Alena Kupčíková
Kmochova 10, 150 00 Praha 5, +420 604 145 011
[email protected] Narození: 22. října 1976 v Šumperku, Česká republika Born 22nd October 1976 in Šumperk, Czech Republic Studia: 1993 - 1995 SPŠK Střední keramická škola, Bechyně 1995 - 1997 VŠVH Václava Hollara, Praha 1997 - 2003 AVU v Praze - ateliér monumentální tvorby, Aleš Veselý 2000 Technikon Natal Durban, JAR 2003 Ecole Nationale Supérieure des Beaux–Arts v Paříži 2004 - 2008 Ph.D. doktorandské studium na Akademii výtvarných umění v Praze, prof. M. Knižák Projekt - Slabikář a Testy pro dyslektické děti: www.dys.cz
Alena Kupčíková
Studies: 1993 - 1995 Secondary ceramics school, Bechyně 1995 - 1997 Václav Hollar Secondary Art School, Prague 1997- 2003 Studied at Prof. Aleš Vesely’s studio at the Academy of Fine Arts (AVU), Prague 2000 Technikon Natal, Durban, South Africa 2003 Ecole Nationale Supérieure des Beaux–Arts, Paris 2004 - 2008 PhD student, the Academy of Fine Arts, Prague, Prof. Milan Knížák Project - primer and tests for dyslexic children: www.dys.cz Ceny: 2003 LVMH - Louis Vuitton - Moët Hennessey - association le Pont Neuf - Madame J. Chirac, Paříž Díla zastoupena ve sbírce Národní galerie v Praze, v soukromých sbírkách v České republice, Německu, USA
Prizes: 2003 Louis Vuitton - Moët Hennessey Prize in Paris - association le Pont Neuf - Madame J. Chirac Her work is represented at the Prague National Gallery and private collections in the Czech Republic, Germany and the USA.
Samostatné výstavy
Solo Exhibitions
1993 Kulturní dům - Bechyně 1999 Klášter Uničov 2002-2003 Divadlo komedie - součást představení Vagina monology
1993 Culture House, Bechyně 1999 Uničov Monastery 2002 - 2003 Komedie Theatre, Prague, as part of the presentation of The Vagina Monologues
Společné výstavy 1995 Zámek Velké Losiny 1995 Centrum Cesta Tábor 1996 Muzeum Mohelnice 1997 Muzeum Rýmařov 1998 Muzeum Trienale Šumperk 1998 Centrum pro současné umění, Praha 1999 Muzeum Trienale, Nisa (Polsko) 2000 Gallery NOD Roxy, Praha 2000 Centrum pro současné umění, Praha 2000 Muzeum Vyškova 2001 Galerie NOD Roxy, Praha 2001 Galerie Lennox, Praha 2002 Galerie NOD Roxy, Praha 2002 Galerie hl.města Prahy - Dům U zlatého prstenu 2003 Veletržní palác - Národní galerie, Praha 2003 Veletržní palác - Národní galerie Praha – I. Pražské bienále - Nejmladší 2003-2004 Moravská galerie v Brně - Vůně levhartí kůže 2004 Alšova jihočeská galerie, České Budějovice - Ateliér Aleše Veselého 2004 Kunstforum Ostdeutsche Galerie-Regensburg HfBK-Dresden - AVU Praha 2005 Moravska Galerie, Brno - Pour Féliciter 2005 2006 Krajská galerie výtvarného umění, Zlín - Salon mladých 2006 Dům umění, Opava - Ateliér Aleše Veselého
Group Exhibitions 1995 Velké Losiny Castle 1995 Centrum Cesta, Tabor 1996 Museum, Mohelnice 1997 Museum, Rýmařov 1998 Trienale Museum, Šumperk 1999 Contemporary Art Centre, Prague 1999 Trienale Museum, Nisa (Poland) 2000 NOD Roxy Gallery, Prague 2000 Contemporary Art Centre, Prague 2000 Museum, Vyškov 2001 NOD Roxy Gallery, Prague 2001 Lennox Gallery, Prague 2002 NOD Roxy Gallery, Prague 2002 City Gallery, Prague – House of the Golden Ring 2003 National Gallery, Prague – Trade Fair Palace 2003 National Gallery, Prague – Trade Fair Palace – 1st Prague Biennial The Youngest Ones 2003-2004 Moravian Gallery, Brno – The Scent of Leopard Skin 2004 Aleš South Bohemian Gallery, České Budějovice - Studio of Aleš Veselý
2004 Kunstforum Ostdeutsche Galerie, Regensburg - HfBK Dresden - AFA Prague
2005 Moravian Gallery, Brno, Pour Féliciter 2005 2006 Regional Gallery of Fine Art, Zlín - Youth Salon 2006 House of Art, Opava – Studio of Aleš Veselý
Vydalo České muzeum výtvarných umění v Praze k výstavě Alena Kupčíková Chlupatice v tanci slunce v rámci cyklu Alternativy v románských prostorách Husova 19 – 21. Praha 1, Staré Město, 22. února – 25. března 2007 Published by the Czech Museum of Fine Arts, Prague, to accompany the exhibition ‘Alena Kupčíková – Hairies in a Sun Dance’ held as part of the Alternatives series at the CMFA’s Romanesque cellar spaces, 19-21 Husova St, Prague 1 – Old Town, 22nd February – 25th March 2007
Kurátor výstavy / Exhibition curator: Ivan Neumann Foto / Photographs: Alena Kupčíková, BauerPower Koordinátor výstavy / Exhibition coordinator: Jitka Kadlecová Překlad / English translation: Richard Drury Grafická úprava / Graphic design: Alena Kupčíková, Petr Štěpán Tisk / Print: Art D, Grafický atelier Černý s.r.o.
www.cmvu.cz
ISBN: 978-80-7056-144-7
Chlupatice v tanci slunce Hairies in a Sun Dance 22.2. – 25.3. 2007
Některé ženy vnímají své „intimní chloupky“ jako nemoderní, další si jich cení jako nějaké ozdoby, jejíž úprava a změna je individualizuje; jiné ženy považují za příjemné si je zcela oholit, zbavit se jich, překračujíce tak určité tabu. Požádala jsem své přítelkyně o jejich chloupky a z nich jsem vytvořila exhibicionistické sny ženy. Cítím, že by tyto „dárkyně“ neměly zůstat anonymní, že by byl na místě krátký videozáznam,nebo bych spíše ráda nechala ty, kteří se na mé obrazy dívají, přemýšlet o tom, která z nich věnovala své chloupky pro jaký obraz?
Mobilní Galerie, 2003, dřevo, kov, polykarbonátové desky, 360 x 250 x 690 cm, Mobile Gallery, 2003, wood, metal, polycarbon panels, 360 x 250 x 690 cm
Some women consider their pubic hair ‘unfashionable’, others value it as an adornment, individualising it by changing its appearance; then some women find it exhilarating to shave it off completely, as if breaking a taboo... I asked my women friends for their hair and with it created the erotic, perhaps even exhibitionistic dreams of a woman. I felt these donors should not remain anonymous, that a short video depicting them should give them credit. ...or is it perhaps, to get those who look at my pictures guessing who gave her pubic hair for which picture?
