Analýza přístupů České republiky a Rakouska k vybraným oblastem SZBP EU a vnitřního trhu

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor mezinárodní vztahy

Analýza přístupů České republiky a Rakouska k vybraným oblastem SZBP EU a vnitřního trhu Bakalářská práce

Lenka Filipová

Vedoucí práce: PhDr. Michal Kořan, Ph.D. UČO: 388 204 Obor: MV- ES Imatrikulační ročník: 2011

Brno, 2014  

 

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem ,,Analýza přístupů České republiky a Rakouska k vybraným oblastem SZBP EU a vnitřního trhu“ vypracovala sama, pouze s využitím uvedených zdrojů.

………………………………. V Brně, 1. května 2014

Lenka Filipová  

 

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Kořanovi PhD., za cenné rady a připomínky a trpělivé a odborné vedení během vypracovávání této práce. Velký dík patří mé rodině, která mě jak po dobu mého dosavadního studia, tak i při psaní této práce velice podporovala.

   

1. Úvod ............................................................................................................................................ 5 2. Postup práce ................................................................................................................................. 7 3.   Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU  ..........................................................................  10   3.1. Od zahájení přístupových jednání po vstup do Evropské unie  .............................................  10   3.2. Přístup ČR a Rakouska k otázce Kuby  ...................................................................................  12   3.3. Kosovská otázka  ......................................................................................................................  12   3.4. Vztahy s Izraelem  ....................................................................................................................  13   3.5. Přístup k Balkánu v kontextu bezvízového styku  ..................................................................  15   3.6. Otázka Ukrajiny  .......................................................................................................................  16   3.7. Politika sousedství  ...................................................................................................................  17   3.8. Přístup k rozšiřování EU  .........................................................................................................  19   3.9. Humanitární a rozvojová pomoc  ...........................................................................................  21   3.10. EBOP a Battle Groups  ..........................................................................................................  24   3.10.1. Participace České republiky a Rakouska na misích EBOP  ......................................  24   3.10.2. Participace ČR a Rakouska na konceptu Battle Groups  ...........................................  27   4. Vnitřní trh  .........................................................................................................................................  28   4.1. Priority vlád v oblasti vnitřního trhu  ......................................................................................  28   4.2. Transpoziční deficit  .................................................................................................................  30   4.3. Směrnice o službách v kontextu rakouského předsednictví v Radě EU  ...............................  32   4.4. Implementace směrnice o službách  ........................................................................................  33   4.5. České předsednictví v Radě EU  .............................................................................................  35   4.6. Uznávání odborných klasifikací a Regulované profese  ........................................................  36   5. Programové pozice České republiky a Rakouska v oblasti SZBP a vnitřním trhu EU  ...............  38   5.1. Programové priority Rakouska  ...............................................................................................  38   5.2. Současné programové priority České republiky  ....................................................................  39   5.3. Zhodnocení současných priorit ČR a Rakouska  ....................................................................  41   6. Závěr  

...........................................................................................................................................43  

7. Seznam literatury a pramenů  ...........................................................................................................  49   7.1. Primární zdroje (ověřené ke dni 11. 5. 2014):  .......................................................................  49   7.2. Sekundární zdroje:  ...................................................................................................................  54   7.2.1. Knižní zdroje:  ................................................................................................................  54   7.2.2. Internetové zdroje (ověřené ke dni 11. 5. 2014):  ........................................................  54   7.2.3. Další zdroje  ...................................................................................................................  58   8. Přílohy  .............................................................................................................................................  59      

1. Úvod Bakalářská práce blíže představuje problematiku českých a rakouských vztahů z hlediska Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (dále jen SZBP) a vnitřního trhu Evropské unie. Práce je konkrétně zaměřena na přístupy České republiky a Rakouska k SZBP a vnitřnímu trhu a jejich vybraným oblastem. Zejména z důvodu společné historie, kulturní a sociální blízkosti, sousedství, ale také územní a populační srovnatelnosti jsou Česká republika a Rakousko oblíbeným a také častým námětem k bádání. Pozornost ovšem přitahují zejména atraktivní témata jako je energetika a s ní spojený přístup k životnímu prostředí, či minulostní otázky. Z tohoto důvodu považuji za vhodné zaměřit se na oblasti, které bývají opomíjeny, avšak zároveň představují dlouhodobé priority české zahraniční politiky. Právě v těchto oblastech je možné nalézt společná témata, na jejichž základě by bylo možné vztahy ČR a Rakouska v budoucnu rozvíjet. Práce vychází z myšlenky, „že v současné situaci Česká republika a Rakousko nepociťují potřebu bližší kooperace téměř v žádné z možných zahraničně- politických agend (Kořan 2011: 148).“ Práce je konkrétně členěna do tří stěžejních částí věnujících se přístupům ČR a Rakouska k vybraným a blízkým otázkám SZBP v letech 1998- 2014, přístupům České republiky a Rakouska k vnitřnímu trhu v období let 2004- 2014 a aktuálním programovým prioritám současných vlád. Na začátku práce se věnuji postupu, na jehož základě budu zkoumat přístupy zemí k vybraným oblastem. Ve druhé kapitole práce věnující se SZBP se budu zabývat vývojem již před vstupem ČR do EU, konkrétně od zahájení přístupových rozhovorů roku 1998 po rok 2004, neboť již zde lze nalézt konkrétní zmínky o budoucím začlenění do SZBP. Ve druhé části v rámci SZBP se budu věnovat období, kdy ČR představovala plnohodnotného člena Evropské unie a také vybraným a blízkým oblastem SZBP. Ve třetí kapitole budu porovnávat přístupy vlád k vnitřnímu trhu po vstupu České republiky do EU, jelikož až po tomto datu, lze v rámci vybraných dokumentů identifikovat konkrétní kroky ČR. Nejprve nastíním obecné priority uváděné jak Českou republikou, tak Rakouskem a dále se zaměřím na konkrétní oblasti zájmu ČR a Rakouska. Konkrétními zvolenými oblastmi budou transpoziční deficit, Směrnice o službách a její implementace, uznávání odborných klasifikací a Regulované profese. V nejaktuálnější části práce se zaměřím na současné programové priority České republiky a Rakouska ve zkoumaných oblastech. 5    

Z hlediska analýzy dat se zaměřím na informace v rámci vládních dokumentů a vládních prohlášení České republiky a Rakouska ve sledovaných letech. Abych mohla porovnat výsledky, kterých zkoumané země dosáhly, budu vycházet také z informací v rámci Zpráv o zahraniční politice z let 1998- 2012, v případě Rakouska Austrian Foreign Policy Yearbook 2000- 2009 a následné obdobě těchto dokumentů Foreign and European Policy Report 20102012. Z důvodu omezeného množství relevantních dokumentů rakouské strany k vnitřnímu trhu a s ohledem na aktuálnost některých ze zkoumaných témat použiji také informace poskytnuté rakouským Ministerstvem pro vědu, výzkum a ekonomii (BMWFW), Hospodářskou komorou Spolkové vlády (WKÖ), rakouským Ministerstvem zahraničních věcí (AFM) a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem vnitra ČR. S ohledem na charakter práce budu vycházet také z dokumentů a databází nejen Evropské komise, sekundární odborné literatury a internetových článků.

6    

2. Postup práce V rámci vybraných oblastí jsem identifikovala časové řady, na jejichž základě posoudím, zda ve zkoumaných oblastech lze nalézt shodné přístupy České republiky a Rakouska k vybraným tématům a zda lze ve zkoumaných oblastech nalézt potřebu spolupráce jedné, či druhé strany. V první části práce věnující se SZBP se v období let 1998- 2004 zaměřím na přístup států v rámci Západoevropské unie (dále již jen ZEU), která byla vnímána českou vládou jako vhodná platforma k diskuzím o SBOP (MZV 2000:3) a také se zaměřím na přístup států v rámci odnoží ZEU- konkrétně WEAG a WEAO. V daném období se budu věnovat také postoji Rakouska a ČR ke vztahům EU- NATO, neboť právě intenzivní úsilí o členství v NATO dominovalo mezi prioritami tehdejší české vlády. V období po vstupu ČR do EU se zaměřím na vybraná zahraničně- politická témata v období mezi lety 2004 a 2014- konkrétně přístup ČR a Rakouska ke stávající politické situaci na Kubě, k otázce normalizace unijních vztahů s Kubou, přístup států k uznání Kosova, na dlouhodobý přístup zemí k Izraeli, který do jisté míry ovlivnil postoje zemí k uznání palestinské státnosti a také přístupu zkoumaných zemí k iniciativě Velké Británie zařadit Hizballáh na unijní seznam teroristických organizací. V rámci kontextu posílení obchodních vztahů EU s Izraelem zohledním také export ČR a Rakouska do Izraele a izraelský import do zkoumaných zemí. Dále se zaměřím na přístup ČR a Rakouska k zavedení bezvízového styků vůči zemím západního Balkánu. Po důkladném zvážení do této části začlením také přístup zemí k situaci na Ukrajině. Ačkoliv lze oblast zařadit do poslední časové řady v rámci SZBP, stále se jedná o dominantní zahraničně- politické téma roku 2014. Konkrétně se budu věnovat přístupu k nastolení unijních sankcí a otázce budoucího členství Ukrajiny v Evropské unii. V daném období se budu věnovat také přístupům států v konkrétních oblastech SZBP a to přístupům vlád k Politice sousedství, přístupům vlád k Politice rozšiřování a potenciálnímu rozšíření o Turecko, účasti na misích EBOP ve sledovaných letech a personálnímu obsazení misí k již uzavřenému roku 2013, neboť ačkoliv informace týkající se personálního obsazení zmiňuji v aktuální účasti ČR a Rakouska na misích EBOP, dle informací z 1Odboru bezpečnostní politiky MZV se tento počet neustále proměňuje. V rámci konceptu Battle Groups se budu věnovat také účasti ČR a Rakouska na tomto uskupení od zahájení své činnosti v roce 2007.

                                                                                                                        1 2

 Telefonní  komunikace  s  OBP  6.  4.  2014.    Informace  z  emailové  korespondence  s  pověřenou  osobou  z  BMWFW  obdržené  16.  4.  2014.  

7  

 

Ve druhé části práce budu vyhodnocovat přístupy ČR a Rakouska k dokončení vnitřního trhu EU od roku 2004. V tomto případě se zaměřím na oblast od roku 2004, třebaže v Programových prohlášeních vlád lze nalézt kroky k budoucímu začlenění ČR do SZBP EU, konkrétní kroky ČR podporující budoucí začlenění do vnitřního trhu v rámci zkoumaných dokumentů nejsou konkretizovány. Část věnována vnitřnímu trhu bude výrazně limitována skutečností, že ačkoliv Česká republika disponuje velice užitečnými dokumenty k této problematice, konkrétně Priority vlády v aktuální agendě jednotného trhu z roku 2012 a aktualizací tohoto dokumentu Priority vlády v aktuální agendě jednotného trhu EU pro období 2013- 2014, Rakousko 2dle informací z Ministerstva pro vědu, výzkum a ekonomii (dále již jen BMWFW) nedisponuje oficiálním dokumentem na bázi českých Priorit vlády v agendě vnitřního trhu, či dokumentem, který by reflektoval priority Rakouska v oblasti vnitřního trhu. Nejprve představím obecné priority v oblasti vnitřního trhu ve zkoumaných letech. Dále se již budu věnovat přístupům k vybraným oblastem, které vlády dlouhodobě zdůrazňovaly jako jejich národní priority- konkrétně vývoji transpozičního deficitu k listopadu 2005 až listopadu 2013, Směrnici o službách v kontextu rakouského předsednictví v Radě EU a její následné implementaci s důrazem na výzkum Asociace evropských obchodních komor a průmyslu (dále již jen EUROCHAMBERS) z roku 2010 a jeho následnou 3aktualizaci dle odpovědí pracovníku BMWFW, reflexí výzkumu EUROCHAMBERS z roku 2011 věnující se Jednotným kontaktním místum (dále již jen JKM) a výsledkům zkoumaných zemí v rámci SOLVIT center v období 2011- 2013 a 2012- 2013. Již heslo českého předsednictví Evropa bez bariér reflektuje důležitost, kterou vnitřní trh pro ČR znamenal. V rámci konkrétní kapitoly se budu také věnovat prioritám českého předsednictví v kontextu vnitřního trhu EU. Prostor bude věnován také přístupu zemí ke Směrnici o uznávání odborných klasifikací a její revizi a aktuální situaci zemí v otázce počtu regulovaných profesí. Ve třetí a nejkratší části práce se zaměřím na aktuální priority druhé vlády Wernera Faymanna a první vlády Bohuslava Sobotky v oblastech SBZP a vnitřním trhu. V případě Rakouska budu primárně vycházet z Pracovního programu současné rakouské vlády a z Bezpečnostní strategie z roku 2013 (Österreichische Sicherheitsstrategie). Jelikož tvorba Dlouhodobého výhledu pro obranu 2030 byla pozastavena a časový plán jejího zpracování byl modifikován, budu v případě výhledů ČR vycházet pouze z šestnácti stránkového Programového prohlášení současné vlády Bohuslava Sobotky ustavené prezidentem republiky                                                                                                                         2

 Informace  z  emailové  korespondence  s  pověřenou  osobou  z  BMWFW  obdržené  16.  4.  2014.    Informace  z  emailové  korespondence  s  představiteli  BMWFW  na  konkrétní  otázky  prezentované  ve  výzkumu   EUROCHAMBERS  obdržené  18.  4.  2014.  

3

8    

ke dni 29. ledna 2014 a Koaliční smlouvy. V rámci Programového prohlášení vlády pro mne bude stěžejní jeho resortní rozdělení, a to konkrétně kapitoly věnující se Ministerstvu obrany a Ministerstvu zahraničních věcí a Úřadu vlády ČR. V této části se budu věnovat také programovým prioritám vlád v oblasti vnitřního trhu. Jak jsem již avizovala výše, ve druhé části věnující se vnitřnímu trhu se budu věnovat prioritám současné české a rakouské vlády, tudíž budeme primárně vycházet z aktuálních Programových prohlášení vlád. Jak již bylo zmíněno, dle údajů BMWFW Rakousko nedisponuje obdobným dokumentem jako Priority vlády ČR v aktuální agendě jednotného trhu 2013- 2014, tudíž nelze zcela porovnat výhledy těchto dvou zemí. Na základě stanovených oblastí bych ráda zodpověděla otázku.“Lze v některé ze zkoumaných oblastí v rámci SZBP a v rámci vnitřního trhu nalézt shodné přístupy České republiky a Rakouska?“ S ohledem na myšlenku uvedenou v úvodu práce bych ráda závěrem zodpověděla otázku „Je možné v některé ze zkoumaných oblastí nalézt potřebu České republiky a Rakouska o užší spolupráci?“

9    

3. Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU 3.1. Od zahájení přístupových jednání po vstup do Evropské unie  

Vývoj roku 1998 byl pro Českou republiku charakteristický především konečným naplněním dlouhodobého úsilí o vstup do Severoatlantické aliance, ale byl také rokem zahájení jednání o přistoupení ČR do EU. Priorita členství v NATO byla výrazně viditelnou v tehdejším Programovém prohlášení vlády Miloše Zemana. ,,Za prvořadé při zajišťování bezpečnosti států považuje vláda vstup ČR do struktur NATO v roce 1999 a její následné plnohodnotné členství (Vláda 1998:22)“. Následující roky se již nesly ve znamení přistoupení do Evropské unie a také v opětovném zdůrazňování komplementárnosti členství v NATO s členstvím v EU, zejména z důvodu bezpečnostní a obranné politiky EU. Priority vlády se ovšem netýkaly jen těchto dvou uskupení, ale také mezivládní vojenské a obranné organizace vzniklé z iniciativy na Pařížské konferenci- ZEU. Po podpisu Amsterodamské smlouvy začínalo vytváření bezpečnostní a obranné dimenze SZBP. Západoevropská unie vznikla podpisem modifikované Bruselské smlouvy 23. října roku 1954, přičemž byla „spíše institucionálním pokusem o uspořádání poválečných vztahů, než reálným bezpečnostním uskupením (Fiala a Pitrová 2009: 63)“, neboť ZEU nerozvíjela vojenskou část organizace a svůj obranný potenciál převedla pod NATO (Fiala a Pitrová 2009: 62- 63). V návaznosti na vstup do Severoatlantické aliance došlo k postoupení České republiky, Polska a Maďarska z přidružených partnerů Západoevropské unie k přidruženým členům ZEU. Česká republika toto členství vnímala jako ,,vhodnou platformu k diskuzím o EBOP (MZV 2000: 3).“ ZEU přestala existovat až vypršením Pařížských smluv roku 2010, ovšem již dříve docházelo s rozvojem EBOP k jejímu utlumení a k přenesení odpovědnosti za plnění Petersburských úkolů na EBOP. Rakousko jako nečlenský stát Severoatlantické aliance nebylo členem ZEU, patřilo však do skupiny tzv. pozorovatelů (WEU nedatováno). Mezi další úspěchy tehdejší české i rakouské vlády patřilo přijetí do Západoevropské unie pro vyzbrojování WEAG. Do WEAG byly země přijaty spolu s dalšími 4čtyřmi státy. Spolu s Rakouskem a Maďarskem přistoupila Česká republika dodatečně k tzv. SOCRATE Memorandum v rámci WEAG umožňující participaci

na

mezinárodních

výzkumných

a

technologických

Západoevropské unie pro vyzbrojování (MZV 2001: 37).

