětšení hrudní dutiny:

a) zvedání žeber ●

děje se činností mm.intercostales externi – signál k jejich kontrakci jde z alfamotoneuronů → ty jsou aktivovány z inspiračních neuronů prodloužené míchy

b) posun bránice ●

v období mezi vdechem a výdechem je přilnutá k hrudní stěně

Mechanika vdechu a výdechu (2) ●

●

●

zahájení vdechu spojeno s kontrakcí svalové části diafragmy → posun distálním směrem a oddálení od hrudní stěny → zvětší se phrenikokostální úhel bránice klesne o 1,2-1,5cm, při usilovném nádechu o 10cm k tmu je důl. napětí břišních svalů – stěna vyklene, útroby se stlačí bránicí

VÝDECH ●

zmenšení dutiny hrudní ve 2 fázích:

Mechanika vdechu a výdechu (3) a) postupné ochabnutí svalstva, žebra i bránice se vrací zpět zcela pasivně = díky relaxaci b) aktivací výdechových svalů – mm.intercostales interni → aktivace ze spinálních motorických ústředí ( α motoneurony) → ty jsou aktivovány z expiračními neurony prodl.míchy ●

Změny objemu hrudníku

●

vdech

●

rozpínající se hrudník pasivně sledují plíce → klesá v nich tlak pod hodnoty atmosférického tlaku →

Mechanika vdechu a výdechu (4) ●

●

●

●

●

→ vznik tlakového gradientu z atmosféry do alveolů → snadnější nasávání vzduchu do plic → zvětšování tlaku v plicích; nádech končí, když je tlak v plicích roven atmosférickému tlaku výdech pokles žeber a vzestup bránice při výdechu stlačuje plíce, v nich narůstá tlak nad hodnoty atmosférického tlaku → vytvoření tlakového spádu směrem ven z alveolů výdech končí, když tlak v plicích = tlak atmosférický

Mechanika vdechu a výdechu (5) ● ●

●

Význam dýchacích svalů v usilovném vdechu se zapojují pomocné vdechové svaly –

m.sternocleidomastoideus

–

m.serratus ant.

–

m.scaleni

usilovný výdech zapojuje pomocné výdechové svaly

Tlaky v respiračním systému (1) 1) PLEURÁLNÍ TLAK (intrapleurální) ●

měří se mezi viscerální a parietální pleurou

●

je nižší než atmosferický (-0,4kPa) → negativní

●

nádech = negativita se zvyšuje = až -0,8 kPa

●

výdech = negativita se snižuje = až -0,2 kPa

●

Relaxační poloha plic –

stav, kdy jsou veškeré dýchací svaly relaxované a v plicích je tlak rovný atmosférickému = stav mezi nádechem a výdechem

Tlaky v respiračním systému (2) ●

Příčiny negativního tlaku v pleurální dutině:

●

vývojové –

●

ontogenetický vývoj – hrudník roste rychleji než plíce – prostor je uzavřený vůči okolí, proto klesá tlak pod atmosférický

retrakční síla plic –

síla vznikající směrem k plicnímu hilu

–

vzniká napínáním el.vláken plicní tkáně při plnění plic vzduchem

–

díky elasticitě se snaží vrátit zpět → oddalují plíce od hrudní dutiny

Tlaky v respiračním systému (3) ●

●

pokles plicních hrotů –

pokles dán hmotností plic, oddalují tak obě plicní křídla v oblasti hilu víc, než je tomu jinde

–

prostor se tak zvětšuje a tlak klesá

Význam pleurálního tlaku:

a) napomáhá rozpínání plic b) zlepšuje návrat krve z oblasti břicha do oblasti hrudních cév c) usnadňuje posun sousta jícnem

Tlaky v respiračním systému (4) 2) ALVEOLÁRNÍ tlak (intrapulmonální) ●

vzniká následkem 2 vlivů:

a) síla, která rozpíná alveoly –

zevní síla daná nasátým vzduchem

–

vnitřní síla – negativní pleurální tlak → zabezpečuje minimální odpor rozpínání alveolu + vazká tekutina v pleurální dutině – oba listy k sobě lepí a nutí tak plíci, a tedy alveoly, rozpínat se

b) síla, která zmenšuje alveoly 1. tlak elastických vláken (retrakční síla plic)