Video, 2003, 5 min., DVD
Space and Bodily Qualities At first glance it might seem surprising that Alena Kupčíková, whose work is associated with new media and a strikingly conceptual character, is in fact a graduate of the Monumental Art Studio of Professor Aleš Veselý at the Prague Academy of Fine Arts. She does not, after all, manifest herself as a sculptress, nor was she tempted to create a three-dimensional artwork in its traditionally understood form. Even so, her work clearly shows a marked feeling for space, its dimensions and the human presence within them. Aleš Veselý spotted Kupčíková’s talent for seeing, feeling and understanding space, as well as her ability to arrange, conceive and clarify her thoughts and ideas (especially in drawing) when she was still a student at secondary art school. He initiated her admission to the Academy of Fine Arts and subsequently to his own studio before she had finished her secondary school education. Veselý’s gift for monumental and spiritual expression realised in large-scale works, his visionary ideas that find concrete form in free drawings and the monumental shaping of landscape spaces, meant that he undoubtedly found a potential affinity with Alena Kupčíková’s talent. One can’t overlook the vigour, unstoppable energy and assuredness with which Alena Kupčíková makes her drawings, the way she feels colour and uses its qualities. It is an energy that doesn’t have its source in learned skill, but in her own irrepressible vision. In her drawings she traces the flow of her ideas, visualising the process by which the project comes into being. This approach is clearly not meant to culminate in the creation of an artwork – the drawing or, more, generally, picture. That is not the aim at all, but even so the artwork in the traditional sense of the word does in fact come into being, regardless of the artist’s intentions. Her artistically consummate drawings thus begin living their own independent life. This is the fate of her drawings for the project ‘Sun Dance’, which is part of her presentation at the Czech Museum of Fine Arts, Prague. This desire and ability to transform the experience of space into the two-dimensional surface of mostly large-scale drawings led Alena Kupčíková from the ceramics school in Bechyně to secondary art school and ultimately to the Academy of Fine Arts. In the open-minded and inspiring atmosphere of Veselý’s studio at the Academy, she was able to find a path to her own artistic expression in which her original and purely visual talent was combined with a profound sensitivity for the space of human existence, the experience of which is mediated through all the senses along with the ability and necessity to arrange, conceive and articulate an image of her own understanding of the world. In this, she also makes use of new media. Sound, tone and a kind of murmur produced by the cosmos all play a key role in her projects. It can’t be denied that Alena Kupčíková’s work has thus far been chiefly discussed in connection with her participation in the exhibition Young Flesh held in Prague in 2002. Her female nude, a theme common in European art since the Renaissance, not to mention classical antiquity, aroused much interest in Prague at that time. It was not only because the nude’s pose was much more provocative than custom usually permits, but also due to the fact that the drawing, with its assured, even masterful lines, was not a pencil or pen drawing but was made out of the pubic hair of the portrayed woman. This time, however, the series of drawings didn’t stem from a carefully considered conceptual programme, but was a purely personal and private experience, a story, perhaps a small provocation with a sense of humour. It was only out of this story that the concept began to emerge, based on experiences of reactions to the first ‘drawing’ that was not meant for public display. The concept culminated in the Mobile Gallery of 2003, which includes a series of drawings that could undoubtedly work in their own right as separate and independent pieces. Each drawing is, however, a personal story first and foremost. It could even be said that the drawings are the continual physical presence of the portrayed women who provided material for its creation with a varying degree of hesitancy. Although the Mobile Gallery highlights the serious question of how women see themselves in a rapidly changing social situation, the necessity of coming to terms with one’s bodily qualities and the search for one’s identity as witnessed by the accompanying statements recorded in audiovisual form, it seems to me that Kupčíková has also invested a significant degree of sarcasm in it as well – aimed not at women, of course, but towards society’s continuing inability to rid itself of ingrained, age-old clichés. Ivan Neumann
Chlupatice Anna, 2006, chloupky z ženského přirození, ruční papír A2, zalaminováno Anna the Hairy, 2006, female pubic hair on A2 handmade paper, laminated
Prostor a tělesnost. Na první pohled se snad může zdát velmi překvapivé, že Alena Kupčíková, jejíž tvorba je spojována s novými médii a má výrazně konceptuální rysy je absolventkou Školy monumentální tvorby sochaře prof. Aleše Veselého na pražské Akademii. Vždyť se jako sochařka neprojevuje, vytvoření tradičně pochopeného trojdimenzionálního výtvarného díla ji nezlákalo. Nicméně výrazný smysl pro prostor, jeho dimenze a lidský pobyt v nich je v její tvorbě patrný. Toto nadání vidět, cítit, rozumět prostoru i schopnost pořádat, koncipovat, ujasňovat si myšlenky a představy především kresbou zřejmě Aleš Veselý postřehl u mladé studentky střední výtvarné školy a inicioval její přijetí na pražskou AVU a posléze do své speciálky ještě před ukončením střední školy. Veselého schopnost nejen velkého produchovnělého sochařského gesta ve velkorysých realizacích, ale i jeho vizionářství uspořádávající ve volných kresbách i plánech myšlenky na monumentální ztvárnění krajinných prostorů jistě uviděly v talentu Aleny Kupčíkové možnou spřízněnost. Je skutečně nepřehlédnutelné s jakou vervou, až nutkavou energií a jistotou, která nepramení v naučené zručnosti, ale v nevyhnutelnosti zadržet vizi Alena Kupčíková kreslí, jak při tom cítí barvu a využívá jejich kvalit. V kresbě sleduje tok svých myšlenek, vizualizuje proces vzniku projektu. Je tedy zřejmé, že tu nejde o postup, který má být završen vznikem díla – kresby, obecněji obrazu. To vůbec není cílem a přesto dílo v tradičním slova smyslu vlastně vzniká bez ohledu na úmysl autorky. Výtvarně svrchované kresby tak začínají žít vlastním nezávislým životem. A to je osud nejen kreseb k projektu Tanec slunce, který je součástí autorčiny presentace v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. Tato touha i schopnost transformovat zážitek prostoru do dvou rozměrů plochy většinou velkoformátové kresby přivedly Alenu Kupčíkovou na počátku výtvarné dráhy z keramické školy v Bechyni do Prahy na střední výtvarnou školu a potom na Akademii výtvarných umění, kde v otevřené inspirativní atmosféře Veselého školy mohla Alena Kupčíková nalézt cestu k vlastnímu výtvarnému výrazu spojujícímu její osobitý, ryze obrazný talent se silnou citlivostí pro prostor lidského pobytu, jehož prožitek je prostředkován všemi smysly a se schopností i potřebou uspořádávat, zřetelně koncipovat a artikulovat i za pomoci soudobých médií podobu vlastního, osobního rozumění světu. I zvuk, tón, jakési šumění kosmu hraje v projektech Aleny Kupčíkové velmi významnou roli. Nelze popřít, že zřejmě dosud nejvíce se o autorčině tvorbě hovořilo v souvislosti s její účastí na výstavě Mladý maso (2002) v Praze. Ženský akt, tento námět běžný v evropském umění přinejmenším od renesance, o antice nemluvě, vzbudil v Praze tehdy hodně pozornosti. Nejen, že pozice aktu byla provokativnější než návyk připouštěl, ale kresba, jejíž linie byly vedeny jistě, ba suverénně, nebyla kresbou tužkou či perem, ale intimními chloupky zpodobené ženy. Tentokrát však nestál na počátku řady těchto kreseb koncept, promyšlený program, ale spíše ryze osobní, soukromý zážitek, příběh, snad malá provokace se smyslem pro humor. Koncept teprve z tohoto příběhu začal vyrůstat na základě zkušeností s reakcemi spojenými s první „kresbou“, která pro veřejnost vůbec nebyla určena. Jeho završenou podobou je dnes Mobilní galerie (2003), jejíž součástí je řada kreseb, které by mohly nepochybně fungovat i zcela samostatně jako jednotlivá oddělená díla. Každá kresba však je především osobním příběhem. Dokonce se snad dá říci, že kresby jsou stálou fyzickou přítomností zpodobených žen, které poskytly s větším, či menším zdráháním materiál k jejich vzniku. Ačkoliv Mobilní galerie upozorňuje na vážnou otázku sebenahlížení ženy v tak prudce se proměňující sociální situaci, na nutnost vyrovnávání se s vlastní tělesností, na hledání vlastní identity, o čemž svědčí doprovodná vyjádření žen audiovizuálně zaznamenaná, zdá se mi, že do ní autorka vložila i značnou dávku sarkasmu nesměřovaného ovšem vůči ženě, ale spíše vůči stále chabé schopnosti společnosti vystoupit ze zaběhaných, pohodlných věkovitých klišé. Ivan Neumann
Tanec slunce, skica, 2000, kombin. technika, 120 x 241 cm Sun Dance, sketch, 2000, mixed media, 120 x 241 cm
Tanec slunce se doprovází hudbou vlastního pohybu. Každý pohyb je spojen se zvukem i s neslyšným zvukem. Pohyb slunce převeden do zvukové stopy pomocí čísel - matematického vzorce. The sun’s dance is accompanied by the music of its own movement. Each movement is linked with audible and inaudible sound. The movement of the sun is converted into sound tracks using a mathematical formula.
