Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací

ISSN 1802-2170

www.tc.cz

číslo 04 /leden 2008

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací

strana

3

Investice velkých soukromých společností do výzkumu a vývoje – projekt LocoMotive V rámci mezinárodního projektu LocoMotive, jehož hlavním cílem bylo zlepšení politiky pro lokalizaci a rozvoj výzkumných aktivit soukromého sektoru, se uskutečnily rozhovory s manažery pro VaV ve významných nadnárodních společnostech působících v EU. Během rozhovorů byly identifikovány faktory, které pozitivně i negativně rozhodují o vybudování nebo dalším rozšiřování výzkumných aktivit těchto společností. Z odpovědí vyplývá, že rozvoj VaV pozitivně ovlivňují především faktory související s technologiemi, jako je vysoce kvalifikovaná pracovní síla nebo přítomnost dalších technologicky vyspělých podniků v regionu. Na workshopech, kterých se zúčastnili zástupci veřejného výzkumu, podniků a statní administrativy, byly výsledky rozhovorů diskutovány s širší odbornou veřejností a zároveň byla navržena doporučení, jak zlepšit politiku VaV, která bude více stimulovat investice soukromých společností do VaV a vytvoří lepší podmínky pro rozvoj výzkumných aktivit soukromého sektoru.

Autoři: Zdeněk Kučera, Vladislav Čadil

strana

7

Lokalizace firemních technologických center zahraničních investorů v ČR Tento článek se zabývá lokalizací firemních technologických center podpořených v rámci programu na podporu technologických center, který vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Článek analyzuje databázi podpořených technologických center na základě teritoriální a odvětvové struktury a zjišťuje, v jakých regionech podniky lokalizují svá technologická centra. Přestože byl program primárně zacílen jako investiční pobídka pro zahraniční investory, nejvíce byly podpořeny domácí podniky. Mezi zahraničními podniky převládaly německé a americké společnosti. V odvětvové struktuře se projevuje vliv struktury průmyslu, nejčastěji byly podpořeny firmy působící v automobilovém průmyslu a výrobě elektroniky/elektrotechniky. Technologická centra založená zahraničními podniky jsou spíše umístěna v blízkosti vlastních výrobních jednotek, kde podporují výrobní aktivity. Aktivity globálního výzkumu a vývoje jsou zatím nedostatečně rozvinuty a lokalizují se jen ve velkých metropolitních areálech, kde využívají aglomerační výhody a silnou koncentraci výzkumu a vývoje.

Autor: Vladislav Čadil

11

strana

Analýza inovačního potenciálu krajů ČR: představení projektu Konkurenceschopnost, technologická vyspělost, flexibilita, inovační schopnosti, institucionální spolupráce, transfer technologií – všechny tyto činnosti vedou k vyšší prosperitě regionů a jejich konkurenceschopnosti. Tvrzení, že inovace jsou nástrojem pro posílení regionálních ekonomik, je dnes v Evropské unii pokládáno za samozřejmé. V těchto souvislostech je nezbytné zkoumat aktivity v oblasti výzkumu a vývoje, podnikání, hospodářské výkonnosti založené na využívání znalostí apod., tzn. identifikovat inovační potenciál na úrovni regionů. Předkládaný článek má za úkol informovat o projektu, jehož cílem je zmapování inovačního potenciálu a regionální konkurenceschopnosti krajů České republiky pomocí vícerozměrné analýzy aktivit v oblasti výzkumu, vývoje a inovačního podnikání. Projekt je zpracováván v rámci výzkumného záměru Strategické studie pro výzkum a vývoj Technologického centra AV ČR. Článek přibližuje použitou metodiku a uvádí příklady konkrétních výsledků. Ty ovšem tvoří pouze ilustrativní část výstupů, jež byly použity k souhrnnému zhodnocení inovačního prostředí v jednotlivých regionech.

Autor: Ondřej Pokorný

Vydává Technologické centrum Akademie věd ČR. Vydávání časopisu je podpořeno výzkumným záměrem MSM 6045654001.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, máte před sebou první ERGO v roce 2008, a tak i přes pokročilé datum – hodně zdraví a po všech stránkách úspěšný rok vám všem přeje Technologické centrum AV ČR a redakční rada ERGO pak zejména. Nový rok začal razantně – 10. ledna proběhlo s přímou účastí premiéra Inovační fórum 2008 a den na to Rada pro výzkum a vývoj projednala východiska reformy výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Vzniklý komplexní text (přístupný na webu www.vyzkum.cz) se zabývá všemi důležitými složkami toho, čemu se někdy říká národní inovační systém – od systémového rámce a organizační struktury výzkumu přes finanční mechanismy a lidské zdroje až po komercializaci výzkumných výsledků. Připravený materiál nyní čeká mezirezortní připomínkové řízení a lze snadno odhadnout, že tato fáze bude kritická a rozhodující. Střety různých zájmů a neochota měnit zaběhlé principy mohou vykonat své, na straně druhé může širší diskuse samozřejmě přinést i pozitivní náměty. Nejhorším možným výsledkem by byl nevýrazný dokument okleštěný o všechny zásadnější reformní kroky – ten by sice asi na březnovém projednání vládou nenarazil, ale příliš dobra by nevykonal. Systém přitom změnu potřebuje. Partikulárních témat je více, naprosto zásadní je ale skutečnost, že výzkum a vývoj podporovaný z veřejných prostředků není v České republice strategicky řízen. Ostatní neduhy lze pokládat za přímý nebo následně související důsledek tohoto faktu. Ať už se jedná o nedostatečně výsledkově orientované výzkumné priority, o chybějící systém hodnocení výzkumných programů se zpětným vlivem na formulaci těch příštích nebo o nedostatek zájmu privátní sféry o spolupráci s veřejným výzkumem. Strategické řízení výzkumu a vývoje a podpora rozvoje inovačního prostředí se musí opírat o provázaný soubor souvisejících strategických dokumentů (politik) a nástrojů k jejich prosazování. Evropská komise tomu říká „policy mix“ a není náhodou, že vyzývá k provázání národních snah v tomto směru s podobnými iniciativami v ostatních členských státech EU. Jak to bude u nás? V minulém editorialu byla zmínka o neblahé situaci v přípravě OP Výzkum a vývoj pro inovace, zejména v souvislosti s přetrvávajícími problémy v přesvědčování Evropské komise, že program je provázán s ostatními a koordinace s OP Podnikání a inovace je zajištěna. Situace vyvrcholila změnami ve státní správě a nový ministr školství označil smysluplné využití strukturálních fondů EU pro výzkum a vývoj za jednu ze svých priorit. Jistě nejen autor tohoto editorialu se zájmem očekává budoucí vývoj. Investice významných nadnárodních soukromých společností do výzkumu a vývoje v zemi, do které směřují jejich výrobní aktivity, jsou z pohledu České republiky mimořádně důležité. Naše země prošla obdobím masivních přímých zahraničních investic a v této souvislosti je nesporně zajímavé, jaké faktory hrají hlavní roli při rozhodování investorů, jestli současně s postavením výrobních linek začnou u nás investovat i do souvisejícího výzkumu a vývoje, případně jaké bariéry jim v takovém rozhodnutí brání. Tématem se zabývá náš první článek, který shrnuje výsledky nedávno ukončeného projektu LocoMotive. Další článek tematicky souvisí a je věnován analýze výsledků programu na podporu vzniku technologických center a center strategických služeb. Program byl primárně formulován jako doplněk investičních pobídek pro zahraniční investory, v zájmu rozvoje soukromých investic do výzkumu a vývoje byl však zpřístupněn i českým podnikům. Privátní investice do výzkumu nesporně souvisí s inovačním potenciálem regionů, s jejich připraveností tyto investice absorbovat a rozvinout. Třetí článek tohoto čísla je proto věnován ilustrativnímu souhrnu některých výsledků rozsáhlé analýzy inovačního potenciálu krajů ČR dokončované v těchto dnech Technologickým centrem. S přáním zajímavého a užitečného čtení

Karel Klusáček ředitel Technologického centra AV ČR a vedoucí skupiny strategických studií

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací Recenzovaný časopis ISSN 1802-2006 – tištěná verze ISSN 1802-2170 – elektronická verze (www.strast.cz/ergo) Evidenční číslo MK ČR E 16622 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR (IČO: 60456540) Rozvojová 135 165 02 Praha 6-Suchdol tel.: 234 006 100 fax: 220 922 698 www.tc.cz, www.strast.cz Uzávěrka tohoto čísla: 14. 1. 2008 Vychází nejméně dvakrát ročně. Články uvedené v přehledu na titulní straně prošly recenzním řízením. Vydávání časopisu je podpořeno výzkumným záměrem MSM 6045654001. Redakční rada: Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA (předseda) [email protected] Mgr. Martin Faťun (odpovědný redaktor) [email protected] Mgr. Vladislav Čadil, PhD. [email protected] Ing. Zdeněk Kučera, CSc. [email protected] Grafická úprava a tisk: Multimedia atelier, s. r. o. Na Dolinách 4 140 00 Praha 4 www.m-atelier.cz Elektronická verze časupisu je volně dostupná na adrese www.strast.cz/ergo, kde si lze rovněž objednat bezplatné zaslání papírové verze (do vyčerpání zásob). Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho části jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce je možné s uvedením zdroje. Za původnost příspěvku odpovídá autor.

2

Technologické centrum Akademie věd ČR

Investice velkých soukromých společností do výzkumu a vývoje – projekt LocoMotive Zdeněk Kučera, Vladislav Čadil

D

ůležitým cílem Lisabonské strategie, která byla schválena Radou ministrů v roce 2000, je výrazné zvýšení investic do výzkumu a vývoje (VaV) na úroveň 3 % HDP v roce 2010, přičemž dvě třetiny těchto investic by měly být financovány soukromým sektorem. Při průběžném hodnocení této strategie však bylo zjištěno, že se tento cíl zatím nedaří plnit (např. [1] a [2]). Ukazuje se, že zejména soukromý sektor vynakládá na VaV méně prostředků, než požaduje Lisabonská strategie. Soukromé (podnikové) výdaje na VaV tvořily v roce 2005 v průměru zemí EU-25 pouze necelých 55 % celkových výdajů na VaV a jejich podíl se v posledních letech nezvyšuje. Ze statistických údajů dále vyplývá (např. [3]), že významné procento výdajů na VaV je realizováno ve velkých společnostech. S růstem globalizace se zvyšuje i význam výzkumu, který je prováděn velkými nadnárodními korporacemi. Podstatnou roli ve zvyšování investic soukromého sektoru do VaV může sehrát regionální politika. Mezi problémy při přípravě efektivních politik na podporu VaV a inovací (například regionálních inovačních politik) patří nedostatek informací o strategiích soukromých společností v oblasti investic do VaV a nedostatečný dialog mezi představiteli podniků, veřejného sektoru, vysokých škol a státní správy. Příspěvek informuje o mezinárodním projektu LocoMotive, do nějž bylo zapojeno Technologické centrum AV ČR a jehož hlavním cílem bylo zlepšení politiky VaV a zvýšení atraktivity EU pro investice velkých soukromých společností do VaV.

