Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. MOTIVY PODNĚCUJÍCÍ TANEČNÍKA STREET DANCE K TANCI Diplomová práce (bakalářská)

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

MOTIVY PODNĚCUJÍCÍ TANEČNÍKA STREET DANCE K TANCI Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Lukáš Dudík Studijní obor: Rekreologie Olomouc 2014

1

Jméno a příjmení autora: Lukáš Dudík Název závěrečné písemné práce: Motivy podněcující tanečníka Street dance k tanci Pracoviště: Katedra společenských věd v kinantropologii Vedoucí: Mgr. Jana Harvanová Ph.D.

Rok obhajoby: 2014 Abstrakt: Bakalářská práce je zaměřena na výzkum a formulaci jednotlivých motivů vedoucích tanečníky Street dance k zájmu o tanec a pokusit se zjistit vnímání tance tanečníkem včetně jeho přístup k tanci. V práci byla pouţita kvalitativní metodologie výzkumu. Data byla získána pomocí nestrukturalizovaného rozhovoru. Tyto rozhovory byly zaznamenány, a následně analyzovány. Výzkumný vzorek tvoří čtveřice tanečníků dlouhodobě se věnující Street dance. V teoretické části je vysvětlen pojem Street Dance a Hip-hop, také jsou popsány základní taneční styly a jejich historie. Dále definuje pojmy motivace, potřeby, hodnoty a cíle. Jsou také blíţe popsány termíny smysluplnost a flow. Tato práce můţe slouţit jako východisko pro budoucí podrobnější šetření v daném problému.

Klíčová slova: Motivace, Smysluplnost, Flow, Hodnoty, Potřeby, Hip-hop, Freestyle Nesouhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních sluţeb.

2

Author’s first name and surname: Lukáš Dudík Title of the bachelor’s thesis: Motives stimulating Street dancers to dance

Department: Department of social sciences in kinantropology Supervisor: Mgr. Jana Harvanová Ph.D.

The year of the presentation: 2014

Abstract: The Bachelor thesis is aimed at research and formulation of individual motives leading dancers of Street dance to the interest for dancing. It attempts to discover the perception of dancing by a dancer including his/her attitude to dancing. In the work, there was deployed a qualitative research method. The data were gained using an unstructured interview. The interviews were recorded and afterwards analyzed. The research sample comprises four dancers devoted to dancing over a long period. In the theoretical part, there are explained the terms Street Dance and Hip-hop as well as the main dance styles and their history are described. Further, there are defined the concepts of motivation, needs, values and goals. Also, there are closely described the terms meaningfulness and flow. This work can serve as a base for future more detailed investigations in the given issue.

Keywords: Motivation, dance, street dance, flow, needs, values, Hip-hop, freestyle I Don´t agree with lending the thessis within the librarian services. 3

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Jany Harvanové., a uvedl jsem všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţovala zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 22. 6. 2014

_________________ 4

Děkuji Mgr. Janě Harvanové Ph.D. za metodickou pomoc, cenné rady a vstřícný přístup při zpracování bakalářské práce.

5

OBSAH

1

ÚVOD ................................................................................................................................ 8

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ..................................................................................... 10

3

4

2.1

Hip-Hop ..................................................................................................................... 10

2.2

Street dance................................................................................................................ 11

2.2.1

Old school .......................................................................................................... 12

2.2.2

Funk Styles ......................................................................................................... 12

2.2.3

New School ........................................................................................................ 12

2.2.4

Freestyle ............................................................................................................. 13

2.2.5

Bboying .............................................................................................................. 13

2.2.6

Locking............................................................................................................... 15

2.2.7

House Dance ...................................................................................................... 16

2.2.8

Dancehall ............................................................................................................ 17

2.3

Motivace .................................................................................................................... 19

2.4

Motiv ......................................................................................................................... 20

2.4.1

Potřeby ............................................................................................................... 22

2.4.2

Hodnoty .............................................................................................................. 23

2.4.3

Cíl ....................................................................................................................... 25

2.5

Smysluplnost ............................................................................................................. 27

2.6

Flow ........................................................................................................................... 29

2.7

Emoce ........................................................................................................................ 31

CÍL PRÁCE...................................................................................................................... 33 3.1

Dílčí cíle .................................................................................................................... 33

3.2

Výzkumné otázky ...................................................................................................... 33

METODIKA..................................................................................................................... 33 4.1

Metodologie výzkumu ............................................................................................... 33 6

4.2

Výzkumný soubor...................................................................................................... 34

4.3

Technika výzkumu .................................................................................................... 37

4.2.1 4.4

Nestrukturalizovaný rozhovor ............................................................................ 38

Analýza dat ................................................................................................................ 40

VÝSLEDKY .................................................................................................................... 41

5

5.1

Analýza jednotlivých motivačních faktorů ................................................................ 41

5.2

Analýza výzkumných otázek ..................................................................................... 49

5.2.1

Jaké jsou motivační faktory vedoucí tanečníky k prvotnímu zájmu o Street

dance? 49 5.2.2

Jaké jsou motivační faktory vedoucí tanečníky k dlouhodobému zájmu o Street

dance? 52 5.2.3

Jak tanečníci Street dance vnímají tanec a jakou roli a důleţitost připisují tanci

ve svém ţivotě? ................................................................................................................ 57 6

DISKUZE ......................................................................................................................... 60 6.1

Diskuze k výzkumné otázce číslo 1 ........................................................................... 60

6.2

Diskuze k výzkumné otázce číslo 2 ........................................................................... 62

6.3

Diskuze k výzkumné otázce číslo 3 ........................................................................... 63

7

ZÁVĚR............................................................................................................................. 64

8

SOUHRN ......................................................................................................................... 65

9

SUMMARY ..................................................................................................................... 67

10

REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................ 69

11

SEZNAM TABULEK ...................................................................................................... 71

7

1

ÚVOD Existuje velké mnoţství tanečních stylů. Kaţdý z nich má své specifické kořeny.

Vznikl a vyvíjel se na základě kulturních, etnografických i demografických faktorů, jeţ tanec utvářeli a otiskli se do jeho současné podoby. Street Dance je souhrnný název pro mnoho tanečních stylů stvořených, jak napovídá název, na ulici. Stvořených lidmi, jejichţ primární potřebou nebylo mezi sebou soupeřit, a dosahovat výkonnostních cílů. Street Dance vznikl přirozeně s potřebou efektivního vyuţití volného času nebo s potřebou ztvárnit hudbu prostřednictvím lidského těla, které je fyziologicky uzpůsobeno k vnímání rytmu. V současnosti má Street Dance obrovské mnoţství následovníků po celém světě. S rozvojem médií, je stále populárnější a vlivem rozvoje médií jsou informace o něm stále přístupnější. Paradoxem je, ţe panuje určitá neinformovanost široké veřejnosti, o podstatě Street Dance kultury, o její historii a smyslu. Mnoho jiných tanečních stylů ze svých přirozených kořenů vyrostlo ve výkonnostní tanec pyšnící se statusem sport, kde hlavní motivací tanečníka, je především výkon v některé ze soutěţí. Dosaţení ocenění, medailí nebo výher, které by měli znázorňovat úroveň umění tanečníka v porovnání s ostatními. Vlivem touhy po výkonu ustupuje do pozadí nejdůleţitější stránka tance, stránka umělecká. Tanec by měl být zrcadlem hudby, z této skutečnosti vyplývá, ţe první byla vţdy hudba, která podněcovala člověka k jejímu ztvárnění. Hudba tanečníka vede, určuje tempo i způsob jeho pohybu. Měla by tedy být motivací tanečníka k tanci. V současnosti i Street Dance v některých, především komerčních sférách, nabývá statusu výkonnostního sportu a ovlivňuje motivaci jedince, která potom utváří jeho přístup k tanci a jeho taneční projev. Tanečním stylům Street Dance se věnuji jiţ více jak 8 let. Můj osobní zájem o toto odvětví vznikl zcela přirozeně s potřebou efektního pohybu do hudby, tak aby tento pohyb dával smysl mě i mému okolí, tak aby můj pohyb co nejsmyslněji ztvárnil hudbu. Postupem času jsem potkával stále více lidí věnující se stejné aktivitě a při rozhovorech s nimi, jsem si všiml zajímavé skutečnosti, ţe jejich motivace k tanci není primárně výkonnostního charakteru, nýbrţ je kupředu ţenou určité zcela odlišné faktory, jeţ se jim díky tanci dostává. Postupem času jsem dospěl do fáze, kdy jsem měl moţnost poznat celou Street Dance kulturu její systém i podstatu Společenství lidí, sdílejících stejnou vášeň ze stejného důvodu. Stále více jsem si uvědomoval, ţe tato kultura je široké veřejnosti svým způsobem uzavřená. Zkrátka pod pojmem Street Dance si lidé představují naprosto odlišnou věc, neţ ve skutečnosti je. Vzhledem k mému studiu na Fakultě tělesné kultury, jsem se mnohokrát dostal do rozsáhlých debat, o tom zda je tanec sport či ne. Vţdy jsem zastával názor, ţe tanec je

8

umění. Rozhodl jsem se tedy, provést výzkum, jehoţ cílem je odkrytí motivů vedoucích tanečníky k zájmu o Street Dance a zjistit, zdali jsou tyto motivy charakteru výkonnostního, nebo mají charakter zcela odlišný. Street Dance vnímám jako jeden z mála tanečních stylů následujících své kořeny a bránící se výraznému komerčnímu vlivu, který můţe mít vliv i na motivaci samotnou. V Bakalářské práci se budeme zabývat formulací základních motivů vedoucích tanečníka k Street Dance stylům. Dále se pokusíme zjistit přístup a vnímání tance tanečníkem. Na základě všech souvislostí, se budeme snaţit získat ucelený náhled na motivaci vedoucí k zájmu o Street Dance a postavení tance v ţivotě tanečníka.

9

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA V následujících kapitolách naleznete informace o původu a historii Hip-hop kultury a

Street dance. Dále charakter jednotlivých tanečních stylů jejich historii a jednotlivé kroky nebo techniky. Pojmy Hip-hop a Street dance, jsou velice úzce spjaty. Často se namísto street dance pouţívá název hip-hop dance, chápejme ho tedy jako synonymu. V této práci vymeziji termín Hip-hop jako slovo nadřazené, popisující celistvou kulturu a společenství. „Hip hop je pojetím komunikace a jako takový umoţňuje druhým vyuţít společenské, ekonomické a politické otázky jejich zemí nebo kultur k sebevyjádření“ (Durden, 2013). Dále pojem Street dance, jako souhrn všech tanečních stylů spadajících a vzešlých z Hip-hop kultury. Součástí Street dance je mnoho tanečních stylů, avšak podrobně se věnuji pouze stylům upřednostňovaným respondenty, kteří se zúčastnili níţe uvedeného výzkumu. Konkrétně se jedná o styly Bboying, Locking, House dance, Dancehall „V pohledu na jejich historii nepanuje zcela jednotný názor, k čemuţ výrazně přispívá nedostatek archivních záznamů, videonahrávek nebo textů, které by současným generacím předaly jednotné informace. V pátrání za vznikem, vývojem a osobnostmi těchto druhů tance lze tak prakticky spoléhat pouze na dobrou paměť několika málo jedinců, kteří stáli v centru dění“ (Kabát, 2012, 5).

2.1

Hip-Hop Vývoj Hip hopové kultury se datuje začátkem 70. Let, kdy vzniká hip hop music a rap.

Dj´s v New Yorku začali zvýrazňovat bicí a různé rytmické zvuky v tehdy populární funk a disco music hrané v klubech.(Škodová, 2012, 1) „Definice slov hip a hop jsou následující. Hip pochází z jazyka wolof, kterým hovoří obyvatelé západní Afriky a znamená být si vědom, prozřít, být dobře informovaný. Hop je kromě amerického výrazu pro pohyb (skákat, hopsat) i označením tance“ (Durden, 2013). Rap dával mladým obyvatelům New Yorku, jedinečnou moţnost na sebe upozornit. Moţnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity nebo prostředí, ve kterém ţijí. Toho času se rozmohla zábava recitovat a skandovat improvizované texty do funkových instrumentálních skladeb, které slouţily jako playback (Škodová, 2012, 1). Fiedler (2003, 11) o rapu říká, ţe: „Je prostředkem vyjádření afroamerické komunity z městských aglomerací“. Společně se vzestupem rapperů začali rozvíjet i další formy hip hopové kutlury. Djing a Mcing, b-boying a taggers(graffiti articts) ve všech částech New York City.

10

V současnosti je hip hop jednou z nejoblíbenějších, ale zároveň mylně chápaných tanečních forem na světě. Hip hop je cestou jak vyjádřit své obavy, úzkosti, agresi a nevázanost. Uvolnění, které tato hudba a tanec nabízí, můţe pomoci udrţet si vnitřní klid a pohodu při zvládání kaţdodenních starostí a střetáváním se s jednáním, jakému jsou Afroameričané vystavováni od roku 1619 (Durden,2013). Durden (2013) dále popisuje hip-hop jako: „společenství ušlechtilých, realisticky i duchovně zaloţených lidí s uměleckým nadáním“.

2.2

Street dance Street dance jako taneční styl, zahrnuje všechny „pouliční tance“. Uţ z názvu vyplývá,

ţe je to pojem, který se pouţívá pro popis tanečních stylů, které se vyvinuly v kaţdodenních prostorách, jako jsou ulice, školní dvory a noční kluby, je to tedy tanec z ulice. Street dance je zastřešujícím pojmem pro mnoho undergroundových tanečních stylů, jenţ vznikly, jak napovídá název, přímo na ulici nebo v klubech. Jednotlivé tance zformovaly ve specifických příměstských oblastech segregovaných lokalit amerických měst a jsou tedy součástí místí lidové kultury. Tanečníci se pohybují volně a snaţí se vymýšlet a tvořit svůj vlastní osobitý styl. Improvizace je základem většiny pouličních tanců, i kdyţ zde najdeme promyšlené choreografické prvky, smíšené právě si improvizací. Základem pouličního tance je unikátní styl, kterým tanečník vyjadřuje pocity prostřednictvím tance a který se váţe na určitý hudební ţánr (Škodová, 2012, 2). Většina stylů se vyvinula v městských či příměstských oblastech, kde byla součástí undergroundové scény. V podstatě se jedná o místní lidové tance moderní doby, i kdyţ s nástupem internetu se ukazuje, ţe tyto tance propojují lidi po celém světě a proto si kaţdý můţe najít svůj způsob, jak se interpretovat. Jak se vyjádřit, jak předat svoje emoce publiku (Škodová, 2012, 3). Jakýsi základ náleţí africkým stylům a baletu. Z těchto dvěma absolutně odlišných tanečních stylů začali postupem času vznikat další, jako např. Mambo, Salsa, Hustle, Poppin, Lockin House dance, b-boying, dancehall atd. (Durden, 2013).

11

2.2.1 Old school Tento pojem vznikl jakým si omylem. Původní pojem byl ORIGINAL SCHOOL, nebo také O school. Vyjadřuje něco, co bylo na začátku – originál. Pouţívá se jako souhrnné označení tanečních stylů, jeţ vznikli v 70. a 80. letech. Jednotlivé Old schoolové taneční styly vznikaly na dvou místech zároveň. B-boying a Brooklyn uprocking v New York city. Popping a Lockin v Los Angeles. Styly se postupem času rozvíjely a nabíraly na obtíţnosti provedení. Vše se řídilo podle hudby, která se postupem času měnila do jiných podob, také začali vznikat nové hudební ţánry a na základě toho, nové taneční styly (Škodová, 2012, 3).

2.2.2 Funk Styles Název "Funk styles" byl vytvořen pro to, co děláme, jak se volně hýbeme. Je to jakási identita tanečníka, která je oddělená od Hip hopu. Popping, Locking a Boogaloo byly styly, které vznikly na západním pobřeţí během tzv. Funk éry. Zatímco tyto styly byly přijaty do hip-hopových pohybů, tak kořeny stylů zůstaly rozpoznány jako čistý Funk (Škodová, 2012, 3).

2.2.3 New School Na konci osmdesátých a v průběhu devadesátých let se hip hopová hudba výrazně mění a tím dává vznik novým formám v hip hopovém tancování. Kolem roku 1986 započala éra new school. Tehdy byly taneční kroky snadné. Dnes new style, přichází ze všech směrů. Tanečníci přebírají prvky z jednotlivých stylů z old school a k tomu si vymýšlí vlastní pohyby (Fiedler, 2003, 22). New school se tedy více přiklání k individualitě, jedinečnosti a charakteristice tanečníka. Jeho vývoj nejvíce ovlivnil New Jack Swing Music. New school hip hop zahlédneme nejlépe na party Mecca v New York City nebo na soutěţích v Japonsku (Fiedler, 2003, 23). Mezi New school taneční styly se řadí House dance, New Jack swing, New style, Krump, La style atd.

12

2.2.4 Freestyle Street dance tanečník, věnující se freestyle technice tance, si nepřipravuje taneční choreografii dopředu, nýbrţ reaguje na hudbu, kterou právě slyší. Freestyle technika, jinými slovy improvizace, je zaloţena především na osobním projevu tanečníka. Smysl spočívá v spontánní reakci na hudbu a její co nejšikovnější ztělesnění a ztvárnění. Nerozvíjí se pouze pohybové dovednosti, ale především hudební schopnosti. Cit pro muziku a schopnost předvídat co v muzice nastane. Úroveň tanečníka stoupá s čím dál lepšími schopnostmi reakce na hudbu a schopnostmi hudbu ztvárnit co nejoriginálněji a nejefektněji. Výsledný taneční projev se odvíjí od stylu hudby, od tanečního stylu, který je tanečníkem preferován, ale také od psychologických, sociálních i biologických vlastností. Tanec se tedy stává nestrojeným odrazem člověka samotného. Touto technikou se Street dance výrazně liší od jiných druhů tance. Takţe i motivace k tanci u tanečníků preferující freestyle techniku můţe být specifická, v mnohém odlišná a zajímavá. Hip hop a funkové styly jsou na improvizaci zaloţené. Improvizace je důvodem, proč dnes máme b-boying, popping, rocking a locking. Vzešly z ulice, z vlnění se (a chybování) do rytmu soulu, funku, dancehallu a dalších. Vše začalo na ulici, ne ve studiích! Street dance není výtvorem (tanečních) studií. Ve studiích si jen lidé zkoušejí pohyby, které vznikly na ulici (Clemente, 2013). Improvizace je klíčem, tanec utvářejí chyby. Jakmile si jednou freestyle osvojíte, něco jako chyba uţ nebude existovat. Je to výzva, hnací silou opravdového hiphopového či funkového tanečníka je propojení s hudbou. V pouličních stylech je dokonalost chybou (Clemente, 2013).

