8. funkční období. Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 24. schůze

8. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 24. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

8. funkční období Těsnopisecká zpráva 24. schůze

Pořad 24. schůze

1.

Senátní tisk č. 377 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony

2.

Senátní tisk č. 383 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

3.

Senátní tisk č. 371 – Návrh zákona o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)

4.

Senátní tisk č. 372 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

5.

Senátní tisk č. 335 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsaná v Praze dne 23. května 1997

6.

Senátní tisk č. 382 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

7.

Senátní tisk č. 375 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

8.

Evropský senátní tisk č. N 146/08 – Návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE)

9.

Senátní tisk č. 378 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

10.

Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení

11.

Senátní tisk č. 337 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Tomáše Grulicha, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

12.

Senátní tisk č. 346 – Petice "Za záchranu českého regionálního školství"

13.

Senátní tisk č. 376 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o

1

preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 14.

Senátní tisk č. 334 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

15.

Evropský senátní tisk č. K 163/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020 (Text s významem pro EHP)

16.

Senátní tisk č. 365 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014-2020 zavádí program "Evropa pro občany"

17.

Senátní tisk č. 379 – Vládním návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013-2017

18.

Senátní tisk č. 348 – Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

19.

Senátní tisk č. 361 – Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Jaroslava Kubery a dalších, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

20.

Senátní tisk č. 317 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011

21.

Senátní tisk č. 332 – Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2011

22.

Senátní tisk č. 384 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů

23.

Evropský senátní tisk č. N 159/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami

24.

Senátní tisk č. 373 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

2

25.

Senátní tisk č. 374 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

26.

Senátní tisk č. 381 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

27.

Senátní tisk č. 385 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů

28.

Senátní tisk č. 347 – Návrh senátního návrhu zákona, senátora Vítězslava Jonáše a dalších, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb.

3

8. funkční období Obsah 24. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 18. července 2012................................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 2 Senátorka Miluše Horská ................................................................................ 2 Senátorka Miluše Horská ................................................................................ 2 Senátorka Miluše Horská ................................................................................ 2 Senátorka Soňa Paukrtová ............................................................................ 2 Senátorka Soňa Paukrtová ............................................................................ 3 Předseda Senátu Milan Štěch ........................................................................ 3 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (senátní tisk č. 377) ..................... 3 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ........................................... 3 Senátor Pavel Eybert....................................................................................... 4 Senátorka Soňa Paukrtová ............................................................................ 8 Senátor Jaromír Strnad .................................................................................. 9 Senátor Karel Šebek ....................................................................................... 9 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 10 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 10 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 11 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 12 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 12 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ......................................... 14 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 15 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 16 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 17 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 17 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 18 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 18 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 19 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 19 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 19 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 20 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 20 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 20 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 20 Senátor Pavel Eybert..................................................................................... 21 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. .................. 21

I

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 383) .................................................. 21 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ........................................................................ 22 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 23 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 23 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 372) ............... 24 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ........................................................................ 24 3. Návrh zákona o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) (senátní tisk č. 371) ......... 24 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ........................................................................ 25 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 25 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 28 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 29 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 30 Senátor Petr Bratský ..................................................................................... 30 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. .................. 31 Senátorka Alena Dernerová ......................................................................... 31 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 32 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 32 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 33 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 34 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 34 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 35 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 35 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 36 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 36 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................... 37 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 372) ............... 37 Senátor Ivo Bárek.......................................................................................... 37 Senátor Karel Šebek ..................................................................................... 38 Senátor Karel Šebek ..................................................................................... 38 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 39 5. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohoda mezi vládou České republiky a II

vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsaná v Praze dne 23. května 1997 (senátní tisk č. 335) .................. 39 Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš ................................................................. 39 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 39 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 382)............................................................................................................ 41 Poslankyně Zdeňka Horníková .................................................................... 41 Senátorka Eva Richtrová .............................................................................. 44 Senátor Miloš Malý ........................................................................................ 45 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 46 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 47 Senátor Karel Šebek ..................................................................................... 48 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 49 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................... 50 Poslankyně Zdeňka Horníková .................................................................... 51 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 53 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 53 7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 375) ......................................................................... 54 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 54 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 54 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 57 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 57 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 57 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 58 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 59 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 60 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 60 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 60 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 60 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 64 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 64 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 65 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 65 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 65 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 66 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 67 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 68 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 69 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 69 III

Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 69 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 70 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 70 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 70 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 71 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 71 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................... 72 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 72 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 382)............................................................................................................ 72 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 72 Senátor Jaroslav Palas .................................................................................. 73 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 73 Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... 74 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 74 Senátor Josef Řihák ....................................................................................... 75 Poslankyně Zdeňka Horníková .................................................................... 75 Senátorka Eva Richtrová .............................................................................. 75 Poslankyně Zdeňka Horníková .................................................................... 76 8. Návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE) (evropský senátní tisk č. N 146/08) ............................................................................................ 76 Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek ....................................................... 76 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 76 9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 378)............................................................................................................ 77 Poslanec Stanislav Polčák ............................................................................ 78 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 80 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. .................. 87 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 87 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 88 Poslanec Stanislav Polčák ............................................................................ 88 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 91 10. Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení ............... 92 Senátorka Miluše Horská .............................................................................. 92 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 93 Senátor Ivo Bárek.......................................................................................... 93 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 93 IV

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 94 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 94 11. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Tomáše Grulicha, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 337) .................................................................................................... 95 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 95 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 95 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 96 Senátor Petr Pakosta .................................................................................... 96 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 96 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 97 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 97 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 97 Senátor Petr Pakosta .................................................................................... 97 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 98 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 98 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 98 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 98 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 98 2. den schůze – 19. července 2012............................................................... 100 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ...................................... 100 12. Petice "Za záchranu českého regionálního školství" (senátní tisk č. 346).......................................................................................................... 100 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 101 Karel Filip....................................................................................................... 102 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala .......................... 104 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 105 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 106 Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... 108 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 109 Senátor Jaroslav Palas ................................................................................ 110 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 111 Senátor Pavel Eybert................................................................................... 112 Senátor Josef Řihák ..................................................................................... 113 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 114 Senátor Stanislav Juránek ......................................................................... 115 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 115 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 116 Senátor Václav Homolka ............................................................................ 116 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 117 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala .......................... 119

V

Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 120 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 376) ....................................................................... 122 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala .......................... 122 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 123 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 124 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 124 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 125 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 125 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 126 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 126 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala .......................... 127 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 128 Senátor Petr Bratský ................................................................................... 128 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 129 14. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 334) ............................ 129 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala .......................... 129 Senátor Václav Homolka ............................................................................ 130 Senátor Jozef Regec .................................................................................... 130 15. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020 (Text s významem pro EHP) (evropský senátní tisk č. K 163/08) ................... 131 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ...................................... 131 Senátor Miroslav Krejča.............................................................................. 133 16. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014-2020 zavádí program "Evropa pro občany" (senátní tisk č. 365) ............................................... 133 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 134 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 135

VI

17. Vládním návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 20132017 (senátní tisk č. 379) ........................................................................... 136 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ......................................................... 136 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 137 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 138 Senátor Miloš Janeček ................................................................................ 138 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 138 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 139 18.

Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 348) ................................ 140 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 140 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 141 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 142 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 142 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 143 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 144 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 144 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 145 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 145 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 148 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 148 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 148 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 149 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 150 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 150 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 151 Senátor Jan Žaloudík .................................................................................. 152 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 153 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 154 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 154 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 155 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 156 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 157 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 157 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 157 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 157 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 158 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 158

VII

Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 159 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 159 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 159 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 159 19. Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Jaroslava Kubery a dalších, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 361) .................................................................................................. 160 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 160 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 161 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ 161 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 162 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 163 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 163 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 164 Senátor Jiří Pospíšil ..................................................................................... 164 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. 166 Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................ 166 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 166 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 167 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 167 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 167 20. Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011 (senátní tisk č. 317) .................................................................................... 167 Igor Němec ................................................................................................... 168 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 169 Madeleine Albrightová................................................................................. 169 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 169 Igor Němec ................................................................................................... 169 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 170 Senátorka Hana Doupovcová .................................................................... 170 Senátor Karel Korytář ................................................................................. 170 Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... 170 21. Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2011 (senátní tisk č. 332)................................................................ 171 Miloslav Vaněk .............................................................................................. 171 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 173 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 173 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 384) .................. 173 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ......................................... 174 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 175 VIII

Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 176 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 177 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 178 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 179 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 180 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 181 Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... 184 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 185 Senátor Jan Horník ...................................................................................... 186 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................. 187 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 187 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 187 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 187 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 188 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 188 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 188 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 188 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 189 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 189 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 190 Senátor Adolf Jílek ....................................................................................... 190 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 190 Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 191 Senátor Miroslav Krejča.............................................................................. 191 Senátor Václav Koukal ................................................................................ 192 Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................ 192 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ......................................... 193 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 195 Senátor Jiří Bis ............................................................................................. 195 23. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami (evropský senátní tisk č. N 159/08) ................................................................................................. 196 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba ......................................... 196 Senátor Antonín Maštalíř ............................................................................ 198 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 199 24. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 373)................. 199 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 200 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 201 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 201 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 202 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 202 Senátor Jan Hajda ....................................................................................... 203 IX

Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 204 Senátor Zdeněk Besta ................................................................................ 204 Senátor Karel Korytář ................................................................................. 205 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 206 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..................................... 206 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 209 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 209 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 209 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 211 Senátor Tomáš Jirsa .................................................................................... 212 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 212 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 212 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 214 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 215 3. den schůze – 20. července 2012............................................................... 217 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ...................................... 217 25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 374) ................................................... 217 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 217 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 219 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 220 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 220 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 225 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................ 228 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 229 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 231 Senátor Petr Gawlas .................................................................................... 232 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 233 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 233 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................ 234 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 235 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 236 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 239 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 239 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 240 Senátorka Dagmar Terelmešová .............................................................. 243 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .......... 244 26. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. X

108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 381) .................................................................... 244 Poslankyně Milada Emmerová ................................................................... 244 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 245 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 249 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 249 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 250 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 250 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 251 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................ 251 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 252 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 252 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 252 Senátor Radek Sušil .................................................................................... 252 Poslankyně Milada Emmerová ................................................................... 253 27. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů (senátní tisk č. 385) ................ 253 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 254 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 254 28. Návrh senátního návrhu zákona senátora Vítězslava Jonáše a dalších, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb. (senátní tisk č. 347) ......................................................... 256 Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 256 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 258 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 258 Senátor Ivo Bárek........................................................................................ 258 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 260 Předseda Senátu Milan Štěch .................................................................... 261 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 261 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 262 Senátor Jiří Pospíšil ..................................................................................... 262 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ 262 Senátor Ivo Bárek........................................................................................ 263

XI

Těsnopisecká zpráva z 24. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 18. července 2012

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, milí hosté, vítám vás na 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky, a prosím vás, abyste zaujali svá místa, ukončili jistě důležité rozhovory a věnovali se pořadu naší dnešní schůze. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 27. června 2012. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Alena Palečková, Jozef Regec, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček a Jiří Čunek. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 24. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 24. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování pořadové číslo 1 registrováno 54, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovatelkami této schůze byly určeny senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 24. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan senátor a předseda klubu ČSSD Petr Vícha, připraví se paní senátorka Miluše Horská.

1

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Dávám návrh na vypuštění bodu č. 37 – Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině. Tento bod nebyl v původním pořadu schůze a nemáme k němu žádné podkladové materiály. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka

Miluše Horská. Senátorka Miluše Horská: Dobré ráno, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já vás požádám o vypuštění senátního tisku č. 199 – Návrh senátního návrhu senátorky Miluše Horské a dalších, protože v tuto chvíli jak probíhá projednávání, tak se situace v této problematice mění, jak nakonec vyplývá i z výroční zprávy veřejného ochránce lidských práv, leč problematika, kterou jsme tím chtěli řešit, trvá. A já bych si vás dovolila požádat o zařazení nového bodu, a to usnesení Senátu směrem k vládě. Prosím zařadit tento bod jako další bod jednání. Předseda Senátu Milan Štěch: Ale já bych prosil, aby bylo upřesněno,

k čemu, k jakému tématu má toto být? Senátorka Miluše Horská: Vyplývá to vlastně ze stažení tohoto návrhu senátního návrhu zákona, který se týká zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. A jedná se o to, aby se vláda touto problematikou dále zabývala. A jestli mohu být úplně konkrétní, týká se to posuzování zdravotního stavu. Předseda Senátu Milan Štěch: Dovolím si tedy návrh nějakým způsobem zformulovat. Jde o návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení? Senátorka Miluše Horská: A možná ještě: posudkového lékařství, jestli

bych to mohla takto doplnit. Předseda Senátu Milan Štěch: Jsme u bodu schvalování pořadu schůze, nevede se diskuse, takže jde pouze o tento návrh, já ho pak při hlasování naformuluji a přečtu. K pořadu schůze se hlásí ještě senátorka paní Soňa Paukrtová. Upozorňuji, že neprobíhá rozprava k tomuto bodu. Senátorka Soňa Paukrtová: Já jenom technicky, pane předsedo. V pořadu schůze je zařazen jako bod č. 37 Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině. Konstatuji, že k tomu materiály existují, existuje k tomu usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Včera to jednohlasně schválil Organizační výbor. A pokud vím, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost napříč politickým spektrem toto usnesení schválil. Doporučuji tedy, abychom tento bod nevyřazovali. Předseda Senátu Milan Štěch: Má ještě někdo nějaký návrh na doplnění či

změnu pořadu 24. schůze Senátu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Byly vzneseny tři návrhy. První návrh byl, aby se vypustil z programu bod 37 – návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci. Dále bylo navrženo vypustit bod 11, senátní tisk 199 a místo tohoto bodu bylo navrženo usnesení vládě k sociálnímu zabezpečení.