Projekt LocoMotive Hlavním cílem projektu LocoMotive1 bylo posoudit faktory, které rozhodují o lokalizaci výzkumných aktivit významných soukromých spo-

lečností, a využít získané informace pro vytváření účinných politik na podporu investic soukromého sektoru do výzkumu a vývoje. Dalším cílem projektu bylo vytváření a zlepšování vazeb mezi velkými soukromými společnostmi, veřejnými výzkumnými institucemi, univerzitami a zástupci státní správy, kteří rozhodují o politikách výzkumu a vývoje. Projekt byl hrazen z prostředků Evropské komise v rámci aktivity Regions of Knowledge 2 v 6. rámcovém programu EU. Hlavním zdrojem informací, které byly využity k přípravě doporučení pro politiku VaV, byly strukturované rozhovory s manažery pro VaV ve významných nadnárodních společnostech. Další náměty pro přípravu politiky byly získány na workshopech (spíše diskuzích u kulatého stolu), na kterých byla s širší odbornou veřejností diskutována problematika investic velkých soukromých společností do VaV, zejména v souvislosti s výsledky provedených rozhovorů. Projekt LocoMotive probíhal od 1. ledna 2006 do 30. září 2007 a bylo v něm zapojeno celkem devět zemí (SRN, Finsko, Dánsko, Španělsko, Velká Británie, Francie, Nizozemsko, Maďarsko a ČR). Další informace o projektu je možné získat na internetových stránkách projektu [4] nebo v publikaci [5].

1 LocoMotive – Dissemination of knowledge concerning current R&D localisation motives of large regionally important private sector organisations, EC Contract No.: KNOW-REG-2-CT-2005-030089. 2 Regions of Knowledge (Regiony znalostí) je koncepce Evropské komise (DG Research), která je zaměřena na zvyšování a zkvalitňování regionálních investic do výzkumu, na zlepšování spolupráce mezi regiony a na vzájemné předávání zkušeností.

10

50

8

40

Podíl společností (%)

6

4

10

Ostatní

Letectví

Satelitní technika

Biotechnologie

Španělsko

SRN

Anglie

Dánsko

Finsko

Maďarsko

ČR

0 IT

b)

0 Francie

a)

20

Chemie/ farmacie

2

30

Elektronika

Počet rozhovorů

Graf 1: Počet rozhovorů uskutečněných v jednotlivých regionech (a) a jejich sektorové rozložení (b)

Zdroj: TC AV ČR

leden 2008

3

Graf 2: Důvody pro budování/rozšiřování VaV aktivit

v dotazovaných společnostech 100 V minulosti (před lokalizací VaV) V současnosti

Podíl odpovědí (%)

80

60

40

20

Neuvedeno

Náhodné

Prostředí

Politické faktory

Konkurence

Technologie

Trh

0

Podíly odpovědí ze všech rozhovorů, které proběhly v osmi zemích (v rozhovorech bylo možné uvést více faktorů). Zdroj: TC AV ČR

Výsledky rozhovorů s manažery pro VaV Cílem rozhovorů bylo získat informace o strategiích velkých společností a o faktorech, které pozitivně i negativně rozhodují o lokalizaci výzkumných aktivit v regionu. Rozhovorů se zúčastnili zástupci nejvýznamnějších nadnárodních firem, které v EU realizují své VaV aktivity. Rozhovory probíhaly v osmi zemích a od dubna 2006 do března 2007 se jich uskutečnilo celkem 42. V rozhovorech byly nejvíce zastoupe-

ny společnosti působící v elektronice (elektrotechnice) a chemickém a farmaceutickém průmyslu (viz graf 1). Nejdůležitější část rozhovorů se soustředila na faktory, které rozhodují o lokalizaci nebo rozvoji výzkumných aktivit v regionech. Lokalizační faktory byly rozděleny na několik skupin: faktory na straně trhu (např. adaptace výrobků pro místní trh, lokální podpora vlastních výrobků nebo průmyslových závodů, blízkost hlavním uživatelům); technologie (přítomnost kvalifikované pracovní síly, existence VaV infrastruktury a univerzit v regionu, dostupnost kvalitních dodavatelů a místních technologií apod.); konkurence (např. sledování a přejímání zkušeností konkurentů); politické faktory (daňové pobídky, subvence, patentová ochrana, politická stabilita, kvalita veřejné správy apod.); prostředí (např. kultura, urbanizace, klima); náhodné faktory (např. převzetí existujícího VaV). Z odpovědí, které byly získány během rozhovorů, jednoznačně vyplývá, že budování/rozvoj VaV pozitivně ovlivnily/ovlivňují především faktory, které souvisejí s technologiemi (viz graf 2). Jedná se zejména o vysoce kvalifikovanou pracovní sílu nebo přítomnost dalších podniků, které působí v daném regionu. Pozitivně se také projevuje vliv prostředí i některé politické faktory. V ČR byly hlavními důvody pro lokalizaci a rozvoj výzkumných aktivit nadnárodních společností především: levná a současně kvalifikovaná pracovní síla; dobrá úroveň místních technologií, tradice zkušenosti ve VaV, dobrá infrastruktura VaV; geografická poloha v blízkosti Německa (resp. zemí EU-15), kulturní blízkost, dobrá technická infrastruktura a dopravní dostupnost; členství ČR v EU. V ČR se pozitivně projevil vliv privatizace, některé dotazované společnosti také využily investiční pobídky, které jsou v ČR dostupné od roku 1998.

Graf 3: Slabiny pro lokalizaci a rozvoj VaV aktivit v EU (a) a oblasti, které by dotazovaní požadovali zlepšit (b) 70

50

60 40

Podíl odpovědí (%)

Podíl odpovědí (%)

50 40 30

30

20

20 10 10

Podíly odpovědí ze všech uskutečněných rozhovorů (v rozhovorech bylo možné uvést více odpovědí).

4

Neuvedeno

Ostatní

Kvalita veřejné správy

Financování

Vzdělávání

Neuvedeno

Náhodné

Prostředí

Politické faktory

Konkurence

Technologie

0 Daně

b)

0 Trh

a)

Zdroj: TC AV ČR

Technologické centrum Akademie věd ČR

Graf 4: Charakter výzkumných aktivit (a) a spolupráce nadnárodních společností v regionu (b) 60

100

50

80

Podíl odpovědí (%)

30

20

40

20

Podíly odpovědí ze všech uskutečněných rozhovorů (v rozhovorech bylo možné uvést více odpovědí).

Mezi slabinami EU pro lokalizaci a rozvoj výzkumných aktivit nadnárodních společností převládají faktory na straně technologií (viz graf 3). V souboru odpovědí ze všech zemí byla nejčastěji uváděna nedostatečná kvalita vzdělávacího systému, nedostatečná příprava absolventů na zaměstnání a problémy ve spolupráci podniků s vysokými školami. Poměrně často byly také uváděny politické faktory (především vysoké zdanění a změny předpisů a směrnic v EU). Doporučení na změnu politiky, která respondenti uváděli, nejsou proto příliš překvapivá, respondenti uváděli často snížení daňové zátěže (zejména u pracovní síly, a tedy i snížení ceny práce), zlepšení kvality vzdělávacího systému a zvýšení atraktivity regionu pro příchod nejlepších odborníků ze zahraničí. Často byla také uváděna potřeba lepšího zaměření podpory pro VaV (např. snížení její fragmentace). Přestože jedním z hlavních důvodů pro vybudování VaV kapacit byla v ČR levná a kvalifikovaná pracovní síla, respondenti jako slabinu nejčastěji uváděli nedostatek lidských zdrojů, zejména technicky vzdělaných pracovníků. V této souvislosti byla také uváděna nízká mobilita pracovní síly i malá flexibilita studentů. Velice často byla jmenována nedostatečná spolupráce mezi veřejným výzkumem a firmami, která může být důsledkem rozdílné motivace podniků a vysokých škol nebo institucí VaV. Pro společnosti je často obtížné nalézt na vysoké škole vhodnou kontaktní osobu. Manažeři dotazovaných společností také považují za nedostatečnou vládní podporu VaV a postrádají komplexní politiku VaV a rozvoje lidských zdrojů. Negativně se projevuje rovněž nedostatečná velikost trhu v ČR. Další dva okruhy otázek se týkaly charakteru výzkumných aktivit a spolupráce společností v regionu (viz graf 4). Dotazované společnosti nejčastěji uváděly, že provádějí vývoj produktů nebo základní výzkum. V ČR však u dotazovaných společností převládá spíše vývoj nebo adaptace produktů, což je v relaci se statistickými údaji publikovanými ČSÚ [6]. Dotazované společnosti v ČR nepodávají vysoký počet patentových přihlášek. Patenty jsou v některých případech přihlašovány prostřednictvím mateřských společností v zahraničí. V regionu společnosti nejčastěji spolupracují s institucemi VaV a subdodavateli. V ČR představují nejvýznamnějšího partnera pro

leden 2008

Networking

Instituce VaV

Neuvedeno

Adaptace produktů

Vývoj produktů

Základní výzkum

0 Dodavatelé

b)

0

Konkurenti

10

a)

60

Odběratelé

Podíl odpovědí (%)

40

Zdroj: TC AV ČR

spolupráci ve VaV univerzity, které působí v daném regionu (i když spolupráci s nimi považují dotazovaní manažeři často za nedostatečnou). Dodavateli výzkumu jsou někdy také soukromé společnosti. V rozhovorech se rovněž ukázalo, že spolupráce je v ČR často založena na osobních kontaktech.

