Analýza soukromých a veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Finance a účetnictví

Analýza soukromých a veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR (Analysis of private and public spendings on health services in CR) Diplomová práce

Autor:

Petr Viktorin Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Alena Maaytová, Ph.D.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

….……………………….. V Praze dne 30. 4. 2011

Petr Viktorin

Poděkování: Touto cestou bych chtěl především poděkovat paní Ing. Aleně Maaytové, Ph.D. za rady, vedení a odborné konzultace, které mi poskytla k vypracování této práce. Dále bych velmi rád poděkoval své rodině, kolegům a přátelům za veškerou podporu během celého mého studia.

Anotace První část práce charakterizuje zdravotnictví v České republice. Popisuje subjekty, které se účastní zdravotnictví, zdravotní péči a způsoby financování zdravotnictví. Další část práce je věnována analýze veřejných a soukromých výdajů na zdravotnictví v České republice a následně podrobena mezinárodnímu srovnání se zeměmi, které jsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. A poslední část práce analyzuje výdaje na zdravotnictví z pohledu efektivity. Annotation The first part characterized health care in the Czech Republic. Describes the entities involved in health care, health care and financing health care. Next chapter is devoted to an analysis of public and private expenditure on health in the Czech Republic and then subjected to international comparison with countries that are members of the Organisation for Economic Cooperation and Development. And the last part analyzes health spending in terms of efficiency.

Obsah: Úvod ................................................................................................................................. 6 1.

Základní charakteristika zdravotnictví v ČR ...................................................... 7

1.1. Aktéři ve zdravotnictví .......................................................................................... 9 1.2. Zdravotní péče a její poskytování........................................................................ 12 1.3. Soustava zdravotnických zařízení ....................................................................... 15 1.4. Financování zdravotnictví ................................................................................... 16 1.5. Zdravotní pojišťovny ........................................................................................... 17 1.6. Regulační poplatky .............................................................................................. 22 1.7. Soustava orgánů ve zdravotnictví pro zařízení ochrany veřejného zdraví .......... 23 2. Analýza vývoje veřejných a soukromých výdajů na zdravotnictví ................. 25 2.1. Celkové výdaje na zdravotnictví v ČR ................................................................ 25 2.2. Analýza vývoje veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR ................................... 29 2.3. Analýza vývoje soukromých výdajů na zdravotnictví v ČR ............................... 40 3. Dosavadní vývoj a mezinárodní srovnání výdajů na zdravotnictví a porovnání se členy OECD ................................................................................................................... 47 4.

Analýza efektivnosti výdajů na zdravotnictví v ČR .......................................... 61 4.1.

Demografické vývoj populace v závislosti na efektivitě výdajů na zdravotnictví 61 4.2. Vyuţitelnost lůţkového fondu ............................................................................. 64 Závěr .............................................................................................................................. 69 Seznam literatury ......................................................................................................... 70 Seznam obrázků, tabulek a grafů ............................................................................... 73

5

Úvod Hlavním strategickým cílem ve zdravotnictví je zlepšení zdravotního stavu obyvatel tak, aby bylo v hlavních parametrech dosaţeno kompatibility s průměrem států EU. Hlavními prostředky k dosaţení tohoto cíle je optimalizace funkce a struktury zdravotnické soustavy z hlediska zajištění dostupnosti, návaznosti a kvality zdravotní péče a zefektivnění rozdělování finančních prostředků a jejich vyuţívání. Cílem práce je analyzovat soukromé a veřejné výdaje na zdravotnictví z hlediska způsobu financování a poskytování zdravotní péče a vyhodnocení efektivnosti výdajů zdravotního systému v ČR. První kapitola obecně charakterizuje zdravotnictví v České republice. Popisuje zdravotní péči a její poskytování, subjekty, které ve zdravotnictví vystupují, způsoby financování zdravotnictví, zdravotní pojištění a zdravotní pojišťovny, orgány dohledu a právní předpisy. Druhá kapitola analyzuje veřejné výdaje a soukromé výdaje na zdravotnictví v České republice Třetí kapitola se zabývá mezinárodní porovnání výdajů na zdravotnictví v zemích, které jsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Poslední kapitola analyzuje výdaje na zdravotnictví v České republice z pohledu efektivity a účelnosti zaponoví demografických veličin a vyuţitelnosti lůţkového fondu.

6

1.

Základní charakteristika zdravotnictví v ČR

Zdravotnictví

představuje

souhrn

všech

činností,

které

slouţí

k uspokojování

zdravotnických potřeb obyvatelstva. Zahrnuje orgány a instituce (např. ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny, zdravotní referáty okresních úřadů apod.), organizace a společnosti (např. lékařská komora, odborné lékařské společenství, zdravotnická zařízení jako nemocnice, odborné léčebné ústavy, ambulantní zařízení), pracovníky ve zdravotnictví (např. lékaři, zdravotní sestry, laboranti) a činnost tj. sluţby (např. léčebně preventivní péče, hygienická sluţba, výchova ke zdraví, lékárenská sluţba). Zahrnuje i další činnosti jako zdravotnické školení nebo vědecký výzkum.1 Zdravotnictví je moţné také definovat jako vědní obor, který se zabývá prevencí, podporou zdraví a prodluţování ţivota a to prostřednictvím organizovaného úsilí společnosti. Cílem je dosáhnout co nejvyšší úrovně zdraví obyvatelstva a nejkvalitnějšího zdravotního stavu populace. Významnou součástí veřejného zdravotnictví je také úroveň primární prevence. I proto nutnou součástí systému péče o zdraví, jehoţ cílem musí být pozitivně ovlivňovat veřejné zdraví se zdůrazněním potřebné efektivnosti při vynakládání finančních prostředků. V praxi pak obor veřejné zdravotnictví vychází z řady dalších oborů, jako jsou hygiena, management zdravotnictví, sociologie, demografie, epidemiologie, ekonomika a další. Významnou roli v oblasti veřejného zdravotnictví tvoří rozvoj informatiky, veliké zrychlení a plošné rozšíření dostupnosti informací, týkající se péče o zdraví a zdravotnictví vůbec. Veřejné zdravotnictví se orientuje především na ochranu a podporu zdraví na podporu vzdělání a získání poznatků příčin nemocí. 2 Základním principem zdravotnictví v České republice je systém zaloţený na solidaritě a na dostupnosti zdravotní péče pro občany. Prostupnost zdravotnického systému je pro všechny typy sluţeb velmi dobrá, spoluúčast pacienta je minimální, vyuţívání sluţeb je však často neefektivní, míněno nadbytečné. Financování je odvozeno z příjmů občanů a příspěvku státu bez akumulace těchto finančních prostředků. Filozofie uspořádání zdravotnického systému vychází z tzv. Bismarckova modelu. Cílem finančních prostředků 1

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 92. ISBN 978-80-7248-494-2 2 Zdroj: VURM, Vladimír a kolektiv. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. 1. vyd. Praha : Triton, 2007. strana 11, 12, 13. ISBN 978-80-7254-997-9.

7

nutných pro udrţení dosaţené úrovně zdravotní péče vychází z kaţdoročního pouţití části národního důchodu pro hrazení zdravotní péče. Toto pojetí financování je výhodné pro období růstu národního důchodu a růstu počtu obyvatel ve státě. V současné době, kdy společnost prochází stagnací natality, není zajištěné, aby stárnoucí generace měla jistotu, ţe bude garantován dostatek prostředků na financování zdravotní péče. Z dlouhodobé perspektivy bude moţná nutno přejít na model s principem pouţívání u privátního pojišťovnictví. Ten je zaloţen na spoření nebo akumulaci finančních prostředků v produktivním věku a následné pouţití těchto prostředků ve věku důchodovém.3 Kaţdý systém musí mít určitá pravidla a normy, proto i ten zdravotnický upravuje legislativní rámec. Ten si vyţádal změny hlavně v období demokratizace, kdy probíhaly transformační změny – privatizace, vznik zdravotního pojištění apod. Podle právní síly jsou právní předpisy hierarchicky uspořádávány následovně. Prameny práva s právní silou ústavního zákona jsou (Ústava, Listina základních práv a svobod), Mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy České republiky. Prameny práva s právní silou zákona tzv. běţné zákony (zákon č. 20/1966 Sb., péče o zdraví lidu), zákonná opatření Senátu České republiky a nálezy Ústavního soudu. Prameny práva s právní silou podzákonnou – vládní nařízení, předpisy ministerstev a jiných správních orgánů (vyhláška č. 56/1987 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek), právní předpisy orgánů územní samosprávy. Právní předpisy jsou také uspořádány podle obsahu a podle toho, co upravují, jsou pak řazeny do právních odvětví.4 Ve zdravotnictví v ČR je v současné době zaměstnáno kolem 280 0005 pracovníků a

výdaje

do

tohoto

odvětví

představují

kolem

8%

na

HDP.

Po roce 1989 se uskutečnily zásadní změny ve zdravotním systému. Vznikly autonomní zdravotnické subjekty, občané si mohli svobodně zvolit lékaře, vznikl systém všeobecného zdravotního pojištění. Zvýšily se náklady na zdravotní péči. Vznikl systém poskytování nadstandardní péče, kterou si občan platí sám. Například v nemocnicích (pokud to lze a je dostatek lůţek), lze ţádat o nadstandardní péči týkající se pokojů, která je ovšem placena pacientem. 3

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 93. ISBN 978-80-7248-494-2 4 Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 174. ISBN 978-80-7248-494-2 5 Zdroj: http://www.uzis.cz/cz/dps/data/frame.html?T0=CZE+&T1=UKZ+2000+2020+2021+2022+2023 +2030+&T2=ROK+r2009+ [dostupné dne 2. 12. 2010]

8

Díky konkurenčním vztahům na trhu zdravotnických sluţeb se pozitivně vyvíjí vztah lékařů a pacientů, a také se zlepšila nabídka a kvalita zdravotnických sluţeb. Především došlo k prudkému nárůstu objemu poskytované zdravotní péče a v důsledku toho i nákladů. Co se týká počtu lékařů na 1000 obyvatel, zaujímá Česká republika přední místo v Evropě. Zdravotní péče je financována z prostředků zdravotních pojišťoven, ze státního rozpočtu, z rozpočtu obcí a měst, přímými platbami obyvatel, z prostředků nadací, sponzorů. V současné době je další vývoj zdravotnictví jedním z největších problémů v ČR, jelikoţ nestačí prostředky na mzdy ani na udrţování provozu a základních fondů. Počítá se také s tím, ţe na výrobky které poškozují zdraví a občané je dobrovolně konzumují, bude uvalena daň. Důraz se klade také na prevence. Zdravotní sluţby standardního typu jsou hrazeny ze všeobecného zdravotního pojištění a na nadstandardní sluţby si musí pacient buď připlácet nebo zcela platit sám.6

1.1. Aktéři ve zdravotnictví V dnešním zdravotnickém systému existuje velké mnoţství aktérů. Ti tvoří dosti sloţitou strukturu s mnoha vzájemnými vazbami, a to nejen v rámci samostatného zdravotnictví. Systém zdravotnictví je natolik sloţitý komplex, ţe vedle finálního cíle, kterým je snaha udrţovat, navracet a posilovat zdraví lidí, se zde uplatňují mnohé cíle parciální skupinové, (ekonomické, podnikatelské, vědecké), jeţ mohou být různě konfliktní. Pro pochopení celého systému je nutné porozumět veškerým podstatným vazbám v něm a jednotlivým parametrům ovlivňující tyto vztahy.7 Ve zdravotnickém systému můţeme identifikovat tři hlavní skupiny aktérů. Jsou to občasné (pacienti), plátci a poskytovatelé zdravotnických sluţeb. Čtvrtou skupinu pak představují ostatní aktéři, které nelze přiřadit do předcházejících tří skupin, avšak aktivně se účastní jednotlivých interakcí mezi těmito hlavními aktéry. První skupinu tvoří občané (pacienti), kteří v systému zdravotnictví vystupují jako ti, kdo spotřebovávají zdravotní péči. Ještě dříve, neţ dojde k vlastní spotřebě zdravotní péče, jsou to právě občané, kteří podstatným způsobem ovlivňují své vlastní zdraví a také následnou potřebu zdravotní péče. Občané ovlivňují spotřebu zdravotní péče především svým ţivotním stylem, mírou fyzické aktivity, chováním, výţivou, případným uţíváním 6

Zdroj: http://www.referaty10.com/referat/Ekonomie/9/tema-9-4-Ekonomie.php, [dostupné dne 28. 12. 2011] 7 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf, [dostupné dne 20. 1. 2011]

9

návykových látek (kouření, alkohol nebo drogy, přístupem k prevenci nebo péčí sami o sebe. Pacienti se organizují v rámci pacientských organizací, které zastupují zájmy skupin pacientů a snaţí se zajistit naplnění jejich práv. Vstupují tak do interakcí se skupinami plátců a poskytovatelů. Dalším aktérem, kterého můţeme přiřadit do této skupiny, je zaměstnavatel, který často přímo i nepřímo ovlivňuje zdraví svých zaměstnanců. Vytváří podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, ovlivňuje rizika vyplývající z výkonu práce nebo rozhoduje o výši mezd a platů svých zaměstnanců, coţ má přímý vliv na příjmy do zdravotnického systému. Druhou skupinou jsou poskytovatelé zdravotnických sluţeb (lékaři, zdravotnická zařízení aj.). V jistém smyslu jsou klíčovými aktéry, protoţe vykonávají samotnou zdravotní péči a kvalita jejich práce pak ovlivňuje celý zdravotnický systém. Aktéry v rámci skupiny poskytovatelů jsou i profesní organizace (lékařů, lékárníků a zubařů), které jsou stanoveny zákonem. Profesní komory zřízené podle zákona dbají na to, aby členové vykonávali své povolání odborně a v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor. Dále zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu povolání podle zvláštních předpisů, posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů a chrání jejich profesní čest. Velký význam mají odborné lékařské společnosti, které se věnují hlavně oblasti vědy a vzdělávání. Zpracovávají také doporučené vyšetřovací a léčebné postupy, které jsou základem pro vznik standardů zdravotní péče. Odborné lékařské společnosti hrají klíčovou roli také v oblasti celoţivotního vzdělávání lékařů. Lékaři i nelékařská zaměstnání pak vytvářejí další dobrovolné skupiny, které hájí především vlastní zájmy a v mnoha případech se starají o profesní růst a celoţivotní vzdělávání svých členů. Dalšími aktéry této skupiny jsou odborové organizace, které zastupují zaměstnance zdravotnických zařízení (hlavně nemocnic), ale i celého sektoru zdravotnictví. Odborové organizace se snaţí ovlivnit pracovní podmínky zaměstnanců na všech úrovních. Jejich existence je zaloţena na pracovně - právním zákonodárství a kolektivních smlouvách. Zájmy poskytovatelů vůči plátcům zajišťují organizace poskytovatelů, které se účastní jednání se zdravotními pojišťovnami a zastupují tak jednotlivé poskytovatele zdravotnických sluţeb.8 Třetí skupinu představují plátci zdravotnických sluţeb a statků. Těmito subjekty jsou v České republice především zdravotní pojišťovny, veřejný sektor (státní správa 8

Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf, [dostupné dne 2. 2. 2011], DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 74. ISBN 978-80-7248-494-2