Tanec slunce, video, 2000 – 2007 zvuková nahrávka – animace 1:20 minut Sun Dance, video, 2000 – 2007 sound recording – animation 1 min. 20 secs.
Hlavní strana: Chlupatice – Baletka, 2006, chloupky z ženského přirození, ruční papír A2, zalaminováno Title page: Hairy – Ballerina, 2006, female pubic hair on A2 handmade paper, laminated
"...chlupatice..." Některé ženy vnímají své „intimní chloupky“ jako nemoderní nebo dokonce neestetické, další si jich cení jako nějaké ozdoby, jejíž úprava a změna je individualizuje a osvobozuje; jiné ženy považují za příjemné si je zcela oholit, zbavit se jich, překračujíce tak určité tabu… Požádala jsem své přítelkyně o jejich chloupky a z nich jsem vytvořila erotické, možná až exhibicionistické sny ženy. Cítím, že by tyto „dárkyně“ neměly zůstat anonymní, že by byl na místě krátký videozáznam, který by je popisoval a jmenoval…nebo bych spíše ráda nechala ty, kteří se na mé obrazy dívají, přemýšlet o tom, která z nich věnovala své chloupky pro jaký obraz…? "...intimate hairs..." Some women consider their pubic hair to be "unfashionable" or even "unaesthetic", others value it as an adornment, individualising it by changing it’s appearance; then some women find it exhilarating to shave it off completely, as if breaking a taboo... I asked my women friends for their hair and with it created the erotic, perhaps even exhibitionistic dreams of a woman. I felt these donors should not remain anonymous, that a short video depicting them should give them credit. ...or is it perhaps, to get those who look at my pictures into guessing who gave her pubic hair for which picture?
.. Cítím, že by tyto „dárkyně“ neměly zůstat anonymní, že by byl na místě krátký videozáznam, který by je popisoval a jmenoval…nebo bych spíše ráda nechala ty, kteří se na mé obrazy dívají, přemýšlet o tom, která z nich věnovala své chloupky pro jaký obraz…? ..I felt these donors should not remain anonymous, that a short video depicting them should give them credit. ...or is it perhaps, to get those who look at my pictures into guessing who gave her pubic hair for which picture?
Video DVD 5min..
Sun Dance The sun’s dance is accompanied by the music of its own movement. Each movement is linked with audible and inaudible sound. The movement of the sun is converted into sound tracks using a mathematical formula. Sun Dance 1, sketch, 2003, mixed media, 120X240 cm
Sun Dance 2, sketch, 2003, mixed media, 120X240 cm
Sun Dance, video, 2003 – 2007 sound recording – animation 1 min. 20 secs.
Sun Dance Recording a shadow in a situation I chose various objects that I then began photographing. I used these objects to compose various still lifes, which I placed in the landscape and photographed, as in the previous example, over periods of sixty minutes in the natural light of the sun. (I photographed the sculpture of a moving stag as it eats a leaf from a tree). This sculpture is on its own without a moving shadow, and so many interesting factors emerge here that. I will return to it again; in addition I photographed various branches, glasses in which I had particular objects (a shadow in a shadow), stones and shells…
Model of the sea I chose one of these still lifes and called it ‘the sea’ – this shape is indefinite and can represent all kinds of shapes and situations. I transferred the photographs of sea still lifes to a single picture in which I chose the photographed situations at two-hour intervals. These situations create a kind of film set in motion. I apply a ‘grid’ to a picture prepared this way, which helps me to determine the time and pitch. In the given model – in this case the sea – you find the centre, which you determine by marking out a rectangular boundary around the model (a geometrical shape), finding the centre. You then take it down perpendicular to the lower axis (you get the axis of the pitch by marking out the extreme shadows). You can now stick a compass in the centre of the model and draw semicircles whose distance is determined by the axis of pitch (which is divided into 1cm sections). The semicircles represent time and the movement of the sun. I draw straight lines out from the centre of the model at angles of 30 to 180 degrees. 30 degrees represents the movement of the sun, which moves 15 degrees in one hour (in my case two hours – 30 degrees). Because of the straight lines (r), the axes of the shadows cut through the circles (the axis of the pitch is divided into 1cm sections). I record the points that intersect each other, then I begin converting these shadow points to the given angles of 30 degrees according to this formula: a = is the given time (the curve measure) and r = is the pitch (the angle is the colour of the tone).With this approach you can achieve many other combinations and logical connections. I composed tones using the numbers I acquired. I installed this entire matrix into a computer programme.
Tanec slunce se doprovází hudbou vlastního pohybu. Každý pohyb je spojen se zvukem i s neslyšícím zvukem. Jízda autem - přímé světlo mezi stromy. Tato myšlenka o zhudebnění pohybu mě napadla jízdou autem, kdy jsme projížděli kolem lesa a paprsky slunce se prodíraly lesním porostem. Když si představím, že jízda autem je nějaký čas a hudba je o čase, výška tónu by rozhodla o výšce slunečních paprsku v lese, barva tónu by byla ovlivněná hustotou porostu. Vše je o viditelnosti k naší pozorovatelně ( auto ). Potom v těchto světelných bodech pomocí geometrie najdeme střed. Spojením světelných středů získáme jakýsi graf, který by se dal přenést na notovou osnovu.
Chůze lesem - přímé světlo. Chůze lesem je podobná situace jako jízda autem, ale liší se především množstvím nastalých situací. Při chůzi lesem si můžu například lehnout a vybrat si část s kterou se budu zabývat. Mohu se různě natáčet, přetáčet a tím si měnit rytmus, výšku a barvu tónu ( celé symfonie ). Tyto dvě situace jsou mi sympatické, ale rozhodla jsem se, že dané množství rozvinu více do hloubky.