                                                                                                                        4 Přijato bylo také Švédsko, Finsko, Polsko, Maďarsko (MZV 2001: 37).   10    

projektech

v rámci

V následujících předvstupních letech probíhala zejména snaha o harmonizaci zahraniční politiky ČR se SZBP, probíhal také screening české legislativy s evropským právem, který ukázal kompatibilitu zahraničně- politických záměrů ČR s unijními záměry, či vytvoření nového koordinačního útvaru pro SZBP na Ministerstvu zahraničních věcí ČR (MZV 2003: 35). Dalším krokem k integraci do EBOP bylo po přistoupení k WEAG členství v Západoevropské organizaci pro vyzbrojování WEAO. Česká republika se jako kandidátský stát také aktivně zajímala a v roce 2003 účastnila vůbec první mise v rámci SBOP- EUPM Afghánistán, následně misí CONCORDIA a mise PROXIMA v Makedonii (MZV 2003: 39, MZV 2004: 36). Důsledky těchto aktivit byly pozitivně hodnoceny v rámci Monitorovacích zpráv Evropské komise. Úsilí České republiky bylo stvrzeno 16. 4. 2003 podpisem Smlouvy o přistoupení České republiky k EU a následným kladným výsledkem referenda v ČR. Po vstupu České republiky do EU jednotlivé vlády nadále průběžně zdůrazňovaly snahu o spolupráci Severoatlantické aliance s EU v oblasti obrany a bezpečnosti. Ačkoliv Rakousko z důvodu své neutrality není členem 5NATO, nikterak to nepoznamenalo jeho podporu spolupráci EU- NATO během jeho předsednictví v Radě EU. Jak Česká republika, tak i Rakousko tuto spolupráci podporují. Je zcela logické, že ČR, která vychází z principu nedělitelnosti, nepodporuje nahrazení NATO Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou, jako je tomu v případě některých států EU. Právě vzájemnou spoluprací Aliance s Unií je možné efektivně reagovat na globální hrozby současného světa. Je patrné, že Česká republika na NATO nadále pohlíží jako na primární nástroj zajištění bezpečnosti a v současnosti se snaží především o ,,budování strategického vztahu EU a NATO“, který je nezbytný pro zajištění bezpečnosti a obranyschopnosti (MZV 2011:11). Ačkoliv Rakousko není členem NATO, nepodporuje jeho nahrazení EBOP, neboť právě členství v tomto uskupení poskytuje Rakousku úroveň bezpečnosti, kterou by si jako nečlenský stát nebylo schopno samo zajistit. V důsledku vstupu do EU navázala Česká republika vztahy s asijskými zeměmi prostřednictvím unijní spolupráce s ASEM. Rakousko je členem EU již od roku 1995, tudíž se účastnilo již první oficiální konference představitelů ASEM v roce 1996 (MZV ASEM nedatováno).

                                                                                                                        5 Ačkoliv Rakousko není členem NATO, je členem PfP a EAPC 11    

3.2. Přístup ČR a Rakouska k otázce Kuby Česká republika se dlouhodobě aktivně podílí na formulování společné politiky EU vůči Kubě a prezentuje se jako jeden z největších odpůrců tamního komunistického režimu. Česká republika kladla dlouhodobě důraz na lidská práva a podporu kubánské opozice a spolu s dalšími členskými státy EU prosadila vypracování středně- dlouhodobé strategie SZBP vůči Kubě. Stejnou pozici zastává také Rakousko, které v rámci společného postoje EU podporuje přechod k demokracii a pluralismu při plném dodržování lidských práv v rámci politického dialogu. Pozornost této otázce byla věnována také v průběhu rakouského předsednictví, kdy Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy reflektovala nezlepšení lidsko-právní situace 6

(AFM nedatováno: 59). Právě z důvodů zkušeností České republiky s komunistickým režimem, se ČR

viditelně stavěla proti normalizací unijních vztahů s Kubou, kterou prosazovalo již Španělsko během svého předsednictví v Radě EU. Dle posledních dostupných údajů pro rok 2014, Česká republika a stejně tak Polsko, jakožto nejvýraznější odpůrci normalizace vztahů s Kubou v rámci EU, přehodnocují své postoje, v současné době změnu unijní politiky již neblokují (EMMOT 2014) a výhledově budou unijní představitelé usilovat o vytvoření dohody o spolupráci a politickém dialogu do konce roku 2015 (Businessinfo 2014).

3.3. Kosovská otázka V rámci kosovské otázky Česká republika dlouhodobě zastávala postoj shodný s 7oficiálním postojem EU a do konce roku 2008 uznala Kosovo, jako jeden z 22 členských států EU, ačkoliv na domácí politické scéně tato shoda, zejména vnitropoliticky nepanovala. Na základě pozice prezentované v Poslanecké sněmovně ČR tehdejším ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, lze rozeznat, že pozice české vlády se odvíjela zejména tak, aby byla v souladu s pozicí většiny členských států EU, zejména tzv. kontaktní skupiny Velké Británie, SRN, Francie, Itálie, neboť neshoda členských států v otázce kosovského problému by mohla vést k oslabení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (MZV 2008). Česká vláda oficiálně uznala Kosovo až na výjezdním zasedání v Teplicích ke dni 21. 5. 2008, tudíž jako jeden z 8posledních členských států EU (Vláda ČR 2008). Pro přispění k urychlení stabilizace Kosova a také posílení prvků právního státu se Česká                                                                                                                         6 7

 Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2006    Oficiálním postojem většiny ČS

8

Následovala pouze Malta a Portugalsko 12  

 

republika aktivně podílela na doposud největší misi EBOP- EULEX KOSOVO (MZV 2009: 49). Rakouský spolkový kancléř Alfred Gusenbauer již v roce 2007 avizoval, že Rakousko by mohlo být jednou z prvních zemí, které uznají nezávislost Kosova, dle zprávy rakouské tiskové agentury APA (Epoch Times 2007). Dle 9údajů kosovského Ministerstva zahraničních věcí bylo Rakousko v pořadí dvacátou zemí, která uznala nezávislost Kosova ze zemí Evropské unie zemí jedenáctou (MFA Kosovo 2013). Rakousko i Česká republika uznaly nezávislost Kosova a v současné době obě země disponují zastupitelskými úřady v Prištině. Je třeba zdůraznit, že ne všechny členské státy EU zaujaly stejný přístup. Ovšem ,,v případě těchto zemí hraje roli existence relativně homogenních národnostních menšin (Vláda ČR 2008).“ Obě země také participovaly v roce 2009 na misi EULEX Kosovo, přičemž Rakousko pro rok 2009 až 30 odborníky, Česká republika 28 policejními experty (10AFM nedatováno: 33, MZV 2010: 90).

3.4. Vztahy s Izraelem Evropská unie uzavřela v roce

11

1995 Asociační dohodu s Izraelem, ratifikovanou

patnácti členskými státy, včetně Rakouska, Evropským parlamentem a izraelským Knessetem, na základě které došlo k dalšímu rozvoji izraelsko- unijních vztahů. Mezi dlouhodobé unijní priority ve vztahu k Izraeli patří prohloubení ekonomické a obchodní spolupráce a přispění k pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě (Euroskop nedatováno). K efektivnímu příspění EU jsou stěžejní přístupy členských států. Jaké jsou tedy přístupy České republiky a Rakouska ve vztahu k Izraeli? Blízko- východní oblast a celkově vztahy s Izraelem patří dlouhodobě mezi zahraničněpolitické priority České republiky. České vztahy s Izraelem jsou však typické zejména svou kontinuálností, která nemá v EU obdoby. O výjimečnosti tohoto vztahu hovoří také vyjádření izraelské strany, že ,,nikde jinde v Evropě není izraelským voláním tak porozuměno (Netanyahu in Chaan 2012)“, jako v České republice, která pro Izrael představuje jednoho z nejbližších partnerů (Lipshiz 2012). Český přístup k této otázce však nemá obdoby nejen v Evropě, ale ani na domácí zahraničně- politické scéně. „Skutečně jen máloco má v českém prostředí tak soustavnou kontinuitu jako vztah k Izraeli (Šlechta 2012).“ Mezi nejčastěji                                                                                                                         9 Umístění zemí dle data, kdy vyrozumění o uznání nezávislosti Kosova dorazilo na kosovské ministerstvo zahraničních věcí, ne dle data uznání samostatným státem.   10

 Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2009  

11

Asociační dohoda navazovala na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Izraelem z roku 1975 (Euroskop). 13    

zmiňované důvody českého přístupu patří historické vazby v podobě aktivní účasti na zajištění existence samotného Izraelského státu v letech 1947 a 1948, masarykovská tradice, či 12české zhlédnutí sebe sama v izraelské situaci. Oproti tomu v rakouském případě lze hovořit o neustálé proměnlivosti rakouskoizraelských vztahů (Laster 2014). V souladu s unijním postojem Česká republika podporuje dvou- státní řešení izraelsko- palestinského konfliktu (MZV 2013c). Také Rakousko podporuje dvou- státní řešení v podobě Izraele s rozeznatelnými a trvale zabezpečenými hranicemi a Palestiny jako nezávislého, demokratického a trvale životaschopného státu (BKA 2014: 73). Postoje zkoumaných zemí se rozcházely v otázce

13

nepřímého uznání palestinské

státnosti. Zatímco Česká republika jako jediný členský stát EU patřila mezi devět zemí (dále Kanada, Izrael, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Panama, USA), které se stavěly razantně proti, Rakousko vyjádřilo této možnosti svou plnou podporu (UN 2012). Dvanáct členských států EU se hlasování nezúčastnilo (Bulharsko, Estonsko, Německo, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Nizozemí, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Velká Británie a také přistoupivší Chorvatsko k červenci 2013) (UN 2012). Dle názorů představitelů ČR tento krok nepomůže k nastolení míru, kterého lze dosáhnout pouze dvoustranným jednáním (Český rozhlas 2012). Postoje zkoumaných zemí se shodly v přístupu k zasedání Durban III v roce 2011. Česká republika v závěsu s Rakouskem se rozhodla této konference nezúčastnit. Důvodem v případě obou zemí byl průběh stejnojmenné konference již v roce 2001, jejíž obsah se v nesouladu s původním záměrem omezil na kritiku Izraele, včetně antisemitských výpadů (Blaustein 2011, MZV 2011b). K červenci 2013 došlo k zařazení vojenské odnože Hizballáhu na

14

unijní seznam

teroristických organizací. Česká republika a Rakousko v tomto případě našly společnou řeč a z obavy z destabilizace Libanonu se jako jedni z mála členských států EU stavěly proti tomuto kroku (Hospodářské noviny 2013). K červenci 2013 členské státy EU dospěly ke kompromisu zakládajícím se mimo jiné na pravidelném přezkoumávání situace kolem vojenského křídla

                                                                                                                        12 Stejně jako Izrael na Blízkém východě v současné době, představovala ČSR ve 30. letech 20. století „ostrůvek demokracie v autokratické Evropě (Šlechta 2012).“ 13 Hovoříme o nepřímém uznání, neboť k uznání došlo de facto odhlasováním statusu pozorovatelského nečlenského státu OSN pro Palestinu.     14  Hizballáh byl na seznamu teroristických organizací již v Izraeli, Kanadě, USA, Austrálii, Velké Británii, Francii, Nizozemí a také Rady pro spolupráci arabských států v zálivu (Euroskop 2013).   14    

Hizballáhu v šesti měsíčních intervalech, vycházejícího z české iniciativy (Hospodářské noviny 2013). Mezi priroity EU patří také prohloubení ekonomické a obchodní spolupráce, na které se významně podílí právě funkční obchodní vztahy mezi členskými státy a Izraelem. O tomto může do jisté míry také vypovídat export členských států do Izraele, který v případě Rakouska představoval 0, 26% rakouského exportu, v případě ČR 0, 29% českého exportu pro rok 2011 (Observatory of Economic Complexity 2011). Naopak dovoz z Izraele tvořil 0, 19% rakouského importu, v případě ČR 0, 3% českého importu (Observatory of Economic Complexity 2011).

3.5. Přístup k Balkánu v kontextu bezvízového styku Bezvízový styk pro občany Makedonie, Černé hory a Srbska byl zaveden v prosinci 2009 a v roce 2010 byl bezvízový styk rozšířen také na Bosnu a Hercegovinu a Albánii.Tento krok s sebou nesl nemálo rizik pro tehdejší členské státy, jako ekonomickou migraci, rozšiřování organizovaného zločinu a v neposlední řadě také neúměrný nárůst počtu žádostí o azyl vedoucí k růstu nákladů pro členské státy. Poslední ze jmenovaných obav se bohužel naplnila. Dle informací z EUOBSERVER Rakousko jako jedna z šesti zemí poukazovalo na zneužívání výhod bezvízového styku, které vedlo ke zvažování znovuobnovení zavedení víz pro země západního Balkánu (Nielsen 2012). Většina migrujících ze států západního Balkánu směřuje do Německa, tudíž Rakousko, které působí v tomto případě jako most pro migranty, je tímto trendem výrazně zasáhnuto, stejně tak ČR i když podstatně méně než Rakousko. Rakousko se s situací vypořádalo zahrnutím těchto zemí na tzv. seznam zemí bezpečného původu, což vedlo k urychlení projednávání žádosti o azyl (Knaus s Stiglmayer 2012). Ačkoliv Česká republika disponuje seznamem zemí bezpečného původu, na rozdíl od rakouského je český seznam neveřejný a byl vypracován z gesce ředitele odboru Azylové a migrační politiky (dále jen OAMP). Dle informací poskytnutých OAMP Česká republika v současnosti zvažuje země západního Balkánu na tento seznam zařadit (Lipavská 2014). V uvedených tabulkách jsou zahrnuté země obsažené ve stávajících seznamech zemí bezpečného původu ČR a Rakouska. Dle

15

Mgr. Jana Vyčítala lze současnou situaci

v kontextu bezvízového styku se západním Balkánem označit již za stabilní, neboť žádný z členských států v současnosti nežádá o znovuzavedení vízové povinnosti, ačkoliv Nařízení                                                                                                                         15

 Mgr.  Vyčítal  působil  do  roku  2014  jako  ředitel  odboru  Konzulárních  koncepcí  a  metodiky  (KKM)  Ministerstva   zahraničních  věcí  ČR.  

15    

Rady (ES) 539/2001 bylo naposledy novelizováno mimo jiné proto, aby bylo možné vízovou povinnost dočasně zavést při náhlém a mimořádném nárustu migrace (Vyčítal 2014). Tabulka č.1

Zdroj: Vlastní zpracování (AIDA 2012, OAMP MVČR 2014).

3.6. Otázka Ukrajiny S ohledem na vývoj během posledních měsíců a nadále eskalující situaci se alespoň pokusím přiblížit vývoj současné pozice České republiky a Rakouska k situaci na Ukrajině. Současná situace, která byla odstartována odmítnutím jednání bývalé ukrajinské vlády prezidenta Janukovyče o asociační dohodě, je v současnosti jedním z nejdominantnějších témat jednání Rady ministrů. Pozice členských států EU, Rakouska a České republiky nevyjímaje, v této otázce procházela a prochází neustálým vývojem. Dle infromací z Rakouského ministerstva zahraničních věcí Rakousko vyjádřilo podporu podpisu DCFTA již na Summitu ve Villniusu a spolu s ostatními členskými státy vyjádřilo také naději, že k podpisu dojde co nejrychleji

16

(Almhofer AFM 2014). Právě v

otázce nastolení sankcí vůči bývalému ukrajinskému režimu bylo vidět proměnlivost názorů k této problematice. Rakouský ministr zahraničních věcí Sebastian Kurz vyjádřil oficiální podporu Rakouska nastolením cílených unijních sankcí proti osobám zodpovědným za eskalaci násilí na Ukrajině, na kterých se dohodl s kancléřem Wernerem Faymannem (AFM 2014). Podobu sankcí ovšem současná hlava ministerstva zahraničních věcí nechtěla konkretizovat (AFM 2014). Naopak rakouský europoslanec Hannes Swoboda ze skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů prohlásil, že "Pokud nechceme, aby se Ukrajina stala kolonií Ruska, měli bychom být se sankcemi velmi opatrní. Nevylučuji je, ale využijme                                                                                                                         16

 Emailová  korespondence  z  16.  4.  2014  s  příslušníky  AFM.  

