8. funkční období. Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 25. schůze

8. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 25. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

8. funkční období Těsnopisecká zpráva 25. schůze

Pořad 25. schůze

1.

Senátní tisk č. 391 – Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)

2.

Senátní tisk č. 398 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

3.

Senátní tisk č. 340 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. listopadu 2010)

4.

Senátní tisk č. 387 – Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011

5.

Senátní tisk č. 397 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6.

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2012

7.

Senátní tisk č. 363 – Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2011

8.

Senátní tisk č. 369 – Národní program reforem České republiky 2012

9.

Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení

10.

Senátní tisk č. 364 – Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin)

11.

Senátní tisk č. 341 – Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011

12.

Senátní tisk č. 396 – Návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů

13.

Senátní tisk č. 399 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

14.

Senátní tisk č. 401 – Návrh zákona o pojistném na důchodové spoření

1

15.

Senátní tisk č. 402 – Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření

16.

Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS 0BSE včetně Rezoluce k Ukrajině

2

8. funkční období Obsah 25. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 15. srpna 2012 ........................................................................ 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 Senátor Tomáš Kladívko ................................................................................. 1 Senátor Tomáš Kladívko ................................................................................. 2 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 2 Senátorka Miluše Horská ................................................................................ 2 Senátor Jaromír Štětina ................................................................................. 3 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................... 3 Senátor Petr Pakosta ...................................................................................... 3 Senátor Adolf Jílek ........................................................................................... 4 Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 4 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................... 4 1. Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) (senátní tisk č. 391).............................................................................................................. 4 Ministryně kultury ČR Alena Hanáková ....................................................... 5 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 9 Senátor Marcel Chládek .................................................................................. 9 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 10 Senátor Jan Hajda ......................................................................................... 14 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 16 Senátor Miloš Janeček .................................................................................. 23 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .............................................. 24 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 27 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 29 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 30 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 32 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 33 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 33 Senátor Zdeněk Besta .................................................................................. 34 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 35 Senátor Miroslav Škaloud............................................................................. 38 Senátor Miroslav Škaloud............................................................................. 43 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................... 44 Senátor Petr Bratský ..................................................................................... 44 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 59 Senátor Petr Bratský ..................................................................................... 60 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 60

I

Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 60 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 61 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .............................................. 62 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 62 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 62 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 62 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 63 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 63 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 64 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 64 Senátor Karel Šebek ..................................................................................... 64 Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... 66 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 68 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 70 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 72 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 73 Senátor Petr Šilar .......................................................................................... 75 Senátor Petr Šilar .......................................................................................... 77 Senátor Jan Horník ........................................................................................ 77 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 79 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 81 Senátor Milan Pešák ...................................................................................... 83 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................... 84 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 84 Senátor Petr Pakosta .................................................................................... 85 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 86 Senátorka Jana Juřenčáková ....................................................................... 86 Senátor Pavel Trpák ...................................................................................... 87 Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... 88 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 89 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 89 Senátor Miroslav Škaloud............................................................................. 91 Senátor Miroslav Krejča................................................................................ 92 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 92 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 92 Senátor Miloš Malý ........................................................................................ 93 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .............................................. 94 Senátor Tomáš Jirsa ...................................................................................... 95 Senátor Tomáš Töpfer .................................................................................. 95 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 96 Senátor Petr Bratský ..................................................................................... 96 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .............. 97 Ministryně kultury ČR Alena Hanáková ..................................................... 97 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 104 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 104 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 105 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 105

II

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 398) ................................................ 106 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ..................................................... 106 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 106 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 107 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ..................................................... 108 3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. listopadu 2010) (senátní tisk č. 340).......................................................................... 109 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ..................................................... 109 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 109 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 110 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ..................................................... 110 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 110 2. den schůze – 16. srpna 2012 .................................................................... 111 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ...................................... 111 4. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 (senátní tisk č. 387) .................................................................................................. 111 Miroslav Singer ............................................................................................. 111 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 113 5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 397) ................................................................... 114 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 114 Senátor Jiří Lajtoch...................................................................................... 115 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 116 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 118 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 119 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 119 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 120 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 121 Senátor Jiří Lajtoch...................................................................................... 121 6. Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2012 ..................................................... 122 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 122 III

Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 123 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 124 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 124 Senátor Jiří Čunek ....................................................................................... 127 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 127 Senátor Tomáš Jirsa .................................................................................... 128 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 128 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 129 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 129 Senátor Jaroslav Palas ................................................................................ 131 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 132 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 132 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 133 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 134 Senátor Josef Táborský .............................................................................. 135 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 136 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 137 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 138 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 138 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 139 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 140 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 141 7. Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2011 (senátní tisk č. 363) ................. 141 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 141 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 142 8. Národní program reforem České republiky 2012 (senátní tisk č. 369) ........ 143 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 143 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 145 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 146 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 146 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 147 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 148 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 149 Senátor Miroslav Škaloud........................................................................... 150 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 151 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ............................................ 152 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 152 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 152 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 153 Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. 154 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 155 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 155 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 156 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 156

IV

Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 156 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 157 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 157 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 158 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 158 9. Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení ............... 158 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 158 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 159 Senátorka Daniela Filipiová ....................................................................... 164 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 166 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 167 Senátor Petr Gawlas .................................................................................... 168 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 169 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 170 Senátor Miloš Janeček ................................................................................ 171 Senátorka Daniela Filipiová ....................................................................... 171 Místopředseda Senátu Petr Pithart ........................................................... 172 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ............................................ 172 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 172 Senátor Tomáš Jirsa .................................................................................... 173 10. Prodloužení lhůty pro výbory na projednání senátního tisku č. 364 Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin) (senátní tisk č. 364) ......................................................... 173 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 173 Senátor Ivo Bárek........................................................................................ 174 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 174 11. Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011 (senátní tisk č. 341) .................................................................................... 174 Pavel Dvořák ................................................................................................. 175 Senátor Karel Korytář ................................................................................. 175 12. Návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů (senátní tisk č. 396) .................................................................................................. 177 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 177 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 180 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 181 Senátorka Dagmar Zvěřinová ................................................................... 182 Senátor Petr Gawlas .................................................................................... 183 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 183 V

Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 184 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 184 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 184 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 184 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 187 Senátor Adolf Jílek ....................................................................................... 187 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 187 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 188 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 189 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 190 Senátor Václav Koukal ................................................................................ 192 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 193 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 194 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 195 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ............................................ 197 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 197 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 198 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 198 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 199 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 199 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 200 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 200 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 201 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 201 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 202 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 204 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 204 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 204 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 204 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 205 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 205 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 206 Senátor Václav Koukal ................................................................................ 207 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 207 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 208 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 208 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 208 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 208 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 399).......................................................................................................... 209 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 210

VI

Senátorka Veronika Vrecionová ................................................................ 211 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 212 Senátor Petr Gawlas .................................................................................... 212 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 213 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková ............................................ 214 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 214 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 215 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 216 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 217 Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... 218 Senátor Martin Tesařík ............................................................................... 220 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 220 Senátor Ivo Bárek........................................................................................ 221 Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... 221 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 221 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 222 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 223 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 223 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 224 Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................ 224 Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 225 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 225 Senátor Josef Řihák ..................................................................................... 226 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 226 Senátorka Veronika Vrecionová ................................................................ 228 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 228 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 229 14. Návrh zákona o pojistném na důchodové spoření (senátní tisk č. 401) .... 229 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 229 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 229 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 230 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................ 230 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 231 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 231 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 231 15. Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření (senátní tisk č. 402) ....................... 232 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 232 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 232 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 233 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................ 233 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 234 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 234 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 234

VII

16. Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS 0BSE včetně Rezoluce k Ukrajině ................................................................................... 234 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 235 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 235 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 236

VIII

Těsnopisecká zpráva z 25. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 15. srpna 2012

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, milí hosté, vítám vás na 25. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 26. července 2012. Z dnešní schůze se omluvil senátor Václav Homolka. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 25. schůze Senátu byli senátoři Petr Šilar a Tomáš Kladívko. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nikdo se nehlásí, takže připomínky nejsou. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 25. schůze Senátu byli senátoři Petr Šilar a Tomáš Kladívko. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 1 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 33. Pro návrh se vyslovilo 65, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Petr Šilar a Tomáš Kladívko. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 25. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Přihlášeni jsou, takže jako první vystoupí pan senátor Tomáš Kladívko. Senátor Tomáš Kladívko: Dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych navrhl zařadit na dnešní jednání Senátu nový bod, a to Usnesení Senátu Parlamentu České republiky k situaci na Ukrajině v návaznosti na zasedání Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ze dne 9. července 2012. Tento bod byl zařazen již na naši červencovou schůzi, ale byl vyřazen s poukazem na to, že včas nebyly rozdány podkladové materiály. Během minulé schůze 15. července tyto podkladové materiály rozdány byly, takže si myslím, že

1

uplynula dostatečná doba, to znamená více než jeden měsíc, a ještě dnes byly znovu tyto materiály rozdány na stůl, abychom mohli k projednání tohoto bodu zaujmout více méně pozici k tomuto bodu. Navrhuji, abychom tento bod zařadili jako poslední bod našeho zítřejšího jednání, to znamená, za všechny tisky, které bude obhajovat pan ministr Kalousek. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, aby bylo úplně jasno. Navrhujete to jako poslední bod čtvrtečního jednání, ne jako poslední bod pořadu 25. schůze? Senátor Tomáš Kladívko: Jako poslední bod čtvrtečního jednání. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře, jako poslední bod čtvrtečního

jednání. Dále je přihlášen a vystoupí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, paní

senátorky, páni senátoři, dovolte, abych požádal o zařazení dvou bodů, které včera projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tím prvním bodem je bod, který má označení J 172/08 a týká se doporučení Komise pro doporučení Radě k Národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012 až 2015, a to sice k bodům, které bude předkládat premiér nebo ministr zahraničí anebo ministr financí. A tím druhým bodem je tisk č. N 167, který řeší stanovisko pro Parlament České republiky k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zakládá rámec pro ozdravení a řešení úvěrových institucí a investičních společností a kterou se mění směrnice Rady 7791 a 82891 a směrnice 2001/24 Evropských společenství, 2002/47, 2004, 2005, 2007, 2011 a nařízení Evropské unie č. 1093 z roku 2010. Toto by mělo být projednáno v bodech, které bude předkládat ministr financí. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále vystoupí paní senátorka

Miluše Horská, prosím. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, chtěla bych požádat o vzetí zpět senátního tisku č. 199. Je to návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a nechat v pořadu další bod – Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy k programu naší schůze? Nikdo nemá zájem vystoupit, rozpravu končím. Než budeme hlasovat, shrnu, o čem budeme hlasovat. Za prvé bereme na vědomí zpětvzetí tisku 199 paní senátorkou Horskou. O tomto návrhu nemusíme hlasovat. Pan senátor Kladívko navrhl jako poslední bod zítřejšího jednání zařadit usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a pan senátor Sefzig navrhl dva body – za prvé tisk J 172/08 a dále tisk N 167, zařadit je jako poslední dva body v bloku, který bude předkládat pan ministr financí Kalousek. Námitky nejsou, přistoupíme k hlasování.

2

Jako o prvním bodu k doplnění pořadu 25. schůze Senátu budeme hlasovat o návrhu senátora Kladívka, a to doplnit bod usnesení Senátu k situaci na Ukrajině, a to jako poslední bod zítřejšího jednání. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 2, registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro 49. Návrh byl schválen. Dále budeme hlasovat o návrhu kolegy Sefziga, a to zařadit na program jednání tisk J 177/08. Připomenu, že včera toto odmítl Organizační výbor. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 3 bylo registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro návrh 32, proti 11. Návrh byl zamítnut. Další návrh se týká zařadit na pořad 25. schůze Senátu tisk N 167. Totéž platí jako u předchozího bodu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 4, registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro návrh 30, proti 11. Návrh byl zamítnut. Tím jsme vyčerpali hlasování o jednotlivých návrzích. Můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze jako celku. Pan senátor Štětina má připomínku. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedo. Chtěl jsem upozornit, že podle zákona o shromažďování není možné demonstrovat blíže než sto metrů od budovy parlamentu. Proto jsem chtěl požádat pana kancléře a pana předsedu, aby zjednali pořádek a zákon byl dodržen. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za připomínku. Prosím propříště, abychom nepřerušovali hlasování, jistě by to o třicet sekund posečkalo. Pan kancléř může postupovat pouze v mezích zákona, tzn. obrátit se na policii. Pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, žádnou demonstraci jsem nezaznamenal. V okolí Senátu jsou nespokojení občané s touto vládou a chápu, že panu senátorovi za TOP 09 a starosty se tito občané nelíbí, protože demonstrují svou nespokojenost s jeho vládou. Není tady ale žádná demonstrace. Myslím, že ve svobodné občanské společnosti, mají občané právo vyjádřit svůj názor. Je zajímavé, že pan senátor tady neustále vystupuje kvůli lidským zájmům ve světě, ale v České republice by nejraději povolal policajty s pendreky na lidi, kteří jsou nespokojeni s jeho vládou. Předseda Senátu Milan Štěch: Dámy a pánové, dovolím si dokončit

hlasování a pak vám udělím slovo. Pokud to nesouvisí přímo s programem schůze, prosím, abyste to respektovali. Rozpravu k programu schůze jsem ukončil. Ještě pan senátor Pakosta. Senátor Petr Pakosta: S kolegou jsme zjistili, že návrh novely zákona číslo 150/2006 o střetu zájmů, jehož novelu jsme s kolegou Jonášem a dalšími předložili, není na pořadu. Podle jednacího řádu měl být zařazen na pořad první schůze Senátu. Proto si dovolím předložit návrh, aby tento tisk byl zařazen jako poslední bod schůze. Děkuji.

3

Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, nezlobte se, rozpravu jsem ukončil. Proto nechám hlasovat o tom, jak byl přijat jediný návrh na doplnění. Pokud navrhnete ještě doplnění programu schůze v další části, bude se podle toho postupovat. Budeme nyní hlasovat o pořadu 25. schůze ve znění doplněného bodu, a to je návrh pana senátora Kladívka k usnesení Senátu o situaci na Ukrajině. Hlasujeme o pořadu schůze jako celku. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 5 registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro návrh 69, proti jeden. Návrh byl schválen. Stále mám přihlášeného pana senátora Jílka. Prosím, aby se pan senátor ujal slova. Senátor

Adolf

Jílek: Chtěl

jsem reagovat na slova místopředsedy Škromacha. Myslím, že zákon platí pro všechny a je jedno, jestli je to ta nebo ona demonstrace nebo nespokojení občané, tedy demonstrace, která tady byla. Myslím si, že platí pro všechny. Prosím, abychom si to uvědomovali, ať už jsme ve funkci prostého senátora nebo předsedy či místopředsedy. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan kancléř prověří, zda je tady nějaká demonstrace. Žádnou jsem neviděl. Nechme to na aparátu Senátu a věnujme se předloze. S přednostním právem se hlásí pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, já se

omlouvám kolegu Dienstbierovi, že využívám přednostního práva. Já bych se přece jenom rád vrátil k programu jednání. Chtěl bych požádat právní poradu, legislativu, jestli by prověřila, že ten tisk, který tady kolega Pakosta připomínal, byl vyřazen z programu jednání v souladu s naším jednacím řádem. Já si tím nejsem jist. Byl bych rád, kdyby na to někdo odpověděl, abychom se tady chovali tak, jak máme. Jedná se o tisk 395. Dík. Předseda Senátu Milan Štěch: Já bych jenom k tomu chtěl podotknout, že podle mého názoru včera Organizační výbor tento bod nezařadil na program schůze. Jestliže v době pro rozpravu, než jsem rozpravu ukončil, nebyl podán návrh na doplnění programu schůze o tento bod, nezlobte se, nebylo o čem hlasovat. Nyní prosím pana senátora Jiřího Dienstbiera. A prosím, abychom mluvili pouze k věci a ne k okolním problémům, prosím vás. Senátor

Jiří

Dienstbier: Já

jenom rychle – fakticky. Venku jsem nezaznamenal shromáždění, ale organizátory petiční akce. A petici je možno organizovat kdykoli a kdekoli ve veřejném prostoru. Předseda Senátu

Milan

Štěch: Děkuji. Prosím, abychom přistoupili

k dalšímu bodu. Je to 1. Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi

4

a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) (senátní tisk č. 391) Senátní tisk 391. Návrh uvede ministryně kultury Alena Hanáková, kterou mezi námi vítám. Až si odloží – paní ministryně, vítám vás v Senátu a předávám vám slovo, abyste nám představila a uvedla návrh zákona. Ministryně kultury ČR Alena Hanáková: Krásné dopoledne. Je krásný

den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, v jedné relaci o počasí vystupoval moderátor, který, když se loučil, říkal "slunce v duši". Já tedy přeji nám všem, aby dnešní den nebyl slunečný jenom venku, ale také uvnitř, v tomto sále Senátu. Proč zákonodárné sbory projednávají vládou předložený zákon - těch důvodů je samozřejmě víc – vládou předložený zákon, kterým se mají vypořádat některé křivdy způsobené církvím a náboženským společnostem v době nesvobody. Česká republika, a to my víme, je jedinou postkomunistickou zemí, která ještě svůj vztah k církvím neupravila oboustranně přijatelným způsobem. Jestliže Listina základních práv a svobod uvádí, že církve mají svou činnost vykonávat nezávisle na státu, tak hrazení platů duchovních státem je zřejmě s touto zásadou v rozporu. To, že stát platí duchovní, když jejich zaměstnavatelem je církev, také není systémově nic, co by konvenovalo právnímu řádu České republiky. Pro vydání zákona svědčí i nálezy Ústavního soudu, které byly přijaty přímo k problematice historického církevního majetku. Jedná se především o nálezy z poslední doby. To je nález ze dne 24. června 2009, ze dne 1. července 2010 a ze dne 22. února 2011. Také sem patří datum 31. března 2011 a 31. srpna 2011. Tady je potřeba konstatovat, že církve jsou v odlišném postavení od ostatních právnických osob, neboť vypořádání jejich majetku bylo přislíbeno zákonodárcem v zákoně o půdě. Zákonodárce dobrovolně přijal závazek, že přijme zákon, který vypořádá historický majetek církví a náboženských společností, řeholních řádů a kongregací. Na straně církví tak vzniklo legitimní očekávání jako majetkový zájem, který podléhá ochraně vlastnického práva ve smyslu článku 11 Listiny základních práv a svobod. Toto legitimní očekávání bylo utvrzováno postoji v podstatě všech vlád a také rozhodnutími Ústavního soudu. Bohužel zákonodárce dále nejednal a stát, jak víme, takový zákon nepřijal. Stát také stále drží podstatnou část historického církevního majetku. Majetku, na kterém církve po staletí hospodařily a ze kterého čerpaly výnosy pro svou duchovenskou a charitativní činnost. Tento majetek přešel na stát a stát stále financuje církve podle zákona z roku 1949, který ponechává církve v hospodářské závislosti na státu. Majetek, který má být vypořádán, je přitom dostatečně určen, jak uvádí v plenárním nálezu ze dne 1. července 2010 Ústavní soud. Dovolte, abych citovala: Vymezení okruhu dotčeného majetku v ustanovení § 29 zákona o půdě je dostatečně určité, neboť existence věcného práva, respektive pozbytí práva k majetku, jehož odejmutím byla způsobena křivda, v rozhodném období je objektivně právně průkaznou skutečností a je nerozhodné, že státní orgány nevedou komplexní samostatný seznam dotčeného majetku, k čemuž ani není právního důvodu. – Konec citace. Pouhé symbolické odškodnění by nemohlo naplnit nejen legitimní očekávání na straně církví, ale rovněž by neumožnilo zajistit hospodářskou nezávislost církví na státu, která je dalším cílem návrhu zákona o majetkovém vyrovnání. Pokud nebude 5

přijat zákon, o kterém je tady řeč, budou se církve zřejmě o svůj majetek ucházet prostřednictvím žalob u obecních soudů. O soudním vydávání historického církevního majetku už rozhodl Ústavní soud. V nálezu ze dne 1. července 2010 Ústavní soud shledal, že nečinnost Parlamentu ČR spočívající v nepřijetí tohoto zákona, který by vypořádal historický majetek církví, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. V nálezu ze dne 31. 3. 2011 Ústavní soud určil, že zákonodárce musí církevní majetek vypořádat v časovém limitu, který odpovídá plnohodnotnému legislativnímu procesu s tím, že jinak začne Ústavní soud o vydávání majetku rozhodovat sám. A konečně v nálezu ze dne 31. 8. 2011 Ústavní soud konstatoval, že časový limit pro zákonodárce je již překročen a že o vrácení církevního majetku mají rozhodovat soudy. Na základě tohoto vyjádření například Okresní soud v Bruntále v únoru 2012 rozhodl o vydání majetku ve prospěch farnosti Heřmanovice. Na problematiku původního majetku církví a náboženských společností rovněž dopadá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. června 2004 ve věci Broniowski, ve kterém soud konstatoval porušení článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě v důsledku nečinnosti státu, který nepřijal právním řádem předvídaný zákon, podle kterého by mohlo být rozhodnuto o odškodnění. Bez ohledu na to, v jaké straně se momentálně ti z těch, kteří byli u některých procesů v době minulé, nalézají, dnes v boji proti zákonu argumentují i tím, že církvím nikdy majetek nepatřil, a proto jim není co vracet. Jenže oni sami nejlépe vědí, že po 25. únoru 1948 nezestátňovali majetek státu, ale majetek církví. Vědí, jaký majetek jim spadl do klína, promiňte mi toto vyjádření, nebo označení. Jistě si také nejlépe umějí odpovědět na otázku, jak byli noví vlastníci zapisováni do příslušné evidence nemovitostí. V každém případě na základě výše uvedeného byly vládou ČR zahájeny práce na přípravě zákona. Vládou ustanovená komise, ve které byli zastoupeni nejvyšší představitelé ministerstva financí, ministerstva zemědělství, ministerstva kultury a vybraní poslanci Parlamentu ČR zvolení za stranu Věci veřejné, vyhodnotila předchozí legislativní návrhy a připravila návrh k projednání s komisí církevní. Ještě předtím vyjednalo ministerstvo kultury se stávajícími 17 církvemi tzv. Deklaraci shody, která zmrazila náklady na platy duchovních, hrazených státem podle zákona z roku 1949 na úrovni října 2010, bez ohledu na narůstající počet duchovních. Na společném jednání vládní a církevní komise, kterého se zúčastnili i zástupci Svazu měst a obcí, byly vyjednány věcné náležitosti pro zpracování paragrafovaného znění návrhu zákona. Majetkový nárok církví a náboženských společností byl oceněn ve výši 134 mld. Kč. Při ocenění se postupovalo tak, že byly zjištěny průměrné ceny za jednotlivé druhy nemovitostí, ať už to byla lesní půda nebo zemědělská půda apod., za celou Českou republiku, což je možné vzhledem k rovnoměrnému rozložení původního církevního majetku na území celého státu. Ceny jednotlivých druhů nemovitostí byly stanoveny na základě odborných publikací, např. Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Rozsah historického církevního majetku byl tak paralelně prověřován na základě podkladů od státních institucí a archivních dokumentů. Provedené ocenění bylo už v roce 2007 schváleno nejen vládní, ale také expertní komisí, ve které zasedali zástupci ministerstva kultury i zástupci ministerstva zemědělství a také zástupci ministerstva financí. Tento výpočet ocenění byl rovněž prověřován a prověřen nezávislou společností Ernst & Young. Vládní komise dále rozhodla, že nárok církví bude uspokojen v řadě naturálně, tedy vrácení té částky bývalého církevního majetku, který je v držení státu. Ministerstvo zemědělství dodalo podklady k tomu, že tímto způsobem bude církvím vrácen majetek ve výši 75 mld. Kč, převážně převedením

6

nemovitostí ve správě pozemkového fondu a Lesů ČR. Vládní komise dále rozhodla, že nárok církví bude uspokojen v prvé řadě naturálně, tedy vrácením celé části bývalého církevního majetku, který je v držení státu. Ministerstvo zemědělství dodalo podklady k tomu, že tímto způsobem bude církvím vrácen majetek ve výši 75 mld. Kč, převážně převedením nemovitostí, jak už jsem řekla, ze správy pozemkového fondu a Lesů ČR. Do části 134 mld., dopočtená částka tedy 59 mld., bude církvím uhrazeno finančně. Církve se zavázaly, že strpí dlouhodobé splácení této částky ve lhůtě 30 let po 2 mld. ročně. V této položce je bývalý majetek církví, který nebude vydáván a zůstává nadále v majetku těm, kdo majetek drží, tedy především obcím, krajům, fyzickým a právnickým osobám. Dovolte, abych uvedla několik příkladů. Jde např. o nemovitosti nemocnice Valtice, kterou v současné době vlastní město Valtice nebo budova nemocnice Na Františku, tu zase v současnosti vlastní hlavní město Praha. Dále bych mohla uvést např. statek Nebušice, který je v současné době ve vlastnictví také hlavního města Prahy. Obec Řevnice má ve svém vlastnictví zámek v Řevnici. V Horních Dunajovicích obec vlastní zámek Horní Dunajovice. Středočeský kraj na příklad vlastní zdravotní středisko Horoměřice. Také se to týká škol. V současnosti Jihomoravský kraj na příklad vlastní Střední odbornou školu vinařskou ve Valticích nebo v Praze-Bubenči bývalé Arcibiskupské gymnázium, to v současné době vlastní stát, konkrétně ministerstvo vnitra. Mohla bych se ještě také vrátit ke statku nebo uvést statek Horoměřice, který je ve vlastnictví společnosti Agrivep. A samozřejmě budov a objektů by byla celá řada dalších. Nebo je celá řada. Zákon v příslušné části upravuje takzvané přechodné období. Aby však byly zabezpečeny činnosti církví, včetně sociálních, zdravotních a zdravotnických a vzdělávacích, bylo do zákona o majetkovém vyrovnání zařazeno tzv. přechodné období. V tomto přechodném období bude 17 církví a náboženských společností dostávat státní příspěvek. První tři roky bude výše tohoto příspěvku stejná jako částka, kterou dostávali jako hospodářské zabezpečení v roce 2011. Od čtvrtého roku se bude částka každoročně o 5 % snižovat. Celkem bude přechodné období trvat 17 let, tak, aby církve měly šanci vybudovat si vlastní ekonomickou základnu, která zabezpečí jejich samofinancování do budoucna. Zákonem je jednoznačně stanovena časová hranice 12 měsíců pro uplatnění eventuálního nároku na vydání věci. Pokud nárok nebude v této lhůtě uplatněn, zaniká jednou provždy. Dále jsou v zákoně vymezeny oprávněné a povinné osoby a je určen postup, přesný postup pro vydávání majetku oprávněným osobám. Vrací se skutečně pouze majetek státu. Obce, kraje a soukromé osoby svůj majetek církvím nevydávají. Ohroženy nejsou ani obecní školky nebo čističky na státních pozemcích. Ten, kdo bude žádat o konkrétní nemovitost, ve výjimečných případech i o věc movitou, musí prokázat, že byl jejím vlastníkem v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 a přišel o ni v důsledku majetkové křivdy. Důkazní břemeno je v tomto případě na straně žadatele. Oprávněnost nároku bude posuzovat katastrální úřad a v konečné fázi potvrdí vydávací dohodu pozemkový úřad. Je nutné zdůraznit, že v případě majetku, který budou pozemkový fond a Lesy ČR vydávat, se jedná o maximální rozsah vydatelného majetku. Rozsah majetku, který bude pozemkovým fondem a Lesy ČR skutečně vydán, bude bezpochyby nižší, už jen kvůli výjimkám upraveným v § 8 návrhu zákona. Např. se nevydávají pozemky určené pro výstavbu dopravní či technické infrastruktury nebo pozemky, které byly po zestátnění zastaveny apod. Zákon nemá ambice napravovat josefínské reformy. A pokud jde o pozemkové reformy, tak se jimi zabývá do té míry, jak jsou jejich následky relevantní pro

7

konstrukci předkládaného zákona. Zákon nijak nezpochybňuje výsledky pozemkové reformy, která proběhla v době první republiky. V ní byla církvím vyvlastněna část pozemků, ale za vyvlastněné pozemky stát vždy vyplatil peněžitou náhradu. V roce 1947 byl přijat zákon o revizi první pozemkové reformy. Znovu se tedy měl vyvlastnit majetek. Znovu se měla za vyvlastnění vyplatit peněžitá náhrada. Přišel však 25. únor 1948, některé právní principy přestaly platit, tak tato pozemková reforma proběhla vlastně bez vyplacení náhrad, o kterých jsem mluvila. Dotklo se to samozřejmě jak statkářů, což znamená fyzických osob, tak i církví. Zatímco bývalým statkářům a jejich potomkům už byly tyto pozemky vráceny podle zákona o půdě, církvím se majetek, jak víme, dosud nevrátil. Je pravda, že byl přijat zákon o hospodářském zabezpečení církví, podle kterého státu hradil platy duchovních. Je však nutno dodat, že výdaje státu na platy duchovních jsou nižší, než výnosy ze zabraného církevního majetku. Podle studie národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické jsou roční výnosy ze zabaveného církevního majetku asi 3 mld. Kč ročně, naproti tomu výdaje na církve jsou asi 1,4 mld. Kč ročně. Zákonem bude rovněž ukončena blokace církevního majetku, která je zásadní překážkou pro územní rozvoj některých měst a obcí a také překážkou pro žádosti o některé dotace vázané právě na jednoznačné vlastnické vztahy k nemovitostem. To se týká asi 15 až 20 % obcí a měst. Mám tady z tohoto výčtu ty nejzákladnější. Jenom musím pro vaši informaci říct, že podle pana Jocha ze Svazu měst a obcí se tato záležitost týká asi 1200 obcí a měst v rámci České republiky. Mám tady ještě jednu poznámku k tomu dříve řečenému. Stát dnes hradí platy duchovním 17 církví. V roce 1949, kdy zákon o hospodářském zabezpečení církví vstoupil v platnost, se to týkalo duchovních 10 církví. K dnešnímu dni jde o finanční náklady, také díky deklaraci shody, ve výši, jak už jsem řekla, 1,4 mld. Kč. Bez této deklarace by byly o něco vyšší. Pokud nebude zákon přijat, tak tato deklarace přestane platit a církve budou požadovat finance na aktuální stav duchovních. K tomu se musí připočítat i nároky církví dalších, neboť zaregistrováno je jich dalších 16. V roce 2015 může nárokovat státní finance na úhradu platů duchovních dalších 9 církví a náboženských společností. Jako příklad mohu uvést některé z nich. Je to například hnutí Hare Krišna nebo církev Křesťanská společenství nebo Ústředí muslimských obcí. Přitom návrhy na registraci podávají další církve a náboženské společnosti. Dle střízlivých odhadů tak mohou náklady na platy duchovních v roce 2015 činit 1,6 mld. Kč a v roce 2030 to může být až 2,6 mld. Kč. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkladatel tohoto zákona nemá v tuto chvíli jinou ambici, než shrnout základní důvody, proč je tato zákonná předloha předkládána zákonodárcům k posouzení a k eventuálnímu schválení. K právní úpravě vrácení majetku církvím se periodicky jak jistě víte, vracíme už více než 20 let. Zda bude dosud zející mezera v zákonném pořádku České republiky zaplněna či ne touto nebo jinou normou, je už samozřejmě jenom na vás. Děkuji vám za pozornost a za trpělivost, kterou jste měli. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní navrhovatelko, paní

ministryně. Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 391/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Marcel Chládek. Návrh taktéž projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno pod č. 391/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení,

8

které máte jako senátní tisk č. 391/1, zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 302. usnesení k uvedenému zákonu, s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele JUDr. Františka Mikeše, prvního náměstka ministryně kultury České republiky, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučil Senátu Parlamentu České republiky návrh zákona zamítnout. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Marcel Chládek. Ano, takže pane senátore, máte slovo. Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal na své schůzi dne 14. srpna 2012 tento návrh zákona. Zevrubně jsme se zabývali celou problematikou a zastavili jsme se i u některých legislativních souvislostí. Bohužel na řadu otázek jsme nedostali od zástupců ministerstva kultury žádnou odpověď. Předpokládám, že paní ministryně nám na ně i odpoví. Já zopakuji otázky, na které v podstatě nebylo panem náměstkem odpovězeno. Legislativa upozorňuje na jednu zásadní věc. Paní ministryně tady hovořila o tom, že pokud nebude schválen tento zákon, tak bude porušena Ústava. Nicméně náš právní odbor upozorňuje také na to, že tento návrh zákona porušuje ústavní pořádek. Paní ministryně má jistě tuto informaci od svých pracovníků z ministerstva kultury a je jistě na to připravena. A já bych chtěl znát odpověď, jestli tomu tak opravu je, protože to zpracovávali nezávislí právní odborníci Senátu Parlamentu České republiky. Oni dále upozorňují i na to, že institut paušální finanční náhrady jako takový, který zavádí tento zákon, v podstatě nemá obdoby a že opět budí otázky o své právní podstatě. Taktéž na toto jsme nedostali odpověď od předkladatele. Dále jsme se ptali i na problematiku, jakým způsobem byla určena tato věcná struktura finanční náhrady, protože legislativa upozorňuje na její neurčitost. Dnes jsme dostali odpověď od paní ministryně, že to bylo také podle některých odborných publikací. Já bych paní ministryni požádal, kdyby nám některé tyto publikace jmenovala. Zároveň jsme probírali při projednávání tohoto bodu na výboru i bod, který se týkal poskytování finanční náhrady i jiným subjektům, než vlastníkům původního majetku. Taktéž toto nám nebylo vysvětleno. Dokonce jsme tam citovali i webovou stránku ministerstva kultury, kde bylo uvedeno, že restituční nárok má pouze 8 z 15 registrovaných nekatolických církví. Zároveň bylo výborem konstatováno, že nelze jednu křivdu napravovat křivdou druhou. A vzhledem k tomu, že paní ministryně tady uvedla problematiku, kdy církve se budou domáhat svého majetku soudní cestou, upozornili jsme na výboru, že to samé se může stát u ostatních restituentů. A už se to projevuje. Například řada zemědělců je připravena, že na úkor právě nich je upřednostňován restituční nárok někoho jiného. Zároveň jsme na výboru projednávali i nerovné zacházení a zdůvodnili jsme to například i inflační doložkou, která nebyla uvedena u žádného jiného restitučního nároku.

9

V závěru jsme konstatovali, že tento návrh zákona je plný právních chyb a žádali jsme předkladatele, aby tyto právní chyby odstranil. Vzhledem k tomu, že nám vůbec nebylo odpovězeno na naše otázky, paní ministryně, vaším prvním panem náměstkem, tak doporučujeme Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout, a to z toho důvodu, že jsme pro to, aby restituční nároky byly dělány spravedlivým způsobem. A výbor určuje zpravodajem pro projednání tohoto senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu České republiky moji osobu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane zpravodaji. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Jiří Dienstbier. Ano, prosím, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Ústavně-právní výbor předložený návrh zákona projednal a přijal k němu toto usnesení: I. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona zamítnout. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Dienstbiera. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. K projednávání na výboru a k obsahu projednávané materie tolik. Předmětem úpravy je podle úvodního ustanovení zákona zmírnění některých majetkových křivd spáchaných v rozhodném období a také vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Začal bych u ústavních souvislostí projednávaného návrhu. Některé zmínila paní ministryně, ale v trošku jiných souvislostech. Především je to otázka, do jaké míry mají církve nárok na restituci majetku, na narovnání a do jaké míry právě v té podobě, jaká je předložena v tomto zákoně. Je zcela zřejmé, že po listopadu 1989 tady nebyl žádný právní nárok žádného subjektu na restituci. K restitucím se přistoupilo z morálního hlediska, protože se uznalo za vhodné odškodnit některé majetkové křivdy, které v době od února 1948 do listopadu 1989 byly spáchány na různých subjektech. Nárok církví, jak tady bylo zmíněno, byl založen v souladu s judikaturou Ústavního soudu až tzv. blokačním ustanovením v § 29 zákona o půdě, které dle názoru Ústavního soudu vyvolalo oprávněné očekávání, že tento problém bude vyřešen způsobem, který zajistí i ekonomické postavení církví v rozsahu, který potřebují pro svoji činnost, ať už duchovní nebo další veřejně prospěšné aktivity. Ústavní soud však žádným způsobem nesvázal zákonodárce, jak k této věci přistoupí. Potvrzují to i některá vyjádření ústavních soudců či bývalých ústavních soudců z posledních týdnů. To, co Ústavnímu soudu vadí je, že je tady blokace v § 29 zákona o půdě a Parlament nekoná a tuto situaci neřeší. Je tedy nepochybné, že Parlament musí nějakým způsobem k této věci přistoupit a rozhodnout o majetkovém narovnání státu a církví, v žádném případě pak ne konkrétním předepsaným způsobem. Další ústavně právní souvislost je otázka rovnosti subjektů, které mají nebo by měly mít nárok na restituci. Jak jsem tady citoval úvodní ustanovení zákona, předmět úpravy, mělo by se jednat o zmírnění některých majetkových křivd. To je koncept, který byl přijat u všech restitučních zákonů, jinými slovy, nebylo cílem a ani by nebylo možné odškodňovat všechny majetkové křivdy, ale pouze je zmírnit.

10

Jak uvedu dále, tento zákon nezmírňuje křivdy, ale jeho cílem je odstranit v podstatě veškeré majetkové křivdy, a to dokonce asi i ve větším rozsahu, než v jakém byly spáchány. To samozřejmě zakládá nerovnost mezi různými restitučními subjekty a otevírá to i možnost, aby se další restituenti, kteří byli odškodňováni na základě předchozích zákonů, domáhali rovného zacházení, rovného postavení a začali vznášet nové majetkové nároky na dorovnání ve stejném rozsahu, jako tento zákon navrhuje pro církve. I na jednání ústavně-právního výboru jeden z přítomných advokátů, který tam jako veřejnost byl, prohlásil, že on jako advokát se na to těší, protože zcela jistě bude mít celou řadu kauz, kdy právě takovéto nároky na rovné zacházení budou vznášeny ze strany jiných subjektů. Další problém je definice majetku, kterého se návrh týká. Podle ustanovení § 2 navrhovaného zákona se původním majetkem církví míní věci, majetková práva i jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věci, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem. S pojmem vlastnictví by nebyl žádný problém. Trošku problém je s pojmem věcí a dalších majetkových hodnot, které příslušely církvím a náboženským společnostem. To je pojem v právu nedefinovaný a dá se vyložit téměř libovolným způsobem. Čili nejenom to, co bylo ve vlastnictví, jak tady v úvodním slově říkala paní ministryně, ale i to, co církvím příslušelo. Dalším problémem je, že se mají vydávat věci, kde došlo k majetkové křivce v rozhodném období, tedy od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, ale některé formulace jsou navrženy tak, že je tady oprávněná obava, že bude prolomena hranice 25. února 1948, což je další prvek nerovnosti ve vztahu k dalším subjektům a že by se restituce mohla týkat i majetku, na který se vztahovala první pozemková reforma z roku 1919 a zcela samozřejmě i její revize z roku 1947, ale také dekretů prezidenta republiky, tzv. Benešových dekretů, které konfiskovaly majetek některých řádů a kongregací. To samozřejmě by byl problém, protože to by mohlo otevřít Pandořinu skříňku dalších nároků. Velmi často se tady v minulosti vyvolával strach z prolomení Benešových dekretů v situacích, kdy to bylo naprosto nesmyslné, jako například při schvalování Lisabonské smlouvy. Ale najednou tato hrozba vůbec nevadí v situaci, kdy je mnohem reálnější a kdy jiné subjekty by se mohly na základě rovného přístupu rovněž jejího prolomení domáhat. Je tady další problém, který souvisí samozřejmě se dvěma způsoby restituce, jak jsou v zákoně popsány, tedy s naturální a s finanční, který spočívá v tom, že jsou různě definovány oprávněné osoby. Zatímco pro naturální restituce jsou to registrované církve a náboženské společnosti, potud je to stejné, ale dále jsou to právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve a náboženské společnosti, právnické osoby zřízené nebo založené za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženská Matice. To nevyvolává právní problémy ve vztahu k naturálním restitucím, ale ještě se k tomu dostanu dále u finanční náhrady. A tam je samozřejmě problém v tom, že podmínkou finanční náhrady je uzavření smlouvy mezi státem a příslušnou církví, každou církví, pro kterou se předpokládá finanční náhrada. A povinnou náležitostí této smlouvy je mimo jiné prohlášení příslušné církve – teď abych citoval přesně... Výslovné ujednání o tom, že uzavřením smlouvy o vypořádání jsou veškeré nároky dotčené církve a náboženské společnosti za původní majetek registrovaných církví a náboženských společností vypořádány.

11

To znamená, že příslušná církev – a demonstrujme to na příkladu na příklad katolické církve, kde to může vyvolávat největší problémy – dostane odškodnění v tomto případě v částce více než 47 miliard během 30 let. A za to má prohlásit, že nebude vznášet žádné majetkové nároky. A zde se vracím k rozporu mezi různě definovaným okruhem oprávněných osob. Protože katolická církev je subjektem, který může ručit za sebe, ale je otázka, do jaké míry může ručit za ty další subjekty, které jsou součástí katolické církve. Jinými slovy, co se stane v momentě, kdy na příklad bývalý Řád německých rytířů nebo cisterciáci vznesou nároky, tak, jak už v médiích naznačují, pokud nebudou uspokojeni v rozsahu, jak se domnívají, že by bylo z jejich hlediska správné, i po uzavření takovéto smlouvy. Logicky v soukromém právu, a smlouva se řídí občanským zákoníkem, podle výslovného ustanovení navrhovaného zákony, by samozřejmě stát konstatoval porušení smlouvy – za předpokladu, že závazek katolické církve se vztahuje i na její subjekty – a uplatnil by sankce nebo další možnosti podle občanského zákoníku. Je zcela logické se např. domnívat, že smlouva by mohla být neplatná pro omyl, protože stát ji uzavíral v domnění, že s tím jsou veškeré nároky katolické církve a zřejmě i subjektů, které jí podléhají, vypořádány. Případně by odstupoval od smlouvy pro porušení takovéto smlouvy. A tady je další právní perla, protože navrhovaný paragraf 16, který upravuje smlouvu o vypořádání, říká, že na smlouvu o vypořádání podle tohoto zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a dále s výjimkou ustanovení o zániku závazku bez uspokojení věřitele, zejména ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o výpovědi a ustanovení o nemožnosti plnění. To znamená všechny běžné sankce dopadající na jakoukoli jinou civilní smlouvu, jsou zde výslovně vyloučeny. Takže bude-li příslušná církev libovolně porušovat smlouvu, stát nemá žádný nástroj, jak se tomuto bránit a jak uplatnit jakoukoli sankci podle občanského práva. Myslím si, že je to zjevný úmysl, je to snaha, aby to řešení bylo definitivní, bez ohledu na to, jak se strany příslušné smlouvy budou chovat poté, co bude smlouva uzavřena a poté, co stát začne řádně plnit podle tohoto zákona uzavřené smlouvy. Další problém s finanční náhradou – a to souvisí také s tou rovností přístupu k různým restitučním subjektům, je, jak je konstruováno odškodnění? Mluvil jsem tady o prolomení hranice 25. února 1948. A tady dojdu k tomu, kde se ta pochybnost do značné míry také bere. Stát stanovil výši finančního odškodnění kvalifikovaným odhadem, respektive 2 kvalifikovanými odhady, napřed kvalifikovaně odhadl, jaká je celková hodnota majetku, který historicky patřil církvi, a kterého se týkaly křivdy spáchané v rozhodném období, a pak udělal kvalifikovaný odhad toho, co zřejmě bude podle pravidel navrhovaného zákona vydáno. Rozdíl těchto dvou kvalifikovaných odhadů je pak výše finančního odškodnění. Trošku problém je v tom, že podle některých údajů, ke kterým se dostali experti, kteří posuzovali tento návrh zákona, tak výměra půdy, z které se vychází, je snad údajně vyšší, než byla rozloha půdy, která byla přihlášena církvemi k 1. pozemkové reformě v roce 1919. Je otázka, jak poté, co církve o část půdy přišly při pozemkové reformě a pak při její revizi v roce 1947, jak nabyly za 20 let první republiky takovou rozlohu půdy, aby najednou k únoru 1948 měli větší rozlohu zemědělské a lesní půdy? Tedy odsud ta pochybnost o tom, jakého majetku se vlastně restituce a narovnání státu a církví má týkat.

12

A pokud někteří mluví o odškodnění komunistických křivd, tak si nejsem jist, jestli Masaryk s Benešem, za nichž se přijímala pozemková reforma, a její revize byly komunistickými zločinci, jejichž křivdy spáchané na církvi se mají odškodňovat. Myslím si, že jdeme velmi daleko v tomto směru. Další problém je, že kromě pochybnosti o rozsahu, jehož majetku se má restituce týkat, a které nebylo ministerstvo, vláda, ani nikdo jiný schopen vyvrátit, nebo naopak doložit, protože nikdy nebyly doloženy žádné seznamy majetku nebo evidence majetku, kterého by se měla restituce týkat, a kromě toho tedy, že možná se vychází z mnohem větší pravděpodobné rozlohy pozemků, než kterých by se spravedlivé restituce dotýkat měly, tak je tady problém ještě v jejich ocenění. Protože např. zemědělská půda byla oceněna částka 44,48 Kč/m 2. Pro srovnání, experti uvádějí tržní cenu zemědělské půdy v rozsahu 8 – 15 Kč/m2, za kterou se běžně zemědělská půda prodává. To je tedy to ocenění, které bylo provedeno, je trojnásobek, možná i čtyřnásobek tržní ceny půdy v České republice. Ještě výraznější je to, pokud srovnáme odškodnění, které dostali jiní restituenti podle jiných zákonů, protože tam to bylo místo 44,48 Kč kolem 10 Kč, v řadě případů i méně, a ještě výraznější nepoměr je u lesní půdy, která se pro účely tohoto zákona oceňuje částkou 27,70 Kč/m2, zatímco jiní restituenti dostávali – myslím to bylo 3 Kč/m2. Tedy to je skoro desetinásobek odškodnění pro církve ve srovnání s jinými restituenty a čtyř až pětinásobek u zemědělské půdy. Takže majetek, který je zřejmě nadhodnocen z hlediska rozsahu, je pak ještě několikanásobně nadhodnocen pro účely finanční náhrady z hlediska jeho ocenění. I při projednávání dokonce někteří stoupenci restitucí uváděli, že při předchozím projednávání odškodnění církví bylo nezávislými experty, konkrétně Vysokou školou ekonomickou, odhadnut ten majetek, který má být, na částku 83 mld. Vláda uvádí ve svých podkladech, že ocenění majetku, který podléhá tomuto návrhu zákona, je 134 miliard. Tady je rozdíl 50 mld. Kč v ocenění, a k podobným závěrům došli i jiní experti, kteří kalkulovali reálnou cenu majetku, který by se měl církvi vydávat při spravedlivých podmínkách nastavených v tomto návrhu zákona. Takže tady vidíme celou řadu momentů, které zpochybňují jak výši odškodnění, tak i zachování rovného přístupu ve vztahu k jiným restituentům, kteří byli odškodňováni. Respektive, kterým byly zmírňovány některé majetkové křivdy spáchané v rozhodném období. Očekával bych také, že zákon, když už tedy řeší tuto problematiku, bude obsahovat tzv. restituční tečku. O restituční tečce nelze mluvit vzhledem k té konstrukci smlouvy, která nezavazuje jiné církevní subjekty než tu samotnou církev, která smlouvu uzavírá, ale pak bych upozornil i na závěrečná ustanovení, kde je výslovně řečeno, že tímto zákonem není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoliv, kdo drží původní majetek registrovaných církví a náboženských společností. Jsou to další nároky nad rámec tohoto návrhu zákona, nad rámec jak naturální restituce, tak i finančního vypořádání, které církve a další církevní subjekty mohou vznášet. Pochybností legislativního charakteru je tady celá řada. Jako zpravodaj ještě nemluvím o věcných a politických důvodech, proč takovýto zákon odmítnout, ale soustředil jsem se spíše na legislativní stránku. Mimo jiné i z těchto důvodů, které jsem rozebíral, dospěl ústavně-právní výbor k závěru, že doporučuje Senátu, aby tento návrh zákona zamítl. Děkuji za pozornost.

13

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Na úvod sděluji, že jsou přihlášeni tři senátoři písemně a vystoupí v pořadí pan senátor Hajda, pan senátor Dryml a pan senátor Janeček. Nyní prosím pana senátora Hajdu, aby se ujal slova. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl říci, že církve byly předmětem křivd, je nutné je řešit, ale ne tak špatným zákonem jako je tento. Pokud se týká průběhu hospodářského výboru a jeho schvalování, pro tento zákon se vyslovil a hlasoval pouze jeden člen výboru. K ekonomické části byla kritika napříč senátory politického spektra. Pokud se týká základních argumentů, proč výbor pro hospodářství a zemědělství navrhl zákon zamítnout. Především to jsou argumenty legislativněprávní. Nebudu opakovat, co zde již zaznělo, jen řeknu, že v návrhu zákona je zakódovaná výrazná nerovnost v přístupu k restituentům – fyzickým osobám a církvím. Argumenty historické. Církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví, rozumí se tím tzv. patronátní kontrola nebo přímý dohled státní moci po Josefinských reformách, který byl převzat i do prvorepublikového právního řádu. Návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv, než měla před rozhodným obdobím. Návrh zákona tiše relativizuje restituční období stanovené na období od 25. února 1948, protože předmětem vydání je i majetek, který podléhal pozemkové reformě z roku 1919 a její revizi z roku 1947. Návrh zákona tak může v některých případech zpochybnit zabavení majetku dle Benešových dekretů například v Řádu německých rytířů. Dále to jsou argumenty ekonomické zpochybňující rozsah nárokovaného majetku a způsobu jeho ocenění. Návrh zákona velmi vágně specifikuje objem majetku, ze kterého je nárok vypočten. Výpočet ani jeho algoritmus není v návrhu zákona a ani v přiložených zprávách podrobněji specifikován, pro stanovení celkového nároku je specifikován objem majetku, zejména u zemědělské a lesní půdy v objemu, který církve vlastnily před pozemkovou reformou z roku 1919, resp. podle některých historických pramenů tento objem i převyšuje. Z návrhu zákona není patrné, zda byl při výpočtu tohoto nároku zohledněn fakt, že církvím a řádům byl v minulosti rozhodnutím parlamentu výčtový zákon nebo vlády vládní nařízení a vyhlášky, poměrně velký objem majetku vrácen. Při ocenění majetku byly použity ceny, které neodpovídají ani současné realitě a neodpovídají ani cenám, které jsou u restituční legislativy použity u fyzických osob. Je to další výrazná nerovnost v přístupu. Finanční náhrada je úročena podle míry inflace, takže konečná částka bude zřejmě vyšší než udávaných 59 mld. korun. Pokud bychom použili tržní ocenění nároků v reálných cenách, tak i při této metodě by činil rozdílů v neprospěch státu cca 54 mld. korun. Toto je částka, o kterou je podle názoru výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu tento projekt nadhodnocen a proč jsme ho navrhli zamítnout. Nyní k některé další argumentaci. Kvůli zachování předvídatelnosti práva a první kontinuity by zákon měl trvat na dodržení základních rysů restituční legislativy, přijaté po roce 1989, tedy že jde o zmírnění následků některých majetkových křivd, tedy o částečnou nápravu křivd, že je ke všem oprávněným osobám nutno přistupovat srovnatelně a předvídatelně a že ani církve by neměly mít ve srovnání s ostatními restituenty žádné výjimečné postavení a že by měla být vytvořena šance obnovit společenskou autoritu církví, které se například církev římskokatolická těšila

14

bezprostředně po roce 1989 zejména ve spojení se jménem kardinála Tomáška. Tuto autoritu si velmi těžko církve dobudou tím, že bude vůči nim postupováno významně odlišně v jejich prospěch, než jak bylo postupováno v případě restituce majetku fyzických osob a to i přes fakt, že se návrh zákona na tuto legislativu odvolává. Zákonem o narovnání vztahů s církvemi by neměla být v žádném případě zpochybněna restituční hranice 25. února 1948. Snahou zařadit do odškodnění majetek, který podléhal revizi pozemkové reformy v roce 1947, je toto datum relativizováno a v podstatě se jedná o prolomení restitučních období před 25. únorem 1948. Pokud byl proces revize pozemkové reformy proveden lege artis, neměl by být zpochybňován a to i přes skutečnost, že k formálnímu přechodu vlastnictví došlo až po shodném datu. Zákon by měl umožnit přezkoumání případných nezákonností při tomto procesu. Vezmeme-li do úvahy stanovisko Právnické fakulty UK a její závěry ohledně charakteru církevního majetku, nelze postupovat jinak. V žádném případě nesmí dojít ke zpochybnění aktů vyplývajících z aplikace prezidentských dekretů. V obecné části důvodové zprávy je uvedena následující výměra původního majetku církví a náboženských společností: u lesní půdy 181 326 ha, u zemědělské půdy 72 200 ha. V tomto kontextu je zajímavé, že dle dostupných historických podkladů přihlásily církve k první pozemkové reformě v roce 1919 cca 58 000 ha zemědělské půdy a 177 000 ha ostatní půdy. Ze záboru bylo propuštěno cca 27 000 ha zemědělské půdy a 155 000 ha ostatní půdy. K revizi pozemkové reformy v roce 1947 bylo přihlášeno cca 24 000 ha a 150 000 ha ostatní půdy. Prostým odečtením těchto čísel, lze dospět k závěru, že pokud bude respektováno datum 25. února 1948 jako rozhodné, lze mluvit o fyzické restituci cca 3000 ha zemědělské půdy a 5000 ha půdy ostatní. Další problém je ve zvoleném způsobu oceňování tohoto majetku. Pokud se týká lesní půdy je oceněna 27,74 korun, zemědělská půda 44,48 korun. Pokud použijeme vážený průměr korigovaný na zemědělské využití pozemků, a my všichni, kteří se pohybujeme od začátku po revoluci v restitucích a víme, za kolik prodává Pozemkový fond půdu, jaká je skutečná tržní cena, tak průměrná cena prodaného lesa je 11,26 korun. Potom je náhrada nadhodnocena o 29,9 mld. korun. U zemědělské půdy s vyloučením prodejů pod jeden hektar je vážená cena za jeden metr čtvereční 11,22 korun a celkový nárok je pak nižší o 24 mld. korun. Tady se naskýtá otázka, proč nebyl důsledně použit náhradový předpis číslo 316 z roku 1990, jako pro ostatní restituenty. Celková náhrada je dle názoru převýšena o 54 mld. korun. V § 1 je definováno rozhodné období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, které zákon dál nerespektuje a v podstatě ho prolamuje nerespektováním zákona číslo 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. V definici registrovaných církví a náboženských společností se odvolává na zákon číslo 3 z roku 2002, ač by se měl dle logiky restitučních zákonů odvolávat na stav před rozhodným obdobím, tedy stanovit okruh dotčených církví a náboženských společností na základě zákonné úpravy platné před 25. únorem 1948. Poněvadž se domníváme, že církve, kterých se toto období netýká, nemají na restituce nárok, restituční nároky má pouze osm z patnácti registrovaných nekatolických církví, a pokud se týká tohoto ustanovení, dle právníků je to jednoznačně v rozporu s ústavním pořádkem. Chtěl bych se zmínit o § 5. Zde je skryto stěžejní jádro problémů celého zákona, spočívající v tom, že v písmenu a) se tiše prolamuje datum 25. února 1948, neboť je mimo pochybnost, že se v případě zákona 142 z roku 1947 jedná o vůli svobodně a demokraticky

15

zvoleného parlamentu a z tohoto důvodu nelze majetek odňatý dle tohoto zákona automaticky zahrnout mezi majetek, který se má vracet bez podrobnějšího zkoumání. Písmeno i) návrhu je třeba absolutně odmítnout, neboť se jedná o zmíněnou variantu § 5 písmeno 1 sněmovního tisku číslo 480 z roku 2008, kterým se tehdejšího vláda účelově snažila vrátit do hry nároky Řádu německých rytířů, kterým byl majetek zabaven podle Benešových dekretů. Tolik stanovisko klubu ČSSD, kdy jsme se opírali o expertní skupinu. Měl bych dva dotazy na paní ministryni. Za prvé. Proč pro ocenění pozemků nebyl použit náhradový předpis jako pro ostatní restituenty? Poněvadž to, že byl použit, řeknu to otevřeně, nějaký cár papíru z VÚZE, to nemůže být podklad za 44 korun pro tak závažnou věc jako je ocenění tohoto majetku. Za další. Poněvadž bylo konstatováno v roce 1938, že z přihlášených 58 000 hektarů v první pozemkové reformě k záboru, prošlo zábory 44 procent pozemků, existují na pozemkovém úřadu v centru protokoly o předávání tohoto, ale existují i náhradové knihy. Tak bych měl dotaz, jak bylo k těmto náhradovým knihám přihlédnuto. Doplnil bych důležité stanovisko legislativního odboru Senátu. Za prvé. Institut paušální finanční náhrady, jak ho zavádí tento zákon, je v restitučním zákonodárství zcela výjimečný a vzbuzuje otázky o svéprávné podstatě. Za druhé je to neurčitost věcné struktury finanční náhrady. Chybí, jakým způsobem byl ověřen majetek, za který se poskytuje finanční náhrada, zda patřil do původního církevního majetku, zda byl předmětem majetkové křivdy v rozhodném období, a zda existují důvody, pro které majetek nelze vydat. Nelze totiž zjistit, za co je náhrada poskytována a dokonce zda majetek není odškodněn dvakrát, jednou naturální restitucí a jednou v rámci finančním náhrady. Pokud se týká poskytování finanční náhrady jiným subjektům než vlastníkům původního majetku, je zde stejný názor, jaký přednesl kolega Dienstbier. I já výše. Rovněž naše legislativa má informaci ke způsobu určení finanční náhrady a způsob její výplaty. Je to shodné, jak jsme s kolegou Dienstbierem oba přednesli. Tolik se týká mého vystoupení. Závěrem bych chtěl konstatovat, že klub ČSSD je přesvědčen o tom, že církevní restituce je třeba dokončit, ale spravedlivým způsobem, který nepoškodí daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici 25. února 1948, nezpochybní Dekrety prezidenta Beneše a ani pozemkovou reformuj T. G. Masaryka. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Na základě písemné přihlášky vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Miloš Janeček. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní

ministryně kultury, slovutný Senáte. To, co máme tady před sebou, rozpojuje a rozděluje českou společnost, a myslím, že to nebylo ani v zájmu předkladatelů a není to ani v zájmu církve. Jednáme tady o 134 miliardách; možná i více, protože se to bude násobit, o tom nikdo nemluví! Mluvíme tady o tom, že se třicet let stát bude dále zadlužovat. Mluvíme o tom, že 80 a možná i více procent občanů je proti takovému návrhu zákona. Jsme politici, měli bychom slyšet, co mluví naši voliči a co si přejí naši občané! Vládní návrh na vyrovnání s církvemi v této současné podobě je nekonzumovatelný! Tady jsme slyšeli spoustu jasných příkladů a tvrzení o tom, proč tomu tak je. Proto předem mého poněkud delšího vystoupení mi dovolte, abych navrhl jeho zamítnutí. Místo nového jednání církví nejen s určitou úzkou skupinou, jak tomu bylo 16

v tomto návrhu zákona, by se mělo jednat se všemi politickými stranami, i s opozičními. Toto se týká nás všech a týká se to dlouhého období. Jde hlavně o to, v jaké situaci se český stát nachází. Všichni tady cítíme, že to není spravedlivé. A pokud tady někdo pro to zvedne ruku, mj. jednu křivdu se snaží nahradit křivdou druhou! Je tady i určitý tlak – chápu to – ze strany TOP 09 a starostů na to, aby převálcovali politické strany, vzali si za rukojmí některé politické strany z koalice a vůbec přitom nehledí na to, co si přeje právě těch 80 procent a možná i více obyvatel ČR. Slovy ministra financí Kalouska – zvolili jste si nás, víte, co jsme vám slibovali, tak držte ústa. Tak by se dala vyjádřit slova ministra Kalouska a jeho pozice k tomu, že i voliči TOP 09 a starostové cítí, že není vše v pořádku. Má pravdu, vážení starostové a občané. Zvolili jste si ho, tak proč mluvíte proti zdražování, proti poklesu HDP a proti všem nepopulárním opatřením. Možná, že TOP 09 a starosty budete dále volit i v nynějších podzimních volbách. Pak si ale nestěžujte, že se všechno zdražuje a že se země zadlužuje. Pane bože, za co trestáš tento lid? Za to, vážení občané, že jste věřili a volili TOP 09 a starosty. Blahořečení chudí duchem, jak se praví v Bibli. Z tohoto místa navrhuji církvím, aby celou věc řešily citlivějším a spravedlivějším postupem a spravedlivějším zákonem a hledaly společně napříč politickým centrem jinou alternativu, která tolik nepoškodí ČR. Jsou čtyři problémy tohoto zákona. Problém politický, věcně právní, ekonomický, ale i bezpečnostní. Bohužel, to všechno řešíme v době, chápu Ústavní soud, že celá věc se měla řešit daleko dříve, kdy se česká ekonomika propadá. Vláda, která si říká vláda rozpočtové odpovědnosti nám tady předkládán další zadlužování státu s dopadem na HDP, na státní rozpočet a na zadlužování příštích generací na třicet let. Je to další tunel, je to další privatizace po kuponové privatizaci. Za co? Neberu slova božího nadarmo, ale vrátím se ke slovům písně – za co, pane bože, trestáš prostý lid takovou vládou a takovými politiky? Jednu křivdu nahrazují jinou. Bohužel to vůbec není o víře, ale jen o majetku, o penězích a o moci, prostě o mamonu. Kdo má moc, snaží se i vymývat mozky. Kde je pokora, smířlivost, skromnost, kde jsou morální a duchovní hodnoty, kterými se církev pyšní? Což k víře potřebuje stovky miliard? Církev a majetek je otázka dvou tisíciletí trvajícího sporu o výklad Bible a o tom, zda má být církev chudá nebo bohatá. Bohužel, tady církev, především katolická, podle mého názoru neudělala dobrý krok. Bojem o majetek se církev znemožnila v mysli mnoha věřících, v té kacířské České republice. Není to jen otázka katolické církve, která má dostat více než 80 procent majetku a peněz. Přitom si uvědomme, že stát financuje k dnešnímu dni 17 církví a náboženských společností ve výši téměř 1,5 mld. korun ročně. Nemluvím o tom, kolik na financování majetku dávají kraje, stát prostřednictvím péče o kulturní památky a jednotlivé obce. Jen za rok 2012 na církevní školství dal více než jednu miliardu korun. Stejná částka se vynakládá na opravu církevních kulturních památek a také si uvědomme, že 63 let tady církev byla financována státem. O tom se také nemluví. Jak je možné, že takoví zákonodárci jako Marek Benda nebo jiní experti, často z plzeňské proslavené Sorbony, a prosazují nerovnoprávnost před zákonem a upřednostňují církve před jinými restituenty? Tady to bylo jasně řečeno. Ústavní soud neřešil způsob vydávání majetku, konstatoval, že se celá záležitost má řešit, ale nemůže přikazovat, jakým způsobem by se restituce měly řešit!

17

Jsem jeden z těch, který je zde možná ve střetu zájmů, protože jsem se setkal s restitucemi v té podobě, jakou prosadily některé skupiny. Těm se nikdy nevydal celý majetek, musely si samy zaplatit zhodnocení majetku, který jim byl vrácen. Nedostaly žádné odškodnění za dobu, kdy nemohly s majetkem nakládat. Žádné zhodnocení v důsledku inflace nepřipadalo v té době v úvahu. Musely vždy řádně doložit vlastnictví majetku. Byla to velmi svízelná a tvrdá práce. Zastavěné plochy se nevydávaly, i když byly budovy na nich postavené v rozporu se zákonem, nejen se stavebním, ale i s tehdejšími platnými zákony. Finanční náhrada za nevydané nemovitosti a věci byla směšná a hodnocena cenami z doby, kdy došlo ke změně vlastnictví na stát. O ceně 40 a více korun za jeden metr čtvereční při cenách 1 až 3 koruny se jim mohlo jenom zdát. Nyní se půda dokonce prodává v některých oblastech za osm korun / metr čtvereční. Nevím, kde se vzaly ty děsivé ceny. O tom, kolik dnes stojí lesní půda a jakou hodnotou se odškodňovalo, tady bylo řečeno. Je to pětkrát až desetkrát více než dostávali restituenti. Vydávání movitého majetku z družstev, to je otázka, která dosud není vyřešena a nemá vůbec cenu o tom mluvit. Nyní se jedna nespravedlnost má nahrazovat ještě nespravedlností druhou a větší. Je to jednoznačně porušení ústavy, kde jedni restituenti jsou znevýhodňováni na úkor jiných. Ti staří občané, kteří restituovali, vědí, o čem mluvím. Ústavní soud přitom jasně konstatoval, že i církve mají nárok na spravedlivou majetkovou restituci. Podpořil bych ji, ale v této formě to nejde. Spravedlivou ano, ale takovou, kde může docházet ke zpochybňování Benešových dekretů, principů masarykovské republiky a roku 1919 a dokonce to může jít i před reformy Marie Terezie a Josefa II., možná až k Bílé Hoře? Co to koho napadlo? Jak je možné, že se takové znění dostalo do tohoto zákona, který máme nyní schvalovat? Komu se vrací více než 80 procent majetku a peněz? Církvi? Ne, vážení, tak to není, cizí mocnosti, cizímu státu, Vatikánu, především vatikánské bance. Je to především bezpečnostní problém, který může zavánět mi vlastizradou. Co přijde dále? Ovlivňování české politiky a mládeže, nároky šlechty, nároky sudetských Němců a další vymývání mozků? V době krize, kdy se snižují důchody, kdy se zvyšuje DPH, kdy klesá HDP, i když nás pan ministr financí přesvědčoval, že k tomu nedojde? Není na platy hasičů, policistů, vojáků, učitelů, není na sport, není na kulturu, není na podporu vzdělávání, není na podporu dětí a mladých rodin, není na žádná prorůstová opatření, i když nám je doporučuje EU, není na nové silnice, zvyšují se ceny potravin, energií, vody, elektřiny, domácnosti se dostávají do dluhových pastí. Tak se stát zadluží i každá domácnost se zadluží a občan se zadluží, a to na budoucí generace. Jen aby ministr Kalousek a Nečas splnili sliby dané ve Vatikánu. Co na to TOP 09 a Starostové? Myslíte si, že církev vám prodá pozemky které potřebujete pro svůj rozvoj? Ale s péčí řádného hospodáře ta cena bude taková, jakou vám určí ony, a ne jakou si představujete vy, naivkové. Budete na to mít, když polovina obcí v ČR je zadlužena? Stát bude dál přitom platit církvím, kde se bude stále zvyšovat počet kněží a církve budou moci vesele s tímto majetkem obchodovat – promiňte, Vatikán, ve většině případů. Republika bude platit a platit; a její občané chudnout a chudnout; a platit stále zvyšované daně. Celá EU se nám možná směje. Velmi specifickou kapitolou je uzavírání tzv. smluv u vypořádání. Tady o tom už také kolega Dienstbier – vaším prostřednictvím, pane předsedající - hovořil. Kde se stát zavazuje, že zákonem nezmění ten podivný závazek státu vůči církvím. Prostě nebude na zdravotnictví, nebude na sociální služby, na školy, na nic, ale církvím se stále bude dále platit.

18

Smlouva bude mít soukromoprávní charakter, protože bude upravena občanským zákoníkem s některými výjimkami. A proč? Aby nešla nikdy vypovědět. Prostě smlouva na věčné časy. To už tady jednou také bylo. Ne ministerstvo financí, jak by se dalo předpokládat, ale ministerstvo kultury zasahuje do finančních záležitostí českého státu a ohrožuje finanční stabilitu českého státu. Tento vládní návrh, podivně schválený sněmovnou, je podle mě jasnou loupeží za bílého dne. Možná se dá přirovnat k takové křivdě na českém národě, jako bylo rozdělení majetku po bitvě na Bílé Hoře. Je to další vlna privatizace státu. Touha po penězích a veřejném majetku, který církev spravovala, ale nikdy plně nevlastnila, církev oslepila. Bohužel zlatému teleti propadly i církve. Jde možná o velkou zlodějinu této vlády a části politiků na celé české společnosti. Proč se prolamují Benešovy dekrety a nemusí církev prokazovat, že majetek, který jim vzali komunisté, byl jejich? Nebylo by o čem mluvit, kdyby to prokázaly. To ale ve většině případů asi nebudou muset. Ať se soudí, je to v pořádku! Ale domnívám se, že ty soudy spíše jsou výhodnější pro stát než pro církve. Je to, jak už jsem řekl, vrchol nemravnosti vůči všem dřívějším restituentům, těm starým lidem, kteří museli pracně a tak dlouho dokládat svoje vlastnictví i před soudy, před soudy, které se táhly roky, a přesto nedostali vše, co jim bylo odňato. Šlo pouze o nápravu jen některých – ano, poslouchejte, jen některých – majetkových křivd, jak prohlásil, a dokonce písemně i napsal Václav Havel naší rodině. Ve všech, jenom některých. Vyplácení náhrad za půdu, která nemůže být vrácena, i s ušlým ziskem – ano, i s ušlým ziskem! – je výsměchem těmto starým lidem a restituentům, a jedna z největších křivd po roce 1989. Jde ještě církvím vůbec o víru? Nebo jen a jen o majetek a moc? Půjde o další rekatolizaci České republiky? Církve by měly bohatnout a lidé chudnout? Proč se tady pošlapává ústava, hovořící o rovnosti před zákonem? Bude Vatikán a ne Parlament v České republice vládnout? Čeho se ještě dočkáme od části ODS a TOP 09? Evropská rada se podivuje návrhu zákona a upozorňuje, že jeho schválením se zadlužení českého státu zvýší o dalších 1,5 %. A to v době propadu evropských ekonomik. Komu bude pan Kalousek posílat složenky nyní? Ví ministerstvo financí, že na to český stát nyní nemá a že se zdraží dluhová služba a sníží rating České republiky? Budou české soudy zavaleny žalobami mezi restituenty a státem o stejném přístupu k nápravě křivd? Kolik to bude ještě stát český stát a občany? Kdo bude další? Kolik toho ještě zůstane v České republice v českých rukou. Návrh zákona jednoznačně umožňuje prolomení hranice 25. 2. 1948. Zákon totiž ohrožuje základní politický axiom jak domácí, tak i zahraniční politiky, československé a české demokracie po roce 1989. A to prostřednictvím ustanovení o tom, že stát má vydat věc, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku mimo jiné – a teď poslouchejte – nedokončení řízení o nároku nebo neuspokojení nároku podle Benešových dekretů, zákona o neplatnosti některých majetkově právních jednání z dob nesvobody z roku 1946, nebo podle obdobných právních předpisů. Hlavní trik uvedeného zákona je v tom, že oprávněná osoba – o přijetí zákona – prokáže, že jí majetek do 25. 2. 1948 nebyl právoplatně zabrán a tudíž se církevní

19

právnické osoby stanou vlastníky majetku, který tyto osoby vlastnily v rozsahu k roku 1919. To je před první pozemkovou reformou. Ohrožení 25. února 1948 jako základního a politického axiomu znamená ztrátu jistoty domácích vlastnických vztahů, destabilizující vztahy se sousedními státy. Je to – a to je velmi důležité – porušení hráze proti nárokům sudetoněmeckého landsmanšaftu. Československá a česká diplomacie vynaložila obrovské úsilí, aby ve všech mezinárodních smlouvách nebyla tato hranice prolomena. Velkým tématem byla tato otázka i v době jednání o vstupu České republiky do EU, a byla uhájena. Dobře víte, že i prezident Klaus si hledá pojistky pro to, aby nedošlo k prolomení této hranice. Prolomení hranice roku 1948 relativizuje řadu zásadních politických dokumentů, jako je například Česko-německá deklarace, v níž se v článku 4 jasně říká "obě strany se shodují o tom, že spáchané křivdy náleží minulosti" a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, a to nikdo nezpochybňuje. Jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě. Přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Pokud se však právní řád změní, což nyní navrhovaný zákon o vyrovnání s církvemi a o církevních restitucích dělá, Česko-německá deklarace přestává být jakoukoliv ochranou před vznášením nových nároků. Možná, že to byl jeden z důvodů. Další důvod je nerovnoprávnost mezi osobami. Především český stát by vědomě, pokud bychom přijali tento zákon, poškodil miliony svých vlastních občanů, to je fyzické osoby – restituenty, vlastníky pozemků pod silnicemi druhé a třetí třídy, ve prospěch bezprecedentního majetkového prospěchu cizímu státu. Majetek se nevrací žádným jiným českým, tím méně cizím právnickým osobám. Církve ale tak samy zásadně poruší jimi deklarovaný princip "co bylo ukradeno, musí být vráceno." Pod silnicemi druhé a třetí třídy, které byly převedeny na kraje, se nacházejí pozemky tisíců občanů této země. Jejich nároky vznikly dávno. Jejich výše je přesně stanovena cenovým předpisem. Ne 40 Kč nebo ještě výše za metr čtvereční. Tyto nároky do dneška nebyly uspokojeny z důvodu nedostatečných finančních prostředků státu, respektive krajů. Žádné jiné právnické osobě s výjimkou obecně prospěšných sportovních svazů nebyl vrácen majetek zabraný po 25. 2. 1948. Spolu s prolomením této hranice se otevírá prostor pro uplatnění zcela nepředvídatelných nároků prvorepublikových právnických osob a celkové znejistění vlastnictví. Stát tady vydává obrovský majetek daleko za rámec odhadu. Bez jakékoli řádné evidence a prostorového zobrazení. Nebyla provedena žádná analýza možných dopadů vydání majetku. To je velmi, velmi zajímavá záležitost na fungování státu jako takového. Ono totiž může dojít i k ohrožení některých funkcí státu i krajů, ohrožení schopnosti poskytovat služby občanům. Katolická církev není politicky neutrální subjekt. Její program je ultrakonzervativní a z hlediska naprosto převažující většiny českých občanů možná na hraně demokratických názorových proudů. Žádná politická strana nebojuje tak aktivně například proti antikoncepci nebo potratům. Vydáním takového obrovského majetku zejména katolické církvi dojde k vytvoření zásadní ekonomické nerovnosti mezi politickými silami, a to by mělo zajímat všechny politické strany v této zemi. Křesťanské strany a křesťanské názorové proudy v hlavních politických stranách výrazně – ano, výrazně – posílí. Občanské strany, a to se týká i ODS, nebudou moci

20

konkurovat v této hospodářské převaze. A to v situaci, kdy drtivá většina občanů České republiky jsou ateisté. Z hlediska cílů společných – skutečných – autorů zákona není nepodstatné, že obce byly vyňaty ze seznamu povinných osob. Ve skutečnosti zákon umožňuje zpochybnit i tuto skutečnost díky argumentaci o neoprávněném zvýhodnění obcí. Máte se na co těšit, páni starostové z TOP 09! Vztah českého státu, církví a řádů se vytvářel po dlouhá staletí. Často turbulentním způsobem – jednou ve prospěch církví a řádů, jindy ve prospěch států, habsburského či komunistického, nyní demokratického. Zákon velmi významným způsobem zasáhne do této složité alchymie vztahů. Církev v minulosti byla velmi významným majitelem půdy, avšak vedle šlechty a českého velkokapitálu. Ty poslední však majetek nezískaly. Zatím. Největším konsolidovaným vlastníkem nemovitého majetku v České republice se stane díky kanonickému právu cizí stát, Vatikán, s nímž nemáme upraveny vzájemné vztahy. Vatikán byl od 1. 1. 2012 zařazen States Department USA na seznam států, kde hrozí praní špinavých peněz. Vatikánská banka IOR, v níž mohou skončit veškeré výnosy z případného prodeje majetku Vatikánu v České republice, protože nikde se nepíše, že církev nemůže okamžitě majetek prodat, se zmítá přitom ve skandálech spojených s praním špinavých peněz. Zákon díky té své podivné konstrukci skrytě zajišťuje, aby objem fyzicky vydávaného majetku církvím a řádům byl výrazně vyšší než ten, jaký je předpokládán v zákoně, to znamená 250 tisíc hektarů. A to je další z velkých triků zákona. Na základě nepřesných a zmanipulovaných seznamů se předpokládá vydání právě těch 250 tisíc. Na základě tohoto předpokladu je však v zákoně zformulován princip, jaké pozemky se budou vydávat, bez toho, aby byly jakékoli záruky maximálního objemu vydávaného majetku. Církvím a řádům se tak vydává bianco šek. Při prolomení hranice 25. 2. 1948, což zákon podle mého umožňuje a předpokládá, dojde k tomu, že princip zákona bude uplatněn velmi důsledně a objem vydaného majetku bude daleko vyšší, paní ministryně kultury. Zákon však stanoví princip, nikoli objem. Ten je pouze orientační. Bohužel orientační! Příklad je sedm vybraných katastrálních území ve středních Čechách. Katastrální území Nenačovice, Drahelčice, Lítovice, Horoměřice, Kněžívka, Chýně a Úhonice. Při důsledném dodržení hranice 25. 2. 1948 by nedošlo k navrácení žádného majetku. V případě prolomení této hranice by došlo navíc k vydání více než 680 hektarů. A to je výsledek porovnání pouze sedmi katastrálních území. Pokud si dobře pamatuji, tak i na stránkách Práva je mapa, která byla vydána, která jednoznačně ukazuje problémy tohoto zákona. S ohledem na vývoj v Řecku, Itálii, Španělsku může dojít ke snížení ratingu České republiky a zdražení dluhové služby. Přes to přese všechno taková hodnocení neproběhla, já chápu ministerstvo kultury, ale nechápu ministerstvo financí, a konzultace s ratingovými agenturami také ne. Evropská komise konstatuje, že schválením zákona se zvýší celkové zadlužení státu o 1,5 % HDP. Nejzávažnějším nebezpečím – já vím, že jsem trošku ve svém projevu dlouhý – je, že přijetí zákona znamená tiché prolomení restituční hranice roku 1948 a otevření prostoru pro restituci šlechtických majetků. Ano, slyšíte dobře, šlechtických majetků, které byly znárodněny podle dekretu prezidenta republiky v letech 19451948. Potenciální restituenti – potomkové šlechty kolaborující s nacisty – se již v této chvíli, již nyní soudně domáhají u domácích i mezinárodních soudů cca 100 tisíce

21

hektarů zemědělské a lesní půdy. Dá se očekávat, že pokud by uspěli, a to i s odvoláním, pokud tento zákon projde opět Poslaneckou sněmovnou, protože tady, doufám, ho zamítneme, objeví se další podobné požadavky v rozsahu zhruba dalších 100 tisíc hektarů půdy. To už bude vedeno nikoliv novým zákonem, ale skrze soudy, ve kterých se budou domáhat, a ústava jim to umožňuje, rovnosti před zákonem vůči církvi. Ano, vůči církvi. Takže restituenti, šlechtici, další – všichni budou chtít rovnost před zákonem. A v okamžiku, kdy majetky budou vráceny šlechtickým rodům, je otevřena cesta k restituci všech majetků, tedy i majetku právnických osob, majetků kolaborantů, zrádců a sudetských Němců. A v tom posledním případě se jedná o restituci – vážení, poslouchejte – až 500 tisíc hektarů zemědělské půdy a 900 tisíc hektarů lesní půdy. Církevní restituce v tomto podání vlády, a já nechci na vládu házet jenom špínu, ale tady opravdu se jim něco nepovedlo, mohou vést k té nejhorší variantě pro českého daňového poplatníka, k restituci skoro dvou milionů hektarů zemědělské půdy, což je téměř 25 % rozlohy celé České republiky. Jinými slovy může dojít k obrovským přesunům, a proto z bezpečnostního hlediska varuji před přijetím tohoto zákona. Velmi rád bych slyšel od Bezpečnostní informační služby, zda tato věc byla bezpečnostní službou nějakým způsobem řešena a zda s tím byl seznámen předseda vlády. Mluvilo se tady něco o tom, že 80 % – více než 80 % – občanů nepodporuje tento zákon v takové podobě, v jaké se nám ho tady snaží protlačit vládní koalice. Jistě víte, že jsem odešel ze sociální demokracie a stal jsem se nezávislým. Nemusím být vázán na to, jestli dostávám odměnu za to, že jsem nebo nejsem senátorem. Já jsem prosazoval, aby senátor byla čestná funkce. Proč o tom mluvím? Protože jsem konzultoval tuto záležitosti i s jedním z kandidátů prezidentských a Miloš Zeman jasně prosazuje referendum. Já se domnívám, že referendum přijde co nejdříve. Přijde v podzimních a prezidentských volbách. A to referendum bude takové, že voliči nohama a tím, jak budou volit, rozhodnou, jestli chtějí církevní restituce v této podobě, nebo nechtějí mít nic společného s takovým pojetím majetkového uspořádání, kde se poškozují zájmy českého státu. Chtěl bych říci, že církev se stala největším spojencem levice proti pravici tímto zákonem. Chtěl bych se zeptat, jestli pan ministr Kalousek bude posílat složenky nyní všem občanům České republiky, pokud tento zákon bude přijat, protože půjde o zadlužení šesti tisíci Kč na hlavu každého občana této země. A ještě mi dovolte na závěr mého poněkud dlouhého vystoupení jednu poznámku. Nesouhlas s nespravedlivým návrhem vládního zákona ještě neznamená, že sociální demokracie, nebo někdo jiný, jde proti církvi. Žijeme v demokratické společnosti a v demokratické společnosti je obvyklé, když není jenom jeden názor. Pokud je jenom jeden jediný názor, zavání to totalitou. Nepatřím do fanklubu pana předsedy ČSSD Sobotky, to asi všichni dobře víte, ale musím se ho z tohoto místa zastat. Je zcela legitimní, když opoziční politik má výhrady k vládnímu návrhu, o kterém se domnívá, že poškozuje všechny občany této země napříč politickým spektrem. Přirovnání kardinála Vlka – některá přirovnávání považuji za velmi nevkusné. Domnívám se, že by emoce, které se vyvolaly, měly zklidnit přesně tak, jak říká prezident Klaus a že by místo toho, že církev neuznává jiný názor než svůj, a tím i zároveň vstupuje do politiky, a tady vidíte to nebezpečí, tak že by všichni měli zasednout ke stolu a jednat o jiném návrhu tohoto zákona. Já jsem to řekl na začátku své řeči. Tímto návrhem i ukončuji svoji řeč. Jsem připraven v tom církvi, nejen katolické, ale všem církvím, napomoci. Ale tento způsob

22

a tento návrh vládního zákona považuji – a se mnou velká většina obyvatel této země – za nemravný a nespravedlivý. Svědčí o tom, že církev je v rozporu s realitou České republiky. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní na základě písemné přihlášky

vstoupí pan senátor Miloš Janeček. Připraví se paní senátorka – místopředsedkyně Alena Palečková. Poslední písemná přihláška je paní místopředsedky Aleny Gajdůškové. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně

a kolegové, potěším vás tím, že se nebudu vracet před Bílou Horu, takže to nebude trvat tak dlouho. Pravdou ovšem je, že tak jako vy všichni, i já dostávám v poslední době spoustu SMS, spoustu e-mailů. Dokonce jsem dostal několik dopisů napsaných ještě na psacím stroji, což je v dnešní době velmi neobvyklé. A ve všech zní "restituce ano“, nebo "ne". Restituce "ano", a restituce "ne" podle dané předlohy. My všichni uznáváme - už to tady zaznělo a ještě dneska mnohokrát zazní že je potřeba vyřešit problematiku církví, je potřeba vyřešit majetkové vyrovnání mezi státem a církví. Zaznělo zde, že církev hraje důležitou roli v naší společnosti po únoru 1948 i po roce 1989. Mě v této souvislosti napadlo takové přirovnání, kdy spousta kolegů v roce 1989 – 1990 začala přímo vášnivě navštěvovat kostely a pronášela nahlas, jak konečně skončil ten jejich útisk. Poznamenávám, že to byli kolegové, kteří před tím stejně vášnivě chodili na stranické schůze a stejně vášnivě tam pronášeli svoje plamenné projevy. Takže je otázkou, kolik těch lidí v dnešní době opravdu je věřících, nemyslím tím vůbec ty, kteří se přihlásili při sčítání lidu k nějaké víře, ať už katolické nebo jiné. Kolik lidí opravdu věří, a hlavně kolik lidí podle toho desatera žije. Já sám mám chalupu na Vysočině, kde moji sousedé tak žili za minulého režimu, žijí tak dodnes, jsou to už starší lidé. A kdyby se všichni chovali tak jako oni, tak by tady byl možná ten pověstný ráj na zemi. Problematika financí samozřejmě hýbala, hýbe a bude hýbat společností. Je to logické, jestliže zde padají finanční kompenzace 59 miliard korun, jestliže se zde hovoří o tom, že po dobu 30 let budeme vyplácet 2 až 3 miliardy korun na mandatorních výdajích každý rok, tak pochopitelně v dnešní době, kdy na druhé straně hovoříme o recesi, o nutnosti šetření, to nejde příliš dohromady. Mně osobně vadí některé body toho zákona, a sice určitá nerovnost. Uvedu opět příklad: Když v roce 1990 někdo zrestituoval dům, který byl vybydlený, který nikdo 40 neudržoval, tak za něj dostal v podstatě směšnou částku. Nikdo mu tu částku nevalorizoval, nikdo mu nespočítal, že on by on sám ten dům udržoval, že by ho opravoval a že by mu vydělával, tak jako každý pan domácí žil ze svého jednoho dvou třech domů, které měl. Toto nenastalo, ale podle nového zákona církev tuto výhodu mít bude. Neboli nesedí mně toto přirovnání. Stejně tak - když ten dům potom prodám, tak musím zaplatit daň, zatímco církev údajně tuto daň platit nebude. Takže je to taková dosti složitá otázka. Já bych nechtěl nějak chodit příliš do detailů, hovořit o tom, kdo co řekl, kdo koho napadá. Ať už to byli umělci, herci, zpěváci a podobně, kteří podle mě spíše svým prohlášením přilili ten pověstný olej do ohně. Jenom jsem se tak podíval na internet, když v Novinkách pod názvem "Duka přitvrdil, kampaň ČSSD proti restitucím je jako propaganda Třetí říše". Ze dne 9. srpna 2012. Byly tam stovky připomínek, samozřejmě jsem je ani nečetl zdaleka všechny, ale většina byla nesouhlasných. A jedna zajímavá – je tady jméno, ale to číst nebudu: "Pan biskup si nevidí do úst. Nazývá stávkující lůzou. A ti,

23

kteří nesouhlasí s dočasnými církevními restitucemi srovnává s fašisty třetí říše. Ví ten pán vůbec něco o demokracii?" A během 30 minut na tuto jednoduchou větu přišlo 1997 souhlasných bodů. To znamená, že jednak je to sledováno na internetu a jednat téměř 2000 lidí souhlasily během 30 minut s touto větou. I toto jsou body, nad kterými je potřeba se zamyslet, jestliže hovoříme o tom, kdo je pro a kdo není proti těmto restitucím. Můj předřečník zde zmínil Miloše Zemana. Já osobně se domnívám, že církevní restituce řešit referendem nelze. A to z jednoho prostého důvodu. Ten zákon se musí vyřešit teď v Senátu, nebo se vrátí a bude se řešit v Poslanecké sněmovně. Jedině, že by neprošel i tam, tak potom je možné vyhlásit referendum. Na druhé straně víme, že ti, co o tom rozhodují, budou dělat maximum proti jakémukoli referendu, protože dnes, po masáži společnosti veřejnými prostředky, samozřejmě bude 80 – 90 % lidí proti. Neboli nebude zájem dnešních vedoucích, aby toto referendum proběhlo. A úplně na závěr – v sobotu 11. srpna teď v příloze jedněch novin jsem si přečetl, jak Václav Klaus byl na Sněžce. A tam je kaple svatého Vavřince. Svatý Vavřinec je patron horských záchranářů. A svatý se stal za to, že byl upálen ve Španělsku, protože rozdal majetek církve chudým. Rozdal majetek církve chudým a byl za to upálen. Bylo to sice ve středověku, ale v této souvislosti mě napadá otázka: I ty, Brute? Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí

paní místopředsedkyně Alena Palečková, připraví se místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přistupuji k těmto mikrofonům poněkud vyplašena předchozími vystoupeními. Zejména jedním, protože mám strach, že Vatikán už je za dveřmi, šlechtici už se seskupují, aby si sebrali, co lze a tak dále, atd. Byli jsme podezříváni, tím myslím ODS, že budeme provádět obstrukce. Trošku mě děsí, že se k obstrukcím uchýlili někteří senátoři z levé strany spektra podle délky vystoupení se tak dá soudit. Ale teď vážně. Na tomto místě v jednacím sále Senátu jsem na konci března tohoto roku pořádala celodenní konferenci na téma "Církevní restituce, mýty a skutečnost". Někteří z vás na ní byli, ale velmi málo. Za účasti představitelů státu, církví, historiků, právníků, zástupců měst a obcí a dalších zainteresovaných jsme se zde zaměřili na zavádějící a nepřesná tvrzení, která jsou v souvislosti s církevními restitucemi vyslovována, a snažili jsme se je uvádět na pravou míru. Zejména si vám dovolím připomenout vystoupení ústavní soudkyně Ivany Janů, která velmi přesně a precizně nastínila kontext, ve kterém se návrh zákona o majetkovém vypořádání s církvemi nachází. Dovolím si velmi stručně udělat přehled výroků Ústavního soudu. Nález – nebudu citovat čísla, abych to neprodlužovala – ze dne 2. 2. 2005: Ústavní stížnost církevní právnické osoby byla zamítnuta, nicméně Ústavní soud poprvé konstatoval, že stát ovšem musí svůj závazek vydat restituční zákon atd., splnit a tím splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob. Další nález z 8. 8. 2005. Tentokrát bylo už ústavní stížnosti církevní právnické osoby vyhověno, neboť právní úprava nebrání církevním subjektům domáhat se majetkových nároků cestou občanské žaloby. Další stanovisko pléna Ústavního soudu z 1. 11. 2005. Přiklonilo se k pojetí nálezu toho prvního z 2. 2. 2005 a bylo

24

apelováno na zákonodárce, aby přistoupil k přijetí zákona a naplnil tak legitimní očekávání církevních právnických osob. Další nález je z 24. června 2009. Opět bylo vyhověno ústavní stížnosti církevní právnické osoby, neboť zákonodárce za dobu 17 let příslušný zákon nepřijal a další vyčkávání již nepřiměřeně a protiústavně zasahuje do základních práv církevních subjektů. V červenci 2010 Ústavní soud svým nálezem zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení blokačního paragrafu. A navíc konstatoval, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje nejen řadu článků ústavy, ale i Listinu základních práv a svobod a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Pak tady je nález z 22. 2. 2011, kdy Ústavní soud prolomil blokační paragraf ve prospěch fyzické osoby, vyhověl ústavní stížnosti a umožnil převod nebo přechod vlastnického práva na jinou osobu, ve smyslu textu blokačního paragrafu. A opět zdůraznil, že naplnění legitimního očekávání církve může být dosaženo i jinými prostředky, tedy nejen naturální restitucí, ale i finanční kompenzací. 31. 3. 2011. Ústavní stížnost církevní právnické osoby byla tentokrát zamítnuta s dovětkem, že citovaným nálezem spisové značky Pí. ÚS 9/07 došlo k podstatné precizaci charakteru povinnosti zákonodárce přijmout zákonem, předpokládaný § 29 zákona o půdě, a to formou aditivního nálezového výroku. Za těchto nových podmínek lze za přiměřenou dobu pro přijetí předmětné právní úpravy považovat již pouze dobu, která odpovídá časové náročnosti plnohodnotného legislativního procesu. Tímto nám de facto jako zákonodárcům byl ještě poskytnut poslední prostor pro přijetí zvláštního zákona. Ústavní stížnost církevní právnické osoby 31. 8. 2011. Této ústavní stížnosti bylo vyhověno, neboť soudy porušily právo na spravedlivý proces, pokud odmítly rozhodovat o její žalobě na určení vlastnictví k majetku odebranému v roce 1949. V dalším nálezu ze srpna 2011 byl Ústavní soud ještě explicitnější, cituji: "Parlament není suverén, který si svou agendu libovolně určuje a slouží toliko svým cílům, nýbrž je vázán ústavou, tedy smí užívat své kompetence toliko k naplňování ústavy, nikoli k opaku." Tímto nálezem pak de facto vzkázal Ústavní soud soudům obecným, že již nemohou nadále odmítat případné žaloby církví a náboženských společností, ale musí o nich rozhodovat, neboť parlament nenaplnil to, co v zákoně přislíbil. Soudy navíc musí postupovat v duchu náprav křivd, které se staly po roce 1989. To je tedy skutečné právní pozadí majetkového vyrovnání s církvemi. My tady dnes nerozhodujeme o tom, zda církvím a náboženským společnostem, podobně jako ostatním restituentům, budeme vracet jejich majetek nebo nikoliv, toto rozhodnutí již český respektive československý stát dávno učinil. A to právě v zákoně o půdě tzv. blokačním paragrafem. Ústavní soud v této souvislosti mluví o legitimním očekávání církví. Jinými slovy český stát nebyl schopen za 20 let dostát svému vlastnímu závazku. Jako jediný ve středoevropském prostoru se dosud s církvemi majetkově nevyrovnal. Není divu, že Ústavní soud hovoří o protiústavní nečinnosti parlamentu. Za této situace, tedy, že více jak 20 let fakticky protiprávně obstavujeme cizí majetek, a navíc ho necháváme chátrat, je jasné, že chceme-li zůstat právním státem, musíme s církvemi a náboženskými společnostmi najít oboustranně akceptovatelné řešení. To nyní projednáváme. Je to kompromis, kdy každá ze zúčastněných stran musela z některých svých požadavků ustoupit.

25

Pro stát je to nicméně řešení výhodné, neboť s oprávněným restitučním nárokem církví spojuje ukončení financování jejich duchovních ze státního rozpočtu. Není to tedy žádné zadlužování státu, ale zcela naopak rozpočtově odpovědné jednání. Příspěvek státu na činnosti církví se bude postupně snižovat, až nakonec bude nulový. Dlouhodobě se to státu vyplatí, a přitom pozor!, vracíme pouze majetek, který nám nepatří a nikdy nepatřil. Jsem přesvědčena, že sociální demokraté, respektive jejich vedení si toto vše uvědomují, raději však vsadili na vlnu populismu, antiklerikalismu a závisti. Právně ani věcně se nemají o co opřít, proto neustále vymýšlejí záminky, proč se jim předkládaný návrh zákona nelíbí. Mají nové, stále lepší nápady, které ale za 8 let své vlády nebyli schopni navrhnout. Záminky se dobře rozpoznají podle toho, že když se jedna jako nesmyslná vyvrátí, objeví se obratem další. Nejnověji jde prý o průlom před rok 1948. Nic takového není pravda, církevní restituce jsou ve stejné režii, jako již byly restituce zemědělské. K tomu ještě doplněk. Návrh zákona předpokládá navracení majetku, který byl církvím odebrán v rámci revize 1. pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb. Mám dojem, že o tom mluvila i paní předkladatelka, pro jistotu to ještě zopakuji. Není to pravda, že by se tímto prolamovala hranice 25. února 1948. Pro vrácení takového majetku platí dvě věci: stát se musel stát vlastníkem až po 25. únoru 1948 a církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena žádná náhrada. Zákon o revizi 1. pozemkové reformy byl sice přijat 11. července 1947, ale byl realizován až po únoru 1948. První vyvlastnění podle revize 1. pozemkové reformy se tak mohlo dít nejdříve k 1. březnu 1948. Dovolte mi ještě se vyjádřit k tomu termínu "příslušelo", který taky byl tady v debatě zmíněn. Je to v § 1, kde je definován původní církevní majetek. U majetkových práv a majetkových hodnot se nepoužívá termín, že jsou vlastněny, místo toho se mluví o tom, že majetková práva nebo majetkové hodnoty někomu přísluší. Proto se termín přísluší, vztahuje pouze k majetkovým právům a majetkovým hodnotám, a nikoli k věcem, kde platí termín vlastnictví. Tato otázka byla diskutována i na legislativní radě vlády, která nakonec tuto formulaci podpořila, a výraznou podporu to získalo i u expertů z pražské Právnické fakulty. Všechny záminky jsou pokrytecké lavírování, neochota otevřeně říct právo neprávo, my ukradený majetek vrátit nechceme. Dokud by se jenom takto mlžilo, budiž, i to patří k právu opozice. Pokud ale sahá k otevřeným a zcela nepokrytým lžím, jako je tomu v případě billboardové kampaně ČSSD, je to opravdu nebezpečná hra s ohněm, který nakonec může spálit i své podněcovatele. Kolegyně a kolegové, právní stát a spravedlnost často stojí nad veřejným míněním. V našich podmínkách navíc zhusta manipulovaným. Veřejné mínění není a nesmí být v zastupitelské demokracii posvátnou krávou. Při současných náladách české společnosti by např. dobrým volebním tahákem mohlo být zrušit Senát a všechny senátory naházet do Vltavy. Při dobře manipulativně položené otázce by se to mohlo setkat tak se 70 i více procentní podporou. Všichni, nebo většina z nás tuší, že to asi není dobrý nápad. Stejně tak není dobrým nápadem smést ze stolu složitě a dlouhou dobu připravovanou dohodu státu a církví na majetkovém vyrovnání. Všichni nebo většina z nás to tuší. Chovejme se, prosím, pro jednou odpovědně a nechtějme na tomto tématu, se kterým se prostě musíme vyrovnat, urvat nějaký volební hlas. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a nyní vystoupí paní senátorka

Alena Gajdůšková, prosím. A připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová.

26

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Dovolím si začít odjinud, než možná očekáváte. Filosof a evangelický kazatel Erazim Kohák před časem napsal: "Jsem křesťan, věřící člověk, a proto jsem sociální demokrat." Mohu říct o sobě totéž. Sociálním demokratem byl také můj otec, který, už v důchodovém věku, po devadesátém roce vystudoval teologii, protože byl tak silně věřící, že to prostě chtěl udělat a využil té příležitosti. Mimochodem tato fakta mi připomněl při debatě jeden člověk, který má blízko k židovským obcím. A připomněl mi také, že těmi styčnými body mezi sociální demokracií a věřícími lidmi jsou péče o bližní a sociální etika. A také to, co můžeme nazvat křesťanskou konstantou. To je tedy to, co společnost dává, co společnost směřuje k podpoře potřebným. Možná i proto byli sociální demokraté v historii těmi, kdo byli první perzekuováni za druhé světové války a také po roce 1948. Za války také docházelo k vyvlastňování majetku židů. A svědků Jehovových. Po roce 1948 u nás toto pokračovalo. Pro sociální demokraty ale to vždycky bylo nepřijatelné a je nepřijatelné i dnes. Považujeme zabavování jakéhokoli majetku za nespravedlnost. Sociální demokracie tedy proto není – a my to říkáme od začátku – nejsme proti vyrovnání s církvemi, ale jsme proti nespravedlivému a rizikovému zákonu, tak, jak to navrhuje v této chvíli Nečasova vláda. Ta otázka pro nás zní, jak udělat vyrovnání s církvemi, jakým způsobem a jak má tedy vypadat toto vyrovnání? Podle nás musí být také spojeno s funkcemi církví, které církve ve společnosti mají spojeno s věcným břemenem, kterým by měl být účel majetku, ke kterému tento majetek slouží. Činnost církví v té oblasti nejenom duchovní, tedy jakéhosi pěstování hierarchie hodnot, ale také sociální oblasti, vzdělávání, pomoci potřebným, je přirozeným spojením, přirozeným propojením mezi církvemi a sociální demokracií. Avšak znovu musím říct, to, jak je tento zákon o církevních restitucích navíc protlačován parlamentem, vládou, za obrovského demokratického deficitu, to mě také vede k obavám, že nejde o společenské funkce církví, ale že jsou zde prostě nebezpečná rizika. A to nejenom Benešovy dekrety, tak jak o tom mluvil Jiří Dienstbier, ale že jsou zde nebezpečí těch různých známých taškařic ze všech privatizačních procesu. Je to prostě otevřená Pandořina skříňka. A i před tím je třeba církve chránit. Ta nebezpečí eliminuje návrh sociální demokracie, který jsme již dávno představili. Je to návrh na zřízení církevního fondu, kam by byl majetek vložen, kde by církve společně tento majetek spravovaly a z jeho výnosů by byly církve a činnosti církví a náboženských společností financovány. Tento fond nemusí být definitivní, pokud to církve nebudou chtít, pokud na to nebude společenský konsensus. Ale zřízení takového fondu by vytvořilo potřebný časový prostor ke konsensuálnímu řešení, ke kterému opakovaně vyzývám. Podstatou ale je, že vyrovnání musí proběhnout tak, aby byla dodržena pravidla, která k restitucím stanovoval zákon a stanovuje zákon 298/1990 Sbírky. Já je pro pořádek uvedu všechna, i když některá z nich se samozřejmě církví netýkají. Ta pravidla jsou tato: Zaprvé, zachycuje období pouze od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Majetek se vrací jen občanům se státní příslušností Česká republika. Nevrací se majetek právnických osob, pokud neprokázaly pokračování své původní činnosti např. v exilu nebo tělovýchovné spolky v České republice. Pro církevní řády to bylo upraveno tím zvláštním zákonem 298/1990 Sbírky. Nevracel se z těchto důvodů majetek politickým stranám, byl navrácen pouze sociální demokracii Lidový dům. A sociální demokracie

27

prokázala, že po svém spojení v KSČ ve své době nadále vyvíjela činnost jako exilová sociální demokracie. Pozemky a lesy byly předmětem restitučního procesu po vytvoření Státního pozemkového fondu a zrušení JZD, státních statků, vojenských újezdů a po odchodu sovětských vojsk vojenských újezdů. To je přibližně v druhé polovině 90. let a církvím se slibovalo vypořádání oněch pozemků a lesů v následné etapě. Církvím se vracely objekty, které byly využívány i nadále státem pro vzdělávací, sociální nebo zdravotní služby, kde v průběhu následujících 10 let měl stát právo být v nájmu církevního majetku a do té doby zajistit náhradní prostory a uvolnění těchto objektů církvím. Což se týkalo např. Univerzity v Olomouci, škol, nemocnic. U nás ve Zlíně to byly koleje, které vysoká škola vrátila církvím, nebo možná všem známý objekt na Hostýně. Restituce byly založeny na vydání majetku a ve velmi omezené míře na finančních náhradách za nevydaný majetek. Pokud šlo o finanční náhrady, nebyla použita tržní cena, ale pouze symbolická zbytková účetní cena, a to zejména u pozemků. A tuto cenu vždycky schvalovalo ministerstvo financí. Jsem přesvědčena o tom, že podle uvedených zásad by mělo být dokončeno i restituování církevního majetku nyní. Protože pokud nový zákon stanoví jiné podmínky, půjde o znevýhodnění předchozích restitucí. A lze tedy v tom případě očekávat žaloby restituentů, kterým se majetek vydal v počátku devadesátých let. Zákon, který projednáme, je označován jako restituční. Upravuje však nové podmínky pro vydávání majetku nebo jeho finanční náhradu. A co lze mu také vytknout – ne zcela zřetelně řeší vztah církví a státu, což je navíc jiná problematika, než jsou restituce. Ale i to by mělo být celospolečenskou dohodou, o kterou, podle mého názoru, musíme usilovat. A ještě poznámka. Z navrhovaného zákona není zcela jasné, jaká pravidla budou platit v České republice? Úhrada nevydaného majetku v budoucích 30 letech bude závazná i pro politiky po těch 30 letech. A znamená to, že tedy církve již nikdy nebudou od státu požadovat žádné finanční prostředky, třeba na obnovu církevních památek? Myslím si, že i tuto odpověď bychom v této chvíli měli znát. Z důvodů, o kterých jsem už hovořila, zahraniční partneři z počátku 90. let a dnes Evropská komise varuje před restitucemi tak, jak jsou v této chvíli předkládány Nečasovou vládou. Je potřeba, aby restituce byly, aby vyrovnání s církvemi proběhlo, a to proběhlo rychle, ale za jasných podmínek a srovnatelných podmínek, tak, jak jsem o tom hovořila. Závěrem bych chtěla říct, že činnosti církve, církví jsou pro společnost důležité. A osobně je skutečně respektuji a velmi si vážím toho, co církve pro společnost a ve společnosti dělají. Myslím si, že morální hodnoty jsou to, co potřebujeme ve společnosti posílit. Také vnímám, že je potřebné rychlé řešení v této věci. Ale musím připomenout, že to rychlé řešení bylo zabrzděno vládou tím, že nebyl hledán společenský konsensus. Tím, že z debaty byla vyřazena naprosto opozice, tím, že celý ten zákon je protlačován silou té sto jedničky, kterou vláda ve sněmovně má. Jsem přesvědčena o tom, že zamítnutí tohoto skutečně špatného a velmi rizikového zákona, tak, jak o tom zde již bylo hovořeno, je novou šancí pro církve i pro společnost. A je novou šancí k tomu, aby bylo nalezeno pozitivní řešení, které úlohu církví ve společnosti posílí. Ne ohrozí. Proto budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Jsem ale připravena podpořit každou debatu, která povede skutečně ke spravedlivému a rozumnému vyrovnání s církvemi.

