ANTONÍN SOVA Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Práce s klíčovými texty české poezie 1. poloviny 20. století, ukázky, práce s textem, interpretace
Očekávaný přínos
Procvičení čtenářské gramotnosti, procvičení navazujících znalostí (autor, dílo, literární teorie)
Tematická oblast
Umění a literatura (česká poezie 1. pol. 20. stol.)
Téma
Antonín Sova
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
3.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7/S2/10
Datum
30. 11. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Antonín Sova Cvičení
2
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Nuž, rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem uděšena.
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí, A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou vše se tu chystám zanechat, a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad? Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví. Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří, Vás tenkrát z jara čekal jsem... chci odplout sám a poslouchám V obzoru modrý zvučel jas. podzimu pohádkové hlasy, Já napjal struny z paprsků, jdu hledat Nové království. by echem chyt se v nich váš hlas. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy?
3
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Otázky • • • • • • • •
Představte ve stručnosti dějovou linii této básně. Jak byste pojmenovali téma? Jaký postoj dává lyrický subjekt na vědomí? Vyhledejte souvislosti v zobrazení přírody a stavů nitra postav. Vzpomeňte na jiné slavné básně, které zachycují moment odmítnuté lásky. Co je to eufonie? Vyhledejte v básni zvukově nápadná místa. Jaký dojem mají pravděpodobně navozovat? Označili byste báseň za milostnou? Zdůvodněte. 4
Ještě jednou se vrátíme Ještě jednou se vrátíme zamyšleni, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty, když šeřivým stříbrem tekl nad potoky večer, a ještě jednou se vrátíme, kde píseň jsme slyšeli z oken, jež hleděla k zahradám zmlklým. A ještě si vynajdem jednu stezku a jeden háj v horách tak celý podzimem jasný, v tolika hýřících barvách, po roztříštěných akordech echa budeme pátrat, po tichém a pružném kroku, zda tajemné zanechal stopy. Duše, do níž se zařízly vzpomínky, vyleje v trávu tolik lyriky kanoucí v pryskyřičných krůpějích, své větve vysoké, tmavé, vykoupá v podzimním slunci, svůj štíhlý kmen protáhne šerem v míjící mraky;to všecko v jediné chvíli, na stezce sešeřené a v hodinu západu,. která tak sevře nebohé srdce.
5
Ještě jednou se vrátíme Otázky • Do jakého uměleckého směru byste báseň zařadili? • Jak se k obsahu textu vztahují pojmy melancholie a nostalgie? • Vyhledejte obrazy prchavosti a míjení času. • Označte subjektivně nejpůsobivější slovní spojení a volbu odůvodněte. • Jaký je obecně charakter Sovovy lyriky? • Bylo by možné nalézt souvislost mezi soukromým životem básníkovým a obsahem jeho veršů? 6
Mně vyčítaly hory v sněhu Mně vyčítaly hory v sněhu, proč nízko tak se věznit dám. Chválily večerů svých něhu a rozhled k slunci, ku hvězdám.
A když jsem v slunci stanul blíže, kleč nízkou uzřel na výších jak na hřbitově černé kříže skrz mlhy nekonečný sníh.
Já zlíbal jsem svou milovanou a všecky, jež jsem rád kdys měl. Nic neřeknuv já v dobu ranou jsem navždy od nich odešel.
Když mlhy bránily mi zříti nezvěstná města, světla chat, zelené louky, které cítí ve vodách západ umírat,
Ne, nechoď, štíhlé stromy řekly. Na výškách klam. A v dálce lež. jich slzy první mízy tekly: Ani tam šťasten nebudeš.
když otráven, té výšek hluše, té nudné slávy syt jsem byl, já vrátil se… Však ztratil duše, jež zrádně tak jsem opustil.
Já kráčel však, zřel hory zvedat svá bílá čela v oblohu. Teď nikdo nezví, kde mne hledat, mne, který jinak nemohu.