Diskuze u kulatého stolu a návrh doporučení pro politiku VaV Jako další aktivita projektu LocoMotive byly uspořádány workshopy (diskuze u kulatého stolu), které byly zaměřeny na otázky investic velkých soukromých společností do VaV a kterých se zúčastnili zástupci soukromého sektoru, regionů a představitelé výzkumných institucí a vysokých škol. Worshopy probíhaly v prvé polovině roku 2007 a v každé zúčastněné zemi se uskutečnil alespoň jeden workshop. V České republice se konaly dva workshopy, které byly zaměřeny na výměnu názorů na slabiny ČR identifikované během rozhovorů. S širší odbornou veřejností byly také diskutovány možnosti veřejné podpory a finanční nástroje, které by zlepšily podmínky pro rozvoj firemního VaV, a zároveň byly formulovány návrhy na zlepšení politiky VaV v ČR. Závěry obou workshopů, které se uskutečnily v ČR, byly rovněž diskutovány se členy odborné sekce Strategie výzkumu a vývoje Inženýrské akademie ČR. Z diskuzí vyplynuly následující hlavní doporučení pro podporu rozvoje VaV v soukromém sektoru a zlepšení podmínek pro lokalizaci a rozšiřování výzkumných aktivit významných nadnárodních společností v ČR: Rozvoj lidských zdrojů středoškolské vzdělávání je nezbytné zaměřit více na řešení praktických problémů než na memorování; podporovat technické vzdělání, které vytváří dobrý základ pro uplatnění i v řadě jiných profesí. Podporováni by měli být především nadaní studenti, například prostřednictvím diferencovaných studijních programů. Vzdělávání na vysokých školách by mělo být více zaměřeno i na získávání znalostí potřebných k podnikání; na úrovni státu, institucí VaV a vysokých škol je nezbytné vytvořit vhodné prostředí, které bude podporovat příchod vysoce kvalifikovaných a výzkumných pracovníků ze zahraničí.

5

Spolupráce podniků s VaV institucemi a vysokými školami pro lepší přenos poznatků do praxe je nutné zvýšit podporu rozvoje podnikatelských inkubátorů při institucích VaV a vysokých školách i podporu pro vznik spin-off firem z těchto institucí; na vysokých školách a ve VaV institucích je nutné stanovit prostředníky (kontaktní osoby) pro spolupráci s průmyslem; je nezbytné podporovat poradenské služby a zprostředkování kontaktů mezi zahraničními firmami, institucemi VaV, vysokými školami a domácími podniky. Řízení a politika VaV do managementu institucí VaV a vysokých škol je zapotřebí zapojovat více zástupce významných podniků; pro rozvoj aktivit VaV v zahraničních firmách je nezbytné přijmout účinnou komplexní politiku, která bude zahrnovat aktivity VaV, rozvoj lidských zdrojů i podporu podnikání; důležité je také vytvoření příznivého podnikatelského prostředí, včetně snížení byrokracie. Problémy a návrhy jejich řešení diskutované na workshopech jsou podrobněji rozpracovány v tabulce 1.

Často byla také uváděna nízká vládní podpora VaV, absence komplexní politiky VaV a rozvoje lidských zdrojů, případně i nedostatečná velikost trhu v ČR. Výsledkem projektu LocoMotive je i návrh doporučení pro zlepšení politiky VaV evropských zemí, který vychází z výsledků diskuzních setkání, kterých se zúčastnili zástupci soukromého sektoru, regionů i představitelé výzkumných institucí a vysokých škol. Tato doporučení, která povedou ke zvýšení atraktivity EU pro investice soukromého sektoru do výzkumu, by měla být zapracována do politiky EU i jednotlivých členských zemí.

Odkazy [1] Report from the Commission to the Spring European Council. Brussels, 20. 2. 2004, COM (2004) 29 final. [2] Commission Staff Working Document in support of the report from the Commission to the Spring European Council, 22–23 March 2005, on the Lisbon Strategy of economic, social and environmental renewal. Brussels, 28. 1. 2005, SEC (2005) 160. [3] Eurostat, databáze Science and Technology. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/

Závěr

[4] Projekt LocoMotive. http://www.locomotive-project.org

Výsledky rozhovorů s manažery pro VaV ve velkých nadnárodních společnostech, které byly realizovány v rámci mezinárodního projektu LocoMotive, prokázaly celou řadu bariér, které brání dalšímu rozvoji VaV aktivit soukromého sektoru v evropských regionech. V ČR byly jako nejvýznamnější bariéry identifikovány nedostatek výzkumných a technicky vzdělaných pracovníků, nízká mobilita pracovní síly, nedostatečná spolupráce podniků s vysokými školami a institucemi VaV.

[5] ČADIL, V., KUČERA, Z., PAZOUR, M. a kol. (eds): Localisation Motives for R&D Investment of Multinational Enterprises: European Trends and Situation in the New Member States. Technologické centrum AV ČR, 2007. ISBN 80-86794-21-0. http://www.tc.cz /publikace/ [6] Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2006. Český statistický úřad, 2007. http://www.czso.cz /csu/2007edicniplan.nsf/p/9601-07

Tabulka 1: Problémy při lokalizaci VaV a návrhy na jejich řešení diskutované v rámci workshopů v ČR

Problémy

Řešení

Rozvoj lidských zdrojů nedostatečná podpora přírodních a technických věd na univerzitách nedostatek kvalifikované pracovní síly i ve velkých městech tendence k průměrnosti v důsledku financování univerzit z veřejných zdrojů (na základě počtu studentů) a v důsledku přístupu studentů k tvorbě svých individuálních studijních plánů (snaha o co nejjednodušší absolvování) nedostatek špičkových absolventů nutí podniky k přetahování zaměstnanců jiných podniků ztráta prestiže exaktních a technických věd v české společnosti nižší kvalita technického vzdělání (z hlediska získaných dovedností a přenosu myšlenek do praxe) nedostatečná příprava na středních školách pro další studium (např. maturitní zkouška z matematiky není v současné době povinná) systém vzdělávání založený spíše na memorování pouček než na řešení problémů a vytváření předpokladů pro uplatnění absolventů na trhu práce pokles celkové kvality studia v důsledku možnosti absolvovat školu s bakalářským titulem nízká mobilita pracovní síly způsobená legislativními bariérami ovlivňujícími trh práce (ačkoli tyto bariéry nejsou tak tvrdé jako např. ve Spojených státech)

6

postupně reorganizovat technické vzdělávání tak, aby bylo základem pro profesionální kariéru přiblížit střední technické vzdělávání praxi a zaměřit se více na řešení problémů než na memorování pouček vytvářet podmínky pro rozvoj elity, tj. podporovat diferenciaci studijních programů změnit strukturu managementu na univerzitách (např. zástupci průmyslu v radách škol, tabulková struktura pro management VaV atd.) implementovat kritéria kvality iniciovat změny zákonů, které usnadní cizincům (vědcům a odborným pracovníkům) práci a studium v ČR změnit poměr podpory účelového výzkumu a institucionální podpory na 60 : 40; některé univerzity mohou tento poměr ovlivnit v rámci svého rozpočtu zaměřit výuku na univerzitách na znalosti spojené s podnikáním zvýšit zájem univerzit o zaměstnatelnost svých studentů (využití statistik pracovních úřadů apod.) vytvářet bakalářské programy ve spolupráci s podnikatelským sektorem (dobré praxe v tomto směru představují Škoda nebo Siemens) vytvářet přátelštější a méně xenofobní prostředí a vést studenty k toleranci, což přispěje ke snížení migrace pracovních sil využívat strukturální fondy EU (Operační program Vzdělávání a konkurenceschopnost) pro stimulaci mobility pracovníků a studentů

Technologické centrum Akademie věd ČR

Spolupráce podniků s VaV institucemi a vysokými školami chybí legislativa specifikující povinnost univerzit podílet se na aktivitách podnikatelských inkubátorů, center pro transfer technologií apod. slabý marketing a vlastní prezentace univerzit (pro podniky je těžké najít kontakty na univerzity) na univerzitách chybějí informace o potřebách nadnárodních podniků rozdíly v jazyku, zájmech a mentalitě na univerzitách (ve výzkumných institucích) a v podnikatelském sektoru nízká aktivita v oblasti patentů a ochrany duševního vlastnictví, rizikového kapitálu (především seed a pre-seed) a spin-off, nízká mobilita pracovních míst (především horizontální)

vytvořit dobře organizovaný webový katalog kompetencí fakult v technologické oblasti iniciovat větší množství workshopů pro nadnárodní společnosti a univerzity, které poskytnou příležitost pro vzájemné kontakty organizovat soutěže studentských prací sponzorované firmami zahájit debatu o legislativní regulaci třetí role univerzit ustanovit prostředníky mezi výzkumem a průmyslem, jejichž úkolem bude nalézt společný jazyk a vzájemné porozumění budovat loajalitu studentů ke své alma mater, aby tito zůstávali v kontaktu se školou i po jejím absolvování

Řízení a politika VaV nedostatečná finanční podpora VaV aktivit na univerzitách absence jasné strategie/vize ohledně oblasti znalostí, v nichž chce Česká republika vyniknout (investice, výzkumné priority) příliš široké vymezení základních dlouhodobých směrů výzkumu (strategie výzkumných priorit), které zahrnuje prakticky všechny výzkumné směry zastoupené v ČR komplikovaná administrativa a složitost podnikatelského prostředí

zavádět daňové pobídky pro aktivitu firem v oblasti VaV (dobrá praxe z Maďarska); důležité je definovat zřetelnou hranici mezi VaV a dalšími aktivitami nadnárodních podniků prezentovat výsledky českého VaV v zahraničí (dobrá praxe CzechInvestu – příloha o ČR v časopise Technical Scientific, návštěvy asijských firem na technických univerzitách v ČR apod.) vytvořit stabilní strategie a politiky veřejné podpory VaV v průmyslu (změny relevantních politik a veřejných programů podpory jsou kontraproduktivní a vytvářejí chaos) soustředit veřejnou podporu na aplikovaný výzkum namísto základního výzkumu

Lokalizace firemních technologických center zahraničních investorů v ČR Vladislav Čadil

