Viktor Dyk - Milá sedmi loupežník
Bolest tmy a truchlost stín , bolest pobloudilých z cesty. Rachocení ranních bou í. Radost ze zla úhrnem.
Prolog
Feérie našich blud , plaché zmatky našich srdcí. Posm vavý p ízvuk ozv n. Radost ze zla úhrnem.
Neznám už p esného data, ale kdysi se to stalo za letního ve era. Bylo n kdy po klekání, sám jsem krá el pustou strání, dívaje se do dálek. Krajina to byla známá, pohorské to panoráma, vrch a dol a vrch a dol. Nevím už p esného data, oživla však stará nota za letního ve era. Vášnivá a teskná nota, stará nota romantik , v letní noci houslí plá . Sedm vidím loupežník . Dosud visí na akanu, jak jsem z el je p ed lety. Sedm let už p ešlo zatím, k syžetu se p ece vrátím. Dávné bou e bol a síla vzpomínkou se probudila. Chladný vítr vanul z hor, cítil soucit jsem a vzdor. A já tiše citoval si staré osudové drama: Jsem ten, jehož, lesy, znáte, jemuž vrazi eknou brate, loupežník jsem Jaromír. Sedm vidím loupežník , jak jsem z el je p ed let. Milá nosí pro n kvítí, musilo prý všechno býti; sova ješt houká v lese, rozvalen je starý mlýn. A co cítí te to zve se radost ze zla úhrnem. Hra a váše , úsm v kletba, výk ik pomsty, její ticho, "In tyrannos" Schillerovo. Radost ze zla úhrnem.
Tiše housle zaplakaly, rytmus jakýs zvonil v nitru, pateticky zn ly verše starosv tské balady. A já sen sv j tiše choval a já sob opakoval, íkal krajin té šeré, kterou noc se tiše bere, citát z schicksalsdramatu; samolibým sv tc m íkal, p ežvýkavc m na kated e, sv tl m vlasti ubohé: Jsem ten jehož, lesy, znáte, jemuž vrazi eknou brate, loupežník jsem Jaromír.
I. Loupežník zpívá: Úžlabím vede cesta v tmách. Sto rýnských. Celý kraj se d sí. Nejistá pole. Zrádné lesy. Z té hlavy mají všichni strach. A tak se chodí na d propastmi. Sklouzneš a konec. Ml í hloub. Krev te e z rány. O í v sloup. Vzpomínku v nuje snad vlast mi. A cesta vede šerem skal. Fará , ten káže ohe síru. To už je tak, kdo nemá víru. Ove ky spí. Má pastý žal. Hartusí páni od práva. Tak dlouho zbojník ádí v skrytu. To podkopává autoritu. Kdo žandarmy to uspává? A cesta vede sídly sov a asem slyšet píse sý ka. Smrt chodí lesem? P iv em ví ka. To je ta cesta na h bitov? Nad propastmi jde naše stezka, 1
kam bi ic se noha bála. Sto rýnských v era bratru stála co naše hlava stojí dneska?
II. Milá sedmi loupežník zpívá: Bludi ky tan ily, ohýnek plál. Jdu cestou necestou. Dálka mne vábí. Na zemi budu spát, na hedvábí? Jdu stále dál jdu stále dál. Chci zah át ruce. Je mi zima. Chci zah át nohy. Tisíc dík . - Ty nebojíš se loupežník ? O ima hledí planoucíma. - Ne, nebojím se. N ž váš rudý mne nezajímá. Chci ruce h át. - Chceš jít s námi? - Chci-li? Snad. Ne, nebojím se. Pouze nudy.
III. Loupežník zpívá: Je naše panství noc a stín. Je naše panství les, jenž zpívá. Hý íme. asem smutno bývá. Ožije asem starý mlýn. Hledají. Loví. Lé ky staví. Kdy bude konec? Zítra, dnes? Ve er je teskný, šerý les. P átelé, omakejme hlavy. P átelé, vína p ipijme si. Žena. My máme pouze ji. Je naší láskou, nad jí. Oprátka zítra. Ml í lesy.
IV. Milá sedmi loupežník zpívá: Jsem jako sv ží polní kv t u cesty, kde jde lidí mnoho. Jsem pro všecky a pro nikoho. Je škoda mojich mladých let.
A zrána padá kr p j rosy a v poledne žhne slunce žár. Sv žímu kv tu nese zmar, kdo utrhne a s senou nosí.
M l zlaté vlasy. Planuly v zápase jeho o i mladé. Pak závoj jak když na n klade. Byl mladý. Bil se. Zhasnuly.