28

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Richard Svoboda, oba dva s přednostním právem. Senátorka

Soňa

Paukrtová: Vážený

pane předsedo, vážený paní ministryně, dámy a pánové. Je nespornou skutečností – a myslím, že to tady doufám nikdo nezpochybňuje, že po 25. únoru 1948 byly církve a náboženské společnosti zbaveny materiální a finanční základny jako předpokladu své ekonomické nezávislosti. To, že tehdejší komunistická strana, řídící Československou republiku, zabavila majetek církví, nebylo směřováno pouze proti vlastnickému právu jednotlivých církevních subjektů. Jeho vlastním cílem bylo zničení hospodářské nezávislosti církví a likvidace náboženské svobody. Myslím si, že tady bylo už několikrát řečeno, že zákon, který projednáváme, je na jednu stranu zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a na druhé straně se snaží zajistit odluku církve od státu, která do budoucna zajistí tím nejtransparentnějším možným způsobem jednu ze základních zásad Listiny základních práv a svobod, totiž právo na svobodu vyznání. A o tom podle mého názoru tento zákon je. Tady byl předložený zákon kritizován ze všech možných úhlů pohledu. Lze jej samozřejmě jako každý jiný zákon kritizovat. Byla tady mojí předřečnicí navržena debata o majetkovém vyrovnání s církvemi. Musím říct, že tato debata probíhá už 22 let. A dámy a pánové, zabavený, protiprávně zabavený majetek, dokonce v rozporu s československými zákony z roku 1948, v tuto chvíli stále drží Česká republika, která je nástupnickým státem tehdejšího Československa a každý rok získává na církevním majetku minimálně 3 mld. Kč. Já se tedy ptám, jak dlouho ta debata bude ještě trvat. Paní místopředsedkyně Palečková tady jednoznačně citovala závěry Ústavního soudu, závěry směřující k tomu, že církve se zřejmě po právu dohodnou nebo po právu vysoudí církevní majetek, který je stále blokován. Mám tedy pocit, že jsme se dostali na samou mez toho, co ještě může Parlament činit. My jsme prostě nepřijali za dobu 22 let zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. A tento zákon dneska leží na stole a my jej kritizujeme, z různých úhlů pohledu. Já prostě takové technice nerozumím. Nerozumím tomu, když sociální demokraté jsou tak významně nespokojeni, proč nepředloží nějaký svůj konkurenční návrh. Rozuměla bych tomu tehdy, kdybychom srovnávali dva zákony, kdy jeden je, dejme tomu, z dílny vládní a jeden z dílny opozice. Tomu bych rozuměla. Ale této situaci nerozumím a myslím si, že tady zaznívala spousta argumentů typu, že žijeme v zemi, kde spousta lidí nevěří. Myslím si, že jaksi není možné nevydávat zabavený majetek jen proto, že někdo druhý má jiný názor. Opakovaně tady zaznělo, že prolamují se Benešovy dekrety. Já jsem si to našla. Tento zákon ve svém § 8 odst. 1 písm. h) jasně říká, že se nevydávají věci konfiskované na základě Benešových dekretů. Tak nevím, proč se to tady stále opakuje. Navíc jsem tady slyšela z úst jednoho z předřečníků, že majetek se vlastně převádí Vatikánu. Mělo by se spíš říkat Svatý stolec. Ale přece majetek církví se vrací jednotlivým farnostem. Já nevím, kde se tady berou informace typu, že Vatikán něco takového získá. Byly tady srovnávány zákon o půdě a znevýhodnění restituenti a možnost rozsáhlých majetkových sporů. Já bych tady možná konkrétně řekla, jak se

29

vypořádávají nároky podle majetku tohoto navrhovaného zákona o majetkovém vyrovnání, o majetku církví a jak se vyrovnávaly podle zákona o půdě. Podle zákona o půdě byly povinnými osobami kromě státu i obce, kraje, právnické osoby soukromého práva i fyzické osoby. Podle navrhovaného zákona se vydává pouze majetek státu. Podle zákona o půdě se hradilo znehodnocení vydávaného majetku. Podle navrhovaného zákona se znevýhodnění nehradí. Podle zákona o půdě se poskytovala náhrada za mrtvý a živý inventář. Podle navrhovaného zákona se takové náhrady neposkytují. Podle zákona o půdě se poskytovaly náhrady, pokud na půdních pozemcích existovaly trvalé porosty. Podle navrhovaného zákona se takové náhrady neposkytují. Podle zákona o půdě bylo vydáno celkem 1 400 000 ha půdy. Podle tohoto návrhu zákona je to 200 000 ha naturálně a 60 000 ha finančně se hradí. To znamená, že restituční nároky, které se vypořádávaly podle zákona o půdě, byly nesrovnatelně většími majetkovými převody, než je podle tohoto návrhu zákona. A řeknu ještě to, co tady už bylo řečeno možná několikrát. Pro vrácení majetku církvím platí dvě současně platné věci. Za prvé stát se musel stát vlastníkem až po 25. únoru 1948 a za druhé, církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena žádná náhrada. Dámy a pánové, vím, že jste nejspíš rozhodnuti, jak budete v případě zákona o majetkových restitucích nebo o majetkovém vyrovnání s církvemi hlasovat. Já tomu i rozumím. Na druhou stranu mě strašně mrzí, že debata se vůbec nevede věcně, že se vede na základě informací, které jsou nepravdivé. A moc mě mrzí, že neprobíhá debata věcná. A pokud jde o to tolik zmiňované veřejné mínění a to, že si občané nepřejí církevní restituce, otázka je, proč tomu tak je. Já, protože mám předvolební kampaň, to asi víte, se zúčastňuji strašné spousty debat s občany a všem říkám: Já budu hlasovat pro návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, a říkám jim i důvody. A zjišťuji, že informace veřejnosti jsou na velmi nízké úrovni. Otázka tedy je, proti čemu vlastně občané protestují. A protože to tady ještě nezaznělo, tak si dovoluji navrhnout, abychom schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor a

předseda klubu ODS Richard Svoboda a připraví se pan senátor a předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha a poté vyhlásím polední přestávku a na tu dobu přerušíme jednání. Senátor Richard Svoboda: Dobrý den. Pane předsedo, kolegyně a

kolegové, dámy a pánové, vedeme tady velmi zevrubnou diskusi, myslím, že zaslouženě, protože tento zákon je veřejností velmi citlivě vnímán a myslím, že si zaslouží rozpravu. Mnohé, co tady bylo řečeno, by si určitě zasloužilo zevrubnější komentář, ale já se zdržím komentáře třeba výroku pana senátora Drymla, který tady opravdu narýsoval dramatickou situaci, kdy čtvrt republiky se bude na základě jakýchsi skutečností restituovat, a všichni jsme v ohrožení, a nevím z čeho. Nevím, z čeho toto svá tvrzení čerpá. Nebudu se zabývat ani tím často citovaným veřejným míněním a množstvím nějakých relací nebo reakcí nebo povzbuzování nebo podpory nějakých názorů. Jsem si v této souvislosti vědom nemístnosti toho přirovnání a vždycky si s mrazením v zádech vzpomenu na ty miliony podpisů pod žádostí o justiční vraždu Milady Horákové. A já se vší licencí, kterou toto mé sdělení má, si vždycky vzpomenu, když 30

se mluví o tom, jak má něco masivní podporu. Já se vždycky ptám, kolik z těch občanů, kteří jsou tak masivně proti, o tom zákon vůbec něco vědí, kolik z těch lidí, z oprávněně rozhořčených lidí, co se v tom zákoně děje, si zákon přečetlo nebo kolik tak soudí na základě v lepším případě poučeného mediálního článku, v horším případě nějakých pivních drbů. Byli jsme svědky i sdělení, které tradiční figury, že hodnoty sociální empatie a křesťanství jsou majetkem sociální demokracie. Není tomu tak, jsou to tradiční konzervativní hodnoty a nejsou a doufám, že nebudou majetkem žádné politické strany a velmi bych si vážil toho, kdybychom si tyto hodnoty všichni vzali k srdci a nikdo z nás si je nepřivlastňoval. Chci se kratičce zastavit jenom u otázky velmi konkrétní, přestože tuším, že debata, kterou vedeme, není debata věcná, ale je povýtce a pohříchu politická a vždycky taková bude. To je politické rozhodnutí a tento zákon zcela nepochybně v detailech má i svoje vady a určitě jsme schopni na ně poukazovat. Já jen s jistým překvapením poslouchám, kterak jsou sociální demokraté spokojeni se způsobem vyrovnání s církvemi, a přemýšlím, jakou tedy předlohu předložila sociální demokracie po osm let svých vlád, jak se pokusila tento problém řešit. A zřejmě to bude mou špatnou pamětí, že si na nic z toho nedokážu vzpomenout a upamatovat. Myslím, že je velmi podstatné to, co tady zaznělo, že sociální demokraté spatřují, jak tvrdí, určité řešení v možnosti financování z náboženského fondu, který by byl vytvořen. Pominu nyní svoji interpretaci tohoto návrhu, že to je jen pokus najít argument pro to, aby tento zákon nebyl schválen. A zastavím se u několika argumentů, které hovoří proti tomuto řešení. Jednak je tady negativní historická zkušenost s náboženskými fondy. Náboženské fondy, jak si jistě všichni upamatujeme z učebnic dějepisu, založil kdysi už Josef II. a měly tenkrát fungovat k financování katolické církve. Zpočátku se tak dělo, vznikla řada nových farností a biskupství, například v Českých Budějovicích, záhy se však tyto fondy – cosi mi to připomíná i z naší doby – dostaly do krize způsobené především tím, že se na nich obohacovali velmi intenzivně ti lidé, kteří k tomu měli politickou moc a sílu. Majetek náboženských fondů se dostává do vlastnictví leckterých vrcholných politiků, šlechtických rodů nebo dvorských kruhů, jako např. klášter Plasy do rukou kancléře Metternicha, nebo klášter v Kladrubech knížeti Windischgrätzovi atd., a tak bychom mohli pokračovat. Náboženské fondy tak musel po celé 19. století zásadním způsobem dotovat stát, byť tato pomoc veřejných zdrojů jistě nebyla Josefem II. zamýšlena. Idea náboženského fondu byla církvemi při jednáních odmítnuta. Chtěl bych připomenout, že zákon, který máme před sebou, není jenom produktem často obtížných jednání v koalici, a výsledky tohoto jednání mohou být opozicí odmítnuty, ale je výsledkem jednání se 17 církvemi a je to výsledkem velmi komplikovaných dohod. Církve tuto ideu odmítly právě po těchto historických zkušenostech. A jednalo se už o diskusi, která má kořeny v 90. letech. Myšlenka fondů byla tak v rozporu s vůlí církví a náboženských společností, které o řešení svých majetkových návrhů tímto způsobem nežádají. Je velice pravděpodobné, že by se církve a náboženské společnosti začaly domáhat vlastnického práva ke svému historickému majetku soudně, pokud bychom k tomuto řešení přistoupili. Vytvoření fondu přináší navíc několik problémů, které zákon po mém soudu uspokojivě řeší. Jednak je to velmi nejasný rozsah majetku, který by byl fondem spravován. V současné době jsou vlastníky historického církevního majetku

31

především stát, ale také obce nebo nejrůznější privátní osoby. Nejasná správa majetku fondu je dalším problémem. Nikdy nebyl předložen návrh formy správy takového majetku fondu, podíl jednotlivých církví a náboženských společností při rozhodovacích procesech, nebo definice kontrolní role státu při nakládání s kmenovým majetkem. Velmi nejasné je rovněž rozdělení výnosů a ztrát fondů mezi jednotlivé církve a náboženské společnosti. Co je ale nejpodstatnější – tento fond zcela jistě neumožňuje onu finanční odluku církví od státu, kterou tento zákon také řeší a je po mém soudu velmi významnou součástí zákona. Znovu opakuji. Nemám nejmenší podezření, že tady vedeme věcnou debatu a budou sneseny všechny argumenty korektní i nekorektní, ideologické i věcné, populistické i mající nějakou racionální bázi. Ale přesto jsem měl za to tady tato slova říci, protože jsem opravdu nezaznamenal reálný pokus vytvořit tento způsob dohody s církvemi v minulých letech, kdy sociální demokracie měla k dispozici i celou vládní mašinerii a celou vládní agendu. A domnívám se, že tohle to tvrzení je jenom pokusem oddálit tento jistě v řadě detailů nedokonalý návrh, ale přesto návrh, který situaci řeší v souladu s nálezy Ústavního soudu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní vystoupí pan předseda Petr Vícha a poté vyhlásíme polední přestávku. A po polední přestávce jako první vystoupí paní senátorka Marta Bayerová. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Jestliže pan předseda avizoval oběd po mém vystoupení, pak tedy se obědu dočkáte velice brzy, protože já nebudu obstruovat a budu velice stručný. Předpokládám, že není třeba opakovat argumenty, které tady zazněly nebo i zaznějí. A předpokládám, že nepřesvědčím nikoho z vás, kteří jste rozhodnuti hlasovat pro tento zákon, stejně jako pravděpodobně vy, kteří budete vystupovat pro tento zákon, nepřesvědčíte ty, kteří jsou rozhodnuti hlasovat proti němu, a myslím, že všichni máme právo na to vystupovat, přesvědčovat se a také právo na to vyjádřit svůj názor, ať je takový či onaký, hlasováním. Kolega Svoboda tady řekl, že jej nepřesvědčí ani 85 % veřejnosti, která má tento názor negativní, a řekl, jestli oni o tom něco vědí. Stejně tak mě nepřesvědčí názor 40 osobností v čele s Lucií Bílou a paní Jiráskovou, a také bych mohl říct, jestli ony ten zákon četly. A to má totiž podle mne jeden společný základ. Tady někdo podcenil jednak vysvětlování této záležitosti, vysvětlování tohoto bodu i reforem veřejnosti. A podle mého názoru to přichází ve velice nevhodnou dobu, kdy se v důsledku krize těžko žije, kdy se zároveň snižují důchody. A přiznám se, že to co mne na celém tomto procesu teď nejvíce překvapuje a udivuje, že přední představitelé církví nemají ten cit, že to zrovna v tuto chvíli musí působit nevhodně. A nepřekvapuje mě, že mnozí faráři naopak to vnímají, ti mají kontakt s lidmi, a cítí, že něco dobře není. Nicméně to, proč jsem chtěl vystoupit, jsou dvě konkrétní otázky na paní ministryni, protože tady zaznělo, že stát vydělává na majetku církví 3 miliardy korun ročně a platí mzdy duchovním ve výši 1,4 mld. Kč. Matematicky tedy dvě otázky: Ta první. Jestliže tedy stát vydělává na tomto majetku 3 mld. Kč, tak znamená to, že pouhým vrácením tohoto majetku budou na něm 3 mld. Kč vydělávat církve a budou mít bohatě na platy duchovních a ještě na opravy a údržbu svého majetku? A druhá otázka. Jestli tomu tak je, tak tedy vrácením majetku, kromě toho, že jsou ještě další finanční náhrady, tak stát ještě bude muset lepit díru, kterou dneska

32

má díky třímiliardovým příjmům v rozpočtu a jakým způsobem to tedy bude řešeno v případě schválení? Děkuji za pozornost a dobrou chuť k obědu. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní přerušuji projednávání

tohoto bodu do 13.45 hodin, kdy budeme pokračovat rozpravou a jako první vystoupí paní senátorka Marta Bayerová. Tedy ještě jednou – v 13.45 hodin pokračujeme v jednání. (Jednání přerušeno v 12.59 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 13.46 hodin.)

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní kolegyně,

vážení kolegové, zahajuji odpolední část dnešní schůze. Budeme pokračovat v obecné rozpravě podle pořadí, v jakém jste se do ní přihlásili. V této chvíli má slovo paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, paní ministryně

tady ještě není, takže vážení věrní kolegové, kteří jste si přišli poslechnout můj diskusní příspěvek. Zbytek to dostane písemně a bude si to předčítat místo večerníčka večer. Řekla bych, že v diskusi k tomuto návrhu zákona již zaznělo a jistě ještě zazní mnoho věcných argumentů i obav – o nebezpečí návratu před únor 1948, o způsobu určení celkové výše tzv. vyrovnání, až po možné důsledky pro státní rozpočet, pro vznik dalších možných restitučních nároků, atd. Tyto obavy sdílím také a již i kvůli nim budu hlasovat proti tomuto návrhu zákona. Chci se ale podívat na tento návrh zákona z jiného úhlu pohledu. Jak víte, jsem ze Znojemska, tedy z regionu, kde žije značné množství věřících občanů. Žijeme tu společně věřící i nevěřící, navzájem se respektujeme a žádné problémy s tím nemáme. Vím zcela jistě, že mně, komunistické kandidátce, dali v komunálních, poslaneckých i senátních volbách hlas i mnozí moji věřící spoluobčané. Vážím si toho. A pokud to bylo a je možné, snažím se pomáhat s řešením jejich problémů, s opravou církevních památek v celém okrese. Mezi místními faráři mám řadu přátel, kterých si velmi vážím, a navštěvujeme se. Vím proto, že nejen řadoví věřící, ale i místní faráři mají z tzv. církevních restitucí trochu obavy. Mají o nich totiž jen minimum informací. Nedovedou si představit, jaké důsledky pro ně budou mít, tedy například, co přesně které farnosti bude vráceno, jak budou majetek spravovat, co budou dělat s nepotřebnými budovami či pozemky apod. Převzetí a případný prodej vráceného majetku však církev jistě zvládne. Více však věřící i duchovní trápí lidské důsledky, přijetí a realizace tohoto zákona. Obávají se, co to udělá s mezilidskými vztahy v jednotlivých farnostech. Mají pochybnosti o tom, zda je pro církve rozumné usilovat o majetek a finanční náhradu v tak astronomické částce právě v době, kdy se téměř všem žije stále hůře. Obávají 33

se, že církve přijdou o důvěru mnohých občanů, že se od nich odkloní i mnozí stávající věřící. Jsem proto velmi ráda, že existuje prohlášení křesťanů různých církví k tomuto návrhu zákona, jak jste mohli zaregistrovat včera a dnes v médiích. Potvrzuje totiž mé výše uvedené poznatky. Dovoluji si proto z tohoto prohlášení několik pasáží uvést. Cituji: Jsme přesvědčeni, že budoucnost církví nelze stavět na majetcích z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Bez nich je snaha zabezpečit církve marná a sotva dlouhodobě povede k jejich plnohodnotné a pro ostatní prospěšné existenci. Nelze přece sloužit dvěma pánům – Bohu i majetku. Nesouhlasíme s tím, že se církve k navrácení majetku ve spojení s odškodněním podle vládního návrhu dostanou do privilegovaného postavení proti jiným právnickým osobám. To podle nás odporuje samotnému smyslu církví a staví na hlavu Kristovo učení. Jako následovníci Ježíše Krista máme nést kříž, třeba snášet i křivdu a ne se domáhat starých privilegií. Je potřeba mít rovněž respekt a úctu ke stále rozhodnější většině našich spoluobčanů, kteří se k žádnému křesťanskému vyznání nehlásí. Schválení navrhovaného zákona bez širšího konsensu výrazně prohloubí příkop mezi křesťanskými občany a ostatní veřejností. Pro nás křesťany a občany této země to bude zahanbením. Církve sice budou mít majetky, ale lidé k církvím nenáležící se k nim otočí zády. Jsme přesvědčeni, že provozní a mzdové náklady církví mají být postupně financovány z příspěvků členů církví a sympatizantů ať už přímo či prostřednictvím daňového systému. Naopak, v péči o sociální sféru a kulturní památky, by měla být finanční účast státu posilována, neboť se jedná o obecné statky, obecné kulturní a duchovní dědictví. (Konec citace.) To bylo několik pasáží z uvedeného prohlášení křesťanů, které vyústilo i v petici s mnoha podpisy, v níž se v závěru píše – opět cituji: Vyzýváme proto poslance a senátory, aby nehlasovali pro předkládaný návrh zákona a snažili se v široké diskusi nalézt společensky přijatelné řešení, které by otázku církví propojilo s financováním dalších obecně prospěšných organizací. Představitele církví pak vyzýváme, aby se vzdali alespoň části nárokovaného majetku. (Konec citace.) Budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Dále vystoupí pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Zdeněk Besta: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Již téměř vše o restitucích církevního majetku podle senátního tisku 591 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi bylo řečeno a napsáno. Ani já si nepřisvojuji další objevy, ale chci se krátce vyjádřit k tématu. Bohužel vím, že je to marná snaha, neboť kdo nechce slyšet, neslyší a kdo nechce vidět, nevidí. Ano, církevní restituce rozdělily politickou scénu, ale i národ na dva tábory, na jedné straně pravicová vláda se svými poslanci a senátory, vydatně podporovaná církevními hodnostáři a částí uměleckého spektra, na druhé straně převážně levicová opozice a 80 procent občanů této země, včetně věřících, která sice není a priori proti vrácení majetku církvím, ale jen za zcela transparentních a spravedlivých podmínek. Možná, že to docela nechápu, ale komu to vracíme majetek? Samozřejmě je to dle návrhu 17 církví, z nichž některé nebyly před Únorem 1948 ani registrovány nebo ani v naší společnosti neexistovaly. Co z těch 75 miliard, potažmo 134 miliard bude mít věřící občan, který církve tvoří? Těžko si lze představit situaci, že po takto proběhlé restituci oznámí kněz při mši: Vážení věřící, již jsme dostatečně bohatí, proto ode dneška rušíme vybírání desátku do košíku a každý dostane navíc nějaké akcie, které

34

může dle svého uvážení zhodnotit. Určitě tomu tak nebude. Nebo církve začnou stavět nové kostely či opravovat již opravené ze státních peněz nebo z darů věřících, kterých navíc kvapem ubývá? Také asi ne. Byť paní ministryně v úvodní zprávě to popřela, tak přesto si myslím, že schválení restitucí v této podobě ohrožuje funkčnost některých regionů a celých území. Určitě dojde k vyššímu zadlužení státu, a to až o 1,5 procenta, což pravicová vláda řeší například zvýšením DPH, snížením valorizace důchodů a dalšími škrty. Dokonce jsou reálné úvahy a některé právní názory o prolomení Benešových dekretů, což určitě vyvolá další a další požadavky na majetek státu a obcí. Půdu a lesy nám sice nikdo neodveze, ale výnosy zřejmě skončí a to skrytě nebo legálně, ve vatikánských bankách, které samy jsou podezřelé z praní špinavých peněz. Závěrem. Jako pokřtěný katolík a bývalý ministrant jsem pro majetkové vyrovnání s církvemi, ale jsem proti církevním restitucím v této předložené podobě. Vyzývám všechny strany k dalšímu jednání tak, aby byl nalezen přijatelný konsensus pro většinu občanů této země, ale i pro církve a věřící. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí pan

senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, rád bych vyslovil i formuli vážená paní ministryně, ale není mi toho dopřáno. Jak víme, současným politickým děním hýbe otázka vrácení církevního, lesního a zemědělského majetku, a to zejména rozsah a výše finančních náhrad, které se vyšplhaly až do miliardových částek. Nad více než šedesáti procentní ateistickou veřejností se tyčí výstražný prst pana ministra financí s upozorněním, že občan se musí uskrovnit. Vznikají z toho pochopitelně rozpaky. Měl bych pro to výstižnější název, ale uvést ho nemohu. Co asi vypadne z politického klání našich politických reprezentantů? Po vzniku první republiky se v roce 1918 otázkami budoucích vztahů státu a církve zabývala komise ministerstva školství, složená z profesorů právnické fakulty, zástupců všech církví a parlamentních politických stran, která měla posoudit vývoj vztahu státu a církve. Do současné doby postrádám zjištění, že by se otázkou restituce církevního majetku zabývala odborná skupina složená z renomovaných právníků, případně ekonomů specializovaných na majetková práva a daňové zákony, historikové, politici a představitelé církve, takovou komisi, která by našla společné a přijatelné řešení i do budoucna. Dvanáctičlenná parlamentní komise pod vedením lidoveckého poslance Jana Kasala tu sice krátký čas, v roce 2008, pracovala, ale s jakým výsledkem? Je jistě chvályhodné, že tu jistá společnost Concordia mapovala církevní majetek s požehnáním státu a ministerstva zemědělství za státní peníze již v devadesátých letech 20. století, ale opět otázka, s jakým výsledkem? V dané problematice pracovala komise odborníků ministerstva kultury, která měla zhodnotit vratný a nevratný majetek, ale veřejnost seznámena s výsledky opět nebyla. Neznáme ani přesné závěry studie národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, která se rovněž touto otázkou zabývala. Závěry Právnické fakulty UK je známo ještě méně. Těmto, veřejnosti méně známým aktivitám, prováděným odděleně v různé časové ose, chybí koordinovaný postup, a proto se nabízí otázka kvality jejího dalšího využití. Poslední dobou jsou občanům stále častěji předkládány názory Sdružení měst a obcí s poukazem na požadavky hejtmanů, krajů a starostů obcí žádajících řešení a

35

zejména odblokování církevního majetku v lokalitách cca 500 obcí. V dané chvíli se obávám určitého politického alibismu ze strany politických špiček a jejich snahy převést odpovědnost státní správy na starosty obcí se všemi riziky a nejasnostmi. Musím konstatovat, že jsem v poslední době byl médii více informován o otázkách boje proti kůrovci na Šumavě. Nemohu také nevzpomenout, že díky hojnosti informací začínám pronikat do tajů silikonové chirurgie a kvality dvou tisíc jejich výrobků. Přesto upřednostňuji poskytování více těchto informací než k problému, který se citelně dotkne přes 80 procent občanů z řad všech věkových kategorií u národa, který dnes čítá 10 milionů obyvatel. Věřím, že pouhá shoda členů dnešní vlády s odkazem, že je vše již projednáno na legislativní radě vlády, poskytne naší veřejnosti uspokojivou odpověď. Nevím, zda přijetí navrhovaného zákona bude společensky přijatelné v dalším časovém horizontu. Není pochyb o tom, že finanční náhrada státu církvím o možné výši až 96 miliard korun, mluví se až o 135 miliardách, bude v případě jejího vydání v dalších letech tíživými dopadem na naši českou veřejnost. V této souvislosti třeba se ohlédnout k počátku formování samostatného československého státu a jeho vztahy zejména k římskokatolické církvi deklarované dobovým prohlášením: Pryč od Vídně, pryč od Říma. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 v důsledku prohrané 1. světové války byla zejména římskokatolická církev jako reprezentant některého z habsburského mocnářství v nově se rodící Československé republice, zkrácená zejména na svých pozemkových právech. Jak ve svém televizním vystoupení uvedl poslanec Benda a potvrdila i ve svém vystoupení paní předkladatelka, toto krácení bylo za úplatu, tedy majetky byly od církve vykoupeny, nikoli vyvlastněny. Mělo to i svou logiku. Docházelo k silnému úbytku věřících z římskokatolické církve, vzniká církev Československá husitská, tehdy ještě pod jiným označením. V období prezidenta Masaryka se uskutečnila první pozemková reforma. Probíhala v roce 1919 až 1938. Nechci záměrně hýřit čísly zákonů nebo údajů pozemkových výměr apod. Přesto není bez zajímavosti, že již v roce 1919 byl přijat záborový zákon a v následujícím roce byl schválen i přídělový zákon a ještě téhož roku byl přijat náhradový zákon, jímž se majetek církve citelně zmenšil. Jak přiznal v televizním vystoupení poslanec Benda, bylo to za náhradu, kterou stát vyplácel. Už v průběhu realizace první pozemkové reformy vznikly právní nejasnosti, které zdědila republika po zaniklém mocnářství, kde měla církev postavení veřejnoprávní instituce, vykonávala činnost státní správy, například vedení matrik apod. Z tohoto titulu byl jí i některý majetek svěřen. S tímto argumentem svěření státního majetku církvi se setkávám s celým politickým spektrem. Považuji to však za další exces, protože takový záměr nelze aplikovat na veškerý církevní majetek. V konečném důsledku bychom zpochybnili dřívější dary věřících a transparentní dědictví ve prospěch církve. Druhá pozemková reforma se uskutečnila v letech 1945 – 1947, kdy byl prezidentem republiky dr. Edvard Beneš. V roce 1947 byl přijat zákon o revizi pozemkové reformy a v dubnu 1948 byl přijat zákon o pozemkové reformě, který navazoval svým vyvlastňovacím účelem na předchozí zákon. Je pravda, že komunisté po roce 1948 a v dalších letech dovedli plošné vyvlastnění zemědělského a lesního majetku včetně budov k jisté dokonalosti. Lze však konstatovat, že pouze pokračovali v započatém díle. Zákony po roce 1948 sice předpokládaly jistou náhradu církvím, ale ta skutečně vyplacena nebyla. V roce 1949 byl přijat zákon o národním zabezpečení církví a náboženských společností. Tento zákon je platný dodnes. Proto také dodnes stát platí církvím osobní požitky

36

duchovních, jejich cestovní, stěhovací a jiné výhody, sociální dávky a věcné náklady církve. V roce 1991 byl přijat tzv. výčtový zákon, který měl upravit restituci církevního majetku v konečné podobě a je neoddiskutovatelným historickým faktem, že církev římskokatolická se tehdy vyjádřila jednoznačně, ústy svého tehdejšího primase českého kardinála Tomáška, že se jedná o konečnou restituční tečku v církevním majetku. Po uplynutí dvaceti let je však všechno úplně jinak a je otázka, jaké nabízí církev záruky, že dodrží své slovo po dobu dalších 30 resp. 60 let. Dnešní velkou neznámou je otázka výčtu výše finanční náhrady za nemožnost podnikání s církevním majetkem a vyčíslení ušlého zisku církvím. Český stát by měl v příštích letech vyplatit všem řádně zaregistrovaným církvím finanční částku 78,9 mld. až 96,24 mld. a tyto částky se stále navyšují. Navyšovat se budou o případné započtení inflace. Ptám se, zda toto řešení nezavání diskriminací vůči bývalým sedlákům, statkářům, hoteliérům, továrníkům či drobným živnostníkům. Ptám se, kdo uhradí kompetence jim? Vraťme se ale k výši náhrad. Nejasnost spočívající v rozdílu, který činí 17 miliard, signalizuje, že je zde cosi v nepořádku. Kdo kdy a co počítal? Pokud toto nebude náležitě objasněno, obávám se, že máme v nedaleké budoucnosti zaděláno na nekonečné soudní spory právě v důsledku přijetí nedokonalého zákona. Nejasností je ale celá řada dalších. Nabízí se otázka aplikace daňových zákonů na podnikání církve, a jaká opatření provede ministerstvo financí cestou finančních úřadů z titulu správce daní. Situace, kdy si budou církve počínat jako kterákoli obchodní společnost v souladu s tržními mechanismy, jaký je zde důvod státu pro dotační politiku vůči církvím, jakým způsobem budou daněny výnosy z podnikatelských aktivit církví, jak budou zákonem regulovány finanční příjmy církví ze státního rozpočtu? Není tajemstvím, že si církev nárokuje vydání rozsáhlého zemědělské a lesního majetku a netají se jeho dalším využíváním formou pronájmu nebo prodeje za tržní cenu. V obou případech se jedná o jasné obchodní aktivity, zcela srovnatelné s počínáním jiných obchodních společností. Pokud nebude cena postavena v duchu bohulibých záměrů, pak toto bude ošetřeno zákony. Nevidím rozumné důvody, proč církve dotovat a jinak zvýhodňovat v hospodářské soutěži na úkor jiných subjektů. V řadě případů už dnes byl zaznamenán zejména prodej farních budov na venkově bez ohledu a zájmu na jejich využití. Tato situace je znepokojující i z jiného pohledu. Zvláště s poukazem na rostoucí islamizaci v Evropě, která byla po staletí budována v duchu zcela jiných kultur historických tradic. Připomínám, že právě kostely a venkovské farmy poskytovaly ochranu a pomoc všem těm, kteří ctili tradice evropské kultury a je zarážející, že objektů, které mají zajišťovat základní poslání církve, jehož se tak okázale, zejména římskokatolická církev dovolává, smetly se pod různými záminkami, jako je zchátralost či nemožnost dalšího využití dnes soustavně zbavuje. Stát dosud vyplácí na tyto aktivity církvím "jenom" 1,5 miliardy korun ročně. Pokud stát tímto zákonem zamýšlí vydat církvím zemědělský majetek a lesy a budovy pro jejich vlastní využití, potom nevidím logický důvod pro každoroční státní výplatu částky 22 miliardy korun církvím v ČR po dobu 30 resp. 60 let. V případě, že se většinová politická reprezentace rozhodne nebo uzákonit závazek státu vůči církvím na dobu šedesáti let k vydávání pravidelných finančních částek, jejichž konečný součet dosáhne výše okolo 300 mld. korun, považuji za nezbytné poukázat na daleko naléhavější společenské požadavky a potřeby, jako

37

jsou například výdaje pro zdravotnictví, školství, otázky zaměstnanosti, výplaty starobních důchodů. Obávám se, že dnešní politický populismus v budoucnu přinese řadu problémů, a to jak nové politické reprezentaci, tak především směrem k daňovým poplatníkům. Musím položit otázku, co se stane v situaci, kdy stát nebude schopen dostát svým závazkům. Vidíme, v jakém stavu se naše hospodářství nachází. Negativní nálady mezi státem a církvemi povedou v konečném důsledku ke společenskému napětí mezi ateisty a věřícími. V této souvislosti bych chtěl apelovat na všechny zúčastněné strany na určitou prozíravost. Za situace zhoršujících se sociálních podmínek milionů občanů této země, kdy mnozí dnes nemohou zvládnout byť i v nejskromnější podobě náklady na bydlení, stravu, ošacení, ale i na nejzákladnější léky nutné k životu předkládat takto konstruovaný zákon považuji – slušně řečeno – za nezodpovědné. Koaliční poslanci, obávám se, opomenuli rizika, která tato podoba zákona přináší, a to nejen rizika právní. Konečně jsme zaregistrovali náměty, kdy občané prý připravují a šíří jmenné seznamy poslanců, kteří schválili tento zákon a budou se v budoucnosti domáhat nápravy své často dramatické situace. Nemusím jistě dodávat, že s přihlédnutím k celkové radikalizaci ve společnosti to není příliš sympatický scénář pro budoucnost. Jestliže nás dnešní koalice před volbami strašila Řeckem, pak dnes je zřejmé, že mj. by předmětným návrhem zákona nás k řeckému ekonomickému a sociálnímu dramatu intenzivně posouvá. Jsem pro přijetí takového zákona, který bude ctít skutečný princip vlastnického práva, ale nynější návrh předmětného zákona musím odmítnout. Předkládaný návrh zákona nedává totiž daňovým poplatníkům jistotu restituční tečky, kterou by měly být zhojeny některé majetkové křivdy po únoru 1948. Požaduji proto zákon pro úpravy pro všechny občany ČR, která bude odpovídat historii a vývoji samostatného státu po roce 1918. Takový zákon, který vychází ze skutečného stavu religiozity v České republice, včetně jejich finančních možností, neobávat se, že v budoucnu český daňový poplatník bude povinně vracet církvi náhradu za provedené Josefinské reformy z 18. století, jak je popsal Alois Jirásek ve svém díle F. L. Věk. Řešení stávající situace demokratické společnosti spatřuji především v Listině základních práv a svobod. Její článek číslo 2 zní: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyhnání. Pokud má být Listina naplněna, je nutné realizovat odluku státu od církve. Realizace musí proběhnout v souladu se zákonnými podmínkami včetně práv pro podnikatelské aktivity církve, které nebudou diskriminovat jiné podnikatelské osoby. Možná, že to někteří pastýři nepochopí, ale jak jsem přesvědčen, je v jejich zájmu i v zájmu ovcí. Pro tento návrh zákona bych ruku nezvedl ani na mučidlech, zejména v katolické církvi tak osvědčených v minulosti. Podporuji neboť návrh na jeho zamítnutí a děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, nejdříve jednu krátkou repliku na sdělení kolegyně Gajdůškové, která nás zde seznámila s návrhem ČSSD o zřízení církevního fondu a o společné správě majetku a regulaci a činnosti církví; poté se dostanu k výhradám, které byly technického rázu.

38

S podobnou vizí financování s církevním fondem přišel již Josef II., který vytvořil v každé zemi habsburské monarchie speciální náboženský fond, na který byl převeden majetek státem zrušených klášterů. Záhy se však ukázalo, že tento systém selhává, majetek náboženského fondu časem zcela zmizel. Poté začaly církve hospodařit s deficity a stát musel přistoupit k jejich dotování z vlastních zdrojů. Tomu chce stávající návrh zákona o církevních restitucích, resp. o narovnání předejít. Jak stát, tak církve mají s takovým řešením historicky špatné zkušenosti a církve s tím navíc po roce 1989 nevyjádřily souhlas. Podstatné ale je, že pokud by byla provedena restituce církevního majetku takto, hrozí, že by se celá řada církevních právnických osob mohla domáhat soudní cestou, a to na základě usnesení Ústavního soudu. Rovněž není jasné, jak by se rozhodovalo o nakládání s majetkem fondu, v jakém poměru by se rozdělovaly výnosy atd. Malá připomínka. V Polsku církevní fond zřídili komunisté po konfiskaci církevního majetku. A dnes to chce levice zrušit. Představa, že zde zase vytvoříme nějaké kolektivní vlastnictví, které by někdo, kdo za ně nebude nést odpovědnost, spravoval, kde budou sedět nějací státní úředníci, není nejlepším nápadem. Máme již řadu negativních zkušeností s tím, že když někdo spravuje cizí majetek, je to jen na škodu věci. Pokud jde o uvalení nějakého břemen na církve, připomenul bych rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2002. Budu citovat: Omezování církví a náboženských společností svobodně disponovat svými legálně nabitými příjmy, představuje svévolný zásah ze strany státu do soukromoprávní podstaty těchto subjekt. Tolik replika na kolegyni Gajdůškovou. Pokud jde o věcné záležitosti, které zde byly, začal bych rizikem prolomení dekretů, které zde padlo od několika předřečníků a také na ně bylo několikrát odpovězeno. Vrátím se k detailu, který se týká revize první pozemkové reformy. Plně respektuje princip, že se nebude vydávat či nahrazovat majetek zabavený před 25. únorem 1948. Zákon stanoví, že se napravují pouze křivdy spáchané v rozhodném období 25. únor 1948 až 1. leden 1990. Zákon dále definuje, že za původní církevní majetek se považuje pouze majetek, který církve měly ve vlastnictví alespoň po část období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. V ustanovení o vydávání majetku je výslovně uvedeno, že se vydá pouze majetek, který náležel do původního církevního majetku a stal se předmětem majetkové křivdy v období, o kterém jsem hovořil. Také zde bylo řečeno, že pro zvýšení jistoty byla navíc do návrhu zákona včleněna výslovně ustanovení, že se nevydávají věci konfiskované na základě Benešových dekretů, § 8 odst. 1 písm. h) návrhu. Doporučuji tedy nestrašit tímto návratem. A kontroly splnění, že se neprolamuje hranice 25. února 1948, budou provádět jednak povinné osoby, to je Pozemkový fond a Lesy ČR, které budou každý uplatněný nárok na vydání věci přezkoumávat, a jednak pozemkové úřady, které budou opět splnění všech zákonných podmínek přezkoumávat. To zde bylo již několikrát v nějaké podobě dotčeno. Co je možná předmětem obav, nebo pochybností, že by mohl vzniknout v souvislosti s tímto zákonem návrat před únor 1948, je to, že by sem mohl být zařazen majetek, který podléhá revizi první pozemkové reformy. Na úvod chci říct, že není pravda, že by zařazení majetku, který by podléhal revizi první pozemkové reformy, to je zákon 142/1947, prolamovalo hranici 25. února 1948. Pro vrácení takového majetku platí dvě věci. Stát se musel stát vlastníkem až po 25. únoru 1948 a církvím za vyvlastněný majetek nebyla vyplacena žádná náhrada. To jsou dvě

39

nutné podmínky. Zákon o revizi první pozemkové reformy byl sice přijat 11. července 1947, byl však realizován až po 25. únoru 1948. Jinak v období první republiky proběhla první pozemková reforma, ve které byla vyvlastněna i část církevního majetku, avšak za náhradu, to je známo. Musím podotknout, že u fyzických osob se majetek vyvlastněný bez náhrady podle zákona o revizi první pozemkové reformy také vracel. Takže je otázka – nebo namístě by byla otázka, nebo tvrzení, že zákon o půdě prolamoval hranici 25. února 1948 také, což jasně není pravda. Zde je zapotřebí říci, že pro přechod vlastnictví na stát bylo rozhodující, jak už jsem řekl, datum, kdy stát pozemky skutečně převzal, nikoli pouhá poznámka, že pozemky jsou podrobeny revizi pozemkové reformy. Tuto skutečnost potvrdil výslovně i zákon o půdě v § 32 odst. 2, který říká – za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitosti státem nebo jinou právnickou osobou. Tolik k riziku prolomení Benešových dekretů. Druhá věc, která se zde často objevovala, byly výhrady k vlastnictví majetku církví. Konkrétně to bylo od zpravodaje garančního výboru, který mimo jiné hovořil o tom, že církev neměla nikdy povahu čistě soukromého vlastnictví atd. Zde by asi bylo namístě pár bodů nebo pár sdělení k vlastnickým právům církví a náboženských společností. Za prvé podle návrhu zákona o majetkovém vyrovnání se budou vracet pouze ty věci, které církve skutečně vlastnily. U každé položky to bude muset být prokázáno. Pokud by církve v minulosti nevlastnily majetek, pak by blokační paragraf v zákoně o půdě byl absurdní a žádný majetek by blokován nebyl. Což není pravda. Přinejmenším od obecného zákoníku občanského z roku 1811 je vlastnické právo církví, to je jednotlivých církevních subjektů, nepochybné. Církevní subjekty byly zapsány v pozemkových knihách jako vlastníci. To bylo za druhé. Za třetí – v právním řádu České republiky neexistuje pojem veřejnoprávní vlastnictví. Vlastnické právo je pouze jedno. Podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se uvádí – vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. To, že v době komunistického režimu existovalo socialistické vlastnictví, osobní vlastnictví a soukromé vlastnictví, to je známo, ale církevní majetek byl komunistickou právní teorií považován za příklad soukromého vlastnictví. Za čtvrté – církevní majetek byl zahrnut do všech pozemkových reforem. Státní majetek přitom byl z pozemkových reforem vždy vyloučen. Stát platil za vyvlastněné pozemky církvím náhradu, stejně jako jiným vlastníkům. Za páté – komunistický režim vlastnictví církví také uznával. Na církevní majetek byla vydávána rozhodnutí o vyvlastnění a s církevními subjekty byly uzavírány kupní a darovací smlouvy. Za šesté – právní řád v České republice v několika zákonech výslovně uznává majetek, nebo uznává vlastnické právo církví a náboženských společností před rokem 1948, a to včetně zákona z roku 1999 přijatého za vlády ČSSD, to byl zákon 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Za sedmé – Ústavní soud opakovaně potvrdil historické vlastnictví církevních objektů. V některých případech pak Ústavní soud přímo rozhodl, že vlastnické právo církevních subjektů nezaniklo a majetek má být proto těmto subjektům vydán. Příklady už zde byly řečeny, například Heřmanovice.

40

Za osmé – vlastnické právo církví k jejich historickému majetku je uznáváno ve všech nástupnických státech bývalého Rakouska-Uherska, to je Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, které sdílejí stejnou historii vztahů státu a církví. Za deváté – v roce 2008 byly sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult – Praha, Brno a Plzeň a posudek Ústavu státu a práva. V žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů popřeno. A za desáté – přijetí teorie, že církve a náboženské společnosti nikdy svůj majetek nevlastnily a jde o majetek státu, by znamenalo přetržení staletých právních poměrů. Takový závěr by byl z mezinárodního hlediska raritou a měl by dopad na reputaci České republiky v Evropě a ve světě. Tolik k vlastnickému právu církví na majetek. Nyní zde byly výhrady k rozsahu a ocenění vydávaného majetku, padly od kolegy Dienstbiera. K tomu bych chtěl dodat, že údaje o rozsazích církevního majetku byly naposledy získány v roce 2007. Tehdy vládní komise požádala církevní komisi o předložení podkladu o historickém církevním majetku. Církevní komise poskytla vládní komisi souhrnný seznam, který obsahuje výměry původního církevního majetku v jednotlivých katastrálních územích s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků, lesní půda, zahrady, rybníky apod. Vládní komise, především tehdejší předkladatelé návrhu zákona o majetkovém vyrovnání, nechali předložené údaje prověřit, to byl ministr zemědělství, kultury a financí, a údaje byly konfrontovány s údaji od dotčených správních orgánů a podniků, zejména Pozemkového fondu ČR a Lesů ČR. Hodnověrnost této databáze byla prověřena nezávislou poradenskou firmou Ernst & Young, to zde bylo, tuším, také sděleno. V roce 2011 ministerstvo kultury provedlo ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k rozsahu historického církevního majetku. Vycházelo se především z údajů z období prvé republiky. Údaje z období 1945–1948 jsou totiž neúplné a značně nespolehlivé. Výsledky šetření jsou uveřejněny na stránkách ministerstva kultury. Vládní komise v roce 2011, ve které zasedal i ministr zemědělství, financí a zástupci všech koaličních stran, opětovně potvrdila rozsah historického církevního majetku, tak jak byl určen v roce 2007. Rozsah původního majetku církví a náboženských společností je 261 000 hektarů, z toho lesní půda 181 000 hektarů a zemědělská půda 72 000 hektarů. Do tohoto rozsahu není započítán majetek, který církve a náboženské společnosti již nyní vlastní. Zákon předpokládá, že se církvím vydá zhruba 200 tisíc ha naturálně a 61 tisíc ha ve finanční náhradě. Ve srovnání s vracením majetku podle zákonů z 90. let se jedná o malé množství. Podle zákona o půdě se fyzickým osobám vydal zhruba milion 400 tisíc ha půdy. Pokud jde o obce, těm se vrátilo jenom lesní půdy 400 tisíc ha. Pozemkový fond poté v roce 1999 až 2010 prodal 525 tisíc ha státních pozemků. Existuje samozřejmě několik odlišných názorů. Jsou ale dobře zpochybnitelné. Nechci vás tím zdržovat, můžu vám je kdykoliv ukázat. Jsou to až druhořadé informace. Další výhrada se týkala toho, že někdy nebyly k dispozici, nebo provedeny seznamy vydávaného majetku. K tomu je zapotřebí říci pár detailních informací. Seznam konkrétních pozemků, které budou církvím a náboženským společnostem vydávány, v současnosti neexistuje. Potud pravda. Ale pro účely vytvoření zákona o majetkovém vyrovnání nebyl seznam konkrétních pozemků nutný. Podstatné bylo zjištění celkové výměry původního majetku.

41

Existuje totiž souhrnný materiál, který obsahuje výměry původního církevního majetku v jednotlivých katastrálních územích s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků. Do tohoto rozsahu není započítán majetek, který církve již vlastní. Rovněž existuje seznam církevního majetku, za který se bude vyplácet finanční náhrada. I tento seznam obsahuje soupisy výměr jednotlivých druhů pozemků, jako jsou lesy, zemědělská půda apod., podle jednotlivých okresů. Nyní k tomu, proč ten seznam nebyl vypracován. K tomu, aby konkrétní státní pozemek mohl být vydán, musí být splněna řada podmínek. Musí být oprávněná osoba, o něj požádat církevní subjekt. Musí si o něj oprávněná osoba požádat. Dále bude nutné dokázat, že oprávněná osoba pozemek skutečně vlastnila v rozhodujícím období, a že tento pozemek přešel na stát v důsledku majetkové křivdy. Za další – že pozemek nespadá do některé z výjimek, které zabraňují vydání, např. byl po zestátnění zastavěn, je na něm sportovní hřiště, plánuje se na něm veřejně prospěšná stavba atd. A v tuto chvíli nelze hodnověrně stanovit, které pozemky všechny tyto podmínky splňují. To bude možné až po prověření všech podmínek u každé jednotlivé položky, která bude předmětem zažádání a posuzování. Také nevíme, o jaké pozemky si církve požádají. Proto není možné nyní vytvořit seznam jednotlivých nemovitostí, které budou církvím vráceny. Seznam vydávaného majetku bude tedy vytvářen postupně, tak jak budou jednotlivé položky prověřovány a vydávány. Pokud jde o výčet původního církevního majetku, podrobný výčet původního majetku nebyl zpracován z několika důvodů. První je problematičnost výčtu z technického hlediska. Seznam původního majetku církví a náboženských společností nyní existuje v podobě, kdy jsou mnohé nemovitosti identifikovány podle stavu z roku 1948, tedy podle pozemkového katastru. Muselo by proto dojít k nové identifikaci podle stávajícího katastru nemovitostí. Vzhledem k počtu jednotlivých položek by to zhruba jeden člověk dělal 200 let. Patřičný větší počet lidí alikvotně méně. Lze také poukázat na negativní historickou zkušenost s výčtem zákona z roku 1990, to bylo předávání řeholním řádům a kongregacím náboženským zhruba 170 objektů, kdy docházelo k řadě problémů např. u budovy vrácené Voršilkám, budova části Národního divadla. Dalším problémem je neustálá aktualizace a obnova katastru, slučování parcel, změna tvaru jejich hranic a přečíslovávání, zaručit znehybnění údajů v katastru u dotčených nemovitostí až do okamžiku nabytí účinnosti zákona je prakticky nemožné. S ohledem na délku legislativního procesu se také může stát, že v okamžiku nabytí účinnosti takového zákona nebudou některé jím vydávané nemovitosti vůbec právně existovat, nebo že jejich označení nebude odpovídat aktuálnímu stavu. Výčtová metoda je problematická i z právního hlediska. Podle současného standardu rozhodování Ústavního soudu by výčtový zákon mohl být protiústavní, neboť by se jednalo o individuální právní akt. Je známo, že Ústavní soud zrušil již řadu zákonů právě proto, že je posoudil jako individuální právní akt. Vláda tak nechce zatížit tento významný právní předpis rizikem, že bude Ústavním soudem zrušen celý zákon. Rozhodnutí pro výčtovou metodu by tudíž znamenalo odložení majetkového vyrovnání řádově o roky a dohoda s církvemi by musela být odvolána, jednání by se musela vrátit na začátek. Jinak asi za zmínku stojí, že u fyzických osob rovněž nebyl předem vytvářen žádný výčet majetku.

42

Další výhrady se týkaly ocenění původního církevního majetku. To ocenění bylo provedeno – jakýsi pokus byl proveden už v roce 2007 při přípravě tehdejšího návrhu zákona o majetkovém vyrovnání. O tom už jsem hovořil. Chci jenom podotknout, že u něho byla expertní komise, kde byly politické strany jak pravice, tak levice, a nezazněly zde žádné výhrady. Ještě bych chtěl pár poznámek k výši finanční náhrady 59 miliard Kč. Finanční kompenzace představuje hodnotu církevního majetku, který po provedení církevních restitucí zůstane ve vlastnictví státu. To už zde bylo řečeno. Parlamentní komise, o které jsem před chvílí hovořil, byla v minulém volebním období a byla složena napůl z opozice a tehdejší vládní koalice. Tuším, že místopředsedou byl dokonce stávající hejtman Hašek ze sociální demokracie. Nebyla shledána žádná chyba v těch algoritmech, které popisují, jak se dostat k výsledné částce. Nikdo – ani z tehdejší opozice – nebyl schopen formulovat nějakou chybu ve výpočtu a ani ji nezmínil. Ani nebyla žádná výhrada k tomuto algoritmu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Už budete končit, pane

senátore? Senátor Miroslav Škaloud: Ještě ne, jenom si potřebuji najít vhodnou

odpověď. Zkracuji to, abych vás neunavoval, tak eliminuji některé věci, které jsem vám chtěl říct. Ještě k ekonomické stránce věci. Pokud bychom vzali v úvahu jen kupecké počty, tak za ty dvě miliardy ročně po jistou dobu, které budou vydávány jako finanční kompenzace, dostane stát okamžitě majetek v hodnotě 59 miliard a bude s ním moci nakládat okamžitě podle svého uvážení. Ty dvě miliardy ze zhruba bilionu Kč rozpočtu, to jsou dvě desetiny procenta. Jinak existuje také rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož základě by se církve o jednotlivé majetky mohly soudit. Je zcela nepochybné, že budou soudy vyhrávat. Výsledek živelného vymáhání by přinesl jen dvojí – stát by patrně musel vydat a zaplatit více, včetně nákladů soudů, zároveň by jeho rozpočet byl i nadále zatížen vyplácením platů duchovních, včetně nových církví. Je tedy předkládaný zákon jistým zlepšením budoucí ekonomické bilance. Dále z hlediska čistých výdajů státu bude nejpozději do deseti let stát – proti pokračování dnešního stavu – ve výhodnější situaci, prostě růstem nákladů na duchovní v dnešním modelu, a poklesem jejich financování v modelu navrženém. Dále zde také padlo, nebo jsem si to přečetl na stránkách ČSSD, že staré křivdy se budou řešit novými křivdami. A že novou křivdou je, že se bere potřebným to málo, co mají. Tato teze zde byla citována několikrát. Znovu chci říci, že zadlužování následující generace je pouze dvěma desetinami procenta rozpočtu. A vy se pozastavujete nad těmi dvěma desetinami procenta a nechávají vás chladnými procenta, o která bychom přišli, pokud by náš kredit byl díky nevhodné fiskální politice, to je nárůstem dluhu, snížen. Přišli bychom na úrocích o desítky miliard korun ročně, pokud bychom se zadlužili, abychom mohli rozpohybovat ekonomiku, jak tu bylo kolikrát řečeno u jiných příležitostí. Tím bychom samozřejmě náš kredit oslabili a stálo by nás to desítky miliard. A také je odvážné říct, že zadlužujeme další generace, když právě vaše návrhy by vedly k zadlužování, a navíc v době kdy už jste zadlužovali nejvíc tuhle republiku. To byl takový apel na levici. Ale omlouvám se, nebyla to technická záležitost. Nyní ještě k jedné otázce, to byl ten Vatikán. To strašení tím, že církevní majetek začne patřit Vatikánu, je nesmyslné. Majetek bude samozřejmě vydáván českým právním subjektům a bude spravován podle českého právního řádu. Je to 43

podobné sdělení, jako kdyby někdo řekl, že vstupem německé firmy do české automobilky ztrácíme suverenitu. Prozatím jsem skončil, děkuji vám za pozornost a trpělivost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A

dále je do rozpravy přihlášena paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Restituce církevního majetku je potřebná, na tom se shodnou politici i voliči napříč celým politickým spektrem. Ale občanská veřejnost oprávněně nesouhlasí s formou a způsobem, jak jsou restituce navrhovány. Shrňme si alespoň některá fakta. Komplexní soupisy majetků církví nebyly parlamentu ani veřejnosti předloženy. Není také úplně jasné, na základě jakých kritérií a motivů byly určovány ceny pozemků, nemovitostí a dalšího majetku. Přijetím návrhu restitucí se stát vystaví žalobám ze strany restituentů, kterým byly vyplaceny náhrady počítané evidentně podle úplně jiných kritérií. Církevní pozemky jsou v porovnání s mnohými, už restituovanými pozemky nadceněny klidně o několikanásobek. Ani historický pohled na způsoby nabytí části církevního nemovitého majetku není opomenutelný. Celý proces je administrativně velmi náročný a mírně řečeno netransparentní, snad dokonce ještě více, než byla třeba kuponová privatizace. Všechna tato fakta ve svém významu blednou před jednou aktuálně nejdůležitější skutečností. Restituci v takové podobě, jak je navržena, si Česká republika v současné ekonomické situaci nemůže dovolit. Návrh zákona je ve svém důsledku velmi nevýhodný jak pro občany, tak pro církve samotné. Při napravování majetkových křivd na církvích podle tohoto návrhu se totiž dopouštíme dalších pochybení na těch, kteří byli odškodněni podle jiných předloh. Můžeme se tedy za těchto podmínek divit výpadům proti restitucím ze strany zemědělců či soukromníků, kteří dostali za svá pole a podniky státem stanovené ceny, zatímco církve budou odškodněny na základě cen tržních? A můžeme se pak divit, že v současné době již přes 80 % občanů našeho státu vnímá církve jako nepotřebné instituce? V závěru se zmíním o oficiálním provolání a názoru některých osobností z řad herců, zpěváků, spisovatelů i akademiků. V jejich zveřejněném prohlášení, ve kterém se vyslovili pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, mě zvláště zaujaly dvě závěrečné věty: "Zmařené lidské životy, zničené rodiny a utrpení věřících nelze ničím nahradit, ale lze konečně přijmout zákon, který jednou provždy vyřeší otázku, kdo na koho doplácí." Autorovi textu odpovídám: Ano, utrpení věřících nahradit nelze, a penězi už vůbec ne. Ale otázka druhá je už dávno zodpovězena. Kdo na koho doplácí? Doplácíme my občané, věřící i nevěřící. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. A dále je přihlášen pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Bratský: Dobré odpoledne, paní místopředsedkyně, děkuji za

udělení slova. Milé kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Zahájím možná trochu netradičně. Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Proč jsem přečetl na začátek náš slib? Kdo jiný, než poslanci a senátoři by měli ctít 44

zákony a z nich ten nejvyšší, Ústavu České republiky. Kdo jiný, než poslanci a senátoři by měli jít příkladem celému národu ve ctění třetího pilíře demokracie, a tou je ústava, tou je soudní moc, a z ní nejvyšší autoritou je samozřejmě Ústavní soud. Všichni tři zpravodajové výborů se dovolávali materiálu, který pro nás vypracoval legislativní odbor Senátu, a hovořili o spoustě věcí, kde návrh zákona, který projednáváme, údajně není v souladu s ústavou. Já jsem žádný protiústavní soulad nenašel v tom, co nám napsal legislativní odbor Senátu. Zpochybňovaná tam byla hlavně finanční náhrada, to je pravda, nikoli však protiústavní věci. A stanovisko našeho legislativního odboru obsahuje některé drobné nepřesnosti, například tvrzením, že se církvím reparují všechny škody na majetku, což samozřejmě není pravda. Protože to není ani technicky možné, taková škoda již není dneska ani zjistitelná. Restituce se týká pouze existujícího nemovitého majetku až na pár uměleckých děl a nenahrazují se akcie, cenné papíry, hotovost na účtech, ušlý zisk a jiné újmy, které se ovšem nenahrazovaly samozřejmě ani v minulosti jiným restituentům. Tolik na začátek. Já si přesto z naší legislativy vyberu alespoň tu věc, která se týká Ústavního soudu a jeho nálezu, protože to považuji za zásadní, a proto jsem četl i ten náš senátorský slib, kterým vlastně vznikl mandát každého z nás, teprve tím složením slibu. Ústavní soud – v klíčovém nálezu spisové značky ÚS 9/07 ze dne 1. července 2010 byl sice návrh skupiny senátorů na zrušení blokačního § 29 zákona o půdě zamítnut, avšak druhým bodem výroku nálezu bylo konstatováno, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní. Na tento nález navázala další rozhodnutí jednotlivých senátů Ústavního soudu, z nichž k nejvýraznějším patří nález spisové značky I. ÚS 562/09 ze dne 31. srpna 2011, jímž bylo stížnosti církevní právnické osoby týkající se žaloby na vydání majetku vyhověno s tím, že takovou žalobu je nutno pojímat jako žalobu svého druhu blížící se žalobě restituční, mající za cíl dosáhnout zaplnění mezery vzniklé dlouhodobou nečinností zákonodárce, neboť i lhůtu pro vydání restitučního zákona, označenou jedním z nálezů Ústavního soudu jako lhůtu odpovídající plnohodnotnému legislativnímu procesu, lze po více než jednom roce od vydání nálezu konstatujícího protiústavnost nečinnosti parlamentu považovat za překročenou. Ústavní soud zároveň připomněl, že podle článku 89 ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby a parlament není suverénem, který si svou agendu libovolně určuje, nýbrž je vázán ústavou a své kompetence smí užívat toliko k naplňování ústavy, nikoli k opaku. Již tyto nálezy Ústavního soudu v kombinaci se slibem senátora jsou pro mě pádným důvodem, abych vyjádřil svůj souhlas s navrženým zákonem. Nicméně my jsme zde měli takovou konferenci v březnu letošního roku. Myslím, že z ní již citovala některé věci paní místopředsedkyně Palečková. A já se vrátím ke třem nesporným osobnostem, které zde hovořily, a budu citovat některé jejich výroky, které zde zazněly. A to nikoli proto, abych vás chtěl zdržovat, ale vím, že řada senátorek, senátorů vykonává ještě jiné funkce než jenom funkce senátora, ať už jste starostové, hejtmani, nebo máte jiné další ještě povolání, nebo jste třeba podnikatelé, ale i veřejnost aby nebyla matena, tak jako jsme slyšeli v mnohých referátech některých našich kolegyň a kolegů již dopoledne. Paní doktorka Ivana Janů, ústavní soudkyně, byla soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu poprvé jmenována v listopadu 1993 prezidentem Václavem Havlem. V červnu 2001 byla zvolena Valným shromážděním OSN

45

soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Znovu jmenována soudkyní Ústavního soudu byla v září roku 2004 prezidentem Václavem Klausem. Ve svém vystoupení se zaměřila výhradně na dosavadní judikáty Ústavního soudu k církevním restitucím, nikoli k budoucím věcem, protože si vyhradila právo nevyjádřit se k předkládanému návrhu zákona. Ale i ty její judikáty, z nichž jsem vybral aspoň něco, stojí za to, abych vám je přečetl. V obsáhlé judikatuře Ústavního soudu, která se týká církevních institucí, se jako přelomové jeví toto stanovisko pléna, které má číslo 2205, a které si vytyčuje za cíl sjednotit dosavadní rozjíždějící se judikaturu Ústavního soudu. Toto stanovisko se vyjádřilo k charakteru výčtového zákona 290/90 Sbírky, kterým většinou řády dostaly malou část majetku do své dispozice, někteří z vás to zmiňovali, a následně toto stanovisko výslovněji konstatovalo povinnost zákonodárce vydat restituční zákon, neboť zákonodárce musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení. Pomineme-li konstatování povinnosti zákonodárce přijmout restituční zákon a naplnit tak legitimní očekávání na straně církevních subjektů, je ustálené od té doby od listopadu 2005 postulováno v pozdější judikatuře Ústavního soudu. V praxi to znamenalo, že Ústavní soud a obecně soudy v podstatě začaly veškeré žaloby, většinou to byly žaloby církevních právnických osob podané podle obecních předpisů, odmítat nebo zamítat s tím, že se čeká na vydání zákona, čili že se půjde legislativní cestou. Prvním nálezem klíčovým rozhodnutím Ústavního soudu je nález spisová značka ÚS 9/07 a je z července 2010. Tento nález reagoval na návrh skupiny senátorů, čili vzešel z této půdy Senátu, kdy se senátoři domáhali, aby byl zrušen blokační paragraf v zákoně o půdě, paragraf 29. S tím, že by nadále blokovaný církevní majetek mohl být vydáván, zcizován, mohlo se s ním nakládat. Ústavní soud v tomto svém rozhodnutí, klíčovém, přelomovém rozhodnutí, přijal rozhodnutí, které mělo 2 výroky. V prvním výroku se říkalo, že návrh na zrušení § 29 zákona o půdě, čili blokačního paragrafu, se zamítá. A druhý výrok konstatoval protiústavní nečinnost parlamentu v jeho prodlevě s přijetím zákona. Blokační paragraf zní: "Majetek církví, majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku." Zákaz převádění, zákaz zcizování. Starostové dobře vědí, o čem v této chvíli mluvím. A teď vám řeknu hlavní nosné důvody, které se vztahovaly k tomuto prvnímu výroku, kterým Ústavní soud zamítl zrušení § 29. Podstatu napadeného blokačního ustanovení je nutno spatřovat především v závazku příslibu zákonodárce v časově odložené budoucí době přijmout právní úpravu vypořádávající historický majetek církví a náboženských společností. Účel blokačního paragrafu je nutno sledovat v kontextu hodnotového základu restituční a rehabilitační legislativy a judikatury Ústavního soudu. Primární hodnotová východiska zákonodárce vtělil do preambulí a úvodních ustanovení restitučních a rehabilitačních zákonů a taktéž do zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu č. 198/93 Sbírky. Ústavní soud k tomuto rovněž klíčovému zákonu judikoval a posuzoval jeho ústavnost. Nutno dále zdůraznit, že posuzovaná problematika restitucí není Ústavním soudem, ani s odstupem dvou desítek let, nahlížena jako otázka vzdálené historické nespravedlnosti, která by se vymykala nástrojům právního demokratického státu.

46

Dále pokládám otázku pro porozumění dalším argumentům. Co by zrušení blokačního paragrafu přineslo? V posuzované věci je především zřejmé, že zrušení blokačního paragrafu by umožnilo převod historického majetku církví třetím osobám, čímž by bylo podstatně ohroženo, ne-li znemožněno, majetkové vyrovnání prostřednictvím naturální restituce, jako je dnes klíčových metod zmírňování majetkových křivd. Všechny ostatní metody zmírňování majetkových křivd nesou už nároky na státní rozpočet. Pokud tedy zákonodárce stanovil, že převod, přechod majetku jejichž vlastníky byly k rozhodnému datu církve a náboženské společnosti, respektive jejich právnické osoby, jest jakožto akt contra legem stižen absolutní neplatností, sledoval tím zcela rozumně účel napadeného ustanovení, a to ve vztahu k zajištění materiálního podkladu pro budoucí zákon a vypořádání historického majetku církví, případně širší legislativní řešení majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi. Další otázku kladu. Kdo je blokačním ustanovením dotčen, že se nesmí převádět církevní majetek? Největší část majetku, který je blokačním účinkem dotčen, nebo kterého se tento účinek týká, je ve vlastnictví státu. Odhaduje se 95 procent. Stát však ve vztahu k tomuto majetku nemůže být ani teoreticky protiústavně dotčeným subjektem, jehož vlastnické právo by mělo být protiústavně omezeno. Stát se nemůže dovolávat vlastnického práva jako práva základního vůči sobě samému, zvláště pokud dotčený majetek získá za cenu porušování mezinárodně akceptovatelných standardů ochrany základních práv a svobod a rovněž tak i za porušování i svých vlastních zákonů. V této souvislosti nelze ani teoreticky presumovat dobrou vůli státu či obdobný subjektivní prvek na jeho straně, neboť stát musí v každé době znát právo, znát ho objektivně. Druhým dotčeným subjektem by mohly být obce. Jsou tím dotčeným subjektem? V jedné poloze ano, v druhé ne. Ve vztahu k obcím, které v některých případech jsou evidovány jako vlastníci původně církevního majetku, Ústavní soud především shledává, že blokace tohoto majetku není svévolí zákonodárce, který by na základě vlastní politické úvahy či na základě jiné neobhajitelné invence zamýšlel vůči konkrétním obcím nebo vůči konkrétním obcím nebo vůči celkové úrovni realizace práva na samosprávu nějakým rušivým způsobem zasáhnout. Obnovení samosprávy obcí bylo v roce 1991 doprovázeno navrácením tzv. historického majetku obcí zabaveného po roce 1949, a to zákonem číslo 172/91 Sbírky a převodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí. V ustanovení § 4, odst. 2 zákonu o přechodu a navracení majetku obcím se říká, cituji: "Do vlastnictví obcí nepřecházejí rovněž věci z vlastnictví České republiky, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu." Konec citace. Ve vztahu k obcím se tak jedná o výhradu, která dle svého smyslu má zabránit kolizím práv a nároků obcí jako eventuálně nových nabyvatelů a oprávněných osob budoucích restituentů. Ústavní soud ve své judikatuře v souvislosti s restitučními spory proto již opakovaně uvedl, že obec nemůže své vlastnické právo odvozovat podle zákona 172/91 Sb. tam, kde předmětné nemovitosti nepředstavují tzv. historické vlastnictví obce, ale naopak představují mnohdy historický majetek církví a náboženských společností. I z mezinárodní komparace plyne reflexe specifické role církví ve společnosti. Historická úloha církví ve společnosti a na veřejnost orientovaný charakter jejich činností se odlišuje od jiných fyzických či právnických osob a zároveň umožňuje

47

jejich komparaci do požadavku nezávislosti na státu s místními obecními samosprávami, které jsou jako celky rovněž neoddělitelné od individuálního práva občana na sebeurčení. Maďarský ústavní soud se s církevními restitucemi vypořádal v roce 1993 a Slovensko, které zdědilo blokační paragraf s Českou republikou jako československé dědictví, se s křivdami minulosti vyrovnalo jedním zákonem z roku 292/93 Sbírky a následně dalším zákonem 503/2003. Přecházím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, kterou Ústavní soud použil jako jeden ze stěžejních argumentů v tomto důležitém nálezu. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku velkého senátu z července 2004 ve věci Broniewski proti Polsku – tento rozsudek má pilotní charakter a jeho nosné důvody nelze pominout ani v nálezu, o kterém je řeč. Šlo o majetkový nález stěžovatele, který měl oporu v právním řádu, měl příslib zákonodárce a rovněž měl oporu v judikatuře nejvyšších soudních institucí. V důsledku nečinnosti státu nebyl přijat předvídaný zákon, podle něhož by bylo rozhodnuto o odškodnění. Evropský soudní dvůr shledal porušení článku 1 dodatkového protokolu k Úmluvě a kvalifikoval nečinnost státu jako zásah do majetkového práva stěžovatele. Další nosné důvody uvozené otázkou: Je blokační paragraf dostatečně určitý? Poněvadž každé ustanovení právního předpisu musí být dostatečně určité, čili je blokační paragraf je dostatečně určitý? Pokud napadené ustanovení blokačního paragrafu hovoří o církevních náboženských společnostech, řádech a kongregacích, není jiného rozumného výkladu, než že se jedná o entity existující s vlastní právní subjektivitou podle platného práva, ať už byly chápány jako církevní právnické osoby uvnitř církví a náboženských společností, nebo vedle nich, které byly subjektem věcného práva z majetku, z něhož církve a náboženské společnosti čerpaly prostředky pro naplňování svých cílů a jehož odejmutí proto pociťovaly jako majetkovou křivdu. Ve vztahu k nim se pak jedná o takový majetek, který de iure nebo de facto přešel stát v rozhodném období, taky na období 2005 zákona 1948 do 1. ledna 1990, a to v důsledku majetkové křivdy. Vymezení okruhu dotčeného majetku v blokačním ustanovení je dostatečně určité, konstatoval Ústavní soud, neboť existence věcného práva v rozhodném období je objektivně právně průkaznou skutečností a je nerozhodné, že státní orgány nevedou komplexní samostatný seznam dotčeného majetku, k čemuž ani není právního důvodu. A to je taky jedna z odpovědí už na položené otázky. Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu na zrušení blokačního paragrafu. Dostávám se k výroku druhému z téhož rozhodnutí, z téhož nálezu, kde se říká: "Dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky, spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje článek 1 Ústavy ČR, článek 11, odst. 1 a 4, článek 15, odst. 1, a článek 16, odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a článek 1 dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod." Ústavní soud vyšel z metodiky z nálezu, spisová značka ÚS 20/05 a jeho závěrů, které protiústavní nečinnost odlišují od běžné nečinnosti zákonodárce v tom smyslu, že na straně zákonodárce musí existovat závazek určitý okruh právních vztahů právně upravit, přičemž tento závazek může plynout buď z jednoduchého práva, kde si zákonodárce tuto povinnost sám výslovně uložil, nebo přímo

48

z ústavního pořádku, pokud neupravení určitého okruhu vztahu vyvolává ústavně právní důsledky. Nepřijetí zvláštního zákona, k němuž se zákonodárce explicitně zavázal po dobu 19, dnes už 20 let, ač byl Ústavním soudem na problematičnost své nečinnosti upozorňován, je projevem nepřípustné legislativní libovůle a porušuje článek 1 ústavy to, že Česká republika je demokratický právní stát. To, co Ústavní soud ve své judikatuře označuje jako legitimní očekávání, je nepochybně trvajícím a kompletním majetkovým zájmem, nárokem spadajícím pod článek 11 Listiny a článek 1 dodatkového protokolu Úmluvy, což je pokojné užívání majetku a ochrana majetku. Nemožnost realizovat tento majetkový nájem, nárok po dobu 19 let. Tak podle názoru Ústavního soudu splňuje hledisko protiústavnosti spočívající v opomenutí legislativně vyřešit systémový a komplexní problém, na nějž byl zákonodárce Ústavním soudem opakovaně upozorňován. Legitimita účelu tohoto zásahu nečinnosti mohla trvat po určité období v době přijímání nejzávažnějších, nejzásadnějších kroků společné transformace. Není však udržitelná ad infinitum. Ustanovení článku 2, odst. Listiny – "garantuje náboženský pluralismus, náboženskou toleranci, respektive oddělení státu od konkrétních náboženských vyznání, jde o zásady profesně neutrálního státu. Zásada náboženského pluralismu a tolerance je vyjádřena i v dalších článcích listiny, článku 16, odst. 1, a v článku 15, odst. 1. Ústřední princip konfesně neutrálního státu je realizován kooperačním modelem vztahu státu a církví a jejich vzájemnou nezávislostí. Pro následující úvahy je podstatné, zda a do jaké míry přesahuje ekonomická soběstačnost materiální předpoklad nezávislého výkonu práv zaručených především v článku 16, odstavec 1 a 2 Listiny. Ústavní pořádek České republiky totiž neobsahuje pouze imperativ nezávislosti státu na církvích a náboženských společnostech jako součást ideologické a náboženské neutrality státu, nýbrž i požadavek nezávislosti církví a náboženských společností na státu při naplňování jejich cílů. Současný stav při absenci rozumného vypořádání historického církevního majetku, kdy stát je v důsledku své vlastní nečinnosti nadále dominantním zdrojem příjmů dotčených církví, navíc bez zjevné vazby na výnosy ze zadrženého historického majetku, tak ve svých důsledcích porušuje článek 16, odst. 1 Listiny co do volnosti projevovat víru ve společnosti veřejným působením i tradičními formami nábožensky motivovaných obecně prospěšných aktivit s využitím příslušných historicky formovaných ekonomických zdrojů v hospodářské složce církevní autonomie. To je k plenárnímu nálezu, který má dva výroky, pro které z 15 soudců Ústavního soudu hlasovalo 9, přičemž ještě 2 soudci byli nepřítomni. Čili tento plenární nález byl podporován velkou většinou, vlastně kvalifikovanou většinou ústavních soudců. Řekl bych zrovna obdobně, jako byly kvalifikovanou většinou sociální demokracie všechny výroky k výboru k danému zákonu, které zde byly řečeny na začátku. A tím dalším, velice klíčovým nálezem, o kterém se chci zmínit, je nález spisová značka 1, ÚS 562 z roku 2009 a z 31. 8. 2011. V tomto vyhovujícím nálezu – to je nález, který udělal první senát, čili tři soudci Ústavního soudu, a který navazuje na plenární nález, se říká: "Ústavní soud vyslovil, že od přijetí ustanovení blokačního paragrafu uplynulo 20 let, uběhla i lhůta, která byla požadována po plenárním nálezu, kde se řeklo, že parlament je protiústavně nečinný, tak Ústavní soud vyčkával ještě dobu plnohodnotného legislativního procesu, aby mohl parlament zákon přijmout."

49

Takže po této lhůtě, v podstatě za další víc než rok lze tu lhůtu považovat již za překročenou. A v této souvislosti je tedy znovu, jak řekl tento Senát, třeba zdůraznit, že podle článku 89, odst. 2 ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, působí tzv. erga omnes – proti všem. A dále Ústavní soud pokračoval: "Parlament není suverén, který si svou agendu libovolně určuje, a slouží toliko svým cílům, nýbrž je vázán ústavou, tedy smí užívat své kompetence toliko k naplňování ústavy, nikoli k opaku." "Soudy jsou povinny," a teď je určitý vzkaz, určitý instruktiv obecním soudům, "za takové situace pojímat žalobu církevně právnické osoby jako žalobu svého druhu, blížící se žalobě restituční, mající za cíl dosáhnout zaplnění mezery vzniklé dlouhodobou nečinností zákonodárce v rozporu s článkem 1 Ústavy ČR, článku 11, odst. 1/3, článku 15, odst. 1 a článku 16, odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. A rovněž tak článku 1 dodatkového protokolu k Úmluvě a ochraně lidských práv a svobod." Čili Ústavní soud dal v podstatě obecním soudům instrukci, že nesmí odmítat žaloby, nesmí zamítat žaloby, ale musí o nich rozhodovat, poněvadž parlament nenaplnil to, co v zákoně přislíbil. Soudy musí postupovat v duchu náprav křivd, které se staly po roce 1989. V případě ochrany základních práv mají soudy povinnost rozhodovat o žalobách podle obecních právních principů, aby protiústavní absenci zákona překlenuly, a naopak nesmí odmítat rozhodovat o základních právech s odkazem na neexistenci zákona. Je to zase analogie k nálezu 20/05, čili analogicky k tomuto nálezu má tento postup plnou legalitu až do přijetí zákona, kterým by parlament přerušil svoji protiústavní nečinnost a přijal zákon, který by vypořádával historický majetek církví a náboženských společností. Já si dovolím krátký komentář. Posledně citovaný výrok Ústavního soudu tedy říká: Pokud některý ze zákonodárců se rozhodl dále v rozporu se svým slibem nerespektovat ústavu, nerespektovat zákony a nepřijímat zákon, který by vypořádal nějak církve, tak soudy do té doby budou moci soudit, budou muset vydávat rozhodnutí, budou muset vydávat majetky podle obecně právních přepisů, do doby, než parlament, ať už jakýkoliv, ať už jakákoli vláda, ať už jakékoli ministerstvo někdy později to vypořádání udělá, pak se to vypořádání bude vztahovat jenom k majetku, který nevydají soudy, které budou samozřejmě do té doby velice přehlcené v obecně platných řádech. A jelikož již judikatura na vydávání církevního majetku existuje, tak si dovedeme představit, co by se mohlo odehrávat. Já nechci strašit, já nechci varovat, já jenom na to upozorňuji, že ti z vás, kteří se rozhodnou jít protiústavní cestou a budou zamítat tento zákon, tak stejně nic nevybojují, protože soudy budou muset vydávat. A protože bych chtěl ještě šířit osvětu dále, tak využiji ještě toho a budu citovat jednoho z dalších odborníků, je to pan magistr Petr Jäger, Ph.D., který je asistentem soudce Ústavního soudu a vyučuje na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty v Brně. Zaměřuje se na ústavní právo, základní práva a konfesní práva a právní teorii. Absolvoval magisterské a doktorské studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, uskutečnil studentský pobyt na Manchester Metropolitan University, v roce 2001/02, a výzkumné pobyty na univerzitách v Rotterdamu a v Lovani. Je autorem či spoluautorem knih "Církve a náboženské společnosti v ČR a jejich právní postavení", "Svoboda projevu", "Komunistické právo v Československu" a "Listina základních práv a svobod – komentář". Neboli je velmi

50

respektovaným českým odborníkem, speciálně na ústavní právo a na právo, které se týká zákona, který právě projednáváme. Cituji pana doktora: "Napříč společnými vrstvami, bez ohledu na vzdělání či politické přesvědčení, se dnes setkáváme se zdánlivě samozřejmým tvrzením, že "katolická církev přece nikdy nic nevlastnila". Mýtů kolem majetkového narovnání je jistě mnoho. Mým cílem je vyvrátit alespoň ta tvrzení, že vlastníkem církevního majetku nebyla církev, tedy přesněji řečeno její jednotlivé složky, a naopak že by tím vlastníkem dokonce měl být stát. Pokud se máme zabývat charakterem církevního majetku v souvislosti s uvažovaným majetkovým narovnáním, je z právního hlediska zcela nerozhodné, kdo byl vlastníkem jakýchkoli nemovitostí ve středověku nebo za císaře Josefa II. Podle celospolečenského konsensu po roce 1989 je jediným rozhodným datem 25. únor 1948 (i to však s výjimkami). A výhradně k tomuto datu se posuzuje otázka vlastnictví osob stižených majetkovou křivdou. Pokud se máme vracet do historie z hlediska povahy vlastnického práva, tak jedině do té, která přímo předcházela rozhodnému období. Po právní stránce nás tedy může zajímat první Československá republika a před ní rakouské zákonodárství, které nově vzniklé Československo recipovalo." Byl to zákon číslo 11 v roce 1918 o zřízení samostatného státu československého. "Za stěžejní předpisy, které upravovaly vlastnické poměry církevních subjektů lze považovat Obecný občanský zákoník z roku 1811, který přinesl jednotný koncept vlastnictví, a z hlediska veřejnoprávního omezení katolické církve pak zákon o zevních poměrech katolické církve z roku 1874. Byl to zákon 50/1874, kterým se upravují zevní poměry katolické církve. S tím dále souvisely i další předpisy navazující. Oba dva zákony platily později i v Československu. Jednotný koncept vlastnictví znamená, že zde od roku 1811 na základě Obecního zákoníku občanského neexistovaly žádné speciální druhy vlastnictví pro různé skupiny osob, které by umožňovaly hovořit například o vlastnictví soukromém, veřejném či o vlastnictví individualistickém a socialistickém. „Definice takové jsou jen ohlasem politických ideologií“, říká přední český civilista Jaromír Sedláček v roce 1935. Vlastnictví bylo v tomto smyslu jen jednoho druhu. Uvedená samozřejmost právníka nutí zpozornět, pokud zaslechne opakovaný – mohu říci – mýtus o veřejném vlastnictví církve. Právo před 25. 2. 1948 tedy neznamenalo soukromé a veřejné vlastnictví, je příznačné, že toto dělení nenalézáme ani v současném českém právu. Ovšem pochopitelně tato skutečnost nebránila ve veřejné diskuzi z nějakého důvodu takřka výhradně citovanému Antonínu Hobzovi, který byl za první republiky profesorem mezinárodního práva, aby tvrdil, že církevní majetek je zvláštním druhem veřejného jmění ve státě, jímž volně disponuje stát. Tento argument často zaznívá v politické diskuzi. Ovšem již se dále necituje, že Hobza cudně dodává, že tomuto nazírání není na závadu, že pojem veřejného vlastnictví nedošel u nás výslovného výrazu v zákonodárství jinak než ve Francii. Kromě toho, že skutečně tento výraz neměl oporu v právu, vyvrací jej řada dalších odborníků i praxe československých státních orgánů. Stojí možná ještě za zmínku, že tolik citovaný profesor Hobza po roce 1948 neslavně proslul v církevních monstrprocesech jako znalec, což může jeho právní názory dát rovněž do kontextu s jeho celkovým osobnostním vývojem. V roce 1950 v jednom z hlavních vykonstruovaných tzv. církevních procesů před státním soudem s představiteli řeholních řádů osvědčil špionážní charakter římskokatolické církevní hierarchie a řeholních řádů pod vedením papeže, který

51

rovněž stojí v táboře amerických imperialistů štvoucích lidstvo do třetí světové války… V dalším pozdějším stanovisku ještě zdůraznil zásadu: čím vyšší církevní funkcionář, tím větší vina a tím větší trest." Ale vraťme se zpět k otázce vlastníka církevního majetku. Uveďme některé dobové názory: Profesor Kamil Henner před více než 100 lety např. uvedl: "Otázka, kdo je vlastníkem jmění církevního, není sice v teorii dosud jednoznačně zodpovězena, ač prameny právní svědčí jedinému názoru, že jím jest jednotlivý ústav církevní jakožto právnická osobnost, což uznává i právo rakouské." Rovněž dodnes respektovaný Slovník veřejného práva československého uvádí u hesla "Katolická církev": "Podle recipovaných předpisů rakouských nejen že stát neomezuje nabývání církevního jmění, ale naopak svou pomocí zajišťuje, aby jmění církevní bylo skutečně svému určení zachováno. V otázce vlastnického práva a ostatních soukromoprávních poměrů jmění církevního jsou směrodatnými výhradně předpisy všeobecného práva občanského." Dále se na stejném místě uvádí: "Podmětem majetkových vztahů může býti pouze jednotlivá instituce církevní jako osoba právnická (tedy kostel, farní obročí, kapitula, nadace apod.)." V tomto se jedná o reflexi většinově přijímané teze, že katolická církev na území československého státu netvořila s ohledem na svou mezinárodní (nadnárodní) povahu právnickou osobu jako celek. Struktura církevního jmění byla poměrně složitější než dnes, což ale mělo svou konkrétní funkci. Tento faktický stav respektovalo i právo. Teorie i praxe rozlišovala dva základní okruhy církevního majetku: I. Věci posvátné (věci bezprostředně určené pro bohoslužbu: chrámy, oltáře, kalichy, pateny, bohoslužebná roucha, monstrance, zvony apod.) II. Jmění církevní (tedy věci, které poskytují ekonomické zabezpečení chodu kostelů či obživu duchovních) a) Jmění potom zádušní (fabriční) – jmění jednotlivého chrámu, které sloužilo k zachování a opravě budovy chrámové, a k zabezpečení bohoslužebného provozu. b) Obročí duchovní (beneficium) – určeno k výživě duchovního konkrétního chrámu. Pokud jsme použili obrat "jmění jednotlivého chrámu", nejedná se o nepřesnost, neboť bylo pravidlem, že kostel byl právnickou osobou, dnešní terminologií účelovým sdružením majetku s vlastní právní subjektivitou (na rozdíl od sdružení osob – korporace). Proto například rovněž v pozemkových knihách byl zanesen jako vlastník pražské katedrály Katolický metropolitní kostel u svatého Víta, což patrně dodnes budí zbytečné nepochopení v tom, "jak může kostel vlastnit kostel"! Mediální sféra dosud nedokázala odlišit "kostel", jako právnickou osobu, a "kostel" jako budovu. Když už jsem zmínil pozemkové knihy, zápisy do nich byly činěny přibližně od 70. let 19. století a jsou výsledkem snahy státu o ucelenou evidenci vlastnických vztahů k nemovitostem. Protože byl zároveň zaveden tzv. intabulační princip, tedy právo přecházelo teprve zápisem do pozemkové knihy, provázely zápisy církevních vlastníků spory, nikoli ze strany státu, nýbrž především ze strany patronů kostelů, neúspěšně. Vzhledem ke svým povinnostem udržovat stav objektu však byl tento ekonomický zájem pochopitelně i na jejich straně. Po rozhodnutí soudu byl zápis uveden do souladu se skutečností. Z dnešního pohledu viděno, více než 70 let (do roku 1948) měl jakýkoliv údajný jiný vlastník možnost právní vztahy k nemovitostem

52

v Rakousku a později k Československu zpochybnit. Proč tak stát neučinil? Není zřejmé, na základě jakých právních skutečností se v relativně nedávné době zjistilo, že všechno by mělo být jinak. Otázka vlastnictví se řídí předpisy soukromého práva (občanským zákoníkem), ale v každé době na každého vlastníka dopadá ještě další veřejnoprávní regulace. V případě katolické církve představoval zvláštní druh omezení zmíněný zákon 50/1874, o zevních poměrech církve katolické církve. Ten říká v § 38: Co se týče hospodaření se jměním církevním, jest pravidlem, že jmění církevní požívá té ochrany státní, které požívají nadace obecně užitečné. Státní správa záležitostí duchovních má zvláště právo přihlížeti k tomu, aby se základní jmění kostelů a ústavů církevních zachovalo, zjednat si jistotu, zda-li toto jmění tu jest, a shledalo-li by se, že něco schází, učiniti čeho zapotřebí, aby se to nahradilo. Co se toho týče, čí jest jmění zádušní a prebendní, a co se týče jiných poměrů k tomuto jmění. Zpráva soukromého vzcházejících, jest pravidlem to, co o tom vyměřeno v obecném právě občanském; vzešla-li by o to rozepře, rozhodne o ní soud. Na čem je založeno tvrzení, že církevní jmění bylo vlastnictvím státu? Na ochraně tohoto majetku státem, na státním dozoru. Na zákon pak dále navazovaly další předpisy, především nařízení č. 162/1860 ř. z., podle něhož v zásadě platilo, že žádný majetek církevní ať kostelní, obroční nebo nadační nesmí být zcizen nebo značně zatížen, aniž by bylo získáno dříve svolení příslušných úřadů církevních a státních. Uvedená veřejnoprávní regulace však nepochybně není přesvědčivým argumentem pro vlastnické právo na straně státu. Dalo by se naopak říci, že právě existence této regulace svědčí pro vlastnické právo na straně církevních subjektů, jinak by celá konstrukce ztrácela svůj praktický význam. Na základě dispozičního či jakéhokoliv jiného veřejnoprávního omezení vlastníka věci se stát nedostává do pozice vlastníka. Je totiž známo, že každý vlastník může být v právech omezen. Vlastnické právo je elastickým do té míry, že pomine-li veřejný zájem, a tedy i omezení, vlastník se automaticky navrací do dříve omezených práv. Podle zákona č. 50/1874 ř.z. a navazujících předpisů tedy skutečně podléhaly významnější dispozice církve s majetkem (typicky nákup či prodej nemovitostí) schválení kultové správy. Co se dnes nepochopitelně předkládá jako "omezení" vlastnického práva, vyúsťující dokonce v tvrzení o jeho neexistenci, je však v zákoně vysvětleno zcela jinak: "Státní správa záležitostí duchovních má zvláště právo přihlížeti k tomu, aby se základní jmění kostelů a ústavů církevních zachovalo..." Podstatnou informací je, že toto "omezení" znamenalo ve skutečnosti preferenční, zvýhodňující režim oproti vlastníkům jiným, tedy státní ochranu s cílem nikoliv církevní majetek postupně vyvlastňovat, spotřebovávat či jinak umenšovat, jak se stalo po roce 1948, ale naopak jej zachovat pro fungování katolické církve, která kromě svého hlavního poslání plnila prostřednictvím farních úřadů i některé úkoly dnes vykonávané státní správou. To jsou například nám známé matriky. Pokud by se církevní jmění naopak zmenšovalo, zvedlo by to ke zvýšené zátěži náboženských fondů, na čemž stát pochopitelně neměl zájem. Na základě uvedeného by bylo poměrně jednoduché určit, kdy je vlastníkem stát a kdy je vlastníkem církevní subjekt. Ovšem zmíněná veřejnoprávní regulace byla ještě komplikovanější. Pod pojmem "církevního jmění" ve smyslu veřejnoprávní ochrany byly zařazovány i věci "církevnímu účelu věnované", a to bez ohledu na osobu vlastníka. Věnováním k účelům církevním (kaple, kostel či zvonice)ze strany třetí osoby totiž sice nenastal přechod vlastnického práva na církevní subjekt, avšak

53

vlastník již ztratil možnost volné dispozice s touto kaplí a nemohl ji církevnímu účelu bez souhlasu církve odejmout (byť i nadále třeba zůstával jejím vlastníkem). Z judikatury Nejvyššího správního soudu plynulo, že například obec vlastnící kapli ji nemohla volně propůjčiti k bohoslužbám jiné církvi než té, jejímuž ritu náležela. I z těchto případů je zřejmé, že veřejnoprávní regulace práva s věcí disponovat ještě nemohla způsobit přechod vlastnictví (na stát, ale ani na církev). Tuto podmnožinu církevního jmění každopádně neřadíme mezi věci náležející církvi vlastnicky a eventuální obnovení vlastnického práva se netýká církevních právnických osob (pokud již vlastnické právo nebylo obnoveno na základě dřívějších zákonů po roce 1989), například u některých řádů. Autoři komentáře k Obecnému zákoníku občanskému v souladu s uvedeným uvádějí, že "symptomatickým znakem vlastnického práva jest dispozice vlastnictvím, neboť vlastník může ji míti (ale nemusí). Vlastnictví tu jest i tenkráte, jestliže některého oprávnění pro nemožnost, ať fyzickou nebo právní, se nedostává. Tedy jinými slovy řečeno, vlastník s omezeným dispozičním právem není částečným, neúplným či podobně méněhodnotným vlastníkem. Je toliko v určitém právu omezen, přičemž pokud právní překážka odpadne, dostává se vlastník do svého původního postavení. Proto nelze tvrdit, že by se prostřednictvím veřejnoprávní regulace stával (spolu)vlastníkem stát. Příkladem intenzivní veřejnoprávní regulace, a to silnější než v minulosti, je dnes například památková ochrana. Stát, který sleduje veřejný zájem na zachování kulturního dědictví, omezuje vlastníky jak ve využívání nemovitostí, tak při jejich zcizování. "Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu." Vlastník památky tedy nemůže svou věc zničit ani poškodit, jsou to typické případy omezení dispozice. Dále je například vlastník kulturní památky povinen v případě zamýšleného prodeje, jde-li o movitou kulturní památku nebo jde-li o národní kulturní památku, ji přednostně nabídnout ministerstvu kultury ke koupi. Jinak je právní úkon, kterým převedl vlastnictví ke kulturní památce na jinou osobu neplatný, pokud se této neplatnosti dovolá ministerstvo kultury. Předkupní právo státu je zjevně zásadním veřejnoprávním omezením. Dispoziční omezení vlastníků ve veřejném zájmu je pro veřejnoprávní regulaci příznačné. Proto dále například platí, že předměty kulturní hodnoty lze vyvézt z území České republiky pouze se souhlasem státu. Není nápadná podobnost s někdejší péčí státu o zachování církevního jmění? Přesto dnes nikdo vážně netvrdí, že vlastníci movitých či nemovitých věcí s různým stupněm památkové ochrany nejsou vlastníky, že vlastníkem je stát nebo že se jedná o společenské vlastnictví. Pokud by dnes existoval ústavně obhajitelný veřejný zájem na dalším omezení činnosti církví a církevních právnických osob, jistě by k němu stát již přistoupil. Existence eventuálního veřejného zájmu na státním dozoru nad církvemi se totiž pochopitelně neváže na skutečnost, zda konkrétní církve a náboženské společnosti vlastní lesy a pole či nikoliv. Pokud takový prokazatelný veřejný zájem není, nemůže tato skutečnost sloužit jako právní argument, který by znemožňoval obnovu vlastnického práva. Ve zcela hypotetické (a absurdní) situaci, pokud by stát ze dne na den zrušil veškeré předpisy veřejného práva o památkové ochraně, by dnešní veřejnoprávně omezení vlastníci památek rovněž o své

54

vlastnictví nepřišli s argumentem, že pokud netrvá ochrana, nemůže trvat ani jejich vlastnictví. Vznik České republiky byl provázen rozsáhlými majetkovými přesuny. Část církevních nemovitostí byla zahrnuta do pozemkové reformy. Těžké obviňovat tehdejší vládu z takové právní ignorance, že v protikatolické atmosféře po roce 1918 – vzpomeňme třeba Frantu Sauera a jeho DAV, který strhl Mariánský sloup na Staroměstském Náměstí a další příklady – vyvlastňovala ve skutečnosti státní pozemky a církvi za to ještě bezdůvodně vyplácena náhradu. Pokud jsem před chvílí hovořil o myšlence "veřejného vlastnictví", není zas úplně pravda, že bychom s podobnou konstrukcí neměli v Československu zkušenost. Úchylku od všeobecně uznávaného konceptu vlastnictví znamenalo období komunistické vlády, kdy právo znalo několik forem vlastnictví s různým stupněm ochrany: socialistické (státní a družstevní), osobní a soukromé. Příznačně však opět současná Listina základních práv a svobod nehovoří o "soukromém" či "veřejném" vlastnictví, naopak zdůrazňuje v čl. 11 odst. 1, že "vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu". Tvrzení, že církevní majetek byl zvláštní formou státního či společenského vlastnictví, nemají v právu oporu a lze je patrně považovat právě za relikt deformace právního myšlení před rokem 1989. Bylo by paradoxní, že komunistický režim, který naopak institut společenského vlastnictví prosazoval, si údajného veřejného charakteru církevního majetku nepovšiml. Z právně relevantních pramenů po roce 1948 bylo publikováno jen nemnoho stanovisek úředních a soudních orgánů. Ze stanoviska Generální prokuratury ze dne 20. května 1954, pod č. T 282/54-ZO-33 plyne, že majetek církví a náboženských společností není v socialistickém vlastnictví osobním a nebyl nikdy zestátněn. Vlastnictví církví a církevních institutů trvá, přičemž stát na majetek toliko dozírá. Konstatuje tedy, že se jedná o vlastnictví soukromé. Sekretariát pro věci církevní ve svém vlastním stanovisku ze dne 1. března 1972, č.j. 5 345/72-C, rovněž zdůrazňuje, že církevní vlastnictví je vlastnictvím soukromým, a to na základě interpretace rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/1971 Sb. V posledních letech se povahou církevního majetku za Rakouska a první Československé republiky pro účely majetkového vyrovnání dosud zabývaly, pokud vím, čtyři odborné posudky: K problematice vlastnictví katolické církve a restitucí církevního majetku (Masarykova univerzita v Brně), Posouzení otázky církevního vlastnictví (Západočeská univerzita v Plzni, fakulta právnická), Odborný posudek (Ústav státu a práva Akademie věd ČR), Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní České republiky. Žádný z těchto posudků nedospěl k závěru, že by se v případě církevního jmění před rozhodným obdobím počínajícím 25. 2. 1948 mělo jednat o vlastnictví státu nebo o vlastnictví "společenské", "veřejné", "veřejnoprávní" či podobné. Zmiňovaná "expertiza Univerzity Karlovy" například výslovně říká: "Ve všech soukromoprávních poměrech, zejména v otázce vlastnictví (určení podmětu vlastnického práva k určité části církevního jmění, dále jeho nabývání, držení, užívání a zánik, katolického církevního majetku prohlásil § 38 odst. 2 zákona č. 50/1874 ř.z. za rozhodné předpisy obecného občanského práva, tj. především obecného občanského zákoníku z roku 1811 (č. 946/1811 Sb., z.s.)a spory z těchto poměrů odkázal před civilní soudy." "Nejvýraznější zásah do vlastnického práva ke katolickému církevnímu jmění ze strany veřejné moci připustil stát ve fázi jeho spravování, tedy v časovém rozmezí