7
Mně vyčítaly hory v sněhu Otázky • Co je tématem básně? O jakém typu osobnosti text hovoří? • Mohli bychom hovořit o dialogu? Jak argumentuje varovný protihlas? • Pojmenujte rýmový aparát básně. Jaké jiné tradiční možnosti se nabízejí? • Do jaké literární generace se básník řadí? • V básni se hovoří o ambicích. Pokuste se vyhledat informace o společensko-pracovním působení básníka v reálném životě. • Jedná se o báseň dobovou, nebo ji lze aplikovat i v současných poměrech? 8
Hlas večerní samoty/Večerní odpočinek Hlas večerní samoty Les nad řekou kosmaté větve věsil jak smuteční závoj černavý. Pták vylét, jenž kročejemi se zděsil, a zapad jak kámen do trávy. Pak bylo už ticho… Jen bledá řeka jak olověná se nehnula, kol dokola tráva bujela měkká a přes břehy k tůním se přehnula. Vše kleslo do tmy, chlad vlhký vane. Oh, osamělosti jak smutek jal. Jen jedno světlo jak začarované se dívá s výše temných skal.
Teď z dalekých dědin rozhlaholily se zvony v předvečer sváteční. Teď…jako by kdosi, kdo nemá již síly, zavolal z řeky…a zmizel v ní.
Večerní odpočinek Líbezný je soumrak. Květinami ulichocen v stínech domu kout. mlhy objaly se nad vodami, neslyšet dne ubíhavý proud. Hlava jak by hlavu hledala si, ruka ruku, jak by sedala důvěra tu sblíženými hlasy, duše jak by duši hledala…
9
Hlas večerní samoty/Večerní odpočinek Otázky • Existuje mezi oběma básněmi nějaká souvislost? Pokuste se případné shody nalézt. • O jaký typ lyriky se jedná? • V básních se vyskytuje nápadný prvek - aposiopese. Vyhledejte jeho význam. Pracujte se slovníkem literární teorie. • Co je tématem první a druhé básně? • K jakému kraji byl Antonín Sova citově připoután. Jaké lokality se v básních tematizují? • Který francouzský básník ve svém díle zachycuje přírodu coby odraz vlastního nitra? 10
Mušle/Je třeba všemu smilování Mušle Kdys mušli starou, valně oprýskanou jsem vídal v skříni ležet, samý prach; pruh bílý proplétal skvrn skvoucí nach a s každým ostnem i hranou. K ní ucho dáš …Hned šeptem tajným vanou z ní tiché šumy jako náhlý strach neb jak by srdce měla v útrobách a krev tam hřměla vášní nespoutanou!
Je třeba všemu smilování Je třeba všemu smilování, co malé, ustrašené, prosí. Co lidské je, co bolest nosí. Co vyčísti lze v bílé skráni. Jsou plny světla tvoje řasy, s moudrostí zápasících hříchů. A z tvého bouřlivého smíchu já vím, jak hořce plakala jsi.
Já vždy jsem rád, když jako přeludem to Nic, jímž ona stará mušle hučí, mi cosi šeptá důvěřivým rtem. A často, často v srdci divno je mi, že z mrtvé mušle hovor v sluch můj zvučí, co často celý svět je ke mně němý! –
11
Mušle/Je třeba všemu smilování Otázky • Jakou básnickou formu naplňuje první text? Jaké jsou typické znaky? • Jak se obvykle nazývá prohlášení jisté umělecké skupiny? Pod jakým textem je básník podepsán? S kým společně? • Vyhledejte informace o vztahu autora k jednomu významnému lexikografickému dílu. • Kdo je adresátem druhé básně? Co o něm/ní víme? • Pojmenujte témata první i druhé básně. Pokuste se je vystihnout jedním slovem. 12
Zdroje Literatura:
SOVA, Antonín. Básně. Praha: Československý spisovatel, 1958.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra
13