Promítání přímého světla na stromy a na architekturu. Na stromech. V této situaci mě zajímá promítání světla na stromech, které se objevují v podobě tzv. „ prasátek“ jdoucích nad sebou, za sebou, vedle sebe. Znovu si mohu zvolit úhel pohledu se kterým budu pracovat. Nebo opět se projdu po lese v různých směrech a budu si zaznamenávat tzv. „ prasátka“ do notové osnovy ( použiji stejné metody jako v předchozích příkladech - vyhledáním středu ve světle -červená linka ), např. noty které probíhají ve vrchních částech stromu by byly zapsány na jednu notovou osnovu atd. Výšku tónu ( zelená linka ) určuje vzdálenost od země ke středu světla.
Na architektuře. Na stavbě je promítání přímého světa dáno již samotnou architekturou. Opět si vybereme pohled, najdeme středy ve světlých plochách ( kde není stín ). Po spojení těchto středů získáme graf (tím dostaneme čas v hudbě). Změříme vzdálenost od středů k zemi a tím získáme výšku tónu. Potom graf můžeme aplikovat na notovou osnovu. Tento způsob se mi zdál také málo přesný. Začala jsem hledat dál.
Rozdíl mezi světlem a stínem. Metoda rozdílu mezi světlem a stínem ( křivka vzniklá mezi světlem a stínem ) je dána sluncem a proto se mi zdá relativně přesná. Na stromech. Způsob zapsání výšky a času ( v hudbě), použiji podobného principu, jako v předcházejících příkladech. Konkrétní bod v notovém zápisu najdeme na středu rozhraní světla a stínu. Jejich spojením získáme notový zápis. Výšku tónu získáme změřením vzdálenosti od koruny stromu. Zápis not bychom si mohli zvolit sami (např. obcházením kolem stromu), vyfotografovat si určité pohledy. Ty potom spojovat, nebo si opět vybrat jeden pohled a na něm libovolně zapisovat noty.
Na architektuře. Na architektuře vzniká dokonalá partitura, která by stačila přenést na notovou osnovu. Tento zápis partitury jsem pozorovala v určitém časovém úseku (po šedesáti minutách ). Takto vzniká úžasná grafická záležitost. Každý časový úsek by zvlášť představoval jednu časovou osnovu ( nebo každá hodina by byla jeden hudební nástroj a tyto hodinové partitury by probíhaly zároveň. Zajímavé je také promítání stínu na reliéf fasády nebo na okna - zde asi každého napadne veliká možnost variant zápisu do notové osnovy (např. co okno to nástroj, v každém patře jiný nástroj atd. - v detailu můžeme zakomponovat i záclonu, čímž se dostaneme do netušených dimenzí.) Bohužel tato moje skoro dokonalá idea není opět tak přesná a to z důvodu plastičnosti mojí představy. Protože v hudbě nefunguje plastičnost, ale plochost, ( to bych musela notovou osnovu aplikovat za sebe. ) Chtěla jsem použít i videozáznam, kde bych pronásledovala stín v ulicích od východu slunce a s kamerou bych procházela ulice.
Zápis partitury přímo na notovou osnovu Architektura. Zmínila jsem se o zakreslení stínu na reliéf. Začala jsem vyhledávat reliéf, který by již představoval notovou osnovu - ale bylo to moje zklamání - nenašla jsem dostatečně zajímavě promítnutý stín na této dokonalé osnově.
Stín modelu. Začala jsem pracovat s modelem lesa,( který mi původně sloužil na pozorování přímého slunce na stromech,) Tento model jsem umístila do krajiny na notovou osnovu a v šedesáti minutových intervalech nesnímala změněné situace - tento zápis by se dal již použít k hrané improvizaci.Tak vznikla symfonie slunečního dne. Na tomto lesním stínu mě zaujalo zbarvení vrcholu jednotlivých větviček - barva tónu.
Zápis stínu do jedné situace. Vybrala jsem si různé předměty, které jsem začala fotit. Z těchto věcí jsem začala skládat různá zátiší, která jsem umisťovala do krajiny a fotila jako v předchozím příkladu po šedesáti minutách, v přirozeném světle slunce ( fotila jsem sochu jelena v pohybu jak jí ze stromu nějaký list). Tato socha je sama bez stínu v pohybu, tady již vznikají natolik pro mě zajímavé momenty, že se k nim ještě vrátím, dále jsem fotila různé větve, sklenice ve kterých jsem měla nějaké předměty (stín ve stínu ), kameny, mušle….. Model moře. Z těchto zátiší jsem si vybrala jedno a pojmenovala ho "moře" tento tvar je neurčitý a může zastupovat veškeré tvary a situace. Fotografie se zátiším moře jsem přenesla do jednoho obrazu, kde jsem si vybrala nafocené situace po dvou hodinách. Z těchto situací vznikne jakýsi rozpohybovaný film. Na takto nachystaný obrázek aplikuji tzv. mřížku - která mi určí čas a výšku. V daném modelu - v tomto případě moře – najdeme střed, který určíme tak, že ohraničíme model do obdélníku, ( do geometrického tvaru ), najdeme střed, ten kolmo spustíme na spodní osu ( osu výšky - získáme ohraničením krajních stínů.) Teď můžu zabodnout kružítko do středu modelu a narýsovat polokruhy, jejichž vzdálenost je určena osou výšky ( osa výšky je rozdělena po 1 cm). Polokruhy představují čas a pohyb slunce. Ze středu modelu vyvedu přímky o úhlech 30 až 180 stupňů. 30 stupňů představuje pohyb slunce, které se posouvá za 1 hodinu o 15 stupňů ( v mém případě dvě hodiny - 30 stupňů ). Díky všem přímkám ( r ) se mi osy stínů protnou kružnicemi ( osa výšky je rozdělena po 1 cm). Body které se protnou zaznamenám. Pak tyto body stínů začnu propočítávat k daným úhlům 30 stupňů a to podle vzorce: a =2 x 3,14 x r x αº 360° a - je daný čas ( oblouková míra ). r - je výška ( úhel je barva tónu ). Tímto postupem je možné docílit mnoho dalších kombinací a logických spojení. Ze získaných čísel jsme složila tóny. Celou tuto číselnou matrici, jsem dosadila do počítačového programu.
2004 - 2008 Projekt: Slabikář a Testy pro DYS Project : Primer and Tests for dyslexic
Vytvoření obrazových a zvukových Testů a Slabikáře na možné odhalení a aktivaci postižených mozkových buněk, specifických poruch učení u dětí ve věku 4 - 6 let ( dyslexie, dysgrafie - nosič CDrom) - interaktivní animace,videa. ( Doktorandska práce na AVU - www.dys.cz ) Project for Ph.D 2004 - 2008 - Primer and Tests for dyslexic children from 4 years age: www.dys.cz This project came from my experiences as dyslexic myself and I come with new way how to help this children. The whole project I am consulting with many professors of dyselxia. All ideas is about artbased catalyst helping teachers/parents to activate the hindered brain cells of dyslexic children by enhancing their learning processes with a multitude of visual and acoustic aids. The primer/and tests are made in interaktive animation,videos,fotos – “game”.