J

edním ze současných rysů podnikového výzkumu a vývoje (VaV) je zvyšující se globalizace jeho aktivit, která se mj. projevuje zvýšením mobility aktivit VaV a jejich přesunem do lokalit, kde se mohou nejvíce zhodnotit, resp. kde jsou pro ně nejvhodnější podmínky. Globalizace aktivit VaV ve smyslu přesunu aktivit VaV se významně rozvíjí i v České republice, která tradičně patřila mezi průmyslově rozvinuté země s poměrně vyspělým firemním a veřejným VaV. Je tedy celkem logické, že zahraniční podniky se snaží využít místní VaV potenciál a relativní dostatek zatím ještě levných a kvalifikovaných pracovníků. Ačkoliv se aktivity zahraničních firem v ČR soustřeďují zejména na realizaci montážních aktivit, v posledních letech se rychle zvyšuje význam zahraničních podniků ve firemním VaV. Mírou globalizace VaV měřenou jako podíl firemních výdajů na VaV realizovaných zahraničními firmami na celkových firemních výdajích se Česká republika řadí mezi země OECD s nejvíce globalizovaným firemním VaV (viz Čadil, Kučera, Pazour et al. 2007), tento podíl dosahoval v roce 2006 téměř 72 %. V rámci zpracovatelského průmyslu se zahraniční firmy v ČR podílely 50 % na počtu výzkumníků. Lokalizace aktivit VaV realizovaných zahraničními firmami může mít pro hostitelskou zemi celou řadu výhod. Například umožňuje zapojení

leden 2008

místních institucí VaV a vysokých škol, přináší nové poznatky VaV, nové rozvojové stimuly, přístupy, myšlenky, technologie, zvyšuje mobilitu výzkumných pracovníků či přináší zapojení do mezinárodních VaV aktivit. Na druhou stranu však může na místní prostředí VaV působit negativně např. přetahováním výzkumníků z domácích firem a veřejných výzkumných institucí nebo přílišným ovlivněním vysokých škol. O tom, zda v dané místní ekonomice převládnou pozitivní či negativní efekty, rozhoduje zejména místní hospodářská a institucionální vyspělost. Ve vyspělejších ekonomikách obecně převládají pozitivní vlivy, zatímco VaV v méně vyspělých zemích může být ohrožen. Lokalizaci aktivit zahraničních firem ve sféře VaV a rozvoji jejich pozitivního působení na zlepšení místního VaV s důsledkem v posílení konkurenceschopnosti významně napomáhají různé vládní nástroje, např. investiční pobídky nebo vhodné programy následné péče. Téměř každá země EU zavedla určitou formu podpory VaV zahraničních firem. Výjimkou nebyla ani Česká republika, která v roce 2000 rozšířila investiční pobídky o podporu technologických center pro průmyslový výzkum, vývoj a design produktů. Tato strategie byla zakotvena v tzv. Rámcovém programu technologických center a center strategických služeb, který byl schválen vládou v roce 2003.

7

Lokalizací technologických center podpořených v rámci tohoto programu se zabývá tento článek, jehož cílem je zjistit, v jakých regionech investoři lokalizují svá technologická centra.

Teoretické předpoklady lokalizace technologických center O rozmístění aktivit VaV rozhodují různé lokalizační faktory, které se liší podle jednotlivých typů VaV realizovaných v hostitelské ekonomice. Typy aktivit VaV zahraničních firem v místní ekonomice lze rozdělit na základě různých přístupů. Nejčastěji se rozdělují podle povahy jejich aktivit, jestli se věnují adaptaci technologií, vývoji nových výrobků nebo základnímu výzkumu (např. Ronstadt 1977, Hakanson a Nobel 1993). Další přístup vychází z geografické působnosti aktivit VaV (lokální-globální) a způsobu organizace VaV (Pearce 1989). Přístup navržený UNCTAD (UNCTAD 2005) shrnuje oba přístupy a rozlišuje čtyři základní typy – adaptační VaV, místní inovační VaV, globální inovační VaV a technologický monitoring. Cílem adaptačního VaV je přizpůsobovat výrobky potřebám místního trhu, a dosáhnout vyšší efektivity výroby v novém prostředí. Je tedy silně navázán na vlastní výrobní jednotky a lokalizuje se v jejich blízkosti. Místní inovační VaV se aktivně podílí na vývoji výrobků pro místní trhy. Mezi významné lokalizační faktory patří možnost interakce s místními institucemi VaV (významný může být outsourcing VaV) a znalosti místního trhu. V případě malých ekonomik se může VaV lokalizovat v blízkosti výrobních jednotek nebo v metropolitních oblastech, kde využívá jejich aglomerační výhody. V globálním inovačním VaV jsou si jednotlivé VaV jednotky zahraniční firmy rovnocenné z hlediska pozice ve firemní hierarchii a specializují se na VaV v určité oblasti. Tyto jednotky jsou známy jako „mezinárodní nezávislé laboratoře“ či „globální vývojová centra“. Lokalizace aktivit globálního inovačního VaV závisí na excelenci VaV v oborech významných pro danou firmu, na kvalitní místní infrastruktuře VaV včetně zavedených vědeckotechnických parků a klastrů, na vyspělém terciárním vzdě-

Graf 1: Teritoriální struktura technologických center

lávání a na vyspělém systému ochrany duševního vlastnictví. Centra globálního inovačního VaV se lokalizují především v metropolitních oblastech s excelentním VaV. Technologický monitoring je zaměřen na mapování excelence VaV v hostitelské ekonomice. Tento typ VaV je přitahován rozvinutými klastry založenými na vyspělých technologiích a špičkovou úrovní VaV v určité oblasti. Pro všechny typy VaV jednotek zahraničních firem platí obecné lokalizační faktory, např. politická a makroekonomická stabilita, nízká míra korupce, vhodné institucionální prostředí, hospodářská struktura regionu, velikost a růstový potenciál místního trhu, kulturní faktory, životní úroveň či kvalita technické infrastruktury. Významnou úlohu při lokalizaci různých typů VaV sehrávají určité formy státní podpory, např. v podobě investičních pobídek.

Program na podporu technologických center Systém investičních pobídek byl v České republice zaveden až v roce 1998 a v dalších letech byl několikrát modifikován. Původně byly investiční pobídky zaměřeny jen na rozvoj (zakládání) výrobních aktivit. Jak již bylo uvedeno, v roce 2000 byly investiční pobídky rozšířeny o podporu technologických center a v roce 2003 byl přijat Rámcový program na podporu technologických center a center strategických služeb. Ačkoliv primárním účelem investičních pobídek bylo zatraktivnit ČR pro zahraniční investory a iniciovat jejich investice, investiční pobídky mohou využívat i domácí subjekty. V rámci programu na podporu technologických center byly podporovány inovační aktivity firem v oblasti high-tech výrobků a technologií úzce navázané na výrobu, změny produktů, produktových řad, výrobních procesů a technologií. Odvětvové vymezení bylo poměrně široké. Podpora byla poskytnuta firmám působícím v odvětvích letectví a kosmonautika, kancelářské stroje, IT a telekomunikační technika, (mikro)elektronika, farmaceutika, vědecké přístroje, průmyslové elektrické stroje, dopravní prostředky, chemické výrobky, turbíny a zemědělské stroje.

Graf 2: Odvětvová struktura technologických center

podpořených v Rámcovém programu na podporu technologických center a center strategických služeb

podpořených v Rámcovém programu na podporu technologických center a center strategických služeb

50

50 Projekty

Projekty

Pracovní místa

40

Pracovní místa

40

Investice

Zdroj: CzechInvest

8

ký

st at Pl ní as a tiká ch řs em ký Po ický lo Př vo es di né če st ro jír en st ví St ro jír en sk ý

O

ní

ec Le t

říz e

ik a ka

řs k

á

za

a

ec hn

ik ek

tro t

Lé

El

og

kt ro n

lo

ol

ob i

ec hn

ot Bi

to m Au

El e

vý

e

A

itá ni Br

US

o

ar s

sk

ýc Šv

ko u Ra

ká Ve l

Ni

zo z

em

sk

ko

o

ec

ns k

Ně m

Ja

po

Irs

Fr an

Dá ns

ko

0 o

0 ko

10

cie

10

ko

20

ČR

20

ie

v%

30

v%

30

Investice

Zdroj: CzechInvest

Technologické centrum Akademie věd ČR

Graf 3: Lokalizace investic do technologických center

a vytvořených pracovních míst 1200 Investice v mil. Kč

2000

1000

Investice v mil. Kč

800

600 1000 400

Vytvořená pracovní místa

Vytvořená pracovní místa

200

0

St

Pr ře aha do če Jih ský oč es Pl ký ze Ka ňsk rlo ý va rs k Ús ý te L cký Kr ál iber ov e éh cký ra de c Pa rd ký ub ick V ý Jih ysoč om in a or O avsk lo m ý ou ck M ý or Zl ín av sk ský os le zs ký

0

Zdroj: CzechInvest

které je možné považovat za průkopníky zahraničních investic do VaV v ČR. Pražská laboratoř firmy Honeywell, založená již v roce 1993, patřila mezi první investice zahraničních firem do VaV v ČR. Tato společnost stále patří mezi největší investory do VaV v ČR. V odvětvové struktuře technologických center se zřetelně projevuje odvětvová struktura zpracovatelského průmyslu, struktura přímých zahraničních investic a význam nejrychleji rostoucích průmyslových odvětví. Jak je patrné z grafu 2, nejvýznamnějším odvětvím byl automobilový průmysl, v němž bylo podpořeno 22 projektů, vytvořeno 1 288 pracovních míst a investováno 2,6 miliardy korun. Největším projektem bylo, jak již bylo uvedeno, technologické centrum společnosti Škoda-Auto. Dalším velkým projektem bylo technologické centrum domácí společnosti SWELL, s. r. o., v okrese Jičín (243 mil. Kč). Ve výrobě elektroniky, která představuje druhé nejvíce zastoupené odvětví, překvapivě nejčetnější byly domácí podniky podílející se 50 % na počtu projektů. Přesto nejvíce investovala japonská společnost Panasonic AVC (252 mil. Kč) a nejvíce pracovních míst vytvořila americká firma Honeywell (432). Relativně malý podíl zaujímají high-tech odvětví, což ukazuje, že investoři se zaměřují především na nejsilnější průmyslová odvětví s dlouhou tradicí v ČR, přestože v rámci zpracovatelského průmyslu se úspěšně rozvíjejí i progresivní high-tech obory. Např. v biotechnologiích investovaly jen dvě společnosti, z nichž nejvýznamnější byla švýcarská firma Lonza Biotec.

Lokalizace technologických center V roce 2007 došlo k zásadní změně podporovaných aktivit v rámcovém programu. Na rozdíl od předchozího znění programu byla zrušena podpora investic do fixního kapitálu. Podnikatel může obdržet dotaci jen na podnikatelskou činnost a dotaci na školení a rekvalifikaci. Následující analýza rozmístění technologických center v ČR vychází z původního zaměření programu a využívá databázi o podpořených technologických centrech (CzechInvest 2007), která je zveřejněna na stránkách agentury CzechInvest. V analýze jsou uvažovány projekty technologických center, které byly schváleny do 30. 6. 2007 (do té doby nebyl schválen žádný projekt podle nového znění programu).