55

od okamžiku jeho nabytí do případného okamžiku zániku, pokud tento zánik stát vůbec připustil. Správa katolického majetku podléhala zvýšenému státnímu dozoru a její mnohé úkony státnímu schvalování, obojí podstatně více a častěji než u majetku jiných církví a náboženských společností." Nutno podotknout, že z uvedených expertiz vycházel i Ústavní soud, který z nich rovněž shledal, že v případě církevního jmění se nejednalo o vlastnictví státu. Judikatura Ústavního soudu pochybnosti o vlastnickém právu církevních subjektů jednoznačně vyvrací, neboť církevním subjektům poskytuje zcela konkrétní ochranu jejich majetkových nároků, spadajících právě podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ani rozsudek Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena rozhodnutí, kterými se příslušné církevní právnické osobě vracela Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, vůbec není založen na argumentu, že by se nemělo jednat o církevní vlastnictví, nýbrž naopak, že ve věci byla (na počátku 90. let)uplatněna tzv. určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř., na jejímž základě nyní nelze vlastnické právo obnovit. Podrobná argumentace v závěru rozsudku naopak eventuální předchozí státní vlastnictví ke katedrále vyvrací, neboť k jeho přechodu na stát mělo dojít právě sporným vyvlastňovacím aktem v polovině 50. let 20. století, přičemž podle názoru Nejvyššího soudu k tomuto přechodu vlastnického práva skutečně došlo. Nižší soudy naopak byly toho názoru, že tehdejší předpisy přechod vlastnického práva způsobit nemohly. A poslední argument "empirický". Nejsou-li přesto přesvědčivé argumenty právní, lze snad použít nakonec i argument poukazem na současný těžko zpochybnitelný stav: pokud vlastníkem církevního majetku před rokem 1948 měl být stát, jak je zároveň možné, že by i dnes nebyl vlastníkem zbývající (nevyvlastněné) částí církevního majetku nabytého církví před rokem 1948, tedy např. kostelů a far? Jakým aktem došlo k "darování" těchto objektů do současného vlastnictví církve? Nejsem si takového aktu vědom. A přesto církevní subjekty vlastníky jsou. Jak tento "rozpor" vysvětlit? Tolik pan Dr. Jäger. A jako poslední jsem si vzal ještě stanovisko dalšího odborníka Jakuba Kříže, právníka a vysokoškolského pedagoga. V minulosti byl zástupcem ředitele odboru církví ministerstva kultury a z této pozice se podílel na zpracování návrhu restitučního zákona předkládaného Topolánkovou vládou. Problematice církevních restitucí se věnuje i ve své publikační činnosti, je mj. autorem komentáře k zákonu o církvích a náboženských společnostech. Přeskočím možná spoustu jeho argumentů, ale aspoň něco z nich krátce ocituji: K několika vybraným mýtům či bludům, které se vztahují k předkládanému návrhu zákona. První z nich je následující: Nejde o problém právní, ale o problém společenský, a tudíž společnost má ještě nějaký čas vyčkávat, hledat vhodnější řešení, případně se rozhodnout, že majetek nebude vydán ani nahrazen, a případně o tom uspořádat referendum. Takový pohled je skutečně velmi zkreslený. Podle konkrétní judikatury Ústavního soudu církvím svědčí k jejich historickému majetku tzv. legitimní očekávání. To jsme již zmiňovali v předchozím čtení. Legitimní očekávání není jenom nějaká obecná, ve vzduchu visící naděje, že stát jednou přistoupí ke zmírnění majetkových křivd, ale – jak zdůrazňuje nález Ústavního soudu – má individuální povahu, jedná se v podstatě o individuální majetkový nárok poškozeného subjektu vůči státu, přičemž obsahem nároku je skutečnost, že historický majetek bude buď vydán, nebo nějakým jiným způsobem

56

vypořádán. A protože se tedy jedná o individuální právní nárok, není zde prostor pro nějaké vyčkávání ani pro vypisování referend. Vypsat referendum o takových nárocích by v podstatě bylo obdobné jako vypsat referendum o tom, zda má obchodní partner zaplatit fakturu, či nikoliv. Mýtus další. Způsob, jakým byla určena finanční náhrada, je prý pochybný, protiústavní či diskriminační. Pravděpodobně diskriminační vůči někomu jinému, snad jiným restituentům. Zde je třeba si uvědomit, jaké postavení má celá finanční náhrada nebo finanční plnění v procesu zmírnění majetkových křivd. Návrh zákona je vystaven v podstatě na třech vedle sebe stojících pilířích. První pilíř je ten, že část majetku bude vydána naturální cestou původnímu historickému vlastníku, další část majetku bude paušálním způsobem odškodněna a třetí pilíř je ukončení státní finanční podpory církvím. Finanční podpory, která – jak se mylně občas uvádí – není kompenzací vzniklou po roce 1948, nějakou dočasnou kompenzací za odebrání majetku, ale finanční podporou, která na našem území byla poskytována historicky již za první republiky, i za doby Rakouska-Uherska. V tomto kontextu je tedy třeba vnímat účel finanční náhrady. Nejde tedy o konkrétní protiplnění za individuálně určený nevydaný majetek v tom smyslu, jakou měla funkci finanční náhrada například v zákoně o půdě. Podle zákona o půdě restituent požádal o vydání majetku, pokud nebyl vydán, mohla se vydat náhradní restituce, a teprve pokud nebyl vydán ani náhradní pozemek, mohlo dojít k finančnímu odškodnění. Dle navrhovaného zákona takový mechanismus nebude a majetek, který nebude vydán v naturální restituci, v žádném individuálním řízení nahrazován nebude. Finanční náhrada má tedy určitý paušální charakter a doklad je velmi jednoduchý. Vláda České republiky schválila parametry majetkového vyrovnání. Těmito parametry bylo vymezeno, jaká částka finanční náhrady má být a jaký majetek má být naturálně vydán. V průběhu přípravy legislativního materiálu došlo k výraznému omezení vydávaného majetku. Například na základě zásadní připomínky Ministerstva životního prostředí byla z vydávání vyloučena všechna území národních parků, což je majetek řádově velké hodnoty, a přesto s výší finanční náhrady pak už nebylo žádným způsobem pohnuto, ačkoli by se o tu částku měl zvýšit. To tedy dokládá tu skutečnou paušalizaci, že se jedná o paušální náhradu. A v tom je i její kouzlo, a tedy, že se stanoví určitá náhrada a jejím vyplacením se má za to, že všechny křivdy jsou odčiněny. Jednou a provždy. A finanční náhrada. Přestože tedy návrh zákona používá pojem náhrad, nemá pouze nahrazovací funkci odškodňovací, ale můžeme ji v širších souvislostech chápat i jaké určité odstupné, které se vyplácí s přechodem na zcela nový model finanční nezávislosti církví na státu. Podpůrný argument je například ten, že stát stále právně má povinnosti vyplývající z patronátních práv, tzv. patronátní povinnosti. Jejich ocenění je v řádu desítek miliard, resp. přesahující 100 mld. korun, a tyto patronátní povinnosti majetkovým vyrovnáním zaniknou. Nebyla individuálně vyčíslována, nejsou zahrnuta konkrétně v té výši finanční náhrady, ale můžeme mít za to, že jsou paušálně finanční náhradou vyrovnána, a to na základě dohody s těmi církvemi a společnostmi, které s vládou tuto dohodu učinily. Z hlediska politického se skutečně jedná o volbu jedné z možných metod majetkového vyrovnání. Legitimních metod je celá řada, mohou být zvoleny i jiné, ale jak judikuje konstantně Evropský soud pro lidská práva, například ve věci Jantner proti Slovensku nebo Kopecký proti Slovensku, je zcela v gesci státu, jakým způsobem, jakou metodu zmírnění majetkových křivd zvolí a ostatně i onen nález Ústavního soudu, o kterém jsme již hovořili, ÚS 9/07, se v určitých pasážích vyhýbal

57

konkretizaci právě proto, aby ponechal zákonodárci volné pole při volbě konkrétní metody zmírňování křivd. A poslední poznámka k tomuto mýtu. Paušální finanční náhrada není nic neobvyklého ani z hlediska mezinárodního srovnání. Příkladem nám může být Maďarsko. Mýtus další. Nejde prý o restituci, a proto není třeba cokoliv vydávat. Toto je skutečně jeden z nejpodivnějších argumentů, které v diskusi zaznívají. Předně chci upozornit na to, že návrh zákona žádné slovo restituce neobsahuje – ani návrh zákona, ani důvodová zpráva. V českém právním prostředí pojem restituce v podstatě používáme ve dvou významech. První je občanskoprávní restitutio in integrum, uvedení do původního stavu, což je jedna z forem náhrady škody. Pokud bude majetek vydán původnímu vlastníkovi, tak právně se jedná o uvedení původního vlastníka do jeho původních vlastnických práv. Nebude se však již jednat o uvedení v původní stav faktický, ani o uvedení do původního veřejnoprávního stavu, do stavu původní veřejnoprávní regulace. V tomto smyslu se skutečně o žádnou restituci, v tomto nejpřísnějším slova smyslu, nejedná, ale žádný proces zmírňování majetkových křivd po roce 1989 v tomto smyslu restitucí nebyl. Pojem restituce se v českém právním jazyce používá i v jiném, širším významu, a to jako zkrácené označení způsobu zmírňování křivd totalitního režimu formou vydávání původního majetku. Jako restituce se tak například označoval postup podle zákona o půdě. Podle zákona o půdě se například původnímu vlastníkovi vydával i pozemek, který nevlastnil, v náhradním režimu, a přesto kritikům nevadilo, že se tento proces označoval jako restituce. Čili argument, že se nejedná o restituci v plném slova smyslu, a tudíž není co vracet, je v podstatě jenom nějakým žonglováním s pojmy. Mýtus další. Prý se vydá církvím něco, co dříve nevlastnily. Kdo četl návrh zákona, tak ví, že něco takového možné není. O vydání majetku může požádat pouze původní historický vlastník, dotčený církevní subjekt, nebo jeho právní nástupce. A v konkrétním řízení nebo ve vztahu k povinné osobě musí doložit, že byl původním vlastníkem. Tedy nikomu jinému než původním vlastníkům se nevydává a žádný jiný než historický majetek církví se vydat nemůže. Stejně tak návrh zákona nepočítá ani s oněmi náhradními restitucemi, čili vydáváním nějakých jiných pozemků náhradou za ty, které vydat nejde. Z tohoto hlediska je návrh zákona velmi jednoduchý. Co se podaří vydat, to se podaří. Co se nepodaří, to se nepodaří a to je vše zahrnuto v paušální finanční náhradě. Mýtus další, velmi často používaný – jedinou bezpečnou cestou je prý výčtový zákon. Především je to jedna z velmi nejvíce nereálných cest. Zákon, který by obsahoval desítky tisíc položek katastru nemovitostí, skutečně ani z technického hlediska dle mého názoru nelze přijmout. Vedle toho Ústavní soud vyslovil pochybnosti o ústavnosti takové cesty, a to jak konkrétně ve vztahu k církevnímu majetku, konkrétně v nálezu Pl. ÚS 9/07, tak ale i v jiných záležitostech, kdy se právní předpis pokoušel řešit individuálně určený vztah. Já chápu, že z ideologického hlediska je výčtová metoda velice přitažlivá. Ona se totiž tváří tak, že se nikomu nic nevrací a že stát blahosklonně rozdává nějakou kompenzaci, vydává svůj majetek. A to je podle mě hlavní důvod, který je za tím, proč je tak silné volání právě po výčtové metodě. Mýtus další – způsobí se prý nové křivdy stávajícím vlastníkům. To je taková oblíbená fráze, že napravováním starých křivd způsobíme křivdy jiné. Ve vztahu ke zmírňování majetkových křivd způsobených církvím je takový argument zcela nesmyslný. Tím, kdo majetek bude vydávat, je pouze stát, pouze Česká republika,

58

budou se vydávat pouze věci ve vlastnictví České republiky. Nebudou vydávat věci ani obce, ani kraje, přestože ty jsou dlouhou dobu judikaturou Ústavního soudu upozorňovány na to, že mohou takový majetek vydávat. Přesto se zvolila metoda, že ani obce, ani kraje, a tím více fyzické či právnické osoby soukromoprávního charakteru, nebudou majetek vydávat. Je tedy otázka, kdo by měl být poškozen? No, nikdo. Mýtus další – majetek prý vlastnily církevní nadace, které již neexistují, a tudíž není komu co vracet. Určitá část církevního majetku byla vlastněna právnickými osobami fundačního nadačního typu, které dnešnímu právu nejsou příliš známé. Nový občanský zákoník již opět s fundacemi počítá, čili řekněme, že v době jeho účinnosti právní povědomí již třeba bude jiné. Typicky například kostel vlastnila právnická osoba s názvem kostel – kostel sv. Michala vlastnila právnická osoba s názvem Kostel sv. Michala. Není ale pravda, jak někteří dovozují, že kostel patřil sám sobě. On patřil konkrétní právnické osobě, ta právnická osoba byla součástí struktury dané církve, nebyla to specialita pouze církve římskokatolické, a tato právnická osoba získá majetek zpátky. Pokud neexistuje, tak majetek získá v procesu vydávání zpět právní nástupce této právnické osoby. Ale nejedná se o nic nestandardního. Zaniklá právnická osoba má svého právního nástupce a ten musí své právní nástupnictví prokázat v případě, že bude žádat o vydání. Ústavní soud se nad to již zabýval i tím, že řada takových právnických osob nikdy nezanikla a dodnes existují. To není žádná neprobádaná oblast. Dovolím si ještě jednu drobnou poznámku zpátky ve vztahu k finanční náhradě. Občas se také setkáváme s argumentem, že od sumy, která se bude vyplácet ve finanční náhradě, by se měla odečíst finanční plnění, která stát poskytl církvím po roce 1949, že to je spravedlivé, když stát církve takto podporoval, nechť tedy to odečteme od výše finanční náhrady. Tento argument je mylný. Cynický je i v tom, že pokud chceme postupovat touto cestou, teoreticky by bylo možné, musíme ovšem dodat, že v takovém případě je třeba nahradit ušlý zisk z tohoto majetku. Jenom připomínám, že ze zprávy, kterou jsme všichni dostali, ušlý zisk činí každoročně 3 mld. Kč, zatímco stát vyplácí církvím 1,4 mld. Kč na platy duchovním a v tom nějaké další miliony na nějaké věci. Ale zdaleka to neodpovídá výnosům. Co bych chtěl říci závěrem. Zahájil jsem naším slibem. Zmínil jsem tři nesporné autority v oblasti ústavního práva České republiky, které se zabývají touto materií. A zmínil jsem je v poněkud obsáhlejším referátu, především proto, abychom ještě předtím, než budeme hlasovat, si uvědomili všechny důsledky, které přijetí nebo nepřijetí tohoto zákona má, abyste se mohli rozhodnout zcela volně, abyste se rozhodovali samozřejmě určitě i pod vlivem svého politického názoru, ale především podle názoru věcného, protože, vážení přátelé, chtěl bych říci toto: Zákon je slepý, když jde o právo. Nelze se ohlížet na veřejné mínění, nelze se ohlížet na politiku. Děkuji za pozornost. A možná na závěr ještě: Nikdy není pozdě na cestu k dobrým mravům. Toto řekl již Seneca mladší. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Držíte určitě rekord v délce vystoupení v horní komoře Parlamentu a v této chvíli je přihlášen do rozpravy s přednostním právem pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, vážené paní senátorky, páni senátoři. Zdá se, že vládní senátoři přistoupili k obstrukci u tohoto zákona a mají představu, že to udrží až do

59

pondělka. No, neudrží to, protože samozřejmě jednací řád s takovou situací počítá. A já myslím, že by bylo čestné, když už o tom hovořil pan senátor Bratský, aby se k takovému postupu přihlásili. Tak jak to udělali poslanci sociální demokracie v Poslanecké sněmovně, myslím, že stejně tak by to bylo čestné, jak říká pan senátor Bratský, i od senátorů za vládní koalici TOP 09 starostové a ODS. Podle počtu přihlášených se dá předpokládat, že podobný styl předčítání tady různých knih a různých vzpomínek a historie bude pokračovat. Myslím, že jednací řád s tím počítá a budeme muset zvážit otázku dalšího postupu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V tuto chvíli je do rozpravy řádně přihlášen Karel Šebek, s technickou poznámkou pan senátor Bratský. Senátor Petr Bratský: V této chvíli mě to velice mrzí, pane místopředsedo,

protože jsem ve své diskusi argumentoval pouze ústavními věcmi, které jsem chtěl, aby k tak důležitému zákonu zazněly. V žádném případě se z mé strany nejednalo o obstrukci. Výrazně se ohrazuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Prosím o kontrolu

přihlášených. Vím, že se před chvílí hlásila paní senátorka Paukrtová s přednostním právem a teď není na displeji. Znovu – paní senátorka Paukrtová s přednostním právem, pak s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní ministryně, paní předsedající, dámy a

pánové, Organizační výbor vyřadil všechny zákony, které se týkaly prvního čtení a zprávy s tím, že na této schůzi, která je svým způsobem mimořádná, budeme projednávat velmi důležité zákony. Mezi těmito zákony je i vyrovnání se s majetkem církví, který teď probíráme. Také se ohrazuji proti tomu, že by pan kolega Bratský použil jakýkoli druh obstrukce. Mluvil naprosto věcně, k danému zákonu a říkal tady spoustu argumentů, které měly zaznít z úst zpravodajů a které nezazněly. Nemohu se s tím smířit, myslím si, že mluvil k věci. Často jsme tady svědky toho, že senátoři k věci nemluví, ale pan kolega Bratský k tomu mluvil. Ohrazuji se proti nařčení, že by kdokoli, jakkoli obstruoval. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení. Pan předseda ještě má přednost před předností. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní předsedkyně, vážená paní

ministryně, vážení kolegové, reakci paní Paukertové, předsedkyně klubu, byla poměrně překvapivá. Jako by spíše dávala impuls nebo sdělení, že to s obstrukcí nebude tak nepravdivé. Především bych chtěl říci, že jsme na Organizačním výboru vyřadili ty body proto, že v duchu i předchozího jednání Organizačního výboru bylo řečeno, že pokud body nebudou mít senátoři včas k dispozici, tak na plénum Senátu by se dávat neměly, protože se senátoři nemohou na jednání včas připravit. Že bychom to vyřazovali proto, že máme jiné důležité body, to jsme neřekli, někdo se na to možná takto připravuje. Mám pocit, že se tady děje něco, co se tu ještě nedělo, a to nějaké náznaky obstrukcí v sobě může obsahovat. Uvidíme, jak se bude vyvíjet další průběh jednání. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Prosím předsedu klubu sociální demokracie, pana senátora Petra Víchu.

60

Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně a kolegové, nemyslel jsem si, že k tomu bude muset tady v Senátu někdy dojít, protože jednání zde bylo vždy velmi korektní. V Senátu jsme v poněkud jiné situaci než v PS. Máme tady lhůtu třiceti dnů, ve které musíme projednat. Myslím si, že opakovaně dlouhodobě říkáme, že lhůta je krátká pro kvalitní legislativu, že vzhledem k tomu, když tady přijde zákon, musí se tím zabývat naše legislativa a musí to být projednáno ve výborech. Většinou není jiné možnosti, než zákon na plénu projednávat v posledním týdnu jednání. Pro tyto zákony, které tady jsou a jsou velmi důležité, lhůta uplyne na konci tohoto týdne. Je jasné, že přestože můžeme přijmout omezení podle jednacího řádu, pokud všichni vystoupí ke každému bodu dvakrát 10 minut a lidé s neomezeným právem budou vystupovat, některé zákony mohou spadnout pod stůl. Možná by to bylo i dobře, možná by to znamenalo, že se všichni zamyslí nad tím, neboť že tak krátká době třiceti dnů nestačí a jak bylo navrhováno mnohými, i kolegů z pravice, je třeba ji prodloužit. Nemyslím si, že obstrukce, které byly v PS, vedly k něčemu pozitivnímu, jen k negativnímu názoru občanů na politiky jako takové. Nečekal jsem, že k tomu sáhneme tady v Senátu. Možná máte pravdu, že toto obstrukce nejsou. Abychom k tomu nedošli, dám v tuto chvíli procedurální návrhy. První procedurální návrh je, abychom dnes jednali i po 19. i po 21. hodině. Toto je podle jednacího řádu možné a Senát vyjádří vůli hlasováním. Protože jsem přesvědčen, že je možném základní věci říci v rozumném čase, není žádným omezením našeho práva, když ve smyslu § 54 navrhnu, aby Senát svým hlasováním bez rozpravy rozhodl o tom, že vystoupení se omezí na 10 minut. Je to § 64 odstavec 1. Dále, že každý senátor může vystoupit maximálně dvakrát, je to § 64 odstavec 2. Doufám, že to nikdo nebude brát jako omezení svého práva, a bude stručný. Je to legální nástroj dle jednacího řádu. Kolegyně a kolegové z pravice, kterým se to nelíbí, přesně toto jste použili v PS a dokonce jste sloučili dvanáct vrácených zákonů a ani tuto možnost tehdy opozice neměla. Kdo s čím zachází, tím také schází. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Protože padly procedurální návrhy, musíme dát hlasovat. O procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy. Svolala jsem všechny k hlasování. Dávám hlasovat nejdříve o prvním procedurálním návrhu, který zní, že budeme jednat a hlasovat po 19. i po 21. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 46, proti bylo 11. Návrh byl přijat. Stále mám přihlášenu s přednostním právem jenom paní místopředsedkyni Palečkovou. Chce vystoupit? Jsem upozorněna na to, že nelze takto postupovat. Zahájila jsem hlasování, dokončíme ho. Paní místopředsedkyně omlouvám se. Další pozměňovací návrh byl v duchu §64 odstavec 1 a odstavec 2, abychom vystoupení omezili na dvakrát 10 minut. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 7 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 42, proti bylo 30. Návrh byl přijat. Tím jsme se vypořádali s procedurálními návrhy. V této chvíli je přihlášena s přednostním právem paní místopředsedkyně Palečková. Prosím, paní místopředsedkyně.

61

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Kolegyně a kolegové, budu velmi stručná. Chci na pravou míru uvést prohlášení pana předsedy Štěcha, pokud jde o Organizační výbor. Z programu byly vyřazeny i body, které už byly projednány a předány výborům. Myslím, že byly dva, kvůli jednomu z nich jsem žádala o pevné zařazení. Neprotestovala jsem proti tomu, když byl vyřazen, ale chci to tady uvést na pravou míru. Druhá poznámka. Netuším, jak dlouhé bylo vystoupení pana kolegy Bratského, bylo to první vystoupení členů našeho klubu, které bylo delší, než jsou tady normy, ale myslím, že jsme tady zažili už mnoho jiných velmi dlouhých vystoupení a nebylo na ně reagováno takovým způsobem. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: S přednostním právem je

přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, jsem tady už dvanáct let, ale

taková situace tady ještě nikdy nenastala. Zažila jsem spoustu řečníků, kteří nemluvili k věci, kolega Bratský k věci mluvil. Toto se ještě nikdy nestalo. To, že něco dělá Poslanecká sněmovna, můžeme ovlivnit jen stěží. Nikdy jsme něco takového tady neudělali. Upozorňuji vás, že vždycky takový postup se politické straně vymstí. Nyní žádám o 10 minut na jednání klubu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Táži se pana Richarda

Svobody, jestli chce vystoupit před přestávkou? Prosím. Senátor Richard Svoboda: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chci

jen konstatovat, že tvrzení, že pan Bratský obstruoval či nemluvil k věci, pokládám za velmi nerozumné a ideologicky motivované, protože tvrdím, že všechno, co zde říkal, týkalo se zákonů. Velmi často jsem zde slyšel věci, které se daleko méně týkaly projednávané látky. To jen pro pořádek, abych to konstatoval i jako předseda klubu, z něhož senátor, který hovořil, pochází. Respektuji to, že se o procedurálních návrzích hlasuje vždy, když jsou podány. Chci jen konstatovat, že jsem se v té době hlásil, že mám přednostní právo a že jsem měl být připuštěn k mikrofonu, což nebylo učiněno v rozporu s jednacím řádem. Je to podle mého názoru, jistě mohou být interpretace jiné, nevím ale, o co se opírají. Myslím, že sociální demokraté jistě uvítají, že je nebudu častovat tím, čím častují oni naše poslance, když zkrátí dobu vystoupení jednotlivých poslanců z důvodů, které tady byly naznačeny. Chci se důrazně ohradit proti tomu, že jsme tady zahájili nějakou obstrukci, nebylo to nikdy naším úmyslem, nestalo se tak. Jen naši senátoři, kteří měli co říci k dané látce, rozhodli se o tom mluvit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Musím se ohradit proti tomu, že bych porušila jednací řád tím, že bych nedala slovo někomu, kdo je přihlášen s přednostním právem. Pane předsedo, pojďte se podívat na displej, mám zde 11 položek, zřejmě jste byl dvanáctý, mně to neukazuje. V této chvíli je přihlášen pan předseda Štěch. Také ho tady nemám, udělal to jiným způsobem. Je to pro vyjasnění situace. V této chvíli pan předseda Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený kolegyně a kolegové, paní

senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09, starostové, provedla zásadní 62

vyhlášení, že se tady nic takového nestalo. Staly se tady jiné věci, už tehdy tady byla členkou. Bylo to v době, když se projednával balík reformních zákonů Mirka Topolánka, dokonce se vůbec nepřipustila ani obecná rozprava, prosadil se institut nezabývat se. Tak se dělaly reformy. Jsme tady v jiné pozici, tady je vládní návrh. Vládní návrh je přednesen zástupkyní vlády paní ministryní. My jsme tady ti, kteří by měli žádat větší prostor, protože k tomu máme připomínky. Je jasné, že 10 minut dává každému právo se vyjádřit. Myslím si, že máte i právo reagovat na naše výhrady a také se tak děje. Nebylo to první dlouhé vystoupení. Myslím, že další průběh naší schůze ukáže, jestli tady byl skutečný úmysl nějaké obstrukce, nebo nebyl. Odmítám to, že by zde nebyl vytvořen dostatečně demokratický prostor pro to, aby se k zásadním věcem bylo možno vyjádřit. Znovu říkám, obsah materie je ve vládním návrhu. Bylo by pokrytecké ze strany senátorů za vládní koalici tvrdit, že neměli prostor obhájit své stanovisko. To už je samo obsaženo v návrhu zákona, v důvodové zprávě a ve všech materiálech, které s tím souvisí. Prosím, zvažujte, co je tady říkáno. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. S přednostním

právem vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, myslím, že další průběh projednávání tohoto návrhu zákona ukáže, kde je pravda a co je či není obstrukce. Obstrukce má své charakterové vlastnosti. Mohu tady předčítat třeba bibli nebo cokoli, co s tím souvisí, a přesto to souvisí s projednávaným zákonem. Myslím, že tady bylo jasně vidět na vystoupení využití možnosti prodlužovat čas. Uvidíme, zda to nebyl záměr vládní koalice. Pokud nebyl, tak proběhnou běžná vystoupení 2x 10 minut, 20 minut, k vyjádření to stačí. Pokud to nebylo záměrem obstrukce, jak tvrdí vládní senátorky a senátoři, tak nemáme žádný problém a v 19.00 hodin dnes skončíme. Myslím si, že paní ministryně kultury měla dostatečně velký prostor na rozdíl od opozičních senátorů, kteří by naopak měli figurovat v tuto chvíli, aby obhájila tento zákon. Myslím si, že vše, co tady kolega Bratský četl, bylo někde publikováno. Není to žádný problém, ať každý vystoupí podle svého, ale jednoznačně poslední vystoupení, která tady byla, začala mít charakter obstrukce. Nezlobte se, ale takto obstrukce vypadá. Jestli to za obstrukci nepovažujete, je to vaše věc. Máme svou povinnost a naším cílem je zamítnout tento návrh zákona, nikoli nechat uplynout marnou lhůtu, což chápu, že může být váš záměr. Uvidíme, jak bude probíhat diskuse a zda je pravdou to, co říkáte, že to není žádná obstrukce. Pokud ne, pak se to ukáže během příštích několika minut nebo hodin. Uvidíme, kdo měl pravdu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: S přednostním právem

paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Bylo důležité poslechnout si výklady Ústavního soudu, protože mají vliv a význam pro naše rozhodnutí. Pan místopředseda Škromach řekl, že cílem sociální demokracie je návrh zákona zamítnout. Rozumím tomu. Na druhou stranu je nutné říci, že rozhodnutí Ústavního soudu a Ústava ČR je tou skutečností, kterou se řídíme. Na půdě Senátu taková argumentace jednoznačně zaznít měla. Myslím si, že to obstrukce v žádném případě nebyla a byla velmi na místě.

63

Předsedové klubů podle jednacího řádu mají právo vystoupit kdykoli. Já i kolega Richard Svoboda jsme se hlásili před hlasováním a nebylo nám umožněno vystoupit. Konstatuji porušení jednacího řádu. Nemyslím si, že by paní místopředsedkyně Gajdůšková to udělala záměrně, zřejmě je vinou technika. Pokud je tam přihlášeno více lidí, přihlášené s přednostním právem nevidí. Žádám, aby byla zjednána náprava. Konstatuji, že jsme se hlásili a nebylo nám umožněno vystoupit. Požádala jsem o 10 minutovou přestávku na jednání klubu. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Za

přestávku se omlouvám, trochu mi to uniklo. Ještě se s přednostním právem hlásí pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Paní předsedkyně, chci odmítnout slova

Zdeňka Škromacha. Mnohé, co tady vykládal, jsem tady slyšel a také neříkám, že to jsou obstrukce. Ohrazuji se proti této interpretaci. Nepochybně to budu slyšet ještě mnohokrát znovu. Chci se omluvit paní místopředsedkyni, bylo-li opomenutí způsobeno technickými záležitostmi, beru zpět to, že jste nevěděla, že se hlásím. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za korektnost.

V této chvíli vyhovuji požadavku klubu TOP 09. V tuto chvíli je 16.11 hod., vyhlašuji přestávku do 16.21 hodin. (Jednání přerušeno v 16.11 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 16.21 hodin.)

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky a páni senátoři, registruji zklidnění v Jednacím sále. Po přestávce budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další je připraven do rozpravy pan senátor Karel Šebek. (Senátor Horník sděluje předsedajícímu, že se hlásil, podáno vysvětlení mimo mikrofon.) Pane senátore, chcete vystoupit s procedurálním návrhem? (Senátor Horník sděluje, že už ne.) Technika nám už nestačí brát tolik diskutujících, fakt je, že pokud jsou další, už se neobjevují na displeji. Omlouvám se i za paní místopředsedkyni. Zřejmě bude potřeba udělat nějakou technickou úpravu, aby tam byli vidět všichni přihlášení – do budoucna. V minulosti takový zájem o diskusi nebyl. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Šebek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem si nedělal timing svého příspěvku, takže nevím, jestli vám sdělím vše, to, co jsem si připravil, v limitu deseti minut. Nicméně nechci to oddrmolit v nějakém kvapíkovém tempu. Na rozdíl od smršti paragrafů a čísel, která zde zazněla, bych chtěl uvést drobný příklad ze života, který je možná stejně, nebo ještě více názorný, k projednávané problematice.

64

Žiji již 60 let ve svém rodném městě a 22 let mám tu čest být voleným zastupitelem. Jen bych dodal, že první zmínka o naší obci je z 13. století a dominantou obce je, jak jinak, kostel. V současné době v naší obci, do našeho správního území patří tři kostely římskokatolické církve, tři katolické hřbitovy a dvě fary, jeden kostel tam patří Československé církvi husitské, dále tam sídlí modlitebna Církve bratrské, která zde má i své pozemky. Je tam také synagoga a židovský hřbitov. Již začátkem 90. let jsme obdrželi žádost Federace židovských obcí o vydání synagogy, protože ta byla řízením poválečného osudu zapsána na list vlastnický místního národního výboru, posléze sloužila jako sklad papírenského materiálu a pohříchu nutno konstatovat, že byla mnohem více devastována v 50. a 60. letech, než za smutného období druhé světové války. My jsme tehdy v radě a posléze v zastupitelstvu zcela logicky a bez jakýchkoli kontroverzních úmyslů uznali právo židovské obce navrátit jí majetek. Udělali jsme to a dodnes spolupracujeme na údržbě a myšlenkách jejího dalšího využití, když – tak jako v mnoha jiných obcích – již žádní praktikující židé v naší obci nežijí. Vzájemné soužití obce s církvemi si myslím, že je mnohem intenzívnější a silnější než to, co zde bylo naznačováno, že 80 % občanů se pokládá za ateisty, že nesouhlasí s navracením majetku církvi apod., protože mnohé světské svátky mají vlastně původ v těch církevních, ať jsou to pouti, posvícení, stále se konají církevní obřady, svatby, pohřby, svěcení praporů. Stejně tak dokážeme spolupracovat v kultuře – v pořádání koncertů, vzájemně se zveme na své slavnosti, slavíme společně advent. A přístup tam mají všichni, protože je to dědictví národní a patří to k historii. Takže si myslím, že ačkoliv se společnost dnes deklaruje jako převážně většina ateistická, ve skutečnosti genius loci každého sídla i v dnešní společnosti vychází z hluboké a dávné církevní tradice, a to nejen římskokatolické. Také víme, že v minulosti byli křesťané zdrojem šikany a v nedávné minulosti, v 50. a 60. letech, byli vystaveni i teroru, a to jak věřící, tak i jejich představitelé. Víme také, že to pocházelo z jediného centra, z vládnoucí státostrany. My se s tím v naší obci vyrovnáváme po svém. Respektujeme církev jako společenství, žijeme v dobrém sousedském vztahu, žijeme společnou minulostí, přítomností a snažíme se plánovat i budoucnost. A co je důležité, v názorově pestrém zastupitelstvu se dokážeme shodnout i v příspěvcích na údržbu kostela, synagogy či jiných objektů – Boží muka, kapličky, protože to prostě patří ke koloritu života. Stejně tak jsme schopni pochopit i to, když farář církve husitské zažádal o přiměřený byt při svém odchodu do důchodu, jsme schopni mu ho přidělit bez zbytečných průtahů prostě proto, že víme, on při té své pastorační službě v době totality měl důchod, který byl na hranici životního minima a nemohl si našetřit na domek nebo na byt. Z aktuálních případů mohu uvést i celou řadu dnes pozitivních aktivit církví a církevních společností, které přispívají k harmonickému životu obecně. Zejména charitativní práce, práce s mládeží, hospicová služba. To jsou činnosti, které se jen velmi těžko nechají ocenit pouze penězi, ačkoli pro tyto činnosti peníze v jistém objemu velmi naléhavě potřebují. Z tohoto pohledu vidím vyrovnání státu s církvemi jako rozumný a logický krok a oceňuji zejména, že bylo uskutečněno v souladu se 17 církevními subjekty, a pokládám to za vynikající příklad ekumenismu v praxi. Z příkladu, který jsem zde uvedl z naší obce, vyplývá, že vypořádat se s křivdami v minulosti a s jejich byť jenom částečnou nápravou, při troše dobré vůle lze. Bohužel tuto dobrou vůli tady dnes v Senátu až tolik nevidím. A tuto větu jsem si

65

napsal ještě před tou vzrušenou debatou před několika minutami. Spíše mi to připomíná ono známé – kdo nechce, hledá důvod. I při argumentech a cifrách, které zde zazněly, je třeba si uvědomit, že je to jen zlomek či promile současného státního rozpočtu. V porovnání s bohatstvím, které bylo naší zemi uloupeno v 50. a 60. letech vyrubáním a vyvezením příbramského a jáchymovského uranu, je to jen příslovečné zrnko písku. A v těch uranových dolech hynuli vedle politických vězňů také kněží a řeholníci. A to již nikdo neodčiní. Od roku 1948 uplynulo 64 let, od roku 1968 pak 44 let a od roku 1989 – 23 let. Jak dlouho bychom měli ještě čekat – a chceme vlastně něco z uloupeného majetku vůbec vracet? Jak jsem již řekl, největší devizou předloženého návrhu je dohoda státu a celé množiny důvěryhodných církví. Připadá mi nedůstojné přetahovat se o haléře, koruny či hektary v případě tak niterné, osobní, lidské záležitosti, jako je otázka víry člověka a smyslu jeho existence. Protože to je právě to výlučné, co odděluje církve od ostatních subjektů našeho práva, od komerčních záležitostí. Myslím, že to je právě to hlavní poslání a náplň církví a že bychom měli projevit jistou velkorysost. Chtěl bych připomenou ještě film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Byl natočen v roce 1968 a po vpádu sovětských vojsk byl téměř zničen. Naštěstí se zachoval, aby nám i dnes přinášel svědectví o tom, jakou ve své době měla sílu víra a jak mohla naplňovat život člověka a smysl jeho bytí. A ještě o něčem hovoří tento film. O pokoře a odpuštění. Rád bych připomněl jenom jednu scénu z tohoto nádherného a bohužel velmi melancholického filmu. Hrdinu, odbojného sedláka Františka, po jeho krutém vyvlastnění a uvěznění posléze přivedou spoluobčané do jeho statku, aby se ujal vedení zemědělského družstva, které bez něj krachovalo. Když přišel do míst, o kterých si myslel, že do nich již nikdy nevstoupí, a podíval se na dvůr plný hnoje a chátrající chlívy s hladovým dobytkem, řekl jenom jednu větu: Vy jste to zrajtovali. "Vy jste to zrajtovali", to je ta věta, která byla vyřčena v roce 1968 a čeká 44 let na své naplnění. Je v tom odsudek, pokora i odpuštění zároveň. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi není podle mě až tolik o majetku, jako o víře, odpuštění a o morálce. Proto i já se připojuji k návrhu na jeho schválení. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři, po řekněme celkem vyčerpávajícím výčtu ústavně právních důvodů, které přednesl kolega Bratský a jiní, o tom, proč je nutné vrátit církvím, co jejich bylo v roce 1948, či co jim bylo zabaveno, zkonfiskováno po roce 1948, bych nás všechny, jak jsme tady, chtěl upozornit na jednu věc. Pozorně poslouchám celý den rozpravu, a nenašel se jediný senátor či senátorka, který by řekl, že církevní restituce nemají být. Všichni řekli, že v nějaké formě být mají. Především zřejmě ve formě vydání majetku, a největší diskuse je o části nemajetkového, tedy finančního vyrovnání. Já bych vás chtěl upozornit na to, že když si prohlédnete přání veřejnosti, která se velmi řekněme bohatě vyjadřuje na různých webech, všech serverech atd., tak já jsem přesvědčen, že je ne 10 %, ale jistě několik desítek procent občanů České republiky, jejichž přesvědčením je, že se nemá vrátit žádný majetek. Zkrátka, že se nemá vracet nic. A to proto, že mají nějaký vnitřní vztah k jednotlivým církvím. Z čeho ten vztah pramení, nebo z čeho pramení to jejich rozhodnutí, se můžeme

66

dohadovat. Možná z toho, že považují období husitství, obrozenectví za největší období našeho národa. Nechci tady provádět historické reminiscence, že mnohé tyto věci v době socialismu, kdy většina z nás studovala, byly převráceny a doposud se mnozí nesmířili s tím, že historická pravda může být jiná. A pak je tady ještě možná jiný důvod. Důvod stejný, pro který byl nástup Hitlera, a řekněme rok 1948, v podobných intencích. A to, že Hitler mohl dojít k moci jenom proto, že tady byla velká hospodářská krize, on něco lidem nabídl a ti lidé to přijali, bohužel i s hesly, která potom vedla k nacismu, fašismu a válce. V roce 1948 nikdo nepochybuje o tom, že to byl rok v zásadě demokratických voleb, a lidé se rozhodli na základě toho, že uvěřili té hlavní nosné myšlence, která se opírala o to, že všichni máme stejné žaludky, a proto také všichni… (Poznámka z pléna: 1946.) Pardon, 1946. Ano, děkuji. Všichni máme stejné žaludky, a proto rok 1948 mohl také vzniknout. Samozřejmě to byl určitý vděk poválečným vítězům apod. A dnes přicházíme do chvíle, kdy vláda dělá opatření, která jsou pro občany těžká a za 22 let se udělaly věci, se kterými já osobně také zásadně nesouhlasím, jako je privatizace věcí, které měly zůstat v rukou státu, a to, prosím, za podpory téměř všech stran, které jsou tady. To jsou privatizace energetiky, vodovodů, ropovodů, plynovodů, což obklíčilo moc státu tak, že vydělávají nespravedlivě své peníze mnohé finanční skupiny, lidé tím samozřejmě trpí a stát, i kdyby chtěl, tak dnes už tahá většinou za kratší konec. A to je důvod, který v lidech kvasí, a pak ve chvíli, kdy se jejich pozornost může soustředit na nějakého nepřítele, který se jim zrovna nabídne, tak tam tu svoji řekněme špatnou náladu a frustraci tak zhmotní. Bohužel je to voda na mlýn těch, kteří se toho rádi chytí, i když mnozí z nich ví, že ten jejich počin na pravdivém základě nestojí. A já chci uzavřít svou úvahu s tím, že to je nebezpečné. Je to nebezpečné proto, že revoluce požírá své děti. A netýká se to jenom francouzské revoluce, ale týká se to také roku 1948, Slánského a spol. samozřejmě nevyjímaje. A ten dopad potom byl na soukromý majetek těch, kteří v roce 1948 se domnívali, že to bude jinak. A naším úkolem, úkolem senátorů je přesvědčit lidi, že my jenom napravujeme křivdy a musíme to, jak tady bylo mnohokrát řečeno, udělat v duchu ústavy. A ústava ctí soukromé vlastnictví. A ono se skutečně může stát, že my, kteří přestřelíme a budeme hlásat to, že tady to vlastnictví neexistuje, že my libovolně na nějakých historických reminiscencích můžeme hospodařit, či určovat, kdo je majitelem a není, byť je to nepochybné na základě těch ústavních a zákonných norem, tak pak se jistě může stát velmi brzy, že budeme rozhodovat o majetku, který je ryze soukromý, majetek fyzických osob, jenom to budou vždycky pak už nějaké vybrané skupiny. V historii se to mnohokrát stalo s tím, že ti, kteří tu revoluci proti někomu tvořili, tak se domnívali, že je to nemůže postihnout. Ale my víme, že to tak není. A tak bych nás všechny prosil, abychom se podle tohoto způsobu chovali. A na závěr chci říct, že ano, i já bych byl ochoten určitě, ač se mnou jako s mnohými z vás také nikdo o tom nediskutoval, diskutovat o tom, že to, co je nezpochybnitelné, to znamená ten majetek, který existuje, a ten se vrací, tak ten se vrátit má. A ať se postupně řekněme oceňuje ten majetek, o který ty jednotlivé církve požádají a který vydat nemůžeme a pak ho proměníme na základě odhadu v peníze. I to je věc, která mně není cizí. Protože já jsem přesvědčen, že tak by se skutečně došlo nejenom ke stejným, možná k vyšším penězům, ale především by pro všechny vznikla očividně řekněme spravedlivá metoda, jak by se dalo dokládat na jednotlivých případech, o jaké peníze jde. Tento zákon ale předložen nebyl, není tady ani žádná novela, která by ho předkládala, a proto já vzhledem k tomu, že tento zákon mně ne zcela vyhovuje, ale neuráží, tak ho podpořím. A děkuji vám za pozornost.

67

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo i za těch deset minut. Myslím si, že

během té doby stihnu to, co jsem chtěl říci. Zákon o vyrovnání státu s církvemi není církevním restitučním zákonem v pravém slova smyslu. Nejde o restituci, byť o majetkovém vyrovnání hovoříme. I v názvu tohoto zákona jde o začátek nápravy vztahu církví a státu. A lze obtížně srovnávat restituční zákon s tímto zákonem, i když nepopírám, že jistá analogie na místě je. Je ostudou všech předchozích vlád a bohužel i parlamentu, že toto narovnání, navíc v naší tak velmi silně sekulární společnosti, jak známe, že máme takovou společnost, dochází teprve po 20 letech. Je překvapivé, že právě těch 80 % lidí, kteří tento zákon podle jistých veřejných průzkumů odmítají, je z větší části ateistů, a ti nejvíce by měli mít zájem právě na odluky církve od státu. Nedovedu si totiž dost dobře představit, jak ochotně budou přispívat na církve, které často nevycházejí z typické evropské kultury, které bývají často velmi pofidérní a jistě podle současného zákona budou mít nárok na veřejnou podporu z veřejných rozpočtů, tedy i z kapes ateistů. I toto je zapotřebí považovat za velmi důležité, pokud se snažíme narovnat vztahy mezi církvemi a státem. Jestliže se má hlásit konflikt zájmů, tak jsem povinen přiznat, že jsem chabě praktikující katolík, alespoň tedy ve srovnání s mojí velmi věřící maminkou. Víra je věcí velmi intimní a není to totéž co církev, to samozřejmě všichni víme. Stejně jako víme, že dnešní římskokatolická církev anebo řeckokatolická církev není totéž, jako byla ve středověku, byť z některých vystoupení jsem měl pocit, že pořád čteme jenom pana Jiráska. Koneckonců i společenské uspořádání ve středověku bylo také trochu jiné, než je tomu dnes. Přenos společenského klišé jen u církve a ne u naší společnosti z toho celospolečenského pohledu je přístupem velmi povrchním. Víra je z lékařského nebo z psychiatricko-psychologického pohledu mimořádně důležitou věcí. Víra v sebe, ve svoji rodinu, ve své přátele, Boha je pro duševní, ale tím i pro fyzické zdraví pocitem nenahraditelným. Nechci zde ale extendovat důvody vyjasnění vztahu víry, církve a státu, které mají nesmírný význam pro každého jednotlivce. Raději se chci zabývat některými aspekty, které zde dosud nezazněly. V 90. letech v začínající demokratické společnosti v naší zemi velmi chyběl kapitál. Přesto 20 let necháváme kapitál ve vzduchoprázdnu, či chcete-li u ledu. Je to protiústavní, to nám řekl Ústavní soud, a je to samozřejmě i proti jakémukoli veřejnému zájmu. U osobních věcí víry je více než logické odloučení církve od státu, od státního rozpočtu. Řeklo by se pozdě, ale přece, nebo bohudíky je taková cesta zahájena. Je přirozené, moc církevní se nejen oddělila od moci světské, ale hlavně přestala být mocí ve smyslu řízení společnosti. A logicky tedy musí dojít i k odluce financování, financování církví má být minimálně oddělené, má být přímo nezávislé na státním rozpočtu. Ekonomicky vzato – uvolnění majetku se pozitivně projeví ve fiskální situaci státu. A je dokonce v některých ekonomických odhadech předpokládáno, že již za tři roky bude naopak uvolnění tohoto majetku do státního rozpočtu ve větší míře přispívat, než k tomu přispívá nyní. Jen velmi povrchně a řekl bych s povrchními

68

argumenty lze tento zákon odmítnout a nechat majetky i nadále po 20 letech blokované. Bylo by nepochybně účelnější, kdyby i eventuální odpůrci zákona přišli s návrhem jiným, který by nápravu nerušil. Mimo jiné by to právě přispělo k tomu, že by ateisté a společnost nemusela přispívat na takové církve, se kterými se naprostá většina, 99 % lidí v naší společnosti neztotožní. Nebylo jistě jednoduché nalezení konsenzu mezi církvemi. Došlo ale k tomu, řekl bych bohudíky. A je naší povinností se vynasnažit, aby tento úradek církve a státu nebyl zameten pod stůl při prvním neúspěchu nebo při prvním náznaku, při nějakých detailních problémech. Musíme se o to alespoň pokusit. My jsme tady slyšeli pouze odmítnutí ze strany kritiků tohoto zákona a důvody, které namnoze byly velmi povrchní. Snad nejpovrchnější je tvrzení, že můžou být narušeny vztahy vyvolané už pozemkovými reformami Franz Josefa I., anebo že mohou být prolomeny Benešovy dekrety, nebo dokonce že nám může být tento majetek převeden přímo pod Vatikán. Já mohu dát těm, kteří takovýmto velmi povrchním, pravděpodobně jen z některých výkladů přejímaných, nikoli z původního zákona, který není třeba dlouze studovat, to je zákon o několika málo stránkách, při kterých člověk pohodlně za 15 – 20 minut těch 18 stránek přečte a musí vám být jasno, takže nic takového podle zákona možné není. Nikdy nebude nebo nebyl uváděn v pozemkových knihách Vatikán, vždycky tam bylo arcibiskupství. Např. v této kopii pozemkové knihy z Hněvkovic je uveden majetek (mohu to dát ukázat), kde je zapsáno Arcibiskupství pražské a není tam nikdy žádný Vatikán. A stejně tak i podle zákona se vrací majetek jednotlivým právním formám, právním subjektům. Majetek právním subjektům působícím na území České republiky. Je skutečně zarážející, jak některé argumenty odmítnutí zde zazněly v jak povrchní formě, já velmi děkuji mým předřečníkům, zejména pak kolegovi Bratskému, který ve svém vystoupení samozřejmě neobturoval, ale jen reagoval na diskuzi, která zde byla předtím, proto tedy neopakoval věci z primárního zákona, ale vysvětlil všechny pochybnosti, které u těch, kteří nepodporují tento zákon, vždy v předchozí diskuzi zazněly. Myslím, že je zbytečné tady řešit tento problém s tak velkou emocí. Myslím, že je lépe, že ji můžeme řešit s chladnou hlavou, hlavně tedy se snahou konečně po 20 letech náš úkol vyřešit. Zazněla zde také poznámka o tom, že by bylo možné vytvořit církevní fond. Kolega Škaloud v té diskuzi uvedl, jak to dopadlo s církevním fondem v Polsku, kde levice jej zavedla na začátku 90. let, a teď levice uvažuje, že jej zruší, protože vidí, že ten fond není dobrým správcem. Koneckonců vidíme to i u necírkevních fondů, které v naší republice existují. A nedávná diskuze, která kolem toho probíhá, vás o tom musí přesvědčit. V mém volebním obvodě je mj. hrobka Metternichů v Plasích. A právě Metternich si plaský klášter velmi oblíbil a získal jej jakožto právě výsledek toho přechodu do fondového hospodářství Franze Josefa. Je paradoxní, že nedaleko je kladrubský klášter, který vlastnil Windisgrätz, takže to jsou někdy zajímavé historické konsekvence. Rád bych ještě na závěr mého příspěvku – vidím, že pořád ještě těch 10 minut mi stačí, vidím, že to stihnu – bych chtěl jen připomenout, že v rámci evropské agendy tento majetek samozřejmě zatíží náš rozpočet. Odhaduje se, že to může být i 1,5 procentního bodu. A při projednávání semestru, tedy toho ročního revue, při kterém se kontrolují fiskální politiky jednotlivých členských států EU, bylo touto vládou vyjednáno, aby tato historická věc do semestru nebyla započítávána a

69

nevznikl nám tedy žádný podklad pro eventuální pokutování našeho státu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a

kolegové. Nevím, co bych všechno ještě k tomu řekl, protože toho bylo řečeno hodně, ale některé záležitosti asi bych měl připomenout. Když jsme projednávali tuto záležitost na výboru, tak jsem prohlásil, že tento zákon se projednává nikoli jako věcná věc, ale jako záležitost, která se týká předvolební kampaně sociální demokracie. Byl jsem za to pokárán, tak jsem připomněl jenom, co tedy říkají ty reklamy v novinách, případně jinde. Připomněl jsem některou, tak to jsem byl pochválen, že čtu předvolební hesla sociální demokracie. Velmi jsem se tím pobavil, zvlášť některá hesla mě opravdu pobavila, protože víme, jak spravedlivě rozdělit 154 miliard. Nevím, jak zloděj umí rozdělit 154 mld. spravedlivě, když mu nepatří. Nebo někdo jiný, prostě tady se nemůžeme shodnout. Mluví se tady pořád o spravedlnosti. A tento zákon o spravedlnosti nemluví. Ten říká, snažme se napravit, co jde, a hlavně oddělme církve od státu a dejme jim prostor, aby mohly žít, aby mohly fungovat, aby se mohly spravovat samy a nezatěžovaly nás. A připomněl jsem ještě jednu věc, protože to jsem zjistil, že při jednání, nebo při aktu, který byl u nás v Novém Malíně, když se připomínalo vypálení českého Malína na Volyni, tak tam byl pan místopředseda sněmovny Zaorálek, přijel klást věnec, a byl tam také vladyka Kryštof, pravoslavný arcibiskup, a po té bohoslužbě, po těch proslovech jsme se spolu bavili. A my jsme zjistili, že místopředseda Zaorálek o tom vůbec neví nic. Vladyka teď k tomu říká: "Víte, my tradiční církve máme se státem smlouvu, že po 3 roky se budeme chovat slušně. Nebudeme navyšovat počty duchovních, ani platy, prostě tak, aby tady byl základ pro to další vyrovnání." Ale pak byla řečena další věc. Pokud nebude schválen zákon a bude platit zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností z roku 1949, jak říkal zpravodaj garančního výboru - Gottwaldův zákon, tak k 1. lednu příštího roku dosáhne na nárok podle tohoto zákona žádat o příspěvek na platy duchovních dalších až 8 církví. A to už nejsou ty tradiční církve, u kterých víme, kdo je duchovní, víme to, jakým způsobem to popsat. Tam, kdo chodí v oranžovém, tak bude duchovní. Ostatně některé církve dokonce tohle přímo deklarují v tom, jak jsou postaveny. Takže to, co se vyplácí teď, tak bude spíše prudce narůstat, pokud neuděláme ten základní radikální řez. Víte, málokdo si uvědomuje, ale my letos teď na podzim slavíme 20 let od prvního nepřijetí zákona o oddělení státu a církví. Málokdo si to uvědomuje. Byl to zákon, který Federálním shromážděním neprošel hlasem tří Slováků ve slovenské komoře Sněmovny národů. Následující rok si oni odsouhlasili svůj zákon, který potom v r. 2003 upravili, ale ten horký brambor nechali "Čehůnům" a hrozně se nám chechtají, jak my se s tím plácáme. Uvědomme si i tuhle záležitost, k čemu došlo, a my nejsme schopni to vyřešit. Slyšel jsem mnoho argumentů, jak ten majetek bude vydáván apod. Já si to pamatuji ještě jako starosta z roku 1992. V zákoně o majetku obcí to bylo popsáno úplně velmi podobně. Obec do určitého data, tehdy to bylo 31. 12. 2012, sepíše historický 70

majetek, který jí kdysi náležel, než byly obce zrušeny, podle pozemkových knih a dá žádost na tehdy Geodézii, která se k 1. lednu stala katastrálním úřadem. A úředníci katastrálního úřadu potom projednávali jednotlivé pozemky a srovnávali to s pozemkovými knihami a s tím, co tam bylo zapsáno, jestli je to pravda, nebo není to pravda. Takže ne, o co si obec požádala, všechno dostala, ale jenom to, co podle těchto podkladů, které byly k dispozici, dostala. A stejným způsobem je to tady popsáno tady v tomto našem zákoně. A jestli si někdo dělá problémy jak, že tady není výčtový zákon, tak jako, víte, ten zákon z roku 1949, který vlastně mluví o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, v § 11 jednou větou zabavil veškerý majetek. Jedna věta zní: "veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát". Taky řekl, že bude platit duchovní. A taky v tom řekl, že bude platit i další náležitosti, které souvisí s fungováním církví. Tu druhou záležitost většinou stát neplnil, a ani neplní, přispívá pouze na platy duchovních. Takže to si myslím, že je podstatný rozdíl proti tomu, co bylo. Ale to, že je to předvolební kampaň, je víceméně zřejmé, protože to vidíte všude, vidíme to všichni. A já bych chtěl jenom připomenout, protože se mě ptali z televize, a nemáte strach, když budete hlasovat pro tento zákon, že vám to uškodí ve volební kampani? Já říkám, je to tak, že sociální demokracie před čtyřmi lety postavila předvolební kampaň na tom, zda návštěva u lékaře, nebo jedno pivo. Co vyhrálo? Vyhrálo jedno pivo. Následně Ústavní soud prohlásil, že poplatky jsou v pořádku. Poplatky platí, výsledek je pouze ten, že některé kraje jsou stamilionově zadluženy. A ten, který nejvíc křičel, tak ten v parlamentu mluvit nemůže, protože sedí v teplácích. Takový je výsledek. Nevím, jak to dopadne po těchto volbách, ale brát tento argument jako předvolební kampaň, si myslím, že zcela v pořádku není. A myslím si, že si to může dovolit akorát vedení strany, které je mladé, jak řekl váš kolega kdysi, který použil termín "kinder management", který si neuvědomuje souvislosti toho, co dělá teď, co mi přinese okamžitý efekt, s tím, co může být a může mít důsledky v dalších letech. Takže uvažujte i s tím, že pokud tohle neprojde, tak nikdo není schopen zaručit, že ve sněmovně bude sto jednička. To opravdu ne, já tvrdím, že je to tak 50:50, i když většina z vás by byla ráda, aby se to nějakým způsobem prohlasovalo, ale tady to máme jako kampaň a budeme to táhnout co možná nejdéle, aby se to táhlo aspoň do poloviny září a pak se s tím ještě mohlo dalších 14 dní argumentovat. A zkuste pro kampaň vymyslet i jiné téma, než tyhle ty. Protože je to podle mě, tak jak to běží – vím, že každá kampaň je věc o emocích, vždycky ty emoce tam hrají větší roli než argumenty, než fakta, než ty záležitosti, ale bohužel ty emoce poslední dobou jsou silně negativní. A jsou negativní v tom, že se vzbuzuje závist, nenávist a odpor. A to jsou věci, které z lidí vhozením lístku do volební urny nevymažete. Ty tam zůstanou bohužel hrozně dlouho. A pak to trvá moc a moc dlouho, než se začne chápat život také jinak. Zkusme se bavit o tom, že kampaň by měla být o věcech pozitivních a ne negativních. Ale to asi nemůžu vysvětlovat vaším expertům, protože když jsem viděl ty dvě ruce, jedna s měšcem a druhá se po něm drápe, tak mně to asociovalo tak konec 50. let a Dikobraz. Tam byla taky ruka, ale ta měla drápy, ta ruka měla rameno, hlavu, na hlavě cylindr, v ústech doutník a strýček Sam se drápal po našem majetku.

71

To znamená, že strýček Sam byl takovýhle. A jestliže vaši experti, kteří jsou z Ameriky, přispěli na tohle, tak ty asociace v některých lidech bohužel ještě zůstávají. Takže já říkám, budu hlasovat pro schválení. A jenom bych chtěl připomenout, že dneska ráno v 7.50 předseda výboru říkal v Českém rozhlase, že na výboru, proti to bylo napříč spektrem, a 1 hlas byl pouze pro schválení, 5 bylo pro zamítnutí. 5 senátorů pro zamítnutí, bylo 5 senátorů sociální demokracie, 1 pro schválení byl Jílek, a ostatní senátoři nebyli přítomni. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a nyní

se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka

Veronika

Vrecionová: Dobré

odpoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně odešla, kolegyně, kolegové. My jsme tady skoro celé dopoledne slyšeli řadu argumentů z levé části tohoto sálu, které byly dle mého názoru minimálně velice zavádějící, populistické, účelové. Já bych se chtěla pokusit teď shrnout zde ty nejdůležitější argumenty, proč podpořit tento návrh zákona, jehož jedinou, z mého pohledu, chybou je to, že nebyl schválen již před 20 lety. Bez církevních restitucí není možné zajistit, aby financování církví probíhalo nezávisle na státu, který doposud platí veškeré mzdy duchovních. Díky zákonu o narovnání vztahů státu a církví to budou církve, nikoli stát, kdo mzdy duchovních hradí. Státní rozpočet proto ročně ušetří kolem 1,5 mld. Kč. Zadruhé, finanční nároky na státní rozpočet ze strany církví nakonec bez okamžitých změn nadále porostou. Zaprvé, kontinuálně roste počet duchovních, zadruhé bude třeba začít vyplácet i další nové církve, které v současnosti čekají na registraci. Zatřetí, v případě nečinnosti stát riskuje lavinu soudních sporů, které povedou i k vydávání majetku, s jehož navracením stávající návrh nepočítá. Oprávněnost majetkových nároků církví opakovaně potvrdil Ústavní soud. Začtvrté, obecný restituční zákon, kterým se chce stát s církvemi vyrovnat, je výhodnější, než navrácení jednotlivých budov a pozemků. Při celkovém počtu zhruba 100 000 položek by docházelo k chybám a následným soudním sporům, které by se státu prodražily. Zapáté, období 17 let, během kterého bude stát své příspěvky postupně utlumovat, je stanoveno jako kompromis a spravedlivě odráží potřeby jednotlivých církví. Z jeho případného zkrácení by profitovala římskokatolická církev, které se vrátí velká část majetku. Naopak by ohrozilo existenci menších církví. Zašesté, výpočet finanční kompenzace nestaví církve do výhodnější pozice než původní restituenty v 90. letech, pouze se vycházelo z průměrných tržních cen pozemků, které při dřívějších restitucích ještě neexistovaly. Církve nemají oproti původním restituentům možnost žádat o náhradní pozemky a bude jim vyplacena paušální náhrada za veškerý nevydaný majetek. Zasedmé, vyplácení finanční náhrady za nevrácený majetek, nelze navázat na momentální ekonomický růst. Vývoj ekonomiky je nepředvídatelný, a proto by se mohlo finanční vyrovnání protáhnout na neurčito a ještě více zatížit státní rozpočet. Zaosmé, církevní restituce pomohou řadě obcí, jejichž územní rozvoj je z důvodů nevyjasněných majetkových vztahů mezi církví a státem blokován. Zadeváté, nemovitosti, které v současnosti chátrají, budou moci církve využít pro veřejně prospěšné účely.

72

Zadesáté, s úpravou vztahů mezi státem a církvemi nelze vyčkávat ani z morálních důvodů. Česká republika se s církvemi vyrovnává jako vůbec poslední stát bývalého východního bloku. Tady bych právě chtěla ještě zdůraznit, že historické vlastnictví církví nelze zpochybňovat. Církve jsou jako vlastníci zapsány v pozemkových knihách a církevní majetek byl, na rozdíl od státního, zahrnutý do pozemkové reformy za první republiky. Vlastnické právo církví uznávají všechny nástupnické státy Rakouska-Uherska. Potvrdily ho v minulosti odborné posudky tří právnických fakult a opakovaně také Ústavní soud, který již o vydání některého majetku rozhodoval. Pokud stát svůj vztah s církvemi nebude řešit, reálně mu hrozí hromadné žaloby, které by soudy na základě dosavadní judikatury Ústavního soudu zcela jistě rozhodovaly ve prospěch církví. A ještě jenom pár poznámek, co nám hrozí, pokud tento návrh zákona neschválíme. Znamenalo by to další vyčkávání, další prodlevu a další navyšování plateb ze státního rozpočtu, který by i nadále musel vyplácet církvím podporu a hradit platy duchovních. Počet duchovních přitom neustále roste. Schyluje se k registraci dalších nových církví, které vznikly podle nového zákona o církvích. Ty v roce 2014 naplní podmínky pro svou registraci, která jim umožní čerpat stejnou podporu státu, jako čerpají církve stávající. Pokud stát přikročí k vyrovnání s církvemi později, bude muset do tohoto procesu zahrnout i tyto nově vzniklé církve. Hrozí také živelné vydávání majetku na základě jednotlivých žalob. Oprávněnost církevních nároků přitom opakovaně potvrdil Ústavní soud. Nelze vyloučit, že soudy by církvím vracely i majetek nad rámec stávajícího návrhu zákona o majetkovém vyrovnání. Konkrétně majetek obcí a krajů, s jehož vracením předkládaný zákon nepočítá. To s sebou nese riziko následných žalob měst a krajů na stát a žádostí o jeho náhradu. Nadále také bude blokován rozvoj obcí, na jejichž území se majetek církví nachází. Já vám velice děkuji za pozornost a sama tento návrh zákona samozřejmě podpořím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně,

vážené kolegyně, kolegové, já na úvod zopakuji už jednu věc, kterou tady v jiné souvislosti zmínil pan senátor kolega Jiří Čunek. Také jsem pozorně poslouchal a skutečně jsem se vlastně od všech řečníků dozvěděl, že souhlasí s tím, že očekávání církví, že dojde k majetkovému vyrovnání, je legitimní a že bychom to měli řešit. Zároveň, pokud se podíváte do důvodové zprávy k tomuto zákonu, tak se dozvíte, že o toto řešení se skoro všechny vlády pokoušely. Své řešení připravil pan ministr Dostál, pan ministr Jandák, pan ministr Jehlička a další, a žádný z nich neuspěl. Někdy se říká, že když je něco obtížné, že k tomu nevede královská cesta. Což znamená, že není možné, abychom církevní restituce vyřešili, a přitom to nebylo bolestné, abychom každý trochu neslevili. A to je věc, o které chci mluvit v první části svého vystoupení. My se tady po 20 letech bavíme nad nějakou nabídkou, nad nějakým návrhem zákona. A pokud to mám charakterizovat nějakým úslovím, tak bych řekl, že platí, kdo chce, hledá možnost, a kdo nechce, tak hledá příčinu. Takže je tady skupina dneska menšího počtu senátorů, kteří hledají možnosti a říkají, pojďme do toho, nebo se řešení nikdy nedočkáme. A pak je tady ta větší skupina, která hledá ty 73

příčiny, že to nejde, protože k tomu mají své důvody. A já mám pocit, a ještě o tom budu mluvit, že ty důvody jsou položeny níže, než jsou zájmy tohoto státu a zájmy občanů této země. Jsou to důvody stranické, jsou to důvody, které by měly umožnit těm, kteří to zastávají, být úspěšnými v nadcházejících volbách. Což samo o sobě ještě neznamená, že to pro občany potom bude lepší. Všichni rádi bojujeme za lepší svět. Vždycky říkáme, jak bychom si přáli, aby se nelhalo, nekradlo, plnily se sliby apod. A v tomto směru já si myslím, že tato nabídka, kterou nám tady paní ministryně předkládá, je vlastně praktickou zkouškou toho našeho charakteru, praktickou prověrkou, zda ta svá slova myslíme vážně? Jestli si opravdu myslíme, že co bylo ukradeno, tak by mělo být navráceno. Jestli si opravdu myslíme, že by se sliby měly plnit. Jestli si opravdu myslíme, že zákon, respektive nálezy Ústavního soudu je třeba respektovat. Já takový pocit, minimálně z některých vystoupení, nemám. A prověrka, skutečná prověrka nastane tehdy, když máme plnit sliby, máme navracet ukradené, a přitom to není populární. Přitom je veřejné mínění proti a přitom to pro nás v dané chvíli, možná krátkodobě, může znamenat ztrátu. Je jasné, že nikdo rád neplatí dluhy, nikdo rád neskládá účty, nikdo z nás rád nepřiznává chyby. A nikdo z nás rád není populární. To znamená, že pokud dneska někdo říká, že nechce, aby tento zákon byl schválen, je otázkou, zda není veden těmito pohnutkami. Zda ve skutečnosti to není tak, že si uvědomuje, že ten zákon je potřeba, akorát on by ztratil. Znamenalo by to pro něj určitou ztrátu, kterou si nechce dovolit, a kterou v tuhle chvíli vnímá pro sebe jako osobu nebo jako stranu za škodlivou. Druhá věc, kterou k tomu ještě chci říci, že také si myslím, že tato nabídka, tento zákon je také pro nás prověrkou naší ochoty a odvahy si udělat delší hospodářskou projekci toho, zda skutečně ta věc, která je navrhována, je nebo není výhodná. Oprostěme se nyní od těch mravních zásad, od těch zásad, které bychom měli všichni plnit, na kterých je postavena naše společnost, a podívejme se na to ryze z ekonomického hlediska – co přijetí tohoto zákona pro nás vlastně znamená? První věc, ke které dojde, pokud tento zákon bude přijat, je, že dojde k odblokování zablokovaného rozvoje mnohých obcí. To je velké plus. I když se třeba přímo na pokladně státu okamžitě neprojeví. Druhá věc, která nastane, je, že dojde postupně k odluce církví od státu. Zase věc logická, která dneska velmi odpovídá tomu, jak dneska chceme, aby ten náš stát fungoval a byl řízen. Třetí věc také není zanedbatelná, a zatím tady nezazněla, díky předání části majetku v naturální podobě dojde i k omezení monopolu českých lesů. Opět věc jedině a jedině prospěšná. To znamená, dlouhodobě z ekonomického hlediska vůbec neplatí, že musí být přijetí tohoto zákona ekonomicky nevýhodné. Co říci na závěr? Já jsem si tady před chvílí na jednom ze zpravodajských serverů přečetl, že "levice cupuje církevní restituce". Nezlobte se na mě, ale já mám spíše pocit, že levice, respektive ti, co tady vystupují proti tomuto zákonu, necupují církevní restituce, ale cupují základní principy, na kterých je tento stát postaven. Popírají to, že to, co bylo ukradeno, by mělo být navráceno. Popírají to, že by se sliby měly plnit, popírají to, že je potřeba přiznat své chyby a že je potřeba je napravit. Podřizují své jednání okamžitému úspěchu, okamžitému prospěchu a okamžitým náladám. Někdy se říká, že revoluce požírá své děti. Já nám všem přeji, aby se nám to v tomto případě nestalo, abychom se náhodou nedostali do situace, že jenom kvůli tomu, že jsme svůj vlastní stranický nebo individuální prospěch postavili výše, než je

74

zájem a charakter a zásady tohoto státu, na to jednou nedoplatili. Aby část naší demokratické společnosti, levou část našeho spektra nakonec nesežraly děti. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Pane předsedající, děkuji za slovo. Dobré odpoledne, vážení kolegové, kolegyně, vážená paní ministryně. Je to dlouhé. Je to dlouhé, to naše rokování, a chtěl bych zde také vystoupit a dopředu, ještě než řeknu některý názor, tak bych chtěl říci, že hlásím střet zájmů. Tak, jak to dělal kolega Sefzig. Ne proto, že jsem členem strany, která má křesťanství v názvu, ani proto, že v KDU tento návrh zákona nebyl projednáván, nebyli jsme u toho, nebyli jsme zastoupeni v komisi, i když se od nás předpokládá, že jsme automaticky ti, kteří tenhle zákon musí podpořit, ani nezastupujeme církev, kteroukoliv. Ten střet zájmů hlásím proto, že jsem laicky kazatel nebo presbyter Českobratrské církve evangelické. Díval jsem se, rozhlížel jsem se, že jsem tady asi jediný, který je, i když laicky, tak církevní hodnostář. Tak jenom z toho pohledu bych chtěl některé věci říci k tomuto zákonu. Ten návrh zákona - pominu všechny ty věci, které zde zazněly anebo už tady byly řečeny - přikazuje povinným osobám vydat oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy. Myslím, že to je velice zdařilá formulace zákona a zákonem přikázané vydání státního majetku původním majitelům je naprosto spravedlivé. V období 1948–1989, kdy se v Československé republice zmocnila vedoucí úlohy KSČ, se církvím, zvláště pak římskokatolické, v mnoha a mnoha ohledech ublížilo. Též nespravedlivým a nejen i dle tehdejších norem nezákonným zcizováním majetku. Návrh zákona sice nesprávně uvádí, že křivdy byly spáchané komunistickým režimem, a pachatelem ale byl stát, k němuž se hlásíme také i dnes jako ke svému, a i nejen k těm kladným věcem, ale hlásíme se tímto návrhem zákona také k té kontinuitě a k těm špatným věcem. A je správně, že stát bere tuhle nespravedlnost na sebe zpátky a snaží se napravit některé křivdy. Plně odčinit všechny křivdy se zcela napravit nedokážou, ale je chvályhodné, že aspoň se snaží tento návrh zákona zmírnit následek některých majetkových křivd. Také způsob, kterým to zákon chce provést, mně připadá rozumný. Právě proto, že to je podle zákona, který nebyl psaný, ale kterým se snaží všichni řídit, když to potřebují, tak ho uvádějí, to je podle jednoho zákona z desatera, kde je napsáno, že nepokradeš. A to, co bylo ukradeno, že má být vráceno. A také z toho důvodu, že vrácením toho majetku, to znamená pole, lesy, se odstraní ten nešťastný vokační paragraf, to říkám proto jako dlouholetý starosta, že by toto byl skutečně velký přínos tohoto zákona, tak, jak říkal kolega Vystrčil. A víte také o tom, že by některý majetek získal konečně svého vlastníka. Týká se to především ztráty monopolu českých lesů, že se delší dobu zajímám o hospodaření v českých lesích. Podal jsem také v těchto věcech trestní oznámení. Ale říkám to proto, že podnik české lesy právě ve své evidenci má také církevní majetek. A podle svého desetiletého plánu upřednostňují těžbu právě na těchto lesích. To znamená, že se vytěžují lesy, které by se měly převádět. Získáním zpátky svého vlastnictví by to církvi jenom prospělo, i když bude i tímto způsobem ochuzena. To je k tomu věcnému návrhu zákona. Následuje ovšem hlava 3, to znamená finanční vypořádání státu a církve náboženskými společnostmi. A tady jsem velice na

75

rozpacích, a tady jsem vyslovil některé výhrady, které řeknu i dneska zde na plénu, řekl jsem je na výboru, za což jsem byl potom označen, že ten, který je proti církevním restitucím, můžu vám říct, že u kolegů lidovců jsem na krásném ošklivci. Ale to mi nevadí, protože ten názor tady znovu chci zopakovat. Ta finanční náhrada, která je v tom § 15, vypořádat však žádnou náhradou nejde. "Vyjmenovaným církvím, pokud neodmítnou uzavřít se státem smlouvu o vypořádání, bude v ročních splátkách, počínaje rokem 2013, vyplácena částka v přesně stanovené výši." Nechci mluvit za jiné církve, ale jako člen Českobratrské církve evangelické se podivuji, že moje církev má dostat celkem dvě miliardy dvě stě šedesát šest milionů finanční náhrady splácených po dobu 30 let, navíc se zohledněním inflace. Přece to málo, oč moje církev za komunistické nadvlády přišla, jí už bylo dávno vráceno a o vydání těch zbývajících 160 ha polí a 80 ha lesních pozemků mohou původní vlastníci, když nebude schválen tento zákon, požádat u soudu. To není náhrada, to je něco jiného. Zajímavou odpověď přinesl metropolita moravský arcibiskup Jan Graubner v Právu, kde uvádí, že katolický podíl je dohodnut na 80 %. Zbytek dáváme nekatolíkům, kteří by jinak měli nárok jen asi na 2 %. Tím snad napravíme to, čím mohli v dějinách katolíci ublížit jinověrcům. A potom v článku – sociální demokraté mají asi krátkou paměť – připomíná, že církve a náboženské společnosti se domluvily na takovém rozdělení, že nekatolíci včetně židů dostanou z celé sumy 20 %, zatímco by jim náležela asi 2 %. Ze strany katolické církve jde tedy o velmi mimořádné gesto velkorysosti. Nesdílím optimismus pana arcibiskupa, že by se ublížení jinověrcům dalo po staletích napravit nějakým finančním darem. Vážím si však ochoty pana kardinála být velkorysý. Potíž je ale v tom, že podle návrhu zákona tu roční splátku finanční náhrady nevyplácí katolická církev těm nekatolickým církvím, ale vyplácí to ministerstvo kultury. Tak jak to tedy je? Jsou ty 2,266 mld. pro evangelickou církev finanční náhradou od státu anebo gestem mimořádné velkorysosti katolické církve? Kde je jaká darovací smlouva, kdo ji podepsal a kdo tu tedy rozdává peníze? Z toho důvodu si myslím, že to patří i vůči kolegům z ostatních nekatolických církví, je to si myslím nesprávný způsob. A tady bych chtěl říci velmi důležitou věc. To finanční vypořádání a finanční náhrada církví by měla být oddělena od toho zákonu o restitucích. Tady považuji za nešťastné, že se tyto věci spojily do jednoho zákona. Chtěl bych říci jednu věc, kterou cituji Mistra Jana Husa, který řekl, že kořenem všeho zla je láska k penězům. Tady ta citace z epištoly první Timoteovy, použil Mistr Jan Hus, když káral zbohatlou církev, a nejen preláty, ale světskou moc, za to, že všechno zlo je z těch lidí, kteří mají rádi peníze nebo majetek. A ještě jednu věc bych chtěl tady říci k té věci, že církev by měla být samostatná a zase podpořit otázku toho, že je důležité, aby církev byla samostatná, to znamená, aby byla provedena odluka církve od státu. Budu citovat kolegu ze synodní rady Evangelické církve, bratra Stolaře, který řekl: "Největším prohřeškem komunistického režimu vůči naší církvi nebyla skutečnost, že byl zabaven majetek. Horší bylo, že se církev odnaučila spoléhat na financování z vlastních zdrojů a spolehla se na financování od státu." A církev si myslí, že na to máme nárok a že se prostě stát postará. A v tom spoléhání přetrvává i v těchto dvaceti svobodných letech. Toto spoléhání přetrvává i v těchto svobodných dvaceti letech. Co tím chci říci? Že církve mají být samostatné, měla by být odluka církve od státu. Ostatně to řekl už kdysi na začátku Lenin, který to prohlásil ovšem jako

76

ideolog, aby mohli bolševici bojovat proti církvi. Naši komunisté tuto poučku leninismu nebrali vážně, protože láska k majetku byla větší než ideje komunismu. A proto si církev zavázali i tím způsobem, že jim prostě dávali almužnu. Stát má přispívat církvím, ale nemělo by to být na platy, nemělo by to být na věci, které tu církev znesvobodňují, ale měl by přispívat na to, že se církev stará o památky, že má ve svém majetku památky, že dělá sociální práci, že se stará o hospice, o školy. My máme taky perfektní věc, a to jsou kaplani ve věznicích a v armádě. To všechno je služba, kterou všichni asi uznáme, že církev ji dělá dobře a že by bylo dobré ji za to od státu platit. Ale stát by si neměl církev zavazovat tím, že ji bude platit na platy, proto ta odluka církve od státu je naprosto důležitá. Jsem přesvědčený, že jestliže ten zákon v nějaké podobě projde ve sněmovně, tady předpokládám, že bude zamítnut, tak bych chtěl všechny ty mé připomínky tady říkat spíš pro ty, kteří to budou projednávat ve sněmovně a kteří by mohli některé věci uplatnit. Myslím, že by to církvi v současné době, jestliže bude tento zákon přijat, takže to církvím ublíží. Jsem o tom hluboce přesvědčen a jsem taky přesvědčen o tom, že ty finance – nemluvím o nemovitém majetku, ale mluvím o tom, že ty finance nebudou požehnané. Chtěl bych říci, že by mohlo být dobrým vzorem financování církví tak, jak to je v Americe. Církve se musí financovat samy, starají se o sebe a musí si platit svého faráře. A jestliže na to nemají, tak nemají právo na existenci. Ta církev, jestliže je správná a je přesvědčena o tom, že má své poslání a své úlohy, tak si prostě musí ti členové svoje kazatele zaplatit. Co říci ještě závěrem k mému vystoupení? Chtěl bych říci jednu věc, která je teď už politická. Tady to bylo několikrát řečeno a souhlasím s kolegou Jílkem, že prostě tento zákon se stal nejenom politikem, ale především i cílem volební kampaně. A tady bych chtěl říci jednu velmi zajímavou věc. Byl jsem v neděli na mši, na poutní mši svatému Vavřinci v Květné u Lanškrouna. Pan farář tam vyprávěl velice zajímavý příběh o tom, jak v České Třebové ... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já se omlouvám, jenom

poznámka, běží už druhá desetiminutová lhůta. Senátor Petr Šilar: Já se omlouvám, takže to velice zkrátím. Tento příběh

můžu říct, potom udělat nebo dám do kampaně. Chtěl bych říci, že právě proto, že se tento zákon stal předmětem volební kampaně a je tak časován, a z těchto důvodů prostě ty negativní věci, které v tom věcném návrhu zákona jsou, které by mohly sloužit k jeho přepracování, tak chci říci závěrem, že z toho důvodu jsem původně chtěl se zdržet hlasování o tomto zákonu, ale tento zákon podpořím, protože nechci být na straně těch, kteří jsou jaksi v jednoduchém řešení, že zákon má být zamítnut, protože jim to nevyhovuje v jejich volební kampani. Takže děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající,

vážené kolegyně, kolegové. I teď jsme byli svědky toho, že snad s tím Senátem ještě vše nevypadá tak špatně, jako asi někdy před hodinou, protože kolega Šilar měl 10 minut a potom měl 77

opakovaně zase 10 minut, nakonec mluvil 12 minut 30, když byl upozorněn, a ještě mluvil asi minutu. Jsem tomu rád, že se tady striktně nevolá už v 9.30 na kolegy senátory, aby ukončili diskuzi, a když tak rozdělili svůj příspěvek na dvě části desetiminutové. Já jsem všeobecně apriori, ať to je na obecním zastupitelstvu, krajském nebo i zde, proti omezování času a počtu vystoupení demokraticky zvolených lidí. Trošku mě mrzí technika. Když jsem se předtím v této věci hlásil, že nezaznamenala k tomuto bodu mé přihlášení. A nakonec jsem sklouzl do této rozpravy, takže toho využívám a dovolím si vás seznámit s mým stanoviskem. Dneska zde u tohoto pultíku zaznělo konstatování o nevhodné době, v době, kdy máme hospodářskou krizi. A já se ptám: Byla někdy nějaká vhodná doba? Byla, určitě, dokonce za vlády sociální demokracie. Byla velmi vhodná doba, měli jsme obrovské množství přílivu zahraničních investic, privatizovali jsme, byla vhodná doba, mohli jsme vše již mít dávno za sebou. Bohužel šance nebyla využitá, a proto se domnívám, že dneska toto téma je velmi zneužíváno. Vzpomeňte si, a bylo to zde dneska již připomenuto, že když jsme hlasovali o takzvaném Topolánkově batohu, tak nakonec jsme ani neměli šanci hlasovat, protože zde byl dán návrh zamítnout, bylo to z řad ODS – nebo nezabývat se, pardon, nezabývat se. A jak to dopadlo všechno? Ano, ten, kdo tento návrh dal, myslím ta strana, tak svým způsobem hodně utrpěla, protože i sociální demokracie na toto poměrně hodně upozorňovala. A mám dojem, že to byl jeden z problémů, že jsme tady demokraticky o všech zákonech, které byly v onom batohu připraveny, nemohli demokraticky hlasovat. A dokonce – říkám za sebe i za kolegy z klubu v té době – byli jsme proti, čili my jsme v té době hlasovali určitě i s kolegy ze sociální demokracie. U tohoto pultíku taky zaznělo, že mají obavu zemědělci, že by mohli přijít o pozemky, které mají vyhlídnuté v rámci vydávání pozemků od pozemkového fondu, takže tyto jsou zatím současným zákonem chráněny a nemůžou být vydávány. Ale uvědomujeme si, jaké zde máme neprávo vůči jiným podnikatelským subjektům. Víme, že zemědělci mohou získat až 500 hektarů pozemku za velmi výhodných podmínek na splátkový kalendář třiceti let. Tuto výhodu nemá podnikatel, který chce rozšířit fabriku nebo potřebuje jiné pozemky na rozšíření svého podnikání. Nemají tuto možnost sportovní areály například. A nerovnost v oblasti půdy nebo získávání půdy je tady dneska naprosto jednoznačná. Nemám nic proti zemědělcům, ale já vidím ty, kteří dostali vydáno od pozemkového fondu, vidím, jaké pozemky dostali vydány. A ty, které si vytipovali, na které si ukázali, protože na to měli svatosvaté právo dle zákona, tak tyto pozemky dneska velmi výhodně prodávají. Tam oni si zaplatí těch 30 let dopředu a na pozemcích vydělávají. Takže ono to není všechno tak, jak to vypadá, že zemědělci jsou chudáci. Aspoň v té části, ze které pocházím já, tak tam není ta ona úrodná černozem a tam to funguje trošku jinak. Nicméně to měřítko je stejné, jestli je to dole na Znojemsku nebo někde nahoře v Krušných horách. Chtěl bych říct, že tento zákon je velmi důležitý pro obce, už to tady dneska bylo řečeno. Co tady nebylo řečeno, že stát neplatí obcím daň z nemovitosti. To tady, mám dojem, dnes ještě nezaznělo, a pro některé obce tato skutečnost může být samozřejmě velmi významná. Proto závěrem chci říct: pokusme se nestrašit se. Co se stalo, když se vydával majetek šlechticům, šlechtickým rodům, jaká byla kritika. A já se ptám, co se stalo. V podstatě se nestalo nic, spíš to pozitivní, že o mnoho majetků se začal někdo konkrétní starat, byl tam člověk, který za to byl zodpovědný nebo je zodpovědný. A dokonce nedošlo ani k nějakému odtržení od kulturního dědictví v oblasti jeho

78

možnosti seznamování s veřejností. Ani k tomu nedošlo, protože samozřejmě i šlechtické rody si dobře uvědomily, že když umožní návštěvu na svých zámcích, hradech a panstvích, že jim to může být ekonomicky prospěšné. Proto bych chtěl skutečně požádat, abychom se nestrašili, abychom tento zákon schválili v předloženém znění. A nevím, jestli to zde už zaznělo, protože všichni říkali, že nebudou pro tento zákon hlasovat, tak já dávám návrh na jeho schválení. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako

další se do rozpravy přihlásil s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda

Senátu

Milan

Štěch: Děkuji,

pane místopředsedo. Paní ministryně, kolegyně a kolegové, já jsem tady asi před dvěma měsíci v souvislosti s konvergenčním programem hovořil o určitých nedobrých trendech v našem hospodářství. Dnes jste si možná přečetli, jak to s námi vypadá, že si Česká republika nevede dobře. Když dnes otevřete denní tisk, je tam: Česká republika zaostává, Německo se nám vzdaluje. Před šesti lety jsme byli lídry střední Evropy, dneska jsme s Maďarskem na tom nejhůře a řadí nás vývojově vlastně do skupiny spíše do jižní Evropy. Ať se to líbí nebo nelíbí tady pravému spektru, je to samozřejmě také zásluha vládní politiky. A cíl, který si vláda dala v oblasti veřejných financí, veřejných rozpočtů, není naplňován, jsou obětováni občané a projevuje se to v takových věcech, jako je snižování valorizace důchodů, zvyšuje se DPH, což vede k tomu, že lidé méně utrácejí, nakupují víc v zahraničí, snižují se výrazně příplatky na bydlení, zmrazily se opakovaně platy veřejných zaměstnanců. A co je nejhorší – zastavily se prakticky veřejné investice od státu přes kraje až obce. Stát ovšem přichází s tím, že poměrně velkoryse vyrovná škody způsobené minulým režimem. A myslím si, že jsme schopni se shodnout, že tyto škody je možno vyrovnat i v této době. Ale limit pro tuto shodu je v rozsahu a přístupu a filozofii předchozích restitucí, to znamená u fyzických osob podle zákona o vyrovnání některých majetkových křivd a škod, tak jak se doposud postupovalo, kdy samozřejmě i řada občanů oprávněně nebyla zcela uspokojena, protože se nepodařilo všechny škody nahradit, a to i z důvodu, že prostě současně společnost na to nemá, pokud to nemá podvazovat další úspěšný vývoj celé naší země. Zde se volí jiný přístup, a my to máme dneska schválit, a když to schválit nechceme, tak jsme jako levé spektrum označováni za populisty, nezodpovědné, argumentuje se Ústavním soudem. Ale Ústavní soud nerozhodl, ani neřekl, jak se má toto vyrovnání provést, on pouze řekl, že se provést má. Slyšel jsem tady mnoho útoků a vypadá to, že jsme si jako politické spektrum sociální demokracie, případně další kolegové, kteří mají odlišný názor než vládní koalice, prostě umanuli, že budeme proti, že jsme populisté a že si důvody vymýšlíme. Otevřete-li dnešní noviny, tak i z řad církevních hodnostářů můžete číst odlišné názory. Přečetl jsem si před několika okamžiky rozhovor s panem Rajchrtem, což je evangelický farář. A on říká prakticky to samé, co říkáme my, a není členem sociální demokracie a říká tam, že je spíše označován a spíše byl hodnocen v minulosti jako pravicově smýšlející člověk. On také hovoří o tom, že se pojem ukradení účelově zneužívá, že se to stalo určitou floskulí, aby se tím odůvodnil tento návrh a odpůrci se jakoby před veřejností očernili a zastrašili.

79

Nebylo zodpovězeno, proč je jiné ocenění půdy a lesních porostů, pozemků, než bylo v předchozích restitučních řešeních. Rozdíl 54 miliard korun je v této době enormně velké číslo a my se pod něj nechceme a nemůžeme podepsat, i vzhledem k okolnostem, které se tu úvodem uváděly. A nejsou to, prosím, žádné nízké důvody, jak tady zaznělo. Jestli pro někoho je 54 miliard zanedbatelné číslo, tak pro nás určitě to zanedbatelné číslo není. I dneska jsem si přečetl stanovisko poradce prezidenta republiky Jaroslava Kuby, který rovněž hovoří přesně tak, jak tady bylo hovořeno o nebezpečí prolomení hranice 25. února roku 1948 a tím i Benešových dekretů. Když si pořádně přečteme a vyhodnotíme některá vaše vystoupení, kolegyně a kolegové prostřednictvím řídícího, i úvodní slovo paní ministryně, nejsem jediný, který si toho všiml, všimli si toho i novináři v kuloárech, tak de facto vy jste sami na to upozornili, že to nebezpečí tam existuje. A co je nejhorší, že tady ty stenozáznamy, které tady zaznívají, pokud ten zákon bude takto násilně prosazen, jak v současnosti je prosazován, tak mám obavy, že tyto stenozáznamy budou využity těmi, kteří se budou domáhat majetkového narovnání v duchu tohoto zákona. Samozřejmě i těch, kteří se budou domáhat z důvodů nerovnosti, protože řešení, které se tady navrhuje, je velkorysejší, zejména v oblasti finanční kompenzace, než to narovnání, které doposud u fyzických restituentů bylo prováděno. V tom, myslím si, že bychom také měli být zodpovědní a dávat si pozor, abychom vlastně nenahrávali těm, kteří budou chtít stav tohoto projednávání nakonec zneužít ve svůj prospěch. To myslím zejména ty, kteří se budou chtít dostat pod rok 1947, to znamená pod Benešovy dekrety. My jsme tu byli obviňování z toho, že zneužíváme toto pro lacinou volební kampaň a já bych stejně tak mohl říci a sdělovat, že zákon s ohledem na novelizaci daňových zákonů, kde se praví, že po nabytí tohoto majetku bude moci být majetek prodán a v prvém prodeji že nebude podléhat dani z převodu nemovitostí, tak já bych to mohl také označit, že to je vlastně jakýsi prostor pro tunel, aby se velmi snadno mohly tyto majetky od těch, kteří je nabudou, získat. Tady také zaznělo, že sociální demokracie osm let byla ve vládě a že tento problém navrácení a vyrovnání křivdy na církevním majetku a majetku církevních organizací nevyřešila. Mohl bych říci, že pravice tu byla 14 let a také to nevyřešila. Ale nezapomínejte, a hovořili o tom i někteří církevní hodnostáři, že návrhy byly, vedla se jednání. Pavel Dostál, když byl ministrem kultury, měl návrhy, které ovšem byly odmítnuty. Může někdo spekulovat, jestli nebyly odmítnuty proto, že se čekalo, až bude lepší politická konstelace v Parlamentu, aby prošly návrhy velkorysejší a získal se větší majetek. Prosím, pane řídící, aby mě pan senátor neokřikoval. Když hovořil, také jsem ho neokřikoval. (Škromach: Vyřídím, pane senátore.) Pan senátor Škaloud hovořil o tom, že pokud by byl prosazen a realizován fond, ze kterého by byly církve financovány, že by ho ovládali úředníci. Nikdy takový návrh nepadl, vždycky bylo řečeno, že fond by spravovali zástupci církví a stát by tam měl podobný dohled jako má Česká národní banka u bankovních transakcí soukromých bank. Kolik majetku církvi zůstane po letech vlastnění majetku, je otázkou. Mnoho církevních aktivních činitelů z nižších úrovní se obává, že majetku moc být nemusí, neboť se už dnes o majetek zajímají lidé, kteří se v minulosti velmi proslavili při překupování různého majetku i tunelování. Říkám to jako určitou prevenci, protože

80

jsem přesvědčen, že to ve své podstatě může církve i poškodit. Nejsem ten, kdo by je měl hájit, byť jsem věřící člověk, ale na druhou stranu by bylo pokrytecké, kdybych se do takové úlohy stavěl. Myslím si, že argument, že nebylo možné majetek sepsat a že by to bylo zdlouhavé, netransparentní a že by to nebylo možné, ale vydávat je možné? Veřejnost to nemůže pochopit a nemůže nikdo obstát, že takto je možné postupovat. Tady také zaznělo, že jsme zadluženi zejména v krajích více než před 4 roky. Není to pravda, celkové zadlužení krajů je nižší. Je třeba k tomu připočítat i závazky, které za minulých krajských vedení byly učiněny. Chtěl jsem uvést některé argumenty a reakce na vystoupení, která zde zazněla, protože se domnívám, že nebyla seriózní a že bychom se o církevním vyrovnání měli bavit seriózně. Myslím si, že bychom nalezli shodu v otázce navrácení majetku, který církvím patřil, což je doložitelné, že bychom nalezli shodu i na financování. Připadá mi smutné, když přijdu na faru a vidím, v jakých podmínkách tam farář působí. Je to vysokoškolsky vzdělaný člověk, zabezpečení tam není na úrovni, za to se přímo stydím. Na druhou stranu takovýmto způsobem předávat majetek, nedostatečně ošetřený, bylo by mi hodně smutno, kdyby za několik let majetek měly osvědčené firmy a osvědčení borci z dob kuponové privatizace, tunelování a převádění majetku. Chraň nás pánbůh, aby k tomu nedošlo, ale mám strach, že tento návrh zákona tomu dává směr. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan ministr Alexandr Vondra. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, chci se ujistit, že na nás s právem přednostním se limit nevztahuje. Byl teď 12 minut. Nebojte se, není to o obstrukci. Tento návrh, který předkládá vláda, je návrhem velmi seriózním a je výsledkem velice seriózní, důkladné a dlouhé diskuze. Je unikátní, že se na něm shodli s vládní koalicí představitelé všech klíčových církví, což je poprvé při veškerých snahách, které za posledních 20 let byly učiněny. Troufám si tvrdit, že už žádné dlouhé diskuze nejsou potřeba, že tady splácíme dluh, který je starý více než 20 let a že je namístě spíše konat. Projednáváme návrh zákona, který představuje poslední velkou kapitolu vyrovnání se s totalitní minulostí této země. Možná i proto vzbuzuje tolik odporu u některých lidí v této komoře. Samozřejmě nejedná se o neutrální majetkový transfer, ale o akt historické spravedlnosti. S trochou nadsázky si v galerii pro hosty můžeme představit všechny ty, na které dopadla pěst konfesní nenávisti komunistického režimu, mučení, pronásledování a další utrpení napravit nemůžeme. Majetkové křivdy, které komunistický režim v rámci boje proti věřícím obyvatelům uskutečňoval, zmírnit ale můžeme. A to je první klíčový cíl tohoto návrhu. Padají tu návrhy a argumenty proti tomuto zákonu, ale vesměs jsou to argumenty demagogické a všechny do jednoho byly na odborné úrovni dávno vyvráceny. Přesto se pokusím na některé z nich poukázat a znovu na ně reagovat. Říká se, že majetek církvi nepatřil, neboť byl stále státní. Proč tedy komunistický režim přijímal vyvlastňovací předpisy? Potřeboval komunistický stát okrádat sám sebe? Zápisy z pozemkových knih nebo také judikatura Ústavního soudu jasně svědčí, že církevní subjekty byly k 25. únoru 1948 plnoprávnými vlastníky církevního majetku a tudíž obava o prolomení hranice je tu naprosto zbytečná. Nebo prý se bude vydávat majetek, který církvi vzal již Masaryk. Kdo umí číst, jasně se přesvědčí o opaku. Zmírňují se pouze křivdy uskutečněné po únoru 1948.

81

Jestliže vlastnické právo k věci přešlo na stát před únorem 1948, nelze ji podle návrhu tohoto zákona vydat. Nebo by se prý měl vydávat majetek, který církvím nikdy nepatřil. Jak, to je mi záhadou. Proces vydávání majetku je takřka totožný s obdobným procesem podle zákona o půdě či zákona o mimosoudních rehabilitacích. Majetek se bude vydávat pouze na žádost, ve které církevní subjekty vždy přesně určí nárokové nemovitosti a současně doloží, že alespoň k únoru 1948 vlastnily. Jinak se takový objekt vydat nemůže. Že vláda přesně neví, co se vydá? To je logické, neboť nemůže vědět, o jaké církevní majetky příslušné církevní subjekty požádají. Vyvolává se tu dojem poskytování jakéhosi daru církvím. Podíleli jsme se například na takovém daru. Komunisté po roce 1948 zabírali funkční hospodářské celky, fungující podniky, stáda krav, s personálem, vybavením a udržovanými hospodářskými statky. My po 60 letech původnímu vlastníku vrátíme pouze pole, a to jen tehdy, pokud nebylo později zastavěné, a k tomu zchátralé technické budovy, tedy majetek, který má v porovnání s původním stavem prakticky zápornou hodnotu. Asi nejčastěji se argumenty proti vyhraňují ve vztahu k finanční náhradě. K ní je také třeba v zájmu objektivity uvést několik informací. Bylo to tady předsedou Senátu Štěchem zdůrazněno: Finanční náhrada je vynález sociální demokracie. Poprvé byla církvím navržena jako možné řešení majetkových nároků vládou sociální demokracie za Miloše Zemana. Tehdy se tomu říkalo renta a před více než 10 lety ministerstvo kultury pod vedením pana Dostála odhadlo, že výše renty má být 100 mld. Kč, teď je to 59. Finanční náhrada představuje spravedlivé ohodnocení majetku, který by mohl být církvím vydán, ale stát ho z nejrůznějších důvodů vydat nechce nebo nemůže. Jako někteří starostové velmi dobře víte, že to nemůže vydat kvůli obcím a krajům. Obce i kraje jsou přitom opakovaně Ústavním soudem ujišťovány, že mají počítat s tím, že se jich restituční nároky církví mohou v budoucnosti dotknout. Návrh zákona je tohoto břemene zbavuje a stanoví, že obecní a ani krajský majetek vydáván nebude a obce s ním budou moci začít nakládat. Zcela opomíjeným pilířem návrhu zákona je přechod na nový systém majetkových vztahů mezi státem a církvemi. O tom se málo píše, o odluce. Stát se již do budoucnosti nebude podílet na financování života církví. To je velká změna zejména pro církve, z nichž pro mnohé to bude krok do neznáma. Přesto jsou připraveny tento krok učinit. Sociální demokraté mají prý vlastní řešení, náboženské fondy, které by spravovaly historický církevní majetek a víno z něj by církvi milostivě poskytovaly. Mají asi špatnou paměť, ale byl to právě sociálně demokratický ministr Pavel Dostál, který jeden takový fond kdysi poslal do likvidace, čímž připravil katolickou církev o rozsáhlý majetek – mám na mysli náboženskou Matici. Nejvyšší správní soud označil jeho úkony v této věci za nicotné, majetkovým škodám se ale nezabránilo. Proč by měl církevní majetek spravovat fond řízený politiky? Prý můžeme hledat ještě nějaké vhodnější řešení. Ano, vždycky existují vhodnější a lepší řešení, v tomto případě ho ale hledáme už více než 20 let a ti, kteří nejvíce křičí, měli samozřejmě možnost toto řešení už dávno nalézt. Všem připomínám, že v současné době jsme ve vztahu protiústavní nečinnosti. Dvacetiletou nečinnost Parlamentu ve vztahu k vypořádání historického majetku církví označil Ústavní soud za porušení Ústavy. Jsme ochotni dělat alespoň něco pro existenci právního státu v této zemi, nebo jednoznačně nálezy Ústavního soudu budeme další roky ignorovat? Připomínám, že v takovém případě se církve svého majetku doberou tak jako tak, bude to jen složitější a bude to všechny stát víc, s většími náklady zejména pro stát.