Když z í mne jezdec, s kon sko í. Chce v dálku snad mne vzíti, bloud? Ne, já se nedám utrhnout. Chci ješt vábit jiné o i.
Já závid t bych málem moh. Na mechu leží. Les tak voní. Srny se nad pasekou kloní. Byl mladý. bil se. Š astný hoch!
V. Loupežník zpívá:
VII. Milá sedmi loupežník zpívá:
V ned li po estn se brali do kostelíka rodi e mí. Žili tak klidn mezi všemi, nehlu n , jako umírali. Bez vášn žili, beze sp chu. Hrob k es anský a tichý m li. Zbyl po nich obraz neum lý a dobrá pam v otce cechu. Jak zabloudil jsem v tmavé noci? Kdo vnutil mi to v ruku n ž? Rodi e dob í, sbohem už! Nebylas matko v rná otci? VI. Milá sedmi loupežník zpívá: Noc m sí ná. A blízká d su. Noc, která v ní h íchu dýše. Jste z výpravy. Jen jd te tiše. Nerušte píse erných les . Vím, jist ko ist dobrá byla. Mn íkala to zá e hv zd. Hle, zlato, šperky. Dob e jest. Já za vás jsem se pomodlila. Zarudlou skvrnu má váš šat. Je ohe to, jenž zbarvil látku? Je p edve er dnes velkých svátk . Sepn me ruce. Kdo to pad?
VII. Loupežník zpívá: Neumím, milá, zprávy dát, tvá mihla se, me blýskl v p sti. A asn um ít také št stí. Byl mladý. Bil se. A pak pad.
Nevím, co sen ukryl krátký. Vždy jsem cht la v širé sv ty, dýchat v ni, hledat kv ty. Nechci nikdy hled t zpátky. Nevím, mohl-li kdo lkáti. Vábila mne jiná touha. Objetí chci dáti dlouhá. Ale srdce nechci dáti. Kdos prý plakal. Oblak plouti z ím v tu stranu. Nevzkazuji. Mrá ku, sbohem. Nelituji. Nechci nikdy vzpomenouti.
IX. Loupežník zpívá: Noc je tichá. Velkost hor t bolí. Vycházím ven ze svých les . Smutno. Širá pole. I tam žíti nutno. Bílá mlha stoupá nad údolí Nevím, kdo tam d e se bez oddechu, uštván vstává, uštván ve er lehá. M sí ní svit ost e n jak šlehá. Zvu í krok - a já zvyk chodit v mechu. Mlha umí lákat, erti v dí mlha umí mluvit o návratu. V chudém svitu lou e n kdo sedí, hovorná zní píse píse kolovratu. M kká slova n kdo v stínu žvatlá. 2
Batolí se vst íc ti d cko z chatky. Zrádná pole! P jdu v lesy zpátky. Bílá mlha byla by mne zmátla!
X. Milá sedmi loupežník zpívá: Noc tajemství je pravá. Kapradí, hle dnes kvete. Po práci, milí, jd te. Znamení sova dává. Noc svatojánská volá. Jsou kouzla v její pá e. Kdo rozpálí mé tvá e? Metejte kostky, holá! Noc p išla. Bují zem . Do jitra as je dlouhý. Kdo ukojí mé touhy? A kdo je uspí ve mn ?
XI. Loupežník zpívá: Ví b h, kde lov k kosti složí. Proud byst in nejlíp téci nechat. Usta te! Nezdravo tak sp chat. A máte zlato? Máte zboží? Vy jdete t žit s h ivnou svojí. Úrodné zlatem vaše vozy. Kup, sedlá e! A bohpomozi: co stálo groš, p t groš stojí. B h odnímá a zase dává, a chce-li, lidské iny zvrátí. Vy o groš zvykli jste si hráti. Což menší sázkou naše hlava? XII. Milá sedmi loupežník zpívá: Dnes nevrací se. Marn zrak v tmách hledá lidi. Tma je irá. Strašidlo bílé v okna zírá. Hodiny. Stále tik a tak. Dnes jako by byl spáchán h ích. P echázím marn síní svojí. Pes sku í. Což i on se bojí? Kdo vedle m to náhle vzdych?
A srdce nosí t žké b ím . Co p inese mi tato noc? Volám t , bože, na pomoc. Jsem h íšnice. Než st j dnes p i mn !