10

a samosprávy) a ostatní pojišťovny, které hradí zdravotnické sluţby. Hlavní roli mezi plátci hrají zdravotní pojišťovny. Tyto veřejnoprávní instituce jsou zřízeny ze zákona k tomu, aby pro své pojištěnce zajišťovaly úhradu zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům dostupnou a kvalitní zdravotní péči prostřednictvím smluv o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotnickými zařízeními. Graf č. 1: Struktura plátců zdravotního pojištění (2009)

zaměstnanci 29%

Osoby bez zdanitelných příjm ů 2%

Stát 59%

Osoby sam ostatně výdělečně činné 10%

Zdroj: http://www.asistentka.cz/node/10350, http://www.penize.cz/pojisteni/71899-nazdravi-se-budete-muset-pripojistit-stejne-jako-na-duchod, http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1301-10, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Ve zdravotnickém systému jsou přítomni i aktéři, které nezařazujeme ani do jedné z předchozích třech skupin, a přesto ovlivňují podmínky pro fungování celého systému zdravotnictví. Mezi nejvýznamnější patří výrobci a dodavatelé léků, zdravotní techniky, popřípadě stavebních investic. Jsou to zpravidla soukromé společnosti fungující na základě tvorby zisku a jsou motivovány k vysoké kvalitě a konkurenceschopnosti svých produktů a k různým strategiím vůči ostatním třem skupinám aktérů. Vytvářejí proto motivace pro poskytovatele zdravotnických sluţeb k nákupu jejich statků nebo sluţeb a vytvářejí tlak na zákonodárce a exekutiva ke změnám pravidel ve svůj prospěch. Snaţí se přesvědčit zdravotní pojišťovny o potřebě úhrady vlastního zboţí nebo sluţeb a také marketingově

11

působí na pacienty, aby jejich zboţí poptávali. Motivace poskytované zejména ze strany dodavatelů léčiv jsou někdy eticky sporné. Dalšími přidruţenými aktéry jsou například výchovné a výzkumné instituce, které reprezentují především lékařské, farmaceutické a zdravotnické školy, vzdělávací instituty a výzkumné ústavy.9

1.2. Zdravotní péče a její poskytování Zdravotní péče je pojištěncům poskytována ve zdravotnických zařízeních, nebo s ohledem na jejich zdravotní stav i zdravotnickými pracovníky na jiném místě, popřípadě dalšími odbornými pracovníky ve zdravotnictví, a to v rozsahu jejich odborné způsobilosti. Zdravotní péči, která je poskytována pojištěncům, lze rozčlenit podle různých kritérií do několika skupin. Ambulantní péče Ambulantní péče je jedna ze základních druhů zdravotní péče. Kaţdý pracovní den navštěvují lékařské ordinace v naší zemi tisíce pacientů s drobnými poraněními, nachlazením nebo i se závaţným onemocněním. Lékař pacientům stanoví diagnózu, následně je léčí nebo posílá na různá odborná vyšetření. Můţe je také například doporučit k přijetí k ústavní péči nebo doporučit péči lázeňskou. Specializovaná ambulantní zdravotní péče - vyţaduje-li zdravotní stav pacienta poskytnutí specializované zdravotní péče, doporučí lékař pacientovi takové smluvní zdravotnické zařízení, které je schopno tuto zdravotní péči na náleţité úrovni poskytnout. Zvláštní ambulantní péče je poskytována pacientům s akutním nebo chronickým onemocněním, pacientům smyslově, mentálně nebo tělesně postiţeným a závislým na cizí pomoci v jejich vlastním sociálním prostředí. Ústavní péče Ústavní péčí se rozumí hrazená péče v nemocnicích a odborných léčebných ústavech, za předpokladu, ţe to vyţaduje pacientův zdravotní stav. Do ústavní péče jsou zpravidla přijímáni pacienti na doporučení ošetřujícího lékaře. Obecně lze říci, ţe pacient musí být přijat do ústavní péče v případech, kdy by jeho nepřijetím nebo odloţením přijetí do ústavní péče byl ohroţen ţivot, nebo váţně ohroţeno jeho zdraví. Kaţdé nepřijetí pacienta do ústavní péče musí být řádně zdokumentováno a pacient musí obdrţet zprávu pro

9

Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf, [dostupné dne 1. 2. 2011]

12

ošetřujícího lékaře. Stejným způsobem se postupuje i v případě, kdy pacient sám přijetí do ústavní péče odmítne. Lázeňská péče Lázeňská péče je významnou součástí zdravotní péče, která je poskytována pacientům v lázeňských zařízeních. V naší zemi má lázeňská péče dlouhodobou tradici a je u mnoha onemocněních nezbytnou součástí léčebného procesu a přispívá ke zlepšení zdravotního stavu pacienta. Při komplexní lázeňské péči hradí příslušná zdravotní pojišťovna svému pojištěnci plné náklady na vyšetření, léčení, ubytování a stravu, vše ve standardní úrovni nasouvané s poskytovateli lázeňské péče. U příspěvkové lázeňské péče hradí příslušná zdravotní pojišťovna svému pojištěnci náklady na standardní vyšetření a léčení. Pojištěnec si hradí sám ze svých finančních prostředků stravování, ubytování a cestovné. Pobývat v lázeňském zařízení můţe i občan mimo rámec zdravotního pojištění. V tomto případě jde o samoplátce lázeňské péče. Pohotovostní a záchranná služba Tento druh zdravotní péče je poskytován v akutních případech mimo ordinační hodiny lékařů. Hrazená péče zahrnuje i neodkladné zdravotní výkony provedené při pohotovostní sluţbě lékařem mimo jeho odbornost. Rehabilitační péče Cílem rehabilitační péče je navrátit nemocného člověka do aktivního ţivota. Rehabilitace je součástí léčebné péče ve všech oborech všech fázích nemocí. Rozeznáváme rehabilitaci léčebnou, pracovní, psychickou a sociální. Preventivní péče Prevence je povaţována za jeden z principů moderní medicíny. Pro její podporu se uvádějí důvody ekonomické, kulturní i etické. Prevence se uplatňuje u osob zdravých i nemocných, proto se dělí do několika fází. Primární prevence je opatření vedoucí k zabránění vzniku nemoci. Pod pojmeme sekundární prevence se skrývá včasné vyhledávání nemocí. Uskutečňuje se hlavně preventivními prohlídkami, screeningovými testy nebo dispenzarizací. Terciální prevence znamená doléčování a rehabilitační péči. Cílem je zabránit vzniku trvalých a dlouhodobých

13

následků choroby. Preventivní opatření se mohou týkat celé populace nebo je určitých skupin osob s rizikovým faktorem.10 Dispenzární péče Spočívá v aktivním vyhledávání osob ohroţených na zdraví (při kaţdodenní činnosti lékaře, vstupních a preventivních prohlídkách), podrobném komplexním vyšetření, stanovení diagnózy a terapie, trvalém sledování zdravotního stavu a úpravě ţivotních a pracovních podmínek i způsobu ţivota. V současnosti lze dispenzární metodou pečovat jen o vybrané skupiny obyvatelstva, například těhotné ţeny, osoby nemocné stejnou chorobou, osoby zdravé apod. Lékárenská péče a spotřeba léčiv Zdravotní péče je velmi často spojena s předepisováním léčivých přípravků, které mají léčebné nebo preventivní vlastnosti. Mezi ně patří nejen klasické léky, které obsahují účinnou léčivou látku, ale téţ vakcíny, homeopatika, krevní deriváty, transfúzní přípravky aj. Některé léky jsou pouze na lékařský předpis z důvodu, ţe by mohly být nebezpečné pro pacienta při nesprávném uţívání nebo bez lékařského dohledu. Ostatní léky jsou volně prodejné a lze je vydávat bez předpisu, některé z nich však s určitým omezením. Kromě toho se léky dělí na ty, které hradí zdravotní pojišťovna plně, které částečně a které nehradí vůbec. Předepisovat lze pouze registrované (schválené) léky nebo léčivé přípravky připravené lékárnou. Od léků je třeba odlišovat výrobky, které jsou prezentovány jako léčivé, ale ve skutečnosti nemají léčivý účinek.. Zpravidla se jedná o volně prodejné potravinové doplňky, které nemusí projít schvalováním.11 Spotřeba léků patři k nejvýznamnějším poloţkám ve výdajích na zdravotní péči a v metodách léčení onemocnění.12 Dále můţeme rozeznávat zdravotní péči podle úhrady. V první řade je zdravotní péče plně hrazená ze zdravotního pojištění. Všechny poloţky hrazené zdravotní péče v systému našeho zdravotního pojištění jsou uvedeny v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění i v jeho rozsáhlých přílohách.

10

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 186. ISBN 978-80-7248-494-2 11 Zdroj: http://ferovanemocnice.cz/leky-53/predepisovani-a-vydej-leku-2455.html [dostupné dne 8. 2. 2011] 12 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf [dostupné dne 1. 2. 2011]

14

U zdravotní péče, která je částečně hrazená ze zdravotního pojištění, je nutná spoluúčast pojištěnce. Spoluúčast se uplatňuje zejména u některých léků, vybraných prostředků zdravotnické techniky a nebo u některých stomatologických výrobků a sluţeb. Ze zdravotního pojištění se nehradí zejména vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu na ţádost fyzických osob nebo soudu, státního zastupitelství či orgánů Policie ČR, jejichţ cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce.

1.3. Soustava zdravotnických zařízení Zdravotnická zařízení mají svou právní subjektivitu. Poskytují obyvatelstvu léčebnou péči ambulantní, nemocniční, následnou a také se podílejí na postgraduální výchově lékařů a farmaceutů. Soustavu zdravotnických zařízení tvoří: o

ordinace praktických lékařů a odborných ambulantních lékařů tzv. ambulantní zařízení Poskytují jak základní sluţby praktických lékařů v primární péči a odborných ambulantních lékařů, tak i sluţby oborů společných léčebných a vyšetřovacích sloţek (rehabilitace, laboratoře, rentgen)

o

zařízení závodní preventivní péče, které provádějí odbornou poradní činnost v otázkách podpory a ochrany zdraví, kontrolují pracoviště podniků ve spolupráci s hygienickou sluţbou, vykonávají preventivní lékařské prohlídky, zajišťují poskytnutí první pomoci zaměstnanců a v případě smlouvy se zdravotní pojišťovnou provádí i léčbu nemocných,

o

agentury domácí péče poskytují zvláštní ambulantní péči, která zahrnuje ošetřovatelskou

zdravotní

péči

v domácím

prostředí

nebo

zdravotní

péči

poskytovanou ve zdravotním zařízení ústavní péče v ústavech sociální péče, o

nemocnice - podle rozsahu svého vybavení poskytují nemocnice ambulantní a lůţkovou základní, specializovanou, případně vysoce specializovanou diagnostickou a léčebnou péči,

o

odborné léčebné ústavy, které jsou většinou specializované podle druhu nemocí (např.

rehabilitační,

psychiatrické).

Poskytují

lůţkovou

péči

nemocným

s dlouhodobým průběhem onemocnění, které vyţaduje zvláštní odbornou péči s rehabilitačním zaměřením. Patří sem lázeňské léčebny a ozdravovny. o

zařízení lékárenské péče (lékárny, laboratoř pro kontrolu léčiv)

o

zvláštní dětská zařízení - zahrnují kojenecké ústavy a dětské domovy

o

výzkumné ústavy

15

o

fakultní nemocnice - mají zvláštní postavení v síti zdravotnických zařízení. Jejich pracoviště slouţí jako výuková základna lékařských a farmaceutických fakult, včetně postgraduálního vzdělávání. Jednotlivá oddělení fakultních nemocnic se člení na kliniky, ústavy, oddělení, lékárnu a další pracoviště.13

Ke konci roku 2009 bylo v České republice evidováno 27 959 zdravotnických zařízení. U 261 zdravotnických zařízení je zřizovatelem stát – Ministerstvo zdravotnictví a ostatní centrální orgány, u 163 kraj a u 170 města nebo obce. Zřizovatelem 27 365 zdravotnických zařízení je fyzická, jiná právnická osoba nebo církev.14

1.4. Financování zdravotnictví Zdravotnictví je financováno jednak ze veřejných zdrojů a také ze soukromých. Hlavním zdrojem příjmů zdravotnického sektoru v České republice je veřejné zdravotní pojištění. Ve své podstatě je to jistý druh daně uvalené na práci obyvatel, jejíţ funkce je definována zákonem a jeţ slouţí k úhradě nákladů zdravotní péče.15 Dalším příjmem systému zdravotnictví jsou prostředky ze státního rozpočtu. Tyto příjmy jsou také zaloţeny na výběru daní od obyvatel. Finanční prostředky, které plynou do zdravotnictví ze státního rozpočtu, lze rozdělit na dvě skupiny. Jednak stát hradí pojistné za skupinu tzv. státních pojištěnců a také přímo vkládá finanční prostředky do systému zdravotnictví ze státního rozpočtu. Většinou jsou to prostředky Ministerstva zdravotnictví. Dalším veřejným zdrojem jsou prostředky z rozpočtů krajů a obcí. Hlavními výdaji krajů jsou investice a dotace nemocnicím, jejichţ zřizovatelem jsou. Z krajských účtů je dále financován provoz lékařských pohotovostní a záchranných sluţeb na svém území. Posledním zdrojem jsou finanční

prostředky

od

soukromé

sféry,

tedy

na

zdravotnické

od

domácností

a firem. Všechny

tyto

prostředky

jsou

spotřebovány

pomůcky,

platy

zdravotnických pracovníků a lékařů, za léky, energie, pronájmy a další statky a sluţby, které jsou nezbytnou součástí systému zdravotní péče. 16

13

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 93, 94. ISBN 978-80-7248-494-2 14 Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] 15 Veřejnému zdravotnímu pojištění a veřejným zdravotním pojišťovnám se podrobněji věnuje podkapitola 1.5. 16 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_Tiskova+kvalita.pdf, strana 165 - 168 [dostupné dne 15. 2. 2011]

16

1.5. Zdravotní pojišťovny Zdravotní pojišťovny jsou veřejnoprávní instituce, jejichţ činnost vychází především ze zákona č. 551/1991 Sb. o Všeobecné zdravotní pojišťovně, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 280/ 1992 Sb. o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů. K zahájení činnosti musí zdravotní pojišťovna získat povolení Ministerstva zdravotnictví a musí se také zavázat, ţe do jednoho roku od svého vzniku nesmí mít méně neţ 100 tisíc pojištěnců.17 Z hlediska organizační struktury je nejvyšším orgánem zdravotní pojišťovny správní rada, která rozhoduje o zásadních otázkách týkajících se činnosti zdravotní pojišťovny. Nejvyšším kontrolním orgánem je dozorčí rada, která dohlíţí na dodrţování pravidel hospodaření, vnitřní předpisů pojišťovny a právních předpisů. Ve zdravotní pojišťovně dále funguje tzv. rozhodčí orgán, který rozhoduje zejména ve věcech týkajících se například sporného placení pojistného, vrácení přeplatku na pojistném, sníţení záloh na pojistném nebo penále. V České republice existuje v současné době osm zdravotních pojišťoven. Jsou to neziskové organizace, které pro jednotlivé oblasti svých činností vytvářejí a spravují účelové fondy. Kaţdá

zdravotní

pojišťovna

v souladu

s právními

předpisy

vytváří

a spravuje základní fond zdravotního pojištění, dále rezervní fond, provozní fond, sociální fond, fond majetku a fond reprodukce majetku. Zdravotní pojišťovna můţe při splnění zákonem stanovených podmínek vytvořit a spravovat fond prevence a fond specifické zdravotní péče na úhradu zdravotní péče svým pojištěncům, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Základní fond zdravotního pojištění je tvořen především platbami pojistného a slouţí na úhradu zdravotní péče zdravotnickému zařízení a také ke krytí nákladů na činnost pojišťovny, jejichţ výše je regulována právní normou. Rezervní fond je tvořen převodem části zůstatku základního fondu zdravotního pojištění tak, ţe jeho minimální výše musí dosahovat 1, 5% průměrných ročních výdajů základního fondu zdravotního pojištění vţdy za bezprostředně předcházející tři kalendářní roky.18

17

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 96. ISBN 978-80-7248-494-2, http://www.vzp.cz/klienti/informace/zpmedia [dostupné dne 4. 4. 2011] 18 Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 182. ISBN 978-80-7248-494-2