82

Dámy a pánové, na závěr mi dovolte stočit téma ještě jiným směrem. Argumentace opozice proti návrhu zákona přesáhla dobrý vkus nejen billboardy s vyobrazením rukou preláta, ale i slovy pana Zaorálka o úloze církve v době nacismu. Vztah mezi katolickou církví a nacismem byl dobře popsán, encyklika Mit brennender Sorge odsoudila nacismus již v době, kdy ostatní přešlapovali. Duchovní byli pronásledováni nacistickým režimem, ten sám přitom považoval katolickou církev za svého hlavního nepřítele. Dovoluji si ocitovat věty Adolfa Hitlera: Válka skončí a mým posledním životním úkolem bude vyjasnění církevního problému. Teprve pak bude německý národ zcela zajištěn. Nestarám se o zákony víry, ale nestrpím, aby se velebníček staral o světské problémy. S organizovanou lží musíme skoncovat tím, že se stát stane absolutním pánem. V mládí jsem byl přesvědčen o jediném řešení, chce to dynamit. Dnes vím, že se to nedá lámat přes koleno, církev musí uhnít. Musíme ji dostat tak daleko, aby na kazatelně stáli jen hňupi a v lavicích seděly jen staré báby. Zdravá mládež bude s námi. Tolik jeho citát z 13. prosince 1941 v Berlíně. Dámy a pánové, máme dvě možnosti – buď se k tomuto návrhu postavíme zády a budeme pokračovat v nečinnosti se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Obce nebudou moci nakládat se svými majetky, církev se bude obracet na Ústavní soud a náklady, které nás to budou stát, daleko převýší těch 59 mld., které se tady rozloženo do mnoha let navrhují k vypořádání. Pokud tento návrh schválíme, odčiníme poslední křivdu, která ještě odčiněna za 20 let nebyla, obce budou moci nakládat s majetkem, dojde k odluce církve od státu a skončí interference státních manýr do života církevních společenství, která tam fakticky nemá v civilizovaném západním světě co dělat. Myslím si, že volba je jasná. Jsem pro to, abychom se k tomuto návrhu postavili čelem a řekli své ano. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Pešák: Vážená paní ministryně, dámy a pánové, slovutný Senáte, nebývá mým zvykem příliš dlouho zdržovat a nebudu to dělat ani nyní. Blahovolně mně poskytnutých 10 minut určitě nevyčerpám. Jsme nejblíže vyřešení otázky narovnání majetkových i finančních otázek s církvemi, jak jsme za uplynulých 22 let fungování demokratického státu byli. Máme možnost tuto šanci využít, máme možnost ji odmítnout a pokračovat v tom, co se dělo v uplynulých 22 letech v jednáních, která nikam nevedla. Proč nikam nevedla, resp. proč tato jednání byla úspěšnější? Protože ano řekla také druhá strana, které se toto řešení týká. 17 církví a náboženských společností řeklo ano, a to je ta historicky jedinečná příležitost, která dnes tady je a skýtá nám možnost problém vyřešit. Zvažoval jsem a dobře poslouchal plusy i minusy, argumenty z jedné i z druhé strany, pro i proti, ale mé stanovisko bude pro tento zákon podpůrné, a to jak proto, že z majetkového hlediska mám jistotu, že nebude vydáno něco, co nepatřilo kdykoli do majetku církví a náboženských společností. Bude odblokován majetek, který prokazatelně dnes brání rozvoji měst a efektivnímu využívání těchto pozemků. Za nejdůležitější považuji, že bude nastartována odluka církve od státu. Sdílím přesvědčení kolegy Sefziga, který říkal, že víra je důležitá pro samotné zdraví člověka. Umím si představit, že toto by stát mohl nějakým způsobem oceňovat, ale stejně respektuji a beru velmi vážně, že 80 procent občanů tohoto státu si to nemyslí, nechce být spojováno s církvemi nebo jakýmikoli jinými

83

náboženskými společnostmi. Aby toho bylo dosaženo, je nutné také finanční oddělení. A to tento zákon startuje. Považuji to za velmi důležité. Co jsem chtěl říci, v zásadě jsem řekl. Každý, kdo analyzuje, jak hlasování v této komoře Parlamentu ČR dopadne, je schopen téměř s jistotou předvídat výsledek. Proto jsem také vystoupil, že musím říci, že se mně nepříjemně dotklo odhlasované omezení doby a počtu vystoupení jednoho senátora. Každý, kdo přemýšlí, ví, že ve středu večer nelze činit jakékoli obstrukce až do neděle. Obstrukce nepovažuji za neslušné slovo, patří k parlamentní demokracii, ale nelze to protahovat do nedělní půlnoci. To ví každý. Omezení diskusního času a počtu vystoupení považuji v této situaci za chybu a za určitý projev slabších nervů na levé straně politického spektra. Je to škoda, mohli jsme tyto věci nechat doběhnout tak, jak by stejně doběhly. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, nevím, jak začít, možná tím, že postupem debaty jsem se posouval na pozdější příčky, což přispělo k tomu, abych mohl zkrátit své vystoupení. Nastalo to zejména v době, kdy jsme tady přestali slýchat argumenty, které byly již několikrát vyvráceny, přesto před chvílí tady jeden zazněl. Doufám, že to moje vystoupení neprodlouží. Chtěl bych se ohradit proti jedné věci, která se tady permanentně šíří jako nějaká chiméra a postrach demokracie. Souvisí to s Topolánkovým balíčkem. V různých souvislostech je zde připomínáno, že Senát tehdy schválil institut nezabývat se. Tento institut je legitimní součástí jednacího řádu. Není žádnou hanbou ani prohřeškem proti demokracii, pokud je navržen. Ostatně po každém předložení zákona a zprávě zpravodajů vyzývá předsedající plénum, zda to nechce někdo navrhnout. Je to normální, jednací řád to zná. Je zajímavé, že nemáme v jednacím řádu, jestliže nezabývat se znamená schválit bez rozpravy, mohli bychom uvažovat o tom, zavést si tam také neschválit či zamítnout bez rozpravy. Možná, že by tento návrh dnes zazněl, nevím. Nikoho z toho samozřejmě nepodezírám. Pokud jde o nezabývat se tehdy, odsouhlasilo tento návrh 58 nebo 59, téměř ústavní většina senátorů. Znamená to, že tato ústavní většina senátorů by podpořila návrh schválit beze změn tohoto návrhu. Byl výsledkem koaličních dohod. Byl to mimochodem návrh, který srazil budoucí možný schodek státního rozpočtu ze 180 na 120 mld. Šlo o úsporu 60 mld. Miliardami se tady dnes hodně oháníme. Nemusí se každému líbit, když tento institut bude schválen. Znovu opakuji, je v jednacím řádu a nemůžeme si to navzájem vyčítat. Také si nenamlouvejme, že délkou rozpravy lze změnit většinová podpora nebo většinová nepodpora. Rozprava výrazně nemění postoj senátorů, kteří si tyto postoje formují daleko předtím. Byl bych rád, kdybychom toto už nevznášeli, je to trapné. Stejně legitimní – tady budu s rozporu s některými kolegy – je navrhnout zkrácení doby a počtu vystoupení senátora, protože to je v jednacím řádu. Nenapadejme se, když to někdo použije. Samozřejmě to můžeme komentovat, můžeme tomu přikládat nějaké významy, ale legitimní to je a je třeba se s tím

84

vypořádat. Mně to vytvořilo problém. Nevím, jak budu schopen dvakrát naplnit 10 minut, ale doufám, že to po mně nebudete chtít. K věci, která tady opakovaně byla vznesena, a před chvílí jsme ji znovu slyšeli z úst předsedy Senátu. Tento návrh Senátu neprolamuje 25. únor 1948. Znovu opakuji, co zde zaznělo: V zákoně je výslovně uvedeno, že řeší majetkové křivdy pouze do rozmezí 25. února 1948 až do 1. ledna 1990. Není to před únorem. V § 8, odst. 1, písm. h) je, že se tímto zákonem nevydávají žádné věci, které byly konfiskovány na základě Benešových dekretů. Nestrašte Benešovými dekrety a netvrďte, že prolomíme 25. únor. Byl zde zákon v roce 1948, který navrhoval vyvlastnění za úplatu. Protože k tomu nedošlo, tento návrh zákona nebyl naplněn, a tudíž se na to zákon nevztahuje. Majetek byl ukraden. Tímto zákonem se také neohánějme. Kolega Horník tady upozornil na to, že zanedbáváme potenciální výnos daně z nemovitostí, který se stane pozitivem na straně státu při uplatnění tohoto zákona. Tímto zákonem získá stát plus minus 59 miliard majetku, který nevídá. To je další pozitivum na straně státu. Tento majetek bude splácet 30 let. Je to dobrý leasing, když tam není úrok a je tam jen inflace. Myslím, že bychom si měli i na tyto věci poukázat. Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické vypočítala, že stát si majetkově přilepšil využíváním z konfiskovaného majetku církví zhruba ve výši 170 mld., a my se zde bavíme o vydání majetku částečně naturálního, částečně kompenzačního finančně ve výši 134 mld. Pořád jsme na tom vydělali, byl to dobrý kšeft, nebýt toho, že je zcela nemorální. Budeme zde vracet 59 miliard v penězích, 75 v naturáliích, ale stát na tom vydělal 170 mld. To, že se peníze rozfofrovali na něco jiného, to je smutné, kdyby se to dávalo na nějaký fond, dnes to hravě zaplatíme a nemusíme se tady o tom bavit. Dámy a pánové, od listopadu 1989 za několik měsíců uplyne 23 let. Nedávno jsme schválili zákon o odškodnění účastníků 3. odboje. Doufám, že se nám i letos podaří uskutečnit toto odškodnění a napravit tak křivdy, které způsobil minulý režim, v době kratší, než kterou požadoval Masaryk, to je 50 let. Já bych si přál, abychom to stihli ještě za mého života. Děkuji za podporu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore.

Nyní vystoupí pan senátor Petr Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já z toho zákona, který teď leží před námi a který projednáváme, nejsem nadšený. Myslím, že stejnými slovy tady svého času uváděl náš kolega Pavel Lebeda, omlouvám se, že si ho beru do úst, zákon, nebo svůj postoj k zákonu o účastnících protikomunistického odboje. Nejsem z něj nadšený. Myslím si, že velká část toho, co tady zaznívá negativního na adresu zákona, má svůj reálný základ. Já si myslím, že je veliká škoda, že opozice nebyla přizvána k tomu, když se tento zákon projednával – nejdřív ve formě nějakých zásad a poté samozřejmě v paragrafovaném znění. Je to velikou škodou a už to pravděpodobně nepůjde odčinit. Je jasné, že pro nás nebude příjemné, když zákon přijmeme. Na druhé straně je jasné, že nebude pro nás příjemné, když ten zákon nepřijmeme. Hovoří se o církevních restitucích. Já připomínám, že se ten zákon jmenuje "o majetkovém vyrovnání s církvemi". Čili nemáme zde nějaký návrat k nějakému předchozímu stavu, ale vzniká nám zde nová kvalita.

85

Navíc připomínám, že se píše rok 2012 a je velikou ostudou, že tuto záležitost už dávno nemáme vyřešenu. Porovnávám-li a dávám-li na misku vah argumenty pro schválení tohoto zákona a proti němu, pak bohužel musím konstatovat, že převažují argumenty, aspoň u mě, pro. A proto bez nadšení, bez nějakých emocí, částečně i se skřípěním zubů jsem připraven tento návrh podpořit. Rozhodně nebudu hlasovat pro návrh zamítnout, tak jak zde zaznělo. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pane

místopředsedo Škromachu, chcete vystoupit s právem přednosti? Prosím, máte možnost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři, jenom krátká poznámka k vystoupení pana ministra Vondry. Já myslím, že základní problém zodpovědnosti je na způsobu, který zvolila vláda. A vláda společně s církvemi se rozhodla, že využije většiny, kterou má v Poslanecké sněmovně, nebo měla v té době, a že prostě nebude o té věci jednat s opozicí. Já jsem přesvědčen o tom, že základní chybou bylo, že k těmto jednáním nebyla přizvána i opozice, tak aby se hledalo kompromisní řešení, které by bylo možno najít v této věci. Ideologizace, která tady nastala, byla jednoznačně silovým prosazováním těchto církevních restitucí ze strany vlády. A jestliže nebude tento zákon schválen, jestliže ho Senát zamítne a Sněmovna neschválí, pak plnou zodpovědnost nese tato vláda. Nehledala řešení, které by bylo stabilní, dlouhodobé. Stejně tak je tomu i v jiných věcech. Myslím si, že i chybou církví bylo, že netrvaly na tom, aby se těchto jednání zúčastnila i parlamentní opozice. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane

místopředsedo. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, paní

ministryně, kolegyně a kolegové. Při dnešním projednávání návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi jsme slyšeli už spoustu argumentů, proč tento zákon zamítnout. Přiznám se, že i já mám určité pochybnosti a některé věci mi jsou nejasné, a tak jak řekl i můj předřečník, ze zákona nejsem nadšená. Otevřeně tady sděluji, že jsem při projednávání tohoto návrhu zákona podjatá, protože při sčítání lidu uvádím informaci, že jsem římskokatolického vyznání. Jsem pokřtěná, biřmovaná Kateřina, vdávala jsem se i v kostele. Už tady bylo také šesté přikázání z Desatera Božích přikázání, které zní "nepokradeš". A co tady nikdo z vás nemůže popřít, je to, že zákon č. 218/1949 Sb. ze dne 14. října 1949 říká, že veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát. Stát kdysi v minulosti něco církvím sebral a dnes tady řešíme, jak tyto věci vrátit. Zazněla tady spousta argumentů, proč je návrh zákona špatný. Já bych však ze strany sociální demokracie očekávala, že předloží pozměňovací návrh, který bude za těmito argumenty následovat. Dnešní návrh zákona reaguje na nález Ústavního soudu, určitě není dokonalý, ale snaží se situaci řešit a na jeho znění se shodli zástupci církví, náboženských společností a státu a čeká na něj spousta obcí a měst, které mají zablokované majetky.

86

Dnes ráno jsem se rozmýšlela, zda se na jednání Senátu neobléci do černého. A víte proč? Ne že bych ráda chodila v černém, smutku jsem si užila v rodině hodně, ale proto, že je mi smutno z toho, co se ve společnosti rozpoutalo. Rozdmychávání vášní, závisti a nenávisti, to je důsledek předvolebního boje. Bylo tady už řečeno, že to není předvolební boj. Tak se tedy ptám, proč ve Zlínském kraji a na Vysočině se mají billboardy proti církevním restitucím omezit. Církve a náboženské společnosti se staly rukojmími v boji politických stran. To jste chtěli? Já ne. Zlo vyvolává zlo a bezpráví vyvolává další bezpráví. Zástupci církví včera vyzvali poslance a senátory, aby tento návrh zákona nepřijímali a snažili se v široké diskusi najít společensky přijatelnější řešení. Obávám se, že tato výzva přišla pozdě a příkopy mezi skupinami občanů byly uměle vytvořeny velmi hluboké. Obávám se také, že v případě, kdy bude tento zákon v této podobě přijat, budoucí politická reprezentace jej může zase zrušit a budeme zase na začátku. Na druhou stranu se však také obávám, že pokud nebude zákon přijat, v případě soudních sporů mohou být finanční náklady možná ještě větší než v navrhovaném zákoně. Mně se také nelíbí, že ČSSD si udělala z církví a náboženských společností třídního nepřítele. Vždycky jsem bojovala proti bezpráví, a proto dnes nemohu jednat jinak, než jsem kdy jednala v minulosti, a nebudu hlasovat pro zamítnutí zákona. Narovnání by mělo být. Mělo by být za rovných podmínek. Ale v dnešní situaci už je cokoliv udělat pozdě. Možná se ve Sněmovně nenajde 101 poslanců, kteří přehlasují zamítnutý zákon v Senátu. A to už potom bude otázka, co bude dál. To nikdo nevíme. Takže možná se tady dneska dohadujeme zbytečně. Vždycky říkám – děj se vůle Boží. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo

má pan senátor Pavel Trpák. Senátor Pavel Trpák: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, mnoho myšlenek zde již zaznělo. Rozhodně je nechci opakovat. Rozhodně ani nechci blíže rozebírat historii a zákony z doby minulé i velmi dávno minulé. Dovolím si jen pár poznámek. Pokud se nechceme dopustit dalších křivd, je mimořádně důležité v případě nápravy majetkových křivd minulosti postupovat výhradně výčtovým způsobem. Pokud se nechceme vrátit před rok 1781 a reformy Josefa II., je nezbytně nutné ponechat si kontrolu státu nad užitím majetku a hlavně zajistit jeho nezcizitelnost. Zároveň je třeba vyjasnit si postavení Náboženské matice. Dle § 18 odst. 9 navrhovaného zákona práva a povinnosti zakladatele Náboženské matice vykonává ode dne účinnosti tohoto zákona církev římskokatolická. Náboženská matice jako nástupce náboženských fondů založených Josefem II. by měla zůstat samostatným subjektem, jehož účelem je správa části majetku římskokatolické církve a výnosů z něho. Do 25. února 1948 byla považována za veřejný fond státem spravovaný a doplňovaný, od majetku církve a státu však rozdílný. Obávám se, že navrhovaná podoba zákona církve mimořádně poškodí, neboť vytváří dojem, že církvím jde jenom o majetek, naprosto se vytrácí obsah a hlavní smysl. Tím je přece pastorační činnost a péče o otázky sociální. Smyslem práce církve přece není obchodování, rozmnožování majetku a burzovní spekulace. Pokud převáží názor, že církve mají právě toto dělat, tak se hodně bojím o budoucnost. Společnost, která následkem historické zkušenosti, například násilné rekatolizace v době pobělohorské, je k otázkám víry velmi zdrženlivá až kritická, bude tímto postupem ohrožena. Lze očekávat další odklon od víry a hodnot, na

87

kterých je naše společnost založena. Mám na mysli hodnoty jako solidarita, obětavost, schopnost vnímat problémy bližních. Z tohoto důvodu navrhuji zákon zamítnout a připravit jiný, v jiné podobě. Jenom pár poznámek k té jiné podobě. Myslím si, že by bylo důležité vracet majetek jenom výčtovým způsobem, vrátit se k myšlence náboženských fondů, tak jak fungovaly před rokem 1948, hledat způsob, jak zajistit činnost církví, ať již jde o vlastní náboženskou aktivitu nebo o poskytování sociální, případně zdravotní péče. Hledat způsob, jak odškodnit oběti totalit. Zde mám na mysli především šoa, nebo jak se běžněji říká holocaust, v době nacistické okupace. Myslím, že otázek je před námi hodně a pokud půjdeme silovým způsobem, předpokládám, že ničeho rozumného nedosáhneme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo

má pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně a kolegové. S tím, že tady vícekrát zarezonovala otázka jakéhosi fondu, který byl také jedním z návrhů ze strany sociální demokracie, tak když jsem se připravoval na jednání ÚPV a domníval jsem se, že by tam mohl padnout nějaký pozměňovací návrh v tomto smyslu, tak jsem se dotázal předem ústavních právníků, jak se dívají na tuto otázku. A ta záležitost, protože nejsme v roce 1781, v té době naše ústava neexistovala a dnes již existuje, je v zásadě řešena tím, že státní kontrola hospodaření s církevním majetkem je v rozporu s ústavně garantovanou nezávislostí církví i s judikaturou Ústavního soudu. Naše ústava takové omezení vlastnictví nezná. A to je ten problém, který v zásadě zase máme vyřešený, protože kdybychom o této úpravě chtěli diskutovat, tak není možná. Je to pochopitelné, jestliže vlastnictví se ctí, tak já si také nedovedu představit, že se naráz někdo rozhodne, že můj dům jen tak, rozhodnutím zákonodárce, vloží do nějakého fondu a bude mě kontrolovat, jak s ním nakládám. Je to totiž o tom, a tady se vyjádřím k některým předřečníkům, že my nemáme diskutovat, nediskutujeme o tom, co církve s tím udělají, jaký je jejich úkol atd. Tady jde o to, že majetek jim byl vzat a má se jim vrátit. Je to zkrátka majetek nějakého subjektu. A to je rozhodnutí, a o tom je ta judikatura Ústavního soudu. Já samozřejmě neberu nikomu právo se vyjadřovat z tohoto místa k veřejně prospěšným společnostem, k církvím atd., jestli dělají práce dobře nebo špatně. To právo máme především ve chvíli, kdy jim dáváme státní peníze a pak je kontrolujeme. To právo je stejné i u soukromých subjektů. Ale tady jde přece o oddělení těchto dvou rovin, kdy my dnes mluvíme, nebo měli bychom mluvit jenom o tom, že se ten majetek vrátí. Druhá věc je, o které jistě mnozí víte a kterou mi tady připomněli někteří také – je skutečně zvláštní, že nám nevadí, že v těch lesích, tedy státních, a zároveň dneska ještě státních, přitom to jsou konfiskované majetky církvím a náboženským společnostem, řádům, se krade, jenom to fičí. Dělají se sto milionové kuchařky, vyvádí se majetek po miliardách, a to doposud v zásadě nikomu nevadilo. Další věc, která dneska nastala – ukázalo se, že ty slavné tendry, proti kterým jsem dříve hodně bojoval, se nakonec prosadily, a jak to dopadá! Ti, kteří je vysoutěžili za ty nesmyslné ceny, odstupují, společnosti jim padají, a především jde o to, že naši lidé – mnozí – ztratili práci v těchto lesích. Věřte mi, že všechny tyto malé společnosti, jednomužné společnosti, to znamená osoby samostatně výdělečně činné, kterých především v Beskydech – to je oblast, kterou já dobře znám – je spousta a normálně si tam vydělávaly peníze, tak dneska jsou na úřadu práce, ty se

88

jenom těší, až se konečně ten majetek rozdrobí, až se vrátí těm, kterým patří, protože dneska už dělají jenom u soukromníků. Ale státní lesy jim tu práci nedají. Tito lidé se samozřejmě těší na to, až se to vrátí církvi a ona je tam zaměstná. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má

pan senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane místopředsedo, vážená paní

ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem zvyklý vždycky z dlouhých jednání obecního zastupitelstva na závěr říci, čeho se vlastně problematika týká. Protože v těch dlouhých diskusích vždycky zanikne hlavní podstata věcí. Já bych takto učinil s dovolením i dnes. Proto jsem se přihlásil na závěr, abych řekl hlavní body, které cítím, které by měly zaznít, a shrnout důvody našeho kroku. Jde o to, aby stát mohl ukončit finanční přispívání na provoz církví a náboženských společností. Aby mohl ukončit blokaci pozemků původně vlastněných církvemi a náboženskými společnostmi a tím umožnit rozvoj obcí a měst. Ukončit nenormální stav právní nejistoty v oblasti vlastnických vztahů k nemovitostem v České republice a tím podpořit rozvoj investičních aktivit v budování odpovídající infrastruktury a přispět k rozvoji trhu práce. V neposlední řadě ukončit vyrovnávání s komunistickou minulostí částečným odškodněním a tím uzavřít kapitolu totalitního režimu. Jsem pevně přesvědčen, že zákon o majetkovém vyrovnání je kompromisní, že je v zájmu jak církví, náboženských společností, tak státu i celé společnosti. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo

má pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážená paní

ministryně, kolegové a kolegyně. Já bych byl moc rád, kdybychom teď v tuto chvíli zapomněli na to, že víme, jak máme hlasovat. A byl bych moc rád, kdybychom si sami pro sebe odpověděli na některé otázky. Já to budu říkat čistě osobně a budu některé ty odpovědi říkat za sebe. A zkusím říct ten svůj postoj k této otázce, k tomu dnešnímu zákonu, který schvalujeme. Ten zákon mě zajímal ještě před tím rokem 1992, než vznikla Česká republika a než se začal projednávat. Když začínalo Občanské fórum, byl jsem jeho mluvčím v rámci Jihomoravských státních lesů a byla tam jedna věc, byla tam řada zásad. A jedna z těch zásad, byla, že byl požadavek odluky církve od státu. Pro mě to byla a stále je otázka svobody církve, která není svobodná. A já jako člen církve jsem se cítil velmi nesvobodný, když stát diktoval v minulé době i s církevními tajemníky, co ta církev bude dělat, jestli budou její představitelé nebo nebudou mít nějaké právo. Proto jsem si teď položil jenom tu otázku, jestli teď, když stojím na té straně toho zákonodárce, což jsem v roce 1990 nestál, jestli skutečně jsme došli po tak dlouhé době k tomu, abychom to konečně mohli uskutečnit. A tak jsem se ptal jako první otázku, jestli je to spravedlivé? To, co je v tom zákoně, to, co ty církve dostávají. Já jsem slyšel – každý z vás si na to zkuste odpovědět sám – já to cítím, že to spravedlivé je. A je to možné část této věci napravit. Proto jsem si řekl, že můžu pokračovat dál dalšími otázkami. Je to na dobrý účel, jestliže ty peníze jsou teď pod kontrolou státu, jestli ten majetek a výnos z něho jsou pod kontrolou státu, může to jít na dobrý účel? Tady vám řeknu, že si vybavuji jednu z věcí, když jsem byl starostou, později hejtmanem, 89

když jsem si to spojil skutečně se záležitostí dobrovolných hasičů. My jsme dobrovolné hasiče jako takové naprosto neuznávali, v rámci městské části, kde já jsem byl. Zdáli se nám zbyteční, říkali jsme si, žádné nebezpečí nehrozí. V roce 1997 přišla povodeň a my jsme najednou zjistili, že je potřebujeme. Já se ptám, jestli náhodou teď v téhle době není otázka – to říkám za sebe, ale každý si zkuste odpovědět sám za sebe, jestli není otázka nějaké morální povodně? A já řeknu jen takovou zkušenost, která mě teď několikrát v poslední době zasáhla, jestli opravdu nepotřebujeme takovou věc, jako je třeba hospic? Můžeme mluvit o dalších věcech, ale chci se vejít do těch deseti minut, a tak zkusme se podívat i na další věci. Jsou to třeba i chráněné dílny. A já jsem si odpověděl tedy, že ten účel, na který by tyhle prostředky šly, je dobrý. A z pohledu státu je to podobné jako podporovat jiné účely, jiné oblasti, které něčemu pomáhají. Pak jsem si říkal tu věc, která tady zazněla dneska mnohokrát, jestli je to dostatečně projednané. Po jednadvaceti, respektive po dvaceti letech, tak, jak se to vezme, nenašel jsem, že by se tady objevila nová neřešená otázka. Je mnoho kombinací, žádná z nich nevyšla. Nicméně mám teď tento závěr, který vyplývá ze stanovisek těch, kteří jednali, a zcela logicky nejednáme my jako Senát, jedná exekutiva, to znamená, já mohu říci, že v tuto chvíli je to nejenom projednané, je to dohodnuté. Může se nám to líbit nebo nelíbit, moje připomínky, které jsem k tomu měl – a měl bych jich řadu – tam určitě zahrnuté nejsou, ale beru, že jsou dohodnuté. To znamená, je to trošku dál, je tam slib. Je tam určitý slib, který tady už byl za někoho dán. A pak je ovšem důležitá otázka, jestli je to pro stát výhodné? A já se nechci teď vracet a říkat konkrétní věci. To tady zaznělo, a zaznělo to z obou stran různě, já si troufnu říct, že je to výhodné pro stát. Když si vezmu ty skutečnosti, které tady zazněly, které mluví o tom, kolik se bude platit církvím, pokud tento zákon neprojde, je to pro stát výhodné. Nejenom finančně, ale je to výhodné pro tisíce obcí, pro kraje, umožňuje to rozvoj a je zde oblast lesnictví, o kterou musím zavadit, protože jsem lesák. A tady řeknu jednoznačně – momentálně situace je taková, že jsme nevěděli, když jsme šlechticům dávali lesy, jestli to bude nebo nebude výhodné pro les, jestli jsme je dávali Baťovi – taky Baťa má lesy svoje, tak jestli, když se vrátí těch 6000 ha, tak jestli to něco přinese? Ale jsou zde také historické majetky obcí. Mimochodem historické majetky byly dány jenom na základě prohlášení obcí, že jim patří, takže i takovýmto způsobem se to vlastnictví rozhodovalo v rámci historického majetku obcí. Tak teď řeknu za lesy, že nejlepší hospodáře najdeme mezi městskými šlechtickými lesy a co se týká Bati. Je mi to líto, moc bych si přál, aby to nebyla pravda. Proto tedy řeknu, že když se ptám, jestli je to výhodné pro stát, tak i z hlediska lesnictví to výhodné je. A poslední věc, kterou jsem si dal, je, jestli je vhodný čas? A já říkám, každý čas byl vhodný, ale momentální čas je vhodnější. Já jsem přesvědčený, že neexistuje vhodnější čas, protože to také bude výzvou pro tu druhou stranu. Já tady totiž stojím za tu stranu, za kterou jsem tady sliboval – a já jsem sliboval osobně, protože jsem na první zasedání přišel pozdě – a říkám, že pro tuto stranu je to výhodné. A co se týká církví, ty musí samy ukázat, jak potom této věci využijí ve prospěch těch ostatních. Já si přeji, abychom se nad tím zamysleli, ať budeme teď hlasovat jakkoliv. Protože myslím, že je dobré, abychom takto přemýšleli o všech zákonech, o kterých rozhodujeme. A já jsem přesvědčený, že nikdo nepochybí, když v současné době bude hlasovat pro. Ale velmi si přeji, abychom tady nad těmi zákony vždycky diskutovali, abychom se vzájemně slyšeli a abychom zkusili také někdy přiznat, že

90

ten náš názor není v tuto chvíli ten nejlepší, abychom ho dokázali i změnit. Myslím si, že to není projevem slabosti, ale projevem síly. Mohu vás jenom ujistit, že v roce 1989, když jsem uplatňoval požadavky Občanského fóra v rámci Jihomoravských státních lesů, jsem si nemyslel, že některý z těch požadavků – a tento už je poslední – nebude naplněn v roce 2012. Věřím ale, že se tento zákon podaří naplnit. A toto přání a tento požadavek Občanského fóra že bude splněn alespoň v roce 2012. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, slovo má

pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi krátkou odpověď na otázku, která zde na začátku padla, a na kterou odpovězeno nebylo. Domnívám se, že je důležitá. Kolega Hajda – coby zpravodaj garančního výboru – zde hovořil o tom, že církvím se předává daleko větší majetek, než by bylo vhodné. A uvádí, že majetek je předražený o 54 miliardy korun. S tím, že dosud se v případě zemědělské půdy oceňovala půda 10 – 11 Kč, a v případě lesa 9 – 10 Kč. A návrh zákona počítá se 44 Kč v případě půdy. To je samozřejmě živná půda pro zajímavé titulky v médiích. Např. jeden z nich z dneška zní: "Je to loupež za bílého dne, církvím chtějí dát třikrát až čtyřikrát víc, než je skutečná cena jejich majetku." A dále pak v textu – citují senátora Hajdu. Takže, dovolte mi, abych vysvětlil, z čeho podle mě vzniká tento rozpor v cenách. Pokud jde o zemědělskou půdu, tak tou se rozumí půda, v rámci tohoto zákona, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Celá ta část tehdejší zemědělské půdy se dnes nachází v zastavěných plochách velkých měst, např. v Praze, Brně, kde je její cena mnohem větší než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech. Na příklad cena zahrad u budovy bývalého Arcibiskupského gymnázia v Bubenči se pohybuje kolem 10 000 Kč/m2. Zemědělská půda v rámci tohoto zákona zahrnuje 4 druhy pozemků. Pozemky kultura – zahrada, které se nacházejí v zastavených územích obcí a měst, pozemky kultury – sad, pozemky v blízkosti zástavby, kde se předpokládají další rozšíření a jsou v dostupnosti inženýrských sítí, a pozemky v tzv. volné krajině, kde se urbanistický rozvoj nepředpokládá a pouze tato část představuje typickou zemědělskou půdu, tak jak je dneska. Ocenění se provádělo tak, že byly zjištěny průměrné ceny za jednotlivé typy pozemků za celou Českou republiku. A původní církevní majetek je rozprostřen poměrně rovnoměrně, a to vedlo předkladatele k tomu, že bylo možno použít průměrné ceny za celou republiku pro účely tohoto zákona. A zprůměrováním cen těchto 4 druhů pozemků za celou Českou republiku se došlo k průměrné ceně zemědělské půdy ve výši 44,48 Kč/m 2. A vzhledem k tomuto postupu je výsledná cena vyšší, nežli běžně uváděná tržní cena zemědělské půdy pouze na venkově, kde se zemědělská půda nejvíc prodává. A to je možná důvod tohoto silného tvrzení senátora Hajdy o nadhodnocení majetku, který se přiznává církvím. Kdybych to shrnul, tak rozdíl je v tom, že pan Hajda a ostatní, kteří to citují také, že on má na mysli současnou zemědělskou půdu na venkově, a zákon bere v úvahu zemědělskou půdu, která je předmětem vydávání. Takže to je z roku 1948. To je naprosto jednoznačné, průhledné, a není to žádná loupež za bílého dne. Ale přiznám se, že to má ohromný mediální dopad na neinformované lidi. Jinak to, protože bylo schváleno to ocenění různými poradenskými firmami, vládními expertními komisemi, to už je zbytečné tady citovat. Děkuji za pozornost.

91

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, o slovo se přihlásil pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, přicházím bez papíru, tak tušíte, že to bude stručné, že to nebude rozvleklé. Musím se s něčím svěřit, k něčemu přiznat. Když jsem ráno přicházel do jednacího sálu, nebyl jsem rozhodnut, jak budu hlasovat. A bohužel, bohužel to nevím ani po celodenní diskuzi. Je mi velice smutno, že nemůžeme jednoznačně a konkrétně uzavřít tady tu víc jak dvacetiletou martyrii, která se týká vyrovnání státu s církvemi, je mi smutno z toho, že diskuze, která tady dneska probíhala, neprobíhala v předchozích týdnech a měsících mnohem intenzivněji, mnohem veřejněji, tak, aby konečná podoba zákona byla přijatelná pro většinu zákonodárců. V této situaci já nedokáži podpořit tento zákon, ale nedokáži jej ani zamítnout. To jsem vám chtěl říct za svoji osobu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pan senátor,

pan místopředseda Zdeněk Škromach má právo vystoupit přednostně, prosím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

vážené paní senátorky, páni senátoři. Já bych si dovolil pozdravit i jménem občanů, kteří nás sledují na veřejných sítích, na internetu, na Facebooku apod., a musím říct, že i z mého volebního obvodu jsem necítil nějaký velký tlak na to, aby církevní restituce v té podobě, tak, jak jsou, byly realizovány. Ale necítil jsem ani ohrožení víry. Nakonec na Hodonínsku, Kyjovsku, Břeclavsku je určitě hodně lidí, kteří věří, a nechodila žádná procesí a neříkala, schvalte ten vládní zákon, ten je správný. Spíš naopak. A rád bych tady citoval, protože kdybych měl citovat většinu těch dalších sdělení, která dostávám maily a na Facebooku apod., tak by to byly takové ty, jak se v televizi pípá. A to by bylo vypípáno. A já myslím, že je dobré, a nebylo to ani z programu sociální demokracie, tak, jak tady někteří naznačovali, ale jeden přítel mi napsal – jmenuje se Oldřich – a napsal: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. K jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Bible Matouš 6/24." Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo, jako poslední zatím se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem chtěl jenom stručně reagovat na jednu část debaty. Protože tady se zmiňuje, že tady probíhá jakási válka sociální demokracie s církvemi nebo předvolební boj. Chtěl bych zdůraznit, že náš postoj je dán tím, že považujeme návrh zákona za hluboce nespravedlivý, a není to jenom náš postoj, je to i postoj řady věřících různých křesťanských církví. A já bych si tady dovolil několik stručných citací z včerejšího prohlášení křesťanů, kteří se právě k různým církvím hlásí. A jsou to teologové, jsou to faráři, je to dokonce biskupka jedné z křesťanských církví – takže významní zástupci těchto církví. A to prohlášení konstatuje toto: "Jako křesťané různých církví, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme zásadní nesouhlas

92

s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody." Další citace: "Jsme přesvědčeni, že budoucnost církví nelze stavět na majetcích z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Nesouhlasíme s tím, že církve se navrácení majetku ve spojení s odškodněním podle vládního návrhu dostanou do privilegovaného postavení oproti jiným právnickým osobám. To podle nás odporuje samotnému smyslu církví a staví na hlavu Kristovo učení." A poslední citace: "Současný návrh zákona počítá s tím, že se římskokatolická církev vzdává přibližně 20 % finančního odškodnění ve prospěch menších církví. To podle nás nestačí, je potřeba mít téměř respekt a úctu ke stále rozhodnější většině našich spoluobčanů, kteří se k žádnému křesťanskému vyznání nehlásí. Schválení navrhovaného zákona bez širšího konsensu výrazně prohloubí příkop mezi křesťanskými občany a ostatní veřejností. Pro nás křesťany a občany této země to bude zahanbení. Církve sice budou mít majetky, ale lidé k církvi nenáležející se k nim otočí zády." Toto je poměrně silné stanovisko věřících různých křesťanských církví. A zaznamenal jsem i podobné názory. Nakonec i náš kolega Šilar tady vyjádřil také výhradu k té finanční podobě odškodnění. Takže není to žádná válka s církvemi, není to jenom žádný předvolební boj, ale je to doopravdy hluboký nesouhlas s tou navrhovanou podobou zákona, který není jenom otázkou nějakých politických stran, ale i samotných věřících. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, zatím

jako poslední vystoupil - nebude poslední - pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové.

Ústavně právní výbor, jemuž jsem měl tu čest předsedat, když se projednával tento tisk, se opravdu zabýval touto materií velmi podrobně. A samozřejmě jsme znali stanoviska Ústavního soudu, na která je teď odkazováno. Musím samozřejmě podotknout to, že Ústavní soud jako takový zkonstatoval, že je třeba vydat zákon, ale neřekl nic o obsahu. Obsah musí vytvořit zákonodárci. Pokud mluvíme o nápravě některých křivd, samozřejmě nemůžeme všechny křivdy napravit. Protože chceme-li udělat nápravu něčeho, můžeme se dopustit křivdy na někom dalším. Když se podíváte, jak je ten zákon konstruován, tak nám zde vznikají právnické osoby, které jsou – teď hledám správné slovo – které obdrží ze státního rozpočtu určitou kompenzaci za něco, co jim nikdy nebylo vzato. Na druhou stranu dalších 17 let bude placeno to, co bylo podle původního zákona, to znamená na provoz církví. Mimo to 30 let bude splácen objem peněz, který byl dohodnut, a který bude samozřejmě navýšen o určité procento inflace. Tak se dostáváme do situace, že nám zde vznikají rovní a ještě rovnější. Otázka je, zda někdy se v tomto státě někdo zabýval odškodněním jiných právnických osob? Protože právnická osoba, jak zde správně bylo řečeno, pokud se týká majetku, tak ten majetek je jeden. A majetek má vždy jenom - to majetkové právo - jeden stejný obsah pro všechny jak fyzické osoby, tak všechny právnické osoby. Ale tady zavádíme, že některé právnické osoby nikdy odškodněny nebudou, a některé, které dostaly příslib, že budou přiměřeně odškodněny, dostanou vše, a ještě nádavkem navíc na vlastní provoz. Otázka je, zda s tím souhlasí občané této republiky? Občané této republiky se vyjadřují dost pregnantně. Operují s tím, že bychom se měli s církvemi vypořádat přiměřeně. To znamená, že málokdo je proti tomu, abychom církvím část majetku vrátili a odčinili nějaké škody, ale ne, abychom napáchali další škody a na dalších 30 93

let zadlužili naše potomky, jak samozřejmě současná vládní garnitura ráda říká, že nerada někoho zadlužuje. Tak tím vytvoříme pro naše potomky dalších 30 let splácení, včetně obsahu, kdy ani nevíme, jestli budeme mít z čeho splácet. A mně to připomíná příběh jednoho města, které bylo velmi bohaté. Mělo hodně prostředků, takže každému, kdo potřeboval, dali na jeho provoz. Jednoho krásného dne si museli na to, aby mohli někomu dát, půjčit. A my jsme v situaci, kdy chceme odčinit škodu, ale musíme si na to půjčit. A musíme si na to půjčit u bank. Bank, které jsme v podstatě sanovali. A zase z prostředků, které byli od našich spoluobčanů, z jejich daní. Takže my se dostáváme do koloběhu, kdy začínáme věci, které mají být spravedlivě narovnány, začínáme se posouvat do pozice, kdy způsobujeme další křivdy, které bohužel už asi nikdo nenarovná. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Paní

místopředsedkyně Senátu Alena Palečková využije přednostního práva vystoupit, takže má slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já budu tentokrát opravdu velmi stručná. Já jenom tady cítím takový pocit, že my tedy církvím něco dáme, ony budou mít majetek a budou z něho týt a nebudou nic dělat. Já mám zkušenost zhruba ze šedesátých let, kdy můj otec pracoval ve Státním úřadě sociálního zabezpečení. A tento úřad spravoval tehdejší sociální ústavy pro seniory, pro mentálně postižené děti atd. V těchto objektech se občas odehrávaly i dětské tábory, za což já jsem velmi ráda, protože jsem měla možnost ve věku, dejme tomu předpubertálním a pubertálním, vidět také, jak je možno o takovéto osoby se starat. Viděla jsem domov pro seniory, někde u Mělníka, neuvědomuji si už jméno té obce, který spravovaly jeptišky. My jsme tam přes víkend stanovali. Já jsem viděla zaprvé ohromnou péči o ty seniory, které tam měly, a zadruhé jsem viděla velmi moderní ženy, které to zařízení spravovaly. Včetně toho, že jezdily autem, dovážely potraviny a tak dále, atd. To byl můj první střet s tímto světem, a velmi překvapující pro mě. Jiný tábor, kde jsme strávili asi dvoje prázdniny, byl v zámku Leontýn u Křivoklátu, který po tom, co byl rekonstruován a zároveň využívána zahrada pro dětské tábory, tak sloužil k péči o mentálně postižené děti. Když říkám děti, tak tam byli i ženy a muži v podstatě ve věku, nevím, možná do dvaceti let, silní, zdatní a pečovaly o ně řádové sestry. A pečovaly o ně velmi dobře. A pokud vím, tak tento ústav funguje snad doteď. V té konferenci, o které jsem tady už dopoledne mluvila, tak jedna z vystupujících byla také – nepamatuji si přesně občanské jméno – sestra Consolata, která vyprávěla o tom, jaký mají někde na obvodě mého kolegy Bratského, nevím přesně v které části Prahy, zařízení pro seniory. A velmi litovala toho, že mohou poskytovat pouze denní stacionář, že nemají prostory na to, aby mohly regulérní domov pro seniory obstarávat a zařizovat. Já znám spoustu starých lidí – a někteří z nich skutečně by byli velmi rádi, kdyby o ně pečovaly, jak říkají oni, jeptišky, protože vědí, že ta péče je stoprocentní, že tyto ženy nemají v podstatě žádné povinnosti doma, nemají starosti s dětmi a tak dále, atd. A skutečně mohou veškerou svoji energii věnovat této práci. Myslíte si opravdu, že si nezaslouží tato zařízení, aby měla nemovitý majetek, ve kterém to mohou poskytovat, a finanční podporu pro tuto činnost? Já si myslím, že by to bylo potřeba.

94

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně.

Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Již více než 9 hodin se přeme, jestli ten zákon je dobře nebo špatně, a přitom výsledek hlasování je předem znám. A co je dobře nebo špatně, ví stejně jenom Pánbůh. Dovolte mi tři krátké komentáře k věci. Všem vám, kteří se oháníte možnými legislativními chybami tohoto zákona, bych připomněl, že před několika měsíci jsme hlasovali o přímé volbě prezidenta, na stole vám každému leželo 10 stanovisek od ústavních právníků o možných kolizích s ústavou, a přesto jste tu ptákovinu odhlasovali. Zadruhé, připadá mi úsměvné, když řada z vás, kteří chtějí shodit ten zákon, mají potřebu sdělit veřejnosti, že jsou věřící. To z vás tedy váš pan farář nebude mít radost. A vy, kteří dnes tady brojíte proti návrhu zákona, jste předložili řadu ústních návrhů, jak vyrovnání s církvemi udělat lépe. A očekával bych tedy, že chcete-li situaci opravdu řešit, tak předložíte nějaký komplexní pozměňovací návrh, který by situaci řešil. Nicméně nepředložil nikdo nic, pouze předložený návrh shodíte ze stolu. Takže zvažme, jestli opravdu je vodítkem pro vaše rozhodování skutečnost, že 80 procent uživatelů Facebooku je proti církevním restitucím. A pak bych připomněl, že 95 procent uživatelů Facebooku je pro zrušení Senátu. Ač také starosta, poslední bod, třetí, nechci mluvit o stovkách a stovkách obcí, které se nemohou rozvíjet. Já bych jako absurditu situace, v které jsme, použil příklad kláštera ve Vyšším Brodě, v mém volebním obvodu. Jedna třetina toho kláštera patří Bytovému podniku MOST, státní podnik v likvidaci. A jakási likvidátorka už 12 let vybírá statisícové nájemné každý rok, aby cisterciáci mohli klášter využívat, protože je to integrální součást kláštera včetně vstupní brány. Čili cisterciáci platí státu nájemné za to, že mohou používat svůj majetek. Není právní síly, jak ten problém vyřešit. Opravdu si myslíte, že to tak je dobře? Ano, zákon je složitý a komplikovaný, protože složitá a komplikovaná je 20 let neřešená skutečnost. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, o slovo se přihlásil pan kolega, pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, hezký večer všem dámám senátorkám i pánům senátorům. Zdá se, že ani po desetihodinové rozpravě se navzájem nepřesvědčíme, takže já jsem chtěl poprosit pana kancléře, aby tady potom uklidil, protože to je, jako by člověk hrách na zeď házel. A bude toho hrachu tady asi hodně, protože ani nálezy Ústavního soudu nás nepřesvědčí. Já asi nedostanu odpověď na otázku, proto ji položím řečnicky – kam se ztratil ten vládní návrh zákona ČSSD za doby její vlády k restitucím? Kam se zatoulal, když do parlamentu nedorazil? Měli na to 8 let času, aby se s církvemi vyrovnali spravedlivěji, lépe, ale bohužel k tomu nedošlo ani za vlády sociální demokracie. Jenomže teď, když ten zákon zamítneme, tak já budu čekat, kdy se objeví. Pokud to tedy sociální demokracie opravdu chce. Jenomže sociální demokracie, jak známo, se řídí volebními průzkumy. 80 procent občanů je proti restitucím, protože jsme sekulární stát. A to téma už je na stole, ty billboardy už jsou vytištěné, sakra, to by byla velká finanční ztráta, to téma musíme udržet až do těch krajských voleb.

95

Pokud dojde k odluce církve od státu, tak já si dovedu představit – a paní ministryně mi to jistě potvrdí, kolik by bylo 1,5 miliardy, které ročně vydáváme na platy duchovních, rozpočtu ministerstva kultury na živé umění, divadla, kinematografii a opravu památek? A takhle? Když nechcete zadlužit své děti, ten návrh shodíte ze stolu a budeme platit pořád, stále. To znamená, zadlužíme se, ročně budeme vyplácet, jak to tady zaznělo už, ještě víc. A na závěr jsem vám chtěl ocitovat, když vás tedy opravdu nepřesvědčil ani nález Ústavního soudu, § č. 8 jednoho z nejstarších zákonů, a to je nepokradeš. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, a o slovo se

přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já budu také nesmírně stručný. V demokracii – a v parlamentu obzvlášť – se velmi často hovoří o principu, který i v souvislosti s tímto zákonem je velmi zmiňován. Je to princi spravedlnosti. To jistě je hodnota pro zákonodárce nejvyšší, pro demokrata. Já bych ještě dodal spravedlnost a rovnost před zákonem – jak řekl klasik. Já jsem velice zvědavý, protože se hodně hovoří o spravedlnosti a o spravedlivém přidělování nebo rozdělování, jak vůbec lze – položím to také jako řečnickou otázku a nečekám, že na ni okamžitě dostanu odpověď, ale zkuste se večer nad tím zamyslet – jak lze něco spravedlivě rozdělovat, co bylo získáno nespravedlivou cestou? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, ještě se o slovo přihlásili dva kolegové – Petr Bratský jako první, prosím. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Nebudu dělat žádnou obstrukci, nebojte se, ale přece jen mi to nedalo, protože tady zaznělo – "o malých církvích, které nejsou konformní s tímto zákonem" – dokonce byl citován nějaký dopis, který podepsala možná nějaká biskupka. Já přečtu jenom několik církví a pro pestrost, co zřizují: Církev československá husitská: Vyšší odborná škola Husův institut teologických studií v Praze, Hospic Dobrého pastýře Čerčany. Jednota bratrská: Maják, OPS Liberec, preventivní programy na školách, nízkoprahové kluby. Brána – Základní škola a Mateřská škola Nová Paka. Škola rodinného typu. Mateřská a rodinná centra v ČR – 12 dětských a mateřských center a 6 rodinných center po celé ČR. Církev adventistů sedmého dne: ADRA – netřeba představovat. V roce 2010 1256 dobrovolníků pro sociální organizaci, 2580 humanitárních spolupracovníků. Projekt Prvák, jehož cílem je informovat děti a mladé lidi v České republice o otázkách globálního rozvoje a vzdělávání. Od roku 2006 prošlo tímto programem 320 000 dětí. Doufám, že poslouchají kolegové z našeho výboru. Domov pro seniory Efata ve Zlíně, další objekt. Federace židovských obcí: Lauderovy školy v Praze. Hagibor Praha – Domov sociální péče v Praze 10 pro seniory, jedno z nejprofesionálněji vedených zařízení v České republice. Bratrská jednota baptistů: Kluby pro mládež pro střední generaci, pro seniory, Romy. Integrace uprchlíků v Barmě.

96

Církev bratrská: Mateřské centrum Benjamínek v Litvínově. V Praze na Černém Mostě Centrum beseda. Poskytnutí a zajištění sociálních a zdravotních služeb seniorům, kteří už nemohou žít ve svém přirozeném sociálním prostředí z důvodu vysokého věku. Evangelistická církev metodistická: Komunitní centrum Maják, klub pro děti a dospívající mládež. Středisko křesťanské pomoci Duha v Plzni. Mateřská škola, klub pro rodiče s dětmi. Českobratrská církev evangelická: Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci, Diakonie, síť 41 organizací poskytujících po celé České republice sociální a zdravotní služby, kromě standardních i atypické, v životě lidí s mentálním postižením. Např. Slezská církev evangelická augsburského vyznání: Slezská diakonie, obrovská síť 60 organizací v Moravskoslezském kraji. Základní a mateřské školy. Potom Apoštolská církev: Žebřík, občanské centrum podpory cizinců v Prostějově. Teen Challenge International, pomoc drogově závislým. To jsou desítky, stovky lidí, kteří prošli tímto programem a byli vysvobozeni z nějaké osobní závislosti. O činnosti salesiánů, o činnosti boromejek už bylo řečeno mými předřečníky. Předvedl jsem pestrost nejen církví, ale celé České republiky, celých možných činností v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a převážně sociálních služeb, hospiců – a tam nepřeji nikomu z vás, aby někdo z vás nebo vašich příbuzných musel užívat službu v hospicu, důstojného konce prožití svého života. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

zdá se, že teď už opravdu jsme vyčerpali všechny přihlášené, takže obecnou debatu končím. A v tuto chvíli je na řadě paní navrhovatelka, která měla dneska opravdu velmi těžkou práci. Ministryně kultury ČR Alena Hanáková: Vážená paní předsedající,

vážené dámy a pánové. Musím říct, že když jsem začínala někdy kolem půl jedenácté u tohoto pultíku s tématem, který je – jak se ukázalo po mnoha měsících příprav a projednávání a mnoha diskuzích, že je to skutečně kontroverzní téma, jak se zdá, a že není vůbec jednoznačné a jednoduché zaujmout k němu stanovisko. Takže když jsme to ráno začínali, nebo spíše dopoledne, přála jsem nám všem, aby slunce, které svítí venku, a které v této chvíli už nesvítí, nám zůstalo alespoň v duších, protože si myslím, že když budeme mít čistou a otevřenou duši, budeme moci lépe přijímat věci, které jsou složité. Zatím několik hodin – dejme tomu devět – které jsme tady spolu strávili, a které mi přes toto obtížné téma byly svým způsobem příjemné, protože jsem tady podruhé, potřetí? A vždycky to bylo příjemné, protože přece jenom atmosféra ve sněmovně, tím, že je nás tam víc, tak je více taková akční. Zatím devět hodin jsme uslyšeli – já jsem si to spočítala – zhruba čtyřicet vstupů. Což je poměrně hodně, s různými názorovými rovinami. A zazněla tady, kromě velmi pozitivních a vstřícných vyjádření, také řada výhrad, které – a většina z nich – provází tento návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi už skutečně několik měsíců. Ale stejně je provázejí i odpovědi na tyto otázky. 97

Nebyl to hluchý čas. Ten čas skutečně se trávil nejenom přípravami, ale také spoustou setkání, na které jsme měli šanci jít. Jestli jsme je využili pro nás, bylo na nás, jestli jsme je nevyužili, také bylo na nás. Jestli jsme je nevyužili, také to bylo na nás. Ty roviny byly různé, a předpokládala jsem, že při setkání v Senátu čas, který tady spolu budeme trávit, bude mnohem kratší, protože jsem předpokládala, že odpovědi na otázky jsou nám zřejmější, jasnější a že toto je chvíle, kdy se spíše máme už jenom rozhodnout. Jak říkal jeden ze senátorů – toto je čas, kdy jsem se chtěl rozhodnout, jestli ANO nebo NE a stále jsem váhavý. Na začátku jste mě požádali, abych odpověděla na některé otázky, na které se tady už odpovídalo, nemyslím jenom v Senátu, ale vůbec již mnohokrát. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím. Nebojte se, budu odpovídat na ty nejčastěji kladené a nejfrekventovaněji kladené otázky, na které už jste tady dostali odpověď, a omlouvám se za to, že to, co uslyšíte, už jste tady slyšeli několikrát, ale nezbývá mi, než se k tomu vrátit. Chtěla bych poděkovat všem, kteří dokázali zachovat stanoviska čistá, bez přílišných emocí, tak aby nám byla věc více jasná. K údajné diskriminaci restituentů z 90. let bych chtěla říct, že na rozdíl od nich, od těchto údajně diskriminovaných restituentů, církve stále čekají, až bude schválen zákon, který jim majetek vrátí. Mnohokrát jsme to tady počítali, to číslo jsme slyšeli, je to více než 20 let. Stát po tu dobu, jak už jsme tady také slyšeli, čerpá z výnosů z těchto majetků. Podle studie národohospodářské fakulty VŠE jsou roční výnosy z církevního majetku – to opakuji – zhruba 3 mld. Kč, podle zákona o hospodářském zabezpečení pak stát církvím poskytuje 1,4 mld. Kč. Jeden ze senátorů se mě ptal, jaký výnos potom budou mít církve v případě, že by se církevní zákon schválil. To, že v této době roční výnosy jsou 3 mld. Kč, neznamená, že církve budou mít také tuto částku 3 mld. Kč jako výnos, neboť se fyzicky vrací a to my víme, pouze část majetku. Není to tedy tak, když stát v této chvíli získá ročně 3 mld. Kč, že stejnou částku budou mít a rozdělovat si po případném schválení zákona také církve. Jak o tom mluvila kromě jiných hned na počátku paní místopředsedkyně Senátu Palečková, zákon o půdě výrazně preferoval naturální vydávání. Vydával proto nejen stát, ale i obce právnické osobě a v některých případech i fyzické osobě. V případě, že nebylo možno vydat původní nemovitost, vydávaly se náhradní pozemky. Jen ve výjimečných případech se nevydávaly náhradní pozemky, místo toho se vyplácena finanční náhrada. Pouze v 10 % nebylo možné vydat původní nemovitost a z těchto 10 % pouze 7 % dostalo finanční náhradu. V roce 1991, kdy byl tento zákon o půdě přijímán, trh s půdou vůbec neexistoval, takže nebylo možné pro finanční náhrady použít spravedlivější tržní cenu. Byla by spravedlivější, nebylo to však možné. Jediné, co bylo použitelné, byly tedy úřední ceny, a to podle tehdy platné vyhlášky ministerstva financí. Tato vyhláška měla číslo 182/1988 Sb. Jenomže tato vyhláška už byla před více než 20 lety zrušena. Určit tedy finanční náhradu podle předpisu, který už dávno neplatí, by bylo zjevně nespravedlivé. Toto je slovo, které je tady velmi frekventované – spravedlivé, nespravedlivé. Ano, i toto by bylo nespravedlivé a bylo by úspěšně napadeno, a mnozí to víme. Bylo by napadeno i tentokrát u Ústavního soudu jako výraz libovůle zákonodárce. Bylo by tedy možno hovořit o spáchání nové křivdy na straně církví a náboženských společností.

98

Pokud se dostanu k další otázce, což jsou hrozby žalob ostatních možných restituentů jako jiných právnických osob, šlechticů, sudetských Němců, je to velký rozdíl, protože nárok církví na vypořádání jejího bývalého majetku je dnes, jak víme, soudně vymahatelný. Co se týká ostatních restituentů naproti tomu žádný právní nárok, často ani morální, skutečně neexistuje. Neexistují tu, pokud se budeme vracet k právu, žádné nálezy Ústavního soudu, které ukládají přijmout zákon o restituci majetku dalších osob. Dostala bych se nyní k finančním náhradám, o kterých se tady také dosti frekventovaně mluvilo. Nebojte se, nebudu číst všechno, co zde mám před sebou, protože bych vás tím možná skutečně už trápila, a budu z toho jenom vybírat. Je skutečností, že se tady kritizovalo, že finanční náhrada je stanovována paušálně. Mnohá vysvětlení tady zazněla o senátorů vlastně z pravé strany tohoto sálu. Já se k nim tedy vrátím a budu se prostě opakovat, protože mi nic jiného v této chvíli nezbývá. Vzhledem k tomu, že vyplacená náhrada má být spravedlivá, ocenění představuje současnou hodnotu majetku, který byl církvím v minulosti protiprávně odebrán a se kterým v důsledku toho nemohly nakládat a mít z něj užitek. Na rozdíl od fyzických osob, kterým byl vrácen majetek v 90. letech podle zákona o půdě, stát stále čerpá výnosy z původních církevních majetků. Jen zisky z církevních lesů se pohybují za tu dobu v miliardách korun. To už jsme tady také slyšeli a dozvěděli jsme se, že výnosy, které stát získává z těchto majetků a z lesů, jsou mnohonásobně větší. Pokud by se tedy skutečně vrátilo i finanční navrácení majetku, tak pokud by se vrátilo, tak si myslím, že v této chvíli můžeme říct, že jakýmsi způsobem, i když to není samozřejmě zcela přesné, si díky těmto majetkům a těmto výnosům církve jakoby předplatily navrácení i finanční. Ocenění se provádělo tak, že byly zjištěny průměrné ceny za jednotlivé druhy pozemků, ať už je to lesní půda, zemědělská půda apod. za celou Českou republiku. Původní církevní majetek je rovnoměrně rozmístěn po celém území ČR. Je proto možné použít průměrné ceny za celou ČR. Jak už jsme si jednou říkali, tyto výpočty byly prověřeny nezávislou společností Ernst & Young. Co se týká zemědělské půdy, o které se tady také mluvilo, jenom bych chtěla říct, že zemědělskou půdou se rozumí ta půda, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší zemědělské půdy se dnes nachází v zastavěných plochách velkých měst, například v Praze nebo v Brně, kde je její cena mnohem vyšší, než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech. Když se dostanu do Prahy, tak například cena zahrad u budovy bývalého Arcibiskupského gymnázia v Bubenči se pohybuje v desetitisících korunách za m2. Nebudu uvádět další příklady, ať své vystoupení neprodlužuji. Zemědělská půda zahrnuje čtyři druhy pozemků, což jsou kultury zahrad, které se nacházejí v zastavěných územích obcí a měst, pozemky kultury sad, pozemky v blízkosti zástavby, kde se předpokládají další rozšíření, pozemky v tzv. volné krajině, kde se urbanistický rozvoj nepředpokládá. Zprůměrováním těchto různých druhů pozemků a různých cen za celou Českou republiku se došlo k průměrné ceně zemědělské půdy v ČR ve výši 44,48 Kč/m2, což už tady také bylo uvedeno. Vzhledem k tomuto postupu je výsledná cena vyšší než běžně uváděné tržní ceny zemědělské půdy na venkově, kde se však zemědělská půda prodává nejvíce. Byla jsem požádána o to, abych uvedla alespoň některé z knih nebo publikací, o které se při výpočet opíral. Jednak byly použity studie Výzkumného ústavu

99

zemědělské ekonomiky, ale také byl použit přehled cen stavebních pozemků v krajích ČR z června 2007 Ing. Václava Dolanského, CSc., první katedra oboru management a marketing fakulty strojní ČVUT. Co se týká lesní půdy, tak cena lesní půdy včetně porostů byla stanovena na základě zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31. prosinci 2000, kterou vydalo ministerstvo zemědělství. Je pravda, že finanční náhrada se poskytuje, nebo měla by se poskytovat i církvím, kterým se před listopadem 1989 žádné majetkové křivdy nestaly. Během jednání, která proběhla mezi církvemi navzájem a pak mezi církvemi a státem, bylo totiž dohodnuto, že se finanční náhrada poskytne všem církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno zvláštní právo na financování ze státního rozpočtu. Toto zvláštní právo bylo přiznáno, a to my už víme, 17 církvím a náboženským společnostem. Zákon o majetkovém vyrovnání toto zvláštní právo bez náhrady ruší. Finanční náhrada tudíž zároveň představuje kompenzaci za to, že se církve a náboženské společnosti vzdávají zvláštního práva, které jim bylo státem přiznáno. Celková hodnota finanční náhrady, která už tady taky byla zmiňována, což je 59 miliard korun, vychází z hodnoty historického církevního majetku, který nemůže být naturálně vrácen. Tato částka není v žádném případě navýšena o platby církvím, kterým křivdy nevznikly. Prakticky to tedy vypadá tak, že církvím, které, jak se uvádí, že tedy nebyly o nic připraveny, užívá se taky často slovo, že nebyly okradeny, je poskytována finanční náhrada z majetku církve římskokatolické. Podíl církve římskokatolické na hodnotě původního majetku je necelých 100 %, to je 98 %, což je tedy docela hodně, avšak podíl církve římskokatolické na finanční náhradě je zkrácen na 80 %. Toto řešení bylo dohodnuto v rámci jednání mezi církvemi navzájem. Je ale nutné zdůraznit, že pokud by finanční náhrada v drtivé většině směřovala pouze k římskokatolické církvi, nebyla by prakticky možná finanční odluka nekatolických církví od státu. Co se týká uzavírání smluv o vypořádání s jednotlivými církvemi, když dovolíte, k tomu se tedy vyjádřím také. Smlouvy představují definitivní tečku za vypořádáním církevního majetku. Církve výslovně prohlásí, že jejich nároky za majetkové křivdy způsobené po 25. únoru 1948 jsou vypořádány. Uzavřené smlouvy se publikují poté ve Sbírce zákonů. I když není vyloučeno, že se některé církevní subjekty budou chtít domáhat neuspokojených nároků u soudu, soudy takové nároky z důvodu uzavřené smlouvy poté by měly odmítnout, nebo spíše odmítnou. To, že finanční náhrada může být vyplacena přímo církvi jako celku a nikoli jednotlivým církevním subjektům, umožňuje i Ústavní soud. Já bych mohla citovat z nálezové zprávy zn. 9/07 z 1. 7. roku 2010: K uvedenému Ústavní soud připouští, že určité specifikum tohoto subjektivního majetkového práva může i s ohledem na uvážení zákonodárce vyplynout ze samotné organizační podstaty jednotlivé církve nebo náboženské společnosti, kdy konkrétní podoba vypořádání nemusí směřovat vůči individuálním subjektům, nýbrž podle okolností i vůči církvi či náboženské společnosti jako celku. V této chvíli bych si dovolila ještě reagovat na některé mnohé další otázky, které na mě byly kladeny. Já bych tedy začala Vatikánem neboli, a to bude správnější vyjádření, Svatým stolcem. V případě navrácení nemovitostí církvím, a na to jsem byla dotazována i co se týká médií – skutečně se nestane vlastníkem nemovitého majetku Vatikán. Návrh zákona o církevních restitucích se týká

100

církevních právnických osob, které tvoří celkem 17 církví, z nichž katolickou církev reprezentují církev římskokatolická a církev řeckokatolická. Zbylých 15 církví nemá na Vatikán podle mezinárodního práva, tedy přesnější výraz Svatý stolec, žádnou vazbu. Návrh zákona se o něm vůbec nezmiňuje. Z hlediska právního řádu bude proto vlastníkem konkrétní farnost, konkrétní řád, konkrétní charita. Tyto právnické osoby poté budou s majetkem, který jim bude vrácen, disponovat podle svého uvážení a schopnosti. Při argumentování kanonickým právem je také nutné zdůraznit, že se jedná o vnitrocírkevní předpisy, nikoli o právní předpisy. A Česká republika se řídí českým právním řádem, nikoli kanonickým právním řádem. Takže tolik krátké vyjádření k otázce, že majetek, který by měl připadnout zpátky a vrátit se zpátky církvím, by se měl stát majetkem Svatého stolce. Co se týká možnosti financování církví z náboženského fondu, to tady byla taky častá frekventovaná otázka, na kterou už jsme tady taky odpověď slyšeli. Ale protože jsem byla o to požádána, alespoň v bodech bych chtěla říct, že náboženské fondy po celé 19. století zásadním způsobem, jak už tady taky bylo řečeno, dotoval stát, by tato pomoc z veřejných zdrojů nebyla Josefem II. vůbec zamýšlena. Idea náboženského fondu byla církvemi odmítnuta, nejasný rozsah majetku spravovaného fondem je jeden z problémů, které vlastně vytvořením fondu z původního církevního majetku by mohl přinášet. Taky by tu byla nejasná správa majetku fondu, nejasné rozdělení výnosů či ztrát fondu mezi jednotlivé církve a náboženské společnosti. Došlo by tam také k nemožnosti odluky, finanční odluky církví od státu. Nebudu k tomu číst další, protože by to bylo skutečně dlouhé. Co se týká dotazu nebo spíše připomínky o dozoru – nebo jak bych to řekla – byl tady takový dotaz nebo spíše nejasnost o dozoru nad církevním majetkem, jak by to bylo dál. Možnost účelově omezit církve při využití majetku. Státní dozor nad církevním majetkem byl upraven v § 10 zákona o hospodářském zabezpečení církví. Státní dozor nad církevním majetkem byl zrušen zákonem v roce 1992. Od té doby církevní majetek státnímu dozoru nepodléhá. Vzhledem k Listině základních práv a svobod, článek 16, odst. 2 stanoví: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Není dnes možné státní dozor nad církevním majetkem obnovit. Rozhodnutí Ústavního soudu značka Pl. ÚS 6/02 ze dne 27. 11. 2002 to potvrzuje. Omezování církví a náboženských společností svobodně disponovat svými legálně nabytými příjmy toliko na oblast vyznávání náboženské víry proto představuje svévolný zásah ze strany státu do soukromoprávní podstaty těchto subjektů. Přičemž tento zásah zjevně není legitimován žádným relevantním veřejným zásahem. Další termín, o kterém se tady mluvilo či diskutovalo a který tady byl již taky vysvětlen – myslím, že to bylo paní místopředsedkyní Senátu, paní Alenou Palečkovou, paní senátorkou – termín příslušelo. K definici původního církevního majetku, kterou zpochybnil myslím pan senátor Dienstbier, se mluví o věcech, majetkových právech a jiných majetkových hodnotách včetně spoluvlastnických podílů. Zatímco u věci je relevantní použít termín vlastnictví, věci se vlastní. U majetkových práv a majetkových hodnot se nepoužívá termín, že jsou vlastněny, místo toho se mluví o tom, že majetková práva nebo majetkové hodnoty někomu přísluší. Proto termín "přísluší" se vztahuje pouze k majetkovým právům a

101

majetkovým hodnotám a tedy nikoli k věcem, kde by ostatně ani nemohl nic znamenat, protože právní řád nezná věci, které někomu přísluší. Další velmi frekventovaná otázka je prolomení hranice 25. února 1948 a Benešových dekretů. Cílem navrženého zákona je napravit pouze ty křivdy, které byly na církvích a náboženských společnostech spáchány po 25. únoru 1948. Návrh zákona § 1 proto obsahuje definici tzv. rozhodného období, což je 25. února 1948 až 1. ledna 1990. Kompenzují se proto pouze křivdy, které se církvím staly pouze v tomto rozhodném období. Ve výčtu právních důvodů, kterými byly církvím způsobeny křivdy, se nenachází ani předpisy vydané Josefem II., ani předpisy z období takzvané první republiky. Možné chyby úředníků eliminují postup, kde bude každé vydávání zemědělské nemovitosti, jak už víme, prověřovat pozemkový úřad. Samozřejmě taky to bude katastrální úřad. Pokud by tedy přes to všechno tyto záruky selhaly, může stát, tedy povinná osoba, napadnout vydání nemovitosti u soudu. Pro zvýšení jistoty bylo navíc do návrhu zákona včleněno výslovné ustanovení, které tady už bylo taky citováno, že se nevydávají věci konfiskované na základě Benešových dekretů, což je § 8, odst. 1, písm. h návrhu tohoto zákona. Byla tady taky námitka, že církev přihlásila do pozemkové reformy v době první republiky méně pozemků, než které požaduje nyní. Není mi zřejmé a nevím přesně, o jaké zdroje se tato námitka opírá, ministerstvo kultury ale provádělo rozsáhlé šetření z archivních dokumentů a znovu musím říct, že i o tomto se tady v dnešním průběhu dne mluvilo. A to rozsáhlé šetření archivních dokumentů prováděli i ve vztahu k pozemkové reformě. A v této chvíli tvrdíme, že tento údaj není pravdivý. Navíc první pozemková reforma se vztahovala pouze na velkostatky s rozlohou nad 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha veškeré půdy. Menší majetky, např. všech farností, do první reformy vůbec přihlášeny nebyly. Co se týká otázek, proč pro ocenění byla použita vyhláška č. 316 z roku 1990 Sbírky? Tato vyhláška byla použitá pro stanovení finanční náhrady podle zákona o půdě. Byla už ale v roce 1991 zrušena. Určit finanční náhradu podle předpisu, který dávno neplatí, to už by bylo skutečně nespravedlivé a bylo by jistě také úspěšně napadeno u Ústavního soudu jako výraz libovůle. A to už bych se asi zřejmě opakovala. Jak bylo přihlédnuto k protokolům o záborech a k náhradovým knihám? Zábor neznamenal změnu vlastnictví, zabrané pozemky totiž zůstávaly vlastníkovi, který z nich platil daně a také z nich platil další poplatky, které byly zákonem určeny. Do náhradových knih se zapisovaly pohledávky na náhradu vůči státu za vyvlastněné pozemky. Na rozdíl od první republiky se takové zápisy po 25. únoru 1948 v Národním archivu nedohledaly. To je jeden z důkazů, že minulý režim náhrady za vyvlastněné pozemky skutečně nevyplácel. Jedna z dalších otázek byla na výměru pozemků, které se církvi mohou vrátit. Z materiálů, které nám dodal Pozemkový fond a Lesy ČR, může být církvím vráceno maximálně 151 000 ha lesa a 48 000 ha zemědělské půdy. Je ale nutno si uvědomit, že církve si samozřejmě nemusí požádat o veškeré tyto majetky nebo tyto hektary lesa či zemědělské půdy, navíc jsou v § 8 výjimky, které vydání mnoha nemovitostí vlastně ani neumožní. Takže je to maximum, o kterém se dá předpokládat, že vydané nebude. Cílem navrženého zákona je skutečně napravit pouze ty křivdy, které byly na církvích a náboženských společnostech spáchány po 25. únoru 1948. Předpokládá se i navrácení majetku, který byl církvím odebrán v rámci revize první pozemkové reformy. Zákon o revizi první pozemkové reformy byl přijat 11. července 1947.

102

Důležité provádění nařízení číslo 1 z roku 1948 Sbírky nabylo účinnosti až v lednu 1948. Podle tohoto nařízení musela být vlastníkovi dána výpověď. A to tak, aby půda mohla být převzata vždy k 1. březnu nebo 1. říjnu běžného roku. První vyvlastnění podle revize první pozemkové reformy se tak mohlo dít nejdříve k 1. březnu 1948. Za vyvlastněný majetek měla být podle zákona vyplacena náhrada. Ale jak už jsem to tady říkala, my to víme, tento zákon však už nebyl respektován a protiprávně se konfiskoval majetek bez náhrady. Nezákonný postup minulého režimu po roce 1948 způsobil skutečné a zjevné křivdy církvím, které by se měly v co největší míře napravit. Dámy a pánové, já jsem došla k závěru své dlouhé, v této chvíli závěrečné řeči, která se moc jako závěrečná řeč určitě nejevila. Bylo to z toho důvodu, že jsem byla požádána o odpovědi alespoň na ty nejfrekventovanější otázky, protože těch otázek, které se tady v rámci dnešního dne objevily a takzvaně visely ve vzduchu, byla celá řada. A k čtyřiceti vystoupením, kdybych se měla vyjadřovat, věřte mi a vy to sami víte, že to ani není možné. A není to možné ani proto, a není to ani potřeba, protože byly velmi podobné z levé strany tohoto sálu a velmi podobné, ne-li stejné, také z pravé strany tohoto sálu. Jak se postavíme ke schvalování tohoto zákona? Ano, je to na každém z nás. Jestliže dokážeme vracet majetky komukoli jinému, protože on prokáže, že je to jeho, a bylo to jeho, měl by je dostat zpátky. Bez ohledu na to, jestli se jmenuje tak či onak a jestli je to třeba např. církev. Jestliže chceme být právní stát, jakože jsme právní stát, a mluvíme tady o nějaké spravedlnosti, je to ta nejzákladnější spravedlnost, kterou bychom měli dodržet a kterou bychom měli respektovat. Nehledě na to – a především proto – že jsme zákonodárci. Jestliže já prokáži, že jsem vlastníkem a byla jsem vlastníkem jakékoli nemovitosti, která mi byla z různých důvodů odebrána, měla bych mít právo ji dostat zpátky. Různých argumentů pro a proti tady tedy bylo mnoho. Argumenty proti zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi padlo skutečně tolik, že se těžko v nich mohou orientovat všichni ti, kteří se bojí, že návrat majetku těm, kterým patří, bude velkou katastrofou pro náš národ. Myslím si, že bychom měli pomáhat našim občanům, aby se lépe orientovali v celé této velmi složité problematice, ve které se neorientuje ani ten, který pro ni či proti ní zvedá ruku. Jaký bude další osud tohoto návrhu zákona, skutečně záleží, teď v této chvíli, protože za chvilku budete hlasovat, na vašem rozhodnutí. Buďte prosím moudří, nenechte se zahltit dojmy a pocity a možná taky závistí a tím, že si řekneme, církev musí být chudá, protože jinak to není ta správná církev. Zkuste to odbourat, zkuste se na to dívat bez emocí a nenechte se tím zahltit. Velmi vás prosím, aby vaše rozhodnutí pomohlo posunout věci, které tady leží tolik let. Jeden ze senátorů, vašich kolegů tady říkal: Pojďme si konečně sednout ke stolu a jednat o jiném, lepším návrhu zákona. U stolů se sedělo 20 let, o návrhu zákona se jednalo. Je tady další návrh zákona, možná že není úplně nejlepší, možná v něm můžeme najít nepřesnosti a věci, které by se změnit daly, ale je tady a máme šanci některé věci narovnat a posunout dopředu. Děkuji za vaši trpělivost, děkuji za to, že jste vyslechli mou řeč a přeji vám krásný čas. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní ministryně. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Chládek? Není přítomen, takže nepřeje.

103

Další zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Dienstbier si přeje vystoupit. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové, ve své úvodní zpravodajské zprávě jsem zmiňoval řadu legislativních problémů. Paní ministryně měla pravdu, že bude opakovat věci, které již byly vyřčeny, ale nenašel jsem tam jasné odpovědi na některé konkrétní věci. Například její vysvětlení o rozdílu mezi vlastnictvím a tím, co příslušelo, bylo naprosto právě nesmyslné, protože právo pojem kromě příslušenství k věci nezná. To není tento případ. Pořád nevím, jaký majetek by se měl podle tohoto návrhu zákona vydávat kromě toho, co bylo ve vlastnictví, co ještě příslušelo, neznáme. Nebudu opakovat argumentaci k nadhodnocení finanční kompenzace, resp. nadhodnocení majetku jako celku. Nepadlo tady jasné vysvětlení, jak to, že v minulosti sám stát, resp. jím najatí experti oceňovali majetek o 50 mld. nižší hodnotou než dnes. Poslední věc, kterou zmíním, se týká smlouvy mezi státem a církvemi, kterým přísluší finanční kompenzace. Od paní ministryně zde zaznělo, že v případě, že by církev požadovala něco dalšího po uzavření smlouvy, takže soudy její nárok odmítnou na základě uzavřené smlouvy – to není odpověď na problém rozdílu mezi subjekty, které uzavírají smlouvu a těmi, které jsou oprávněné podle první části, protože předpokládám, že nám paní ministryně nechce tvrdit, že jednotlivé církve budou uzavírat smlouvy k tíži třetích osob. Jsou tady další církevní subjekty, např. řády, které už v médiích avizovaly, že se budou nadále domáhat svého majetku. Jestliže katolická církev uzavře smlouvu, že jsou všechny nároky katolické církve vypořádány a bývalý Řád německých rytířů bude žalobou usilovat o vydání dalšího majetku, na základě čeho soud takovýto požadavek zamítne? Řád německých rytířů není subjektem, není smluvní stranou smlouvy, kde se katolická církev bude zavazovat, že nebude už nic dalšího uplatňovat, žádné další majetkové nároky. Vláda si do zákona dala, že nemůže využít žádných sankcí podle občanského zákoníku. Jak se bude stát bránit porušení tohoto závazku ze strany katolické církve, jestliže vůči třetím osobám takový závazek nebude vymahatelný? Na tyto věci a celou řadu dalších jsme tady odpověď nedostali. Proto si myslím, že nelze nic měnit na návrhu a ani bych za ústavně-právní výbor nemohl, že by Senát měl nárok zákona zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.

Nyní přichází na řadu zpravodaj garančního výboru pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážené kolegyně a kolegové, vážená paní předsedající,

chtěl bych především vzkázat vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu senátorovi Töpferovi, jehož ironické "nepokradeš" se mě velice dotklo za všechny mé voliče. Žiji na vesnici, i od roku 1948 to byl pro lidi těžký život, neznají tam nic jiného než dřinu. Pro ně "nepokradeš" určitě neplatí. Žádám pana senátora, aby toto slovo používal hlavně v Praze. Nyní k závěru. Zákon považuji za velice nedokonalý. Informoval jsem se, na zpravodajské zprávě a na vystoupení se mnou pracovala expertní skupina, která tvrdila, že pokud by ministerstvo zemědělství přes Pozemkový fond a Pozemkový úřad vyvinulo značné úsilí, seznamy, o nichž jsme tady hovořili, že nejsou, že je to otázka tři čtvrtě roku usilovné práce. Nevím, proč seznamy nemáme. Paní ministryně mně v průběhu jednání informovala, že bude vydáno asi 151 000 hektarů lesů a 48 000 hektarů zemědělské půdy. V celém zákonu a ani v důvodové zprávě to není. Když budu předpokládat, ať dnes hlasování dopadne jakkoli, že by Poslanecká 104

sněmovna stojedničkou přehlasovala, jaký bude výnos z těchto 200 000 hektarů? Podle mého názoru, protože se v této oblasti pohybuji, vím, co jsou dotace na půdu apod., tak mimo finanční částky, které byly řečeny, toto bude ještě pro církve navíc. Největším nedostatkem je, že ministerstvo a vláda nezajistila seznamy. Potom si myslím, že orientace byla jasná. Když mluvil pan senátor Škaloud o ocenění pozemků, zapomněl říci, že 44 Kč Výzkumný zemědělský ústav zpracoval podle stavebních parcel v Praze. To nemůže platit pro vesnici na Břeclavsku nebo v Beskydech. Z toho titulu musím trvat na tom, že náhrady jsou nadhodnocené. Vážená paní předsedající, padly tady dva návrhy – schválit a zamítnout. O těchto návrzích bychom měli postupně hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pane zpravodaji, jako předsedající jsem vás chtěla přerušit a říci vám, že to, co jste uvedl na začátku, nevypadalo jako zpráva zpravodaje, k tomu "nepokradeš" se musím za pravdu ozvat. Myslím si, že se to týká i jiných oblastí České republiky, Středočeského kraje a dalších. Hlásí se ještě předsedkyně klubu. Senátorka Soňa Paukrtová: Vážení kolegové, vím, že jsme všichni unavení, ale ani pan kolega Dienstbier, ani pan kolega Hajda neplnili roli zpravodaje. Myslím si, že to, že tady znovu rozvinuli obecnou debatu v situaci, kdy jsme všichni byli omezeni na dobu 10 minut, připadá mi jako velmi zásadní porušení jednacího řádu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Ještě se přihlásili

další dva. Paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky a páni senátoři, omlouvám se, musím se zpravodajů zastat, protože úkolem zpravodaje je shrnout rozpravu. Zpravodajové řekli to, co uznali za vhodné ve vztahu k rozpravě. Nebyla to zpravodajská zpráva na začátku jednání, byla to závěrečná zpráva zpravodajů. Jsem přesvědčena o tom, že svou roli splnili, a to ve velmi krátkém čase. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Můžeme teď přistoupit

k hlasování. Svolám znělkou ty, kteří jsou ještě v předsálí. Budeme hlasovat o návrhu schválit, který tady několikrát zazněl. V sále je přítomno 77 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 39. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 34, proti bylo 43. Návrh nebyl přijat. Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout, který jsme dostali z výborů, a několikrát byl také přednesen na plénu. Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 9 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 43, proti bylo 33. Tento návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. 105

Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jan Hajda a Jiří Dienstbier. Táži se, zda se svou úlohou souhlasí. Kývají. Budeme hlasovat o pověření. V sále je přítomno 76 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 39. Kdo je pro, aby tito kolegové vystoupili v Poslanecké sněmovně, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 64, proti nula. Tento návrh byl přijat. Můžeme skončit projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, která tady s námi strávila hezký den. Pokračujeme v projednávání dalšího bodu, kterým je 2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 398) Je to senátní tisk č. 398. Prosím, abychom buď vytvořili prostředí panu ministrovi k tomu, aby mohl svůj návrh přednést, nebo aby někdo vystoupil s tím, že si přeje schůzi pro dnešek ukončit. Nikdo takový není. Pane ministře, můžete nás seznámit s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý večer, dámy a pánové, budu stručný, protože to doba asi vyžaduje. Už pod název zákona, který vám předkládám, je novela protišikanózní. Novela zákona je zaměřena proti těm návrhům, které se tváří jako návrhy, které mají právní povahu, ale nemají ji, neboli vznikají pouze proto, aby nějak zasahovaly do podnikatelských subjektů, tvářily se, že bojují proti někomu, kdo má jít do insolvence, a on do ní jít nemá. Tento zákon má v zásadě zamezit této praxi, která je dosud možná. Stručně řeknu základní body, které v novele jsou navrhovány. Za prvé je to možnost insolvenční návrh věřitele odmítnout pro zjevnou bezdůvodnost, což dosud možné nebylo. Je také možné stanovit sankci, pokutu za zjevně bezdůvodný insolvenční návrh, a to až do výše 50 000 Kč. Dále je možné způsobem stanoveným předběžným opatřením omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení a dále je možné, aby soud uložil věřiteli povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníkům vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení. Dovolte, abych konstatoval, že je to nejpodstatnější, co je v této novele zákona obsaženo. Myslím si, že nemusím říkat nic více. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli,

posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou diskusi. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 398/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, pan ministr vás seznámil s obsahem tohoto insolvenčního

106

zákona, resp. s návrhem na změnu včetně občanského soudního řádu. Rychle bych připomenul legislativní proces s tím, že návrh zákona byl v dolní komoře českého Parlamentu předložen 14. února 2012. Pokud jde o tamní schůze, není nic důležitého, co bych vám doporučil k pozornosti. Nám jako Senátu Parlamentu ČR byl doručen tento návrh zákona 23. 7. 2012, lhůta nám tedy v Senátu končí 22. 8. 2012. Jsme jediný výbor jako garanční. Mám tady četné obsahové poznámky, kterými vás nebudu zatěžovat a nebudu vás zatěžovat ani legislativními poznámkami a připomínkami, protože před sebou máte i návrh ústavně-právního výboru na to, abychom věc postoupili do podrobné rozpravy, kde bych vás seznámil stručně s důvody pozměňovacích návrhů. Už nyní říkám, že pan náměstek ministra vyslovil souhlas s tím, že jde o legislativně technické věci. V tuto chvíli se přimlouvám, že Senát jako takový v tuto chvíli by měl udělat opravárenskou a čistící činnost. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte své úkoly. Vzhledem k tomu, že nemáme dalšího zpravodaje, ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže budeme pokračovat. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, uzavírám ji. Není k čemu se vyjádřit ani ze strany pana navrhovatele, ani garančního zpravodaje, takže můžeme přistoupit k hlasování. Omlouvám se, ale nebyl podán návrh na schválení, takže otevírám podrobnou rozpravu. Pan senátor Antl má slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane

ministře, vážené dámy a pánové, máte před sebou 7 pozměňovacích návrhů, které přijal ústavně-právní výbor na své včerejší 42. schůzi s tím, že vím, že určitě byste stáli o to, abych velmi podrobně zdůvodnil jednotlivé pozměňovací návrhy. Všichni máte důvody před sebou, pokud máte legislativní stanovisko Senátu Parlamentu ČR. Před chvílí jsem řekl, že ministerstvo spravedlnosti proti tomu nemá zásadní námitky. Pokud jde o první pozměňovací návrh, jde o doplnění správného výčtu novel. Pokud jde o druhý pozměňovací návrh, je tam řečeno, že se to týká zpětvzetí insolvenčního návrhu. Tady je zásadní poznámka, že není vhodné vnášet do § 142, kterého se pozměňovací návrh týká, problematiku, která s tím bezprostředně nesouvisí, když institut zpětvzetí insolvenčního návrhu je již ošetřen v § 129 a 130 a pro zachování věcné konstrukce zákona je nepochybně přínosnější navržené ustanovení doplnit do § 130 jako nový odstavec 5. Tady odkazuji na znění, které máte před sebou. Pokud jde o třetí pozměňovací návrh, je tady návrh na vypuštění a znovu označení dalších ustanovení. Další pozměňovací návrh, který je číslován číslem 5, je odůvodňován tím, že v § 100, odst. 1 byl legislativním vzorem navrženého ustanovení § 147, odst. 6, do návrhu zákona se však nedostal text obdobný ve větě třetí tohoto zákonného ustanovení, to znamená § 100, odst. 1. Je to tady řečeno, jak máte v pátém pozměňovacím návrhu. V 6. pozměňovacím návrhu argumentuji stejnou argumentací jako v prvním případě, to znamená ve správném doplnění výčtu novel. Pokud jde o sedmý pozměňovací návrh, tady jde o opravu. Kosmeticky jde o výměny sloves "probíhá" za "probíhalo" s tím, že předmětné ustanovení stanoví 107

většinou místní příslušnost soudu ohledně sporu o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřením přijatým v jeho průběhu. Nezbytným předpokladem zahájení takového sporu je předchozí rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení, odmítnutí či zamítnutí insolvenčního návrhu, výše uvedenými rozhodnutími insolvenční řízení končí. Proto je tady změna a proto se navrhuje pozměňovací návrh. Pokud jde o technickou záležitost, myslím si, že pokud nebudete mít zásadních námitek, v rámci podrobné rozpravy bych doporučil, abychom hlasovali an bloc o všech pozměňovacích návrzích, tak jak je přijal náš ústavně-právní výbor. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.

Chce ještě někdo vystoupit v podrobné rozpravě? Zdá se, že nikoli. Prosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Souhlasím s připomínkami, které

předložil ústavně-právní výbor. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Rozprava byla předtím uzavřena. Vzhledem k tomu, že nikdo nenavrhl jiný způsob hlasování než an bloc, můžeme přistoupit k tomuto hlasování. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35. Svolám tentokrát znělkou. Můžeme hlasovat. Kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy, jak byly předloženy v usnesení ústavně-právního výboru, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 11 se ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 58, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti nikdo. Návrh byl přijat. V souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli garanční zpravodaj senátor Antl a senátor Dienstbier. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit tyto dva senátory odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Přítomno je 69, kvorum je 35. Kdo souhlasí s tímto pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se z 69 přítomných při kvoru 35 pro vyslovilo 58, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Tím končí projednávání tohoto bodu. Můžeme přistoupit k dalšímu, kterým je

108

3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. listopadu 2010) (senátní tisk č. 340) Je to senátní tisk č. 340. Uvede ho opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dámy a pánové, text smlouvy je

krátký. Existuje rámcové rozhodnutí v evropském zatýkacím rozkazu. To, co máte dnes schválit, na to navazuje a v zásadě řeší tu situaci, kdy jde o vydávání určitých osob mezi smluvními státy, které nejsou členskými státy EU. Cílem této dohody je to, aby se podstatně zkrátil pobyt osob ve vazbě, kdy podmínky v mnohých zařízeních mimo území členských států – myslím vězeňská zařízení EU – lze považovat za mimořádně nevyhovující. Nic více ve smlouvě není. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.

Tento návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 340/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda, kterého zastoupí pan senátor Antl, který je také jako zpravodaj garančního ústavně-právního výboru. Předpokládám, že zpravodajská zpráva je společná. Senátor Miroslav Antl: Ano, přesně jak jste řekla. Vážená paní předsedající, my jsme hovořili o tom s panem senátorem Lebedou. On mi dal souhlas, abych vystoupil jeho jménem, ale já vystoupím zejména jménem ÚPV v Senátu PČR, poukáži na naše usnesení č. 208 ze 45. schůze konané dne 5. června 2012. S tím, že výbor doporučuje Senátu PČR za prvé dát souhlas k ratifikaci Třetího dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. listopadu 2010), za druhé dát souhlas k tomu, aby Česká republika při vložení ratifikační listiny učinila prohlášení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení. Dále II. určila mě, tedy senátora Miroslava Antla, abych byl zpravodajem, což nyní jsem. III. Pověřila mě jako předsedu ÚPV Senátu PČR, abych toto usnesení předložil panu předsedovi Senátu PČR, což jsem učinil. Vy máte před sebou v rámci přílohy prohlášení. Abych něco řekl, tak protože je stručné, dovolím si ho přečíst. Pokud jde o prohlášení ČR k Třetímu dodatkovému protokolu k Evropské úmluvě o vydávání "v souladu s článkem 5 písm. a) Třetího dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. listopadu 2010), Česká republika prohlašuje, že pravidla uvedená v článku 14 Evropské úmluvy o vydávání se nepoužijí, pokud osoba souhlasila s vydáním z České republiky, v souladu s článkem 4 Třetího dodatkového protokolu." A konec tohoto prohlášení. Jinak vy jste si určitě povšimli, že toto usnesení je v souladu s precizním stanoviskem legislativního odboru a chci poděkovat za vstřícnost Ministerstva spravedlnosti ČR, které už v rámci prvního kontaktu připravilo už na schůzi ÚPV Senátu PČR to jakoby dodatečné znění, takže bez problémů proběhlo u nás ve výboru Senátu PČR, dodávám pro pana senátora Miroslava Nenutila. S tím, že nevidím problém, abychom hlasovali jinak, než jsme hlasovali ve výboru. Jinak

109

odkazuji na to, co tady přednesl pan ministr. Já tady mám zase dlouhou zpravodajskou zprávu, ale to vám mohu rozeslat mailem. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegové a kolegyně, já jsem se chtěl pouze zeptat pana ministra, jestli s ohledem na platnou právní úpravu § 398 a § 402 trestního řádu podle článku 5 písm. a) Třetího dodatkového protokolu při uložení ratifikační listiny bylo učiněno prohlášení, kterým Česká republika vyloučí použití článku 14 Evropské úmluvy o vydávání v případě, že vydávaná osoba souhlasí se svým vydáním, aniž by bylo zapotřebí, aby se uplatnění zásady speciality vzdala výslovně samostatným prohlášením. To znamená, jestli to bylo učiněno, nebo nebylo, nebo bude a kdy. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Pokud ne, tak obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit zejména k tomu dodatku. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: K dotazu pana senátora Drymla mohu říci tolik, že čekáme na to, až to odsouhlasí Poslanecká sněmovna, což se ještě nestalo. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Teď se ptám pana

garančního zpravodaje, zda si přeje na závěr vystoupit, zejména aby nás provedl hlasováním, zda se jedná o jedno hlasování nebo zda se hlasuje prohlášení České republiky zvlášť. Senátor Miroslav Antl: Velmi stručně. Já jsem navrhl schválit usnesení ÚPV, to je tak, že se dá hlasovat společně, protože výbor doporučuje a odkazuje na přílohu, kterou jsem přečetl a možná jsem odvedl pozornost. Takže můžeme hlasovat společně, vážená paní předsedající. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. V tomto případě budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Antl. To znamená, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Já znělkou zvolám případně nepřítomné kolegy. Hlasovat budeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Třetímu dodatkovému protokolu k Evropské úmluvě o vydávání. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 14 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 63, proti 0, byl přijat. Děkuji navrhovateli a zpravodaji. Přerušuji schůzi do zítřejší deváté hodiny ranní.

(Jednání přerušeno ve 20.26 hodin.)

110

2. den schůze – 16. srpna 2012

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 25. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Na celou dobu schůze se omluvil pan senátor Václav Homolka a z úvodu dnešní schůze je omluven pan senátor Přemysl Sobotka. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle schváleného pořadu naší schůze budeme projednávat bod, kterým je

4. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 (senátní tisk č. 387) Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Miroslava Singera na našem jednání. V sále je aktuálně přítomno podle zaregistrování 36 senátorek a senátorů, takže potřebný počet pro přijetí návrhu je 19 hlasů. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 15 registrováno 48, kvorum pro přijetí 25, pro návrh 43, proti jeden. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal mezi námi guvernéra České národní banky pana Miroslava Singera. Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 387. Prosím pana guvernéra, aby nás seznámil se zprávou. Pane guvernére, řečniště je vaše. Miroslav Singer: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení přítomní. Česká národní banka předkládá každým rokem v rámci plnění zákonné povinnosti Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem určenou k informaci Senátu, Poslanecké sněmovny a vládě. Zpráva podává souhrnné informace o výkonu dohledu nad finančním trhem a vývoj finančního trhu v roce 2011. Ve zprávě jsou uvedeny aktivity České národní banky, která působí v této oblasti jako integrovaný orgán regulace a dohledu nad celým finančním trhem České republiky. V roce 2011 jsme se podíleli na implementaci rychle se měnících pravidel Evropské unie v oblasti finančního trhu a úpravách regulatorního rámce v České

111

republice. Spolupracovali jsme primárně s ministerstvem financí a dalšími orgány státní správy na přípravě nových zákonů. Za naší aktivní spolupráce byly připraveny některé zákony upravující podnikání finančních institucí a dalších osob podléhajících regulaci a dohledu. Připravili jsme též řadu vyhlášek a výkladových a metodických stanovisek k aplikaci regulatorních požadavků účastníky finančního trhu. Mám-li zmínit významné legislativní změny – došlo k novele zákona o bankách, zákona o družstevních záložnách a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, směřujících k transpozici nové směrnice o kapitálových požadavcích, tzv. CRD3, které upravuje např. určování významnosti pobočky, nápravná opatření k zajištění dostatečné výše a složení kapitálu, činnosti kolegií do orgánů dohledu v rámci Evropské unie, systém odměňování vedoucích osob apod., v reakci na finanční krizi, která zachvátila řadu finančních trhů vyspělých zemí Evropské unie. Zásadní změnou regulatorního rámce představuje také zákon o důchodovém spoření a zákon o doplňkovém penzijním spoření, které jsou součástí důchodové reformy a upravují transformaci stávajících fondů, vznik nových penzijních společností a stanoví podmínky pro účast obyvatelstva. Na evropské úrovni patřilo pro další vývoj regulace mezi nejdůležitější projednávání návrhu směrnice o nařízení o kapitálových požadavcích CRD4, návrh prováděcího předpisu ke směrnici Solventnost 2 a návrh směrnice Omnibus II, která novelizuje směrnici Solventnost 2. Za těmito poněkud záhadnými názvy to je blok zákonů, které mění podmínky pro podnikání v pojišťovnictví. Česká národní banka, mám-li mluvit o naší vlastní činnosti, se zaměřila především na posilování výkonu dohledu na dálku tak, aby mohla průběžně sledovat stabilitu jednotlivých dohlížených sektorů, a současně s využitím poznatků z dohledu na dálku provádí dohled namístě kontrolami u subjektů. Dohled na dálku samozřejmě spočívá v průběžném sledování činnosti a hospodaření a vyhodnocování vývoje trhu jako celku včetně jeho dílčích segmentů. V této souvislosti byla v roce 2011 detailněji analyzována portfolia dohlížených institucí, zajišťována jejich angažovanost vůči rizikovým subjektům a instrumentům. Dohled se zaměřil zejména na vývoj kvality úvěrových portfolií, tvorbu opravných položek, dostatečnost kapitálu ke krytí případných ztrát, likviditu a celkový vývoj hospodaření bank. Součástí dohledové činnosti je už po mnoho let provádění tzv. stress testů neboli zjišťování, jak by se v nepříznivých, byť třeba ne pravděpodobných scénářích chovala taková portfolia, a tím i solventnost jednotlivých subjektů našeho trhu. Ve Zprávě o výkonu dohledu je informace o činnosti České národní banky v dohledu na dodržování pravidel ochrany spotřebitele, kterou jako zákonnou povinnost začala Česká národní banka vykonávat v závěru roku 2008. Pro podporu této činnosti využíváme i síť poboček České národní banky. Dohled nad ochranou spotřebitele koná i na základě podnětů podaných spotřebiteli, počet podnětů meziročně roste, v roce 2011 dosáhl počtu 866 podnětů. Česká národní banka považuje za nedílnou součást ochrany spotřebitele na finančním trhu i finanční vzdělávání jako prostředek prevence, zvyšuje své zapojení do tuzemského systému finančního vzdělávání. Možná někteří z vás víte, že jsme vydali a distribuovali do škol a středních škol učebnice v dané oblasti. V oblasti spolupráce se zahraničními regulátory v rámci kolegii orgánů dohledu jsme věnovali hlavní pozornost dokončení tzv. joint tris Assessment and Design, procesu, který vyhodnocoval rizikový profil jednotlivých entit příslušných evropských finančních skupin a vydával společné rozhodnutí o minimální výši

112

kapitálu, které by skupiny jako celek i její jednotlivé části včetně našich částí měly držet. Závěry z vyhodnocování rizikového profilu tuzemských dceřiných bank zaslala ČNB partnerům domovských orgánů dohledu a ty tyto požadavky zohlednily při přípravě návrhu společného rozhodnutí o výši kapitálu jednotlivých skupin. V rámci kolegií byla zvýšená pozornost věnována rovněž vlivu finanční a dluhové krize v eurozóně na stabilitu a finanční situaci mateřských bankovních skupin a úrovni připravenosti dohlížených bankovních skupin na aktuální změny evropské regulaci. Mám-li mluvit o finančním trhu ČR a jeho jednotlivých sektorech, v roce 2011 byly stabilní a dosahovaly dobrých hospodářských výsledků. Bankovní sektor je dobře kapitálově vybavený, generujme zisky a disponuje dostatečnými likvidními zdroji. V sektoru družstevních záložen se v roce 2011 dále zvýšily obchodní aktivity členské základny. Obchodníci s cennými papíry zvyšovali v roce 2011 objemy obchodů, sektor je dostatečně kapitálově vybavený, meziročně vzrostl rovněž majetek zákazníků. U fondů kolektivního investování určených veřejnosti došlo k mírnému meziročnímu poklesu aktiv, naopak k růstu objemu majetku dochází u fondu kvalifikovaných investorů. Penzijní fondy se vyznačovaly stabilními hospodářskými výsledky a nárůstem hodnoty aktiv i počtu účastníků. Pro český pojistný trh – abych zmínil i sektor, který nedosáhl tak dobrých výsledků, nebyl rok 2011 tak úspěšný, jako rok předešlý. Přesto navzdory zpomalení ekonomické aktivity a mírnému poklesu pojistného dosáhl relativně dobrých hospodářských výsledků a zůstává stabilní. Tímto si dovolím končit a vyčkat na vaše dotazy. Děkuji Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane guvernére. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 387/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Adolf Jílek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Jílek se včera asi příliš unavil svou aktivitou, vidím, že ještě není přítomen. Prosím hospodářský výbor, aby určil náhradního zpravodaje. Pan předseda výboru Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére,

vážené kolegyně a kolegové, hospodářský výbor projednal zprávu o ČNB a jejím dohledu předevčírem na své schůzi. Doporučil našemu zasedání Senátu vzít tuto zprávu na vědomí. Chtěl bych poděkovat panu guvernérovi za spolupráci ČNB a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože minimálně jednou za rok nás pan guvernér vždy přijme a zhodnotí situaci, jak se vyvíjí na českém bankovním trhu, pokud se týká stability bank apod. Při této příležitosti bych mu chtěl za spolupráci poděkovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozprava neproběhne, uzavírám ji. Předpokládám, že se pan guvernér nemá k čemu vyjadřovat, žádné připomínky a názory nebyly vysloveny. Předpokládám, že ani náhradní zpravodaj nechce vystoupit. 113

Budeme hlasovat o návrhu usnesení 301 z jednání hospodářského výboru. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej předložil náhradní zpravodaj a jak jej doporučuje hospodářský výbor. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 16 bylo registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu guvernérovi a zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem pořadu naší schůze je 5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 397) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 397. Návrh uvede v zastoupení předsedy vlády ministr obrany Alexandr Vondra, kterého žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, dámy a

pánové, tato novela reaguje na dosavadní praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Evropské komise i ostatních soutěžních orgánů, a to nejen v oblasti ochrany hospodářské soutěže, ale i v oblasti zadávání veřejných zakázek. Jejím hlavním motivem je zefektivnění v boji s kartely jako nejnebezpečnější formu porušování soutěžního práva. Navrhovaná změna zákona o ochraně hospodářské soutěže přináší zejména zákonné zakotvení podmínek tzv. leniency programu, nebo-li programu shovívavosti, který umožňuje upustit od potrestání toho soutěžitele, který umožní prokázání kartelu, o jehož existenci soutěží úřad dosud nevěděl. V souvislosti s přijetím strategie vlády v boji proti korupci na léta 2011 a 2012 je do zákona navrhována také možnost vyloučení subjektů porušujících pravidla pro hospodářskou soutěž z účasti na veřejných zakázkách a koncesních smlouvách, tedy jejich zařazení na tzv. černou listinu. K návrhu zákona připojila PS pozměňovací návrh, který se týká rozšíření kompetencí úhozu na orgány veřejné správy s tím, že úřad by měl do budoucnosti kontrolovat, zda to narušení hospodářské soutěžen nedochází jejich činností. Jedná se o potřebnou změnu, která umožní komplexní dozor nad soutěžním prostředím. Prosím vás o projednání předloženého návrhu novely zákona. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk 397/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 397/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

114

Senátor Jiří Lajtoch: Pěkné ráno, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, má za cíl především zvýšení právní jistoty soutěžitelů, respektive účastníků řízení podle zákona č. 143/2001, v platném znění. Na prvém místě k tomu přispívá vtělení úpravy leniency programů tak, jak tady bylo řečeno, v případě kartelu do zákona. Tato byla doposud obsažena toliko v oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vtělení úpravy do zákona spolu s potřebou efektivní aplikace programu vyžaduje, aby byla jistým způsobem upravena procesní práva účastníků řízení podle zákona. Aby byla leniency efektivněji aplikovatelná, je zapotřebí jistým způsobem upravit procesní práva účastníků řízení a režim nahlížení do správního spisu. Významné novum představuje zavedení institutu narovnání v oblasti soutěžního práva veřejného do naší národní úpravy. Návrh zákona oproti úrovni unijní počítá s uplatněním napříč prostorem veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěže, to je ve všech případech kmenových porušení zákona, zakázané dohody, zneužití dominantního postavení, nepovolené spojení soutěžitelů. Úřadu se ze zákona dává pravomoc nezahájit řízení v marginálních případech, případně se stanoví kritéria a výběru případů. Dále návrh konstituuje dvě nové kvalifikované skutkové podstaty správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob. K jejich naplnění dojde uzavřením zakázané dohody v souvislosti se zadávacím řízením nebo uzavíráním smlouvy na plnění veřejných zakázek malého rozsahu. Návrh obsahuje k posílení právní jistoty adresátů norem též další doplnění a zpřesnění úpravy, reaguje na vstup Lisabonské smlouvy v platnosti k 1. prosinci 2009. Návrh je traktován do 4 článků. První je rozdělen do 35 bodů. V části první obsahuje změnu úpravy zákona o ochraně hospodářské soutěže. V článku dvě je přechodné ustanovení standardně reglementující řízení pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. V článku tři obsahuje změnu trestního zákoníku a v článku čtyři účinku navrhované úpravy. Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně 20. února 2012. A poté byl návrh na základě výsledků vnějšího připomínkové řízení zcela přepracován. Poslancům byl návrh rozeslán jako tisk č. 621. Prvé čtení návrhu zákona proběhlo na 36. schůzi sněmovny dne 15. března. Návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru. Tento svým usnesením z 27. schůze 16. května doporučil sněmovně návrh zákona schválit. Ve 2. čtení na 40. schůzi 20. června návrh prošel obecnou a poté i podrobnou rozpravou. Byly předloženy pozměňovací návrhy poslance Plachého a poslance Skopala. Ve třetím čtení byl doporučen pozměňovací návrh poslance Plachého. To bylo doplnění o úpravu dozoru úřadu nad orgány veřejné správy. Naopak nebyl podpořen návrh poslance Skopala o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužitím. S návrhem zákona ve znění pozměňovacího návrhu poslance Plachého byl poté 150 poslanci z přítomných 164 vysloven souhlas. Senátu byl návrh zákona postoupen 23. července 2012. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR na své 31. schůzi dne 14. března k návrhům tohoto zákona po úvodním slově předkladatele Dr. Rudolfa Blažka, náměstka ministra obrany ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě nepřijal žádné

115

usnesení, neboť nebyl podán žádný návrh na usnesení. Určil zpravodajem výboru Jiřího Lajtocha a pověřil předsedu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Důvodem, proč nebylo přijato žádné usnesení, byla, bych řekl, na poslední chvíli, diskuse mezi ministerstvem vnitra a Úřadem pro hospodářskou soutěž k pozměňovacímu návrhu, který připravil náš legislativní odbor, kde věci nebyly jasně dořešeny. A poté raději hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení s tím, že tyto věci bude řešit ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR. Pravděpodobně i takto vystoupí předseda ústavně-právního výboru s tímto návrhem. Takže hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení a tím je to uzavřeno. Zatím. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore a zpravodaji, a

prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly spojené s touto funkcí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Miroslav Antl. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, vážený pane předsedo. Vážený pane

ministře, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr i garanční zpravodaj tady řekli k obsahové stránce a k legislativnímu vývoji tohoto návrhu zákona, respektive novely zákona, všechno, takže jak bylo avizováno, tak my jsme nakonec zůstali jediným výborem, který přijal nějaké usnesení – to usnesení máte před sebou. Je to usnesení ze dne 14. 8. 2012, které jsme přijali na naší 52. schůzi. Nese číslo 241 – a tam je návrh na vrácení Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacích návrhů, které mají počet 12. Vím, že to náleží do podrobné rozpravy. A vyřeším tuto situaci tak, že řeknu, čím jsme se zabývali, a právními připomínkami, které jsme měli v rámci – samozřejmě po konzultaci s naším váženým legislativním odborem, který nás uvedl do situace. Abych stručně uvedl to, co bylo za připomínky, a vy ty připomínky vlastně máte i před sebou, ve stanovisku legislativního odboru, tak poněkud zmatek nám do situace při hodnocení tohoto zákona vnesl právě ten pozměňovací návrh pana poslance Plachého, který – a to tady bylo mnohokrát diskutováno zejména paní senátorkou Soňou Paukrtovou, víme, že jsme přijímali nějaké návrhy na změnu, to znamená – byl neodůvodněný. Takže bylo možno se jen domnívat, co pan poslanec Plachý po konzultaci – jak on tvrdil - s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tím myslel, že dal tento návrh na změnu, která bohužel byla přijata, a tím vznikl zmatek, protože se samozřejmě logicky ohradilo ministerstvo vnitra. Úřad na ochranu hospodářské soutěže zase nechtěl ustoupit z nějakých zásadních věcí, takže tím nám vznikly problémy kolem dvou bodů, které máte v rámci pozměňovacích návrhů pod číslem 3 a 9. Ale já velmi stručně, skutečně velmi stručně řeknu námitky, které jsme projednávali v ústavněprávním výboru. Ta první byla k článku I, bod 4, v § 4 odst. 1 – tam je ta poznámka pod čarou, kde jsme odstranili, nebo navrhli vám odstranit nedůslednost, která se promítla v rámci legislativní zkratky. A tady je to uvedeno pod plným názvem, takže my jsme navrhli, aby to bylo uvedeno do souladu. Takže legislativně technická záležitost. Pokud jde o článek I bod 6, v § 19a odst. 1 – tady jsme diskutovali o vypuštění slova "zjevnou", a slovo "narušování" že bychom měli nahradit dokonavěji, tzn. slovesem "narušit". Pokud jde o nevěrohodnost užití adjektiva "zjevný" ve vztahu k substantivu "podpora", to je ten odstavec první – tady chceme, aby byla zakázána podpora jakákoli, tedy i podpora v uvozovkách "nezjevná". Pokud jde o ten slovesný vid, tak ten je naprosto logický. 116

Pokud jde o článek I, bod 6 a § 19a odst. 3 – a to je to, na co jsem upozornil, že nám dělalo a dělá problémy, je to vlastně nesrozumitelnost této koncepční změny, kdy nám nebylo vůbec zřejmé, na základě jakých pravomocí by ministerstvo vnitra mělo, nebo mohlo, nebo bylo oprávněno konat ve smyslu té věty první, respektive dalších vět ve vztahu k jinému ministerstvu, čili k orgánům ústřední státní správy. To znamená, je potřeba je oddělit i v rámci dikce toho zákona, to znamená jiné podmínky uplatnění, jiné lhůty. Takže tam se v té pětce, čtyřce, to znamená i odstavec 4. téhož zákonného ustanovení navrhuje to, co čtete před sebou. Pokud jde o článek I, bod 27 v § 22, odst. 4, tak tam je problém, nebo vidíme stále problém v tom, že je potřeba řešit vztah obecného a zvláštního. A právní předpis, který zastřešuje určitou oblast v právním řádu, v případě zákona oblast ochrany hospodářské soutěže, respektive soutěžního práva veřejného, by neměl redefinovat pojmy předpisů speciálních, upravujících určitý výsek této oblasti. A to se děje právě v tomto bodě, kde tento definuje, respektive redefinuje sankce zákazu plnění veřejných zakázek a zákazu plnění koncesní smlouvy. Navíc při tom předstírá, jako by tyto obecně vymezoval v právním řádu, a nikoli pouze obligátně pro účely tohoto zákona. Pokud jde o totéž ustanovení, tak tam je stejná argumentace jako u tohoto. To máte pod sedmičkou. V osmičce je zase víceméně formulační náprava, to znamená nahrazení slova "informuje" slovem "u vědomí". A to z toho důvodu, že je třeba sjednat shodu pojmosloví s příslušnými odkazovanými ustanoveními zákona č. 137/2006 Sb., a zákona č. 139/2006 Sb. Ta devítka, já jsem ji zmínil, navazuje na pozměňovací návrh ústavněprávního výboru č. 3. A já se o ní zmíním v podrobné rozpravě, pokud mi to dovolíte. Pokud jde o 10. připomínku v článku I, bod 31, tedy stávající bod 32, tak tam jde zase o úpravu vlastně formulační. To znamená slovo "nečinil" nahradit slovem "nečinní", atd. Jinak je to odůvodněno tím, že zase by měla být konzistentně zachována formulace – a navíc opravena tak, aby se na dohodě zúčastnili, nebo aby se dohody zúčastnili. Konečně 11. připomínka směřuje opět k článku I, bod 31, respektive bod 32, a ta je shodná. Ta vlastně napravuje, stejně jako jsem řekl před chvílí. A pokud jde o tu 12. připomínku, tam si všimněme, že je vloženo ustanovení 22 b, a – upuštění od vložení pokuty a snížení pokuty. My jsme se tam bavili, že pokud je tam něco takového konstatováno, tak zákon by měl dále i stanovit meze správnímu uvážení a vymezit, k čemu úřad přihlédne při benefici až o 50 %. Jinými slovy, proč o 10, proč o 20, proč o 30? K čemu on bude přihlížet? To znamená to, co je řečeno při stanovení pokuty, to znamená vymezení důvodů proč, respektive odůvodnění proč, tak v tu chvíli by to stejné mělo být u snižování pokut. Jinak to je všechno. Já bych se vyjádřil, pokud propustíme tento zákon do podrobné rozpravy, a jiný návrh tady zatím nebyl, tak za chvíli. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo zájem nemá. Rozpravu končím. Tak, na hraně to bylo, paní senátorka Alena Dernerová, prosím.