A L E N A
KUP Č ÍKOVÁ
č. k. 77 / Cat. no. 77
Moje srdce Ženské srdce je složeno z mnoha tužeb, co je v něm, nikdo netuší a mnohdy ani ony samy. Pro nás ženy je nejhorší mít prázdné srdce a nemít možnost někoho milovat nás ničí… Od světa očekáváme „Echo“ na naše tužby, přání, potřeby… Ptala jsem se mnoha žen na otázku, co je v ženském srdci. Najít symboly, co je opravdové ženské srdce, je velice složité. Jsme každá jiná, i přesto mnoho žen odpovědělo velice shodně: „V mém srdci to nejdůležitější je chlap, rodina, děti, domov.“ Abych našla nějakou odpověď, tak jsem se rozhodla udělat svoje srdce. My Heart A woman’s heart contains many longings; no one knows what’s inside, not even the women themselves. The worst thing that can happen to us, women, is to have an empty heart, and not having a chance to love is killing us… We expect the world to “Echo“ our longings, desires, needs… I have asked many women what is inside the woman’s heart. It is quite hard to find symbols of what the real woman’s heart is. Each of us is different, nevertheless, many women have given the very same answer: “The most important things in my heart are my man, family, children, home.“ To find an answer I have decided to create my own heart.
Narozena: 22. října 1976 Šumperk Studia: Akademie výtvarných umění v Praze (1997–2003) Technikon Natal Durban, Jihoafrická republika (2000) Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Paříž, Francie (2003) doktorantské studium (2004–2008) www.dys.cz Vystavuje od r.1993 Samostatné výstavy v letech 2005–2008: 2007 Chlupatice v tanci slunce, České muzeum výtvarných umění, Praha Adresa: Kmochova 10, 150 00 Praha 5 www.alenakupcikova.cz
77. Moje srdce, 2008 video animace, DVD, 2 minuty Video animace je součástí projektu 1 video, 1 žena, 1 země - www.femlink.org. Nyní v tomto projektu je 42 umělkyň a 42 zemí.
84
Born 22 th October 1976 in Šumperk Studies: Prague Academy of Fine Arts (1997–2003) Technikon Natal Durban, South Africa (2000) Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Paris, France (2003) Ph.D studies (2004–2008) www.dys.cz Has been exhibiting since1993 Solo exhibitions between 2005 and 2008: 2007 Hairies in a Sun Dance, Czech Museum of Fine Arts, Prague Address: Kmochova 10, 150 00 Prague 5 www.alenakupcikova.cz
77. My Heart, 2008 video animation, DVD, 2 minutes This video animation is part of the project 1 Video, 1 Woman, 1 Country - www.femlink.org. There are currently 42 women artists and 42 countries involved in the project.
ruku
na srdce
není divné dělat obrazy z chloupků svých kamarádek,
Aleno Kupčíková?
Nepotřebuje barvy ani štětce, přesto patří k uznávaným výtvarnicím. Své obrazy vytváří zvláštní metodou, a stačí jí k tomu jen pinzeta, lepidlo a chomáč chloupků. t e x t M a rt i n a V lč ková
F o t o S a š a D o b r o v o ds k ý
Alena Kupčíková Výtvarnice Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér monumentální tvorby Aleše Veselého). Absolvovala stáže v JAR a Paříži. Momentálně dokončuje doktorandské studium (projekty Slabikář a Testy pro dyslektické děti, více na www.dys.cz). Akty vytvořené z ženského ochlupení poprvé představila v roce 2002 (výstava Mladý maso v pražském domě U Zlatého prstenu). Její díla jsou zastoupená ve sbírce Národní galerie v Praze, v Galerii Peron a soukromých sbírkách v České republice a Německu.
58
[email protected]
Jak vás napadlo vytvořit obraz zrovna z ženského ochlupení? Jednoduše. Seděla jsem doma a chtěla vyrobit nějaký dárek pro svého přítele. Přemýšlela jsem, co by ho asi tak potěšilo, až mě napadlo ustřihnout si pár chloupků z intimních míst. Ty jsem pak hodila na papír a vytvarovala z nich erotickou figuru. Když jsem mu ji ukázala, byl z ní paf. Hned ji naskenoval a obrázek poslal svým známým s otázkou, jestli poznají, z čeho je. Reakce byly překvapivě negativní. Negativní? Chcete říct, že se mužům vaše „chlupatice“ nelíbily? To mě dost překvapuje... Já jsem byla taky docela překvapená. Myslela jsem si, že dělám něco pro muže, a najednou jsem zjistila, že mě podporují pouze ženy. Ty s chlupaticemi neměly problém, líbily se jim. Braly je jako fór, výraz svobody a uvolnění. Pánové ale byli a doposud stále jsou zaražení a překvapení. Moje obrázky berou hodně osobně. Ve většině případů jim dělá velký problém o nich třeba jen mluvit. Neumí najít ta správná slova. A když už se na ně náhodou přijdou podívat, vezmou s sebou partnerku nebo manželku. Celou řadu obrazů jste udělala z chloupků svých kamarádek. Jak reagovaly, když jste je o ně požádala? To záleží na tom, jak a na co se cítily. Některé ženy vnímají své intimní ochlupení jako nemoderní, další si ho cení jako ozdoby, jiné si je oholí, protože se tak cítí příjemně... Moje kamarádky se nejdříve bránily, přišlo jim to dost nezvyklé, ale potom se necha-
ruku
ly přesvědčit. Když jsem od nich materiál konečně dostala, hned jsem z něj vytvořila erotické, možná až exhibicionistické obrazy. Ale rozhodně v tom nehledejte nic vulgárního, kdyby ženy měly mezi nohama knoflíky, tak použiji právě je. Proč chcete chloupky z intimních partií, a ne třeba z nohou nebo podpaží? Intimní chloupky jsou tajemství. V podpaží se holíme normálně, ale dole? To je dráždivá otázka. A muži o ní rádi přemýšlejí. Pan profesor Milan Knížák mi třeba řekl, že na ulici pozná, která žena je a která není vyholená. Jak chloupky zpracováváte? Archivuji je v pytlících nebo krabičkách od zápalek, které mám uložené ve velké krabici od doutníků společně s pinzetou a speciálním lepidlem ve spreji. Mimochodem, všimla jsem si zajímavé věci. Když mi ženy svoje chloupky přinesou, nikdy mi je nedají v hezkém obalu. Vždycky jsou v něčem, co je určené k vyhození. A to je podle mě škoda. Vždyť mi předávají kus sebe samé... Ale zpátky k vaší otázce. Když se rozhodnu, že budu pracovat, tak lepidlo jednoduše nastříkám na papír, vezmu chloupky do pinzety a „jedu“. Většinou to dělám u televize – někdo háčkuje, já skládám chlupatice. Když je obrázek hotový, tak ho zabalím do fólie a přežehlím žehličkou. Díky tomu vydrží desítky, ne-li rovnou stovky let. A nevybledne. Ani na sluníčku. Proč mají ženy na vašich obrazech lascivní erotické polohy? A proč ne? Celý svět je o sexu, o vztahu mezi pohlavími. Když jste v posteli s mužem, tak jste dokonale uvolněná... Ležíte nahá a vláčná a užíváte si to. V každé z nás je kus exhibicionistky. A to je to, co naše partnery láká a přitahuje. Svoje „chlupatá“ díla jste předvedla také v zahraničí. Jaký byl ohlas tam?
