VIKTOR DYK Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Práce s klíčovými texty české poezie 1. poloviny 20. století, ukázky, práce s textem, interpretace
Očekávaný přínos
Procvičení čtenářské gramotnosti, procvičení navazujících znalostí (autor, dílo, literární teorie)
Tematická oblast
Umění a literatura (česká poezie 1. pol. 20. stol.)
Téma
Viktor Dyk
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
3.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7/S2/08
Datum
30. 11. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Viktor Dyk Cvičení
2
Soumrak u moře I. Nalevo širé zřím moře, napravo táhne se dýna. Příboj, jenž tříští se o břeh, mi cosi připomíná.
II. Vln osm potopí pouze, vln osm přeskočí. Vln osm vesele bije do prsou, do očí.
III. Vlna se vzdouvá a týčí prvá a druhá a třetí, vlna se tříští a láme, letí a nedoletí.
Po písku omytém vlnou reptaje nejdu a klna. Zamyšlen tiše si šeptám. Říkám si: devátá vlna!
Vln osm nemá té moci, vln osm laškuje jen. Vln osm nemůže zmoci, devátá vezme tě v plen!
Tmí se a odkudsi z hlubin nějaký osud tě volá. Rozběh se dobrodružně do moře úzký hrot mola.
Devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí,
Tmí se a písčitou dýnou vede tě ještě tvá cesta. A maně počítáš vlny: čtvrtá a pátá a šestá.
devátá vlna zavře mdlá ústa navěky. A upíráš své oči na moře bezděky.
Ale jdeš odvahy plný vstříc kterýmkoli losům. A maně počítáš vlny, počítáš: sedm. A osm...
3
Soumrak u moře Otázky • Jak byste charakterizovali Dykovu poezii tematicky? • Pokuste se charakterizovat Dykovu poezii také po formální stránce. Jaké projevu jsou mu cizí, jaké naopak blízké? Doložte citacemi. • Do jaké generace spadal? V čem je blízký (komu) a v čem naopak velice osobitý? • Jakou souvislost může mít tato báseň (a název sbírky, který je v ní citován) s životem autora? Vyhledejte informace. 4
Plíží se večery, plíží se teskna/Smutná píseň vesnického šumaře Plíží se večery, plíží se teskna…
Smutná píseň vesnického šumaře
Plíží se večery, plíží se teskna… Poslední výkřik už ztrácí se v kraji. Veliké bolesti, veliká hesla vyvětrávají.
Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při kterémkoli tak nás vidím díle: ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed.
Včera jsme smáli se, včera jsme lhali, včera jsme bouřili, včera se bili. Obzor dnes zatažen: my bychom spali. A není síly.
Vábeni věčně vším, co pro nás cizí, šumařit jdeme v chladný pro nás svět. Na půli cesty tato náhle mizí. Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.
Pro něco mlčení, pro něco lítost, pro sebe posměchy přitrpklé máme. Proklatě: jak naše zalhána bytost! Vyvětráváme.
Zvedneme ruku. Potom zas klesne. Dnes oheň v nás. A zítra zase led. Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne. Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.
5
Plíží se večery, plíží se teskna/Smutná píseň vesnického šumaře Otázky
• Co mají obě básně společného? Sledujte shody technické (možná náhoda), ale i tematické, myšlenkové. • O jakém životním postoji hovoří první báseň? • O jakém životním postoji hovoří druhá báseň? • Jak se vztahuje k obsahu Dykovy poezie termín paradox. Vyhledejte genezi slova v etymologickém slovníku. • Ke komu může tato poezie hovořit? Jaká věková skupina může být ta cílová? Pro koho je tato poezie naopak nejspíše nevhodná? 6
Z polí se to temně kouří/To není náhlá katastrofa Z polí se to temně kouří Z polí se to temně kouří, mlhou stromy ověšeny. Cesta, kterou nikdo nejde v roztesknělé rovině.
Zpíváme si, hvízdáme si. Smějeme se, vzkřikneme si. Nějak bylo, nějak bude, konejšíme svědomí. To není náhlá katastrofa
Zpíváme si, hvízdáme si. Smějeme se, vzkřikneme si. Snad se ona stará hrůza na chvíli přec zaplaší…
To není náhlá katastrofa, to není vichr, jenž se zdvih, to není orel, který klofá do útrob Prométheových…
A to nebe na nás padá. A to nebe hrozí, hrozí. A pláň smutná hrozí, hrozí, bůh ví, proč, a bůh ví, čím.