117

Senátorka Alena Dernerová: Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já jsem se přihlásila na hraně proto, že jsem myslela, že se tady bude o tom víc diskutovat, protože skutečně ten antimonopolní úřad a vlastně tyhle otázky nejsou mojí parketou. Ale radila jsem se s určitými lidmi, kteří se zabývají antimonopolním právem. A na základě toho bych ráda přerecitovala, o čem jsme se bavili. Navrhovaná úprava vychází z obdobné úpravy na úrovni Evropské unie, kdy podobnou pravomoc nezahájit vlastní řízení má i komise, jako orgán příslušný k vedení správních řízení v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Novela ale sklízí kritiku od odborníků na antimonopolní právo. Omezení možnosti dovolat se spravedlnosti v soutěžních věcech umožní totiž úřadu zbavit se bez přezkoumání některých případů, včetně těch problematických. V neposlední řadě může vést i k politizaci v citlivých kauzách, obává se Martin Nedelka, partner Advokátní kanceláře Schoenherr. Ačkoli se autoři novely dovolávají obdobné právní úpravy na úrovni Evropské unie, není to pravda. Výhrada první: Důvodová zpráva se odvolává na tzv. pojem společenské škodlivosti, který se uplatňuje v trestním právu. Trestní právo tento pojem upravuje v ustanovení § 12, odst. 2 trestního zákoníku, který zní: "Trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu." Aplikace tohoto ustanovení trestního zákoníku je možná jen tehdy, je-li orgánem činným v trestním řízení bezpečně zjištěno, že uvedené jednání naplnilo všechny základní znaky skutkové podstaty trestného činu. A pokud všechny tyto základní znaky skutkové podstaty trestního činu jsou naplněny, může být příslušným orgánem činným v trestním řízení rozhodnuto o postupu podle ustanovení § 12, odst. 2 trestního zákoníku. Pokud by ÚOHS chtěl aplikovat pojem společenské škodlivosti obdobně, musel by nejdříve v rámci předběžného šetření prokazatelně zjistit, že uvedené jednání porušuje hospodářskou soutěž. Po tomto zjištění pak by mohl přistoupit k uložení sankce či nikoliv, což v tomto důvodová zpráva je zcela zavádějící a účelová. Výhrada číslo dvě: Definice veřejného zájmu je vlastně neostrý, neurčitý pojem. Předkladatelé novely zákona předpokládají, že toto ustanovení zákona se bude aplikovat ve věcech ohrožení soutěže, nikoliv u případů úplného vyloučení ze soutěže. Dále budou zkoumána kritéria – povaha posuzovaného jednání, zda je dán veřejný zájem na vedení řízení, povaha posuzovaného jednání, způsob vedení, význam dotčených trhů a počet dotčených spotřebitelů. Předkladatel počítá s tím, že jednotlivá kritéria budou podrobněji rozvedena v oznámení Úřadu a dostupná všem soutěžitelům na jeho internetových stránkách. Definování, co je veřejný zájem a co není veřejný zájem, spíše vede ke zvýšení korupčního rizika, tedy úplatkářství ve společnosti, neboť nikoli soud, ale samotní úředníci úřadu budou rozhodovat, co je veřejným zájmem a co není veřejným zájmem. A na základě toho začnou šetřit či nešetřit porušení zákona. Já bych chtěla říct ještě jednu věc, že jsem s ÚOHS měla takové zkušenosti, které jsou na jednu stranu pozitivní a na druhou negativní. Ta negativa někdy vyvážila ta pozitiva. A poslední taková informace mě významně vyděsila, protože jsme se dozvěděli, že určitý člověk se stal ředitelem odboru kontroly veřejných zakázek. A tento člověk byl majitel firmy ROPRO – je to firma, která má akcie na doručitele v listinné podobě, takže nevíme, zdali do této doby tento muž skutečně tyto akcie vlastní. Tento muž se zabývá kauzami, které se odehrávají právě na

118

Severozápadě. A myslím si, že tady byl ve velkém střetu zájmů, protože právě jeho firma je ta, která zpracovávala řadu projektů právě z EU. A pokud takovíto lidé budou sedět na antimonopolním úřadu a budou mít propojení s politiky, není to dobře. A toto, co jsem zde četla, skutečně není z mé hlavy, ale odborníků na antimonopolní právo. Oni to považují za určitou formu diskriminace, právě to, co tady bylo řečeno, a mají obavu ještě z větší korupce, která by se mohla objevit. To je vše, co jsem tu chtěla teď říci. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátorko, kdo další se

hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pan ministr se pomalu zvedá, takže ano. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Tak k tomu, co zaznělo. Já tady

zastupuji a neumím to nějakým způsobem komentovat, ale k tomu, co říkal pan senátor Antl, když dával zprávu jménem ústavněprávního výboru, který doporučil vrátit návrh tohoto zákona Poslanecké sněmovně s oněmi pozměňovacími návrhy – a tyto pozměňováky, jestli tomu správně rozumím, byly předsedou dále modifikovány. V tomto směru jsem to konzultoval se zástupcem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který je v předsálí, a mohu konstatovat, že tyto pozměňovací návrhy ve svém celku odstraňují některé nepřesnosti, které návrh zákona obsahoval. A proto doporučuji, aby byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně s těmito pozměňovacími návrhy tak, jak je navrhuje upravit pozměňovací návrh pana předsedy Antla. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane garanční zpravodaji, vyjádříte se k proběhlé rozpravě? Není zájem. Vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na schválení, ani nezazněl návrh na zamítnutí, přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. A jak avizoval, hlásí se pan senátor a předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl. Pane předsedo, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem říkal, a vlastně i pan ministr to před chvilkou potvrdil, že ústavně-právní výbor musel pak dále modifikovat své pozměňovací návrhy, protože mezitím došlo k jednání právě se zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a ministerstva vnitra, a to tak, že my jsme jednali v úterý odpoledne a v úterý odpoledne a večer se sešli zástupci ještě se zástupci našeho legislativního odboru, protože Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se nelíbilo, že by vůbec neměl možnost sankcionovat apod., neboť pozměňovacími návrhy ústavně-právního výboru jsme postupovali razantněji, a to z toho důvodu, že jsme se prostě neorientovali v tom, proč takovéto koncepční změny, protože to nikde nebylo zdůvodněno. Poté, co to bylo zdůvodněno, došlo ke kompromisnímu řešení, kdy na jedné straně je spokojeno ministerstvo vnitra, a nám jde vždycky o to, aby ministerstva byla spokojena, a na druhé straně i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je spokojen s navrhovaným řešením, které já jsem podepsal, ale není to čistě moje práce, takže spíše řeknu klidně za ústavně-právní výbor nebo možná za většinu senátorek a senátorů. Před sebou máte další pozměňovací návrhy, které jsou ke "spokojenosti" obou stran a hlavně, co nás zajímá, nejvíce jsou legislativně naprosto v pořádku. To

119

znamená, jsou čisté, odstraňují nedostatky návrhu zákona a přitom řeší celou situaci tak, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mohl postupovat tak, jak se od něj očekává i z naší strany. Když se na to podíváte, teď jsou to další pozměňovací návrhy. To je bod 3 a bod 9, o kterých jsem se zmínil. Formulace bodu 3 je upravena tak, aby dospěla ke kompromisnímu řešení právě koncepčně i obsahově sporného ustanovení. U bodu 9 je toto stejné – to je druhý pozměňovací návrh – s tím, že to je nové řešení, ponecháváme sankce k opakované intervenci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, škrtáme odstavce 3 a 4 jako nadbytečná ustanovení, protože ta jsou upravena ve společných ustanoveních zákona o správních deliktech. A máme tady další pozměňovací návrhy 3 a 9. U návrhu 3 koncipujeme formulace tak, aby sankce dopadaly i na orgány státní správy, což my jsme odstraňovali, a nejen na právnické osoby, to znamená vyvinění, stanovení výše pokuty, atd. A pokud jde o čtvrtý pozměňovací návrh, ten je logický a je to legislativně technická záležitost v návaznosti na nové pozměňovací návrhy. Tolik pokud jde o pozměňovací návrhy. Nechtěl jsem vystupovat v obecné rozpravě. A k tomu, co tady říkala paní senátorka Dernerová, mám jen jedinou trestně právní poznámku, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není orgánem činným v trestním řízení a vlastně on nemůže ani posuzovat, co je společensky škodlivé nebo míru škodlivosti apod., to náleží pouze policejním orgánům, státnímu zástupci, eventuálně soudu, dostane-li se tam věc. A pokud jde o záležitost procesní, tak bychom měli hlasovat nejdřív nové pozměňovací návrhy, to znamená ty, které jsem teď předeslal, a pak jako celek. Myslím si, že pokud nebudou k tomu námitky, můžeme to pak hlasovat jedním hlasováním jako celek. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedo, vaše pozměňovací návrhy, které jste podal, musíte nyní ještě přečíst. Senátor Miroslav Antl: Ano, prosím, poslechněte mě a pokud možno podívejte se na to, co máte před sebou. To jsou nové pozměňovací návrhy: 1. Bod 3 upravit takto: "V čl. 1 bodu 6 v § 19a odstavec 3 nahradit tímto textem: "(3) Pokud se narušení hospodářské soutěže dopustí orgán územní samosprávy při výkonu samosprávy nebo při přeneseném výkonu státní správy, zašle Úřad orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zvláštního právního předpisu pravomocné rozhodnutí podle odstavce 2 a na jeho žádost mu postoupí i správní spis." 2. Bod 9 upravit takto: "V čl. I bodu 28 v § 22aa odstavce 2 a 4 vypustit." 3. Za bod 9 vložit nové body 10 a 11, které znějí: "10. V čl. I za bod 28 vložit nový bod 29, který zní: "29. V § 22b odst. 1 se za slovo "osoba" vkládají slova "nebo orgán veřejné správy", slovo "neodpovídá" se nahrazuje slovem "neodpovídají", slovo "prokáže" se nahrazuje slovem "prokáží", slovo "vynaložila" se nahrazuje slovem "vynaložily" a slovo "zabránila" se nahrazuje slovem "zabránily"." Následující body 29 až 35 označit jako body 30 až 36. 11. V čl. I bod 30 (dosavadní bod 29) nahradit tímto textem: "30. V § 22b odst. 2 se za slovo "osobě" vkládají slova "nebo orgánu veřejné správy" a na konci odstavce se doplňuje věta "Dále se přihlédne k jednání právnické

120

osoby nebo orgánu veřejné správy v průběhu řízení před Úřadem a jejich snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.“. Následující body 10 až 12 označit jako body 12 až 14. 4. V bodech 12 až 14 (dosavadní body 10 až 12) číslo bodu 31 nahradit číslem bodu 33. A to je všechno. Prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Kdo další

se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se, zda si přeje vystoupit navrhovatel se závěrečným slovem. Ano. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Souhlasím. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Předpokládám, že zpravodaj ústavně-právního výboru už vystupovat nechce. A nyní žádám garančního zpravodaje pana senátora Jiřího Lajtocha, aby se vyjádřil a provedl nás hlasováním. Senátor Jiří Lajtoch: Chtěl bych na úvod poděkovat předsedovi ústavně-

právního výboru za přednesené pozměňovací návrhy. Nejdříve bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, poté bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu, který schválil ústavně-právní výbor a pak o celém zákoně. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, budeme tedy nyní hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 35. Připomenu, že nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Miroslava Antla, který jej před chvilkou přečetl a který je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru. Pan navrhovatel ve svém závěrečném slově sdělil, že souhlasí a táži se garančního zpravodaje. (Také souhlasil.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 17 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru, ve znění přijatého předchozího pozměňovacího návrhu. Pan ministr se vyjádřil, že souhlasí, garanční zpravodaj také souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 18 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh se kladně vyjádřilo 69, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Opakuji, že v sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem vrátit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 19 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji,

121

aby těmito našimi "vyslanci" byl pan senátor zpravodaj Jiří Lajtoch a pan senátor zpravodaj Miroslav Antl. Táži se, zdali s tímto návrhem souhlasí. Ano, děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Zopakuji, že je přítomno 71 senátorek a senátorů, pro návrh je třeba 36 hlasů. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 20 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 69, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu bylo ukončeno. Nyní přistoupíme k projednávání bodu 6. Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2012 S informací vystoupí ministr obrany Alexandr Vondra, kterého žádám o jeho úvodní slovo, prosím. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, s určitým časovým

odstupem si vás dovoluji informovat o průběhu Evropské rady z konce letošního června. Hlavními tématy se staly otázky růstu investic a tvorby pracovních míst, zpráva o Hospodářské a měnové unii, tedy tzv. zpráva čtyř předsedů, a Víceletý finanční rámec. Ale pozornost byla věnována vskutku široké paletě různorodých otázek – rozšíření Unie, justici a vnitru, jaderné energetice, Sýrii, Íránu, lidským právům a oficiální rozvojové pomoci. Z pohledu priorit české vlády bylo jednání Rady úspěšné, protože za prvé se podařilo udržet důraz na fiskální konsolidaci, za druhé se podařilo zajistit vyváženost této konsolidace s prorůstovými opatřeními a konečně za třetí bylo dosaženo shody na řešení posilujících stabilitu eurozóny, která má zásadní význam i pro české hospodářství. Pokud jde o výsledky jednání Rady, ty se promítly do jejich závěrů. Především byly dohodnuty základní parametry příští finanční perspektivy. Pro naši zemi je důležité, že efektivní kohezní politika je nadále vnímána jako jeden z významných prorůstových nástrojů, což se citelně odrazilo i v přijatém paktu pro růst. S tím souvisí i širší otázka podpory růstu, kde evropský rozpočet hraje nezastupitelnou roli. Jednání o konečné podobě Víceletého finančního rámce by mělo být v případě hladkého postupu vyjednávání uzavřeno do konce letošního roku. Kromě prorůstově koncipovaného rozpočtu je ovšem třeba přistoupit i k přijetí dalších opatření. Proto byl schválen tzv. pakt pro růst, jenž stanoví rámec pro podniknutí řady kroků na úrovni členských států EU nebo eurozóny. Jeho součástí jsou opatření na podporu hospodářského růstu v celkové hodnotě 120 miliard eur. Pro nás je důležité, aby prorůstová opatření nevedla k dalšímu zadlužování. Za největší přínosy tohoto politického paktu považujeme především důraz na prohloubení vnitřního trhu, zejména v oblasti služeb, důraz na kohezní politiku jako prorůstový nástroj. Nám se s podporou Slovenska a Maďarska podařilo prosadit významnou změnu znění závěrů Evropské rady poskytující větší flexibilitu členským 122

státům při používání strukturálních fondů v rámci národních obálek. Změna v alokaci by samozřejmě měla předcházet konzultace s Evropskou komisí. Dalším přínosem je snižování regulační zátěže, důraz na vědu a výzkum, dosažení dohody o patentu EU, včetně sídla soudu, nové prorůstové nástroje, které jsme podpořili, mj. navýšení kapitálu Evropské investiční banky o 10 miliard eur, na kterém se Česká republika bude podílet zhruba dvěma miliardami korun, a další diskuse o využití projektových bondů. Pak obsahuje i další podněty pro rozvoj v oblasti pracovního trhu a liberalizace obchodu. Součástí paktu je také obecná pasáž týkající se nadcházejícího jednání o podobě tzv. bankovní unie. Tuto debatu odstartovala zpráva o Hospodářské a měnové unii, kterou předložil předseda Evropské rady spolu s předsedy Evropské centrální banky, Evropské komise a tzv. euroskupiny. Česko společně se Švédskem, Nizozemím a Velkou Británií prosadilo změnu jednacího formátu. Do debaty o posílení spolupráce by tak kromě čtyř předsedů měli být zapojeni i zástupci členských států. Dále je pro nás také důležitá součást závěrů, která se týká zátěžových testů jaderných elektráren. Přestože skupina evropských dozorových orgánů pro jadernou bezpečnost bude pokračovat ve své činnosti, lze v návaznosti na znění závěrů považovat zátěžové testy za ukončené. V neposlední řadě byla obecně potvrzena doporučení členským státům k Národním programům reforem a ke konvergenčním programům, čímž byl uzavřen Evropský semestr pro rok 2012. Pokud jde o rozšiřování EU, bylo potvrzeno rozhodnutí zahájit přístupová jednání s Černou Horou. V oblasti vnějších vztahů přijala Rada jasné stanovisko k situaci v Sýrii založené na podpoře mírového plánu Kofi Annana. Mám-li tedy na závěr svého úvodního vystoupení shrnout výsledky červnového summitu, jehož program byl sledován s velkými očekáváními, mohu konstatovat, že průběh summitu potvrdil rozdílné představy členských států eurozóny o adekvátním řešení současné krize, umožnil však zároveň identifikovat konkrétní prorůstová opatření a nastínil cestu k prohloubení koordinace hospodářské politiky jednotlivých členských států. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Je tomu tak. A nyní budeme hlasovat o tomto návrhu. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33, budeme hlasovat o určení zpravodaje. Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 21, registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se vyjádřilo kladně 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor, zpravodaj Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní

senátorky, páni senátoři, děkuji vám za důvěru. Zároveň přesně nevím, jestli mám znovu opakovat slova pana ministra, který zastupuje pana premiéra. Snad zbývá jenom maličkost – dodat, že tím sídlem toho úřadu pro patenty je Paříž, které bylo 123

domluveno, a že tedy 1. předsedou tohoto orgánu patentového úřadu má být občan země, kde úřad sídlí. To je ovšem malý detail. Myslím si, že velice důležité je, a tomu bychom se asi mohli věnovat trochu podrobněji, je prohlášení zemí eurozóny ze summitu, které bylo vydáno 29. června 2012. Pokud čtete pozorně toto prohlášení, tak vidíte, že je velmi plné odhodlání. Řekl bych skoro navzdory stále většímu a většímu odhodlání organizátorů-politiků dochází k prohlubování krize eurozóny. Včera nebo předevčírem jste mohli zaznamenat situaci, jaká je v Itálii, jak vysoké zadlužení je v Itálii. A z toho jasně vyplývá, že je třeba s celým hospodářstvím, nejen s hospodářstvím v eurozóně něco udělat. A tady budou určitě nabíledni dvě koncepce. Já bych řekl, že i v naší komoře ty dvě koncepce lze přesně charakterizovat. Ta jedna zřejmě bude podporovat to, čím politici zemí eurozóny hovoří. I když hovoří trochu tajně. Přesně oni hovoří o tom, že je třeba vytvořit skutečný hospodářský prostor, ale nejsem si úplně jist, zdali i ta metoda vytvořením tohoto skutečného hospodářského prostoru je stejná, jako chtějí jiní, kteří mají stejně tak na mysli rozvoj, konkurenceschopnost hospodářství v EU, stejně tak jako v eurozóně. Ti, kteří věří v otevřený trh a v neviditelnou ruku trhu, tak ti asi budou mít jiné představy než ti, kteří se domnívají, že víceméně stále více a více ingerovat do tržních volných liberálních mechanismů. To už bohužel to prohlášení zemí neříká. Je zde poznámka o vytvořeného jednotného mechanismu dohledu na základě článku 127, odst. 6 Lisabonské smlouvy. To určitě možné je. My už jsme takový jednotný dohled projednávali ve výboru. A skutečně komise takový dohled během několika málo dnů připravila. Je nepochybné, že summity jsou důležitým místem setkání výměny názorů, a že k posunu dochází každý půlrok, to je také jasné, jen bohužel ty posuny jsou, řekl bych, trochu s křížkem po funuse, protože ustavovat sídlo patentového úřadu několik let poté, kdy byla aktuální potřeba takovéhoto úřadu zřídit, je skutečně poměrně pozdní věc. A obávám se, že vědci přesunuli svá místa oznámení patentu mimo Evropskou unii daleko dříve. A že tyto patenty budou tedy patenty druhého významu. A je to myslím velká škoda, protože nejvyšší přidaná hodnota ve vědě, výzkumu a inovacích je právě v této oblasti, a nikoli v oblastech jiných. Tak já bych jen na závěr spíše krátkého komentáře k tomu, co pan ministr přednesl, krátkého doplnění, malé úvahy, bych jenom rád podal ještě návrh, abychom vzali tuto zprávu vlády na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a nyní

otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Musím říct, že mě mrzí, při vší úctě k našemu vzácnému panu kolegovi, panu ministru Vondrovi a senátorovi, že zde není v této chvíli přítomen pan premiér Nečas. Protože se domnívám, že vystupování a pozice vlády na jednání Evropské rady, a nejenom Evropské rady, je důležitá. A bylo by důležité také k ní vytvořit pozice, které by byly v republice konsensuální.

124

Evropská agenda sice není zahraniční agenda, je dneska již více vnitřní agendou, ale nicméně jedná se o většinou o věci dlouhodobé, strategické a myslím si, že tak jako ve většině zemí kolem nás – zvláště na západ od nás – toto je agenda, kde se hledá vždycky politický konsensus. Pan premiér sice deklaruje ochotu, ale slova jsou slova a činy jsou činy. Skutek prostě utek. Já si dovolím citovat pana premiéra, jeho vystoupení v Parlamentních listech 29. 6.: "Na všechna témata diskutovaná na summitu budu rád na národní úrovni nadále debatovat se sociálními partnery, s opozicí i s odbornou veřejností. Mluvit musíme o konkrétních návrzích a o jejich dopadech." Jak pan premiér mluví na půdě parlamentu, vidíme dnes – prostě je zde nepřítomen. K té výzvě, k té konkrétnosti. Je povinností vlády předkládat konkrétní návrhy. To není jeho parlamentu. Parlament je zákonodárný sbor, ale jeho zákonodárná iniciativa, ta výkonná iniciativa je omezena. Výkonnou mocí je vláda. Vláda tedy má povinnost předkládat konkrétní návrhy. A má také povinnost je prodebatovat, prosadit, hledat společenský konsensus. Ale já mám přesto konkrétní otázku. Žádám o vysvětlení pozice České republiky k víceletému finančnímu rámci. Zatím situace, pokud je nám známo, vypadá tak, že ČR je členem skupiny Přátel koheze - toto je název skupiny – a to spolu s dalšími středními a většinou novými zeměmi, protože kohezní politika, politika soudržnosti, je výhodná právě pro tyto země. Politika soudržnosti je směřována k tomu, aby byly vyrovnávány co nejrychleji rozdíly mezi hodně vyvinutými zeměmi a mezi zeměmi, které mají nějaké problémy a v některých oblastech zaostávají. K tomu slouží politika koheze, k tomu slouží evropské fondy, které do této politiky spadají. Přestože pan premiér ČR udělal členem Přátel koheze, podpořil návrh na omezení financí právě pro kohezní fondy. Pokud je mi známo na evropské úrovni tomu neboť nerozumí, jsme nedůvěryhodní, smějí se nám, protože toto nemá žádnou logiku. Otázka je, jak se chceme dále pohybovat v evropských strukturách, jak chceme ovlivňovat debatu v Evropě například o tzv. bankovní unii, když nejsme členy fiskálního paktu. Jaká opatření má vláda připravena a jak bude naplňovat Pakt pro růst a zaměstnanost? To jsou konkrétní otázky, na které by vláda měla přinést odpověď a měli bychom se o tom bavit. Odpovědi na otázky by měli slyšet občané. Tím spíš, že Topolánkova a Nečasova vláda již nyní prošustrovala peníze z evropských fondů, které nedokáže čerpat vzhledem k nedobré administraci a zvláště proto, že nejsou řádně nastaveny kontrolní mechanismy. To je záležitost, která jde za ministrem financí Kalouskem. To je základní příčina toho, proč máme tak velké problémy s evropskými fondy. Již nyní je zřejmé, že část financí, které byly alokovány pro ČR, které ČR mohla dostat nedostane. Jedině kdyby se stal zázrak, ale na zázraky v této věci nevěřím. Přesto pan premiér Nečas po červnovém summitu, kde se jednalo o Paktu pro růst a zaměstnanost řekl, že ČR by mohla dostat část peněz právě z tohoto paktu pro růst a zaměstnanost. Zajímalo by mě, jak to chce udělat, když neumí čerpat peníze, které již v této chvíli máme k dispozici a když pořád ještě nejsou zajištěny struktury pro řádnou administraci a hlavně kontrolu těchto veřejných peněz, protože evropské peníze jsou veřejné peníze. Otázka k Paktu růstu a stability je také o tom, které priority a jak, se k nim přihlásila vláda ČR. Za sebe musím říci, že vítám, že jsme se k tomuto paktu jako ČR přihlásili právě proto, že podporovanými prioritami tohoto paktu jsou růst tažený investicemi do vědy, výzkumu, vývoje a inovací, do vzdělávání, do zelených

125

technologií, dále řešení sociálních problémů a politiky zaměstnanosti, řešení politiky boje proti chudobě a investice do zelených technologií. Ale tak, jak sledujeme kroky Nečasovy vlády, tyto priority jsou v rozporu s tím, co česká současná vláda dělá. Zajímala by mě představa této vlády, jak chce priority Paktu růstu a zaměstnanosti plnit na národní úrovni tak, abychom jako Česká republika na mezinárodní úrovni v Evropě byli důvěryhodní. Ještě další otázka, která se naskýtá. Je to otázka spíš procedurální úrovně. Z výstupů evropského summitu a jednání na evropské úrovni je naprosto zřejmé, že se evropské struktury v této chvíli rozpadají na dvě části. Jednání probíhají ve dvou formátech. První je summit eurozóny, druhý je celkový summit zemí EU 27. U prvního nejsme, nejsme účastni ani na dalších formátech euro pakt plus a fiskální pakt. Přitom si musíme pořád uvědomovat, že české hospodářství je navázáno na hospodářství EU z 80 procent. To, co drží českou ekonomiku nad vodou je export. Toto je naše vazba. Neúčast v evropských strukturách je velmi nezodpovědné jednání vlády, které se dříve nebo později promítne nejen v politické rovině, ale i v ekonomické rovině. Neříkám to v této chvíli jako opoziční senátorka, upozornili na to výzvou i podnikatelé a občanské iniciativy, které přijaly výzvu vůči vládě vyjadřující velkou nespokojenost s tím, jak vláda postupuje právě ve vztahu k evropským institucím a k evropské agendě. V této věci zde musím zopakovat ještě to, co jsme navrhli jako sociální demokracie. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka navrhl vládě vytvoření politické pracovní skupiny pro řešení problémů nejen evropských fondů, ale také evropské agendy a přípravy dalšího rozpočtovacího období na evropské úrovni. Jsou to všechno dlouhodobé věci, jsou to věci strategické a je potřebné, aby se zde hledala společná řešení. A také jsme na evropské úrovni všichni, kdo můžeme, zastávali společný zájem ČR, protože jen tak můžeme být úspěšní a jen tak můžeme využít šancí, které nám Evropa dává. K tomu, jak vláda postupuje, nemůžeme ani jako horní komora Parlamentu ČR být laxní. Nemůžeme proto vzít informaci pouze na vědomí a nic dále v této věci nedělat. Dovoluji si Senátu navrhnout následující usnesení: Návrh usnesení k bodu jednání, informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012. Senát Parlamentu ČR bere na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012. I. Vyzývá vládu ČR k urychlenému zahájení veřejné diskuse o požadavcích ČR na podobu budoucího víceletého finančního rámce, II. K důkladnému projednání pozice vlády ČR ke zprávě ke skutečné hospodářské a měnové unii, kterou bude prosazovat na říjnové Evropské radě. Vítá přijetí Paktu pro růst a zaměstnanost. Žádá vládu ČR, aby informovala Senát Parlamentu ČR o přijetí opatření nezbytných pro dosažení cílů strategie Evropy 2020, kterým se přistoupením k paktu pro růst a zaměstnanost zavázala, a to zejména opatření k fiskální konsolidaci podporující růst k podpoře růstu konkurenceschopnosti k účinnému boji proti nezaměstnanosti a účinnému řešení dopadů krize. Dovoluji si vás požádat o podporu tohoto usnesení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, místopředsedkyně. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Jiří Čunek.

126

paní

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych se vyjádřil, věřím, že se znalosti věcí k jedné záležitosti, která je stále dnes aktuální, je frekventovaná. Zde byla paní předřečnicí opět zmíněna, a myslím si, že k tomu osobně mám zcela jiný názor. Týká se to záležitosti evropských fondů. V roce 2005 a 2006 byly evropské fondy nastaveny vládou sociální demokracie tak, že bylo vytvořeno 24 programů. Vzhledem k tomu, že vláda Mirka Topolánka a já osobně byla jmenována 9. ledna 2007, tzn. devět dní poté, kdy evropské programy měly být spuštěny, nebyly vyhotoveny ani přístupové dokumenty, natož aby se daly v tu chvíli čerpat peníze. Stáli jsme před otázkou těchto 24 programů. Jsou o tom zápisy, protože již v únoru a březnu jsme jednali o tom, že je to šílená administrativa, nekontrolovatelná a že prostor je třeba zúžit. Tehdy jsem navrhl, aby programy byly pouze čtyři. Dokonce se nabízela varianta, že by byl jeden program, byl by pod jednou kontrolou, všechny mechanismy by byly na jednom místě. Nejednalo se o málo, jednalo se o téměř 800 mld. korun. Pak se zjistilo – pod tlakem opozice, že nezískáme finanční prostředky a že je nestihneme vyčerpat. Nakonec jsme tomuto tlaku podlehli podle mne špatně, a je to i moje vina a 24 programů jsme nastartovali. Změna tohoto systému by totiž trvala v té době minimálně devět až dvanáct měsíců. V tu chvíli to bylo politicky neúnosné. Prostřednictvím pana předsedajícího připomínám paní senátorce Gajdůškové, že první chyba byla – velmi komplikovaná struktura jakou jsme vytvořili, tzn. 24 programů. Pak je tady druhá věc, že se politici ukázali jako velcí zloději. Třetí věc je, že ti, kteří nekradli, byli nazváni zloději – viz Jourová atd. Případ tady nebudu dále rozvádět, protože ho znáte všichni. Jinými slovy – evropské dotace se staly velkou politickou hrou na odstraňování nepohodlných protivníků. Ti, kteří skutečně kradli, na ty se nedochází, až později. Samozřejmě se nechci vyjadřovat ke kauze hejtmana Ratha, protože není skončena a mohl bych být neobjektivní. V každém případě díky tomu, že máme politiky, kteří si přisvojují veřejné peníze, tedy evropské, tak to je hlavní důvod, proč dnes máme problém i při 24 programech, že je nemůžeme čerpat. Bylo by dobře, abychom si to uvědomili. Jsme v tom "namočeni" téměř všichni politicky. Znamená to, že jsme systém špatně vytvořili, pak jsme strpěli, že to tak je a pak už je to na těch, kteří se systémem zacházejí tak, jak zacházet nemají. Žádná kontrola tomu nedokáže zabránit. Měla-li by tomu skutečně zabránit kontrola stoprocentně, pak by systém byl tak drahý, že se nevyplatí peníze vzít do ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, paní místopředsedkyně Senátu mě vyprovokovala k tomuto vystoupení zejména tím, že když nejsme účastni evropského fiskálního paktu, tak se nemůžeme zúčastnit tak skvělé věci jako je diskuse o evropské bankovní unii. Jsem přesvědčen, že v tomto výroku se odráží čiročirá naivita, podbarvená možná nějakou základní premisou, že vše evropské je dobré. Jsem bytostně přesvědčen, že tato teze je hluboce mylná. Naopak jsem přesvědčen, že naší povinností je uhájit co největší samostatnost ČR. Mimo jiné – až se EU jako socialistický evropský svaz závislých republik rozpadne, bude to pro nás daleko jednodušší, než pro jiné, kteří budou příliš evropsky integrováni.

127

Podle mě je tato teze správná, ale místo toho jsme velmi často vyzýváni, abychom se vzali za ruce a všichni společně s rozzářeným zrakem kráčeli ke světlým zítřkům. Podle mého hlubokého přesvědčení tudy cesta opravdu nevede. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, máte slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím pane předsedající, bych se obrátil na paní místopředsedkyni a zeptal bych se: V usnesení mi v bodu „žádá vládu ČR“ chybí, aby zahájila kroky k přijetí eura. Tím bychom dali nejvíce najevo svůj proevropský postoj, stali bychom se členem hlavního proudu a naplnili bychom heslo Více Evropy. Myslím si, že by to i odpovídalo vašemu programu a tomu, co chceme. Proč to tam není? S ohledem na to, že mám rád své kolegy, nenavrhuji to jako usnesení, abyste nemuseli hlasovat proti. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Další se do rozpravy

hlásí pan senátor Horník. Prosím, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a

kolegové, mne také vyprovokovala řeč paní místopředsedkyně Gajdůškové, a proto bych chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázat následující: Pocházím z regionu severozápad. I u tohoto pultíku jsem již několikrát kritizoval praktiky, které se odehrávají u programu ROP severozápad. Bohužel, všichni kolem toho mlčky přecházíme a snad nám je to skoro jedno. Ti odvážnější, bohužel nás není moc, proti těmto praktikám, konkrétně v ROP severozápad se ohrazujeme. To není věcí bývalé Topolánkovy vlády. Nezapomínejte, že dnes v krajských zastupitelstvech je většinově zastoupena právě sociální demokracie. Sociální demokracie musí také převzít svůj díl odpovědnosti. Podívejte se na radu severozápad, kdo tam sedí. Sedí tam jeden člen ODS pan Šulc, který tam asi zůstal ze setrvačnosti, protože byly domluveny kšefty se sociální demokracií v tomto regionu již v předešlém období. Podívejte se na osoby, které vládou severozápadu svým rozhodováním. Osm zástupců má Karlovarský kraj, osm Ústecký kraj. Většinově sociální demokracie a komunisté rozhodují o finančních prostředcích tak, jak budou přidělovány. Několikrát jsem se účastnil výboru rady regionů soudržnosti severozápad a několikrát bylo varování nehlasovat věci, které jsou v rozporu s dobrými mravy u strukturálních fondů, a to nejen s dobrými mravy, ale i s tím, jak by se měly finanční prostředky zužitkovávat v regionech. A zde bych chtěl říct, že nikdo jiný, žádný ministr financí této republiky, ani ministr zahraničí, ani ministr této vlády – žádný jiný nemá vliv na regionální operační programy. Je to nastaveno tak, že nejvyšším orgánem je výbor regionální rady regionu soudržnosti. Nikdo jiný to není. Nikdo jiný nemá právo rozhodovat, nikdo jiný nemůže dávat pokuty, nemůže sankcionovat, nemůže to být ministerstvo pro místní rozvoj ani ministerstvo financí. To bych chtěl, aby si sociální demokracie uvědomila, protože tam sedí zejména většinově její lidi a za problémy, které nastaly – teď mluvím za severozápad, protože o něm něco vím, nemůže nikdo jiný, než právě sociální demokracie. Bohužel jsme nebyli tak vyspělými politiky v obou těchto krajích, abychom naše kraje ochránili před zřejmě sankcemi, pak zřejmě před tím, že nebudeme moci vyčerpat úplně všechny prostředky, nebude nám přidělena plná výše, tak jak byla přislíbena, a dokonce před pokutami, které teď úplně nově 128

Becherova vila Karlovy Vary, kterou jsem dlouhodobě kritizoval její rekonstrukci, tak teď přijde sankce za 1 milion 200 tisíc korun. Kdo to zaplatí z našich krajských rozpočtů? Kdo zaplatí další finanční prostředky, které jsou dnes, kterými je severozápad sankcionován ministerstvem financí a paradoxně i krajské projekty v rámci výboru regionální rady. Čili já bych byl hrozně rád, kdybychom pochopili, že nejvyšším orgánem není nikdo jiný, žádná vlády, žádné ministerstvo, ale je to pouze konkrétní výbor regionální rady soudržnosti toho kterého regionu. Čili neházejme to na lidi, kteří s tím nemají nic společného, v krajích si hospodaříme s penězi v regionálních operačních programech naprosto sami a hospodaříme tak jak hospodaříme, a to, že nemáme dostatečné právní povědomí, je náš problém. Já se jenom děsím toho, až na ROP severozápad kleknou ony tři miliardy, které nedostaneme, jak je budeme tahat z našich dvou krajů Ústeckého a Karlovarského. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a s přednostním právem vystoupí předseda Senátu Milan Štěch. Prosím. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, děkuji. Já musím reagovat na slova mého předřečníka Horníka, protože si myslím, že využívá, spíše zneužívá svého jakéhosi dominantního postavení, problémy, které jsou regionální, on má nějaké informace a myslím, že to úplně zapadá do předvolební krajské kampaně. A to považuji, že je docela nešťastné, a pokud tam problémy jsou tak ať se šetří a ony nebudou jenom tam, ony budou i jinde. Víme, že byl jihozápad, ale ten šel čtyři roky zpátky, tam vůbec sociální demokracie ve vedení krajů nebyla. Já bych ovšem chtěl připomenout: Já si pamatuji, jak to bylo s operačními programy. Já jsem v té době byl členem tripartity, a kdo měl ruce nohy, kdo měl telefon, tak každý chtěl svůj specifický operační program. A zejména kraje. A kdo v těch krajích vládl? Nikde nebyla sociální demokracie. A vláda nebyla sociální demokracie? Vlády byly koaliční. Nebyla jenom sociální demokracie. A mně se dnes zdá, že se tady zapomnělo na řadu věcí. A když se tady mluví – každý by měl být zdrženlivý. Já si pamatuji na nedávné vystoupení pana Skokana, který citoval záznam z telefonu, když mu volal pan Kalousek. Potřeboval jsi peníze? Vždycky jsem ti je dal. Tak kde to jsme? Takže já si myslím, že by si TOP 09 měla nejdříve zamést před svým prahem a pak řešit na půdě Senátu věci, které sem podle mého názoru tak úplně nepatří, ale když si je sem nadnesete, tak musíte počítat s tím, prostřednictvím řídícího, že na to budeme reagovat, protože jsou to polopravdy, je to demagogie a je to podle mého názoru účelová předvolební rétorika. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil nikoli jako zpravodaj, ale jako senátor. Nebudu košatět tu předvolební diskusi, skoro bych řekl toho vzájemného vyčítáním, na kterém je zajímavé to, že je vidět, že celá ta evropská agenda je velice dlouholetá a že když jedno politické seskupení něco začne, tak to neznamená, že to zároveň dokončí. Dokončí to často jiné. Z tohoto důvodu musím potvrdit slova nynější opozice, že je třeba, aby politika byla skutečně průřezová. Aby byla konsensuální, protože nikdo neví, jak dopadnou příští volby a kdo tu agendu bude dokončovat.

129

Já se ale chci v tom svém vystoupení vrátit přece jen k té zprávě, k tomu co je důležité, resp. se chci vrátit k tomu, co projednávala Evropská rada na konci června letošního roku. A to chci hovořit o té tzv. skutečné hospodářské a měnové unii. Tak jak jsme zvyklí v celé agendě, která není dlouhá, je jen několikavětá, tak všichni vycítíme, že je zde mnoho neurčitých slovíček. Je to typický eurospeak, tedy hovořit o něčem, aby to nikoho neurazilo, aby to nejlépe vyhovělo všem. Z jasných vět, které vydala rada, se ani nedozvíme, co tím autor myslel. Víme, že chce rada – vyzvala k tomu dokonce předsedu euroskupiny, prezidenta Evropské centrální banky i předsedu Evropské rady, aby vytvořili čtyři základní budoucí prvky této unie: Integrovaný finanční rámec, integrovaný rozpočtový rámec, integrovaný rámec hospodářských politik s posílenou demokratickou legitimitou a odpovědností. Nikdo si pořádně nedovede představit, co pod integrací autor myslel. Tím, že je zde stále opakováno slovo integrace, domnívám se, že to může vést k tomu, že se bude předávat odpovědnost a rozhodovací pravomoci zezdola směrem, nahoru. Včera jsme z našeho programu jednání vyřadili jeden takový bod, který projednal náš výbor a dožádaný hospodářský výbor, který se týkal jedné dohledové instituce ve finančních trzích. Z toho důvodu je vidět, že pravděpodobně stanovisko Senátu bude už k prvnímu návrhu poměrně velmi kritické. Nechceme, aby se předávaly dozorové pravomoci ze základní úrovně bez jakékoli diskuse, bez jakékoli kritiky na úroveň evropskou. Jeli někde nějaký problém, a ten v oblasti financí poměrně silný, je dobré problém atomizovat, rozdělit na menší problémy a řešit nejdříve menší problémy, problémy jednotlivých členských států a pak přijmout třeba i evropské stanovisko, protože může nastat situace, že řadu problémů nelze vyřešit na úrovni členského státu a že bude vhodné ho řešit na Evropské unii. O tom všem budeme jistě diskutovat, už jsme mohli v průběhu této schůze, ale uděláme to na příští schůzi. To si myslím, že není tak dramatický problém. Ale chci jenom upozornit na to, že je třeba jednotlivé návrhy číst velice pozorně, komunikovat uvnitř Evropské unie, mezi členskými státy, na té národně parlamentní úrovni, a velmi úzce s těmito kolegy komunikovat. Osmdesát procent veškeré legislativy, a v oblasti jednotného trhu a jednotné měnové unie, bych řekl, je to skoro 100 %, má své origo, vzniká na úrovni evropské. Jsou to často velmi všeobecná slova, tak aby se v tom našel každý politik a každý tam viděl ten svůj přínos. Ale v těch finálních důsledcích to bude poměrně tvrdá diskuse. Já vím, že tady máme na řadu integračních evropských témat různý pohled, ale je to zcela legitimní pohled. Různý pohled. Bude třeba projednávat tyto věci podrobně a já doufám, že hospodářský výbor i jiné výbory budou ve spolupráci s evropským výborem tak dobře spolupracovat, jako spolupracujeme doposud. Chci jenom obecně upozornit, protože teprve budou přicházet návrhy, ten první již přišel, my jsme jej projednali, projednáme je na příští schůzi, jestli bude v září, doufám, že bude v první polovině září. Bude možno vyjádřit eventuálně i odůvodněné stanovisko, vyjádřit názor o rozporu se subsidiaritou. Pokud to bude později, tak můžeme vyjádřit alespoň to politické stanovisko, tak jak jsme je dostali od dožádaného hospodářského výboru. Děkuji vám za pozornost. Promiňte, že jsem vystoupil s touto obecnou poznámkou, ale nechtěl jsem použít svého postavení zpravodaje coby posledního v řečništi. Myslím, že není nutné, abyste na to reagovali. Ty reakce jistě přijdou, až budeme projednávat konkrétní návrhy.

130

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako dalším je přihlášen pan senátor Jaroslav Palas. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Palas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím v krátkosti reagovat na vystoupení pana kolegy Horníka, z jehož vystoupení jsem měl pocit, že zevšeobecňuje a dává do jednoho pytle práci výboru regionální rady a tedy regionálních operačních programů v této zemi. My jsme v lavici s kolegou Tesaříkem, a protože jsme zároveň stále ještě hejtmani a předsedové výborů regionálních rad, museli jsme odmítnout jeho zevšeobecnění. Protože to není tak, jak on říká, že by si politici rozhodovali a dělali si, co chtějí. Tak to prostě není. Tak to nemůže fungovat. Pokud to funguje takto u nás, tak to funguje jenom u vás, ale v jiných krajích to funguje jinak. Protože v pravidelných intervalech musí zasedat monitorovací výbory, a ty jsou složeny jednak z členů Evropské komise, kteří z Bruselu přijedou a hodnotí práci výboru regionální rady, jednak tam jsou zastoupeni také úředníci různých ministerstev, respektive těch ministerstev, kterých se to týká. A ti v průběhu daného roku jsou povinni sledovat, co se děje na úřadech regionální rady a jak tyto úřady regionální rady fungují a pracují. Dále pak na každém úřadu regionální rady je takzvaný orgán dohledu. V našem případě, v případě Moravskoslezského kraje, nebo regionálního operačního programu Moravskoslezského kraje, je to pět úředníků, kteří provádějí permanentní kontroly jednotlivých projektů. To jsou úředníci ministerstva financí. To nejsou úředníci krajského úřadu nebo úředníci regionálního úřadu, ale jsou to skutečně úředníci od pana ministra Kalouska. A potom to jsou běžné kontroly ministerstva financí. Ty probíhají neustále. Tam se dveře netrhnou, jak se říká, a buď tam je NKÚ, nebo někdo z ministerstva financí. Poslední incident, který jsme měli, takzvaný incident v uvozovkách, s NKÚ, byl v tom, že NKÚ konstatoval pochybení, kdy zjistil určité nedostatky, které my jsme našimi kontrolami, respektive orgánem dohledu zjistili taktéž, ale postupovali jsme dle metodiky EK. Úřad regionální rady postupuje podle metodiky EK a tudíž, když zjistí pochybení, které mu posvětí antimonopolní úřad, například když probíhá nějakým způsobem řekněme výběrové řízení na zakázku k danému projektu, může se stát, že dotyčný subjekt pochybí, tak my jsme povinni tuto věc oznámit antimonopolnímu úřadu, a on nám buď potvrdí, že se stala chyba, nebo nepotvrdí. Když to nepotvrdí, život jde dál. Pokud to potvrdí, tak my jsme povinni sankcionovat. Tedy úřad regionální rady. Sankcionovat. A sankcionujeme deseti procenty, dvaceti procenty. Kdežto NKÚ říká, že bychom měli, a to je zase jejich metodika, finanční prostředky odebrat stoprocentně a zastavit realizaci projektu. Tady vzniká jakási disproporce a disharmonie mezi pravidly, která prosazuje NKÚ, a která stanovila Evropská komise. To se také může stát. To znamená, levice neví, co dělá pravice. Ale musím odmítnout slova kolegy Horníka, že by si tam dělali politici, co chtěli. To si tedy nedělají. A navíc ještě jednu perličku, kterou jsem už zde sdělil. Ředitelem úřadu regionální rady ROPu Moravskoslezsko je člověk, který je členem ODS, a je to lídr na kandidátce do krajských voleb za ODS. Takže to není, že by si politici myli ruce nějakým způsobem. Takto to, pane kolego, kolegové, u nás nefunguje. Já jsem pokládal za nutné vám to vysvětlit. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

131

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já delší dobu podrobně sleduji debatu o evropských fondech. Ta debata je podle mého spíš takovým ping-pongem, když si hrajeme, u koho zůstane ten černý Petr a kdo za to může. Mě také fascinovalo vystoupení pana kolegy Horníka, který hovořil o nějakých možných třech miliardách. Já bych tady mohl hovořit například o desítkách miliard, které jsou v ohrožení ve fondech státních, jako je doprava, životní prostředí, ale i školství. Ve školství se už škrtá takovým způsobem, že se na záchodech budou odmontovávat prkénka, aby se tam ušetřilo, ale 53 miliard nejsou schopni vyčerpat. Česká republika vyjednala takové podmínky, že v přepočtu na počet obyvatel má bezkonkurenčně nejvíce finančních prostředků a Evropa se nám, vážení, teď směje. Tam je člověk, který monitoruje naše výroky i tady na půdě parlamentu, a my se hádáme, kdo víc krade, kdo méně krade, kdo nedokáže čerpat prostředky. A oni to používají v těch zprávách. Když jsem si vzal zprávu, například co se týkalo školství, jasně tam píšou, že jsme nedůvěryhodná republika, že u nás se krade, používají výroky, které nejsou podložené, ale řekli to naši politici na půdě parlamentu. Já uvedu i krásný příklad, o kterém se hodně hovořilo – ve Středočeském kraji takzvaná kauza Buštěhrad, rozkrádání evropských peněz. Ale do Buštěhradu nešla z EU, vážení, ani koruna! Ale už se píše v EU ve zprávách, že tady se rozkrádají evropské peníze do Buštěhradu. A takových příkladů tu bude celá řada. Takže já bych vás chtěl požádat, ať už kolegy zleva nebo zprava, aby se nám Evropa ještě více nesmála, pokud nemáme opravdu stoprocentně podložené naše výroky, tak trošku šetřeme slovy. Protože jakmile jednou řeknete, že někde se rozkrade tu miliarda, tu tři miliardy, a je jedno, na kterém kraji to bude, tak vám garantuji, že prostředky, které nevyčerpáme my, vyčerpají jiné státy na náš úkor. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se hlásí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velmi rychle. Já doufám, že tím nerozpoutám další kolo diskusí. Fakticky. Bavíme se o rozpočtovacím období 2007-2014. Topolánkova vláda nastoupila v polovině roku 2006. Konkrétní podobu čerpání, nebo administrace rozpočtovacího období 7-14 již ovlivňovala první Topolánkova vláda. To je prostě fakt. O těch 24 programech už zde byla řeč. Další fakt je, že regionálních operačních programů je tuším 11 nebo 12. Problémy jsou možná ve dvou. Ale těch velkých programů, které jsou administrovány jednotlivými ministerstvy, je tuším pět nebo čtyři. Tři jsou v takových problémech, že je tam zastaveno financování. Tak kde se dělají chyby! Říkala jsem, že zde zatím není důsledná kontrola z ministerstva financí. Nejsou tak zvané vnitřní audity, vnitřní vůči Evropě. Kdyby byla důsledná kontrola, tak nejenom že se nedá krást, ale nedaly by se ani dělat chyby. A kdyby byla lepší personální politika v této oblasti a neměnili se tam lidé ještě rychleji, jak se měnili ministři v této vládě, tak by tomu ti lidé rozuměli. A dokázali by také na evropské úrovni argumentovat a peníze, které tam tehdy Jiří Paroubek jako premiér vyjednal, bychom dostali. A pomohly by zaměstnanosti v této zemi, pomohly by vybudování infrastruktury, pomohly by hospodářskému růstu. V této chvíli nad tím můžeme jenom plakat. Ještě – prostřednictvím pana předsedajícího – musím přece jenom replikovat na rýpnutí, co se týká samostatnosti České republiky. Víte, nejenom já a sociální

132

demokracie si myslíme, že tento ideologický boj za samostatnost neznamená skutečně samostatnost, ale znamená v reálné podobě izolaci České republiky. A to bohužel čím dál tím hlubší. A na tu také upozornili podnikatelé a občanská sdružení ve výzvě, kterou směřovali k České vládě. A jako poslední – musím vysvětlit záležitost týkající se výzvy k přijetí eura. K přijetí eura není potřeba vyzývat, k tomu jsme se zavázali v přístupové smlouvě, kterou jsme dojednali a také schválili v referendu o přistoupení k EU. To za prvé. Za druhé tato odrážka nemá – nebo byť by to pan senátor navrhl, tak by to nemělo v tomto usnesení co dělat, protože to usnesení směřuje k Paktu pro růst a zaměstnanost. A v tomto paktu se o tom, zda některá země vstoupí či nevstoupí do eurozóny, nemluví. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a

kolegové, já bych se chtěla vyjádřit konkrétně o severozápadu, protože severozápad je modelový příklad. Já říkám "jsem z Klondiku", a ten "Klondike" tam opravdu je. V boji proti korupci jsem zhruba od roku 2009. Takže zkušenosti tady jsou a zhruba vím, jak to chodí a jak to je. Abych to upřesnila. Kontrola existuje na úrovni řídícího orgánu, to znamená – ten je na kraji. Ale pak je druhá etáž, to je ministerstvo financí, jeho auditní orgán, který by měl kontrolovat. To je dost podstatná věc, protože tady ty kontroly byly víceméně spíše formální. Když řeknu o severozápadu konkrétně, abyste tomu porozuměli, severozápad měl problém s čerpáním, takže nakonec se rozhodlo - po tom, co byl právě uvězněn, vzat do vazby a posléze odsouzen pan Kušnier - že se zkontroluje asi 35 projektů. Z toho 25 bylo proplacených a 10 bylo neproplacených. Kontrolovala to nezávislá auditorská firma, protože vnitřní audity nikdy neprokázaly žádný problém, všechno dopadlo vždycky dobře. Protože ti auditoři, a to je nám vyčítáno také, nejsou nezávislí. Ti jsou závislí na politicích, na svých zaměstnavatelích, takže ten audit musí vždycky dopadnout dobře. Musela se nabrat externí firma. Ta zkontrolovala projekty, a zkontrolovala je zřejmě dobře. Ale to také proto, že pak přijeli komisaři, a ti začali kontrolovat 10 náhodně vybraných projektů. Z těch 10 náhodně vybraných projektů nebyl ani jeden v podstatě dobrý. Takže to, co zaznělo zhruba před 14 dny, je, že tento problém je takový, že severozápad bude muset vracet 22 % toho, co dostal. Někdo spočítal, že to jsou ty 3 miliardy Kč. Pravda je taková, že se ještě teď severozápad bude vyjadřovat a bude se samozřejmě bránit. Je to největší pokuta, kterou by dostal regionální program v České republice. Pak jsou tady velké programy. To znamená životní prostředí, doprava. Ty jsou kontrolovány také Evropskou komisí. Tam ty korekce mohou být mnohonásobně vyšší. A je to zase také proto, že kontrola tady nebyla. Peníze, které na programy byly dávány, často končily ve firmách, které patřily sekundárně politikům. To, že nezasahují politici do výběru projektů je lež. Ti do toho zasahují, protože jsou v třetí fázi výběru projektů. Viděla jsem výsledky, které tento audit uveřejňoval. Ti politici jsou v programech vždycky zainteresovaní. Na severozápadě je to modrá část spektra, ODS tam figuruje také. Co bych chtěla tady říci? Já si myslím, že velmi špatně funguje komunikace mezi vládou a Senátem. Protože Senát žádal pana premiéra Nečase o to, aby pan premiér poslal akční program Senátu - aby senátoři věděli, co to vlastně akční 133

program je – který po nás chtěla Evropská komise. Nestalo se tak. Vím, že tady je zpráva z Účetního dvora. Zpráva z Účetní dvora nedopadla pro Českou republiku příliš dobře. Účetní dvůr vyčítá, že právě audity jsou závislé, nikoli nezávislé. A říká také, že česká strana vykazovala nulovou chybovost a že se tam často dostávaly materiály, kde se falšovala čísla. A tak to začínalo v Řecku. Ale to jsou pouze informace, které jsem mohla čerpat z tisku. Novináři to někde vyštrachali. Ale my jako Senát nemáme možnost získat zprávu auditního dvora, což je špatně. Takže pak tady třeba vznikají i dohady, které by tu vůbec být nemusely. Na závěr chci říci, že skutečně neexistuje dostatečná kontrola v České republice, proto tam jsme takto na chvostu. A proto je možné, že ty peníze se doopravdy budou tenčit. Je to obrovská škoda. Měli bychom toho využít. Mnohdy se stalo, že ty peníze končily u stejných lidí, někdy i v politických stranách. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je těžké mluvit po mé předřečnici, paní kolegyni senátorce dr. Dernerové – vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ona tady řekla problém takový, který mnozí z vás a mnohé politické strany nechtějí přes své ideologické klišé slyšet. Je to boj proti korupci, proti nesprávnému chování napříč politickým spektrem. Napříč, vážení, jak na pravici, tak na levici. Já jsem rád, i když to bylo poněkud nešťastné otevření tohoto problému v rámci projednávané kapitoly, nebo v rámci projednávaného návrhu paní místopředsedkyní kolegyní Gajdůškovou – vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ale muselo to přijít. Muselo to přijít a bude to součástí, je to součástí politického boje jak před nadcházejícími volbami, tak i před těmi dalšími, které ještě přijdou. Je to jednoduché. Problém Evropských fondů více než co jiného poškozuje dobré jméno České republiky v Evropské unii. A to neříká tady nějaký senátor Dryml, ale říká to, a tady už to bylo řečeno, Evropský účetní dvůr. Říká to OLAF, a říkají to všichni, s kterými se setkáte v Bruselu: Co se to u vás, v tom Česku děje? Jak je to možné, že to tam nefunguje. Ono to nefunguje i v jiných státech, ale tady se to vyhrocuje a stává se to součástí politického boje. A jsou to určité politické zbraně proti protivníkům. Problém je, že to politici nechtějí řešit. Bojí se toho. Bojí se toho proto, protože by museli jít do vlastních řad a mohlo by je to stát jejich posty, mohlo by je to stát jejich vliv, a proto se toho bojí. Chybí tady to, co odděluje Východ od Západu – osobní odpovědnost. Osobní odpovědnost a ukázat na toho, ano, tys to byl. Ne, to nebyla politická strana, to nebylo ČSSD, to nebyla ODS, ale byl jsi to ty, František Vomáčka, který si to udělal to a to, a udělal si to špatně. Ale to politické strany napravo i nalevo nechtějí nebo zatím nejsou nuceny dělat. Ale ti voliči, ti vás k tomu donutí. Je velmi smutné, velmi smutné, že to totiž zaplatíme my všichni. Ano, i my tady v Senátu, my, nenávidění senátoři, i my to budeme muset zaplatit na zvyšování daní, na zvyšování DPH, na zdražování energií – na tom všem, protože ta díra v tom rozpočtu, ta se bude muset něčím nahradit. A je otázka, jestli dopustíme, aby ta díra byla malá, nebo ta díra se neustále zvětšovala. Nikdo jiný to neudělá než my politici. A naposledy bych vám chtěl připomenout, že jsme tady před nedávnem projednávali zprávu NKÚ, kde Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že ministerstvo financí odpustilo za ty kontrolované roky více než 300 miliard. Opakuji, více než 300

134

miliard! Za to by se nemusely zmrazovat důchody, za to by se nemuselo zvyšovat DPH, za to by mohlo být na to pastelkovné, školné, za to by mohlo být na vzdělávání, za to bychom mohli vybudovat spoustu dalších nových silnic. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Josef Táborský. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Táborský: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem původně k této problematice vůbec nechtěl vystupovat, ale vyprovokovalo mě k tomuto vystoupení pana kolegy senátora Horníka, který se snažil hodnotit regionální operační programy na základě určitých znalostí, které má z ROPu Severozápad. Tam možná to vidíte, ale na základě hodnocení Severozápadu vy házíte do jednoho pytle všechny ROPy, kterých je 7 v této republice. A házíte do jednoho pytle i operační programy, které jsou vládní. Nevím, co vás k tomu vede? Mně nepřísluší k tomu, abych hodnotil, jak to funguje na Severozápadě, protože tyto informace mám pouze v obecné rovině, ale vím, jak to funguje v jiných ROP. A hovořil tady i o tom přede mnou pan hejtman Moravskoslezského kraje a senátor. Takže, pokud o tom nevíte, tak je žebříček hodnocení výslednosti jednotlivých operačních programů. Na prvním, jako nejhůře hodnoceným je operační program doprava. Pak je životní prostředí, pak jsou další státní programy, a na 6. místě je ROP Severozápad, ten váš, o kterém vy tady hovoříte. A nejsou to ty ROPy ostatní. Já budu hovořit třeba za regionální operační program Severovýchod, kde mám možnost pracovat a vím, jak tato otázka funguje. A přestože nikdo nezakrývá, že problémy jsou, pochopitelně jsou tyto problémy, třeba chybovost u nás v současné době byla udělaná někde na 2,6 %, ale po odvolání to bude 1,6 %, to znamená, že se to vejde do normy 2 %, která je Evropskou komisí stanovená. Takže tahle otázka je takto. A není to hodnocení výsledkem krajské vlády, protože moc dobře víte, že v regionálních operačních programech jsou stovky nebo tisíce programů, které nejsou krajského charakteru, ale které mají jednotlivé obce, města a další organizace. A jestliže hovořím o nás, o té naší chybovosti, tak my máme problémy ve třech projektech. A všechny tři projekty jsou v městském programu, kde nikde nevládne sociální demokracie, tak jak vy jste to tady takto hodnotil. Ať je to město Jaroměř, ať je to město Rychnov a tak dále. Takže jestliže tady hovoříme o té otázce, jak jsi to tady řekl, že ROPy jsou pod krajským vedením a jsou neomezenými pány a můžou si dělat, co chtějí, tak jste úplně někde jinde. On vám to tady i pan senátor Palas už říkal, a další také, protože ROPy jsou podrobené kontrole nejen Evropské komise, jsou podrobeny NKÚ, jsou podrobeny ministerstvu financí, jsou podrobeny finančním úřadům atd. Takže nějaké takové konstatování, že si tam někdo dělá, co chce, je úplně bezpředmětné. A jinak, co se týká ROPu Severozápad, tak ten problém pramení, podle mého názoru, hned ze začátku. V době, když se tyto programy dělaly, pochopitelně implementovaly se jednotlivé metodiky, implementovalo se a zabezpečovalo se hodnocení těchto projektů. A pokud tam došlo k pochybení na Severozápadu, tak to je jejich problém. Protože asi moc dobře víte, že to hodnocení je třístupňové. První je administrativní hodnocení, které dělají úředníci. Druhé je expertní hodnocení, které dělají nezávislí experti, kteří nemají s politickým vedením kraje naprosto nic společného. A třetí stupeň je komise, kde zase není zastoupený žádný politik, ale

135

jsou tam úředníci, jsou tam další složky, jako je Hospodářské komora, a já nevím, Technologické centrum a další, kterým to dávají. A teprve potom to jde do výboru regionální rady, kde – tak jste říkal – pochopitelně sedí politici. Ale já nevím, jak je to na Severozápadu, ale aspoň na Severovýchodu jsou paritně zastoupeny všechny politické strany za jednotlivé osmičlenné komise za jednotlivý kraj. Tak já bych skutečně poprosil, jestliže provádíme jakési závěry a děláme jakési hodnocení, tak nesuďme věci na základě jednoho Regionálního operačního programu. Tak si to tam v tom vašem Regionálním operačním programu rozeberte a věci řešte, ale neházejte všechny do jednoho pytle. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Martin

Tesařík: Vážený

pane předsedající, vážený pane nepřítomný ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych trochu odlehčit tady tuto atmosféru, a tak uvedu mé vystoupení větou – původně jsem nechtěl vůbec diskutovat, ale diskuze mě k tomu vybídla. Ale zase na druhou stranu cítím vážnost této diskuze, takže i to moje vystoupení bude samozřejmě na vážnější notu. Myslím si, že jsme tady vyslechli řadu informací. Některé byly s vědomím, že hodnocené téma se hodnotí pouze povrchně, někteří vystoupili s velkou znalostí té problematiky. Ale co jsme si možná ani neuvědomili, jak krásně se nám ta diskuze od toho původního tématu zvrtla poněkud někam jinam. A tak trošku si myslím, že se nám často daří projednávat bod touto metodou. Vraťme se tedy k meritu věci, co dneska projednáváme, a to, co jsme tady diskutovali v širokém rozsahu, nechme si k tomu udělat speciální analýzu. Analýzu, která zhodnotí jednotlivé operační programy, ať už ty, které jsou na vládní úrovni, nebo ty, které jsou v gesci jednotlivých krajů. Myslím si, že jenom na základě této podrobné analýzy můžeme potom říct, jestli zkušenosti, negativní zkušenosti ze Severozápadu jsou zkušenostmi, které se dají zobecnit, jak tady bylo řečeno, nebo naopak, jestli mají pravdu moji kolegové, kteří pracují – stejně jako já – ve výborech regionální rady. Ona ta problematika je hrozně složitá a hodnotit ji velmi jednoduše a zkresleně, jednoduchým pohledem, si myslím, že si ani nezaslouží. Já jsem v současné době předsedou výboru Regionální rady střední Morava, kam patří Olomoucký a Zlínský kraj. Díval jsem se na internetové stránky, abych se podíval, jak vlastně vznikl operační manuál pro tento Regionální operační program? A když se podíváte, stejně tak jako já, tak ta diskuze o regionálních operačních programech už byla zahájena v roce 2005. Dneska máme rok 2012, čili před 7 lety. Po 2 letech přípravných prací operační manuál podepsal bývalý hejtman pan Libor Lukáš za ODS. A my se jím dneska dodnes řídíme. Já to tady nechci a priori komentovat, že za to může někdo jiný, kdo už tam dneska v té výkonné funkci není. On tam sedí i dneska coby člen výkonné regionální rady. Prosím pěkně, ukončeme tuto diskuzi konstatováním, že si necháme skutečně zpracovat odbornou analýzu, uložme to ministerstvu pro místní rozvoj, ať definuje skutečně problematické okruhy, ty potom v tom příštím období, které se nyní teď připravuje, napravme, ale neházejme v tomto okamžiku všechno bláto a špínu na regionální operační programy. Máme tady národní operační programy, kde jsou neskonale větší problémy, kde jsou problémy, které jsou objemově v miliardách. A to, že jsou regionální operační problémy, to jsou zejména problémy příjemců. Už to tady bylo řečeno – 136

příjemci nejsou jenom kraje, příjemci jsou obce, jsou to fyzické osoby, právnické osoby. A když pracujete s tímto potenciálem, tak prostě chyby se tam najdou. Nikdo je nebude zametat pod koberec, analyzujme je a přijměme potom k tomu následné usnesení. Přeji vám pěkný den. Venku svítí sluníčko, nezapomeňme, že ten život se nám každou minutou krátí. Pěkný den. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážené kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že jsem prodloužil diskuzi, což nebylo vůbec mým přáním dneska ráno, když jsem sem šel, protože jsem ani neočekával, že v této věci budu vystupovat. Ale já jsem cítil svoji povinnost, že musím bránit politiky z pravého spektra, když jsem zaslechl slova naší paní místopředsedkyně Gajdůškové. A podle mého za stav, který dneska je v operačních programech, samozřejmě nese dohromady – a už to tady někdo řekl před chvílí – levice i pravice. Není pravda to, co řekl pan kolega Štěch, že od začátku u toho byla ODS, a sociální demokracie u toho nebyla. Minimálně v našem regionu – Karlovarském kraji – od roku 2010 u toho sociální demokracie je. Já samozřejmě reprezentuji tento region, a proto mluvím za tento region. Domnívám se, že již tehdy váš pan ministr Martínek, za kterého vlastně vznikly všechny operační programy, tak byl nastaven špatný kontrolní systém a mechanismy. Ale zejména já jsem přesvědčený o tom, že když se takovéto dotační věci řeší např. v sousedním Německu, tak tam mnohé záležitosti politiky ani nenapadnou. Kdežto u nás to právní prostředí je naprosto pokřivené. Takže já se omlouvám samozřejmě i těm regionům, kterých se to dotklo, vycházím ze skutečnosti našeho regionu. Nemyslím si, že to budou věci jenom u nás, protože takový program, integrovaný operační program zdravotnictví nebo vůbec všeobecně zdravotnictví podporované z jednotlivých ROPek, kde víme, že tzv. komplementátoři si rozdělili trh v ČR a zakázky byly předražované o 30 – 100 %, tak to jsou peníze, které všechny mohly být ve zdravotnictví, a tady jsme všichni pochybili. A já bohužel nepřistoupím na rétoriku paní hejtmanky Vaňhové, ani svého kolegy pana Mládka, že pojďme se o tom bavit tady doma, nemluvme o tom tady na této půdě, to, co si navaříme, si snězme a nějakým způsobem dělejme navenek, že to je v pořádku. To v té politice potom nemám co dělat. A pokud mám nějaké podněty k tomu, že věci jsou v nepořádku, tak na ně musím upozornit. A když na ně upozorním na kraji – a vy všichni můžete být a můžete vystupovat na krajských zastupitelstvech stejně jako já – a bohužel není žádná odezva, tak potom mi nezbývá nic jiného, než vystoupit tady. A jinak předvolební rétorika? Co to bylo včera? Co to byly předvolební restituce? O co se jednalo? To byla taky rétorika. A já se nedomnívám, že já tady mám zapotřebí zvýrazňovat své postoje před tímto plénem. Já pouze se snažím řešit věci, které v nějakém regionu nastaly. A ten region není zase až tak malý. A mám dojem, že to jsou věci podstatné a že bychom se o nich měli bavit. A proto vítám návrh pana kolegy Tesaříka, abychom skutečně jednali s ministerstvem pro místní rozvoj. A kdyby to měl být náš výbor pro územní rozvoj, tak územní samosprávu, státní – já už si to teď pletu, omlouvám se – tak že bychom my měli možná ministerstvo pro místní rozvoj požádat, abychom v této věci dostali relevantní

137

informace z jednotlivých regionů, abychom nemuseli tyto záležitosti probírat přímo na plénu. Takže za tento návrh děkuji. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, chci jenom upozornit, že projednáváme bod Informace Vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012. Mám pocit, že i právě vystoupením pana senátora Horníka tady už půl hodiny hovoříme mimo dané téma. Já jsem tolerance sama, ale myslím si, že pokud jsou jiné problémy, měly by být systematicky řešeny tak, že příslušný senátor předloží návrh zařazení nového bodu programu k této problematice. Myslím si, že není vhodné zneužívat tolerance řídícího k tomu, že se tady probírají věci, které s tímto bodem naprosto nesouvisí. Takže to jenom upozorňuji a jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane místopředsedo, vážený pane

ministře, kolegyně, kolegové. Já se domnívám, že tento bod nebo tuto odbornou nebo politickou diskuzi tady jako první otevřela místopředsedkyně Senátu, vaším prostřednictvím, paní senátorka Gajdůšková, takže zase nesvalujme všechno na kolegu Horníka, protože on nebyl tím prvním, který tady tu problematiku, velmi zajímavou a mající velmi úzké a velmi velké vztahy k tomu, co se tady projednává, tak tady jenom řešil. Já jsem chtěl vystoupit kvůli něčemu jinému, ale já bych chtěl kolegu Horníka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, opravit. Kdyby to bylo u těch komplementátorů, vážený pane senátore, jenom o 30 nebo o těch 100 %, tak bychom si ještě všichni mohli blahořečit. Bohužel to tak není. Bohužel to je i o více než 100 %, a je to nemravné. Tím se vracím k těm církevním restitucím ze včerejška. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako

další se hlásí do rozpravy pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, já musím navázat na to, co tady bylo před chvilkou řečeno. My se v některých bodech dostáváme mimo merito věci. A samozřejmě pak se toho využije. Ale co se týká vystoupení paní kolegyně Gajdůškové, nemuselo se řadě lidí líbit. Ať z důvodů věcných nebo z důvodů, že bylo delší, ale ona přednesla konkrétní návrh usnesení. To předtím uvedla a odůvodnila. To bylo naprosto k věci. A myslím si, že takhle se má jednat. Nemusí se nám to líbit, můžeme hlasovat proti, ale tak to bylo. Ale to, že jsme sklouzli do regionálních operačních programů, že toho někteří využili, nebo zneužili, to už je další věc. A já si myslím, že se každý musíme zamyslet nad tím, jak s jednacím řádem nakládáme, jinak bychom se asi do budoucna museli poradit, jestli ho nemusíme více konkretizovat, aby se toto skutečně nestávalo. Protože já vím, že někteří čekají na to zaměření kamery. Samozřejmě taková ta jedovatá slina se vždycky v médiích dobře chytá, ale skutečně Senát by neměl být od toho, aby byl nástrojem jakékoli volební kampaně. A co se týká včerejška, ať mi pan kolega Horník promine, ale já si myslím, že občany zvoleným zástupcům nemůže být jedno – zejména v době, kde se Česká republika hospodářsky a finančně nachází – kam bude a jak nasměrováno a za jakých podmínek. A z pohledu ústavnosti to nebyly naše názory, ale řady ústavních

138

právníků naší legislativy, že to není v souladu s ústavou, že tam je nerovnost, a šlo prosím o 134 miliard korun! Takže jestli to je chápáno, a podlehli jste té rétorice, kterou někdo pustil, že tady děláme nějaký populismus, tak to potom můžeme skutečně tady zrušit, kdybychom se nemohli vyjádřit a říci svůj svobodný názor, svobodně hlasovat, když jde o 134 miliard korun. To si myslím, že vůbec nesedí. A to bylo prostřednictvím pana řídícího k panu Horníkovi velmi a velmi přestřeleno. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, všechny vzkazy,

které tady zazněly, jsem předal. Myslím si, že každý slyšel. Děkuji. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A zeptám se předkladatele pana ministra Vondry, zda chce reagovat na proběhlou rozpravu? Chce reagovat. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, jak jste si všimli, já

jsem dneska silně nachlazen. Tu zprávu o Evropské radě, která byla mimochodem dost plonková, tam se zase tolik nestalo, tak jsem to shrnul velmi nudným, nekonfrontačním, nebojovým tónem a skutečně si myslím, že jsme si tuhle diskuzi mohli ušetřit. Merit jsou zásluhy, meritum je podstata. Čili jestli ten závěrečný komentář měl směřovat k podstatě věci, směřoval k tomu, kdo nese zásluhy, za to jsme tady tuto debatu měli. Ale samozřejmě já jsem tady seděl a několik mých kolegů senátorů záhy po tom prvním vystoupení, které následovalo po mém přednesu, se mě ptali, jestli mají vystartovat, protože si to skutečně o to říkalo. Já jsem říkal, ne, klid. Možná tři věcné poznámky. Víceletý finanční rámec, o něm diskuze probíhá, bude probíhat a myslím si, že je úplně zbytečné k tomu jakkoli vyzývat. Mohu vás ujistit, že tato vláda rozhodně neudělá tu fatální chybu, kterou udělala vláda Jiřího Paroubka, to znamená, že to nastavila na těch 24 programů. A vyzývat dneska vládu, aby s tím něco dělala, když horko těžko hasí ty požáry, ať už jsou ve středních Čechách nebo jinde, není fakt korektní. Poučovat nás, jestli máme být jenom ve skupině přátel koheze anebo také ve skupině like-minded, ano, strategií vlády je být v obou skupinách. V obou skupinách jsme, jako jedna z mála zemí, a víme velmi dobře, co děláme. Nechceme být jenom v situaci nějakých prosebníků o další groš navíc, když tady máme zcela aktuálně zažitou zkušenost s tím, co to čerpání s sebou obnáší. Chceme být i mezi těmi zeměmi, které ty peníze hlídají, a jde jim o to, co evropské dotace a evropské strukturální a kohezní fondy skutečně nesloužily k tomu, že se staví věci, které jsou zbytečné, že se utrácejí haldy peněz za různé prostředníky, protože normální příjemce těch dotací díky komplikovanému administrativnímu systému není schopen si o ty peníze žádat sám. Což je samozřejmě živná půda pro další, které z toho pak těží. A vytvářejí si na to návyk jako na kokain. Čili jsme rádi, že jsme přijati i do té skupiny like-minded, kdy společně s Německem, Holandskem a dalšími, se bavíme o tom, jak dál. Protože není cestou rozpočet neustále nafukovat. Pokud jde o speciální summity eurozóny, tady padla otázka od paní místopředsedkyně. Ony nejsou nijak formalizovány, a vy, co to sledujete, tak to víte, jsou jen jakýmsi prodloužením evropských rad a je omyl domnívat se, že tam dochází k nějakým strategickým rozhodováním. Nedochází. Dochází tam pouze k hašení požárů. Jednou v Řecku, podruhé ve Španělsku. Myslím si, že my vůbec nemusíme litovat, že tady u toho hašení nejsme. Protože kdo chce hasit, musí mít k tomu i ty přístroje. A ty také něco stojí. 139

A pokud jde o to navržené usnesení, já si myslím, že je úplně zbytečné, že by stačilo to normálně vzít na vědomí. Ale rozhodně bych si ušetřil vyzývat vládu k tomu, aby informovala o strategii 2020 a její naplňování. Ten, kdo si přečetl dnešní program schůze Senátu, tak stačí počkat 10 minut, pokud tedy u následujícího bodu se zase nezdržíme jednu celou hodinu, tak stačí počkat 10 minut, protože tady je národní program reforem, který je přímým naplňováním této strategie. Děkuji a soudím, že to stačí vzít na vědomí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a nyní

bych požádal o slovo zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, jako zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě a přednesl případně návrhy, o kterých budeme hlasovat. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedající, také musím potvrdit, že

jsme jenom z menší části hovořili k bodu, k věci, a děkuji řídícímu schůze, že na to řečníky upozornil. Ono to bylo tak trochu symptomatické, protože i když jsme měli hovořit o fiskálním banku a o bankovní unii, tak se zcela logicky stočila diskuze k tomu, co tuto společnost daleko více tíží. A je to skutečně ta korupce. Já se nedivím, že kolegové, kteří mají problémy v operačních programech, byť lokálních, a byť Senát není regionální komorou, jako je to v řadě jiných středoevropských zemích, že se diskuze stočila tímto směrem. Také jsem to nikterak nechtěl brzdit, i když je pravda, že to bylo tak trochu mimo mísu. Nebylo to však mimo mísu u věci týkající se odbourávání byrokratických bariér a dalších záležitostí. Já myslím, že si všichni uvědomujeme, že nelze žádnou kontrolou absolutně vyloučit korupci. To lze skutečně jenom tím, že budeme snižovat to, co korupci živí – to je přerozdělování veřejných peněz těch, o kterých rozhodují ti, kteří je neviděli, kterým de facto nepatří. A s počtem razítek na cestě přidělování těchto peněz ta korupce roste zcela logicky. A garantuji vám, že žádná kontrola, ani ta kontrola nad tou kontrolou není absolutně jistá, byť si myslím, že kontroly jsou zapotřebí a jsou nutné. Ale jsou to impotentní peníze, které pak mohou akorát zahlcovat úřady a zahlcovat ve svém důsledku možná – v tom horším případě – i soudy. Myslím, že čím bude méně přerozdělování, tím bude lépe. Ale to už bych se pouštěl do velké politické diskuze. A to není ani mým úkolem tady jako zpravodaje. Já jsem jako zpravodaj zaznamenal rozšíření toho usnesení, že kromě vzetí na vědomí usnesení, které jsme měli k dispozici včera, tak jej nebudu komentovat. Pan ministr se k němu vyjádřil, že je redundantní. Myslím si to také, ale není to nic proti ničemu a samozřejmě, pokud to usnesení přijmete, tak vás ujišťuji, že všechny ty body už jsou plněny. Mj. se o nich dozvíme hned při dalším projednávání tohoto bodu. Takže je možno hlasovat o vzetí na vědomí a pak můžeme hlasovat o tom doplnění výzvy vládě. Myslím si, že asi bych nechal hlasovat nejdříve o vzetí na vědomí. Mám-li doporučit hlasování panu předsedajícímu a pak o hlasování jako celku, celém tom usnesení, které předložila paní místopředsedkyně. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Dobře,

děkuji, pane zpravodaji, zeptám se paní senátorky, zda má k tomu nějakou námitku, k tomu způsobu hlasování? Já myslím, že tomu nic nebrání. Takže budeme hlasovat tak, že budeme nejdříve hlasovat v první části "bere na vědomí" a potom o zbytku tohoto usnesení. V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování o 1. části usnesení. Kdo je pro tento návrh? 140

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A nyní budeme hlasovat o zbývající části usnesení, tak, jak jej předložila paní senátorka Alena Gajdůšková. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 39, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Tudíž děkuji panu předkladateli a zároveň i zpravodaji. A využiji této chvilky pro předání řízení panu místopředsedovi. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, dalším bodem našeho programu je 7. Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2011 (senátní tisk č. 363) Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 343. A uvede ji ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak jako každý rok předkládá vláda Senátu v souladu s jeho jednacím řádem Zprávu o vývoji Evropské unie za rok 2011. Činnost byla samozřejmě do značné míry určována snahou řešit jednak pokračující hospodářskou krizi a především eskalující dluhovou krizi. A za tím účelem se jak členské státy, tak instituce Unie zaměřily především na reformu a koordinaci hospodářských politik. Asi to nejdůležitější přijaté legislativní opatření je tzv. sixpacks, čili balíček šesti legislativních aktů, jehož účelem bylo posílit Pakty o stabilitě a růstu a vnitrorozpočtovou disciplínu. Z pohledu našeho té snahy o fiskální stabilizaci stojí ještě za zmínku podpora konkurenceschopnosti ekonomik EU a fungující vnitřní trh. Tady jsme uvítali, že v souladu se strategií Evropa 2020 byly v tom loňském roce učiněny významné kroky pro odstraňování překážek jednotného vnitřního trhu. Během celého roku také probíhala přípravná jednání o víceletém finančním rámci na období 2014 – 2020, stejně tak i o budoucí podobě kohezní politiky a logicky tudíž o změnách společné zemědělské politiky. A ta debata pokračuje samozřejmě i letos. V rámci finančních služeb bylo v souladu s protikrizovými opatřeními nezbytné posílit dohled nad finančními trhy Unie. A v lednu 2011 zahájily činnost tři nové evropské orgány. Dohledová komise v průběhu roku předložila příslušné legislativní návrhy.

141

Pro nás také byl důležitý sektor energetiky. Jednalo se především o dokončení vnitřního trhu do roku 2014. A co se týče zvyšování energetické účinnosti, my jsme podporovali směřování k jeho naplnění, ale zároveň vyzvali k odpovědné diskuzi o konkrétních cestách, jak toho cíle dosáhnout. Podpořili jsme rozšiřování Unie o nové členské státy. Pokrok byl zaznamenán u většiny oblastí balkánského poloostrova. V oblasti zahraniční politiky bylo asi významnou události zahájení působení evropské služby vnější akce. Pokud jde o evropskou politiku sousedství, věnovala mu pozornost obě předsednictví. Zatímco Maďaři kladli důraz na migraci a různé výzvy spojené s tzv. arabským jarem, polské předsednictví v té 2. polovině roku se zaměřilo spíše na východní partnerství. Já myslím, že tu zprávu máte k dispozici a že je asi zbytečné, abych ji tady přednášel do větších detailů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 363/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, moje zpráva

bude poměrně krátká. Náš výbor projednal celou agendu, ale já jenom spíš se soustředím na některé obecné závěry. Zaprvé tedy je třeba říct, že jde o šestý text od roku 2005. V roce 2007 ta zpráva předložena nebyla, v roce 2009 byla zpráva předložena z vlastní iniciativy vlády. Pokaždé zprávy byly schváleny výborem. A jenom bych rád zdůraznil, že jsme se zabývali i tím, zdali jsou tyto zprávy přínosem? Já se domnívám, že hlavním přínosem mohou být pro vládu, s tím, že může Horní komoru seznámit se svými záměry a dlouhodobými cíli, že může diskutovat eventuálně i o dlouhodobých strategiích. To je ale věcí vláda, toho předkladatele, nikoli věcí Senátu, aby toto buď využil, nebo nevyužil. My jsme opakovaně chtěli, aby byla větší analytická část v té zprávě. Ty zprávy jsou velice podrobné, řekl bych, že jsou nejen výčtové, ale nejsou velmi podrobně výčtové. Možná ten dokonalý výčet by měl být v jakési speciální části, v té obecné části by měla spíše být ta analýza, která by nás jako senátory zajímala. Je nepochybné, že pokud vláda tuto možnost, která je dána jednacím řádem, a sice § 119, odst. 1, písmeno a, pokud tohoto paragrafu vláda využije, tak může v určitém předstihu získat na svoji stranu Horní komoru. Pokud samozřejmě v této Horní komoře bude vůle a pokud bude možné nalézt nějaký kompromis. Pokud taková vůle nebude, tak je to pro vládu jen cvičení, které ve svém důsledku vláda je povinna, právě podle toho uvedeného paragrafu, každoročně předkládat. Já si jenom dovolím doporučit plénu Senátu, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Není se k čemu vyjádřit, pokud jde o zpravodaje, a my můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru.

142

V sále je přítomno 60 senátorek respektive senátorů, což znamená, že kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru kolega Sefzig. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro toto usnesení, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. A nyní vy, kteří jste proti, můžete stisknout tlačítka NE a zvednout ruku. Hlasování pořadové číslo 24 skončilo přijetím návrhu. Aktuálně přítomných bylo nakonec 61, kvorum tedy bylo 31. Pro 46, proti nikdo. Návrh na usnesení byl schválen, čímž projednávání tohoto bodu skončilo. Dalším bode je 8. Národní program reforem České republiky 2012 (senátní tisk č. 369) Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 369. A uvede ji, v zastoupení předsedy vlády, ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, máte slovo, prosím. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Ano, vážený pane předsedající,

kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych před vámi uvedl Národní program reforem ČR pro rok 2012 a informoval vás stručně, jak o přípravě a obsahu, tak i o specifických doporučeních Rady pro ČR, která v reakci na tento program navrhla Evropská komise a následně schválila Rada EU. Národní program reforem je společně s konvergenčním programem připravován každoročně v rámci tzv. Evropského semestru. Ten představuje harmonogram pro koordinaci hospodářských politik členských států Unie a je navázán na uskutečňování cílů vymezených ve strategii Evropa 2020. Předesílám, že tato strategie a její naplňování jsou oblastí dobrovolné koordinace politik členských států. Základní principy Národního programu reforem představuje snaha o podporu hospodářského růstu, posílení konkurenceschopnosti, tvorbu pracovních míst a udržitelnost veřejných financí. Jelikož je Národní program reforem pro rok 2012 materiálem, který Evropské komisi předkládá exekutiva, zohledňuje v prvé řadě priority vlády. Na druhé straně se vláda při jeho přípravě snažila v maximální možné míře reflektovat názory relevantních orgánů i subjektů. Kvůli zmíněné možnosti hlubšího provázání národních programů reforem a kohezní politiky je nepochybně v zájmu České republiky, aby nad zněním textu panoval co nejširší konsensus. Je důležité si uvědomit, že Národní program reforem není jen jakési slohové cvičení zadané Bruselem, které je třeba mít co nejdřív z krku. Především s ohledem na právě naznačenou vazbu na politiku soudržnosti by nedostatečný rámec rozsahu reformních opatření mohl být v budoucnosti důvodem limitovaného přístupu České republiky k prostředkům kohezní politiky. Co se týče procesu přípravy toho Národního programu na rok 2012, bylo snahou vlády zapojit do něj všechny relevantní partnery. V období mezi lednem a dubnem tohoto roku organizoval Úřady vlády široce pojaté konzultace s partnery sociálního dialogu, zástupci akademické obce, Národní ekonomické rady vlády, se zástupci krajů, měst a obcí. A také – a to chci zvlášť zdůraznit – se členy zákonodárného sboru.

143

Předsedové příslušných výborů obou komor Senátu i sněmovny vznesli při jednáních o obsahu Národního programu během těchto konzultací řadu podnětných připomínek. Jak vláda, tak opozice si tam nepochybně uvědomují, že Národní program reforem, jakožto dokument, by se, na rozdíl od projednávání od vnitrostátní reformní agendy, neměl stát rukojmím politického zápolení. A to právě s ohledem k budoucí možné posílené vazbě toho Národního programu s kohezní politikou. V reakci na Národní program reforem na rok 2012 tak konvergenční program ČR zveřejnila dne 30. května Evropská komise návrh specifických doporučení Rady, která na svém zasedání ve dnech 28. a 29. června formálně přijala i Evropská rada. Při pohledu na doporučení adresované České republice je zřejmé, že naše země rozhodně nepatří k aktuálním evropským trouble makerům. Pro potvrzení tohoto tvrzení doporučuji podívat se na doporučení určená ostatním zemím. Komise v případě 9 států identifikovala hrozbu makroekonomických nerovnováh a na základě těchto doporučení jim doporučila velmi detailní opatření, za jejichž neplnění jim dokonce hrozí sankce. Doporučení pro Českou republiku naopak většině kopírují a podporují nutné reformní kroky, které jsou buď rozvedeny v Národním programu reforem, nebo jsou již uskutečňovány. Rád bych připomněl, že v některých případech, jako je třeba reforma důchodového systému, Evropská komise požaduje radikálnější reformní přístup, než navrhuje vláda, která si je při koncipování programu vědoma potřeby shledat shodu na domácí politické scéně. Dovolte mi, abych jednotlivá doporučení krátce představil. Komise, respektive Rada, která jejich definitivní podobu schvaluje, jich České republice adresovala celkem 6. První 2 doporučení Rady se týkají udržitelnosti veřejných financí a důchodové reformy a reagují spíše na opatření konvergenčního programu, čili je zde nebudu dále rozvádět. Třetí doporučení se týká dostupnosti předškolních zařízení péče o děti. Jedná se o tradiční výtku Evropské komise. Vláda vedla s komisí v průběhu projednávání diskusi o vhodnosti formulace a dosáhla její úpravy, která nyní adekvátně reflektuje skutečnou situaci u nás doma a opatření plánovaná v samotném Národním programu. Ve své konečné podobě doporučení v souladu s vládním záměrem zvýšit dostupnost péče o děti v předškolním věku a koresponduje se způsobem, jakým to chce vláda dosáhnout. Čtvrté doporučení se vztahuje na služby v oblasti zaměstnanosti a vláda s ním nemá žádný problém. Posilování služeb zaměstnanosti je totiž její prioritou. Páté doporučení komise v sobě zahrnuje hned několik důležitých bodů – oblast veřejné správy, boje proti korupci a implementaci evropských fondů. I zde se vláda ztotožňuje s hodnocením komise a je si vědoma toho, že v uvedených oblastech je třeba další úsilí, čemuž odpovídají mimo jiné opatření uvedená v Národním programu reforem. Poslední šesté doporučení se zaměřuje na oblast školství a nabádá k přijetí právních předpisů, které by vedly k transparentnímu hodnocení kvality vysokých škol a výzkumných ústavů. Komise dále doporučuje vytvořit rámec pro hodnocení dětí povinné školní docházky. Rovněž toto doporučení kopíruje trend nastavený českou vládou. Stejně jako v předchozím roce, tak doporučení stvrzují v podstatných rysech směřování reforem, které vláda vytyčila. Vláda vnímá doporučení jako pobídku pokračovat v nastoupeném kurzu a jako výzvu k důslednějšímu postupu v některých problematičtějších oblastech. Vláda rovněž v období mezi zveřejněním a přijetím

144

doporučení usilovala o částečnou reformulaci některých z nich a na rozdíl od mnoha jiných zemí v této snaze alespoň částečně uspěla. Stran možnosti členských států reformulovat či pozměnit doporučení, která jim byla adresována, však byla komise v souladu s novými pravidly skutečně velmi neoblomná a bude zajímavé sledovat, jaký postoj zaujme v příštím roce. Závěrem bych ještě jednou rád připomněl, že s ohledem na právní základ, na němž strategie Evropa 2020 stojí, nejsou doporučení závazná ani vymahatelná. Přesto k nim musí Česká republika přistupovat se vší vážností, a to kvůli již uvedené možnosti provázání národních reforem s kohezní politikou, jehož prostřednictvím by se doporučení vymahatelnými de facto stát mohla. Při koncipování Národního programu reforem si této skutečnosti byla vláda dobře vědoma a zohlední tento fakt i v přípravě národního programu reforem na příští rok. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/2. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová. Tiskem se zabýval také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/3. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek. Tento tisk projednal rovněž výbor pro záležitosti Evropské unie. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/4. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 369/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k projednávanému bodu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 304. usnesení k Národnímu programu reforem České republiky 2012. Po úvodním slově zástupce předkladatele JUDr. Jiřího Georgieva, Ph.D., zástupce státního tajemníka pro evropské záležitosti, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor I. projednal Národní program reforem České republiky 2012, II. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení, III. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Usnesení včetně přílohy máte u sebe a řekl bych k tomu následující: Úřad vlády v měsíci červnu uspořádal k tomuto širokou debatu zástupců Poslanecké sněmovny, Senátu, vládních organizací i odborů. Zúčastnil jsem se jí spolu s některými kolegy ze Senátu.

145

Pokud se týká připomínky, která je zásadní, je to to, že Senátu byl Národní program doručen až po jeho předložení do Bruselu a teď se už pouze vyjadřujeme k tomu, co je předáno. Pan ministr vás podrobně seznámil se šesti doporučeními Evropské komise. Výbor je toho názoru, že jsou shodná s připomínkami, které má výbor, ale domnívám se, že plnění ze strany vlády není úspěšné. Doplnil bych z tohoto týdne jenom dvě čísla. Za čtyři roky zadlužení republiky se zvýšilo o 600 mld. Kč a v úterý dosáhlo bilionu 666 miliard Kč a ještě v letošním roce úroveň HDP nedosáhne roku 2008. A ekonomové varují, že při současném vývoji, pokud se půjde pouze cestou škrtů, tak v roce 2014 nebo v pololetí příštího roku Česká republika překročí 45 % zadluženosti ve vztahu k HDP. Proto bych rovněž apeloval za výbor, neboť tam jsme byli napříč politickým spektrem jednotní, hlavně na doporučení zamezit plošným škrtům a přijmout prorůstová opatření, poněvadž se domnívám, že s žádnými prorůstovými opatřeními a jejich realizací jsme doposud nebyli seznámeni. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. A ptám se, zda si přeje vystoupit paní senátorka Rippelová za ústavně-právní výbor. Ano, prosím. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, pane místopředsedo, já

jenom velmi krátce. Ústavně-právní výbor snad poprvé ve své historii projednával tisk, který se věnuje Národnímu programu reforem České republiky, tentokrát v roce 2012. S tímto programem nás seznámil pan PhDr. Vojtěch Belling, Ph.D., státní tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR. Náš ústavně-právní výbor doporučil plénu Senátu vzít Národní program reforem České republiky 2012 na vědomí, mě určil zpravodajkou a pana předsedu Antla pověřil, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. I my jsme se zabývali šesti doporučeními komise, která byla směrována české vládě. Myslím, že pan státní tajemník Belling na naše dotazy velmi kvalifikovaně odpověděl. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně. A nyní se zeptám pana senátora Marcela Chládka, zda si přeje vystoupit za výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ano, přeje si to, a již se ujímá slova, prosím. Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Náš výbor se zabýval především tou částí, která se týká oblasti vzdělávání, a projednal to na své 29. schůzi dne 14. srpna 2012. Po projednání jsme zjistili, že tento materiál naprosto nekoresponduje s realitou. Proto jsme doporučili Senátu Parlamentu České republiky vrátit vládě tento materiál k přepracování. To se setkalo s údivem pana předkladatele, kterým byl také pan PhDr. Vojtěch Belling, který nám, zase k našemu překvapení, sdělil, že už se podle toho vlastně řídí a hlavně je to posláno Evropské komisi a že by to bylo bráno jako políček z naší strany, pokud my bychom s tím nesouhlasili. Proto se také my ptáme, a rád bych se zeptal pana ministra, proč to tedy tady v této chvíli projednáváme na půdě Senátu Parlamentu České republiky, když nám víceméně bylo řečeno, že to je otázka formální.