2.2.5 Bboying Pro širokou veřejnost je Bboying známí spíše pod názvem Breakdance, coţ je komerční označení pro tento styl. Toto označení se objevovalo v médiích v době komercializace bboyingu v 80. letech. Je výsledkem mylného vysvětlení slova B-boy, čili Break boy Akrobatický taneční styl, který stál v 70. letech u zrodu hiphopové kultury. Je ovlivněný bojovým uměním a gymnastikou. Pochází z New Yorku, konkrétně z jiţního Bronxu, kde mezi jeho průkopníky patřili především členové různých 13

pouličních gangů. Vyuţívá techniky toprocku (základní krok prováděný na nohách), uprocku (série kroků pouţívaná k náznaku souboje), footworku (tanečníkova váha spočívá na rukách, čímţ se uvolní nohy, které provádějí velmi rychlé a technicky náročné kroky), techniky power moves (veškeré točení, ať uţ na rukou, na hlavě či na zádech a silové prvky, u kterých je nezbytné vyuţití síly, nejen flexibility tanečníka a také Freeze (zastavení v určité akrobatické póze (Škodová, 2012, 5). Jméno B-boying je vytvořené z tance, který se objevil, kdyţ DJs začali pouţívat drum solos, také známé jako drum brakes z funkové hudby jako hlavní element hudby. Beze sporu toto pojmenování vyšlo poprvé z úst DJ Kool Herce, který tímto pojmenováním označoval tehdejší elitu tanečníků, kteří se často objevovali na jeho párty (Škodová, 2012, 5). B-boys a B-girls trénují a učí se mezi sebou navzájem. Často jsou seskupeni v crews. V B-boy komunitě se proti sobě „bojuje“ formou battlu. Dříve se battlovalo například o určité území, nebo respekt. Bojovalo se o peníze, ceny nebo o to nejcennější trička či košile. Prohrát své tričko znamenalo přijít o přezdívku, stejně jako jméno crew všechnu čest s tím spojenou. „Během battlu, se skupina formuje do kruhu, v níţ členové breakují individuálně, nebo jako skupina. Tanečník obvykle reaguje svým vlastním jedinečným freestylem ve snaze trumfovat soupeřovi pohyby“ (Škodová, 2012, 6). Battlly se začaly pořádat po celém světě. Nejznámějším z nich jsou např. Battle of the year nebo Red bull BC-one. V České republice např. Whats up battle, Battle challenge. B-boys v battlech pouţívají široký okruh pohybů jako např.: Uprock skládající se z konkrétních pohybů a prvku například Jerks a Bruns, Toprocks, Drops, Footwork skládající se ze six step, three step atd. Power moves zahrnují headspins (rotace na hlavě), windmills(vrtulník), Flares (americká kola), Swipes (přetoč) atd. (Škodová, 2012, 6). Postupem času rostl zájem o bboying, tomuto tanečnímu stylu se věnovalo stále více a více mladých lidí a začaly vznikat první Crew. Některé z nich měli zásadní vliv na vývoj bboyingu po celém světě. Nejdůleţitější je bezesporu Rock steady crew, která má obrovskou zásluhu na tvorbě formy bboyingu jak ho známe dnes (Škodová, 2012, 6).

14

Bboying je velice populární taneční styl, pro jeho efektní vzezření. Avšak je také velmi náročný na provedení a zvládnutí jednotlivých technik tohoto stylu. Tanečníci provozující bboying musí mít vysokou vůli a přesvědčení. Vzhledem k náročnosti jednotlivých pohybů. Je také obtíţné být originální v porovnání s jinými bboys. Trénink tohoto tance obsahuje sebezapření a časovou náročnost, coţ můţe mít výrazný vliv na druh motivace.

2.2.6 Locking Locking, nebo také Campbellocking, je taneční styl zaloţený na improvizovaných krocích, vytvořený Donem Campbellem v klubech los Angeles počátkem roku 1970. Jedná o funk style tvořený tanečními figurami jako např. lock, points, skeeters, scooby doos, stop and go, which away, the fancies atd. Je zaloţený na přesných tanečních pohybech, které jsou ukončeny buď vtipnou pózou nebo zmrzlou dobou - Lock, point, hand slaps či jiný pohyb charakteristický pro locking. Pouţívají se různá gesta, pantomima, hrají se vtipné scénky. Tento taneční styl má za úkol pobavit a to nejen tancem samotným, ale i vizáţí tanečníka. Charakteristické byly a jsou především obrovské barevné čepice s kšiltem, buřinky, pruhované podkolenky, trička, krátké kalhoty, kšandy atd. (Škodová, 2012, 7). „Don Campbell v rozhovorech zdůrazňuje, ţe tento tanec v jeho pojetí není o vytváření choreografií, jeho vystoupení vţdy byla improvizací skrze určité prvky. Zdůrazňuje sólové výstupy, tzv. freestyle, jenţ je základem většiny pouličních tanců. Důleţitými prvky jsou spontaneita, autentičnost individuálního výrazu, souznění s hudbou“ (Kabát, 2012, 3). Tento nový tanec se rychle uchytil a dostal se do tehdejší televizní show SOUL TRAIN. Tanečníci měli moţnost představit svůj freestyle, formou "taneční přehlídky". Don Campbell společně s dalšími tanečníky jako Cambellock Jr.,Jimmy "scooby doo" Foster, Fred "Mr. Penguin" Berry, The Go-GO Brothers (Tony Lewis a Edwin "Buddy" Lombard), James "Skeeter Rabbit" Higgins, Leo "Fluky Luke" Williamson, Johnny "Sambo Lock" McCloud, Charles "Robot" Washington a Bill "Slim Robot" Williams,

se

potkávali

v nočním

klubu

jménem

The

Citadela

a

The

Summitv Hollywoodu, kde se podíleli o nové kroky a pohyby. Don zdůraznil improvizované pohyby "Cambpbellockingu." Krátce po té sloţil skupinu z tanečníků,

15

kteří byli originální ve svém osobitém vyjádření lockingu. Skupina s názvem "Campbellock Dancers" (Škodová, 2012, 7). Stejně jako hudební styl Funk, který vedl ke zrodu tohoto stylu, je i locking charakteristický veselým a pozitivním projevem tanečníka. Pokud bych měl začlenit Locking do charakterové typologie člověka, bezesporu zvolím termín sangvinik.

2.2.7 House Dance Vše se začalo odehrávat v Chicagu v jednom klubu jménem Warehouse. Tento klub byl prvním místem, kde se začala míchat disco music s drum machine. Vše se odehrávalo koncem sedmdesátých let a první půlkou osmdesátých. Nový hudební styl dostal jméno House. Lidé se začali přizpůsobovat novému ţánru. Míchali všechny taneční styly dohromady. Kaţdý tančil, co uměl. Stepaři-Step, Jazz, Latino, afro, bboying, hip-hop steps … tomuto obrovskému mixu tanečních stylů se začalo říkat jacking. Nicméně se tanec nerozvíjel jen v Chicagu, ale i v New Yorku kde jej tanečníci nazývali Hip-house, Clubing nebo Freestyle. Taneční styl v NY se velmi lišil od stylu v Chicagu. A to především díky odlišnému stylu bboys. V polovině 80. let se mnoho DJ´s a tanečníků přesouvá do NY a Londýna za prací. Tím se nová hudba a taneční styl dostává do podvědomí většího mnoţství lidí (Škodová, 2012, 18). Největší "boom“ house dance prodělal během let 1991 a 1992. Vzniklo spoustu nahrávek a videoklipů a House získal svoji vlastní kulturu stejně jako Hip-hop nebo Disco era. Styl ţivota, oblečení jako krátká kravata, košile, slušná obuv, kalhoty. Kaţdý šel do klubu pěkně oblečen. Uţ jen podle toho, jak byl člověk oblečen, jste mohli poznat, ţe je klubový tanečník (Škodová, 2012, 18). Na konci 90. Let začal house malinko stagnovat. Zůstal populárním, ale zájem značně upadl. Na scéně se objevili tanečníci Tony McGregor, Which Way Sha a Brian Green, kteří v roce 2000 začali pouţívat Jack (Plynulý pohyb od kolen přes pánev, hrudník aţ k hlavě) v House dance. Nikdy předtím nic takového nebylo. Bylo to něco naprosto nového pro taneční svět. Jacking v Chicagu znamenal "Fucking" v klubu. Díky tomuto pohybu se dost změnil pohyb house dance. Tito tři tanečníci se jej pokusili spojit různými kroky a dát Jackingu jinačí podobu. Díky tomuto pohybu začal být house velmi populárním. Spoustu hip-hopových tanečníků se začalo tanec učit. V dnešní 16

době se Jackingu nebo Hip-house říká House dance. Největší zastoupení je v New Yorku, kde se pořádají různé party v klubech na pláţích nebo v Central parku, kde house dance má vlastní roli. Zůstává však znatelný rozdíl mezi New York stylem a stylem ze Chicaga. V Chicagu má obrovské vedení Footwork Kings. Jejich styl tance má název footwork, kdy se jedná o neuvěřitelně rychlou práci nohou. New York upřednostňuje styl zvaný Dance Fusion, které vychází z kombinování různých částí těla během tance (Škodová, 2012, 19). U house dance je důleţitá rychlá práce nohou a uvolněnost celé horní části těla. Tři základní techniky jsou: 

Jacking Práce horní půlkou těla, ale vyuţívají se i nohy. Existují různé způsoby provedení.

Jacking udává house dance styl. Kaţdý tanečník můţe pouţívat svůj vlastní typ jackingu. 

Footwork Spočívá v rychlé práci nohou



Lofting Tento pojem vznikl od názvu klubu v Chicagu, který se jmenoval Loft. Lidé tam

tančili na zemi pomalé pohyby. Pokud přišli jinam, kde lidé tento styl neznali, začali je nazývat Lofters. Díky tomuto vlivu, tato technika dostala název Lofting. (Škodová, 2012, 19)

2.2.8 Dancehall Dancehall je taneční a hudební styl, který se zrodil na Jamajce. O Jamajce se tvrdí, ţe je to jedno z nejvíce nedoceněných míst ve světě, co se hudebního průmyslu týče. Přičemţ hudební styly z Jamajky hluboce ovlivnily kořeny a vývoj taneční hudby (Škodová, 2012). Počátek vývoje kultury, která později směřuje aţ k samotnému Dancehallu je jiţ ve 2. pol. 40. Let, kdy Jamajčané migrují do USA a při návratu do vlasti sebou přinášeli i soudobou americkou populární hudbu jakou byl swing později rhytm and blues také známé pod zkratkou R n B. V tomto duchu se nesla hudba, která se hrála v tanečních 17

sálech-dancehallech. Díky hlubokým jamajským lidovým tradicím se začaly tyto styly mísit a hudba se na Jamajce více a více popularizovala (Škodová, 2012, 30). Jamajčané jsou velmi ţivý a tělesně výrazní lidé. Tancují nejen pro zábavu, ale jsou takovým médiem (sdělovacím prostředkem) jejich projevu. Kultura je silná také díky mnoha tradičním tancům, které sice minul čas, ale nyní je tu nový současný tanec, kterým to na Jamajce i jinde otřásá, důraz je kladen na pohyby, rytmus a beat. Původně se tanec Dancehall řadil mezi „social dances“ a měl upevňovat vztahy ve společnosti. Jednotlivé kroky spadaly pod konkrétní choreografie k různým příleţitostem – vítání léta a zimy, narozeniny, slavnosti. Aţ dnešní doba pozměnila jejich funkci hlavně na party tanec. Nové pohyby Dancehallu se nechaly inspirovat hip hopem a tak většina videoklipů běţících na hudebních satelitních kanálech je jakousi fůzí obou stylů. A naopak v hip hopových videoklipech můţeme vidět pohyby jako: The butterfly, the bogle, Heel-Toe, Blazay – Blazay, Pon de rive Pon de banky, Tunda Clap….Mezi první jamajské umělce kteří ukázaly světu jejich tanec patří v roce 2003 Elephant man, který vyslal do světa singl s videoklipem pon di river, pon di. U nás to mohl být například Sean paul nebo Bennie Man (Škodová, 2012, 30). Dancehall jako tanec, nikoli hudbení styl se zaměřuje především na jednotlivé pohyby, které byly většinou spontánně tvořeny během párty. Konkrétních pohybů, které mají své jméno, historii, podstatu a účel je zhruba 800. Dancehalové skladby často ve svém textu obsahují názvy těchto kroků, na které se tanečníci snaţí reagovat a tancovat je. Hlavním problémem pro tanečníky z jiných částí světa je porozumět textu písně, protoţe Jamajčané pouţívají Patoi, coţ je jejich vlastní slang který se liší od jejich oficiálního jazyku Angličtině. Dancehall je především o sebevyjádření a energii, které jsou v podstatě mnohem důleţitější neţ znalosti a technika tance (Škodová, 2012, 31).

Dancehall kroky: 

bogle, heal toae, Hot wuk, signal di planet, pon di river, tek weh yuh self, dutty wine…

18

Typické jsou také pohyby, kterými se tanečníci doslova třou o sebe. Tento prvek Dancehallu je často nazýván Daggering. Styl má neuvěřitelný sexuální náboj. Díky tomuto jsou párty a stage plné obrovské energie (Škodová, 2012, 31).

2.3

Motivace Existuje mnoho teorií motivace a mimo to se části mnoha teorií učení a teorií

osobnosti také zabývají motivací. Tento fakt svědčí o tom, ţe motivace je důleţitým pojmem v moderní psychologii. Není moţné porozumět, vysvětlit či předpovědět lidské chování bez jisté znalosti motivace – hnací síly chování (K.B.Madsen,1979). Výrazný vliv na druh motivace má činnost, ke které jsme motivováni. Různými způsoby můţe být motivován sportovec, manaţer, politik anebo tanečník. V některých případech můţe jít o dosaţení materiálního cíle, v jiných o emoce a pocity. Jestliţe chceme porozumět jednání lidí, pochopit je a předvídat také do budoucnosti, jak se zachovají za různých okolností, pak se přirozeně ptáme, co chtějí, oč jim jde, co je baví, zajímá a těší, nebo zase čeho se bojí, v co doufají, o čem sní. Ptáme se, jaké síly jimi hýbou, odborně řečeno, jak silně a k čemu jsou motivováni (Říčan, 1982, 105). Z hlediska psychologie je tento pojem nejednotný, rozsáhlý a dosud neuzavřený (Řepka, 2005). Lidstvo obecně je velmi rozmanité, neexistují dva vzhledově naprosto stejní lidé. I v případě jednovaječných dvojčat se sourozenci od sebe liší v nepatrných detailech. Diametrálně se ale mohou lišit ve způsobech chování, podmíněných jejich psychikou a charakterem osobnosti. Jak uvádí Nakonečný (1997, 6): „Problém motivace lidského chování, jak bylo naznačeno, je velmi komplexní, ale je klíčem k pochopení lidské psychiky, neboť ta, jako více či méně vědomě zaměřená činnost, dává lidským činům jejich individuální smysl, proto je studium motivace klíčem k psychologickému porozumění člověku“. Dle Zimbarda (in Nakonečný, 1997, 12): „Člověk proţívá touhy a chtění, v tomto smyslu zahrnuje pojem motivace následující fenomény: 1. Energii, vzrušení 2. Zaměření této energie na určitý cíl 19

3. Selektivní pozornost pro určité podněty a změněnou vnímavost pro jiné 4. Organizaci aktivity v integrované, vzorce reakcí 5. Udrţování zaměřené aktivity, dokud se nezmění výchozí podmínky.“ Vidina cíle, kterého chceme dosáhnout, nás vnitřně podněcuje k různým druhům chování. Nakonečný (1997, 14) uvádí ţe: „Východiskem motivace je vnitřní stav napětí a cílem je dovršující reakce. V tomto smyslu pojem motivace vysvětluje psychologické důvody chování, jeho subjektivní význam a současně vysvětluje variabilitu chování, proč se lidé orientují na určité cíle“ Souhrnně lze tedy říci, ţe motivace je proces, určující zaměření (zacílení), trvání a intenzitu chování (jednání). Jednání je motivováno, tzn. zaměřeno na cíl nebo motiv. Jednání samo se však nemá zaměňovat s motivací. Ta má tedy vysvětlit volbu mezi různými moţnostmi jednání, mezi různými moţnostmi vjemových daností a obsahy myšlení, jakoţ i intenzitu a trvání zaloţeného jednání a tím dosaţených výsledků (Nakonečný, 1997, 15). Tanec a to konkrétně Street dance, je specifický druh umění, zahrnující velké mnoţství stylů, které se od sebe v mnohém liší. Není správné charakterizovat tanec jako sport, protoţe není pravidlem, ţe tanečník se věnuje tanci za účelem dosaţení určitého výkonu nebo vítězství. Z vlastní zkušenosti vím, ţe mnohdy za motivací tanečníka Street dance stojí jiné motivy, neţ se na první pohled zdá, jako například hudba, radost při ztělesnění hudby pohybem, pozitivní emoce které tanec v jedinci vyvolává atd.