16    

poslední šance dát lidi dohromady (Swoboda 2014).“ Také současný ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek vyjádřil podporu uvalení sankcí na představitele bývalé ukrajinské vlády zodpovědné za eskalaci násilí na Ukrajině (ČT 24 2014). Na rozdíl od svého rakouského protějšku, Lubomír Zaorálek podobu sankcí konkretizoval v podobě selektivního výběru osob a také razantního odmítnutí plošných sankcí (ČT 24 2014). Finanční sankce a zákaz cestování do zemí EU Viktoru Janukovyčovi a dalším sedmnácti představitelům bývalého ukrajinského režimu začaly platit od března roku 2014 (Hospodářské noviny 2014). Pozice České republiky a Rakouska je blízkou v otázce budoucího členství Ukrajiny v EU. Dle Sebastiana Kurze by bylo pro samotnou Ukrajinu schůdnějším řešením nepřipojení se ani k EU, ani k NATO, či dokonce neutralita (TASR 2014). Prezident Miloš Zeman uvedl, že se Ukrajina bez nutných politických a ekonomických reforem nemůže v nejbližší době stát členem EU, neboť i České republice, která byla připravenější a nacházela se v lepší ekonomické a také politické situaci, trvalo léta, než do EU vstoupila (ČTK 2014). Ačkoliv pozice evropských komisařů by měla být vzhledem k národním státům nestrannou, je třeba zmínit, že dle Štefana Füleho, eurokomisaře pro rozšiřování a politiku sousedství, vedoucího expertní skupiny na pomoc Ukrajině, by řešením bylo právě členství Ukrajiny v EU (Füle in NOVINKY 2014). Dle informací z rakouského ministerstva zahraničních věcí Rakousko plně podporuje partnerství EU s Ukrajinou a dne 21. března 2014 hlavy států a vlád podepsaly politické ustanovení Asociační dohody. K podpisu zbývajících ustanovení dohody včetně DFCTA, již dřívě podporované rakouskou vládou, by mělo dojít po prezidentských volbách plánovaných na 25. května tohoto roku (Almhofer AFM 2014c). Dle Lubomíra Zaorálka ,,politická deklarace představuje přihlášení se k vládě zákona a respektování soudní moci (Zaorálek 2014).“ V rámci finanční pomoci Ukrajině ze strany Evropské unie je třeba upozornit, že na této pomoci se budou defacto podílet státy, které jsou čistými plátci do rozpočtu EU, přičemž Česká republika v současnosti je čistým příjemcem, nikoliv plátcem, na rozdíl od17 Rakouska.

3.7. Politika sousedství Česká republika dlouhodobě podporovala provádění politiky EU vůči zemím východní Evropy, podporovala evropské ambice Ukrajiny a Moldavska a významně se angažovala v podporování lidských práv a demokratických změn v Bělorusku. Z tohoto důvodu, kdy                                                                                                                         17 Dle údajů na http://ec.europa.eu/budget/figures/interactive/index_en.cfm lze vidět, že dle posledních dostupných údajů, je Rakousko čistým plátcem a ČR čistým příjemcem z rozpočtu EU 17    

východní Evropa patřila k jedné z prioritních oblastí zahraniční politiky ČR, je logické, že Česká republika podporovala politiku sousedství jako efektivní nástroj k provádění politiky vůči zemím východní Evropy a také jako efektivní nástroj k co nejtěsnějšímu přiblížení východoevropských zemí k EU. Kladný vztah ČR k východním zemím se projevil také faktem, že oficiální zahájení politiky Východního parnerství proběhlo na summitu v Praze v květnu 2009.

Česká republika také prosazovala začlenění Běloruska do Východního

parnerství, či jižního Kavkazu. Důležitost vztahů se zeměmi Východního partnerství pro ČR je také viditelnou zprostředkováním zastupitelských úřadů ČR ve všech zemmích Východního parnerství. V květnu 2012 byl v Jerevanu v Arménii otevřen poslední zastupitelský úřad ČR, ze zemí Východního partnerství (MZV 2013a: 5). V případě Rakouska je situace opačnou. Dle dostupných informací z 6 zemí Východního parnerství má Rakousko zastupitelské úřady pouze v Azerbajdžánu v Baku a na Ukrajině v Kyjevě (Verzeichnis der Österreichischen Vertretungsbehörden nedatováno). V případě jižního křídla politiky sousedství disponuje Rakousko zastupitelskými úřady ve všech zemí kromě Palestiny, ČR ve všech zemích včetně Palestiny (Verzeichnis der Österreichischen Vertretungsbehörden nedatováno, MZV nedatováno). Ačkoliv informace o postoji Rakouska k přičlenění jednotlivých zemí k EPN Rakousko v rámci Výročních zpráv rakouské zahraniční politiky nezveřejňovalo, právě z rakouské a maďarské inciativy v podobě Hungary- Austrian Paper v roce 2004 vznikl Akční plán pro Ukrajinu (18AFM nedatováno: 30). Dalším úspěchem Rakouska, kterého se mu podařilo dosáhnout během předsednictví v Radě EU, bylo dosažení dohody o novém pružnějším ENPI, který nahradil dosavadní podpůrné programy (19AFM nedatováno: 33). Konkrétní věcí, kterou v rámci EPN Rakousko často zmiňuje, je participace na různých twinninových projektech. Ačkoliv participace na těchto projektech patří zejména mezi prestižní záležitosti představující priority mezi starými členskými státy EU, Česká republika se těchto projektů účastní také a těží zejména z vlastních transformačních zkušeností z obodbí před vstupem do EU 2004 (MFČR 2013). V roce 2009 zahájil činnost Svěřenecký fond NIF, v rámci kterého státy pomocí dobrovolných příspěvků zvyšují objem finanční pomoci pro činnost EPN. Česká republika i Rakousko patří mezi 15 členských států, které v roce 2009 podepsaly NIF Trust Fund. Mezi lety 2008- 2012 státy přispěly celkově 72 miliony EUR, přičemž Německo a Francie svůj příspěvek od roku 2013 navýšily, tudíž celková dárcovská pomoc v letech 2008- 2013                                                                                                                         18

 Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2004    Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2006  

19

18    

představovala 80 milionů EUR. Rakousko přispělo ve zmiňovaném obdoví 3 miliony EUR, Česká republika 2 miliony EUR (EUROPEAID 2013, 20EUROPEAID 2014).

3.8. Přístup k rozšiřování EU Stejně jako v mnoha jiných zmiňovaných oblastech i v případě procesu rozšiřování lze nalézt společné platformy, ale také platformy v nichž se pozice České republiky s Rakouskem rozcházely a nadále rozcházejí. Nejprve je třeba říci, že Česká republika i Rakousko oficiálně podporují proces rozšiřování. Obě země také kladou důraz na absorpční kapacitu EU, zejména v kontextu tureckého přistoupení do Evropské unie. Rakousko participovalo také na doposud největším rozšiřovacím procesu EU zahrnujícím také Českou republiku v pozici přistupujícího státu. Pozice Rakouska k přistupování České republiky a zbylých států pátého rozšíření byla zcela specifická a ovlivněna hned několika faktory. Ačkoliv právě rakouský přístup ke vstupu České republiky je velice zajímavým tématem, bohužel z kapacitních důvodů se mu nebudu věnovat dopodrobna. Jedním z výše zmiňovaných faktorů je geopolitické postavení Rakouska. Právě v důsledku pátého rozšíření se EU rozšířila do podoby nejvíce integrované oblasti na světě a Rakousko se ocitlo v centru této oblasti (21AFM nedatováno: 6). Na tuto skutečnost upozornila také bývalá ministryně zahraničních věcí Ursulla Plassnik ,,Pro Rakousko to znamenalo posun z periferie EU na geografický střed modifikované Evropy (Plassnik in

22

AFP Yearbook nedatováno: III)“. Ačkoliv Rakousko geografický důsledek,

který pro něj rozšíření přineslo, bralo mimo jiné z bezpečnostního hlediska, neboť rozšířením se dostalo do centra zóny společné bezpečnosti, vnímalo rozšíření také v obavě z možné masivní migrace přicházející z přistupujících států a proto uvítalo německou žádost v otázce volného pohybu osob (23AFM nedatováno: VI). Rakousko jako vysoce protekcionistký stát svou pozici v důsledku přistoupení států pátého rozšíření předložilo v tzv. INFORMATION NOTE, kde zohlednilo také společnou historii (24AFM nedatováno:VI). Ovšem je třeba poznamenat, že ne všechny státy EU vnímaly migraci jako negativní dopad, některé naopak migraci, jako důsledek rozšíření vítaly. Pozice Rakouska a České republiky se shodovala v otázce přístupu Chorvatska do EU. Jak Česká republika, tak i Rakousko dlouhodobě podorovaly přistoupení Chorvatska. Pouto                                                                                                                         20

 EUROPEAID  2014-­‐  Emailová  korespondence  s  příslušníky  EUROPEAID  20.  3.  2014    Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2003   22  Austrian  Foreign  Policy  Yaerbook  2003   23  Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2003   24  Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2003   21

19    

úzce spojující Rakousko a Chorvatsko bylo dáno zejména sdílenými historickými a kulturními zkušenostmi a také hospodářskými a politickými vazbami (25AFM nedatováno: V). Již v červnu 2000 Rakousko podpořilo stanovení konkrétního data udělení potenciálního kandidátského statusu Chorvatsku a poukazovalo na složitost případu GOTOVINA (26AFM nedatováno: 3). Také v průběhu roku 2003 Rakousko včele s Benitou Ferrero- Waldner podpořilo žádost Chorvatska o členství v EU a ujistilo Chorvatsko o své stávající podpoře (27AFM nedatováno: 5). Česká republika na základě porovnání připravenosti Turecka a Chorvatska podporovala zahájení přístupových rozhovorů s Chorvatskem (MZV 2006: 33). Česká republika také vítala vytvoření cestovní mapy pro ukončení jednání s Chorvatskem (MZV 2009: 33). Právě chorvatské přistoupení bylo jednou z priorit českého předsednictví v Radě EU. Je třeba zmínit dopady přistoupení Chorvatska pro členské státy EU. Přistoupením Chorvatska do EU se navýšil počet poslanců Evropského parlamentu (dále již jen EP) na 766 členů, přičemž v Lisabonské smlouvě je stanovena maximální hranice 751 členů, včetně předsedy. S přicházejícími volbami do Evropského parlamentu dojde také ke snížení počtu poslanců na stanovenou hranici Lisabonem. Tato změna se nebude dotýkat konkrétně 15 členských států, avšak Rakouska a České republiky ano. V obou případech dojde konkrétně ke snížení o 1 poslance. Česká republika bude tedy zastoupena 21 poslanci v EP a Rakousko 18ti poslanci pro nadcházející období ( EUROPEAN PARLIAMENT 2013 ). V otázce přistoupení Turecka se Rakousko profiluje dlouhodobě jako jedna z nejvíce kritických zemí EU. V přístupu rakouského politického vedení lze nalézt značnou opatrnost a také vývoj postoje k této otázce. Rakouská ministryně zahraničních věcí z let 2004- 2008 Ursula Plassnik již v roce 2004 prohlásila ,,Turecko je důležitý partner pro Evropu z politického, ekonomického a strategického hlediska. Klademe veliký důraz na blízké a dynamické partnerství (28Plassnik in AFP Yearbook nedatováno: III). Zejména v důsledku rakouské iniciativy jsou jednání o přistoupení Turecka do Evropské unie procesem s otevřenými koncem, právě Rakousko také požadovalo vypracování studie o možných dopadech přistoupení Turecka k Evropské unii (29AFM nedatováno: 4). Staronový rakouský kancléř Werner Faymann prohlásil, že ačkoliv dopadnou přístupová jednání jakkoliv, vyhlásí                                                                                                                         25

 Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2005    Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2004   27  Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2003   28  Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2004   29  Austrian  Foreign  Policy  Yearbook  2005   26

20    

Rakousko národní referendum (EURACTIV 2011). Právě rakouští občané se profilují dle EUROBAROMETRU jako nejvyšší odpůrce tureckého vstupu do EU (EUROBAROMETR 2008). Hlas lidu je tedy v tomto případě velice silnou kartou v rukou rakouské politické reprezentace. Česká republika stejně jako Rakousko podpořila zahájení rozhovorů s Tureckem, ale stejně jako v případě Rakouska v tom hraje roli, že negociace mají otevřený konec (MZV 2006: 34). Česká republika oficiálně podporuje plnohodnotné členství Turecka, ovšem za podmínek splnění příslušných požadavků, tato podmínka zahrnuje mimo jiné také posun v řešení kyperské otázky (MZV 2009: 34). Nepochybně Česká republika k Turecku zaujímá střídmější postoj než Rakousko, zejména z důvodu společné participace v NATO. Zejména v případě vlády ODS, která je výrazně pro- atlantická to sehrálo nepochybně roli.

3.9. Humanitární a rozvojová pomoc Členské státy EU- 15 se v roce 2005 zavázaly ke zvýšení objemu oficiální rozvojové pomoci na 0, 7% GNI do roku 2015 a státy EU- 12 se zavázaly k dosažení 0, 33% GNI (EC 2013:2). Dle posledních dostupných informací pro rok 2012 členské státy EU s cca 50, 61 miliard EUR (0,39 % GNI) zůstaly nadále největším světovým přispěvatelem v rámci oficiální rozvojové pomoci ODA (EC 2013: 44). Lze tedy říci, že příspěvek států EU tvořil pro rok 2012 37, 5% z celkové světové pomoci 134, 8 miliard EUR. Dle informací z Výroční zprávy Evropské komise tento příspěvek vykazuje značný propad oproti roku 2011, kdy členské státy EU přispěly cca 52,8 miliardy EUR (0, 42 % GNI). Dle předběžných odhadů pro rok 2013 se příspěvek 27 členských států EU zvýšil na cca 55,9 miliard EUR (0, 43 % GNI). Již Michael Obrovsky z rakouské výzkumné nadace pro mezinárodní rozvoj ÖFSE upozorňuje na neuspokojivou situaci ohledně rakouského příspěvku. ,,Rakouský příspěvek budete muset hledat lupou. Mezinárodně dohodnutých je 0, 7 % GNI, přičemž již roku 2010 chtěli dosáhnout 0, 51 % GNI. Ve skutečnosti má vláda k dispozici pouze 0, 27 % GNI do roku 2011 (Obrovsky in APA 2012).“ Pro rok 2012 činil rakouský příspěvek 865 milionů EUR, nebo-li

0,28 % GNI,

přičemž je třeba zdůraznit, že jako průběžný cíl si státy stanovily 0, 56 % GNI do roku 2010, tudíž ani o dva roky později této hranice Rakousko nedosáhlo. Dle dostupných informací pro rok 2013 odhadovaný příspěvek tvořil 0, 43 % GNI . Ačkoliv Rakousko se této problematice v rámci svého Pracovního programu na rozdíl od ČR věnuje a opětovně upozorňuje na

21    

dosažení této hranice, dle odhadů EU do roku 2015 ani následující léta nebudou vykazovat výrazný posun. Česká republika byla ke dni 14. 5. 2013 jako první z nových členských zemí Evropské unie přijata za plnoprávného člena DAC OECD (MZV 2013b), následována Slovenskem, Polskem a Slovinskem (OECD nedatováno). ČR příslušející do druhé skupiny států, které přistoupily v rozmezí let 2004- 2007, je vázána dosáhnout hranice 0, 33 % GNI do roku 2015. Dle zprávy Evropské komise český příspěvek v roce 2012 činil 171 milionů EUR, tedy 0, 12 % GNI, dle předběžných odhadů příspěvek pro rok 2013 bude představovat 178 milionů EUR, nebo- li 0, 13 GNI % (EC 2013:41). Česká republika se v Programovém prohlášení vlády konkrétně rozvojové pomoci a samotnému příspěvku v rámci EU na rozdíl od Rakouska výrazně nevěnuje. V rámci Programového prohlášení vlády zmiňuje rozvojovou spolupráci jako součást zahraniční politiky České republiky (Vláda 2014a: 17) a v rámci Koaliční smlouvy přislibuje budoucí aktivitu státu v rámci rozvojové pomoci (Vláda 2014b: 30). Bližší informace lze nalézt v Koncepci zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010- 2017, kde Česká republika potvrzuje vědomí nutnosti dosažení dané hranice 0, 33% do roku 2015 a průběžného cíle 0, 17% GNI v roce 2010. V rámci tohoto příspěvku zmiňuje viditelné ustálení výše příspěvku nad 0,11% GNI a také budoucí vládní přístup k dané problematice. ,,Od roku 2010 bude ČR usilovat o zachování trendu postupného nárůstu pomoci, např. o 0,01 % HND ročně, s výhledem, že po odeznění finanční a ekonomické krize bude možno uvažovat o zrychlení nárůstu, aby se ČR výrazněji přiblížila k plnění svých mezinárodních závazků v oblasti rozvojové spolupráce (MZV 2011a: 28).“ Na základě výše uvedených informací lze říci, že příspěvky rozvojové pomoci ani ze strany Rakouska ani ze strany České republiky nedosáhly v roce 2010 průběžného cíle 0,56% GNI (EU- 15) a 0,17% GNI (EU- 12) a z dlouhodobého hlediska ani jedna ze zemí nemá z důvodů ekonomické a finanční krize kapacity na to, aby své individuální cíle pro rok 2015 splnila. Dle předpokládaných odhadů bude Rakousko od vytyčené hranice 0, 30% GNI a Česká republika 0, 21 % GNI (EC 2013: 41). Lze tedy říci, že Česká republika se v rámci své skupiny, kde má také znatelně lepší umístění, vytyčenému cíli přibližuje více, než Rakousko v rámci skupiny EU- 15. Rakousko mezi lety 2011 a 2012 prodělalo výrazný posun, avšak dle odhadů od roku 2013 je očekávána spíše sestupná tendence. Dle odhadů bude pouze Malta s hodnotou 0, 23% GNI pro rok 2012 ze skupiny do které spadá ČR schopna dosáhnout

22    

hranice 0, 33%. Ze skupiny EU- 15 dosáhlo cílové hodnoty již Lucembursko30, Švédsko, Dánsko a 31Nizozemí. Viz graf autorky v tabulce č. 3. Graf č. 1

Zdroj: Vlastní zpracování (EC 2013: 41-42). Ačkoliv s penězi členských států v rámci ODA operuje Evropská unie, do jisté míry mohou členské státy ovlivnit jejich přerozdělení dle svých vlastních oblastí zájmu. Jaké jsou tedy aktuální oblasti zájmu České republiky a Rakouska v rozvojové spolupráci? Mezi aktuální prioritní oblasti České republiky patří tzv. programové země- Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko a Afghanistán. Mezi oblasti projektové patří Gruzie, Kambodža, Kosovo, Srbsko, Palestinská území (MZV nedatováno). Mezi rakouské prioritní země se řadí Nicaragua, Cape Verde, Burkina Faso, Etiopie, Uganda, Mozambik, Bhutan, Albanie, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Moldavsko, Montenegro, Srbsko, Kosovo a Palestinské teritorium (AFM nedatováno). Česká republika s Rakouskem tedy sdílí šest oblastí zájmů v rozvojové spolupráci

                                                                                                                        30 Lucembursko dosáhlo již pro rok 2012 hodnoty 1% GNI 31 V případě Nizozemí, je předpokládaná hodnota pro rok 2015 0,61% GNI   23    

Tabulka č. 2

Zdroj: Vlastní zpracování (MZV nedat., AFM nedat.)