Jak kde. Největší problém měli Francouzi. Nejdříve mi udělili prestižní cenu LVMH (Mo¨et Hennessy – Louis Vuitton). To je velmi známá a uznávaná trofej, o které rozhodují takové kapacity, jako jsou například ředitel Picassova muzea nebo šéf Národního muzea moderního umění. Ale když jsem přijela do Paříže, tak mi oznámili, že se žádný slavnostní ceremoniál konat nebude. Cenu mi totiž měla předat manželka francouzského prezidenta Bernadette Chirac, a organizátoři dostali na poslední chvíli strach, že pohled na moje chlupatice nepřežije. Byla jsem naštvaná a obrečela to. Nechápala jsem, že mě mají za úchyla, když jsem umělec. Neuvažovala jste pak, že s chlupaticemi skončíte? Napadlo mě to, ale nakonec jsem to neudělala. Přece se nenechám zastrašit! Když jsou Francouzi prudérní, je to jejich problém, o hodně přicházejí. Naštěstí třeba takovým Němcům se moje práce moc líbí. Chtěla od vás nějaká „zákaznice“ vytvořit obrázek pro svého přítele? Snila jsem o tom, ale zatím k tomu nedošlo. Občas však zafunguje opačná vazba. Někteří stateční pánové ze mě na výstavách tahají, jestli jsou ženy z obrázků s námi v jedné místnosti. Nikdy jim to neříkám, je to tajemství. Nedávno vám skončila výstava v Praze, co tedy bude s chlupaticemi dál? Ráda bych je ukázala ve Vídni a možná i v Americe, přestože vím, jak moc je prudérní. Zatím jsem napsala několika agentům a také na nejznámější internetovou aukční síň eBay. Uvidíme, jestli se ozvou. Pracuji na svých osobních webových stránkách a dodělávám knížku s fotkami a výpověďmi jednotlivých žen, které mi svoje ochlupení darovaly. Vyjít by měla nejpozději koncem dubna. Tím bych svou
na srdce
„chlupatou“ etapu ráda zakončila. Za pět let jsem udělala padesát obrázků, takže je na čase obrátit list. Co máte v plánu? Ráda bych dokončila doktorandské studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Jako závěrečnou práci zpracovávám slabikář a testy pro dyslektické děti. Už dva a půl roku cho-
Intimní chloupky jsou tajemství. V podpaží se holíme normálně, ale dole? To je dráždivá otázka, o které muži rádi přemýšlejí. dím do různých škol i za odborníky na Karlovu univerzitu. Sama ale moc dobře vím, o co jde, jsem totiž dyslektik, stejně jako spousta mých kolegů. Dokonce se říká, že tenhle problém má 90 % výtvarníků! Výtvarné umění je náš jazyk, protože neumíme používat ten normální. Podle posledních průzkumů zapojujeme pravou hemisféru, zatímco vy ostatní levou. Pravá zpracovává podněty v obrazech, levá zase všechny jazyky, tedy až na čínštinu. Takže my dyslektici jsme vlastně Číňani. Jak bude váš slabikář vypadat? Každé písmeno v abecedě bude udělané tak, jak ho dyslektik vnímá, to znamená obrazem, zvukem a barvou. Podívejte se na internetové stránky sdružení Umění a věda na podporu dyslektickým dětem: www.dys.cz. Najdete na nich i testy pro děti ve věku od čtyř do šesti let. Vyzkoušet by je měl každý rodič, a to jako prevenci. Málokdo si totiž přizná, že by jeho potomek mohl mít nějaký problém. Mluvím z vlastní zkušenosti. Kdyby se mnou naši začali pracovat ještě před nástupem do základní školy, určitě by se můj handicap zmírnil. Psaný projev by pro mě nebyl takovým utrpením, a já bych v pohodě zvládala psaní i čtení.
•
ze n a a z i vot @ ba u e r m e d i a .cz
59
Zrcadla Zrcadla hrají v životě lidském různou roli. Některá jsou dokonale vybroušená, jiná pokřivená. Někomu slouží k letmému pohledu na sebe samého, k úpravě účesu, jinému mohou ukázat
jeho odvrácenou tvář - samozřejmě je-li schopen podívat se na sebe upřímně, vědom si možného zkreslení skutečnosti. Dokonalý odraz nemusí být nejvěrnější, i když to zní jako naprostý protimluv. Jsou ženy, které zrcadlo nepoužívají jenom k úpravě tváře, ale jako uměleckou metaforu či tvůrčí princip. Moto: "Pokud mám vedle fotoaparátu zrcadlo, hraji tak, že jsem schopna se dostat do jistého transu a do role se skutečně položit." CINDY SHERMANOVÁ AMERICKÁ FOTOGRAFKA Kdybych si měl vzpomenout, co mě vedlo k napsání tohoto článku, musel bych se vrátit na konec loňského roku. Dostal jsem dopis, anonymní, bez příjmení a adresy, odeslaný podle obálky odkudsi z Prahy, v němž mi jakási Jiřina spílala, že jsem "chlapskej ignorant a manipulátor, kterej zkresluje pohled na české výtvarné umění". Jiřina mi se značnou vervou vyčítala, že nepíšu o ženách, ale jenom o mužích, takže to vypadá, jako by ženy-umělkyně tady žádné nebyly. Nesmysl. Zmačkal jsem psaní a hodil ho obloukem do odpadkového koše. Takový už bývá osud podobných dopisů. Nepravidelná koule zmuchlaného papíru se odrazila od hrany koše a skončila na koberci. Musel jsem se zvednout ze židle a vrátit ji tam, kam patří. MUŽI-ŽENY (4:1) Chtěl jsem se věnovat jinému dopisu, ale než jsem rozřízl obálku, mrkl jsem se pro jistotu do archívu. Tyhle anonymy jsou příjemné jako mouchy v letním parnu. Odeženete je sice jedním rychlejším máchnutím ruky, ale za chvíli jsou tady zase. Dokud je nerozmáčknete na kaši. Listoval jsem archívem a ke svému překvapení jsem zjistil, že Jiřina měla pravdu. Drtivá většina rozhovorů, které jsem vedl, byla s umělci, nikoliv s umělkyněmi. Ze dvanácti velkých loňských interview byla jen tři se ženami: s osmdesátiletou Jitkou Válovou, vynikající malířkou, s třiasedmdesátiletou Alenou Šrámkovou, přední architektkou, a s Evou Jiřičnou, o deset let mladší architektkou a designérkou. Když jsem se podíval ještě hlouběji do minulosti, nebyl poměr lepší. Spíš horší. Vzpomněl jsem si na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která se uděluje výtvarným umělcům do pětatřiceti let. Dosud ji obdrželo třináct laureátů. Jen dvě byly ženy. Takový... nepoměr. Řekl jsem si: s tím něco udělám. Ale aby to nebylo tak jednoduché, vymyslel jsem si článek o umělkyních, jež ve své tvorbě ztvárňují buď samy sebe, nebo jiné ženy. Ženy sobě. Jediný muž, který v tomhle článku bude vystupovat, bude jeho autor.