2.4

Motiv Motivy dávají chování člověka psychologický smysl. Slovo motiv pochází z latinského termínu moveo-ere = hýbu, resp. Motivus = hýbající. Jde tedy o pojmenování hnacích sil lidské činnosti, které se nacházejí v individuu, na rozdíl od "incentiv", které představují pobídky k jednání přicházející zvenčí (příkaz, úkol, očekávaná odměna, trest apod.). Motivy mají dispoziční charakter avšak jako motiv můţe ve vědomí jedince vystupovat i představa ţádoucího cíle. Motivem můţe být i obraz nebezpečí podněcující k útoku nebo úniku. Pojem motiv můţeme přisuzovat různým příčinám činnosti a jednání jako např. snaha, chtění, sklon nebo 20

zájmy a záliby. V současné psychologii se motivy nejčastěji označují termínem "potřeba". Podíváme-li se do historie motivace, zjišťujeme, ţe jiţ ve středověku se hovořilo o pudech jako o základních hnacích silách. Někdy se nepřesně připisuje motivační náboj i instinktům, které se dnes chápou jako nenaučené komplexy reflexů, jimiţ se realizuje nějaký pud. Mezi motivy se v současnosti počítají i názory, zásady, ideály a hodnotové orientace, resp. "hodnoty" v uţším smyslu. Jako jeden z nejdůleţitějších motivačních pojmů je povaţován "cíl" či cílový objekt (Smékal, 2002, 232). „Motivy jsou spojeny s afekty přesněji s dosaţením určitých silných emočních záţitků“(Nakonečný,1997, 28). Chování je vyvoláváno, udrţováno a usměrňováno mnoţstvím motivů (Lokšová & Lokša, 1999). Vše, co člověka povzbuzuje k činnosti, můţe být motivem (Pardel, 1977). Psychologický důvod či psychologická příčina chování. Je zřejmé, ţe můţeme hovořit o pluralitě motivů, neboť existuje mnoho psychologických důvodů chování. Motivy lidské činnosti jsou neobyčejně různorodé, neboť vyplývají z různých potřeb a zájmů, které se u člověka formují ve společenském ţivotě. V souvislosti se zaměřením osobnosti pak rozlišuje tři formy motivů: potřeby, zájmy a ideály (Rubinštejn, 1967, 597). „Zájem se projevuje v zaměřenosti pozornosti, myšlenek, úmyslů. Potřeba v touhách, přáních, ve vůli. Zájmy jsou proto specifickými motivy kulturní a zejména poznávací činnosti člověka“ (Rubinštejn, 1967, 666). Nakonečný (1997, 142) uvádí, ţe: „Zájem je spojen se snahou blíţe se seznámit s předmětem hlouběji do něho proniknout a nepouštět jej ze zřetele. Někteří psychologové to označují za kognitivní potřebu“ Třetí formu motivů, Ideály, chápe Rubinštejn (1967, 674) jako zvnitřelé normy či morální principy: „Neděláme jen to co bezprostředně potřebujeme a nezabýváme se jen tím co nás zajímá. Máme morální představy o svých závazcích a povinnostech, které řídí naše chování“. „Genetické hledisko motivů je obvyklé u behavioristů, kteří rozlišují primární a sekundární popudy. Primární jsou takové, jejichţ účinek vychází z aktivace vrozených tělesných mechanismů, kdeţto u sekundárních popudů jejich účinek jako motivujících sil spočívá hlavně v procesech učení“ (Nakonečný, 1997, 141). 21

2.4.1 Potřeby „Humanistická

psychologie

přesvědčena,

ţe

člověk

díky

rozšiřujícímu

se

prohlubujícímu vědomí je schopen autoregulací ovlivňovat i výstavbu své motivační struktury. Člověk výchovou získává schopnost hodnotit svá přání, sebereflexí a svědomím je hierarchizovat a vybírat podle mravní hodnoty“ (Smékal, 2002, 239). Potřeba je stav osobnosti odráţející rozpor mezi tím, co je dáno, a tím co je nutné, nebo se jeví osobnosti jako nutné, pro přeţití a rozvoj, stav podněcující osobnost k činnostem zaměřeným na odstranění tohoto rozporu. Potřeba energetizuje, zaměřuje a udrţuje jednání ve směru k cílovému objektu tak, aby cíle bylo dosaţeno. Potřeby jsou pociťovány jako napětí či puzení a jsou uvědomovány podle stupně jasnosti jako méně zřetelné touhy a výrazná přání. Polský psycholog J. Pieter a ruský psycholog a historik D.F. Poršněv aj. Pouţili Historickou srovnávací analýzu k tomu, aby zjistili, oč lidé a lidské kolektivy usilovaly a bojovaly od počátků lidských ději. Na základě této analýzy lze předpokládat, ţe univerzální jsou následující potřeby: 1. Sebezáchovy, která se projevuje v tom, ţe lidé vţdy bojovali a bojují o přeţití a o prostředky k ţivotu pro sebe i pro své nejbliţší 2. Potřeba uchování rodu čili boj o sexuálního partnera. 3. Potřeba smyslu ţivota- nachází své vyjádření v boji za ideje a ideály Potřeba svobody, která se manifestuje bojem podrobených národů za národní nezávislost, za demokracii, a na úrovni individua úsilím o moţnost volit si svobodně svou ţivotní dráhu (Smékal, 2002, 238). 2.4.1.1. Hierarchická teorie potřeb podle A. Maslowa Teorie navrţená humanistickým psychologem A. Malsowem, předpokládá vertikální řetězení potřeb, v němţ musí být uspokojeny niţší potřeby, aby se mohly rozvíjet a aktualizovat potřeby vyšší. Neuspokojení niţších potřeb je proţíváno jako trýznivý pocit nedostatku navozující další konkrétní pocity strachu, smutku nebo hněvu. Neuspokojení vyšších potřeb je proţíváno jako úzkost a neklid, jehoţ příčinu si jedinec často ani neuvědomuje.

22



Tělesnými potřebami se míní potřeba jídla, tekutin, vzduchu, spánku, vyměšování



Potřeby bezpečí zahrnují především bezpečí fyzické, ale i psychosociální, tzn. Moţnost vyhnout se situacím ohroţení existence, zajistit si domov, střechu nad hlavou, oděv, soukromí, existenční minimum (práce)



Potřeba milovat a být milován se v počátečních fázích ontogeneze projevuje jako potřeba kontaktní stimulace, laskání. Bez lásky se dítě přestává vyvíjet normálně a dokonce můţe ztratit chuť ţít. Uvádí se, ţe ještě v šesti letech potřebuje dítě několikrát za den fyzické pohlazení

Tyto tři základní potřeby se projevují uţ od narození. Jestliţe nejsou náleţitě uspokojované pak ani v dospělosti jedinec nevěnuje pozornost ţádným jiným potřebám, ani nevyvíjí úsilí k jejich uspokojení (Nakonečný, 1997).

2.4.2 Hodnoty „Pojem hodnota subsumuje ostatní pojmy, které rovněţ pojednávají o dynamických a společenských vlastnostech člověka, zejména dispozice, cíle, preference, motivy, ideály, adaptace aj. Dále sem patří dynamické a sociální charakteristiky jedince ve společnosti“ (Cakirpaloglu, 2009, 12-13). V psychologii se o hodnotách hovoří především v souvislosti s motivací k jednání. Hodnoty jako motivy působí na jedince prostřednictvím cílů, na něţ se orientuje. Ty prochází filtrem kulturního hodnotového systému a směrují jedince, jak se má chovat podle očekávání svého okolí. V průběhu vyrůstání jedince se tyto hodnotové tlaky a cíle, resp. prostředky k cílům začnou uplatňovat jako motivační struktury tak, ţe to, co od člověka očekávají druzí, očekává on sám od sebe (Dobrovolská, Duplinksý, 1981). Vybrané hodnoty z hodnotového systému dané kultury se pak stávají součástí motivace jedince. Je moţno o hodnotách uvaţovat přinejmenším ve trojím nebo čtverém pohledu:

23



Hodnoty jako obecné cíle, o něţ člověk usiluje. Např. štěstí, zdraví, mír, rodina atd. v tomto významu hovoří o cílových hodnotách



Hodnoty jako prostředky, jejichţ vyuţíváním dosahujeme něčeho pro sebe významného (vzdělání, postavení v zaměstnání, poctivé jednání) někdy charakterizovány jako instrumentální hodnoty.



Hodnoty jako to, kvůli čemu stojí za to usilovat o nějaký objekt nebo se mu vyhýbat (poţitek z kouření nebo odmítání cigarety, krása nebo finanční cena obrazu, kniha jako zdroj zábavy nebo vzdělání atd.)



Hodnoty, jako kritéria, na jejichţ základě oceňujeme, posuzujeme různé předměty a události našeho světa. Tímto pojetí hodnot představuje hodnotové orientace v uţším a specifickém smyslu tohoto slova (Smékal, 2002, 257).

„Hodnoty někdy mohou být silnější neţ biologicky zakotvené potřeby. Existuje řada dokladů z dějin, ţe lidé jsou ochotni poloţit ţivot za vlast, za pravdu, za ideál obecně, tedy za věrnost hodnotě, s níţ se ztotoţnili“ (Smékal, 2002, 257). Rozdíl mezi potřebami a hodnotami, je dán tím ţe potřeby existují i kdyţ si jich nejsme vědomi. Jsou nám dány naším genetickým vybavením. Jsou zde, ať chceme, nebo nechceme. Nejsou-li uspokojovány, neseme to jako něco nepříjemného neţádoucího aţ bolestného. Pociťujeme je jako něco, co si prostě automaticky ţádá uspokojení. Hodnoty si uvědomujeme – i kdyţ je případně zasuneme do našeho podvědomí. Hodnoty jsou „naučené“ na rozdíl od potřeb, které jsou „vrozené“ (Křivohlavý, 2010, 94). „Jsou tedy výsledkem dlouhodobého vzdělávacího a výchovného působení rodiny a řady společenských institucí, sebe-výchovného působení, materiálních a společenských podmínek, ţivota člověka, i konkrétních sociálních situací“ (Velehradský, 1978, 65).

2.4.2.1 Hierarchie hodnot

24

„Naše hodnoty jsou uspořádány a toto uspořádání je charakteristické nadřazeností a podřazeností, tam kde existují dvě hodnoty vedle sebe, je moţné ba dokonce nutné dát jedné větší přednost před druhou“ (Křivohlavý, 2010, 94). Nejzákladnějším ze všech hodnot jsou hodnoty morální, to o čem se člověk domnívá, ţe je dobré. Tento soubor hodnot se nazývá morálním kódem, který umoţňuje člověku rozlišovat to co je dobré a co není. Tím mu dává moţnost orientovat se v ţivotě jak soukromém tak společenském (Křivohlavý, 2010, 94). Hodnoty ukazují, v čem je daný člověk jedinečný, protoţe neexistují dva lidé, kteří by měli totoţnou hierarchii hodnot. Nejsou vţdy a všude racionálními hodnotami, člověk můţe označit za nejdůleţitější hodnotu, tu která neuspokojuje jeho základní biologickou potřebu. Hodnotová hierarchie není stálá, během ţivota se můţe měnit a ovlivňuje míru a pořadí uspokojování našich potřeb (Křivohlavý, 2010, 95). 2.4.3 Cíl Cílovou představu bychom měli chápat dynamicky, jako úmysl (předsevzetí), který vzniká na základě toho, ţe určité věci a události dostávají charakter výzvy, stávají se ve struktuře situace lákadlem, neboť jsou předmětem potřeby, jiné ustupují do pozadí. Kniha láká ke čtení, ovoce k jídlu, zrcadlo ke zhlíţení apod. Výzvový charakter objektu slábne, je-li subjekt ukojen, nasycen. Dosaţení cíle tedy ukájí potřebu a lze je chápat jako psychické nasycení, někdy i přesycení (Smékal, 2002, 227). Křivohlavý (2010, 51) konstatuje: „Snaha dosáhnout cíle za kaţdou cenu vede účastníka k vytrvalosti v odstraňování překáţky nebo k hledání jiných alternativních cest.“ Dle Křivohlavého (2010, 51) „Musí mít cíl určitou minimální hodnotu pro danou osobu, aby to v ní vzbudilo potřebnou motivaci a uvaţování o tom, kterou cestu zvolit k dosaţení vytyčeného cíle. Není-li určitý cíl, který člověka napadne, dostatečně důleţitý, nevzbudí to ani potřebnou motivaci“. U většiny pohybových činností, včetně tance, je cíl chápán, jako dosaţení výsledku, výkonu nebo úspěchu. Výsledek můţeme získat na soutěţích, kde dochází k porovnání našich dovedností s jinými účastníky a vítězem se stane ten nejlepší. Tato myšlenka je velmi 25

subjektivní, protoţe i cesta můţe být cíl. Pravda, kterou si dle mého názoru, málo kdo uvědomuje. Tanečníci můţou být ovlivňováni výhrou konkrétní soutěţe, na kterou se systematicky připravují. Často se zdá konečný úspěch ve formě výhry, nebo postupu do konkrétní fáze soutěţe, jako cíl finální, jenţe v případě tanečníků Street dance je mnohdy výkon na soutěţi brán jako prostředek k dosaţení jiných cílů, jako pozitivní zpětná vazba od jiných tanečníků, pocit být součástí kultury kterou Steet dance vytváří nebo emoce a pocity tancem vyvolané. „Při volbě cíle se uplatňují i osobnostní charakteristiky. Někteří lidé si více váţí sociálních hodnot a na druhé straně jsou lidé, kteří si více cení hodnot, jeţ jsou vázány na jejich vlastní osobnost“ (Křivohlavý, 2010, 51). Některé tanečníky více motivuje dosaţení úspěchu, kterého můţe dosáhnout jako člen taneční skupiny, jejíţ je součástí, jiní si kladou cíle týkající se pouze jejich vlastní osobnosti, protoţe jsou orientováni spíše na sólo projev a choreografie vnímají jako doplněk. Nejenom osobnostní charakteristiky ale také konkrétní Street dance styl, kterému se tanečník věnuje, ovlivňuje volbu cíle. Jiné cíle si mohou klást tanečníci Bboyingu, jejichţ styl je více o sebe disciplíně a fyzickém výkonu neţ například tanečníci Dancehallu. Tento styl, souvisí spíše s energií, pocity a sociální interakci. Zablokování cesty k cíli ovlivní i sílu motivace. Cíle jsou prostředky, jimiţ se snaţíme realizovat své hodnoty. Kdyţ se nám to daří, uspokojujeme své potřeby (Křivohlavý, 2010, 51). Důleţitou roli zde hraje intenzita snahy daného člověka o dosaţení vytyčeného cíle. Je-li ke splnění úkolu zapotřebí jen minimální snahy, je nízká i míra radosti a štěstí při jeho splnění. Vyţaduje-li úkol naopak velice intenzivní snahu ze strany dané jednající osoby, je veliká nejen míra radosti a štěstí, ale vysoká je rovněţ intenzita a rychlost duševních pochodů (Křivohlavý, 2010, 100). „Pokud naše cíle automaticky ovlivňují naši pozornost, paměť, myšlenky, snění a jednání, znamená to také, ţe utvářejí naše vnitřní regulační mechanismy“ (Man, F. & Stuchlíková, 2009, strana).

26

Opět je zde patrná provázanost jednotlivých motivačních faktorů Křivohlavý (2010, 98) uvádí ţe: „Hodnot dosahujeme tím, ţe jdeme za určitými cíli. Je tomu obdobně jako tam, kde své potřeby uspokojujeme tím, ţe nám jde o určité“. Cíle jsou ţádoucí případně neţádoucí budoucí stavy, které řídí naše myšlenky a jednání a dodávají našemu ţivotu význam a smysl (Blatný, 2010, 151). Při dosaţení jakéhokoliv cíle, proţíváme výrazné emoční stavy, vesměs spojeny s pocitem štěstí a zadostiučinění. Lidé připisují cílům hodnotu podle emoční satisfakce, kterou s jejich dosaţením spojují (Blatný, 2010, 152). Blatný (2010, 151), shrnul: 

„Cíle hrají klíčovou organizující a řídící roli v našem chování



V zásadě existují cíle povahy přiblíţení se či vyhnutí se.



Cíle mají ohromný vliv na průběh našich emočních a kognitivních procesů



Reprezentace cíle je přítomna i tehdy, kdyţ není realizováno nějaké konkrétní chování směrem k cíli.“

2.5

Smysluplnost „Potřeba smysluplných ţivotních cílů – rozuměno nacházet uspokojivé odpovědi na

otázky, co dělám a proč ţiji, znát účel toho co dělám a obecné mít pro co ţít" (Křivohlavý, 2002, 84). Neměnnost – stabilita uprostřed všech změn – je jednou z podstatných charakteristik smyslu a smysluplnosti. Smysl a smysluplnost se snaţí vystihnout právě to, co je u daného člověka podstatné a neměnné, co nepodléhá vlivu času a změn prostředí (Křivohlavý, 2002, 58). Otázka smysluplnosti ţivota je velmi těsně spjata s otázkami motivace hodnot cílů a spirituality. V souvislosti s ní se ptáme: O co se snaţíme? Kam směřujeme, Co má pro nás cenu a význam? V co věříme? Obecně řečeno: Oč nám v ţivotě jde? Na tyto otázky neexistuje jednoduchá a pro všechny platná odpověď (Slezáčková, 2012, 130). Má-li člověk jasný cíl, můţe být jeho jednání účelné a nachází i smysl toho, co dělá, případně i toho co chce dělat. Nachází-li smysl, svého snaţení a své činnosti odráţí se to i 27

v jeho míře uspokojení. Psychologické studie zaměřené na studium smysluplnosti ţivota ukazují, ţe schopnost vytvářet ze zdánlivě spolu nijak nesouvisejících podnětů a událostí smysluplný celek vyššího řádu je charakteristickou vlastností lidského mozku. Důleţité je vytvořit si své vlastní-autonomní-pojetí smyslu ţivota. K tomu se člověk dostává, pokud nepřijímá slepě, co mu kdo nabízí, ale prověřuje a zvaţuje vše, s čím přichází do kontaktu (Křivohlavý, 2013, 107). Uvaţování na vyšší úrovni smysluplnosti je spojeno s řadou pozitivních emocí, jako je pocit radosti, štěstí, naděje atp. Je dnes jiţ vědecky ověřeno, ţe vědomí smyslu je tím co nám výrazně napomáhá zvládat náročnější ţivotní situace a udrţovat si, popřípadě znovu obnovit narušenou duševní pohodu a vyrovnanost. Jedná se tedy o něco jako harmonii mezi našimi ţivotními cíli, hodnotami a potřebami jak konstatuje Křivohlavý (2013, 214): „Čtyři základní druhy potřeb smyslu, s nimiţ se setkává kaţdý člověk ve svém ţivotě je potřeba smysluplných ţivotních cílů, potřeba kladných hodnot při zvaţování toho, proč ţít, potřeba dobré vlastní výkonnosti při dosahování vytyčených cílů a potřeba kladného sebehodnocení.“ Jestliţe si někdo zvolí či postaví jako cíl svého snaţení dosti obtíţný úkol, od něhoţ se všechny dílčí úkoly odvíjejí a vynaloţí všechnu svou energii na to, aby získal dovednosti potřebné k dosaţení tohoto cíle, potom se dostanou všechny jeho aktivity a citové záţitky do určité harmonie. Všechny dílčí činnosti budou potom smysluplné a to nejen v daném momentě, ale i v ohledu na to, co bylo, i na to, co bude. Takovýmto způsobem je moţno dát smysl celému ţivotu (Křivohlavý, 2013, 104). Hledání smyslu povaţoval za významný motiv lidského chování i významný humanistický psycholog. A. Maslow (2000), jenţ zařadil potřebu seberealizace a smysluplnosti na samotný vrchol své hierarchie potřeb (Slezáčková, 2012, 130). Smysl ţivota si aktivně vytváříme, nebo přebíráme od svých vzorů a vykládáme jej do svých činností, odráţí se v našich postojích a názorech. Různí lidé tak nacházejí smysl v různých věcech. V práci, lásce, výchově dětí, šlechtění růţi či stavění škol v Africe (Slezáčková, 2012, 130). Mnoho tanečníků vnímá tanec, jako součást svého já. Je to schopnost, kterou člověku nemůţe nikdy nikdo vzít, činnost, k jejímuţ provedení nepotřebuje ţádné nářadí, nebo pravidla. Tanec můţe být i prostředkem, prostřednictvím něhoţ se tanečník od prostí od 28

ţivota, který vnímá jako všední a nenachází v něm potřebný smysl. Tanec jako určitá vyšší vlastnost nebo schopnost, dává tanečníkovi smysl a důvod proč se k němu vracet. Ne kaţdý má to štěstí, ţe shledává svou práci, která je zdrojem obţivy, studium nebo jiné činnosti důleţité pro ţivot jako smysluplné. Tanec je něčím co můţe poskytnout smysl ţivota, i zdánlivě nudnému zaměstnání, jako moţnosti vydělat peníze, potřebné pro otevření různých dveří v jiných sférách tance atd. Můţe poskytnout útěk z jakéhosi ţivotního systému, jeţ je vštěpován do myslí mnoha lidí. Tento smysl, který tanečníci shledávají, v tanci je zároveň motivuje k pokračování v této aktivitě.

