Akreditace systémů řízení kvality a bezpečnosti potravin. Úvod Při nákupu celé řady výrobků nebo služeb jsme různými způsoby neustále ujišťováni o jejich kvalitě, bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, spolehlivosti, výkonnosti. Děje se tak různými způsoby, mezi něž patří prohlášení výrobce nebo různé druhy certifikátů deklarujících, že výrobek nebo služba splňují veškeré požadované předpisy a bezvadně plní očekávání zákazníků. Tyto certifikáty vydávají zpravidla orgány působící v oblasti posuzování shody. Jakým způsobem je však zajištěno, že ten, kdo taková prohlášení nebo certifikát vydává, postupuje v souladu s postupy, které jsou schopny zabezpečit, že se na jeho prohlášení o shodě s příslušnou specifikací můžeme spolehnout? Na základě čeho budovat důvěru v této tak citlivé oblasti? Jeden nástroj tu dnes již zcela nesporně je. Tento nástroj se nazývá akreditace a slouží k prokazování odborné způsobilosti a nestrannosti orgánů poskytujících služby v oblasti posuzování shody.
Pojem akreditace "Accredo - dávám důvěru" Akreditací se rozumí oficiální uznání, že subjekt akreditace je způsobilý provádět specifické činnosti (zkoušky, kalibrace, certifikace, inspekce atd.). Subjektem akreditace je myšlena: • zkušební nebo kalibrační laboratoř, • certifikační orgán, • inspekční orgán, • ověřovatel EMAS, • organizátor programů zkoušení způsobilosti. Subjekty akreditace, které dosáhly akreditace a které si statut akreditovaného subjektu udržují, prokazují tímto způsobem svou odbornou způsobilost a to, že výsledky jejich práce jsou v pořádku, trvale spolehlivé a je možno jim věřit.
Základní zásady akreditační činnosti 1. Akreditace je systém vytvořený pod záštitou správních orgánů s cílem poskytovat nezávislé posudky na základě přijatých mezinárodních, popř. regionálních (např. evropských) norem. Správní orgány by měly akreditaci podporovat a měly by se považovat za odpovědné za její správné fungování. 2. Akreditace by měla být, v zájmu své úplné nezávislosti, neziskovou činností. Z toho přímo vyplývá potřeba finančních podpor ze strany správních orgánů, které akreditaci zaštiťují. 3. Akreditace by měla být organizována tak, aby se zabránilo mnohonásobnému posuzování a akreditaci stejných orgánů posuzujících shodu s normami a provádějících různé další činnosti jako kalibrace, zkoušení, prověřování, inspekce a certifikace.
4. Na národní úrovni by měl existovat pouze jeden národní akreditační systém reprezentovaný jedním národním akreditačním orgánem pro regulovanou i neregulovanou sféru. 5. Jednotlivé státy by se měly pomocí příslušných opatření věnovat tomu, aby zajistily začlenění svých národních akreditačních orgánů do příslušných mezinárodních uskupení akreditačních orgánů, která zabezpečují na základě vyhodnocení akreditačních orgánů základní podmínky pro existenci dohod o vzájemném uznávání v oblasti akreditace. Cílem je zajistit, aby akreditační osvědčení byla celosvětově přijímána.
Významy a přínosy akreditace Pokud jsou výše zmíněné základní zásady akreditační činnosti dodržovány, lze největší přínosy akreditace spatřovat v následujících oblastech: • dochází k rozlišení služeb poskytovaných akreditovanými a neakreditovanými subjekty - akreditace znamená zvýšení důvěry v dodržování potřebné úrovně jakosti poskytovaných služeb subjektů akreditace, • pravidelný dozor nad dodržováním akreditačních kritérií prováděný akreditačním orgánem vede k neustálému rozvoji systémů jakosti v akreditovaných subjektech, • je patrný výrazný tlak na neustálé zvyšování jakosti služeb, které akreditované subjekty poskytují, na růst dovedností personálu akreditovaných subjektů a na zajištění lepší technické vybavenosti akreditovaných subjektů, • v neposlední řadě je třeba připomenout též kladný ekonomický efekt akreditace, a to jak z pohledu akreditovaných subjektů a jejich zákazníků, tak i z pohledu ochrany veřejného zájmu.