To věci marné jsou a plané a vůbec prosté tragiky. A srdce hyne, ubodané ne mečem, ale špendlíky. 7
Z polí se to temně kouří/To není náhlá katastrofa Otázky • Proč je v básni zmíněn Prometheus? K čemu slouží? Jaké sdělení podtrhuje? • Pokuste se vyhledat současného básníka/písničkáře, který jeden z textů zhudebnil. • V Dykově tvorbě je k často k nalezení ironická skepse. Lze dohledat její příčiny? • Přes skromný rozsah básní je autor tvůrcem i delších básnických skladeb. Znáte jejich názvy a témata? • Kromě poezie dal vzniknout i adaptacím původních, někdy velmi starých textů. Jaké postavy z literární historie pro něj byly zajímavé. Zkuste jejich výběr zdůvodnit. 8
Makové pole/Sonet o melancholickém večeru Makové pole
Sonet o melancholickém večeru
To bylo v polích, v polích kdesi. Brambory, žito, oves představte si a únavu a samotu. Tu zdá se vám, že bezúčelny kroky, boj neúmorný, tvrdé práce roky, to všechno bylo marné tu.
Vše tenkrát tesknilo: na rtech ti mrzl smích. Nehleděl tvůrce s pýchou na své dílo. Ustydal plamen v očích tesklivých. Vše tenkrát tesknilo.
V takové chvíli šel jsem tiše poli. Ne, nelze říkat, že tě něco bolí, je jenom mrtvo takové. To není žal, prach jenom na vše sedá a všechny barvy mdlé a mrtvé, běda! Tu políčko zřím makové. Ve větru barvy bujně zatančily, na slunci barvy sobě zahýřily. Ne, není prachu, není bolu, ztrát. Růžové, bílé vida tančit květy, cos pocítil jsi jak před mnoha lety: tak bez příčiny chtělo se ti smát!
Pod tíhou mlhy propadal se most, svítilen světlo pod ní selhalo. Hřbitovem velkým byla minulost. Vše tenkrát plakalo. Hluboko touhy pohřbeny. Zda vyjdou? Na dlažbě ulic tančí bída s bídou. Tvůj rozum truchlí, truchlí cit. Nic, nežli srdcí rez a poskvrněné řízy. Tvůj smutek potkává jen smutek cizí. A nemohou se potěšit.
To bylo v polích, ticho bylo vůkol. A včera úkol, zítra zase úkol. A možná hoře bezmezné. - Kéž každý, kdo jde cestou zaprášenou sám se svou myšlenkou a s hlavou nakloněnou, políčko s máky nalezne!
9
Makové pole/Sonet o melancholickém večeru Otázky • Proč lze označit jednu z básní za sonet? • Jsou v první básni k nalezení stopy naděje? • Proč je třeba doufání v naději? Jaký životní postoj ovládá lyrický subjekt? • Pojmenujte rýmový aparát, naznačte písmenné schéma veršů. • Autor dal vzniknout tzv. válečné tetralogii. Proč se tak označuje? Jaké jiné cykly mohou vznikat? 10
Jsou stromy, na nichž visí do března.../Šedivý den na vsi Jsou stromy, na nichž visí do března
Šedivý den na vsi
Cos ve tvém nitru po všem zůstane Plouží se po vsi těžce šedý den. dny nesmyto a nepřístupno času, Lidé si hledí vzájem do oken. úryvek písně dávno zpívané, snad hlavy sklon a snad jen přízvuk hlasu. Že něco najdou, tím se nešálí. Hřích jako slabost dávno poznali. Nadarmo doba spouští záclonu a to, co bylo, měkce zahaluje. Přechází u nás marně šedý den, Mrtvý, jenž pohřben dle všech zákonů, odvracejí se lidé od oken nežije snad, však jistě existuje. a jdou zas dále, ze své nudy zlí. Po letech ještě sluch tvůj dobře zná Zvážili. Sčetli. Lehkým nalezli. důvěrný přízvuk dozněvších už kroků. - - Jsou stromy, na nichž visí do března neživé listí z minulého roku. 11
Jsou stromy, na nichž visí do března.../Šedivý den na vsi Otázky • Jak rozumíte závěru první básně? O jakém životním postoji text hovoří? • Vyhledejte obrazy dávných snů, tužeb, nadějí. • Lze z nějakého důvodu báseň označit (také) za milostnou? Podpořte, nebo vyvraťte tvrzení. • Kdo jsou lidé z druhé básně? Jaké životy žijí? Jaké myšlenky mají? • Na jaký starobylý text odkazuje závěr druhé básně? Vyhledejte informace. • Který český básník a v překladu jakých veršů použil původní znění těchto slov (mene, tekel, ufarsin). Pracujte s internetovým vyhledavačem. 12
Zdroje Literatura:
DYK, Viktor. Básně. Praha: Československý spisovatel, 1955.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 13