2.6

Flow Původně anglické sloveso „to flow“ znamená téci. Platí to o vodě (tok vody) Ta se můţe valit proudem, můţe přetékat z nádoby, hrnout se jako při povodni nebo jako příval v moři a tak zachvátit vše beze zbytku. Stane-li se to člověku při hře nebo při práci, jde o flow (příval aktivit). Je definováno, jako totální pohrouţení se do toho co děláme (Křivohlavý, 2010, 173). Proţitek flow je úzce spojen s takovými záţitky a zkušenostmi, kdy si říkáme, ţe stojí za to ţít. Brání pocitu prázdnoty a odcizení, neboť vzniká tehdy, kdyţ jsme hluboce ponořeni do obohacující a rozvíjející činnosti. Zvyšuje pocit ţivotní smysluplnosti a kontroly nad situací a chrání tak proti pocitům bezmocnosti a zmaru. Umoţnuje nám proţít plné uspokojení z aktivit, do nichţ vkládáme ze sebe to nejlepší. Flow přináší pocit naplnění, radosti a smyslu (Slezáčková, 2012, 64). Proţitek flow vede k větší tvořivosti, posiluje sebevědomí a napomáhá rozvíjet naše schopnosti, díky nimţ můţeme nejen zvyšovat svou spokojenost, ale i přispívat k obecnému dobru. Stav plynutí flow vzniká většinou jako výsledek konkrétní aktivity, můţe však přijít i bezděčně nebo vzniká při kombinaci obou moţností (Slezáčková, 2012, 60). „Příjemné nebo osobně odměňující aktivity, které jsou zdrojem proţitku flow, mohou

mít potenciálně negativní efekt. Pokud se tyto proţitky stanou návykovými, vede to člověka ke ztrátě širších perspektiv. A kontaktů, jeho ţivot se zúţí na jedinou oblast horečné aktivity“ (Slezáčková, 2012, 64). Proţitek flow tedy není dobrý, sám o sobě“ Je prospěšný jedině tehdy,kdyţ náš ţivot obohacuje a dodává mu na košatosti,intenzitě a smysluplnosti kdyţ posiluje naše silné stránky

29

a schopnosti a nepřináší újmu nikomu druhému. Skutečná psychická závislost je však něco úplně jiného: krade čas, peníze, vnitřní svobodu a osobnost. Tento stav tedy můţe zaţít téměř kaţdý, ale existuje druh osobnosti s vlastnostmi, které můţeme chápat jako souhrn dispozic pro dosaţení proţitku flow. Nazývá se Autotelická osobnost a dle Csikszentmihalyi & Nakamury (in Slezáčková, 2012, 65) je: „vytrvalý a zvídavý, nezaměřuje svou pozornost pouze na sebe sama, ale projevuje ţivý zájem o vše, co ţivot nabízí.“ Pocit štěstí s flow spojený můţe mít za příčinu i vědomí, ţe svůj psychický stav ovládáme vlastní vůlí, protoţe jak uvádí Křivohlavý (2013, 100): „Nejlepší momenty našeho ţivota přicházejí ve chvílích, kdy se z vlastní vůle o něco snaţíme. Tento pojem je pro mnoho tanečníků neznámý, ačkoli jej nevědomě a intenzivně proţívají. Někdo by mohl namítat, ţe není moţné věnovat se tanci většinovou část dne, protoţe potřebujeme prostor, hudbu, prostředí nebo skupinu lidí, se kterou jsme zvyklí se tanci věnovat. Při pocitu flow u tanečníka dochází ke stavům, kdy tanec vidí téměř ve všem. Kdyţ má moţnost tak tancuje, fyzicky, nebo pouze nad tancem přemýšlí, a představuje si ho Nejvýrazněji k tomuto stavu, dochází při poslechu hudby. Obzvláště ta podněcuje k myšlenkám, které vedou k tanci. Tanečník v procesu flow později vnímá rytmus v obyčejných zvucích běţného ţivota, jako šumění stromů nebo potlesk publika na stadionu při fotbalovém utkání. Během chůze po ulici najednou začne zkoušet různé taneční pohyby anebo při čekání na autobus během poslechu hudby se začne pohybovat do rytmu, aniţ by si uvědomil, ţe kolem něj jsou lidé, kterým to můţe připadat směšné. Jiţ v historii street dance můţeme zjistit, ţe tehdejší lidé utíkali skrze tanec od útrap běţného ţivota. Tanec vznikal na ulicích městských Ghett, kde nebyl problém dostat se do nebezpečné situace. „Svět kolem nás ustoupí do pozadí a zapomeneme na čas, starosti a jiné potřeby“ (Slezáčková, 2012, 60). Flow je mnohdy důleţitější neţ ţádoucí odpočinek (Křivohlavý, 2010). Při flow spojeném s tancem je tanečník schopen tancovat několik hodin v kuse. Vlivem hudby a pozitivních emocí vyvolaných pohybem, ztrácí pojem o tělesné únavě a prostě ţije okamţikem. Flow můţe motivovat člověka k činnosti, aniţ by si to mnohdy uvědomoval. Má vliv i na výkon v konkrétní aktivitě. „Těch nejlepších výkonů dosahujeme právě tehdy, kdyţ s aktivitou, na níţ se plně soustředíme, doslova splyneme“ (Slezáčková, 2012, 60).

30

2.7

Emoce Tanec obecně je aktivita emocionálního charakteru. Na některých soutěţích je přímo

vyţadováno porotci, aby byly emoce v tanečním projevu zjevné. To ovšem dle mého názoru není zcela správná cesta. Můţe vést k naučené interpretaci emocí. Ty by měli být přirozené a vznikat uţ při poslechu hudby, která je jeden z nejsilnějších faktorů tance jako takového. Vzájemné propojení těla a hudby při tanci pak vede k silnému emocionálnímu záţitku. Proto zohledňuji emoce jako jeden z důleţitých motivačních faktorů. Emoce mají specifické motivační účinky, ze strachu člověk utíká, v hněvu útočí, v lásce vábí. Poznáváme emoce podle jejich dynamického efektu, podle toho, co jedinec dělá, kdyţ je emočně aktivován. Rozlišujeme emoce-indikátory, které jako by informovaly osobnost o stavu uspokojení potřeby a emoce-hybatele, které iniciují chování. Vedou ke vzniku aktů chování určitého obsahu a zaměření (Smékal, 2002, 244). Emoce jsou forma, kterou člověk automaticky proţívá uspokojování podvědomých hodnotových úsudků“ Naznačil tím, ţe naše emoce mají vztah k tomu, jak vypadá naše hodnotová hierarchie, co pro nás má a co nemá hodnotu. Emoce obvykle neodráţí jen splnění či nesplnění jedné hodnoty, důsledek uspokojení či neuspokojení celé řady hodnot se můţe spojit do bohatého emocionálního proţitku. Často si při emocionálním záţitku zřetelně uvědomujeme, o kterou hodnotu jde. Studentka, která dostala do rukou diplom, si uvědomuje, ţe vzdělání má v její hierarchii hodnot vysokou hodnotu (Křivohlavý, 2010). Některé potřeby a motivy jsou přímo definovány v termínech konkrétních emocí jako strach, hlad, únava, porozumění, láska atd. Vše co vyvolává vzrušení má motivační význam. Motivované chování směřuje k dosahování příjemného a k vyhýbání se nepříjemnému, coţ původně souviselo s biologickou hodnotou podnětů (to co bylo biologicky uţitečné bylo příjemné to co bylo neuţitečné bylo nepříjemné) Motivující je však nejen dosaţení smyslového blaha ale i blaha duchovního (Nakonečný, 2010 52).

31

„Láska se nejen rodí, ale i trvá. Nejen existuje, ale i motivuje – uvádí v chod řadu dalších činností. Přitom je nejen podněcuje (stimuluje), ale i zásobuje energií“ (Křivohlavý, 2010, 69). Emoce pociťované v situaci kdy tanečník splyne s hudbou a cítí se být její součástí, anebo kdyţ se vydaří prvek, který dlouho trénoval, můţe člověka vést k větší tvořivosti a nabýt ho energií, která se změní v motivaci pro další vývoj. Díky záţitkům a zkušenostem s pozitivními emocemi se lidé mění (přeměňují transformují). Stávají se tvořivějšími (kreativnějšími), více toho vědí, jsou nesdolnější, rozvíjí se jejich sociální aktivita a stávají se zdravějšími (Křivohlavým, 2010).

32

3

CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské diplomové práce je vyhledání a formulace nejdůleţitějších

motivů vedoucí k zájmu o taneční styly Street Dance.

3.1

Dílčí cíle V práci jsem si určil tyto dílčí cíle: 1. Vyhledání hlavních motivačních faktorů vedoucích k prvotnímu zájmu o Street dance. 2. Vyhledání hlavních motivačních faktorů vedoucích k dlouhodobému zájmu o Street dance. 3. Analyzovat pojetí a přístup tanečníků Street dance k tanci.

3.2

Výzkumné otázky 1. Jaké jsou hlavní motivační faktory vedoucích k zájmu o Street dance? 2. Jaké jsou motivační faktory vedoucí tanečníky k prvotnímu a dlouhodobému zájmu o Street dance? 3. Jak tanečníci Street dance vnímají tanec a jakou roli a důleţitost připisují tanci ve svém ţivotě?

4

METODIKA

4.1

Metodologie výzkumu Pro řešení výzkumného cíle jsem zvolil kvalitativní metodologii výzkumu. Z hlediska

cíle výzkumu, je kvalitativní výzkum jediným moţným způsobem jak získat potřebné informace, protoţe dochází k přímé interakci mezi výzkumníkem a výzkumným vzorkem.

33

Tato interakce, poté vede ke snadnějšímu pochopení obou zúčastněných stran. Pohled tanečníka na tanec jako takový bývá velmi subjektivní a často dochází k rozsáhlým aţ filosofickým debatám. Kvantitativní výzkum by v tomto případě byl velmi zjednodušující a dle mého názoru by bylo extrémně těţké správně formulovat otázku, tak aby respondent pochopil význam. Kvalitativní výzkum nám tedy poskytuje potřebnou svobodu v interpretaci. Dle Strausse a Corbinové (1999, 10) je kvalitativní, výzkum ,,jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace.“ Mnoho autorů se neshodují s touto formulací, protoţe podle nich jedinečnost kvalitativního výzkumu nespočívá pouze v absenci čísel. Disman (1993, 286) spatřuje cíl kvalitativního výzkumu ve vytváření nových hypotéz, nového porozumění a vytváření teorie, přičemţ nám pomáhá zjistit mnoho informací o velmi malém počtu jedinců a porozumět jim v jejich sociálních situacích. Kvalitativní přístup vyuţívá induktivní strategie. Jeho výhodou je získávání podrobných informací u méně případů. Umoţňuje zkoumaný fenomén prozkoumat detailněji. Je však spojen také s výhradami, mezi které patří silné sníţení z hlediska počtu sledovaných jedinců a omezené schopnosti generalizovat závěry na celou populaci (Disman 2006, 155). Kvalitativní výzkum lze těţko replikovat, na rozdíl od kvantitativního výzkumu, kvůli jeho pruţnému a nestrukturovanému charakteru. Kvalitativní výzkum na druhé straně umoţňuje podrobný popis a vhled při zkoumání skupiny v jejím přirozeném prostředí. Umoţňuje najít místní příčinné souvislosti. Pochopením prostředí, zvyklostí a získáním zpětných vazeb během výzkumu, je moţné lépe vést nové rozhovory, formulovat otázky atd. (Hendl, 2005, 52). „V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky můţe modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat“ (Hendl, 2005, 50).

4.2

Výzkumný soubor Efektivní výběr vhodných účastníků je jeden ze základních kamenů správně

provedeného výzkumu. Úzce souvisí s tématem výzkumu, cílem i metodami, které hodláme 34

pouţít. Pro utvoření výzkumného souboru, jsem zvolil metodu záměrného výběru, protoţe umoţňuje účelně vyhledávat výzkumný vzorek podle předem stanovených kritérií. Metoda záměrného výběru je dle Miovského (2006, 135) zřejmě nejrozšířenější metodou výběru v kvalitativním přístupu. Prostý účelový výběr je jeho nejjednodušší varianta, kdy hledáme potenciální osoby výzkumu splňující určité vlastnosti nebo soubor kritérií.

Ţiţlavský (2004, 113) říká, ţe: „Záměrný výběr nám dovoluje vybrat případ, protoţe ilustruje nějaký rys nebo proces, který nás zajímá. Kvalitativní výzkumná strategie dává přednost záměrnému výběru.“ Disman (2005, 113) k tomu dodává: „Při pouţití účelového výběru musí výzkumník jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu reprezentuje“. Street dance subkultura je sama o sobě velice charakteristická, souvisí s ní mnohé nepsané pravidla, zvyky, slovní výrazy, styl oblečení, často má vliv na utváření osobnostních rysů i ţivotních názorů. Tanečníci sdílejí jednu vášeň, avšak často se od sebe v mnohém liší, podle typu tanečního stylu, který je jimi preferován. Kaţdý taneční styl, vznikl v jiném časovém období, byl provozován a utvářen určitou specifickou skupinou lidí, proto Street dance kultura má mnoho společného, ale také odlišného. Navzdory těmto skutečnostem panuje mezi všemi tanečníky vzájemný respekt. Povrchní, neúctyhodné a arogantní chování, vůči jiným tanečníkům jakékoli úrovně je nepsaným zákazem. Výrazněji můţeme rozdělit Street dance kulturu na tanečníky preferující skupinové choreografie a tanečníky zabývající se především technikou freestyle. Před výběrem probandů k provedení výzkumu, jsem pečlivě uváţil kritéria, podle kterých budu výběr usměrňovat. Kritéria jsem stanovil takto: 1) Freestyle jako preferovaná technika tance Tato technika vyţaduje specifický přístup k tanci v mnoha ohledech. Tento přístup můţe tedy ovlivnit i motivaci vedoucí k tanečním stylům Street dance. Ta můţe být odlišná oproti jiným tanečním stylům, stavěných na choreografickém přístupu k tanci. I ve Street dance kultuře jsou tanečníci preferující choreografie. Vzhledem ke skutečnosti, ţe Street 35

dance vznikl na základě improvizace, ve výzkumu upřednostňuji freestyle jako preferovanou techniku tance. 2) Taneční kariéra minimálně 3 roky Cíl práce je stanovit motivy vedoucí k počátečnímu i dlouhodobému zájmu o Street dance. Pokud se respondent věnuje tanci delší dobu, je větší šance ţe si uvědomuje motivy, které ho u tance stále drţí. Další z dílčích cílů je analyzovat přístup k tanci a pojetí tance. Pro utvoření smysluplného názoru je opět potřeba delší časové rozmezí. Taneční kariéra delší jak 3 roky se mi tedy zdá adekvátní vzhledem k cílům práce. 3) Jeden výrazně preferovaný styl Existuje mnoho tanečníků věnujících se mnoha jednotlivým tanečním stylům Street dance, avšak ţádný styl jimi není výrazně preferován. Pokud se tanečník realizuje v jednom specifickém stylu, dokáţe si uvědomit i důvod proč zrovna daný styl a co mu do ţivota přináší. Kaţdý styl můţe přinášet odlišný pohled na věc a odlišné styly motivace. Vzhledem ke snaze analyzovat pojetí a přístup tanečníka k tanci, shledávám jeden preferovaný styl jako zásadní. Street dance se věnuji uţ více neţ 8 let. Během tohoto období jsem měl moţnost poznat velké mnoţství tanečníků, se kterými jsem si vytvořil přátelský vztah. Tato skutečnost později usnadnila můj výběr výzkumného vzorku i rozhovory samotné. Nejprve jsem si vytvořil seznam mne známých tanečníků splňujících výše uvedená kritéria. První čtyři osoby jsem kontaktoval, seznámil je s tématem a účelem mé bakalářské práce. Zmínil se, ţe se jedná o zhruba hodinový rozhovor na téma motivace k tanci, jeţ bude zvukově zaznamenáván a poté analyzován. Zdůraznil jsem, ţe se bude jednat o oboustrannou diskuzi ve které půjde především o jejich osobní pohled na danou problematiku. Hned první kontaktované osoby ochotně souhlasili se spolupráci a projevily zájem o toto téma. Výsledný výzkumný soubor se skládá z čtyř tanečníků (2 muţi a 2 ţeny), splňujících všechna výše uvedená kritéria.

Následná Tabulka 1 znázorňuje výsledný výzkumný vzorek. Pro zachování anonymity respondentů jsou pouţity jejich přezdívky. 36

Tabulka 1 přehled výzkumného souboru

4.3

Délka

Preferovaný

Taneční

kariéry

styl

skupina

25 let

10 let

Dancehall

Olomouc

Karel

23 let

5 let

House dance

Olomouc

3.

Jana

22 let

13let

Locking

Praha

4.

Tadeáš

23 let

8 let

Bboying

Přerov

Jméno

Věk

1.

Natálie

2.