3.10. EBOP a Battle Groups 3. 10. 1. Participace České republiky a Rakouska na misích EBOP O aktivním přístupu ČR, hovoří již skutečnost, že jako nečlenský stát EU, avšak členský stát NATO, ČR aktivně participovala na misi CONCORDIA (ARMY nedat.). Dle posledních výročních zpráv se ve stavu k červnu 2013 Česká republika spolu s Rakouskem účastnila vojenských misí EUFOR ALTHEA v Bosně a Hercegovině a EUTM Mali. V rámci civilních misí se obě země účastnily EUPOL Afghanistan, EULEX Kosovo a EUMM Georgia (ISIS nedat.). Na rozdíl od Rakouska se Česká republika v roce 2013 účastnila také policejní mise EUPOL COPPS Palestinian Territories a vojenské mise EUNAVFOR (Afghanistan) Somalia. Oproti tomu Rakousko se účastnilo mise na podporu právního státu EUSEC DR Kongo (ISIS nedat.). Česká republika se tedy účastnila sedmi misí v roce 2013, Rakousko misí šesti. Protože v tomto případě vycházím z posledních souhrnných údajů pro rok 2013, rozdělíme- li státy do skupiny EU- 15 a EU- 12, kam spadá Česká republika, Rakousko se s 24    

zeměmi skupiny EU- 12 podílelo na všech misích pouze s Rumunskem a Maďarskem, v případě Polska se na stejné misi podílelo 5x jako tomu bylo v případě ČR, ovšem se zbylými osmi zeměmi se spolupodílelo 4x a méně. Dle nadprůměrné shody České republiky a Rakouska v kontextu účasti na těchto misích lze říci, že do jisté míry mají tyto dvě země zájem o řešení situace ve shodných oblastech. Tabulka č. 3

Zdroj: Vlastní zpracování (ISIS nedat). Dle Blanky Hančilové, „je v Rakousku rozšířené přesvědčení, že Rakousko se nepoměrně více než jiné země podobné velikosti angažuje na poli zahraničních mírových misích, a tak přispívá k udržování či znovunastolování míru v krizových oblastech. Ve skutečnosti jsou však výdaje na mírové operace OSN nižší, než průměrné výdaje na armádu evropských zemí (Hančilová 2002: 141).“

Ačkoliv autorka zmiňuje mírové mise OSN,

porovnáme- li účast Rakouska na misích EBOP pro rok 2013, s účastí Rakousku velikostně nejbližších evropských zemí, dospějeme ke zjištění, že se ze skupiny Rakousko, Česká republika, Irsko, Litva, Portugalsko a Maďarsko, na misích EBOP účastnilo Rakousko nejméně často, tudíž lze s názorem autorky do jisté míry souhlasit. Zajímavým poznatkem je ovšem personální účast na vojenských misích. Ačkoliv Rakousko se na misi EUFOR ALTHEA pro rok 2013 spolupodílelo 305 příslušníky a tvořilo tedy pro tento rok 89% příslušníků samotné 32mise, ve zbylých sdílených vojenských misích převládala účast českých příslušníků a mimo jiné se Česká republika oproti Rakousku                                                                                                                         32 Celková hodnota rakouské participace na vojenských misích pro rok 2013 byla tvořena 342 rakouskými představiteli, což je nejvíce hned po Francii (ISIS nedat). 25    

spolupodílela na vojenské misi EUNAVFOR- ATLANTA a policejní misi EUPOLL COPPS, na kterých Rakousko neparticipovalo (ISIS nedat.). Tabulka č. 4

Zdroj: Vlastní zpracování (ISIS nedat.) Dle aktuálních údajů k roku 2014 se rakouští příslušníci účastní civilních misí EUPOL Afghánistán, EULEX Kosovo, EUMM Gruzie, EUPOL COPPS a EUBAM Libya a EUSEC DR Kongo a z misí vojenských na EUFOR Althea, EUTM Mali, EUFOR RCA 33( Fichtinger- Grohe AFM 2014). Česká republika se aktuálně účastní z misí civilních na EUPOL Afghanistán, EULEX Kosovo, EUMM Gruzie a také v menším zastoupení na misích EUPOL COPPS a EUCAP NESTOR. V rámci vojenských misí se ČR účastní EUFOR Althea, EUTM Mali a EUNAVFOR ATLANTA 34(OBP MZV 2014). V současné době Česká republika participuje na osmi misích SBOP, Rakousko na misích devíti, přičemž se spolupodílí na šesti misích- konkrétně EULEX Kosovo, EUMM Gruzie, EUPOL Afghánistán, EUPOL COPPS, EUTM Mali, EUFOR ALTHEA. V tabulce č. 5 vycházející z údajů ke květnu 2014 lze vidět počty účastníků z České republiky                                                                                                                         33

 Emailová  korespondence  9.  4.  2014    Emailová  korespondence  7.  5.  2014  

34

26    

a Rakouska v rámci jednotlivých misí. Dle informací z OBP MZV ČR se Česká republika bežně podílí na misích civilních misích EBOP cca padesáti účastníky (OBP MZV 2014), v případě Rakouska lze vidět 36 účastníků k roku 2014, naopak v rámci vojenských misí participuje Rakousko 254 účastníky, ČR přispívá výrazně menším počtem. Tabulka č. 5

Zdroj: Vlastní zpracování (AFM 2014, MZV ČR 2014) Užší spolupráci lze nalézt v rámci mise EUFOR ALTHEA v Bosně a Hercegovině, kde se ČR spolupodílela roku 2005 na společné strážní jednotce s Rakouskem, v rámci které převzala v červenci 2005 velení a v roce 2006 se spoluúčastnila na stejnojmenné misi s Rakouskem, Slovenskem a Estonskem (MZV 2005: 47, MZV 2006:14). 3.10.2. Participace ČR a Rakouska na konceptu Battle Groups Od spuštění konceptu Battle Groups Česká republika participovala celkem ve dvou skupinách. V roce 2009 v rámci druhého semestru spolu se Slovenskem, kdy získala postavení tzv. vedoucí země, v roce 2012 opět v rámci druhého semestru s Německem, Rakouskem, Irskem, Chorvatskem a Makedonií (ISIS 2012 ). Rakousko participovalo na battle groups v rámci prvního semestru roku 2011 ve skupině s Německem, Finskem a Litvou vedené Nizozemím a ve zmiňované skupině s ČR pro druhý semestr roku 2012 vedené Německem (ISIS 2012). Již v roce 2004 byl prozkoumáván návrh vytvoření německo- rakousko- české battle group, obsahující cca 200 rakouských představitelů (35AFM nedat: 26), ovšem část politiků v Praze varovala před oživováním historických reminiscencí a přednost dostalo nakonec zmiňované                                                                                                                         35

 AFP  Yearbook  2004  

27    

česko- slovenské uskupení (Žižka: 2009). Dle informací z Austrian Security Strategy se Rakousko zavázalo k prozkoumání možnosti vytvoření regionální Battle Group se svou pozicí ve vedoucí roli (BKA 2013: 22).) Dle dostupných informací přinejmenším do roku 2017 však Rakousko vytvořit regionální, avšak ani neregionální Battle Group neplánuje. Oproti tomu Česká republika v první polovině roku 2016 plánuje vytvoření Battle Group v rámci Visegrádské 4 (ISIS 2012).

4. Vnitřní trh 4.1. Priority vlád v oblasti vnitřního trhu  

Po vstupu České republiky do Evropské unie se ČR k 1. 5. 2004 stala součástí vnitřního trhu umožňujícího volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu a jednou z počátečních priorit české vlády bylo zlepšení úrovně transpozice směrnic z oblasti vnitřního trhu do národního právního řádu (MZV 2005: 31). Také rakouská strana si vytyčila dosažení pokroku v této oblasti a to již roku 2001 po rozhodnutí na zasedání Evropské Rady ve Stockholmu (36AFM nedatováno: 17). Výrazným tématem předloženým k projednávání v lednu roku 2004 byl návrh dokumentu směrnice o službách. Jako jednu z nejvyšších národních priorit zdůrazňovala roli návrhu dokumentu směrnice o službách česká vláda v roce 2006 ( MZV 2007: 45). Rakouskou stranou byla směrnice o službách poprvé zmíněna v Programovém prohlášení vlády Alfreda Gussenbauera v kontextu účinného boje proti sociálnímu a mzdovému dumpingu pomocí správného prosazování této směrnice (37BKA nedat.: 52). První vláda Wernera Faymanna zmiňovala očekávání provádění směrnice o službách do konce roku 2009 za účasti sociálních partnerů (BKA nedat.38: 38). V roce 2007 došlo k přijetí Revize strategie vnitřního trhu, v rámci které se ČR ztotožnila se snahou EK odstranit bariéry ve fungování vnitřního trhu a jeho čtyř svobod. Rok 2008 byl pro českou vládu stěžejním z důvodu nadcházejícího českého předsednictví. V průběhu tohoto roku česká strana analyzovala situaci ve vnitřním trhu a stanovila priority, kterých se v rámci svého předsednictví v Radě EU snažila dosáhnout. V závěru roku, Česká republika vyvíjela snahy, „aby v probíhající ekonomické krizi nedošlo                                                                                                                         36

 AFP  Yearbook  2001    Regierunsgprogramm 38  Regierunsgprogramm 37

2007- 2008   2007- 2008   28  

 

k narušení čtyř svobod a aby protekcionismus a státní zásahy do unijní ekonomiky nepřekročily rozumnou míru (MZV 2009: 39).“ Jak Česká republika, tak i Rakousko vítaly vydání Aktu o jednotném trhu (WKÖ nedatováno:1, HK ČR 2010: 1). Obě země se ovšem vyjádřily k jiným oblastem z Aktu o jednotném trhu. Zatímco Česká republika zmiňuje, že k nastartování konkurenceschopnosti je třeba kvalitní podnikatelské prostředí bez zbytečných regulací a zdůrazňuje roli MSP v rámci zvýšení jeho přístupu k financím, Rakousko upozorňuje, že strategie SMA by měla být jasnější v návrzích přispívajících ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků a také by měla EK více zaměřit navrhovaná opatření na malé a střední podniky. WKÖ také vyjadřuje plnou podporu postupu vzájemného hodnocení a navrhuje, že by mělo dojít k posílení SOLVIT a IMI. HK ČR odmítá unijní snahy do národních daňových sazeb a snahy v sociální a mzdové oblasti. ČR také vyjadřuje podporu konání Fóra jednotného trhu. Dokument Priority vlády v agendě vnitřního trhu EU z 19. července 2012 je prvním koncepčním dokumentem vlády daného rozsahu věnující se prioritám České republiky v agendě vnitřního trhu. Daný dokument reaguje na unijní aktivity v oblasti vnitřního trhu a zaměřuje se na užší rámec vnitřního trhu definovaný čtyřmi základními svobodami (Vláda 2012: 3). Fungování volného pohybu osob v rámci jednotného trhu Česká republika dlouhodobě podporovala pomocí odstraňování dílčích regulací a také ČR neuplatňovala přechodná období vůči novým 39členským státům a uznávání odborných klasifikací (Vláda 2012: 3). Lze říci, že k oblasti jednotného trhu se zbožím ČR přistupovala nejméně aktivně, neboť v daném dokumentu tuto oblast zmiňuje jako nejlépe fungující ze čtyř svobod a zdůrazňuje, že současné harmonizované i neharmonizované výrobky, na něž se vztahuje princip vzájemného uznávání, zcela vyhovují potřebám české ekonomiky. Česká republika také zmiňuje, že lze zlepšovat situaci v obchodu v rámci neharmonizovaných sektorů (Vláda 2012:8). Oblast služeb je charakterizována největším potenciálem pro zlepšení. Prioritami ČR v této oblasti jsou Směrnice o službách, Digitální vnitřní trh, Jednotný energetický trh a Dobudování dopravní infrastruktury (Vláda 2012: 9-12). V oblasti kapitálu se Česká republika soustředí na zajištění dostatečného množství kvalitního kapitálu k zajištění finanční stability v jednotlivých členských státech (Vláda 2012: 13).                                                                                                                         39  Česká republika přechodná období nikdy neuplatnila, ani recipročně (Vláda 2012)cit   29    

Dle informací z rakouského Ministerstva pro vědu, výzkum a ekonomii neexistuje pro rakouskou stranu koncepční dokument, jakým jsou Priority vlády v agendě vnitřního trhu pro Českou republiku (BMWFW 2014). Obecně lze říci, že se rakouské vlády problematice vnitřního trhu v rámci Programových prohlášení vlády příliš nevěnovaly. První vláda Wernera Faymanna upozornila na zlepšení jednotného evropského trhu, neboť dosažení cílů evropské politiky je podmíněno fungováním nejen národních, ale také evropských trhů. Vláda kladla také důraz na evropský trh s energií a roli Rakouska v něm (Reigerungsprogramm 20082013). Ačkoliv

Českou republiku a Rakousko spojuje účast ve skupině sdružující obdobně

smýšlející státy v obchodní politice, o rozdílnosti zájmů ČR a Rakouska v oblasti vnitřního trhu hovoří samostatné zahrnutí ČR do

40

tzv. kodaňské skupiny států k vnitřnímu trhu a

iniciativy 41Frontrunners (Vláda 2013: 27).

