Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. MOTIVACE K TANCI Diplomová práce (bakalářská)

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

MOTIVACE K TANCI Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Hana Lysáčková, Rekreologie Vedoucí práce: Mgr. Jana Harvanová, Ph.D. Olomouc 2014

Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Hana Lysáčková Název závěrečné písemné práce: Motivace k tanci Pracoviště: Katedra společenských věd v kinantropologii Vedoucí: Mgr. Jana Harvanová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014 Abstrakt: Práce se zabývá analýzou poznatků o motivačních faktorech vedoucích lidi k různým

tanečním formám. Shromažďuje informace o odlišnostech jednotlivých

motivačních faktorů z hlediska věku a pohlaví jedinců a jejich vztahu k soutěžním tanečním aktivitám. Charakterizuje vybrané taneční formy a dále nastiňuje skutečnost, v jakém věku se lidé začínají těmto jednotlivým tanečním formám věnovat. Prostřednictvím anketového šetření byly zjištěny potřebné informace k zodpovězení všech stanovených cílů a otázek práce. Na anketu odpovídali tanečníci, kteří se aktivně věnují tanci jako svému velkému koníčku. Výsledky výzkumu ukazují největší odlišnosti v motivačních faktorech zejména z hlediska věku a pohlaví jedinců.

Klíčová slova: motivační faktor, emoce, potřeba, taneční forma, soutěžní aktivita

Souhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical identification Author’s first name and surname: Hana Lysáčková

Title of the thesis: Motivation to dance

Department: Department of Social Sciences in kinantropology Supervisor: Mgr. Jana Harvanová, Ph.D.

The year of presentation: 2014 Abstract: This bachelor’s thesis focuses on a finding analysis of motivation factors in various dancing forms. This thesis gathers information about differences in motivation factors from an age, gender and relation points of view. The thesis characterizes selected dancing forms and describes facts about starting age. Research investigation was employed to gather required information and answer all the given questions and goals. The research was conducted with people who are dedicated to dancing. Research results show clearly the most significant differences in the motivation factors, especially from an age and gender standpoints.

Keywords: motivation factor, emotion, need, dance form, competitive activity

I agree with the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem závěrečnou písemnou práci zpracovala samostatně s odbornou pomocí Mgr. Jany Harvanové, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky. V Olomouci dne 28. června 2014

………………………

Děkuji vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Janě Harvanové, Ph.D., za odborné vedení, rady a pomoc při zpracování této práce a také respondentům, kteří byli ochotni se na mém výzkumu podílet.

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................ 8

2

Motivace ...................................................................................................................... 9 2.1

Obecná charakteristika motivace ......................................................................... 9

2.2

Vnitřní a vnější motivace ................................................................................... 10

2.3

Motivace a emoce ............................................................................................... 11

2.4

Motiv .................................................................................................................. 13 2.4.1 Definování pojmu motiv ............................................................................ 13 2.4.2 Motiv versus potřeba .................................................................................. 14 2.4.3 Dělení motivů ............................................................................................. 14

2.5

Výkonová motivace ............................................................................................ 15 2.5.1 Soutěživost a předstartovní stavy ............................................................... 15

2.6

Motivační teorie ................................................................................................. 17 2.6.1 Teorie zaměřené na poznání motivačních příčin ........................................ 17 2.6.2 Teorie zaměřené na průběh motivačního procesu ...................................... 19 2.6.3 Koncept „flow“........................................................................................... 20

3

Tanec ......................................................................................................................... 21 3.1

Tanec jako pohyb ............................................................................................... 21

3.2

Tanec jako prostředek rozvoje osobnosti ........................................................... 21

3.3

Taneční formy .................................................................................................... 23 3.3.1 Street dance a hip-hop ................................................................................ 23 3.3.2 Moderní a scénický tanec ........................................................................... 24 3.3.3 Disco dance ................................................................................................ 25 3.3.4 Pole dance a břišní tanec ............................................................................ 25 3.3.5 Společenské tance ....................................................................................... 26 3.3.6 Balet............................................................................................................ 27 3.3.7 Country tance ............................................................................................. 28

6

3.3.8 Cheerleading ............................................................................................... 28 4

Cíle a úkoly práce ...................................................................................................... 30

5

Metodika .................................................................................................................... 31

6

5.1

Charakteristika výzkumného souboru ................................................................ 31

5.2

Výzkumné metody ............................................................................................. 32

Výsledky a diskuze .................................................................................................... 33 6.1

Výsledky vztahující se k 1. výzkumné otázce: Jaké jsou hlavní motivační

faktory jedinců začít se věnovat různým tanečním formám? ............................................. 33 6.2

Výsledky vztahující se ke 2. výzkumné otázce: Jaká je preference jednotlivých

tanečních forem z hlediska pohlaví? ................................................................................... 35 6.3

Výsledky vztahující se k 3. výzkumné otázce: V jakém věku se tanečníci

jednotlivým tanečním formám začínají obvykle věnovat? ................................................. 37 6.4

Výsledky vztahující se k 4. výzkumné otázce: V rámci jakých tanečních forem

se tanečníci účastní soutěžních aktivit? .............................................................................. 39 7

Závěry práce .............................................................................................................. 40

8

Souhrn ........................................................................................................................ 41

9

Summary .................................................................................................................... 44

10

Referenční seznam ................................................................................................. 46

11

Přílohy .................................................................................................................... 49

7

1 Úvod V dnešní době existuje mnoho otázek týkajících se motivace. Neustále vznikají myšlenky, kde se bere, čím je zapříčiněna, kdo nám ji dává, nebo jestli jsme se s ní snad narodili. Pokud ano, kdy se nastartovala, co ji dalo prvotní impuls k akci, proč je v některých případech tak silná a v některých ne. Pro každého jedince je motivace k jakékoliv aktivitě individuální, každý ji prožívá jinak. Někomu je nucena s hrozbou trestu, někdo v ní vidí vidinu jisté odměny jak ve formě materiální, tak ve formě psychických odměn, jakými jsou dobrý pocit z dobře odvedené práce, překonávání sebe sama, vnitřní růst osobnosti a tím zvyšování sebevědomí. Někoho motivuje vypadat dobře, vyrovnat se těm, kteří jsou úspěšní a mít jejich úspěch také, chtít se někomu zalíbit nebo mu dokázat čeho je schopen. Dokázat sám sobě, že dokáže být jako on. Pokud hovoříme o motivaci, je třeba rozlišit dva myšlenkově naprosto rozlišné pojmy. A to motivaci nám vlastní, tu kterou si sami v našem mozku vytváříme, nebo nám ji vštěpují osoby či okolnosti kolem nás, o kterou se snažíme nepřijít a bez které by vlastně nic, co děláme, nemělo smysl. Na druhé straně je tu motivace, kterou inspirujeme lidi kolem nás proto, aby byli lepší, aby dělali to, co chceme, aby byli úspěšní a to co dělají, je bavilo. Problémem dnešní doby je však to, že lidé zapomínají na druhý typ motivace nebo se jim zdá zbytečná a čím dál více se akt motivovat lidi kolem nás začíná vytrácet. V současnosti, kdy je kladen obrovský důraz na pohybovou aktivitu a s ní spojenou aktivitu volnočasovou, existuje nespočet motivačních faktorů, které vedou lidi k nejrůznějším činnostem. Stejně tomu je i u tance a jeho různých forem. Problémem je sice doba technických vymožeností, doba počítačových her a jiných technicky založených aktivit, nebo je stále potřeba věnovat se něčemu jinému a motivovat děti nebo sebe sama k tomu, začít se nějaké volnočasové aktivitě věnovat se značně ztěžuje. Proto je velice důležité najít takové motivační faktory, aby jednotlivce činnost, které se chtějí věnovat, bavila, byla pro ně zajímavá a zastínila všechny ostatní činnosti, které by jejich motivaci narušovaly. Úvaha celé práce je proto založena na nalezení veškerých motivačních faktorů vedoucích lidi začít se věnovat tanci a jeho různým formám, vybrat z nich ty nejčastěji se objevující, tak aby mohly pomoci nabudit vhodnou motivaci u budoucích tanečníků. Z teoretického hlediska je práce zaměřena na vymezení a definování pojmů týkajících se motivace, jejich faktorů, teorií, nástin spojitosti mezi motivací a jinými psychologickými aspekty a v neposlední řadě také na popis tance a jeho různých forem.

8

2 Motivace 2.1 Obecná charakteristika motivace Pokud bychom si přáli pochopit a porozumět tomu, jak lidé v určitých situacích jednají, proč jednají právě takhle, co je tou hnací silou, která je k takovému jednání vede, pak se vždy musíme nejdříve dopátrat k základním otázkám, myšleno základům, které se skrývají hluboko v jejich vnitřním já. Ptáme se tedy na otázky typu, co tito lidé chtějí, po čem touží, v co doufají a o čem sní. Co je baví, co vyhledávají, co jim způsobuje radost a uspokojení nebo v opačném případě, co je jejich největším nepřítelem, čeho se obávají, nad čím se pozastavují a přemýšlejí. Jestliže tyto otázky zodpovíme, daleko jednodušeji se nám bude pracovat s otázkou: co a jak silně je motivuje k tomu, aby tyto své vnitřní rozpaky, domněnky a tužby proměnili ve skutečnost, co je tím strojem, který je žene kupředu, který se před ničím nezastaví a válcuje překážky, které mu přijdou do cesty. Lidé často hledají energii k tomu, co dělají v motivaci. Nejprve si ale musí uvědomit, co to vlastně motivace je, zda ji lze naučit, když ji někdo nemá v sobě, zjistit, co je jejím cílem a jak by měl správně motivovaný člověk vlastně vypadat. Chceme-li uvést pojem motivace na pravou míru, a zjistit odkud vůbec pochází, můžeme vybírat z nepřeberného množství definic, které právě pro tento psychologický jev existují. Pokud psychologové zkoumají motivaci, pátrají po příčinách, které mají za úkol přimět lidi chovat se tak, jak se chovají. „Slovo motivace pochází z latinského slova motio, což znamená pohyb, síla, vášeň. Je to něco, co nás „nutí“ chovat se určitým způsobem“ (Plevová & Petrová, 2012, 116). Téměř jakákoliv definice, tedy i tato hovoří o motivaci jako o „nečem“. Existuje vůbec slovo, které by motivaci správně vystihlo? Plháková (2004, 319) například uvádí: „pojem motivace má svůj původ v latinském slovese movere, které znamená hýbat. Pro slovo motiv existuje výstižný český ekvivalent pohnutka“. Lze tedy říci a jednoduše shrnout, jak uvádí Crabb (1995), že motivaci můžeme nejlépe chápat jako jakousi hnací sílu udělat v určité situaci právě to, o čem si člověk myslí, že povede k uspokojení jeho potřeb. Na základě těchto svých názorů si pak vytváří jakýsi plán, čeho chce dosáhnout, co je pro něj prioritní a pro co vlastně bude existovat a nehodlá se toho vzdát, dokud své potřeby nenaplní. I když se lidé často mylně domnívají čeho je právě k uspokojení jejich vnitřních potřeb třeba a na základě tohoto faktu si určují chybné cíle, pro které žijí (v nejčastějším případě to bývá moc, sláva, bohatství, …), vidina vítězství je pro ně tak silná, že od této myšlenky vůbec nechtějí upustit a jsou pak o to více zklamaní z neúspěšného výsledku. Žádný návod, pravidlo

9

či způsob, jakým se dopátrat těch správných cílů ale neexistuje, člověk prostě a jednoduše musí hledat a zkoušet najít ten správný směr a cíl. Vraťme se ale k samotné definici pojmu. Plháková (2004, 319) ve svém díle popisuje, že motivaci můžeme chápat jako „souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují prožívání a chování s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního“. Podle Vašátkové (2003, 19) zase „motivací rozumíme všechny individuu připisované pochody, které vysvětlují či dělají srozumitelným jeho chování. Základní otázkou, na niž má motivace odpovědět, je: proč? Proč je člověk aktivní a proč je aktivní určitým způsobem“. Pokud hledáme jednoduché a výstižné vysvětlení, Říčan (2007, 92) uvádí motivaci jako „souhrnné označení pro motivy a jejich působení“. Zjednodušeně řečeno: „motivované chování vždy směřuje k nějakému cíli. Domnívám se, že něco naplní mou potřebu. Toto něco se pak stává mým cílem (Crabb, 1995, 68). Motivace jako taková má obrovský vliv na všechno, co člověk dělá. Abychom lépe vystihli motivaci k tanci, berme jej jako volnočasovou aktivitu. Pro volnočasovou motivaci může být, jak uvádí Meiai et Xuequan (2012) a zdůrazňují podle Crandalla, použita definice, která ji popisuje jako potřebu, důvod, nebo uspokojení, které stimuluje zapojení do volnočasových aktivit, v našem případě tedy i do tance. Existují spousty různých motivů, které člověka podněcují, podporují, aktivizují či nutí začít a dále se pak věnovat právě tomuto druhu pohybu. U každého jsou tyto motivy jiné a odlišují se právě tím, jací lidé jsou, kde se pohybují, koho a co mají kolem sebe nebo v jakých podmínkách žijí.