146

Pokud se budu zabývat jednotlivými připomínkami, proč jsme to vrátili k přepracování, tak pokud bych to měl shrnout do jedné věty, tak více méně tento materiál bych nazval spíše pohádkami ovčí babičky, aneb papír snese všechno. Materiál, který se týká oblasti školství, naprosto nekoresponduje s tím, co vláda dělá, co se tady děje. Tato kapitola sama o sobě je zavádějící, protože jenom samotný název "Vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti" vede k tomu, že já s ním zásadně nemohu souhlasit, protože kroky a opatření, například v době škrtů, spíše vláda ukazuje, že vzdělávání není její prioritou. Dále jsme rozebírali na výboru i problematiku předškolního vzdělávání. Zásadně nemůžeme souhlasit s tím, že kapitola, která se jmenuje "Zvyšování kvality a dostupnosti předškolního vzdělávání" je momentálně činěno těmi tzv. dětskými skupinami, kde se naprosto rezignovalo na oblast vzdělávání a tato oblast se spíše od oblasti vzdělávání vzdaluje. Také cíl, který si vláda vytkla, je cíl opravdu smělý, protože Česká republika patří v současné době mezi státy, které mají nejmenší procento předčasných odchodů z povinné školní docházky, a vláda si dokonce dává za cíl větší procento, než které nyní máme, to znamená, že asi očekává, že předčasný odchod bude ve větší míře, než byl doposud. Co se týká dalších kapitol, tak pokud hodnotí plnění reforem, tento materiál se chlubí, jak skvěle byly zvládnuty státní maturity, a zároveň tady popisuje reformní opatření v oblasti vysokého školství, která ale samozřejmě naprosto nekorespondují s realitou, že návrh, který byl silně kritizován z řad vysokoškolské veřejnosti, byl stažen. Ale musím říci, že i tento materiál je vzácný i v tom, že vláda zde postupuje velmi sebekriticky, na straně 56 popisuje, že oblast vysokého školství trpí v České republice dlouhodobě podfinancováním, což se v posledních letech za situace této vlády ještě zhoršuje. Takže i světlé momenty sebekritiky v tomto materiálu najdeme. Z těchto důvodů nemůže výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vzít tento materiál na vědomí a doporučuje ho vrátit vládě České republiky k přepracování. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, pane

předsedo. A nyní se zeptám ještě, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti Evropské unie. Ano, pan senátor Luděk Sefzig má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nejenom, že si přeji, ale protože máme stanovisko odlišné, než bylo stanovisko výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, tak myslím, že i musím vystoupit. V první řadě bych chtěl říct, že my jsme projednávali v chronologii agendu, v které je logická a z evropského pohledu, unijního pohledu je v podstatě na sebe navazující. To znamená, že jsme po projednání Národního programu reforem hned projednali také doporučení komise pro doporučení k Radě k Národnímu programu reforem České republiky a zároveň s ní jsme projednali i konvergenční program, protože tato tři témata spolu úzce souvisejí. Toto doporučení dokonce navazuje na Národní program reforem, a z toho důvodu je logické, že nelze takový materiál vrátit k přepracování, protože je to materiál, který je určen pro evropskou úroveň, Evropa na ni reaguje, komise na něj zareagovala, teď má na něj zareagovat Rada. A se všemi aspekty nemusíme samozřejmě souhlasit, což je plně v právu opozice, a je pak vhodné to vyjádřit právě v tisku, který budeme projednávat až na příští schůzi Senátu, protože jsme včera rozhodli, že jej na této schůzi zatím projednávat

147

nebudeme. To je tedy reakce komise, která vyšla v podobě doporučení pro doporučení Rady k Národnímu programu reforem České republiky 2012. Náš národní program reforem má asi jeden, a to zcela zásadní závěr, a to je ten, že v případě České republiky nebyl identifikován komisí žádný výskyt makroekonomických nerovnováh. To je naprosto zásadní. To ostatní a ta doporučení už jsou drobnými nuancemi, které pak byly shrnuty do šesti bodů, o kterých pan ministr hovořil. Byly to body, kterými se nyní nemusíme zabývat, budeme jej probírat, až budeme projednávat tisk, který nese označení J 172/08 a tam pak budeme moci se vyjádřit i z pohledu těch výborů, které nechtějí tento materiál vzít na vědomí a které jej chtějí eventuálně doplnit. To skutečně nastane a evropský výbor se i těmito stanovisky zabýval a také je zařadil do svého doporučení, které jsme přijali. Ale jak říkám, budeme to projednávat až při projednávání tohoto bodu na příští schůzi Senátu. Národní program reforem není pouhým slohovým cvičením a byl velmi podrobně připravován. Někteří z vás jste se jistě se mnou zúčastnili projednávání a velice širokých kulatých stolů, kde byla zastoupena jak občanská společnost, tripartita, podnikatelé i zaměstnanci v Lichtenštejnském paláci v průběhu jara. A vláda splnila úkol, že v dubnu Národní program reforem zaslala Evropské komisi, Evropská komise jej projednala, poslala doporučení, se kterými vláda ani nepolemizuje, jenom je začlenila do dalšího, už toho exekutivního výkonového důsledku Národního programu reforem a podle toho se řídíme. Doporučuji tedy za výbor, kde byl tento závěr přijat, vzíti tento Národní program reforem na vědomí. A vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. To byla

poslední zpravodajská zpráva a já nyní mohu otevřít rozpravu. Do rozpravy se přihlásil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pokusím se být velmi stručný. Vzhledem k tomu, že jsme, a podle mého názoru zcela správně, před několika týdny odmítli konvergenční program České republiky, protože jak je zřejmé i z posledních výsledků, Česká republika se nepřibližuje Evropské unii, nedaří se naplňovat dlouhodobé záměry. Nakonec tady v Senátu jsme v minulosti řadu "reforem", které vláda předkládá jako ozdravná opatření, která mají zlepšit stav veřejných financí a nastartovat hospodářský růst, tady odmítli. Za všechny připomenu důchodovou reformu, to znamená zavádění soukromého spoření, odmítli jsme před časem zvyšování DPH, jsou návrhy na usnesení, abychom odmítli další zvyšování DPH, které se nyní navrhuje. Odmítli jsme škrtání valorizace důchodů. To jsou všechno tzv. reformní kroky. Nedovedu si představit jiné usnesení než to, které navrhl hospodářský výbor, protože toto usnesení podle mého názoru nejlépe koresponduje s většinovým názorem, který tady v minulosti byl projeven při dílčích reformách a velmi správně podle mého názoru i ve stanovisku ke konvergenčnímu programu České republiky. Proto navrhuji, aby jako první bylo hlasováno o návrhu garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nechci tady rozebírat jednotlivé věci, možná ještě o nich budeme diskutovat v souvislosti s návrhem ministra Kalouska. Nechci tady jitřit atmosféru, máme na to rozdílné názory, ale poslední výsledky našeho hospodářství, zejména v HDP, prohlubující se recese tomuto mému stanovisku plně dávají za pravdu. Děkuji.

148

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Slovo má

pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nevím, co si mám o tomto předkladatelském úsilí této vlády myslet, že to tady v Senátu projde? To snad nemyslíte vážně. Že budeme zticha? Domnívám se, že je to záležitostí celé levice. Tato hlavní reformní opatření je třeba odmítnout. Asi nás tady někdo podceňuje, že nejsme lascivní a nečteme si tyto tzv. reformy, že nevím, co z nich bude vyplývat pro budoucnost této země, pro občany, pro naše voliče? Nebudu zabíhat do jiných podrobností, ale vrátím se k bodu III., I., II., reforma systému zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění. To byl někdo asi v rauši, že si myslel, že takové reformní kroky do budoucna zde budou odsouhlaseny. Nerozumím tomu, že se na jedné straně píše, že zdravotnictví je v přídělovém systému – nevšiml jsem si, že by tady byl přídělový systém zavedený po válce a během války – a do lépe regulovaného trhu. Trh tedy bude volný a regulovaný. To jsou věci velmi kontroverzní. Dále se tady hodnotí plnění reformních opatření, konkrétně zákon 373 z roku 2011. Chtěl bych jen připomenout, jaké pnutí to udělalo v dětském lékařství, když matky musely hledat přes polovinu republiky nebo celou zeměkouli otce, aby mohlo být dítě ošetřeno a pan ministr potom říkal, že zákon neplatí, že je to jinak, a že dojde ke zlepšení. Návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, to je privatizace zdravotních pojišťoven. Tady se sice říká, že budou podle zvláštního zákona, ale v podstatě to znamená privatizaci zdravotních pojišťoven a veřejného zdravotního pojištění. Dokonce se tady farizejsky píše, že reformní model financování zdravotnictví usiluje o minimalizaci dopadu tíže reformních kroků na pacienty. Minimalizace se asi rozumí tím, že z regulačních poplatků 30 korun se to bude zvyšovat na 50 korun, u hospitalizačních možná na 150 atd. Znamená to, že tím se budou minimalizovat dopady na nemocné? Na rozdíl od ostatních států EU tady nebude zohledněno to, že se regulační poplatky neplatí v žádné zemi EU, mimo ČR. Budeme v tom pokračovat dál? To EU nezajímá? Nezajímá ji ani to, že u nás není regulován regulační poplatek za hospitalizaci jedním měsícem, jak je ve všech civilizovaných zemích Evropy? Zase se tady budeme blížit spíše k Východu než k Západu. To jsou věci, které jsou obsaženy v tomto materiálu. Časová a místní dostupnost zdravotní péče, která bude prováděna nařízeními vlády, i když z kompetenčního zákona vyplývá něco jiného i z Ústavy ČR, že za zdraví občanů ručí stát a ne vláda. Nějakým nařízením se to nedá dělat. Bude zajištěna férová konkurence mezi zdravotními pojišťovnami, ale přitom bude přerozdělení. Problémy s DRG, které se nyní objevují, že pacienti se propouští nedoléčeni, opětovně se vracejí, ten tzv. ping pong. DRG byla pomocná metoda k tomu, jak efektivně léčí některá oddělení, ale úplně jinak nastavená, nežli současné ministerstvo praktikuje. Ve zdravotnictví se to brzy prokáže. Je tady jasně napsáno, že bude otevřen vstup soukromých prostředků do zdravotnictví podle volby a rozhodnutí pacienta. Znamená to jediné, že tady bude dvojí pojištění – už se tady píše o dvojsložkovém pojištění – a že možná časem převládne a soukromá složka nad složkou veřejnoprávní. Chápu, že je to proto, že pan ministr Kalousek nemá peníze na zdravotnictví, a tak se snaží celou tíhu za státního pojištěnce přesunout na peněženky občanů, ale každý člověk, který rozumně uvažuje ve zdravotnictví, nemůže počítat s tím, že toto bude trvat do nekonečna.

149

K elektronizaci zdravotnické dokumentace. Všichni víme proslavený IZIP, který nás stál takové miliardy. Tady se zase vrací, oklikou, ale už to bude v jiné formě, jen že se koupí licence atd. Když to odsouhlasíme, tak tomu dáme zelenou. Postupně v interakci mezi zdravotními pojišťovnami, vládou a kraji, mělo dojít k optimalizaci sítě lůžkové péče s cílem zajistit obyvatelstvu optimální a adekvátní lůžková zařízení, hlavně zrušit lůžka akutní péče a na druhé straně zavést lůžka následné péče. Ministerstvo vůbec nechápe, že na lůžkách následné péče vzhledem k dalším finančním souvislostem ti lidé nebudou, protože si to nemohou dovolit, přišli by o své byty, musí hradit energie a tam se platí regulační poplatky. Velmi mne zaráží to, a nikde jsem se nedozvěděl, že by zřizovatelé koordinovali optimalizaci zdravotní péče. Na jedné straně se mluví o trhu zdravotních pojišťoven, na druhé straně se mluví o přerozdělování. Pak by mě ještě velmi zajímalo, jak za této situace, když se snižuje počet zdravotnických zařízení, když ubývá pracovních míst, jak zdravotnictví přispěje k stabilitě boje proti chudobě? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má pan

senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte, abych v krátkosti zareagoval na kolegu Drymla. Řekl, že se diví, že vláda má pocit, že to v Senátu projde nebo neprojde. Aby nedošlo k mýlce, chtěl bych jen podotknout, že tento materiál je předkládán vládou parlamentu pro informaci a není zákonný podklad, který by umožnil toto schvalovat nebo neschvalovat, což znamená dávat i k přepracování. Tento materiál je materiál exekutivy, který podle uvážení vlády, poté co ho schválí, odesílá do Bruselu, aby to bylo co nejrychleji. Samozřejmě mohlo to být předloženo parlamentu k informaci i dříve, ale bylo by to asi technicky náročné. K tomuto národnímu programu reforem vláda dělala kulaté stoly. Byl jsem se tam také podívat, ale neviděl jsem tam nikoho ze strany sociální demokracie. To lze interpretovat také tak, že ji to příliš nezajímá. Není zvykem nikde v Evropě, aby se k takovému materiálu vyjadřoval parlament. Nezpochybňuji ale, že se můžeme vyjádřit, k čemu chceme. K usnesení, které zde máme na stole. Je to podivné přijímat usnesení čtyři měsíce poté, co byl materiál zaslán do Bruselu a dva měsíce poté, co se k němu prostřednictvím specifických doporučení Rada vyjádřila. Možná, že by to bylo možné vnímat jako doporučení k příštímu inovovanému národnímu programu reforem, který je každý rok upravován. Tolik pokud jde o technickou stránku věci. V usnesení se také píše, že program shrnuje záměry současné koaliční vlády pokračovat v plnění svého programového prohlášení. Myslím si, že je pozitivní, když vláda vyhlásí programové prohlášení, že by ho měla plnit. Několik poznámek k poklesu HDP, který byl tady opakovaně zmiňován a určitě bude zmiňován u dalších bodů. Je pravda, že HDP pokleslo a poklesl i obrat zboží a služeb o 70 mld., ale o tutéž hodnotu se zvýšily vklady obyvatel. Žádná hodnota se neztratila, pouze se změnil jistý statistický parametr. Samozřejmě, že snížení nákupu omezuje výrobu a potenciálně může vést i ke snížení zaměstnanosti. Můžeme se ptát, co je příčinou. Rozhodně to nemusí být zvýšení DPH, u něhož k poslednímu došlo k 1. 1. t. r. Je to z toho důvodu, že maloobchodní obrat klesá za posledních 14 měsíců bez ohledu na to, že došlo ke zvýšení DPH od 1. ledna. Domnívám se, že snížení nákupu je dáno spíše očekáváním a zprávami médií o vývoji a zdůrazňováním toho negativního očekávání budoucnosti.

150

Pokud srovnáváme ochotu k nákupům u nás a v Německu, je tady jistá historická zkušenost. Domnívám se, že si Němci možná více věří. Mají zkušenosti s tím, že jejich reformy fungují. Například reformy typu HARZ – byly to změny v systému sociálních dávek a podpor – například dávky v nezaměstnanosti byly zkráceny ze dvou let na rok atd., což v hospodářství zafungovalo. I přes odpor na některých stranách. Možná cítí, že se dostanou z poklesu HDP lépe. Ještě jedna důležitá věc k poklesu HDP. Když se podíváte na diagram, který ukazuje meziroční růst HDP ČR a NSR tak vidíte, že ten náš je na jejich velice silně vázán, klesá jejich, klesá náš, roste jejich – roste i náš. Za poslední tři roky náš měl nižší výkyvy. Například minimum v obou případech ke konci roku 2008, v Německu bylo HDP na minus 7,4, u nás jen na minus 4,7. Právě tak maximum mezi roky 2010 a 2011 bylo v Německu 5 procent, naše 3 procenta. V současné fázi oba HDP, jak naše, tak německé klesá, dostali jsme se trochu níž, protože jsme v nižší fázi. Myslím si, že to není tragédie. Podpora růstu nemusí být tím nejdůležitějším. Vzpomeňte si, že Irsko bylo před krizí nejlépe hodnocenou zemí, ekonomický růst byl na jedničku a v současné době žádá o pomoc prostřednictvím evropských záchranných mechanismů. Myslím, že bychom se neměli starat primárně o hospodářský růst, ale usilovat o efektivní využívání svých příjmů. Na tom se možná shodneme na obou stranách. Ekonomiku bychom mohli nechat ekonomice. Mám pochybnosti, že vize, že stát vypustí nějaké peníze do ekonomiky a ekonomika začne růst, je iluzí. Stát by měl vytvářet pouze podmínky právního státu, a zásobárna prorůstových opatření v rukou státu myslím, že není tak velká. Možná tady je, je tady možnost omezování různých regulačních zátěží ekonomiky jako například náklady na boj proti globálnímu oteplování. To ale není až tak v našich rukách. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. O slovo se

přihlásila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, kolegyně a kolegové, ani zastupujícího pana ministra nemohu oslovit, protože zde není. Nechci se vyjadřovat k obsahu tohoto národního programu reforem. Především to udělali do velké míry moji předřečníci, za druhé s nimi hluboce nesouhlasím jako s asociálním i opatřeními této vlády, jejichž výsledkem je prokazatelná recese ve chvíli, kdy země kolem nás rostou. K tomu není třeba žádný další komentář. Pokud bychom ho chtěli, museli bychom tady být hodně dlouho. Nechci se také k obsahu vyjadřovat, protože je to předloženo ex post. Můj předřečník to měl spočítané v měsících. Vyjadřujeme se tady k něčemu, co není aktuální jen proto, abychom splnili formální požadavek, který je správný, který je ze strany Evropy. V Evropě je normální a předpokládá se, že materiály, které se projednávají na evropské úrovni, jsou projednány především vnitrostátně v národním parlamentu, a tedy celá země za jejich plněním stojí. Nám je tento národní program reforem předložen ex post a předložen tak, že zde ani pan premiér není, předkládá nám ho náš pan kolega, senátor, ministr obrany, který s evropskou agendou v podstatě nemá nic společného. Kolegyně a kolegové, považuji to za pohrdání nejen horní komorou Parlamentu ČR, ale za pohrdání občany této země, kteří nás sem do Senátu Parlamentu ČR zvolili. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. O slovo se

přihlásila místopředsedkyně Senátu paní Alena Palečková.

151

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vystupuji proto, abych provedla malou opravu. Pan ministr byl přítomen. Dovoluji si připomenout, že v minulé vládě byl ministrem pro Evropu v době, kdy jsme mě.li předsednictví. Nelze asi mluvit o tom, že s evropskou problematikou nemá nic společného a nerozumí ji. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Teď promluví

pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane místopředsedo, pane ministře,

kolegyně a kolegové, samozřejmě, že mnozí z nás ví, že pan ministr byl ten, který nás zastupoval v Evropě, ale právě proto by také měl vědět – vaším prostřednictvím pane předsedající, našemu předřečníkovi – právě proto je potřeba, aby Brusel věděl, co si o těchto reformách a o těchto plánech myslí alespoň část české společnosti a část politiků možná nalevo a možná i středových. Svým vystoupením jsem směřoval k tomu, abych poukázal na chaos ve zdravotnictví a nesystémovost tohoto materiálu. Věřím, že alespoň pro některé z toho vyšlo nějaké poučení. Naše HDP klesá. Problém není, že HDP klesá, klesá všude i do minusů, ale problém toho je, jak rychle a na jaké křivce se to děje. Tady varují ekonomové především zprava a všichni včetně EU volají po prorůstových opatřeních, ne po tupých bezmezných škrtech, které se soustavně v této zemi praktikují s účinností možná nějakého chemického pokusu. Bez prorůstových opatření, a to je i poučení z Německa, se nedá zvládnout neustálý pokles HDP a zastavit recesi, která u nás je. Pokud tady vyjadřujeme to, že ex post nesouhlasíme s tímto materiálem, doufám, že vaším prostřednictvím, pane předsedající kolega Sefzig nám to tady objasní, určitě to bude mít odezvu i v Bruselu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. O slovo se

přihlásil pan kolega Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Možná jenom upřesním to, oč jde. Není to žádné slohové cvičení, já už jsem to říkal v mé úvodní zpravodajské řeči. Ale je to přesně materiál, který slouží komisi k tomu, aby byla informována, co chtějí jednotlivé členské státy udělat pro to, aby byl splněn ten společný cíl. Vyšší konkurenceschopnosti. Ten cíl se nazývá Evropa 2020, dříve to byla Lisabonská strategie, tedy zvýšení konkurenceschopnosti. Čili ta komise je naprosto informovaná touto zprávou, národním programem reforem. A reakce té komise byla velmi pozitivní. Je pravda, že se neshoduje s reakcí Senátu, neshoduje. Komise nás nabádala, abychom urychlili prodloužení odchodu lidí do důchodu. Vláda tak činili, podle komise příliš pomalým tempem. Naopak Senát měl opačné stanovisko, zachovat co nejčasnější odchod do důchodu, tedy aby lidé chodili do důchodu nejlépe v té míře, v jaké se chodilo minule. Což je jistě velmi populární, velmi líbivé, nicméně ekonomice státu to nepomůže. Výtky, které se týkají dluhové služby, tak ty si myslím, že jsou na místě. Skutečně se nelze ušetřit až do prosperity. Ušetřit to je první moment, první záchrana, která nastaví situaci, když je dluh ve státu, aby si stát půjčoval za nižší peníze, aby byl důvěryhodnější. To myslím, že vláda zvládla a je dobře, že byla i kritizována za to, že opozice viděla málo prorůstových opatření, nicméně toto byl úkol číslo jedna. V tom úkolu číslo dvě, který následuje, a doufám, že bude následovat stejně rychle, jako byly šetřící mechanismy, jsou prorůstová opatření.

152

Já myslím, že vláda to jasně naznačila v evropském kontextu s tím, že se přihlásila do té skupiny stejně smýšlejících, tedy té skupiny, která nejen chce šetřit, ale která chce zároveň účelně vynakládat peníze a vytyčila si ty prostory. Vytyčila si prostor energie, vědy, výzkumu, kde všichni dobře víme – a kolega Chládek to zde zmínil, že právě ve vzdělávání, výzkumu a vědě je nejvyšší přidaná hodnota. K ostatním činnostem právě věda v tomto technickém století je důležitá k tomu, aby se žilo lidem pohodlněji a aby i ekonomicky byla země konkurenceschopnější. Vláda na to zareagovala, ten námět, který vznikl v podobě národního programu reforem, který komise nerozporovala, jen jej komentovala, naopak neidentifikovala žádný problém. Upřesnila v šesti bodech věci, které jsou nepochybně zajímavé, jako je přijetí služebního zákona, vyřešení anonymní držby akcií, posílení boje proti korupci. Myslím, že ťala do živého. To jsou přece témata dnešního dne. Já bych řekl před služebním zákonem – náš výbor přijal takové usnesení. Že jsou snad důležité také praxe. Nemusíte mít služební zákon. Nemusíte mít uzákoněno, že nebudete propouštět svoje zaměstnance, jak se zaměstnavateli líbí. Nemusíte je propouštět, nikdo vás k tomu podle zákonů nenutí. Proto při našem jednání jsme usoudili, že by bylo vhodné zmínit i dobrou praxi. Dobrá praxe je často to, co umí nahradit. Nebo morálka je také často to, co umí nahradit zákon. Ve společnosti, která se řídí dobrými mravy, tak často zákony nemusí potvrzovat a zdůrazňovat dobré mravy. A proto přijetí služebního zákona je jistě důležité už jen z pohledu s bojí s korupcí. Ale myslím si, že by rozhodně přijetí služebního zákona měla předcházet dobrá praxe. Jestliže bude fungovat dobrá praxe, tak zákon jen posvětí to, co dobrá praxe přináší. A každý kdo někdy někoho zaměstnával tak ví, že nejsložitější, ale nejlepší investice je investice do svých zaměstnanců nebo svých pracovníků. Myslím, že bychom se tím měli řídit na některých konkrétních pracovištích. Pro úplnost bych ještě dodal, že jsou dvě země, které projednávaly všechny programy reforem. Byla to Velká Británie a Švédsko. Jistě to není signifikantní, ale ani tyto země nezjistili s národním programem ČR žádný problém. Já si opět dovolím zopakovat, že bych doporučil, abychom tento materiál vzali na vědomí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, nyní má

slovo pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat, ale byl jsem k tomu víceméně přinucen některými vyjádřeními mých kolegyň a kolegů. Národní program reforem je příspěvek ČR k naplňování cílů strategie 2020, kterých je celkem pět. Měl by být sestaven tak, aby byly zohledněny tzv. integrované hlavní směry, kterých je celkem jedenáct. Těch pět cílů i těch jedenáct hlavních směrů jsou na straně 7 toho národního programu reforem. Usnesení, které navrhuje přijmout výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu nereaguje na to, zda jsou zohledněny hlavní směry a je to dokument, který se vlastně toho, o čem hovoří národní program reforem ani moc netýká, pokud neberu v úvahu, že ho účelově využívá k interpretaci jakýchsi jiných záměrů a jiného smýšlení určité části politického spektra. Pokud se podíváte do dostupných zdrojů, tak zjistíte, že Národní program reforem České republiky již byl posuzován v Bruselu. Stalo se tak 30. května 2012. Já vzhledem k tomu, co tady bylo řečeno, alespoň část posouzení tady přečtu, protože je v rozporu s tím, co tady bylo řečeno. Mám na mysli například věty typu, že

153

je asociální apod. Tím nechci tvrdit, že jsme dokonalí. Tím nechci tvrdit, že všechno, co je v Národním programu reforem, je v pořádku. Prosím, omlouvám se, ale několik vět z dokumentu z Bruselu, který má název Posouzení Národního programu reforem, přečtu. V červnu 2011 navrhla Komise šest doporučení týkajících se politik hospodářských a strukturálních reforem pro Českou republiku. V červenci 2011 tato doporučení v oblasti veřejných financí, daňového systému, důchodového systému, trhu práce, podnikatelského prostředí a vzdělávání přijala Rada EU. V listopadu 2011 Komise zveřejnila svou Roční analýzu růstu na rok 2012, v níž představila své návrhy na vybudování nezbytného konsensu o prioritách pro opatření na rok 2012 na úrovni členských států EU. A nyní k České republice. V tomto kontextu Česká republika v dubnu 2012 představila svůj Národní program reforem a konvergenční program. Tyto programy podrobně popisují pokrok České republiky od července 2011 a její plány do budoucna. Tento pracovní dokument útvaru Komise posuzuje provádění uvedených doporučení pro ČR z roku 2011 a priorit uvedených v Roční analýze růstu pro rok 2012. Identifikuje současné problémy politiky a v tomto kontextu hodnotí nejaktuálnější plány politik České republiky. A nyní ten zásadní odstavec, ty předchozí jsem musel uvést, abychom se dostali do kontextu. Plány politik předložené Českou republikou jsou relevantní. Politiky představené Národním programem reforem jsou zasazeny do širokého sociálního a ekonomického kontextu. Tím se zlepšuje jeho přístupnost pro veřejnost, ale dokument místy postrádá jasné závazky a podrobnosti nezbytné k plnému posouzení relevance a ambici klíčových politik. Konvergenční program potvrzuje hlavní cíl fiskální politiky českých orgánů, jenž je v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Česká republika zajistila obecný soulad uvedených dvou dokumentů. Takže nejsme premianti, ale nejsme ani ti, co propadají. Tak to zkrátka je a říkejme si věci, jak jsou, nedělejme tady sebemrskačství, které nám nepřísluší a jedině očerňuje Českou republiku v rámci EU, která nás hodnotí lépe než my sami. Na závěr už jenom jedna malá poznámka. Je to, prostřednictvím paní předsedající k panu senátoru Chládkovi. Díval jsem se podrobně, již jsem si to jednou četl, na stránce 53 Národního programu reforem je jediná zmínka o maturitních zkouškách. Nenašel jsem tam ani jedno slovo o nějaké sebechvále. Je tam pouze věta, že data z průběhu realizace probíhajících maturitních zkoušek budou sloužit jako podklad pro další implementaci. Tak říkejme si ty věci tak, jak jsou tam napsány, neříkejme věci, které v tom dokumentu napsány nejsou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Senátor

Vladimír

Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře,

kolegyně a kolegové, nechci prodlužovat tuto diskusi, rozhodne hlasování. Stejně tak, jako rozhodnou volby, vážení, o tom, jestli má pravdu část levice, nebo současná vláda, nebo Evropská komise. Já jsem pozorně poslouchal, ale tam nebyla žádná slova chvály v té Evropské komisi. Tam nebylo nikde napsáno nebo řečeno "děláte to výborně, jen tak dále" atd. Evropská komise také doporučovala, aby Řecko a další státy přijaly nějaká opatření, a podívejme se, kam vlastně se to celé řítí. To vůbec

154

není o ideologii, to je o ekonomice. A ekonomika, pokud se ohýbá politikou zprava nebo zleva, stejně na konci to dopadne tak, jak nám ekonomické zákony nařídí. A reformy a plány do budoucna? Jak chcete, když 20 %, možná dnes už i méně, věří této vládě. Jak chcete plánovat do budoucna? Vždyť třeba budou předčasné volby po prohraných podzimních volbách! A kdo ví, jak to bude s politickou situací po letošním podzimu. Vážení, Evropská komise tady říká, jak jsme všichni výborní, a já se ptám: Kde je tedy ten růst? Kde je ten očekávaný růst? Vždyť stále HDP klesá! Tak kde je ten očekávaný růst? Takže se dál chvalme a oni nám to ti ekonomové spočítají. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil kolega Marcel Chládek. Prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Mám dvě poznámky. První k celkovému pojetí tohoto materiálu. Největším problémem tohoto materiálu je, jak jsem zmínil ve své zpravodajské zprávě, že naprosto nekoresponduje s realitou. To znamená, to, co je napsáno tady z oblasti vzdělávání, je a funguje v České republice jinak. Jestli máme vzít na vědomí to, že se tady popisují evidentní lži v jednotlivých oblastech, tak potom ať ten materiál lže Evropské komisi, ale nelžete nám. Vzal jsem si tady tu stranu pro pana senátora Vystrčila, prostřednictvím předsedajícího. Vzal jsem si tady tu stranu 53. Když si ji pozorně přečtete, a přečtete si ten první odstavec, tak tam popisuje maturitní zkoušku jako zkoušku, která při své implementaci klade za prvé důraz na to, že bude mít, jako vedlejší efekt této maturitní zkoušky, požadavky pro přijímací zkoušky na vysoké školy. Což není pravdou, a upustil od toho už i současný ministr Fiala. Dále popisuje, že dochází k větší objektivizaci výsledků, což také není pravda, dosvědčily to vlastně i stížnosti studentů z poslední maturitní zkoušky. A když se vrátím na začátek toho odstavce, tak tady se popisuje, že hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je, aby svou náročností odpovídala požadavkům státu kladeným na znalosti a dovednosti absolventů oborů ve vzdělávání. Tak nevím, jestli máme za cíl, mít dovednosti a znalosti na úrovni nějaké sedmé, deváté třídy základní školy, jako byla maturitní zkouška nastavená z českého jazyka. To jsem myslel tou sebechválou, protože reforma maturitní zkoušky se opravdu hrubě nepovedla. Ale tady o tom není ani zmínka. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Omlouvám se, vážené kolegyně a kolegové, že ještě jednou zdržuji. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegu Chládkovi a vám ostatním rovněž – prosím, pokud pan senátor Chládek čte stránku 53 Národního programu reforem, část A, Reforma maturitní zkoušky, tak buď má jiný text, nebo si tam přidává, řekl bych docela umně, další slova, kterými některé věci mění nebo minimálně posunuje. Já to tady nechci rozpitvávat, ale tvrdím, že to, co ten text říká, je: Dneska máme nějaká data z proběhlé maturitní zkoušky, která jsou podkladem, aby – a teď platí to, co říkal pan senátor – která jsou podkladem pro to, aby jednou, aby byla možnost atd. A můžeme si to celé přečíst. Navrhuji panu senátorovi, že si klidně sedneme kdykoliv jindy než dneska, abychom ostatní nezdržovali. Ale neposunujme ty věci jinam, než jsou. Je to budoucnost, a nevím, jak budoucnost,

155

kterou plánujeme, může být posuzována s tím, že dneska je lživá. Budoucnost nemůže být lživá, pokud nevíme, jaká ještě byla. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pan senátor Marcel Chládek

si bere slovo. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím odpovím panu senátorovi. Pojďme si tedy společně ten text přečíst. Já se problematice maturitní zkoušky věnuji delší dobu již velmi podrobně. Ale obecně k tomu textu: Může být budoucnost živá, pokud je živá současnost. Když si pořádně přečtete ten text, tak tam popisuje, že současný stav nám dává nějakou možnost do budoucna. To nám ale nedává ten současný stav, tu možnost do budoucna, o které jste hovořil? A je to právě z těch důvodů, které jste vy pak zastavil ve své řeči u toho odstavce hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je. A pokud je napsaná věta "hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je", tak si myslím, že se to vztahuje i k současnosti. A není tam napsáno „bude“, ale je napsáno „je“. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a ptám se, zda se ještě někdo

hlásí do rozpravy. Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, je to dokument, kde ze samé jeho podstaty by se o Národním programu reforem dalo diskutovat nekonečně dlouho, a v zásadě dosáhnout stavu, aby všichni v této místnosti pro něj nadšeně zdvihli ruku, to je prostě nepředstavitelné. Svým způsobem by to asi byl konec demokracie. Protože přece vždycky bude názor opozice na tyto věci odlišný, nežli názor vlády. Nicméně dosáhnout toho unikátního stavu v tomto případě, kdy my něco posíláme do Bruselu, abychom získali jejich názor, a zároveň získali názor horní komory Parlamentu, aby všechny tyto názory byly identické, to už je úplně nepředstavitelné. Dá se to dokumentovat na jednom příkladu, to je důchodová reforma, kdy národní program obsahuje koncept důchodové reformy, ke kterému se přiklonila vláda, a z Evropské komise máme doporučení, to je myslím doporučení č. 3, říkám to z hlavy, jestli se nemýlím, "udělejte to ještě razantněji". Protože oni vědí, jak Mario Monti zdvihl asi o 6 let odchod do důchodu prakticky z roku na rok. Kdybychom my s něčím takovým přišli, tak nás tady utlučte palicemi. Takže na tom si krásně zkuste představit, jak je fakticky z definice vyloučeno napsat něco, co by ve všech vyvolávalo jenom nadšení. Myslím si, že je potřeba dokument vnímat tak, jak je a k čemu je určen. Z tohoto ohledu stačí ho vzít na vědomí. Posílat ho k přepracování je úplný nesmysl, protože Brusel už ho dávno schválil a okomentoval. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Táži se pana senátora Hajdy, tedy zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Pardon, pan předseda Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Já se omlouvám, ale musím zareagovat.

To je právě to velice neseriózní, že se Senátu předkládá materiál, který už dávno odešel, je v Bruselu. Já si nedovedu představit, že by Brusel ten materiál naprosto strhal. To jsou kolegové, kteří zasedají v radách ministrů, a samozřejmě bruselská administrativa je do určité míry provázaná s administrativami národními. To je právě to neseriózní, že pak se tady předkladatel ohání stanovisky Bruselu. Já si myslím, že lidé, kteří dneska musí řešit velmi velké problémy, aby vyšli s rozpočty – přibylo lidí, 156

kteří jsou těsně nad hranicí chudoby, ty stanovisko, že v Bruselu to hodnotí kladně, absolutně nemůže uspokojit. Takže já pro příště navrhuji, pokud Národní plán reforem, konvergenční program nebudeme mít včas, abyste se k němu mohli vyjádřit, aby vláda mohla naše názory případně posoudit, zvážit, tak to ani neprojednávat, protože to jsou naprosto zbytečné diskuse. My máme jiné recepty na řešení problémů, vy máte tyto recepty na řešení problémů. Nakonec to rozhodnou voliči v demokratických volbách. Místopředseda

Senátu

Petr

Pithart: Děkuji.

Ještě před panem zpravodajem promluví předseda klubu ODS, který má právo vystoupit kdykoli. Prosí. Senátor Richard Svoboda: Omlouvám se panu zpravodaji, který je tady už připraven. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já souhlasím s tím, že máme každý jiný pohled a jiné recepty a těžko se tady vzájemně přesvědčíme. Já bych jenom doporučoval, abyste zalistovali ve své paměti, kolikrát tady byla Zemanova, Sobotkova administrativa a řešila s českým Senátem věci, které vezla do Senátu, když je z toho peskována současná vláda. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže teď je čas pro vystoupení pana zpravodaje. Zejména bude na vás, abyste nám navrhl, o jakých usneseních a v jakém pořadí o nich budeme hlasovat. Senátor Jan Hajda: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud se týká

závěru, já bych chtěl říci asi čtyři věci. Chtěl bych – prostřednictvím pana předsedajícího – vzkázat kolegu Škaloudovi, že není pravda, že ČSSD se nezúčastňovala kulatých stolů. Na posledním v Lichtenštejnském paláci jsem byl já, kde on přišel až potom, poněvadž si to špatně zapsal do kalendáře. To je za prvé. Za druhé bych chtěl upozornit na jednu velice vážnou věc. Pan ministr tady hovořil o důchodové reformě, o druhém pilíři. Ale EK upozorňuje, že pokud se České republice nepodaří získat dostatek mladých, kteří by garantovali třicetiletost tohoto důchodového pilíře, že to může skončit i krachem. To jenom pro úplnost. Nepadla tady jedna závažná věc. Evropská komise rovněž uvažuje, a budu citovat, že systém daňových předpisů představuje však nadále problém a stávající systém výběru daní není založen na jasněji koncipované a komplexní strategii zaměřené na dodržování daňových předpisů. Já na toto upozorňuji, poněvadž si myslím, tak jak je výběr daní v letošním roce, že vláda bude mít s tímto velké problémy. Žel, já nevím, jaké máte vy poznatky ve svém okolí, ale já musím konstatovat, že se zvyšováním DPH narůstají snahy o šedou ekonomiku. A pokud se to nebude radikálně řešit, tak každá vláda, ať pravá nebo levá, s tím bude mít problémy. A ještě jedna poznámka k vystoupení kolegy Sefziga – prostřednictvím předsedajícího. Pokud se týká služebního zákona, v podstatě je ostudou, že doposud nebyl přijat – já nevím, jaké máte, kolegyně a kolegové, poznatky vy, ale já si myslím, že služební zákon už přijde v této chvíli pozdě. Poněvadž při tom, jak se propouští, jak se snižují stavy, jenom idealista si myslí, že zůstávají na svých místech ti nejschopnější. To je, pokud se týká služebního zákona. Jinak doporučuji, abychom hlasovali v pořadí, tak jak je usnesení garančního výboru – zemědělského, pokud to nebude přijato, o závěru evropského výboru a výboru pro vzdělávání a školství.

157

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Můžete tu zůstat, budete, pane zpravodaji, a připomínat, jak ta která usnesení zní. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? Ano, zřejmě jsou. Takže předseda klubu ODS, prosím. Senátor Richard Svoboda: Já nemám námitku, pane předsedající, proti

způsobu hlasování. Chci upozornit, že se tady rozmáhá velký nešvar, že se ze zpráv zpravodajů stávají texty – velmi osobní projevy. Já bych doporučil, protože každý má šanci promluvit tady - před tím, než dává svoji zprávu – v pozici senátora. Protože si myslím, že je poměrně nekorektní, dopřávat si luxus, že potom na některé výroky nelze odpovědět, aniž by byla znovu otevřena rozprava. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Takže nejsou námitky proti pořadí hlasování. Nejdříve svolám senátorky a senátory. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Hlasujeme, pane zpravodaji o návrhu VHZD jako prvním. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Tento návrh byl přijat. Aktuálně bylo přítomno 70 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35. Pro bylo 42, proti bylo 13. Takže tím hlasování o dalších návrzích je bezpředmětné. Projednávání tohoto bodu skončilo. Děkuji všem zpravodajům, panu navrhovateli, a vyhlašuji přestávku na oběd do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.03 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.05 hodin.)

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hezké po obědě. Vážené

paní senátorky, páni senátoři, zahajuji odpolední jednání schůze Senátu. Bodem, který máme nyní na programu, je 9. Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení Na minulé schůzi jsme projednávání tohoto bodu přerušili s tím, že ho v mezidobí projedná výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Prosím nyní zpravodajku tohoto výboru, paní senátorku Dagmar Terelmešovou, aby nás informovala o jednání výboru. Senátorka Dagmar Terelmešová: Dobré odpoledne, paní předsedající,

vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Toto usnesení, jak už bylo řečeno, navazuje na již projednávaný senátní tisk č. 199 o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který navrhovatelka stáhla z programu schůze Senátu. Tisk 199 byl prezentován na schůzi Senátu 18. 7. 2012,

158

tedy na minulém jednání pléna, kdy byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku pověřen dopracováním tohoto návrhu. Výsledkem je usnesení, které vám bylo rozdáno na lavice, v němž se navrhovatelka snaží poukázat na podstatu problému, vznikajícího při posuzování nároků na přiznání důchodu. Cílem je žádost ve směru k vládě o dopracování zákona o koordinované rehabilitaci a používání závazné klasifikace MKS posudkovými lékaři tak, jak nás s ním paní navrhovatelka seznámí v rámci svého vystoupení ohledně usnesení, které má připravené. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto usnesením zabýval na své schůzi dne 15. 8. 2012, přičemž k tomuto usnesení nepřijal žádné stanovisko. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní zpravodajko.

Asi bych vás měla požádat, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a prosím nyní paní senátorku Miluši Horskou, která je navrhovatelkou tohoto usnesení, aby nás seznámila s modifikovaným návrhem usnesení Senátu, které vám bylo rozdáno na lavice. Prosím, paní senátorko. Senátorka Miluše Horská: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já vám, vážené kolegyně, kolegové, chci v tuto chvíli napřed poděkovat a potom se trošku omluvit. Chci vám poděkovat za to, že se mnou sledujete vývoj tohoto tisku, a protože ten tisk je opravdu velmi složitý a dospěl až k tomuto bodu, že vlastně nebude přijat tisk, který řeší jednu jednotlivost, ale šíříme nebo vidíme tam problematiku širší, tak vlastně z toho vzniká několikero bodů směrem k vládě. A omluvit se vám chci za to, že vy jste mi vlastně – nebo našemu výboru – na minulém plenárním zasedání dali důvěru s tím, aby to usnesení směrem k vládě nebylo jenom takové to liché, které tady často slyšíme, že je to takové plesknutí do prázdna, obecné body tady minule zazněly, že vlastně chceme vládu nějakým způsobem požádat, aby zanalyzovala tuto problematiku a potom k tomu zaujala stanovisko, tak jste nás pověřili tím, abychom tu činnost konkretizovali. Mně se mezitím podařilo dopátrat se dalších okolností a opravdu na náš výbor přivést odbornici na slovo vzatou. Já vás s tím procesem seznámím a omlouvám se, že to bude delší proto, že výbor vlastně toto stanovisko k mému překvapení nepřijal. Takže já vám bohužel tu story teď musím vysvětlit ze širšího úhlu pohledu a doufám, že to pro vás bude alespoň zajímavé, a pevně věřím, že to nebude tak dlouhé jako včerejší debata. My jsme se v tom tisku 199, v tom senátním návrhu pokoušeli zjistit, proč nefunguje systém podávání námitek odvolání od zařazení k nějakému zdravotnímu stavu. Já se přiznám, že to budu dělat jako laik, protože si myslím, že bychom si měli rozumět, nicméně usnesení potom je velmi odborné. A já vám řeknu vlastně, proč je odborné. Takže toliko na úvod. Tak, jak jste se mnou sledovali, když jsme se měli o tom senátním tisku 199, o tom námitkovém řízení bavit a zjišťovat okolnosti a dokonce tady na plénu předvést nějaké zaměření profesně, rozhovor, diskuzi mezi odborníky, tak jsme došli k tomu, že to budou posudkoví lékaři, že to budou zástupci státní sociální správy, že to budou soudci, kteří řeší odvolávání proti dávkám. A dokonce, že to bude až kancelář ombudsmana. My jsme vlastně zjistili společně, že tento problém námitek a délka námitkového řízení, a to, že námitky nejsou vyrovnány, není o tom, jestli ti lidé v té době, kdy si podají námitku, peníze dostanou nebo nedostanou, ale vůbec proto, kam jsou zařazeni. A v podstatě to, kam jsou zařazeni, tak to jim vlastně dává nástroj

159

k tomu nějakým způsobem být nespokojení, nebo tu situaci přijmout. Já si myslím, že tak, jak vy znáte tu praxi, tak si asi všichni uvědomujeme, že mnoho lidí nepřijde ke svému úrazu proto, aby pak čerpalo nějaké dávky. Já vím, že to je velmi absurdní, ale na druhou stranu víme, že je mnoho simulantů, kteří byli, jsou a budou, kteří ten systém budou nějakým způsobem, nazvěme to, ohýbat. A my bychom na ně měli mít také nějaký metr. Když k nám přijdou lidé, kteří se cítí nespravedlivě zařazeni do toho systému, ať už důchodu nebo dávek, a musí se dovolávat u jednotlivých odborníků a prokazovat to, že na příklad nejsou zločinci, že neokrádají stát a že by chtěli chodit do práce, ale že jim to prostě nejde, a že tím jejich úrazem se třeba zhoršil zrak a sluch, ale to nastavené měření bohužel měří jen ten úraz, ne zrak a sluch. A ti lidé se cítí poškozeni a cítí se tak, že do práce jít nemohou. Nechci tady teď rozebírat např. duševní onemocnění, roztroušenou sklerózu, nemoci, které čekají, přátelé, i nás vzhledem k tomu, jak postupuje věk a když se rozhlédnu, jak se tady občas ploužíme, i já se tady dneska ploužím, tak si myslím, že v té situaci jsme opravdu všichni. Dámy a pánové, já jsem slíbila, že k tomu tisku 199 povedu odbornou debatu. Ale ti odborníci výše zmínění před chvilkou se se mnou bavit nechtěli. Respektive nechtěli se bavit na veřejném fóru, neoficiálně, kuloárně mi řekli, že mají za úkol šetřit, škrtat, krátit. To je v pořádku. Já si myslím, že tomu všichni rozumíme, že taková je doba. Ale druhým dechem mi sdělili, že se mezi námi pohybují lidé, kteří jsou naprosto zdraví a mají tyto dávky stanoveny často v plné výši. A dokonce tak žijí celé rodiny. A já si myslím, že vy tyto případy ze svého okolí dobře znáte. A my se asi ptáme, jak je to možné, jak se asi na to dívají ti lidé, kteří okolo nich žijí? A bohužel se tak trošku divíme i my, zákonodárci, jak že je to možné? Takže někde se vloudila nějaká chybička. A já si dovolím teď trošičku uvažovat, oni páni lékaři, jestli to budou sledovat, jistě mi to nebudou mít za zlé, bavme se o tom, jak to, že proklouzl tím systémem někdo, kdo je naprosto zdravý, a přesto ty dávky má? Uplatil toho pana doktora? To jistě ne, to tady nebudeme říkat, viďte? Ale my víme, že o dávky si žádají různí lidé. A na konci toho posuzování je jeden jediný člověk, jeden lékař, byť má na výběr mnoho odborných posudků. To je v pořádku, ale ti lidé zkouší různé nátlakové akce. Umějí být hodně dotěrní, hodně nepříjemní. A primářka nejmenované kliniky mi řekla, úplně místopřísežně, když viděla takovéhle lidi, kteří berou plné dávky a skutečně se začala pídit za posudkovou paní lékařkou, tak jí přiznala, že skutečně, než aby si dělala problém, tak prostě ten důchod nebo tu dávku uzná. A to si myslím, že v pořádku není. A my se asi budeme bavit, co s tím? I lékař je jenom člověk a podlehne nepříjemné situaci. A já tomu velmi, velmi rozumím. Na druhou stranu si myslím, že jestli nechceme tak trochu naštvat a poslat ty simulanty do práce, že bychom na to měli mít nějaký metr. A aby v tom nebyli ti lékaři, ti posudkoví, na konci řetězce sami. A ony ty metody samozřejmě existují. Protože vlastně na výboru byl velký problém s tím, proč máme zatěžovat s takovýmhle problémem vládu, já samozřejmě bych strašně nerada zneužila institut, že celý Senát žádá o něco vládu návrhem usnesení, já si myslím, že ten problém začíná už trošku dřív. Víte, podívejte se na naše školství – a nebojte se, já ho nebudu brát ani od Jana Amose, ani od Adama – ale my tady na příklad na půdě Senátu slibujeme, nevím komu – Evropské unii, do Štrasburku – že přece zničíme, zrušíme naše speciální školství, protože vychovávat děti zvlášť od sebe už je nemoderní a já nevím jaké. Udělejte si několik teček.

160

A na druhou stranu ten problém, místo, abychom byli hrdi na naše školství, kam jsme to dotáhli – a možná nám ten systém opravdu svět závidí, abychom to dokázali spojit do toho systému, abychom dokázali, že ty děti mohou být spolu ve třídě, ale mohou být i spolu jenom ve škole, a nebo se mohou potkávat třeba jenom u volnočasových aktivit, tak si ty školy dneska opravdu rušíme. A já dám jeden příklad za všechny, který možná není tak úplně typický, ale chci tím jenom říct, že ani tyto děti my dneska ještě neumíme měřit a vážit, takzvaně. A jedná se tu na příklad – je to jeden příklad za všechny, a určitě se s tím taky ve své senátorské praxi setkáte, že se na vás obrací i rodiče i pedagogové i psychologové, co s tím – týká se to např. dětí hraničních. To znamená, že to jsou ty děti intelektově tak nějak v normě, patří samozřejmě do té základní školy, lež ono jim to tam tak úplně nejde. Ony jsou třeba trochu pomalé, mají několik dysfunkcí atd., ale patří tam. Ale protože my je zařadíme jako děti naprosto v pořádku, dáme je do běžného kolektivu, a nestanovíme míru podpory, která je v tuto chvíli třeba velmi malá, nebo bychom je potřebovali zařadit do menší třídy, aby to dítě normálně prospívalo, tak se nám stane, že nám tohle dítě, ten žák tím systémem propadá tak, že nezvládá. Že to jeho onemocnění, které by ho etablovalo třeba na učňovskou školu, byl by to výborný manuální pracovník nebo by byl i obstojný živnostník, tak my ho v té základní škole tak trochu, přátelé, podupeme. My z něj uděláme lidskou trosku. Nám pak někdo propadne třeba do té už speciální školy, kam on vlastně v podstatě ani nepatří, protože on je jenom ten hraniční. A ono by mu té pomoci v začátku tam stačilo tak jenom trošku, nemusel by jí mít tolik, než nám třeba propadne osobnostně. Když k tomu připočítáme, že ještě nefunguje rodina, že to dítě se rychle dostává do nějakých drog, do nějakého kradení, tu společnost, atd., bude stát poměrně dost peněz. Takže, přátelé, i tohle jsou děti, kde tohle je jenom lehký handicap, ty děti, nebo ty rodiny by se měly dostat do toho běžného, toho nejširšího školního vzdělávání, ale ony nám propadají jenom proto, že my jsme ta pravidla tak trošku nenastavili. A protože teď je ekonomický boom, tyhle děti nám chodily do zvláštních škol, a nepatřily tam, protože to IQ nebylo postiženo, tak nám teď tím systémem hodně propadají, a nevěřte tomu, že jich je málo. Je jich opravdu hodně. Dále si dovoluji požádat vládu, aby tento problém řešila komplexně, aby toto řešení bylo meziresortní nebo nadresortní, tak je to z toho důvodu, že jeden člověk, který se potřebuje dostat nazpátek do procesu, tak by neměl skončit s tím – jako je tomu bohužel dneska – co vlastně on nemůže. Ono je to takové demotivační. My bychom se měli dozvědět, když už se do toho procesu zranění po tom úrazu po autohavárii nebo po onkologické nemoci vracíme, k čemu jsme schopni, k čemu jsme vhodní. A my žijeme vlastně v 21. století, já si tady dovolím jenom jeden malý pohled, který je velmi změnový a asi průlomový. Na rehabilitaci, které z toho lékařského pohledu léta znamenalo pouze napravování a možná i lámání těla, ale z toho nového pohledu, kdy chceme, aby ten člověk byl zařaditelný dál do života, tak ta rehabilitace by měla být vnímána jako celospolečenský proces, který představuje koordinovanou činnost všech složek státu, institucí, organizací, jednotlivců, s cílem znovu zařadit člověka, který je disabilní následkem nemoci, úrazu či vrozené vady do aktivního společenského života. Tento systém se řeší na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a v neposlední řadě politické úrovni. Proto si myslím, že ten pohled na nás na lidi, kteří si v 21. století

161

dokážeme sami docela dobře ublížit, a myslím si, že to je i apel na to, že se zvyšuje věk odchodu do důchodu, že bychom měli nějakou dobu vydržet, tak bychom té pomoci z těch jednotlivých oblastí potřebovali třeba taky jenom trochu, než se z nás stanou opravdu ti invalidní důchodci na plný úvazek. Dále si dovolím požádat vládu tímto způsobem i proto, že ta další resortnost se týká ministerstva zdravotnictví. Tak, jak jsem přečetla jakousi možná definici rehabilitace, tak asi to není úplně science fiction, ale jedná se o to, že dneska už ti odborníci, kteří to tělo umějí napravit, samozřejmě jsou. Jsou to různí arteterapeuti, ergoterapeuti, rehabilitační sestry. A oni jsou většinou pod kuratelou ministerstva zdravotnictví. A oni budou muset být proškoleni – a já vás vlastně tak trošku napínám, jaká že je to ta zázračná metoda, není jistě zázračná. Je to jenom o tom, že ti odborníci, kteří už dneska existují a věnují se svým pacientům nebo klientům, tak měli by pak pracovat na trošku jiném principu. A dovoluji si, jménem Senátu a vás, pak požádat o schválení, aby to bylo úsilí celé vlády, protože když ta nová metoda už dneska existuje – a já vám pak přečtu, kde jsme se všude už zavázali – a ministerstvo zdravotnictví ji vzalo od roku 2010 za své, tak mě minimálně překvapí, když zástupci ministerstva práce a sociálních věcí, kterých se to bytostně týká, to posudkování a ty výstupy, tak vlastně nechápu, jak to, že to to ministerstvo zdravotnictví nepoužívá? A kdo jim to má nařídit? My? Ti pacienti? Ani členové mého výboru nevěděli, kdo by to měl řešit, a tak mi řekli, ať si to vyřeším sama. To je holý fakt. Dále si myslím, že to sluší meziresortnímu, nadresortnímu zákonu i z důvodu, že pokud se někdo chce a měl by se vrátit do života, neměl by být jen na důchodu a neuděláme z něj jenom toho invalidního důchodce, víme, že trh práce na něj dneska nečeká. On čeká na leckteré zdravé, ale na ty lidi, kteří jsou nějakým způsobem omezeni, už vůbec ne. A ať chceme nebo nechceme, neviditelná ruka trhu tohle opravdu, ale opravdu nevyřeší. A my těm lidem ty pobídky, chca nechca, budeme muset udělat, ať už je to v podobě i nových pracovních míst podporovaného zaměstnávání, tolik tady diskutovaného s tou červenou vlajkou sociálního podnikání, kdy vytvoříme možná trochu uměle pracovní místa, která budou užitečná, ale ti lidé nám nebudou na těch dávkách sedět doma. Ale může to být přece i daňová pobídka – zkrácené pracovní úvazky, klouzavá pracovní doba. Přátelé, my přece tohle budeme muset řešit i v rámci rodin s malými dětmi, aby se o ty svoje děti postaraly samy, protože jim nenabídneme školky, aby mohly chodit do zaměstnání. Ta problematika, výstup je pro několik cílových skupin, proto si myslím, že to sluší řešit vládě. A už vás mohu ujistit, že jdeme do finále. Já jsem se na začátku omluvila, já jsem si myslela, že opravdu to tady přečtu, to podrobné, a že vstupujeme do otevřených dveří, takže tím, že mi to výbor tak trošku ztížil, tak proto, že vás o tom chci přesvědčit a jsem přesvědčena, že to je složitá situace, která si zasluhuje řešení, tak vám to bohužel musím říct zeširoka. A není mi to, přiznám se, úplně příjemné. Já už teď vlastně půjdu k tomu usnesení, proč je podrobné, proč možná se některým z vás bude zdát i nějakým způsobem neuchopitelné. Já jsem v tom usnesení shrnula všechno, co už naše republika vlastně jakoby legitimně, legislativně má, k čemu se přihlásila, a co třeba trošku nefunguje. A protože možná byste našli ještě i další oblasti, o kterých bychom se tady mohli bavit, které jsou v tom zahrnuté, našli víc, tak proto jsem si dovolila, aby vláda viděla, že Senát je vzdělaný, že se tou problematikou zaobírá, tak jsem jim tu práci chtěla usnadnit tím, že tam dáme to konkrétní, o čem se chceme bavit. A já už vám vlastně teď přečtu tu metodu, s kterou vy jste se tady zřejmě i setkali, myslím si, že už tady i

162

nějaký návrh zřejmě před několika lety padl neúspěšně – možná výbor potom zvrátil své rozhodnutí – o co se jedná? Prosím vás, jedná se o klasifikaci funkčních schopností disability a zdraví klasifikace MKF, která byla vydána Světovou organizací a schválena někde, nebudu tím zdržovat. Česká republika podepsala, že ji bude používat stejně, jako používá mezinárodní klasifikaci nemocí, což je zase jiný druh. Překlad byl publikován k Radě v roce 2008. Evropská komise, Rada Evropy doporučily používání této metody všem členským zemím, s tím, že je nezbytné používat v Evropě nejen systém klasifikace funkčních schopností disability a zdraví s ohledem na fakt, že v 21. století nestačí etiologická diagnóza, ale je nutné od začátku onemocnění po úrazu nebo u vrozené vady funkčně diagnostikovat. Je potřebné diagnostikovat pacienta jak z hlediska disability, tak z pohledu jeho funkčního zdraví a řešit disabilní situaci pomocí facilitárního prostředí s cílem dosažení maximální možné kvality života pacientů. Já vám chci říct, že se v České republice používá, že jsme součástí NATO, že u našich vojáků dochází ke zranění, a proto, aby se oni dočkali nějaké dávky, když se jim něco přihodí, tak pokud by nebyli posouzeni touto metodou, tak prostě nic nedostanou. Takže tato metoda se používá u nás ve vojenské nemocnici. Já, protože to usnesení výbor nedoporučil, tak vám ho teď musím přečíst. A řeknu vám jenom tu story, proč jsem z toho tak překvapená, proč to tak dlouho trvá, proč se tím tak zaobírám. Je to o tom, že když jsem přece jen našla jednu odbornici, která o tom byla ochotná a schopná hovořit, a přivedla ji na náš výbor, kde se o tom mělo jednat, kde jsme byli zaúkolováni specifikovat to usnesení k vládě, tak vlastně byly otevřené dveře. A i paní předsedkyně, která je vždycky už taková dlouholetá politička, já se od ní velmi učím, je taková opatrná, tak řekla, ježíš, tohle už tady mělo deset let být. A přítomní lékaři si s paní docentkou popovídali o tom, jak je to všechno úžasné, že to tady vlastně schválíme a že to bude moc fajn. A k mému překvapení, týden poté, když už já jsem jenom technicky dotáhla to, co paní docentka tam přinesla, tak vlastně byl celý výbor proti. Takže samotné usnesení: Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení, návrh senátorky Miluše Horské. Senát Parlamentu České republiky žádá Vládu ČR o: dopracování zákona o koordinované rehabilitaci jako zákona meziresortního (MPSV, MZ, MŠMT) a jeho předložení Parlamentu ČR. Dále žádá vládu o kontrolu používání klasifikace MKF – to je ta zmiňovaná – a pozdějších předpisů – uveřejněno ve Sbírce předpisů ČR – o sdělení čísla klasifikace MKF, je tedy určena pro účely: hodnocení stupně disability, posuzování zdravotní způsobilosti k práci (pokud je fyzická osoba disabilní), posuzování speciálních potřeb ve vzdělávání, předepisování a proplácení zdravotnických prostředků, pro čely zdravotních pojišťoven, pro zjišťování zdravotního stavu jako podkladu pro posouzení ve věcech dávek a služeb sociálního zabezpečení, pro statistické účely při hodnocení zdravotního stavu. Klasifikace je závazná a je ji povinen používat každý ošetřující lékař či zdravotnické zařízení, pokud u pacienta zjistí zdravotní stav (diagnózu)s určitým stupněm disability, která bude dlouhodobého nebo trvalého charakteru. Tuto klasifikaci zavedl Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR s účinností od 1. července 2010. Senát Parlamentu České republiky žádá vládu ČR o: – přijetí a rozpracování Doporučení č. R (92) 6 Výboru ministrů Rady Evropy o politice pro osoby s disabilitou, s důrazem na to, že rehabilitace je s ohledem na svůj přínos k ekonomické a sociální integraci povinností komunity, že zaručuje

163

ochranu lidské důstojnosti a zmírňuje problémy, s nimi se osoby s disabilitou ve společnosti potýkají. Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR o: – vytvoření interprofesionálních rehabilitačních týmů, které budou provádět funkční hodnocení k soběstačnosti, sociálním službám a podporám ve vzdělání a k zaměstnávání. Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR o: – přípravu investičních pobídek i využití dotace EU nebo evropských dotací v příští výzvě k vytvoření podmínek pro zaměstnávání lidí se sníženou pracovní schopností. Možnosti dalšího zaměstnávání je nutné budovat s ohledem na cílové skupiny obyvatel (např. rodiny s dětmi, sociálně znevýhodněné skupiny atd.) Toť celé usnesení. Budu vás potom žádat o schválení. Budete se možná ptát, co to bude stát. Já v tuto chvíli samozřejmě nevím. Ale protože si myslím, že nežádáme zřízení žádných nových odborníků, tam jde jenom o to, aby se ti odborníci jinak domlouvali, zdravotníci se dneska povinně školí, takže to asi také bude něco stát, ale nemyslím si, že by to měla být nějaká zásadní částka, která by rozpočet měla položit. Jde spíš o to změnit přístup k pacientům a vůbec přístup v pohledu na člověka, který potřebuje nějakou pomoc a může se zase vrátit na trh práce, protože ve finále si myslím, že bychom na to měli ušetřit. Možná, že investiční nebo začáteční investice bude trošku větší, ale ve finále, pokud zařadíme toho člověka správně i na trh práce, i ti simulanti by nám z toho systému měli postupně odpadat, protože by měli být tímto způsobem v podstatě odhaleni. Ale jestli budou pracovat, k tomu je samozřejmě nedonutíme. A dovolte mi skončit trošku s humorem. Já jsem dnes ráno viděla takovou docela vážnou zprávu, že se u pacientů, kteří jsou v kómatu, což je těžký zdravotní stav, začíná používat metoda bazální stimulace, která se mimochodem používá u lidí s nejtěžším postižením nebo i u dětí, že jim tam budou lékaři nosit konvalinky, protože ti lidé vnímají. A určitě tím záchranná služba ušetří, protože tam nebudou muset být ty nabité sanitky. To je samozřejmě humor. Ale já chci jenom parafrázovat to, že pokud tato metoda se uplatní včas, pokud vtáhneme do té nápravy nebo k návratu jedince, který má úraz, i celou rodinu, pokud z rodinného prostředí bude docházet do nemocnice a bude se vracet domů, tak to ve finále opravdu může ušetřit. Tím, že přede mnou byla velká debata evropská a byla žádost o příkladech dobré praxe, tak já si myslím, že za těch patnáct, dvacet let, co tady jsme a o péči se nějakým způsobem jednotlivé organizace snaží a snaží se zapojit znevýhodněné skupiny do života, že už tady praxe máme tolik, že by si i tyto skupiny zasloužily mít nějakou perspektivu a jistotu a že bychom systém, který je běžný v Evropě – a my vždycky kritizujeme, že Evropa nám dává jenom teoretické příklady nebo ty špatné příklady – že bychom možná si i mohli, a možná že se nebudeme muset ani poučovat, že už to skoro umíme, jenom se do toho musíme pustit. Děkuji vám ještě jednou za vstřícnost a budu ráda, když podpoříte toto usnesení a schválíte ho. Děkuji vám. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, paní senátorko, a požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Mám přihlášenou paní senátorku Danielu Filipiovou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a

kolegové, přiznám se, že jsem si nejdřív myslela, že ani nevystoupí k tomuto bodu, 164

ale musím říct, že některé výroky paní kolegyně Horské mě k tomu skutečně přiměly, a myslím si, že musím některé věci, které tady zazněly, uvést na pravou míru, nebo říci, jak skutečně byly. Bylo tady řečeno, že výbor vlastně nejdřív přivítal toto usnesení a po týdnu názor změnil. Speciálně jsem byla jmenována já, že jsem nejdřív to vítala slovy – to už tady mělo být před deseti lety – a potom snad vlivem toho, paní senátorka to tak řekla, že již jsem tady příliš dlouho, tak už jsem opatrná. Výbor se touto tématikou zabýval dvakrát. Poprvé tam skutečně byla odbornice na tuto problematiku, a musím říct, že jsem skutečně přivítala, že se již mezi odborníky objevuje názor, že skutečná adresnost dávek a pomoci je jediné možné a skutečně efektivní řešení, jak pomoci lidem s handicapem. A na to jsem zareagovala tak, že skutečně jsem velmi ráda, že již nejsem osamocena v tomto boji a že si to začíná myslet čím dál tím víc lidí, že náš systém pomoci je svým způsobem stále plošný a není přímo adresný. A byla jsem velmi ráda, že již zřejmě začínám mít spojence, což možná oceníme, když budeme přijímat i další dejme tomu nové zákony, které se týkají právě této problematiky. Diskuse, která tam probíhala, byla skutečně nesmírně fundovaná, protože, jak je vám jistě známo, členy výboru jsou i lékaři, takže věděli, o co jde. Problém s tímto usnesením jsme měli z toho důvodu, a to možná ovlivňuje i to, že tady mnozí z nás jsou již dlouho a máme zkušenosti a známe možná i jednací řád. Senátu nepřísluší úkolovat vládu. To Senát bohužel v pravomoci nemá, protože vláda Senátu zodpovědná není. My, pokud chceme nějakým způsobem oslovit vládu, tak to může být maximálně dotaz, jak chce vláda třeba postupovat v nějaké dané konkrétní problematice. Další věc je ta, kterou jaksi já osobně s tímto usnesením mám – nechci nyní mluvit za druhé - je to, že se v usnesení hovoří o novém zákonu o ucelené rehabilitaci. I o tom jsme diskutovali a odborníci se shodli na tom, jednak to byli členové výboru, jednak to byli zástupci ministerstev, že my nový zákon vlastně nepotřebujeme, protože zákonné prostředí vlastně už existuje na to, aby se aplikovala mezinárodní klasifikace handicapu, což vlastně i tady řekla paní kolegyně Horská, když mluvila o tom, že třeba tento systém klasifikace se realizuje u vojáků, kteří prošli nějakým traumatem nebo byli nějakým způsobem zraněni a mají z toho nějaké následky, nějaký handicap. To, že výbor po týdnu, údajně podle názoru paní senátorky, změnil názor, opravdu není pravda. Členové výboru chtěli nějaké konkrétnější řešení, které by tady vzniklo, protože jsme přesvědčeni o tom, že poslat na vládu takovýto papír skutečně nebude mít žádný efekt. My jsme neřekli paní kolegyni, ať si to všechno zařídí sama. Tam z několika stran zaznívaly návrhy na to, že to je skutečně velmi vážná tematika, že bohužel už máme tu zkušenost, že když napíšeme nějaké usnesení a pošleme ho na nějaký institut, tak ten nějakým způsobem nereaguje, asi Senát nepokládá za svého partnera. A proto jsme i řekli paní senátorce, že si myslím, že to je téma na skutečně velmi odborný seminář. Tam bychom měli poslat zástupce České lékařské komory, ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, samozřejmě i lidi z praxe a začít se ptát, proč se neaplikuje tato klasifikace, ke které jsme v podstatě zavázáni. Je to zákon a my bychom ho všichni jako občané – a teď mi nezáleží na tom, v jaké jsme pozici – měli aplikovat. Ministerstvo zdravotnictví nám dokonce řeklo, že v dnešní době je proškoleno 300 nových posudkových lékařů, a to tak, aby již uměli klasifikovat handicap podle

165

této mezinárodní klasifikace. Čili opravdu v tomto je problém, proč výbor nepřijal toto usnesení. Ale tady musím říct ještě to, že při hlasování my jsme nebyli proti tomuto usnesení, my jsme se hlasování zdrželi. Nám vadí trošku forma, obsah a myslíme si, že toto usnesení nebude mít efekt. Navrhli jsme, a jsem přesvědčena o tom, že to zrealizujeme, konkrétní řešení, o kterém jsme přesvědčeni, že bude efektivnější, než poslat nějaké usnesení na vládu, kde si troufám říci, že si s ním nikdo nebude vědět rady. Tolik asi k tomu, co tady nyní probírám. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Hezké odpoledne. Děkuji, paní místopředsedkyně,

za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, chci promluvit zejména ze své pozice odborné lékařské o posudkové službě. Nebude to v té epické šíři, jak tady paní navrhovatelka o tom pohovořila, budu se držet spíš strohých poznatků z praxe. My v sociální péči, potažmo tedy naše vláda, zejména pan ministr Drábek, který to má konec konců v popisu práce, hledá, kde by se dalo co uškubnout, ušetřit, utrhnout. Je to legitimní, je to program, takže postižení, handicapovaní, důchodci se musí uskrovňovat. Posíláme do pracovního procesu lidi, kteří ledva se trošičku – promiňte mi to slovo – skřešou z náročné léčby maligního onemocnění, jsou po náročných operacích páteře, pohybového ústrojí a hledíme je co nejdříve zbavit nějakého invalidního důchodu, byť částečného, a posíláme je do pracovního procesu. Na druhé straně tady je spousta lidí, kteří jaksi na invalidní důchod dosáhnou velice snadno, a nikdo si netroufne jim na tento důchod sáhnout. Řeknu dvě stručné kazuistiky ze své lékařské praxe, a mohu je doložit. Když jsem byl ještě primářem na ARO, tak k nám přivezli pana G. – nebudu jmenovat, samozřejmě bych mohl – kterému se přihodilo to, že jiný spoluobčan mu zasadil vreckový nožík mezi žebra. A tak jsme ho na ARO měli, plíci jsme mu zašili, dali jsme mu drén do pohrudniční dutiny, napojili na vakuum, ta plíce se rozvinula, a on se zahojil. A to byl chlap jak hora. Ten byl o půl hlavy větší než já, takový svalnatý chlap 35letý. A když ležel v nemocnici, tak byl i zevrubně vyšetřován a my jsme na něm neshledali nic. A on měl plný invalidní důchod. Tak jsme se ho zeptali, na co v invaliditě je, a on to nevěděl. On měl invalidní důchod, ale nevěděl, vůbec na co. Druhá kazuistika je pan H., ke kterému, když jsem byl na ARO i jako lékař záchranné služby, prakticky denně jezdila záchranná služba, že má astma a že nemůže dýchat a že se dusil. A tak občas si to někdo poslechl, ale protože jsme ho už všichni znali, tak jsme prostě automaticky natáhli to magnézium a syntofylin nebo nějaké kortikoidy, dali jsme mu to do žíly a ono se mu zase ulevilo. Co ten člověk dostal injekcí, kolik let jsme ho takhle opichovali injekcemi, než dostal invalidní důchod. Je to 12 let a už neměl jediný záchvat. Ale chyba lávky – do rodiny tohoto pana H. se stále jezdí, protože paní H. prohlásila – Všetkým deťom zariadim invalidný dôchodok. Tak ty děti se teď dusí a nemohou dýchat. Jako paní kolegyně navrhovatelka jsem to řešil s posudkovými lékaři. A ti tak různě krčili rameny, z nichž jedna se rozpovídala velice upřímně a říkala: Víte, pane senátore, když oni tam pořád chodí a křičí, tak já to těžko snáším, já jim řeknu, objektivní nález tam není, žádné funkční vyšetření neprokazuje nic. Ale oni křičí a

166

pak řeknou: Víte, paní doktorko, vy máte ty dvě děti, viďte, my víme, a oni chodí do tam té školy… Tak to už se bojím. A tak mají invalidní důchod. Nejsem si tedy jist, jestli deklaratorním usnesením nějakým způsobem, byť se s tím věcně mohu ztotožnit, něco dosáhneme. Ale jestliže potřebujeme šetřit, náklady na neoprávněné invalidní důchody jsou obrovské. A všichni známe záběry skrytých kamer, kdy prostě vytlačí rodina "nešťastníka" na vozíčku a zajedou za roh, on vstane, složí se vozíček, vlezou do auta a jedou. A když už, tak bych se přimlouval za nějaký kampaňovitý program, přezkum všech invalidních důchodů – padni komu padni, protože jestliže na jedné straně lidé často i po úrazech, tak jak říkala paní navrhovatelka, hodně rychle tlačíme do procesu, a na druhé straně celá léta přehlížíme zdravé lidi, kteří pobírají plné invalidní důchody, přimlouval bych se za to, aby toto bylo nějakým způsobem centrálně nařízeno, řešeno, přezkoumáno. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A mám teď přihlášeného s přednostním právem pana místopředsedu Senátu Zdeňka Škromacha, prosím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,

vážené paní senátorky, páni senátoři. Já sice chápu pana kolegu Lebedu, ale myslím si, že tenhle způsob prezentace není úplně ideální, protože v každém systému bude samozřejmě snaha jej využívat. To tak je a o to se lidé pokoušejí a není to vázáno na žádnou barvu pleti, rasu ani národnost. Tak to prostě je. Pamatuji si, a mnozí pamětníci možná také, film, jmenoval se "Zvíře", hrál v něm Belmondo a je tam taková scénka, kdy švihák Belmondo přijde domů, sežene kolem sebe děti z celé ulice, včetně žen, hodí na sebe károvanou deku, přijde sociální pracovník a teď počítá, kolik dětí má, a že tam má ještě těhotnou ženu, dostane peníze a pak v kožené bundě utíká zadem vlastně peníze prohýřit. Ale ten, kdo je vinen, je systém a ti, kteří o tom rozhodují. Já jsem laik, mnozí z nás, všichni jsme v zásadě laici, kromě několika lékařů, kteří jsou tady možná schopni posoudit zdravotní stav. Ale od toho ten posudkový lékař je, aby rozhodl. A já myslím, že právě takovéto příběhy potom samozřejmě dávají zapravdu ministru Drábkovi a při tom, kdy říká, ten náš systém vlastně funguje, protože my vlastně léčíme ty, kteří předstírají postižení. Problém ale je trošku někde jinde, ten problém samozřejmě je v nastavení celého toho systému, ten problém je v tom, že ještě před asi dvěma lety nebo třemi, kdy tady ještě nynější pan premiér Nečas jako ministr práce a sociálních věcí předkládal nový zákon o invalidních důchodech a jeho posuzování. A tenkrát bylo jasně řečeno: invalidní důchody, které byly nabyty a které jsou, nebudou přezkoumávány. Tak se tenkrát zavázal. Dneska je ta situace zcela jiná. A jestli některé posudkové lékařce vadí, že jí tam někdo křičí, tak je to jenom její problém, ale nemůže nikomu uznat invalidní důchod a je to podvod. A já myslím, že tam by to mělo být jasné trestní stíhání, protože se rozdávají státní finanční prostředky naprosto neoprávněně. A to s panem senátorem Lebedou naprosto souhlasím. Ale ta zásadní chyba je vždycky v těch, kdo rozhodují. Když rozhodnu, že ne, tak ne. Já chápu, že tito lidé jsou ne zrovna nejlépe placeni, jsou pod tlakem, žijí v té společnosti a ty problémy tam jsou. Další věc, a to je problém, který v této oblasti chybí dlouhodobě, je vlastně, že po zavedení zákona o sociálních službách, a vlastně v návaznosti na to i o posuzování invalidity, tady chybí určitá řekněme vstřícnost ze strany hlavně 167

ministerstva zdravotnictví. Protože jsou určitá postižení v závislosti vlastně na zdravotním stavu, čili v zásadě jsou to postižení, která vychází z nějakého způsobu lékařského rozhodnutí. A tam si myslím, že právě chybí legislativa, která by vlastně právě umožnila, aby v tomto případě jak na služby pro tyto lidi, tak stejně tak pokud jde o oblast invalidních důchodů, aby ten prostor byl. A jsem přesvědčen o tom, že právě to by měla být i oblast zdravotního pojištění a financování z peněz zdravotního pojištění, protože se jedná o zdravotní záležitost. A tam je ta hrana někde mezi tím sociálem a zdravotním. To je věc, která samozřejmě dlouhodobě vázne, protože ministerstvo zdravotnictví se této věci dlouhodobě vyhýbá, docela záměrně, a snaží se čím dál více věcí přenášet do oblasti sociálního financování s odůvodněním, že chce šetřit finanční prostředky na zdravotním pojištění. Takže to je věc, která je skutečně hodně odborná a já mám pocit, že i to usnesení – myslím si, že záměr paní senátorky je velice humánní a že ten zájem tam je velký, ale popravdě řečeno, když si přečtete to usnesení, kdo z nás je schopen posoudit jednotlivé finesy, které tam jsou obsaženy, v tom smyslu odborného posouzení toho lékaře, těch lidí, kteří o tom mají skutečně rozhodovat. A skutečně je to věc velmi odborná, která by měla být řešena v rámci příslušné exekutivy. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by to usnesení bylo zjednodušeno v zásadě na to, aby se tím ministerstva a vláda zabývaly a aby k tomu proběhly i odborné semináře, a to si myslím, že by byl prostor vlastně i pro Senát, kde si myslím, že tento časový a technický prostor existuje, že by to bylo správné. Druhá věc, a to je možná takový ten, ta jehla v kupce sena, to je otázka, jaké chodí pokyny s příslušného ministerstva, například posudkovým lékařům, jak mají přistupovat, např. jestli mají šetřit apod. Říká se – a říká se, říkám – hodně o tom, že údajně mají pokyny jednoznačně lidi vyřazovat do nižších stupňů a vyřazovat z invalidity. Ale pokud by to vedlo, tak jak říká pan senátor Lebeda, k tomu, že tam budou zůstávat ti simulanti, tak je to špatně. Jenom proto, že ten posudkový lékař nemá odvahu ty skutečné simulanty vyřadit, tak potom vyřazuje nebo nezařadí lidi, jejichž zdravotní stav skutečně odpovídá tomu, aby nárok na invalidní důchod měli, ať už kteréhokoli stupně nebo úplný. A to je věc, která je samozřejmě velmi odborná, kterou nevím, jestli v tomhle plénu jsme schopni posoudit a kde by se měli jasně vyjádřit právě ta odborná lékařská společnost, která by k tomu ten svůj postoj zaujala. A jestliže mi lékař řekne, že ten člověk je nemocný a že prostě má být uznán jako invalidní, tak já jako laik řeknu, ano, je to tak. Protože mně nepřísluší posuzovat zdravotní stav toho člověka, od toho je posudkový lékař. Ale jestliže jsou tady nějaké metodické pokyny, jakože prý údajně jsou – a říkám znovu, prý, já jsem je neviděl. Lékaři nebo lidé, kteří se kolem toho pohybují, většinou mají obavu něco sdělovat, ale sem tam se něco zaslechne. A tady si myslím, že by se měli jasně vyjádřit i příslušní představitelé vlády a ministerstva v tom, jak to tedy ve skutečnosti je. A to si myslím, že by byl prostor i pro výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, kde určitě by k takovéto diskuzi dojít mělo a kde by kompetentní lidé z vlády a z exekutivy tyto věci měli patřičně vysvětlit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli je

přihlášen pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore. Senátor

Petr

Gawlas: Vážená paní předsedající, vážené senátorky,

senátoři. Já se k tomuto návrhu usnesení vyjádřím víceméně krátce. Nevím, jestli v úvodu paní navrhovatelka mluvila o senátním tisku číslo 199 a z jakého důvodu byl stažen. Ten senátní tisk mluvil o organizaci a provádění 168

sociálního zabezpečení a jeho snahou bylo zatlačit na Českou správu sociálního zabezpečení při rozhodování o výši invalidního důchodu. Cílem bylo také maximálně možné zkrácení řízení lhůty pro rozhodnutí a řízení o námitkách. On ten senátní tisk, jak jsem sledoval, byl stažen jednou, podruhé a v podstatě ty důvody byly takové dosti podivné nebo byl to možná mírný nátlak. Mluvilo se o nějakých 250 milionech, které by Česká správa sociálního zabezpečení musela vydat. S tím nesouhlasím, protože cítím, že to byl nátlak. Podle mě bychom vládu měli požádat o dopracování zákona o koordinované rehabilitaci, protože tato vláda pro sociálně slabé skupiny nedělá nic. A postižení spoluobčané určitě do těchto slabých skupin patří. A jestli tady bylo řečeno, že my nemůžeme úkolovat vládu, nemůžeme, ale můžeme doporučit. A jestliže se vláda, ministerstvo zdravotnictví nebude tímto námětem zabývat, samozřejmě to zapadá do současné politiky, kdy je jim jedno, jak žijí sociálně slabé skupiny. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V tuto chvíli je přihlášena paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Já samozřejmě tleskám, že to zvedlo tu vlnu, tu lavinu, protože si myslím, tím že jsem praktik a nikdy jsem to neřešila z té akademické podoby nebo polohy, i když jsem měla snahu už třeba před 15 lety se vždycky dostat k nějakému zákonodárci a vysvětlila jsem mu celý ten systém. Protože ať už vezmu někoho, kdo přiskočí do toho systému vlivem úrazu, vlivem stáří, nebo ať už vezmu ty školáky, kteří nemají dáno od začátku, které stále nikdo nechce, žádný typ školy, a pak pro ně žádná práce nečeká, to je jedno. Ten problém je veliký a pořád si myslím, že jste se nikdo nezmínil o tom, o co mi teď v tuto chvíli jde, proč tu vládu vyzývám. Tam jsou ty meziplochy mezi těmi resorty. Dítě skončí školu a co, kam půjde? Zůstane doma. Maminka si jde žádat někam o dávku. Člověk, který byl zdravý a v plném procesu se naboural v autě a přijde o nohu, tak kam se vrátí, co mu nabídneme? Jestli mi rozumíte tu podporu, ať už ten zákon je tak široký nebo tak úzký, já tady nevidím ten celistvý pohled, který si opravdu myslím, že by si ho zasloužilo řešit z toho vládního pohledu seshora. Protože jakmile se nám rozpadne do těch jednotlivých resortů, tak každé ministerstvo to řeší po svém, ono nehledá, ono ani nemá kudy hledat ty cesty k tomu druhému ministerstvu. A ten klient, tak jak nám prochází teď těmi různými cestami a zařízeními, ať už jsou státní nebo nestátní, a on neví kam, tak opravdu není kam. A o tohle mi jde. Já vítám tu debatu, já už jsem dokonce se tady snažila vyvolat několik jakýchsi konferencí, a bohužel nikdo z vlády ani z mých kolegů senátorů z výboru na ně nepřišel, ale asi jsem nebyla já ta důsledná, to nejsou útoky směrem k vám. Ale protože to opravdu řeším už víc než 15 let, a když pak máme možnost se podívat do zahraničí, jak to tam funguje, tak my říkáme, no jasně, vždyť my máme to samé, nám to taky funguje. Ale je rozdíl, když je v tom systém, který na sebe navazuje, a ta zařízení vědí, kam se mají obrátit a mohou a budou tam přijati. A je rozdíl, když si to tady člověk někde vydupe, ty služby jako komplexní. Já vám dám jeden příklad za všechny. My jsme teď nedávno byli v Izraeli a v takové škole pro handicapované, které jistě už u nás taky máme, byla zubní ordinace. Představte si to u nás, že by ve škole pro postižené děti byla zubárna – no to jsme se asi zbláznili, viďte. Ale ono to má logiku totiž, protože ty děti, protože jsou postižené, tak když jim jde vrtat zubař zuby, ony tu pusu prostě neotevřou. Takže ony opravdu si v tom zařízení udělají speciální přístup a nejdou oni do terénu, aby každý 169

zubař měl ve svém ranku deset dětí s postižením, protože se k nim prostě neumí chovat. A který zákon nám to tady u nás dotáhne do tohoto konce? Zdravotnický, školský? Jaký? Je to jenom jako příklad, jenom vám dávám ty zpětné vazby, jak já to vidím, že to opravdu nefunguje, že to je opravdu složité. A není to opravdu stanovené jako ten systém. Pojďme ho skládat, pojďme se o tom bavit, ale opravdu seriózně. Protože, věřte mi, určitě jsem to nedělala tak dobře, jak bych měla, ale se mnou se ti odborníci sem jít, vzhledem k té problematice, nehodlali. Takže jenom to vítám a děkuji za tu diskuzi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A zatím posledním přihlášeným pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Náš

problém je, myslím v republice, že jako jednotliví mravenci jsme úžasní, báječní; a občas někdo hodí oštěpem daleko, občas někdo prosadí nějaký zákon na sílu, prostě úplně obdivuhodné výkony jednotlivců. Jako mraveniště nestojíme za nic. Jedním z problémů trvalých, a možná i předchozích vlád, je naprostá neprovázanost. To musí být asi i hlavní úkol, až zase přijde etapa rozumu, provázanosti sociální a zdravotní péče. Ono se to netýká jenom tohoto, týká se to i hospitalizovaných, týká se to řady jiných věcí. Já samozřejmě sympatizuji s tím, co tady říkala senátorka Horská, co tady rozvedl Zdeněk Škromach a možná další. Ale já, kdybych teď věřil, že to usnesení přijde na vládu, vláda spustí nějakou věc a začne se to řešit, tak se rázem přemístím do skupiny těch 20 %, kteří vládě věří trošku. Najednou bych jaksi se nestačil divit, že věc je jiná, než se rýsuje v té společnosti. Tam se samozřejmě nestane nic. Jestliže jsme se tady v lednu usnesli pracně a pravolevě, že bychom mohli mít koncepci hygienických služeb a veřejné ochrany zdraví a řekli jsme panu ministrovi, kdyby byl tak hodný a v nejkratší možné době nám to předložil, tak on na to ani nereflektuje, on to ignoruje. Proč by takto subtilní věc, jako je provázanost sociálně zdravotní péče, kde to má skutečně řadu aspektů, měl nějak následovat zrovna v tomto období hekticky předvolebním. Já ale na druhé straně bych strašně nerad, aby to zapadlo, protože si myslím, že to je téma budoucnosti pro jakoukoli garnituru a že nesmí trvat už delší léta. A jsem pro to, abychom se zasadili o to, aby se začala pořádná dělostřelecká příprava celé věci. To znamená nějaký velmi robustní seminář, který podpoří všichni a kde se zúčastní aspoň 3-4 komponenty, jak vládní, tak potom z praxe lékařské, sociální a další; a vyříkají si, pojmenují si problémy a pojmenujeme si to, co je možno řešit na základě vymahatelnosti a dodržování zákonů, což je ten největší problém, a co je případně řešitelné přídatnými novými opatřeními a zákony. Nebylo by nic snazšího než zvednout ruku pro to, ať pošleme dopis vládě a vláda něco udělá. A když vláda neudělá, tak se potvrdí, jak říkal kolega Gawlas, to, že nedělá. Ale to se nikam nedostaneme. Jakkoli se postavíme k tomuto, a můžeme se k tomu postavit sympaticky, a není problém, tak ještě se to potom bude muset nějak řešit. A jsem naprosto přesvědčen; naprosto přesvědčen, že tato vláda se tím v systémové podobě zabývat nebude! A když, tak pouze aby tam našla nějakou skulinu a podařilo se tam něco škrtnout. Pokud se budu mýlit, tak to tady rád někdy v budoucnu přiznám a přejdu k oné 20procentní menšině důvěřujících. Děkuji.

170

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, nebyl jste posledním, dále vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Senátor Miloš Janeček: Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Nechci tady z toho dělat zdravotnický seminář, protože nás čeká DPH, což bude teprve ta prvá a ořechová diskuze. Návrh usnesení paní senátorky Horské jako takový si myslím, že je korektní a je dobrý. V mých očích má jednu vadu. Podle mě až na některé detaily ve smyslu třeba řekněme nové mezinárodní klasifikace, se osobně domnívám, že všechno v této zemi existuje. Na všechno existují zákony, jsou zde zákony zdravotnické, jsou zde zákony o sociální péči, jsou zde zákony o přiznávání invalidních důchodů. Pouze, tak jak řekl můj předřečník pan senátor Žaloudík, to není zkoordinované dohromady a často to nefunguje. Já se pohybuji v oblasti doslova pohybového aparátu jako lékař už 37 let. Mohl bych tady vás teď začít bavit několik hodin historkami ze své praxe, co člověk zažívá apod., což samozřejmě neudělám. To, že jsou invalidní důchody přiznávány neoprávněně, jak už řekl Zdeněk Škromach, je otázka toho doktora. Jestliže ten doktor se bojí, ať už se bojí oprávněně nebo neoprávněně, tak prostě nemůže ten invalidní důchod přiznat. A potom jsou ty objektivní, a tam zase je problém, záleží také na pacientovi, jak k tomu přistupuje. Jestliže máte náhradu třeba kyčelního kloubu, tak ten pacient může požádat o částečný invalidní důchod. Ten dostane na rok, rozrehabilituje se. A potom za vámi začnou chodit další, že chtějí, abyste jim to ještě nějak znovu připsal, protože k tomu máte 6000 korun na benzín a máte k tomu papír na auto, že můžete parkovat blízko supermarketu a podobně. A když to máte rok a zvyknete si na to, tak ti lidé se toho potom nechtějí vzdát, chtějí to mít dál a dál a tlačí na vás. A zase záleží na vás, jestli vy jim napíšete ano nebo ne, jestli naznáte, že to potřebují nebo nepotřebují. Takže to je jenom prostě otázka toho, co je. Stejně tak ty interprofesionální rehabilitační týmy. Vždyť ta spolupráce mezi třeba ortopedem, neurologem, fyzioterapeutem existuje. Zase záleží jenom na tom, jestli ti lidé umí spolu komunikovat, jestli si umí předat toho pacienta, ať už je to dítě třeba po dětské mozkové obrně a podobně, které prodělává operace s následnými rehabilitacemi. Podle mě toto všechno zde je, ale nějak, jak říkám, to nefunguje. A jenom taková malá doložka k tomu, jak jste říkala o Izraeli v té péči o chrup. Moje matka dělala 30 let zubařku a na její ordinaci stálo "Péče o chrup školní a předškolní mládeže", to si pamatuji jako dítě dodneška. A chodila po školách, takže o všechny ty děti pečovala. A i tady ty handicapované, které jsme měli už tenkrát, prostě dostávala do své ordinace, musela se s nimi naučit pracovat, i když tam měla všechny ostatní. Takže zase, ono to existuje i dneska, ale v rámci řady takové patologické demokratizace ve zdravotnictví, kdy každý si myslí, že může dělat, co chce, a diktovat si, co chce, tak to často nefunguje. Přesto si myslím, jak říkal pan senátor Žaloudík, návrh usnesení je krásný, ale jsem pevně přesvědčen, že v ideálním případě si ho přečte na ministerstvu vrátný. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.

Přihlášena je paní senátorka Daniela Filipiová. Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Nebudu zdržovat, chci říci jednu věc. Vyplynulo to i z příspěvků jednotlivých kolegů z praxe. Všechno je o lidech. Záleží na tom, kdo sedí na jakém místě, zda je to lékař, který je vstřícný a požádá kolegy o konsilium, předá pacienta k dalšímu odborníkovi atd.

171

Stejně tak záleží na tom, jaký je to člověk, který sedí na postu posudkového lékaře. Myslím, že všichni bychom mohli vyprávět zkušenosti posudkových lékařů, kteří pracují skvěle, stejně ale mohu vyprávět zkušenost jedné mé známé, která sama handicapovaná, dělala posudkovou lékařku a po dvou letech toho nechala, protože jí chodily výhrůžky, byla ohrožena na zdraví, chodily anonymní dopisy, protože nepřiznávala to, co lidé po ní chtěli. Práce posudkových lékařů není jednoduchá a je jedině dobře, že ministerstvo zdravotnictví proškoluje nové posudkové lékaře, kteří by se v tom všem měli umět pohybovat. Sebelepší zákon nic nevyřeší, také to tady zaznělo. Zákony tady jsou a teď jde o to, abychom podle nich postupovali. Vláda skutečně aplikaci zákonů neovlivní. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji.

O slovo se

přihlásil místopředseda Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážená paní předsedající, vážené

kolegyně a kolegové, myslím si, že rozprava ukázala, že meritorní námitky proti textu až na výjimky nejsou. Problém je formální, ale musím dodat ústavní. Kdyby usnesení bylo konstatující a kdybychom se obešli bez slov "žádá" nebo "doporučuje", mělo by to svou sílu, dalo by se s tím operovat. Jakmile tam ale budou tato dvě slova, může to být vrátný ve Strakovce, který to vrátí a řekne: V systému dělby moci Senát nemá co vládu žádat, ale věcně je to v pořádku. Když to bude konstatující, samozřejmě s tím každý z nás, který se tomu bude příště věnovat, může s tím pracovat a má to nějakou váhu. Senát je přesvědčen, že. Myslím, že je to jen otázka formulační. Nechť je to konstatujícím dikce a nikoli věta zvolací. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, místopředsedo. Ještě vystoupí paní místopředsedkyně Alena Palečková.

pane

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, myslím, že právě k tomu, o čem tady mluvil pan místopředseda Pithart, máme institut veřejného slyšení, které má sílu vytvořit usnesení, které na základě i odborné veřejnosti, senátorů atd. může potom splnit to, o čem mluvil pan místopředseda. Bude to i na základě kvalifikované odborné diskuse, na kterou tady dnes asi nemáme sílu a ani čas, abychom se všichni ponořili do problému tak, jak by to asi potřeboval. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. V duchu chvíli nemám dalšího přihlášeného do rozpravy, rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce ještě vystoupit. Ne, děkuji. Paní zpravodajko, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátorka Dagmar Terelmešová: Vážení kolegové, v této debatě vystoupilo celkem deset senátorek a senátorů, přičemž jedna dvakrát. Shoda u všech příspěvků nastala v konstatování, že se jedná o velice závažnou problematiku a o tom, že práce ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví a ministerstva školství by měla být provázána, což dává prostor pro seminář nebo i pro veřejné slyšení, o kterém tady hovořili předřečníci. Je pravda, že nejednoznačné stanovisko výboru bylo možná způsobeno ztíženou orientací v obou tiscích, ať to byl tisk 199 a usnesení, které řešíme dnes, a také důvěrou v to, zda toto usnesení bude vládou akceptováno. Přesto si myslím, že navrhovatelka věnovala této problematice velice energie, nejen ona, ale i její

172

spolunavrhovatelé a zúčastnění odborníci. Mně osobně je velice líto, že původní tisk 199 je zredukován, vytrácí se. Je to způsobeno pravděpodobně legislativní neprůchodností. Zaznamenala jsem jen návrh na schválení tohoto usnesení, jiný návrh jsem nezaznamenala. O něm bychom měli hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní zpravodajko.

Zaznamenala jsem, že je předložen návrh usnesení. Tento návrh usnesení nebyl modifikován, je tak, jak ho načetla paní navrhovatelka a jak jsme ho měli předložen i v písemné podobě. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak bylo předloženo. Dovolám si všechny svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení tak, jak ho navrhla a přednesla paní senátorka Horská. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování číslo 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 41, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji paní senátorce Horské, děkuji paní zpravodajce Terelmešové a projednávání tohoto bodu končí. Hlásí se pan senátor Jirsa pro stenozáznam. Senátor Tomáš Jirsa: Paní předsedkyně, pouze pro steno. Při hlasování 369/8 jsem omylem, možná i lajdáckostí zmáčkl ANO a stál jsem tím pádem za sociální demokracií. Chtěl jsem hlasovat NE. Nicméně i bez mého hlasu byste to prohlasovali. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, bylo to důležité

sdělení. Následujícím bodem je 10. Prodloužení lhůty pro výbory na projednání senátního tisku č. 364 - Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin) (senátní tisk č. 364) Prosím zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Jiřího Bise, aby nás seznámil s návrhem výboru na prodloužení lhůty pro jednání výboru. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 364/. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, kolegové, výbor se svým 307.

usnesením z 31. schůze, konané dne 14. srpna 2012 k návrhu senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, který zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti a o změně některých souvisejících zákonů, v návaznosti na usnesení číslo 292 ze dne 12. 7. a po

173

informaci zástupce skupiny navrhovatelů senátora Petra Pakosty, zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor: 1. žádá Senát Parlamentu ČR o prodloužení lhůty na projednávání tohoto senátního tisku ve výboru do 31. 10. 2012, 2. přerušuje projednávání tohoto senátního tisku do 31. 10. 2012 s tím, že je třeba ověřit nutnost doplnění přechodných ustanovení ve vztahu k probíhajícímu řízení a stanovení průzkumných území k existenci a těžbě nekonvenčních plynů. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.

Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové,

rovněž jsme projednávali tento tisk na našem výboru a došli jsme ke stejnému závěru, že náš výbor přerušil projednávání tohoto tisku do 31. 10. Podporuji to, co je tady navrhováno z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji.