2

Znovu se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Prosím, abychom o vyřazení nebo nevyřazení

bodu 37 hlasovali zvlášť. Předseda Senátu Milan Štěch: Samozřejmě budeme hlasovat o každém

bodu zvlášť, protože každý bod je jiný. Svolám k hlasování. Budeme hlasovat o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 24. schůze Senátu. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Prvním návrhem bylo vypustit návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci. Je to bod pořadu číslo 37. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 37, proti 14. Návrh byl schválen. Dalším návrhem bylo vypustit bod 11 senátní tisk číslo 199. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že po okamžiku hlasování číslo 3 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Poslední návrh byl, abychom pořad schůze rozšířili o projednání návrhu usnesení k vládě v oblasti sociálního zabezpečení. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 4 bylo registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 39, proti 7. Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali všechny návrhy na změnu a doplnění programu schůze. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu pořadu schůze jako celku. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování číslo 5 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen, pořadem schůze se budeme řídit. Prvním bodem projednávání bude 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (senátní tisk č. 377) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 377. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého mezi námi vítám a žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Vážené paní senátorky a senátoři, máte před sebou novelu stavebního zákona, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2007 a od té doby byl jednou novelizován. Tato novela si klade za cíl na základě poznatků a zkušeností, které byly nasbírány na ministerstvu pro místní rozvoj, přispět k jednoduššímu procesu územního a stavebního řízení.

3

Naším cílem bylo omezit regulaci povolování staveb na nezbytně nutnou míru, zkrátit termíny, upřesnit povolovací procesy a současně upravit úpravu, která se týkala autorizovaných inspektorů. Samozřejmě stavební zákon je norma složitá. Setkávám se s celou řadou podnětů směřujících k tomu, že stavební zákon je poměrně složitý. Ano, je složitý, dílem za to může transpozice směrnice Evropské komise. Už nikdy nebudeme mít stavební zákon, jako byla bývalá padesátka. Postupnými kroky chceme ale zákon dostat do podoby, kdy se nám zrychlí čas a bude srozumitelnější. Úprava, která se dostala do Senátu a prošla v Poslanecké sněmovně některými dílčími úpravami je kompromisem, který vznikl při projednávání v PS. Tady byl návrh projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a dále v ústavně-právním výboru a ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ve všech vašich výborech byly přijaty pozměňovací návrhy. K jednotlivým pozměňovacím návrhů se mohu ještě později vyjádřit, ale mohu to udělat na začátku. Návrhy, které směřují jednak ke společnému územnímu a stavebnímu řízení na úrovni jedničkových obcí a které souvisí s kompetencí povolování speciálních staveb, dále je to úprava, která se týká úhrady nákladů na demolici, kdy není možné peníze vymoci po vlastníkovi – přenést tuto povinnost na stát. To jsou všechno úpravy, které my v tuto chvíli nepovažujeme za správné. Do jisté míry se narušuje logika jednotlivých postupů. Z toho důvodu s těmi pozměňovacími návrhy, které tady byly ve výborech přijaty, v tuto chvíli nemůžeme vyslovit jako ministerstvo souhlas. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane ministře a navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 377/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh projednal výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 377/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 377/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

kolegyně a kolegové. Předstupuji před vás jako zpravodaj garančního výboru určený k tomuto zákonu. Věřte, že jsem se připravoval s plnou odpovědností a také se zkušeností dlouholetého starosty, který plní jak roli žadatele o vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení, tak zadavatele pořízení nového územního plánu, tak jeho změn. Právě tak jsem dlouhodobě jako senátor za svůj volební obvod často naslouchal občanům stavebníkům, úředníkům stavebních a jiných dotčených úřadů, starostům, jejich připomínkám vážících se k problematice stavebního zákona. Jelikož jsem v Senátu už poměrně dlouhou dobu, pamatuji projednávání zákona č. 183/2006 Sb., a také dnešní tehdejší připomínky k jeho textům. Po zhruba pěti letech účinnosti tohoto zákona, byť byl jednou novelizován lehce, přichází novela, která reaguje na jeho dosavadní působení. Vzhledem k tomu, o jak rozsáhlou změnu v roce 2006 šlo, v tehdy platném stavebním řádu se dalo předpokládat, že k jeho doladění muselo přijít. Tato novela tedy reaguje na problémy, které se v jeho dosavadní historii vyskytly. Dochází ke zpřesňování celé řadě ustanovení pro sjednocování rozhodovací praxe stavebních úřadů, zjednodušování některých postupů s cílem zpříjemnit prostředí uživatelům 4

zákona, zkrácení některých postupů a tím nutných lhůt k dosažení výsledku, a to jak v části územního plánování, tak v části stavebního řádu. Z mého pohledu by mohlo dojít ještě k dalšímu zjednodušení či zkrácení některých postupů, chápu však, že jde o kompromis mnoha názorů a protichůdných postojů, což je limitujícím faktorem rozsahu změn. Vyplývá to ze značného počtu připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení, kde jich bylo uplatněno skoro 1500, z nichž 722 bylo označeno jako zásadní. Jejich vypořádání sice trvalo ministerstvu pro místní rozvoj více jak rok, ale je třeba říci, že se s nimi vypořádalo dobře, neboť se zdá, že všechny zásadní připomínky se podařilo zapracovat nebo s nimi vypořádat tak, aby připomínkové místo uznalo důvody nezohlednění jejich námitky. Vládní novela zákona měla celkem 243 novelizačních bodů. Výbory Poslanecké sněmovny, které novelu projednávaly, podaly celkem sto pozměňovacích návrhů. Na plénu Poslanecké sněmovny pak bylo během druhého čtení podáno ještě 28 pozměňovacích návrhů a celkem tak bylo ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schváleno 71 pozměňovacích návrhů, když pro zákon ve znění pozměňovacích návrhů hlasovalo 118 poslanců ze 165 přítomných a jen čtyři byli proti. Ze z měn oproti dosud platnému znění stavebního zákona stojí zmínit především vypuštění konceptu územního plánu jako prvního kroku ze čtyř kroků, čímž se zkrátí nezbytná doba na pořízení územního plánu nebo jeho změn. Významné je též ustanovení, které mění způsob nahlížení na posuzování vlivu na životní prostředí. Stanoví-li orgán ochrany přírody nařízená kompenzační opatření, lze překonat negativní vliv vyplývající z posouzení. Poslanecká sněmovna zcela vypustila radu obcí, která se měla vyjadřovat do 30 dnů k územním plánům a jejich změnám, což by při četnosti změn územních plánů v působnosti větších ORP znamenalo skoro i nepřetržité zasedání, pokud by byla povinná, jak navrhoval původní text zákona přijímaného v roce 2006. Novela zákona také poněkud rozšiřuje okruh vedlejších staveb ke stavbě hlavní, ke kterým není potřeba územní rozhodnutí ani územní souhlas. Zpřesňuje postup při vedení zjednodušeného územního řízení, upravuje vedení společného územní územního a stavebního řízení, uzavírání veřejnoprávních smluv, nahrazujících územní řízení, upouští od veřejného ústního projednávání v územním řízení tam, kde nepodléhá posuzování vlivu na životní prostředí, upravuje předkupní právo, náhrady za změny ve využití území, zpřesňuje kompetence orgánů stavebních úřadů, stanovuje kvalifikační požadavky na pracovníky stavebních úřadů, odstraňuje duplicity ve vztahu ke správnímu řádu opatření obecné povahy. V oblasti stavebního řádu se Poslanecká sněmovna pokusila, bohužel nedostatečně, k čemuž později dojdu, o respektování zásady jedna stavba, jeden úřad, jedno rozhodnutí. Posílila jistotu stavebníka vydáním písemných souhlasů k ohlášené stavbě, vymezila činnost autorizovaných inspektorů včetně možnosti zákonného vyloučení stavby z jejich působnosti rozhodování, zpřesňuje podstaty správních deliktů a také mění sazby za úkony stavebních úřadů. Při jednání v PS byla rozšířena působnost ministerstva pro místní rozvoj jako stavebního úřadu pro jaderná úložiště, úplné stavby pro přenos elektrického proudu, plynu, celých staveb; a u staveb s výkonem nad 100 MW pro výrobu elektrického proudu nebo uskladnění plynu. Dojde-li na základě aktualizace zásad územního rozvoje na základě schválené územní politiky České republiky, může také ministerstvo pro místní rozvoj hradit náklady na změny v územních plánech. Sněmovna zkrátila lhůtu na vyvěšení výroku o zjednodušeném územním řízení ze 30 na 15 dnů, doplnila působnosti obce a kraje v poskytování náhrad za

5

majetkové újmy včetně zkrácení prekluzní lhůty z osmi na pět let, prodloužila lhůtu pro úpravu územní plánovací dokumentace sídel o pět let, což je jistě velmi významné i z hlediska úspor obcí, doplnila působnost krajů k přezkoumání opatření obecné povahy obcí, obdobně pak pro ministerstvo pro místní rozvoj pro opatření obecné povahy krajů. Zachovala bezplatný přístup k údajům o technické infrastruktuře, tedy jen za náklady kopírování, vypustila povinnost vlastníků technické infrastruktury ve stanoveném termínu zdigitalizování všech sítí, což by technicky nebylo vůbec možné zajistit a náklady by byly naprosto neúměrné možnostem správci sítí. Kromě toho, co jsem zde uvedl, došlo ještě k řadě drobných úprav, směřujících ke zpřesnění, k zlepšení textu zákona. Naše senátní legislativa v předloženém znění až na drobné věci neobjevila v zákoně nic, co by bylo v rozporu se 14 zákony, kterých se stavební zákon dotýká. Ony drobnosti, kterých je velmi málo, se dají překonat bez vážných problémů výkladově. Například pro označení účastníků řízení slovy "dotčení prováděním stavby", které je v zákoně uvedeno, by přesnější bylo označení "dotčení stavebním záměrem" a podobně. Tyto drobné nepřesnosti by mě nevedly k tomu, abych navrhoval vrácení novely zákona zpět do Poslanecké sněmovny. Na výboru jsme se zabývali podrobně textem zákona a vesměs jsme velmi kladně hodnotili odvedenou práci na novele zákona a patří za to všem, kteří se na jeho formulování podíleli, velký dík. Přesto jsme však našli tři okruhy, které jsme se rozhodli pozměnit. První otázka úhrady nařízeného ocenění stavby nebo souvisejících nutných prací se zabezpečením stavby. Výkon rozhodnutí stavebního úřadu je přenesenou působností státu. Vydá-li stavební úřad například obce s rozšířenou působností výrok o odstranění stavby v některé z obcí, které spadají do jeho působnosti a nedokáže-li vymoci vynaložené náklady na vlastníkovi, případně není-li vlastník znám, šlo by o náklad rozpočtu obce, ve které sídlí stavební úřad, který rozhodnutí vydal. Neúspěšné vymáhání tak obci přinese další výdaje, byť stavba je na území jiné samosprávné obce. Zastupitelstvo obce, v níž stavební úřad sídlí, vůbec nemusí přidělit stavebnímu úřadu prostředky na tuto činnost. Kraje sice vytvářejí účelovou rezervu pro tyto případy, ovšem ve výši cca dva miliony korun, což je určitě velmi nedostatečnou částkou. A tak se stavební úřady prakticky skoro nikdy k tomuto kroku neodhodlají, byť by to kolikrát bylo velmi potřebné, ať už je to z hlediska nebezpečnosti takové stavby nebo z hlediska rozporu se stavebním řádem. Z tohoto důvodu přijal výbor – nejenom náš – pozměňovací návrh, který povinnost za státní úřad, za jeho rozhodnutí ukládá úhradu nevymahatelných nákladů státu, neboť pro obce a jak se zdá i pro kraje, je toto příliš nebezpečně velké zatížení z jejich rozpočtu. Ostatně, měli bychom ctít zásadu, kdo poroučí, ať platí. Druhý pozměňovací návrh pak z důvodu jakési předběžné opatrnosti mění datum, dle kterého se stanovuje budoucí počet stavebních úřadů. Není divu, že se obáváme rušení stavebních úřadů prvního stupně, ale i druhého stupně, když každou chvíli se vede na různých místech, ministerstev debata o tom, jak by to ušetřilo, jak by to prospělo. Opak je pravdou. Přenesením stavebních a územních rozhodnutí dál od míst, kde je stavba povolována, neušetří nic. Naopak náklady se zvýší, úředníci z ORP budou dojíždět do míst z větší vzdálenosti, než jezdí dosud úředníci stavebních úřadů v místě. Bude třeba více místních šetření, neboť jejich znalost místní problematiky bude menší a bude nutno vybudovat nové prostory, a to spoustu prostorů jak pro stavební úředníky, tak pro stavební archivy, nemluvě o tom, jaký

6

k těm dokumentům bude přístup, co všechno se při stěhování poztrácí a už nikdy nenajde. Dobře si to pamatuji z období rozvolnění stavebních úřadů v devadesátých letech a vím, jaké mezery jednotlivé stavební úřady ve svých dokumentacích od té doby mají a kde všude stavební dokumentaci sháněly. Dokumentace před dvaceti lety, to byly útlé svazečky, dnes jsou to značně tlusté balíky papírů a nevím, zda si ti, co navrhují sloučení stavebních úřadů, dovedou vůbec představit, jak objemově archivy stavebních úřadů během posledních dvaceti let narostly a kam by všechny tyto spisy na ORP dali. O odbornosti by se také dalo diskutovat. Je větší na ORP nebo na stavebních úřadech 1. stupně. No, jak kde, jak u koho. Máme na to systém kvalifikací, vzdělávání, praxí a všichni mají tzv. speciální způsobilost skládanou u státního orgánu. Třetím okruhem pozměňovacích návrhů je zjednodušení výkonu stavebního práva, jeho přiblížení k uživatelům včetně zkrácení doby potřebné k dokončení řízení. Obecný – prosím nezaměňovat se slůvkem obecní. Stavební úřad v územním řízení odvede gró práce s posouzením, zda navrhovaná stavba je dle platného územního plánu přípustná, vyhodnotí připomínky všech dotčených stran, vlastníků, stavebních orgánů, sousedů, vlastníků technické infrastruktury, a to, prosím, u všech staveb, včetně vodohospodářských, silničářských apod., které se dotčeného území ve správě stavebního úřadu hodlají stavět a musí mít územní souhlas nebo územní rozhodnutí. Když odvedou tuto rozsáhlou a často velmi nevděčnou práci, požádají pak stavebníci u speciálního stavebního úřadu vodohospodářského nebo silničního o vydání stavebního povolení, které je fakticky souhrnem vyjádření především technického charakteru dotčených orgánů, stavebníků, provozovatelů technické infrastruktury. To už umí prakticky každý, kdo na stavebním úřadu pracuje. Speciální stavební úřad, nechť se stane dotčeným orgánem, stejně jako pro územní řízení, s tím, že jeho stanovisko je závazné. Odůvodnění, že to nejde, že stavební povolení musí vydávat speciální stavební úřad, neobstojí. Máme v zákoně, že v obci, městě, kde sídlí jak obecný stavební úřad, tak speciální úřad, vede územní i stavební řízení obecný stavební úřad, ten vydává stavební povolení a speciální stavební úřad má postavení dotčeného orgánu vydávajícího závazné stanovisko. Takže ono to jde. A ne, že ne. Spojení územního a stavebního řízení u jednoho stavebního úřadu pak znamená časovou úsporu, úsporu nákladů a také odlehčení práce speciálních stavebních úřadů, které jsou přetížené, neplní lhůty, ve kterých mají svou agendu vyřizovat. Například v období, kdy si kdosi usmyslel, že je nutné vydat na všechny studny, které zde staletí fungují, vodohospodářské povolení, nebylo víc jak půl roku možné vůbec získat normální cestou stavební vodohospodářské rozhodnutí apod. U silničních stavebních řízení ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací by se praxe vrátila tam, kde byla před 1. 1. 2007, kdy tyto stavby povolovaly obecní stavební úřady. Ani zde dle mých zkušeností a zkušeností celé řady starostů, zastupitelů, stavebníků, investorů, tento krok nevedl k vylepšení stavu a dnešní praxe je zbytečně byrokratická, časově náročná, drahá. Když to shrnu obecně – obecný stavební úřad může vydat povolení na stavbu plynovodního řádu, s velmi vysokým tlakem, rozvodu technické infrastruktury elektrického proudu, stavbě nákupního střediska značné rozlohy, ale nemůže vydat stavební povolení pro uložení prakticky totožné trubky, kterou proteče daleko méně nebezpečné médium než jen plyn, tedy voda, nemůže povolit prodloužení chodníku,