2.2 Vnitřní a vnější motivace Původní myšlenkou volnočasové motivace je zastoupení dvou typů motivace: vnitřní a vnější. Je třeba si uvědomit velkých rozdílů, které tyto dva pojmy obsahují. Podle Gilla, jak ve své studii popisují Spittle et Byrne (2009), vnitřní motivace nastává, když se jednotlivci dobrovolně zapojí do určité činnosti pro jejich vlastní dobro, zatímco vnější motivace se vyskytne, když jsou jednotlivci motivováni vnějšími faktory, jako jsou například odměny a sociální uznání. Na tomto příkladu lze krásně rozpoznat 2 nejdůležitější faktory, které člověka k tanci pobízejí. Jedním je tedy vnitřní motivátor – tedy tancují, protože to jednou zkusili a už si nedokázali svůj život bez tance představit, tanec je naplňuje a oni v něm pokračují, aby se zlepšili. Ve většině případů nastává u těchto lidí další motivace a tou je být lepší než ostatní, přijít s něčím novým, dosahovat co nejlepších výsledků, naučit někoho to, co umí, předat 10

někomu své zkušenosti. Druhým motivátorem je vnější popud – tedy maminka mi řekla, že pokud začnu chodit do tanečního kroužku, po nějakém čase dostanu za odměnu panenku/lego. Dítě tedy nevnímá tanec jako takový, ale vidí někde v budoucnu odměnu, kterou díky tanci získá. Ani v tomto případě není ale tento typ motivace na škodu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že u mě to nebylo jiné. Panenku jsem dostala, ale u tance jsem chtěla zůstat, protože mě začal bavit, těšila jsem se na další tréninky, a když jsem tancovala, cítila jsem se jednoduše dobře. Samozřejmě tento zápal nenajdeme u všech, ale je možné to zkoušet u dalších a dalších aktivit a třeba nakonec úspěch přijde. Téměř ve všech publikacích, které kdy kdo o motivaci napsal, můžeme nalézt jedno pravidlo a tím je: vždy platí, že vnitřní motivace je účinnější a silnější než motivace vnější. Nemůžeme z toho ale usoudit, že vnitřní motivace je snad lepší. Je jiná a jak vidíme na mém příkladu, i tato může přinést pozitiva a přimět člověka přejít z vnější motivace právě k té vnitřní.

2.3 Motivace a emoce O motivaci už toho bylo řečeno dost. Existuje ale velká spojitost motivace s emocemi, proto musíme pojem emoce také objasnit. Podle Nakonečného (1973) emoce považujeme za specifickou oblast psychických jevů, které jsou v podstatě nedefinovatelné. „Emoce vymezujeme jako uvědomované pocity různého ladění, které vyjadřují vztah člověka k relevantním událostem vnějšího prostředí i k sobě samému a které jsou spojeny s různou mírou fyziologické aktivace, jejíž funkcí je navodit stav připravenosti k jednání“ (Slaměník, 2011, 12). Každé lidské chování je vždy doprovázeno emočním prožíváním, i když většinu z nich si člověk plně neuvědomuje. Rozdělujeme emoce nižší, kam řadíme jednoduché (základní) emoce, kterým je věnována největší pozornost a emoce vyšší. Arrivé (2004) uvádí, že projevy emocí je u všech lidí totožné, což platí i pro rozpoznávání jedné emoce od druhé. To je způsobeno hlavně mimickými projevy, které jsou pro danou emoci obvykle velmi specifické – smích evokuje radost, kdežto slzy jsou zase spojovány se smutkem… Emoční projev bývá zpravidla velice krátký a je pokaždé vyvolán určitou událostí.

11

Následující obrázek ukazuje rozdělení 6 základních emocí podle Eckmana.

Obrázek 1. Základní emoce podle Eckmana (Arrivé, 2004, 18).

V publikaci od Nakonečného (1973) se můžeme dočíst, že oba pojmy, jak emoce, tak motivace mají stejný kořen, kterým je latinské slovo „moveo“ (hýbám) – už tenhle fakt poukazuje na to, že oba termíny jsou v určité příbuznosti. Jsou to ve skutečnosti dvě stránky téhož procesu: motivy jsou již dokončené, reálné dispozice, které vznikly v důsledku afektivní zkušenosti. Vztah mezi oběma jevy můžeme nahlížet dvěma způsoby: 1. Ptáme se, které konkrétní emoce jsou motivující a jak 2. Ptáme se po úloze emocí v procesu vytváření motivů, tj. motivace vůbec. Můžeme také říct, že emoce výrazně vystupují při nadměrné motivaci a při bariéře motivovaného chování. V moderní psychologii se zformovala 2 pojetí vztahu emoce a motivace: V prvním pojetí chápeme emoce jako znaky motivace, naproti tomu druhé pojetí poukazuje na to, že emoce jsou podmínkami motivace. Některé konkrétní emoce jsou pak současně i motivy, např. strach. Co se sportovních činností, tedy i tance týče, Paulík (2006) uvádí, že emocionální zážitky se k nim váží snad ještě silněji než k jiným běžným činnostem. Obsahují totiž řadu různých silných emocionálních podnětů a velice úzce souvisí s potřebami a požadavky jedince. Pozitivní emoce evokují uspokojení formou dosažení daného cíle, kdežto negativní emoce se připojují k zabránění tohoto uspokojení.

12

2.4 Motiv 2.4.1 Definování pojmu motiv Motivace je tedy děj, průběh, dlouhodobá činnost a síla, která nás pohání dosáhnout toho, co chceme. Neobešla by se ale bez uvědomění si faktorů, pro které to děláme, tedy motivů. Motiv, který jinak můžeme nazývat důvodem, smyslem, příčinou, cílem nebo také motorem hraje v motivaci klíčovou roli. Přeneseně tento pojem vyjadřuje skutečnost, že v našem chování existují určité hybné síly, které můžeme označovat jako motivy. Definice podle Říčana (2007, 92) uvádí, že „motiv je převzato z latiny, kde motus znamená pohyb…. Může jít o pohyb ve fyzikálním prostoru, nebo – v přeneseném smyslu – o pohyb psychický, pohyb myšlenek, představ, přání, rozhodnutí…. Motiv je faktor uvádějící do pohybu ve smyslu jakékoliv činnosti či procesu“. Podle Smékala (2002, 232) „jde tedy o pojmenování hnacích sil lidské činnosti, které se nacházejí v individuu, na rozdíl od incentiv, které představují pobídky k jednání přicházející zvenčí (příkaz, úkol, očekávaná odměna či trest apod.)“. Existují tedy motivy pro všechno, co děláme, jinak bychom pro to přece neměli důvod. Jsou to „osobní příčiny určitého chování, které mu dávají smysl“ (Vágnerová, 2004, 168). Jistěže nebudeme dělat něco, o čem si myslíme, že pro nás nebude dobré nebo nám bude k ničemu. Motiv nebo motivy (nemusí být jen jeden) se projevují buďto tím, že po něčem toužíme a chceme to získat, nebo se snažíme něčemu vyhnout. „Pojmy jako přání, zájem, postoj atd. vyjadřují subjektivní, prožitkovou stránku motivu“ (Říčan, 2007, 92). „Motivy jsou faktory, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu. Takto navozené jednání směřuje k uspokojení určité potřeby“ (Vágnerová, 2004, 168). Často tedy lidé dělají něco tak dlouho, dokud se nedostaví výsledek, cíl, pro který to dělali. V horším případě existují lidé, kteří dlouhou dobu nepociťují změnu nebo alespoň přiblížení se ke stanovenému ideálu a celé snažení jednoduše vzdají. Na tomto chování lze krásně vypozorovat pravda o tom, že motivované chování velice často provázejí silné emoce. Toto propojení mezi motivy a emocemi je však podle Plhákové (2004, 319) „poměrně komplikované“. „Motivace bývá spojena s emočním prožitkem, který slouží jako signál určité potřeby, jako prostředek hodnocení aktuálního stavu či situace, a stimuluje jednání, zaměřené na její uspokojení“ (Vágnerová, 2004, 168). Motivy s emocemi tedy mají mezi sebou velmi těsně propojený a vzájemně se ovlivňující vztah a jak uvádí Plháková (2004, 320) „společně tvoří motivačně-emocionální systém, který výrazně ovlivňuje lidské chování i prožívání“. 13

Je důležité si uvědomit, že „motivem není nikdy nic vnějšího, žádný vnější objekt, nýbrž dosažení vnitřního uspokojení (nasycení, odpočinku, úspěchu, úlevy, jistoty), respektive vyhnutí se něčemu nepříjemnému (selhání, přetížení, posměchu, potrestání atd.)“ (Nakonečný, 2009, 247). Stejné motivy mohou vést k různému jednání a totéž platí i naopak obdobné jednání různých jedinců mohou mít odlišné motivy. Také v průběhu života se motivace k určité činnosti může měnit. Mohou nás v našem jednání ovlivňovat motivy, o kterých víme, ale také ty, které si plně neuvědomujeme, tzv. nevědomé motivy. Tyto dva druhy motivů na nás také mohou působit najednou. 2.4.2 Motiv versus potřeba Velmi často, a troufám si říct nesprávně, se o motivu mluví jako o potřebě. Motiv není potřeba. Potřeba je pouze zdrojem motivu, který udává impulz k jednání. Naléhavost velkého množství motivů se zvyšuje s nárůstem doby, po kterou nejsou uspokojovány lidské potřeby. Tohle tvrzení lze krásně ukázat na prožitku hladu. Pokud máme hlad, necítíme se příjemně a to nastartuje činnost, která směřuje k tomu, abychom něco snědli. 2.4.3 Dělení motivů Plháková (2004) uvádí, že lidské motivy mohou být rozčleněny do 4 skupin. 

Motivy sebezáchovné

Jejich základ tvoří čistě biologické podněty, s kterými se člověk rodí, ale to jak je uspokojovat se učí díky své rodině, přátelům a celkově díky prostředí a kultuře, ve kterém žije. 

Motivy stimulační

Ty nejsou pro přežití zcela nezbytné, ale jejich uspokojování podmiňuje pohodovou funkci psychiky. Mezi ně řadíme motivy, které dávají najevo to, jak je člověk zvědavý a vyhledává nejrůznější aktivity s adrenalinovým podtextem, aktivity plné zážitků, hravosti, zkoušení nových věcí. 

Motivy sociální

Třetím typem motivů jsou motivy sociální, které mají vliv, a dá se říci, že řídí mezilidské vztahy. Tyto motivy jsou zakódovány v každém z nás a spouštějí se v dětství vlivem vzájemného působení s lidmi v blízkém okolí.