4.2. Transpoziční deficit Pro obě zkoumané země bylo stěžejní snížení deficitu transpozice směrnic v oblasti vnitřního trhu. Dle údajů Evropské komise ze srovnávacího přehledu výsledků v oblasti vnitřního trhu lze vidět posun členských států v této problematice. Ačkoliv údaje Evropské komise začleňují ČR již v hodnocení k listopadu 2004, rozhodla jsem se zaměřit na situaci až od roku 2005, neboť Česká republika vstoupila až k datu 1. května 2004, tudíž srovnávání údajů ČR a Rakouska k listopadu 2004 by nemělo požadovanou výpovědní hodnotu. Na základě grafu autorky lze vidět vývoj transpozičního deficitu v období listopad 2005- listopad 2013. V případě České republiky lze vidět výrazné disproporce ve sledovaných letech, zejména v prvních letech po vstupu. Ve srovnání s Rakouskem lze vidět výrazný rozdíl zejména v deficitu k listopadu 2007, naopak v následujících letech dochází k výraznému vyvážení rozdílů mezi oběma zeměmi. Výrazného úspěchu dosáhla Česká republika k prosinci 2012, kdy dosáhla vůbec nejlepšího výsledku od data svého vstupu do EU v podobě 0, 2 % deficitu transpozice směrnice. Naopak v případě Rakouska lze v letech 2005- 2008 zaznamenat postupné snižování deficitu transpozice směrnice, od roku 2008 ovšem stejně kontinuální navyšování deficitu, které se podařilo prolomit až roku 2012, kdy Rakousko snížilo deficit o 0,2 % oproti roku                                                                                                                         40  Kodaňská skupina států k vnitřnímu trhu původně sdružovala ČR, Dánsko, Irsko, Nizozemí, Švédsko, Finsko, Velkou Británii, Litvu a v roce 2012 došlo k rozšíření této skupinu do tzv. skupiny like- minded group (LMG) rozšířením o Německo, Estonsko, Lotyšsko, Maltu, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko (Vláda 2013:27). 41 Iniciativa Frontrunners vzniklá v roce 2013 sdružuje Švédsko, Nizozemí, ČR, Dánsko, Litvu a VB za účelem sdílení úspěšné praxe ve vybraných oblastech vnitřního trhu (Vláda 2013: 27).   30    

předchozímu k hodnotě 1,3 % deficitu transpozice směrnice. K listopadu 2013 dosáhlo Rakousko dokonce údaje 0,9 %, který je sice nejlepším rakouským výsledkem v posledních letech, ale také srovnatelným výsledkem s výsledky k prosinci 2007 a prosinci 2008. V případě porovnání s průměrem EU ve sledovaném období, dosahovalo Rakousko v letech 2005- 2008 lepších výsledků než byl průměr členských států. Od roku 2009, až do současnosti Rakousko dosahovalo výsledků horších. Česká republika dosáhla prvního výrazného úspěchu k listopadu 2009 a následně k listopadu 2010. EK v tomto případě zdůrazňovala, že „vzhledem k objemu legislativy, která vstoupí v platnost během příštích šesti měsíců, budou muset Česká republika, Řecko, Itálie, Lucembursko a Polsko zvýšit drasticky výkonnost, aby tohoto cíle příště dosáhly (INTERNAL MARKET SCOREBOARD 20 2010: 2) na základě informací Evropské komise, Česká republika v následujícím období ke květnu 2010 dosáhla výsledku horšího v podobě deficitu 1, 5%, ovšem k listopadu 2010 dosáhla opět hranice 1, 2 % (EUROPA. EU SCOREBOARD 22, 2011: 25). V případě České republiky došlo ke zlomu až v období k listopadu 2012, kdy dosáhla výrazného zlepšení úrovně transpozičního deficitu, oproti průměru EU a v této tendenci pokračovala i v posledním monitorovaném období. Viz graf autorky. Graf č. 2

Zdroj: Vlastní zpracování ( EUROPA.EU INTERNAL MARKET SCOREBOARD 2014)

31    

4.3. Směrnice o službách v kontextu rakouského předsednictví v Radě EU  

Jak jsem již zmiňovala výše, jako jednu z nejvyšších národních priorit zdůrazňovala roli návrhu dokumentu směrnice o službách česká vláda v roce 2006 (MZV 2007: 45). K významnému průlomu v této problematice došlo až během rakouského předsednictví v Radě EU. Rakouští představitelé v rámci jednoho ze dvou dokumentů stanovující priority předsednictví 42Operational Program of the Council for 2006 reflektovali odhodlání dokončit jednání směrnice o službách ( OPERATIONAL PROGRAM 2006: 17). Právě v této otázce dosáhlo rakouské předsednictví v Radě EU významného úspěchu, ačkoliv se jednalo o oblast, kde se pokrok vzhledem k rozdílným názorům členských států příliš neočekával (Woschnagg via Dvořák 2012: 107). Ačkoliv Česká republika, ani Rakousko nepatřily do skupiny, která by byla pro celkové upuštění od jednání o směrnici o službách, postoj obou zemí se výrazně rozcházel zejména v otázce principu země původu. Právě za rakouského přepracování návrhu směrnice o službách během předsednictví došlo k oproštění se od tohoto konfliktního tématu. Jak uvádí rakouský server APA, tento požadavek byl pro některé členské státy již příliš, protože zejména státy EU- 15 se obávaly poskytovatelů služeb z nových členských států, neboť ve starých členských státech byly požadavky mnohem přísnější, přičemž Francie, Německo a Rakousko snižovaly domácí sazby z důvodů obav z „polského instalatéra (OUTLAW 2006).“ Dle Paula Luifa ,,byl tento kompromis založen na základě dohody dvou největších stran v Evropském parlamentu Evropské lidové strany (European People´s Party) a Strany evropských socialistů (European Socialists) (LUIF 2006: 35)." A ačkoliv pro Českou republiku bylo oproštění se od principu země původu zklamáním (KOŠŤÁLOVÁ 2006), čeští představitelé se v závěru přiklonili k respektování zásad revidovaného návrhu Komise (MPO BUSINESSINFO: 2007). Ačkoliv byl návrh směrnice úspěšně přepracován za rakouského předsednictví, nelze říci, že by Rakousko vyloženě prosazovalo své priority a představy k této problvematice, neboť jako předsedající stát se nacházelo spíše v pozici čestného makléře, který zřídka prosazuje své názory do společné pozice. Jak ovšem zmiňuje Luif „Rakouský ministr hospodářství Martin Bartenstein tento kompromis přivítal a Rakousko                                                                                                                         42 Rakouské předsednictví neprodukovalo Pracovní program, jako tomu bylo v případě předchozího předsednictví v Radě EU v roce 1998, ale 2 dokumenty: Multiannual Strategic Program a zmíněny Operational Program of the Council for 2006. Podle Luifa byl tento netradiční přístup zapříčiněn pravděpodobně výrazným úsilím k sestavení Pracovního programu, které muselo Rakousko vynaložit v případě prvního předsednictví v Radě EU (LUIF 2006: 31). 32    

od té doby tlačilo na své kolegy v Radě EU k přijetí návrhu (LUIF 2006: 35).“ Mezi další oblasti zájmu Rakouska během předsednictví v Radě EU patřilo úsilí ke zlepšení vnitřního trhu pro zboží (OPERATIONAL PROGRAM 2006: 17).

4.4. Implementace směrnice o službách V předchozí části jsem se věnovala pozici ČR a Rakouska při vyjednávání o podobě směrnice o službách. Neméně důležitou je však samotná implementace původně zvané Bolkensteinovy směrnice. Právě ve schopnosti členských států vypořádat se s implementací do stanovené lhůty 28. prosince 2009, se odrážely i jejich postoje v průběhu legislativního procesu (Krutílek a Kroupová 2012). O důležitosti implementace směrnice o službách pro ČR svědčí také fakt, že Česká republika tuto implementaci dokončila jako čtvrtá z členských států EU, naopak vůči Rakousku bylo zahájeno řízení o porušení povinnosti a také bylo jako jeden ze tří států pokutováno (Krutílek a Kroupová 2012). Implementaci směrnice o službách členskými státy se věnoval také server EUROCHAMBERS, který k únoru roku 2010 seřadil 4327 členských států na základě úrovně implementace směrnice o službách dle šesti hodnotících kritérií do tří skupin: dobrá, průměrná, špatná. Na základě dosažených kritérií byla Česká republika zařazena do skupiny nejlépe hodnocených států, tzn. dobrá implementace. Rakousko do skupiny průměrná implementace. Stejné úrovně jako ČR dosáhlo dalších 8 států EU, konkrétně Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Maďarsko, Nizozemí, Švédsko a Velká Británie. Do stejné skupiny s Rakouskem byla zařazena také Belgie, Kypr, Francie, Malta, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko. V otázce implementace směrnice o službách k únoru 2010 dopadlo hůře pouze zbylých osm členských států EU (EUROCHAMBERS 2010). Česká republika na základě kritérií EUROCHAMBERS dopadla výborně, rakouská pozice byla ztížena zejména neschopností splnit implementaci ke stanovenému datu 28. 12. 2009, neboť parlamentní přijetí bylo blokované opozičními stranami. Zajímavou byla také otázka týkající se spolupráce vlád během implementace. V tomto případě Rakousko zmiňuje spolupráci s Německem. Dle informací z BMWFW tato spolupráce byla dána zejména podobností právní systémů Rakouska a Německa ( BMWFW 2014). Rakousko zmiňuje potenciální vytvoření skupiny s Českou republikou, Slovenskem, Slovinskem a Maďarskem v otázce vzájemného hodnocení. Česká republika žádnou spolupráci, či Rakouskem zmiňovanou potenciální skupinu vzájemného hodnocení neuvádí, přičemž 87% států                                                                                                                         43  Ačkoliv se výzkum týkal 27 členských států, nebyly dostupné informace v případě Litvy, tudíž nebyla zařazena do žádné z výše zmíněných skupin   33    

zařazených do výzkumu spolupráci uvedlo, v případě zbylých 13% nebyly poskytnuty informace (EUROCHAMBERS 2010). Od výzkumu EUROCHAMBERS uplynuly více než čtyři roky. Z tohoto důvodu jsem považovala za vhodné informovat se o situaci Rakouska vzhledem k otázkám, na základě kterých byly země hodnoceny. Stěžejními pro mne byly zejména odpovědi na konkrétní otázky, na jejichž základě byla rakouská implementace hodnocena jako průměrná. Dle informací z rakouského Ministerstva pro vědu, výzkum a ekonomii museli rakouští představitelé z důvodu blokování implementace opozičními stranami přistoupit k náhradnímu plánu a rozhodovat na základě prosté většiny. Ačkoliv Komise vůči Rakousku zahájila řízení o porušení povinnosti, nakonec od tohoto postupu upustila, neboť Rakousko dokončilo transpozici k dubnu 2011. Zatímco k roku 2010 Rakousko pracovalo na rozvoji systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), v současnosti je rakouský IMI z praktického hlediska hodnocen nejlépe ve všech žebříčcích Evropské komise. V otázce překážek, dotázaní zmiňují velké množství již zmiňovaných regulovaných profesí, tvořících důležitý pilíř rakouského duálního vzdělávacího systému, které jsou však dle nich problém pro Komisi a členské státy (BMWFW 2014). Druhý výzkum EUROCHAMBERS se týkal funkčnosti tzv. Points of Single Contact , nebo- li jednotných kontaktních míst v členských státech EU. Na základě sedmnácti otázek posuzovalo EUROCHAMBERS úroveň práce jednotných kontaktních míst. Hlavním portálem České republiky je businessinfo.cz a v případě Rakouska se jedná o portál eap.gv.at. Česká republika a Rakousko dosáhly shody celkem v deseti otázkách, přičemž odpovědi české strany vykazovaly oproti Rakousku vysokou úroveň funkčnosti jednotných kontaktních míst. K lednu

Rakousko pokulhávalo zejména v plném nastavení, neboť právní základ

Austrian Services Act stále čekal v parlamentu, z tohoto důvodu také neposkytoval plné dokončení veškerých formalit. Rakouské PSC také neposkytovalo informace v cizím jazyce, či informace o PSC v jiných členských státech EU. Na příkladu České republiky a Rakouska lze konkretizovat tvrzení Alessandra Barberiese na začátku výzkumu, že ačkoliv některé země výrazně pokročily během posledních čtyř let, několik dalších zemí výrazně zaostává a to zejména z provozního hlediska (BARBERIES in EUROCHAMBERS 2011: 2). V současnosti rakouský portál již poskytuje informace v angličtině a také zprostředkovává odkaz k PSC jiných členských států. V rámci SOLVIT centra Česká republika i Rakousko za období březen 2012 až únor 2013 řešily menší počet případů, než za období 2011- 2012 (SINGLE MARKET SCOREBOARD 2014). Česká republika ve sledovaném období řešila 37 případů home centre 34    

a 13 případů lead centre. Rakousko řešilo 36 případů home centre a 37 případů lead centre. Míra rozřešení případů v případě ČR je nízká 69%, v případě Rakouska 84% (SINGLE MARKET SCOREBOARD 2014). Obě země nedosáhly průměru EU 89% míry rozřešení případů. Česká republika přijímá průměrný počet případů vzhledem k velikosti země, Rakousko přijímá vysoký počet případů vzhledem k velikosti země (SINGLE MARKET SCOREBOARD 2014).

4.5. České předsednictví v Radě EU Již heslo českého předsednictví v Radě EU Evropa bez bariér reflektovalo důležitost role, kterou vnitřní trh v rámci předsednictví představoval. Ačkoliv k dokončení vnitřního trhu došlo oficiálně již roku 1993, stále tato oblast disponuje značnými mezerami, s kterými je třeba se vypořádat. Těmito bariérami jsou myšleny překážky, které nadále brání plnému fungování vnitřního trhu a právě z tohoto důvodu Česká republika považovala za vhodné pojmout předsednictví v duchu tohoto hesla. Jedním ze tří E, představujících priority české vlády, byla Ekonomika. Již v úvodní části v rámci kapitoly Ekonomika zdůrazňovala ČR důležitost rozvoje lidského kapitálu pomocí uvolňování rezerv vnitřního trhu, bez ohledu na složitou situaci v důsledku ekonomické krize (Vláda 2011: V). Uvolňování rezerv vnitřního trhu chtěla ČR dosáhnout za pomocí odstraňování bariér, konkrétně svobody pohybu pracovníků a služeb a pohybu znalostí (Vláda 2011: V). ČR zdůrazňovala také důležitost role programu Galileo, odstraňování bariér v oblasti transevropských dopravních sítí a roli řady unijních

administrativních

a

legislativních

překážek

představující

překážku

pro

konkurenceschopnost a hospodářský rozvoj EU (Vláda 2011: V). Mezi prioritní oblasti českého předsednictví v Radě EU v rámci vnitřního trhu patřilo zejména odstranění omezení volného pohybu pracovních sil, přeshraniční obchodování a poskytování služeb, v kontextu správné a koherentní transpozice směrnice o službách. Ačkoliv jsem se z důvodu omezené kapacity práce rozhodla nevěnovat problematice energetické politiky EU v česko- rakouských vztazích, z důvodu provázanosti témat a zejména

hloubky

významu

funkčního

trhu

s elektrickou

energií

a

plynem

pro

konkurenceschopnost a hospodářský růst, se budu věnovat roli vnitřního trhu s energetikou a plynem v rámci českého předsednictví (Vláda 2011: 4). Odstranění omezení volného pohybu pracovních sil se ČR snažila dosáhnout pomocí upozornění na výhody plné liberalizace pohybu pracovníků v rámci EU, snahou o dokončení práce na modernizaci právní úpravy v oblasti koordinace sociálního zabezpečení migrujících

35    

pracovníků, opatření k potlačení nehlášené práce a také větší informovanosti o možnostech a výhodách mobility v rámci EU. V rámci vnitřního trhu s elektřinou a plynem se ČR věnovala problematice investic a otázek dotvoření přenosové a přepravní kapacity v rámci členských států a také otevřela diskuzi na téma zavedení jednotného transparentního tarifu za mezinárodní přenos elektřiny pro potřeby vnitřního trhu. V rámci mobility sociálních pracovníků se podařilo snížit počet zemí uplatňujících přechodná opatření ve zbývajících zemích EU- 15 ze čtyř zemí na dvě, dokončit několikaletá jednání o dohodě na znění o zjednodušených pravidlech pro zajištění sociálních nároků migrujících osob v rámci EU (Vláda 2011). Přechodná opatření konkrétně nadále uplatňovalo Rakousko a Německo. Výstupy českého předsednictví byly také v podobě dvou konferencí věnujících se problematice vnitřního trhu zorganizovaných ve spolupráci s Evropskou komisí. Právě ve výběru témat těchto konferencí Rozšíření Evropské unie- 5 let poté, která reflektovala pozitivní ekonomické důsledky východního rozšíření a Konference o budoucnosti služeb na vnitřním trhu, se opět zrcadlí již několikrát zmíněné české priority během předsednictvímobilita sociálních pracovníků a směrnice o službách.

4.6. Uznávání odborných klasifikací a Regulované profese Česká vláda podporovala modernizaci systému uznávání odborných klasifikací v podobě návrhu revize směrnice 2005/36/ ES, neboť stávající pravidla byla zastaralá a neodpovídala současnému měnícímu se trhu. Mezi další oblasti zájmu ČR patřilo snižování počtu

regulovaných

profesí

a

odstraňování

na

ně

kladených

nepřiměřených

a

neopodstatněných požadavků. ČR se konkrétně připojila k Projektu transparentnosti představeném Michelem Barnierem na jednání Rady pro konkurenceschopnost. Dle informací z rakouského BMWFW se rakouští představitelé plně účastnili jednání o revizi systému uznávání odborných klasifikací (BMWFW 2014). Na rozdíl od ČR, která podporuje snižování počtu regulovaných profesí, Rakousko regulované profese prezentuje jako důležitý pilíř duálního vzdělávacího systému a také jako nezbytnou součást zajištění veřejného pořádku (BMWFW 2014). Dle aktuálních informací BMWFW Rakousko v současnosti začleňuje do národního právního řádu revidovanou Směrnici o uznávání odborných klasifikací dohodnutou na konci roku 2013 s výhledem převedení této směrnice k roku 2016 (BMWFW 2014).