Technika výzkumu „Kvalitativní výzkum se provádí pomocí delšího a intenzivního kontaktu s jedincem či

skupinou. Nejdůleţitější techniky kvalitativního dotazování jsou: strukturovaný otevřený rozhovor, rozhovor s návodem, neformální rozhovor, fenomenologický rozhovor, narativní rozhovor, epizodické interview a skupinová diskuse“ (Hendl, 2005, 55). Tyto přístupy odlišuje rozsah určenosti a standardizace pořadí otázek při dotazování, počet osob, které se zúčastní rozhovoru, forma informací, jeţ se při dotazování získají, i situace rozhovoru. Kaţdý z nich má slabiny a přednosti a vyţaduje poněkud odlišnou přípravu (Hendl, 2005, 170). Rozhovor provádí pouze jedna jediná osoba, je důleţité, aby se jednalo o odborníka a aby na začátku rozhovoru padly psychické bariéry. Důleţitý je i způsob kladení otázek, otázky by měly být jasné, citlivé, neutrální a otevřené. Správná otázka dává dotazovanému moţnost pouţít vlastní slova, bez toho aby mu byla vnucována nějaká odpověď. Dotazovaný musí vyjádřit svůj vlastní názor a pocit. Zároveň můţe samostatně navrhovat vztahy a souvislosti. Nikdy nepředkládáme (na rozdíl od strukturovaného rozhovoru) předem určené formulace odpovědí. Vedení kvalitativního rozhovoru je umění i vědou zároveň. Vyţaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu.(Hendl, 2005, 169). Pro správné řazení otázek neexistují pravidla. Tazatel pouze musí dbát na to, aby jeho otázky byli srozumitelné a jasné, stejně tak se nesmí pokládat více otázek najednou. Pokud je rozhovor veden správně, tak tazatel i jeho partner cítí, ţe jde o dvoustrannou 37

rovnocennou komunikaci. Pro udrţení důvěry, by měl tazatel zpovídanému poskytnout příslušnou informaci o účelu otázky. Tazatel zároveň musí podněcovat respondenta, aby mu svěřoval další podrobnosti (Hendl, 2005, 172). K dotazování samozřejmě patří otázky, ať uţ ve formě mluvené (rozhovor) či písemné (dotazník). Kladení otázek není úplně jednoduchá záleţitost. Nejde o to, na co se ptáme, ale o to jak se ptáme (Reichel, 2009). Otázky se kladou v předem přesně daném pořadí, tomuto pevnému stanovení otázek se říká dramaturgie dotazování. Na začátku dotazníku by se měli nacházet úvodní otázky, které navazují kontakt s respondentem. První čtvrtinu by pak měli tvořit snadné otázky, pro respondenta neproblémové, zajímavé a nekonfliktní. Druhou čtvrtinu dotazníku by měly tvořit ty nejtěţší otázky, kterou jsou pro výzkum klíčové. Ve třetí čtvrtině bychom měli nalézt jednodušší otázky, přesto pořád důleţité pro výzkum. Zde je potřeba dotazování nějakým způsobem zpestřit, abychom nepřišli, o pozornost respondenta. Na konec dotazníku je vhodné zařadit otázky lehčího charakteru a méně důleţité (Reichel, 2009, 106). 4.2.1 Nestrukturalizovaný rozhovor Dotazování tohoto typu je charakteristické velkou mírou volnosti, která je dána také tím, ţe tazatel do rozhovoru nevstupuje s předem připravenými otázkami a hypotézami. Otázky jsou naopak přirozeně vytvářeny aţ na základě vyprávění respondenta „Povaha celého rozhovoru zajišťuje určitou míru spontaneity výpovědí respondenta, které přinášejí hlubinné údaje o něm samém a dobře odráţejí jeho osobnost“ (Hendl, 2005, 175). Nestrukturovaný rozhovor je nejvíce vyuţitelný v případě, ţe chceme hloubkově porozumět určitému jevu v určitém kulturním prostředí. Výhoda nestrukturovaného rozhovoru spočívá v jeho konverzační povaze, která tazateli umoţňuje zohledňovat a vnímat individuální rozdíly a změny situace. Témata rozhovoru byly stanoveny vzhledem k výše uvedeným cílům práce. Účelem těchto témat tedy bylo odkrytí nejvýraznějších počátečních i dlouhodobých motivů vedoucích k zájmu o Street dance a poznání celkového pojetí tance a přístupu k tanci. 38

Jako témata rozhovoru byly stanoveny: 1) Prvotní motivace a dlouhodobá motivace k tanci 2) Motivace tanečníka vzhledem k soutěţení 3) Hudba a její vliv na motivaci 4) Smysluplnost a flow ve vztahu k celkovému pojetí tance Všechny rozhovory byly realizovány za účasti dvou osob, výzkumníka a respondenta, v klidném prostředí bez moţných rušivých podnětů. Rozhovory jsem zaznamenával na svůj mobilní telefon a následně přepisoval do dokumentu Microsoft Word za pomoci programu Voice editor, jeţ nahrávku zpomaluje a usnadňuje její přepsání. Ţádný z rozhovorů výrazně nepřesáhl časové rozmezí 1 hodiny a 30 minut. Nejkratší trval 45 minut, nejdelší 1 hodinu a 14 minut. S kaţdým z nich jsem provedl rozhovor zvlášť. Dva probandi jsou členy taneční skupiny, působící v Olomouci. Rozhovor jsem s nimi realizoval po jednom z pravidelných tréninků v klidných prostorách objektu, kde se tréninky této taneční skupiny 3x týdně konají. Další respondent pochází z Přerova, města nedaleko Olomouce. Rozhovor byl tedy uskutečněn v tamější kavárně. Poslední tanečnice působí v Praze. Rozhovor jsme tedy uskutečnily v místě jejího bydliště, před soutěţí, konané právě v Praze, které jsme se oba účastnili. Rozhovory byly vedeny v uvolněné atmosféře. Při prvotním průzkumu a dotazování jednotlivých tanečníků, zdali jsou ochotni rozhovor se mnou uskutečnit, jsem narazil na prvotní reakci typu „no, byla bych radši, kdybychom si o tom popovídali spíš jako kamarádi, když budu, vědět že si mě nahráváš, asi budu nervózní“ nebo „počky a to na mě jako budeš zkoušet nějaký psychologický finty a nahrávat si mě? Jako i na kameru? To nevím esi budu úplně v pohodě.“ Vzhledem k těmto reakcím jsem kladl důraz na osobní pocity respondenta, tak aby jeho odpovědi nebyly zkresleny nervozitou nebo stresem z domněnky, ţe se účastní, důleţitého strukturovaného rozhovoru, ve kterém budu rozebírat jeho osobnost. Zmínil jsem se, ţe zvukový záznam bude slouţit především k pozdější analýze dat v mé bakalářské práci a také, ţe mi jde čistě o subjektivní názor respondenta a jeho osobní pohled na věc. Při nesprávném pochopení mnou kladené otázky, jsem se snaţil význam vysvětlit, ovšem tak abych výrazně neovlivnil následnou odpověď. Vzhledem k danému tématu, které je velmi blízké oběma stranám panovaly po ukončení rozhovoru pozitivní pocity. 39

4.4

Analýza dat Pro analýzu provedeného výzkumu jsem zvolil strategii tzv. kódování. Kódováním se rozumí rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové integraci. Postup také vede k doporučení, která data nebo případy je nutné ještě zahrnout do analýzy a jakými metodami je nutné provést sběr dat. Rozlišují se tři procedury jak zacházet s analyzovaným textem – otevřené kódování, axiální kódování a selektivní kódování. Tyto procedury se nemusí pouţívat zcela odděleně. Představují spíše různé způsoby, jak zacházet s textovým materiálem a výzkumník můţe mezi nimi podle potřeby přecházet (Hendl 2005, 246). Miovský (2006, 221) uvádí, ţe „základním principem je porovnávání a seskupování

dat, kdy produkujeme obecnější kategorie, které pak následně posloupně uspořádáme.“ Jako nejúčinější vzhledem k obsahu sesbíraných dat se mi jeví kódování otevřené, jeţ aplikuji na můj výzkum. Otevřené kódování odhaluje v datech určitá témata. Tato témata jsou nejdříve na nízké úrovni abstrakce. Mají vztah k poloţeným výzkumným otázkám, k přečtené literatuře nebo k pojmům poţívaným účastníky (Hendl 2005, 24). Při analýze přepsaných rozhovorů jsem vyhledal nejčastěji zmiňované nebo opakující se významy, které se zdají pro jednotlivé respondenty významné z hlediska motivace k tanci. Následující kódy jsou uvedeny pod jednoslovným heslem krátce charakterizovány a doplněny o výtaţky odpovědí jednotlivých respondentů

40

5

VÝSLEDKY

5.1

Analýza jednotlivých motivačních faktorů Následující kódy vyjadřují motivační faktory podněcující tanečníka Street dance

k tanci Kód 1 – Hudba Hudba byl nejčastěji zmiňovaný pojem v uskutečněných rozhovorech, z čehoţ lze vypozorovat její neskutečný vliv na motivaci k tanci. Hudba je faktor, který tanečníkům dává energii k tanci. Vede je k tanci i odrazuje od tance. Tanec je podmíněn hudbou, pokud není hudba, není tanec. Tanec je prostředek ke ztvárnění hudby. Hudba klade podmínky, tanečník na základě těchto podmínek tvoří. Vyvolává nepopsatelné emoce, ovlivňuje člověka v mnoha směrech. Její vliv na motivaci k tanci by se dal rozdělit do třech hledisek:

41

Hudba jako důvod k provozování Street dance Tadeáš: „No určitě mě k tomu přivedla HUDBA no, hodně tomu dala ta HUDBA,jako nám určitě taky, ale hlavně klukům kteří nás k tomu inspirovali a tím pádem aji nám.“ Karel: „Takže tehdy se mi líbila tato hudba na kterou se to tancuje. Ale potom časem jak jsem dospíval, všechno vzniklo, že už jsem začal mít nějakej svůj vlastní názor a vlastní styl hudby co mě bavil a proto jsem přesídlil na hiphop.“ Jana: „Hej ono, ….no k pouličnímu tanci …..no začlo to určitě hudbou, první věc byla hudba, no sice jako na jednu stranu mě vždycky lákal tanec, ale vím že tady v té kultuře to byla hudba. Byl to Rap a potom funk“ Natálie: „Hele prvotní věc, která mě vedla k Dancehallu byla zase asi ta hudba, asi jo, zase ta hudba.“

Hudba jako zdroj energie k tanci Tadeáš: „Kdyţ ji slyšíš zapomeneš na všechno , a rozjel bys to a i kdybys nemohl, tak bys to prostě rozjel jinač,i když by to nebylo úplně asi perfektní, ale není důležitý co na tu muziku děláš, ale jak se ti do ní chce něco dělat, to co uděláš to už je úplně jedno, ale abys to nějakým způsobem využil no“ Tadeáš: „A může to být úplně obyčejnej freeze ale když to do nějakho činelu nebo do nějakýho beatu prostě sedne tak je to fajn!Nebo nejlepší….“ Jana: „A hudba, na kterou chci tančit, mě prostě udává nějakou základní rytmiku, na kterou chci tančit. Takže si myslím, že mě motivuje k tanci to, že každá hudba má jinou rytmiku, a když má tu rytmiku tak že ji jako cítíš celým tělem, tak to prostě je mazec.“

42

Natálie: „Baví tě tancování pořád stejně, ale někdy se ti nechce, že jo, každej to zná pak si pustíš svou oblíbenou pecku, ani nevíš, že se ti nechtělo, prostě tancuješ, skáčeš, užíváš si to…je to skvělý, fakt jako hudba je pro mě úplně maximum.“. Karel: „No samozřejmě, když je zrovna písnička, která se ti nelíbí, tak tě nemotivuje, když zrovna nemusíš tancovat, tak prostě netancuješ na takovou písničku kterou, nemáš rád.“ Hudba a její vliv na lidské emoce Tadeáš: „…drsnější hudbu, rychlejší, nějakej rockfunk nebo něco takovýho co tě jak kdyby trošku nasere, napumpuje, že do toho jdeš prostě naplno, jako co tě fakt vyhecuje“ Jana: „Je to prostě hrozně emotivní……U jiné hudby například Krump hudby, nebo dub step…jak to někdo pustí tak ve mně se to úplně sevře a já mám úplně zkažený večer, úplně je mi z toho blbě. Třeba někdo pustí dub step a já šílím z toho, takže pro mě hudba vytváří extrémní emoce, Změní ti to náladu když chceš během chvilinky. Při ploužáku pomalém už brečíš, když pořád posloucháš funk tak žiješ, jseš plnej energie“. Natálie: „Hudba, to je prostě nejlepší vynález na světě,protože tě dokáže rozesmutnit,rozveselit, dokáže z tebe vytáhnout emoce, dokáže ti udělat dobrou náladu, dokážeš se do ní ponořit a posloucháš bud to jak ten člověk zpívá, nebo tu melodii nebo ten beat. A jakoby na každou tu linku můžeš cítit úplně něco jinýho, a představovat si pod tím aji něco jinýho.“ Kód 2 – Zpětná vazba Zpětná vazba chápána jako určitá forma ocenění, kterého si respondenti cení ze všeho nejvíce, a často bývá důvodem, proč se snaţí v tanci zlepšit. Negativní zpětná vazba brána jako motivace ke změně a zlepšení tanečního projevu, pozitivní zpětná vazba jako cíl, kterého se tanečníci snaţí dosáhnout.

43

Tadeáš: „Ani ne tak výhry, ale aby se to lidem líbilo a esi na te soutěži budu ve semifinále nebo ve čtvrtfinále, nebo todle to už takovej jenom dodatek“ Tadeáš: „Jasně jasně, no prostě nějakej cíl jako takhle . Já jsem měl vždycky cíl za to abych se v podstatě zviditelnil a aby mně znaly lidi, a jak jsem řikal předtím setkával se s těma lidma, kteří pro mě byli v podstatě vzorový, dřív. Toto je podle mě určitě jako nejdůležitější, a bude to asi pořád. A to bych chtěl právě zažívat dál“ Jana: „A uznání je pro mě hrozně důležité ale od těch správných lidí. Jako beru ho od každého, to rozhodně. Ale hlavně to co tě někam posune, ne když ti kamarádka řekne že dobře tančíš, ale když tě uzná člověk, co tomu nějakým způsobem rozumí. A mám taky ráda takové to uznání kritické.“ Jana: „..že třeba se na to lidi dívaj jenom, a pak se jím to třeba ještě líbí, viš jak zpětná vazba“ Natálie: „…no můj cíl je abych měla u lidí jako nějakej takovej respekt, jako člověk a třeba jako tanečník, jako jenom takový to ta je v pohodě, docela dává, a zároveň taky že jo, bavit se s něma, patřit do te samotné komunity no…“

Kód 3 – Svoboda Jeden z důvodů proč jsou preferovány právě Street dance styly a freestyle. Respondenti oceňují svobodu v tanečním projevu a absenci pravidel, které určují, co smí a nesmí dělat. Natálie: „Jo, že to není jen krok doprava doleva a tohleto musíš dělat, takhle já prostě cítím hudbu cítím feeling a můžu, dělat co chci.“ Jana: „Není to jak atletika, kdy fakt drtíš…jako sport, kterej víš, že nebudeš dělat 60 let, a věnovat se tomu, ale ten tanec je tak individuální a ty jsi vlastně svým učitelem, ty jsi rozhodneš co budeš dělat, a když tě nikdo do ničeho nenutí tak tě to vlastně víc zajímá. Takže je to už fakt přirozené určitě“ 44

Karel: „A taky to že tam prostě nem8š žádný meze ve streetu v pohybu, tam je prostě ta svoboda, takže to jsem si užíval taky dost no.“ Tadeáš: „Ale že jdu na ten trénink, když se mi zrovna chce, nebo mám nějakej nápad, nebo chuť. Dřív jsme trénovali pravidelně, třeba 5krat týdně v ten samej čas, a spíš jsme dřeli, než jsme si to užívali rozumíš, to bylo dřív.“ Kód 4 – Kolektiv Velice výrazný motivační prvek, který dodává tanečníkům energii především během tréninku. Ovlivňuje je v celkovém tanečním projevu pozitivně i negativně. Natálie: „Noo tak mě k tomu třeba aji motivujou ty lidi se kteryma trenuju, když prostě vidím že prostě jsou dobří tak si řikam, sakra, ja chci taky prostě.“ Natálie: „….Jediny kdy si pamatuju, že mě to nebavilo, bylo 2 roky zpatky a to bylo kvuli tomu kde jsem tancovala, to bylo zapřičeněno kolektivem….“ Jana: „…motivace co mě žene to je asi s lidma s kterýma trénuju, jako když vidím jak drtí Potkis vedle mě,Majkla….atd. Když vidím ty lepší co jsou vedle mě tak je chci jak kdyby dohnat. Nějak to vylepšit atd. Takže motivují mě k tomu, abych se zlepšila lidi okolo.“ Tadeáš: „motivace, jako pro mě, co je teda takhle z okolí, že mě motivujou kamarádi, nebo lidi kolem mě a takhle.“ Tadeáš: „bylo to lepší, že se lidi vzájemně víc hecovali a podporovali a radili si a jeden závidél tomu tohle druhej tohle, tím pádem se úroveň zlepšovala, protože každej chce dohnat každýho.“ Kód 5 – Pocity a Emoce

45

Emoce úzce spjaty s tancem a hudbou, důleţitý motivační i demotivační faktor, ovlivňující tanečníka v mnoha směrech, jako je rozvoj tance, tanečním stylu, nebo tanečním projevu, jeţ přímo reflektuje emoce v člověku probíhající. Natálie: „No jasny to je úplně stejně silná emoce, nevím jak bych to přirovnala, jak jsem říkala na začátku, necítíš se dobře, tancuješ a je to lepší atd. atd. Prostě tě to nikdy nezradí.“ Natálie: „To není ani jakoby koníček, je to součást mě, která mě naplňuje, baví a dává mi energii.“ Karel: „Jak říkám no, nemám asi negativní pocity, když poslouchám hudbu, nebo když tancuju. Právě tady těmahle věcma, se dostávám od těch negativních emocí pryč.“ Karel: „Nejde mi o tu výhru ale spíš o ten pocit.“ Tadeáš: „Je toho asi víc, je tam nějakej ten pocit z toho co uděláš, takovy ten pocit štěstí že se ti něco povedlo nebo tahle, a určitě je tam zpusob takove agresivity kterou ty jako já celkem klidnej týpek, že to v podstatě můžu na něčem takovým vybít, což se teda děla dost dobře u toho co dělám.“

Kód 6 – Videoklipy, Hiphop kultura Tyto pojmy se vyskytovali jako další z důvodů, proč se respondenti začali věnovat pouličnímu tanci. Hudební videoklipy jako důleţité médium, které inspirovalo a stále inspiruje k zájmu o Street dance Natálie: „no to se mi strašně líbilo, celkově komplexně, ta hudba, klipy, kultura, to jak tancujou, mě se to právě vždycky líbilo celkově, vždycky když jsem to slyšela nebo viděla tak jsem z toho měla úplně takovou jakoby energii a úplně jsem si říkala, ježišmarja to chci taky umět, a zkoušela jsem si to doma u televize.“

46

Tadeáš: „…no k bboyingu jsem se dostal skrz klipy a tady tyhle věci, tam všechno tady tohle bylo“ Karel: „poslouchat hiphop a RNB, tehdy jelo hodně RNB Chris Brown atd. Takže určitě hudba klipy v telce“ Kód 7 – Sebehodnocení Souvisí se svobodou v pouličním tanci. Probandi uvádí, ţe jejich motivace výchází především z jejich vlastní osobnosti, překonat sám sebe nebo naopak nezklamat sám sebe. Natálie: „když už teda trénuješ a makáš a baví tě to zároveň všechno, a jdeš na ten battle tak jakoby chceš uspět, že jo, chceš jakoby to zhodnotit…nebo sám sobě, prostě si řict jooo je to prostě dobrý to co teďkom dělám, udělal jsem to správně, tak jakoby chceš být dobrej“ Karel: „…chci být lepší a lepší, ale není to proto abych vyhrával ale sám si dokázal že mám na víc.“ Tadeáš: „…nebo když na něco kašlu, tak mě to samotnýmu vadí, rozumíš, což mě později pohání k tomu, abych pak valil ještě víců.“

Tabulka 2 Jednotlivé motivační faktory vedoucí k Street dance

Motiv

Ukázky odpovědí respondentů

Hudba

„Hudba, to je prostě nejlepší vynález na světě, protože tě dokáže rozesmutnit,rozveselit, dokáže z tebe vytáhnout emoce“ „Baví tě tancování pořád stejně ale někdy se ti nechce že jo, každej to zná pak si pustíš svou oblíbenou pecku, ani nevíš že se ti nechtělo, prostě tancuješ, skáčeš, uživaš si to…je to skvělý, fakt jako hudba je pro mě úplně maximum.!