7

cesty přes jednu novou parcelu pro rodinný dům nebo před obchodním domem, který za desítky milionů korun povolil, v řádu pár desítek tisíc. Nepřijde vám to paradoxní? Mně, výboru, starostům, stavebníkům ano. Proto se snažíme toto změnit. Nechceme připravit speciální stavební úřady o rozhodování u zásadních staveb, například čistírna odpadních vod pro deset tisíc lidí nebo zásadní komunikace druhé, třetí třídy v území okresu. To vysvětlím potom v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde. Úpravy, o nichž jsem zde hovořil, výbor pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu v tomto smyslu schválil. Při kdejakém jednání se oháníme subsidiaritou, řešením věcí na co možná nejnižší úrovni. Dokažme tedy, alespoň zde v Senátu Parlamentu ČR, že se snažíme o to, ať už to v Poslanecké sněmovně dopadne jakkoliv. Závěrem si dovolím seznámit vás s usnesením našeho výboru, které bylo přijato jednomyslně všemi přítomnými. Výbor navrhuje plénu Senátu Parlamentu ČR vrátit novelu zákona do Poslanecké sněmovny, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze usnesení, určuje mě zpravodajem pro tento zákon a pana předsedu výboru senátora Ivo Bárka pověřuje, aby s usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji vám za pozornost a omlouvám se, že jsem byl poněkud delší. Předseda Senátu Milan Štěch: Já vám také děkuji, pane senátore, za vaši zprávu, žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly, které z funkce zpravodaje vyplývají. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavněprávního výboru, paní senátorka Soňa Paukrtová. Ano, prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se tímto návrhem zákona zabýval z toho prostého důvodu, že návrh zákona je rozsáhlý, objemný; ne proto, že by chtěl nějakým způsobem věcně hodnotit tuto novelu stavebního zákona. Já jsem shodou okolností byla zpravodajkou v roce 2006, když byla předkládána úvodní velmi rozsáhlá novela, a musím konstatovat, že dnešní úprava je po legislativní stránce daleko kvalitnější, než byl materiál, který jsme schvalovali v roce 2006. Z toho pohledu i legislativní připomínky našeho legislativního odboru, které mi byly vysvětleny panem náměstkem Ing. Kalousem, lze akceptovat, protože nezasahovaly do žádné důležité oblasti stavebního zákona. Náš výbor se stavebním zákonem zabýval dvakrát. Přerušil své jednání, protože právě tak jako výbor garanční, měli jsme pochybnosti o tom, zdali některá ustanovení by nebylo lépe upravit. Uvědomme si, že novela stavebního zákona obsahuje 243 novelizačních bodů, a kromě stavebního zákona jako takového, novelizuje ještě dalších 14 zákonů. My vždy v krátké 30denní době musíme velmi pečlivě vážit a velmi pečlivě posuzovat. To byl i důvod, proč ÚPV přerušil. Nakonec se ÚPV jednomyslně shodl na tom, že vám doporučíme, abychom vrátili návrh zákona Poslanecké sněmovně. S jediným pozměňovacím návrhem, který se týká nařízeného odstraňování staveb. Předpokládá se, že obec, jejíž obecní úřad je též stavebním úřadem, bude hradit nařízené demolice. Takže by se mohlo velice lehce stát, že v obci, kterou má stavební úřad ve své gesci, dojde k nařízenému odstranění stavby a bude to platit zcela jiná obec. Náklady na demolici se dají vymáhat, ale stát z našeho pohledu disponuje daleko většími možnostmi, jak toto vymoci.

8

Máte pod usnesením k senátnímu tisku 377/3 návrh, abychom vrátili návrh zákona Poslanecké sněmovně s tímto jediným pozměňovacím návrhem. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko a

zpravodajko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jaromír Strnad. Ano, prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Jaromír Strnad: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, VHZD se na své schůzi dne 12. července zabýval novelou stavebního zákona. Na svém zasedání přijal dva pozměňovací návrhy k uvedené novele. Jeden pozměňovací návrh, a to přesun financování nařízených demolic či stavebních prací z měst či obcí na stát. Tento pozměňovací návrh je totožný s jedním z návrhů přijatých v garančním výboru. Jak jsem se nyní dozvěděl, je také shodný s přijatým pozměňovacím návrhem ÚPV. Druhý pozměňovací návrh je pozměňovacím návrhem, který doplňuje pozměňovací návrh garančního výboru. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 288. usnesením VHZD z 29. schůze konané dne 12. července 2012. Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministra pro místní rozvoj ČR, po mé zpravodajské zprávě: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. 2. Určuje mne zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není zájem tento návrh předložit. Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Jako první se přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych jenom velmi výrazně podtrhnout vše, co tady řekl pan kolega Eybert, zpravodaj garančního výboru. Moje zkušenosti vycházejí podobně jako jeho zkušenosti z 22leté průběžné praxe člena zastupitelstva menší obce. Myslím, že jeho praktické názory mají hlubokou logiku a jsou velmi dobře vyargumentované. Proto bych vás požádal o podporu všech pozměňovacích návrhů, které zde zazněly. Speciálně bych vás chtěl upozornit, že v původně navrženém textu se jedná o odebraní kompetencí stavebních úřadů na obcích prvního a druhého typu. V druhém plánu to směřuje k tomu, aby stavební úřady na obcích prvního a druhého typu do konce roku 2015 zanikly a byly převedeny na obce s rozšířenou působností, tak jak o tom hovoří koncepce dokončení reformy veřejné správy, kterou v červnu předložilo ministerstvo vnitra do vlády – a je tam uvedeno, že je to v souladu i s názorem ministerstva pro místní rozvoj. Proto zdůrazňuji přijetí pozměňovacích návrhů, jak předložil kolega Eybert a ostatní. Děkuji.

9

Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Dále se přihlásil pan senátor Jaroslava Doubrava. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, pane ministře,

kolegyně, kolegové, chtěl bych avizovat to, že předložím pozměňovací návrhy, které vám byly před chvilkou rozdány na lavice. Jedná se v podstatě o tři. Při prvním úprava povede k úplnému zachování původnímu smyslu, tedy účelu institutu autorizovaného inspektora. Do zákona se tento institut dostal, jak víte, v roce 1926. Právě proto, aby měl stavebník možné stavby jít cestou zkráceného řízení. Samo pojmenování § 117 vyjadřuje, že se o zkrácení stavebního řízení jednalo a tento pozměňovací návrh zvolené řešení zcela zachovává. Odmítnutím navržené úpravy se novela stavebního zákona stává likvidační pro institut autorizovaných inspektorů. Druhý je vlastně návodem pro stavební úřady, jak mají postupovat v případě, že se kontrolou podaného oznámení včetně jeho všech příloh autorizovaný inženýr dopustil jakéhokoliv pochybení, a tím právní účinky takto vadného oznámení pominuly. Stavebník by pak realizoval stavbu bez jakéhokoliv řádného opatření podle stavebního zákona. Třetím bodem pozměňovacího návrhu je úprava odstavce, který reaguje na předešlé změny, tj. odst. 5. Je logickým požadavkem za zachování původního záměru, tj. zkráceného řízení u staveb posuzovaných autorizovanými inspektory. Toto je celý konspekt navržených kontrolních opatření vůči institutu autorizovaného inspektora. Je zcela zachován a umožňuje mít činnost autorizovaných inspektorů pod stálou kontrolou správních orgánů. A to považuji za velmi důležité. Stavebník si ale bude moci svobodně vybrat touto cestou zkráceného procesu k získání práva stavbu vést, avšak také s vlastním rizikem pro případ, že mu bude z titulu špatné činnosti autorizovaného inspektora stavba zastavena a dokonce mu bude hrozit odstranění již započaté stavby. Takový stav pak bude mít velmi rychle samočistící účinky v řadách autorizovaných inspektorů a práci budou dostávat pouze ti kvalitní, kteří budou pracovat bez porušování zákona. Úprava tedy vede k navržené systémové kontrole a zachovává její navržené postupy včetně sankcí, avšak vede k prevenci při zachování funkce institutu autorizovaného inspektora. Toto odůvodnění máte i v pozměňovacím návrhu. Chtěl jsem k tomu říct ještě jednu věc, a totiž to, že pak by se veškeré škody, které by stavebníkovi vznikly, mohly vlastně vymáhat přímo na autorizovaném inspektorovi a obce by se tak z tohoto "vyvinily" nebo nebyly těmi, které by musely případné škody hradit. Podám pak své pozměňovací návrhy, a doufám, že je podpoříte. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan

senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

vážené kolegyně a kolegové, avizoval jsem už na výboru, že nastala určitá situace v Jihomoravském kraji, kde byla kompletně zrušena "zorka" neboli lidově územní plán celého Jihomoravského kraje, tak jak jsme ho schvalovali. A došlo tam k určitému paradoxu, že v rámci zdůvodnění bylo 90 % v pořádku a jenom se to dotýkalo deseti procent, ale byl zrušen celý plán jako takový. Proto jsem si dovolil

10

vám předložit pozměňovací návrhy, které se ovšem všechny týkají této věci, proto je máte na jednom papíru. A první záležitost se týká toho, aby zrušeno do budoucna bylo právě jenom to, co se navrhovatele přímo dotýká. Druhá část řeší velmi zvláštní případ, že totiž ve vymezeném koridoru vede liniová stavba. Zdálo by se, že jsou jenom dvě možnosti, že v liniové stavbě se musíme trefit do toho koridoru, a když se trefíme, je to dobře, a když se netrefíme, je to špatně. Ale může se stát, že to řešení, které považujeme za správné, to řešení první, které jsem uvedl, může být v rozporu s jinými částmi stavebního zákona a pak neexistuje žádné řešení. A aby řešení existovalo, to znamená, aby se schválilo všechno ostatní a abychom se tedy k tomuto vrátili, to řeší druhá část. A třetí část potom umožňuje ministerstvu, aby si nad tím ponechalo vliv prostřednictvím vyhlášky. Toto je záležitost, kterou jsem konzultoval i se zástupci ministerstva. Dovolím si požádat, pokud přejdeme do podrobné rozpravy, aby tento můj návrh byl hlasován jako poslední. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní

vystoupí pan senátor a předseda klubu ČSSD Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte

mi také se zapojit do rozpravy. Úvodem bych chtěl říct, že považuji tuto novelu stavebního zákona za velmi zdařilou, potřebnou, a i kdybychom ji podpořili v tom znění, v jakém je podána, tak je to ku prospěchu věci. Nicméně po projednání podrobných záležitostí v příslušných výborech bych se rád vyjádřil k těm pozměňovacím návrhům, které byly podány a požádal vás o podporu některých a o zvážení nepodpory jiných. Plně se ztotožňuji s návrhem kolegy Eyberta, který je zpravodajem našeho výboru, a to jak pokud se týče usnesení z výboru, tak pokud se týče úpravy tohoto usnesení, kterou jsme dostali na lavice. Separátně bych se rád vyjádřil k té věci, která se týká nákladů za nařízené demolice. Spousta z vás jste z komunální politiky, jste starostové nebo zastupitelé, a víte, že občas se v obci vyskytne stavba, které ohrožuje životy a zdraví okolí, k níž se vlastník nehlásí, nebo to vlastní firma, která je již v likvidaci a nic z této firmy nevymůžete. Pak je podle stavebního zákona stávající verze stavební úřad nucen podat návrh na demolici, zadat demolici. Nicméně tuto demolici by měla zaplatit obec, kde je tento stavební úřad, a to nejen ve své obci, ale třeba i v obci, pro kterou vykonává tuto činnost. A zastupitelstvo by mělo schválit finanční prostředky pro tuto demolici, ale proč by to dělalo. Myslím si, že je naprosto logické, aby prošel pozměňovací návrh, který říká, aby v takových případech náklady hradil stát. Jedná se o přenesenou působnost státní správy a podle novely občanského zákoníku také stát obdrží po deseti letech neužívání nemovitosti příslušný pozemek, to znamená, má větší šanci vymoci pohledávku po vlastníkovi. A poslední věc, kterou jsem chtěl říct. Je mi líto, že musím nepodpořit kolegu Doubravu, který skočil na požadavky autorizovaných inspektorů a dává svůj pozměňovací návrh v jejich prospěch. A je mi líto velké většiny autorizovaných inspektorů, kteří jistě vykonávají dobře svoji práci a kteří jsou schopni urychlit stavební činnost, ale bohužel je to také jejich záležitost, aby se vypořádali s některými svými kolegy, kteří zneužívají tohoto institutu. A máme konkrétní

11

příklady, kdy nepozvou účastníka řízení, vydají toto rozhodnutí, které nemá odkladný účinek, stavba může být zahájena, a přitom všechno dodrženo nebylo. Proto považuji návrh ministerstva pro místní rozvoj - přece jenom trochu tuto činnost omezit - za velmi zdařilý. Proto tedy vyjadřuji svou podporu všem pozměňovacím návrhům. S výjimkou návrhu kolegy Doubravy - a omlouvám se mu za to. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím, a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě... Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem se hlásil, pane předsedo ... Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, já nemám žádnou možnost

vás vypnout. (Z pléna: Byl na displeji, zmizel a znovu se objevil.) Dobře, prosím, aby se pan senátor Jaroslav Kubera ujal slova, ale prosil bych příště včas se přihlásit, tak aby jméno bylo celou dobu na displeji. Senátor Jaroslav Kubera: Pokusím se, pane předsedo. Děkuji za slovo.

Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já budu velmi stručný. Musím říct, že co nejvíce na tomto zákoně vítám, je to, že se prodloužila doba na zhotovení územních plánů do roku 2020. Bohužel, stalo se tak ve chvíli, kdy už jsme trošku zainvestovali a pokusili jsme se překlopit náš územní plán, který máme, do podoby podle nových předpisů. Zřejmě to zastavíme a uvidíme, jak se k tomu postaví zastupitelstvo. Souvisí to s tím – a to neplatí jenom o stavebním zákoně – že se nutně musíme dopracovat ke stavu, kdy bude aspoň minimální právní jistota obecná. Týká se to podnikatelů, týká se to obcí. Byly prostě neustálé proměny. Vzpomínám si, jak v minulém zákoně – teď tuším, že to vypadlo – byla rada starostů, která měla rozhodovat jisté věci v území. My žijeme ve zvláštní době, já tomu říkám, "už máme všechno hotové". Ať se stane cokoliv, ať se chce postavit cokoliv, tak se rázem vyrojí spousta nepřátel toho počinu. Když si někdo chce postavit v obci rodinný domek, tak ti, co už ho mají, říkají, proč by tady byl, nám by to bránilo ve výhledu do lesa. Když tam chce někdo postavit továrnu, která bude zaměstnávat lidi, tak místní řeknou, my žádnou továrnu nechceme, protože ona nám tady bude buď smrdět nebo něco jiného, nebo tam budou jezdit auta. Když chcete postavit v sídlišti parkoviště, tak přijde petice, která to parkoviště nechce a chce park, aby za týden přišla druhá petice, zase těch, co chtějí parkoviště, takže nevíte, jak se máte rozhodnout. Samostatnou skupinou jsou ekoteroristé, kterým se velmi u nás daří. A i původní záměr, který byl velmi zmírněn, tak už jste dostali určitě e-maily o tom, že protestují, že chtějí do toho zasahovat. A výrazně zneužívají právě složitosti zákona, kdy se jim vždycky podaří najít procesní chybu. Vždycky je tam nějaká procesní chyba, kterou oni napadnou – připomenu dálnici D 8, kde se jim to dařilo velmi dlouho, zahynuly kvůli tomu spousty lidí. Jen pro zajímavost. Ta pouhá spojka, která teď obchází Lovosice, činí časově na zkrácení cesty do Prahy zhruba 30 minut, což je neuvěřitelné, je to bezpečné, rychlé. Ale oni přesto většinou se zaštítí tím, že mluví jménem nejlépe všech pracujících, to je takové typické, ačkoliv jsou to samozvané skupiny, které si podle našeho zákona velmi snadno založí občanské sdružení nebo jinou takovouto instituci a tváří se, jako kdyby oni byli spasitelé lidstva. 12

Druhá věc, o které tady už bylo hovořeno, a já také podám pozměňovací návrh, který je v podstatě totožný, jenom je trošku jinak popsán, je to, že když úřad s rozšířenou působností, resp. jeho stavební úřad rozhodne, že se v sousední obci zbourá nějaká nemovitost, a samozřejmě, jak to bývá, většinou vlastníci těchto nemovitostí nebývají ti, kteří by chtěli něco platit, tak je na něm, aby zaplatil náklady bourání a potom se nějakým způsobem postaral, většinou tak, že to zaplatí ze svých rozpočtových prostředků a už se nikdy ničeho nedomůže. Jiným samostatným problémem je to, že máme poměrně dobře ošetřeno to, když někdo neudržuje pořádek na svém pozemku, ale vůbec nemáme zajištěno, když někdo nechá stát polorozbořenou stavbu a nedokončí demolici. My s jedním takovým problémem zápasíme, kdy majitel zimního stadionu požádal o demoliční výměr, poté prodal tu stavbu - nechal si pozemek – bezdomovci z Liptovského Mikuláše, takže on jakoby za nic neodpovídá, protože stavba není jeho, jeho je jenom pozemek. A bezdomovce z Liptovského Mikuláše nikdo nedožene, poštu nepřebírá, a veřejnost se samozřejmě na městě domáhá: něco dělejte! A co jako máme dělat? Vyhodit 60 milionů, zaplatit demolici, kterou nám nikdo nezaplatí? To bychom přece zase zacházeli s penězi daňových poplatníků nezodpovědně. Zodpovědný je ten, kdo to vlastnil. On samozřejmě počítal s tím, že veřejnost to bude kritizovat a že město se položí a zaplatí to. Naštěstí zastupitelstvo bylo rozumné a řeklo, že se vydírat nenechá, i když jako taková je to ostuda města, protože je to blízko hlavní silnice a každý kolem té bouračky jede. Chtěl jsem jenom říct to, že mně nedělá tento zákon problém, ale mělo by se nadále pracovat třeba na tom, že obec s rozšířenou působností musí vypracovat svůj územní plán vlastními pracovníky. Nevím, kdo to kdy prolobboval, to už bylo ve starém tisku. Každá obec si může najmout na zpracování územního plánu, ne tak ovšem obec s rozšířenou působností, ta to musí vykonávat svými pracovníky, které ovšem často nemá, protože současné kvalifikační požadavky jsou takové, že prostě takové lidi, kteří by to mohli dělat, neseženete. To je spíš pro pana ministra inspirace na nějakou další novelku, protože není k tomu žádný logický důvod. Ale nicméně musím říct – a tady to určitě zaznělo – že ono je hezké ty malé stavební úřady převést na ORP, ale musím říct, že jsem jeden z mála těch, kteří o to nestojí, protože to samozřejmě přináší náklady tomu ORP, ale náklady, které platí z rozpočtu města, ono na to žádné další peníze nedostane. Já tedy nepatřím k těm, kteří by se hrnuli do toho, abych rozhodoval, nebo můj stavební úřad aby rozhodoval o tom, co v které vesnici a jak se bude stavět nebo nebude stavět. Nicméně musím konstatovat, že je to pokrok proti tomu minulému stavu, není to ovšem pokrok proti minulosti. Naši předkové byli daleko rozvážnější. Každý si můžete na svém stavebním úřadě vyžádat projekt na dům z 30. let, činžovní dům, já vám mohu jeden takový přivézt, kde je na A3 papíru komplet celý půdorys, bokorys a rozpočet je tužkou napsaný od stavitele na pravé straně. A ty domy dodneška stojí a dokonce jsou památkově chráněny. Co jsem nezmínil je to, že příliš mnoho institucí má kulatá razítka. A to jsou ty instituce, od památkářů počínaje, přes archeology a další, kteří si osobují právo do toho mluvit a neskutečně ten proces zdržují. A jejich názory – pan architekt Koutský jim říká kreatoři, oni prostě mají svůj zapšklý názor, že v parku má být mlat bez ohledu na to, že se tam hodně práší, a když prší, tak maminky se brodí v bahně. Oni si prostě myslí, že tam má být ten mlat, protože z jejich takového to přístupu k památkové péči to vyplývá. Oni se teď začali montovat i do stromů, i do stromů mluví památkáři, takže cokoliv, jakékoliv rekonstrukce parků jsou naprosto neskutečné.

13

Na druhé straně, když přijde ČEZ a rozkope vám celé město, tak v podstatě nemáte žádné prostředky, jak tomu zabránit. Tento zákon nemám problém podpořit, jen bych chtěl poprosit pana ministra, aby se zaměřil na některé tyto detaily, které teď nejsou klíčové, ale v budoucnu by se měly změnit. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a táži se, zda chce ještě někdo

vystoupit v obecné rozpravě? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, pane ministře, vyjádříte se k rozpravě? Ano, prosím. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Děkuji za slovo. Chtěl bych říct pár slov k pozměňujícím návrhům. Stavební úřady, tak jak jsou nastaveny teď, to je atomizace našeho stavebnictví. Já nejsem příznivcem – a to je potřeba tady říct – rozšiřujícího se počtu speciálních stavebních úřadů. To znamená, já velmi dobře rozumím snaze převést sloučené územní řízení, stavební řízení na jedničkové obce, na obecní stavební úřady, a ze speciálních stavebních úřadů by se staly pouze dotčená místa. Svým způsobem by to mohla být taková to postupná smrt těchto speciálních stavebních úřadů, protože tímto způsobem atomizace, tak jak ji tady nyní máme nastavenou, našemu stavebnictví neprospívá. Nicméně s tím tak, jak je to navrženo, nemohu souhlasit, protože tam se nejedná jenom o speciální stavební úřady, tam třeba i celé ministerstvo může povolovat stavbu. To znamená, že je to věc, která nejde řešit takto jednoduchým způsobem. Potom další věc. Musím reagovat na pana senátora Šebka. My jako ministerstvo pro místní rozvoj nemáme žádný zájem na tom rušit plošně stavební úřady. Nemáme. Na druhou stranu musím říct, že úroveň různých stavebních úřadů je samozřejmě velmi, velmi různá. A o tom máme údaje, které dostáváme z hlediska počtu a kvality správních rozhodnutí, která stavební úřady vydávají. S pozměňovacím návrhem, který dává sloučené územní a stavební řízení na obecní stavební úřad a s tím, že by speciální úřad byl dotčený, pokud by si nevyžádal, což je subvarianta návrhu pana senátora Eyberta, v tuto chvíli nemůžeme souhlasit, protože se domníváme, že to není systémová záležitost. Další věc, která se týká autorizovaných inspektorů. S tím, co říkal pan senátor Doubrava, nemohu vůbec souhlasit. Moje úprava, která šla do Poslanecké sněmovny, byla mnohem tvrdší, ve sněmovně se zmírnila. A je potřeba se podívat na cíl, proč autorizovaní inspektoři vznikli – pomoci stavebním úřadům v agendě relativně malých staveb. Co se nám z toho stalo? Stalo se nám z toho to, že tím, jak se právní úprava udělala, tak když to s velkou nadsázkou přeženu, tak může autorizovaný inspektor za situace, která byla, povolit elektrárnu. A to jsme chtěli omezit. A věřte, byl to velmi složitý proces, protože když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem to omezit, jestli technickými parametry nebo financemi, vždycky byl nějaký problém. Nakonec jsem docela rád, že jsme se v Poslanecké sněmovně dohodli na úpravě, která prošla jako kompromisní. Pak je tady připomínka, pokud jde o hrazení nákladů. Já jako člen vlády samozřejmě nemohu a ani ode mne nikdo neočekává, že budu souhlasit s tím, že budou nějaké další náklady na státní rozpočet, a není to vůbec ve zlém, pane senátore. Nicméně bych tady reagoval na jednu věc. Pan senátor Eybert říká, že se stavební úřad neodhodlá k odstranění, protože obec na to nemá peníze. Prosím vás, stavební úřad se nemá co odhodlávat nebo neodhodlávat, ten musí činit. To je

14

nezávislý úřad. Stavební úřad by neměl být vůbec řízen tím, co si myslí nebo nemyslí vedení obce. A pak je tady ještě jedna poznámka, kterou říká pan senátor Eybert. Hned v další větě říká: Kdo poroučí, ať platí. Ministerstvo stavebním úřadům na jedničkách tedy neporoučí. To bych chtěl říct. Takže to je k tomu, ale není to samozřejmě nikterak ve zlém, ale je potřeba si uvědomit, že situace z hlediska struktury stavebních úřadů není úplně ideální. Co se týče rušení "jedniček", nemáme opravdu jako ministerstvo pro místní rozvoj v úmyslu, a ani to není v naší kompetenci, plošně rušit stavební úřady. Je samozřejmě pravda, že se na tom dále bude muset pracovat, a to ukáží měsíce příští, jakým způsobem se nám to podaří nebo nepodaří. Ještě jenom jedna drobnost. To co se týká toho, že se vrátíme, že by jedničky, to znamená, obecní stavební úřady povolovaly dopravní stavby. Je potřeba si ale uvědomit, co to znamená. Znamená to, že zase některou dokumentaci musíme dát zpátky, museli by se lidé zase zpátky vyškolit, museli by mít trochu jinou kvalifikaci, protože se vracíme v tom procesu o pět let zpátky. A já neříkám, že systémově se to nedá řešit, ale v jednotlivostech to udělat tímto způsobem není dobře. To souvisí skutečně s tím, až budeme mít v ruce nějakou koncepci veřejné správy a já určitě k tomu budu mít vlastní návrh, který v tuto chvíli připravujeme na ministerstvu, ale je zatím zbytečné o tom mluvit dopředu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Strnad? Nepřeje. Táži se paní senátory Paukrtové, zda si přeje vystoupit jako zpravodajka ústavně-právního výboru? Také nepřeje. Nyní se ujme slova garanční zpravodaj pan senátor Pavel Eybert, prosím. Senátor Pavel Eybert: Ještě jednou dobrý den. V obecné rozpravě