36    

Česká republika začleňuje revidovanou směrnici od dubna 2014, přičemž předpokládané odhady bilaterálních jednání s resorty jsou očekávány do konce června tohoto roku. Legislativní proces by měl dle odhadů započít v lednu roku 2015 předložením směrnice do mezirezortního připomínkového řízení (MŠMT 2014). Dle dostupných údajů Česká republika v současnosti disponuje 398 regulovanými profesemi, což je vůbec nejvíce z členských států EU, následována Polskem s 376 regulovanými profesemi. Rakousko reguluje v současnosti celkem 218 profesí, což je stále nad běžným průměrem EU a nachází se na šestém místě po České republice, Polsku, Slovensku, Slovinsku a Velké Británii (Regulated Professions Database Single Market EU). Viz graf autorky s počty regulovaných profesí v zemích EU, EHP a Švýcarsku. Graf č. 3

Zdroj: Vlastní zpracování (Regulated Professions Database Single Market EU) Dle informací z MŠMT v současné době v EU probíhá proces transparentnosti, v jehož rámci jsou doplňovány údaje o regulovaných profesích do evropské databáze. Česká republika očekává snížení počtu regulovaných profesí ČR v rámci databáze, neboť v ČR probíhá proces deregulace s cílem snížit jejich počet a odstranit neopodstatněné požadavky a zároveň předpokládá navýšení tohoto počtu u ostatních evropských zemí. Viditelný je rozdíl v přístupu zemí, neboť ČR upozorňuje na nutnost snížení tohoto počtu a naopak dle informací

37    

BMWFW, lze v rakouské pozici zaznamenat snahu o zachování stávajícího stavu z již zmíněných důvodů.

5. Programové pozice České republiky a Rakouska v oblasti SZBP a vnitřním trhu EU 5. 1. Programové priority Rakouska Na úvod je třeba říci, že v samotném Pracovním programu rakouské spolkové vlády je nadále výrazně citelnou aktivní politika neutrality s důrazem na geografickou pozici Rakouska, s cílem posílení jak zahraničního, tak i evropského politického profilu (BKA 2014: 70). Schopnosti dosáhnout vytyčených cílů Rakousko zdůrazňuje za pomoci využití své geografické polohy jako vhodného místa pro konání mezinárodních dialogů a hostování různých mezinárodních organizací (BKA 2014: 70). Již tato informace je ceným poznatkem, který nám nastiňuje, jakou pozici plánuje rakouská vláda v následujícím funkčním období zaujmout. Právě ona kombinace geografické polohy a onoho věčného neutrálního statusu zvyšuje rakouský zahraničně- politický kredit, v jehož důsledku umožňuje Rakousku zaujmout

pozici

akceptovatelného

prostředníka

v projednávání

konfliktních

otázek

mezinárodní scény. Rakouská vláda nadále zdůrazňuje plnění role spolehlivého partnera v mezinárodních operacích, čehož má být dosaženo mimo jiné pomocí účasti na mezinárodní humanitární pomoci a předcházení konfliktům, odzbrojováním a implementací nezbytných úprav zákona ohledně vyslaných pracovnících a také pomocí vytváření portfolia vojenské zahraniční spolupráce a jeho zakotvení v ucelené národní koncepci (BKA 2014: 83). V rámci SBOP Rakousko přislibuje udržování účasti na vojenských misích a rozšíření účasti na misích civilních. Nadále se zavazuje k pokračování aktivní mírové politiky, konkrétně vyčleněním nejméně 1 100 vojáků pro nasazení v zahraničních mírových misích a zapojením ozbrojených sil (BKA 2014: 75) (BKA 2013: 22). Rakousko v čele s SPO, která v roce 1985 zavedla kvóty na zastoupení žen a mužů ve straně, také upozorňuje na širší zapojení žen do mezinárodních mírových snah (BKA 2014:14). Rakousko také podporuje pozvání vhodných třetích zemí k aktivitám SBOP (BKA 2013:14) a podporu mezinárodní spolupráce na bilaterální a multilaterální úrovni na Balkáně, Blízkém východě, v Severní Africe a Subsaharské Africe (BKA 2013: 19) a také intenzivnější spolupráci EU- NATO (BKA 2013: 14). Jak již bylo zmíněno výše, v rámci Battle Group se Rakousko již v bezpečnostní strategii z roku 2013 zavazuje k prozkoumání možnosti chopit se vedoucí role konkrétně v rámci regionální Battle Group (BKA 2013: 22). 38    

V rámci

rozvojové

spolupráce

reprezentované

rakouskou

Entwicklungszusammenarbeit (EZA) se Rakousko v rámci Evropské unie zavázalo ke zvýšení rozvojové pomoci do výše 0, 7% GNI do roku 2015 (BKA 2013: 75). Důraz na rozvoj vztahů s rozvojovými zeměmi z důvodu rozšiřování strategických partnerství v rámci EU (BKA 2013: 73) by měl probíhat s ohledem na evropské hodnoty (BKA 2013:19). Rakousko se nadále zavazuje k účasti na stabilizaci sahelského regionu a širším severo- africkém sousedství v rámci Evropské politiky sousedství (BKA 2014: 73). Rakousko vyjadřuje podporu přistoupení států Balkánu do EU za podmínek splnění stanovených předvstupních kritéií na základě individuálního posouzení států (BKA 2014: 71). V oblasti vnitřního trhu Rakousko v rámci dokumentu zprostředkovaného WKÖ zdůrazňuje nepřetržité zdokonalování vnitřního trhu v kontextu vytváření pracovních míst (BMWFJ 2014: 7) a také nutnost dokončení posledních mezer bránících fungování vnitřního trhu (BMWFJ 2014: 20). V rámci pracovního programu současné vlády Wernera Faymanna Rakousko avizuje úsilí o jeho rozvoj s cílem posílit práva zaměstnanců a spotřebitelů, firemní konkurenční schopnosti a také zabránit nekalé daňové konkurenci (BKA 2014: 72). Rakousko věnuje prostor také zmiňovanému centru SOLVIT u kterého se plánuje soustředit na nastavení a posílení jeho mechanismů (BKA 2014: 73).

5.2. Současné programové priority České republiky Česká republika si dle současného Programového prohlášení klade za cíl aktivní členství v EU, konkrétně jako jednu z deseti národních priorit (Vláda 2014a: 4). Totéž zmiňuje v Koaliční smlouvě s důrazem na úspěšné pokračování procesu evropské integrace (Vláda 2014b: 30). Co se týče pozice ČR, lze ji reflektovat v rámci jednoho ze stanovených cílů, kdy chce ČR působit jako srozumitelný a věrohodný partner EU za úzkého provázání evropské a zahraniční politiky, s cílem směřování do integračního jádra (Vláda 2014a: 16). Vláda bude v následujícím období klást větší důraz na propojení se SBZP. Zajímavou je také zmínka v rámci Koaliční smlouvy, která zdůrazňuje kontinuitu zahraniční politiky a dodržování všech daných slibů a závazků do zahraničí (Vláda 2014b: 30). V rámci SBOP vláda zdůrazňuje aktivní přístup k zapojování do unijních misí a k vedení společných operací (Vláda 2014a: 15- 16). Účast na zahraničních misích a operacích bude příměřená (Vláda 2014a: 16) a bude probíhat v souladu s definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy ČR v EU (Vláda 2014a: 15). Dle Programového prohlášení se vláda zaměří na rozvoj schopností začleňovaných do Battle Groups (Vláda 2014a:15) a rozvoj 39    

obranných kapacit použitelných pro vojenské i civilní operace EU vybavené odpovídajícím mandátem (Vláda 2014a: 16). V rámci Programového prohlášení ČR stejně jako Rakousko upozorňuje na užší spolupráci EU a NATO v kontextu vzájemné podpory a politického, ekonomického a bezpečnostního dialogu mezi EU a USA (Vláda 2014a: 17). Česká republika také vyjadřuje podporu dalšího rozšiřování EU o státy západního Balkánu po splnění kandidátských kritérií (Vláda 2014a: 16). Ačkoliv ČR v rámci Programového prohlášení vlády nekonkretizuje oblasti mezinárodní spolupráce na které bude klást důraz, lze zde najít zmínku o důležitosti bezpečného vnějšího prostředí,

pro jehož zajištění klade vláda důraz mimo jiné na

prohlubování mezinárodní spolupráce (Vláda 2014a: 50). Česká republika se rozvojové pomoci, či příspěvku ODA v rámci Programového prohlášení výrazně nevěnuje, avšak stanovuje si aktivitní přístup k rozvojové pomoci (Vláda 2014a: 51). Na rozdíl od Rakouska se ČR v rámci Programového prohlášení vlády účasti na Evropské politice sousedství nevěnuje. V rámci poslední Koncepce zahraniční politiky ČR bude vláda klást důraz na rozvoj vztahů se zeměmi Blízkého východu a Severní Afriky na bilaterálním i multilaterálním základě např. v rámci EPN (MZV 2011a: 17) a bude také klást důraz na rozšiřování stability v oblasti subsaharské Afriky (MZV 2011a: 18). Současná vláda Bohuslava Sobotky ve svém Programovém prohlášení avizuje úsilí o odstraňování existujících a zamezování vzniku nových bariér volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly (Vláda 2014a: 16) a klade důraz na obchodní a investiční dohody se třetími státy a otevření EU dovnitř i navenek s důrazem na zachování sociálních standardů (Vláda 2014a: 16). Ačkoliv se Česká republika v rámci programového prohlášení SOLVIT centrem nezabývá, v aktuálních Prioritách vlády ČR v agendě jednotného trhu EU (tzn. období 20132014), vyjadřuje ČR podporu integrovanému poradenskému systému, kam tématicky patří zmiňované SOLVIT (Vláda 2013: 4). Česká republika se vnitřnímu trhu v rámci programového prohlášení výrazně nevěnuje, avšak tato skutečnost je dána pravděpdoobně tím, že disponuje výše zmíněnými dokumenty, které se prioritami ČR ve vnitřním trhu věnují konkrétně.

40    

5.3. Zhodnocení současných priorit ČR a Rakouska V rámci relevantních vládních dokumentů Česká republika i Rakousko kladou důraz na svou pozici i roli v EU. Zatímco Rakousko nadále zdůrazňuje svou neutrální roli a výhody z ní plynoucí, ČR by ráda působila jako věrohodný a srozumitelný unijní partner. V rámci misí SBOP Rakousko plánuje rozšíření své účasti na civilních misích. Dle informací, kterým jsem se blíže věnovala v předchozí kapitole (číslo), lze potvrdit, že Rakousko svou účast na vojenských misích roozšířilo. Konrétně se jednalo o mise EUPOL COPPS a EUBAM Libya. Ačkoliv v rámci vojenských misí avizovalo zachování stavající účasti, dochází k rozšíření participace na nově vzniklou misi EUFOR RCA. Tabulka č. 6

Zdroj: Autorka (ISIS nedat., AFM 2014) Česká republika v rámci misí SBOP zmiňuje přímněřenost zapojování do misí, jejich navyšování, či snižování nepřesňuje. Rozdíl aktuální v účasti ČR na misích oproti roku 2013 viz tabulka. Konrétně se ČR nově angažuje na misi EUCAP NESTOR. Tabulka č.7

Zdroj: Autorka (ISIS nedat., AFM 2014) 41    

ČR i Rakousko podporují rozvoj dalších vztahů EU- NATO a pod podmínkou splnění kandidátských kritérií jsou ochotni podpořit rozšíření o konkrétní státy západního Balkánu. V rámci rozvojové pomoci Rakousko konkretizuje zvýšení oficiální rozvojové pomoci ODA, ČR slibuje aktivní přístup k rozvojové pomoci. V rámci EPN Rakousko vytyčuje účast na sirším severo- africkém sousedství, také ČR klade důraz na rozvoj vztahů se zeměmi Severní Afriky. V rámci vnitřního trhu Rakousko i ČR vymezují odstraňování posledních překážek, které brání fungování vnitřního trhu. Rakousko také opětovně upozorňuje na potřebu posílení mechanismů SOLVIT, jehož funkčnosti vyjadřuje ČR podporu v rámci Priorit vlády v aktuální agendě jednotného trhu 2013- 2014.  

42    

6. Závěr V rámci bakalářské práce byly zkoumány přístupy České republiky a Rakouska k vybraným oblastem SZBP EU a vnitřního trhu. Primárním cílem práce bylo na základě získaných poznatků odpovědět na otázku „Je možné v některé ze zkoumaných oblastí nalézt potřebu České republiky a Rakouska o užší spolupráci?“ Na základě získaných poznatků nelze s tímto tvrzením zcela souhlasit. Dle zkoumaných oblastí můžeme říci, že přinejmenším v oblasti SBOP a to konkrétně v rámci konceptu Battle Groups lze nalézt snahu zejména rakouské strany o spolupráci. O tomto faktu nehovoří ani tak samotná participace ve společném bojovém uskupení v roce 2012, ale zejména snaha rakouské strany prozkoumat vytvoření regionální Battle Group s rakouskou pozicí ve vedoucí roli, která byla zmíněna v roce 2013 (BKA 2013: 22). S ohledem na doposud nerealizovanou snahu o vytvoření česko-rakousko-německého bojového uskupení, následnou spolupráci s ČR v rámci Battle Group v roce 2012 a především sousedství obou zemí reflektovaném například účastí států na Regionálním partnerství, lze předpokládat, že myšlenka regionální Battle Group zahrnuje právě spolupráci s Českou republikou. Tuto skutečnost je možné považovat za jakousi potřebu bližší kooperace. Nicméně je vysoce pravděpodobné, že se jedná jen o další z impulzů, jakým byla například myšlenka vytvoření česko-německo-rakouské Battle group. Jisté je však to, že na politické úrovni lze v rámci současných vlád vidět vstřícnou rétoriku více než kdy dříve. Na otázku Lze v některé ze zkoumaných oblastí v rámci SZBP EU a vnitřního trhu, lze nalézt shodné přístupy České republiky a Rakouska, můžeme konstatovat, že Česká republika a Rakousko jednoznačně zaujaly shodný postoj hned v několika ze zkoumaných oblastí. V rámci vybraných oblastí SZBP EU je možné konstatovat, že ačkoliv Rakousko na rozdíl od ČR již nepůsobí v NATO, nemohlo se stát řádným členem ZEU. Proto usilovalo alespoň o pozici tzv. pozorovatele. Obě země také působily v rámci WEAG a o jejich aktivním přístupu vypovídalo také synchronní dodatečné přistoupení k tzv. SOCRATE Memorandum. Také v otázce nahrazení NATO, čím dál aktivnější EBOP, obě země zaujímaly a nadále zaujímají stejný postoj, přestože se státy nachází ve zcela jiné situaci. Nicméně i když ČR participuje v NATO, stále je stejně jako Rakousko malým středoevropským státem, který z důvodu samotné existence potřebuje podporu výrazných obranných uskupení. V rámci Kubánské otázky obě země upozorňují na nutnost přechodu k demokracii a lidským právům, avšak přístup ČR i Rakouska byl po dlouhou dobu odlišný v otázce normalizace vztahů EU s Kubou. Je potřeba také zmínit, že tento český přístup byl v EU spíše 43    

výjimkou a jak podotýkám v dané kapitole, v současné době Česká republika již změnu unijní politiky ke Kubě podporuje. V Kosovské otázce poukazuji na odlišný průběh negociací českých a rakouských představitelů, daný zejména nejednotným přístupem české vnitropolitické scény. Shody státy dosáhly v rámci přístupu v podobě aktivní participace na misích EULEX na podporu právního státu a především uznáním samostatné Kosovské republiky. V kapitole věnující se tomuto tématu také poukazuji na příkladu jiných států EU, že tento přístup nebyl v rámci EU samozřejmým. Výraznou disproporci lze nalézt v přístupech zemí ve vztahu k Izraeli. Jak zmiňuji v příslušné kapitole, přístup České republiky je raritou nejen v EU, ale i na domácí politické scéně. Naopak v přístupu Rakouska se o jakékoliv kontinuálnosti v této otázce hovořit nedá. V rámci priorit Evropské unie, lze nalézt kontinuitu obou zemí, v otázce oficiálního přístupu k nejvhodnější formě řešení izraelsko- palestinského konfliktu. Česká republika také více exportuje do Izraele a zároveň představuje častější odbytiště pro izraelský import, než Rakousko. Země zaujaly shodný postoj také ke konání konference Durban III a v prvotní odmítání zařazení Hizballáhu na seznam teroristických organizací EU z obavy z destabilizace Libanonu. Naopak naprosto odlišný přístup lze vidět v nepřímém uznání Palestinské státnosti, kterou ČR odmítla jako jediný stát EU. Zejména z důvodu migračních dopadů, které pro Rakousko mělo zavedení bezvízového režimu pro státy západního Balkánu, je možné vidět rozdílnost zemí v postoji k této otázce. Vzhledem k situaci posledních měsíců, jsem považovala za vhodné zohlednit přístupy ČR a Rakouska k situaci na Ukrajině. S ohledem na neustálý vývoj situace je jisté, že se budou objevovat nová témata k jednání a s nimi se měnit i postoje členských států. Ačkoliv se pozice států neustále vyvíjely, ČR i Rakousko zastávaly shodný postoj v otázce uvalení sankcí, konkrétně v jejich selektivním charakteru. Političtí představitelé také podporovali podpis asociační dohody. Obdobný přístup lze nalézt také v rétorice politické reprezentace v otázce členství Ukrajiny v EU. Vyjádření českého prezidenta Zemana se ovšem týká pouze doby, dokud Ukrajina nebude schopna dosáhnout všech přístupových kritérií. Naopak pozice Sebastiana Kurze je aplikovatelnou z dlouhodobého hlediska, neboť zmiňuje právě vhodnost neutrální pozice Ukrajiny vzhledem k Rusku i EU. V rámci přístupů zkoumaných zemí k Politice sousedství bylo těžké definovat oblasti zájmu pouze ze zmiňovaných priorit obou zemí v rámci Programových prohlášení, tudíž pro nás byla výstupem participace na twinningových projektech a dobrovolné dárcovství v rámci NIF Trust Fund. Zajímavou je skutečnost, že účast na twinningových projektech bývá 44    