17

Základní normou týkající se plánování hospodaření a činnosti zdravotní pojišťovny je zdravotně pojistný plán. V termínu, který stanovuje Ministerstvo zdravotnictví, musí zdravotní pojišťovna prostřednictvím tohoto ministerstva předloţit návrh zdravotně pojistného plánu Ministerstvu financí. Návrh zdravotně pojistného plánu schvaluje po vyjádření vlády Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Stejným postupem je zdravotní pojišťovna povinna v předepsaném termínu předloţit ke schválení výroční zprávu za poslední kalendářní rok včetně účetní závěrky a zprávy auditora. Pokud vláda opakovaně neschválí návrh zdravotně pojistného plánu nebo výroční zprávu, Ministerstvo zdravotnictví můţe rozhodnout o odebrání povolení k provádění veřejného zdravotního pojištění a poté o zrušení zdravotní pojišťovny.19 Tabulka č. 1: Přehled zdravotních pojišťoven v ČR a počet klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven Název zdravotní pojišťovny

Počet klientů (zaokrouhleno)

Všeobecná zdravotní pojišťovna

6 400 000

Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR

1 140 000

Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

720 000

OZP20

695 000

Vojenská zdravotní pojišťovna

592 000

Revírní bratrská pokladna

410 000

Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE

412 000

Zaměstnanecká pojišťovna Škoda

135 000

Celkem

10 504 000

Zdroj: http://epojistovny.com/seznam-zdravotnich-pojistoven, vlastní úprava, [dostupné dne 20. 11. 2010]

19

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 96. ISBN 978-80-7248-494-2 20 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví

18

Graf č. 2: Procentní podíl počtu klientů veřejných zdravotních pojišťoven v ČR 4%

4% 1%

6% 7%

7%

60% 11%

VZP Česká průmyslová zdravotní pojišťovna VOZP Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE

Zdravotní pojišťovna MV ČR OZP Revírní bratrská pokladna Zaměstnanecká pojišťovna Škoda

Zdroj: http://epojistovny.com/seznam-zdravotnich-pojistoven, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Za velkou část pojištěnců (kolem 60%) platí zdravotní pojištění stát. Do této skupiny, tzv. státní pojištěnci, patří děti, studenti do věku 26 let, důchodci, nezaměstnaní, příjemci rodičovského příspěvku, vězni ve výkonu trestu, ţeny na mateřské dovolené, ozbrojené sloţky aj. Platba pojistného státem za tyto osoby představuje 13,5 % z vyměřovacího základu. Pro rok 2010 činil vyměřovací základ 5355 Kč tj. odvod za jednoho státního pojištěnce 723 Kč. U občanů – zaměstnanců se na úhradě jejich zdravotního pojištění výrazně podílí jejich zaměstnavatel. Z vyměřovacího základu zaměstnance, kterým se rozumí úhrn příjmů ze závislé činnosti a jiných funkčních poţitků, se na zdravotní pojištění odvádí 13, 5%. Samotný zaměstnanec zaplatí 4, 5% a zaměstnavatel pak zbylých 9%. Platba se provádí přímou sráţkou ze mzdy.21 Osoby samostatně výdělečně činné si platí pojistné samy formou měsíčních záloh a ročního doplatku. Jsou zde stanoveny hranice minimálního a maximální měsíčního odvodu zálohy na zdravotní pojištění.

21

Zdroj: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ceske-narodni-rady-o-pojistnem-navseobecne-zdravotni-pojisteni-12599.html [dostupné dne 2. 2. 2011]

19

Pokud není pojištěnec zařazen v příslušném kalendářním měsíci alespoň jeden den v některé z předcházejících kategorií, stává se na tento měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. V tom případě má povinnost zaplatit na zdravotní pojištění 13, 5% z vyměřovacího základu, coţ je v tomto případě základní měsíčně mzda.22 Zdravotní pojištění se odvádí na účty zdravotních pojišťoven a následně dochází k přerozdělování finančních prostředků vybraných na zdravotním pojištění. Veřejné zdravotní pojištění zajišťuje stejný přístup k čerpání zdravotní péče hrazené z tohoto pojištění všem občanům bez ohledu na konkrétní výši jimi zaplacenou na pojistném. Jestliţe má být tato úloha veřejného zdravotního pojištění splněna pro pojištěnce všech zdravotních pojišťoven, musí být realizováno přerozdělování jimi vybraného pojistného. Přerozdělovacím mechanismem se zajišťuje solidarita zdravých občanů s nemocnými. Zákon také podrobně vymezuje, co všechno je z veřejného zdravotního pojištění hrazeno. Tomu, ţe si na některou péči musí pojištěnci připlácet, se říká spoluúčast.23 Veřejné zdravotní pojištění

Systém veřejného zdravotního pojištění, který byl v České republice zaveden v roce 1992, je hlavním zdrojem financování poskytované zdravotní péče. Od roku 1992 vznikla v ČR zvláštním zákonem jediná zdravotní pojišťovna - Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - a v roce 1993 byly vytvořeny legislativní podmínky pro vznik dalších zdravotních pojišťoven. Tímto byla ukončena diskuse o formě systému zdravotního pojištění a byl zvolen systém s více zdravotními pojišťovnami, který v ČR funguje do současnosti.24 V České republice stanovuje zákon povinnost platit zdravotní pojištění všem, kdo mají trvalý pobyt nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území našeho státu. Toto pojištění platí buď pojištěnci sami, jejich zaměstnavatelé, nebo v některých případech stát. Zákon také podrobně stanoví, co všechno se z veřejného zdravotního pojištění hradí.25 Tomu, ţe si na některou péči musí pojištěnci připlácet, se říká spoluúčast; největší spoluúčast se týká léků a zdravotnických prostředků (např. ortézy, obinadla apod.). I přes 22

Zdroj: http://www.mm-ucetnictvi.cz/news/zmeny-v-platbe-zdravotniho-pojisteni-od-1-ledna-2011-zdrojvzp/ [dostupné dne 2. 2. 2011] 23 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf [dostupné dne 5. 2. 2011] 24 Zdroj: http://usm.lf1.cuni.cz/download/vzp.pdf [dostupné dne 20. 11. 2010] 25 Patří sem léčebná ambulantní a ústavní péče, pohotovostní a záchranná sluţba, lázeňská péče, závodní preventivní péče, doprava nemocných, posudková činnost i pitva.

20

zavedené regulační poplatky patří Česká republika k evropským státům s menší spoluúčastí. Plně jsou pojišťovnou hrazena vyšetření a ošetření kromě péče dentistů, kde pacient připlácí na lepší plomby, korunky atd. Pojišťovna naopak nehradí kosmetickou chirurgii a tzv. nadstandardní péči.26 Graf č. 3: Podíly na příspěvcích na zdravotní pojištění

Stát 23%

Osoby sam ostatně výdělečně činné 8%

Zam ěstnanci a zam ěstna vatelé 69%

Osoby bez zdanitelných příjm ů 2%

Zdroj: http://www.penize.cz/pojisteni/78952/osvc-platby-zdravotniho-pojisteni, vlastní úprava, [dostupné dne 25. 11. 2010],http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informacezdravotnictvi-2009, vlastní úprava, [dostupné dne 25. 1. 2011] Do systému zdravotního pojištění nejvíce finančních prostředků odvádí skupina zaměstnavatelů a zaměstnanců, kolem 60 %. Naopak nejméně skupina osob bez zdanitelných příjmů, která v roce 2010 na zdravotním pojištění zaplatila přes 2,5 miliardy korun. A stát ve stejném roce za statní zaměstnance zaplatil do systému zdravotního pojištění kolem 50 miliard korun.

26

Zdroj: http://ferovanemocnice.cz/platby-ve-zdravotnictvi-35/verejne-zdravotni-pojisteni-83.html [dostupné dne 20. 11. 2010]

21

1.6. Regulační poplatky Regulační poplatky byly zavedeny za účelem omezení plýtvání a zneuţívání zdravotnických sluţeb. Regulační poplatky platí pojištěnec, za dítě jeho zákonný zástupce. Způsob výběru záleţí na zdravotnickém zařízení. Poplatky zůstávají tomu, kdo je vybírá, tedy lékaři, zdravotnickému zařízení či lékárně. Ti jsou povinni pouţít je na úhradu nákladů spojených s provozem a modernizaci, aby došlo ke zlepšení kvality zdravotnické péče. Pokud výše poplatků, které musí pojištěnec za daný rok uhradit, přesáhne takzvaný ochranný limit 5 000 Kč (u dětí do 18 let a osob starších 65 let 2 500 Kč), jeho pojišťovna mu částku navíc vrátí, a to do 60 dnů od uplynutí čtvrtletí, ve kterém k překročení limitu došlo. Do tohoto limitu se ale započítávají jen některé poplatky. Regulační poplatky se platí za návštěvu u lékaře, pokud je během ní provedeno klinické vyšetření (tj. vyšetření, které je provedeno před léčebným úkonem nebo za účelem kontroly průběhu nebo výsledku léčby), ve výši 30 Kč. Stejná částka náleţí praktickému lékaři, pokud navštíví pacienta doma, lékárně za vydání léku na recept, pokud se neplatí vyšší doplatek. Za návštěvu pohotovosti 90 Kč, jeden den v nemocnici, léčebně, lázních nebo ozdravovně 60 Kč, tento poplatek platí i doprovod dítěte.27 V lékárně a u lékaře se platí poplatek na místě. Dojde-li k hospitalizaci, která je kratší neţ 30 dnů, musí pacient zaplatit regulační poplatek do osmi dnů po propuštění Pacienti, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni, musí zaplatit poplatek vţdy k poslednímu dni v kalendářním měsíci. Forma placení prozatím není jednotná. Některé nemocnice zavadly automaty, jinde se bude platí formou předplacených kuponů. U lékaře se platí hotově. Potvrzení o zaplacení by lékaři měli vydávat na poţádání. V některých výjimečných případech je moţné platbu odsunout, ale jen po dohodě s lékařem, nebo zdravotnickým zařízením. Regulační poplatky se neplatí například v případě preventivních prohlídek, běţné očkování. Laboratorní vyšetření, například odběr krve, diagnostické vyšetření jako je rentgen, návštěva rehabilitace nebo za rychlou záchranou sluţbu apod.

27

Zdroj: http://www.mzcr.cz/dokumenty/jak-od-dubna-na-regulacni-poplatky_1265_1549_1.html, [dostupné dne 12. 2. 2011]

22

1.7. Soustava orgánů ve zdravotnictví pro zařízení ochrany veřejného zdraví Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých ţivotních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohroţování zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním. Státní správu v oblasti ochrany veřejného zdraví vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví, coţ jsou Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany.28 Ministerstvo zdravotnictví jako orgán státního dozoru druhého stupně, který řídí a kontroluje krajské hygienické stanice, dále rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských hygienických stanic a také řeší stíţnosti na jejich postup při výkonu státní správy.Ministerstvo zdravotnictví plní úkoly ústředního správního úřadu, které se týkají uskutečňování národní politiky, analýzy činnosti a zpracování koncepce dalšího rozvoje v oblasti ochrany veřejného zdraví, zajištění mezinárodní spolupráce a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv. Krajské hygienické stanice a jim podřízená územní pracoviště vykonávají v oblasti ochrany zdraví při práci podle § 82 zákona č. 258/2000 Sb. tyto úkoly.29 Vykonávají státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví při práci a nad povinností zaměstnavatele zajistit závodní preventivní péči. Rozhodují ve věcech kategorizace prací a podmínek ochrany zdraví zaměstnanců, kteří vykonávají rizikové práce. Plní úkoly správního úřadu, vydávají povolení, rozhodnutí, osvědčení a plní další úkoly státní správy, které náleţí do jejich působnosti.30 Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany vykonávají úkoly státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách a ozbrojených bezpečnostních sborech a v jejich působnosti zřízených organizačních sloţkách státu 28

Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 95. ISBN 978-80-7248-494-2 29 Provádějí hodnocení a řízení zdravotních rizik, posuzují pracovní podmínky zaměstnanců, u nichţ je podezření ne nemoc z povolání. Kontrolují a řídí místní programy ochrany a podpory veřejného zdraví, podílejí se na úkolech integrovaného záchranného systému. Ukládají sankce za nesplnění povinností uloţených zákonem nebo rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví. Plní další úkoly stanovené zvláštními zákony (například zákonem o chemických látkách a chemických přípravcích, zákonem o odpadech, zákonem o bioxidech a zákonem o integrované prevenci 30 Zdroj: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. strana 96. ISBN 978-80-7248-494-2

23

a příspěvkových organizacích s výjimkou Vězeňské sluţby ČR a Celní správy a nad jimi uţívanými objekty. Zdravotní ústavy a jejich územní pobočky vykonávají v oblasti ochrany zdraví při práci podle § 86 zákona č. 258/2000 Sb. tyto úkoly.31 Vyšetřují a měří faktory pracovních podmínek, vyšetřují biologický materiál, vyšetřují expozici chemickým látkám biologickými expozičními testy pro výkon státního zdravotního dozoru, sledují ukazatele zdravotního stavu obyvatelstva, monitorují vztahy zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů ţivotního prostředí a ţivotních a pracovních podmínek včetně fyziologických a psychologických parametrů zátěţe při práci, připravují podklady pro hodnocení a řízení zdravotních rizik, plní úkoly spojené s činností orgánu ochrany veřejného zdraví jako sloţky integrovaného záchranného systému, podílejí se na provádění místních programů ochrany a podpory zdraví.32

31

Zpracovávají údaje o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohroţení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a ţivotním prostředí, podílejí se na výchově k podpoře a ochraně veřejného zdraví, poskytují poradenské a další sluţby na úseku ochrany veřejného zdraví, poskytují závodní preventivní péči, poskytují specializovanou diagnostickou a ambulantní péči v oblastech mikrobiologie, imunologie, alergologie, parazitologie, fyziologie práce a pracovního lékařství, provádějí genotoxikologická, cytogenetická a toxikologická laboratorní vyšetření, vykonávají referenční činnosti. 32 Zdroj: http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/zprava-o-cinnosti-organu-ochrany-verejneho-zdravi-voblasti-ochrany-zdravi-pri-praci-za-rok_4353_1092_5.html [dostupné dne 11. 1. 2011]

24

2.

Analýza vývoje veřejných a soukromých

výdajů na zdravotnictví 2.1. Celkové výdaje na zdravotnictví v ČR Pro základní pochopení problematiky financování zdravotnictví je potřebné vycházet z toho, co je zdraví a zdravotní péče. Rozsah činností, které jsou povaţovány za zdravotní péči, jiţ dávno není omezen na vlastní definovaný zdravotní systém. Zdravotní péče totiţ výrazně zasahuje také do jiných resortů, například sociálního, a zejména se váţe k činnostem, které provádí nemocný nebo jeho blízcí. Takové činnosti prováděné nezdravotnickým personálem jsou potom náhradou činností zajišťovaných zdravotníky, ale v tradičním chápání uţ nejsou spojovány s náklady na zdravotní péči. Přitom se jedná o nejrychleji rostoucí segment výdajů na zdraví, kdyţ vezmeme v úvahu častá chronická onemocnění nebo důsledky nezdravého ţivotního stylu.33 Při ekonomické analýze zdravotnických financí jako celku je klíčové zachycení pozice sektoru zdravotnictví v národní ekonomice. Výdaje na zdravotnictví tvoří totiţ významnou část národního produktu. V rámci statistiky národní účtů je definováno pět sektorových jednotek – nefinanční podniky, finanční instituce, vládní instituce, domácnosti a neziskové instituce slouţící domácnostem. Těchto

pět sektorů dohromady představuje celé

hospodářství. Pro analýzu zdravotnictví je klíčové se soustředit zejména na sektor vládních institucí a domácností včetně neziskových institucí slouţících domácnostem. Na zdravotnické finance je moţné nahlíţet také z účetního hlediska, a to jako na uzavřený systém, kde na jedné straně vznikají příjmy z různých zdrojů, které jsou přerozděleny podle pravidel definovaných zákonnými normami a vydány jednotlivcům, ať uţ ve formě finanční (platů zaměstnanců zdravotního sektoru), nebo naturálních (poskytnutí zdravotní péče nebo léčiv).34 Celkové výdaje představují sumu veřejných a přímých soukromých výdajů. Veřejné výdaje zahrnují výdaje ze státního rozpočtu, územních rozpočtů (krajské a místní rozpočty) a výdaje zdravotních pojišťoven.