vystoupilo celkem pět senátorů. Zazněla tady od pana senátora Šebka podpora o nerušení stavebních úřadů na obcích. Od pana senátora Doubravy jsme slyšeli připomínky ke změně pro autorizované inspektory, kterou já nemohu doporučit, protože se mi zdá, že je to v podstatě dublování státní správy, které přišlo právě jako reakce na to, že stavební úřady nefungují vždycky tak, jak by měly, v tom čase, který mají určený. Ale my bychom se měli vrátit k tomu, že výkon státní správy by byl více méně jednotný, ale v termínech, které zákon ukládá. Pan senátor Juránek zmínil problematiku zásad územního rozvoje, které byly zrušeny pro jeho kraj. A tady se domnívám, že je dobře se tím zabývat, protože rušit celý územní plán, který dá léta práce, léta příprav a velké náklady, rušit ho jenom kvůli některé jednotlivosti jako celek, mi nepřijde jako správný přístup a měl by být nějakým způsobem ošetřeno, aby se to nestávalo. Pan senátor Vícha, předseda klubu sociální demokracie, zde podpořil výborové i mé pozměňovací návrhy. Pan senátor Kubera kvitoval, že byla v zákoně prodloužena doba, do kdy musejí mít města a obce nové územní plány, což já kvituji také velice, protože jde o činnost zdlouhavou, náročnou finančně i po stránce dalších příprav. Jeho problém z hlediska povinné stavební údržby u staveb vnímám naprosto stejně. Znám řadu takových případů a státní správa je zde velmi bezzubá. A je velmi bezzubá právě i z toho důvodu, že stavební úřad sice má povinnost konat, ale jak může stavební úřad konat, když nemá žádné peníze. Stavební úřad rozhodne, vydá výměr o demolici, najme firmu, která to zdemoluje, a kdo to, prosím pěkně, zaplatí, 15

když zastupitelstvo města či obce, ve které stavební úřad sídlí, ve svém rozpočtu na to peníze nepřidělí? Já nevím, jak si toto někdo může představovat, že to může fungovat. Buďto zastupitelstvo klekne a řekne, no, co se dá dělat a vyndá těch svých 10 milionů na demolici, anebo řekne, pane vedoucí stavebního úřadu, to jste si měl rozmyslet, teď si to zaplaťte třeba ze svého. Já, když to v zastupitelstvu nemám schválené, tak ty peníze jako starosta vynaložit nesmím, stavební úřad je nemá, a kde je ten konec, jak to má dopadnout? To jsem ještě od pana ministra, ani od nikoho jiného neslyšel, jak by se to v daném případě řešilo. To, že územní plány pro města, ve kterých je ORP, má pořizovat zaměstnanec a nemohou si na to najmout, považuji také za chybu, protože jestliže jednou za pět let dělám pro sebe změnu územního plánu, tak nepotřebuji celých pět let zaměstnávat nějakého zaměstnance, který by mi to dělal. Podle mne je daleko příjemnější, rozumnější mít možnost si na to najmout, jako si máme možnost najmout zpracovatele územního plánu my všichni ostatní. K panu ministrovi, k jeho připomínkám, které tady zazněly. My neděláme ze speciálních stavebních úřadů jenom dotčená připomínková místa. Nechávám jim ve svém pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu našeho výboru, ale i k pozměňovacímu návrhu, který přijal hospodářský výbor, právo si na sebe atrahovat v podstatě jakékoliv stavební řízení. Pouze u těch, u kterých uznají, že je to tak bagatelní záležitost, že povolovat 30 metrů vodovodu o průměru 60 mm nebo chodník 30 metrů délky 150 cm šířky, tak se speciální stavební úřad vzdá svého práva na to, aby vedl stavební řízení a vydal stavební povolení. Obecný stavební úřad to snadno udělá, protože stejně má veškeré podklady, které řešil v územním řízení. To by byly asi moje připomínky k obecné rozpravě. A nyní doporučuji, abychom přešli k podrobné rozpravě, ve které se budeme zabývat pozměňovacími návrhy, které došly z výborů a které byly předloženy jednotlivými senátory. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a přistoupíme k podrobné rozpravě, neboť ani v usnesení výboru, ani zde na plénu nebyl podán návrh na schválení či zamítnutí. A proto otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Chci upozornit, že návrhy, které byly podány ve výborech, se nemusí číst, ty, které byly předány až tady na plénu, je potřeba načíst. Jako první nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Stanislav Juránek: Dovolím si načíst pozměňovací návrh, který se

týká problému "zúrky": Za § 23 se vkládá § 23a, který zní: "§ 23a Soudní přezkum opatření obecné povahy. Navrhuje-li ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy na svých právech zkrácen, zrušení celého opatření obecné povahy, rozhodne soud o zrušení té jeho části, která se navrhovatele přímo dotýká; celé opatření obecné povahy zruší jen tehdy, jestliže byla celým obsahem opatření obecné povahy zkrácena práva navrhovatele.". V § 36 odst. 1 se za dosavadní text vkládá text, který zní: "Zásady územního rozvoje se posuzují jako koncepce postupem podle tohoto zákona. Konkrétní vlivy jednotlivých záměrů, pro které zásady územního rozvoje 16

vytvářejí předpoklady a které musí být posouzeny z hlediska jejich vlivu na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu, jsou posuzovány před vydáním územního rozhodnutí nebo regulačního plánu na základě dokumentace záměru. Není-li možné po posouzení vlivů záměru a jeho projednání nalézt řešení záměru v souladu se zásadami územního rozvoje pro nesoulad s právními předpisy, zahrne krajský úřad požadavek na jiné vymezení plochy nebo koridoru do zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje v uplynulém období." Za § 194 se vkládá § 194a, který zní: "§ 194a K provedení přílohy tohoto zákona ministerstvo stanoví vyhláškou podrobné požadavky na obsah vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí." Děkuji a prosím o podporu při posledním hlasování. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a nyní prosím, aby se ujal slova pan senátor Jaroslav Doubrava. Připraví se pan senátor Pavel Eybert. Senátor Jaroslav Doubrava: Já bych, vážený pane předsedo a předsedající, předložil přece jenom pozměňovací návrhy, které jsem avizoval, s jednou malou úpravou. Takže první část pozměňovacího návrhu je k § 117 odst. 5, slovní spojení "má odkladný účinek" se mění přidáním předpony "ne". V novém změní tak bude "nemá odkladný účinek". Druhý – v § 117 odst. 5 v odrážce písmena a) se celý původní text ponechává a za čárku se doplňuje text "stavbu zastaví a zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129". A třetí – celý původní text se nahrazuje novým zněním, a to:" Stavebníkovi vznikne právo provést oznámený stavební záměr dnem, kdy stavbu posuzovanou autorizovaným inspektorem" – tam, prosím, si doplňte "o" – "oznámí stavebnímu úřadu. Toto právo však zanikne zastavením stavby a zahájením řízení o jejím odstranění podle § 129 z důvodů uvedených v odst. 5 písm. a)." Jenom na vysvětlení k pozměňovacímu návrhu: Není to tak, že bych skočil na špek jednomu inspektorovi, ale zúčastnil jsem se semináře k tomuto stavebnímu úřadu ve sněmovně a tam jsme o tomto problému, který se snažím řešit tímto pozměňovacím návrhem, diskutovali s velkou skupinou autorizovaných inspektorů a dost dlouhou dobu. Takže i přes stanoviska, která jsme slyšeli, vás prosím o podporu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane senátore, moment, pojďte ke

mně ještě. (Rozhovor pana senátora Doubravy s panem předsedou.) To je pouze tisková chyba, dobře, takže "oznámí". Děkuji. Jako další vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Senátor Pavel Eybert: Dobrý den ještě jednou. Já si dovolím načíst

pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní plánování, regionální rozvoj a životní prostředí. Pozměňovací návrh, který zde přečtu, doplňuje původní znění o půlvětičku, já ji nejprve přečtu napřed a pak to přečtu celé. Prostě se tam doplňuje "pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí". Je to právě proto, abychom ty zásadní stavby nebrali speciálním stavebním úřadům a ty bagatelní nechali proběhnout na obecném stavebním úřadu jak v územním, tak ve stavebním řízení. Čili pozměňovací návrh zní: 17

1. V článku I bodě 151 § 94a za odstavec 6 vložit nový odstavec 7, který zní: "Společné řízení vede a společné rozhodnutí vydává obecný stavební úřad, který byl jinak příslušný k vydání územního rozhodnutí, pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí. Speciální stavební úřad má ve společném řízení vedeném obecným stavebním úřadem postavení dotčeného orgánu příslušného k vydání závazného stanoviska." Dosavadní odstavec 7 označit jako odstavec 8. 2. V článku I bodě 153 § 96a za odstavec 4 vložit nový odstavec 5, který zní: "Společný souhlas vydává obecný stavební úřad, který by byl jinak příslušný k vydání územního souhlasu, pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí. Je-li pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru příslušný speciální stavební úřad, vyžádá si od něj obecný stavební úřad závazné stanovisko." Dosavadní odstavec 5 označit jako odstavec 6. Dále se připojím k pozměňovacímu návrhu, který prošel v hospodářském výboru a podám ho také za sebe, a to, že v bodě 119 § 78 se na konci doplňuje nový odstavec, který zní: "Postupy podle odstavců 3 a 4 se nepoužijí v případě staveb uvedených v § 16 odstavec 2." To je, prosím, o tom, že ministerstvo pro místní rozvoj nebo i další ministerstva si jako speciální stavební úřady pro zásadní stavby vyhrazují svoji činnost jako stavební úřad. A zase není důvod, proč brát těmto ministerstvům, která se chovají jako stavební úřady, rozhodování o zásadních stavbách, ať už v energetice nebo v dopravě apod. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a také vás prosím, pane

senátore, zůstaňte ještě. Vy jste k tomu hospodářskému výboru něco přidával? Senátor

Pavel

Eybert: Ne,

prosím, to je součástí v hospodářském výboru schváleno, jenom si to také osvojuji.

toho,

co

je

Předseda Senátu Milan Štěch: To už je načteno. To už je schváleno. To už komplikujeme, dobře, ale není to rozšíření návrhu. Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí se již nikdo, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit. Zatím si nepřeje, ke každému návrhu se bude vyjadřovat. Ptám se zpravodajky ÚPV paní senátorky Soni Paukrtové. Nepřeje si vystoupit. Tentýž dotaz na pana senátora Jaromíra Strnada. Také si nepřeje vystoupit za hospodářský výbor. Prosím garančního zpravodaje pana senátora Eyberta, aby se vyjádřil k rozpravě a seznámil nás s průběhem hlasování, jak budeme postupovat. Senátor Pavel Eybert: Já už jsem zde říkal, že podporuji všechny

pozměňující návrhy vyjma pozměňovacího návrhu podaného panem senátorem Doubravou. K pozměňovacímu návrhu pana kolegy Juránka je to takové mírné doporučení, protože text není úplně nejpřesněji formulován, protože to bylo děláno poměrně rychle, ale problematiku to přece jenom řeší a praxe pak ukáže, zdali to bylo úplně správně. Jako první bychom hlasovali o bodu č. 4 výboru - pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu. Pokud by byl schválen, a je to zcela logické, body stejného znění hospodářského výboru a ÚPV se stávají potom nehlasovatelné. 18

Dále jako druhý bych dal hlasovat první bod usnesení našeho výboru. Dále pak moje pozměňovací návrhy, a z toho potom vyplyne, co budeme hlasovat dál, jestli dojde na pozměňovací návrhy přijaté v našem výboru. Pak by byl pozměňovací návrh pana senátora Juránka jako celek a nakonec pozměňovací návrh pana senátora Doubravy také jako celek. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jsou nějaké námitky k navrženému

postupu? Nejsou, takže přizveme k hlasování a pan garanční zpravodaj nás provede. Budeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33. Pane garanční zpravodaji, prosím vás, předneste první návrh. Senátor Pavel Eybert: Jako první bychom hlasovali o bodu 4 z usnesení

výboru pro územní rozvoj. Je to o tom, že stát hradí náklady na demolice, které nařídí stavební úřad v případě, že nejsou vymožitelné. Doporučuji. Jsou to shodné návrhy všech tří výborů, které zákon projednávaly. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Stanovisko navrhovatele, pana

ministra? (Nesouhlas.) Záporné. Garanční zpravodaj? (Doporučuje.) Vyjádřil souhlas. Takže zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 6, registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 64, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím další návrh. Senátor Pavel Eybert: Jako o druhém bych dal hlasovat o bodu č. 1 z našeho výborového usnesení, kdy se nahrazují písmena a číslice "31. prosince 2006" slovy "1. července 2012". Je to z důvodů předběžné opatrnosti, aby se nám nestalo, že do konce roku vypadnou některé stavební úřady ze systému, ve kterém dneska jsou. Doporučuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan navrhovatel? (Nesouhlas.) Pan ministr

nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím další návrh. Senátor Pavel Eybert: Jako třetí bych dal hlasovat o pozměňovacích

návrzích, které jsem podal já k pozměňovacím návrhům našeho výboru, je to doplnění o větičku "pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí", abychom nebrali stavebním úřadům rozhodování o zásadních stavbách – speciálním stavebním úřadům. Doporučuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan ministr. (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

19

Hlasování č. 8, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Další návrh. Senátor Pavel Eybert: Tím se stal bod č. 2 a 3 usnesení výboru pro územní

rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí nehlasovatelný, protože byl přijat pozměňovací návrh k tomuto návrhu. Dále bych dal hlasovat o bodu 5 a 6 usnesení výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu. To jsou body, které jsou podle usnesení výboru. Doporučuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan ministr? (Nesouhlas.) Nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 9, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 60, proti nikdo, návrh byl schválen. Další návrh. Senátor Pavel Eybert: Dále bych si dovolil dát hlasovat o bodu č. 1 z usnesení hospodářského výboru, který také dává právo ministerským stavebním úřadům, aby rozhodovaly o zásadních stavbách, který jsem si také osvojil, četl jsem ho před chvílí. Doporučuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže doporučujete. (Doporučuje.) Pan ministr? (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 10, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh prosím, pane zpravodaji. Senátor Pavel Eybert: Teď bych dal hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Juránka jako celek. Jak už jsem řekl, mírně doporučující stanovisko, možná by to ještě v budoucnu chtělo nějakou další úpravu, aby to dopadlo přesně tak, jak je to zamýšleno, ale v současné chvíli podporuji tento návrh. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane ministře, vaše stanovisko?

(Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 11, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 55, proti nikdo, návrh byl schválen. Další návrh. Senátor Pavel Eybert: Jestli jsem to dobře všechno postřehl, tak poslední návrh, o kterém jsme nehlasovali, je návrh pana senátora Doubravy, který se týká změn pro autorizované inspektory, vrátit to do původního znění proti znění, které je dnes navrhované. Já s tímto návrhem souhlas vyslovit nemohu.