Vývoj akreditace Historie akreditace prošla do dnešních dnů několika základními stádii: 1. V průběhu čtyřicátých a padesátých letech si některé země vytvářely z různých vnitřních potřeb své vlastní akreditační systémy, které pak byly využívány jako prostředek pro posuzování vybraných orgánů působících v oblasti posuzování shody. Zpočátku šlo především o laboratoře, jako nástroje k ochraně národních zájmů. Důležitou skutečností bylo ovšem také to, že postupně došlo i k dalšímu rozvoji těchto orgánů s cílem zvyšování kvality jimi poskytovaných služeb (zavádění odpovídajících systémů jakosti). 2. V šedesátých a sedmdesátých letech byla akreditace využívána především v oblasti kalibračních laboratoří, které se tak staly důvěryhodným prostředkem pro zajišťování návaznosti měření na národní a mezinárodní etalony a jiné standardy měření, což je neopominutelný základ pro činnost zkušebních laboratoří a certifikačních orgánů pro certifikaci výrobků. 3. V osmdesátých letech šlo o potřebu aplikace dohody GATT (tato dohoda měla za cíl zredukovat technické překážky v mezinárodním obchodě), zejména pak o praktické využití akreditace jako předpokladu pro získání mezinárodního uznávání výsledků práce laboratoří, certifikačních orgánů a inspekčních orgánů prostřednictvím systému dohod o vzájemném uznávání mezi jednotlivými národními akreditačními systémy.
4. Na základě tohoto vývoje vznikly současné systémy akreditace, které zajišťují možnost posouzení činnosti subjektů akreditace třetí stranou (akreditačním orgánem) za účelem získání již zmíněného oficiálního uznání, že daný subjekt (orgán působící v oblasti posuzování shody) pracuje v souladu s mezinárodně stanovenými všeobecnými požadavky a kritérii a je tedy schopen poskytovat svým zákazníkům služby odborně způsobilé. Lze konstatovat, že v současné době téměř ve všech vyspělých, ale i rozvojových zemích světa působí národní akreditační orgány, které jsou jádrem národních akreditačních systémů. Světová obchodní organizace WTO (členem WTO je i Česká republika, která je též signatářem TBT - Agreement on Technical Barriers to Trade), plně podporuje akreditaci jako významný nástroj k odstraňování technických překážek v obchodě a vítá rozvíjející se systémy regionálních a mezinárodních dohod mezi akreditačními orgány o vzájemném uznávání výsledků své práce. Právě tyto dohody jsou základem a nutným předpokladem uzavření mezistátních a v širším měřítku i mezinárodních dohod, které v budoucnosti pomohou odstranit technické překážky v mezinárodním obchodě. Podstatné je, že všichni členové WTO, kteří podepsali dohodu TBT, se zavazují dodržovat následující hlediska: 1. Hledisko transparentnosti - technické požadavky musí být zveřejněny a obecně dostupné. Každá členská země WTO musí mít národní informační centrum za účelem poskytování informací o technických požadavcích na výrobky dovážené do země. Jakékoli nové požadavky musí být oznámeny všem ostatním členům WTO. 2. Hledisko zdůvodnitelnosti - musí existovat dobré vědecké nebo technické důvody pro zavedení jakýchkoli omezení. 3. Hledisko nediskriminačního přístupu - všechny technické požadavky musí být nediskriminační povahy. Nařízení týkající se dováženého zboží musí být shodná s nařízeními týkajícími se zboží vyprodukovaného v příslušné zemi. 4. Hledisko používání mezinárodních norem všechna nařízení by měla využívat (tam, kde je to možné) mezinárodně uznané technické normy a mezinárodně uznané postupy posuzování shody.