14



Motivy psychické

Čtvrtou a poslední oblast tvoří motivy psychické, které jsou osobní pro každého člověka. Mezi nimi nalezneme motivy, jako jsou hledání smyslu života, zasazení své osobnosti do světa okolních lidí, potřeba svobody se rozhodovat, konat a mít svůj názor.

2.5 Výkonová motivace Podle H. A. Murraye v publikaci Výrosta a Slaměníka (2008, 154) „motivace k výkonu byla explicitně vyjádřena jako potřeba výkonu …. Do potřeby výkonu zahrnoval dokázat něco obtížného, zvládnout fyzické objekty, lidské bytosti či ideje …. Překonat překážky a dosáhnout vysokého standardu, překonat sám sebe, být rivalem druhých a předčit je“. Z celé této charakteristiky nám tedy jasně vyplývá, že hlavním motivem výkonu je potřeba sebeuspokojení v rámci překonání sebe sama, svých možností a sociálním aspektem je soupeření s druhými a jejich porážka. Paulík (2006) popisuje, že výkonová motivace se u osobnosti tvoří od raného dětství. Největšími motivátory jsou v dětském období rodiče a blízké osoby, kteří svým povzbuzováním, oceňováním a úctou za odvedený výkon podporují u dítěte jeho motivaci. Zvýšené pozornosti se ale musí dbát hlavně na přehnané nároky na výkon, které jsou na děti kladeny. U dětí se pak mohou dostavovat pocity méněcennosti, deprese z neuspokojení přání rodičů, apod. Jiná definice podle Heluse (2011) říká, že výkonová motivace je udávána potřebou vytyčovat si obtížné cíle a za pomoci vlastního úsilí jich dosahovat. Stejný autor také uvádí, že společnost, ve které je zastoupení výkonově motivovaných lidí vysoké, vykazuje vysokou úroveň produktivity, úspěšnosti a celkové prosperity. „Vzhledem k tomu, že výkonnost nebo úspěch ve sportovním prostředí se často měří jako výkon v porovnání s protivníky, potřeba úspěchu se zde zpravidla posuzuje ve vztahu k soutěživosti“ (David, Thatcher & Rahman, 2012, 36). 2.5.1 Soutěživost a předstartovní stavy Typickým sportovním aspektem, který se samozřejmě objevuje i v tanci je soutěživost. Různé taneční styly jsou tancovány na různých úrovních tanečních soutěží či battlů a jednotlivci či páry pociťují potřebu rivality a porážky, což se samozřejmě odráží v potřebě vynikat nad ostatní a být lepší než oni. Paulík (2006) popisuje, že soutěživost nastává, je-li do jakékoliv sportovní aktivity včleněn aspekt kompetice (soutěžení), kdy „jsou srovnány minulé a současné výsledky téhož

15

jedince (snaha stále se zlepšovat) i výsledky jedince a výsledky ostatních (snaha být nejlepší)“ (Paulík, 2006, 79). Každá soutěž je ve sportu doprovázena řadou emocí, jako jsou nervozita, strach, agrese, nebo naopak nadšení, apod. K tomu, aby byl jedinec či taneční pár na soutěž kvalitně připraven, přispívá správná psychologická příprava, jejíž velice důležitou součástí je ovlivnění a regulace předstartovních stavů. Perič & Dovalil (2010) charakterizují předstartovní stav jako stav představující určitý aktuální stav psychiky jedince, který se dostavuje před startem, tedy závodem či soutěží. Je chápán jako pohotovost organismu, kterou je zapotřebí vynaložit při překonávání dostavené zátěže. Tyto stavy jsou ovlivněny zpravidla emocemi, velkou roli hraje ale také motivace. Přesněji řečeno „ daný předstartovní stav je tedy složitou aktivačně-motivační strukturou vrozených i získaných dispozic určitého sportovce, vzniklou v procesu adaptace i učení a aktualizovanou časovými i prostorovými signály blížícího se startu a zejména společenskou atmosférou nastávajícího utkání“ (Perič & Dovalil, 2010, 153).

16

2.6 Motivační teorie Existuje obrovské množství motivačních teorií, které popisují jak s motivací u lidí správně zacházet nebo čeho se při motivování vyvarovat. Plamínek (2010, 115) uvádí, že „teorie motivace vytváří základ pro používání motivace v praxi a její zasazení do kontextu lidských životů a lidského podnikání“. Vybrané teorie, které si zde uvedeme, můžeme rozdělit do 2 rozdílných skupin a to na teorie, které se zaměřují na poznání původu motivace, v druhém případě to jsou teorie, které jsou zaměřeny na děj motivačního procesu. 2.6.1 Teorie zaměřené na poznání motivačních příčin 

Maslowova teorie hierarchie potřeb (Maslowova pyramida)

Hunt (2000) zdůrazňuje podle Abrahama Maslowa rozdělení lidských potřeb do 5 vzestupných oddílů tvořících známou Maslowovu pyramidu (Obrázek 1). Její nejnižší podklad, od kterého se odvíjejí vyšší vrstvy pyramidy, sestává z fyziologických potřeb, kam řadíme tělesné potřeby lidského organismu (potřebu dýchání, spánku, přijímání potravy, regulaci tělesné teploty, rozmnožování, atd.). Vyšší vrstvu tvoří potřeby bezpečí, kterými Maslow myslí stabilitu, bezpečnost, nepřítomnost strachu, jistotu rodiny, zdraví, zaměstnání, atd. Třetí vrstvu zaujímají potřeby psychologické, které mají velice blízko k sociální povaze (potřeba lásky, sounáležitosti, přátelství, partnerského vztahu, atd.). Předposlední oddíl patří potřebám uznání, přijetí, ocenění, úcty, atd. a finální vrchol pyramidy je tvořen potřebami sebeaktualizačními, kterými autor míní potřeby realizovat své schopnosti, rozvíjení talentu, potřeby naplnit svůj život, stát se lepším člověkem atd.

Obrázek 2. Maslowova pyramida potřeb (Tureckiová, 2004, 59).

17

Všechny tyto potřeby můžeme samozřejmě najít i u tance. Pokud začneme u potřeb fyziologických, je tady v první řadě potřeba cítit se dobře. Tělo díky tanci jakožto pohybové aktivitě získává dostatek pohybu, zpevňuje se držení těla, svaly nabírají na síle a pokud se dobře cítí tělo, cítí se dobře i duch. U potřeby bezpečí je to například možnost úniku od každodenních starostí a problémů a položení se do krásy a svobody tance. Je to v mnoha případech právě bezpečný úkryt, který nám tanec nabízí. Sociální potřeby můžeme v tanci vidět v kontaktu a interakci s tanečním partnerem, s taneční skupinou, s kamarády, se kterými tanečník navštěvuje taneční kroužek, s rivaly, které potkává na tanečních soutěžích. Potřeba uznání je vidět v dosahování tanečních výsledků, ve verbálních i movitých odměnách, které tanečník získává za dobře zvládnutou techniku tance, správný výraz, apod. Poslední, sebeaktualizační potřebu nacházíme v rozvíjení tanečního talentu, v uvědomění si, že díky tanci někam patřím a nedokáži si bez něj svůj život představit. 

Alderferova teorie 3 kategorií potřeb ERG

Teorie ERG podle jejího autora Claytona Alderfera říká, že lidské potřeby se dělí na 3 skupiny – ERG „podle prvních písmen anglických názvů jednotlivých skupin potřeb, tj. existency/existence, relatedness/vztahy a growth/růst)“ (Tureckiová, 2004, 60). Znamená to tedy zajištění existence, sociálních vztahů k pracovnímu okolí a zajištění dalšího osobního růstu. Tyto tři skupiny potřeb dokážeme s určitostí připodobnit i k tanci například jako existenci taneční schopnosti a talentu nebo nezastupitelného místa v taneční skupině či v tanečním páru, v druhém případě jako vztahy k tanečním kolegům či trenérům a v posledním případě jako tanečního růstu, zvyšování výkonnosti a dosahování úspěchů. 

McClellandova teorie získaných potřeb

Jinak zvaná teorie potřeby dosáhnout úspěchu od autora Davida Clarence McClellanda. V publikaci od Tureckiové (2004, 60) se dočteme, že „v jejím základu bychom nalezli snahu odpovědět na otázku, zda zdůraznění (upřednostňování) určité potřeby, respektive skupiny potřeb predisponuje jednotlivce k úspěchu v jeho práci“. Oproti Maslowově teorii potřeb se tato teorie zabývá pouze 3 potřebami a to potřebou sounáležitosti, potřebou prosadit se a mít poziční vliv a potřebou úspěšně se uplatnit.

18

2.6.2 Teorie zaměřené na průběh motivačního procesu 

Adamsova teorie spravedlnosti (teorie spravedlivé odměny)

John Stacey Adams přišel s teorií, která „je založena na principu sociálního srovnávání“ (Tureckiová, 2004, 64). Podstatou je porovnávání různých pracovníků podle jejich vlastních vstupů, kterými jsou myšleny například vzdělání, zkušenosti, délka praxe, osobní image, vztah k firmě, … a výstupů jako jsou mzda nebo plat, kvalita pracovního prostředí, možnost dalšího osobního rozvoje, … (Bělohlávek, 1996). V tanečním kroužku či taneční skupině jsme porovnáváni v tom, jak tancujeme, jak u toho vypadáme, s tím, jakou odměnu za to získáváme. Jsme samozřejmě porovnáváni i s ostatními tanečníky, existuje zde tedy přirozená rivalita a touha být lepší než ostatní. 

Vroomova teorie valence a očekávání

Další teorie přichází s myšlenkou Victora H. Vrooma v publikaci Tureckiové (2004), že motivace je zcela závislá na individuálním výběru každého člověka, na tom, co člověk jako individuum upřednostňuje a na jeho subjektivním ohodnocení těchto upřednostňovaných cílů nějakým způsobem dosáhnout. Sílu motivu ovlivňují 2 důležité aspekty: 1. míra očekávání – že vůbec lze vytyčeného cíle dosáhnout, 2. Přitažlivost, což je individuální záležitost člověka určit velikost přitažlivosti a na ní navazující pravděpodobnosti dosažení cíle vzhledem k úsilí, které bude k tomuto dosažení vynaloženo. 

Skinnerova teorie zesílených vjemů

Plháková (2006) popisuje, jak Burrhus Frederic Skinner rozlišil 3 různé druhy posílení neboli zpevnění. Patří mezi ně pozitivní posílení, které vede chování člověka k příjemným, uspokojení přinášejícím a příznivým výsledkům, negativní posílení, které má za následek kladné chování ve smyslu, že cokoliv nepříjemného, nepříznivého či škodlivého přestane nebo se v lepším případě vůbec neprojeví. Třetím druhem je plně negativní trestání, které vždy vede chování k záporným, negativním a špatným důsledkům. 

Porterův a Lawlerův rozšířený model teorie očekávání

Tato teorie autorů Lymana W. Portera a Edwarda E. Lawlera se opírá o podobný princip jako Teorie Victora Vrooma. Tureckiová (2004, 63) uvádí, že autoři této teorie vycházejí z toho, že „k vynaložení určitého úsilí vede jedince subjektivně vnímaná hodnota cíle nebo

19

odměny, ve spojení s rovněž subjektivně vnímanou a posuzovanou mírou pravděpodobnosti, s níž je možné dosáhnout cíle“. 2.6.3 Koncept „flow“ K tanci jako ke každé jiné vykonávané činnosti samozřejmě patří individuální přístup, vnímání či prožívání. Lidé se často při nejrůznějších aktivitách nacházejí ve stavu takzvaně mimo svou mysl či mimo sebe. Velice často jsou svou myslí jinde a přemýšlí nad věcmi a událostmi, které se staly nebo ve vyšší míře, které teprve nastanou. Tím kdy ale skutečně prožíváme danou skutečnost, přítomný okamžik se začala zabývat až koncepce flow. „Pro pojem flow můžeme zavést česká synonyma jako zaujetí, ponoření se, splynutí s činností, popřípadě optimální prožívání …“ (Slezáčková, 2012, 58). Jak dále uvádí Slezáčková (2012), termín flow zavedl americký psycholog maďarského původu, Mihaly Csikszentmihalyi. Tento významný představitel pozitivní psychologie při svém studiu často vedl rozhovory s lidmi, kteří v nejrůznějších oblastech lidské činnosti dosahovali nadprůměrných výkonů a výsledků, a to ať už šlo o sport, umění či pracovní činnosti. Byl nadšen souhlasnými výpověďmi různých lidí o tom, jak při odevzdání a ponoření se do procesu vykonávání dané činnosti zcela zapomínají na své základní lidské potřeby, jakými jsou hlad, nepohodlí či únava a neprojevují žádný zájem o cokoli jiného, dokud s touto svou činností neskončí. Všimnul si také pravidla, že čím více se do dané činnosti ponoří, splynou s ní a jsou jí doslova pohlcení, tím lepších výkonů dosahují. Právě pro takový stav optimálního prožívání byl navržen pojem flow, jenž je v dnešní době jedním z nejstudovanějších termínů jak ve výkonové psychologii, tak v psychologii vůbec. Koncepce flow také velice úzce souvisí s motivací, jde o to, že čím větší motivaci v našem případě, k tanečnímu výkonu máme, tím více nastává možnost dostavení se prožití flow.