XIII. Loupežník zpívá:
Na zámku jindy samý smích, cože tak hledíte na naše nože? Toužíte k bohu, duše vy zbožná. A chcem vám pomoci, jak v bec možná. Strom sob vyberte, kde se to stane. Oprátka hotová, k nebi se stoupá. Jak je to, vzduchem když hruška se houpá, velebný pane?
íhám a íhám. Listí se t ese. Stezka se n jak dnes nejist b lá. Jako by kraj se byl prom nil zcela. N jaké strašidlo skrylo se v lese.
XIV. Milá:
Ne krve líto. Uvyk jsem všemu. O hrdlo b ží-li, každý se brání. Dnes ty a zítra já s krvavou skrání Ale tak t žko je táži se: K emu?
Z ídka se lov tak poda í. Zdravím vás, pane fará i! Nevím, co d sí vás, co vás tak mate. Zbloudilé ove ky p ed sebou máte. Napravit jejich blud pot ší mnoho dobrého pastý e. Važte si toho. P íbytek náš, ten trochu chudý je a okny vítr fouká sem prudce. B h šatí h nás než své lilie. - Cože tak hledíte na naše ruce? Pastý i dobrý, z dávných as ješt vás poznávám po sladkém hlasy. Spása i prokletí ine se se rt ; n kdo jde do nebe, n kdo jde k ertu. Pamatujete na ten hlad - boží i ertovo dílo? My šli jsme na dve e zaklepat, otev ít necht l nikdo rád, tož brali jsme, co bylo. Sem tam se pálilo. Pitvorný hon po al vysoké zv e. Na zámku jindy tak hovorný, pro že tak hledíte na naše dve e? Konec vzal špatná tento lov, což bylo dobré dle vašich slov. Nu, bol to tehdá hluk a k ik, a vy jste vzdával bohu dík. Na stromech tehdy viseli vyzáblí lidé, hubené hrušky. Na zámku tolik veselý pro že hledíte na naše pušky? Kde lidé v ší se, hlavy se v sí. My se tu ukryli v hluboké lesy. Pastý i dobrý, z vašeho stáda ove ek n kolik ú et žádá. Kázal jste ovšem, že je to h ích, vrchnost i poddané stvo il jsi, bože.
Já prošla trní, prošla hloží a klekla jsem tam v poko e. Byl zabit. Je to sluha boží. B h vidí to tam naho e! Však kde mám hledat jeho vraha? Kdo proved in ten zb silý?
Loupežníci: To ekneme ti krátce, drahá: my všichni jsme ho zabili!
XV. Milá sedmi loupežník zpívá: Nad lesem ješt mlha ranní a rosa leží na kv tech. Je chladný, sv ží v tru dech, a je to chvíle k milování. A je to jako jitro prvé, a je to jako d tský smích. Les leží tady ist a tich, jak nikde nebylo by krve. A já jsem divným citem vz ata. Chci vykoupat se v rose té. Kv t jaký pro mne vykvete? Pro leži zem nedojata? Objímám stín, jenž se mi tratí. Což nejsem dost už krásna dnes? Kdo polibek m j chladn snes? Pro zem nechce milovati? 3
XVI. Loupežník zpívá:
Od d tství - od mládí - n co mne dusí. Na plá i, úsm vech je to jak kletba. Ctnost i h ích, ni ení tak jako setba -Táži se, táži se: Což se vždy musí?
XVII. Milá sedmi loupežník zpívá: A nebu dnes tak zamyšlený. Mne dráždí myšlenky tvé dumné. Ty u nich jsi a nejsi u mne. Žárlím, jak byly by to ženy. Mám žíze , ho ím, chce se píti. Krev tvoji dnes bych vysát cht la. Je teplá, sladká, je tak v elá. Kdos mrtev je. Je sladko žíti.
XVIII. Loupežník zpívá: Já žárlím, milá, na ten les, když vábí k sob tvoje o i, na vlny žárlím, v které sko í tvé mladé, bílé t lo dnes. Zhyzd na jizvou moje líc, však neztratila síly páž. všech sedm milovat nás máš. Nikoho víc. Nikoho víc. Podivný ohe zrak má tv j, podivný chlad s tvým žárem st ídá, podivn ret tv j napovídá. Nikoho více! Pamatuj!