33

Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_Tiskova+kvalita.pdf [dostupné dne 3. 2. 2011] 34 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf [dostupné dne 3. 2. 2011]

25

Tabulka č. 2: Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009) Celkové výdaje na zdravotnictví v mil. Kč Výdaje na Podíl Meziroční Veřejné Soukromé 1 obyv. v výdajů na nárůst v % Kč HDP v %

Rok

Celkem

1999

134 928

123 453

11 475

13 122

7,2

3,9

2000

141 871

129 626

12 245

14 294

7,2

5,1

2001

158 807

145 096

13 711

15 776

7,4

11,9

2002

172 975

155 136

17 839

17 540

7,0

8,9

2003

189 425

168 317

21 108

19 130

7,3

9,5

2004

197 923

175 685

22 238

20 503

7,1

4,5

2005

218 774

191 356

27 418

21 377

7,3

10,5

2006

226 810

197 027

29 783

22 092

7,0

3,7

2007

241 935

206 565

35 370

23 437

6,8

6,7

2008

264 520

218 719

45 801

25 362

7,2

9,3

2009

286 234

239 685

46 549

27 318

7,9

8,2

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Celkové výdaje na zdravotnictví podle předcházející tabulky i grafu č. 4 mají za posledních deset let rostoucí tendenci, která je očekávaná i do následujících let. Kaţdoroční nárůst těchto výdajů se pohybuje do 10 %. Avšak mnohem důleţitější je srovnání růstu výdajů na zdravotnictví v závislosti na podílu výdajů na hrubém domácím produktu (HDP). Podíl výdajů na HDP se pohybuje mezi 7 % - 8 % (viz graf č. 5). Nejvyšší podíl, 7,9 % byl v roce 2009, kdy výdaje přirozeně rostly ale tempo růstu HDP bylo v záporných číslech zapříčiněných finanční krizí.35

35

Zdroj: http://zpravy.e15.cz/financni-data/makroekonomika/, [dostupné dne 1. 2. 2011]

26

Graf č. 4: Vývoj podílu celkových výdajů na zdravotnictví na HDP (1999 - 2009) 8,0

7,9 7,8 7,6 7,4

7,4 7,3 7,2

7,3

7,2

7,2 7,1

% 7,2

7,0

7,0

7,0

6,8

6,8 6,6 6,4 6,2 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 10. 2. 2011] Graf č. 5: Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví celkem, podle struktury v mld. Kč (1999 - 2009) 350 000 Soukromé výdaje

300 000

Státní a územní rozpočty Zdravotní pojišťovny

mil. Kč

250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 Rok

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010]

27

V roce 1999 činily celkové výdaje na zdravotnictví přes 134 miliard korun a výdaje na 1 obyvatele něco málo přes 13 tisíc korun. V roce 2009 byly tyto hodnoty více neţ dvojnásobné, celkové výdaje na zdravotnictví činily více neţ 286 miliard korun a výdaje na 1 obyvatele přesahovaly hranici 27 tisíc korun. Největší meziroční nárůst celkových výdajů na zdravotnictví byl v roce 2001 a 2005, skoro 12% respektive 10,5%. Naopak nejmenší růst 3,9% byl zaznamenán v roce 1999. Z grafu č. 6 lze vyčíst, ţe výdaje zdravotních pojišťoven se rok od roku zmenšují a naopak podíl soukromých výdajů roste. V roce 1999 představovaly výdaje pojišťoven 81, 8% z celkových výdajů a v roce 2009 to bylo 5,4% méně.36 Vezmeme-li v úvahu, ţe by zdravotní pojišťovny vynakládaly stejné procento objemu finančních prostředků jako v roce 1999, musely by v roce 2009 vyplatit přibliţně o 15, 4 miliardy korun více. Graf č. 6: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování v % (1999 - 2009) 100%

11,3

12,3

10,3

9,7

10,1

9,5

7,0

7,3

9,3

10,0

11,7

12,5

13,1

14,6

16,6

16,3

82,6

79,3

77,7

78,0

77,8

76,8

75,9

76,4

76,4

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

9,7

9,7

8,8

8,5

8,6

8,6

81,8

81,7

1999

2000

75%

50%

25%

0%

Výdaje zdravotních pojišťoven

Soukromé výdaje

Výdaje veřejných rozpočtů

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 15. 2. 2011]

36

Zdroj: http://www.uzis.cz/rychle-informace/aktualizovane-vydaje-zdravotnictvi-2006-2009, [dostupné dne 1. 2. 2011]

28

2.2. Analýza vývoje veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR Ze státního rozpočtu prostřednictvím dotací zdravotnickým zařízením jsou financovány činnosti, které zdravotní pojišťovny nehradí - lékařský výzkum, vzdělávání lékařů, protidrogový program, problematika AIDS, investice apod. Zdravotní pojišťovny z prostředků veřejného zdravotního pojištění hradí ambulantní a ústavní zdravotní péči, léky, prostředky zdravotnické techniky, dopravu, nezbytné léčení v zahraničí a další. Veřejné výdaje na zdravotnictví jsou z největší části hrazeny zdravotními pojišťovnami z prostředků systému veřejného zdravotního pojištění. Díky informacím o velikosti finančních prostředků vydávaných na zdravotnictví je moţné srovnávat finanční podporu zdravotnictví a dalších hospodářských odvětví a sektorů (školství, věda a výzkum, ţivotní prostředí).37 Tabulka č. 3: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009)

Rok

Veřejné výdaje na zdravotnictví v mil. Kč Státní a územní rozpočty Zdravotní pojišťovny Celkem celkem neinvestiční celkem zdrav. péče

1999

123 453

13 128

7 418

110 325

106 351

12 006

2000

129 626

13 708

8 496

115 918

111 421

13 060

2001

145 096

13 960

9 137

131 136

123 350

14 414

2002

155 136

17 649

9 830

137 487

137 295

15 731

2003

168 317

20 581

10 202

147 736

146 368

16 998

2004

175 685

18 874

11 675

156 811

157 798

18 199

2005

191 356

21 263

10 756

170 093

164 343

18 698

2006

197 027

22 828

12 499

174 200

166 902

19 191

2007

206 565

22 851

12 228

183 713

179 527

20 011

2008

218 719

21 439

10 858

197 280

190 294

20 971

2009

239 685

21 055

12 149

218 630

211 511

22 875

Výdaje na 1 obyv. v Kč


37

Zdroj: www.czp.cuni.cz/Inter/.../S%2017%20Výdaje%20na%20zdravotnictví.doc [dostupné dne 22. 3. 2011]

29

Výdaje státního rozpočtu a územních rozpočtů od roku 1999 vzrostly o 60 procent, nejvíce prostředků z rozpočtů, 23,8 miliard korun se dostalo do zdravotnictví v roce 2007. Hospodaření zdravotních pojišťoven v České republice skončilo v roce 2009 v mínusu 6,47 miliardy korun. Zatímco celkové příjmy pojišťoven mírně vzrostly na 212,2 miliardy, výdaje se zvýšily na 218,6 miliardy korun. Souhrnné příjmy pojišťoven ve srovnání s rokem 2008 stouply o 0, 4 procent, coţ souvisí s nárůstem počtu státních pojištěnců o 200 tisíc. Ti se rekrutovali především z řad nezaměstnaných. Naopak výdaje pojišťoven dosáhly 218,6 miliard korun, coţ je ve srovnání s rokem 2008 o devět procent více. Finanční rezervy na bankovních účtech všech fondů veřejného zdravotního pojištění ke konci roku 2009 činily 31 miliard korun, coţ bylo meziročně o 6,5 miliardy Kč méně. Přímo za zdravotní péči zaplatily pojišťovny v roce 2009 přes 210 miliard korun, coţ je o 8,5 procent více neţ v předchozím roce. Opačný trend je pak v preventivní péči, která pojišťovny stála zhruba 1,3 miliardy, čímţ se náklady na prevenci meziročně sníţily o téměř 25 procent. Graf č. 7: Veřejné výdaje na zdravotnictví podle struktury v mil. Kč (1999 - 2009) 300 000

Státní a územní rozpočty 250 000

Zdravotní pojišťovny

200 000

150 000

100 000

50 000

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name=, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010]

30

Dosavadní vývoj veřejných výdajů doloţený tabulkou a grafy, potvrzuje trvalý růst. Veřejné výdaje v roce 2009 činily skoro 240 miliard korun, coţ představuje meziroční nárůst o 9,5 procenta, tj. 21 miliard korun. Ve srovnání s rokem 1999, kdy veřejné výdaje činily 123 miliard korun, zaznamenaly v roce 2009 skoro 100% nárůst. Nejmenší meziroční nárůst byl mezi roky 2005, 2006 a činil 6 miliard korun. Graf č. 8: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví celkem v mld. Kč (1999 - 2009) 300

240

250

mld. Kč

200 145

150 123

155

191

197

2005

2006

207

219

176

168

130

100

50

Rok

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2007

2008

2009


31

V průměru na jednoho pojištěnce za zdravotní péči pojišťovny zaplatily 20 434 korun, za prevenci pak 129 korun. Největší pojišťovna v České republice VZP zaplatila v průměru na klienta za zdravotní péči 22 163 korun, za prevenci pak 77 korun. 38 Z pohledu všech veřejných zdrojů ve zdravotnictví, bylo v průměru na jednoho obyvatele vydáno 22 875 korun, coţ představuje nárůst o 9 procent oproti roku 2008. Nejmenší nárůst veřejných výdajů na jednoho obyvatele byl mezi roky 2004 aţ 2006, tj. necelé tři procenta ročně. Graf č. 9: Meziroční srovnání veřejných výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele v Kč (1999 - 2009) 25 000

22 875

20 000

14 414

15 000

12 006

15 731

16 998

19 191 18 199 18 698

20 011

20 971

13 060

10 000

5 000

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


38

Zdroj: http://www.tribune.cz/clanek/19925-vydaje-zdravotnich-pojistoven-loni-prekrocily-prijmy-o-mldkc [dostupné dne 20. 11. 2010]

32

Podíl veřejných výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu se od roku 1999 pravidelně pohyboval kolem 6 %. Z grafu č. 10 je vidět, ţe od roku 2007 se křivka s podílem veřejných výdajů na HDP nedrţí v těsné blízkosti křivky podílu celkových výdajů na HDP. To znamená, ţe podíl veřejných výdajů na celkových výdajích na zdravotnictví se sniţuje. Tento fakt je způsoben tím, ţe do financování zdravotnictví promlouvá rostoucí trend zvyšování podílu soukromých výdajů domácností na celkových výdajích na zdravotnictví. Graf č. 10: Vývoj podílu veřejných výdajů a celkových výdajů na zdravotnictví na HDP (1999 - 2009) 9,0 8,0 7,0 6,0

%

5,0 4,0 3,0 2,0 Podíl výdajů na HDP

1,0

Podíl veřejných výdajů na HDP

0,0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Rok


33

Tabulka č. 4: Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho obyvatele podle věku a pohlaví v Kč (2000 – 2009) rok

2000

2006 muži

ženy

2007 muži

ženy

2008 muži

ženy

2009

muži

ženy

muži

ženy

00-04

10 796

9 542

13 700 11 962 14 740 12 642 15 084 13 424 16 123 14 434

05 09

5 519

5 189

8 231

7 316

8 291

7 297

8 150

7 240

9 290

7 446

10 14

5 742

5 561

7 902

7 698

7 774

7 722

8 097

8 288

8 425

8 605

15-19

5 440

6 531

6 847

8 572

7 011

8 604

7 221

9 010

7 803

9 278

20-24

4 908

7 264

6 021

8 648

6 051

8 723

6 265

8 992

6 740

9 432

25-29

5 300

8 642

6 632

11 504

6 676

11 610

7 231

12 422

7 611

12 931

30-34

5 458

8 231

7 372

11 626

7 333

12 158

7 544

12 840

8 559

13 956

35-39

5 918

8 274

8 271

11 670

8 390

11 804

8 334

12 101

9 285

13 166

40-44

7 267

9 336

9 797

12 421

9 977

12 765 10 347 13 216 11 205 14 016

45-49

9 518

11 638 13 031 15 472 12 537 15 372 13 225 16 171 13 961 16 874

50-54

12 704 14 432 17 967 18 896 17 626 18 922 18 178 19 994 19 134 20 598

55-59

16 532 15 722 23 709 21 546 24 044 21 387 24 747 22 676 26 298 23 252

60-64

18 382 17 655 29 626 25 426 30 539 25 771 30 358 26 183 33 373 27 717

65-69

21 460 20 938 35 787 30 171 37 425 30 225 37 081 31 531 41 212 33 503

70-74

25 755 23 636 44 281 36 516 44 714 36 323 46 787 39 182 49 532 40 109

75-79

28 252 26 370 47 936 40 273 49 699 41 270 51 048 44 079 55 844 46 074

80-84

30 148 29 635 48 147 42 438 49 389 43 977 51 008 46 584 55 699 49 121

85 +

25 710 29 045 45 399 44 718 49 741 48 264 48 279 48 614 54 563 53 365

průměr 13 601 14 313 21 148 20 382 21 775 20 824 22 166 21 808 24 148 22 993

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name=,vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Od roku 2000 do roku 2009 vzrostly průměrné výdaje zdravotních pojišťoven na jednoho pojištěnce o 80% u muţů respektive o 65% u ţen. Z grafu č. 11 je vidět, ţe nejvíce finančních prostředků se vydá na muţe i ţeny v důchodovém věku. Naopak nejméně výdajů na zdravotnictví je potřeba pro děti od pěti let a na obyvatelstvo v produktivním věku. V mladém věku je potřeba více prostředků pro ţeny a ve stáří naopak pro muţe. Tento fakt je způsoben tím, ţe v minulosti muţi pracovali tvrději a v horších podmínkách. V současnosti, kdyţ jsou tito muţi v důchodovém věku, je jejich zdraví na horší úrovni neţ 34

u ţen. U ţen ve věku 25 – 35 let jsou zvýšené výdaje v důsledku zdravotní péče těhotných ţen a rodiček. Vyšší výdaje můţeme zaznamenat také u kojenců a dětí do 4 let, kteří potřebují v tomto věku zvýšenou zdravotní péči. V penězích je tomu v průměru kolem 15 000 korun na jedno dětí ve věku do čtyř let.