Nejvíce technologických center bylo v rámci programu založeno v Jihomoravském kraji, kde svá centra lokalizovalo dvanáct podniků, z toho sedm domácích. Dalším regionem atraktivním pro zakládání VaV kapacit byl Moravskoslezský kraj, v kterém bylo podpořeno deset center, z nich osm založily zahraniční firmy. V Praze, která koncentruje rozhodující podíl VaV institucí a vysokých škol z ČR, bylo lokalizováno jen šest center (tři založily zahraniční firmy), čímž se Praha dostala počtem projektů až za Plzeňský kraj, kde bylo založeno sedm center. Nejméně atraktivními regiony pro založení technologických center byly kraje s nedostatečně rozvinutým vysokým školstvím a absencí výzkumných institucí – Karlovarský kraj a Vysočina, v kterých nebylo založeno žádné centrum.

Teritoriální a odvětvová struktura technologických center V Rámcovém programu na podporu technologických center a center strategických služeb bylo do 30. 6. 2007 podpořeno 62 projektů, které měly vytvořit 3 455 nových pracovních míst a výše investice měla činit 6,2 miliardy korun. Strukturu technologických center podle země investora ukazuje graf 1. Nejvýznamnějším investorem do technologických center byla ČR, která se podílela 42 % na podpořených technologických centrech (celkem podpořeno 26 projektů), 25 % na vytvořených pracovních místech (deklarováno vytvoření 882 pracovních míst) a 32 % na investicích (investovány téměř 2 miliardy korun). Nelze tedy přijímat často uváděná tvrzení, že se investiční pobídky jednostranně zaměřují na podporu zahraničních firem, zatímco domácí podniky jsou investičními pobídkami znevýhodňovány. Znevýhodňování tak nespočívá v zaměření programu, ale v nedostatečné ekonomické síle domácích subjektů. Druhou největší investorskou zemí je Německo, které obecně patří mezi největší investory v hospodářství ČR a ovládá řadu nejdůležitějších průmyslových podniků. Nejvýznamnější německá investice byla realizovány ve společnosti Škoda-Auto. Tato investice, která byla vůbec největší investicí do technologického centra, se podílela 66 % na německých investicích do technologických center a 46 % na vytvořených pracovních místech. Dalším největším investorem byly USA,

leden 2008

Tabulka 1: Korelační analýza lokalizace technologických

center a ukazatelů VaV počet projektů

vytvořená pracovní místa

investice

výdaje na VaV v podnikovém sektoru

0,3273

0,8438

0,7235

zaměstnanost ve VaV v podnikovém sektoru

0,4088

0,9019

0,4608

výdaje na VaV ve veřejném sektoru

0,3531

0,8868

0,1777

zaměstnanost ve VaV ve veřejném sektoru

0,4461

0,8598

0,1194

Pozn.: Korelační koeficienty jsou signifikantní na hladině významnosti 0,05. Zdroj: TC AV ČR

9

Obrázek 1: Rozmístění technologických center v okresech ČR

Stav PZI v tis. Kč na obyvatele v roce 2005 5–50 51–100 101–185 186–350 351–860

Technologická centra Domácí podniky Zahraniční podniky

Zdroj: ČNB, CzechInvest

Výši investic a počet vytvořených pracovních míst v jednotlivých krajích ukazuje graf 3. Jejich regionální rozložení zcela neodpovídá rozmístění projektů v krajích a je výrazně ovlivněno aktivitami několika největších podniků. Zejména dominance Středočeského kraje, jako regionu, kde bylo nejvíce investováno do technologických center, byla způsobena rozvojem technologického centra společnosti Škoda-Auto, která se na investicích ve Středočeském kraji podílela 60 % a na počtu vytvořených pracovních míst 65 %. Samotná Škoda-Auto generovala 19 % investic do technologických center v rámci celé ČR a 11 % pracovních míst. V Praze bylo investováno relativně málo prostředků, ale bylo tam vytvořeno nejvíce pracovních míst z celé ČR (33 %). To na jednu stranu ukazuje, že v Praze byla zakládána vývojová centra bez přímé vazby na místní výrobní aktivity, na druhou stranu to ale může znamenat, že deklarovaná pracovní místa nebyla vytvořena pouze v Praze, ale i v jiných regionech, v kterých firmy také realizují své VaV aktivity. Přes určité deformace vyvolané Prahou a Středočeským krajem lze říci, že nejvyšší investice do technologických center a vytvořená pracovní místa byla v krajích se silnými aktivitami VaV. Pro zjištění závislosti mezi lokalizací technologických center a úrovní VaV v jednotlivých regionech byla provedena jednoduchá korelační analýza, jejíž výsledky přináší tabulka1. Pro analýzu byly použity údaje o VaV vztahující se k roku 2002 (viz ČSÚ 2003), aby ukazatele VaV nebyly ovlivněny lokalizací technologických center, jejichž realizace začala až po roce 2002. Při hodnocení závislosti je zřejmá především pozitivní závislost vybraných hodnocených ukazatelů VaV a ukazatelů technologických center a relativně slabá závislost mezi počtem projektů a ukazateli VaV. Samotný počet projektů v jednotlivých krajích však nevypovídá o intenzitě a kvalitě VaV, ale spíše o aktivitách firem sídlících v jednotlivých krajích a jejich firemní strategii. Silná závislost je mezi vytvořenými pracovními místy a ukazateli VaV. Lze říci, že nejvíce pracovních míst je vytvořeno v krajích se silným místním VaV. Silný místní VaV totiž pozitivně působí na rozvoj lidských zdrojů ve VaV a výchovu no-

10

vých pracovníků VaV. Lokalizace VaV aktivit do těchto regionů může být také motivována relativním dostatkem výzkumníků a kvalifikovaných pracovníků, kteří mohou být přetahováni do kapacit firemního VaV. Velké rozdíly jsou v závislosti mezi investicemi do technologických center a ukazateli VaV. Silná závislost je mezi výdaji podnikového VaV a investicemi, což ukazuje, že nejvíce se do technologických center investovalo v regionech s velkými firemními výdaji na VaV a že firmy s rozvinutým vlastním VaV (což jsou většinou velké firmy) dále posilovaly svůj VaV zakládáním technologických center. Podle lokalizace technologických center na úrovni krajů nelze usuzovat na vlivy odlišných typů firemního VaV na lokalizaci technologických center. Proto byla provedena analýza rozmístění technologických center na úrovni jednotlivých okresů. Lokalizace technologických center v okresech ČR ukazuje obrázek 1. Zřejmá je především relativně vysoká nerovnoměrnost v rozložení technologických center, která jsou lokalizována jen ve 30 okresech ČR z celkových 76. Více jsou technologická centra zastoupena v okresech, které vykazují vyšší zastoupení průmyslu ve své hospodářské struktuře, a ve velkých městech, která jsou kromě lokalizace významných podniků charakteristická silným aglomeračním efektem, vyšším zastoupením aktivit VaV a vysokých škol. V rozmístění technologických center domácích a zahraničních podniků existují zřejmé rozdíly. Samozřejmým rozdílem je, že zahraniční podniky zakládají technologická centra spíše v okresech s vyšším stavem přímých zahraničních investic (PZI), tedy v místech, kde samy sídlí. Technologická centra domácích podniků oproti zahraničním vykazují vyšší míru koncentrace. Technologická centra domácích podniků jsou lokalizována v 17 okresech, zatímco technologická centra založená zahraničními firmami jsou situována ve 21 okresech. Tato relativně nižší koncentrace je poněkud překvapující, protože bylo možné předpokládat, že tato centra budou lokalizována především v metropolitních oblastech a ve vzájemné blízkosti, aby tak omezila rizika spojená se vstupem na nový trh a současně mohla využívat koncentraci aktivit VaV.

Technologické centrum Akademie věd ČR

Technologická centra založená zahraničními podniky jsou spíše umístěna v blízkosti vlastních výrobních jednotek. Podle toho lze usuzovat, že jejich aktivity jsou přímo napojeny na místní výrobu a cílem je adaptovat výrobky a technologie domácím podmínkám, případně výsledky vlastního VaV přímo realizovat ve výrobních jednotkách. Na druhou stranu jsou v ČR zastoupeny i aktivity globálního inovačního VaV, které se lokalizují ve velkých městech se silným VaV. Technologická centra domácích podniků jsou v převážné většině umístěna v blízkosti výrobních jednotek, a to i v případě technologických center lokalizovaných ve velkých městech. Z jejich umístění však nelze usuzovat na povahu jejich VaV (tj. např. jestli působí jako přímá podpora výrobních činností či vyvíjejí zcela nové produkty), protože lokalizace je spíše výsledkem založení podniku v minulosti (firma např. disponuje vhodnými prostory či pozemky) než snahou o využití aglomeračních výhod a koncentrace VaV v metropolitních oblastech.

Závěr Firemní technologická centra zakládaná zahraničními i domácími firmami v ČR jsou značně koncentrována do odvětví a regionů, které představují současné rozvojové póly českého hospodářství. Ačkoliv se často hovoří o tom, že investiční pobídky diskriminují domácí podnikatele, v případě podpory firemních technologických center nelze tento zjednodušující výrok přijmout. Domácí podniky tvoří nejvýznamnějšího žadatele o podporu technologických center. Jejich vysoká účast v programu však neukazuje na to, že by se domácí podniky více zaměřovaly na aktivity VaV než zahraniční firmy. Tomu také neodpovídá podíl zahraničních firem na počtu výzkumníků a výdajích na VaV v podnikovém sektoru.

Přestože program na podporu technologických center podpořil řadu domácích podniků, působil i jako významný stimul pro zakládání a rozvoj VaV aktivit zahraničních firem. Samotný program, jakkoliv zaměřený, nemůže efektivně působit na přitahování zahraničních investorů a rozvoj jejich aktivit, jestliže není doprovázen vhodným institucionálním rámcem a účinnými politikami, v případě VaV zejména politikou VaV a vysokého školství. Právě kvalita místního VaV a vysokého školství může být tím zásadním faktorem pro lokalizaci VaV a investiční pobídka může působit jako doplňkový stimul zvyšující kvalitu investice.

Odkazy [1] CzechInvest: Přislíbené investiční podpory od června 2001 do 30. června 2007. CzechInvest, 2007. http://www.czechinvest.org [2] ČADIL, V., KUČERA, Z., PAZOUR, M. et al. Localisation Motives for Research and Development Investment of Multinational Enterprises, Europ0ean Trends and Situation in the New Member States. Praha, TC AV ČR, 2007. [3] ČNB: Přímé zahraniční investice 2005. Praha, ČNB, 2007. [4] ČSÚ: Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2002. Praha, ČSÚ, 2003. [5] HAKENSON, L., NOBEL, R. Determinant sof Foreign R&D in Swedish Multinational Corporations. Research Policy 22, 1993, s. 397–411. [6] PEARCE, R. D. The Internationalization of research and Development by Multinational Enterprises. New York, St. Martin’s Press, 1989. [7] RONSTADT, R.C. Research and Development abroad by U.S. Multinationals. New York, Praeger, 1977. [8] UNCTAD: World investment Report 2005, TNCs and the Internationalization of R&D. New York and Geneva, UNCTAD, 2005.