Akreditace a Evropská unie Evropská společenství a země Evropského sdružení volného obchodu vytvořily od 1. ledna 1993 evropský hospodářský prostor, což podstatnou měrou ovlivňuje volnou výměnu zboží, služeb, kapitálu a osob. Základním předpokladem pro fungování jednotného trhu, do které se v rámci evropského prostoru chystá zapojit i Česká republika, je sjednocení technických předpisů a technických norem ve všech částech trhu. Průkaz dodržení technických předpisů musí platit v celém prostoru trhu. Splnění uvedených předpokladů má zaručit přístup na jednotný trh každému. Lze konstatovat, že právní předpisy členských států ES, harmonizované na základě příslušných směrnic ES, se omezují pouze na ochranu veřejných zájmů (např. zdraví, bezpečnost, ochranu životního prostředí). Tato oblast se nazývá regulovaná sféra. Ostatní oblasti nebudou upravovány právními předpisy jednotlivých států a budou ponechány účastníkům trhu s tím, že velkou úlohu má sehrát dobrovolná evropská normalizace. Tato oblast se nazývá neregulovaná sféra.
Je přirozené, že jednotné předpisy a normy mají význam pouze tehdy, když pro celý trh postačí jediný průkaz shody. Proto musí platit jednotná pravidla pro tento průkaz a musí existovat infrastruktura s místy provádějícími akreditaci, certifikaci, inspekci, zkoušení, kalibraci atd. Komise ES svůj postoj k této otázce specifikovala v globální koncepci přístupu ke zkoušení a certifikaci, kde se mimo jiné uvádí: • nebude budován žádný evropský nadnárodní systém, ale budou uznávány národní systémy akreditace, certifikace, inspekce, zkoušení, kalibrace atd., • akreditační orgány, certifikační orgány, inspekční orgány a zkušební a kalibrační laboratoře se budou řídit ustanovením mezinárodních norem týkajících se akreditace, • systémy zabezpečující jakost výrobků musí odpovídat požadavkům norem ISO řady 9000, • odpovědnost za jakost výrobků nese jednoznačně výrobce, • specifikuje se používání značky CE, • upravuje se vzájemné uznávání zkoušek, kalibrací a certifikátů. V regulované sféře bude ES v souladu se svými zákony a mezinárodními závazky podporovat mezinárodní obchod a uzavírat se třetími zeměmi dohody o vzájemném uznávání za předpokladu, že: • místa třetích zemí zapojená do posuzování shody poskytují záruky jako místa ES, • vzájemné uznávání je omezeno na zkušební protokoly, certifikáty a značky shody. V neregulované sféře je vše ponecháno na smluvních vztazích. Základem jednotných pravidel akreditace využívaných pro poskytování průkazu shody jsou mezinárodní normy a normativní dokumenty týkající se akreditace. Tyto normy a normativní dokumenty jsou ve svém znění obecné, a proto každý národní akreditační orgán podává výklad ke znění jejich jednotlivých ustanovení. Pro zpracování těchto výkladů (v České republice se jedná o výše zmíněné metodické pokyny pro akreditaci - MPA) jsou využívány materiály zahraničních organizací, které se uvedenou činností zabývají (ILAC, IAF, EA, EOTC, ISO/IEC).