Graf č. 11: Průměrné roční výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce podle věku a pohlaví v Kč (2009) 60 000 muži 50 000

ženy

40 000

30 000

20 000

10 000 Kč

průměr

85 +

80-84

75-79

70-74

65-69

60-64

55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10 14

05 09

Věk

00-04

0

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name=,vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010]

35

Tabulka č. 5: Výdaje na zdravotní péči dle věku a pohlaví v mil. Kč (2000 - 2009)39 rok věk

2000

muži

ženy

muži

ženy

2007

2008

2009

ženy

muži

ženy

muži

ženy

00-04

2 464 2 062 3 346 2 762 3 672 2 979 4 009

3 384

4 449

3 776

5 201

4 382

05 09

1 675 1 493 1 910 1 607 1 935 1 610 1 932

1 612

2 090

1 675

2 455

2 130

10 14

1 925 1 778 2 369 2 190 2 231 2 103 2 119

2 060

2 145

2 080

2 600

2 522

15-19

1 939 2 219 2 293 2 744 2 357 2 757 2 396

2 845

2 575

2 914

3 122

3 464

20-24

2 189 3 090 2 170 2 939 2 164 2 938 2 209

2 980

2 375

3 139

2 875

3 639

25-29

2 293 3 550 2 963 4 813 2 883 4 684 2 932

4 693

3 024

4 796

3 519

5 284

30-34

1 939 2 771 3 232 4 817 3 329 5 194 3 571

5 706

4 065

6 232

4 966

6 618

35-39

2 084 2 774 2 942 3 912 3 039 4 022 3 178

4 333

3 656

4 888

4 189

5 298

40-44

2 594 3 234 3 466 4 173 3 588 4 357 3 801

4 580

4 112

4 854

4 687

5 343

45-49

3 832 4 667 4 529 5 241 4 272 5 078 4 344

5 105

4 611

5 356

5 114

5 921

50-54

5 049 5 877 7 009 7 438 6 837 7 378 6 887

7 558

7 190

7 714

7 732

8 204

55-59

5 005 5 116 9 035 8 613 9 232 8 617 9 387

8 982

9 951

9 179

10 578

9 754

60-64

3 954 4 403 8 299 8 016 8 903 8 468 9 847

9 484

11 098 10 267 11 802 10 827

65-69

4 235 5 269 6 840 7 128 7 400 7 362 7 945

8 221

9 163

9 039

9 663

9 421

70-74

4 258 5 790 7 012 8 131 7 020 7 971 7 146

8 268

7 614

8 472

8 347

8 974

75-79

3 320 5 573 5 785 8 130 6 090 8 377 6 417

8 940

7 022

9 293

7 532

9 885

80-84

1 233 2 520 3 389 6 324 3 537 6 631 3 765

7 022

4 138

7 389

4 685

7 952

4 426

1 920

5 020

2 612

5 924

106 083

101 679

115 542

927

ženy

2006

muži

85+

muži

2005

2 691 1 225 3 308 1 429 3 762 1 642

celkem 50 915 64 877 77 814 92 286 79 918 94 288 83 527 100 199 součet

115 792

170 100

174 206

183 726

91 198

197 281

217 221

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name= vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] V roce 2009 bylo celkem nejvíce finančních prostředků (téměř 12 miliard korun) vydáno na zdravotní péči muţů ve věku 60 – 64 let. Naopak nejméně opět na děti. Z grafu č. 12 jsou také vidět, výrazně vyšší výdaje na zdravotní péči u ţen kolem třicátého roku a ţeny nad 70 let, neţ u muţů. Tyto údaje jsou dosti závislé na demografické skladbě obyvatelstva ve státě.

39

výdaje pouze zdravotních pojišťoven

36

Graf č. 12: Výdaje na zdravotní péči (dle věku a pohlaví v mil. Kč v roce 2009) 14 000

muži

12 000

ženy

10 000 8 000 6 000 4 000

Kč

2 000

85+

80-84

75-79

70-74

65-69

60-64

55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10 14

05 09

Věk

00-04

0

Zdroj: http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name= vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Zajímavá je také studie relativních výdajů na jednoho pojištěnce v závislosti na věku a pohlaví v letech 2000 a 2009. Z grafů 13 a 14 je vidět, ţe ve všech věkových skupinách výdaje vzrostly, nejvíce pak ve věkové skupině nad 85 let a více o 112% u muţů, respektive 84% u ţen.

37

Graf č. 13: Porovnání relativních výdajů na jednoho muže v letech 2000 a 2009 60 000

50 000

2000

40 000

2009

30 000

20 000

10 000

průměr

85 +

80-84

75-79

70-74

65-69

60-64

55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10 14

05 09

00-04

0

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupinyai/V%C3%BDdaje%20na%20zdravotnictv%C3%AD?name=, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Graf č. 14: Porovnání relativních výdajů na jednu ženu v Kč v letech 2000 a 2009 60 000 50 000 2000

40 000

2009

30 000 20 000 10 000

průměr

85 +

80-84

75-79

70-74

65-69

60-64

55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10 14

05 09

00-04

0


38

Nejvíce finančních prostředků z veřejných výdajů - kolem poloviny - je vydáváno na ústavní péči. To znamená na péči v nemocnicích a odborných léčebných ústavech. Na druhém místě nejvíce veřejných výdajů se vydává takřka shodně na léky a ambulantní péči. V roce 2009 výdaje na léky na recept činily přes 46 miliard korun a celkem za léky se v tomto roce utratilo necelých 80 miliard korun.40 Graf č. 15: Podíly segmentů zdravotní péče ve veřejných výdajích na zdravotnictví v procentech (2001 - 2008) 100%

80%

3,4

3,7

4,1

4,0

23,0

21,4

19,8

19,1

49,9

50,9

51,2

52,0

23,1

23,6

24,0

24,9

24,9

2005

2006

2007

2008

2009

5,1

5,0

5,3

5,0

4,7

24,4

24,2

24,9

25,6

25,5

48,1

48,2

46,5

46,2

46,7

22,4

22,6

23,4

23,2

2001

2002

2003

2004

60%

40%

20%

0% Rok

Ambulatní péče

Ústavní péče

Léky na recept

Ostatní

Zdroj:http://www.uzis.cz/rychle-informace/vyhledavani/podlenazvu?title_op=contains&title=v%C3%BDdaje+na+zdravotnictv%C3%AD, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010]

40


39

2.3. Analýza vývoje soukromých výdajů na zdravotnictví v ČR Mnoţství prostředků vydávaných na zdravotnictví se odráţí v kvalitě a dostupnosti poskytovaných zdravotnických sluţeb. Významnou úlohu hraje podíl soukromých výdajů vydávaných na zdravotnictví. Je-li zdravotnictví ve vysoké míře financováno prostřednictvím přímých soukromých výdajů, můţe se dostupnost a nabídka veřejné zdravotní péče sniţovat (sniţuje se poptávka a mohou se objevit tlaky na sniţování zdravotního pojištění). Na financování zdravotnictví se významnou měrou podílejí přímo jednotlivé domácnosti. Tyto finanční prostředky jsou pouţívány pro přímou úhradu zdravotní péče nebo na soukromé zdravotní pojištění. Kolik peněz jsou ochotni lidé za své zdraví zaplatit, závisí na jejich příjmech po úhradě základních ţivotních potřeb (potraviny, bydlení, péče o děti, doprava do zaměstnání apod.). Význam výdajů domácností na zdravotní péči nespočívá jen v objemu prostředků, které jsou na zdravotní péči vydávány, ale hlavně v tom, ţe se jedná o prostředky, které jsou po přímou kontrolou domácností. Mimo vlastní finanční výdaj se domácnosti na péči o zdraví podílejí v nepeněţní formě, která spočívá v přímém ošetřování členů domácnosti. Tyto sloţky péče se zatím do výdajů na zdravotnictví běţně nezapočítávají a jejich hodnota není ani součástí domácího produktu. Podíl přímých plateb domácností na soukromých výdajích na zdravotnictví je v České republice minimální a představuje zejména výdaje na dioptrické brýle a další optické pomůcky, výdaje na stomatologickou péči, regulační poplatky nebo platby cestovního zdravotního pojištění či za léky, které nejsou hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Nelze mluvit pouze o výdajích domácností, protoţe významnou měrou se v tomto segmentu financovatelů projevují také výdaje podniků a firem na zdravotní péči o své zaměstnance, jako jsou preventivní prohlídky.41

41

Zdroj: www.czp.cuni.cz/Inter/.../S%2017%20Výdaje%20na%20zdravotnictví.doc strana 140 – 142 [dostupné dne 2. 3. 2011]

40

Tabulka č. 6: Vývoj soukromých výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009) Soukromé výdaje na zdravotnictví v mil. Kč Rok

Celkem

Podíl na celkových výdajích v %

1999

11 475

8,5%

1 116

8,2

2000

12 245

8,6%

1 234

6,7

2001

13 711

8,6%

1 362

12,0

2002

17 839

10,3%

1 809

30,1

2003

21 108

11,1%

2 132

18,3

2004

22 238

11,2%

2 304

5,4

2005

27 418

12,5%

2 679

23,3

2006

29 783

13,1%

2 901

8,6

2007

35 370

14,6%

3 426

18,8

2008

45 801

17,3%

4 391

29,5

2009

46 549

16,3%

4 443

1,6

Výdaje na 1 obyv. v Kč

Meziroční nárůst v %

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Soukromé výdaje na zdravotnictví v roce 2009 činily přibliţně 46,5 miliardy korun. Oproti předešlému roku je to nárůst o 1, 6%, coţ je paradoxně nejméně za poslední desetiletí. Ve srovnání s rokem 1999 tyto výdaje narostly více neţ čtyřikrát. Nejvyšší meziroční nárůst byl za posledních 10 let v roce 2002 a 2008, kdy se meziroční nárůst dostal ke 30%. V roce 2008 je tento prudký nárůst zapříčiněn zavedením platby regulačních poplatků. Trend celkem rychlého růstu soukromých výdajů na zdravotnictví se odráţí také na struktuře celkových výdajů na zdravotnictví. V roce 1999 byl podíl na celkových výdajích 8,5% a v roce 2009 představují soukromé výdaje 16,3% z veškerých výdajů na zdravotnictví graficky je tento fakt znázorněn v podkapitole 2.1 na grafu č. 5. Průměrně na jednoho obyvatele bylo v roce 2009 ze soukromých výdajů zaplaceno 4443 korun. Tato částka od roku 1999, kdy činila 1116 korun na obyvatele narostla na čtyřnásobek.

41

Graf č. 16: Vývoj soukromých výdajů na zdravotnictví (1999 - 2009) 50 000

46 549

45 000 40 000

mil. Kč

35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 11. 2010] Graf č. 17: Vývoj soukromých výdajů na 1 obyvatele v Kč (1999 - 2009) 5 000 4 500

4 391

4 443

2008

2009

4 000 3 426

3 500

Kč

3 000

2 679

2 500

2 132

2 304

1 809

2 000 1 500

2 901

1 116

1 234

1 362

1 000 500 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok


42

Tabulka č. 7: Peněžní výdaje na zdravotní péči přímo placené obyvatelstvem dle statistik rodinných účtů v mil. Kč (1999 – 2009) Rok

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Léčiva a zdr. prostř.

8 452

9 337 10 740 11 251 12 772 13 391 14 471 15 954 19 014 21 975 22 829

léky na předpis

1 686

2 137

2 788

2 917

3 285

3 756

4 523

5 298

6 720

9 793

8 965

léky ostatní

4 679

4 808

5 306

5 702

6 467

6 461

6 417

7 187

8 062

7 708

8 997

zdrav. výrobky

278

277

278

275

347

367

368

411

454

459

483

protetycké prostředky

1 810

2 426

2 356

2 356

2 673

2 807

3 162

3 059

3 778

4 026

4 384

Ambulantní 2 447 péče

2 435

2 531

2 560

2 612

3 082

3 254

3 758

4 470

7 833

7 911

lékařská péče

648

616

597

612

592

663

870

842

1 321

3 317

3 163

stomatol. péče

1 563

1 520

1 615

1 724

1 755

2 164

2 108

2 608

2 790

4 047

4 265

ostatní zdr. péče

237

298

319

224

265

255

276

298

361

469

483

Ústavní péče

617

473

442

632

673

613

645

770

981

2 190

2 046

Celkem

11 516 12 245 13 713 14 443 16 057 17 086 18 370 20 482 24 465 31 998 32 786

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 15. 2. 2011] Tabulka číslo 7 popisuje výdaje domácností na jednotlivé segmenty zdravotní péče. V roce 2008 je vidět větší nárůst soukromých výdajů na zdravotnictví ve všech segmentech zdravotní péče, coţ je zapříčiněno zavedením regulačních poplatků. U ambulantní zdravotní péče domácnosti platí nejvíce za sluţby a péči stomatologů a u léčivých prostředků je to na léky bez lékařského předpisu. Graf č. 17 ilustruje procentuální výdaje domácností na jednotlivé druhy zdravotní péče. Tento graf je zajímavé porovnat s grafem č. 14, který uzavírá kapitolu 2. 2. Z porovnání grafů je vidět, ţe vyuţití finančních prostředků z veřejných a soukromých zdrojů je velmi rozdílné. Ze soukromých výdajů jsou nejvíce financována léčiva a zdravotní prostředky, přibliţně 70% a nejméně prostředků domácnosti vydávají na ústavní péči, v roce 2009 tyto výdaje činily 6,2% z celkových výdajů domácností na zdravotní péči. Ústavní péče je financování hlavně z veřejnými výdaji, a to kolem poloviny z celkových veřejných výdajů 43

na zdravotnictví. Na ambulantní péči domácnosti vydávají přibliţně čtvrtinu výdajů, podobně jako u veřejných zdrojů, kde 25% z veřejných výdajů putuje na ambulantní péči. Graf č. 18: Vývoj výdajů na zdravotní péči přímo placených obyvatelstvem dle statistiky rodinných účtů podle struktury v procentech (1999 - 2009) 100% 21,3

19,9

18,5

17,7

16,3

18,0

17,7

18,3

18,3

73,3

76,2

78,3

77,9

79,5

78,4

78,8

77,9

5,4

3,9

3,2

4,4

4,2

3,6

3,5

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

24,5

24,1

77,7

68,7

69,7

3,8

4,0

6,8

6,2

2006

2007

2008

2009

75%

50%

25%

0%

Ústavní péče

Léčiva a zdr. prostř.

Ambulantní péče


44

Tabulka č. 8: Peněžní výdaje na zdravotní péči na 1 obyvatele dle statistik rodinných účtů v Kč (1999 - 2009)

Léčiva a zdr. prostř. léky na předpis léky ostatní zdrav. výrobky protetycké prostředky Ambulantní péče lékařská péče stomatol. péče ostatní zdr. péče Ústavní péče Celkem

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

822

909

1 044

1 103

1 252

1 312

1 414

1 554

1 842

2 107

2 176

164

208

271

286

322

368

442

516

651

939

855

455

468

516

559

634

633

627

700

781

739

858

27

27

27

27

34

36

36

40

44

44

46

176

207

229

231

262

275

309

298

366

386

418

238

237

246

251

256

302

318

366

433

936

754

63

60

58

60

58

65

85

82

128

318

301

152

148

157

169

172

212

206

254

271

388

406

23

29

31

22

26

25

27

29

35

45

46

60

46

43

62

66

60

63

75

95

210

195

1 120

1 192

1 333

1 416

1 574

1 674

1 795

1 995

2 370

3 253

3 125

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 15. 2. 2011] Graf č. 19: Vývoj výdajů na zdravotnictví podle druhu zdravotní péče přímo placených obyvatelstvem dle statistiky rodinných účtů na 1 obyv. v Kč (1999 - 2009) 2 500 Léčiva a zdr. prostř.

2 176

Ambulantní péče 2 000

Ústavní péče

1 500

1 000

754

822 500 238 0

195

60 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


45

V roce 2009 bylo v České republice dodáno do lékáren, zdravotnických zařízení a prodejcům vyhrazených léčiv 312 milionů balení léčivých přípravků, coţ ve srovnání s rokem 2008 znamenalo pokles o 1,8%. Ve finančním vyjádření se jednalo o 79,75 miliardy Kč. Finanční výdaje na léčivé přípravky vzrostly o 9,6%. Celková finanční hodnota léčivých přípravků distribuovaných za rok 2009, v cenách výrobce, to znamená bez obchodní přiráţky ze strany distributorů a lékáren a bez DPH 42, činila přibliţně 58 miliard Kč. V případě, ţe by všechny přípravky dodané distributory do zdravotnických zařízení spotřebovali pacienti v ČR, byla by průměrná spotřeba léčivých přípravků v roce 2009 jedním občanem 29,8 balení s 503,8 DDD43, v hodnotě 7618 Kč. Průměrné výdaje na léčivé přípravky na jednoho pacienta České republiky tak vzrostly ve srovnání s rokem 2008 o 8,7%.44 Tabulka č. 9: Vývoj výdajů na léky celkem a na léky hrazené ze zdravotního pojištění v mld. Kč (2000 - 2009) Rok

Spotřeba léků celkem (mld.)