47

Zpětná vazba

Svoboda

Mezilidské vztahy

Pocity a emoce

Videoklipy a Hiphop kultura

Sebehodnocení

„no můj cíl je abych měla u lidí jako nějakej takovej respekt, jako člověk a jako tanečník“ „Já jsem měl vždycky cíl za to abych se setkával s těma lidma, kteří pro mě byli v podstatě vzorový, dřív. Toto je podle mě určitě jako nejdůležitější, a bude to asi pořád.“ „A uznání je pro mě hrozně důležité ale od těch správných lidí. Jako beru ho od každého, to rozhodně.Ale hlavně to co tě někam posune“ „Není to jak atletika, kdy fakt drtíš…jako sport, kterej víš že nebudeš dělat 60 let, a věnovat se tomu, ale ten tanec je tak individuální a ty jsi vlastně svým učitelem, ty jsi rozhodneš co budeš dělat, a když tě nikdo do ničeho nenutí tak tě to vlastně víc zajímá.“ „…že tam prostě neáaš žádny meze ve streetu v pohybu, tam je prostě ta svoboda, takže to jsem si užíval taky dost no…“ „Noo tak mě k tomu třeba aji motivujou ty lidi se kterýma trénuju, když prostě vidím že prostě jsou dobří tak si řikam, sakra, ja chci taky prostě.“ „…motivace, jako pro mě, co je teda takhle z okolí, že mě motivujou kamarádi, nebo lidi kolem mě a takhle.“ „Tanec není ani jakoby koníček, je to součast mě, která mě naplnuje, baví a dává mi energii.“ „Nejde mi o tu výhru ale spíš o ten pocit, být na tom pódiu“ „Je toho asi víc, je tam nějakej ten pocit z toho co udělaš, takovy ten pocit štěstí že se ti něco povedlo nebo tahle“ „…no k bboyingu jsem se dostal skrz klipy a tady tyhle věci, tam všechno tady tohle bylo.“ „….no to se mi strašně líbilo, celkově komplexně, ta hudba, klipy, kultura, to jak tancujou, mě se to právě vzdycky líbilo celkově, vzdycky když jsem to slyšela nebo viděla tak jsem z toho měla uplně takovou jakoby energii a uplně jsem si říkala, ježišmarja to chci taky umět, a zkoušela jsem si to doma u televize.“ „…chci být lepší a lepší, ale není to proto abych vyhrával ale sám si dokázal že mám na víc.“ „….chceš uspět že jo, chceš jakoby to zhodnotit…nebo sám sobě, prostě si řict jooo je to prostě dobrý to co tedkom dělám, udělal jsem to spravně,…..“

48

5.2

Analýza výzkumných otázek

5.2.1 Jaké jsou motivační faktory vedoucí tanečníky k prvotnímu zájmu o Street dance? Otázky obsaţené v tomto tématu směřovali, k prvnímu impulsu, který vedl probandy k tanci. U 3 ze 4 respondentů bylo zjištěno, ţe nejdříve se věnovali jiným druhům tance jako např. Balet nebo společenské tance. Aţ později se jejich zájem přenesl na Street dance, proto jsem se snaţil oddělit období v taneční kariéře a vyzkoumat motivy vedoucí k jednotlivým druhům tance. Z počátku se 3 ze 4 respondentů věnovalo odlišným druhům tance neţ je Street dance. V jednom případě se jednalo o balet ve dvou o latinsko-americké tance. Respondenti uvedli skutečnost, ţe si samovolně zvolili tento druh vyuţití volného času. Vzhledem k jejich útlému věku si neuvědomovali výraznou motivaci, právě k této aktivitě. Důleţitou informací je tedy svobodná volba bez nátlaku, jeţ vedla respondenty k tanci, avšak nescházela výrazná podpora rodičů. Jako hlavní motivy vedoucí k zájmu o Street dance můţeme, na základě výpovědí, uvést hudbu a touhu po svobodě tanečního projevu. O Street dance u nich vzrostl zájem s příchodem puberty, kdy probandi začali poslouchat pro tuto věkovou skupinu atraktivní hudební styl Hip-hop. S tím souvisí sledování hudebních videoklipů, kde poprvé uviděli Street dance styly. Zároveň se, cítili svázáni pravidly a předepsanými figurami. Vyhledali tedy taneční styl bez výraznějšího omezení, jeţ jim umoţní zvolit si vlastní cestu. Vyjímku tvoří čtvrtý proband Tadeáš začínající přímo se stylem zvaný Bboying. Jako jeho motivaci k zájmu o tento taneční styl můţeme shrnout kolektiv kamarádů, od kterých se Tadeáš inspiroval a chtěl se jim vyrovnat. Dále ovládat efektní akrobatické prvky, pro tento styl typické, které chápal jako "machrovinku" a prostředek k zviditelnění se.

Otázky obsaţené v tomto tématu směřovali, k prvnímu impulsu, který vedl k provozování tance. U 3 ze 4 respondentů bylo zjištěno, ţe nejdříve se věnovali jiným druhům tance jako např. Balet nebo společenské tance. Aţ později se jejich zájem přenesl na Street Dance, proto jsem se snaţil oddělit období v taneční kariéře a vyzkoumat motivy vedoucí k jednotlivým druhům tance.

49

První kontakt s tancem Natálie uvedla, ţe nejprve se dostala k tanci díky rodičům, konkrétně matce, která se věnovala podobným aktivitám. Na otázku z jakého důvodu, jí matka dala na tanec odpověděla: „…No protože se jí to líbilo, ona taky dělala takový věci, v nějakym hopsa kroužku nebo tak, nebo jak tomu říká to byli takový ty zvedačky atd…“ Důleţitá je skutečnost, objevující se v pozdější výpovědi, ţe Natálie nebyla do tance nucená ze strany rodičů…..… Já mám takový rodiče že by mě do toho nenutili, že by řikali: „joo musiš to dělat, protože chceme“ takže jsem to vždycky dělala když jsem chtěla a když mě přestalo bavit to co jsem zrovna dělala tak jsem dělala něco jinýho, nějakej jinej druh tancování…..“ Nejprve se tedy věnovala Baletu, ke kterému byla vedena matkou, avšak po uplynutí prvotního nadšení, svobodnou volbou zvolila jiný druh tance. Karel i Jana se zpočátku věnovali Latinsko-americkým tancům. Oba uvádí, ţe se tanci začali věnovat na základě jejich vlastního uváţení, ovšem, vzhledem k útlému věku za podpory rodičů. Karel: „vedoucí té taneční školy kam jsem chodil, chodila po základních školách a v každé třídě byla asi 15 min. Měla tam předcvičovatelku. Děcka, tančili a ona si vybrala děti který jsou jako schopný, kteří nejsou úplně prkna a dokážou tancovat. Já jsem tenkrát neměl žádný koníček, tak jsme se do toho vrhli s mamkou a nějak mě to chytlo….“ Jana:“...my jsme stály v tom domu dětí a mládeže a byli tam obrovské plakáty se všema kroužkama a tak já jen ukázala, chci chodit sem na latinsko americké tance, chci se učit latinu, a mamka jen že jo…..“ Jako odpověď na otázku, proč zrovna tanec, Karel uvedl: „.Já jsem tenkrát neměl žádný koníček….Většina Janiny rodiny jsou hudebníci, kteří mají svou vlastní kapelu. Jana byla od malička vedena k hudbě, a jak sama říká, hledala způsob kontaktu s hudbou, objevila jej v tanci. „…Mě to přišlo nějak přirozené, já jsem totiž z hudební rodiny, takže tam byla možnost bud hrát na nástroj a být v orchestru mojí swingové rodiny, a nebo nějakou jinou cestu k hudbě, a vím že jsem praštila s tím jak jsem hrála na housle. V 7 jsem si uvědomila že to není ono a mamina teda at zkusím něco jiného co by mě mohlo bavit a já jsem věděla že chci tančit….“ Vyjímku tvoří čtvrtý proband Tadeáš začínající přímo se stylem zvaný Bboying. Jako jeho motivaci k zájmu o tento taneční styl můţeme shrnout kolektiv kamarádů, od kterých se Tadeáš inspiroval a chtěl se jim vyrovnat. „…Navíc lidi co byli starší to už dělali dřív než my a uměli to. Takže se nám to u nich líbilo ještě víc. A my jsme chtěli být taky takový….“ Dále 50

ovládat efektní akrobatické prvky, pro tento styl typické, které chápal jako "machrovinku" a prostředek k zviditelnění se. „...to jsme si jednou s kamarádem tady ode mě z baráak, řekli že půjdem, že se přihlasíme do breaku atd. rozumíš, tak jsme se přihlásili měli jsme asi 13 let asi, což bylo akorát tak, že začínali holky kolem mě to to toto..že budem dobří atak, že budou čumět…“ Přechod k Street Dance Prvotní motiv vedoucí k zájmu o Street dance můţeme, uvést hudbu, konkrétně hudební styly hiphop nebo RNB. Se zájmem o tyto hudební styly souvisí sledování hudebních videoklipů v médiích, ve kterých se často vyskytuje Street Dance Natálie:. „..protože se mi to strašně líbilo….vždycky klipy v televizi atd. to jsem chtěla hrozně umět….no a potom jsem tam teda přišla že jo a pak jsem zjistila sama na sobě že mě baví jenom ten samotnej pohyb s tou hudbou, jakoby ta kombinace že to mě úplně jako naplňuje….“ . Karel: „….No určitě to bylo aji hudbou, pač už když jsem tancoval latinu tak jsem začal poslouchat hiphop a RNB, tehdy jelo hodně RNB Chris Brown atd. Takže určitě hudba…“ Jana: „….no začlo to určitě hudbou, první věc byla hudba, no sice jako na jednu stranu mě vždycky lákal tanec, ale vím že tady v té kultuře to byla hudba. Byl to Rap a potom funk…..“ Druhý výrazný motiv byla touha po svobodě tanečního projevu. Respondenti se jiţ cítili svázáni pravidly, které je v některých tancích nutné dodrţovat. Vyhledali tedy taneční styl bez výraznějšího omezení, jeţ jim umoţní zvolit si vlastní cestu. Natálie: „..samozřejmě, že jsem mohla tvořit sama, že prostě …to je úplně to co celkově na tom co jakoby teď dělám je úplně to nejlepší….“ Karel: „….taky to že tam prostě nemáš žádný meze ve streetu v pohybu, tam je prostě ta svoboda, takže to jsem si užíval taky dost no.“

51

Jana: „Já jsem skončila asi ve 13 letech s tou latinou, protože tam bylo hrozně moc pravidel. Tam je tolik pravidel na té soutěži to je šílené…… takže mě to vlastně hrozně svazovalo ve finále ten tanec….“ 5.2.2 Jaké jsou motivační faktory vedoucí tanečníky k dlouhodobému zájmu o Street dance? Otázky byly kladeny s cílem zjistit motivy, jeţ dlouhodobě energetizují tanečníky k zájmu o tanec. Forma otázky: “Proč v tanci stále pokračuješ?“ vedla respondenty k zamyšlení, čeho si na tanci váţí a proč se mu stále intenzivně věnují. Dále mne zajímalo, jakou důleţitost připisují soutěţím ve Street dance a jaký druh motivace před nebo během soutěţe pociťují. Z hlediska dlouhodobé motivace je také důleţité, jestli si respondenti kladou nějaké cíle a jakého charakteru tyto cíle jsou. Motiv mezilidských vztahů se, v různých formách, objevuje shodně ve výpovědích všech respondentů. Natálie: „to prostě můžeš sdílet s kamarádama že jo, jdeš na trénink kde máš kamarády, pokecáš s nima, tancuješ s nim jakoby taháš se s něma navzájem že jo…“ Karel: „Drží mě to protože celkově ta kultura je prostě strašně fajn….nevím jak to říct, je prostě taková vyloženě čistá, pokud tam není člověk, který to nějakým způsobem kazí, tak je to taková kultura od srdce. Pač když se sejdeš s lidma se kterýma si rozumíš, tak je to prostě pecka a nepotřebuješ nic dalšího do toho života.“ Jana: „Baví mě všechno, co s tím je spojený, kultura a lidi kteří jsou její součástí….ja poznala strašně moc skvělých lidí díky tanci.“ Tadeáš: „...hlavně nový lidi poznat se s těma týpkama na který jsem se celou dobu dival na videjích nebo někde a tam si s něma třeba pokecat a zatrénovat, rozumíš, to je asi nejlepší….a pak jede na nějakou soutěž na kterou ses třeba 10 let předtím díval a oni tě tam berou úplně stejně, jako jseš ty, jako je on, berou tě třeba na stejnou uroveň jako jsou vlastně oni tak to je super to je asi to nejlepší uplně. Pro mě asi určitě to nejlepší….“

52

Jana i Natálie se shodují ve faktu, ţe tanec ovládá jejich emoce, a je to schopnost, která je nikdy neopustí. Na kterou se mohou spolehnout. Jana říká ţe: „je to věc, která mě nikdy neopustí a budu ji chtít dělat pořád. Vždycky mě udělá šťastnou, i když mi bude nejhůř“ Natálie má podobný názor: …to je vlastně můj nejlepší kamarád to tancování,…tancování mi najednou spraví celej den, prostě všechny moje vnitřní pocity, veškery negativní pocity se vyplaví tou hudbou a tím tancováním pryč. A hlavně strašně mě to baví…“ Respekt, uznání, mezilidské vztahy, být součástí kultury. Tyto slovní obraty se vyskytovaly nejčastěji v odpovědích na otázku: „Jaké jsou tvoje taneční cíle?“. Respondenti si kladou za cíl určitý druh zpětné vazby a kladného sebehodnocení, také být součástí Street dance kultury a získat v ní určité postavení a uznání od ostatních tanečníků. Natálie si dříve kladla za cíl dosáhnout uznání od jiných tanečníků, stát se součástí Street dance kultury a společenství lidí s ní spojenou. Jejím cílem bylo vydobít si určité uznání hodné postavení. Natálie: „….jsem chtěla, abych měla u lidí jako nějakej takovej respekt, jako člověk a třeba jako tanečník, jako jenom takový to ta je v pohodě, docela dává, a zároveň taky že jo, bavit se s něma, patřit do te samotné komunity no…“ Její další cíl je stále stejný zájem o tanec i v budoucnu, který by vedl k větším dovednostem a znalostem o Street dance. Natálie: „…můj momentální cíl je….já bych chtěla aby mě to bavilo tak jak mě to baví, abych se o tom dozvěděla, co nejvíc můžu prostě, protože mě to fakt baví a chtěla bych tomu rozumět Jana si klade za svůj cíl trénink a sdílení tance s lidmi, kteří stáli u zrodu jejího nejoblíbenějšího stylu Lockin. Tento cíl má jasně daný a hned po dokončení vzdělání se chystá jej uskutečnit. Jana: „můj cíl je odjet do země kde budu mezi OG´s a plánuju to po dokončení školy, to rozhodně, to je můj cíl, já chci hrozně trénovat se všema, jako dokud žijou“ Karlův cíl bylo zúčastnit se některé z prestiţních soutěţí, kde by měl moţnost utkat se s tanečníky z celého světa. Karel: „jako rád bych se podíval na nějaký větší battle, zatancoval si tam a třeba i uspěl“ Jak sám, zdůrazňuje, jeho cílem není výhra v této soutěţi, nýbrţ určité pozitivními pocity, kterých můţe dosáhnout během této soutěţe Karel: „nepotřebuju nic vyhrávat nebo tak, jde mi jen o ten pocit. Nemám motivaci vyhrávat ale mám motivaci spíš být někde takhle na nějakým místě velkém. Na nějakým takovým battlu. Nejde mi o tu výhru ale spíš o ten pocit“ Tadeáš měl cíl zviditelnit se, tak aby získal uznání od ostatních lidí, především tanečníků věnujících se stejnému tanečnímu stylu jako on. 53