Analýza inovačního potenciálu krajů ČR: představení projektu Ondřej Pokorný

K

onkurenceschopnost, technologická vyspělost, flexibilita, inovační schopnosti, institucionální spolupráce, transfer technologií – všechny tyto činnosti vedou k vyšší prosperitě regionů a jejich konkurenceschopnosti. Tvrzení, že inovace jsou nástrojem pro posílení regionálních ekonomik, je dnes v Evropské unii pokládáno za samozřejmé. V těchto souvislostech je nezbytné zkoumat aktivity v oblasti výzkumu a vývoje, podnikání, hospodářské výkonnosti založené na využívání znalostí apod., tzn. identifikovat inovační potenciál na úrovni regionů. Předkládaný článek má za úkol informovat o projektu, jehož cílem je zmapování inovačního potenciálu a regionální konkurenceschopnosti krajů České republiky pomocí vícerozměrné analýzy aktivit v oblasti výzkumu, vývoje a inovačního podnikání. Projekt je zpracováván v rámci výzkumného záměru Strategické studie pro výzkum a vývoj Technologického centra AV ČR. Článek přibližuje použitou metodiku a uvádí příklady konkrétních výsledků. Ty ovšem tvoří pouze ilustrativní část výstupů, jež byly použity k souhrnnému zhodnocení inovačního prostředí v jednotlivých regionech.

leden 2008

Inovační potenciál nezahrnuje pouze stav výzkumných kapacit. Jeho dynamický rozvoj je nutně ovlivněn procesy transformace a privatizace, které proběhly v první polovině devadesátých let minulého století a které výrazně přispěly k celkové změně výzkumných a inovačních aktivit. Změnou prošel i systém veřejného financování výzkumných a vývojových aktivit. Výstup analýzy by proto měl postihnout stav inovačního potenciálu v krajích České republiky při vědomí bariér v rozvoji základního a průmyslového výzkumu a vývoje, jež jsou dány jak legislativním rámcem, tak i neustále se měnícími tržními podmínkami.

Vymezení inovačního potenciálu Přelom tisíciletí byl ve znamení bezprecedentního ekonomického růstu, jenž byl slučován se zaváděním konceptu ekonomiky založené na znalostech. Lze říci, že v současné době jsou znalosti jedním z nejstrategičtějších zdrojů a učení jedním z nejdůležitějších procesů formujících vývoj společnosti (Morgan 1997). Znalosti tedy představují jeden ze zdrojů konkurenceschopnosti firem, regionů i zemí. Je však

11

Tabulka 1: Skupiny vstupních ukazatelů a vygenerované faktory Skupina ukazatelů

Počet vstupních proměnných

Název faktoru

Míra vysvětlené variability

Studenti Hnací síly inovací

7

Pracovní atraktivita

86 %

Aglomerační výhody Tvorba znalostí

9

Koncentrace VaV

85 %

Potenciál technologických center Investice

Podnikání a inovace

9

Průmyslové zóny

90 %

Projektové aktivity Instituce inovační infrastruktury Makroekonomické indikátory

Aplikace

9

High-tech obory

79 %

Mid-tech průmysl Duševní vlastnictví

5

třeba pochopit mechanismus daného procesu a možnosti relevantních opatření, které mohou tento proces pozitivně ovlivnit. Obecně je současná ekonomika determinována několika protichůdnými procesy. Globalizace a rostoucí internacionalizace výroby, která je akcelerována vědeckotechnickými a technologickými impulsy, kontrastuje s polycentrickými lokalizačními tendencemi, které mění vzájemné vztahy, hierarchii zájmů a ekonomické vazby a projevují se výrazně právě na regionální úrovni hospodářství. Globalizace má tedy na ekonomický vývoj nivelizační vliv, kdy dochází k spojitosti produkčního a funkčního řetězce mezi jednotlivými regiony. Polycentrické tendence mají

Výstupy duševního vlastnictví Náklady na tvorbu duševního vlastnictví

92 %

za následek spíše regionální diferenciaci, která je ovlivněna kulturními a historickými specifiky konkrétních územních jednotek. Vznik globální ekonomiky, která zahrnuje široké spektrum zboží a služeb, v konečném důsledku vyzdvihuje rostoucí význam odpovědnosti národních a regionálních orgánů za konkurenceschopnost území. Zajištění konkurenceschopnosti regionů je v dlouhodobém horizontu významným předpokladem pro úspěch České republiky v nových evropských strukturách. Pojetí konkurenceschopnosti zaznamenalo posun od jejího významu jako faktoru vývoje určitého ekonomického subjektu k regionálnímu pojetí konkurenceschopnosti. Autoři sou-

Příklad hodnocení faktoru v rámci analýzy inovačního potenciálu krajů ČR Výstupy duševního vlastnictví Duševní vlastnictví představuje nehmotný majetek, který má povahu výsledku procesu lidského myšlení. Zahrnuje myšlenky, náměty, návody a nová řešení, která mají vliv na rozvoj společnosti. Za duševní vlastnictví lze považovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a originální. Hodnota duševního vlastnictví závisí na míře jeho využitelnosti a přínosu pro jedince i společnost a na schopnosti vyvolání tvorby dalších produktů materiálního i nemateriálního charakteru. Duševní vlastnictví zahrnuje jednak výsledky technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslový design), právo na označení (označení původu a ochranné známky) apod., jednak autorská práva, která se vztahují převážně na umělecká díla a software. Faktor, jenž hodnotí výstupy duševního vlastnictví, je sycen čtyřmi proměnnými (počet patentů na obyvatele kraje, podíl kraje na celkovém počtu patentů podaných u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV), počet užitných vzorů na obyvatele kraje a podíl kraje na celkovém počtu užitných vzorů). Je zřejmé, že jednotlivé proměnné spolu budou částečně korelovat, přesto je vhodné do hodnocení tohoto faktoru zahrnout všechny, a to z důvodu významu výstupů duševního vlastnictví pro další rozvoj regionální

12

konkurenceschopnosti. Regionální rozložení kvality tohoto faktoru je patrné z následujícího obrázku. Nejvyšší počet patentů a užitných vzorů byl registrován firmami sídlícími v regionu hlavního města. Je zřejmé, že nadprůměrnou kvalitu tohoto faktoru v Praze ovlivňuje počet výzkumných institucí, inovačních firem a vysokých škol, které byly aktivní v podávání patentů a užitných vzorů. Zároveň lze nalézt souvislost mezi patentovou aktivitou a podílem Výstupy duševního vlastnictví Vysoce podprůměrný Podprůměrný Průměrný Nadprůměrný Vysoce nadprůměrný

Technologické centrum Akademie věd ČR

časných definic pojmu konkurenceschopnost (např. Porter 2000) se přiklánějí k názoru, že klíčovým rysem konkurenceschopnosti jsou inovace. Pro rozvoj regionální konkurenceschopnosti však existují i další stimuly, jež jsou ovlivněny rozhodováním odpovědných orgánů veřejné správy. Zejména jde o usměrňování a motivování inovačních firem, o stimulaci poptávky po vyspělých výrobcích, o podporu specifických, místních faktorů a o stimulaci dynamiky rozvoje regionálního podnikatelského prostředí. Zároveň je obecně pozitivně přijímaná myšlenka, že konkurenceschopnost regionu je podmíněna schopností regionálních institucí přizpůsobit se novému trendu ekonomiky, jehož podstatou je schopnost učení se a vytváření inovací. Tato schopnost je do určité míry závislá na úrovni regionálního inovačního potenciálu. Stav a kvalita inovačního potenciálu závisí na několika předpokladech – motivaci kompetentních osob v regionální správě, místním obyvatelstvu a volených regionálních samosprávách. Tyto subjekty se podílejí na budoucím rozvoji území a na realizaci strategií regionálního rozvoje. Jestliže dojde ke konsenzu zmíněných subjektů, vznikne jasná vize, jak rozvíjet inovační potenciál regionu, vznikne ochota k přijímání změn, jež vytváří pozitivní zpětnou vazbu, která ovlivňuje budoucí realitu spojenou s regionálním rozvojem (Kubík, Kominácký, Kostroň 2006). Inovační potenciál je vnímán a zpracováván dosti heterogenně. Regionální inovační potenciál bývá diskutován v souvislosti s lidskými zdroji, počtem malých a středních firem, strukturou školství v regionu nebo v závislosti na stavu inovační infrastruktury. Autoři zpracovávané studie se přiklánějí k názoru, že regionální inovační potenciál je možné vyjádřit jako schopnost regionu za daných okolností efektivně využívat vlastní vnitřní zdroje, flexibilně reagovat na vnější rozvojové podněty, vytvářet a rozvíjet aktivity s vyšší přidanou hodnotou, a tím dosahovat nových, hierarchicky vyšších kvalit.

Použitá metodika pro stanovení inovačního potenciálu krajů ČR Samotná definice inovačního potenciálu implikuje domněnku, že jeho studium je nezbytné založit na zkoumání více složek, které na

kraje na výdajích na výzkum a vývoj. Firmy a instituce v Praze dosáhly téměř 30% podílu na celkovém počtu patentů od přihlašovatelů z ČR. Jako nadprůměrné jsou hodnoceny kraje se silným regionálním centrem. Zvláště Brno, Ostrava a Pardubice a částečně Liberec vykazují v rámci faktoru duševního vlastnictví velmi dobrou pozici. V této souvislosti je třeba si uvědomit strukturu vysokého školství a výzkumných institucí v těchto krajích. Většinou se jedná o regionální centra s lokalizací vysokých škol technického typu, které obecně vytvářejí větší množství inovačních řešení a lépe spolupracují s průmyslovou výrobní a aplikační sférou než vysoké školy humanitního zaměření. Poměrně zajímavá je v tomto kontextu pozice Plzeňského kraje, který je, i přes relativně vyvinutou strukturu výzkumných institucí, vysokého školství a subjektů inovační infrastruktury, hodnocen jako průměrný, stejně jako Zlínský, Olomoucký a Středočeský kraj. Důvodem je pravděpodobně špatné napojení místních technických fakult na aplikační sféru (malý objem transferu technologií a nových poznatků). Relativně silná Univerzita Palackého (zvláště lékařská fakulta) dává Olomouckému kraji poměrně dobrý potenciál pro zlepšení pozice v hodnoceném faktoru. Podobná situace je i ve Zlínském kraji. Poměrně dynamicky se rozvíjející Univerzita Tomáše Bati je nositelem rozvoje duševního vlastnictví. Jejím problémem je však přílišná oborová roztříštěnost, v rámci které se obtížně prosazuje specializace, jež by mohla dodávat své know-how vybranému konkurenceschopnému segmentu. Určitým problémem regionu také je, že hlavní činnosti největších průmyslových podniků v kraji nespadají do high-tech oborů