Obrázek 3. Model flow (Slezáčková, 2012, 61).

20

3 Tanec Tanec je druh pohybové aktivity, která je ve většině případů doprovázená hudbou. Může být vykonávána jedincem, dvěma tanečníky v páru nebo skupinově ve 3 a více jedincích tancujících pohromadě. Je to tělesné, neverbální vyjádření pocitů tanečníka/ů spojené s uměním pohybovat se do rytmu hudby.

3.1 Tanec jako pohyb Z jakéhokoliv fyzikálního hlediska pohybem rozumíme změnu místa, přemístění z jednoho bodu do druhého a to ať už přemisťujeme celé tělo nebo pouze některou jeho část. Přidejme ale k tomuto pohybu eleganci, ladnost, procítění, vyjádření sama sebe, pohybujme se rytmicky a rázem se z obyčejného pohybu dostáváme k tanci. Historie tance sahá až k úplným počátkům lidstva. „Primitivní člověk tančil, aby se ochránil před neznámem a zlem, aby lov byl úspěšný, aby pole rodila. Aby zesílil svá přání, maloval je na stěny jeskyní“ (Dosedlová, 2012, 12). Tanec je zkrátka starý jako lidstvo samo, byl u všeho, šel s dějinami, postupně se začal vyvíjet a měnit vzhledem k tomu, kde nebo kým byl vytvářen. „Středověcí sedláci tančili zemité a syrové tance, oproti tomu na francouzském dvoře vyrostlo umění tanců sofistikovaných a vyumělkovaných“ (Dosedlová, 2012, 12). I když má hlavně v dnešní době mnoho různých tváří a podob, je tanec přístupný všem, každý jej umí, každý jinak, ale každý svým osobitým způsobem. Je snad jediným prvkem, kterým se dá neverbálně vyjádřit snad jakákoliv emoce nebo psychický stav člověka. Vede k naprostému odevzdání se do vlastního světa, do vlastní kreativity a představivosti. Musíme brát ale v potaz hudbu a její rytmus, se kterými jde tanec ruku v ruce. Jak popisuje Jebavá (1998, 9) „krása pohybu v dimenzi estetické je přijímána s určitými atributy – jako je rytmus, rytmizace, přesnost, uvolněnost, obratnost, dovednost, technická zdatnost, výraz, exprese, ladnost, apod.“

3.2 Tanec jako prostředek rozvoje osobnosti Tanec vždy byl a bude považován za jeden z prostředků socializace. A není se čemu divit, patří sice do kolonky němého umění, ale jeho výrazy, vyjádření a projevy jsou většinou mnohem silnější a emotivnější než jakákoliv slova. Podle Zedkové (2012, 16) „pohyb využíváme ke svému fungování, zatímco tanec je pohyb, který nese poselství o našem vnitřním nastavení, motivaci, prožívání“. Dosedlová (2012, 12) ve své publikaci popisuje, že „tanec vždy měl psychoterapeutický náboj…. Tanec je fenomén kulturní, umělecký, antropologický, zjemňující, obohacující a 21

povznášející lidskou duši i komunikaci. Má dar redukovat úzkost a pomáhá překonat to, co nejde překonat jinak“. Pro tohle i pro mnoho dalších faktorů, kterými jsou například ponoření se do zcela jiného světa vlastního já, do vlastních pocitů, vlastní představivosti a kreativity, se stal jedním z velice oblíbených terapeutických postupů, což souvisí i s všeobecným rozvojem osobnosti ať už se jedná o jeho tvořivost, emocionalitu, taneční cítění a mezilidské vztahy nebo rozvoj pohyblivosti, ladnosti, zvýšení taneční kondice, apod. Je to právě komunikace tělem, řeč skrze jakoukoliv jeho část, která je tak osvobozující a dává prostor vlastní fantazii, vlastnímu projevu. Jak uvádí Vymětal (2010, 86) „neverbální komunikační stránka (pohledy, mimika, gestika, pohyb apod.) je obtížně člověkem samým kontrolovatelná a ovladatelná, proto přes řeč těla na sebe člověk nejvíce „prozradí“, což je v situaci psychoterapie užíváno ve směru sebepoznání (autognóze)“. Podle Zedkové (2012, 16) zase „neverbální projevy každého člověka vytvářejí jeho vlastní, osobitou „choreografii“, ve které je obsažena jeho minulost, přítomný okamžik i záměr, odkazující k budoucnosti“. To, že se klient může projevit bez použití slov je pro něj více uspokojující a jak popisuje Vymětal (2007, 290) „jeho projev je méně kontrolovaný vnitřní cenzurou a navenek se dostávají i nevědomé, skryté a latentní obsahy“. Tanec a pohyb všeobecně se jako prostředek terapie začal využívat po 2. světové válce v USA a v jedné z definic představuje „psychoterapeutický směr využívající pohybu a tance jako hlavních psychologických prostředků pro dosažení žádoucí osobnostní změny…“ (Dosedlová, 2012, 80). Jednoduše řečeno pohybem a tancem ke zdraví, k zlepšení psychických i fyzických předpokladů a nastolení příjemného pocitu, že se s člověkem dějí pozitivní proměny. Dosedlová (2012, 80) dále vysvětluje, že se můžeme při zkoumání tohoto způsobu terapie setkat s jeho mnoha různými označeními. Jak autorka uvádí, jsou to například „taneční terapie, tanečně-pohybová terapie, choreoterapie, tančená terapie, psychotanec, psychobalet atd.“ V dalším textu budeme uvádět TPT – tanečně-pohybová terapie. Prvními tanečními terapeuty nebyli lidé, kteří by v tomto oboru vynikali a byli v něm zcela vzdělaní. Většinou se jednalo o učitele tance, trenéry, profesionální tanečníky, kteří podle Čížkové (2005, 25) „ve spolupráci s psychiatry využívali možnosti tance ke komunikaci s pacienty z uzavřených oddělení v psychiatrických léčebnách, zejména s těmi, kteří nebyli přístupní verbální terapii.“ Jako první jmenovaná taneční terapeutka bývá označována Franziska Boasová, která začala využívat tance a pohybu v taneční terapii jako léčebného

22

prostředku už v roce 1941 v New Yorku. Za zakladatelku je ovšem považována Marian Chaceová, která s tancem jako s terapií začala pracovat až o rok později, tedy roku 1942. Jistěže tento nový terapeutický obor bylo potřeba zastřešit a proto „v roce 1966 byla založena Asociace americké taneční terapie (American Dance Therapy Association – ADTA) a její první prezidentkou byla jmenována právě Marian Chaceová“ (Dosedlová, 2012, 77). V České republice byla až o dost později „v létě roku 2002 založena Česká asociace taneční a pohybové terapie TANTER“ (Čížková, 2005, 27). Hlavní myšlenkou v TPT je, že „tělo a mysl jsou od sebe neoddělitelné. Základní předpoklady jsou takové, že tělo a jeho pohyby jsou ovlivněny vnitřním emočním stavem člověka a změny na pohybové úrovni mohou vést ke změnám v psyché, čímž se podporuje jeho rozvoj a zdraví“ (Bič, 2011, 21). Pacient nemusí být zrovna taneční mistr, nezáleží na tom, zda tančit umí nebo se jen nějakým způsobem pohybuje do rytmu, i když vlastně k rytmu nebo tanci nemá žádný přirozený vztah. Co je však nejdůležitější, že „v TPT se cení každý pohyb, každá jeho kvalita, není zde kladen důraz na estetičnost pohybu, ale na výpověď, kterou o sobě každý člověk svým pohybem činí“ (Čížková, 2005, 32). Důležitost je připisována sebevyjádření, vždyť „náš pohyb odráží naše prožívání, náš vnitřní svět a naopak – náš vnitřní svět je prostřednictvím pohybové interakce s okolím ovlivňován“ (Zedková, 2012, 16).

3.3 Taneční formy Pokud se chce člověk v současné době začít věnovat tanci, může vybírat z obrovského množství nejrůznějších tanečních forem, které vznikaly, vyvíjely se, formovaly a zdokonalovaly po dlouhá léta už od samotného počátku lidské existence. Ať už jde o balet, tanec pouliční, hip-hop, společenské tance, country tance, tanec u tyče nebo třeba cheerleading, každý z nich je jedinečný, osobitý, zvláštní a v člověku na pohled vzbuzuje odlišné pocity a reakce. Vybrat se dá z tanců, kde se projevuje samotný jedinec, z tanců typických pro páry anebo skupinových tanců, kdy se najednou na parketě může objevit třeba 20 i více tanečníků. Vybrala jsem takové taneční formy, které jsou v ČR nejrozšířenější co se tanečních kroužků a klubů týče a většina tanečníků se nejvíce věnuje právě těmto formám. 3.3.1 Street dance a hip-hop Hip hop není jen druh tance, ale jak říkají jedinci, kteří se jím zabývají, je to vlastně životní styl, do něhož patří specifický styl oblékání, mladistvá pouliční mluva a myšlení, drsná a drzá hudba, … A to vše s neustále se vyvíjejícím konceptem celé hip hopové kultury (Fiedler, 2003). Co se týče samotného tanečního stylu, Balaš (2003) uvádí, že je ovlivněn 23

spoustou dalších stylů, ze kterých přebral velkou řadu tanečních prvků. Samozřejmě ale nechybí vlastní originální náhled, specifické variace, výrazy a pohyby typické právě pro hip hop. K úplnému počátku tohoto stylu musíme zabruslit více než 30 let nazpátek, dostat se zhruba k začínajícím sedmdesátým letem 20. století, kdy v amerických ulicích plných černošských gangů velice spontánně vznikají první základy celé hip hopové kultury. Do České republiky se hip hop dostal až začátkem 80. let a po pádu totalitního režimu se začal plně rozvíjet (Fiedler, 2003). Fiedler (2003) popisuje, že pokud mluvíme právě o tomto stylu, je důležité vědět, že se odvíjí ze čtyř základních pilířů a těmi jsou: mc-ing (rapping), dj-ing, graffiti a b-boying (breakdancing). Všechny tyto odnože dávají jedinci možnost projevu – tedy vyjádření svých pocitů, názorů, nesouhlasů a celkového zhodnocení světa, ve kterém žijí, na základě svých svobodných myšlenek ať už pomocí zpěvu či rappu, vytváření vlastní hudby, kresbami po zdech nebo tancem. Taneční hip hopové styly můžeme rozdělit do dvou velkých skupin: 

Old school dancing



New school dancing

Do old school, tedy do tanečních stylů které vznikly v 70. a dále se vyvíjely v 80. letech, řadíme styly, jako jsou: up-rock, locking, electric boogie (the robots, popping, boogaloo style) a b-boying (breaking, floor-rocking). Naopak new school se inspiruje a vyvíjí na základě nových trendů v hip hopové hudbě na konci 80. a v průběhu 90. let. Tanečníci si vytvářejí vlastní pohyby a přizpůsobují je old school stylům, vše je o individualitě a jedinečnosti každého tanečníka. Vedle rozvoje starých stylů se ale objevují styly zcela nové jako: new jack swing, be bop nebo třeba house dance (Fiedler, 2003). 3.3.2 Moderní a scénický tanec Dosedlová (2012) popisuje ve své publikaci, že za zakladatelku moderního výrazového tance je považována Isadora Duncanová. Začínala u baletu, ale velice ovlivněná antikou se začala věnovat modernímu a scénickému tanci. Tancovala bosa ve volné přírodě, snažila se svými pohyby vyjádřit svou duši a ukázala pomocí tance, jaký je její život. Inspirovala se přírodou kolem ní, pohyby stromů, mraků, vody. Pro svůj hlavní cíl, kterým je volnost a přirozenost pohybu se stal moderní a scénický tanec velice oblíbeným a ve 20. letech začalo vznikat množství škol moderního tance.