20

Předseda Senátu Milan Štěch: Takže všechny tři body a nesouhlas, ano? (Pan senátor souhlasí.) Děkuji. Pane ministře? (Nesouhlas.) Pan ministr také nesouhlasí. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 12, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 6, proti 26, návrh byl zamítnut. Pane garanční zpravodaji, zeptám se: Nic jsme neopomenuli? Mám tady ještě usnesení ÚPV, to bylo obsaženo v jiném hlasování. Je to tak? Senátor Pavel Eybert: Ano, říkal jsem, že to je shodné usnesení všech tří výborů v naprosto stejném textu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy výborů, tak jak byly navrženy a načteny zde na plénu. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu jako celku. To znamená, že vrátíme Poslanecké sněmovně tento návrh ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nebudu dávat fanfáru, protože nikdo neodcházel. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 13, registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se vyslovilo 63, proti nikdo, návrh byl schválen. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátorky a senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmito senátory byl senátor Pavel Eybert, a je tady také navržena druhá zpravodajka, paní senátorka Soňa Paukrtová. Souhlasíte? Souhlasí. Přistoupíme k hlasování o pověření. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 14 bylo registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 62, proti nikdo. Pověření schváleno. Tím jsme vyčerpali všechny procedury související s tímto tiskem. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno. My se vystřídáme – jenom poté, co tady udělám pořádek, těch pozměňováků bylo více.

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 383) Máme to jako tisk 383. Návrh nám uvede pan ministr vnitra Jan Kubice, kterého vítám a mikrofon je pro něj. 21

Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o elektronických komunikacích a některé další zákony. Návrh zákona upravuje poskytování provozních a lokalizačních údajů oprávněným subjektům a je reakcí na dva nálezy Ústavního soudu. První z nich zrušil ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích a navazující prováděcí vyhlášku. Druhý nález uplynutím dne 30. září 2012 zrušuje ustanovení § 88a trestního řádu. Z tohoto důvodu má návrh zákona nabýt účinnosti dnem 1. října 2012. Ústavní soud zrušil ustanovení zákona o elektronických komunikacích a trestního řádu zejména z důvodu nedefinování okruhu orgánů oprávněných provozní a lokalizační údaje vyžadovat, účelu, pro který je možné tyto údaje vyžadovat a jasných a detailních pravidel pro zabezpečení uchovávání údajů. Vytýkáno bylo také nepřesné vymezení doby uchovávání, respektive likvidace provozních a lokalizačních údajů, nejednoznačné stanovení předpokladů a podmínek pro jejich použití, nedefinování odpovědnosti a případných sankcí za nesplnění stanovených povinností, nemožnost dotčených jednotlivců domáhat se efektivní ochrany proti případnému zneužití, včetně zpětného informování, jako v případě odposlechů podle § 88 trestního řádu. V reakci na nálezy Ústavního soudu je do návrhu zákona zabudovaná celá řada kontrol a pojistek při využívání provozních a lokalizačních údajů. Právní úprava týkající se provozních a lokalizačních údajů tedy bude mnohem přísnější než dosud. Návrh zákona proti současnému právnímu stavu zakotvuje taxativní výčet orgánů, kterým budou operátoři povinni uchovávané údaje bezodkladně poskytnout, a stanovuje pevnou dobu uchovávání údajů, které bude možné získat pouze na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení soudce po návrhu státního zástupce. Bude-li dodržena zásada subsidiarity a přiměřenosti, návrh zákona dále zpřísňuje podmínky pro získávání povolení k zjištění údajů tak, že stanoví okruh trestných činů, pro jejichž objasnění lze získávat údaje s ohledem na přiměřenost zásahu do lidských práv. V neposlední řadě pak návrh zákona zakotvuje povinnost zpětného informování, včetně poučení o právu podat návrh Nejvyššímu soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu k zajištění údajů. Vzhledem k tomu, že zrušením ustanovení zákona o elektronických komunikacích byla do českého právního řádu implementována některá ustanovení takzvané směrnice o data retention, je v současné době Česká republika v prodlení s převedením dané směrnice do vnitrostátního práva, na což byla opětovně důrazně upozorněna Evropskou komisí, včetně možnosti uložení sankce. Poslanecká sněmovna projednala a schválila návrh zákona ve třetím čtení dne 20. června 2012. Přijala k němu jeden pozměňovací návrh legislativně technického charakteru, s nímž jsem vyslovil souhlas. Závěrem mého vystoupení bych rád poděkoval senátorkám a senátorům VHZD, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ÚPV za vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona. Všechny výbory ho doporučily plénu Senátu schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o což si tímto vzhledem k termínu nabytí účinnosti návrhu zákona - dovoluji plénum Senátu též požádat. Děkuji vám za pozornost.

22

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku. Garančním výborem je VHZD, usnesení máme jako tisk 383/1. Zpravodajkou je paní senátorka Veronika Vrecionová, která má slovo. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den, pane předsedající, pane

ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem bedlivě poslouchala pana ministra a myslím si, že v tuto chvíli nemám moc, co bych ještě dodala tak, abych neopakovala jeho slova. Pouze zopakuji jednu jedinou větu, že je třeba zdůraznit, že na rozdílů od stávající úpravy je do návrhu zákona zabudována řada kontrol a pojistek při využívání provozních a lokalizačních údajů. Právní úprava týkající se provozních a lokalizačních údajů tedy bude přísnější, než byla doposud. Já bych možná ještě ráda zmínila, že tak jak jsem byla účastna diskuse na hospodářském výboru i tak jak jsem měla možnost s řadou z vás různě neformálně mluvit na téma tohoto návrhu, tak jste často zmiňovali spíše problematiku – negativní fenomén dnešní doby, kdy se všude objevuje řada fiktivních nebo opravdových nebo různě manipulovaných odposlechů z různých legálních, nelegálních zdrojů. Chtěla bych všechny před diskusí upozornit na to, že tento návrh tuto problematiku vůbec neřeší, což si myslím, že je podstatné. Na závěr si vám dovoluji přečíst usnesení hospodářského výboru. VHZD doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. I vy se posaďte, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máme jako tisk 383/2. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 26. schůzi 11. července 2012 projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Návrh tohoto zákona reaguje na nález Ústavního soudu číslo 24/10, kterým byla zrušena předchozí úprava této problematiky v § 97, odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích, jakož i prováděcí vyhláška a dále nález Ústavního soudu č. 42/11, kterým bylo zrušeno oprávnění policie tato data využívat, zakotvené v § 88 a) trestního řádu. Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele, prvního náměstka ministra vnitra Jaroslava Hrušky a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Třetím výborem byl

ústavně-právní výbor. Usnesení má číslo 383/3. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který nechce vystoupit, protože usnesení je totožné. Ptám se, zda někdo chce navrhnout nezabývat se. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Není potřeba, aby se pan ministr nebo zpravodajové vyjadřovali k něčemu, co neproběhlo. Máme jediný návrh, a to schválit. O tom budeme za chvíli hlasovat.

23

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 15 ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30, pro 41, proti 2. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům. Pan ministr zůstává, protože budeme projednávat 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 372) Máme to jako tisk 372. Slovo má opět pan ministr vnitra Jan Kubice. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o správních poplatcích. Navrhovaný zákon byl vypracován na základě usnesení vlády a vychází z doporučení veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv požádal vládu o sjednocení či alespoň sblížení výše plateb za poskytnutí kopií dokumentů držených veřejnou správou. Požadovaného sblížení bude dosaženo přijetím dvou dílčích změnou je, že návrh zákona snižuje správní poplatek za pořízení kopie opisu, výpisu z úředního spisu za druhou a další stránku textu z původních patnácti korun na pět korun. Druhou změnou je, že návrh zákona umožňuje správním orgánům zvážit snížení nebo upuštění od správních poplatků účastníků správního řízení na jejich žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele tak, aby výše správního poplatku nemohla být překážkou pro realizaci procesních práv. Závěrem mi dovolte uvést, že návrh zákona byl dne 11. července 2012 projednán a schválen beze změn ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Musím se plénu i panu

ministrovi omluvit, ale mám tady srovnané zákony, jak je máme projednávat. Program byl však schválen trochu jinak. Navrhuji, abychom tento bod přerušili a vrátili se k bodu, což je návrh zákona o volbě prezidenta republiky. Berte to jako omluvu. Program ale ležel vedle a tisky byly srovnané. Hlasovali bychom o přerušení tohoto bodu, šli podle programu a pak dokončili bod, který teď uvedl pan ministr. Dám na to znělku. Kdo je pro přerušení a vrácení se k původnímu programu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 16 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane ministře, začneme projednávat bod 3. Návrh zákona o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) (senátní tisk č. 371) Máme to jako tisk 371. Máte slovo.

24

Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o volbě prezidenta republiky. Smyslem předloženého návrhu je provést na zákonné úrovni ústavní zákon, jímž byla v ČR zavedena přímá volba prezidenta republiky. Úvodem lze říci, že předložený zákon ve shodě se zmíněnou ústavní novelou počítá s tím, že kromě 20 poslanců nebo deseti senátorů bude moci navrhovat kandidáta také občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně padesáti tisíci občany oprávněnými volit prezidenta republiky. Petice takového navrhujícího občana, která podporuje určitého kandidáta, se bude předkládat v listinné podobě a vzhledem ke krátkosti času a množství podpisů bude zkontrolována jen namátkou, vybraný vzorek 8500 podpisů. Zjistí-li ministerstvo vnitra nesprávné údaje u tří procent nebo více než tří procent podepsaných občanů ve dvou kontrolních vzorcích, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích. Volebním soudem, který bude případně posuzovat registraci kandidátů a provádět soudní přezkumy volby, je nejvyšší správní soud. V Poslanecké sněmovně byly k předloženému návrhu zákona přijaty pozměňovací návrhy, které upravují pravidla financování volební kampaně a soudní přezkum jejich porušení. Závěrem podotýkám, že nabytí účinnosti zákona se navrhuje ve shodě s novelou ústavy, tedy až na výjimky k 1. říjnu 2012. Děkuji za vstřícnost při projednávání návrhu zákona. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Garančním výborem

byl ústavně-právní výbor. Usnesení má číslo 371/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Dienstbier, který má slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na začátku bych upozornil na teoreticky možný střet zájmů v případě mé osoby, byť to není zájem soukromý, ale aby nevznikly pochybnosti, toto upozornění dávám. Předkládaný návrh zákona je vládním návrhem, jak vyplývá i z toho, kdo je zde jako předkladatel. Byl předložen už 27. února Poslanecké sněmovně, která ho poměrně zdlouhavě na povahu předlohy projednávala, ve stanovené proceduře projednala a následně postoupila Senátu dne 25. 6. 2012. V tomto případě datum postoupení není tak podstatné, neboť v tomto případě nám neběží třicetidenní lhůta k projednání návrhu zákona. Jedná se o volební zákon, který musí být schválen oběma komorami Parlamentu ČR. Zde v Senátu byl návrh zákona přikázán ústavně-právnímu výboru jako garančnímu a dále stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Garanční ústavně-právní výbor návrh projednal se závěrem, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR. Určil zpravodajem mě a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil usnesení výboru předsedovi Parlamentu ČR. K obsahu návrhu. Návrh v zásadě provádí ústavní změnu, kterou jsme schválili a která zavádí přímou volbu prezidenta a je tedy svým obsahem vázán základními ustanoveními, která byla schválena již v Ústavě. V zásadě se jedná o standardní volební zákon, který přejímá pravidla použitá v ostatních volebních zákonech, především z té části, která se týká voleb do Senátu, neboť tak, jak je přímá volba prezidenta navrhována, je v zásadě stejný model, jako je ve volbách do Senátu Parlamentu ČR.

25

V Poslanecké sněmovně, kromě standardních ustanovení, která byla převzata i z ostatních volebních zákonů, byly provedeny poměrně zásadní změny prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které se týkaly zejména financování volební kampaně. Dále byla doplněna do jednacích řádů obou komor a do zákona o Ústavním soudu procedura, týkající se ústavní žaloby na prezidenta republiky byly doplněny některé další změny, které se týkají například financování volební kampaně prezidentských kandidátů. Změn, které byly ve sněmovně schváleny nad rámec původního vládního návrhu, se týká většina připomínek, které zde byly v Senátu projednávány. Naše legislativa upozornila na některé výkladové nejasnosti, které by mohly vzniknout při aplikaci zákona. Konkrétně v § 23 návrhu se zavádí povinnost zřídit volební výbor, který musí mít každý kandidát na prezidenta. Členové tohoto výboru odpovídají za financování a účtování volební kampaně, včetně sankce ve výši 1,5násobku částky, které se případné povýšení týká. Na druhou stranu zákon připouští, že v kampani mohou jednat i další osoby, na prvním místě kandidát, který odpovědnost podle zákona nenese. Je tady otázka, do jaké míry mohou členové volebního výboru skutečně nést odpovědnost, jestliže nemají kontrolu nad celou procedurou vztahující se k volební kampani a k volbám daného kandidáta. Jak jsem už zmínil, je tady neodpovědnost kandidáta. Myslím, že i v praxi bude zajímavé, jak jednotliví kandidáti přesvědčí konkrétní osoby, aby tuto odpovědnost převzaly a staly se členy jejich volebního výboru. Další nejasnost, která s tím souvisí, je že změna sankce, která může být uložena členům volebního výboru, kteří za ni ručí společně a nerozdílně, má být odvedena v případě, že tam jsou nějaké zbývající prostředky z účtu kandidáta, tedy z účtu, který zřídila jiná osoba, než která odpovídá za porušení pravidel podle navrhovaného zákona o volbě prezidenta. Další věc, na kterou upozornila naše legislativa, se týká skutečnosti, že zákon zakládá povinnost uskutečňovat veškeré finanční operace, jimiž se financuje volební kampaň, pouze prostřednictvím volebního účtu zřízeného kandidátem na prezidenta republiky. Na druhé straně se počítá s tím, že určité finanční částky spadající do volebních výdajů budou hrazeny třetími osobami, tedy nikoli prostřednictvím volebního účtu. Tady je určitý rozpor, na jedné= straně povinnost vše financovat přes účet, na druhou stranu výslovně zákon počítá s možností financování ze strany třetích osob a započítání pro účely volebního limitů, které zákon zároveň zavádí. Další věc, na kterou rovněž upozornila naše legislativa je, že kontrolou má být pověřen mandátový a imunitní výbor Senátu, kterému v určité lhůtě po skončení voleb musí volební výbory kandidátů předložit vyúčtování kampaně. Tady je vyslovena pochybnost, zda je vhodným subjektem pro odbornou kontrolu, pro dodržování pravidel financování volební kampaně kandidátů. V diskusi zaznělo mj., že náš mandátový a imunitní výbor na tuto roli není vybaven ať už personálně, tak i svou kompetencí z hlediska složení. Je těžko představitelné jak ve složení, ve kterém pracuje a se zázemím, které má, bude kontrolovat detailně vyúčtování všech prezidentských kampaní. Bude to pravděpodobně vyžadovat určité posílení přinejmenším na dobu po skončení voleb prezidenta republiky. Je úsměvné, s jakou argumentací poslanci tuto změnu do návrhu zákona zařadili a to s argumentací, že jde o posílení role Senátu v našem ústavním systému. Považuji to za trochu úsměvné. Na druhou stranu je pravda, že kdyby tato role byla svěřena kontrolnímu výboru PS, bude se potýkat s úplně stejnými problémy. Z tohoto hlediska není podstatné, zda je to výbor Senátu nebo výbor Poslanecké sněmovny.