Dalšího přihlášeného do rozpravy nemám, rozpravu uzavírám. Je to procedurální návrh, můžeme o něm dál hlasovat. Svolám zase všechny k hlasování. Aktuálně je v sále přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum 33. Budeme hlasovat o návrhu na prodloužení lhůty pro výbory u tohoto návrhu zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro 53, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končí. Dalším bodem je výroční zpráva Českého komunikačního úřadu za rok 2011. Na ten se už vystřídáme. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jak bylo avizováno, dalším

bodem je 11. Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011 (senátní tisk č. 341) Máme to jako tisk 341. Nejprve podle § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu musíme vyslovit souhlas s účastí předsedy rady Českého radiokomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 28 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vítám Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu a dávám mu slovo. 174

Pavel Dvořák: Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, jsem tady v Senátu již po šesté s výroční zprávou Českého telekomunikačního úřadu. Činnosti Českého telekomunikačního úřadu probíhají téměř standardně. Úvodem bych chtěl uvést, že Český telekomunikační úřad hospodaří v rámci své samostatné kapitoly. Příjmy Českého telekomunikačního úřadu v roce 2011 byly 1142 milionů. Na druhé straně jsme překročili plánovaný rozpočet na úroveň 110 procent rozpočtu. Náklady na činnost úřadu jsme čerpali ve výši 587 milionů. Snažili jsme se trochu šetřit. Takže máme 93,5 procent. V loňském roce bych z činnosti, která je podrobně popsána ve výroční zprávě, která obsahuje všechny povinné náležitosti, tzn. využití fondu, univerzální služby a další náležitosti chtěl připomenout věc, která běžela v oblasti telekomunikací v minulých letech, a to je dokončení přechodu na digitální televizní vysílání, které jsme dokončili v listopadu loňského roku s dodělávkami pro komerční televize v březnu letošního roku. Důležité je, že tento proces nám umožnil vyhlásit v letošním roce aukci na kmitočty pro širokopásmový broadband, vysokorychlostní připojení k internetu, jako se odehrává v celé Evropě. Tato aukce byla vyhlášena 11. července letošního roku. Očekáváme, že příjem do státního rozpočtu se bude pohybovat zhruba ve výši 10 miliard korun. Hlavní efekt je dostupnost sítí pro vysokorychlostní internet. To nebyla jediná činnost, které se věnoval úřad. Považuji za velice podstatné, že v loňském roce byla přijata novela zákona o elektrotechnických komunikacích, která podstatným způsobem rozšířila kompetence Českého úřadu k ochraně spotřebitele, protože problémů, s kterými se setkáváme, přibývá. Samozřejmě se to podařilo a tak od letošního roku máme nové kompetence. Ve hře jsou záležitosti týkající se standardně účastnických sporů, tzv. dlužných plnění, jejichž počet neustále roste, v roce 2011 bylo za celý rok 213 tisíc, v letošním roce k tomuto datu máme již správních řízení 202 tisíc. To jsou věci, které významným způsobem administrativně zatěžují úřad a samozřejmě i státní rozpočet. Tolik v rychlosti a ve stručnosti k výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu. Podrobnosti o trzích a činnostech jsou uvedeny ve výroční zprávě. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane předsedo,

posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení s číslem 341/1. Zpravodajem je pan senátor Karel Korytář, který má slovo. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo

úřadu, kolegyně a kolegové, pan předseda úřadu uvedl ve své úvodní řeči hlavní a podstatné rysy z činnosti úřadu v roce 2011, to znamená ty nejpodstatnější, které umožnily zejména přijetí novely zákona o elektronických komunikacích, rozšíření pravomoci úřadu, které samozřejmě umožňují určitým způsobem širší nabídku a určitou stabilizaci na trhu elektronických komunikací. Své postavení především upevnili mobilní operátoři, když např. celých 80 % celkového objemu hlasového provozu na trhu bylo realizováno prostřednictvím mobilních sítí. Nicméně i na mobilním trhu postupně dochází k nasycenosti, což se mimo jiné projevilo meziročním poklesem celkového počtu aktivních SIM karet. Velkou pozornost úřad v průběhu roku 2011 věnoval ochraně spotřebitelů služeb elektronických komunikací a poštovních služeb. Mimořádné úsilí si především vyžádalo zajištění agendy rozhodování tzv. účastnických sporů, které se v převážné většině týkají povinností k peněžitému plnění podle § 129 zákona. O číslech již pan předseda hovořil. 175

V zájmu koncepčního řešení negativní situace v oblasti rozhodování účastnických sporů pracoval úřad společně s ministerstvem průmyslu a obchodu na možnosti převodu této agendy do působnosti obecných soudů. Důvodem je především věcná příslušnost soudů k řešení těchto v principu soukromoprávních sporů. Společně se svým souhlasem však vláda současně rozhodla o postupném radikálním snížení počtu systemizovaných míst úřadu a převodu významné části prostředků z rozpočtu úřadu. Takový postup by však znemožnil dokončení již zahájením řízení v zákonných lhůtách a současně výkon některých z nových působností, které pro úřad vyplývají z novelizované právní úpravy v elektronických komunikacích či již schválené novele o poštovních službách. V zájmu zvýšení transparentnosti cen pro uživatele služeb elektronických komunikací se úřad rozhodl zajistit nástroj pro porovnání nabídek jednotlivých poskytovatelů služeb. První akreditace podle vyhlášených podmínek by měla být dokončena v průběhu 1. pololetí roku 2012. Čas pokročil, možná nás bude pan předseda ještě informovat, jak se daří, pokud se týká prvních akreditací. O hospodaření úřadu pan předseda hovořil. Jak jsem uvedl, snížení prostředků na platy zaměstnanců se projevilo v tom, že proti předchozímu roku byl stav snížen na 442 zaměstnanců, což je o 3 méně než v předchozím roce. I přes velkou snahu úřadu ke zlepšení podmínek pro uživatele služeb elektronických komunikací jsou neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev. Zákon o elektronických komunikacích dává úřadu pravomoci, jak postupovat vůči velkým operátům, ať již v přímém kontextu, tak například vstupem na trh menších operátorů, kteří by nabídli zajímavější ceny a produkty. Zaměřit se u velkých operátorů rovněž na konkrétnost nabídek co do rozsahu služby i ceny, aby měl uživatel jistotu, že zaplatil a užíval, co si objednal a že nebude docházet v průběhu smlouvy k jednostranným cenovým změnám. Tolik k obsahu výroční zprávy. V souladu s výše uvedeným hodnocením vzhledem k významu této zprávy navrhuje svým 280. usnesením z 6. 6. 2012 výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane předsedo, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tuto zprávu projednala také Stálá komise pro sdělovací prostředky. Přijala usnesení č. 341/2. Zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek. Vzhledem k tomu, že nevím, zda byli dohodnuti s garančním zpravodajem, protože tady není, že to byla společná zpráva – pan senátor Korytář kývá. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Není třeba, aby se předkladatel i zpravodajové vyjadřovali. Máme jediný návrh, a to je vzít na vědomí. O tom budeme po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování o tom, zda vezmeme nebo nevezmeme zprávu na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové č. 29 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane předsedo, děkuji a děkuji i zpravodajům. Končím tento bod. Dalším bodem je

176

12. Návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů (senátní tisk č. 396) Máme to jako tisk č. 396. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého vítám. Má mikrofon k dispozici. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám stručně jménem vlády předložil vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, které jsou součástí vládní snahy o konsolidaci veřejných rozpočtů. Vláda v roce 2010 stanovila svou jasnou fiskální strategii postupného snižování deficitu veřejných rozpočtů, strategii, která nepochybně získala důvěru ČR, strategii, díky níž je ČR stále ještě na rozdíl od některých svých kolegů v EU zcela suverénní země, která není rukojmím finančních trhů. Stanovovala ji v situaci, kdy makroekonomické prognózy nejen českých autorizovaných pracovišť, ale mezinárodních pracovišť, pro léta 2011 až 2014 předpokládaly ekonomický růst v tempu mezi dvě až čtyři procenta v jednotlivých letech. Proto, vědoma si možnosti přírůstků plynoucích z prognózovaného nárůstu HDP, vláda svůj konsolidační projekt v roce 2010 projektovala výlučně na výdajové straně, neboť na příjmové straně předpokládala meziroční navyšování příjmů plynoucích z růstu ekonomiky. Pro vaši informaci – jeden bod nárůstu HDP je zhruba podle struktury exportu 12 mld. přírůstku, aniž by se musela změnit legislativa. V dobách třeba pětiprocentního růstu, což jsou doby, které se nám dlouho nevrátí, mohl každý ministr financí počítat s tím, že aniž by hnul rukou, tak příští rok bude mít o 60 mld. Kč příjmů více. Tyto makroekonomické prognózy se nenaplnily a myslím si, že budeme rádi, pokud situaci v Evropě ještě několik dalších let budeme moci nazývat stagnací a nikoliv hlubokou recesí, rozhodně s těmito meziročními přírůstky nemůžeme počítat. Proto vláda, která nechce upustit a nemůže upustit od strategie postupného snižování deficitu, musela sáhnout ke kroku, kdy konsolidaci nerealizuje pouze na výdajové straně, jak měla původně v úmyslu, ale realizuje ji jak na výdajové, tak na příjmové straně. Tady dovolte, abych znovu zdůraznil poměr – 68 % konsolidačního úsilí se odehrávají na straně výdajové, 32 % konsolidačního úsilí se odehrává na straně příjmové, tedy navýšením daňové kvóty, což je návrh, který vám teď předkládám. Oněch 68 a 32 opakuji právě proto, že při čtení českých novin to vypadá, jako že vláda nedělá nic jiného, než že zvyšuje daně. Ano, navrhujeme zvyšování daní. Děláme to v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že to je odpovědné, nezbytné, byť nepopulární. Ale stále je to pouze 32 % konsolidačního úsilí, a 68 % vláda realizuje úsporami, tedy na straně výdajové. V případě navyšování daní vláda sledovala dva cíle. A to nezměnit současnou míru – samozřejmě naplnit příslušným způsobem předpokládané příjmy státního rozpočtu a současně tím nepohnout rozdíly mezi jednotlivými příjmovými decily obyvatelstva. To znamená, nezměnit současnou míru solidarity nebo – chcete-li rovnostářství. Prostě v každé zemi existují nějaké rozdíly mezi různými příjmovými skupinami. Dovolte, abych vás informoval, že i po všech změnách, které byly realizovány, Česká republika stále ještě je mezi zeměmi OECD jednou z nejrovnostářstějších zemí z hlediska příjmů mezi nejslabším a nejsilnějším decilem obyvatelstva. To znamená, stále tu jsou ještě jedny z nejmenších rozdílů v zemích

177

OECD. Našim záměrem bylo tyto rozdíly ani nezmenšovat, ani nezvětšovat. Což samozřejmě chápu, že to může být předmětem vášnivé politické diskuse, protože určitá část společnosti, politického spektra logicky si přeje, aby se ty rozdíly zmenšovaly. To znamená, aby větší a větší zátěž byla nakládána na ty tzv. bohatší. Nemám to rád, radši říkám vysokopříjmové, protože bohatství a vysoký příjem, to jsou dva různé pojmy. A mnohem menší zátěž na ty chudší. Jiná část společnosti na to má opačný názor. Vláda je přesvědčena, že ty nůžky by se neměly ani otevírat, ani přivírat, že by měly zůstat v tomto stávajícím gardu. Což je samozřejmě ryze politický postoj, na který mohou být různé názory. Tím druhým cílem je: Zvyšujete-li daně, což nedělá nikdo rád, nikdo to nepokládá za populární a nikdo to nepokládá za prospěšné pro prosperitu, konkurenceschopnost ekonomiky, snažíte se volit to menší zlo z těch několika špatných rozhodnutí. A tady je vláda hluboce přesvědčena, protože koneckonců cílem nejsou zkonsolidované veřejné rozpočty, ty jsou pouze nezbytným nástrojem konkurenceschopnosti, cílem je konkurenceschopnost. A zdravé makroekonomické prostředí. A pak je vláda přesvědčena, že mnohem menším zlem je zdanění spotřeby než zdanění výkonu. To znamená zvýšení DPH, nikoli zvýšení korporátních daní, popř. daní z finančních transakcí, popř. progresívní daně z příjmů právnických osob. Což jsou nástroje, kterými všechny země v Evropě nějakým způsobem zvyšují svoji daňovou kvótu, což jsou nástroje, které volí některé naše sousedské země a my je pokládáme za přístup neskonale škodlivější než to, co navrhujeme my. Byť samozřejmě – znovu opakuji – nikdo z nás se nedomnívá, že zvýšení daní je prorůstové opatření. Nikdo z nás neříká rád, že navrhuje zvýšení daní. Každý, kdo není úplný psychopat, rád řekne "navrhuji daně nižší a sociální dávky vyšší". To říkali i vodní králové. Nicméně odpovědnost za budoucnost a suverenitu České republiky nám to v současné chvíli neumožňuje. Já nebudu opakovat celou řadu opatření. Byla mnoho a mnoho měsíců předmětem veřejné diskuse. Dovolím si jenom říct, že celková konsolidační opatření jsou ve dvou základních patrech. V tom prvním patře jsou robustní, fiskálně masivní kroky, bez kterých o konsolidaci není možné uvažovat. To je úprava DPH na straně příjmové, tak jak je vám navrhováno, na straně výdajové je to výrazné zpomalení valorizace penzí. Plus výrazné snížení nákladů na administrativní výdaje státu. Bez kteréhokoli z těchto tří opatření konsolidační balíček ztrácí smysl. V tom patře nižším jsou fiskálně méně robustní opatření. Nicméně nesmírně důležitá pro onu prioritu, o které jsem hovořil před chvílí. To znamená, aby se ani neotevíraly, ani nepřivíraly nůžky mezi jednotlivými decily veřejnosti. Pokud vláda musí, a to musí, obrátit se na seniory a říct "prosíme o pochopení vzhledem k situaci a vzhledem k tomu, že reálné důchody rostly, že nyní sice porostou nominálně, ale neporostou reálně", tak současně pokládá za fér, aby se obrátila na vysoko příjmové, nikoli na bohaté, a už vůbec ne na milionáře. Jenom ti nejtupější novináři tomu říkají milionářská daň. Prosím, milionářská daň je majetková daň, nikoli daň z příjmů. Toto je daň z příjmů a není vyměřena milionářům, je to solidární příspěvek ve výši 7 % spolu s odstraněním stropů. Zeptáte-li se, proč právě 7 %, tak to je číslo, které odstraňuje degresi nad stropy sociálního a zdravotního pojištění. V tuto chvíli podle současného právního stavu, podle současné legislativy je křivka daně z příjmu fyzických osob mírně progresívní, byť máme jenom jednu sazbu, tak je progresívní vzhledem k velkorysým slevám na dani, do výše stropů sociálního a zdravotního pojištění. Nad těmi stropy začíná docházet k degresi. Tento sociální příplatek spolu s odstraněním strojů zdravotního pojištění tuto degresi

178

odstraňuje a dál si lze představit míru zdanění fyzických osob jako lineární. To znamená, nepokračuje progrese, ale také nedochází k degresi. Já se ještě malinko zastavím, protože to je nejvášnivěji diskutovaná daň, u DPH. Abych si trochu zapolemizoval s velmi zjednodušenou hypotézou, že tím, že došlo – neboť v roce 2012 už došlo ke zvýšení DPH, nikoli v základní, ale ve snížené sazbě, z 10 na 14 % – k tomuto zvýšení, se vybralo méně. Ono při prvním pohledu na čerpání prvního pololetí, prvního až šestého měsíce – DPH – to k tomuto výkladu svádí. Proto dovolte, abych tento výklad podrobil trochu hlubší analýze. Podíváme-li se na inkaso DPH za prvních šest měsíců v roce 2012, pak skutečně to inkaso bylo nižší, než inkaso DPH za rok 2011, kde byla snížená sazba 10 %. Je to koeficient zhruba 97,3 nebo 97,4. Je to způsobeno dvěma vlivy. Jeden vliv je metodický, to je výjimečně tučný měsíc, v květnu 2011 díky technické novele DPH se větší část inkasa výjimečně a neopakovatelně nakumulovalo do května 2011. A květen 2012 shodou okolností byl zvolen jako měsíc pro vratky, jeden měsíc v roce to udělat musíte. Takže ty dva květny výjimečně a neopakovatelně proti sobě do značné míry poměr inkasa meziročně zkreslují. Kdybychom ty první dva květny vytrhli a porovnali jen prvních pět měsíců, bez květnů, tak nejsme na koeficientu 97,3 – ale jsme na koeficientu zhruba 104, o čtyři procenta vyšší inkaso než v roce 2011. Takže tento metodický vliv, který je menší než ten druhý, o kterém budu mluvit, tento metodický vliv s pravděpodobností blížící se jistotě se do konce roku vykompenzuje, protože je neopakovatelný. To, co se samozřejmě nevykompenzuje, je nižší spotřeba domácností, než odpovídá a bylo rozpočtováno v makroekonomické prognóze. Prognózováno bylo tuším 4,1 nebo 4,2 – jedno z těchto dvou čísel je pravdivé, je to lehce přes 4 % – nárůst spotřeby domácností. Skutečností je stagnace. To znamená, spotřeba neroste. Díky nižší spotřebě logicky dochází k nižšímu inkasu DPH. Neplatí však hypotéza, že se to týká zboží ve snížené sazbě a že si lidé jezdí levnější potraviny do zahraničí, že jsme zdražili zboží ve snížené sazbě, a proto ono zboží ve snížené sazbě – tam poklesla spotřeba. To není pravda. Spotřeba zboží ve snížené sazbě dokonce mírně vzrostla. To znamená, tato hypotéza u potravin, léků, vodného, stočného neplatí. Samozřejmě logicky na to každý z vás může odpovědět – "no, samozřejmě, jíst, topit, vodit a točit se musí". To znamená, jsou-li dražší tyto komodity, tak logicky klesá spotřeba toho zboží ve snížené sazbě. Ale pokud by tato hypotéza, s kterou se často setkávám ve veřejné diskusi, platila, tak ta aritmetika je celkem jednoduchá. Jestliže získáváme vyšší inkaso za zboží ve snížené sazbě o 4 body pět až šest miliard, tak by se o pět až šest miliard měla snížit spotřeba v základní sazbě. A ona se snížila o 70. Takže to neplatí. Samozřejmě nějaký vliv DPH tam bude, ale je mnohem menší než vlivy další. Takže se domnívám, že se jednak jedná o celoevropský trend, protože je ekonomie věda společenská, nikoli exaktní, něco jiného je dobrá, optimistická nálada, něco jiného je blbá nálada, že prožíváme globální krizi. Prožíváme. Což zvyšuje do značné míry nejistotu a vede domácnosti k mnohem větší obezřetnosti při utrácení. To je běžný dopad společenské atmosféry. Jednak je tady jeden významný fenomén, který je exaktně doložitelný, nad kterým je možné se mírně pousmát s rozporuplným pocitem. To je skutečnost, že objektivně rostou úspory domácností, ať už na bankovních produktech nebo na penzijním spoření, a klesá spotřeba. Je doložitelné na exaktních číslech, že domácnosti se začínají chovat tak, jak jim patnáct let řada ekonomů a několik málo politiků říká – že není možné spoléhat se jenom na stát a že je nezbytné si na horší časy, zejména na stáří, odkládat část své spotřeby a spořit, samozřejmě na úkor

179

každodenní spotřeby. Což je odpovědné, což je správné, ale má to aktuální dopad na okamžité inkaso DPH. Já z toho mám takový rozporuplný pocit a patřím mezi ty, kteří toto těch 15 let říkali, že penzijní a zdravotní reforma je více osobní odpovědnosti, více osobní spoluúčasti a odkládání každodenní spotřeby na horší časy – že bych se na jednu stranu měl radovat, že k tomu objektivně dochází, na druhou stranu jako ministr financí, který sleduje aktuální inkaso DPH, bych se z toho radovat neměl, ale rozhodně to nechci těm domácnostem rozmlouvat. V každém případě neplatí, že když k tomu nedojde, že když DPH nezvýšíme, spotřeba stoupne a dosáhneme vyššího inkasa. To v žádném případě neplatí. Pokud k tomu nedojde, pak není v silách žádné odpovědné vlády předložit smysluplný rozpočet na rok 2013 pod 3 % HDP. A to je pro tuto vládu nepřekročitelný cíl. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám. Garančním

výborem je VHZD. Usnesení má číslo 396/1. Zpravodajem je pan senátor Petr Pakosta, který má slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona zde dostatečně dopodrobna podle mého názoru vysvětlil pan ministr. Já nebudu jeho slova opakovat, a proto se omezím na některé konkrétní poznámky. První moje poznámka se bude týkat legislativních problémů – nebo legislativního problému. Kdo jste si ten tisk pročetl, tak jste si jistě všimli, že je napsán trochu jiným způsobem, než jak jsme byli donedávna zvyklí. Upozornil na to i náš legislativní odpor. (Smích.) Odbor, pardon. Omlouvám se. Musím bohužel konstatovat, že změny jsou poměrně významného charakteru a nebyly dosud promítnuty do legislativních pravidel vlády. Nebyly tedy vládou schváleny. A ostatními tvůrci vládní legislativy nejsou používány. Z toho vyplývá, že v zákonu byly postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, a to může samo o sobě při závažnosti těchto změn a změn postupů znamenat oslabení právní jistoty uživatelů zákonů. V krajním případě je možné dosáhnout až jistého porušení ústavnosti. Například je možné dovodit porušení prastaré právní zásady, že zákon nový ruší zákon starý. Říkal jsem to úmyslně česky. Teď bych tady měl několik věcných problémů, námitek, poznámek. První se týká zvýšení DPH. Zvýšení, které proběhlo před rokem u dolní sazby z 10 na 14 %, je trošku problematické. Slyšeli jsme sice, že se vlastně nestalo nic, když se promítne do výběru daní další vliv, kterým byla změna metodiky. Jistě si vzpomenete, že jsme novelu zákona o DPH, která platí od 1. 4. minulého roku, vraceli do Poslanecké sněmovny s tím, že přesně tu metodiku, která vedla ke zvýšenému výběru DPH, ale která ve svém dopadu znamená, že si vlastně půjčujeme od plátců DPH, kteří sice obdrželi zdanitelné plnění v jednom konkrétním zdaňovacím období, ale příslušný daňový doklad dostali až po jeho skončení, tak mohou čerpat ten vstup až o to jedno období zdaňovací později, tedy o měsíc či o kvartál. Slyšeli jsme, že tato věc ve skutečnosti ten kýžený efekt přinesla, ale slyšeli jsme i jiné věci, že např. rostou úspory domácností. To znamená, že se spotřeba odkládá. Podle mého názoru daleko systémovějším krokem by bylo urychlení sjednocení obou sazeb DPH na 17,5 %. Podle mého názoru by to byl jednak impuls pro občany, aby více utráceli, což v této době by asi bylo kýžené, jednak by se tím celý systém DPH značně zjednodušil. Další moje poznámka se týkala zvýšení daně z příjmů z fyzických osob, u těch vyšších příjmů. Je to označeno jako solidární zvýšení daně. Budiž. Na straně jedné

180

vyšší příjmové skupiny to naštve, na straně druhé nižším příjmovým skupinám se to zdá být příliš malé. Nevím, co to přinese. Bojím se, že to bude ta blbá nálada, o které se zmiňoval pan ministr. Ještě si dovolím v této souvislosti jednu poznámku. Doufám, že tady neuslyším slovní spojení rovná daň, ve vztahu ke stávajícímu daňovému systému rovnou daň v České republice opravdu nemáme. Další moje otázka se bude týkat nákladových paušálů u fyzických osob podnikajících. Připomínám, že teď vlastně možnost použití paušálu byla bez jakéhokoli omezení, např. i příjem 10 milionů bylo možno podřadit pod tento režim a uplatnit si příslušné nákladové, nebo výdajové procento paušálních výdajů. To se teď mění. Ale podle mého názoru trošku nešťastným způsobem. Je to poněkud nesystémové. Za prvé se omezení, které se tam vnáší, netýká všech příjmových kategorií. Netýká se to živností řemeslných a netýká se to zemědělců. Za druhé připomínám, že jeden z hlavních argumentů bylo to, že se tím paušálem dělá velké zjednodušení administrativy pro podnikatele. Logicky se tedy nabízí provázání těchto nákladových paušálů např. s neplátcovstvím DPH, u plátců DPH stejně je nutné vést příslušné evidence. Tím pádem už jsme v účetnictví, nebo v daňové evidenci a administrativní úspora zde samozřejmě padá. Je škoda, že se to tak neudělalo. Podle mého názoru by to bylo daleko systémovější a přehlednější. Dále se zmíním o odnětí možnosti obvyklých daňových odečtů u důchodců. Já si myslím, že to je také poněkud nesystémové opatření, byť státní pokladna potřebuje peníze. Znevýhodňujeme tady jednu skupinu plátců daně z příjmů fyzických osob a já si nemyslím, že to je správně. Další moje otázka se týká daně z převodu nemovitostí. Připomínám, že sazba se zvyšuje ze 3 % na 4 %. Mně se tato věc nelíbí. Jednak je zde ta daň vybírána z majetku, který byl pořízen ze zdaněných prostředků. Jednak podle mého přesvědčení je tato daň brzdou trhu s nemovitostmi. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já vás nerad ruším, ale stále používáte "já si myslím". Vy jste zpravodaj a výbor jednal. A pak – v této chvíli vy vystupujete ne jako zpravodaj, ale jako senátor Petr Pakosta. Takže buď "diskutovali jsme o tom", nebo se vraťte k tématu zpravodajské zprávy. Senátor Petr Pakosta: Dobře. Prosím kolegyně a kolegy, aby si tam, kde

jsem říkal "já si myslím" nebo "já jsem přesvědčen", dosadili "výbor diskutoval". Děkuji. Takže daň z převodu nemovitostí je vybírána z již zdaněného majetku a tato daň je jistě brzdou trhu s nemovitostmi. Lze uznat to, že je vhodné vybírat daň z něčeho, co neuteče, a ta nemovitost samozřejmě neuteče. Na straně druhé je ale otázka, zda přínos, který teď je v řádu několika málo miliard pro státní pokladnu, by nebyl vyvážen vyšší daňovou výnosností v oblasti jiných daní, pokud by trh s nemovitostmi lépe fungoval. Další poznámka se týká zrušení stropu u zdravotního pojistného. Zrušení stropu znamená, že odpadl poslední důvod, nazývat tuto platbu pojistným a bylo by vhodné ji pojmenovat jako zdravotní daň se vším všudy. Splňuje to všechny podmínky, které jsou k definici daně potřebné splnit. Další poznámka se týká rozpočtového určení daní, kdy zjevně dochází ke snížení faktického podílu obcí na daních, neboť tam nebyla, pokud vím, žádná kompenzace jejich výdajů díky – v uvozovkách, prosím – zvýšení sazeb DPH. Navíc

181

daně nelze počítat jako trojčlenku a já se bojím, že právě tato věc jako trojčlenka spočítána byla. Abych jenom nekritizoval, tak zákon obsahuje novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, novelu zákona o státní sociální podpoře. Jsou to změny, které se týkají příspěvku na bydlení. Já jsem přesvědčen, že toto je krok správným směrem. Já vás nyní seznámím s usnesením, které VHZD přijal na své 30. schůzi, která se konala 8. srpna 2012, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Ladislava Minčiče, CSc., prvního náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu, III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Tolik moje zpravodajské vystoupení. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Usnesení má číslo 396/2. Zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, která má slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane

ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou ÚPV a s usnesením tohoto výboru. Já bych se nechtěla opakovat. Materii zákona, kterou se tento návrh zabývá, představil již pan ministr a zároveň také pan garanční zpravodaj. V podstatě i ÚPV se zabýval návrhy, tato materie navrhuje různé změny, a to u fyzických osob, omezení daňových paušálů, především DPH, spotřebních daní, daně dědické, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění atd. Ale ÚPV, a to bych chtěla připomenout, se zabýval právě konstrukcí zákona a legislativním procesem, který nás poměrně zarazil. Já bych využila tohoto momentu jako zpravodaj ÚPV, abych vás na tuto problematiku více upozornila. Návrh zákona kromě změn věcných přináší i změny v technice legislativního zpracování, novel zákonů, naprosto zásadního charakteru. Tyto změny nebyly dosud promítnuty do legislativních pravidel vlády, tedy vládou schváleny, a ostatními zpracovateli nejsou používány. Z toho vyplývá, že Senátu byly zároveň postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, což samo o sobě při závažnosti změn postupu bude znamenat oslabení právní jistoty uživatelů zákonů. Takovýto nový postup ministerstva financí, protože to bylo použito poprvé, neprošel ani připomínkovým řízením dotčených subjektů. Problém je v tom, že pokud potom posuzujeme tento zákon z pozice konstrukce zákona, ústavnosti a případně chyb v oblasti legislativní, tak velmi těžko se v tomto směru orientujeme, protože tato nová technika je zcela neobvyklá. Při jednání ÚPV byl požádán zástupce – jeden ze zástupců ministerstva financí, aby podal v tomto směru vysvětlení. Bylo nám sděleno, že toto je nový trend, že to není samo o sobě, že to prostě je nový trend, jakým bude zřejmě MF do budoucna zákony předkládat. Já využívám v tomto případě přítomnosti pana ministra financí, pokud tato nová metodika zpracování zákonů bude používána, aby měla veškeré náležitosti, prošla určitým schvalovacím procesem a aby nám to v podstatě bylo svým způsobem oficiálně sděleno. V tomto směru zde bylo několik připomínek a opravdu, jak řekl už pan garanční zpravodaj, i na ÚPV jsme vznášeli pochybnosti ke konstrukci tohoto zákona s tím, že nejsou vždy zrušeny všechny zákony, případně novely staršího data 182

a že se zavádí určité nové znění. V podstatě ani legislativní pravidla v současné době by neměla uvažovat o jeho platnosti. Vyhodnotili jsme to jako experimentální přístup navrhovatele. Já si myslím, že tento přístup bychom měli v rámci zákonů velmi eliminovat. S tímto se ztotožnil i ÚPV. Byl to i jeden z důvodů, proč ÚPV se na své 51. schůzi konané 8. srpna 2012 usnesl ve svém 235. usnesení, a to takto: Po úvodním slově Dr. Ladislava Minčiče, CSc., 1. náměstka ministra financí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po vyjádření Ing. Davida Kafky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, a po zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona zamítnout. Určuje zpravodajem výboru pro projednání v této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Dalším byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 396/3. Zpravodajem je pan senátor Petr Gawlas, který má slovo. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na 29. schůzi, konané 8. srpna 2012 přijal 123. usnesení k návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů. Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, 1. náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor: 1. doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS PČR, 2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Gawlase, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, moje otázka zní,

zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Pan senátor Jaroslav Kubera se hlásí. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se pokusím krátce zdůvodnit, proč navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli se tímto zákonem nezabývat. Ty důvody jsou velmi prosté. K mé lítosti, když Senát vznikl, tak nebylo mu určeno a dovoleno, aby schvaloval státní rozpočet. Ten schvaluje Poslanecká sněmovna, která je také – vláda je také zodpovědná Poslanecké sněmovně, nikoli Senátu. Právě proto si myslím, že by bylo rozumnější, abychom nechali tu odpovědnost na Poslanecké sněmovně. Vím na druhé straně, že rozhodnutí už padlo. Já sám mám obrovský problém s tímto zákonem, ale nikoliv, že bych nerozuměl vysvětlení pana ministra, ta jsou relevantní a jsou jasná, ale můj odpor ke zvyšování daní a k dluhům je tak vysoký, že budu nucen, pokud bude pokračovat jednání, hlasovat proti. Což nemá vliv, protože vy, kolegové zleva, jste stejně rozhodnuti tak učinit. Je to samozřejmě vaše právo, právo opozice tak učinit.

183

Jenom připomenu pro budoucno, jaká obrovská výhoda a současně nevýhoda je balíčků. Balíčky se dělají v podstatě proto, aby prošlo to, co tam chce, a s tím samozřejmě projde i to, co by normálně nikdy neprošlo. A to je ten problém. Kdyby nebyl balíček, tak by se leccos nechalo dohodnout. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, není obecná

rozprava. Senátor Jaroslav Kubera: To je zdůvodnění toho, proč navrhuji, abychom se zákonem nezabývali. To je právě ten důvod. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak ho dořekněte. Senátor Jaroslav Kubera: Kdyby to nebyl balíček, tak by situace mohla být jiná. Dokonce, kdyby Poslanecká sněmovna si mohla vybrat naše pozměňovací návrhy, a ne hlasovat buď pro nebo proti. To je asi tak všechno, děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásil se pan

senátor Marcel Chládek za klub. Senátor Marcel Chládek: Děkuji. Já jménem klubu sociální demokracie

ještě před hlasováním žádám o desetiminutovou přestávku na jednání klubu. Děkuji. 1.

místopředseda Senátu

Přemysl Sobotka: 10 minut přestávku,

pokračujeme 16.24. (Jednání přerušeno v 16.14 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 16.25 hodin.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat. Máme návrh, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona, takže já znělkou ještě jednou svolám všechny před hlasováním. Vzhledem k posunům nás všechny odhlásím – a všichni se znovu zaevidujte. Tak, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nezabývat se, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Hlasování č. 30 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 16, proti 50. Návrh zamítnut. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první předseda Senátu Milan Štěch. Má slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, na úvod musím říci – balík 16 zákonů a jak podobná taktika a přístup jako při Topolánkovo batohu, opět návrh, abychom se nezabývali. Já jen předpokládám, že vzhledem k tomu, že kolem této novely je celkem všechno jasné, všechno už bylo řečeno, že diskuze dlouhá nebude – a ani já dlouho diskutovat nebudu, byť by tato novela přímo sváděla k tomu velmi o věcech polemizovat, dávat je do souvislostí a detailně rozebírat. Přesto na úvod musím říci, že aspoň podle mého chápání – a nejenom asi mého – je to určitý konkrétní doklad krachu tzv. reformní vládní politiky, zejména v oblasti daní a pojištění. Je to jako v pohádce Sůl nad zlato – ruším, co jsem zrušil...

184

A také bych to mohl přirovnat a přirovnávám, že vláda přichází s tímto návrhem, a přitom se chová jako posádka na Titaniku – na palubě se tancuje a v podpalubí je voda. Myslím tím např. to, že tvrdošíjně trvá vláda na tom, aby se spustil druhý pilíř důchodového připojištění, přitom za 1. pololetí aspoň, jestli mám podklady správné, je historicky největší výpadek výběru pojištění – a to ve výši 25 mld. Kč. Také by se dalo říci, když jsem vyslechl vystoupení pana ministra, jak odůvodňoval, jak přirovnával, že není možné úplně porovnávat 1. pololetí k předchozímu roku 1. pololetí, že jsou tam určité anomálie, určité výkyvy. A také by to bylo možné shrnout, že nám sdělil, že operace se zdařila, ale zároveň nás pozval na pohřeb nebožtíka. Jak už jsem řekl, je to, podle mého hlubokého přesvědčení, krach vládní politiky v oblasti daní. A to zejména proto, že vláda přesto, co slibovala ve svém programovém prohlášení, o čem hovořily jednotlivé strany, které tvoří ve svých volebních dokumentech a co ještě před časem tvrdošíjně hájila, tak teď začíná konat. Ale podle mého velmi neefektivně a přinese to prachmalé výsledky. Mám tím na mysli to, že vláda se v současné době obrací proti svým kmenovým voličům, pravicovým voličům, provádí určité zásahy, zvyšuje kvóty, aby mohla zlepšit výběr daní, ale i pojištění, a myslí, že tím zmírní krizový stav veřejných financí, který de facto svojí tvrdošíjnou politikou způsobila. Zejména tím, že šlápla na brzdu v oblasti mezd, čímž dala signál i podnikatelské sféře, to se všechno odráží ve výběru daní a pojištění. Samozřejmě, že skokové zvýšení DPH přivodilo změnu chování spotřebitelů. Před několika měsíci zcela úmyslně pomíjela možné dopady do chování spotřebitelů a dnes se to snaží ještě odůvodnit a věří, že na konci roku bude výběr pojištění spotřebních daní, zejména tedy DPH, vyšší. Ano, v něco doufat musí, ale myslím, že se to bohužel nedostaví, protože signály od občanů jsou, že budou dále šetřit. V příhraničí, kde já vcelku bydlím – 30 km od hranic – můžu potvrdit, že cesty do Rakouska a Německa jsou četné. Drogerii, tu už u nás skoro nikdo nenakupuje, ta se nakupuje v Německu, a jak si to lidé sdělují a říkají, tak samozřejmě takovéto chování se bude rozšiřovat. My bychom jako Senát, i kdyby tam nebyly tyto hmotně právní otázky, kdyby tam nebyly ty věci, které nám vadí – některým vadí zvyšování přímých daní, nám vadí zvyšování DPH a některé další věci, tak bychom jako Senát stejně měli tuto novelu, podle mého hlubokého přesvědčení, zamítnout, pokud bychom nechtěli popřít to, co jsme tady z levého i z pravého spektra v minulosti hlásali, a to je skutečnost, že podle vyjádření odborníků tento návrh zákona bude v praxi velmi těžko uchopitelný a bude způsobovat vážné problémy a nebude moci být uplatněna zásada, že poslední zákon ruší dřívější, respektive pokud bude, bude to obnášet velké zmatky. A jsou vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto návrhu. Ale to nakonec nebude asi ten důvod, proč tento návrh zákona navrhují i výbory, 3 výbory, de facto jednotně zamítnout. Tím hlavním důvodem jsou ty věcné změny, které se dotknou drtivé většiny spotřebitelů, ale dále poškodí i podnikatelský sektor, bez rozdílu, a velmi výrazně právě podnikatelský sektor drobný, to znamená živnostníky, kteří mají poměrně malé objemy obratu. My odmítáme jako klub sociální demokracie nesmyslné zvyšování daně z přidané hodnoty na 15 % a 21 %. Znáte náš postoj, jaký je, že základní životní potřeby není možné takto zatěžovat. A náš závazek, že pokud získáme vládní zodpovědnost z výsledku příštích parlamentních, sněmovních voleb, že DPH na základní životní potřeby nenecháme na takto vysoké úrovni.

185

Rovněž úmysl sjednotit sazbu na 17,5 % nebyl opuštěn, akorát se odkládá na rok 2016. Chci jenom připomenout, že za posledních 8 let – jestli se nepletu – se daň z přidané hodnoty zvýšila u té snížené sazby, kde je právě ta suma těch základních položek pro občany, a velmi výrazně ovlivňuje spotřební koš, zejména důchodců, ale i rodin s dětmi, tak dochází k nárůstu o celých 10 %, z 5 na 15 %. To, co se děje zrušením příspěvku na bydlení, to není nějaká cílená politika, která by měla vést ke změně chování občanů, to je prostě bída a nouze, kde vláda hledá, jak se říká, každou korunu a tak, jak avizuje, ušetří ročně asi 1,4 mld. Kč, ale ušetří převážně na těch, kteří jsou na tom nejhůře. Ano, může říci, že se tam také mohou přiživit velmi bohatí lidé, ale to je věc, která je spíše na kontrolním systému, ale není možné kvůli tomu, že někdo zneužívá některý systém, plošně trestat ty, kteří jsou na tom nejhůře. Převedení příspěvku na bydlení pouze jen do systému příspěvku pomoci v hmotné nouzi samozřejmě znamená, že žadatelé – což většinou jsou v městech staří lidé – budou nuceni podstupovat testování, aby mohli dostat tuto dávku. A to testování je velmi a velmi kruté. Pokud se něco nezměnilo ve sněmovně, a já jsem to nezaznamenal, tak se ve své podstatě krátí i snižují příjmy krajů. Krajům se v minulosti koeficienty zkrátily, že bude větší výběr DPH, to se nekonalo, ale ty zkrácené koeficienty zůstaly. A teď, pokud jsem to tedy dobře vyčetl, se má znovu krátit, neboť samozřejmě vláda se domnívá, že tím kraje nechá, nebo respektive jim pustí žilou a nechá je vykrvácet. Snižuje se zvýhodnění bionafty a od příštího roku se má rušit. Ano, souhlasím, že to je nesystémové opatření, ale v době, kdy naši zemědělci na tom nejsou dobře a kdy víme, že podpory zemědělců v okolních zemích jsou vyšší, tak si myslím, že to není vůči našim zemědělcům fér. Zhoršuje se postavení pracujících důchodců. Pamatuji si, když se toto zavádělo, jak se argumentovalo tím, že se musí vytvořit rovné podmínky a že se musí motivovat důchodci, aby co nejdéle pracovali, aby byli co nejdéle v pracovní aktivitě. Teď se dělá o 180 stupňů obrat. A je to přesně to, co jsem říkal v úvodu, že vláda popírá sama sebe a že abdikuje na svoji politiku. A tím vlastně dokazuje, že situaci nezvládá, že vytlouká klín klínem. Je možné závěrem stručně říci, že politika členů vlády a celkově této vlády, i s velkým přispěním tady pana ministra Kalouska, nás dovedla za 6 let tak daleko, že ze země, která byla lídrem střední Evropy, měla jeden z nejvyšších hospodářských růstů, a přitom to nebylo přehřátí ekonomiky typu Irska, které nám bylo dáváno za příklad, zejména z pravého spektra, dneska nám tady bylo Irsko předhazováno – to byste si měli drobet srovnat v hlavách, prostřednictvím řídícího, tak dneska jsme my s Maďarskem dvě země, které jsme ve střední Evropě na tom nejhůře. A bohužel zdá se, že budeme spíše přiřazováni k tomu jižnímu křídlu. Ne kolem míry zadlužení, ta zatím zaplaťpánbůh není tak velká, i když za posledních 6 let je to, pardon 4 roky, je to asi 600 miliard. Je to 1 bilion 640 miliard Kč, takže tempo, které drží současná vláda, je velmi vysoké. A myslím, že už není možné, že už to neobstojí, aby se vymlouvala na nějaké problémy, které údajně zdědila z minulých vlád. Chci připomenout, že před šesti lety byl hospodářský růst, snižovalo se tempo zadlužování a míra zadlužení byla asi 26 % k hrubému domácímu produktu, v letošním roce překročí 40 %. Nezbývá nic jiného, než vládě pomoci tím, že tento návrh zákona zamítneme, k čemuž se přidávám, vrátíme ho do Poslanecké sněmovny a v Poslanecké sněmovně by si vládní koalice sama mezi sebou měla vyříkat, jakou cestou chce jít a neměla by si dále za rukojmí brát občany této země a měla by se zamýšlet na

186

přehodnocení své politiky, zejména přemýšlet o tom, jakými stimuly pomoci nastartovat hospodářský růst, který nás udrží alespoň na tempu, které má Slovensko a Polsko, neboť si myslím, že jsou to předpoklady, které jsou reálné, ale potřebují jednu věc. Potřebují, aby vláda České republiky tuto situaci nekomplikovala, nezhoršovala a neházela podnikatelskému sektoru, ale i občanům klacky pod nohy. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásil se pan ministr Kalousek, má slovo, protože jako ministr může vystoupit kdykoliv. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, jenom velmi krátce. Já samozřejmě respektuji úplně opačný názor z jiné strany politického spektra, takže vás nebudu zdržovat polemikou, kterou bychom teď mohli vést, včetně zamýšlení nad tím, jestli opravdu HDP je ten jediný indikátor, který máme sledovat. Já bych jako s Poláky neměnil, upřímně řečeno, byť jejich HDP je v tuhle chvíli vyšší. Nicméně ty vášnivé diskuse, do jaké míry je udržitelná jejich dluhová služba tímto způsobem, jsou tam možná ještě vášnivější než u nás u HDP. Ale o tom nechci vést diskusi. Chtěl jsem jenom upozornit na konzistenci argumentace. Pan předseda Štěch tady jasně řekl, jsme proti zvyšování DPH, zvýšení, neuvážené zvýšení DPH ve snížené sazbě vede k přeshraničním obchodům. Ve svém entrée jsem tady jasně řekl, že ve snížené sazbě naopak se tato hypotéza nepotvrdila, v základní možná ano. A to je ta drogérie, o které pan předseda Štěch říká – bydlím 30 km od hranic, v drogérii u nás již nikdo nekupuje, všichni kupují v Německu. Jinde slyším, že kupují i v Polsku. No, to je sice hezké, ale v základní sazbě se DPH v roce 2012 ani nehnula. A drogérie, včetně latexových antikoncepčních přípravků, prosím pěkně, je zboží v základní skupině. To my máme 20 %, Němci 19 %, Poláci 23 %. Tam tedy rozdílná sazba DPH nemůže být důvodem přeshraničních obchodů. Ten čerchmant bude někde jinde, v cenové politice i v sociálně demokratické argumentaci. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Adolf

Jílek. Senátor Adolf Jílek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a

kolegové, chtěl bych to vrátit opět na schůzi Senátu. Na schůzi výboru jsem navrhoval schválit, i když také nejásám nad tímto zákonem. Nelíbí se mi zvyšování daní, jako člověku, který je už v důchodovém věku, se mi taky nelíbí, že se budou méně valorizovat důchody. Nelíbí se mi to, já to vím, Ale jestli má tento stát fungovat, tak musí mít dostatek peněz na to, aby mohl fungovat. Na jedné straně musí šetřit, což dělá. A když to šetření nestačí, tak hold se musí najít příjmy, a ty příjmy nespadnou z nebe, ty jsou jenom s daní. Navrhuji tedy schválit. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka

Marta Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážený pane

odcházivší ministře, vážené kolegyně a kolegové. Když jsme na minulé schůzi projednávali snížení valorizace důchodů, zmínila jsem i o negativních důsledcích chystaných změn v oblasti příspěvků na bydlení. Nyní je v rámci balíčku změn zákon 187

projednáván. Projednávaný balíček změn zákonů je dle názvu zaměřen na snižování schodku veřejných rozpočtů, spíše je však zaměřen na zbídačení obyvatel této země. Konkrétně v oblasti příspěvků na bydlení se má změnami ušetřit 1,4 mld. Kč ročně. Počet příjemců nově vzniklé sjednocené dávky se sníží zhruba o 90 tisíc. Co se ale s těmito lidmi a jejich rodinami stane? Kde je zpracována analýza dopadů na tyto změny? Na předminulé schůzi Senátu jsme společně ocenili práci ombudsmana. Téhož ombudsmana, který se ve svém stanovisku k této změně úpravy příspěvků na bydlení vyjádřil: "Tyto změny navíc nedopadnou jen na sociálně nejslabší a nejohroženější skupiny obyvatel, ale mohou zhoršit sociální situaci i stávající střední třídy. Takový zásah státu může znamenat porušení ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi podle Listiny základních práv a svobod." Ombudsman dále uvádí, že nejhůře navrhovaná změna dopadne na lidi, jejichž jediným handicapem je fakt, že zestárli nebo mají malé děti a průměrný příjem. "A za této situace – opět cituji – kdy stát nemá žádný záchranný systém, ani reálný plán, jak lidem, kteří se v důsledku navrhované změny ocitnou bez bydlení, pomůže, co s nimi bude dělat. Neexistuje totiž dostatek azylových domů, nocleháren a dalšího krizového bydlení, které by pokrylo vlnu nových bezdomovců, které navrhovaná změna zákona může vyprodukovat." A konečně ombudsman upozorňuje i na skutečnost, že předložená úprava příspěvků na bydlení neprošla připomínkovým řízením a že tedy došlo k porušení legislativních pravidel vlády. To ale není ani poprvé a určitě ne ani naposled. Projednávaný balíček změn zákonů obsahuje i další zvýšení DPH. A v této souvislosti musím přiznat, že jsem zaznamenala i pozitivní reakci. Před pěti dny informoval portál Aktuálně.cz, o zprávě průmyslové a obchodní komory v Drážďanech, která konstatuje zvýšený zájem českých občanů o nákupy v jejím regionu. Za nákupy tam jezdí lidé nejen z příhraničí, ale i z Prahy a ze severu Moravy. Nakupují téměř vše a utrácejí stále více. Obdobně, troufám si tvrdit, jsou obchodníci spokojeni i v příhraničních oblastech Rakouska. Jen si nejsem jistá, zda je smyslem opatření České vlády spokojenost německých a rakouských podnikatelů a občanů. Ale možná se mýlím. Závěrem bych ráda, kdybych mohla, požádala vládu, ale není tady ani pan ministr, zda by nám nemohla pomoci řešit situaci se zaměstnaností na Znojemsku. Máme tam obce, kde je nezaměstnanost i 60 %. A jsou tam lidé šikovní a pracovat by chtěli. Mnozí z nich by jistě dokázali i jako zaměstnanci vlády zvýšit úroveň řízení této země. Zůstal jim totiž selský rozum a sociální cítění. Budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Jiří Bis. Senátor Jiří Bis: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, několik poznámek k daňové politice. Za prvé, není to zde zvykem, bych chtěl pochválit, že se někdo aspoň skromně pokusil řešit problém osobně samostatně výdělečně činných, i když tento pokus je samozřejmě nedokonalý, hodně slabý, ale je to krok správným směrem. Druhá moje poznámka se bude týkat zdanění tzv. pracujících důchodců. Důchodci, který si vydělává měsíčně 8 000 Kč až 10 000 Kč, nebude v podstatě uznána částka 24 840 Kč za zdaňovací období, což je částka na poplatníka. Když to propočtu, tak to znamená, že bude zdaněn zhruba 25 procenty.

188

Chtěl bych upozornit, že tento pracující důchodce přispívá na zdravotní pojištění ze svého zaměstnání, přispívá částečně i na svůj důchod. Na druhé straně je sedmi procentní daň. Také od člověka, který vydělává 135 000 Kč měsíčně, stejnou částku, 25 000 Kč, jako získáme od důchodce, získáme i od něj díky sedmi procentní dani, a budou to necelá dvě procenta jeho příjmu. Jako velmi nešťastné vidím, že u daňového paušálu, kde je více než 50 % celkového základu daně, nebude možné uplatnit slevu na dani na manželku a daňové zvýhodnění na děti. To přímo vypadá, jako by byli ženatí a lidé s dětmi diskriminováni. Myslím si, že toto opatření je velmi nešťastné. Celý návrh daní neobsahuje jediné daňové opatření, které by mělo prorůstový charakter. Tak také bylo prezentováno. Přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby, byť je to za souhlasu Bruselu, je v podstatě přesun prostředků od lidí, kteří je musejí utrácet, více k lidem, které je nemusejí utrácet, a projevuje se nepříznivě na růstu, to znamená na DPH. Někteří ekonomové tvrdí, že to výrazným způsobem přispívá nejenom k naší, ale i k evropské krizi. Ti odvážnější dokonce tvrdí, že je to matkou krize. V českých poměrech, pokud bychom to aplikovali, se to projevuje tak, že to skutečně ke krizi přispívá. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor

Martin Tesařík. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, vážený pane

ministře, kolegyně a kolegové. Já v tomto okamžiku tady vystupuji nejenom z pozice senátora, ale také jako hejtman a místopředseda Asociace krajů. A považuji za nutné vám sdělit argumenty, proč odmítám tento návrh zákona. Především nemohu souhlasit s částí šestou, kde je navrhováno další snižování podílu krajů na celostátním hrubém výnosu daně z přidané hodnoty, a to ze stávajících 8,29 % na 7,86 %, a podíl na dani z příjmu fyzických osob se dále snižuje z 8,92 % na 8,65 %. Obě tyto změny vláda zdůvodňuje tím, že cílem navrhované úpravy je, aby se pozitivní fiskální dopad v důsledku změny sazby z přidané hodnoty projevil pouze na státním rozpočtu. Nyní používá stejný argument, který ministerstvo financí použilo, když k datu 1. 1. 2012 snížilo podíl na výnosu daně na stávajících 8,29 % z původních 8,92 %. Máme zde tedy stav, kdy tato vláda systematicky po dobu posledních dvou let, tedy v letech 2011 a 2012, cíleně krátí příjmy z krajů. A co nás čeká? Pro období let 2013 až 2015 vláda plánuje snížit toto procento na hodnotu ve výši 7,86 %. Pro malou rekapitulaci tedy uvádím, že v roce 2001 tehdy měly kraje podíl na celostátním hrubém výnosu z daně z přidané hodnoty podíl ve výši 8,92 %, v roce 2012 to bylo již jen 8.29 % a pro léta 2013 až 2015 to má být podle tohoto návrhu dokonce zmíněných 7,86 %. Pokud tedy v tomto množství čísel řeknu jedno shrnutí – za poslední dva roky by to měl být pokles o celé 1,06 %. U podílu krajů na celostátním výnosu daně z příjmu fyzických osob je obdobná klesající tendence. To vše probíhá s využitím argumentu, že zvýšením sazby daně se také zvýší její výběr. Kraje na tom dle ministerstva tedy bity nebudou. A jaká je skutečnost? Sledujeme nižší výběr DPH, nižší výnos z daní fyzických osob a tedy i menší příjmy pro kraje. 189

V dnešním dopoledním vystoupení můj kolega senátor Škaloud u tisku č. 369 se zabýval analýzou o vývoji DPH a připustil pokles zájmu občanů o nákupy a uvedl tedy, že i DPH je jakýmsi způsobem v České republice svázána s vývojem DPH v sousedním Německu, kdy naše ekonomika je velmi závislá na německé ekonomice. A tak tedy zásadně připustil, že odhad ministerstva se nebude úplně blížit pravdě. Vážené senátorky a senátoři, podívejme se tedy nyní kolem sebe a zodpovězme si otázku, zda jsou lidé na tom tak dobře, že v letech 2013 až 2015 se dá očekávat zvýšené inkaso DPH. Osobně mám obavu, že tomu tak nebude, a mnoho propočtů mi v tom již dává za pravdu. Projednávaný návrh zákona řeší pouze pozitivní dopad na státní rozpočet, nikoliv na veřejné rozpočty, ale kterými jsou bezesporu také i ty krajské. A na kraje nelze pohlížet jinak, než jako na spojité nádoby, protože na kraje je přeneseno zajištění řady důležitých služeb občanů, které dříve vykonával stát, a převedl je na kraje. Tyto služby však musejí být také z něčeho financovány. Řada regionů, včetně Olomouckého kraje, jasně vyjádřila svůj nesouhlas s tímto řešením již v průběhu připomínkového řízení k dané předloze zákona. Naše argumenty však nebyly zohledněny a vypořádání připomínek se omezilo mnohdy na konstatování, že zvýšení sazby se rovná zvýšení výběru. S tímto tvrzením by s jistou mírou skepticismu šlo možná souhlasit. Ale já se v tomto okamžiku ptám přítomného pana ministra, jak bude ministerstvo financí připraveno reagovat, pokud se tato premisa nenaplní? Ze stávající praxe je více než zřejmé, že nelze očekávat se zvýšením sazby DPH úměrný růst jejího výnosu. Na základě dosavadních zkušeností a stále rostoucí míry nezaměstnanosti v některých regionech se domnívám, že zvýšení sazby DPH způsobí pokles poptávky po takto zatíženém zboží, a to především proto, že toto zvýšení se promítne do koncových cen zboží, tak jako se to stalo již dříve při obdobné finanční operaci. Například v Olomouckém kraji již v letošním roce pokleslo inkaso z DPH za prvních osm měsíců proti stejnému období loňského roku o 8,4 %. V prvních osmi měsících roku 2011 tato částka činila 1 194 525 tisíc Kč a v letošním roce ve stejném období to byla částka 1 094 193 tisíc Kč. Pouhým porovnáním těchto částek dojdeme k závěru, že Olomoucký kraj, občané Olomouckého kraje, občané České republiky přišli takto meziročně o 100,3 mil. Kč. Tyto samozřejmě chybějí, stejně tak jako v rozpočtech ostatních krajů. Domnívám se, že příčinou je zejména změna sazby DPH zavedená zákonem č. 370/2000 Sb., a výše uvedeným snížením podílu krajů. Také celostátní inkaso této daně za letošních prvních sedm měsíců stagnuje na úrovni loňského roku a kraje se tak s významným výpadkem inkasa z DPH potýkají již nyní. V případě schválení této novely a stávajícím trendu to může pro kraj pak znamenat další propady v řádu několika procent, což může mít decimační účinky. Vážené kolegyně a kolegové, žádám vás proto jménem svým i jménem Asociace krajů, abyste nepodpořili tento návrh zákona, který může v konečném důsledku vést k úpadku územních samospráv a ke zhoršení kvality služeb zajišťovaných občanů. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor

Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Bude možná s podivem to, co řeknu a k čemu se odhodlávám, a toto odhodlání nebylo samozřejmě jednoduché. Já nebudu umět

190

podpořit tento zákon a budu se muset hlasování zdržet. A to není kvůli tomu, že bych nechtěl reformy a vůbec nepovažuji tento zákon a věci, kam směřuje naše vláda, za krach, jak tady bylo před chvílí řečeno. Podle mě to krach není, já mám jenom jiné pojetí toho, jak si myslím, že bychom se mohli z krize dostat. Dneska už to tady bylo řečeno, jak si aktuálně stojíme. Bydlím v pohraničí. To samé, co tady říkali předřečníci, zažívám dennodenně. A situace se zhoršuje po měsících, ne po půlrocích, ale po měsících. Určitě to není tím, že jdu do voleb, a možná i ještě někdo z našeho klubu, který se zdrží hlasování, tím to skutečně není. Kdybychom se řídili touto rétorikou, tak jsme se tak srdnatě včera nervali za církevní restituce. Ne, já to cítím jinak, srdce na ruku, kdo z nás, kteří tady jsme z 81 senátorů a senátorek, jsme takoví odborníci, abychom uměli rozlišit setiny procent a věděli o tom, že rozhodujeme o stovkách milionů. Já to neumím a my musíme pouze věřit. A nejsem úplně přesvědčený, že pracovníci ministerstva v této věci nám nepředkládají i jiná řešení, která podle mě by byla. Tímto zákonem zastavíme naprosto růst naší ekonomiky, který už je zastaven. A dle mého ekonomiku nerozproudíme. Já samozřejmě bych měl řešení jiné. A já bych se k němu přikláněl pro jednotnou daň u DPH na 17,5 %, což by samozřejmě zase bylo z levého spektra určitě kritizováno. Ale já si dovedu představit, že ekonomika by se nastartovala. Podívejte se dneska, co způsobuje DPH a spotřební daň u pohonných hmot. Největší problémy stavebních firem jsou dneska právě u těchto dvou daní, kdy u staveb, kde musí odvážet suť na regulované skládky, 40 km tam, 40 km zpátky, a s rostoucí cenou rostou náklady a jdou na kraj svých možností, zvlášť v dnešní době, když se cca o jednu třetinu snížily ceny při výběrových řízeních. Spočítal jsem si, že pokud bychom šli na jednotnou daň, tak u pohonných hmot bychom mohli tyto zlevnit cca kolem 1,70 Kč. To je přesně ta částka, kterou se domnívám, že by motoristé přivítali, ale i podnikatelé. Stojím tady ale teď taky zejména za střední a ten malý podnikatelský stav. Ten trpí úplně nejhůř. A protože taky podnikám, tak vím, co to obnáší, a vím, co všechno se na nás žene, co všechno musíme platit, jaké všechny kontroly musíme ustát. To začíná ČOI a končí hygienou. Není to legrace v dnešní době podnikat. A my právě zrovna těm nejmenším, kteří dle mého drží zejména v oblasti služeb, kam mnozí utekli z průmyslu, na nohou, v oblasti třeba cestovního ruchu, tak jim dáme další ťafku. Já se s tím nejsem schopen ztotožnit, a proto nemůže pro návrh tohoto zákona hlasovat. Možná kdybychom nedostali takovýto nový batoh, tak si dovedu představit, že pro jednotlivé zákony z toho určitě bych hlasovat uměl. Ale pro takto nastavené DPH v žádném případě. A to zde již bylo řečeno, u daně z prodeje nemovitosti mám taky problém. Já si pamatuji moc dobře, když se mluvilo o tom, že se tato daň naprosto zruší. Zůstalo u slov, naopak přidáváme – těm, kteří chtějí kupovat, těm, kteří chtějí prodávat, ale i těm, kteří dědí. A já si myslím, že toto je nemravné a takto by to nemělo být. A potom mi dovolte ještě přečíst kousek stati z materiálu, který jsme obdrželi od naší legislativy. Podle ústavy jde to parlament, který rozhoduje, jaké právo bude účinkovat ve vztahu k adresátům normy. Nesrozumitelné novelizace zákonů již nyní vedou k tomu, že faktické rozhodování se do značné míry přesouvá na provozovatele serverů právních předpisů, jako je třeba ASPI. Já to můžu z praxe doložit. Dneska už skoro nejste schopni si udělat něco bez právníka, bez jeho rozkladu. V změti zákonů se nikdo nevyzná. A zde, kde se mění 16 zákonů ve 22 částech, dovedete si představit, jaký problém nám to zase vnese do našeho právního řádu?

191

A to, že se tato materie bohužel dostala na stůl v době předvolební? Ony vždycky jsou nějaké volby. Takže bych tomu nepřikládal žádnou důležitost, nicméně mé svědomí mi velí s tímto návrhem zákona se neztotožnit a hledat možná co nejlepší principy nastartování ekonomiky, ale jiné, než nám byly předloženy. Jenom chci říct, že nejsem domluvený s levou částí spektra, mluvím sám za sebe, tak jak to cítím. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Václav Koukal. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Já se budu vyjadřovat také k té části, která se týká DPH jako jednoho z nástrojů, který by měl snížit deficit našeho rozpočtu. Na svou obhajobu toho, co chci říct, použiji také argumenty významné odborné společnosti ekonomů, kteří říkají, že zvýšení DPH je v podstatě kontraproduktivní, že zdražení zboží a služeb vlastně může také znamenat, že se sníží spotřeba a že tedy se to může také promítnout do toho, že bude vyšší nezaměstnanost. To je docela možné, že to může být takto spojené. Sám to neumím zvážit, která z těch alternativ je rozumnější, ale pocitově se přikláním k té alternativě, která říká, že zdražení DPH může mít tyto neblahé dopady. Druhá věc je, že také říkají, že řada toho republikového rozpočtu, asi 300 miliard korun, je na základě výběrových řízení utrácena, což je asi v pořádku. Věřím tomu, že je v pořádku. Ta další část 300 miliard je vydávána bez výběrového řízení. Ale myslím si, že obě skupiny těchto výdajů jsou schopny v sobě obsahovat zdroje, které by bylo možné použít na snižování deficitu státního rozpočtu. Ale abych byl trošku konkrétní, co se týká těch výdajů, tak já použiji příklady ze svého okolí, protože je nejrozumnější mluvit o tom, o čem něco vím. Kdybych srovnal výdaje na státní správu, kterou mají obce s rozšířenou působností, na čistou státní správu a na výdaje na státní správu ostatních institucí státu, došli bychom k číslům, která nejsou srovnatelná. Výkon na státní správu některých institucí, které sídlí třeba ve Svitavách, jsou výrazně vyšší než výdaj státní správy obce s rozšířenou působností. To je jeden z možných zdrojů, jak takové prostředky hledat, protože provoz na státní správu v budovách, která má státní správa, údržba těch budov, provozní výdaje těch budov a také provozní výdaje i mzdové výdaje jsou výrazně vyšší, i když se jedná o dvě státní správy, jak obce s rozšířenou působností, tak té státní správy čisté. A druhý příklad, ten souvisí s reorganizací celních úřadů. Já mluvím za Pardubický kraj, protože na základě rozhodnutí celního úřadu se ruší v Pardubickém kraji dva celní úřady, jeden je v Ústí nad Orlicí a druhý je ve Svitavách. Ten v Ústí nad Orlicí, tam je celní úřad v nájmu a platí ročně náklady z nájmu a provozu asi 5 milionů korun. Ten druhý celní úřad ve Svitavách, ten je ve vlastnictví státu a celní úřad ho před čtyřmi lety náklady 20 milionů korun rekonstruoval, zateplil, naprosto vyhovuje potřebám celního úřadu. Je tam zabudována LAN síť, jsou tam garáže, jsou tam prostory pro nákladní auta a vážný prostor. Ale tento úřad bude zrušen, místo toho vznikne nový úřad, celní, v České Třebové, který vznikne v opuštěné ubytovně, kterou nabízí město. Nabízí také proto, že obtížně by ho prodalo. To je bývalá ubytovna, která je v městské části, která je spojena s občany, kteří nedovolí dobrý prodej toho objektu. Ten objekt tedy vznikne a vzniká z toho důvodu, že v České Třebové má vzniknout překladiště Metrans a generální ředitelství se domnívá, že je nezbytné, aby u toho překladiště byl také celní úřad jako instituce. I když v tomto okamžiku kontakt

192

mezi celníky a mezi klienty probíhá v naprosté většině elektronicky, a přesto má vzniknout celní úřad v České Třebové, který bude nákladem odhadem minimálně 15 milionů Kč nutné zřídit. Přitom zůstane Celní úřad ve Svitavách, který má být částečně jako archiv. Jeho provozní náklady poběží nadále, protože tam bude možná nějaká menší skupina zaměstnanců. O tomto rozhodnutí celního úřadu se nehovoří. Jsou tady výdaje, které jsou podle mne naprosto zbytečné už vzhledem k tomu, že dostupnost Celního úřadu ve Svitavách do České Třebové je 20 minut a potřeba pravidelné přítomnosti celníků na jiném pracovišti je v počtu možná dvou lidí a obsloužit autem takové pracoviště během 20 minut s počítačem není problém. To jsou příklady, kde si myslím, že by stát mohl lépe hospodařit s vlastními zdroji a snižovat tak deficit rozpočtu. Hlavní důvod, proč říkám, že se domnívám, že zvýšení DPH bude mít kontraproduktivní dopad na rozpočet ČR, že nesníží deficit, je důvodem, proč tento návrh nemohu podpořit. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor

Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, nejsem ekonom, to ostatně pan ministr také ne, ale vím, že cesta zvyšování DPH je cesta do pekel, zřejmě na rozdíl od přesvědčení pana ministra. Chtěl bych reagovat na několik jeho vyjádření, když na tomto místě tvrdil, že se nejezdí do zahraničí na nákupy. Pane ministře, jezdí, a to čím dál tím víc. Jediný, kdo vám za vaše experimenty s DPH tleská, jsou právě zahraniční obchodníci v příhraničních oblastech. Právě minulý týden vás chválili s tím, že jim za poslední dobu vzrostly tržby zhruba o 18 %, což je obrovské číslo. Porovnal jsem si to i s tím, jak "moc" v tuto chvíli jezdí nakupovat Němci k nám. Kdysi byl problém se domluvit v marketech česky, na parkovišti byl problém zaparkovat, protože tam bylo jedno německé auto vedle druhého. Dnes nakupující Německa, to je jen sporadicky. Přijedou si pro několik lahviček piva, a to je všechno. Nevím, jestli si uvědomujete to, že je čím dál tím větší procento rodin, které žijí na hranici bídy, že je čím dál více důchodců, kteří žijí za neskutečně malé peníze, spíše živoří, než žijí, že je čím dále větší počet důchodců, kteří odcházejí i z lékáren, protože už nemají ani na životně důležité léky. Obrátil se trend, o kterém jsem mluvil, ale dostal jsem se do diskuse i s právníky, kteří se mě ptali, jestli jsem ještě starostou. Když jsem jim přikývl, řekli mi, že jsem se asi zbláznil. Tady to také padlo, protože změť v legislativě, o které tady mluvil kolega Horník, je skutečně šílená. Nechci dlouho mluvit a nechci dlouho zdržovat. Chtěl bych říci, že při dnešním projednávání jsem dostal nápad, který by možná vyřešil hodně problémů s financemi, do nichž jsme se dostali. Nápad je vyzvat koaliční poslance a senátory k přípravě a projednání návrhu zákona o jakési právní přezkoumatelnosti ne pouze církevních restitucí, ale restitucí a možná i privatizaci obecně. Návrh a tuto výzvu opírám o skutečnost, že ne pouze v České republice, ale v celém tzv. vyspělém světě se nemůžeme dopracovat k odpovědi na otázku, kdo je vinen za vzniklou finanční, ekonomickou a potažmo sociální situaci v tomto státě. Lidé, tedy naši voliči, zcela rezignovali na nejapnou kvaziaktivitu kolem různých sazeb DPH apod. Navrhuji, aby v souvislosti s odchodem Václava Klause, který nikdy nebyl za právní přezkoumání restitucí, toto bylo přezkoumáno přijetím

193

případně i ústavního zákona. Možnost právního přezkoumání v důvodných případech by přineslo do společnosti na jedné straně víru v poctivost minulých změn a zejména pak jistě by byly odhaleny nebývalé finanční zdroje, které tolik potřebujeme. To není návrh majetkového převratu, to je návrh projektu k zajištění pořádku. Jsem přesvědčen, že tento návrh případně i ústavního zákona by byl přijat velmi kladně valnou většinou našich spoluobčanů. Pokud jde o restituci, navrhuji se k ní vrátit v přijetí zákona. Jsem ochoten na něm spolupracovat, a to co nejdříve. Jde mi o restituci dluhů, nejde mi jen o restituci majetku. O celé privatizaci řekli, že jsme světu předali unikátní zkušenost. Aby byla vskutku unikátní, je třeba restituovat i dluhy. I v této věci vidím do budoucna velký zdroj finančních prostředků, které v současné době tolik potřebujeme. Tento výstup by vytvořil trvalou brzdu pro to, aby státní dluh a dluhy odvozené nedosahovaly astronomických hodnot a byl zastaven. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor

Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nejdříve krátká poznámka k obchodu v zahraničí. Myslím si, že to není DPH, které rozhoduje o tom, že tam lidé nacházejí levnější zboží. Předpokládám, že to jsou marže, případně jiné ekonomické podmínky, možná i velikost trhů, které dovolují nabídnout nižší ceny díky většímu odbytu. Je to určitě věc, ze které by se měli naši podnikatelé v obchodu poučit a snažit se zákazníky přitáhnout zpátky do naší republiky. Není to otázka DPH. Dámy a pánové, jsem také zastáncem úsporné filozofie malého státu, větší míry odpovědnosti jednotlivce a tudíž menšího daňového zatížení, ponechání většího množství prostředků k individuálnímu rozhodování a ke všem těmto prorůstovým opatřením. Taková prorůstová opatření je ovšem možné dělat v době určité stability, v době, kdy je možné, aby si stát dovolil na jeden až dva roky určitý jednorázový propad v příjmech a mohl nechat část na to, aby se tyto prorůstové prvky a parametry skutečně projevily nakonec ve zvýšeném ekonomickém přínosu. V takové situaci ale nejsme. V této situaci jsme byli spíše mezi lety 1998 až 2006, kdy jsme byli v období hospodářského růstu a kdy bylo možno tyto procesy nastartovat za rozumných podmínek, to znamená i za určitého malého zadlužení. Místo toho jsme se v té době zadlužovali astronomickým způsobem. To, že dluh, který byl tenkrát nastartován, roste nadále, je proto, že je to jako s rychlíkem nebo s nákladním vlakem – není ho možné zastavit na 100 metrech. Následky dluhu, dluhová služba atd., každý proces, jehož cílem je snížení státního dluhu nebo zpomalování zadlužování, je prodlužován. Nechci mluvit o jednotlivých částech tohoto návrhu, jsou tam některé věci, které se nám mohou líbit a některé, které se nám v zásadě nelíbí. Rád bych upozornil na to, že je třeba se také ještě podívat na věc z většího nadhledu. Tato vláda bude na podzim předkládat Sněmovně státní rozpočet. Parametry našeho státního rozpočtu jsou vázány podmínkami maastrichtských kritérií, jsou vázány parametry konvergenčního programu a jsou velice ostře sledovány z pozice Evropské komise. To je jedna stránka věci. Jsou ale také velice ostře sledovány z pozice mezinárodních finančních institucí. Dobře víme, že dnešní problém zadlužených zemí v Evropě – jsou zadluženy všechny, ale těch zemí, které se nyní potýkají s vážnými hospodářskými problémy, je zejména v ceně peněz, které jsou nezbytné pro chod státu. Žádný stát se dnes neobejde bez půjček od bank a jiných finančních institucí, aby mohl financovat svůj

194

chod. Je velmi důležité, zda peníze získává za nízký nebo vysoký úrok. Je velký rozdíl, jestli naše desetileté dluhopisy prodáváme za 2,5 %, čili získáváme prostředky za malý úrok, nebo jestli je budeme získávat za 7,5 %. Ve chvíli, kdy dopustíme, že ztratíme důvěru těchto institucí a ony nám zákonitě prodraží své peníze, jen urychlíme spirálu zadlužování. Takovýto problém může mít potom dopad v desítkách miliard. Jen pro informaci – rozdíl mezi Českou republikou v této kategorii dluhopisů a Polskem je asi 20 mld. Pokud bychom dopustili, abychom se přiblížili Itálii, půjde o 40 nebo 50 mld. To jsou peníze, které zvýší státní dluh, zvýší deficit a přitom nic produktivního nepřinesou. To jsou peníze, které jen odevzdáme za to, že dostaneme peníze na chod. Přes různé výhrady a principiální postoje k jednotlivým ekonomickým otázkám se musím na tuto věc dívat z tohoto hlediska. Vláda nesmí ztratit důvěryhodnost před finančními institucemi, protože ve chvíli, kdy to dopustí, dostaneme se tam, kde jsou jiné země. Tam být nechci. Mějme na mysli, že tento návrh zákona je nezbytný pro to, aby vláda mohla sestavit takový rozpočet, který obstojí před Evropskou komisí a také před zdroji provozních peněz, bez nichž se ještě dlouho neobejdeme. Z toho důvodu přes všechny výhrady tento návrh podpořím. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Děkuji.

Slovo

má

místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, opět po nějaké době – zřejmě to navazuje na tradice minulého režimu před rokem 1989, kdy tady byly soubory opatření, pak se to nazývalo balíčky, pak batohy Mirka Topolánka a Mirka Kalouska – dnes je to zase soubor opatření nebo Kalouskův přehled, ale je to naprosto nesystémová záležitost. Myslím, že se to stává prohřešky posledních vlád, které se tady objevují a které zřejmě navazují na dobré tradice před rokem 1989. Když projdeme, kolik různých zákonů se mění v jednom návrhu zákona, ať už je to daň z příjmu, DPH, spotřební daně, rozpočtové určení daní, dědická daň, veřejné zdravotní pojištění, zákon o pomoci v hmotné nouzi, životní a existenční minimum, o sociálních službách, o státní sociální podpoře, je to přehled naprosto nekompaktních zákonů, které se mění v jednom zákonu. Je to jednak nesystémové, jednak příprava takovýchto balíčků souborů opatření, batohů, je naprosto nepřehledná. Takovéto návrhy neprochází ani řádným legislativním procesem, což už se stalo tradicí těchto pravicových vlád, ať už to byl Mirek Topolánek, Nečas nebo kdokoli jiný. Takovéto zákony vznikají jako dohody jakýchsi K6, K9 a nevím, čeho ještě, když ve vládě vládnou – nevládnou věci veřejné, je tam jakási skupina poslanců, která tuto vládu podporuje a navíc má i své ministry. Zdůraznil bych, že před volbami v roce 2010 tady strašily dnes vládní strany TOP09 a Starostové a ODS, jak bude sociální demokracie zvyšovat daně, jak bude zvyšovat zadlužení. Když se podíváme na čísla, tady se zvyšuje DPH na 15 a 21 %. Pro ilustraci – sociální demokracie v době své vlády snížila základní daň DPH z 22 na 19 %, snížená sazba byla 5 %. Je třeba porovnávat, kdo tady zvyšuje daně. Daň z příjmů – přišlo na naše slova, že bude třeba zvýšit i daň z příjmů nejbohatších, i když se to panu ministrovi financí nelíbí. Jsou lidé bohatí a lidé chudí. Otázka je, a to je základní rozdíl mezi pravicí a levicí, od koho daně vybereme. Tady dochází na to, že částečně a dokonce je tam zvláštní výraz solidární daň, kterou budou platit ti nejbohatší. Myslím, že těch 7 % nepovede k tomu, že by měli menší

195

bazény, menší auta, že by museli prodávat domy. Určitě takovou drobnost unesou. Jsem přesvědčen, že míra solidarity lidí s vysokými příjmy by měla být výrazně vyšší. Naopak se tady zavádí jakási pseudosolidarita lidí s nízkými a nižšími příjmy, mnohdy chudými, protože ti všichni kupují potraviny, léky, musí platit za bydlení, za energie a další, a těm se z kapes vytahují další peníze. Na druhé straně se jim snižuje sociální zabezpečení. Tady se dostáváme k části, která je zásadní, která byla trochu pominuta a o které se nehovoří. Byl bych rád, kdyby pan ministr na ni také uměl odpovědět. Tady se ruší dvě dávky, které byly na bydlení, a to byl doplatek a příspěvek na bydlení, které byly logicky rozděleny do dvou zákonů. Oblast státní a sociální podpory je oblast, kde člověk prokazuje pouze výši svých příjmů, kdežto oblast pomoci v hmotné nouzi už zahrnuje také majetkové poměry. Znamená to, že člověk, který se ne vlastní vinou dostane např. tím, že bude propuštěn ze zaměstnání, nebo že je to důchodce, který má jediný příjem důchod, nebo člověk, který je zdravotně postižený, tak stačilo, aby prokázal výši příjmů a měl nárok na doplatek na bydlení. Dnes zavedením tzv. příspěvku na náklady na bydlení – řekněme, že určité změny v této oblasti byly potřeba – dojde k tomu, že tento příspěvek je zařazen do dávek pomoci v hmotné nouzi. Každý bude muset prokazovat nejen výši svého příjmu, ale také své majetkové poměry. Může dojít k tomu – a to bych chtěl vysvětlit od pana ministra Kalouska, zda např. důchodce, který pobírá důchod, poctivě celý život pracoval, ale jeho důchod nestačí na náklady na bydlení, nebo člověk se zdravotním postižením, který nemá jiné příjmy, než ty, které má v rámci invalidního důchodu, nebo rodina s dětmi, která má sice zaměstnání, ale pracuje např. za minimální mzdu, kterou ministr Kalousek už šestým rokem společně s dalšími členy této vlády a předchozích drží na 8 000 Kč hrubého. Čili člověk, který poctivě pracuje, vydělává, ale samozřejmě z 8 000 Kč hrubého čtyřčlennou rodinu neuživí. Jestli tito lidé, kteří se poctivě starají o svou existenci, o své rodiny, nebudou postaveni do role, že pokud neprodají vybavení domácnosti, pokud neprodají ojetou škodovku, pokud neprodají byt, byt, který mají ve vlastnictví nebo domek, který zdědili nebo dávno v minulosti postavili, dostanou příspěvek na náklady na bydlení? Jak se k tomu bude přistupovat v rámci prováděcích předpisů? Pokud by se přistupovalo tak, jak to nyní vypadá, tito lidé budou nuceni, aby prodávali svůj majetek, aby byli nemajetní, aby vůbec měli nárok na tuto dávku. To je zásadní politika této vlády – bohatým dávat nebo jim něco přidat, když tak sem tam malinko poškádlit, ale obrat chudé, lidi, kteří nemají to štěstí, že mohou dělat za velké platy někomu poradce apod. Tito lidé třeba na jižní Moravě nebo i z jiných regionů jsou rádi, když mají výdělek 8, 10 nebo 12 tisíc. Když má někdo 20 tisíc, což je hluboko pod průměrem hlavně pražským a středočeským, ze svých příjmů legitimně vyjít nemohou. Opatření, která jsou tady zaváděna i v daňové oblasti a v dalších, vedou jednoznačně k tomu, že výdaje těchto lidí se budou ještě zvyšovat ne jejich vinou, nikoli trhem, ale administrativními rozhodnutími této Nečasovy a Kalouskovy vlády. Včera jsme probírali restituce a vláda vydá klidně téměř 160 mld. Kč v různé podobě, klidně urychluje zavádění kapitálového spoření na důchod, které bude stát rozpočtově další desítky miliard korun. Mohli bychom tak pokračovat. Už před několika týdny prochází legislativní změnou změna valorizace důchodů. Důchodci nedostanou zaslouženou valorizaci důchodů alespoň ve výši životních nákladů. Tito lidé se budou skládat na to, aby vláda mohla vykazovat dobré výsledky. Přitom se jednoznačně i nezávislí ekonomové shodují na tom, že tato opatření k hospodářskému růstu nepovedou a budou vytvářet další tlak na chudobu. Nebezpečí je v tom, a skryté čertovo kopýtko, že změna způsobu vyplácení

196

příspěvku na bydlení, nyní nazývaného příspěvek na náklady na bydlení, povede k tomu, že nám výrazným způsobem porostou lidé, kteří se dostanou do existenční nouze, kteří budou vyhnáni pod most, stanou se z nich bezdomovci. Proto bych byl velmi rád, kdyby pan nepřítomný ministr Kalousek – chápu, že se nerado poslouchá, když se tady hovoří naše pravda, protože on má svou pravdu, my máme svou pravdu a své jiné pohledy na způsoby řešení – vyvrátil to, že toto opatření, které prosazuje společně s ministrem Drábkem – nemám pochyby, že mu to připravoval ministr Drábek, povede k tomu, že se ti lidé, které jsem jmenoval, to jsou důchodci, zdravotně postižení, poctivě pracující rodiče rodin s dětmi, kteří nemají to štěstí, že by pobírali nějaké vysoké platy, se nedostanou do situace, že i když budou poctivě pracovat, nedosáhnou na příspěvek na náklady na bydlení a že nepřijdou o střechu nad hlavou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně Alena Palečková,

místopředsedkyně s právem přednosti. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážený pane předsedající,

kolegyně a kolegové, stejně jako včera jsme tady strašeni některými nekorektními záležitostmi. Zmíním se o tom, o čem snad něco vím. Bylo tady řečeno, že důchodci nemají na životně důležité léky. Myslím si, že všechny životně důležité léky jsou za 30 Kč manipulačního poplatku v lékárně. Pokud jsou některé léky s doplatkem, existuje limit na tyto doplatky, poměrně nízký, a co je nad ním, dostávají senioři vráceno. Zdravotnictví, které poskytuje své služby občanům teď, se absolutně nedá srovnat s tím, co byl před rokem 1989, na špičkovou péči dosáhnou u nás i ti nejchudší. A kdyby zůstal režim takový, jaký podporovala např. paní senátorka Bayerová nebo pan senátor Doubrava, bylo by možná méně problémů i s důchody, protože věk dožití by byl patřičně snížen a důchodců by nebylo zdaleka tolik jako teď. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má senátor Luděk

Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Protože se na mě obrátil kolega Doubrava, dovolte, abych potvrdil slova mé předřečnice. Je možné, že kolega Doubrava užívá léky, které jsou pro jeho život důležité, ale podle lékové vyhlášky je skutečně zajištěno, aby vitální léky byly hrazeny v plné úhradě, tudíž je tam jen regulační poplatek v lékárně. Tvrzení, které řekla paní místopředsedkyně, je dáno vyhláškou. Přihlásil jsem se kvůli něčemu jinému. Navázal bych na slova kolegy Oberfalzera, který skončil upozorněním, že naše ekonomika je skutečně součástí celoevropské ekonomiky, je posuzovaná nejen Mezinárodním měnovým fondem, ale hlavně od loňského roku je každoročně posuzována v rámci tzv. semestru. Chápu, že se vláda snaží, jsou to skutečně spíše parametrické změny nebo jen drobné změny, které jistě jsou předmětem validní diskuse. Nevidím v tom tak rychlé posuny. Spíše bych čekal, že kritika na tento zákon přijde z pravého spektra, speciálně z ODS od strany, která se dlouhodobě snaží držet daňovou kvótu co nejnižší. Pro úplnost bych dodal, že souhrnná daňová kvóta je za této vlády stále ještě nižší, než byla v roce 2002 až 2006, tedy v době, kdy byl u nás asi šesti procentní ekonomický růst. To je zřejmé, ze všech statistik to vyplývá. Diskuse o tom, která daň má být zvyšována, je diskusí vážnou a velice se divím, že se tady všichni bráníte

197

diskusi zvyšovat DPH, když všichni víme, že je to daň ze spotřeby. Je to daň, která se často nemusí nadměrným používáním vůbec vybrat. Jestli někde lze šetřit, je to právě ve spotřebě. Zvýšení o jedno procento – to nemůžete vážení kolegové myslet vážně, že to může tak dramaticky zhoršit situaci. Prioritou je zaměstnanost a v tomto ohledu je nepochybně lepší zvyšovat o jedno procento DPH než zvyšovat jiné daně, které by vedly k ztížení přijímání do práce, které by zdražovaly zaměstnání. To přece nikdo z vás nemůžete chtít. Skoro mi připadá nelogické, že se tady dlouhodobě hovoří o solidaritě. Samozřejmě, že vláda, když zavádí byť dočasnou – my starší v Senátu pamatujeme, že dočasnost v České republice často bývá 20 let, tak tady se hovoří o tříleté době. Je to doba jednoho ekonomického cyklu, při kterém lze pozorovat nějakou reakci na parametrické změny. Z toho důvodu jsem velmi překvapen, že toto solidární zatížení sedmi procentní je tady kritizováno. Bude-li vyšší, tak to samozřejmě povede k tomu, že řada podnikatelů odjede do daňového ráje, což jim umožňuje dnešní EU. Jestliže bude sedmi procentní, tak budeme rádi, když k tomu odlivu nedojde a když skutečně ta solidarita bude uplatněna. Já mám jisté pochybnosti, že dojde ke zvýšení výběru daně. Ale věřím tomu, že ekonomové to lépe spočítali. Rozhodně neutrpí důvěryhodnost ČR. Skutečně dneska jde o to, za jaké peníze, za kolik procent si půjčíme. Tady musím pogratulovat vedení MF i vládě za to, že si půjčíme za nejlevnější peníze, které v Evropě jsou. My jsme v situaci země, která v podstatě nezpůsobuje žádné problémy. Zvyšovat jedno procento – myslím si, že problémy nezpůsobí. Nechme vládu, ať to vyhodnotí za rok. Přejme jí úspěch, který možná některým vadí. Ale mně ten úspěch nevadí, protože povede k vyšší zaměstnanosti, a to je to, co nejvíc lidi trápí. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Nyní s právem

přednosti paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já musím jenom uvést na pravou míru jedno tvrzení, které tady bylo proneseno a týkalo se léků. I já jsem si myslela, že ministerstvo zdravotnictví možná má pravdu, že když člověk je nemocný a není příliš náročný, tak dostane na svou nemoc lék, který je plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Když bylo vyhláškou ministerstva vyřazeno dalších 150 léků z plné úhrady, tak jsem vyzvala občany k tomu, aby – pokud skutečně nemají, pokud je to problém – se dožadovali předepisování právě tohoto plně hrazeného léku z veřejného zdravotního pojištění. Dostalo se mi na tuto výzvu množství, velké množství mailů s konkrétními případy konkrétních léků, kde lidé uvádějí, že nedostanou lék, který je plně hrazený pojišťovnou, na svou nemoc. A to už vůbec ne, pokud mají nějaké komplikace nebo jsou citlivější na některou látku. Takže to je blud. To je mýtus. Je zde porušováno právo člověka na rovný přístup ke zdravotní péči. Vím, že je argumentováno limitem, když ho člověk dosáhne, tak zbytek je mu proplacen. Zase – je to mýtus. Limit funguje, ano, pokud člověk přesáhne tento limit, tak jsou mu peníze vráceny, nejsem si jista, že všemi pojišťovnami, ale je. Ovšem do tohoto limitu se spousta věcí vůbec nezapočítává.

198

A poslední záležitost, o které chci mluvit. Bylo zde řečeno, že se jedná o zvýšení DPH o jedno procento. Jenomže ono je to od roku 2007 už o 10 procent. A to je někde vidět. Nedávno ČSÚ vydal statistiku, výsledky svého šetření a upozornil na to, že v ČR se za prvé zvýšilo procento lidí pod hranicí chudoby. Tato vláda se sice pořád chlubí, že je nejnižší v Evropě, ano, je, ale to není zásluha této vlády. To je jakási setrvačnost, kde přece jenom důchodci se drží těsně nad hladinou. Ale ČSÚ upozornil, že pokud dojde ke snížení reálných příjmů o pár procent, jsou to 4 nebo 5 %, pak se pod touto hranicí chudoby octne vysoké procento lidí. Ve skupině seniorů 50 %, ve skupině žen 17 %, ve skupině mužů 14 %. Přátelé, to jsou násobky, desetinásobky lidí, kteří budou skutečně v životní nouzi, budou pod hranicí chudoby. A to je důsledek fungování této vlády a té skutečně nezodpovědné hospodářské i fiskální politiky. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další s právem přednosti

pan místopředseda Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní předsedající, na

pořadu bych byl i bez přednosti. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl jenom krátce reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně. Já také hodně vychvaluji období naší vlády, kdy skutečně jsme ze spálené země udělali kvetoucí sad, prosperující, s rostoucí zaměstnaností, ze které potom profitovala Topolánkova vláda. Ale nedovolil bych si tvrdit, že dnešní dlouhověcí senioři jsou díky zdravotní péči v posledních pěti, deseti letech. To prostě tak není. Tito lidé prožili – jestliže těm lidem dneska je kolem 70 – 80 let – naprostou většinu svého aktivního života před rokem 1989. A jaký vliv na zdraví našich občanů z hlediska dožití budou mít opatření této vlády a těch vlád, které tady byly posledních šest let, se dozvíme za dalších 50 – 60 let, až do důchodu půjdou generace, jestli do důchodu vůbec půjdou, protože tak jak nastavila tato vláda odchod do důchodu, tak budou odcházet ještě v 80 letech, ale budou se možná dožívat sto let. Ale teprve tehdy budeme moci hodnotit důsledky našich opatření v oblasti zdravotní, sociální. V této chvíli myslím si, že by bylo hodně hrdopyšné od kohokoli z nás, tady říkat, že naši senioři se dožívají delšího věku díky naší péči v posledních pěti – deseti letech. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další s právem přednosti

paní předsedkyně klubu Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pane ministře, já jsem původně vůbec nechtěla vystupovat, ale tady zaznívaly tak neuvěřitelné informace, že k tomu nemohu nevystoupit. Já sem tady opravdu už docela dlouho. Dělala jsem zpravodajku zákona o DPH těsně před tím, než ČR vstupovala do EU, kdy bylo nezbytně nutné návrh zákona přijmout. Pan kolega Škromach tady řekl, že vlády předkládají konglomeráty zákonů atp. a že to je jakési novum. Já samozřejmě nejsem nadšena z legislativních technik, které nám předkládá MF. Také si myslím, že by bylo třeba o tom diskutovat. Nicméně musím říci, že zákon o DPH, který byl schvalován těsně před naším vstupem do EU, vykazoval neuvěřitelné množství nedostatků. V té době byl ministrem pan Bohuslav Sobotka a já jsem opravdu se skřípěním zubů tehdy návrh zákona schválila a podpořila, ale těch chyb tam bylo naprosto neuvěřitelné množství, a pak jsme to s panem ministrem dávali dohromady formou jakýchsi pozměňovacích návrhů.

199

Tím chci říci, že kvetoucí země na spáleném území – to mně připadá jako opravdu velmi zvláštní příměr. Také si pamatuji na období, kdy se přijímaly zákony tak, dokonce s valorizačními opatřeními, že opravdu nebylo na sociální oblast. Pak se ta smyčka začala roztáčet a do toho přišla hospodářská krize. Takže si myslím, že bychom si mohli tuto rétoriku odpustit. Myslím si, že každý z nás má trošku jiný úhel pohledu. Já jsem si zjišťovala, jak je to s těmi doplatky na léky. Mám ve své rodině seniory. Existuje limit 2,5 tisíce Kč. Jak ho senior překročí, tak je mu to vždy vraceno. (Projevy pochybností z řad ČSSD.) Existují – pane kolego, já jsem vás také nepřerušovala. (K panu mpř. Škromachovi.) Promiňte. Je to na všechno a vždycky existuje odpovídající lék. Je pravda, že lékaři rádi předepisují seniorům léky jiné. Ale toto je věc, která se tady opakuje. Vždycky když projednáváme takový návrh zákona, jsou kolem toho vždy takovéto emoce. Myslím si, že včera jsme si to bohatě vychutnali při projednávání návrhu zákona o vyrovnání s církvemi, tak bychom dneska mohli trošku přejít k věcné rovině. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní předsedkyně.

Nyní došla řada na regulérně přihlášené. Kolega Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Jenom k lékům – poslední poznámku. Samozřejmě,

že se může stát, že některý pacient nesnáší ten lék v základní rovině, ale pak je na ošetřujícím lékaři, aby požádal revizního lékaře pojišťovny, který to na zeleném papírku potvrdí, a ten člověk ten lék dostane v základní službě. Když pominu to, že po zaplacení 2,5 tisíce za rok je mu všechno zbylé vráceno. Nebylo nikdy v minulosti více sociálních nařízení, než zavedla Topolánkova vláda. Je zajímavé, že si toho veřejnost nevšimla. (Smích z řad ČSSD.) Je nepochopitelné, že to vzbuzuje úsměv vážených kolegů senátorů, protože prostě tak to je. Moje maminka má 8 tisíc penzi a můžu vám říci, že se cítila daleko bezpečněji, když byla přijata reforma, protože věděla, že na ty léky těch 2,5 tisíce za rok vždycky ušetří. Zatímco do té doby bylo mnoho pacientů, kteří dávali několik tisíc i za pouhý jeden měsíc. Už první měsíc se ten limit vyčerpal u několika desítek občanů – pacientů a do konce roku jich bylo mnoho set. Takže, nezlobte se na mne, kolegové, my jsme tady včera slyšeli neskutečné věci. Já už si nedovedu představit větší relativizaci, která zazněla, jako bylo to, že někteří vážení kolegové tady tvrdili, že mohou restitučním zákonem být prolomeny Benešovy dekrety. Já jsem se nikdy nesetkal s takovou relativizací zákona, který je na 17 stránkách, a ti kolegové si nemohli ani těch 17 stránek přečíst! Mě překvapuje, že tady někdo relativizuje dva a půl tisíce. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pane kolego, je tady

námitka, že nejednáme o restitucích. Senátor Luděk Sefzig: Ne, já se vracím k lékové formě. Dobře. Vracím ses

k lékové formě. Prosím vás, nerelativizujte dva a půl tisíce, které fungují. Zeptejte se pacientů, kteří jsou vážně nemocní. Ne těch, kteří si chodí pro léky na chřipku nebo pro acylpiriny. Zeptejte se těch, kteří jsou vážně nemocní a oni vám to všichni potvrdí. Dovolte mi, abych se vrátil k předloze, tak jak jsem byl upozorněn a okřiknut. Omlouvám se, jestli jsem trochu extendoval svoji diskusi. Nicméně já si také dovedu představit, že lze šetřit – otevřeným způsobem vypisování tendrů, nejenom na státní úrovni, ale i ve všech veřejných zakázkách, obecních úřadů a podobně, určitě by se tím mnohé ušetřilo.

200

Toto je podle mého soudu skutečně jen kosmetická záležitost. Raději jsem kvůli tomu, že lidé v této zemi mají daleko více na paměti, aby byli zaměstnaní, že se zvyšuje DPH, které tu zaměstnanost tolik neohrozí, jako než když se začne zvyšovat daň u přímých daní. Tam nepochybně dojde k tomu, že se sníží, anebo když budeme zvyšovat daně, zhoršujeme vstup lidí na pracovní prostředí, do práce, a to bych si moc nepřál. Proto jsem ochoten tento návrh zákona podpořit, protože jiný návrh tady nezazněl, a komise tento návrh určitě nekritizuje. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Dalším přihlášeným je pan kolega Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se dopustím tří nesourodých poznámek. První se týká vystoupení pana předsedy Milana Štěcha. On zde připomínal proceduru při přijímání tzv. Topolánkova batohu, kdy zde byl prosazen návrh nezabývat se. Bylo velmi nešťastné. Ti, kteří měli právo přednostního vystoupení, přesto vystoupili, takže vše, co chtělo být řečeno, řečeno bylo. Já si myslím, že tehdy to rozhodnutí bylo velmi nešťastné a jako mladý senátor jsem tehdy pro ně zvedl ruku, protože jsem si myslel, že to je tak správné. Dodnes se za to stydím. Ale, pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající, už je to pět let. Nepřipadá vám to jako mlácení prázdné slámy? To vlastně ani není mlácení prázdné slámy, ta sláma už je dávno rozmlácená. To tady mlátíme vzduch. Pak poznámka na téma toho, co tady řekl kolega Horník, kdy říkal, že 1,70 Kč by dělalo rozdíl na ceně benzínu, kdyby se šlo rovnou na sazbu DPH 17,5 %. Já jsem to spočítal. Jestliže dnes hodně drahý benzín stojí 38 Kč za litr, tak při sazbě 21 % by to dělalo 38,30 Kč, při sazbě 17,5 % by to dělalo 37,20 Kč. Rozdíly jsou skutečně do jedné koruny. Samozřejmě v rámci velkých čísel můžeme dojít k velmi zajímavým částkám. Třetí poznámka se týká tradičního vystoupení našeho kolegy místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha. Spálenou zemi jsme tady slyšeli, řekl bych tak třicetkrát. On to pořád dokola opakuje. Jeden politik, za kterým se už pomalu zavírá historie, říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Já doufám, že náš kolega si nemyslí totéž. Je to poněkud nebezpečná myšlenka. Postavím to do kontradikce s tím, co tady říkala naše kolegyně Paukrtová, že když za vlády sociální demokracie se přijímal zcela nový zákon o DPH, že se skřípotem zubů ho tady doporučovala schválit. Já jsem tehdy jako daňový poradce ten zákon aplikoval v praxi. Jsem přesvědčen, že díky tomu prachmizernému zákonu jsme přišli jako Česká republika o spoustu peněz na DPH, protože například z dovezených osobních automobilů se ta daň tady vůbec nevybírala. Takže měli bychom poměřovat všem stejným metrem a neměli bychom říkat věci, které jsou poněkud mimo realitu. Některým našim kolegům se tak občas stává. To bude asi vše. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane kolego. Pan

senátor Oberfalzer je další. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji za slovo. Doufám, že to zvládnu rychle. Za

prvé bych chtěl připomenout, že na konci vlády Jiřího Paroubka měla tato země nezaměstnanost přes deset procent. Díky úsporným nebo racionálním opatřením systému podpory v nezaměstnanosti se podařilo tehdejšímu ministru práce a sociálních věcí Topolánkovy vlády Petru Nečasovi snížit nezaměstnanost. Myslím, že to bylo pod úroveň 7 %. Pak samozřejmě přišla finanční a ekonomická krize a ta 201

vrátila naši nezaměstnanost k 10 procentům. Stále ještě v evropském měřítku jsme na tom velmi dobře. Mohlo by tomu být daleko hůř, nebýt těch úprav zákonů, které proběhly tehdy za Topolánkovy vlády a provádějí se i nyní za Nečasovy vlády. Spálená země se proměňuje v rozkvetlou zahradu snadno, přijmeme-li, že to tak je. Já to samozřejmě odmítám, když na to propálíme skoro bilion peněz na dluh. Paroubkova vláda odevzdávala státní finance v takovémto stavu. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by možné dnes uvažovat o prorůstových opatřeních, o investicích do infrastruktury a jiných podpůrných opatřeních, která by zlepšovala finanční situaci a situaci na trhu práce v ČR. Není to možné, propálili jsme ty peníze v době růstu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další přihlášený je pan

senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych na začátku řekl, že vystupuji v úplně jiné pozici než opozice, aby bylo jasno. Abych nebyl spojován s tím, že budu hlasovat tak, jako oni. Ty důvody jsou ale velmi, velmi jiné. Já navážu na pana senátora Oberfalzera, aby bylo jasné, kde se nacházíme. To, co teď vláda řeší, je skoro všechno, kromě toho, že Evropa se řítí, nechci říci kam, a ten pokles nebude zastaven. Bude to horší a horší. Jestli si někdo myslí, že Řecko někdy něco zaplatí, tak je zcela evidentní, že nikdy nic nezaplatí. A bude pořád existovat kvantitativní rozvolňování, budou se tisknout peníze, ty důsledky nedomýšlím. Ale to teď není podstatné. Já musím říci, že dnes neseme důsledky opatření sociálně demokratických vlád, která mají tak velikou setrvačnost, a jsou to většinou mandatorní výdaje, které není vůbec snadné z roku na rok změnit. To je to pastelkovné, bezplatná školka a další, to bych tady hodinu mohl jmenovat, ta jednotlivá opatření, jejichž důsledky neseme ještě dnes. Moje pozice je úplně jiná z toho důvodu, že trpím jistou úchylkou, která se jmenuje fanatická nenávist k dluhům. Moje nenávist vychází z toho, že dluhy jsou zlo zel, protože obírají lidi, rodiny, obce a státy o svobodu. Ve chvíli totiž, kdy dlužíte, tak svobodně nerozhodujete o tom, co uděláte se svými příjmy. Já si vzpomínám na jednoho kolegu z Raiffeisenbanky, kterého nebudu jmenovat, protože jsem se s ním už skamarádil, který svého času hlásal teorii pana místopředsedy Dolejše "však se ještě můžeme zadlužovat, vždyť ještě nejsme tak zadluženi, jako ti ostatní". A někteří tomu uvěřili, zadlužili se, a na rozdíl od lidí třeba v Anglii, u nás v některých rodinách splátka dluhu činí až 70 % jejich měsíčního příjmu. Samozřejmě, že poté už jim nezbývá tolik na to, aby něco utráceli. Já jenom připomenu šrotovné, jak jsme tady byli napadáni, že jsme zase výjimka v EU, že nechceme, co všichni dělají, jak je to bezvadné. Takže automobilka Fiat mínus 60 %, Škoda Auto až do posledních chvil vládla trhu, prodávala vesele. Protože v Itálii si všichni vyzvedli nové fiátky a teď už žádné fiátky nekupují. Tady jsme žili dlouhá léta na dluh, to se žije velmi dobře, než přijde ta chvíle, kdy máme splácet. Skoro všichni už mají blu-ray, LCDéčko, mobily. To všechno si nakoupíte, bez záruky vám půjčí kdokoli cokoli. V televizi denně běží reklamy, jak je to jednoduché, na telefon půjčka. A pak nastává ta dluhová past, kdy z malé půjčky, a já ty případy znám z radnice, kdy z půjčky 15 tisíc vzniklo 250. Ta paní mi říkala "přece mi nemůžou sebrat náš dům, vždyť ho mám po rodičích". Tak jsem jí řekl, ať si rychle koupí nějakou garsonku, protože oni jí ho samozřejmě nemilosrdně seberou. Pokud jde o ten nižší výběr daní, ten je jednak z toho důvodu, který jsem řekl, že se platí splátky, a není úplně snadné najít důvody, proč tomu tak je. Rozumím tomu, že minulý květen byl enormní. Bohužel teď, v červenci a v srpnu, to nevypadá

202

úplně dobře. Uvidíme na konci roku. To nechci teď rozebírat. Ale tady byla řeč o tom, jak se nakupuje v Německu. Já bydlím velmi blízko hranic. Vzpomínám si, za doby NDR jsem byl vyslán, abych zakoupil cukr. Protože cukr tehdy u nás stál 7,30 a v Německu to vycházelo na nějakých 5 korun. I vyjel jsem mým trabantem do Drážďan, 52 km tam, 52 zpátky a přivezl jsem cukr. Dva kilogramy. Žena se mi vysmála, protože se to vyplatilo až od 50 kg, což si běžně Tepličáci nakupovali. Byl jsem tehdy ještě mladý a nezkušený. Proč se jezdí nakupovat do Německa dnes? Není to tak, že je všechno levnější. Je to různé. Ale ty důvody jsou, a tady už to bylo zmíněno, v kvalitě. Nevěřil jsem tomu, než jsem přivezl mé vnučce Persil, a doma jsme měli náš Persil, z našeho marketu. Otevřel jsem obě ty krabice, a ujišťuji vás, že to byl rozdíl nebe a dudy. Náš Persil byl takový prášek jako hrubá mouka, ten německý voněl, byly to velké kusy, a prádlo po něm vonělo. Když si koupíte v Německu Coca-Colu a koupíte si u nás Coca-Colu, a napijete se, tak zjistíte, že je to úplně jiná Coca-Cola. Vysvětlení našich marketů je to, že prý respektují naše chutě, které jsou jiné než německé, a proto to trošku zašvindlují, aby to nebylo tak drahé. Ale rozhodně makroekonomicky nákupy v Polsku a Německu jsou mnohem méně významné než nákupy na vietnamských tržnicích a ve vietnamských obchodech. Protože když si dojdete do supermarketu koupit jahody, tak jsou ošuntělé, polovinu vyhodíte, a když si je koupíte od Vietnamců, tak jsou ráno dovezené z Německa a prodávány jako čerstvé. Tak proč by si je člověk u nich nekoupil? Pokud jde o to, co dál a kde získat další zdroje, vzpomeňte, co jste tady udělali myslím před 14 dny, jak napříč spektrem jste tady schválili privatizaci Fondu rozvoje bydlení, přes námitky, které byly řečeny, protože tu byli lidé, kteří měli zájem, protože tam se dají docela dobře vysávat peníze. To je jeden zdroj příjmů. Já neumím všechny fondy nazpaměť, pan ministr určitě ano, a netuším, kolik je v nich peněz, kolik by se z nich dalo stáhnout. Ale teď najednou, když na to upozornil NKÚ, tak se věci rozhýbaly a už se mluví o tom, že by se měly sloučit některé fondy a některé zrušit. Já bych je zrušil všechny. Bohužel, ODS to kdysi měla v programu a poté na to zapomněla, to se někdy stává. Totéž platí o rušení ministerstev. Jaký to byl velký hit a jaké ticho teď o tom panuje, že by se redukovala ministerstva. Nechci mluvit o tom, že většina dotací by se mohla zrušit, a zase by bylo poměrně dost peněz a nestavěly by se věci, které se staví a které v budoucnu obcím a městům přinesou neskonalé potíže. Protože vzít si úvěr na opravu silnice je – neexistuje jiné slovo, než blbost. Protože ta silnice ve vteřině, kdy ji opravíte, už vyžaduje údržbu. Protože druhý den na tu novou silnici přijedou plynaři, elektrikáři nebo vodaři a rozkopou vám ji. To vám garantuji. Je to velmi nepříjemné, protože občan to vůbec nechápe. "Jak můžete dovolit, aby vám tu novou silnici rozkopali!" Jednoduše, praskla jim tam roura. A ještě lepší příběh je, že tam jdou dělat celou novou, a rozkopou tu úplně novou silnici. Jenom tady připomenu rovnou daň, svého času ODS navrhovala 15 procentní DPH jednotnou. Škoda, že jsme to nezavedli. Možná jsme dnes měli o starost méně. Teď to bude, myslím, 17,5 %, že, pane ministře. Já mám principiální problém, takže moje pozice je úplně jiná, než pozice sociální demokracie. Já jsem si nikdy nepůjčoval. Když jsem nastoupil do funkce na městě, tak jsme splatili dluh a od té doby jsme si nevzali ani korunu úvěru a také žádné dluhy nemáme, dokud tam budu sedět, tak žádné dluhy mít nebudeme. A totéž jsem provozoval i doma, protože základní zásada je, že nejsnáze vydělané peníze jsou ty, které se neutratí. Děkuji za pozornost.