24

U moderního a scénického tance nehraje žádnou roli technika provedení pohybů, či figur. Jde o radost z pohybu, svobodné vyjádření emocí, kreativity, fantazie, vnitřní prožitek hudby ztvárněný pohybem. U těchto tanců je kladen důraz pouze na plynulost pohybů, přirozenost vyjádření. 3.3.3 Disco dance Chceme-li se zajímat o disco dance, musíme nejprve objasnit pojem disco. Balaš (2003) uvádí, že termín disco určuje hromadné označení trendu moderní hudby, dohromady s tanci sedmdesátých let, kdy se v tančírnách poprvé začala objevovat afroamerická hudba, a začaly vznikat tzv. diskotéky. Naproti tomu je ale diskem také myšlen současný název pro beatové tance, které jsou tancovány na diskohudbu. Tou není nic jiného než líbivá, zajímavá, nevšední hudba, která je určena zejména k tanci. Pro disco je charakteristický jeho rytmus, který se svými čtyřmi dobami v taktu patří mezi nejobtížnější. Tento taneční styl je velice energický, proto je u něj vyžadována dobrá fyzická kondice. Umožňuje totiž nejrůznější pohybová vyjádření, kdy nejtypičtějším jsou dynamické pohyby paží zdůrazňující pohyb těla, celková tělesná flexibilita, gymnastické prvky apod. Disco dance styl je zvláštní i svými výraznými kostýmy, které díky své barevnosti a kreativitě podtrhují všechny taneční detaily. 3.3.4 Pole dance a břišní tanec Na první pohled dva odlišné taneční styly, pokud se ale podíváme pořádně zblízka, oba tance jsou typicky ženskou záležitostí, oba tance připoutávají pozornost mužů, ženám, které se jim věnují, jde o vyjádření své ženskosti, tělesných křivek, ladnosti pohybu, spojitost krásy tanečního pohybu spolu s fyzickou námahou a posilováním. Pokud zabruslíme do dějin orientálního břišního tance, dostaneme se až do starověku, kdy neexistovala lékařská péče nebo léky tišící bolest. Právě tehdy vznikla tato forma tance jako tanec usnadňující porod. Byl považován za rituální tanec, který zpevňoval břišní svalstvo a tím napomáhal a ulehčoval porodní bolesti (Dallalová & Hariss, 2006). Svůj název tento tanec získal z arabského slova beledi, který v rodném jazyce znamená lidský. „Termín beledi označuje hudbu, tanec a kostýmy, nemá nic společného s anatomií. Již od svých počátků byl tanec beledi tancem ženského vyjadřování, byl tančen ženami a mimo zraky mužů“ (Dallalová & Harris, 2006, 30). I když je břišní tanec doménou ženského pohlaví, muži jím byli okouzlování už odedávna. Přitahovala je na něm smyslnost a krása ženského těla, proto je také tento tanec dodnes prezentován jako nemravný a mnozí si myslí, že je synonymem pro striptýz. Tohle 25

samozřejmě není na místě z hlediska jeho historie a Dallalová & Hariss (2006) uvádí, že se ženy v dnešní době snaží nejen o napravení renomé břišního tance, ale také o jeho přiblížení k jeho původním kořenům, které bylo za dobu jeho existence zásadně porušeno. Břišní tanec jak jej známe dnes je určen pro všechny ženy bez rozdílu věku, váhové kategorie či úrovně pohybového nadání. Většina jeho pohybů má charakter vln a je soustředěna do oblasti břicha a pánve a samozřejmostí jsou také doplňující ladné pohyby rukou. Ženy jsou vyzdobeny nádhernými hedvábnými závoji a šátky uvázanými přes boky s třásněmi, flitry, či penízky vydávajícími typický cinkavý zvuk. Pole dance je oproti břišním tancům poměrně nová taneční disciplína, která má ovšem velmi staré kořeny. Přeložíme-li tento pojem do češtiny, dostáváme termín tanec u tyče, nebo tanec na tyči. Vychází z prvků čínského cirkusu a indického fitness umění zvaného mallakhambha. Jde o spojení kombinací šplhů, akrobatických prvků, které artisté předváděli při cirkusových vystoupeních spolu s prvky, u kterých jedinec pracuje s vlastní vahou těla. Současná podoba pole dance pochází z Kanady, kdy se tanečnice více soustředily na noční kluby a strip bary a předváděly své taneční umění zde. Komunita kolem pole dance ale udělala obrovský pokrok a posunula tento sport dále. Začaly se formovat taneční studia, vznikat amatérské soutěže. Zájem o tento taneční styl ve světě stále stoupá, i v České republice již existuje několik desítek pole dance studií. V dnešní době se dokonce i uvažuje o zařazení pole dance jako olympijského sportu. 3.3.5 Společenské tance Společenský tanec, v dnešní době už spíše nazývaný taneční sport (sportovní tanec) je název tanečního oboru, který je, veřejnosti znám spíše pod pojmem společenský tanec. Ke změně názvu došlo až v souvislosti se světovým uznáním společenského tance jako sportu a jeho zařazením mezi kandidátské sporty pro olympijské disciplíny. Podle Odstrčila (2004) se za období vzniku společenského tance dá považovat 19. století. Nejen, že tanečníci měli radost z pohybu spojeného s hudbou, ale mohli se těšit i z dlouho zakazovaného párového tancování. Největším hitem byly tehdy tance jako polka a valčík. Začátkem 20. století se přidává vlna tanců ze Severní a Jižní Ameriky, objevují se i tance pochodové. Období mezi světovými válkami přináší do tance nový nádech a to v podobě jazzu, swingu a latinskoamerických rytmů. Soutěžní tance jak je známe v dnešní podobě, uzavírá vlna rokenrolu, která přináší tanec jive. Společenské tance, jak je dnes známe v jejich soutěžní podobě, rozdělujeme na dvě hlavní kategorie a to tance Standardní, mezi něž patří waltz, tango, valčík, slowfox a 26

quickstep a podstatně mladší tance Latinskoamerické, kde dominují samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive. Při všech těchto tancích je kladen důraz na technické provedení prvků, výraz, charakter jednotlivých tanců, ale hlavně na prožití každého pohybu. Obsahuje velkou dávku elegance, ladnosti, kultury a krásy pohybu. Záleží hlavně na schopnostech tanečního páru, jeho vyspělosti. Sportovci se v tomto odvětví vyjadřují pohybem a celkový dojem sehrává rozhodující úlohu při hodnocení. Jelikož je taneční sport, jako jediný ve svém oboru, sportem párovým, velice důležitá je u něj komunikace a celkový vztah mezi partnery. Když zmiňujeme komunikaci, nejde jen o komunikaci verbální, ale samozřejmě také o tu fyzickou, bez níž by se dalo na tanečním parketu mezi partnery velice špatně vycházet. Pokud se tedy věnujete tomuto tanečnímu stylu, nikdy se nemůžete vyjadřovat sami za sebe. Vzájemná interakce s partnerem je totiž podmínkou pro existenci tanečního páru. Partnerství je také velice důležitou podmínkou k motivaci tento taneční styl provozovat. Obtížné je to hlavně z hlediska motivace malých dětí a mládeže v pubertě. Zatímco u dětí je vztah v páru nejvíce ovlivňován rodiči a trenéry, u mládeže jde spíše o začínající fyziologické změny v organismu, začínající pubertu, odlišný pohled na opačné pohlaví, tudíž se blízký tělesný kontakt, jakého je u sportovního tance zapotřebí, může stát problémem a ve většině případů ukončit taneční spolupráci mezi partnerem a partnerkou. 3.3.6 Balet Balet je forma scénického tance ať už vyjadřuje lidské pocity nebo jednoduše doprovází hudbu. I když, jak už bylo řečeno, je formou tance scénického, liší se od něj (a i od ostatních tanečních stylů) svou náročnou formou. Ta je dána právě díky jeho technice, kterou zvládají jen ti nejnadanější tanečníci, stojí za ní mnoho let tvrdé dřiny a odříkání a neustálý trénink. Pohyby při baletu jsou velmi rychlé, hbité, ale zároveň neuvěřitelně ladné. Tanečníci musí zvládat těžké figury plné rychlých otoček, piruet či perfektního udržování rovnováhy, apod. Balet byl vždy součástí společenského kulturního života. „Balet, jehož název pochází z italského baletto, což znamená vlastně taneček, má svůj původ v období renesance v Itálii a Francii“ (Brodská & Vašut, 2004, 7). Za počátek vzniku baletu je podle Brodské & Vašuta (2004) považován rok 1581. Hlavní myšlenkou bylo spojení čtyř umění a to hudby, tance, poezie a malířství, jejichž společným cílem by se stal ideál antické jednoty. Zprvu to tak i fungovalo, vznikaly balety, které neustále zdokonalovaly žánr. Až o několik let později zmizela vstupní promluva, která byla nahrazena instrumentální předehrou. Zmizelo i mluvené 27

slovo, zůstal pouze sborový zpěv a instrumentální doprovod. Tanec provázely kroky z dvorských tanců a na dvoře zůstal až do 17. století, kdy nastala změna, začali se objevovat taneční profesionálové, kteří stupňovali taneční techniku a balet se stal i soutěžní doménou. Nastala také změna v tom, že od 80. let 17. století přestal být balet doménou typicky mužskou, ale na tanečním parketu se začaly objevovat i ženy. Balet se dále neustále zdokonaloval a měnil priority obecenstva. 20. století s sebou přineslo úsilí o reformy baletu ve dvou odlišných směrech. První usiluje o vytvoření zcela nového samostatného stylu moderního tance a distancovat se od klasického baletního stylu, v opozici stojí zastánci klasického baletu, kteří chtějí obnovit jeho přežitou podobu baletních představení. 3.3.7 Country tance Country tanec je jak uvádí Giordano (2010) žánr, který lze těžko definovat. Zjednodušeně řečeno, pojem 'country tanec' můžeme volně aplikovat na jakýkoliv tanec prováděný v přírodě, nebo jednoduše v nějaké venkovské oblasti. Kořeny country hudby a tance jsou spojeny s lidovou hudbou, kterou angličtí, irští a skotští osadníci přinesli do regionu Apalačského pohoří v 18. a 19. století. Zejména anglické a irské balady, měly významný vliv a tato hudba byla následně předváděna v koloniálních časech v náboženských i společenských souvislostech, včetně bohoslužeb, svateb či venkovských slavností. Tyto tance se dají tancovat jak individuálně, tak v tanečních párech a během vývoje se country tance rozdělily do několika skupin. 

Old time dance - historické tance, které se tancují v podobě, jaké se dochovaly



Contra dance - tedy tance v dlouhých řadách



Square dance neboli čtverylka, u které je typické postavení párů do čtverce



Circle dance jež jsou tance v kruzích



Round dance což jsou párové tance, které se tancují výhradně po obvodu sálu



Line dance jsou sestavy tanečních kroků, ze kterých se tvoří sestava, která se tančí po dobu celé skladby, tancuje se v řadách a tančí jej samostatní tanečníci



Clogging - country step, při němž je taneční rytmus zdůrazněn údery špičkami či patami bot opatřenými speciálními "plechy".