Výdaje za léky na předpis hrazené ze zdrav. poj. (mld.)

Podíl výdajů na léčiva na recept hrazených ze zdrav. poj. na hodnotě distribuovaných léčiv v %

2000 2001

38,4 44,2

24,0 26,7

63% 60%

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

48,0 52,2 57,0 64,9 59,0 76,2 72,8 79,8

29,4 32,3 35,8 37,2 33,9 33,6 32,7 36,7

61% 62% 64% 57% 57% 50% 45% 46%


42

daň z přidané hodnoty doporučená denní dávka 44 Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009 (PDF) strana 15, [dostupné dne 2. 3. 2011] 43

46

3.

Dosavadní vývoj a mezinárodní srovnání

výdajů na zdravotnictví a porovnání se členy OECD K mezinárodnímu srovnání byly pouţity státy, které jsou členy mezivládní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, zkráceně OECD, která má největší zastoupení mezi evropskými státy. Poskytování zdravotní péče se stává v evropských zemích jedním z největších odvětví ekonomiky. Ve všech vyspělých zemích je snaha o zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Rostoucí ţivotní úroveň, prodluţování délky ţivota a nízká porodnost způsobují tzv. stárnutí populace, vyvolávají obavy týkající se dostatečnosti zdrojů, jejich způsobů vyuţití, spravedlivosti, výkonnosti a efektivnosti zdravotní péče. Rychlé technologické změny, rostoucí očekávání pacientů a stárnutí populace vyvolávají potřebu reforem v oblasti zdravotnictví. Systém zdravotnických účtů je vhodným nástrojem pro zabezpečení srovnatelnosti údajů v čase a mezi jednotlivými zeměmi. 45 Rostoucí výdaje na zdravotnictví vyvíjejí tlak na veřejné finance. Růst výdajů na zdravotnictví v evropských zemích v posledních letech často převyšoval celkový růst ekonomiky. Velikost výdajů na zdravotnictví i struktura zdrojů financování se mezi jednotlivými státy značně odlišuje. Ve většině případů bývá pravidlem, ţe bohatší země dávají na zdravotnictví více finančních prostředků a větší část financování zdravotnictví plyne z veřejných zdrojů. Soukromé výdaje putují do systému spíše formou přímých plateb občanů neţ ze soukromého pojištění.46 Z členských zemí OECD mají zdravotní pojištění (stejně jako v ČR) všichni občané ve většině evropských zemí. V Česku je ze zákona zdravotně pojištěn kaţdý občan s trvalým pobytem na území ČR. Výjimku tvoří například Rakousko (zdravotní pojištění nemají pouze 2,0 % občanů), Nizozemsko (2,1 %) či Polsko (2,7 %). Zcela jiná situace je však v 45

Zdroj: www.brno.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/03003EC63B/$File/330610a5.doc, dostupné dne 12. 3. 2011] 46 Zdroj: http://www.uzis.cz/rychle-informace/zprava-oecd-evropske-komise-zdravi-evrope, [dostupné dne 12. 3. 2011]

47

zemích mimo EU - v Mexiku má zdravotní pojištění pouze kaţdý druhý, v Turecku 67,2 % občanů a v USA 86,5 %. To znamená, ţe v USA ţije téměř 50 milionů lidí bez zdravotního pojištění. Průměrně je v zemích OECD zdravotní péče financována z veřejných zdrojů ze 73 %.47 Podíl výdajů na zdravotnictví na celkovém hrubém domácím produktu je často pouţívaný ukazatel pro mezinárodní srovnání. Zjednodušeně představuje podíl výdajů na zdravotnictví na celkových výdajích na nákup sluţeb nebo zboţí v dané zemi. Tento údaj je nutno povaţovat vţdy pouze za orientační, závisí totiţ na cenových hladinách v jednotlivých zemích a můţe být zkreslen nebo ovlivněn případnými metodickými rozdíly mezi státy. V případě zjednodušeného chápání ukazatele podílu výdajů na zdravotnictví na celkovém HDP, lze obecně odvodit, ţe ekonomicky vyspělejší státy vydávají na zdravotnictví vyšší podíl svého hrubého domácího produktu. To souvisí obecně s vyššími cenami zdravotní péče, ale i s vyspělejšími technologiemi, léčivy nebo postupy, které jsou pouţívány v těchto státech. Podíl výdajů na zdravotnictví na celkové HDP ale nevypovídá o efektivitě vyuţití vynaloţených prostředků. V časové řadě tohoto ukazatele se podíl výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu v posledních letech pohybuje v České republice kolem 7 % – 8%, za rok 2008 tento ukazatel činí 7,1 % (viz tabulka č. 10 a graf č. 20). Niţší případně srovnatelnou úroveň za období let 2000 aţ 2008 vykazují Polsko, Slovensko, Maďarsko, Turecko, Korea a Mexiko. Dlouhodobě kolem 8 % činí podíl výdajů na zdravotnictví na HDP v Japonsku, Finsku, Velké Británii nebo Španělsku. Nejvyšší podíl výdajů na zdravotnictví na HDP v rámci zemí OECD vykazují Spojené státy Americké, a to v rozmezí mezi 15 – 16 %. Nad 10% se tento ukazatel dlouhodobě pohybuje rovněţ ve Francii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii a mimo Evropu také v Kanadě. Průměrná hodnota tohoto ukazatele v porovnávaných zemích činila v roce 2008 hodnotu 8,8 %. V tomto případě jsou výdaje na zdravotnictví k HDP v České republice niţší neţ je průměr porovnávaných zemí.

47

Zdroj: http://kmotrdrobek.jex.cz/menu/zdravotnictvi/ceske-zdravotnictvi-ve-srovnani [dostupné dne 5. 3. 2011]

48

Tabulka č. 10: Srovnání podílu celkových výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu ve vybraných zemích OECD od roku 2000 - 2008 Země

Podíl v % 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Belgie

8,6

8,7

8,9

10,1

10,0

9,8

9,5

10,0

10,2

Česká republika

6,7

7,0

7,2

7,4

7,2

7,2

7,0

6,8

7,1

Finsko

6,7

6,9

7,2

7,4

8,2

8,4

8,4

8,2

8,4

Francie

9,2

9,3

10,0

10,4

11,0

11,1

11,1

11,0

11,2

Itálie

7,9

8,0

8,2

8,2

8,7

8,9

9,0

8,7

9,1

Japonsko

7,6

7,8

7,9

8,0

8,0

8,2

8,1

8,1

8,1

Kanada

8,9

9,4

9,7

9,9

9,8

9,9

10,0

10,1

10,4

Korea

4,8

5,4

5,3

5,5

5,4

5,7

6,1

6,3

6,5

Lucembursko

5,8

6,4

4,8

7,7

8,1

7,7

7,2

7,3

7,5

Maďarsko

7,1

7,3

7,7

8,3

8,0

8,3

8,1

7,4

7,3

Mexiko

5,6

6,0

6,2

6,3

6,0

5,9

5,7

5,8

5,9

Německo

10,4

10,6

10,8

10,9

10,6

10,7

10,5

10,4

10,5

Holandsko

7,9

8,3

8,9

9,1

10,0

9,8

9,7

9,7

9,9

Norsko

8,5

8,9

9,9

10,1

9,7

9,1

8,6

8,9

8,5

OECD

7,9

8,1

8,5

8,7

8,7

8,7

8,7

8,8

8,8

Polsko

5,7

6,0

6,6

6,5

6,2

6,2

6,2

6,4

7,0

Portugalsko

9,4

9,3

9,5

9,8

10,0

10,2

9,9

9,8

10,0

Rakousko

9,4

9,5

9,5

9,6

10,4

10,4

10,3

10,3

10,5

Řecko

9,9

10,4

10,3

10,5

8,7

9,5

9,7

9,7

9,8

Slovensko

5,5

5,5

5,6

5,9

7,2

7,0

7,3

7,7

7,8

Velká Británie

7,3

7,5

7,7

7,9

8,0

8,3

8,5

8,4

8,7

Španělsko

7,2

7,2

7,3

7,9

8,2

8,3

8,5

8,4

8,7

Švédsko

8,4

8,7

9,1

9,3

9,2

9,2

9,1

9,1

9,4

Švýcarsko

10,4

10,9

11,1

11,5

11,3

11,2

10,8

10,6

10,7

Turecko

6,6

7,5

7,4

7,6

5,4

5,4

5,8

6,0

6,1

USA

13,3

14,0

14,7

15,2

15,4

15,4

15,5

15,7

16,0


49

Graf č. 20: Poměr celkových výdajů na zdravotnictví na HDP v zemích OECD v roce 2008 (%) 16,0

USA Francie

11,2

Belgie

11,1 10,7

Švýcarsko Německo

10,5

Rakousko

10,5

Holandsko

9,9 9,4

Švédsko Itálie

9,1

Island

9,1

Španělsko

9,0

OECD

8,8

Velká Británie

8,7

Norsko

8,5

Finsko

8,4

Slovensko

8,0

Maďarsko

7,3

Česká republika

7,1

Polsko

7,0

Turecko

6,2

0

5

10

15

20

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011] V porovnání roků 2000 a 2008 (viz graf č. 21) se výdaje na zdravotnictví na HDP nejvíce zvýšily ve Francii, USA, Holandsku nebo Slovensku a to kolem 20 – 25 %, v Irsku nárůst činil dokonce přes 35 %.V průměru činil v zemích OECD mezi léty 2000 a 2008 nárůst 10%, v České republice byl tento nárůst v hodnotě 6 % podobně jako v Maďarsku. U některých porovnávaných zemích mezi roky 2000 a 2008 výdaje na zdravotnictví na HDP dokonce klesly, a to v Turecku, Řecku nebo na Islandu.

50

Graf č. 21: Srovnání podílu celkových výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu ve vybraných zemích OECD v roce 2000 a 2008 USA Turecko Švýcarsko Švédsko Španělsko Velká Británie Slovensko Portugalsko Polsko

2008

OECD

2000

Norsko Holandsko Něm ecko Mexiko Maďarsko Korea Kanada Japonsko Itálie Francie Finsko Česká republika Belgie 0,0

2,0

4,0

6,0

8,0

10,0

12,0

14,0

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava, [dostupné dne 12. 3. 2011]

51

16,0

18,0

Graf č. 22: Poměr celkových výdajů na zdravotnictví na osobu v paritě kupní síly na podíl výdajů na HDP v zemích OECD v roce 2008 18 USA

16

Podíl výdajů na HDP

14 Francie

12

Belgie Švýcarsko

Německo

10

Itálie

8

Slovensko

6

Turecko

Švédsko

Velká Británie Česká republika

Norsko

4 2 0 0

1 000

2 000

3 000

4 000

5 000

6 000

7 000

8 000

Celkové výdaje na zdravotnictví na osobu v paritě kupní síly

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava, [dostupné dne 12. 3. 2011] Státy s vyšším HDP mají obvykle i vyšší výdaje na zdravotnictví. Výše výdajů významně ovlivňuje také regulační opatření vlády, systém financování a úhrad zdravotnických sluţeb, organizační struktura zdravotnictví a také to, jakou výši jsou sami pacienti ochotni za zdravotnické sluţby zaplatit. V České republice tvořily výdaje systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2008 přibliţně 75, 2 % výdajů na zdravotnictví, 7, 3% tvořily výdaje státního a územních rozpočtů a 17, 5% představovaly soukromé výdaje na zdravotnictví. Mezinárodní srovnání v tomto ohledu je poněkud neobjektivní, protoţe v různých zemích fungují odlišné systémy financování zdravotnictví. Všechny evropské země OECD vykazují vysoký podíl veřejných zdrojů. Ve Spojených státech amerických je podíl veřejných zdrojů na financování zdravotnictví cca 46, 5% , průměr v zemích OECD 74, 5 % U evropských členských zemí OECD se podíl veřejných zdrojů financování kromě Řecka, Slovenska a Švýcarska pohybuje na 70 %. Nejvyšší podíl veřejných výdajů mají Lucembursko(90,9 %), Dánsko (84, 5%), Norsko (84, 2%) a Česká republika (82, 5 %). U řady zemí tvoří

52

významnou část veřejných prostředků na financování zdravotnictví výdaje veřejného zdravotního pojištění. V tomto ohledu je Česká republika na prvním místě, protoţe z veřejného zdravotního pojištění bylo v roce 2008 financováno 75, 2 % výdajů na zdravotnictví. Dalšími státy s vysokou účastí zdravotního pojištění na financování zdravotnictví jsou Franci, Lucembursko, Holandsko. Naproti tomu v Dánsku, Irsku, Itálii, Norsku, Portugalsku, Španělsku či Švédsku je podíl veřejné zdravotního pojištění nulový nebo velmi nízký. Zdravotnictví se těchto státech ze dvou třetin financuje z daní. Tabulka č. 11: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování jako procento z celkových výdajů na zdravotnictví ve vybraných zemích OECD v roce 2008 (%) Veřejné výdaje Soukromé výdaje

Stát

Veřejné výdaje celkem

Veřejné zdravotní pojištění

Veřejné rozpočty

Česká rep.

82,5

75,2

7,4

17,5

Belgie

72,6

61,1

11,4

27,4

Dánsko

84,5

4,3

80,2

15,5

Finsko

74,2

15,0

59,2

25,8

Francie

77,8

72,5

5,2

22,2

Irsko

76,9

0,6

76,3

23,1

Itálie

77,2

0,1

77,1

22,8

Lucembursko

90,9

70,3

20,6

9,1

Maďarsko

71,0

59,2

11,8

29,0

Německo

76,8

67,9

8,8

23,2

Holandsko

75,3

70,2

5,1

16,5

Norsko

84,2

11,3

72,8

15,8

Polsko

72,2

60,3

11,9

27,7

Portugalsko

71,5

0,8

70,7

28,5

Rakousko

76,9

44,1

32,8

23,1

Řecko

60,3

31,2

29,1

39,7

Slovensko

69,0

62,4

6,6

31,0

Velká Británie

82,6

-

82,6

17,4

Španělsko

72,5

4,8

67,7

27,5

Švédsko

81,9

-

81,9

18,1

Švýcarsko

59,1

42,9

16,2

40,9

USA

46,5

12,7

33,9

53,5

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 11. 3. 2011] 53

Soukromé výdaje na zdravotnictví (přímé platby obyvatelstva, výdaje neziskových institucí, výdaje zaměstnavatelů na zdraví zaměstnanců, dary, soukromé zdravotní pojištění apod.) jsou dalším zdrojem financování zdravotnictví. Podle výše podílu soukromých výdajů na zdravotnictví vydalo z evropských zemí v roce 2008 nejvíce Švýcarsko (40, 9 %), následované Řeckem (39, 7 %), Maďarskem, Portugalskem a Slovenskem. Státy s nejniţším podílem soukromých výdajů na zdravotnictví jsou Lucembursko (9, 1 %), Dánsko (15, 5 %), Norsko (15, 8%) a Velká Británie (17, 4 %). Mimo Evropu pak nejvíce ze všech členských zemí OECD na financování zdravotnictví soukromými zdroji vydávávají Spojené státy americké. V roce 2008 to bylo přes 53 % z celkových výdajů na zdravotnictví. Tento fakt je dán hlavně odlišným systémem zdravotnictví. Za tuto oblast je moţno shrnout, ţe Česká republika patří spolu s Lucemburskem, Dánskem, Norskem, Velkou Británií a Švédskem ke státům s vyšším podílem veřejných výdajů na financování zdravotnictví. V České republice jsou rozhodující sloţkou veřejných financí pro zdravotnictví výdaje veřejného zdravotního pojištění, podobně jak je tomu například ve Francii, Německu, Holandsku a Lucembursku. Svým zatím relativně nízkým podílem soukromých výdajů na zdravotnictví se Česká republika řadí do skupiny zemí OECD s niţší tzv. spoluúčastí obyvatelstva, kam je moţno zařadit také Lucembursko, Dánsko, Norsko a Velkou Británii.