Tadeáš: „Já jsem měl vždycky cíl za to abych, se v podstatě zviditelnil, a aby mě znali lidi“ Jeho dlouhodobým cílem je stálá pozitivní vazba od tanečníků, které obdivuje a váţí si jich. Setkávat se s nimi a mít moţnost sdílet s nimi vášeň k tanci. Tadeáš: „jak jsem říkal předtím, abych setkával se s těma lidma, kteří pro mě byli v podstatě vzorový, dřív. Toto je podle mě určitě jako nejdůležitější, a bude to asi pořád. A to bych chtěl právě zažívat dál.“ Dále mne zajímal přístup k soutěţení u oslovených tanečníků. Cílem bylo zjistit, zdali dlouhodobou motivací je výhra v některé soutěţi, či nějaký výrazný úspěch nebo sláva. Respondenti shodně uvádějí, ţe celková výhra v soutěţi není důleţitá a téměř ţádným způsobem neovlivňuje jejich motivaci k tanci. Ovšem poraţení oponenta během jednotlivých battlů povaţují za důleţité, tedy v samotném battlu se snaţí vyhrát Důvodem, ovšem není vidina slávy, úspěchu nebo ocenění, nýbrţ určitý způsob zpětné vazby a zhodnocení vlastního úsilí, které se jim dostane v přímé konfrontaci jiného tanečníka, stojícího naproti. Pro Natálii není celková výhra v soutěţi důleţitá, ovšem to jak si vede v určitých kolech soutěţe, kdy stojí naproti oponentovi, vnímá jako určitý způsob zpětné vazby, pomocí které dostane impuls k zlepšení určitých stránek tanečního projevu. Natálie: „NE-e, výhra pro mě není důležitá, nebo jako…. když už teda trenuješ a makáš a baví tě to zároven všechno, a jdeš na ten battle tak jakoby chceš uspět že jo, chceš jakoby to zhodnotit…nebo sám sobě, prostě si řict jooo je to prostě dobrý to co tedkom dělám, udělal jsem to spravně, tak jakoby chceš být dobrej, chceš jakoby postoupit dál.“ Soutěţ samotná pro ni není výraznou motivací, která by určovala směr jejího tanečního úsilí. Natálie: „..dělám to hlavně kvůli sobě, a právě proto pro mě ta výhra zas tak důležitá není, takže když mě někdo porazí, tak neberu to tak, že to je hrozny…já jsem prostě nevyhrála. Ale beru to tak že, aha ok, tak jsem asi nevydala nejlepší výkon, budu muset něco dělat, abych se zlepšila. Ale neberu to tak že jdu na battle a musím vyhrát a když nevyhraju tak je konec světa, a ostatní jsou špatní, to vůbec ne, beru to jako impuls k tomu že musím makat a zlepšit se.“ Karlova motivace k soutěţení je ve skrze stejná jako u Natálie. Výhra pro něj není důleţitá a neúspěch v samotném battlu, vnímá jako určitý způsob zpětné vazby. Do soutěţe je motivován, protoţe si chce zatancovat na dobrou hudbu a předvést své umění. 54

Karel: „Hele ne…není, nejde mi o výhru. Záleží na typu battlu kam jedeš, nebo co od toho čekáš třeba. Je to určitě někdy důležitá nějaká ta motivace, kdy prostě chceš vyhrát, nebo máš takovej ten pocit, že bys rád tancoval a ukázal se, takže máš prostě takovou tu chuť k tomu tanci zrovna ten den, ale když prohraješ, tak to má určitě nějakej význam a od toho významu mužeš jít zas někam dál, takže, když nikdo prostě vyjede a všechno vyhraje tak většinou se k němu nedostanou žádné negativní informace, nebo nějaké ty špatné věci, které udělal. Takže někdy je určitě lepší prohrát noo aby tě to posunulo, ale battle jako takhle mám rád, Pač to zase se předháníš, snažíš se toho člověka nějak….jako je to úplně nějaký jiný druh komunikace v tom tanci.“ Také pro Janu není celková výhra v soutěţi nijak důleţitá a nevnímá ji jako výraznou motivaci k tanci. Avšak samu sebe popisuje jako velmi soutěţivou, takţe v jednotlivých kolech (Battlu) se snaţí vyhrát a porazit oponenta. Soutěţivost ji baví a cítí se v ní dobře. Konečný výsledek staví na vedlejší kolej. Jana: „Soutěživost mě baví, ale jinak to není nijak důležité jako já na ty battly ani jezdit nemusím, třeba teďkom jsem zrušila Budějovice atd. Jako není to pro mě důležité, ale jsem soutěživá, takže mě to baví hrozně. Jako ten moment jak tam jseš tak chceš vyhrát. Jak tam jseš v tom momentu, mě baví ta bojovnost. Někdo mi říká, že jsem taková úplně nějaká agresivní, já vím, že mě to jako baví, že si jako hraju, ale přitom je to přirozené, ale není to nějak důležité. Ale soutěživost, asi to znáš ty jo. Prostě battly jsou dobré“ Tadeáš se, na rozdíl od jiných respondentů, na soutěţe připravuje delší dobu dopředu, a vnímá ji jako výraznou motivaci k tréninku. Důvodem můţe být náročnost tanečního stylu Bboying vyţadující vysokou úroveň motorických dovedností i schopností, které je potřeba dlouhodobě trénovat, neţ tanečník dosáhne určité úrovně. V této stránce se Bboying liší od jiných Street dance stylů, ale stejně jako ostatní tanečníci Tadeáš říká, ţe celková výhra v soutěţi pro něj není důleţitá. Nejvíce si váţí pozitivní zpětné vazby. Tadeáš: “…esi esi, Na te soutěži budu ve semifinale nebo ve čtvrtfinale, nebo todle to už takovej jenom dodatek toho dne co tam s těma lidma jseš…hodně mě taky motivuje, to jsem zapoměl řict, když se mam připravovat na nějakou soutěž třeba dopředu….když před sebou nic nemam tak se nesnažím tolik jako když na něco trenuju“ 55

Tabulka 3 Prvotní a dlouhodobá motivace

Prvotní motivace

Motiv Rodiče

První kontakt s tancem Hudba

Hudba, Klipy Přechod k Street Dance Svoboda

Dlouhodo bá motivace

Obecně

Cíl

Motiv

Ukázky odpovědí respondentů „Mamce se to líbilo, ona taky dělala takový věci, v nějakym hopsa kroužku nebo tak“ „Já jsem tenkrát neměl žádný koníček, tak jsme se do toho vrhli s mamkou a nějak mě to chytlo….“ „Mě to přišlo nějak přirozené, ja jsem totiž z hudební rodiny, takže tam byla možnost bud hrát na nástroj a nebo nějakou jinou cestu k hudbě, a vím že jsem praštila s tím jak jsem hrála na housle. V 7 jsem si uvědomila že to není ono a mamina teda at zkusím něco jiného co by mě mohlo bavit a já jsem věděla že chci tančit….“ „…. no začlo to určitě hudbou, první věc byla hudba vím že tady v té kultuře to byla hudba. Byl to Rap a potom funk…..“ „…se mi to strašně líbilo….vždycky klipy v televizi atd. to jsem chtěla hrozně umět….“ „…. taky to že tam prostě nemaš žadny meze ve streetu v pohybu, tam je prostě ta svoboda, takže „Já jsem skončilas tou latinou, protože tam bylo hrozně moc pravidel…. mě to vlastně hrozně svazovalo ve finále ten tanec….“

Ukázky odpovědí respondentů

„Drží mě to protože celkově ta kultura je prostě strašně fajn…. Mezilidsk, Vše co se kolem toho točí mě baví, ten životní styl…“ „…hlavně nový lidi poznat se s těma typkama na který jsem se vztahy, Kultura celou dobu dival na videjích nebo někde a tam si s něma třeba pokecat a zatrenovat“ „…to tancování mi najednou spraví celej den, prostě všechny Emoce, moje vnitřní pocity, veškery negativní pocity se vyplaví tou pocity, hudbou a tím tancováním pryč.“ Zujetí „Ja jsem měl vzdycky cíl za to abych se v podstatě zviditelnil, a Respekt, aby mě znali lidi“ Zpětná „…abych měla u lidí jako nějakej takovej respekt, jako člověk a vazba jako tanečník“ „..můj cíl je odjet do země kde budu mezi OG´s..to je můj cíl, já Sdílet chci hrozně trénovat se všema, jako dokud žijou…“ tanec s jinými „..abych setkával se s těma lidma, kteří pro mě byli v podstatě 56

tanečníky

Zpětná vazba Motiv v soutěži

vzorový, dřív. Toto je podle mě určitě jako nejdůležitější“

„neberu to tak že jdu na battle a musím vyhrát a když nevyhraju beru to jako impuls k tomu že musím makat a zlepšit se.“ „když prohraješ, tak to má určitě nějakej význam,posune tě to“

„nejde mi o výhru…. někdy je určitě lepší prohrát noo aby tě to Výhra v posunulo“ soutěži „…jestli na té soutěži budu ve semifinale nebo ve čtvrtfinale, není nebo todle, to už je takovej jenom dodatek toho dne co tam motivem!! s těma lidma jseš..“

5.2.3 Jak tanečníci Street dance vnímají tanec a jakou roli a důležitost připisují tanci ve svém životě? Prostřednictvím témat smysluplnost a flow, jsem se snaţil analyzovat, jak respondenti tanec vnímají a jak k němu přistupují. Jaký mu dávají váhu v porovnání s ostatními činnostmi a jak ovlivňuje jejich ţivot. Jestli respondenti shledávají tanec jako smysluplnou činnost, jeţ naplňuje jejich dosavadní ţivoty, zdali tanec vnímají, jako natolik důleţitou součást ke které budou směřovat veškeré jejich ţivotní cesty i v budoucnu. Smysl nacházený v určité činnosti

57

můţe fungovat jako motiv k provozování této činnosti. Málokdo obětuje své úsilí činnosti, v níţ smysl nenachází. Absence smyslu funguje spíše jako demotivace. Všichni čtyři respondenti chápou tanec jako nedílnou součást svého současného ţivota, bez které si jej nedokáţí představit. Připisují mu velkou důleţitost. Tanec je pro ně činnost ovlivňující jejich psychický i fyzický stav. Uvědomují si, ţe o tuto schopnost mohou přijít pouze vlastním přičiněním a pokud to bude moţné, budou se snaţit tancovat, jak dlouho to bude jen moţné Natálie přizpůsobuje veškerý svůj čas tanci, ale zároveň si uvědomuje, ţe můţe v ţivotě nastat situace, kdy ho bude muset opustit vlivem jiných důleţitých ţivotních hodnot. Jako například dítě, rodina atd. Natálie: „Momentálně tomu přizpůsobuju všechno, abych to prostě zvládala bylo to v pohodě a všechno stihla, aji školu aji tancování, ale je mi jasny že někdy v životě se muže stát něco že to budu muset opustit, kvůli nějakým třeba životním hodnotám“ Vnímá tanec jako součást její osobnosti. Doslova jej přirovnává ke stravě jako základní lidské potřebě. Tanec ji naplňuje pozitivními pocity a dodává energii. Natálie: „to je součást mě, to je součást každodenního života, kdy prostě už když jenom poslouchám hudbu, nebo když něco vidím, nebo vidím jak se pohne paní v tramvaji, nebo jsem pořad na internetu, vidím tisíce videjí, dívám se na battly, to prostě nejde. To je jak každej den když prostě jíš, tak víš, že prostě jíš….a teď najednou bys nejedl vůbec. ….no nejde to nedokážu si to představit je to úplně součást mě. To není ani jakoby koníček, je to součást mě, která mě naplňuje, baví a dává mi energii.“ Karel by se vzdal tance pouze v opravdu krajní mezi, kdyţ uţ by neviděl jiné východisko. Jeho slovy je pro něj tanec „celý život“. Ale větší důleţitost vidí v materiálním zajištění sebe sama a případně jeho budoucí rodiny. Rád by se tancem ţivil, ale uvědomuje si jak těţké je prosadit se v Street Dance kultuře. Karel: “….chtěl bych se tím živit, ale vím že to není žádnej lehkej život že jo, jako vůbec, ani co se týče tancování že jo, ta práce a ty peníze jsou prostě potřeba, a vůbec není jisté jestli to prostě vyjde. Ale je to těžký to říkat, pač jsme se ještě nedostali do takové situace, kdy nemůžem tancovat. Nedokážu ti na to úplně odpovědět, je to pro mě celý život, ale jestli přijde 58

nějaká situace, kdy se budu muset rozhodnout nedělat to, tak to prostě udělám. Pač tam musíš nějak žít, musíš pracovat a musíš mít nějaký peníze. Ale nepustím se toho jen tak, to by musela být úplně krajní meze, kdy bych musel říct, no tak teď už to fakt nepůjde“ Pro Janu je tanec naprosto přirozená věc, která se stala součástí jí samotné. Jana říká: „Já si myslím, že budu tančit už pořád“. V tanci spatřuje tu výhodu, ţe je nenáročný. Kaţdý člověk je svým vlastním pánem a určí si kdy, jak a co tančit. Vzhledem k jejímu dlouhodobému zájmu o tanec si nedokáţe představit, ţe v ţivotě uţ nebude tancovat. Jana: „…Třeba nebudu člověk který se živí tancem, ale vždycky budu tančit. Když už v tom jsem už od malinka, tak si nedokážu představit že by jsi člověk nezatančil denně…je to prostě součást mě, přirozená věc. Není to jak atletika, kdy fakt drtíš…jako sport, kterej víš že nebudeš dělat 60 let, a věnovat se tomu, ale ten tanec je tak individuální a ty jsi vlastně svým učitelem, ty jsi rozhodneš co budeš dělat, a když tě nikdo do ničeho nenutí tak tě to vlastně víc zajímá. Takže je to už fakt přirozené určitě“ Tadeáš připisuje tanci jednu z nejdůleţitějších rolí v jeho ţivotě. Tanec je pro něj schopnost, kterou si vypracoval a nikdy mu ji nemůţe nikdo vzít, nikdy jej nezradí. Pro Tadeáše je tanec určitý způsob ţivotního stylu. Tadeáš: “No asi jednu z nějdůležitějších, protože toto ti nikdo nikdy nesebere, to je věc kterou ses učil tak dlouho a nikdo ti to vzít nemůže. O prácu přijdeš, najdeš si jinou, nebo cokoliv, ale tady tuhle věc ti nikdo nikdy sebrat nemůže. Nikdy tě nějak nezradí, když si to nějak neposereš sám.“ Důvodem začlenění tématu flow do rozhovoru, byl můj zájem, zdali si oslovené osoby uvědomují tento stav. Jestli jej pociťují, v jaké míře a čím se projevuje. Termín flow je pro běţného člověka neznámí, proto jsem do otázky začlenil i krátké, jednoduché vysvětlení. Rozdílné emoce vyvolává mnoho odlišných faktorů. Hudba, mezilidské vztahy, taneční pohyby, sdílení tance s ostatními v rámci tréninku, soutěţe, nebo jamu. Všichni oslovení tanečníci se v průběhu svého zájmu o Street dance, nacházejí ve stavu flow, jak sami popisují, někdy je méně intenzivní, někdy více. Stav Flow je motivací sám o sobě. Podněcuje zájem a pohání k intenzivní činnosti. Z odpovědí lze vyčíst, ţe její intenzita je ovlivněna mezilidskými vztahy a kolektivem. Flow tedy provází celou kariéru tanečníků Street dance, je tedy jeho 59

nedílnou součástí.

Jana: „Člověk se ponoří do tady toho světa, má tu flow, je prostě v tom svém, neřeší nic jiného než tanec, battle , tréninky, zahraničí, pomalu nejí, jen aby si mohl koupit letenku a letět tancovat….Člověk by nejradši nejedl, nebydlel a nespal, jezdil na party, trénoval a tančil. A už ten stav samotnej mě motivuje k tomu tanci.“ Tadeáš: „..že je to hodně o kolektivu aby ses do toho ponořil vše ti bylo jedno a rozjel si to, aniž by ses nějakým způsobem styděl, nebo něco, prostě na všechno srat a rozjet to.“ Natálie: „No tak pociťuju flow, když tancuju. Jako ted třeba nepociťuju takovej ten stav……nad tím přemýšlím, bavím se s tebou o tom, dívám se na videa, nebo slyším písničku, furt dokolečka to je. Ale jakoby když jsem třeba doma, to bysme mohli řict že to je teda tahle flow, stačí abych si najela na nějakej dobrej battle, kterej třeba má, ja nevim pul hodiny,a předtím než si to pustím tak třeba přijdu dom a řikam si ježiš ja mam tkovej hlad hroznej….pak přijdu, pustím si to a zapomenu na to. A až se na to dodívám, tak si řeknu, co jsem to chtěla dělat? Aaa ty vole já mam hlad.“ Karel: „… pak když jsem se přestěhoval do Olomouce a tehdy do OCD, tak to jsem byl fakt jakoby 300% zainteresovaný v tancování, a nic jinýho mě to nezajímalo. Rozešel jsem se tenkrát s přítelkyní atd. Neměl jsem nic jinýho než tanec.“