3.3.8 Cheerleading Cheerleading, který popisují anglická slovíčka cheer = povzbuzování a leading = vedení je sport, pro který je typická taneční i gymnastická průprava. Je charakteristický svými prvky,

28

jakými jsou nejrůznější skoky, výkopy, vyhazování do vzduchu, akrobacie, pyramidy či pokřiky. Podle „Perfect Cheerleading Team“ (2014) historie cheerleadingu pochází ze Spojených států na konci roku 1880. Původně vznikl jako skupinové povzbuzování křičícího a zpívajícího davu, který měl podpořit svůj tým. Nikdo si není docela jistý, jak doložit, že první jásot vůbec byl uveden na Princetonské univerzitě v roce 1884. Právě na tomto místě vznikly dějiny cheerleadingu. Ironicky tento sport začínal jako typicky mužský, bylo to dáno tím, že hluboké mužské hlasy byly více vyčnívající než hlasy ženské. Až od roku 1920 se ženy začaly mnohem více zapojovat do cheerleadingu a začala se včleňovat gymnastika, pyramidy či házení. V dnešní době je cheerleading mládeže tvořen převážně ženami, roztleskávačkami.

29

4 Cíle a úkoly práce V této části práce se zaměřím na šetření, které jsem prováděla pomocí ankety, dále vymezím hlavní cíl, úkol práce, dílčí cíle a výzkumné otázky, upřesním použitou metodu výzkumu, objasním, dle čeho jsem vybírala jednotlivé respondenty. V neposlední řadě vyhodnotím výsledky šetření, které znázorním v grafické i písemné podobě a nakonec zodpovím stanovené výzkumné otázky. Hlavní cíl práce Hlavním cílem bakalářské práce je identifikovat jednotlivé motivační faktory jedinců věnujících se různým tanečním formám. Úkol práce Charakterizovat vybrané taneční formy. Dílčí cíle 1. Identifikovat motivační faktory jedinců věnujících se tanci. 2. Identifikovat, jak jsou vybrané taneční formy preferovány z hlediska pohlaví, věku a vztahu k soutěžním aktivitám. Výzkumné otázky 1. Jaké jsou hlavní motivační faktory jedinců začít se věnovat různým tanečním formám? 2. Jaká je preference jednotlivých tanečních forem z hlediska pohlaví? 3. V jakém věku se tanečníci jednotlivým tanečním formám začínají obvykle věnovat? 4. V rámci jakých tanečních forem se tanečníci účastní soutěžních aktivit?

30

5 Metodika 5.1 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor, tedy respondenty tvořili lidé, kteří se aktivně věnují tanci jako svému hobby. Samozřejmě jsou mezi nimi tací, kteří se pravidelně účastní tanečních soutěží či „battlů“, není to ale jejich práce, nýbrž jejich velký koníček. Respondenty tvořili tanečníci tanečních klubů či zájmových kroužků z různých míst České republiky hlavně z oblastí Novojičínska a Olomoucka, které jsem kontaktovala pomocí e-mailů, internetového serveru www.facebook.com či formou tištěných anket. Konečný počet respondentů se ustálil na čísle 94 z toho 75 žen a 19 mužů. Věk respondentů byl rozdělen na 6 věkových skupin a to na mladší 15 let, 15 – 17 let, 18 – 20 let, 21 – 23 let, 24 – 26 let a starší 26 let. Z následujícího grafu vyplývá, že ve všech věkových skupinách dominují ženy. Ukazuje také skutečnost, že se ankety nezúčastnili žádní muži ve věkové kategorii mladší 15 let a v kategorii 24 – 26 let. Nejčastější skupinou byli respondenti starší 26 let, kterou tvořilo 24 tanečníků a dominovalo jí ženské pohlaví, zároveň je ale nejpočetnější skupinou z hlediska pohlaví mužského. Druhou nejpočetnější skupinou byla skupina mladších 15 let tvořící 19 respondentů pouze ženského pohlaví. Následuje skupina ve věkovém rozmezí 15 – 17 let, kde mělo své zastoupení 18 respondentů a větší zastoupení měly oproti mužům opět ženy v poměru 15:3. Jako třetí nejpočetnější skupina se ukázala skupina respondentů ve věku 18 – 20 let se svými 11 respondenty, kde opět dominovaly ženy a poslední nejméně početnou skupinu tvořili respondenti ve věku 24 – 26 let, kde byly v zastoupení opět samé ženy. 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

muž žena

Mladší 15 let 15 - 17 let

18 - 20 let

21 - 23 let

24 - 26 let

Starší 26 let

Obrázek 4. Charakteristika respondentů vhledem k jejich věku a pohlaví.

31

5.2 Výzkumné metody Jako metodu výzkumu jsem v mé práci použila metodu dotazování, která je jednou z nejčastěji využívaných metod. Je založena čistě na výpovědích dotazovaných (respondentů). Výzkum proběhl v časovém rozmezí začátek února až konec dubna 2014. Anketa byla nestandardizovaná a vytvořená přímo za účelem daného výzkumu. V jejím úvodu můžeme najít základní informace o vybraném tématu bakalářské práce, objasnění cíle, k němuž daná anketa slouží a také jednoduché vysvětlení k jejímu samotnému vyplnění. Dotazování proběhlo formou neosobní anonymní, kde se nositelem informací stala jednak elektronicky zaslaná anketa formou e-mailů či za pomoci internetového serveru www.facebook.com a respondenti tak anketu vyplňovali přímo na internetu, nebo anketa v tištěné podobě. Skládá se ze série 16 otázek. U většiny z nich měl respondent možnost výběru z několika nabízených možností, u některých bylo od respondenta požadováno samostatné vyjádření a názor.

32

6 Výsledky a diskuze Úkolem práce bylo charakterizovat vybrané taneční formy. Vybraných tanečních forem se v anketním šetření objevilo 8, některé z nich byly tvořeny dohromady 2 tanečními formami, které mají společný základ. Konkrétně mezi vybrané formy patřily Street dance a hip-hop, Moderní a scénický tanec, Disco dance, Pole dance a břišní tanec, Společenské tance, Balet, Country tance a poslední skupinou se stal Cheerleading. Daný úkol práce jsem splnila v rámci teoretické části práce.

6.1 Výsledky vztahující se k 1. výzkumné otázce: Jaké jsou hlavní motivační faktory jedinců začít se věnovat různým tanečním formám?

30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Chtěl/a jsem zhubnout, zpevnit tělo a celkově vypadat lépe Rodinná tradice Náhoda Učitel Povinné taneční na SŠ Média (TV, Internet) Zvědavost, líbilo se mi to a chtěl/a jsem to vyzkoušet Přátelé, sourozenci, partner Rodiče

Obrázek 5. Graf závislosti motivačních faktorů respondentů vzhledem k počtu jejich zastoupení u jednotlivých tanečních forem.

Dle výzkumného šetření jsem došla k zjištění, že mezi hlavní motivační faktory jedinců začít se věnovat různým tanečním stylům patří zejména vliv rodičů, přátel, sourozenců nebo

33

životních partnerů s malým rozdílem v tom, že například u baletu rozhodují právě rodiče, kdežto u country tanců mají větší rozhodující efekt spíše přátelé. To je způsobeno zpravidla tím, že impuls začít se věnovat právě country tancům se u jedinců dostavuje až v pozdějším věku. Z grafu také vyplývá, že často se objevujícím motivačním faktorem je zvědavost jedinců si daný taneční styl vyzkoušet, protože jej někde viděli a zalíbil se jim. K tomuto motivačnímu faktoru má velice blízko seznámení se s tanečním stylem prostřednictvím médií a to hlavně TV a Internetu. U stylů jako jsou street dance a hip-hop, břišní tance nebo tance společenské se sice v malém množství, ale objevuje se vliv učitele. Náhoda jako motivační faktor hraje převážně roli hlavně u country tanců, ale nevylučuje se ani u street dance a hiphopu či břišních tanců nebo pole dance. Motivačním faktorem rodinné tradice jsou podle grafu vyhraněny zejména společenské tance a to zejména z důvodu postavení rodičů v pozici porotců na tanečních soutěžích nebo jako trenérů v tanečních klubech. Jedinci bývají také ovlivněni staršími sourozenci nebo jinými členy rodiny, kteří se tomuto tanečnímu stylu také aktivně věnují nebo se v minulosti věnovali. V malém množství se v grafu objevuje i motivační faktor snížit tělesnou hmotnost, zpevnit tělo a celkově vypadat lépe, který je typický v první řadě pro břišní tance a pole dance a v nepatrném množství i u street dance a hip-hopu či country tanců.

34

6.2 Výsledky vztahující se ke 2. výzkumné otázce: Jaká je preference jednotlivých tanečních forem z hlediska pohlaví?

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

muži ženy

Obrázek 6. Graf preference jednotlivých tanečních forem z hlediska pohlaví respondentů.

Jak je z grafu patrné, preference jednotlivých tanečních forem z hlediska věku je velmi rozmanitá. Z počtu respondentů ženského pohlaví je jasné, že počet žen převažuje nad počtem mužů ve všech tanečních formách. Vzhledem k nízkému podílu mužů ve výzkumném souboru tedy nebylo možné na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Výjimku tvořily pouze tance společenské a country tance, kde je počet obou pohlaví vyrovnaný. Rozhodujícím faktorem je totiž to, že oba styly jsou párové, tedy je zapotřebí jak muže, tak ženy, aby byl vytvořen taneční pár. To je tedy jeden z důvodů proč muži o tyto styly jeví zájem, bez nich by ani nebyla možnost se těmto stylům věnovat. Jak z grafu dále vyplývá, u břišních tanců, pole dance či baletu je zastoupeno pouze ženské pohlaví. Na rozdíl od břišních tanců či pole dance je balet sice i mužskou doménou, žádní ale mezi respondenty této ankety nepatří. Pokud hovoříme o břišních tancích a pole dance, graf ukazuje, že jsou tyto taneční styly skutečností pouze ženskou. Po párových tancích je nejvíce zastoupenou taneční

35

formou z hlediska mužského pohlaví street dance a hip-hop, stejně početné mužské zastoupení má moderní a scénický tanec, disco dance a cheerleading.

36

6.3 Výsledky vztahující se k 3. výzkumné otázce: V jakém věku se tanečníci jednotlivým tanečním formám začínají obvykle věnovat?

9 8 7 6 5 4

< 6 let

3

6 - 8 let

2

9 - 11 let

1

12 - 14 let

0

> 14 let

Obrázek 7. Přehled jednotlivých tanečních forem v závislosti na věku, ve kterém se jim jednotlivci začínají věnovat.