26

Další problém, na který bych upozornil já, o kterém také byla řeč, je ten, že kandidáti musí identifikovat všechny osoby, které jim přispěly na kampaň, a to jménem, příjmením, datem narození a místem pobytu. Obdobně i u právnických osob z hlediska transparentnosti kampaně je to v pořádku. Problém je v tom, že se nikdo nezamyslel nad drobnými dárci. Řada prezidentských kandidátů říká, že se chce spoléhat z velké části na drobné dárce, což je téměř neproveditelné administrativně. Představa, že ke každému stokorunovému nebo pětisetkorunovému daru se budou zjišťovat tyto údaje a budou se uvádět v nějakém přehledu, není možné. Tady bych uvedl konkrétní zkušenost. Jediná možnost, která mě napadla, byla přes platební karty přes internet, kde by každý vyplnil určitý formulář a částku poukázal. Ovšem bankám sdělila, že odmítá takovéto platby zřizovat politicky exponovaným osobám. V kombinaci bankovních pravidel a pravidel obsažených v tomto návrhu zákona je zákon šit na míru velkým dárcům na prezidentskou kampaň. Tady si nejsem jist, zda je to dobře. Přijmout jeden dvacetimilionový dar je z pohledu zákona velmi jednoduché, zatímco procedura u menších darů je téměř nemožná nebo značně komplikovaná. Další problém v § 35, který definuje volební kampaň je, že se za volební kampaň považuje vše od vyhlášení voleb ve Sbírce zákonů, ale i vše, co bylo učiněno před, Pokud propagace či agitace nadále trvá. Jinými slovy – pokud někteří kandidáti dnes vedou nějakou kampaň, jakože celá řada z nich vede a kampaň bude trvat, například plakáty a billboardy, které visí dnes, budou-li viset ke dni vyhlášení voleb, tak musí být nutně podřazeny pod pojem volební kampaně. Je otázka, zda zákon zpětně před účinností takto může učinit a do jaké míry lze sankcionovat, pokud někdo už teď nepostupuje přesně podle navrhovaného zákona. Obdobný problém s retroaktivitou je v § 78, kde se osvobozují od darovací daně všechny dary prezidentským kandidátům pro účely kampaně od 8. února letošního roku, ale zákon má nabýt účinnosti 1. října. Pokud dnes nějaký prezidentský kandidát, formálně kandidátem není nikdo, protože není schválen zákon, přijme dar pro účely volební kampaně, měl by podat přiznání k darovací dani a zaplatit daň, ale schválíme-li tento zákon, zpětně bude k 1. říjnu od této daně osvobozen. Buď mu zbývá dnes daň odvést a pak se domáhat vrácení, nebo porušovat zákon a spoléhat, že dojde ke zpětnému osvobození, jakmile zákon nabude účinnosti. Takových výkladových problémů se najde v návrhu více. Zpravidla budou asi překonatelné, i když ve vazbě na odpovědnost volebního výboru a dosud neprovedený výklad ustanovení je objektivní odpovědnost členů volebního výboru o to pochybnější, protože i při dobré vůli se jim může velmi snadno stát, že do odpovědnosti spadnou, protože následně někdo ustanovení vyloží jiným způsobem. Poslední poznámka je k účinnosti. Je navrhována stejně jako u ústavní změny, tedy od 1. října s výjimkou změn, které se týkají ústavní žaloby na prezidenta republiky, kde jak ve schválené změně ústavy, tak i zde je navrhována odložená účinnost k 8. 3. 2013, tedy k prvnímu dni po dokončení volebního období stávajícího prezidenta republiky. Přes všechny pochybnosti a výhrady, které jsem zde uvedl a na které zčásti upozornila naše legislativa, máme tady opět problém s časem. Má-li proběhnout volba prezidenta republiky včas tak, aby byl zvolen k datu skončení volebního období stávajícího prezidenta, musí být volba podle tohoto zákona vyhlášena nejpozději 19. října t. r. Pokud bychom zákon vraceli se změnami do PS, projednávala by\ ho sněmovna na své zářijové schůzi, tedy krátce před tím, než by měla být volba prezidenta republiky vyhlášena.

27

Proto doporučuji, abychom přes uvedené výhrady návrh schválili v postoupené podobě z Poslanecké sněmovny s tím, že větší část výhrad pravděpodobně je výkladově překlenutelná. Tam, kde by byly pochybnosti, osobně se domnívám, že těžko půjde sankcionovat někoho, pokud v dobré víře provedl jeden z možných výkladů než ten, který bude přijat rozhodnutím příslušného orgánu, zpravidla soudu. V souladu s usnesením ústavně-právního výboru navrhuji schválit, ve znění postoupeném PS. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Uděluji nyní slovo předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Jiřině Rippelové, aby nás seznámila s výsledkem jednání v komisi. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a

kolegové, Stálá komise se návrhem zákona zabývala na svém včerejším jednání, a pokud se nemýlím, všemi přítomnými bylo schváleno stanovisko, které máte k dispozici k tisku 371. Naše stanovisko má obecnější část, která se váže k samotnému ústavnímu zákonu, který vyšel ve Sbírce pod č. 71/2012 a konkrétní připomínky jsou spíše k tomu, abychom je vzali na vědomí. Některé konstrukce, které byly upraveny ve změně ústavy, ať už jde o konstrukci případného druhého kola volby i s jediným kandidátem, kdy do druhého kola postoupí jeden kandidát, volba se bude konat, ale v případě, že bude podána jediná kandidátní listina, volba prezidenta republiky vyhlášena nebude a bude vyhlášena nová volba. Zejména si dovolím upozornit na jednu závažnou věc, a to je koncepce soudního přezkumu. Protože soudní přezkum volby prezidenta republiky byl svěřen správním soudům, nelze z toho vyloučit možnost, že některý z kandidátů se obrátí na Ústavní soud, a to při absenci zvláštního řízení obdobného sporu o platnosti zvolen tak, jako je tomu u poslanců či senátorů cestou rozhodování o ústavní stížnosti. Tady do značné míry bude na Ústavním soudu samotném, aby zvážil ještě ve velmi krizových lhůtách, nakolik půjde u případného stěžovatele skutečně o zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod a nakolik "pouze" o tvrzené porušení objektivního práva. Stejně tak bude pro vymezení potenciálního okruhu stěžovatelů podstatné, zda půjde o ty, kteří podali volební stížnost nebo i o jiné osoby. Podle odpovědí na tyto a podobné otázky mohou viset otazníky jak nad průběhem volebního procesu, tak i nad jistotou výsledku, tedy nad tím, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o platnosti volby kandidáta, po němž bude následovat složení prezidentského slibu, nebude později zpochybňována. Pokud se týká konkrétnějších připomínek a vlastního textu zákona, mnohé byly zmíněny panem zpravodajem. Stálá komise se podivovala nad šesti připomínkami, kde pochybnosti mohou vznikat, ale do budoucna to bude zcela určitě otázka také interpretace a výkladu těchto ustanovení. Pan senátor Dienstbier mluvil zčásti o § 35 na který upozorňuje i stanovisko komise, kdy na § 35 navazuje novela zákona o regulaci reklamy, která zakazuje anonymní reklamu, týkající se voleb po dobu volební kampaně. Je ovšem otázkou, kdy se vlastně volební kampaň odehrává, protože volební zákon ji vymezuje jako činnost, zatímco zákon o regulaci reklamy jako dobu. Doba předepsaná pro vylepování plakátů na oficiální obecní ploše, doba od registrace kandidátní listiny, doba od zahájení sběru podpisů, doba od vyhlášení voleb, co vlastně pane ministře? Vodítko, které by mohlo být skryto ve formulaci no podpoře kandidáta, tedy až o době po registraci kandidátní listiny, sám návrh zákona 28

odmítá, když operuje s vyhlášením voleb, ba dokonce i s dobou před vyhlášením voleb. Samotná anonymní reklama není považována za delikt, tím by zřejmě bylo až to, kdyby šiřitel reklamy odepřel prozradit zadavatele. Poslední připomínka je k § 38. Tady je to pomsta poslanců Senátu, kdy navržená textace nevylučuje, aby bylo nahlížení do účetnictví formou dálkového přístupu zpoplatněno, byť to asi není příliš pravděpodobné. Podstatně spornější je v tomto paragrafu role našeho mandátového a imunitního výboru, který má být adresátem volebního účetnictví jednotlivých kandidátů. Dost možná, že to budou desetitisíce položek. Neumím si představit, jak náš mandátový a imunitní výbor při své složení a s jednou tajemnicí bude desetitisíce položek přezkoumávat. Zřejmě Kancelář Senátu na toto bude muset najmout nějakou auditorskou firmu, která se tím bude zabývat, a proto bude muset mít pan kancléř připraveny finanční prostředky. A tady dále cituji ze stanoviska komise – pravděpodobnost, že se s tím politický orgán složený z laiků a podporovaný jednou tajemnicí bude sto uspokojivě vypořádat, není příliš velká. Navíc není zřejmé, proč je kompetence mandátového a imunitního výboru Senátu vůbec založena v tomto zákoně, pokud se současně umožňuje soudní přezkum financování volební kampaně ze strany Městského soudu v Praze s vyvozením sankce v podobě odvodů finančních prostředků do státního rozpočtu. Tolik upozornění ze stanoviska Stálé komise. Jak jsem řekla, máte ho k dispozici. Stálá komise na včerejším jednání podpořila toto stanovisko a mě pověřila, abych toto usnesení předložila předsedovi Senátu. Já vám děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a já otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se přihlásila jako první. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Zaprvé jsem ráda, že máme na stole tento prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta. Možná si vzpomenete na debaty, kdy jsme přijímali ústavní změnu o přímé volbě prezidenta, že byly spekulace o tom, zda ministerstvo zvládne tento prováděcí zákon předložit včas a zda budou jasná pravidla pro přímou volbu prezidenta tak, aby mohla důstojně proběhnout. Takže patří poděkování ministerstvu, že tento návrh zákona předložilo, a myslím si, že také tento návrh zákona je docela pěkným příkladem toho, jak jsou schopné politické strany se dohodnout. Protože, pokud je mi známo, tak na základních principech, které jsou dnes zakotveny v paragrafovaném znění tohoto návrhu zákona, se dohodli předběžně experti napříč politickým spektrem. My dnes máme výsledek, který zpracovalo Ministerstvo vnitra. A pokud tedy něco nebude v praxi úplně fungovat, tak je potřeba, aby především Ministerstvo vnitra to sledovalo a abychom byli připraveni pro následující přímou volbu, nebo pro tu další přímou volbu prezidenta přijmout příslušné korekce tak, aby skutečně volba proběhla důstojně, aby si občané zvolili toho nejlepšího z nejlepších, který poté bude reprezentovat především navenek Českou republiku a s kým se asi budeme více či méně ztotožňovat. Přihlásila jsem se ale o slovo, protože přece jenom chci upozornit na dvě věci, které v tomto zákoně jsou a které asi následně budou potřebovat korekce. O té první mluvila již přede mnou paní předsedkyně Stálé komise pro Ústavu, paní senátorka Rippelová. Je to ta role mandátového a imunitního výboru. V praxi si to v této chvíli skutečně nedokážeme příliš představit. Jsem přesvědčená o tom, že orgánem, kterému by slušelo, kterému by příslušelo a který by také dokázal skutečně 29

fundovaně a odborně zkontrolovat vše, co souvisí s financováním prezidentských kampaní, by byl Nejvyšší kontrolní úřad. Myslím si, že to je z logiky věci, problém je, že by mu to muselo být vloženo zákonem mezi jeho kompetence. A problém je také v tom, že v této chvíli potřebujeme prováděcí předpis pro přímou volbu prezidenta, tak aby začal platit 1. 10., tak jak je to součástí tohoto návrhu zákona. Druhou věc, kterou tam vidím jako docela spornou, je kompetence, respektive odpovědnost toho tzv. volebního výboru, a to především vůči financování kampaně. Požadavek na to, aby byly určeny limity pro prezidentskou volební kampaň, jsem vznášela již při tom, když jsme se bavili o tom, zda má vůbec být přímá volba prezidenta. A je pravda, že někdo asi v té kampani musí nést zodpovědnost, a to skutečně asi plnou zodpovědnost za to, jak je s penězi v kampani nakládáno, proto aby byla zajištěna rovnost podmínek pro všechny kandidáty. Ale tak jak je to v této chvíli formulováno v návrhu zákona, že finanční odpovědnost budou nést členové volebního výboru, a to v podstatě osobní odpovědnost, to mi připadá trošičku jakoby monarchistické ustanovení, které mně nepřipadá, že úplně jasně souvisí s volnou soutěží politických stran, případně s tím, co chceme, aby zde byla větší garance nebo větší zapojení občanské společnosti. Většinu kandidátů budou navrhovat politické strany prostřednictvím asi nás, poslanců a senátorů. A také tyto kampaně většinově budou financovány právě z pokladen politických stran. Je tam asi trošku divné, že za hospodaření s těmito prostředky bude nést přímou finanční zodpovědnost těch pár lidí, které si vybere kandidát a vůči kterým ta politická strana vlastně nebude mít žádnou vazbu, a kandidát také jenom zprostředkovaně. Nicméně to určitě není důvod k tomu, abychom v této chvíli návrh zákona, tak jak je předložen, neschválili. Ty obavy, otazníky prověří až praxe. Já se přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a popřeji všem kandidátům, aby se v tom dokázali pohybovat dobře, transparentně, aby se v souvislosti s financováním volební kampaně nedostali do žádných problémů, aby také žádný problém nepoškodil důstojnost přímé volby prezidenta. A to přeji jak občanům České republiky, tak nám všem. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, slovo má pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Dobrý den, pane místopředsedo, dobrý den, pane