XIX. Milá sedmi loupežník zpívá: Když slunce svítilo, na cestu vyšel, les šum l nad hlavou, ptáky p t slyšel. Ve v tvích strom se modralo nebe. Poutní e mladý, lito mi tebe. Pot ek te e rudý. Kam noha vstoupila, vyrostl kv t, a ptáci tichli, když po al p t. Nikdy jsem písn té neuslyšela. Stesk, ho e zoufalé a touha v elá. Pot ek te e rudý. Cht la jsem promluvit. Cht la jsem íci: Dál necho . íhají loupežníci. Cht la jsem promluvit: Obra , jdi dom . Úklady íhají v stínu t ch strom . Pot ek te e rudý. Ruku jsem dala mu, mluviti cht la. Objal mne lehce kolem t la. Tolik let, d v e, hledal jsem tebe. Les šum l nad námi, modralo nebe. Pot ek te e rudý. Cht la jsem íci: Smrt eká v mžiku. Jsem milá sedmi loupežník . Smrt bloudí lesem, íhá tu v hvozd . - Mech byl tak m kký a pak bylo pozd . Pot ek te e rudý. Vypadli na n ho, ran ný kles. Slunce se ztratilo, zesmutn l les. Zrak hledí s vý itkou, mrazí jak v zim . - tolik let, d v e, a zradila jsi m . Pot ek te e rudý. Peníze cinkají. Tich a n m on odpo ívá pod stromem. Hluboká rána v prsou mu zeje. Kde je tvá písni ka, cizin e, kde je? Pot ek te e rudý -Sednu si u tebe. Dob e je tak.
P iliš se teskliv díval tv j zrak. Peníze cinkají, ko ist se d lí. Tak jsme se, cizin e, setkati m li? Pot ek te e rudý.
XX. Loupežník zpívá: Má zvláštní p ízvuk slovo msta. Kde jeden mrtvý tiše tlí, a zvolna cesta zar stá. Ty máš, milá, všecky ráda. Pro jednoho jsi m la víc? Já zabil svého kamaráda. Te poslouchám. Kdo co mi poví? Tajený jak bych slyšel smích. Ve v tru šelestí to k oví? A nesm j se, má milá, už. jen pro tebe se všechno stalo a proto, že je ostrý n ž Tys m la, milá, všecky ráda, jak padla kostka, jak byl as. Jednoho víc. To byla zrada. Hrob p ítel v a zar stá. A nesm j se. Mám n ž ten v ruce. Má zvláštní p ízvuk slovo msta.
XXI. Milá sedmi loupežník zpívá: Noc voní, sv tlušky z íš plát. Noc krásná je, jak v lét bývá. U ohn sedím. Hlavo divá: Chce se mi smát, chce se mi smát! N ž blýská v ohni. Bodni jen. Tvé o i div hledí na mne. Pro váháš? Všechno bylo klamné. Vše jako sen - a pouhý sen! Co ráda mám, to t žko íc´. Nad h íšnou smiluj se, ó bože. Hru oblak, bou i, odlesk nože, vzpomínku, sen sv j. A snad nic. Já nem la t nikdy ráda. 4
Noc voní. Slyšíš z dálky hlad? Chci jíti - pro tak k i íš zas? a pro jsi zabil kamaráda? Vše jako sen. - Mn chce se zdát sen o o ích, jež jinde planou. Co chceš s tím nožem, se svou hanou? Chce se mi smát, chce se mi smát!
XXII. Loupežník zpívá: to houkání ne zb hdarma. to není sova, kamarádi. Stín mezi stromy mih se kradí. Ne, já jsem poznal žandarma. Le kdo as byl ten bídný zrádce, jenž na akan nás posílá? Milá sedmi loupežník zpívá: to, milí, mohu íci krátce: já jsem vás všecky zradila!
XXIII. Milá sedmi loupežník zpívá: Vždy asn ráno smutná vstanu a jdu se modlit k Slitovníku. - Spí v lese, visí na akanu mých sedm smutných loupežník . B h nechce z ít však, co mne bolí, vždy chlad a p ísnost v jeho líci. A chmurn hledí do údolí mí nejsmutn jší loupežníci. Ty žárné o i dávno zchladly, tak zchladly, jako všechno zchladá. - Vy loupili jste, vy jste kradli, a já vás za to m la ráda. Vy líbali jste v ohn plání v hlubokých lesích p i m síci. Vy tan ili jste do svítání. - Pro v šeli vás, loupežníci? Já polní kvítí pro vás nesu, vy ale k n mu nevoníte.
Mám kapradiny z vašich les , vy ale už jich nevidíte. Jak vítr vašim t lem klátí, já stojím mdlá a bez nad je. Když Kristus Pán moh z mrtvých vstáti, pro vám též toho nedop eje?! A já vás všechny milovala v hlubokých lesích p i m síci. A já vás všechny zrazovala, mí smutní, krásní loupežníci!
5