Tlaky v respiračním systému (5) 2. povrchové napětí mezi vzduchem v alveolech a surfaktantem –

funkční reziduální kapacita (FRK) – množství vzduchu, které zůstane v plících po klidném výdechu

–

alveoly tak nekolabují, ale v době mezi výdechem a vdechem jsou rozepnuté a je v nich nulový (relaxační) tlak (atmosférický)

–

inspirium ●

●

tlak nejdříve klesá pod hodnotu atmosférického (plíce jsou rozepnuté) jak se plní, tlak stoupá, na konci vdechu je roven atmosférickému

Tlaky v respiračním systému (6) –

Expirium ●

●

●

alveolární tlak stoupá nad hodnoty atmosférického → protože plíce se tlakem hrudníku zmenšují 2.fáze expiria = tlak klesá, protože tlak z plic se vypuzuje konec expiria = tlak je roven atmosférickému

Plicní objemy a kapacity ● ●

● ●

(1)

Dechový objem (DO) základní plicní objem = 500 ml → při klidném výdechu a nádechu

Inspirační rezervní objem (IRO) množství vzduchu, které lze vdechnout po předchozím klidném vdechu po vyvinutí maximálního úsilí = 2000 – 2500ml

Plicní objemy a kapacity ● ●

● ●

(2)

Expirační rezervní objem (ERO) množství vzduchu, které lze vydechnout po předchozím klidném výdechu po vyvinutí maximálního výdechového úsilí = 1000 ml

Reziduální objem (RO) zůstává v plicích i po maximálním výdechu = cca 1000 ml –

kolapsový objem – po kolapsu plic se část RO vypudí

IRO

DO ERO

RO

KO MO

Plicní objemy a kapacity –

●

(3)

část v plíci, která „dýchala“, zůstane → nedá se vypudit (plíce ve vodní hladině pak plavou = soudní lékařství)

PLICNÍ KAPACITY

1) Celková kapacita plic –

největší možné množství vzduchu, které se vejde do plic – cca 6l (individuální)

2) Vitální kapacita plic –

množství, které se vypudí při maximálním výdechu po předchozím maximálním vdechu (DO+IRO+ERO)

Plicní objemy a kapacity

(4)

3) Funkční reziduální kapacita –

●

●

množství, které zůstane v plicích po klidném výdechu

Dynamické objemy množství vydechnutého objemu za nějaký časový úsek → FEV1, FEV2 ...

Výměna plynů v organismu (1) ● ●

●

● ●

Zevní dýchání výměna plynů mezi alveolárním vzduchem a krví plicních kapilár podmínkou je neustálá výměna alveolárního a atmosférického tlaku → díky ventilaci (vdech x výdech)

Vnitřní dýchání výměna plynů mezi krví tělních kapilár a tkáňovými buňkami

Výměna plynů v organismu (2) ●

Výměna mezi zevním prostředím a tkáněmi a naopak se děje difúzí plynů po tlakovém gradientu

difúze O2 ●

atmosféra → alveolární vzduch → arteriální krev → tkáně ⇒ tlakový gradient směřuje od atmosféry ke tkáním atmosférický → 21 kPa alveolární → 13,5 kPa arteriální → 12,5 kPa tkáně → 2,5-6 kPa

Výměna plynů v organismu (3) difúze CO2 ●

●

gradient směřuje od tkání k ven z těla tkáně → venózní krev → alveolární vzduch → atmosféra ⇒ tlakový gradient směřuje tkání k atmosféře tkáně → do 6,5 kPa venózní → 6,3 kPa alveolární → 5,3 kPa atmosférický → 0,04 kPa

●

nejvyšší tlak je ve tkáních a nejmenší v zevní atmosféře

Výměna plynů v organismu (4) ●

difúze CO2 z tkání do zevního prostředí vyžaduje menší tlakový spád než O2 → CO2 lépe difunduje (20x lépe)

Transport O2 a CO2 krví

(1)

O2 ●

●

v 1l arteriální krve je 200ml O2 –

197ml = chemicky navázáno na Hb → HbO2

–

3ml = fyzikálně rozpuštěno v plazmě → vytváří pO2

fyzikálně rozpuštěný difunduje přes stěnu kapiláry → klesne pO2 v plazmě → proto musí k vyrovnání tlaku dojít k desaturaci HbO2 →