leden 2008

vznik a rozvoj jeho kvality v regionu působí. Všeobecně tyto složky charakterizují socioekonomické, demografické, institucionální a do jisté míry i legislativní prvky. Výběr ukazatelů, které by vhodně reprezentovaly ty složky, jež mají vliv na schopnost vytvářet inovační prostředí, byl determinován dostupností kvantitativních dat. Ukazatele byly rozčleněny do dvou základních skupin; zde se autoři studie inspirovali metodikou navrženou pro European Trend Chart on Innovation. První skupina obsahuje ukazatele, které je možné označit jako vstupy (podílejí se na kvalitativním i kvantitativním rozvoji inovačního potenciálu). Druhá skupina, nazvaná výstupy, obsahuje ukazatele, které představují výsledky a výstupy inovačního procesu. Celkově do hodnocení inovačního potenciálu vstupovalo 39 ukazatelů. Ukazatele, které obsahuje první skupina, jsou dále rozděleny do tří tematicky homogenních celků: hnací síly inovací – ukazatele popisující strukturální podmínky, které jsou potřebné pro rozvoj inovačního potenciálu; tvorba znalostí – soubor ukazatelů, které jsou zaměřeny na oblast lidských zdrojů a aktivity ve výzkumu a vývoji, jež jsou důležité pro rozvoj znalostní ekonomiky; inovace a podnikání – ukazatele zaměřené na oblast tvorby inovací v MSP. Ukazatele, které obsahuje druhá skupina jsou rozděleny do dvou tematických celků: aplikace – obsahuje ukazatele, které představují strukturální výstupy inovačního potenciálu; duševní vlastnictví – ukazatele popisující vlastnictví exkluzivního know-how. K hodnocení inovačního potenciálu bylo možné využít více analytických nástrojů. Při rozhodování o tom, který bude použit, bylo potřeba přihlédnout ke složitosti interpretace výsledků jednotlivých statisticko-metodologických postupů. K posouzení kvality regionál-

a výzkumné trendy v těchto firmách se soustředí spíše na fázi vývoje ve smyslu obnovy určitého výrobku či systému. Dalším problémem regionu, který je však možno vztáhnout na celou Českou republiku, je fakt, že mnoho zahraničních firem, které zde investovaly do výzkumných aktivit, patentuje své výsledky ve svých domovských zemích nebo u Evropského patentového úřadu (popř. u patentového úřadu Spojených států). Obdobnou pozici zaujímá i Středočeský kraj. Instituce v Jihočeském kraji, který dosáhl pouze podprůměrné pozice, vykazují velmi nízký počet patentů přihlášených na ÚPV. V tomto ohledu má horší výsledky pouze Karlovarský kraj. Důvodem slabé pozice Jihočeského kraje je zřejmě zaměření institucí zde lokalizovaných na biomedicínské obory. Přesto má Jihočeský kraj nejvíce patentů podle tříd IPC* ve třídě Průmyslová technika a doprava. Lepší pozici zaujímá Jihočeský kraj v oblasti užitných vzorů. Karlovarský a Ústecký kraj mají v rámci tohoto faktoru nejhorší pozici mezi všemi regiony. Důvodem je pravděpodobně nepřítomnost silné univerzity (zvláště technických fakult) a malá koncentrace výzkumných institucí. Obdobná situace je i v případě Středočeského kraje, který však, na rozdíl od Ústeckého a Karlovarského kraje, může profitovat z blízkosti Prahy a jejích vysokoškolských a výzkumných kapacit, jež mají silný vliv na vytváření podobných institucí v její blízkosti.

* International Patent Classification

13

Příklad hodnocení skupiny faktorů v rámci analýzy inovačního potenciálu krajů ČR Aplikace Skupina nazvaná Aplikace je tvořena faktory, které charakterizují míru konkurenceschopnosti regionů v oborech s vysokou přidanou hodnotou – v high-tech oborech, high-tech službách a dále v oborech se středně vysokou technologickou náročností (skupina oborů mid-tech). Tyto faktory by měly poukázat na rozvoj odvětví s vysokou přidanou hodnotou v jednotlivých krajích, na úspěšnost transformace tradičních výrob na vysoce sofistikované a zároveň na kvalitu lidského kapitálu, který je aktivity spojené s high-tech obory schopen vykonávat. Skupina Aplikace rovněž obsahuje faktor, který charakterizuje makroekonomickou pozici regionu (vyspělost ekonomické základny kraje a její vývoj v nových tržních podmínkách, vzdělanost a kvalita pracovní síly a atraktivita regionu pro zahraniční investory). Nejlepší pozici mezi regiony zaujímá Hlavní město Praha. Zejména v makroekonomických charakteristikách vykazuje jasnou dominanci nad ostatními regiony. Silná je i koncentrace high-tech a jiných strategických služeb. Je zde lokalizován vysoký počet výzkumných institucí a centra řídících, vládních a administrativních orgánů. Soustředění těchto institucí v jednom regionu však výrazně oslabuje regiony ostatní. Příkladem může být bankovní sektor, jenž generuje velmi silný aglomerační efekt a ve svém důsledku

odčerpává vytvořený zisk z ostatních regionů Česka. Naopak sektor mid-tech oborů je v regionu lokalizován minimálně. Nadprůměrnou pozici má v hodnocení této skupiny faktorů Jihomoravský a Pardubický kraj, i přesto, že oba regiony mají relativně rozdílné strukturální charakteristiky. Zejména při hodnocení kvality high-tech oborů zaujímají oba kraje v regionálním srovnání čelní postavení. Velmi vysoká je zde především zaměstnanost v takto definovaných službách (8 % v Jihomoravském kraji a 9,2 % v Pardubickém kraji). Nadprůměrný je i podíl high-tech služeb na terciárním sektoru. Hodnoty tohoto podílu však nedosahují tak výrazného rozdílu od ostatních regionů Česka, jako v případě zaměstnanosti v high-tech službách. Obdobnou situaci lze vypozorovat i z hodnocení high-tech a midtech průmyslu. Při porovnávání makroekonomických ukazatelů jasně vystupuje silná pozice Jihomoravského kraje, především díky Brnu, které je po Praze druhým nejdůležitějším hospodářským centrem v Česku. Výrazně totiž generuje nárůst fixního kapitálu a regionálního domácího produktu. V rámci makroekonomických charakteristik je Pardubický kraj možno hodnotit spíše jako průměrný. Skupina průměrných regionů zahrnuje pět krajů: Středočeský, Jihočeský, Královéhradecký, Olomoucký a Zlínský. Velmi silná pozice Středočeského kraje v této skupině ukazatelů je zapříčiněna především vlivem makroekonomických cha-

ního inovačního potenciálu byla nakonec vybrána faktorová analýza, která využívá rozboru struktury vzájemných závislostí vstupních proměnných. Cílem této statistické analýzy je charakterizovat strukturu faktorů, které jsou společné pro vzájemně korelované proměnné, a snížit tak rozsah původního souboru o ty proměnné, jež jsou postradatelné. Faktorová analýza byla provedena pro každou výše definovanou skupinu ukazatelů. Počet vygenerovaných faktorů byl relativně nízký (14), což lze vysvětlit tím, že řada vstupních proměnných nesla podobnou informaci. Celková variabilita souboru proměnných vysvětlená pomocí faktorů se pohybovala v intervalu 79–92 % (značí malou ztrátu informace), což poskytovalo uspokojivé výsledky pro další analýzu dat. Z pohledu na výčet jednotlivých faktorů, které vstoupily do analýzy inovačního potenciálu, je zřejmé, že každý z nich má pro jeho hodnocení jinou váhu. K multikriteriálnímu hodnocení určitého souboru ukazatelů může sloužit metoda vážené lineární kombinace (s využitím standardizovaného číselného rozsahu faktorů). Pro váhové ohodnocení faktorů byla vybrána Fullerova metoda, která využívá párového ordinárního srovnání jednotlivých kritérií, tedy postupného posuzování každého faktoru s každým druhým po dvojicích. U každé z porovnávaných dvojic byl určen ten faktor, který je z hlediska inovačního potenciálu důležitější. Určení vah bylo následně provedeno pomocí tzv. Fullerova trojúhelníku, v němž jsou zachyceny všechny výše uvedené dvouprvkové kombinace kritérií. Je zřejmé, že jakékoliv určování váhového ohodnocení určitého souboru proměnných je ovlivněno individuálním pohledem autora analýzy. Nevýhodou Fullerovy metody je skutečnost, že při konzistenci informací je vždy hodnota nejméně důležitého kritéria rovna nule, čímž je ovlivněna i hodnota váhy příslušného faktoru. Tento fakt je možné eliminovat vyloučením kritéria z celé množiny a provést porovnání znovu, při opakování tohoto postupu by však zůstalo v množině pouze jediné, nejdůležitější kritérium. Nulová kritéria by bylo možné eliminovat tak, že by byly

jejich číselné hodnoty navýšeny o hodnotu jedna, čímž by se dosáhlo situace, ve které by bylo každé kritérium porovnáváno také samo se sebou a bylo by v tomto porovnání důležitější. Hodnoty kritérií by pak přesně odpovídaly hodnotám určeným pomocí metody pořadí (určení vah kritérií podle expertního hodnocení). Na základě výše popsané metody byly stanoveny váhy, které byly následně přiřazeny jednotlivým faktorům. Konečný krok pro hodnocení inovačního potenciálu představoval výpočet váženého průměru. Jako hodnoty proměnných faktorů byly uvažovány standardizované hodnoty vypočtených faktorových skóre. Pomocí shlukové analýzy byla na závěr vytvořena typologie krajů České republiky podle inovačního potenciálu. Analytická část projektu (hodnocení kvantitativních dat) byla doplněna o dotazníkové šetření, které proběhlo mezi vybranými subjekty, jejichž činnost je významná pro rozvoj regionálního inovačního potenciálu. Jeho cílem bylo zjistit, jaké problémy a potřeby v oblasti inovačních aktivit mají, podle názorů klíčových aktérů v oblasti výzkumu a vývoje, subjekty v jednotlivých kategoriích krajů. Výsledky dotazníkového šetření zároveň přispěly k navržení opatření, která by vedla ke zvýšení konkurenceschopnosti krajů. Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na čtyři typy institucí, které tvoří nebo využívají znalosti a inovace. Podle charakteru hlavní činnosti vzniklo následující dělení: instituce inovační infrastruktury (vědeckotechnické parky, technologická a inovační centra, centra transferu technologií, podnikatelské inkubátory a jiné subjekty inovačního podnikání); instituce regionálního rozvoje (regionální rozvojové agentury, krajské hospodářské komory, krajské úřady, regionální poradenská a informační centra); vysoké školy; výzkumné instituce (ústavy Akademie věd ČR, rezortní výzkumné instituce, soukromé výzkumné instituce).