Schéma globální spolupráce v oblasti akreditace ILAC (International Laboratory Accreditation Co-operation) - Mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace laboratoří (www.ilac.org) IAF (International Accreditation Forum) - Mezinárodní akreditační fórum (www.iaf.nuEA APLAC je spolupráce akreditačních orgánů v oblasti Asie a Tichomoří, které akreditují laboratoře, inspekční orgány a výrobců referenčních materiálů. PAC The Pacific spolupráce pro akreditaci (PAC) je sdružení akreditačních orgánů a dalších zúčastněných stran, jejichž cílem je usnadnit obchod a obchod mezi ekonomikami v asijskopacifickém regionu IAAC Inter-American spolupráce pro akreditaci je sdružení amerických akreditačních orgánů a dalších organizací se zájmem o posuzování shody. EA EA (European co-operation for Accreditation) - Evropská spolupráce v oblasti akreditace (www.european-accreditation.org)
Systém akreditace v České republice První informace z oblasti akreditace v ČR byly shromažďovány, zpracovávány a vyhodnocovány od roku 1988 v odboru státního zkušebnictví Federálního úřadu pro normalizaci a měření (FÚNM). Zde byla také v průběhu roku 1990 zpracována první směrnice pro akreditaci a navazující metodické pomůcky obsahující akreditační kritéria a pravidla navazující na mezinárodně uznávané a využívané dokumenty. Dnem 1.2.1991 byl v rámci FÚNM vytvořen samostatný odbor akreditace, který za oblast akreditace odpovídal, a který rovněž k zabezpečení procesu akreditace vydával metodické pokyny. Od uvedeného data se počítá zahájení procesu akreditace nejprve v ČSFR a následně v samostatné České republice. Ke dni 1.1.1993 byla zřízena Ministerstvem hospodářství ČR příspěvková organizace Český institut pro akreditaci (ČIA), které bylo jako orgánu státní správy svěřeno zákonem č. 20/1993 Sb. zabezpečení akreditace. Zároveň probíhal i proces stabilizace jednotného akreditačního systému ČR v oblasti posuzování shody na základě systému Dohod o spolupráci v oblasti akreditace, které byly uzavřeny jak s orgány státní správy, tak s nestátními subjekty využívajícími přednosti a výhody akreditace. K tomu přispěla i právní úprava akreditace obsažená v rámcové podobě v zákoně č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Ta usnadnila i dokončení procesu odstátnění akreditace. Ke dni 30.6.1998 byla Rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. 134/1998 zrušena dosavadní příspěvková organizace Český institut pro akreditaci a od 1.7.1998 je prováděním akreditace pověřen na základě Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu č. 135/98 Český institut pro akreditaci, obecně prospěšná společnost, jejímž zakladatelem je Česká republika (zastoupená Ministerstvem obchodu a průmyslu). Akreditace je prováděna na základě mezinárodně uznávaných kritérií a pravidel obsažených v mezinárodních normách a normativních dokumentech týkajících se akreditace, Nařízení Rady EHS 1836/93 (EMAS), na základě příslušných metodických pokynů pro akreditaci (MPA) a dokumentů EA, ILAC a IAF, které ČIA s ohledem na obecnou povahu mezinárodních norem a normativních dokumentů týkajících se akreditace schválí k zavedení do akreditačního systému ČR. MPA slouží k interpretaci a upřesnění kritérií obsažených v mezinárodních normách a normativních dokumentech týkajících se akreditace. Osvědčení o akreditaci vydává ČIA na základě zákona č. 22/1997 Sb. Český institut pro akreditaci, obecně prospěšná společnost, jako Národní akreditační orgán založený vládou České republiky poskytuje své služby v souladu s platnými právními předpisy ve všech oblastech akreditace jak státním, tak privátním subjektům. Princip jednotného evropského akreditačního systému tvořeného národními akreditačními orgány, které fungují podle jednotných pravidel a akreditují podle definovaných mezinárodně uznávaných norem, vychází z postoje ES specifikované v Globální koncepci o přístupu ke zkoušení a certifikaci. V souladu s požadavky mezinárodních norem a dokumentů ČIA provádí nestranné, objektivní a nezávislé posouzení způsobilosti (akreditaci) pro: • Zkušební laboratoře (ČSN EN ISO/IEC 17025:2005, ČSN EN ISO 15189:2007 – speciálně pro zdravotnické laboratoře) • Kalibrační laboratoře (ČSN EN ISO/IEC 17025:2005)
•
•
• • • •
Certifikační orgány provádějící certifikaci systémů jakosti, systémů environmentálního managementu, systémů managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, systémů managementu bezpečnosti informací, systémů managementu bezpečnosti potravin a systému trvale udržitelného hospodaření v lesích (ČSN EN ISO/IEC 17021:2011) Certifikační orgány certifikující produkty vč. procesů a služeb (ČSN EN 45011:1998) Ověřovatelé emisí skleníkových plynů (ČSN EN 45011:1998, zákon č. 695/2004 Sb. a vyhláška č. 12/2009 Sb.) Certifikační orgány provádějící certifikaci osob (ČSN EN ISO/IEC 17024:2003) Inspekční orgány (ČSN EN ISO/IEC 17020:2005) Poskytovatele zkoušení způsobilosti (ČSN EN ISO/IEC 17043) Environmentální ověřovatele programů EMAS a dohled nad zahraničními environmentálními ověřovateli (nařízení ES č. 1221/2009).