Transport O2 a CO2 krví ●

●

(2)

→ chemicky vázaný se uvolňuje, fyzikálně se rozpustí, vytvoří potřebný pO2 a difunduje opět k buňkám v klidu se tak spotřebuje jen 50ml O2 v 1l krve –

venózní krev tak obsahuje 150ml O2 v 1l krve

–

= A-V rozdíl (arterio-venózní) = 50ml ●

v zátěži se zvyšuje → spotřeba O2 stoupá a HbO2 snáze desaturuje

Transport O2 a CO2 krví

(3)

CO2 a) fyzikálně rozpuštěný b) v podobě bikarbonátu ●

●

●

v tkáni vzniká CO2 → difunduje přes tkáňový mok do plazmy kapilár → → do ERY → hydratuje se s H2O → H2CO3 → následná disociace na H+ a HCO3 - → HCO3 - difunduje do plasmy a do ERY jde směnou Cl-

Transport O2 a CO2 krví ●

●

(4)

H+ podporuje desaturaci HbO2 → PLÍCE → vzniká HbO2 → tím se uvolní H+ spojí se s HCO3- (v plazmě) → H2CO3 → rozpad na H2O a CO2 → vydýchání z těla

B karboanhydráza

tkáň CO2 + H2O → H2CO3 → H+ + HCO3-

Cl-

PLASMA

Transport O2 a CO2 krví c) vazba na Hb = karbaminohemoglobin ●

60% je transportováno bikarbonátem

(5)

Vznik centrální inspirační aktivity (1) ●

●

dýchání je automatický děj nezávislý na naší vůli volní aktivita jej modifikuje – zrychluje, zpomaluje, dočasně zastaví

Inspirium ●

vdech je zahájen aktivitou vdechových svalů → podnět přichází z inspiračních neuronů prodloužené míchy –

tyto neurony jsou trvale aktivní, přerušení pouze ve výdechu

–

příčinou trvalé aktivity je:

Vznik centrální inspirační aktivity (2) a) trvalá stimulace vzruchovou aktivitou ●

z periferních receptorů neustále probíhá přes retikulární formaci (tyto neurony jsou její součástí) do vyšších úseků CNS

b) vzruchová aktivita ●

●

●

přichází z centrálních chemoreceptorů (těsně pod povrchem přední plochy prodl. míchy) podnětem je pCO2 arteriální krve (vyživuje je) a pCO2 mozkomíšního moku (omývá je) propojení k inspiračním neuronům = neustálá aktivita

Vznik centrální inspirační aktivity (3) ●

vzruchová aktivita je pak vedena α motoneurony v předních rozích míšních k svalstvu

Expirium ●

●

dočasně je nutné utlumit aktivitu inspiračních neuronů → → pomocí Herring-Breuerova reflexu –

tzv. inflační receptory (ve stěně dýchacích cest) – drážděné vdechem a rozepnutím plic

–

cestou n.X aktivita do prodl. míchy k inspiračním neuronům → působí na ně inhibičně

Vznik centrální inspirační aktivity (4) –

●

●

zároveň stejnou cestou vzruchová aktivita do pons Varoli k neuronům → pneumotaxické centrum → aktivují se → inhibiční vliv na inspirační neurony prodl. míchy

útlum inspiračních neuronů = konec aktivity vdechových svalů, hrudník se vrací do výchozího postavení a nastává výdech konečná fáze výdechu i klidového je aktivní ! –

uskutečňují výdechové svaly ●

aktivují se v době, kdy jsou utlumeny inspirační neurony

Vznik centrální inspirační aktivity (5) ●

–

reciproční inhibice ● ●

●

aktivní jsou expirační neurony (prodl. mícha) vztah mezi ex- a inspiračními neurony útlum jedněch = aktivita druhých a naopak

aktivita inspiračních neuronů převyšuje aktivitu expiračních neuronů –

je trvalá, nelze ji přerušit ani volní aktivitou ●

rozhodnutí nedýchat → hromadění pCO2 → dráždění centrálních receptorů → vůle NEdýchat přerušena spontánním vdechem

Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 878s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 319s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3 Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8