54

Graf č. 23: Struktura celkových výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele v paritě kupní síly v zemích OECD v roce 2008 v ($) Ture ck o

Veřejné výdaje

M e xik o Čile

Soukromé výdaje

Pols k o Es tons k o M aďars k o Slove ns k o Če s k á re publik a Kore a Izrae l Slovins k o Nový Zé land Itálie Španě ls k o OECD Fins k o Ve lk á Británie Is land Švé ds k o Francie Ně m e ck o Irs k o Rak ous k o Be lgie Holands k o Kanada Luce m burs k o Švýcars k o Nors k o USA

0

1 000

2 000

3 000

4 000

5 000

6 000

7 000

8 000

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011] Následující tabulka č. 12 a graf č. 24 znázorňují porovnání výdajů na zdravotnictví na jednoho obyvatele v přepočtu podle parity kupní síly a cenové hladiny v jednotlivých zemích OECD. V tomto porovnání Česká republika převyšuje úroveň skupiny států Polsko, Slovensko, Maďarsko, Turecko, ale nedosahuje v tomto ohledu úrovně většiny ostatních evropských zemí OECD. Naprostou výjimečnost v tomto srovnání mají Spojené státy americké, kde v roce 2008 byly výdaje na 1 obyvatele více jak 7 500 amerických dolarů. Tato hodnota představuje více neţ čtyrnásobek neţ v České republice (1 781 dolarů) a dvou a půl násobek průměru členů OECD (2 986 dolarů). Země s nejvyššími 55

celkovými výdaji na zdravotnictví na 1 obyvatele v přepočtu na paritu kupní síly (bez USA) jsou Norsko, Švýcarsko a Lucembursko, v těchto zemích představují uvedené výdaje přibliţně dvou a půl násobek výdajů v České republice. Tabulka č. 12: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování ve vybraných zemích OECD podle parity kupní síly na 1 obyvatele v roce 2008 ($) Stát USA Norsko Švýcarsko Lucembursko Kanada Holandsko Belgie Rakousko Irsko Německo Francie Švédsko Island Velká Británie Finsko OECD Španělsko Itálie Nový Zéland Slovinsko Izrael Korea Česká republika Slovensko Maďarsko Estonsko Polsko Čile Mexiko Turecko

Celkové výdaje

Veřejné výdaje

Soukromé výdaje

7 538 5 003 4 627 4 237 4 079 4 063 3 995 3 970 3 793 3 737 3 696 3 470 3 359 3 129 3 008 2 986 2 902 2 870 2 685 2 329 2 165 1 801 1 781 1 770 1 437 1 263 1 213 999 852 818

3 507 4 213 2 736 3 561 2 863 3 830 3 178 3 053 2 918 2 869 2 875 2 841 2 796 2 585 2 233 1 986 2 105 2 216 2 159 1 683 1 233 997 1 470 1 199 1 021 983 876 594 400 582

4 031 790 1 891 676 1 216 233 817 917 875 868 821 629 563 544 775 1 000 797 654 526 646 932 804 311 571 416 280 337 405 452 236

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011]

56

Graf č. 24: Celkové výdaje na zdravotnictví na 1 obyvatele v paritě kupní síly v zemích OECD v roce 2008 ($) Turecko

818

Mexiko

852

Maďarsko

1 437

Slovensko

1 770

Česká republika

1 781

Korea

1 801

Slovinsko

2 329

Itálie

2 870

Španělsko

2 902

OECD

2 986

Finsko

3 008

Velká Británie

3 129

Švédsko

3 470

Francie

3 696

Německo

3 737

Rakousko

3 970

Belgie

3 995

Holandsko

4 063

Kanada

4 079

Lucembursko

4 237

Švýcarsko

4 627

Norsko

5 003

USA

7 538

0

1 000

2 000

3 000

4 000

5 000

6 000

7 000

8 000

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011]

57

Graf č. 25: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví na HDP v % ve vybraných zemích OECD (2004 – 2008) 2008

USA

2007 2006

Velká Británie

2005 2004

Švýcarsko Švédsko Španělsko Slovensko Norsko Itálie Irsko Řecko Německo Francie Česká republika Rakousko 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Zdroj:http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011] Podle grafu č. 25 je vidět, ţe v České republice kaţdoročně podíl veřejných výdajů na celkových klesá, obdobně je to i na Slovensku díky velmi nízké spoluúčasti obyvatel. V ostatních porovnávaných státech je to spíše opačně a nebo podíl veřejných výdajů zůstává stejný.

58

Graf č. 26: Struktura zdravotní péče v % ve vybraných zemích OECD (2004 – 2008) Slovensko

23

Japonsko

24

Španělsko

25

Portugalsko

25

31

29

Maďarsko

29

Něm ecko

29

Švédsko

29

OECD

29

Dánsko

30

Lucem bursko

30

Finsko

30

8

3 12

12

13 11

8

23 50%

Dlouhodobá péče

3 7

29

11 60%

13 26

6

3 11

18

4

27

Am bulantní péče

7

26

31

40%

6

21

12

26

30%

17

18

32

20%

9

21

30

36

Lůžková péče

21

33

33

7 6

8

31

Polsko

12 36

40

32

12

19

29

ČR

3

18

33

32

7 25

17

26

5

23 1

24

Norsko

10%

22

46

Švýcarsko

9

16 37

29

0%

36

33

Belgie

Francie

1

5

21 70% Léčiva

9

80%

90%

100%

Ostatní služby

Zdroj: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011] Graf č. 26 zobrazuje strukturu zdravotní péče v mezinárodním srovnání. Na lůţkovou péči nejvíce finančních prostředků vydává Francie, Polsko a Česká republika. Nejméně Slovensko. Ambulantní péče je nejvíce podporována v Portugalsku, Španělsku či Švédsku. Česká republika je v tomto ohledu na úrovni průměru porovnávaných zemí. Na dlouhodobou péči se nejvíce peněz vydává v Norsko nebo Dánsku, Česká republika je podprůměrem zemí OECD. V oblasti léčiv drţí Česká republika přední příčku s Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Opačně je tomu v Lucembursku nebo Švýcarsku.

59

Graf č. 27: Podíl výdajů na léky na celkových výdajích na zdravotnictví v % přepočtené podle parity kupní síly (2008) 45,0 38,5

40,0 35,0 30,0

26,0

25,0

20,9

20,0

9,8

10,0

10,5

16,0

14,6

14,5

15,0

21,8

22,1

16,0

11,4

5,0

en sk o

Č R S

Š

lo v

Itá lie

pa ně ls ko

an ci e Fr

ns ko Fi

Ř ec ko

N ěm ec

ko

Is la nd

vý ca rs ko H ol an ds ko

Š

D án

sk o

0,0

Zdroj: http://www.uzis.cz/rychle-informace/zprava-oecd-evropske-komise-zdravi-evrope, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011] V porovnání se státy, jejichţ údaje jsou k dispozici, je spotřeba léků na 1 obyvatele v České republice srovnatelná například se Slovenskem nebo Dánskem. Výrazně vyšší částku za léky platí pacienti v Německu, Francii nebo Itálii. Avšak v porovnání podílu výdajů za léky na celkových výdajích na zdravotnictví je Česká republika zemí s druhým nejvyšší podílem Slovensku. Graf č. 28: Spotřeba léčiv na 1 obyvatele v paritě kupní síly (2008) 700 600 500 400 300 200 100

an ci e Fr

Itá lie

Is la nd

Š

vý ca rs ko Š pa ně ls ko N ěm ec ko

sk o an d

H ol

ns ko Fi

Ř ec ko

en sk o

Č R

lo v S

D án

sk o

0

Zdroj: http://www.uzis.cz/rychle-informace/zprava-oecd-evropske-komise-zdravi-evrope, vlastní úprava [dostupné dne 12. 3. 2011]

60

4.

Analýza efektivnosti výdajů na zdravotnictví

v ČR Analýza, zkoumání a kvantifikace efektivnosti v oblasti sektoru zdravotnictví, je jedna z nejsloţitějších úloh ekonomické literatury. Prvním problémem, se kterým je třeba se vyrovnat, je správné definování pojmu efektivnost, přesněji řečeno, definování jednotlivých ukazatelů, které vyjadřují částečné rozměry efektivnosti.

4.1. Demografické vývoj populace v závislosti na efektivitě výdajů na zdravotnictví Zdravotní stav obyvatelstva je jedním z nejvýznamnější faktorů určující potřebu a spotřebu zdravotní péče a tím i výdaje na zdravotnictví. Při financování zdravotnictví jsou důležité ukazatele jako věková struktura obyvatelstva a celkový počet obyvatel v daném státě. Na jedné straně tyto ukazatele ovlivňují rozložení onemocnění obyvatelstva (incidence48 a prevalence49) a spotřebovávanou péči, na druhou stranu mají dopad na výši příjmů systému

(ekonomická aktivita obyvatelstva). 50 Důleţité jsou také rizikové faktory, které podmiňují vznik onemocnění nebo úrazů a jsou tedy sami předmětem léčby. Jednou z největších ekonomických a společenských změn, která se v současnosti projevuje hlavně v Evropě je stárnutí populace. Základními faktory, které ovlivňují průměrný věk populace a tím také stárnutí, jsou vývoj natality neboli porodnosti a úmrtnost obyvatel. Porodnost přes občasné výkyvy dlouhodobě klesá. Úmrtnost obyvatel zaznamenává oddalování úmrtí do vyšších věkových kategorií a tím se prodluţuje střední délka lidského ţivota.

48

Statistický ukazatel v epidemiologii, je to podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období a počtu všech jedinců ve sledované populaci. 49 Ukazatel v epidemiologii, je to podíl počtu jedinců trpících danou nemocí a počtu všech jedinců ve sledované populaci. Je vztaţena k určitému časovému okamţiku (momentu) a obvykle se vyjadřuje v procentech. 50 Zdroj: http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf, str. 39, [dostupné dne 5. 3. 2011]

61

Obrázek č. 1: Věkové složení obyvatelstva v České republice k 1. 7. 2009

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnicka-rocenka-ceske-republiky-2009, [dostupné dne 12. 4. 2011] Počet obyvatel v České republice dosáhl ke konci roku 2009 přes 10,5 milionu osob, coţ bylo zvýšení přibliţně o 40 tisíc osob. Určitě změny zaznamenal nejen celkový počet obyvatel, ale i věková struktura populace. Uţ dlouhodobě dochází ke stárnutí populace, které se v roce 2009 ještě více prohloubilo. Podíl dětí ve věku 0 – 14 let mírně vzrostl na 14, 2%, ale výrazněji vzrostl podíl důchodců nad 65 let, na 15,2% (nárůst o 0,3%). Důsledkem stárnutí populace neboli rostoucího počtu osob v nejstarších věkových skupinách je oddalování úmrtí. V důsledku poklesu intenzity úmrtnosti se u muţů prodlouţila střední délka ţivota na 74, 2 let (nárůst o 0,2 roku) a u ţen hodnota zůstala stejná 80,1 let.(viz obrázek č. 2)51

51

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnicka-rocenka-ceske-republiky-2009, [dostupné dne 12. 4. 2011]

62

Obrázek č. 2: Vývoj střední délky života při narození v České republice

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnicka-rocenka-ceske-republiky-2009, [dostupné dne 12. 4. 2011] V případě, ţe střední délka ţivota při narození v České republice poroste stejným tempem jako v předcházejících letech (přibliţně 0,2 roku ročně) porostou také výdaje na zdravotní péči. Za předpokladu, ţe by v roce 2009 byla střední délka ţivota o 2 roky vyšší neţ tomu bylo skutečně, tedy 76,2 let u muţů a 82,1 let u ţen, zvyšovali by se počty v nejstarších věkových skupinách. Následkem by byly vyšší výdaje na jejich zdravotní péči. V roce 2009 činily výdaje na zdravotnictví 286 miliard korun (viz kapitola 2.2.) Po přepočítání počtu osob v jednotlivých skupinách a výdajů na zdravotní péči byly by výdaje na zdravotnictví v roce 2009 necelých 345 miliard korun. Z toho vyplývá, ţe střední délka ţivota vyšší o 2 roky by zdravotní sektor stála skoro 60 miliard korun, coţ představuje 5 700 korun na jednoho obyvatele.

63

4.2. Využitelnost lůžkového fondu Vyuţití lůţkového fondu je jedním z měřitelných elementů výkonnosti a efektivnosti zdravotnických zařízení, například nemocnic. Tento ukazatel se vypočte poměrem ošetřovacích dnů a průměrným počtem lůţek za příslušné období, například za kalendářní rok. Výsledek se ještě musí vydělit počtem dnů v roce. Ukazatel podává informaci na kolik procent jsou zaplněné lůţkové kapacity daného zdravotnického zařízení. Tabulka č. 13: Vývoj lůžkového fondu nemocnic v České republice v letech 2004 - 2009 Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Počet lůžek

64 322

63 600

62 031

62 080

60 814

61 197

Ošetřovací dny (v mil.)

17,6

17,3

16,6

16,2

15,5

15,6

Relativní využití lůžek (%)

79,1

79,0

77,8

77,4

75,5

76,0

Hospitalizovaní (v tisících)

2 181

2 177

2 111

2 112

2 092

2 117

Průměrná ošetřovací doba (ve dne)

8,1

8,0

7,8

7,7

7,4

7,4

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 4. 2011] Ošetřujícím dnem se rozumí v zásadě celý kalendářní den, za který se pacientovi dostalo všech sluţeb, které lůţkové zařízení poskytuje, včetně ubytování a stravování. První a poslední den pobytu v lůţkovém zařízení se pacientovi počítá za jeden ošetřující den. Je-li pacient propuštěn nebo zemře ve stejný den, ve který byl přijat do zdravotního zařízení, započítává se do součtu denních stavů jeden ošetřující den. Průměrná ošetřovací doba je stanovena poměrem počtu ošetřovacích dnů k počtu hospitalizovaným pacientům.52

52

Zdroj: www.apra.ipvz.cz/download.asp?docid=6, [dostupné dne 20. 4. 2011]

64

Pro zefektivnění lůţkového fondu je předpokladem zkrácení doby hospitalizace v nemocnici. Od roku 2004 tato hodnota kaţdoročně klesala z 8,1 aţ na 7,4 dnů v roce 2009. Znamená to tedy, ţe pacient v České republice průměrně strávil v roce 2009 na lůţku v rámci zdravotní lůţkové péče necelých sedm a půl dne. Zatímco ve světě se průměrný pobyt pacienta na lůţku pohybuje mezi pěti aţ šesti dny. V důsledku poklesu průměrné ošetřovací doby v nemocnicích klesl i počet ošetřovacích dní o necelých 13%. Graf č. 29: Vývoj relativního využití nemocničních lůžek v procentech (2004- 2009) 80,0 79,1 79,0

79,0

77,8

78,0

77,4

77,0 76,0

76,0

75,5

75,0 74,0 73,0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 4. 2011] Počet zdravotních lůţek od roku 2004 do roku 2009 klesl o více neţ 3 tisíce. V roce 2009 se lůţková kapacita vyuţívala pouze na přibliţně 75 procent. To znamená, ţe jedna čtvrtina lůţek v nemocnicích byla kaţdý den volná a tím pádem nadbytečná. Řešení by mohlo být v transformaci akutních lůţek na dlouhodobá, popřípadě v přeměně některých nemocnic v sociální ústavy, případně sociálně-zdravotnická zařízení.53

53

Zdroj: www.apra.ipvz.cz/download.asp?docid=67, [dostupné dne 22. 4. 2011]

65

Tabulka č. 14: Průměrně obsazená lůžka a maximální lůžkové kapacity v počtu ošetřujících dní v letech 2004 - 2009 Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Průměrný počet obsazených lůžek

48 219

47 397

45 479

44 384

42 466

42 740

Maximální lůžková kapacita v počtu ošetřujících dní (v mil.)