14

Technologické centrum Akademie věd ČR

rakteristik. Blízkost hlavního města se jasně projevuje zejména na růstu regionálního hrubého produktu, který má kraj (i bez významného regionálního centra) třetí největší mezi regiony Česka (po Praze a Jihomoravském kraji). Dominantní je také podíl kraje na celkovém vývozu ČR, který je zapříčiněn lokalizací Škoda-Auto, a.s., v Mladé Boleslavi. Podíl kraje na tvorbě hrubého fixního kapitálu dosahuje téměř 11,5 %. Podíl high-tech odvětví na zpracovatelském průmyslu dosahuje nejvyšších hodnot v Jihočeském a Zlínském kraji. Nejvyšší podíl na Aplikace Vysoce podprůměrný Podprůměrný Průměrný Nadprůměrný Vysoce nadprůměrný

Kromě základních údajů o jednotlivých oslovených institucích byly dotazníky rozčleněny do několika tematických bloků, které se týkaly zjištění hlavní činnosti instituce, lidských zdrojů a finančního zabezpečení. Dotazníky pro instituce inovační infrastruktury a instituce regionálního rozvoje byly doplněny o části zaměřené na spolupráci s ostatními subjekty a vlastní tvorbu inovací, dotazníky určené vysokým školám byly doplněny o blok, který zjišťoval výzkumnou a vývojovou činnost v těchto institucích. Celkem bylo rozesláno více než 370 dotazníků. Nejvíce oslovených subjektů mělo sídlo v Praze (121), v Jihomoravském (54) a Moravskoslezském (41) kraji. Nejméně subjektů bylo osloveno v Karlovarském kraji a v Kraji Vysočina. Podle typu instituce byla největší četnost oslovených subjektů ve skupině vědecko-výzkumných institucí (130) a vysokých škol (87). Je třeba poznamenat, že celkový počet oslovených subjektů byl rovnoměrněji rozdělen podle jednotlivých typů (instituce inovační infrastruktury, VŠ apod.) než podle jejich regionální příslušnosti. Celková návratnost dotazníku dosáhla téměř 35 %.

Závěr Tvorba inovací a nových technologií, které představují výsledek výzkumné činnosti, je jedním ze zásadních faktorů udržitelného ekonomického růstu a konkurenceschopnosti v regionálním, národním i mezinárodním pojetí. Růst otevřenosti České republiky, která vstoupila do evropských i globálních struktur, klade stále větší nároky na rozvoj inovačních kapacit a technologickou úroveň řešení nových výzev. Inovační aktivity se tak stávají hlavním zdrojem konkurenceschopnosti. Vzhledem k posílení vertikální specifické podpory inovací, ekonomického, ale i sociálního rozvoje je zřejmé, že regiony budou v přechodu na znalostní společnost hrát zásadní roli a zvláště důležitá bude participace regionálních veřejných správ na zapojení inovačních aktivit do dlouhodobých strategií územního rozvoje.

leden 2008

zaměstnanosti v těchto odvětvích je však zaznamenán ve Středočeském a Královéhradeckém kraji. Podobné rozdělení podílů v zaměstnanosti a počtu firem je zřejmé i ve skupině mid-tech odvětví. Kraje Plzeňský, Ústecký, Vysočina a Moravskoslezský lze v rámci skupiny Aplikace charakterizovat jako podprůměrné. Kraje jsou charakteristické nízkým nárůstem regionálního hrubého domácího produktu a tvorbou fixního kapitálu. Zřejmá je tedy malá progresivita a dynamika vývoje strukturálních charakteristik ekonomické základny těchto krajů. Tomu také odpovídá zaměstnanost v high-tech odvětví a jejich podíl na zpracovatelském průmyslu v regionech. Nízký je i podíl high-tech služeb. Nejhorší pozice mezi českými regiony byla zjištěna u Karlovarského a Libereckého kraje. Velmi nízká je v těchto krajích progresivita makroekonomických ukazatelů (tvorba hrubého fixního kapitálu, regionální hrubý domácí produkt). Podle podílu hodnoty na celkovém vývozu patří oba kraje v porovnání s ostatními regiony mezi nejslabší vývozce. Průmyslová produkce se starou odvětvovou strukturou není podpořena novými progresivními high-tech obory ani službami. Celkový podíl high-tech odvětví na zpracovatelském průmyslu činí 3,5 % v Karlovarském kraji, resp. 3,2 % v kraji Libereckém. Přibližně třetina zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu je zaměstnána v odvětvích se středně vysokou náročností. Podíl vysoce vyspělých služeb na službách celkem dosahuje pouze necelých 2 %.

V návaznosti na výše zmíněná specifika budoucího směřování České republiky v rámci EU a na nutnost prosazení a posílení tvorby inovací je třeba řešit otázky regionální diferenciace vstupních podmínek a rozdílů ve schopnosti tvorby inovací v jednotlivých krajích. Právě zachycení regionálních rozdílů pomocí multikriteriálního hodnocení dílčích faktorů, které rámují charakter inovačního prostředí v jednotlivých krajích, bylo účelem analýzy dostupných datových zdrojů. Připravovaná studie si klade za cíl rozšířit nepříliš početnou skupinu prací, které se zabývají tvorbou inovací na krajské úrovni. Studie by měla poskytnout ucelené a zarámované poznatky a výsledky, jež by bylo možné využít pro tvorbu optimální strategie rozvoje kraje a posílení problematických oblastí, které byly dosud opomíjeny. V současnosti je tato problematika aktuální, a to zvláště v kontextu čerpání prostředků ze Strukturálních fondů, které lze využít právě na rozvoj inovačního prostředí a inovačních kapacit. Efektivní využití investic však závisí také na připravenosti, strategiích a celkovém společenském konsenzu o vizi, podle níž se budou rozvíjet české regiony. Závěrečná zpráva a výsledky analýzy inovačního potenciálu krajů ČR budou k dispozici začátkem roku 2008. Nejdůležitější výstupy budou publikovány v některém z dalších čísel časopisu ERGO.

Odkazy [1] MORGAN, K. The Learning Region: Institutions, Innovation and Regional Renewal. Regional Studies, 1997, roč. 31, č. 5, s. 491–503. [2] PORTER, M. E. Location, Competition and Economic Development: Local Clusters in a Global Economy. Economic Development Quarterly, 2000, roč. 14, č. 1, s. 15–34. [3] KUBÍK, B., KOMINÁCKÝ, L., KOSTROŇ, L. Inovační potenciál regionů aneb tajemná zpětnovazební síla nazírání území. Inovační potenciál regionů ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 24–27. ISBN 80-210-4085-8.

15

English Abstracts page

3

Issue 04 /January 2008

Large private enterprises’ investments in research and development – the LocoMotive Project The international LocoMotive Project, whose major objective was focused on improvements of the policy for locating and developing research activities in the private sector, included interviews with R&D managers in major international companies operating in the EU. The interviews identified factors that both positively and negatively influence the establishment or further development of the companies’ research activities. Results of the interviews uncovered a number of barriers that hinder further development of private sector’s R&D activities in European regions. In the Czech Republic, a lack of researchers and technically educated staff, low workforce mobility, and insufficient level of cooperation between business and universities or R&D institutions were identified as the most important barriers. Other frequently quoted reasons included low government support for R&D, absence of a comprehensive policy for R&D and human resources development, and the insufficient market size in the Czech Republic. The answers indicated that factors positively influencing R&D are primarily related to technologies and include a highly skilled workforce and presence of other high technology businesses in the region. Results of the interviews were discussed with experts at workshops attended by representatives of public research, businesses and administration; recommendations were proposed for improving R&D policy to better stimulate private companies’ investments in R&D and create better conditions for developing private sector’s research activities.

Authors: Zdeněk Kučera, Vladislav Čadil

7

page

Location of international investors’ corporate technology centres in the Czech Republic Increasing globalisation of activities is one of the prominent features of the current corporate research and development and it shows, among other things, increased mobility of R&D and their shift to locations where they can be best appreciated or where the conditions are better. The globalisation of R&D activities, in the sense of their relocation, has undergone a major development in the Czech Republic, which has traditionally belonged to industrially developed countries with relatively advanced R&D, both corporate and public. This article focuses on locating companies’ technology centres supported as part of the technology centre promotion programme of the Ministry of Industry and Trade of the Czech Republic. The article analyses a database of supported technology centres on the basis of territorial and sectoral structure and examines in which regions companies locate their technology centres. While the programme was initially intended as an investment incentive for foreign investors, domestic companies received the greatest support. German and US companies prevailed among the foreign recipients. The sectoral structure shows the influence of the industry structure – companies operating in the automotive and electronics industries were supported the most. Technology centres founded by foreign companies are usually situated close to production units where they support production activities. Global R&D activities have not developed sufficiently in the Czech Republic to the date and have only been located in large metropolitan areas, where they benefit from agglomeration advantages and a high concentration of research and development.

Author: Vladislav Čadil

11

page

Analysis of the innovation potential of regions of the Czech Republic: Project introduction Competitiveness, high technology, flexibility, innovation ability, institutional cooperation, technology transfer – all these lead to higher prosperity of regions and their competitiveness within Europe. The statement that innovation is a tool for strengthening regional economies is now accepted in the European Union. In this respect, it is necessary to examine activities in the field of R&D, business, and economic performance based on knowledge utilisation, i.e. to identify the innovation potential on the regional level. The presented article aims to inform about a project intended to map the innovation potential and competitiveness of regions of the Czech Republic using a multi-dimensional analysis of activities in R&D and innovative business. The project was implemented as part of the research objective of Strategic Studies for Research and Development of Technology Centre AS CR. The article describes the methodology used and gives examples of specific results. Those are just an illustrative part of the outputs, which were used for a summary overview of innovative environment in individual regions. The innovation potential does not include just the state of R&D capacities. Its dynamic development is necessarily influenced by the transformation and privatisation processes, as well as the system of public financing of R&D activities. The output of the analysis should capture innovation potential in regions of the Czech Republic while acknowledging the barriers to the development of the basic and industrial R&D, which are the result of the legislative framework and the ever-changing market conditions. Author: Ondřej Pokorný