Správný věk pro začátek tancování různých tanečních forem, jak je z grafu vidět, neexistuje. S tancem se dá začít v každém věku. Pro každého jedince je to záležitost čistě individuální, která je navíc doprovázená řadou motivačních faktorů. S tancem je nejlepší začít v dětském věku, jelikož ve věku pozdějším už si tělo hůře zvyká na pohyby, na které je u různých tanečních forem kladen důraz. Lepší je to samozřejmě i z hlediska častého protahování těla a adaptace na zatížení v tréninkovém prostředí. Z grafu je vidět, že žádná z tanečních forem není doménou všech věkových skupin. Pokud se zaměříme na taneční formy jednotlivě, u street dance a hip-hopu se objevují všechny věkové kategorie. Z hlediska počtu je pro tento taneční styl nejvíce zastoupená kategorie starších 14 let. V závěsu je kategorie 12 – 14 let. U kategorie 9 – 11 let vidíme velice malé zastoupení a co se týče posledních dvou věkových skupin – méně než 6 a 6 – 8 let, počty respondentů jsou téměř totožné. Moderním a scénickým tancům se podle grafu začínají nejvíce jednotlivci věnovat ve věku mladší 6 let – 8 let. Naproti tomu vidíme ale i zastoupení kategorie starší 14 let. U disco dance naopak není žádné zastoupení této „nejstarší“ kategorie, v nevelkém množství jsou zastoupeny kategorie mladší 6 let a 12 – 14 let. Nejpočetnějšími jsou pro tento taneční styl kategorie 6 – 8 a 9 – 11 let, které jsou totožné i svým počtem. Pole dance a břišním tancům se 37

nejčastěji začínají jednotlivci věnovat ve věku starší 14 let. Početně stejné zastoupení mají kategorie < 6 let a 6 – 8 let. V nepatrném množství je zastoupena i kategorie 9 – 11 let. Stejně jako tomu je u street dance a hip-hopu, také u společenských tanců jsou zastoupeny všechny věkové kategorie. V nejvyšším počtu to jsou kategorie mladší 6 let a 9 – 11 let, na stejně početné úrovni jsou zbylé 3 věkové kategorie. Graf ukazuje na fakt, že balet začínají jednotlivci tancovat pouze ve věku mladší 6 let. Country tance jsou v největší míře zastoupeny kategorií starší 14 let, jsou ale také zastoupeny kategorie 6 – 8 let a 12 – 14 let. Pro poslední taneční formu, cheerleading, jsou také zastoupeny všechny kategorie, nejvíce se tomuto stylu začínají jedinci věnovat ve věkové kategorii 6 – 8 let.

38

6.4 Výsledky vztahující se k 4. výzkumné otázce: V rámci jakých tanečních forem se tanečníci účastní soutěžních aktivit?

23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Ne Ano

Obrázek 8. Přehled jednotlivých tanečních forem v závislosti na jejich soutěžní či nesoutěžní podobě.

Z grafu poslední výzkumné otázky jasně vyplývá zastoupení soutěžních a nesoutěžních tanečních forem. Zatímco v soutěžní podobě jsou zastoupeny všechny uvedené taneční formy, společně jsou v rámci soutěžního i nesoutěžního charakteru zastoupeny pouze 4 z nich a to street dance a hip-hop, moderní a scénický tanec, pole dance a břišní tanec a v neposlední řadě i společenské tance.

39

7 Závěry práce Počet respondentů, kteří odpověděli na anketu, se ustálil na 94 a tvořili jej jedinci z různých věkových kategorií a různého pohlaví. Většinu respondentů tvořily ženy, věková bilance se nejvíce pohybovala ve věku 26 let a více. Výzkum ukázal, že u respondentů nacházíme velké rozdíly v motivačních faktorech vedoucích začít s vybraným tanečním stylem hlavně z hlediska věku a pohlaví. Zatímco v dětském věku za jednotlivce rozhodují hlavně rodiče a ostatní příbuzní, starší věk vykazuje motivaci spíše v oblasti samostatného zájmu, vliv přátel, médií či motivaci dobře vypadat. Z analýzy dat je zřejmé, že nejčastěji se objevujícími motivačními faktory, které přiměly respondenty začít se věnovat vybraným tanečním formám, se staly nejčastěji vliv rodičů, dále vliv přátel, sourozenců a životních partnerů a jako třetí to byla zvědavost, zalíbení vybraného stylu a touha jej vyzkoušet. Z hlediska věku je zřetelné, že preference jednotlivých tanečních forem týkající se pohlaví respondentů je také různá. Zatímco zastoupení žen se objevilo ve všech vybraných tanečních formách, zástupců mužského pohlaví se vůbec netýkají taneční formy, jako jsou pole dance a břišní tance či balet. Nejvíce početně zastoupenými tanečními formami byly street dance a hip-hop, disco dance, společenské tance či pole dance a břišní tanec. Nejméně početnou skupinu tvořil balet. Ze získaných informací dále vyplývá, že tanci celkově se nejvíce začínají věnovat tanečníci ve věku starších 14 let. Co se jednotlivých tanečních forem týče, počty zastoupených věkových skupin se liší. Zatímco začít se street dance a hip-hopem, pole dance a břišním tancem či country tancům dávají přednost tanečníci ve věku starších 14 let, s ostatními vybranými styly korespondují spíše věkové kategorie v rozmezí mladší 6 let – 11 let. Soutěžní podobě u vybraných tanečních stylů se věnuje celkem 75 respondentů a těmi nejvíce zastoupenými jsou disco tance, balet, country tance a cheerleading.

40

8 Souhrn Bakalářská práce vychází ze zpracování daného tématu jak z hlediska teorie, tak také praxe. Hlavním cílem je za pomoci anketového šetření identifikovat jednotlivé motivační faktory jedinců věnujících se různým tanečním formám. Teoretická část je věnována zejména charakteristice a objasnění pojmů týkajících se motivace a jejího rozdělení, porovnává rozdíly mezi motivací a emocemi a zabývá se i pojmem výkonová motivace a s ní spojené problematiky soutěžení a předstartovních stavů. V rámci motivace se zabývá motivem, jako jejím nejdůležitějším aspektem a věnuje se vybraným motivačním teoriím. Další samostatnou kapitolu tvoří tanec, který je v práci nazírán ze dvou různých hledisek a to tanec jako pohyb a tanec jako prostředek rozvoje osobnosti. Práce je také zaměřena na vybrané taneční formy, které jsou v práci jednoduše charakterizovány. V rámci praktické části se anketního šetření zúčastnilo 95 respondentů různých věkových kategorií a různého pohlaví. Z hlediska pohlaví měly vyšší zastoupení ženy oproti mužskému pohlaví a to v poměru 75 : 19. Co se věkových kategorií týče, byly rozděleny do 6 skupin a největší kapacitu měla kategorie ve věku starší 26 let, kde mělo zastoupení 24 respondentů, z čehož 17 bylo ženského pohlaví a 7 mužského. Nejmenší zastoupení naopak vykazuje skupina respondentů výhradně ženského pohlaví ve věku 24 – 26 let. Pokud rozdělíme jednotlivé skupiny podle pohlaví, nejpočetnější ženské zastoupení měla skupina ve věku mladší 15 let, u mužů to naopak byla skupina starší 26 let. Nacházíme velké rozdíly v motivačních faktorech vedoucích začít s vybraným tanečním stylem hlavně z hlediska věku a pohlaví. Zatímco v dětském věku za jednotlivce rozhodují hlavně rodiče a ostatní příbuzní, starší věk vykazuje motivaci spíše v oblasti samostatného zájmu, vliv přátel, médií či motivaci dobře vypadat. Na otázku jaké motivační faktory přiměly respondenty začít se věnovat vybraným tanečním formám, se nahromadila spousta různých odpovědí, které jsem v rámci jejich podobnosti rozdělila na 9 skupin. Některé odpovědi vykazovaly motivační faktory z více druhů skupin, celkový počet se tedy neshoduje s počtem respondentů. Nejvíce zastoupeným motivačním faktorem, ke kterému se přiklonilo 40 respondentů, se stal vliv rodičů. To samozřejmě koresponduje s respondenty, kteří se tanci začali věnovat v mladším dětském věku, tedy mladší 6 let – 11 let. Jedinou taneční formou, kde se vliv rodičů vůbec neobjevuje je skupina country tanců. Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou motivačních faktorů je vliv přátel, sourozenců a životních partnerů, se kterou se ztotožnilo 35 respondentů. Tento 41

faktor se objevuje téměř u všech tanečních forem s výjimkou baletu. Následující početnou skupinou se stal motivační faktor zvědavost, líbilo se mi to a chtěl/a jsem to vyzkoušet. Tuhle odpověď zaznamenalo 23 vyplněných anket ve všech tanečních formách kromě společenských tanců. Tyto 3 motivační faktory se z hlediska respondentů staly nejdůležitějšími. Následujících 6 skupin tvořily motivační faktory, jako jsou média (TV, Internet), povinné taneční na SŠ, vliv učitele, náhoda, rodinná tradice či možnost zhubnout, zpevnit tělo a celkově vypadat lépe, které se pohybovaly od 1 k 6 zaznamenaným odpovědím. Z hlediska věku je zřetelné, že preference jednotlivých tanečních forem z pohledu pohlaví respondentů je také různá. Zatímco ženy volí ze všech vybraných tanečních forem, zastoupení mužů se z respondentů vůbec netýká tanečních forem, jako jsou pole dance a břišní tance či balet. Nejvíce početně zastoupenými tanečními formami byly street dance a hip-hop s počtem 21 respondentů, kde s velkým rozdílem dominovaly ženy v poměru 17:4, se stejným počtem respondentů 15 byly 2 skupiny a to disco dance a společenské tance. Poměr žen a mužů byl však znatelně odlišný. Zatímco u disco dance byly ženy k mužům v poměru 14:1 u společenských tanců, kde hraje velkou roli párové tancování, byl poměr téměř vyrovnaný a to v počtu 8:7. Se 13 respondenty se jako následující skupina umístily pole dance a břišní tanec, kde můžeme vidět zastoupení pouze ženského pohlaví a to v počtu 13. Z celkového počtu 94 respondentů se 10 věnuje country tancům ve vyrovnaném poměru 5 žen ku 5 mužům. Cheerleadingu se věnuje 8 respondentů v zastoupení 7 žen a 1 muže. V moderním a scénickém tanci také dominují ženy a to v poměru 6:1 k mužům a jako poslední, nejméně početnou skupinu tvoří balet se zastoupením pouze 5 žen. Tanci celkově se nejvíce začínají věnovat respondenti ve věkové kategorii starších 14 let, kde se počet respondentů ustálil na 28. Následující věkové skupiny jsou v pořadí mladší 6 let s počtem respondentů 21, 6 – 8 let s počtem 20, 9 – 11 let s počtem 15 a nejméně početnou skupinu zahrnuje věk v rozmezí 12 – 14 let, se kterou se ztotožnilo 10 respondentů. Co se jednotlivých tanečních forem týče, počty zastoupených věkových skupin se liší. Street dance a hip-hopu, pole dance a břišnímu tanci a country tancům se nejvíce začínají jednotlivci věnovat ve věku starší 14 let, moderní a scénický tanec má shodné zastoupení začínajících tanečníků ve dvou skupinách a to mladší 6 let a 6 – 8 let. Disco tance jsou na tom podobně, pouze se zastoupenými skupinami 6 – 8 let a 9 – 11 let. Společenským tancům se tanečníci začínají obvykle nejvíce věnovat ve věkové skupině 9 – 11 let, balet má zastoupení pouze ve skupině mladší 6 let a cheerleading začíná být nejvíce oblíbeným u jednotlivců ve věku 6 – 8 let.

42

Na otázku, zda se v rámci vybrané taneční formy tanečníci účastní soutěžních aktivit, odpovídali respondenti buďto ano nebo ne. Souhlasné odpovědi se dočkaly veškeré vybrané taneční styly. V plném počtu respondentů pro daný taneční styl to byly ale pouze disco tance, balet, country tance a cheerleading. Soutěžní i nesoutěžní formou se respondenti věnují v ostatních 4 tanečních formách a to ve street dance a hip-hopu, moderním a scénickém tanci, v pole dance a břišním tanci a v tancích společenských.