23,5

23,2

22,6

22,7

22,2

22,3

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 4. 2011] Z tabulky č. 14 je vidět, ţe průměrný počet obsazených lůţek v nemocnicích mezi roky 2004 a 2009 klesl o 6 tisíc. Důleţité také je jak se změnil celkový počet lůţek. Ten v nemocnicích za stejné období klesl jen o 3 tisíce lůţek. Tím je patrné, ţe se zvýšil počet neobsazených lůţek a také efektivita vyuţívání nemocničních lůţek. Maximální lůţková kapacita nám vyjadřuje kolik je nejvíce moţné uskutečnit ošetřujících dní při plné zatíţenosti lůţkových kapacit nemocnic. Tento údaj od roku 2004 pokles přibliţně o pět 5% do roku 2009 a nijak zásadně se neměnil.

66

Tabulka č. 15: Náklady na jednu hospitalizaci a na jeden ošetřující den v nemocnicích v letech 2004 - 2009 Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Průměrné náklady na hospitalizaci v Kč

28 512

30 045

33 019

33 848

35 436

39 018

Průměrné náklady na 1 ošetřující den v Kč

3 303

3 510

3 904

4 129

4 465

4 938

Zdroj: http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004, http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, vlastní úprava [dostupné dne 20. 4. 2011] Tabulka číslo 15 a graf č. 30 ilustrují rostoucí vývoj průměrných nákladů na hospitalizaci a průměrných nákladů na 1 ošetřující den v korunách. Dá se říci, ţe v roce 2004 jedno lůţko na jeden den stálo v nemocnici 3 303 korun a v roce 2009 uţ necelých pět tisíc korun, coţ je nárůst během pěti let o 67 procent. Meziroční nárůst se v analyzovaných letech pohyboval mezi 6 – 12 procenty. Graf č. 30: Náklady na jednu hospitalizaci a na jeden ošetřující den v nemocnicích v letech 2004 – 2009 45 000 40 000

Průměrné náklady na hospitalizaci

35 000

Průměrné náklady na 1 ošetřující den

30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000

3 303

3 904

3 510

4 465

4 129

4 938

0 2004

2005

2006

2007

2008

2009


67

Průměrné náklady na hospitalizaci v roce 2004 činily 28 512 korun s průměrnou dobou hospitalizace v nemocnici 8,1 dnů. Po pěti letech tedy v roce 2009 průměrné náklady hospitalizaci vzrostly o 37 procent, tj. 39 018 korun přičemţ průměrná doba hospitalizace v nemocnici se sníţila na 7,4 dnů. Podle této analýza je jasné, ţe finanční prostředky na financování zdravotnictví nejsou pouţívány příliš efektivně. Pro efektivnější nakládání s výdaji na zdravotnictví v oblasti vyuţitelnosti lůţkových fondů je potřeba sníţit dobu 1 hospitalizace a také náklady na 1 ošetřující den. Počet zdravotnických lůţek má dostatečné rezervy a proto by přebytečná lůţka v nemocnicích mohla být zrušena nebo vyuţita účelněji. Podporován by měl být přesun vhodné plánované operativy do reţimu jednodenní péče na lůţku, aby se neprodluţovala doba hospitalizace v nemocnicích.54

54

Zdroj: http://www.vzp.cz/uploads/document/1294183256-SpecialVZP_listovacka.pdf, [dostupné dne 5. 4. 2011]

68

Závěr Cílem práce bylo analyzovat soukromé a veřejné výdaje na zdravotnictví z hlediska způsobu financování a poskytování zdravotní péče a vyhodnotit efektivnost výdajů zdravotního systému v ČR. V následujících letech lze v České republice očekávat výrazný tlak na nárůst výdajů ve zdravotnictví následkem působení faktorů jako jsou stárnutí populace, rychlý vývoj nových medicínských technologií, zvyšující se očekávání obyvatelstva ohledně lepší kvality zdravotní péče, inflace a další. Je také opodstatněné, ţe tento tlak na nárůst výdajů nebude doprovázen odpovídajícím nárůstem příjmu v systému veřejného zdravotního pojištění. Skutečnost, ţe je moţné odhadovat finanční nerovnováhu zdravotnického systému, vyvolává potřebu budoucí vývoj nějakým způsobem kvantifikovat. Dopady stárnutí populace budou v České republice ve srovnání s jinými ekonomicky vyspělými státy poměrně hodně závaţné. Populace důchodců je ve svých příjmech z velké části závislá na ochotě ekonomicky aktivních obyvatel vzdát se (ve formě daní a jiných odvodů) části svých příjmů. Předpokládané úspory důchodců, které budou plynout ze sníţení počtu dětí, nejsou příliš reálné. Tento negativní ekonomický stimul bude při zachování stávajícího způsobu přerozdělování narůstat s klesající natalitou.

69

Seznam literatury Monografie: DOLANSKÝ, Hynek. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav ošetřovatelství, 2008. 223 s. ISBN 978-80-7248-494-2 HNILICOVÁ, Helena; JANEČKOVÁ Hana. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 294 s. ISBN 978-80-7367-592-9 KUVÍKOVÁ, Helena; MURGAŠ, Milan; NEMEC, Juraj. Ekonomka zdravotnictva, 1. vyd. Banská Bystrica : Phoenix, 1995. 110 s. ISBN 80-900563-1-8 MÁŠOVÁ, Hana; KŘÍŢOVÁ, Eva; SVOBODNÝ, Petr. České zdravotnictví : vize a skutečnost : složité peripetie od plánů k realizaci. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2005. 250 s. ISBN 80-246-0944-4 PUSTELNÍK, K; JAROŠOVÁ, D. Úvod do studia zdravotnických systémů, 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2003. 64 s. ISBN 80-7042-346-3 VURM, Vladimír a kolektiv. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. 1. vyd. Praha : Triton, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7254-997-9. Internetové zdroje: http://ciselniky.dasta.mzcr.cz/hypertext/200830/hypertext/l102vyk.pdf, [dostupné dne 27. 4. 2011] http://epojistovny.com/seznam-zdravotnich-pojistoven, [dostupné dne 20. 11. 2010] http://ferovanemocnice.cz/leky-53/predepisovani-a-vydej-leku-2455.html [dostupné dne 8. 2. 2011] http://kmotrdrobek.jex.cz/menu/zdravotnictvi/ceske-zdravotnictvi-ve-srovnani [dostupné dne 5. 3. 2011] http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH [dostupné dne 12. 3. 2011] http://usm.lf1.cuni.cz/download/vzp.pdf [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.asistentka.cz/node/10350, [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1301-10, [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ceske-narodni-rady-o-pojistnemna-vseobecne-zdravotni-pojisteni-12599.html [dostupné dne 2. 2. 2011] http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_Tiskova+kvalita.pdf [dostupné dne 3. 2. 2011] 70

http://www.kulatystul.cz/cs/system/files/Zprava+o+stavu_WEB.pdf, [dostupné dne 20. 1. 2011] http://www.mm-ucetnictvi.cz/news/zmeny-v-platbe-zdravotniho-pojisteni-od-1-ledna2011-zdroj-vzp/ [dostupné dne 2. 2. 2011] http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/zprava-o-cinnosti-organu-ochrany-verejnehozdravi-v-oblasti-ochrany-zdravi-pri-praci-za-rok_4353_1092_5.html [dostupné dne 11. 1. 2011] http://www.penize.cz/pojisteni/71899-na-zdravi-se-budete-muset-pripojistit-stejne-jako-naduchod, [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.referaty10.com/referat/Ekonomie/9/tema-9-4-Ekonomie.php [dostupné dne 8. 1. 2011] http://www.tribune.cz/clanek/19925-vydaje-zdravotnich-pojistoven-loni-prekrocilyprijmy-o-mld-kc [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.uzis.cz/cz/dps/data/frame.html?T0=CZE+&T1=UKZ+2000+2020+2021+2022 +2023+2030+&T2=ROK+r2009+ [dostupné dne 2. 12. 2010] http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009, [dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2009[dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-zdravotnictvi-2004[dostupné dne 20. 11. 2010] http://www.uzis.cz/rychle-informace/aktualizovane-vydaje-zdravotnictvi-2006-2009, [dostupné dne 1. 2. 2011] http://www.uzis.cz/rychle-informace/tematicke-skupiny-ai/V%C3%BDdaje%20na%20 http://www.uzis.cz/rychle-informace/zprava-oecd-evropske-komise-zdravievrope,[dostupné dne 12. 3. 2011] http://www.vzp.cz/uploads/document/1294183256-SpecialVZP_listovacka.pdf, [dostupné dne 5. 4. 2011] http://www.who.int/nha/docs/en/ [dostupné dne 22. 3. 2011] http://zpravy.e15.cz/financni-data/makroekonomika/ [dostupné dne 1. 2. 2011] www.apra.ipvz.cz/download.asp?docid=6, [dostupné dne 20. 4. 2011]

71

www.brno.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/03003EC63B/$File/330610a5.doc [dostupné dne 12. 3. 2011] www.czp.cuni.cz/Inter/.../S%2017%20Výdaje%20na%20zdravotnictví.doc, [dostupné dne 22. 3. 2011]

72

Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam obrázků: Obrázek č. 1: Věkové sloţení obyvatelstva v České republice k 1. 7. 2009 ...................... 62 Obrázek č. 2: Vývoj střední délky ţivota při narození v České republice ......................... 63

Seznam grafů: Graf č. 1: Struktura plátců zdravotního pojištění (2009) ..................................................... 11 Graf č. 2: Procentní podíl počtu klientů veřejných zdravotních pojišťoven v ČR .............. 19 Graf č. 3: Podíly na příspěvcích na zdravotní pojištění ....................................................... 21 Graf č. 4: Vývoj podílu celkových výdajů na zdravotnictví na HDP (1999 - 2009) ........... 27 Graf č. 5: Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví celkem, podle struktury v mld. Kč (1999 - 2009) ....................................................................................................................... 27 Graf č. 6: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování v % (1999 - 2009) ............... 28 Graf č. 7: Veřejné výdaje na zdravotnictví podle struktury v mil. Kč (1999 - 2009) ......... 30 Graf č. 8: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví celkem v mld. Kč (1999 - 2009) ....... 31 Graf č. 9: Meziroční srovnání veřejných výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele v Kč (1999 - 2009) ....................................................................................................................... 32 Graf č. 10: Vývoj podílu veřejných výdajů a celkových výdajů na zdravotnictví na HDP (1999 - 2009) ....................................................................................................................... 33 Graf č. 11: Průměrné roční výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce podle věku a pohlaví v Kč (2009) ............................................................................................................. 35 Graf č. 12: Výdaje na zdravotní péči (dle věku a pohlaví v mil. Kč v roce 2009) .............. 37 Graf č. 13: Porovnání relativních výdajů na jednoho muţe v letech 2000 a 2009 .............. 38 Graf č. 14: Porovnání relativních výdajů na jednu ţenu v Kč v letech 2000 a 2009 .......... 38 Graf č. 15: Podíly segmentů zdravotní péče ve veřejných výdajích na zdravotnictví v procentech (2001 - 2008).................................................................................................. 39 Graf č. 16: Vývoj soukromých výdajů na zdravotnictví (1999 - 2009) .............................. 42 Graf č. 17: Vývoj soukromých výdajů na 1 obyvatele v Kč (1999 - 2009) ........................ 42 Graf č. 18: Vývoj výdajů na zdravotní péči přímo placených obyvatelstvem dle statistiky rodinných účtů podle struktury v procentech (1999 - 2009) ............................................... 44 Graf č. 19: Vývoj výdajů na zdravotnictví podle druhu zdravotní péče přímo placených obyvatelstvem dle statistiky rodinných účtů na 1 obyv. v Kč (1999 - 2009) ...................... 45 73

Graf č. 20: Poměr celkových výdajů na zdravotnictví na HDP v zemích OECD v roce 2008 (%) ....................................................................................................................................... 50 Graf č. 21: Srovnání podílu celkových výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu ve vybraných zemích OECD v roce 2000 a 2008 ................................................ 51 Graf č. 22: Poměr celkových výdajů na zdravotnictví na osobu v paritě kupní síly na podíl výdajů na HDP v zemích OECD v roce 2008 ..................................................................... 52 Graf č. 23: Struktura celkových výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele v paritě kupní síly v zemích OECD v roce 2008 v ($) ...................................................................................... 55 Graf č. 24: Celkové výdaje na zdravotnictví na 1 obyvatele v paritě kupní síly v zemích OECD v roce 2008 ($) ......................................................................................................... 57 Graf č. 25: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví na HDP v % ve vybraných zemích OECD (2004 – 2008)........................................................................................................... 58 Graf č. 26: Struktura zdravotní péče v % ve vybraných zemích OECD (2004 – 2008)..... 59 Graf č. 27: Podíl výdajů na léky na celkových výdajích na zdravotnictví v % přepočtené podle parity kupní síly (2008) ............................................................................................. 60 Graf č. 28: Spotřeba léčiv na 1 obyvatele v paritě kupní síly (2008) ................................. 60 Graf č. 29: Vývoj relativního vyuţití nemocničních lůţek v procentech (2004- 2009) ..... 65 Graf č. 30: Náklady na jednu hospitalizaci a na jeden ošetřující den v nemocnicích v letech 2004 – 2009 ......................................................................................................................... 67 Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Přehled zdravotních pojišťoven v ČR a počet klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven ........................................................................................................ 18 Tabulka č. 2: Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009) .................... 26 Tabulka č. 3: Vývoj veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009)..................... 29 Tabulka č. 4: Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho obyvatele podle věku a pohlaví v Kč (2000 – 2009) ................................................................................................. 34 Tabulka č. 5: Výdaje na zdravotní péči dle věku a pohlaví v mil. Kč (2000 - 2009) .......... 36 Tabulka č. 6: Vývoj soukromých výdajů na zdravotnictví v ČR (1999 – 2009) ................. 41 Tabulka č. 7: Peněţní výdaje na zdravotní péči přímo placené obyvatelstvem dle statistik rodinných účtů v mil. Kč (1999 – 2009) ............................................................................. 43 Tabulka č. 8: Peněţní výdaje na zdravotní péči na 1 obyvatele dle statistik rodinných účtů v Kč (1999 - 2009) .............................................................................................................. 45

74

Tabulka č. 9: Vývoj výdajů na léky celkem a na léky hrazené ze zdravotního pojištění v mld. Kč (2000 - 2009) ...................................................................................................... 46 Tabulka č. 10: Srovnání podílu celkových výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu ve vybraných zemích OECD od roku 2000 - 2008 .............................................. 49 Tabulka č. 11: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování jako procento z celkových výdajů na zdravotnictví ve vybraných zemích OECD v roce 2008 (%) ......... 53 Tabulka č. 12: Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování ve vybraných zemích OECD podle parity kupní síly na 1 obyvatele v roce 2008 ($) ........................................... 56 Tabulka č. 13: Vývoj lůţkového fondu nemocnic v České republice v letech ................... 64 Tabulka č. 14: Průměrně obsazená lůţka a maximální lůţkové kapacity v počtu ošetřujících dní v letech 2004 - 2009 .................................................................................. 66 Tabulka č. 15: Náklady na jednu hospitalizaci a na jeden ošetřující den v nemocnicích v letech 2004 - 2009 ............................................................................................................ 67

75

Analýza soukromých a veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR

Recommend Documents