203

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Nyní mám opět s právem přednosti přihlášené dva senátory. První pan předseda Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Nebudu ani oslovovat. Velmi stručně. Jak

tady probíhá seriózní diskuse, tak se i střílí od boku. Chci reagovat na vystoupení pana Oberfalzera. On tady řekl, že za Paroubka, když končil, byla nezaměstnanost 10 %. Samozřejmě na internetu si to hned najdeme – 7,7. Teď je přes 8 %. Prosím, je to obrázek úrovně diskuse, která se tady z určitého spektra v konkrétních věcech vede. Jenom tuto poznámku. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další s právem přednosti –

paní senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Já mám pouze procedurální návrh. Za prvé jsem chtěla poprosit po skončení obecné rozpravy o desetiminutovou přestávku na jednání našeho klubu. Za druhé jsem chtěla navrhnout, abychom mohli jednat i hlasovat po 21. hodině. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, to je procedurální návrh. Budeme o něm hlasovat bez rozpravy. Já svolám k hlasování kolegy z předsálí. Hlasujeme o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat i hlasovat po 19. i 21. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Procedurální návrh byl přijat. Bylo to hlasování číslo 31. Ze 70 senátorů při kvoru 36 bylo pro 44, proti 10. Takže je umožněno jednat i hlasovat podle procedurálního návrhu. Nyní je na řadě pan senátor Horník, který trpělivě čekal na svoji příležitost. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já jenom budu velmi krátký. To, co jsem si zde vyslechl po svém prvním vystoupení, mě dohnalo k přesvědčení, že jsem se původně chtěl zdržet při tomto hlasování. Změnil jsem názor a chci, aby to bylo na stenu – budu hlasovat pro schválení tohoto zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

dalším přihlášeným je pan senátor Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Chci se omluvit za svou chatrnou paměť, opravdu ta čísla byla jiná, teď si to uvědomuji. Ale pan předseda Štěch vynechal to podstatné číslo, které bylo mezi tím. Takže jestli na konci Paroubkovy vlády to bylo 7,7, tak za Topolánka to kleslo pod 5 %. A jestli dneska je to 8,8, tak je to vynikající výkon, protože dnes máme děsnou krizi, zatímco v té době byla úžasná konjunktura. Takže já si myslím, že to platí. A já si teď nejsem jist, zda někdo navrhl schválit tento návrh zákona, tak pro jistotu tak činím. Á, kolega Jílek, ano, dobře. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, tento návrh už padl. A

zatím posledním přihlášeným je pan kolega Vystrčil

204

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já také jenom velmi stručně pár poznámek. První – řekl bych, že velmi dobře se kritizuje těm, kteří nenesou odpovědnost za to, jak to bude se zadlužením naší země vypadat. A v tomhle směru je na tom vláda podstatně jinak než opozice. Druhá věc – ten zákon, který dneska probíráme, je zákon, který je podáván v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů. Jinými slovy – snahou této vlády je postupně snížit schodky zadlužování, to znamená ne samotné zadlužování, ale aspoň rychlost zadlužování. Může tady být skupina lidí, která si myslí, že zadlužování není potřeba zpomalovat, že se klidně můžeme zadlužovat třeba i rychleji. Pak samozřejmě argumentuje jedním způsobem. Pak tady může být druhá skupina lidí, která si myslí, že rychlost zadlužování je třeba zpomalit. A pak je potřeba říci, jak to uděláme. A tady jiný návrh, než zvýšit DPH o 1 % nezazněl. A pokud tady někdo jiný návrh nemá a zároveň říká, že nechce, abychom se rychleji zadlužovali, tak to úplně nemá logiku. V této souvislosti chci ještě poznamenat, že návrh nezabývat se znamená schválit bez rozpravy. A teď to byly ty poznámky, které popisují tu situaci, ve které se nacházíme a kde buď tu odpovědnost, která nepřináší popularitu, přijmeme, vezmeme na sebe, nebo ji na sebe nevezmeme a pak zůstaneme možná, aspoň krátkodobě, více populární. Teď některé otázky na pana ministra, aby si nemyslel, že úplně bezvýhradně s tím, co navrhuje, souhlasím. První věc je, jestli má vláda nějaký koncept, jak tedy v uvozovkách zabránit dalšímu spoření obyvatel? Protože to je problém. A pan ministr by řekl, že je nepřiměřeně vystrašil. Vystrašil na příklad moji manželku! A ta také dneska nechce, abych chodil do hospody každý den a utrácel tam. Takže je to velký problém. A nemyslím si, byť se tomu někteří smějeme, že to je úplně jednoduše řešitelné, neboť skutečně obyvatelstvo se chová velmi rozumně. Rozumněji než mnohé úřady a instituce, které my dneska řídíme. Druhá věc – a to si rýpnu, to si neodpustím – je, že pokud tady pan ministr mluvil o podivných květnových výsledcích, tak my jsme mu tady v Senátu navrhovali – a dokonce jsme to schválili, aby podivné květnové výsledky nenastaly. Pan Pakosta, protože jsme byli spolunavrhovatelé, na to kýval, pan ministr se k tomu postavil v Senátu neutrálně a následně v Poslanecké sněmovně byl náš návrh přehlasován, protože Poslanecká sněmovna to ví lépe než my, a v tom okamžiku to došlo nyní nazpátek, protože boží mlýny tady zamlely poměrně rychle, k tomu, že máme podivné květnové výsledky. Takže to jsou jenom zájmy - včetně levice, která pro to také tenkrát hlasovala, můžeme pochválit. Poslední poznámku, kterou mám, byť samozřejmě není zásadní, ale upozorňuji, kdyby tento návrh změny zákona nebyl schválen, tak potom se asi o 2 miliardy sníží plánované celkové navýšení příjmu obcí. Aby nám to všem bylo jasné, protože ten náš zákon s tím alespoň částečně souvisí. Úplně na závěr chci říct ještě jednu. Já díky zvláštnímu návrhu mého kolegy pana senátora Kubery jsem nakonec hlasoval pro to, abychom se tím nezabývali. Na rozdíl od pana kolegy Pakosty se na sebe zlobím již teď. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

zdá se, že v tuto chvíli není nikdo přihlášen. Ani pan předseda klubu, který se odhlásil, takže já končím obecnou rozpravu a pan ministr má příležitost. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, děkuji za rozpravu. Vyjadřoval jsem se k tomuto tématu veřejně již tolikrát na všech různých fórech, že vás opravdu zdržím co nejméně.

205

Dlužím pochopitelně odpovědi panu senátoru Vystrčilovi. Ano, ekonomie je věda společenská, a nejen spotřeba domácností, ale i investiční aktivita. Upřímně řečeno likvidita je k dispozici, ale je málo investičních projektů a málo investičních aktivit. Nejen spotřeba domácností, ale i investiční aktivita hodně souvisí s náladou. V blbé náladě se málo spotřebovává, je malá investiční odvaha, v optimistické náladě – nálada vyplývá většinou daleko víc z exaktních čísel, z emocí, zejména tedy z důvěry. A myslím si, že kromě toho, že vláda skutečně připravuje pochopitelně rozpočtově nesmírně střízlivé kroky, protože si nemůžeme dovolit žádné fiskální impulzy, a také by neměly žádný smysl, ale vláda připravuje velmi střízlivé kroky, kterými pomůže nebo podpoří některé segmenty ekonomiky. K jejich větší odvaze, ne, že jim nalije peníze, ale že je podpoří k jejich větší odvaze. Je také zapotřebí, aby např. ta země měla důvěru nejenom doma, ale i v zahraničí, že má schválený rozpočet. Bez té důvěry ta lepší nálada nebude. A ono to souvisí s tím, co tady říkal již pan senátor Oberfalzer. To, co teď projednáváte, je nezbytná rozpočtová legislativa proto, aby vláda v roce 2013 mohla předložit deficit nižší než v roce letošním a aby sledovala finanční strategii, která ať to chcete nebo nechcete slyšet, má mimořádnou důvěru na zahraničních trzích. A tvoří nás svobodnými a suverénními v přístupu k cizím zdrojům na finančních trzích při profinancovávání naší dlouhé služby. Česká republika má a ještě mnoho let bude mít roční výpůjční potřebu zhruba 220 mld. Kč. A jestli si půjčujeme jako Fiat nebo jako Itálie, to je zatracený rozdíl. Fiat si půjčuje za 2,5 %, Itálie, země, kde ten Fiat vyrábí, si půjčuje za 7 %. Já budu dělat vždycky na místě ministra financí a tahle vláda bude dělat vždycky všechno pro to, abychom byli v pozici toho Fiatu. Protože to není jenom o tom, že ušetříme desítky miliard na nákladech dluhové služby, a je to skutečně o svobodě a suverenitě. Staletí platilo, že svobodu a suverenitu země tvoří síla jejích zbraní, popřípadě zbraní jejich spojenců. Pak se k tomu přidala energetická bezpečnost a v globálním finančním světě, dámy a pánové, je to bezpečnost finanční. Země, která ztratí přístup na trhy, země, která ztratí přístup k úvěrovým linkám, přestává být suverénní a svobodná. Je už potom jenom rukojmím v rukou – a teď si můžeme rozdělit roli v politickém spektru – těch ošklivých imperialistů z Wall Streetu anebo těch nebezpečných finančních skupin. Ale už není suverénní a svobodná. Povinností této vlády je její finanční strategie, zajistit její suverenitu a svobodu a právo jejího vlastního rozhodování o parametrech vlastní finanční politiky. Ztratíte-li přístup na finanční trhy, můžeme si tady povídat, co chceme o parametrech té či oné sazby, o té či oné míře rozdělování, o tom či onom výdaji, oni vám to pak nadiktují. A můžete akorát tak sklapnout kramfleky. A to je cesta, u které tahle vláda asistovat nebude. A to je jeden z důvodů, proč vás prosím o schválení této rozpočtové legislativy, která umožní schválit rozpočet suverénní a svobodné země. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavněprávního výboru paní senátorka Zvěřinová? Nepřeje si vystoupit, pak tady je na řadě zpravodaj výboru pro územní rozvoj pan senátor Gawlas. Ne, také si nepřeje vystoupit, takže v tuto chvíli zpravodaj garančního výboru pan senátor Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, paní předsedající, já se omezím na

několik konstatování, případně poznámek. V rozpravě vystoupilo celkem 17 senátorů, někteří v tomto počtu byli opakovaně. Trochu jsme zavzpomínali na minulost, obvinili se, kdo za to může navzájem, kolega Kubera tady porovnával český 206

a německý Persil – já nekorektně dodávám, že ten německý chutnal úplně jinak. Pardon. Máme zde dva návrhy – a sice návrh schválit a návrh zamítnout. Paní předsedající, já prosím, abyste o těchto dvou návrzích dala hlasovat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, dám o nich samozřejmě hlasovat, ale v tuto chvíli žádala předsedkyně klubu o desetiminutovou přestávku. Takže v tuto chvíli je 18.22, v 18.32 zahájíme hlasování.

(Jednání přerušeno v 18.22 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 18.32 hodin.) Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Palečková: Vážené

kolegyně a kolegové, než přistoupíme k hlasování, dovoluji si vás upozornit, že jsem všechny odhlásila, tak se prosím znovu zaregistrujte. Ještě pro ty poslední příchozí zopakuji, že je potřeba se znovu zaregistrovat, protože byli všichni odhlášeni. Já pro jistotu znovu spustím znělku a potom přistoupíme k hlasování. Takže doufám, že všichni jsou znovu přihlášeni? A byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 22, proti 50. Nyní tedy přistoupíme k druhému podanému návrhu – a to je návrh zamítnout. V tuto chvíli je přítomno 72 senátorek a senátorů, kvorum je 37. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 50, proti 20. Návrh byl přijat. A já tady vidím technickou. Senátor Václav Koukal: Já musím reagovat na hlasování. Tady jsou přítomni 4 senátoři za KDU-ČSL, a na displeji se objevilo, že hlasovalo 5. To možné fyzicky není. V obou dvou případech. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Prosím tedy techniku, aby

zjistila, jak je toto možné? Jestli některý ze senátorů nenechal kartu? Ne? Takže v tuto chvíli počkáme na sjetinu. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Snad abych techniky upozornil, pokud počítali mě, tak já už v KDU-ČSL nejsem. (Smích) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Prosím, aby tedy někdo zjistil, jak to na sjetině vypadá, a v případě, že by tam byla nějaká nesrovnalost,

207

zopakujeme hlasování. Pravděpodobně obě, protože obě byla zmatečná z tohoto důvodu. (Značný neklid v sále.) Takže s technickou pan místopředseda Sobotka. Prosím, ztišme se. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tady se podle sjetiny

rozklíčovalo, že kolegyně Horská tady nemá kartu, a hlasovala. Takže já navrhuji, aby oboje hlasování bylo bráno jako zmatečné a hlasovali jsme znovu. Pokud se chyba bude opakovat, tak v tom případě žádám, aby se hlasovalo už pak jenom aklamací, a ne pomocí strojů, které zpochybňují naše hlasování. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dobře, tento návrh samozřejmě akceptuji a znovu tedy prosím, odhlaste se všichni. Respektive odhlásila jsem vás já a znovu se tedy přihlaste. Další technická, pan senátor Horník. Senátor Jan Horník: Mně se tam objevuje hovořící čekající. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Je potřeba, aby někdo…

Takže prosím techniku, aby nás informovala, jestli je hlasovací zařízení v pořádku. Někde tady prostě musí poletovat karta paní senátorky Horské, ať už její originální nebo náhradní. (Velký hluk v sále.) Prosím, zklidněme se. Nikdo zřejmě náhradní ani jinou kartu paní senátorky Horské nenašel, takže obě předchozí hlasování považujme za zmatečná. Ještě předseda klubu ODS Richard Svoboda s technickou poznámkou. Senátor Richard Svoboda: Kolegyně a kolegové, já to považuji za velmi závažnou věc a je třeba, aby se opravdu technické zařízení prověřilo, aby se zjistilo, v čem je příčina, protože uvědomte si, že velmi spoléháme na to, že technika, která nám tady počítá hlasy, je v pořádku. A opravdu to není žádná legrace, aby se nám tady vynořovaly hlasy senátorů, kteří nejsou přítomni a nemají tady kartu. Nevím, jestli z důvodu jakési naší bezpečnosti by se v tuto chvíli neměly spočítat hlasy v tomto hlasování aklamací a opravdu velmi pečlivě prověřit, v jakém stavu je technické zařízení, které tady hlasy počítá. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Navíc ze sjetiny je vidět, že s kartou paní senátorky Horské někdo hlasoval, protože tam není držení, ale je tam aktivní ANO. (Stále velký hluk v sále.) Prosím o klid. Technickou připomínku má pan místopředseda Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně

a kolegové, navrhuji, abychom si dali zkušební hlasování, a jestliže se nám tam objeví kolegyně Horská, musíme říct, že budeme hlasovat aklamací až do konce pořadu naší schůze. Pak je to někde nějaká vada. Jinak tady budeme diskutovat a kontrolovat se a všechno možné. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, také jsem se domnívala, že toto by byl dobrý způsob. Prosím tedy všechny senátorky a senátory, aby zaujali svá místa, znovu všechny odhlašuji. Prosím, přihlaste se všichni. Dohodli jsme se tedy, že bychom provedli skutečně zkušební hlasování. Byl to procedurální návrh, měli bychom ho tedy bez rozpravy provést.

208

Prosím tedy všechny, aby provedli zkušební hlasování. Je lhostejno, budou-li hlasovat ANO nebo NE, protože není položena žádná otázka, abychom se ujistili, že je hlasovací zařízení skutečně v pořádku. Zahajuji toto zkušební hlasování. Uplynul čas pro hlasování ANO, nyní běží čas pro hlasování NE. Děkuji vám. (Po kontrole sjetiny bylo konstatováno, že je vše v pořádku.) Zdá se tedy, že v tuto chvíli by měla být technika v pořádku. Myslím, že není potřeba spouštět znělku, protože jsme zřejmě všichni v sále. Zkontrolujte si, prosím, jestli všem svítí modré světélko u hlasovací karty. A protože obě předchozí hlasování byla prohlášena za zmatečná, hlasujeme nejprve o návrhu schválit. Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro schválení vládního návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že návrh nebyl přijat. V hlasování pořadové číslo 35 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro bylo 22, proti 50. A nyní budeme hlasovat o druhém podaném návrhu, a to je vládní návrh zamítnout. Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 36 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 se pro vyslovilo 50, proti bylo 22. Tento návrh byl přijat. Nyní přistoupíme k určení senátorů, kteří budou odůvodňovat usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Gawlas a paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Ptám se obou, zda souhlasí s touto rolí. Je tomu tak, děkuji. Přistoupíme k hlasování o pověření. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby tito dva senátoři prezentovali usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro vyslovilo 63, proti nikdo. Tím můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. Dalším bodem našeho pořadu je 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 399) Je to senátní tisk č. 399 a uvede ho znovu pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

209

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, málokterá předloha prošla tak širokou veřejnou diskusí, jako tato novela, o jejíž schválení si vás dovoluji požádat. Já jsem ji slíbil zpracovat a předložit ještě v roce 2008, poté, co byla schválena novela, která definuje dnešní právní stav a kdy jsme si všichni vědomi celé řady nedostatků, které dnešní právní stav má, zejména oné nešťastné, – vy kteří znáte tu křivku – potenciálové jámy, oné nejnižší výtěžnosti pro obce mezi 2 000 až 15 000 obyvateli, tedy klasické dvojky, často trojky, které nesou ten největší nápor obsluhy z hlediska státní správy a které se paradoxně podílely nejméně výtěžností na jednoho obyvatele v nerozpočtovém určení daní. Zahájili jsme širokou diskusi se Svazem měst a obcí, Spolkem pro obnovu venkova, Sdružením místních samospráv – omlouvám se, jestli jsem zapomněl na některou z těchto rovnocenných institucí. Pak padla Topolánkova vláda a můj zesnulý předchůdce zadal několik studií Vysoké škole ekonomické, na kterých my jsme potom pokračovali po ustavení této vlády. Předložil jsem do vlády původní návrh ministra financí před více než rokem a půl a v podstatě rok trvalo hledání politického kompromisu nejenom mezi politickými stranami v Poslanecké sněmovně, tady bych si dovolil říct, mezi všemi politickými stranami v PS, nebylo to hledání konsenzu ryze na koaličním základě vládních stran, a opět všemi zúčastněnými sdruženími a spolky, které mluví jménem samospráv. Neexistuje samozřejmě ideální řešení, neexistuje žádný ideální exaktní šém, kterým, když to spočítáme, tak nám řekne ano, tohle je dokonalé. Ale neumím si představit, že bychom v diskusi mohli postoupit někam dál, že bychom mohli ještě něco vylepšit, že bychom mohli nalézt dohodu ještě na nějaké další změně, právě proto, že máme za sebou komplikovanou tříletou diskusi, kdy samozřejmě je to přerozdělování a v přerozdělování platí, že chcete-li někomu něco přidat, musíte někomu jinému něco sebrat. Obě strany tohoto procesu vnímají slovo "spravedlnost" diametrálně odlišně. Mnohem víc než slovo "spravedlnost" tam tedy hledejme slovo "slušná společenská dohoda a dostatečná jistota pro obce z hlediska dlouhodobého plánování jejich vlastních příjmů pro jejich běžný život a rozvoj". Jistě znáte stručný výsledek tohoto kompromisu. Celková příjmová základna obcí se posílí zhruba o 12 mld. Kč, z toho 1,5 mld. Kč je současný příspěvek na školství, který zatím je vyplácen z VPS. To ztrácí svůj smysl, protože v novém výpočtu už je zvážen parametr existence školy příjmu na žáka, to znamená, místo dotace na školství bude automatický příjem podle počtu žáků, kteří v obci navštěvují školu. 10,5 mld. Kč potom je přesun rozpočtových prostředků ze státního rozpočtu v drtivé většině z dotačních titulů národního charakteru, nikoliv kofinancování, ale národního charakteru, omezí se tedy zásadním způsobem dotace ze státního rozpočtu směrem k dané lokalitě a bude to příjmem dané obce. Dochází k mnohem menšímu snížení, než jsem původně navrhoval, protože jsem vždy tvrdil, že dnes již neexistuje žádný důvod k existenci zvláštních koeficientů u oněch čtyř největších měst. Nicméně kompromis snížení jejich současného stavu výrazně snížilo, a já se k tomu kompromisu hlásím, byť to z mé strany byl výrazný ústupek. Prosím, aby byl podpořen. To znamená, že celkově budou příjmy těchto čtyř měst sníženy o 1,1 mld. Kč, celkový pokles je 0,45 u Plzně, Ostravy a Brna, tam je procentuálně vyvážený podle počtu obyvatel, zbytek je Praha. Zvýšení váhy kritéria počtu obyvatel z dosavadních 3 % stoupá na 10 %. Jako už jsem se zmínil, zapojení nového kritéria počtu dětí jak v mateřských školách, tak v základních školách. Váha kritéria rozlohy katastrálních území – původně vládní návrh navrhoval zastropovat ono tříprocentní kritérium pro katastrální území, ale do 3

210

ha. V současné právní úpravě je to bez omezení a dochází k mimořádné disproporci, kdy obec se 40 obyvateli, ale s obrovským katastrem, má příjem třeba 32 tisíc korun na obyvatele. Stropem, který rozhodla vláda, tedy 3 ha, se zhruba 60 obcí dostalo do situace, kterou pro sebe pokládaly za neúnosnou. Opět můžeme diskutovat o tom, jestli oprávněně či neoprávněně. Nakonec Poslanecká sněmovna rozhodla o kompromisu, ke kterému se rovněž hlásím, že tento strop nebude na 3 ha, ale na 10 ha, to znamená, žádná z těchto obcí nedojde takové újmy, která by jí bránila plnit závazky, které v minulosti uzavřela. V celkovém objemu je to maličkost, v celkovém objemu se jedná o desítky milionů, protože to jsou opravdu ty nejmenší obce. Myslím, že každý z vás vidí před sebou současnou křivku sdílených daní od nejmenší obce až po Prahu a tu křivku, která je navrhována touto změnou, a myslím, že se mnou všichni musíte souhlasit s tím, že to je změna pro obce pozitivní. Mám-li to říct stručně – líp to neumím. Prosím o schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.

Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 399/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení tentokrát má číslo 399/3, zpravodajem výboru je určen pan senátor Petr Gawlas. Garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení č. 399/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás v tuto chvíli seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý večer, vážená paní předsedající,

pane ministře, kolegyně, kolegové. Poslouchala jsem bedlivě pana mistra. Já si dovolím ze své zpravodajské zprávy vytáhnout jenom pár poznámek, které já považuji za podstatné. Jak pan ministr řekl, s touto novelou zákona asi nebudou nikdy spokojeni všichni, nicméně cílem opatření je narovnat alespoň ty nejmarkantnější rozdíly a posílit samosprávy. Všechny obce, to už tady také padlo, budou podle nové úpravy dostávat minimálně dle těch výpočtů 9000 Kč na obyvatele, tedy asi o 2200 Kč na obyvatele více, než je tomu dnes. Tato změna se týká asi 6000 obcí. Já bych si v této souvislosti pouze dovolila připomenout apelovat na zástupce samospráv, bude-li tato novela přijata, až budou sestavovat rozpočty na příští rok, aby byly přesto přese všechno konzervativní, protože se jistě shodneme na tom a víme, že rozpočty obcí dýchají s rozpočtem státního rozpočtu. Naše ekonomika je velice otevřená a my i s ohledem na dění v eurozóně, v Evropské unii nemůžeme přesně vědět, jak se nám podaří naplnit náš státní rozpočet, potažmo poté obecní rozpočty. Dále bych chtěla zmínit, že například na obce s rozšířenou působností byla převedena řada povinností, nikoli však patřičné pravomoci. A s tímto novým zákonem i tyto obce získají díl příjmů. Naše největší města dostávají v současné době zhruba asi 4,5 krát více na jednoho obyvatele než nejmenší obce. Tento diskriminační rozdíl příjmů na obyvatele mezi těmi nejchudšími a nejbohatšími obcemi je v Evropské unii v současné době zcela nadprůměrný. Samozřejmě bohužel pro velká města bude dopad opačný, budou se muset vypořádávat s úsporami. Nicméně jsem přesvědčená, že ten výpadek přímo jejich rozpočty – že si s tím budou umět nakonec poradit. Celkově do toho rozpočtového 211

určení daní tedy přibude 12 miliard korun. Já na této úpravě také velice vítám to, co tady pan ministr již také zmínil, že rozpočtové určení přidává prostředky původně určené na národní dotační tituly. A já osobně považuji dotyčný systém za zdroj jisté netransparentnosti, a proto si myslím, že omezování toho dotačního systému je také dobrým přínosem tady této novely. Na závěr si vám dovolím jenom přečíst usnesení hospodářského výboru, kdy hospodářský výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Paukrtová. Prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dovolte,

abych vás seznámila s průběhem projednání tohoto návrhu zákona na ústavněprávním výboru. Tak jak tady bylo řečeno panem ministrem, tento nový návrh zákona, novela zákona o rozpočtovém určení daní zajišťuje spravedlivější rozdělení těchto daní. Nově zavádí některé koeficienty, kde já osobně velmi vítám tu novou dotaci na počet žáků středních a mateřských škol zřizovaných obcemi. A dále tam došlo ke změně dalších kritérií a v celkovém objemu obce získají 12 miliard v členění 10,5 miliardy z Všeobecné pokladní správy, jestli si to správně pamatuji, a 1,5 miliardy z rozpočtu školství. Ústavně-právní výbor projednal tento návrh zákona na své schůzi 8. srpna a musím říct, že jednohlasně vám doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já musím říct, že jsem moc ráda, že jsem zpravodajkou tohoto návrhu zákona, protože vím, jak dlouhou cestu prodělal tento návrh zákona, a vím, že většina obcí, možná s výjimkou těch čtyřech velkých měst, tento návrh zákona vítají. Takže vám doporučuji v zastoupení ústavně-právního výboru, abyste schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, paní senátorko, teď se ptám zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Gawlase. Prosím. Senátor Petr Gawlas: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,

kolegyně a kolegové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se touto novelou zaobíral 8. srpna na své 29. schůzi a řekl bych, že to projednávání bylo velice rychlé, korektní, tak jak tato novela ve společnosti, hlavně mezi starosty, primátory vzbuzovala pozornost, dostávali jsme spoustu mailů, telefonátů, tak toto projednávání na výboru bylo velice rychlé. Taky kvituji nová kritéria, zvlášť počty dětí mateřských a základních škol, protože to znamená, že ta obec nebo to město se rozvíjí. Jsou tam prostě mladé rodiny a děti. Pan ministr tady mluví o těch váhách. Zastropování 10 hektarů na jednoho obyvatele je taky myslím tím správným krokem, který provedl rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Takže z těch 61 měst a obcí, které určitě budou nespokojeny, a když z toho vybereme 4 velká města, tak nám zbývá 57 malých měst a obcí. Bohužel mluvili jsme tu o těch kompromisech, je to kompromisní řešení. Možná i ta malá městečka nebo obce hlavně v pohraničí do této doby dostávají 212

z toho důvodu možná nadprůměrné částky, takže teď budou samozřejmě nespojeny, ale vzhledem k tomu, že těch obcí a měst, které z toho profitují, je 6000, tak si myslím, že je to správné. Takže když vám přečtu usnesení. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Zikla, ředitele odboru financování územních rozpočtů a programové financování měst a financí ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase, po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Petra Gawlase. A zatřetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore a

teď se ptám, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tady takový návrh, takže v tom případě otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy s právem přednosti se přihlásil pan předseda klubu Vícha. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně,

kolegové, když vidím to hejno přihlášených, tak jsem rád, že mám možnost přednostního vystoupení. V úvodu řeknu, že zákon v této podobě považuji za dobrý kompromis, že pro něj budu hlasovat a podobně velká většina klubu sociální demokracie. A teď mi dovolte tři krátké poznámky. První je možná řečnická otázka. Když se naposled zvyšovaly sazby DPH z 10 na 14 a z 19 na 20, současně se snížily koeficienty pro obce a kraje, aby z tohoto zvýšení, které se nakonec ukázalo jen hypotetickým a v praxi nepřineslo ani korunu, ale aby náhodou z toho neměly nic ani obce, ani kraje. Došlo tudíž fakticky k poklesu. Řečnická otázka je, zda to bylo nutné, když máme shodu pomocí obcím? Bylo tehdy nutné snížit koeficienty? Pan ministr odchází, možná se k tomu potom vyjádří. Druhá poznámka. O výběru daní jsme si řekli u předchozího zákona, zejména u DPH je nejistý. Jestliže nás Poslanecká sněmovna přehlasuje a zvýší sazbu o jedno procento, v praxi to opět nemusí znamenat žádné zvýšení. Chtěl bych podotknout, že i kdyby to znamenalo zvýšení a i kdyby se skutečně těch 10,5 mld. Kč vybralo, tak pořád nebudeme ani na výši daňových výnosů pro obce z roku 2008. Třetí poznámka. Dnes zde padlo, že se jedná o zrušené dotační tituly. Zákon o tom neříká ani slovíčko, pravděpodobně to bude pan ministr při sestavování rozpočtu nějak řešit, když bude jednotlivým ministerstvům rozepisovat. Proces rozpočtového určení daní trvá dlouho, vždycky se hovořilo o rušených dotačních titulech, ale na konkrétní dotaz, o které tituly se jedná, jsme nikdy nedostali odpověď. Byl bych rád, kdyby pan ministr dnes aspoň naznačil, aby rušené dotační tituly nebyly jako yetti, že je nikdy nikdo neviděl. Rád bych viděl, na úkor čeho se bude rozpočtové určení daní financovat, aby to nakonec nebyly takové tituly, které obce stejně dostávaly. Tady se jedním směrem dává a obcím se to zase vezme. Tuto jistotu bych chtěl mít a myslím, že spolu se mnou zhruba 6 200 obcí, které se těší, a obávám se, že marně, na výnos. Děkuji za pozornost.

213

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Omlouvám se panu kolegovi Kuberovi, který se přihlásil písemně s velkým předstihem, čímž se stalo, že jeho přihláška zapadla. Dávám mu teď slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové,

tentokrát mám úlohu mnohem snadnější, protože nemám absolutně žádný problém s tímto kompromisem, který byl velmi složitě vyjednán a je vidět, že má podporu napříč spektrem. Chtěl bych dopředu varovat před tím, co za chvíli uslyšíme, jak se začne hledat spravedlnost. Zažil jsem to už na dvou výborech. Obce, kde napadne hodně sněhu, říkají, že by měly být zvýhodněny tím, že je tam hodně sněhu, třeba na Klínovci. Já bych byl rád, kdyby u nás napadlo více sněhu a ten Bouřňák byl o 1000 m vyšší, protože by tam přijeli lyžaři, takhle tam sníh rychle roztaje. Jiné obce budou zase říkat, že jsou na povodí a co chvíli jim tam něco praskne a jsou vytopené. Na to bych měl také námitku, že my některé obce máme tolik nepřizpůsobivých, že by to měl být zvláštní koeficient, kde by nám státní rozpočet přispíval. Spravedlnost tam nenajdete. Dobře víte, jaký spor se vyvinul mezi velkými a malými městy, zcela zbytečný. Spor tam bude vždycky, ale každý rozumný ví, že velká města zase poskytují řadu služeb okolním obcím. Myslím si, že kompromis, který se nalezl, byl dobrý. Mám s tím trochu jiný problém, který zde byl naznačen, a to je hrazení přenesené působnosti neboli státní správy. Znovu bych upozornil, že Ústavní soud opakovaně sdělil, že pokud tato praxe bude pokračovat, že stát bude přenášet další povinnosti na obce, aniž by státní správu hradil, tak Ústavní soud zasáhne. Skutečně to přesáhlo meze rozumnosti. Téměř každý den přijde nějaká nová kompetence, jednou jsou to registry, jednou další aktivity, které obce zčásti hradí ze svého rozpočtu. Vzpomeňme stavební zákon, když stavební úřad u ORP rozhodne, že v nějaké obci se zbourá dům, tak to zaplatí z rozpočtu obce s rozšířenou působností. Uvedu jeden velmi praktický příklad, i když to není suma, která by rozpočty ohrožovala. Chtěl bych prostřednictvím pana ministra vzkázat nepřítomnému panu ministru Hegerovi, za což nemůže, protože tady není, aby méně naslouchal mému toho času stranickému kolegovi Šťastnému, který chce zakázat kouření v předzahrádkách, a raději se věnoval k tomu, co je důležitější. Přečtu vám dopis, který jsem dostal od firmy EKOLA. Kdybych nebyl primátor, nikdy bych se o tom nedozvěděl: Vážený pane primátore, na základě směrnice EU č. 2249 EC o hodnocení a řízení enviromentálního hluku, která je implementována do české legislativy, dochází jednou za pět let ke zpracování strategických hlukových map. Naše společnost je jednou z firem sdružení, které se podílí na zpracování strategických hlukových map ČR pro aglomeraci Ostrava, Olomouc, Plzeň, Liberec, Ústí nad Labem, Teplice. Uvedené výstupy strategických hlukových map budou sloužit i ke zpracování akčních plánů, které musí zajistit na základě platné legislativy příslušný krajský úřad. Rádi bychom vás touto cestou požádali o spolupráci při zpracování strategické hlukové mapy aglomerace Ústí nad Labem, Teplice, kde jsme zodpovědnou firmou pro zpracování v rámci zmíněného sdružení. Vaše spolupráce by spočívala v poskytnutí základních vstupních podkladů nezbytných pro výpočet. Rádi bychom vás touto cestou požádali o svolení k poskytnutí následujících základních podkladů: detailní komunikační síť města Teplice včetně aktuálních intenziv dopravy, ideálně rozdělených na den, večer a noc a případného pasportu těchto komunikací, kryt vozovky, nejvyšší povolená rychlost, šířka komunikace, nejlépe ve formátu SHP,

214

počty a trasy městské hromadné dopravy v denní, večerní a noční době v Teplicích, případně další doplňující údaje, které poskytnou vaši pracovníci. Vzal jsem telefon a zavolal jsem do té firmy. Tomu, kdo poslal dopis, jsem položil jednoduchou otázku: Vážený pane, kdy pošlete objednávku? Na druhé straně telefonu se rozhostilo ticho a i bezdrátově jsem viděl ten udivený pohled. Otázku jsem specifikoval: Pane, vy děláte pro ministerstvo zdravotnictví tuto práci zadarmo? Odpověděl: Ne, vyhráli jsme výběrové řízení ministerstva zdravotnictví. I zavolal jsem paní ředitelku odboru na ministerstvu zdravotnictví a ptám se jí, kdo tu dvouměsíční práci magistrátu zaplatí. Lidé nebudou moci dělat něco jiného. Odvětila mi, že nikdo, protože už evropské peníze byly rozděleny. Je to evropská směrnice, říše dobra, která páchá vše pro naše blaho, to nařídilo hlukové mapy, takže už žádné peníze nejsou. Musím konstatovat, že když nebudou peníze, nebudou hlukové mapy. Vzhledem k tomu, že se naštěstí nejedná o přenesenou působnost, firma od nás žádné údaje nedostane. To je maličký příběh, takovýchto dopisů dostáváme od bytových pasportů domů apod., a vždycky je to jen tak. Když se zeptáte firmy, říká, že na to jsou peníze z Evropy. Kromě toho, že hlukové mapy nám příliš nepomohou, protože nejsem si zcela jist, zda hluková mapa pomůže obcím na trase nedostavěné dálnice D8 například ve Velemíně nebo v Bořislavě, nepomůže jim vůbec nic, nebo pomůže lidem, kteří mají ve své blízkosti středisko nepřizpůsobivých, kde se ozývá obrovský rachot každý večer, ale oni nevědí, co je hluková mapa? I kdyby to věděli, bylo by jim to úplně jedno. Je to jedna z totálních evropských pitomostí, která ovšem čerpá jak z evropských rozpočtů, tak z rozpočtů členských států neuvěřitelné peníze. Toto je malý detail, jinde tečou miliardy, toto jsou jen miliony. Na to jsem chtěl upozornit. Chtěl jsem dále poprosit, aby se konečně někdo začal zabývat tím, že když stát přenese nějakou působnost – je to tak, že to dělají jednotlivá ministerstva, tak pokud si ministerstva do zákona něco dají a budou to muset zaplatit, uvidíte, jak si najednou přestanou vymýšlet. Bezvadně se vymýšlí, když to platí někdo jiný. Tady se v tomto směru mnohé nestalo. Pokud jde o přidělené nové peníze, na které se všichni tak těší, na webu ministerstva financí si můžete najít svou obec, tam si najdete, kolik bude mít navíc. Ani jsem to nevěděl, ale už mi volali občané a rozdělili mi to asi 40 krát. Pane primátore, teď jsem četl na internetu, že dostanete o 26 milionů víc, teď za to můžete něco postavit. Říkám: Moment, nám ale na příspěvku na státní správu ubude 19, budeme platit vysoké DPH, takže to není tak, že můžeme rozdělovat, naopak budeme velmi přemýšlet, jak rozpočet sestavíme. Když se to objeví, každý věří tomu, že peníze budou. Zákon podpořím, nemám s ním žádný problém věcný. Jen ještě upozornění. Měl jsem na sjetině křížek u "nezabývat se", stiskl jsem ANO, ale zřejmě to bylo s lidoveckou kartou nějak spojené, takže to nebyl křížek. To jen pro steno, nemá to žádný vliv. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Nyní je přihlášen pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, asi před

dvěma měsíci jsem se zúčastnil jednání, které bylo svoláno poměrně narychlo na Krajském úřadu v Plzni a týkalo se obcí Plzeňského kraje, kde některé obce tehdy ještě při koeficientu na plochu s omezením tří hektarů na občana byly velmi vyděšeny, protože proti stávajícímu rozpočtu jim dramaticky poklesl příspěvek, někde až na 50 %. Po úpravě koeficientu na 10 hektarů na občana se to týká jen menšího 215

počtu obcí. Když jsem minulý týden dostal dopis paní starostky a starostů šumavských obcí, které sice nejsou v mém volebním obvodu, velmi mě zaujal, podepsal bych ho, bylo v něm vše naprosto pravdivě uvedeno s postesknutím, jak jim koeficient plochy i při zvýšení na 10 hektarů sníží příspěvek proti poslednímu ročnímu příspěvku někde i na 50 %, tak se domnívám, že je zapotřebí, abych se minimálně zeptal pana ministra, až se vrátí, nebo požádám paní garanční zpravodajku, aby se zeptala, neboť jsem volal paní starostce Kubovy Huti, zda by se spokojili s tím, že by mimo tento zákon měli ve formě jakéhosi shovívavého příspěvku na dorovnání rozpočtu. Těžko by se to dalo upravit v zákonu. Přemýšlel jsem o dalším článku do zákona, aby proti roku 2010 a 2011 byl rozpočet těmto obcím dorovnán alespoň do té míry, jako měly v posledním rozpočtu. Můj dotaz zní, zda lze těmto obcím dorovnat rozpočet? Jde v souhrnné hodnotě o 160 milionů. Z pohledu státního rozpočtu je to naprostý pakatel. Je to tak malá hodnota, že se domnívám, že to za úvahu stojí. Jen nevím, co vedením těchto obcí doporučit. Myslím, že na to jsou exekutivní orgány. Je mnoho důvodů, včetně těch, že speciálně v šumavských obcích tyto obce byly vykořeněny, byly to často vojenské újezdy, které byly vypleněny jednak odsunem, jednak později působením armády. Působil jsem tam jako voják základní služby při cvičení, tak vím, jak vypadalo toto prostředí a péče o krajinu. Peníze nepochybně vyžaduje. Přimlouval bych se, aby bylo možno těmto obcím dorovnat alespoň do té míry, kterou měly předtím obce jako Prášily, Kubova Huť, Modrava a Kvilda. Byl bych rád, kdyby ministerstvo našlo cestu, jak to těmto obcím dorovnat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Další přihlášenou je paní senátorka Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, byť se čas naplňuje, nemohu nevystoupit, protože právě šumavské obce, které tady zmiňoval kolega Sefzig, některé z nich patří do mého senátního obvodu. Pan ministr Kalousek říkal, že když někomu přidáváte, musíte někomu ubrat. To velí logika věci. Když si naťukáte na internetu stránku www.obcelidem.cz, objeví se billboard pana ministra Schwarzenberga a mapa, na které si můžete najít, jak bude rozpočtové určení daní vypadat. Když si například odťuknete obec Prášily, je tam okénko: Napište svému starostovi, že díky RUD může obec Prášily získat minus 4 028 000 Kč. Obec Prášily nepřijde ani o 40 a ani o 50 % svého rozpočtu, ale obec Prášily, která měla rozpočet 6 121 000, bude mít nový rozpočet 2 093 000 Kč. Jsou to obce, které jsou v mém senátním obvodu a částečně obvodu pana kolegy Jirsy. Pan starosta se obracel na mne s výzvou a s prosbou. Je si vědom toho, že rozpočtové určení daní na hlavu bylo pro některé z obcí vysoké, počítal s tím, že se rozpočtové určení daní pro obec Prášily sníží, ale dvě třetiny rozpočtu pro obec Prášily, která v roce 1992 vznikla po zrušení vojenského prostoru a kterou doslova vybudovaly z osobních úspor, může mít na její další vývoj obce fatální následky. Byla to obec, do které se nesmělo, kde byl jeden odstřelený kostel, smělo se tam vstoupit pouze na propustku, žilo tam několik lesníků od Lesů České republiky. Tato obec přijde o dvě třetiny svého rozpočtu. Mohu jmenovat další – Horská Kvilda o minus 733 tis., Borová Lada 948 tisíc, Kvilda o téměř 700 tis. Kč. Samozřejmě starostové těchto obcí nám píší, že v těchto lokalitách od roku 1938 je šumavský prostor trvale destabilizován. Byl proveden odsun českého obyvatelstva, poválečné vysídlení německého obyvatelstva, železná opona a v roce 1991 byl vyhlášen národní park. To jsou zrealizované státní zájmy, které zlikvidovaly tradiční kulturní, sociální, ekonomické prostředí, zmizely vesnice,

216

lidé, školy, kostely, hřbitovy, tradiční dřevozpracující průmysl, kultura. Samozřejmě s tím se také snížila hustota obyvatel. Na ty, kdo zůstali, byla navalena správa rozsáhlých území. V roce 2006 sice došlo ke zlepšení v rámci rozpočtového určení daní tím, že bylo přihlédnuto k velikosti katastru. V roce 2012, pokud bude tento návrh zákona schválen, 10 pohraničních šumavských obcí přijde o 16 218 000, což je 40 % z celkově uspořených 36 milionů. Spravedlnost není až taková, vystupovala jsem ne proto, že zákon nepodpořím, vím, že 99 % obcí si polepší, ale chtěla jsem od pana ministra slyšet ujištění, že nebude moci dojít k tomu, že některá z obcí v příštím roce nebo v dalších letech se nedostane do takových problémů, že státní dotace, která existuje v rezervě ministerstva financí, nebude využita a starostové těchto obcí se budou moci obrátit na ministerstvo financí a u akcí, které mají rozestavěné, si budou moci sáhnout na rezervy. Jinak by to bylo pro některé obce, zejména šumavské, likvidační. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.

Prosím pana senátora Horníka. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, to

podstatné řekli mí předřečníci. Přesto mi dovolte, abych se zastavil u stejného problému, který se týká ale Krušných hor. Předem hlásím, že jsem ve střetu zájmů, protože jsem z jedné z potrefených obcí. Proto to nechci z tohoto hlediska poměřovat, ale chci se podívat na blízkou obec se jménem Třebuz. Než budu hovořit o Třebuzi, chci potvrdit, co všechno nastalo zejména v horských pohraničních regionech. Od toho, co řekla kolega Rippelová, navíc v našem prostoru došlo k uzávěře díky Jáchymovským dolům. Totální devastace, ani minulý a ani současný stát nenašel odvahu, aby tam aspoň korunu obcím přidal. Kdysi jsem tady už říkal, že bývalý pan prezident – dej mu pánbůh věčnou slávu – sliboval tehdy v rámci voleb a lepších zítřků, že pomůže pohraničním regionům. Dělal to ale také ministerský předseda, současný prezident. My jsme se nikdy žádné pomoci nedočkali. Co jsme si sami nevydobyli, to jsme neměli. Když jsem se na obce podíval, jsou to většinou ty obce, které mají velký katastr – mluvím o Krušných horách, a které vznikly v roce 1990 a později. Obcím v Krušných horách, které jsou na horní planině, týká se to Lučné pod Klínovcem, Přebuzi, Českého Jiřetína, Kale, Klínů, Kryštofových Hamrů a Božího Daru. Tyto obce přijdou na rozpočtovém určení daní celkem o cca 6 100 000 Kč. To jsou obrovské peníze. Za naši obec se to týká zhruba 600 000 Kč. Vím, že nám nikdy nikdo nepomohl, zase si musíme pomoci sami. V tom případě budu pokračovat, pokud budu starosta, formou socialistického hospodaření, to znamená, budu naši obec nutit k podnikání, abychom si peníze vydělali jinak než je to obvyklé na rozpočtovém určení daní získat příjmy. Kolega Vystrčil na našem výboru mi řekl: Honzo, není to tak jednoduché, podívej se na to a na ono, na jedné straně máš 7 mil., tady máš 7 milionů. Je to tím, že už léta podnikáme. Máme dlouho pravicí kritizované podnikání. Co nám ale zbývá? Když přejdu k Přebuzi, nemá to štěstí, že by byla na frekventované silnici první třídy, bohužel tam nemá ani možnost rozvoje turistiky a nejhorší je, že se nemůže ani sama rozvíjet. Kdo jí v tom překáží? Tento stát. Na jejím území, stejně jako na našem území, asi na 98 % katastru města Boží Dar máme Naturu 2000, tzv. Krušnohorské plato. Abyste věděli, co to přináší za problémy. Do roku 2015 máme mít změněn územní plán. Obec Přebuz chtěla na bývalých rozvalinách postavit cca 10 rodinných domů, aby se do obce mohlo nastěhovat více obyvatel a aby bylo možné získávat potom větší rozpočtové určení daní. Kdo tomu zabránil? Sásta polní. 217

Máme ho tam všude, v celých Krušných horách. V ten okamžik zjistíte, že nemáte šanci se z toho kruhu nějak vymanit. Do toho přijde rána, pro Přebuz je to konkrétně 840 tisíc Kč. To jsou skutečně velké peníze. Nemůžeme za to, že jsme zdědili naprosto zpundrovanou zem, dosud jsou stopy po zpundrování vidět, nemůžeme za to, že původní obyvatelstvo bylo vysídleno, nemůžeme za to, že bývalý komunistický ministr obrany Čepička přišel a svými tanky nechal rozstřílet celé obce a my jsme zdědili velké plochy po bývalých obcích. Co máme dělat s tak velkými katastry, když je nám to v podstatě vytýkáno? Dříve tam žili lidé a snad všichni chceme, aby region zase mohl žít, aby se tam lidé navrátili. Po 22 letech starostování jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché, že to netrvá 20 nebo 50 let, jsem přesvědčen, že to bude trvat minimálně 100 let. Možná potom dojde k situaci, pokud nebude válka, že tam bude spolu žít obyvatelstvo české a saské dohromady a že i naše obce se trochu více zalidní, jako je to v sousedním Sasku, kde historicky obyvatelé zůstali a nebyli odsunuti. Cítil jsem potřebu toto zde říci. Na začátku jeden z předřečníků řekl, že se obce těší. 57 obcí se netěší – myslím, že si mohu dovolit to za ně říci. Pak tady bylo řečeno, že tyto obce braly nadprůměr. Někdo ale toto obrovské území musí spravovat, nejen starat se o počet obyvatel, který bývá většinou malý, ale problémy, které tam vznikají se správou majetku, s lesním hospodářstvím a se vším možným se musí zaplatit. I tam všude do poslední osady se v zimě musí protahovat. V 800 až 1000 m to není vždycky zcela nejjednodušší. Mrzí mě, že zde není pan ministr. Na našem výboru jsem se ptal, a bohužel jsem nedostal odpověď od prvního náměstka ministra financí Mikšiče – protože se mluvilo o jakýchsi kompenzacích – chci se zeptat, zda vůbec je nějaká možnost. Mnohé z těchto obcí si vzaly úvěry i na evropské projekty a 600 tis. je hodně peněz, aby byly schopny dostát závazkům, které mají u bankovních domů. Poprosil bych paní garanční zpravodajku, aby se na tuto věc zeptala pana ministra, zda bychom na to mohli dostat odpověď. V horských a příhraničních obcích nechceme žít za trest, chceme tam život rozvádět, mít tam své rodiny. Mohu vám říci na rovinu, že mnohá z vás dam by v tomto prostředí nechtěla žít jen z toho důvodu, že na jaře, když můžete chodit již v lodičkách v údolí, tak u nás mají ženy ještě kozačky a když přijedou dolů, jsou považovány za blázny. Ženy takovou radost ze zimy nemají a je i velmi těžké tam nějakou ženu do hor dostat. Život tam není jednoduchý a je třeba si ho vyzkoušet ne jako turista na týden, ale je třeba se na to podívat očima lidí, kteří tam žijí a denně musí klimatické změny, které tyto lokality přináší, mnohdy ne jednoduše snášet. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Prosím paní senátorku Juřenčákovou. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan ministr tady není, takže doufám, že bude aspoň poslouchat. Začala jsem bojovat za spravedlivější peníze obcím a městům ještě před tím, než jsem šla do Senátu, když jsem byla starostkou malé obce. Neměl mě rád ani předcházející ministr financí pan Sobotka, který byl ještě v roce 2006, protože jsem tehdy ještě s dvěma obcemi podala ústavní stížnost na stát kvůli diskriminaci malých obcí a měst. Když jsem byla zvolena do Senátu, pokračovala jsem v této kritice. To už byl ministrem pan Kalousek a asi mě také tehdy neměl rád. Když potom Ústavní soud stížnost zamítl, dvě ze tří obcí – naše už ne – podaly ústavní stížnost do Štrasburku. A přiznám se, že jsme používali určitou formu nátlaku, protože jsme potřebovali dosáhnout svého cíle. To znamená, že když byla podána stížnost do

218

Štrasburku, tak nám tehdy pan ministr Kalousek slíbil, že se návrh zákona změní, a také svůj slib dodržel. Od 1. 1. 2008 bylo většině obcí přidáno. My jsme tehdy na začátku kritizovali propastný rozdíl mezi příjmem na hlavu Pražana, který byl 6,5násobně větší než na hlavu občana nejmenší obce. Od roku 2008 se rozdíl snížil, takže to byl asi 4,5násobek. Dostali jsme také slib, že vznikne pracovní skupina, která se bude podílet na zpracování a přípravě nového zákona. Když byl schválen zákon od 1. ledna 2008, já jsem to tehdy říkala, a navážu teď na kolegu Horníka, tak jsem viděla, jak se velmi zvýšily příjmy, které mají malé počty obyvatel a velkou výměru. Já jsem se teď pro srovnání, když jsme to konzultovali v lavici, podívala na obce ve svém volebním obvodu, které žijí také, u nás se říká, na kopanicích. Když tam jdou ženy do práce, tak musí dojít na autobusovou zastávku v gumákách a tam se přezout. Takže zhruba 150hlavá obec – obec Prášily, která má 167 obyvatel, ta naše obec, která má o 17 obyvatel méně a také je v horách, má v současné době roční rozpočet milion 423 tisíc. To je obrovský, propastný rozdíl proti 6 milionům, které má ta obec zhruba se stejným počtem obyvatel v Prášilech. Já jsem přišla po celé té době na to, že nikdy nemůže být nic spravedlivé. Protože pokud bychom chtěli nalézt spravedlnost, je to hrozně těžké, vždycky se někomu ublíží. Když začal vznikat tento nový zákon, bylo to o tom, že Ústavní soud odmítl ústavní stížnost obcí i senátorů, kteří tehdy podali ústavní stížnost, a řekl, že je to věcí politické soutěže. To znamená, že "pokud se vám to nelíbí, běžte do politiky a zkuste to změnit". Výsledkem toho bylo, že Starostové a nezávislí se pustili do parlamentních voleb a v roce 2010 se tam zástupci Starostů dostali a díky jim se poprvé dostalo do programového prohlášení vlády rozpočtové určení daní. Já jsem v minulosti také hodně bojovala s bývalým primátorem panem Bémem, který mě už od začátku obviňoval z toho, už v roce 2007, že si dělám předvolební kampaň. Tak jsem se mu smála a říkala jsem "pane primátore, já mám teprve po volbách". Takže byly to chvíle těžké a já jsem dneska ráda, že usilovným tlakem všech zainteresovaných došlo dneska k tomu, že napříč politickým spektrem budeme dneska změnu tohoto zákona schvalovat. Na začátku toho byl, jak už bylo řečeno, Spolek pro obnovu venkova, Svaz měst a obcí. Na pracovních skupinách se podíleli i zástupci Senátu z výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, ze Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. V roce 2008 vzniklo Sdružení místních samospráv. Takže těch lidí bylo hodně a hodně. Nemůžu nevzpomenout velkou pomoc bývalého náměstka a pak bývalého ministra pana Eduarda Janoty, protože na tom, že dneska tady ten zákon je, má velký podíl. Dneska už mu poděkovat nemůžeme. Chtěla bych vám všem poděkovat za to, že dneska zvednete ruce pro to, že naprostá většina obcí a měst si polepší. Dala jsem si tu práci a spočítala, že jenom změna, která má být v mém volebním obvodu, má navíc přinést 218 milionů. Díky té změně od roku 2008 tam dorazilo neuvěřitelných 438 milionů Kč. Tak jak tady říkal kolega Horník, ptala jsem se také na to, co bude s těmi 57 obcemi, kterým se příjmy podstatně sníží a které mají nastavené nějaké splátkové kalendáře a v podstatě nevědí, z čeho by to splácely. Tehdy mi odpověděl pan náměstek Minčič, že tyto případy budou řešit individuálně a že tyto obce nenechají ve štychu. Takže já si myslím, že pan ministr to tady snad potvrdí a že nebudou ti, kteří by nebyli také trochu spokojeni. To je všechno a doufám, že dáme na chvilku pokoj a pokud nám ty příjmy budou chodit, tak budeme spokojeni. Může se stát, také už to tady bylo řečeno, že

219

příjmy obcí korespondují s výkonem celostátní ekonomiky. To znamená, že pokud se bude vybírat méně daní, do obcí bude přicházet méně peněz. Je to prostě tak, že už dneska víme, že kdyby přišlo těch peněz ne tolik, jak je podle zákona, tak pořád to bude víc, než obce dostávaly doteď. Doufám, že nebudeme zklamaní tím, že pro to zvedneme ruku a až to podepíše pan prezident, že budeme moci všichni slavit. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Tesařík. V průběhu jeho vystoupení se vystřídáme. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Mám dva dotazy na přítomného pana ministra. Chtěl bych ho pozdravit v této pozdní době. (Reakce ministra Kalouska mimo mikrofon.) Děkuji. Myslím, že to bylo na místě. Při projednávání předchozího tisku s pořadovým číslem 396 – a chci poděkovat kolegům, že nebyl schválen – jeden z kolegů z pravicového spektra hovořil při jeho projednávání o tom, abychom tento zákon podpořili, a to z jednoho důvodu, že až budeme projednávat tuto materii, jeho nepřijetí mělo vliv – konkrétně to budu demonstrovat na číslech: Pokud bychom nepřijali tisk 396, nebylo by 12 miliard na rozdělení, na posílení RUDu. Chci se zeptat pana ministra, jestli to, co tady zaznělo v předchozí diskusi, je pravda. Jinými slovy – jestli tím, že jsme nepřijali tisk 396, je ohroženo těch 12 miliard. A potom bych se chtěl v krátkosti a skutečně jenom ve stručnosti zeptat. Hodně tady hovoříme o 57 obcích. I když jsem hejtmanem a před tím jsem byl primátorem, v mé praxi se spíš objevovala čísla, která začínala milionem, tak si dovedu představit, nyní, když pomáháme i obcím z rozpočtu krajů, např. Programem pro obnovu venkova, že chybějící statisícová částka při milionovém rozpočtu je skutečně deklasující. Předchozí diskuse byla především o tom, jestli se skutečně naplní slova náměstka ministra financí, že u těchto 57 obcí bude nějaký specifický přístup zejména v okamžiku, kdy prokáží, že dlouhodobě počítaly s investičními výdaji. Já bych to možná konkretizoval – např. počítaly, že si podají projekty do regionálních operačních programů a ze svého rozpočtu chtěly dofinancovat svůj podíl. Můj dotaz není k těm 57 obcím. Můj dotaz je k těm 4 velkým městům, která jsou téměř ve stejné situaci. Oni jsou podle zákona povinni dělat rozpočtový výhled, musí ho schvalovat a při plánování investic zajisté také počítali s těmito příjmy. Tedy do té doby, než zjistili, že v Poslanecké sněmovně běží návrh zákona o změně rozpočtového určení daní. Takže se chci zeptat, jestli i MF počítá s tím, pokud se tato čtyři města obrátí na něj, a prokáží-li skutečně, že měla nějaký naplánovaný oprávněný výdaj a ten nemohou nyní uskutečnit z důvodu tohoto zákona, jestli bude ministerstvo s nimi komunikovat. Tolik můj dotaz.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má

slovo pan senátor Ivo Bárek.

220

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, já se budu velice snažit být stručný. Chtěl bych jenom potvrdit slova paní senátorky Juřenčákové, že i Senát se podílel na tvorbě této novely zákona. Myslím si, že pan ministr dokonce tady na semináři našeho výboru pro územní rozvoj tehdy slíbil, že je nutno se tím zabývat a že opravdu udělá všechno pro to, aby se ten zákon změnil. Což mu je ke cti, že se to takto stalo. A musím potvrdit, že i naši zástupci výboru chodili pravidelně na pracovní skupiny a ministerstvo financí. Což si myslím, že je neobvyklé a možná, že by to mělo být u vícera zákonů, tak abychom došli vždycky ke shodě. Takže to jenom tato poznámka. Druhá poznámka je rovnou na paní kolegyni Juřenčákovou, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega pan poslanec Sobotka. Samozřejmě všichni ministři se nějakým způsobem snažili těm obcím pomoct. Možná jste to zapomněli, ale za ministra Sobotky došlo k tomu, že daně z právnických osob přešly ze sídla – tam, kde měly sídlo, tak přešly jakoby do té společné kasy a rozpočítávalo se to podle jistého vzorce. Takže třeba okres na tom vydělal sto milionů. A právnických osob, protože právnické byly z místa sídla a pak šly rozpočítávány, takže prostě jsme na tom vydělali. Takže si myslím, že všichni se nějakým způsobem snažili to dávat dohromady. Co se týče těch 57 obcí, já bych se opravdu přikláněl k tomu, aby se ministerstvo financí podívalo a udělalo nějakou analýzu, aby ty obce opravdu nebyly zaskočeny tím, že ty peníze nemají. Protože my jsme na výboru projednávali záležitosti některých obcí, třeba v Moravskoslezském kraji, kde samozřejmě se jedná o obec, ale má spoustu osad, kde je nutno zabezpečit dopravní obslužnost. A ti starostové mají problém s tím, že v rámci úbytku peněz, s ohledem na rozlehlost toho regionu, že bude mít problém se vypořádat tady s touto dopravní obslužností a s odhrabáváním sněhu, protože těch peněz na to potřebují daleko více než ty ostatní. Takže to jenom pár připomínek tady k tomuto a samozřejmě ten zákon podpořím. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, technická, to znamená uvedení věci na pravou míru. Prosím, paní senátorka Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych chtěla jenom uvést tu ústavní

stížnost, kterou jsme dávali v roce 2006, tak to bylo proto, že od roku 2005 byla změna zákona o dani příjmu, kde nastalo společné zdanění manželů, které přineslo obrovské propady obcím. To byl důsledek, proč se dala ta ústavní stížnost. A to jsem uváděla, že to bylo po dobu vlády pana ministra financí Sobotky. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji, to byla vzorová faktická poznámka. Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já na úvod vzpomenu trošku historii vzniku Kraje Vysočina. Když jsem se tam stal po prvních volbách náměstkem hejtmana, tak jeden z mých prvních návrhů bylo, abychom – je to trošku legrační – vytvořili jedno město, které se bude nazývat Vysočina. Pokud bychom tak učinili, tak by to znamenalo okamžitě přínos asi 600 mil. Kč do rozpočtu všech obyvatel, to znamená všech obcí Kraje Vysočina. Já to říkám tedy proto, že je potřeba tuto koalici a tuto vládu za tento návrh pochválit a poděkovat jim na to, že dnes došlo konečně k narovnání a řekněme k jakémusi zespravedlnění financování jednotlivých typů obcí. Já tady k tomu řeknu jenom dvě poznámky. První: vždycky se říká, že když se někomu přidává, tak se také

221

někomu musí vzít. Na druhé straně, pokud nebereme Prahu jako kraj, tak ve všech krajích, to znamená i v těch, kde se nachází města jako Ostrava, Plzeň nebo Brno, dochází ke zvýšení daňových příjmů, pokud sečteme příjmy všech obcí. Ve všech krajích, i v těchto třech, to znamená, to je velmi důležité. A nejsou to nijak malé částky. V případě Ostravy je to 1 miliarda Kč, v případě Plzně je to 700 milionů Kč a v případě Jihomoravského kraje je to dokonce 1,3 mld. Kč. A to přesto, že se těm městům jako takovým příjmy snižují. Druhá moje poznámka se týká těch věcí, které tady říkali moji předřečníci, a je to zejména o těch obcích s velkým katastrálním územím. Samozřejmě je to pravda, že pro ně je to snížení příjmů šokem. Na druhé straně tady byla, a já tomu rozumím, vždycky říkáme jen ta druhá část pravdy. Když se řeklo, že Prášily budou mít snížený rozpočet, tak se neřeklo, že jejich příjem na hlavu v současné době je 36 700 Kč, a bude 12 500 Kč, což je pořád asi o 3 000 Kč více, než je průměr v obcích, jako jsou Prášily. Pokud se neříkala Modrava, tak Modrava měla příjem na hlavu 62 000 Kč, a nyní bude na 12 300 Kč, což je zase asi o 2 500 více, než je průměr. A podobně tady byla jmenována Přebuz, která měla 22 800 na hlavu, a dneska má 12 400 Kč na hlavu, zase asi o 3 000 Kč více, než je průměr takovýchto typů obcí. Je jasné, že některé z těchto obcí skutečně mohou mít problémy. Buď kvůli tomu, jak si postavily své investice do budoucnosti, nebo proto, že mají velké provozní výdaje. Pan ředitel Zikl nám slíbil – já doufám, že to pan ministr, který k tomu už několikrát byl vyzván, potvrdí – že individuálně ministerstvo financí bude s těmito obcemi pracovat. A že skutečně, když se v některých případech prokáže, že po těchto nových příjmech, po přijetí toho zákona bude pro obce financování dál nemožné, respektive jednoznačně deficitní, že jim bude pomoženo. Na druhé straně byl bych velmi nerad, abychom pro tuto věc zapomněli, že takto se pomáhá zhruba šesti tisícům obcí, což je obrovský přínos a obrovský vklad tohoto zákona. A mě, na rozdíl od pana kolegy Víchy, ne, že vůbec, ale tolik nezajímá, které dotační tituly budou zrušeny. Jen ať jsou zrušeny, zrušte jich ještě více, pane ministře, a ještě přidejte těm obcím. Při všem tom špatném hospodaření obcí, tak já říkám, že jsem přesvědčen, že obce ty peníze využívají daleko a daleko efektivněji, než tu míní různí úředníci, kteří přidělují nakonec různé typy dotací. Takže to jsou moje poznámky k tomuto zákonu. Samozřejmě ho podpořím, navrhuji tudíž také jeho schválení a těším se na to, že bude ta předpokládaná výše příjmů co možná nejvíce naplněná, byť mám obavy, jako mnozí jiní, že to nebude pravděpodobně ze 100 %, protože skutečně se občané rozhodli spořit více, než jsme očekávali. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, nyní promluví

pan senátor Petr Šilar. Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já velice krátce.

Já jsem chtěl původně vystoupit s podporou tohoto návrhu zákona. Ale není potřeba, protože ta podpora tady probíhá u všech, kteří zde vystupují. Ale byl bych asi špatný předseda komise pro rozvoj venkova, abych nepřipomněl také trošku historii, protože si myslím, že tady v Senátu tato záležitost byla projednávaná už v sedmém funkčním období. A byl tady odborný seminář, který právě v té komisi, které teď předsedám, byl hlavní bod jednání, to znamená rozpočtové určení daní. Takže historie tohoto zákona začala tady v Senátu, jestli mě tedy záznamy neklamou, na schůzi 8. září. A já bych tady chtěl poděkovat všem předcházejícím senátorům, kteří se o to v té komisi přičinili, především také předsedkyně Lídě Müllerové a tehdy panu ministru

222

financí Kalouskovi, který skutečně na tom semináři přislíbil, že se s tím rozpočtovým určením něco bude dělat. Takže z mé strany, jako předsedy komise, bych chtěl ještě jednou vyslovit poděkování. Často se to nedělá, říkám to i jako současný starosta. A za všechny starosty, s kterými jsem jednal, kteří jsou v mém oboru, tak budou velice potěšeni. Takže to je první poznámka. Druhá poznámka, která se týká těch rušených fondů. Nebo jsem se taky dotazoval kolegy Vačkáře na ministerstvu pro místní rozvoj, které dotační tituly budou zrušeny v případě rozpočtového určení daní. Protože jsem tam v jednom monitorovacím výboru, nebo jsem byl v komisi venkova, a bylo mi sděleno, že možná se žádný fond nezruší, ale pouze nebudou naplněny. Takže to je taky jedno z řešení. Také bych byl rád, kdyby nám bylo včas sděleno, které fondy budou zrušeny. Už jenom proto, že si myslím, že starostové ušetří na cestách do Prahy, na ministerstvo, když chodí ode dveří ke dveřím s čepicí v ruce a hledají, kde by mohli sehnat nějaké peníze. Děkuji a samozřejmě ten zákon podporuji a přeji zdar tomuto zákonu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Petr Pakosta má slovo, jako druhý Petr v pořadí, ještě je tam třetí. Senátor Petr Pakosta: Hezký večer, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pane ministře. Jsem rád, že tento zákon se nám dostává v této podobě na stůl k projednání. Ta cesta byla opravdu klopotná, jak tady zaznělo, to mohu potvrdit, protože jsme s kolegyní Juřenčákovou pilně docházeli do expertní komise na MF. Jsem rád, že ta práce někam došla. Já mám to velké štěstí, že v mém volebním obvodě všechny obce si polepší, což je naprosto skvělé. Nevím, kolik z vás to tady může takto říci, ale já to říct můžu, takže je to fajn. Teď jsem chtěl říci ještě něco, co jsem mezi tím zapomněl. Takže vám děkuji za pozornost. (Pobavení v sále.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji. Slovo má pan

senátor Petr Bratský. Zatím poslední přihlášený. Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo. Avizuji, že budu poměrně

krátký, ale přece jen to byla příliš velká selanka. Já jsem senátor a politik za Prahu. Jsem také jak kolega Horník říkal, v určitém střetu zájmů. Myslím, že to jsme všichni, protože rozpočtové určení daní se týká všech našich volebních obvodů a všech obcí v nich. Takže tady jsme si v tomto naprosto rovni. Navíc jsem ze Stodůlek. Ne z těch šumavských, o ty se postarala Československá lidová armáda a její dělostřelectvo v 50. a 60. letech, ale z pražských Stodůlek. Samozřejmě, že Praha má s tímto rozpočtovým určením daní jistý problém. Infrastrukturu hlavního města využívá spousta občanů i Středočeského kraje. Mohl bych mluvit o školách, mohl bych mluvit o dalších věcech. Ale na druhou stranu jako komunální politik, který dvanáct let dělal starostu městské části a zároveň člena zastupitelstva hlavního města Prahy, jsem si také užil, když jsme rozdělovali pražský rozpočet a v městských částech jsme jako starostové argumentovali jednou tím, kdo má více ploch zeleně, kdo má více vlastních chodníků a ulic, o které se stará, proti těm procentům ulic a chodníků, o které se stará hlavní město Praha, která městská část má více školek a škol a v nich žáků, proti té jiné. Hledali jsme velmi složité modely, jak spravedlivě peníze rozdělit. Chápu proto snahu vlády, rozdělit spravedlivě nějaké daně a opravdu je mi líto všech kolegů starostů, členů rad a zastupitelstev měst a obcí, kteří mají jedinou práci – shánět peníze, protože jedině

223

tak jsou úspěšní, když za ně mohou pro své občany něco učinit a vylepšit tak jejich život. Takže tady je jedno pochopení. Na druhou stranu my Pražáci se nemůžeme dívat na to, jak velká částka je v Praze vzata a rozdělena, abychom to vzdali úplně bez boje. Já to velice zkrátím. Byl jsem požádán, abych opravdu za Prahu nebojoval kdovíjak úporně. Tak jsem zavolal pražského primátora. On mě ujistil, že se skutečně s panem ministrem financí domluvili a že máme zůstat v klidu. Já tedy nemusím hlasovat pro a se skřípáním zubů si mohu dovolit ten přepych, že jako Pražan budu hlasovat proti, protože vidím, že tady je velká shoda a že to nikomu z vás neublíží. Anebo se můžu na poslední chvíli rozhodnout, že nakonec tento zákon třeba i podpořím. Ještě o tom budu chvíli dumat, jsem poslední řečník. (Hlas: Už nejsi.) Už nejsem, výborně. Musím ale říci, že tu máme divadla, máme tady spoustu věcí, na které také potřebujeme, a vy je v těch svých obcích nemáte. Já to beru, že také je třeba ten život podpořit jinde v České republice. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan

senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mně

bude stačit určitě ještě kratší čas než panu kolegu Bratskému. Já jako brněnský senátor a brněnský exprimátor bohužel nemohu vyjádřit potěšením nad tím, že nám penízků v Brně přibude, ale o tom mluvit nechci. Chci se zastavit u dvou obecnějších věcí. Za prvé si myslím, že bylo od samého počátku nešťastné, že byla proti sobě stavěna velká a malá sídla, protože vás ujišťuji, že ve všech obcích peníze chybějí. A že v těch velkých to, co chybí, přibývá řadou geometrickou, nikoli aritmetickou, s počtem obyvatel. Myslím si, že ta rétorika byla nešťastná a že stavět proti sobě Prahu a Suchou Loz, abych to řekl metaforicky a vynechal Brno, není úplně korektní. Jsou zkrátka sídla, která jsou ekonomickými, kulturními, demografickými centry, a jsou sídla, která mají řekněme velmi nezastupitelnou funkci krajinotvornou, a obě ty funkce jsou určitě chvályhodné a potřebné. Je potřeba, aby v těch obcích byl dostatek prostředků. To je první poznámka. Druhá poznámka. Já si myslím, že bychom se měli zabývat z hlediska budoucnosti tím, že počet našich obcí se blíží počtu obcí ve Francii a že bychom opravdu měli přemýšlet nad tím, zda to je z hlediska ekonomického racionální, ale že bychom měli přemýšlet o tom, jestli bychom neměli motivovat obce k tomu, aby se nějakým způsobem soustřeďovaly a tím racionalizovaly svůj provoz a ekonomiku. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní

promluví pan senátor Tomáš Töpfer. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení

pánové, hezký večer. Já se jako Pražák také musím k tomu vyslovit. Jsem moc rád, že naše vláda zase není tak úplně špatná. Před chvílí byl bod, kdy na ní nezůstala nitka suchá, a teď překvapivě vládní návrh je tak silně podporován z levice i z pravice, především z levice, protože je tady spousta starostů, a když se obcím přidává, tak je ta naše vláda nakonec dobrá. Bohužel statutární města zajišťují víc, to už tady bylo řečeno, než menší obce. Jsou tady divadla a já za ně musím aspoň slovo ztratit. Je tady zoologická zahrada, tu nenavštěvují jenom Pražáci, ale ta je placena z rozpočtu Prahy. Já si nedovedu 224

představit, že bych zavedl dvě ceny, že když přijedou mimopražští, tak by platili 900 Kč a Pražáci jen 300 Kč, protože z jejich rozpočtu daní jsou lístky dotované. To by mě asi někdo obvinil a podal by stížnost na antimonopolní úřad nebo na úřad pro hospodářskou soutěž, a jistě by uspěl. Bohužel, já si umím představit, jak to dopadne, že ty škrty jdou vždycky na zbytné oblasti. Divadlům už po několik let, teď dva roky za sebou, vždycky 5 % se sebere. A budou to samozřejmě tyto zbytné věci, které se budou škrtat, vždycky na to ta Popelka, ta kultura doplatí. To je mi samozřejmě líto a vím z praxe, že to tak bude. I když mě jistě pan ministr financí ujistí, že Praha na tom bude dobře. Ale spravedlnost neexistuje. Nejméně spravedlivý je basketbal, protože ty koše jsou stejně vysoko, třeba i pro paní senátorku Juřenčákovou, jako pro mě, já jsem menší, já tam nedohodím tak, jako ona. Takže spravedlnost nebude asi existovat. Jediný bod, na co bych apeloval pana ministra, aby u nás konečně existovalo pro kulturu vícezdrojové financování, že by se například kraje, dokonce i stát mohly podílet na financování, což stále neplatí a stále je to jenom z rozpočtu statutárních měst. A my jsme jako divadla závislí jenom na rozpočtu města Prahy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan

senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně

a kolegové, já vím, že se na mě díváte vyčítavě, že je pozdě, ale já jsem dlouho nemluvil při církevních restitucích a chtěl jsem mít závěrečné slovo po městech, protože obcí se samozřejmě nejvíce pozitivně dotkl tento zákon, a já zpětně musím říci, že nepamatuji za těch šest let, za svoje volební období, který zákon se v tak drtivé většině dotkl těch, o kterých se jednalo. To znamená doopravdy šest tisíc obcí. Je úžasné, že navýšíme rozpočty, mělo to už být sice dávno dřív, ale jsem rád, že se takto stalo a že se tak stane, možná, na závěr mé mise v tomto Senátu. A byl bych také rád, aby se podařilo ještě projednat zákon o pojišťovnictví, kde bychom mohli zase těm obcím, protože v každé obci jsou nějací hasiči, tak aby ještě Poslanecké sněmovna schválila příspěvek hasičům. A pak bych byl opravdu spokojený. A myslím, že hodně z nás, z regionálních politiků, že jsme udělali něco dobrého pro navýšení rozpočtu obcím. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego Jonáši, a

nyní promluvím, zatím jako poslední přihlášený, pan senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře,

vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom, aby ten názor nezazněl unisono, tak já naopak děkuji také panu ministrovi za to, že posílil základy malých obcí. Já si myslím, že by to mělo jít všechno přirozeným vývojem a že ta malá sídla tady prostě historicky vznikla. A zaplaťpánbůh, že je tady máme, protože podle mě - na malých obcích - samospráva je jedním z nejlepších protikorupčních opatření. Protože tam si vidíme všichni do talíře a hůř se tam krade, než v anonymním prostředí velkých měst. A potom také máme k sobě blízko. Ukažte mi malou obec, která se potýká s bezdomovectvím nebo s něčím podobným. Prostě si pomůžeme. Pomůžeme si, ale už to bylo na hraně a ta pomoc přišla v poslední chvíli. Já myslím, že je to dobře a že by bylo dobře, aby tam, kde si lidé chtějí vládnout, tak aby si vládli, byť je v té obci sto, dvě stě nebo pět set lidí. 225

Já myslím, že opravdu je to zase jeden z příkladů, kdy budeme hlasovat všichni společně, bez rozdílu názoru. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego, a slovo má pan

senátor Josef Řihák. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych nevystupoval, ale víte, ten zákon je dobrý, ale možná by stálo za to trošku méně té diskuze, protože se točíme. Já si dovolím upozornit pana kolegu Šebka, který tady vystupoval přede mnou, že my ve městech nekrademe. Jak jste to řekl. Vy tady mluvíte o něčem, jako kdyby k vám přijížděli slušní lidé a do měst ti špatní. Mluvíte tady o korupci ve městech. To prostě není pravda. Co se týká bezdomovců, tak ono jich je spoustu taky z těch malých obcí, kteří potom skončí v těch městech, a my se tam bohužel o ně musíme starat. Řekněme si, že došlo k tomu, že se pomohlo malým obcím, a já si myslím, že je to nesmírně dobře. Ale nechte si ty invektivy vůči velkým městům. Určitě kolegové z Prahy, Plzně by mohli mluvit o tom, jak se musí starat o městskou hromadnou dopravu, jak se musí starat o kulturu a o jiné věci. Já si myslím, že to jste si mohli tady odpustit. Jinak já zákon taky podpořím. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže rozprava přece jenom

neskončila absolutní idylou, ale skončila. A já ji končím, uzavírám. Takže se teď táži pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit. Samozřejmě, že si to přeje, prosím. Ministr

financí

ČR

Miroslav

Kalousek: Děkuji,

rád bych stručně zareagoval na některé připomínky. Ony zazněly několikrát, takže já se to pokusím agregovat na tu nejčastější – ano, samozřejmě, není o tom sebemenších pochyb. Senát a prostředí v Senátu bylo jedním z hnacích motorů tohoto návrhu zákona. Nejenom všichni, kteří vystupovali, ale řada vašich kolegů před vámi si zaslouží velký díl za to, že bylo možné tu práci dotáhnout alespoň do takovéhoto konce. To bych tady rád potvrdil, rád bych za to poděkoval. Jistě mě znáte už do té míry tak dobře, abyste věděli, že až něco zase společně zkazíme, tak řeknu, taky za to můžete všichni. Pak tady dvakrát zaznělo, že bylo nešťastné stavět velká města proti malým městům, Prahu proti Suché Lozi, neboť ta velká města mají divadla, dopravní podniky, infrastrukturu, kterou využívá celá řada obyvatel, kteří v tom městě nebydlí. To je nepochybně pravda. Já jsem také nikdy, prosím pěkně, ve své argumentaci nestavěl Prahu proti Suché Lozi, já jsem se stavěl vždycky jenom proti výjimkám. To znamená, pokud jsem něco porovnával, tak jsem si dovolit porovnávat především Plzeň a Liberec. Protože z těch 6248 obcí jen 4 ty největší měly zvláštní koeficienty, ta pátá ne. Těch statutárních je 24, jenom ty 4 měly zvláštní koeficient, ta pátá ne. Ten Liberec samozřejmě má taky divadlo, taky dopravní podnik, taky zoologickou zahradu, taky vysokou školu – a já jsem nikdy nepochopil, proč má být na jednoho Liberečana poloviční výtěžek než na toho jednoho Plzeňana? To je současný právní stav. A to je důsledek výjimek! Každá výjimka je špatná. Každá výjimka od ďábla jest. A já jsem se nesnažil o nic jiného, než i ta 4 města s těmi zvláštními koeficienty dostat do nějakého systému, abychom si nemuseli klást otázku, proč na jednoho Plzeňana má být dvakrát tolik než na jednoho Liberečana. Já nemůžu říct, že se to povedlo ideálně, ta 4 města, která tak trochu oplakávají, např. ústy pana senátora Tesaříka, že budou mít o něco málo méně, tak 226

budou mít furt víc. Ona budou furt trošku víc přeplácená, na rozdíl od těch ostatních statutárních měst. A nevidím sebemenší důvod, proč by se mělo uvažovat o nějakých kompenzacích. V tom mém původním návrhu, který nesnižoval příjmovou základnu o 1,1, dohromady ale o 4 miliardy, tam to skutečně bylo. Tam bylo čtyřleté přechodné dotační období, protože bylo zřejmé, že mohly být uzavřeny závazky, které z roku na rok nelze vypovědět. Nicméně při tomto mírném vánku je naprosto vyloučeno uvažovat o jakýchkoli kompenzacích. Něco jiného je to – a to je dotaz, který padl asi pětkrát, u těch 57 obcích. Už jenom proto, že tam je to samozřejmě, sice mluvíme o 57 obcích, ale mluvíme v dopadu v řádech desítek milionů. Dohromady, protože se jedná o velmi malé obce. Často odpovědi již za mě řekl pan senátor Vystrčil. Prášily ještě letos mají na hlavu víc než Praha. Tak už nebudou mít víc než Praha, ale furt budou mít třeba víc než Heřmanův Městec. Nedá se říct, že by nebyly výrazným způsobem financovány. Leč přesto, vzhledem k tomu, že jsou to velmi malé objemy, to znamená, mohly tam být uzavřeny závazky, tak já tady chci potvrdit, že tam, kde byly uzavřeny investiční závazky na rozvoj těchto obcí – ale skutečně byly uzavřeny a na rozvoj, ne, že teď se rychle uzavřou – že byly uzavřeny v legitimním očekávání nějakých, byť výrazně nadhodnocených příjmů, tak je ministerstvo financí připraveno ten problém řešit. Ale individuálně a musí být zřejmé, že byly uzavřeny a že to bylo legitimní očekávání. Jinak nikoliv. Pak ještě poslední připomínku. Tím to začalo, když pan senátor Vícha říkal, že je mu líto, že odcházíme. Já jsem ho bedlivě poslouchal, když říkal, zda to bylo nutné ty úpravy koeficientů v případě zvyšování DPH, že když stejně chceme těm obcím pomoct – škoda, že teď mě zase neposlouchá, ale to je jeho právo – že když chceme těm obcím pomoct, tak proč jsme upravovali ty koeficienty u DPH? Já bych to velmi rád vysvětlil. Co se týče příjmové základny obcí a jejich dlouhodobé příjmové stabilizace, od toho je tady rozpočtové určení daní. V konsolidačním balíčku vláda řešila především deficit na důchodovém účtu. A teď je tady několik možných přístupů. Žádná cesta není ta jediná správná. A já teď, to není nic osobního, ale jsem si jist, že kdyby stejný problém řešila levice, sociální demokracie, tak by řešila deficit na důchodovém účtu, byť plošným zvýšením sociálního pojištění anebo progresivním, což je velmi často zmiňovaný nástroj. Progresí sociální pojištění funguje jako daň z příjmů fyzických osob. A vím, že se v levicových kruzích velmi živě diskutuje jeho progrese. Tak či onak, ať už plošným zvýšením anebo progresí sociálního pojištění byste finančně dosáhli téhož, to znamená částečné sanace deficitu na důchodovém účtu, akorát že sociální pojištění není sdílená daň, tudíž by nikoho nenapadlo naříkat, že obce jsou nějakým způsobem poškozovány. Protože sociální pojištění míří výlučně vůči důchodovému účtu. Tato vláda, která je přesvědčena, že je menší zlo zvyšovat DPH a zdaňovat spotřebu, než zvyšovat sociální pojištění a zdražovat tak pracovní místo a komplikovat zaměstnanost, tak udělala tu samou operaci vůči důchodovému účtu, ale neudělala to se sociálním pojištěním, ale udělala to s DPH. Jsou to dva různé přístupy, ale ty cesty jsou srovnatelné, ale opět pouze vůči důchodovému účtu. A protože kraje i obce neoperují s důchodovým účtem, tak logicky přepočítala ty koeficienty tak, aby vyšší inkaso z DPH mohlo jít jenom do důchodového účtu. Ty peníze nemají mašličky – je to ta samá operace, akorát se sáhlo k jinému

227

instrumentu, nikoli k sociálnímu pojištění, ale k DPH. Proto se to přepočítávalo. Tohle jsem chtěl vysvětlit. Ještě jednou vám všem děkuji a prosím o schválení. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane

ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavněprávního výboru? Paní senátorka Paukrtová si nepřeje vystoupit. Pan zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Gawlas? Ne. A paní senátorka Veronika Vrecionová samozřejmě, jako zpravodajka garančního výboru, prosím. Senátorka Veronika Vrecionová: Děkuji za slovo ještě jednou. Já jsem sledovala tu diskuzi, ve které vystoupilo moc senátorek a senátorů. V podstatě se dají ta témata shrnout do takových třech základních oblastí. Byla to problematika těch malých obcí s velkými katastry, potom problematika postižených velkých měst. A pak se tady několik dotazů vztahovalo k těm dotacím, ze kterých by měl být pokryt ten výpadek státního rozpočtu, způsobený změnou rozpočtového určení daní. Myslím, že na všechny dotazy pan ministr odpověděl. Nepochopila jsem vystoupení pana senátora Pakosty. Pan senátor Kubera četl dopis, u kterého jsem také nepochopila smysl. Pan senátor Svoboda zmínil ve svém vystoupení ještě problematiku příliš velkého množství malých obcí v České republice. Pan senátor Töpfer požádal o podporu kultury a pan senátor Jonáš o podporu hasičů. Pak se strhla malá, nepatrná přestřelka mezi panem senátorem Šebkem a Řihákem na téma, jestli se víc krade v obcích nebo ve městě. Nicméně jsem zaznamenala mezi všemi řečníky takový až silný, velice kladný postoj k tomuto návrhu, až tak maximálně k takovému shovívavému vlažnému postoji s příslibem pana senátora Bratského, že zůstane v klidu. Jinak si myslím, že veškeré postoje řečníků zcela korespondovaly s charakterem senátního obvodu, ze kterého přicházejí. Tak jsem se pokusila shrnout rozpravu. Moc vám děkuji za příjemný… průběh. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám za vaše shrnutí, paní zpravodajko. A nám nezbývá, než hlasovat, a to po znělce. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek respektive senátorů, to znamená, že kvorum je 33. O návrhu na schválení zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce, prosím. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Toto bylo hlasování pořadové číslo 38 a skončilo schválením návrhu. Návrhu na schválení. Registrováno 66, kvorum tedy bylo 34. Pro 58, proti 2. To znamená, že návrh byl schválen bez dalšího a my můžeme projednání tohoto důležitého bodu skončit. A my můžeme začít projednávat návrh zákona o pojistném na důchodovém spoření. Ano, když čtu, tak nevidím displej. Omlouvám se, pan senátor, pan předseda Vícha se přihlásil o slovo, bude mít zřejmě nějaký procedurální návrh. Prosím. Senátor Petr Vícha: Ano, děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Po dohodě s ostatními předsedy klubů a se souhlasem pana ministra doporučuji vyřadit z programu dnešní schůze body 16, 17, 18, 19 a 20. Senátní tisky 336, 345, 359, M154/08 a K157/08.

228

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže procedurální návrh, o kterém se musí hlasovat, a to vzápětí, čili teď. Slyšeli jste návrh na změnu programu, na vypuštění některých bodů. Ještě porada. (Radí se senátor Vícha s ministrem Kalouskem.) V pořádku. Takže o návrhu o procedurálním návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro tato vypuštění, stiskněte tlačítka ANO, zvedněte ruce. Děkuji. Je-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Přítomno v sále 65, kvorum bylo 33. Návrh byl schválen. 61 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu

Alena Gajdůšková: Kolegyně, kolegové,

dalším bodem je 14. Návrh zákona o pojistném na důchodové spoření (senátní tisk č. 401) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 401. Návrh opět uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající.

Dámy a pánové, já budu mimořádně stručný, protože si dovolím označit tento návrh za víceméně technický. Protože věcně už ho parlament schválil. V rámci zákona o jednotném inkasním místu schválil parlament režim výběru pojistného do tzv. 2. pilíře. Nicméně jistě si vzpomenete na diskuzi zákona o jednotném inkasním místu, kde se – převážně díky zdanění hazardu – posunula účinnost k 1. 1. 2015. Vy jistě dobře víte, že sněmovna se pokusí vrátit tu účinnost k 1. 1. 2014. Ale určitě ne k 1. 1. 2013, odkdy platí zákony o penzijní reformě. To znamená, tento instrument, který již byl schválen, by naběhl svojí účinností o rok později než ta věcná materie. Proto nezbývá nic jiného, než požádat sněmovnu i Senát o schválení téhož, ale s jinou účinností, což v tuto chvíli činím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli, opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 401/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh také projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 401/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 401/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Zpravodajská zpráva byla na stole, dostali jste ji, a tento tisk jsme velice podrobně projednali na

229

našem výboru pro zemědělství, dopravu a hospodářství. A chtěl bych vás seznámit s návrhem usnesení, protože podle mého nemá návrh teď projednávat celou zpravodajskou zprávu. Výbor doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout a určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara. S tím, že ten návrh zazněl většinou hlasů. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a

také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Nenutil? Přeje. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Čistě z pozice ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR nemohu tak zcela úplně souhlasit se slovy pana ministra, že jde jenom o technické pokračování již odsouhlaseného. A nám v podstatě, když to řeknu hodně jednoduše, nezbývá nic jiného, když jsme schválili ten první, schvalme tedy i ten druhý. Jde totiž o nový zákon. Pravda je ta, že je potřeba ve vztahu v souvislosti s tím, co už jsme schvalovali, ale zase na druhou stranu tento zákon částečně upravuje to, co naše legislativa připomínala nebo upozorňovala při schvalování už toho předcházejícího zákona. To, že se zákon člení do tří částí, to jste si zcela určitě přečetli ve zpravodajské zprávě. Mojí povinností je upozornit na připomínky legislativního odboru naší komory. Předpokládám, že pan ministr prostřednictvím svého náměstka s těmi legislativními připomínkami i problémy byl obeznámen, tak je tady nemíním v současné době komentovat. Mně nezbývá nic jiného, než říct, že dle mého soudu není návrh v kolizi s Ústavou ČR, ovšem vzhledem k uvedeným a patrně i vážným nejasnostem ústavněprávní výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu návrh tohoto zákona zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego, a

nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Pavel Čáslava? Ano, prosím, máte slovo. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane ministře, vážená paní předsedající.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zákona zabýval na své 27. schůzi, konané 8. 8. 2012. Rozprava k této materii byla poměrně bohatá, ale já musím říct, že se netýkala většinou samotného zákona, ale vůbec principu důchodové reformy, smysluplnosti 2. pilíře, bylo upozorňováno na rizika vyvedení 3 % z průběžného pilíře atd. Já splním svoji povinnost a přečtu vám 82. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku: Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra financí Ing. Radka Urbana, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

230

Senátorka Soňa Paukrtová: Dobrý večer, dámy a pánové. Ten návrh zákona, který je předkládán, je vlastně důsledkem naší činnosti. My jsme tady kdysi při projednávání zákona o jednotném inkasním místě upravovali novelu zákona o loteriích a tam se posunovaly účinnosti. A protože se ty účinnosti posunovaly, tak v tu chvíli je potřeba přijmout ten předkládaný návrh zákona. Na ústavněprávním výboru byly vzneseny podobné námitky. V zásadě se řešila důchodová reforma, nikoli přijetí tohoto návrhu zákona. Já jsem přesvědčena o tom, že ten návrh zákona skutečně vyplňuje mezeru. Protože se posunula účinnost, tak proto vám navrhuji schválení návrhu zákona. A činím tak v předstihu i pro ten doprovodný zákon, protože oba ty zákony je buď nutné schválit, nebo zamítnout, takže já v obou případech navrhuji schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pan zpravodaj určitě zaregistroval. O slovo se přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, paní místopředsedkyně,

kolegyně, kolegové, sociální demokracie v nedávné minulosti jasně řekla důvody, proč není v této době a proč není pro takový návrh konkrétního 2. pilíře důchodového připojištění, důchodového spoření. A přestože jsme navrhovali samostatnou novelu zákona, která by odložila účinnost náběhu 2. pilíře za období po předpokládaných příštích volbách, nebylo nám vyhověno. My se nemůžeme připojit k tomu, abychom podpořili tento návrh, protože bychom tím pádem de facto podporovali něco, co jsme v minulosti jasně odmítali a pro co jsou dneska ještě vážnější důvody, než byly před půl rokem, protože víme, jak vypadají veřejné finance, jak vypadá průběžný systém, jak vypadá účet České správy sociálního zabezpečení. Takže proto ten návrh, nechci tady rozvíjet diskuzi, proto ten návrh zákona doporučuji zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo.

Nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Pan ministr nechce. Pan zpravodaj musí, prosím, pane kolego. Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo. Já bych velice stručně řekl, že vystoupili

3 senátoři a zazněly zde 2 návrhy. Ze tří výborů návrh zamítnout a také návrh na přijetí, čili budeme hlasovat o těchto dvou návrzích. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane zpravodaji, je to přesně tak. Svolám tedy v této chvíli všechny k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu schválit návrh zákona o pojistném na důchodové spoření, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Je tady požadavek na odhlášení, takže upozorňuji, že vás v této chvíli všechny odhlašuji a poprosím o nové přihlášení se. V sále je tedy v této chvíli aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

231

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 37. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy pokračovat v hlasování, a to o druhém návrhu, což byl návrh zamítnout návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout tento návrh zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 37, proti bylo 20. Návrh byl přijat. A nyní ještě musíme pověřit senátory, kteří obhájí usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar a pan senátor Miroslav Nenutil. Oba souhlasí, děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pověřením těchto pánů senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 15. Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření (senátní tisk č. 402) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 402, který nám uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, mikrofon je váš. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, děkuji za vlídné

projednání všech důležitých bodů. Zákon související s tímto zákonem musí být navržen, aby byl předcházející návrh uveden do souladu se stávajícím právním řádem. Teoreticky je možné ho samozřejmě schválit, i když návrh zákona předtím byl zamítnut, ale bylo by to takové divné. Nechám to na vás. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za stručnost, pane

ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 402/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh také projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 402/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrh zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 402/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého opět poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. U tohoto

zákona lakonicky poznamenám, že tento prováděcí zákon k předcházejícímu zákonu jenom připomínám, že k tomuto zákonu ve zpravodajské zprávě bylo konstatováno,

232

že má velké legislativní problémy, aspoň od našich legislativců, takže i to byl jeden z důvodů, který zazněl na jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A chtěl bych vás seznámit s usnesením, které jste dostali, a toto usnesení zní: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu Parlamentu České republiky tento návrh zákona zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji.

Nyní vystoupí zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře,

milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už zde bylo řečeno, bylo by nelogické, kdybychom k tomuto návrhu zákona přijali odlišné usnesení ve srovnání s tím prvním. Nicméně už v předcházejících rozpravách zazněly informace o, řekněme, novém způsobu legislativní techniky, jak se budou zpracovávat senátní tisky. Tady si neodpustím, abych neodcitoval dva krátké odstavečky coby připomínky naší legislativy, tak aby to bylo na stenu, že totiž zákon je novelizován v příslušných částech návrhu zákona, ale i samotný návrh zákona se na základě takového postupu stávají nepřehlednými. A pokud se týká nového legislativního zpracování, je zřejmé, že obsah novel zákonů je téměř nepřezkoumatelný, zvláště když několik novel téhož zákona je obsaženo zároveň v několika tiscích, jejichž legislativní proces není dokonce ukončen. Nelze nepoukázat též na skutečnost, že chaos je umocněn tím, že v návrhu zákona se dokonce zrušují body novely, aniž by se zároveň novelizovala příslušná ustanovení daného zákona, a tím se porušují ustanovení legislativních pravidel vlády, která lze považovat v tomto směru i v případě jejich dodržování za problematická. Příkladem je článek III. k bodu 30 § 18 odst. 2, kdy se doplňuje věta třetí, která odporuje větě druhé. Druhá věta totiž umožňuje valorizaci důchodů, zatímco doplněná věta je fakticky znemožňuje. Uznejte, že na základě těchto faktů ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky nemohl přijmout jiné usnesení, než navrhnout schůzi Senátu návrh tohoto zákona zamítnout. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Pavel Čáslava. Ano, prosím, máte slovo. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, já

splním jenom svoji povinnost a seznámím vás s 82. usnesením z 27. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, konané dne 8. února 2012 k návrhu zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky návrh zákona zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

233

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já se omlouvám. Já jsem neprozřetelně navrhla schválení tohoto návrhu zákona. Ale pokud základní návrh zákona byl zamítnut, tak stahuji svůj návrh, protože mně nepřipadá možné, abychom schvalovali doprovodný zákon k zákonu, který jsme zamítli.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Dále

už se do rozpravy nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. Zeptám se předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit. Nechce. Pan zpravodaj, prosím, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo. Pan zpravodaj má jednoduchou povinnost, o které by se dalo říct, že to je stejné téměř jako přes kopírák jako k minulému zákonu. Zazněl zde jeden návrh ze tří výborů, a to zákon zamítnout. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. A

nyní o tomto návrhu budeme hlasovat. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Stále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 36, proti bylo 18, návrh byl přijat. A nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byl pan senátor Petr Šilar a pan senátor Miroslav Nenutil. A ptám se zároveň, zda souhlasí s touto rolí. Nevidím žádný odpor, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit pana senátora Petra Šilara a pana senátora Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho jednání. Děkuji panu ministru Kalouskovi i všem zpravodajům. A máme tady poslední bod našeho jednání, a tím je 16. Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS 0BSE včetně Rezoluce k Ukrajině Usnesení výboru pro zahraniční věci obranu a bezpečnost vám bylo rozdáno na lavice a já bych požádal pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás s ním seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Ruch v sále.)

234

A já bych ještě požádal, prosím, já vím, že už je pozdní hodina, že jsme dneska toho hodně odpracovali, ale prosím, abyste udrželi ještě chvilku pozornost a klid v sále, abychom se slyšeli a abychom mohli důstojně ukončit tuto naši schůzi. Děkuji. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající.

Jsem rád, dámy a pánové, že ten poslední bod se týká hájemství zahraniční politiky našeho Senátu, což se tak často nestává. Bude to jednoduché a nebude to dlouho trvat. Já vás teď rád seznámím s 240. usnesením našeho výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, které výbor přijal 11. července tohoto roku. A to usnesení je k informaci o výročním zasedání Parlamentního shromáždění OBSE, o zprávě, kterou jsem přednesl výboru jako člen delegace Parlamentního shromáždění OBSE. To usnesení zní takto: I. Výbor bere na vědomí informaci z 21. výročního zasedání Parlamentního shromáždění OBSE, které dne 9. 7. 2012 schválilo Monackou deklaraci Parlamentního shromáždění OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině. II. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby v návaznosti na schválenou Monackou deklaraci Parlamentního shromáždění OBSE včetně rezoluce k Ukrajině přijal usnesení následujícího znění: Senát Parlamentu České republiky 1. vyjadřuje mínění, že Ukrajina musí garantovat funkční, nezávislé a transparentní soudnictví naplněním závazků OBSE v oblasti lidských práv, zejména s ohledem na efektivní právo spravedlivého soudu a respektu principu rovnosti v trestním řízení, stejně jako adekvátní zacházení s odsouzenými; 2. zdůrazňuje, že v rámci zemí OBSE by neměli být političtí vězni a vyzývá Ukrajinu k jejich propuštění.; 3. vyzývá ukrajinský parlament, aby se zasadil o zabezpečení zdravotní péče a lékařského ošetření v případě bývalých vládních představitelů, kteří jsou v současné době ve vězení, včetně J. Lucenka, V. Ivaščenka a J. Tymošenkové, a aby jim bylo bez výhrad umožněno lékařské vyšetření a v případě potřeba léčba nezávislými lékaři mimo vězení i mimo Ukrajinu. Tolik je návrh našeho výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Včera jste dostali tento návrh do lavic, je tam připojena rezoluce o Ukrajině. Je tam připojena proto, aby bylo zřejmé, že náš výbor vycházel právě z té rezoluce poslanců 55 zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Já si potom dovolím velmi krátce genezi tohoto návrhu v obecné rozpravě vysvětlit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A

otevírám rozpravu k tomuto návrhu, do které se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Dobrý večer, kolegyně, kolegové. Já jsem také

členem této delegace, dokonce jejím místopředsedou. Chtěl bych vás jenom krátce seznámit s tím, že Parlamentní shromáždění OBSE je rozděleno do třech sekcí, první je politická, druhá hospodářská, energetická a třetí demokracie a lidská práva. Právě v té třetí sekci vznikl návrh této deklarace, která byla předložena pak celému Parlamentnímu shromáždění. V této lidsko-právní, kde jsou gender atd., sedí převážná většina delegátů hlavně z řad sociální demokracie. Záměrně to říkám, 235

protože to je pravda a fakt. A mohu vás ujistit, že při celkovém hlasování se drtivá většina zemí přihlásila k této rezoluci a hlasovala pro ni, vyjma některých zemí bývalého Sovětského svazu, ale byly tam a hlasovaly pro ni všechny země, které jsou sdružené v Evropské unii, samozřejmě i Spojené státy a Kanada. To jsem chtěl jenom na vysvětlenou. Myslím si, že před sebou máte jak Rezoluci o Ukrajině, která je součástí celého toho hlasování, které jsme tam my prodělali, tak návrh našeho výboru, který přečetl kolega Štětina, já vám ji doporučuji ke schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Štětina: Já jenom rychle doplním kolegu Bratského.

Skutečně z těch více 300 delegátů Parlamentního shromáždění OBSE naprostá většina hlasovala pro tu rezoluci, ze které vycházel náš výbor. Byl to návrh italské delegace, která se převážně skládala z levicových italských politiků. Jediné delegace, které hlasovaly proti, byla delegace běloruská, potom to byla delegace ruské Dumy a k nim se připojil jeden komunistický poslanec z delegace české. Jinak byla ta rezoluce naprosto jednomyslně. Já vás prosím, vážení kolegové, o schválení tohoto návrhu našeho výboru. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A

protože se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana senátora Štětiny, jestli chce ještě vystoupit k proběhlé rozpravě? Nechce. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaromír Štětina. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvoru pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 31, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Vážené senátorky, vážení senátoři, tím jsme zároveň projednali pořad 25. schůze Senátu. Končím schůzi. Děkuji vám za účast a na shledanou příště. (Jednání ukončeno ve 21.02 hodin.)

236

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období - 25. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY

237