43

9 Summary The bachelor`s thesis is based on the theory as well as practice, relating to the subject matter of dancing forms. The main objective is to determine, with the aid of research investigation, particular motivation factors of individuals devoting to various dancing forms. The Theoretical part of the thesis focuses on a characteristic and clarification of terms with regards to motivation and its dividing. The Theoretical part compares differences between motivation and emotions and also deals with the issues of motivation and performance, competition and conditions before a start. This part also concerns selected motivation theories. Under the terms of motivation, a motive is considered to be the most important aspect. The dance is viewed from two different aspects, movement and personal development. In this thesis chosen dancing forms are simply portrayed. The Practical part is focused on the research where 95 respondents from different age groups and gender were involved. From a gender point of view, women were in a majority, with 75 respondents against 19 men. With regard to age, six age groups were involved. The majority, 24 respondents of the people questioned, were older than 26, 17 female and 7 male respondents. The female respondents, in the 24 to 26 age group, formed the smallest group. Relating to gender, female respondents were younger than 15, male respondents were older than 26. There are significant differences in the motivation factors heading for the start of the chosen dance style, mainly from the age and gender points of view. In childhood usually parents and relatives decide instead of the individual, while in older age, influence of friends, media, fashion are important. There were a lot of various answers to the question which motivation factors were crucial for the start of the chosen dancing form. The answers were devided into 9 groups. Some of the answers showed motivation factors of more categories and consequently the number of the answers is distinct from the number of respondents. 40 respondents answered that the most common motivation factor was parental interest. The fact corresponded with the respondents who started dancing as children younger than an age group from 6 to 11. The Country dance was the only dancing form without parental influence. 35 respondents, the second largest group, answered that influence of friends, siblings or partners was the deciding motivation factor. This factor is significant for all the dancing forms, except ballet. For 23 respondents the most important motivation factors were curiosity, attractiveness and aspiration. Another

44

motivation factors were media (TV and Internet), compulsory dancing at secondary school, teacher`s influence, a coincidence, tradition in family or the chance to lose weight. From age and gender standpoints, it is obvious that preference of particular dancing forms is different. Female respondents chose from all of the dancing forms, while male respondents do not opt for the Pole dance or Ballet. 21 respondents quoted the Street dance and Hip-hop, which were the most frequent dancing forms. In this case women dominated in a ratio of 17:4. 2 groups, both comprised of 15 respondents, prefered the Disco dance and Ballroom dance. The ratio of women to men was significantly different. In the Disco dance the ratio of women to men was 14:1. In the Ballroom dance, where dancing in pair plays a key role, it was 8:7. The group representing the Belly dance was composed of 13 female respondents. 10 respondents, of the total number 94 respondents, devoted to the Country dance. In this case, the ratio was balanced, 5 women to 5 men. 8 respondents dedicated to Cheerleading, where the ratio of women to men was 7:1. Women also dominated in the Scene dance, the ratio was 6:1. The Ballet formed the smallest group composed of 5 female respondents. Starting age was the next important issue. 28 respondents began with dancing at the age older than 14. 21 respondents started dancing at the age younger than 6. 20 respondents formed the age group from 6 to 8, 15 respondents began dancing at the age from 9 to 11. 10 respondents ranked among the age group with the starting age from 12 to 14. Regarding particular dancing forms, numbers of the represented age groups is different. Respondents older than 14 usually started with dancing the Street dance, Hip-hop, Pole dance, Belly dance and Country dance. The Modern dance and Scene dance involved dancers younger than 6 and the age group from 6 to 8. The Disco dance is popular with respondents in age groups from 6 to 8 and from 9 to11. Respondents usually started dancing the Ballroom dance at the starting age from 9 to 11and Ballet younger than 6. Cheerleading was popular among people in age group from 6 to 8. Subsequently, respondents answered, if they took part in competition relating to the chosen dancing form. A positive answer occurred in all dancing forms. Nevertheless, the total number of respondents answered positively in the Disco dance, Ballet, Country dance and Cheerleading. The Street dance, Hip-hop, Modern and Scene dances, Pole dance, Belly dance and Ballroom dance were dancing forms, which respondents preferred to practise in both competitive and noncompetitive forms.

45

10 Referenční seznam Arrivé, J.-Y. (2004). Umění prožívat emoce. Praha: Portál, s.r.o. Balaš, R. (2003). Tance 20. století. Olomouc: Hanex. Bělohlávek, F. (1996). Organizační chování. Olomouc: Rubico. Bič, P. (2011). Tanečně-pohybová terapie v institucionální výchově. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Brodská, B., & Vašut, V. (2004). Svět tance a baletu. Praha: Akademie múzických umění v Praze. Crabb, L. (1995). Osobnost člověka. Její potřeby a cesty k jejich naplnění. Praha: Návrat domů. Čížková, K. (2005). Tanečně-pohybová terapie. Praha: Triton. Dallalová, T., & Harris, R. (2006). Břišním tancem ke kráse. Praha: Pavel Dobrovský BETA.

David, T., Thatcher, J., & Rahman, R. (2012). Psychologie sportu. Praha: Grada Publishing. Dosedlová, J. (2012). Terapie tancem. Role tance v dějinách lidstva a v současné psychoterapii. Praha: Grada Publishing.

Fiedler, M. (2003). Hip hop forever. Olomouc: Hanex.

Giordano, R. G. (2010). Country & Western Dance. Santa Barbara: ABC-CLIO, LLC. Helus, Z. (2011). Úvod do psychologie. Praha: Grada Publishing.

46

Hunt, M. (2000). Dějiny psychologie. New York: Doubleday. Jebavá, J. (1998). Z dějin tance. Praha: Karolinum - nakladatelství Univerzity Karlovy.

Meiai, C., & Xuequan, P. (2012). Leisure motivation: An integrative review. Social Behavior & Personality: An International Journal, 40(7), 1075-1081. doi:10.2224/sbp.2012.40.7.1075. Retrieved

18.2.2014

from

SPORTDiscus

database

on

the

World

Wide

Web:

http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=s3h&AN=78363083&site=edslive&authtype=ip,shib&custid=s7108593 Nakonečný, M. (1973). Emoce a motivace. Praha: Universita Karlova v Praze. Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia. Odstrčil, P. (2004). Sportovní tanec. Praha: Grada Publishing a.s. Paulík, K. (2006). Psychologie sportu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. Perič, T., & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing. Plamínek, J. (2010). Tajemství motivace - Jak zařídit, aby pro vás lidé rádi pracovali. Praha: Grada Publishing. Plevová, I., & Petrová, A. (2012). Obecná psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti Obor v pohybu. Praha: Grada Publishing. Slaměník, I. (2011). Emoce a interpersonální vztahy. Praha: Grada Publishing.

47

Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada Publishing. Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal.

Spittle, M., & Byrne, K. (2009). The influence of Sport Education on student motivation in physical education. Physical Education & Sport Pedagogy, 14(3), 253-266. Retrieved 12.3.2014

from

SPORTDiscus

database

on

the

World

Wide

Web:

http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=s3h&AN=41998202&site=edslive&authtype=ip,shib&custid=s7108593 Tureckiová, M. (2004). Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Havlíčkův Brod: Grada Publishing.

Perfect Cheerleading Team. Retrieved 25. 6. 2014 from the World Wide Web: http://books.google.cz/books?id=NFJQAwAAQBAJ&hl=cs&source=gbs_navlinks_s Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum. Vašátková, D. (2003). Vybraná témata pedagogické psychologie. Hradec Králové: Gaudeamus. Vymětal, J. (2007). Speciální psychoterapie. Praha: Grada Publishing. Vymětal, J. (2010). Úvod do psychoterapie. Praha: Grada Publishing. Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing. Zedková, I. (2012). Tanečně pohybová terapie. Teorie a praxe. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

48

11 Přílohy Příloha 1. Seznam obrázků a grafů Obrázek 1. Základní emoce podle Eckmana (Arrivé, 2004, 18). ............................................. 12 Obrázek 2. Maslowova pyramida potřeb (Tureckiová, 2004, 59)............................................ 17 Obrázek 3. Model flow (Slezáčková, 2012, 61). ...................................................................... 20 Obrázek 4. Charakteristika respondentů vhledem k jejich věku a pohlaví. ............................. 31 Obrázek 5. Graf závislosti motivačních faktorů respondentů vzhledem k počtu jejich zastoupení u jednotlivých tanečních forem. ............................................................................. 33 Obrázek 6. Graf preference jednotlivých tanečních forem z hlediska pohlaví respondentů. ... 35 Obrázek 7. Přehled jednotlivých tanečních forem v závislosti na věku, ve kterém se jim jednotlivci začínají věnovat. ..................................................................................................... 37 Obrázek 8. Přehled jednotlivých tanečních forem v závislosti na jejich soutěžní či nesoutěžní podobě. ..................................................................................................................................... 39

49

Příloha 2. Anketa Dobrý den, jmenuji se Hana Lysáčková a jsem studentkou oboru Rekreologie na fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době píši bakalářskou práci, která se zabývá motivací k tanci, tedy hlavními motivačními faktory vedoucí tanečníky začít se věnovat různým tanečním stylům. Velmi mi pomůže, když mi věnujete trochu svého času a vyplníte přiloženou anketu. Anketa je anonymní a řídí se zákonem č.101/2000 Sb. „O ochraně osobních údajů“. Obsahuje celkem 16 otázek a odpovědět na ně by Vám mělo zabrat zhruba 20 minut. Většina otázek je výběrem z několika možností, u některých naopak máte možnost samostatného vyjádření. Prosím vás o naprostou přesnost a upřímnost u Vašich odpovědí, a také o nevynechání žádné z otázek. V případě zájmu o zaslání výsledků mě neváhejte kontaktovat na e-mailové adrese [email protected]. Předem Vám moc děkuji za Vaši ochotu a spolupráci! 1. Jaké je Vaše pohlaví? a) Muž b) Žena 2. Do jaké věkové skupiny patříte? a) Méně než 15 let b) 15 – 17 let c) 18 – 20 let d) 21 – 23 let e) 24 – 26 let f) 26 let a více 3. V kolika letech jste se začal/a věnovat tanci? a) V méně než 6 letech b) V 6 – 8 letech c) V 9 – 11 letech d) V 12 – 14 letech e) Bylo mi více než 14 let 50

4. Jak dlouho se tanci věnujete? … .. let. 5. Kdo nebo co Vás přivedlo k tanci, jak jste se k tanci dostal/a?

......................................................................................................................... 6. Co pro Vás znamená tanec v současnosti? ......................................................................................................................... ......................................................................................................................... 7. Jakému tanečnímu stylu se věnujete? a) Balet b) Street dance a hip-hop c) Společenské tance (STT a LAT) d) Břišní tance e) Pole dance f) Disko-dance g) Moderní tance h) Country tance i) Jiný .................................. (uveďte, prosím, jaký) 8. Proč se věnujete právě tomuto tanečnímu stylu? ......................................................................................................................... ......................................................................................................................... 9. Zkoušel/a jste i jiné taneční styly? (možnost zakroužkovat více odpovědí) a) Balet b) Street dance a hip-hop c) Společenské tance (STT a LAT) d) Břišní tance e) Pole dance f) Disko-dance g) Moderní tance 51

h) Country tance i) Jiné (uveďte, prosím, jaké) ..................................................................................... 10. Myslíte si, že „Váš“ taneční styl je v něčem lepší než ty ostatní? a) Ne b) Ano Pokud ano, v čem? ........................................................................................... ......................................................................................................................... 11. Tancujete raději sám, nebo preferujete tanec v páru/ve skupině? a) Nejraději tancuji sám. b) Preferuji tanec v páru. c) Vždy tancuji v páru. d) Preferuji tanec ve skupině. (3 a více lidí) e) Vždy tancuji ve skupině. 12. Jaké emoce ve Vás tanec vyvolává? ......................................................................................................................... ......................................................................................................................... 13. Uveďte alespoň 2 z následujících možností, o které Vás tanec obírá. a) Tanec mi nic nebere, pouze mi dává. b) Čas c) Peníze d) Zdraví (potíže s klouby, apod.) e) Jiné (uveďte, prosím, co) ........................................................................................ 14. Účastníte se tanečních vystoupení či soutěží? a) Ne b) Ano 15. Jak prožíváte stavy spojené s tanečním vystupováním nebo soutěžemi před obecenstvem/porotou? a) Nevystupuji ani nesoutěžím. 52

b) Užívám si to, těším se na to. c) Jsem vždy velice nervózní. d) Raději tancuji v soukromí, sám pro sebe. Pokud se cítíte jinak, popište prosím jak. ....................................................... ......................................................................................................................... 16. Vyjádřete pouze dvěma slovy, čím je pro Vás tanec.

53