ALENINY CHLUPATICE
ALENA KUPČÍKOVÁ na sebe zatím nejvýrazněji upozornila na výstavě s přitažlivým názvem Mladý maso, která se uskutečnila v létě 2002 v domě U zlatého prstenu. Přehlídky konané v tomhle domě má na starost Galerie hlavního města Prahy, známá mimo jiné tím, že se snaží uvádět na svět nová umělecká jména. Je to záslužná práce, jež se nemíjí účinkem. Mladý maso bylo jejím zdařilým příkladem - do okamžiku, než výstavu spláchla Největší voda. Ale než se tak stalo a expozice musela být uzavřena, s velkou pozorností diváků i médií se setkala série obrazů Aleny Kupčíkové nazvaná Chlupatice. Autorka - zdá se - udeřila hřebíček na hlavičku velmi přesně. Chlupatice jsou ženské akty, ovšem značně zvláštní co do provedení. Nemalovala je ani nekreslila. Celé jsou v souladu s názvem z chloupků pocházejících právě jen ze ženského přirození. Veškeré linie, vlasy, podpaží, klín, všechno je "pravé". Jednotlivé obrázky vypadají úhledně, čistě, na první pohled není jejich ztvárnění patrné, to si člověk uvědomí až při bližším ohledání. Chlupatice doprovázela ještě videoprojekce přibližující jejich vznik: zachycovala dívky, které poskytly k Chlupaticím dobrovolně materiál. Obojí dohromady bylo poutavé. Zejména mužští návštěvníci pohlíželi na to vše s povolenou čelistí. Aleně Kupčíkové je šestadvacet, letos bude končit Akademii výtvarných umění. Studuje v ateliéru monumentální tvorby Aleše Veselého a vypravil jsem se za ní na nejprestižnější české umělecké učiliště, na Akademii. Je to ten typ ženy, která jen tak někoho nepustí ke slovu, její vyprávění se na vás valí jako řeka po jarním tání; po chvíli se pro jistotu zeptá: "Stíháte to ještě?" a za vteřinu uhání dál, pořád stejným tempem, takže po chvíli odkládám tužku a jsem rád, že mám s sebou diktafon. Jako v případě mnoha jiných zajímavých projektů také u tohoto byla na začátku náhoda. Mladá umělkyně neměla prý zrovna co dělat. Tedy se oholila ("tam") a svoje ochlupení nalepila na papír. Tak se narodila první Chlupatice. Toto je část její výpovědi: "Věci, kterým se věnuju, musím mít prozkoumané, abych jim dobře rozuměla, takže mě to ze začátku ani moc nezajímalo. Pak jsem si ale všimla, že to, co jsem udělala, na lidi působí šíleným způsobem, hlavně na chlapy. Napadlo mě, že na tom něco musí být, a pokračovala jsem v tom. Potřebovala jsem ale materiál. První měsíce jsem měla problémy, takže jsem vedle sebe musela oholit i svoji vlastní rodinu. Začala jsem si taky říkat o chlupy mimo rodinné teritorium. Jenže to byl oříšek, netušila jsem, že to bude takový problém. Nejlepší kamarádky mi řekly, že mi žádné chlupy nedají, že jsem prase. To jsem nečekala. Víte, my se nebavíme o tom, jestli se holíme, nebo neholíme. Pak se to ale prolomilo. Za chvíli jsem v tom lítala. Když jsem třeba sháněla rezavý chlupy, tak jsem na ulici koukala po ženských a odhadovala, která je pravá zrzka a která odbarvená. Později mě napadlo udělat ještě video se ženskýma, jež mi daly svoje chlupy. Člověk, který se dívá na chlupatice a na video, tak přemýšlí, který obrázek k reálným ženskejm patří. Já to pojímám esteticky, protože dneska je neestetický, když jsou ženský chlupatý. Vyholování je trend. A já z toho obecného klišé dělám umění. Stíháte to?" Diktafon stihne všechno. Dozvídám se, že některé dívky a ženy se poprvé vyholily právě kvůli autorce Chlupatic. Pózy, v nichž se na obrazech objevují - vesměs jde o lascívní pozice , většinou Kupčíková nevytvářela sama podle dárkyní, ale přejímala je z "pánských časopisů", až potom upravovala k obrazu svému. Zakupování těchto magazínů jí kupodivu přišlo poněkud trapné, a tak jí nezištně pomáhal starší bratr. Jak je vidět, každý má práh ostychu položený někde jinde, nicméně skutečnost, že se jej Kupčíková zbavila právě při použití jednoho z nejintimnějších "prvků", jaký si můžeme představit, vedl k tvorbě velmi výjimečné. Chlupy (nikoliv ženské) jsou běžné na malířském štětci, ale aby se z nich utkaly jemné křivky, to vyžaduje kromě odvahy i velkou trpělivost (každý si může lepení vyzkoušet).
V prosinci byly Chlupatice vystaveny v pražském Divadle Komedie u příležitosti ostře sledovaného představení Vagína monology; už si žijí vlastním životem, zrcadlí mužský i ženský svět na jedné ploše. Všechno to může mít ovšem též zpětný efekt: autorku si lidi v budoucnu spojí právě s tímhle dílem. Dá se předpokládat, že ji Chlupatice budou provázet jako stín. Dokud ho nepřebije něčím bizarnějším, protože jenom věci, které jsou jiné, odchylují se od standardu, mohou dnes zaujmout. Anebo se Kupčíkové splní jedno z jejích přání: Chlupatice dobře zpeněží, za utržený obnos vysadí na rodné Moravě švestkový sad a ze sklizně bude pálit slivovici, kterou prodá a... Uvidíme.
VERONIČINY PROMĚNY Cindy Shermanová, jejíž slova slouží jako moto tohoto článku, se nejvíce proslavila jako fotografka zachycující sebe samu - v nejrůznějších převlecích, situacích, pokaždé působivě mění svoji podobu a s ní identitu, jak se dnes říká. V roce 1998 se v pražském Rudolfinu uskutečnila její rozsáhlá výstava, jedna z nejdůležitějších, která v metropoli proběhla ve druhé polovině devadesátých let. Cindy Shermanová má dar postihnout ženský úděl se vskutku vysokou intenzitou. Ale nemělo by se zapomínat, že v uplynulém desetiletí se stejně odvážně vyrovnávala s obdobnou problematikou a za použití téhož média šestatřicetiletá VERONIKA BROMOVÁ. Zřejmě žádná z českých výtvarných umělkyň nepodnikla takovou upřímnou, a především soustavnou tvůrčí sebereflexi jako právě Bromová a některé její - řekněme - autoportréty někdy zavánějí až sebemrskačstvím. Veronika je k sobě často nemilosrdná. Je schopna si před zrcadlem deformovat tělo, obličej a pak zmáčknout spoušť fotoparátu. Anebo fotografie ještě následně digitálně upravuje, aby vyzněly co nejpřesvědčivěji.
Bylo jí třináct, když ji fotografoval Jan Saudek. Přiznává, že ji tahle zkušenost určitě ovlivnila, ale těch zdrojů, které s ní pohnuly, bylo mnohem víc. Uvádí kupříkladu film Ridleyho Scotta Blade Runner, v němž replikanti pátrají s nasazením života po uměle implantované minulosti, upoutala ji taky Madonna, zdůrazňující při každé příležitosti svoji fyzickou podstatu. Pro Bromovou jsou fotografie také albem pro poznání osobní historie, kterou si sama vytváří, a tělo pak jako "základní stavební materiál". "Fotografie je rozhodně možnost, jak se poznat. Každý má v sobě víc poloh či stránek a snaží se přijít na to, která je ta pravá. Mě to možná zajímá o něco víc než jiné, ale především mě to baví. Nakonec když dělám sama se sebou, je to pro mě jednodušší, všechno jde mnohem víc jako by zevnitř. Intenzívně vnímám stav, který prožívám, a když chci, aby se někde odrazil, můžu ho mít prakticky okamžitě. Jakmile pracuji s někým jiným, vlastně ho musím dostat do něčeho, co cítím já, a není to potom tak bezprostřední."