záležitostí zejména starších členských států, nikoliv zemí relativně nových, jako je ČR. Jak zmiňuji v kapitole věnující se této problematice, na stranu druhou může Česká republika oproti Rakousku přispět svými zkušenostmi v rámci komunistické minulosti. Nepochybně svou roli sehrála také skutečnost, že pomocí účasti na těchto projektech lze zvýšit návratnost prostředků, které země pravidelně odvádí do rozpočtu EU. V rámci NIF Trust Fund poukazuji zejména na dobrovolný charakter tohoto příspěvku. Tato shoda se týká také relativně vysokého příspěvku obou zemí v porovnání s jinými participujícími zeměmi. Neboť samotná participace i výše příspěvku záleží výlučně na členských státech, lze říci, že obě země mají zájem o účast na této „de facto“ humanitární platformě. V přístupu zkoumaných zemí k Politice rozšiřování bych chtěla upozornit nejen na pozice, které země zastávaly v otázce rozšiřování, ale také na viditelnou shodu zemí v argumentaci rozšíření o Turecko. Oba státy oficiálně podpořily zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem, otázku členství obě země podmiňují absorpční kapacitou EU. Jak ovšem zmiňuji, český přístup není natolik radikální, jaký zaujímá rakouská strana a také na rozdíl od Rakouska česká strana oficiálně neplánuje vyhlášení národního referenda v této otázce. V problematice již přistoupivšího Chorvatska obě země dlouhodobě profilovaly pozitivní rétoriku, a také pro obě země toto rozšíření mělo stejný dopad v podobě stejnoměrného snížení počtu poslanců v Evropském parlamentu. V části věnující se aktuálním výhledům ČR a Rakouska v SZBP lze nalézt ne zela pozitivní shodu v podobě neschopnosti dosáhnout průběžného cíle oficiální rozvojové pomoci ODA k roku 2015. Nalézáme šest shodných oblastí zájmů v rozvojové spolupráci- konkrétně Bosnu a Hercegovinu, Etiopii, Moldavsko, Kosovo, Srbsko a Palestinská území. V rámci misí EBOP se věnuji zejména roku 2013 a participaci ČR a Rakouska na společných misích. Dle rozdělení států do skupin EU- 15 a EU- 12 zjišťujeme, že i v porovnání s ostatními státy skupiny EU- 15 se Rakousko na stejných misích podílelo s ČR výrazně častěji, než tomu bylo v rámci skupiny starých států. V rámci velikostně Rakousku nejbližších zemí (včetně ČR) však zjišťujeme, že se Rakousko podílelo na misích EBOP nejméně často. Zjišťujeme také, že se v rámci mise EURFOR ALTHEA v roce 2005 a 2006 se Rakousko spolupodílelo s ČR na společné strážní jednotce. V otázce aktuální participace na misích EBOP nalézáme shodu v celkem šesti misích, konkrétně EULEX Kosovo, EUMM Gruzie, EUPOL Afghánistán, EUPOL COPPS, EUTM Mali, EUFOR ALTHEA.

45    

V rámci bezpečnostní a obranné politiky se věnuji také konceptu Battle Groups a společné participaci ČR a Rakouska na tomto uskupení v rámci druhého semestru roku 2012 a také neuskutečněnému konceptu česko- německo- rakouské battle groups. Poukazuji také na vytvoření Battle Group v rámci Visegrádské 4 v první polovině roku 2016. V rámci tohoto je možné také reflektovat, že k dubnu tohoto roku došlo k posílení vztahů V4 s Rakouskem, pomocí jeho zahrnutí do V plus, pro něž se prezident Zeman s podporou ministra zahraničních věcí Zaorálka vyslovil již na podzim roku 2013 (Česká televize 2014). V části, ve které se věnuji vnitřnímu trhu byla situace zkomplikována nedostatkem materiálů rakouské strany k tomuto tématu. Jak jsem již zmínila v kapitole 2, dle informací z BMWFW v současné době neexistuje žádný koncepční dokument na bázi Priorit vlád v agendě vnitřního trhu, kterými ČR disponovala pro léta 2012 a 2013- 2014. To byl důvod, proč jsem se omezila zejména na srovnání prioritních oblastí, zmiňovaných v rámci Programových prohlášení, Výročních zpráv či informací z rakouského BMWFW. Již tento přístup rakouské strany svědčí o tom, že vnitřní trh pro Rakousko nepředstavuje takovou prioritu, jako pro Českou republiku. Roli by mohl sehrát mimo jiné i fakt, že v období 20042012 směřovalo na trhy členských zemí EU nejméně 80% českého exportu (Vláda 2013:1). Dle dostupných údajů pro rok 2011 tvořil export ČR do členských států EU 81, 59% českého exportu a v případě Rakouska pouze 62, 98% (Observatory of Economic Complexity 2011). Česká republika i Rakousko uvádějí jako jednu z priorit snížení transpozičního deficitu a dle zjištění v rámci dané kapitoly, se tato skutečnost České republice daří o poznání lépe, než je tomu v případě Rakouska. Ačkoliv ve sledovaném období ČR i Rakousko mnohdy vykazovaly obdobné priority, nelze v této oblasti mluvit o potřebě nějaké bližší kooperace jedné, či druhé strany. Za určitou míru spolupráce je možné považovat český přístup během schvalování návrhu Směrnice o službách, která vychází ze snah rakouských představitelů během předsednictví Rakouska v Radě EU. Nicméně, více než spolupráce byl český přístup spíše ústupkem návrhu, který byl pro ČR dlouhodobě jednou z prioritních oblastí, proto i po oproštění se od principu země původu byl stále dostatečně hodnotným. Dle informací z výzkumů věnujících se implementaci směrnice o službách nalézám také důkladnější přístup české strany oproti straně rakouské, což svědčí také o rakouské pozici k této problematice. Obě země také disponují nadprůměrným množstvím regulovaných profesí v porovnání s členskými státy EU. Země se ovšem rozchází v přístupu k této problematice. Zatímco česká strana zmiňuje úsilí o snížení regulovaných profesí a v současné situaci podniká patřičné kroky, dle informací poskytnutých BMWFW si je Rakousko vědomo této problematiky, 46    

avšak regulované profese považuje za součást svého duálního vzdělávacího systému a také jako nezbytnou součást zajištění veřejného pořádku. Ve sledovaných oblastech jsem nalezla mnohá témata, v nichž se pozice zemí shodly. Roli hrál nepochybně výběr zkoumaných oblastí, neboť v případě zaměření se na energetické téma, životní prostředí, či minulostní otázky by nebylo možné tak častou shodu postojů jako v rámci SZBP nalézt. Oblastí ve které se státy mohou v budoucnu rozcházet je rétorika v otázce přistoupení Turecka do EU, ve které Česká republika s ohledem na účast v NATO nesdílí rakouský až agresivní přístup k této otázce. Dle prezentovaných výsledků v rámci vnitřního trhu, lze vidět, že v oblastech, ve kterých se Česká republika i Rakousko shodnout jako prioritních, Česká republika, která přistoupila až roku 2004, dosahuje výraznějších úspěchů, než naši rakouští sousedé- v oblasti transpozičního deficitu, v rámci výzkumů týkajících se implementace Směrnice o službách, či jednotných kontaktních míst. I v aktuální otázce regulovaných profesí podniká v současnosti ČR patřičné kroky pro jejich snížení. Lze tedy říci, že český přístup je v této oblasti důkladnějším, neboť samotný vnitřní trh je pro ČR velkou prioritou. Ve čtvrté kapitole v rámci aktuálních programových priorit se Česká republika i Rakousko soutředí na aktivní členství v EU, rozvoj euro- atlantických vztahů, účasti na misích EBOP, v níž si Rakousko vytyčuje zvýšení účasti na civilních misí, ke kterému také dochází konkrétně v misích EUPOL COPPS a EUBAM Libya, Česká republika ačkoliv nespecifikuje, zda operovat s množstvím misí na nichž se účastní, v současnosti rozšířila svou účast na civilní misi EUCAP NESTOR. Rakousko také rozšířilo svou účast na vojenských misích konkrétně na misi EUFOR RCA. V rámci rozvojové pomoci obě země přislibují posílení své pomoci, avšak dle informací specifikovaných v rámci kapitoly věnující se rozvojové pomoci nacházím negativní shodu obou zemí, neboť ani ČR ani Rakousko, dle údajů Evropské komise, nejsou schopny do roku 2015 dosáhnout stanovených cílů v této otázce. V rámci EPN lze nalézt shodu přístup v rámci podpory vztahů EPN

v Severní Africe. V rámci

Programových prohlášení nelze příliš prozkoumat aktuální priority vlád ve vnitřním trhu, neboť ČR se této oblasti v rámci pouze šestnácti stránkového prohlášení výrazně nevěnuje, neboť jsou aktuální priority rozvinuté v dokumentu Priority vlády ČR v agendě jednotného trhu EU 2013- 2014, ovšem Rakousko obdobým dokumentem, vymezujícím priority vlády v této problematice nedisponuje, tudíž jsem operovala s informacemi pouze v rámci Pracovního programu. S ohledem na výše zmíněné, lze doufat v naplnění názoru Poláčkové, „že s množstvím narůstajících shodných proměnných v charakteristikách obou zemí, lze očekávat současný 47    

pokles vzájemných třecích ploch a tím i vytvoření prostoru pro harmoničtější a konstruktivněji budované vzájemné vztahy (Poláčková 2004: 59).“

48    

7. Seznam literatury a pramenů 7.1. Primární zdroje (ověřené ke dni 11. 5. 2014):  

• Asylum Information Database. 2012. The safe country concepts: Austria. Dostupné z: http://www.asylumineurope.org/reports/country/austria/asylum-procedure/safecountry-concepts • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2001. Dostupné z: http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/Austrian_Foreign_Policy_Yearbook_2001.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2003. Dostupné z: http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/Austrian_Foreign_Policy_Yearbook_2003.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2004. Dostupné z: http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/Austrian_Foreign_Policy_Yearbook_2004.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2005. Dostupné z: http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/Austrian_Foreign_Policy_Report_2005.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2006. Dostupné z:  http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/Austrian_Foreign_Policy_Yearbook_2006.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Austrian Foreign Policy Yearbook 2009. Dostupné z:  http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/bmeia/media/2Aussenpolitik_Zentrale/APB/foreign_policy_yearbook_2009.pdf • Austrian Foreign Ministry. 2014. APA: Ukraine- Kurz: Austria is in favour of targeted sanctions. Dostupné z: (http://www.bmeia.gv.at/en/foreignministry/news/press-releases/2014/apa-ukraine-kurz-oesterreich-fuer-zielgerichtetesanktionen.html • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Verzeichnis der Österreichischen Vertretungsbehorden. Dostupné z: http://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/oracle/oe_vertretungen_de.pdf • Austrian Foreign Ministry. Nedatováno. Development Cooperation. Dostupné z:http://www.bmeia.gv.at/en/austrian-mission/austrian-mission-new-york/austria-inthe-united-nations/priorities-in-the-ga/development-cooperation.html#c274426

49    

• Bundeskanzleramt Österreich. 2013.Austrian Security Strategy. Dostupné z: http://www.bka.gv.at/DocView.axd?CobId=52251 • Bundeskanzleramt Österreich. Nedatováno. Regierungsprogramm 2008-2013. Dostupné z: http://www.austria.gv.at/DocView.axd?CobId=32965 • Bundeskanzleramt Österreich. 2014. Work Programme of the Austrian Federal Government 2013- 2018. Dostupné z: http://www.bka.gv.at/DocView.axd?CobId=53588 • Bundeskanzlermant Österreich. Nedatováno.Operational Programme of the Council 2006. 2005. Dostupné z: http://www.eu2006.at/includes/Download_Dokumente/Agendas/0512draft_operationa lprogrammeEN.pdf • EuropeAid. Neighbourhood Investment Facility. 2013. Europa. EU. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/where/neighbourhood/regionalcooperation/irc/documents/nif_ms_contributions_pledged_end_2012_en.pdf • European Comission. 2013. Annual Report 2013 on the European Community´s Development and External Asisstance Policies and their Implementation in 2012 Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/multimedia/publications/publications/annualreports/2013_en.htm • European Comission. Nedatováno. TheEU Single Market: Regulated Professions Database. Dostupné: http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/regprof/ • EUROPEAN PARLIAMENT. 2013. Kolik poslanců zasedne v Evropském parlamentu po volbách 2014 a odkud budou? Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/newsroom/content/20130214STO05853/html/Kolik-poslanc%C5%AF-zasedne-vEvropsk%C3%A9m-parlamentu-po-volb%C3%A1ch-2014-a-odkud-budou • Ministerstvo financí České republiky. 2013. Twinningová spolupráce v ČR. Dostupné z: (http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/podpora-ze-zahranici/twinning-ataiex/twinning-programy/zakladni-informace) • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2000. Zpráva o zahraniční politice 1998- 1999. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava19 98_1999.html

50    

•

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2001. Zpráva o zahraniční politice 2000. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava_o _zahranicni_politice_cr_za_rok.html

• Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2003. Zpráva o zahraniční politice 2002. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=EahVAQAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=en&so urce=gbs_ViewAPI&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2004. Zpráva o zahraniční politice 2003. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava20 03.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2005. Zpráva o zahraniční politice 2004. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava20 05.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2007. Zpráva o zahraniční politice 2006. Dostupné z: http://www.mzv.cz/public/89/bb/a3/72806_14945_Zpravaozahranicnipolitice2006.pdf • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2006. Zpráva o zahraniční politice ČR za rok 2005. Dostupné z http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava20 05.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2009. Zpráva o zahraniční politice ČR za rok 2008. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava20 08.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2008. Informace ministra zahraničních věcí o budoucím statutu Kosova. Dostupné z: (http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_schwar zenberga_1/informace_ministra_zahranicnich_veci_o.html) • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2010. Zpráva o zahraniční politice ČR za rok 2009. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/zprava20 09.html

51    

•

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2011a. Koncepce zahraniční politiky České republiky. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/koncepce _zahranicni_politiky_ceske.html

• Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2011b. ČR se nezúčastní zářijové schůzky k 10. výročí přijetí Durbanské deklarace. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/archiv_zprav/rok_2011/x2011_07_21_cr _se_nezucastni_zarijove_schuzky_k_10_vyroci_prijeti_durbanske.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2013a. Zpráva o zahraniční politice ČR za rok 2012. Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/1034388/SPZPCR2012.pdf • Ministerstvo zahraničních věcí ČR. 2013b. ČR se stala členem Výboru pro rozvojovou pomoc OECD. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/mnohostranna_zrs _cr/oecd_dac/cr_se_stala_clenem_vyboru_pro_rozvojovou.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2013c. Prohlášení MZV k mírovému procesu na Blízkém východě. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/prohlaseni_a_stanoviska/x2013_10_05_p rohlaseni_mzv.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nedatováno. ASEM- Asijskoevropské- setkání. Dostupné z: https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/multilateralni_spoluprace/asem_asef/as em_asijsko_evropske_setkani/index.html • Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nedatováno. Rozvojová a humanitární pomoc. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/index.html • Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Nedatováno. Zastoupení ČR v zahraničí. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/adresar_diplomatickych_misi/ceske_urady_ v_zahranici/index.html) • MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS OF KOSOVO. 2013. Countries that have recognized the republic of Kosovo. Dostupné z: http://www.mfa-ks.net/?page=2,33 • OECD. Nedatováno. List of OECD Member countries - Ratification of the Convention on the OECD. Dostupné z: http://www.oecd.org/about/membersandpartners/list-oecdmember-countries.htm •

The Observatory of Economic Complexity. 2011. Statistika českého zahraničního obchodu, online databáze (http://atlas.media.mit.edu/)

52    

• The Observatory of Economic Complexity. 2011. Statistika rakouského zahraničního obchodu, online databáze (http://atlas.media.mit.edu/) • UN.org. 2012. General Assembly votes overwhelmingly to accord Palestine. Dostupné z: (http://www.un.org/News/Press/docs/2012/ga11317.doc.htm) • Vláda ČR. 1998. Programové prohlášení vlády. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vladcr/1993-2010-cr/milos-zeman/Programove-prohlaseni-vlady_1.pdf • Vláda České republiky. 2008. Česká republika uznala nezávislost Kosova. Dostupné z: (http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/ceska-republika-uznalanezavislost-kosova-35465/) • Vláda ČR. 2012. Priority vlády v aktuální agendě jednotného trhu. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/dokumenty/Priority-vlady-CR-vaktualni-agende-jednotneho-trhu-EU.pdf •

Vláda ČR. 2013. Priority vlády České republiky v agendě jednotného trhu Evropské unie pro období 2013-2014. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/evropskezalezitosti/dokumenty/Priority-vlady-Ceske-republiky-v-agende-jednotneho-trhuEvropske-unie-2013-2014_2.pdf

• Vláda ČR. 2014a. Programové prohlášení vlády České republiky. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezitedokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf • Vláda ČR. 2014b. Koaliční smlouva. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni_smlouva.pdf • Vláda. Nedatováno. Pracovní program českého předsednictví. Dostupné z: http://www.eu2009.cz/assets/news-and-documents/news/cz-pres_programme_cs.pdf • Vláda ČR. Nedatováno. Výsledky českého předsednictví. Dostupné z:http://www.eu2009.cz/cz/czech-presidency/programme-andpriorities/achievements/zavery-predsednictvi-24391/index.html

53    

7.2. Sekundární zdroje: 7.2.1. Knižní zdroje: •

DVOŘÁK, Pavel. Evropský valčík pod rakouskou taktovkou?: analýza rakouského předsednictví v Radě EU v letech 1998 a 2006. První vydání. 152 pages. ISBN 80874-0428-9.