Obecně největší množství akreditovaných subjektů v ČR působí v oblastech stavebnictví, strojírenství, lehkého průmyslu, životního prostředí a zdravotnictví (zejména v oblasti hygienické služby). Akreditace se však postupně rozšiřuje i na nové oblasti a obory potravinářství nevyjímaje Zapojení ČIA do mezinárodních vazeb Po založení ČIA v roce 1993 byly do akreditačního systému ČR postupně zapracovány veškeré mezinárodně uznávané dokumenty upravující akreditační kritéria i vlastní proces akreditace. ČIA vytvořil prostřednictvím mezinárodní spolupráce základní předpoklady pro to, aby Česká republika byla mezi zeměmi, které nebudou mít v této oblasti větší problémy. Již v roce 1995 se ČIA stal přidruženým členem EAL (Evropská organizace pro akreditaci laboratoří) a přidruženým členem EAC (Evropská organizace pro akreditaci certifikačních orgánů). Po sloučení EAL a EAC v roce 1997 se ČIA stal automaticky přidruženým členem nástupnické organizace EA (Evropská spolupráce v oblasti akreditace). Dne 24. 11. 1998 se stal ČIA na základě nových pravidel týkajících se členství v EA plným členem EA. Kromě EA je ČIA v současné době plným členem dalších dvou organizací s celosvětovou působností, a to Mezinárodní spolupráce v oblasti laboratoří (ILAC) a Mezinárodního akreditačního fóra (IAF). ČIA současně udržuje bilaterální vztahy s řadou evropských zemí. Na základě členství v mezinárodních organizacích zabývajících se akreditací vznikají mezi akreditačními orgány, ať již na úrovni regionální (EA) nebo na úrovni mezinárodní (ILAC nebo IAF), mnohostranné dohody o vzájemném uznávání výsledků akreditace, jejichž signatáři jsou členské akreditační orgány nebo jejich regionální sdružení. Těchto mnohostranných dohod je možno plně využívat zejména v neregulované sféře, nejsou však závazné v regulované sféře, kde se čeká na uzavření příslušných mezivládních dohod. Vstup do multilaterální dohody akreditačních orgánů znamená, že se příslušný akreditační orgán musí podrobit přísnému auditu ze strany signatářů multilaterální dohody (tento audit je dlouhodobá záležitost a může zahrnovat i více návštěv auditorů v příslušné zemi). ČIA prošel úspěšně takovýmto náročným auditem ze strany EA v roce 1998 a jako první z nečlenských států EU a EFTA se postupně stal:
•
signatářem MLA EA o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušení, kalibrací a certifikací (28. 11. 1998), v oblasti EMS na základě následného auditu (17. 10. 2000), • signatářem MLA IAF o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti certifikace systémů jakosti dle norem ISO řady 9000 (29. 9. 1999), • signatářem MRA ILAC o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušení a kalibrací (2. 11. 2000). Mnohostranné dohody (resp. úmluvy) o vzájemném uznávání výsledků akreditace (certifikátů a protokolů) upravují zejména tyto vzájemné závazky smluvních stran: • uznávat, že činnost národně uznávaných akreditačních systémů je rovnocenná, • přijímat na tomto základě certifikáty a protokoly jimi akreditovaných certifikačních orgánů a laboratoří, • podporovat přijímání protokolů a certifikátů vydávaných jimi akreditovanými certifikačními orgány a laboratořemi ze strany uživatelů v jejich zemích, • prošetřovat všechny stížnosti týkající se certifikátů a protokolů jimi akreditovaných certifikačních orgánů a laboratoří, • informovat se vzájemně co nejdříve o jakýchkoli významných změnách, které se objevily, nebo se objeví, v oblasti statutu a/nebo činností jejich akreditačních orgánů a systémů. Mnohostranné dohody v oblasti akreditace vytvářejí na základě vzájemně uznané rovnocennosti akreditačních systémů jejich účastníků předpoklady pro všestranné využívání (přijímání, uznávání) protokolů a certifikátů, které vydávají subjekty akreditace (laboratoře, certifikační orgány, inspekční orgány apod.) akreditované signatáři dohod. Z tohoto však vyplývají přímé závazky jen pro jejich signatáře, tzn. pro jednotlivé národní akreditační orgány, nikoli však pro další subjekty. Tyto dohody tedy nezakládají automaticky závazek českých subjektů uznávat certifikáty nebo kalibrační a zkušební protokoly vydané laboratořemi nebo certifikačními orgány akreditovanými ostatními signatáři mnohostranných dohod ani automaticky povinnost zahraničních subjektů uznávat nálezy vydané laboratořemi nebo certifikačními orgány akreditovanými ČIA. Taková povinnost může být založena pouze výše naznačenou dohodou uzavřenou na mezivládní úrovni. Členství v mezinárodních organizacích (EA, ILAC, IAF) a podpis mezinárodních multilaterálních dohod EA (na evropské úrovni) a ILAC, IAF (na celosvětové úrovni) o vzájemném uznávání výsledků akreditací dává záruky profesionální úrovně práce a přístupu ze strany ČIA. Dokladem vysoké odbornosti a erudice ČIA je i pravidelné vzájemné hodnocení (evaluace) ze strany EA, které probíhá jednou za čtyři roky. Kvalita a odbornost Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. je pravidelně jednou za čtyři roky prověřována ze strany Evropské akreditace týmem mezinárodních odborníků. První vzájemné hodnocení (evaluaci) absolvoval úspěšně v roce 1998. Další vzájemná hodnocení proběhla v letech 2002 a 2006, všechna s pozitivním výsledkem. Na základě zmíněných vzájemných hodnocení se ČIA stal signatářem Mnohostranné dohody o vzájemném uznávání akreditačních nálezů (EA Multilateral Agreements), ČIA je nyní signatářem EA MLA ve všech oblastech akreditace, což dokládá Dohoda o vzájemném uznávání výsledků akreditace EA MLA .
2.7.2012 Ve Věstníku ÚNMZ č.7/2012 bylo zveřejněno sdělení, že Český institut pro akreditaci, o.p.s. je nadále signatářem dohod o vzájemném uznávání výsledků akreditace v plném rozsahu. EA (European co-operation for Accreditation) - Evropská spolupráce v oblasti akreditace (www.european-accreditation.org) EAC (European Accreditation of Certification) - Evropská organizace pro akreditaci certifikačních orgánů EAL (European co-operation for Accreditation of Laboratories) - Evropská organizace pro akreditaci laboratoří EFTA (European Free Trade Association) - Evropské sdružení volného obchodu EMAS (Enviromental Management and Audit Scheme) - program ES pro zavedení systému řízení a auditu z hlediska ochrany životního prostředí EMS (Enviromental Management System) - Systém enviromentálního managementu EOTC (European Organization for Conformity Assessment) - Evropská organizace pro hodnocení shody EQS (European Committee for Quality System Assessement and Certification) - Evropská komise pro hodnocení systému jakosti a certifikaci ES - Evropská společenství EU (European Union) - Evropská unie FÚNM - Federální úřad pro normalizaci a měření GATT (General Agreement on Trade and Tariffs) - Všeobecná dohoda o obchodu a clech IAF (International Accreditation Forum) - Mezinárodní akreditační fórum (www.iaf.nu) IEC (International Electrotechnical Commission) - Mezinárodní elektrotechnická komise, též označení normy (www.iec.ch) ILAC (International Laboratory Accreditation Co-operation) - Mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace laboratoří (www.ilac.org) ISO (International Organization for Standardization) - Mezinárodní organizace pro normalizaci, také označení normy (www.iso.ch) MLA (Multilateral Agreement) - multilaterální dohoda MPO - Ministerstvo průmyslu a obchodu (www.mpo.cz) MPA - Metodický pokyn pro akreditaci MRA (Mutual Recognition Arrangement) - úmluva