Alena Kupcikova Kmochova 10 150 00 Praha 5 tel: +420 604 145 011 e-mail:
[email protected] www.alenakupcikova.cz Narozena: 22.10.1976 v Šumperku Studia: 2004 - 2008 doktorandské studium na Akademie výtvarných umění v Praze prof.M.Knižák Projekt- “Slabikář a Testy pro dyslektiky-obrazový a zvukový” www.dys.cz 1997 - 2003 Akademie výtvarných umění v Praze - ateliér monumentální tvorby, Aleš Veselý 2003 Ecole Nationale Supérieure des Beaux – Arts v Paříži - Francie 2000 Technikon Natal Durban, South Africa, v Jihoafrické Republice -JAR 1995 - 1997 VŠVH Václava Hollara v Praze 1993 - 1995 SPŠK Střední keramická škola v Bechyni Člen výtvarné skupiny: Nowa Skromnosc 2008 www.nowaskromnosc.net Ceny: 2003 Louis Vuitton - Moët Hennessey, Paříži Díla zastoupena ve sbírce Narodni galerie v Praze, v soukromých sbírkách České republice, Německu, USA, Holandsku. Samostatné: 2007 České muzeum výtvarných umění v Praze – Chlupatice v tanci Slunce 2002-2003 Divadlo komedie - součást představení Vagina monology - projekt Chlupatice 1999 Klášter Uničov - projekt Kresby 1993 Kulturní dům - Bechyně - projekt - obrazy na básně M.Hlavsové Společné: 2008 Biennale současného umění v Nimes www.femlink.org ( Francie ) 2008 Festival exposicions comissariades – projekt www.femlink.org – Barcelona-Španělsko 2008 Jihočeská galerie, České Budějovice – Portrét 2008 Veletržní palác-Národní galerie - ITCA Trienále současného výtvarného umění 2008 Muzeum moderního umění Zlín - Trienále V. Nový Zlínský salon 2008 Založení výtvarné skupiny Nowa Skromnosc – www.nowaskromnosc.net 2006 Dům umění Opava – absolventi A.Veselého 2006 Muzeum moderního umění Zlín - salon Mladých - projekt Mobilní galerie – Chlupatice 2005 Moravska Galerie v Brně - PF 2005 - Pour Feliciter 2005. 2004 Kunstforum Ostdeutsche Gelerie-Regensburg HfBK-Dresden - AVU Praha - projekt -Mobilní galerie - Chlupatice 2004 Jihočeská galerie, České Budějovice- at.Aleše Veselého - projekt - Mobilní galerie-Chlupatice 2003-2004 Moravská galerie v Brně - Vůně levhardí kůže - projekt Chlupatice 2003 Veletržní palác-Národní galerie – I.Pražské bienále - Nejmladší - projekt Chlupatice 2003 Veletržní palác-Národní galerie - Diplomanti AVU – projekt Komunikace- Mobilní galerie-Chlupatice 2002 Galerie hl.města Prahy - Dům U zlatého prstenu - Mladý maso,
Praha - projekt Chlupatice, GPS, Stromy. 2002 Galerie NOD Roxy, Praha - Version - GPS, projekt Stromy 2001 Galerie Lennox, Praha 2001 Galerie NOD Roxy, Praha - Śuliny si šeptají – Hermeneutika - projekt Hudba očí 2000 Muzeum Vyškova - 000 - projekt Tanec Slunce 2000 Centrum pro současné umění, Praha - projekt Tanec slunce 2000 Gallery NOD Roxy, Praha - UVA - projekt Tanec slunce 1999 Muzeum Trienale, Nica (Polsko) - projekt Hvězdná centra 1998 Centrum pro současné umění, Praha - projekt Hvězdná centra 1998 Muzeum Trienale Šumperk - projekt Hvězdná centra 1997 Muzeum Rýmařov - projekt Prezentace projektů 1996 Muzeum Mohelnice - projekt Obrazy člověk a hmyz 1995 Centrum Cesta Tábor - projekt Lhaní - obrazy na téma básní J.Topola a R.Polandského 1995 Zámek Velké Losiny - projekt - obrazy na téma básní J.Topola a R.Polandského
Alena Kupcikova Kmochova 10 150 00 Prague 5 Czech Republic +420 604 145 011 e-mail:
[email protected] www.alenakupcikova.cz Born 22nd October 1976 in Šumperk, Czech Republic Studies: 2004 - 2008 PhD student, the Academy of Fine Arts, Prague, Prof. Milan Knížák Project - primer and tests for dyslexic children: www.dys.cz , www.alenakupcikova.cz 1997- 2003 Studied at Prof. Aleš Vesely’s studio at the Academy of Fine Arts (AVU), Prague 2003 Ecole Nationale Supérieure des Beaux–Arts, Paris 2000 Technikon Natal, Durban, South Africa 1995 - 1997 Václav Hollar Secondary Art School, Prague 1993 - 1995 Secondary ceramics school, Bechyně Member of Group: Nowa Skromnosc 2008 www.nowaskromnosc.net Prizes: 2003 Louis Vuitton - Moët Hennessey, Paris Her work is represented at the Prague National Gallery and private collections in the Czech Republic, Germany and the USA. Solo Exhibitions 2007 Czech Museum of Fine Arts, Prague, - Hairies in a Sun Dance 2002 - 2003 Komedie Theatre, Prague, as part of the presentation of The Vagina Monologues 1999 Uničov Monastery 1993 Culture House, Bechyně
Group Exhibitions 2008 Biennale of Contemporary Art in Nimes www.femlink.org - ( France ) 2008 Festival exposicions comissariades – project www.femlink.org – Barcelona ( Spain ) 2008 Aleš South Bohemian Gallery, České Budějovice - Portrait 2008 National Gallery, Prague – Trade Fair Palace – ITCA International Triennale of Contemporary Arts 2008 Regional Gallery of Fine Art, Zlín – Trienale V.New Zlin Salon 2008 Establishment of „Nowa Skromnost“ - www.nowaskromnosc.net 2006 House of Art, Opava – Studio of Aleš Veselý 2006 Regional Gallery of Fine Art, Zlín - Youth Salon 2005 Moravian Gallery, Brno, Pour Féliciter 2004 Kunstforum Ostdeutsche Galerie, Regensburg - HfBK Dresden - AFA Prague 2004 Aleš South Bohemian Gallery, České Budějovice - Studio of Aleš Veselý 2003-2004 Moravian Gallery, Brno – The Scent of Leopard Skin 2003 National Gallery, Prague – Trade Fair Palace – 1st Prague Biennial - The Youngest Ones 2003 National Gallery, Prague – Trade Fair Palace 2002 City Gallery, Prague – House of the Golden Ring 2002 NOD Roxy Gallery, Prague 2001 Lennox Gallery, Prague 2001 NOD Roxy Gallery, Prague 2000 Museum, Vyškov 2000 Contemporary Art Centre, Prague 2000 NOD Roxy Gallery, Prague 1999 Trienale Museum, Nisa (Poland) 1999 Contemporary Art Centre, Prague 1998 Trienale Museum, Šumperk 1997 Museum, Rýmařov 1996 Museum, Mohelnice 1995 Centrum Cesta, Tabor 1995 Velké Losiny Castle