6

DISKUZE

6.1

Diskuze k výzkumné otázce číslo 1 Cílem Bakalářské práce bylo vyzkoumat motivy vedoucí k zájmu o Street dance u

tanečníků preferující techniku freestyle. Při taneční improvizaci se výsledný projev odráţí na základě psychického, sociálního i biologického stavu člověka. Stavu, ve kterém se právě nachází. Ale nejdůleţitějším faktorem, který tanec utváří je hudba. Ta se během výzkumu ukázala jako nejvýraznější motiv podněcující k tanci. Nejenţe hudba vede tanečníky k tanci, ale výrazně se projevuje i na emocích tanečníků. Hudba je tedy chápána jako důvod proč tancují. Ve výpovědích byla zmiňována jako důvod k zájmu o Street dance. Jako určitá forma 60

proţitku a regulace emocí. Prostřednictvím hudby, můţeme korigovat naši náladu. Respondenti také uvedli schopnost hudby poskytnout jim energii k tanci. Popisovali, ţe navzdory stavu únavy, otrávení nebo jakýchkoli negativních pocitů, dokáţí při poslechu hudby zmobilizovat své síly a začít tancovat. Hudba má tedy výrazný motivační efekt. Vzhledem k charakteru Street dance je tento motiv zcela opodstatněný. Street Dance nemá pravidla či omezení. Člověk si jednoduše vybere taneční styl, na základě hudby, ve které najde zalíbení. S absencí pravidel, zákazů, omezení či příkazů souvisí i další motiv, kterým je svoboda. Na tanečníkovi Street dance se nejvíce cení vyjádření jeho vlastní osobnosti a originální styl. Moţnost svobody tanečního projevu, byl jeden z důvodů, proč se respondenti začali věnovat právě Street Dance stylům. Kreativity se zde meze nekladou, naopak je výrazně oceňována. V této skutečnosti spatřuji velkou výhodu Street dance stylů. Ovšem určitá nepsaná pravidla přece jen existují, ale nejsou to pravidla v pravém smyslu. Jedná se spíše o dodrţení jednotlivých tanečních stylů. Tanečník preferující určitý konkrétní taneční styl, by měl ovládat jeho základní pohyby. Chápat podstatu daného stylu, a umět ji vloţit do svého tanečního projevu. Jakým způsobem to tanečník zvládne, se poté hodnotí na soutěţích, kde porotci musí vybrat jednoho tanečníka z dvojice, stojící naproti sobě v battlu. Ale tyto základní pohyby nebo podstata není konkrétně popsán a hodnotí se určitá kreativita pomocí, které tanečník uzpůsobí tyto pohyby svojí vlastní osobnosti. Kaţdý si tedy tvoří svůj vlastní styl, coţ lidi vede právě k Street dance. Stejně jako hudba, i pohyb samotný pomocí, kterým můţeme hudbu ztvtárnit je propojen s emocemi. Dalším motivačním faktorem, jeţ jsme vypozorovali na základě rozhovorů, jsou emoce a pocity proţívané během tance. Způsob jak se dostat z negativní nálady či vybít agresi, která můţe být součástí naší osobnosti. Emoce je tedy dalším motivem uvedeným respondenty. Troufám si tvrdit, ţe tento motiv je společný pro většinu tanečních stylů, tudíţ není specifický pouze pro Street dance. Z jakého důvodu na sobě tanečníci pracují? Jaké jsou jejich cíle, či kde berou podněty k zlepšování svého tanečního projevu? Zpětná vazba se ukázala jako jeden z nejdůleţitějších motivů. Výhru či prohru v soutěţi tanečníci chápou především jako zpětnou vazbu. Touţí po uznání a respektu od zkušenějších a lepších tanečníků, které dříve obdivovali. Pozitivní i negativní zpětnou vazbu chápou jako podnět k zlepšení svého tanečního projevu i osobnosti. Ukázalo se, ţe během tréninku je nejvíce motivuje kolektiv tanečníků, ve které se nachází. Vnímají tanec jeden druhého a snaţí se jeden druhého předehnat. Také se vzájemně podporují a předávají si energii. Tento odkrytý motiv ukázal výrazný sociální aspekt Street dance. 61

Sebehodnocení či seberealizace se také ukázala jako důvod k zlepšování jejich tanečního projevu. Oslovení tanečníci se snaţí překonat sami sebe a zhodnotit své vlastní úsilí. Také dosáhnout určitého postavení v Street dance kultuře a získat respekt od ostatních tanečníků Zajímavostí je, ţe ani v jednom případě se neukázalo, ţe motivem je výhra v soutěţi, ocenění, získání medaile, či postup v určitém ţebříčku. Na základě těchto poznatků lze tvrdit, ţe tanečníci nejsou výkonově motivování soutěţemi, nýbrţ faktory jako jsou zpětná vazba, sebehodnocení či kolektiv. Tyto faktory jej motivují k lepším výkonům.

6.2

Diskuze k výzkumné otázce číslo 2 Všichni oslovení tanečníci, s vyjimkou jediného respondenta, si nejdříve prošli jinými

druhy tance, neţ přesedlali na Street dance. Poprvé přišli do kontaktu s tancem díky vlastní volbě, ovšem za podpory rodičů, které je k této aktivitě inspirovali, či přivedli. Důleţitou skutečností je fakt, ţe nebyli do tance uţ z prvopočátku nuceni, ale zvolili si jej sami. Tento fakt se poté mohl projevit v jednom z důvodů, proč si později zvolili právě Street dance. Tímto důvodem, byla právě svoboda tanečního projevu a absence pravidel, kterými se cítili svázáni v předešlých tanečních aktivitách. Všichni respondenti se začali Street dance věnovat ve věkovém rozmezí 13-15 let. Tento věk je ve vývoji lidského jedince charakterizován jako pubertální období. V této ţivotní etapě si respondenti oblíbili Hudební styl Hip-hop, který je přivedl právě k Street dance tanečním stylům, také díky hudebním videoklipům, kde se světový tanečníci Street dance často objevují. Motivy k počátečnímu zájmu o Street Dance je tedy moţnost svobodného tanečního projevu a hudba. K dlouhodobému zájmu jsou tanečníci vedeni motivy jako emocionální proţitek pociťovaný při tanci. Mezilidské vztahy, které mohou díky tanci rozvíjet ve skupině či Street dance kultuře. Za cíle si nekladou výhry v soutěţích nýbrţ motivy jako zpětnou vazbu, či moţnost setkat se s jinými tanečníky. Také cestování, do jiných zemí a poznání jiných tanečník kultur. Soutěţe nefungují jako výrazná motivace, či spíše způsob zhodnocení vlastního úsilí. V jednotlivém battlu se snaţí nad oponentem zvítězit, ale pouze protoţe je baví soutěţivost. Soutěţí se nezúčastňují z důvodu výhry ale proto, aby se potkali s ostatními tanečníky a měli moţnost si zatancovat v dobré atmosféře. Dlouhodobá motivace tedy není materialistická. Dle mého názoru je tato skutečnost výrazný rozdíl mezi tancem tohoto druhu a sportem. Tanečník klade větší důraz na umělecké proţití tance neţ na svůj taneční výkon.

62

6.3

Diskuze k výzkumné otázce číslo 3 Tanec je droga. Tuto frázi jsem během své kariéry slyšel jiţ několikrát. Během mého

výzkumu se také potvrdila. Respondenti popisují tanec jako věc, která naprosto ovládá jejich osobnost, stala se součástí jejich ţivota. Vnímají tanec jako schopnost, které se nikdy nevzdají a schopnost, jeţ je nikdy nezradí. Uvědomují si totální zaujetí pro tanec. Podle vlastních slov budou dělat vše proto, aby mohli tancovat celý ţivot. V současnosti si nedokáţí představit ţivot bez tance. Tanec utváří jejich ţivotní styl. Ovlivňuje jejich sociální status i osobnost samotnou. Tanec se tedy stává běţnou činností kaţdodenního ţivota. V ţádném z případů se neprojevil nějaký negativní vliv tance na ţivot účastníků výzkumu. Vlivem vzájemného respektu mezi tanečníky a ušlechtilých hodnot s tancem souvisejících má ve skrze pozitivní vliv na osobnost člověka jako celku. Z těchto důvodů má, dle mého názoru, Street dance obrovský potenciál, z hlediska efektivního vyuţití volného času pro děti i dospělé. Nejen, ţe se jedná o účelnou pohybovou aktivitu, kladně rozvíjející pohybový aparát člověka, ale také komplexní rozvoj osobnosti. Street dance kultura šlechtí vlastnosti jako ctiţádostivost, respekt k ostatním lidem, pokora či sebekritika. Rozvíjí sociální i emocionální inteligenci. Slovy jednoho z účastníků rozhovoru: „ta kultura je prostě strašně fajn….nevím jak to říct, je prostě taková vyloženě čistá, pokud tam není člověk který to nějakým způsobem kazí, tak je to taková kultura od srdce. Pač když se sejdeš s lidma se kterýma si rozumíš, tak je to prostě pecka a nepotřebuješ nic dalšího do toho života. Prostě mě to hrozně naplňuje.“

63

7

ZÁVĚR V Bakalářské práci jsme si kladli za cíl vyzkoumat a formulovat základním motivační

faktory vedoucí k zájmu o taneční styly Street dance. Dále jejich rozdělení na počáteční motivaci a dlouhodobou motivaci. Třetím dílčí cíl bylo zachycení přístupu a pojetí tance v ţivotě tanečníka. Výzkum byl proveden kvalitativně, technikou nestrukturalizovaného rozhovoru. Jako hlavní motivy vedoucí k Street dance můţeme souhrnně vymezit pojmy jako Hudba, Emoce či pocity, Svoboda v tanečním projevu, Zpětná vazba, Kolektiv a mezilidské vztahy, Sebehodnocení. Nejvýraznějším motivem se jeví hudba, která se projevuje v počáteční i dlouhodobé motivaci. Tyto motivy byli, na základě výpovědí rozděleny na prvotní a dlouhodobou motivaci. Do prvotní motivace spadá především hudba a touha po svobodě v tanečním projevu. Také celková podoba Hip-hop kultury, jevící se pro respondenty jako atraktivní. Jako dlouhodobé motivy se ukázaly tyto pojmy: Zpětná vazba, kolektiv, Mezilidské vztahy, Emoce a pocity. Ukázalo se, ţe tanečním stylům Street dance je v ţivotě tanečníků připisována jedna z nejdůleţitějších rolí. Uvědomují si stav totálního zaujetí pro tanec a chápou jej jako činnost, bez které si nedovedou představit současný ţivot i ţivot v blízké budoucnosti. Jako důleţitý a zajímavý fakt, povaţuji absenci ryze výkonnostního motivu. V ţádném případě se neukázalo, ţe tanečníci Street Dance jsou motivováni úspěchem či výhrou v některé ze soutěţí, ba naopak povaţují soutěţe především jako prostředek k dosaţení zpětné vazby a socializace s ostatními tanečníky Vzhledem k odlišným tanečním stylům preferované respondenty, můţou tyto výsledky slouţit jako východisko pro výzkum rozdílů motivačních faktorů mezi jednotlivými tanečními styly Street dance. Hlavního cíle i dílčích cílů bylo úspěšně dosaţeno a všechny stanovené výzkumné otázky zodpovězeny.

64

8

SOUHRN Tématem této bakalářské práce je motivace v oblasti Street dance. V úvodní teoretické

části jsem se zaměřil na vysvětlení historické vymezení pojmů Hip-hop, Street dance a Freestyle, jejichţ správné pojetí je nezbytné pro pochopení celkové podstaty Street dance kultury. Dále jsem se blíţe zabýval historickým popisem základních tanečních stylů Street dance a snaţil se zachytit jejich podstatu. K popisu byly vybrány styly Locking, House dance, Dancehall a Bboying. Důvodem jejich zařazení byla specializace respondentů účastnících se výzkumu na tyto taneční styly. V druhé půli teoretické části jsem se pokusil obecně definovat pojem motivace. Motivace je definována mnoha různými způsoby, proto je prozatím nemoţné najít jednotnou definici objektivně vystihující tento pojem. Dále je popsán termín motiv a definovány nejdůleţitější motivy vyskytující se v motivaci člověka, jako potřeby, hodnoty a cíle. Posledním odvětvím teoretické části je vymezení termínů smysluplnost, flow a emoce, jeţ byly zařazeny, aby byla snadněji pochopena role tance v ţivotě tanečníka a vnímání tance tanečníkem. Také se předpokládá výrazný vliv těchto pojmů na motivaci člověka v konkrétní aktivitě. Pravdou je, ţe stav totálního zaujetí (flow), smysluplná aktivita a emoce mají výrazný vliv na motivaci člověka k jakékoli aktivitě. Dále jsou stanoveny hlavní i dílčí cíle práce a vymezeny výzkumné otázky. Pro dosaţení daných cílů byl zvolen kvalitativní výzkum, jeţ se ukázal jako nejefektivnější a jediný moţný způsob provedení výzkumu. V praktické části, je kvalitativní výzkum definován, je popsána metoda nestrukturalizovaného rozhovoru, jeţ byla k výzkumu pouţita. Také je charakterizován následný způsob analýzy získaných údajů. Výzkumný vzorek tvořili, čtyři respondenti, kteří dokonale splňují stanovená kritéria pro výběr výzkumného vzorku. Ten byl vybírán metodou záměrného výběru. S kaţdým z respondentů byl rozhovor uskutečněn zvlášť za účasti pouze 2 osob, výzkumníka a respondenta. Témata rozhovoru, kterými byly počáteční motivace, dlouhodobá motivace, battle (soutěţ), hudba, smysluplnost a flow ve vztahu k pojetí tance, se ukázaly, jako atraktivní jak pro respondenty, tak pro výzkumníka. Po uskutečnění rozhovorů a jejich zaznamenání byli podrobně analyzovány pomocí techniky otevřeného kódování. Nejdůleţitějším motivem se ukázala hudba, podněcující tanečníky k tanci, jak na začátku provozování této aktivity, tak po celou dobu zájmu o tanec. Na základě provedeného výzkumu můţeme tvrdit, ţe hudba má vliv jak na tanec samotný, tak na emoce, pocity a proţitky, tanečníky proţívanými. Dalšími výraznými motivy vedoucí k zájmu o Street dance jsou zpětná vazba, kolektiv a mezilidské vztahy, sebehodnocení či

65

seberealizace, emoce či pocity a touha po svobodě tanečního projevu. Jednotlivým motivům je respondenty připisována větší či menší důleţitost, ovšem zmíněny byli téměř v kaţdém případě. Vliv tance na ţivot tanečníka se jeví jako velmi intenzivní. Objevují se výrazy jako ţivotní styl, smysl ţivota či, „věc, které se nikdy nevzdám.“ Zajímavým poznatkem se jeví absence ryze materiálního motivu. Čili touha po úspěchu na soutěţi, ocenění či penězích. Všichni respondenti shodně uvedli, ţe výhra v soutěţi pro ně není v ţádném případě motivem.

66

9

SUMMARY The theme of this Bachelor thesis is the motivation in the area of Street dance. In the

introductory theoretical part, I focused on the explanation of the concepts of Hip-hop, Street dance and Freestyle. Their right interpretation is necessary for understanding the overall essence of the Street dance culture. Moreover, I dealt with historical description of main dancing styles of Street dance and tried to capture their essence. For the description, there were chosen styles Locking, House dance, Dancehall and Bboying. The reason for their selection was the specialization of respondents participating in the research in these dancing styles. In the second half of the theoretical part I tried to define the term motivation in general. Motivation is defined in various ways, thus, until nowadays, it has not been possible to find an unanimous definition which would impartially capture this term. Next, the term motive is described and the most important motives appearing in motivation of a person such as needs, values, and goals are defined. The last section of the theoretical part presents the definition of terms meaningfulness, flow, and emotions which were included in order to understand more easily the role of dancing in the life of a dancer and the perception of dancing by a dancer. Also, a significant influence of these concepts on the motivation of a person in a specific activity is assumed. It is true that the state of a total fervor (flow), meaningful activity, and emotions have a significant influence on motivation of a person in any activity. Next, there are set main as well as partial goals of the work and research questions are determined. In order to achieve the given goals, a qualitative research was chosen because it turned out to be the most effective and only possible way of carrying out the research. In the practical part, the qualitative research is defined, the method of unstructured interview which was used in the research is described. There is also characterized a subsequent way of gaining the analysis data. The research sample included four respondents which perfectly meet the criteria stated for the selection of the research sample. The sample was chosen by a method of an intended selection. There was carried out an interiew separately with every respondent with the participation of only two people, the researcher and the respondent. interview

including

the

initial

motivation,

long-term

The topics of the

motivation,

battle,

music,

meaningfulness, and flow in the relation to the perception of dancing showed to be atractive for respondents as well as for the researcher. Afterwards, the interviews recorded were analyzed in detail using the open coding method. The most important motive turned out to be music stimulating the dancers to dance, in the

67

beginning of performing this activity as well as during the whole time of the interest for dancing. On the basis of the carried out research we can claim that music has an influence on dance itself as well as on emotions, feelings, and enjoyments which the dancers experience. Other major motives leading to the interest for Street dance are feedback, team and human relations, self-evaluation or self-realization, emotions or feelings, and desire for freedom of dancing performance. Individual motives were evaluated as more or less important, yet they were mentioned in almost every case. The influence of dancing on the life of a dancer seems to be very intensive. There appear terms such as lifestyle, meaning of life or “a thing which I will never give up.“ An interesting result is the absence of a purely material motive, that is the desire for success on the competition, award, or money. All respondents indicated identically that the victory in the competition is not a motive by any means.

68

10

REFERENČNÍ SEZNAM

Blatný, M. a Kolektiv. (2010). Pschologie Osobnosti. Praha: Grada Publishing Cakirpaloglu, P. (2009). Psychologie hodnot. Olomouc: Univerzita Palackého Clemente, S. (2013). Tři kola nedělají battle. Retrived 15.6. 2014 from the World Wide Web: http://www.alyaschcacrew.cz/site/post/sound-effect-dancers/ Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Dobrovolský, D., Duplinský, J. (1981). Hodnotová orientace vysokoškoláka hlediska současné koncepce hodnot. Praha: SPN Durent, M. (2013). Tanečník je zhmotněním hudby.Retrived 15.6. 2014 from the World Wide Web:http://www.alyaschcacrew.cz/site/post/tanecnik-je-zhmotnenim-hudby-rozhovor-s-illkozbym/

Fiedler, M. (2003). Hip hop forever. Olomouc: Hanex Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál Kabát, L. (2012). Street Dance. Retrived 11. 4. 2014 from the World Wide Web: http://alyaschcacrew.cz/web/wp-content/plugins/page-flip-imagegallery/popup.php?book_id=1 Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál Křivohlavý, J. (2013). Psychologie pocitu štěstí. Praha: Grada Publishing Křivohlavý, J. (1994). Mít pro co žít. Praha: Návrat Domu Lokšová, I., & Lokša, J. (1999). Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál. Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Praha: Academia

69

Man, F. & Stuchlíková, I. (2009). Motivační struktura – integrující koncept psychologie motivace. České Budějovice: Jihočeská univerzita. Retrieved 11. 4. 2014 from the World Wide Web: http://cspsych.psu.cas.cz/result.php?from=611&to=611 Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing Nakonečný, M. (1997). Motivace lidského chování, Praha: Academia Pardel, T. (1977). Motivácia l’udskej činnosti a správania. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel’stvo. Reichl, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing Rubinštejn S. L. (1967). Základy obecné psychologie, Praha 1967 Řepka, E.(2005). Motivace žáků ve školní tělesné výchově. České Budějovice: Jihočeská Univerzita Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Grada Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada Publishing Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal Strauss, A., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Škodová, S. (2012). Real Dance education. Praha Velehradský, A. a kol. (1978). Hodnocení a hodnoty v činnosti člověka. Praha: Nakladatelství svoboda. Ţiţlavský, M. (2004). Metodologie výzkumu v sociální politice a v sociální práci. Brno: Masarykova univerzita

70

11

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Přehled výzkumného vzorku Tabulka 2 Jednotlivé motivační faktory vedoucí k Street dance Tabulka 3 Prvotní a dlouhodobá motivace

71

72