• (EDS) Kořan, M. Rakousko v české zahraniční politice. In Kořan, M. a kol. Česká zahraniční poltika v roce 2011: Analýza ÚMV. Praha: Ústav mezinarodnich vztahu, 2012. ISBN 978-808-7558-058. • FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2 vyd. Editor Vít Hloušek. Brno: Studium demokracie a kultury, 2009, 125 s. ISBN 978-80-7325-223-6. • Hančilová, Blanka. Rakousko a jeho vztah k SZBP/EBOP. In: KOHL, Radek a kol. Evropská bezpečnostní a obranná politiky: Národní perspektivy. 3.vyd. Praha: ÚMVZ, 2002, s. 135-149. ISBN 80-86506-25-8. • LUIF, Paul. The Austrian EU presidency: a midterm report [online]. Stockholm: SIEPS, 2006 [cit. 2014-05-11]. ISBN 91-851-2967-4. • Poláčková, Klára. Česká republika v rakouské zahraniční politice. In: KOŘAN, M. SYCHRA, Z. Rakousko v evropské a středoevropské politice. 1.vyd. Editor Vít Hloušek. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2004, 125 s. Studie (Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 32. ISBN 80-210-3589-7. • ACHLEITNER, T. 2011: Position of the aAustrian Economic Chamber. WKÖ. • EU VORHABEN. JAHREVORSCHAU 2014. BMWFJ.

7.2.2. Internetové zdroje (ověřené ke dni 11. 5. 2014):   • •

ARMÁDA  ČESKÉ  REPUBLIKY.  CONCORDIA-­‐  OPERACE  EU.  ARMY.CZ.  Dostupné  z:   http://www.mise.army.cz/historie-­‐misi/concordia-­‐-­‐-­‐operace-­‐eu-­‐-­‐od-­‐4-­‐2003-­‐do-­‐12-­‐2003-­‐-­‐ makedonie-­‐-­‐2-­‐prislusnici-­‐3714/  

• Blaustein, Max. 2011. Rakousko bude bojkovat Durban III. ERETZ. http://eretz.cz/2011/09/rakousko-bude-bojkotovat-durban-iii/ • BusinessInfo.2014. EU zahájí bilaterální jednání o spolupráci s Kubou. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vnejsi-vztahy-eu-zahaji-bilateralni-jednani-o46583.html

54    

•

Český rozhlas. 2012. Rozhovor s Jiřím Schneiderem. Česko hlasovalo proti uznání Palestiny za nečlenský stát OSN. Online http://www.rozhlas.cz/zpravy/svet/_zprava/cesko-hlasovalo-proti-uznani-palestiny-zaneclensky-stat-osn--1143808

• ČTK. 2014. Ukrajina se podle Zemana bez reforem nemůže stát členem EU. České noviny. Online dostupné: http://m.ceskenoviny.cz/nejnovejsi/zpravy/ukrajina-sepodle-zemana-bez-reforem-nemuze-stat-clenem-eu/1068085 • ČT 24. 2014. Do jednání Visegrádu se zapojí i Slovinsko a Rakousko. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/268475-do-jednani-visegradu-se-zapoji-islovinsko-a-rakousko/ • ČT 24. 2014. Vláda požaduje sankce pro Ukrajince zodpovědné za násilnosti. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/263408-vlada-pozaduje-sankcepro-ukrajince-zodpovedne-za-nasilnosti/ • EMMOT, R. 2014. Exclusive: Europe to launch talks to upgrade relations with Cuba. REUTERS. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2014/01/30/us-eu-cubaidUSBREA0T0I320140130 • EPOCH TIMES. de. 2007. Gusenbauer sieht weitesgehende Einigkeit in KosovoFrage. Dostupné z: http://www.epochtimes.de/Gusenbauer-sieht-weitestgehendeEinigkeit-in-Kosovo-Frage-a212242.html • EURACTIV.2011.Rakousko zvažuje v případě vstupu Turecka do EU referendum. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/analyza/rakousko-zvazuje-vpripade-vstupu-turecka-do-eu-referendum-008739 • European Comission. 2008. EUROBAROMETR 69: The European Union today and tomorrow. Dostupné z:http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb69/eb69_part3_en.pdf • EUROCHAMBERS. 2010. Mapping the Implementation of the Services Directive in EU member States. EUROPA.EU. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/services/docs/services-dir/studies/eurochambersreport_en.pdf • EUROCHAMBERS. 2011. Services Directive implementation survey. Dostupné z: http://www.eurochambres.eu/Content/Default.asp?PageID=1&DocID=2994 • EUROPA. EU. 2010. Žebříček výsledků pro vnitřní trh: Členské státy hlásí nejlepší výsledky v historii, ale stále je ještě třeba pracovat na praktickém uplatňování předpisu. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-10-211_cs.htm 55    

• EUROPA. EU. 2011. Internal Market Scoreboard n22. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/score/docs/score22_en.pdf • EUROPA. EU. 2014. Single Market Scoreboard: Performance by member state. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/scoreboard/performance_by_member_state/index_ en.htm • Euroskop.cz. 2013. Izrael se dostal na černou listinu teroristů EU. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/22735/clanek/hizballah-se-dostal-na-cernou-listinuteroristu-eu/ • HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČR. 2010. Stanovisko HK ČR k Aktu o jednotném trhu vydaném Evropskou komisí. Dostupné z:http://www.komora.cz/stanovisko-hk-cr-kaktu-o-jednotnem-trhu-vydanem-evropskou-komisi.aspx • Hospodářské noviny. 2013. Ministři zahraničí EU rozhodli. Vojenské křídlo Hizballáhu zařadili mezi teroristické skupiny. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c160292100--evropska-unie-hizballah-libanon-terorismus-ministr-zahranici • Hospodářské noviny. 2014. Živě: Sankce proti funkcionářům Janukovyčova režimu podpoří i Kanada. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-61795620-zive-ukrajinakerry-moskva-hleda-zaminku-proc-v-invazi-na-ukrajinu-pokracovat • ISIS. 2012. CSDP NOTE 2: EU Battlegroups rotation, commitment and composition 2005- 2017. Dostupné z: http://isis-europe.eu/sites/default/files/publicationsdownloads/CSDP%20Note%202%20EUBattlegroups_MH.pdf • ISIS. Nedat. CSDP milion personál statistics from May 2013. Dostupné z: http://isiseurope.eu/sites/default/files/page-attachments/Copy%20of%20mission%20personnelJune2013.pdf • Knaus, G. And Stiglmayer. 2012. Populism in Brussels? How to solve the Balkan asylum crisis. EUOBSERVER. Dostupné z: http://euobserver.com/opinion/117978 • Krutílek, O. Kroupová, E. 2012. Proč implementace směrnice o službách tolik bolela? EUROSKOP.CZ. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9047/21433/clanek/procimplementace-smernice-o-sluzbach-tak-bolela/ • Košťálová, Marie. 2006. Kde se české zájmy střetávají se Směrnicí EU o službách. Hospodářské noviny. Dostupné z:http://hn.ihned.cz/c1-18037830-kde-se-ceske-zajmystretavaji-se-smernici-eu-o-sluzbach

56    

• LASTER, S. 2014. Constant up and down in Austrian- Israeli Relations. The Jerusalem Post. Dostupné z: http://www.jpost.com/Opinion/Op-EdContributors/Constant-up-and-down-in-Austrian-Israeli-relations-350117 • Lipshiz, Chaan.2012. Czech PM to ´Post´: We´ll support Israel in EU. The Jerusalem Post. Dostupné z: http://www.jpost.com/Diplomacy-and-Politics/Czech-PM-to-PostWell-support-Israel-in-EU • MPO. 2007. Přeshraniční poskytování služeb v návrhu směrnice o službách. BUSINESSINFO. CZ. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/preshranicni-poskytovani-sluzeb-3854.html • Nielsen, N. 2012. Balkan visa- free regime under scrutiny. EUOBSERVER.Dostupné z: http://euobserver.com/justice/118437 • Novinky.cz. 2014. Ukrajina vylučuje vstup do NATO, řešením může být členství v EU, míní Füle. Dostupné z: (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/330679-ukrajinavylucuje-vstup-do-nato-resenim-muze-byt-clenstvi-v-eu-mini-fule.html) • Obrovsky, M. Präsentation aktuelle Aid Watch Zahlen - Österreichs Beitrag zur Entwicklungshilfe selbst mit Lupe schwer aufspürbar. APA.OTS. 2012. Dostupné z:http://www.ots.at/presseaussendung/OTS_20120625_OTS0103/praesentationaktuelle-aid-watch-zahlen-oesterreichs-beitrag-zur-entwicklungshilfe-selbst-mitlupe-schwer-aufspuerbar • OUT- LAW. COM. 2006. Country of origin rule cut from Services Directive. Dostupné z: http://www.out-law.com/page-6650 • Swoboda, H. 2014. Násilí na Ukrajině EU děsí. Hollande s Merkelovou jsou pro sankce. ČT24. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/263413-nasili-naukrajine-eu-desi-hollande-s-merkelovou-jsou-pro-sankce/?mobileRedirect=off • Šlechta, Ondřej. 2012. Nejlepší přítel Izraele na světě? Česko. Česká pozice. Dostupné online: http://ceskapozice.lidovky.cz/nejlepsi-pritel-izraele-na-svete-ceskodyi-/tema.aspx?c=A121130_113718_pozice_85665 • Šlechta, Ondřej. 2012. Izrael jako mýtus české zahraniční politiky. Revue Politika. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9266-izrael-jako-mytus-ceskezahranicni-politiky.aspx • TASR. 2014. Šéf rakúskej diplomacie Sebastian Kurz je proti členstvu Ukrajiny v NATO. Aktuality.sk. Dostupné z: http://www.aktuality.sk/clanok/250026/sefrakuskej-diplomacie-sebastian-kurz-je-proti-clenstvu-ukrajiny-v-nato/ • Tuček, Filip. Izrael. Nedatováno. Euroskop.cz. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9123/sekce/izrael/ 57    

• WEU. List of 28 Delegations. Dostupné z: http://www.weu.int/ • Zaorálek. 2014. Ukrajina podepsala s Unií politickou část asociační dohody. ČT 24. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/267003-ukrajina-podepsala-s-uniipolitickou-cast-asociacni-dohody/ • Žižka, Jan. 2009. Battle groups: EU není trpaslík ani obr. NATOAKTUAL. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/battle-groups-eu-neni-ani-trpaslik-ani-obr-fgs/na_analyzy.aspx?c=A090803_132503_na_analyzy_m02 7.2.3. Další zdroje

• • • • • • • • • • •

HARTL, CH. SERVICE DIRECTIVE/ Single market. BMWFW LINKE, I. PQ-D. BMWFW FICHTINGER- GROHE, K. CSDP operations. AFM ALMHOFER,W. UKRAINE. ŘEZNÍČEK, D. EBOP mise. MZV HOLEČKOVÁ, M. Odborné kvalifikace a regulované profese. MŠMT FRIAZ JIMENES, R. NIF Trust Fund. EUROPEAID ACHLEITNER, T. Single market. WKÖ. LIPAVSKÁ, D. Seznam zemí bezpečného původu. OAMP MVČR. VYČÍTAL, J. Bezvízový styk. MZV. MUCHKA, J. Rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. MZV

58    

8. Přílohy 1) NIF  TRUST  FUND    

 

ZDROJ: EUROPEAID 2013;44 EUROPEAID 2014

2) SEZNAM ZKRATEK AFM

AUSTRIAN FORIGN MINISTRY

AFPA

AUSTRIAN FOREIGN POLICY

AIDA

ASYLUM INFORMATION DATABASE

AMIS

AFRICAN UNION MISSION IN SUDAN

AMM

ACEH MONITORING MISSION

APA

AUSTRIAN PRESS AGENTUR

ASEM

THE ASIA- EUROPE MEETING

BKA

BUNDESKANZLERAMT

BMWFW

BUNDESMINISTERIUM FUR WISSENSCHAFT, FORSCHUNG AND WIRTSCHAFT

                                                                                                                        44

 Emailová  korespondence  Jimenes  30.  4.  2014  

59    

ČR

ČESKÁ REPUBLIKA

ČZP

ČESKÁ ZAHRANIČNÍ POLITIKA

DAC

DEVELOPMENT ASSISTANCE COMITEE

DFCTA

UKRAINE DEEP AND COMPREHENSIVE FREE TRADE AREA

EBOP

EVROPSKÁ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANÁ POLITIKA

EC

EUROPEAN COMISSION

EHP

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR

ENPI

EUROPEAN NEIGHBOURHOOD AND PARTNERSHIP INSTRUMENT

EPN

EUROPEAN POLICY NEIGHBOURHOOD

EU

EVROPSKÁ UNIE

EUFOR

EUROPEAN UNION FORCE

EULEX

EUROPEAN UNION RULE OF LAW MISSION IN KOSOVO

EUMM

EUROPEAN UNION MONITORING MISSION

EUNAVFOR

EUROPEAN UNION NAVAL FORCE SOMALIA

EUPM

EUROPEAN UNION POLICE MISSION

EUPOL COPPS

CO- ORDINATING OFFICE FOR PALESTINIAN POLICE SUPPORT

EUROCHAMBES ASSOCIATION OF EUROPEANCHAMBERS OF COMMERCE AND INDUSTRY EUSEC DR EU SECURITY SECTOR REFORM MISSION IN THE DEMOCRATIC REPUBLIC OF THE CONGO EUTM

EU TRAINING MISSION IN MALI

EZA

ENTWICKLUNGSZUSAMMENARBEIT

GNI

GROSS NATIONAL INCOME

HK

HOSPODÁŘSKÁ KOMORA

IMI

INTERNATIONAL MARKET INFORMATION SYSTEM

ISIS

INTERNATIONAL SECURITY INFORMATION SERVICE

JKM

JEDNOTNÁ KONTAKTNÍ MÍSTA

MFČR

MINISTERSTVO FINANČÍ ČR

MŠMT

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE TĚLOVÝCHOVY

MVČR

MINISTERSTVO VNITRA ČR 60  

 

MZV

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

NATO

THE NORTH ATLANTIC TREAT ORGANISATION

NIF

NEIGHBOURHOOD INVESTMENT FACILITY

OAM

ODBORY AZYLOVÉ A MIGRAČNÍ POLITIKY

ODA

OFFICIAL DEVELOPMENT ASSISTENT

OECD

ORGANISATION FOR ECONOMIC CO- OPERATION AND DEVELOPMENT

OSN

ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

ÖVPO

ÖSTERREICHISCHE VOLKSPARTEI

PSC

POINTS OF SINGLE CONTACT

SBOP

SPOLEČNÁ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÁ POLITIKA

SPÖ

SOZIALDEMOKRATISCHE PARTEI ÖSTERREICHS

SRN

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

SZBP

SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA

UN

UNITED NATIONS

USA

UNITED STATES OF AMERICA

VB

VELKÁ BRITÁNIE

WEAG

WESTERN EUROPEAN ARMAMENTS GROUP

WEAO

WESTERN EUROPEAN ARMAMENTS ORGANISATION

WKÖ

WIRTSCHAFTSKAMMER ÖSTERREICH

ZEU

ZÁPADOEVROPSKÁ UNIE

 

61