o vzájemném uznávání Sb. - Sbírka TBT (Technical Barriers to Trade) - technické překážky obchodu WTO (World Trade Organization) - Světová obchodní organizace, dříve GATT (www.wto.org) Od konce dubna 2007 poskytuje „European co-operation for Accreditation“ na svých internetových stránkách http://db.european-accreditation.org/ službu, která umožňuje vyhledávání akreditovaných zkušebních laboratoří v Evropě dle typu zkušební činnosti, případně též dle zkoušeného produktu/matrice (v anglickém jazyce). Umožněno je také fultexové vyhledávání v anglickém jazyce i v jazyce země, v které byla laboratoř
akreditována. Český institut pro akreditaci, o.p.s. je pátým akreditačním orgánem, který se připojil k této vyhledávací službě. V současné době lze na výše uvedené adrese vyhledat jakoukoli kalibrační a zkušební laboratoř akreditovanou ČIA nebo dalšími akreditačními orgány (DAR-BMWI /Německo, DANAK/Dánsko, ENAC/Španělsko a SNAS/Slovensko) včetně všech kontaktních údajů a podrobných informací o rozsahu akreditace laboratoře. Na základě kladných výsledků mezinárodních auditů (tzv. evaluace) je ČIA v současné době signatářem následujících dohod o vzájemném uznávání výsledků akreditace: Dohoda o vzájemném uznávání výsledků akreditace EA MLA Dohoda o vzájemném uznávání výsledků akreditace ILAC MRA Dohoda o vzájemném uznávání výsledků akreditace IAF MLA
AKREDITACE CERTIFIKAČNÍCH MANAGEMENTU
ORGÁNŮ
CERTIFIKUJÍCÍCH
SYSTÉMY
Akreditací se rozumí posouzení a potvrzení způsobilosti organizace k výkonu specifické činnosti, kterou je v tomto případě certifikace systémů managementu podle příslušných norem či normativních dokumentů. Certifikace systému managementu od akreditovaného certifikačního orgánu poskytuje záruku, že organizace prokazující se tímto certifikátem má zaveden efektivní systém managementu v souladu s požadavky stanovenými v předepsané normě, což mu umožňuje poskytovat výrobky nebo služby, které splňují potřeby a očekávání zákazníka a které jsou v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů. V rámci akreditačního systému ČIA do této oblasti spadají: - certifikace systémů managementu jakosti, - systémů environmentálního managementu, - systémů managementu bezpečnosti potravin, - HACCP, - systémů managementu BOZP, - systémů managementu bezpečnosti informací, managementu služeb v informačních technologiích, - certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích - činnost environmentálních ověřovatelů systému EMAS. Podle čeho je prováděna akreditace? ČSN EN ISO/IEC 17021 Posuzování shody – Požadavky na orgány provádějící audit a certifikaci systémů managementu MPA 50-01-.. Metodické pokyny pro akreditaci, které obsahují příslušné výklady a odkazy na výkladové resp. normativní dokumenty Další dokumenty týkající se procesu akreditace Všechny dokumenty jsou k dispozici na internetových stránkách Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. (ČIA).
Postup akreditace Základní etapy akreditačního procesu Proces akreditace se obecně skládá z následujících etap: Podání žádosti a její evidence Přezkoumání žádosti Příprava na posuzování Posuzování na místě Rozhodování o akreditaci Všechny tyto etapy jsou zastoupeny při prvotním i opakovaném posuzování akreditačních požadavků (ve věci prvotní nebo opakované akreditace a MDA). Nedílnou součástí posuzování žadatelů o akreditaci jsou i svědecká posouzení (tzv. witness audity), která probíhají formou pozorování certifikačního orgánu při provádění služeb certifikace u certifikované organizace. Výběr witness auditů musí být dostatečně reprezentativní a jejich nejmenší požadovaný počet vychází z rozsahu požadované akreditace (viz MPA 00-08-.., Příloha 1).