ministře, kolegyně a kolegové. Já bych se s vámi chtěl podělit o několik, a možná jenom pár zkušeností, které jsem získal za deset let, kdy jsem s delegací OBSE jezdil po všech zemích, které v této organizaci jsou, což je sever Ameriky, celá Evropa a všechny země bývalého Sovětského svazu. Při těch kontrolách dochází samozřejmě k různým manipulacím a každý zákon té které země by se měl snažit co nejvíce znemožnit tyto manipulace. Moji předřečníci se o některých problémech, které jsou v zákoně obsažené, již zmiňovali. Já bych řekl, že volba, která nás čeká, vyvolá poměrně velké zatím nadšení veřejnosti. Naše země už je taková, že když přichází něco nového, tak veřejnost je natěšena. Takže lze čekat, že jednotliví kandidáti nebudou mít kolem sebe jenom partu lidí, ať už je to politická strana nebo skupina osob, která mu bude chtít pomáhat, budou třeba i členové volebního výboru, ale bude všude po republice vznikat spousta občanských iniciativ na podporu toho kterého kandidáta a oni sami, aniž třeba by sami se s tím kandidátem spojili, se mu 30

budou snažit pomoci. Bude to hlavně pomoc na sociálních sítích, ale určitě i na reklamách, na sítích typu Seznam, Google apod., budou hledat duše, které budou umět lovit pomocí těchto prostředků. A budou i různé skupinky lidí, které možná někde po vesničkách a městečkách v Čechách i na Moravě se budou snažit získávat třeba drobné finanční prostředky nebo v rámci místa budou dělat některé minikampaně, různé akce na podporu. Můžeme očekávat docela pestrý, takový – já bych to skoro nazval, protože právě bude únor – takový skoro předmasopustní rej, který bude zároveň prezidentskou kampaní. Myslím si, že právě paragrafy 35 a 36 skýtají takovéto nebezpečí, že volební výbor a samotní kandidáti nebudou moci identifikovat všechny tyto podpůrce, nebudou moci identifikovat ani částky. A já bych skoro poprosil, ten striktní výklad zákona abychom si tady při zvažování podpory nebo nepodpory ve svých duších a myslích trošku tu striktnost odebrali a abychom měli jistou dávku pochopení pro nový zákon, který je před námi, protože prostě těm iniciativám se těžko lze bránit a nemůže se každý kandidát se všemi těmi osobami anebo skupinami osob, které budou podporovat, nemůže se ztotožnit nebo – on se ztotožní velice rád. Jistě, ale nemůže získat od nich i iniciály a veškeré věci, které by chtěl pro doložení, třeba financování své volební kampaně. Já spíš kruciální problém vidím v tom, co zmínila kolegyně Rippelová, a to je věc, kdy se mohou kandidáti odvolat. Budou velice krátké lhůty a zvlášť mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby lhůta je velmi malá a může dojít k tomu, že kandidát číslo 2 a 3 získá velice podobný počet hlasů. To bude velmi podobné našim volbám. Možná jeden z kandidátů získá větší, ale lze očekávat, že by se mohlo stát, že třeba kandidát 2, 3 a 4 budou mít mezi sebou poměrně malé rozdíly a může se stát, že jeden z nich podá stížnost a bude žádat přepočítání hlasů. V případě senátorského obvodu, jako mého, kdy se to stalo, vím ze své osobní praxe, kdy se jedná třeba o 200 000 osob v tom volebním obvodě žijících, to je poměrně jednoduché, ale přepočítávat hlasy v celé republice, to tedy si vyžádá asi poměrně slušný proces a nevím, jestli Ústavní a Nejvyšší správní soud jsou na takovou věc připraveny. Myslím si spíše že ne a že teprve praxe ukáže, jak se k tomu bude muset přistoupit. Přesto všechno si myslím, že před námi je pouze jedno rozhodování – ano nebo ne. Já za sebe doporučuji zákon schválit. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová – nevyužívá – takže paní senátorka Alena Dernerová má slovo. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne, pane předsedající, paní

kolegyně a kolegové. Já myslím, že jdeme odzadu dopředu. Prováděcí zákon by měl být primární a volba prezidenta pak až sekundárně. Já jsem byla také na semináři, protože tak chytrá nejsem. Na semináři kritiků přímé volby prezidenta vystupoval pan dr. Chebský a ten se také podivoval nad různými deficity právě v tom prováděcím zákoně. Jedním z nich je například lhůta na odvolání – je to pouhé dva dny, to znamená, že to je něco nevídaného, řekl on. Je tam určitě řada nedostatků, o kterých už hovořili moji předřečníci, takže já se nechci podepsat pod další špatný zákon a budu hlasovat proti tomu, i když budu asi v menšině. Děkuji.

31

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka

Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Já nepatřím k příznivcům přímé volby prezidenta republiky, na druhou stranu však, jestliže byla schválena předepsanou ústavní většinou, tak si myslím, že by prováděcí návrh zákona měl vstoupit v platnost. Vystupuji tady jednak proto, abych mu vyslovila podporu přes všechna jeho četná úskalí, ale ráda bych tady vystoupila ještě z jiného důvodu. Mám za to, že by se měl Senát připravit na to, že mandátový a imunitní výbor Senátu, který působí jako speciální orgán Senátu v záležitostech mandátových a imunitních, zřejmě nebude vybaven pro odbornou kontrolu dodržování pravidel financování volební kampaně kandidáta na prezidenta republiky. Já si myslím, že vůbec není prostor k tomu dělat úpravu v zákoně. Velmi bych se přimlouvala za to, aby Senát navýšil svůj rozpočet tak, aby byl schopen si vybrat na tuto kontrolu odbornou firmu. Členové mandátového a imunitního výboru by byli jaksi pouhými dohlížiteli a příjemci zpráv z toho, jak zkontrolovala odborná firma. Já vím, že paní kolegyně Gajdůšková navrhovala, aby tou kontrolou byl povýšen nejvyšší kontrolní úřad. Já si myslím, že na to v tuto chvíli není prostor, takže bych prosila, abychom spíše sami sebe připravili na to, že budeme těmi, kdo bude odborně kontrolovat dodržování pravidel financování volební kampaně kandidátů prezidenta republiky. Je úsměvné, že Poslanecká sněmovna toto vložila do volebního zákona na posílení kompetence Senátu. To musím říct, že mě poměrně pobavilo, ale nedá se nic dělat. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti předseda Senátu Milan Štěch. Nechce, takže pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Protože se po mně hlásí pan předseda a ten určitě odpoví na věci, na které se ptala moje předřečnice a jistě i my máme v hlavách řadu otázek, jak to tedy vlastně s tou dohlížecí úlohou Senátu bude, tak to určitě si velice rád vyslechnu a počkám. A doufám, že Senát bude schopen této zákonné úlohy dostát. Přesto si také dovedu představit, že to lze jedině tou cestou, že to budeme v podstatě zadávat zkušené auditorské firmě na základě výběrového řízení a imunitní výbor to bude v podstatě dohlížet. A my to potom na plénu pravděpodobně nějakým způsobem můžeme zhodnotit, nikoliv naše plenární rozhodnutí nebude to hlavní, ale to nechme dalším, kteří se přihlásí do diskuze. Já jsem chtěl učinit jednu obecnou poznámku, a to tu, že si přece dobře pamatujeme, když ministr spravedlnosti – tedy jiné ministerstvo – předkládal ten základní zákon, zda změníme způsob volby z volby delegované na volbu přímou. Už tehdy jsme měli samozřejmě velké pochybnosti s tím, zdali bude čas na to, aby byl připraven jiným ministerstvem, ministerstvem vnitra, tento prováděcí zákon. Jsem rád, že se tak stalo. Ministerstvo vnitra už v době, kdy probíhaly diskuze o přímé volbě, tento zákon připravovalo. Po dalších seminářích a diskuzích je vidět, že ten zákon je poměrně složitý, byť by mohl být nepochybně jednodušší. Ta složitost je především v tom, že všichni, kteří jsme podporovali – já jsem také podpořil přímou volbu – tak jsme od začátku věděli, že ta záležitost nebude laciná a že bude nepochybně velmi drahá, zejména pro kandidáty to bude drahá záležitost. Z toho důvodu je snahou cenu té kampaně alespoň nějakým způsobem omezit. To je, řekl bych, nejslabší místo tohoto zákona a je to nejslabší místo a cesta povede k tomu, že – já si to nepřeji – volba bude možná končit v tom lepším případě u Správního soudu,

32

v jiných, horších případech to mohou být i soudy obecné nebo dokonce soud Ústavní. To bude cesta, která bude přinášet nepochybně pachuť z přímé volby, bude určitě dávat v mnohém zapravdu těm, kteří přímou volbu nepodporovali. Objednávka zhruba 80 % občanů tady je – vyzkoušet si přímou volbu, byť náš zastupitelský systém na to není právě připraven, není to ani naše tradice, ale jestli někde – říkám – zkusit přímou volbu, tak je to jistě volba prezidenta. Alespoň proto, že je to volba přehledná. To druhé velké úskalí je v tom, že volba může končit – já nechci být jenom škarohlíd – že může končit v soudní síni, je v tom, že diskuze kandidátů pak se může přenášet z obsahové, ideové diskuze do procedurální, formální části. To je druhé negativum, které tento prováděcí zákon přináší. I přesto já osobně ten zákon podpořím stejně tak, jako ho podpoří kolegyně Paukrtová, kolega Dienstbier a jiní, protože jestliže občanům jednou to dáme Ústavou, ústavní změnou k přímé volbě, a ten čas je takový, jaký je – a myslím si, že na diskuze jsme času měli dost – takže teď nám zbývá to buď podpořit, nebo nepodpořit. Takže přeji šťastnou volbu, přeji kandidátům, aby pokud možno jejich diskuze skončila diskuzí o idejích a nebyla to diskuze jejich advokátů a jejich zástupců před soudními komorami. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Předseda senátu

Milan Štěch má slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře. Vždy když se zavádí něco nového, je určitá nejistota, a popravdě řečeno každé volby, které od komunálních přes krajské, senátní, sněmovní probíhají, mají riziko, které už se také někdy naplnilo, určitých pří a z toho plynoucích žalob. To samozřejmě tady je a myslím si, že u volby prezidenta není vyšší, není ani menší, snad by mohlo být menší, protože doufám, že osoby a osobnosti, které do finále půjdou, tak budou snad tak vyspělé, že nebudou formální důvody hledat, případně jenom kdyby to skutečně byly důvody naprosto podložené, tak by takovou volbu provedly. Za druhé bych chtěl říci, že procedura zkoumání, zda volební kampaň po stránce finanční proběhla v souladu se zákony, zejména s tímto zákonem, je věc, která je nová, ale není v tom zákoně svěřena de facto jenom imunitnímu výboru, protože v tom hlavním kroku, kdyby bylo od některého z kandidátů podezření, že to nebyla rovná soutěž, tak to upravuje i § 90 a), který umožňuje to soudní jednání. A to si myslím, že by nakonec bylo rozhodující. Já si myslím, že k tomu, jak to mandátový a imunitní výbor a Senát bude zabezpečovat – a proto i vystupuji, aby to v případě pro nějakou potřebu dalšího jednání, např. i Ústavního soudu, tady ode mě zaznělo – bude přistupovat v rámci podmínek, které dneska má vytvořeny, případně budou vytvořeny. Já si myslím, že každý a zákonodárce především, ať už sněmovna nebo my, musíme vědět, že mandátní a imunitní výbor, a vy jste to tady někteří řekli, po stránkách odborné způsobilosti finančního zajištění v současné době na to není připraven. A když se obrátíme na nějakou nezávislou auditorskou firmu, která se kontrolou finančních prostředků a nakládání s nimi zabývá, tak ještě není řečeno, že to je to pravé stoprocentní. Myslím, že skutečně musíme trvat na tom přistupovat k tomu teď, že to bude kontrola spíše verbální, znaková, která bude zaznamenávat všechny případné informace, které se nám nebo imunitnímu výboru dostanou, a na základě toho bude jednat. My teď tady v tuto chvíli určitě nevytvoříme nic nového, nemáme připraveny žádné pozměňovací návrhy a ani bychom je nemohli připravit, protože všechny ty

33

návrhy by měly tu stránku druhou, a to finanční, kterou nám tady nikdo v současné době nezajišťuje. Takže já bych chtěl říci jasně, že já to chápu tak, že to budeme dělat v rámci svých možností, kompetencí, znalostí a finančního zajištění, které k tomu máme. V případě, že dojde k dohodě a bude nám navýšen rozpočet, můžeme se obrátit nějakou soutěží na firmu, která by to provedla. Ale myslím si, že předem soutěžit je docela složité a ex post by to znamenalo strašně dlouho, takže do takových peripetií bych varoval chodit. A znovu říkám, mělo by to být v rámci těch možností kompetencí a těch možností, resp. pověření, které dneska mandátní a imunitní výbor má. A nějaké vzdušné zámky, příliš širokou činnost, tzn. velkou odbornou kompetenci není možno od toho čekat, protože k tomu nebyl mandátový a imunitní výbor de facto našimi pravidly, tzn. zákonem vytvořen. Takže to bych chtěl tady říct, aby to zaznělo, protože pro budoucnost by mohlo být jaksi očekáváno víc, a přitom to reálné není. Všechno, děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem byl jedním z těch, kdo hlasoval proti přímé volbě prezidenta. Ne proto, že bych byl proti ní principiálně, ale protože jsme tehdy, a nebyl jsem sám, viděli jasně, že ta volba není dobře připravená a že by bylo lepší ji odložit a připravit, nebo vytvořit si tak prostor pro její přípravu, tak aby nevznikaly pochybnosti. Já myslím, že ten projednávaný zákon, který nyní projednáváme, je právě tím důkazem toho, že ta volba nebyla dobře připravená, není dobře připravená a že nám vyvolá celou řadu problémů. A nejsem sám, kdo na to upozorňuje. Já myslím, vybavím-li si to dobře, že v každém tom vystoupení, které jsme doposud slyšeli, nějaká pochybnost vyslovená byla. A já si myslím, že těch pochybností, které by mohly vzniknout při té proceduře přímé volby prezidenta, bylo tolik, že já tento návrh zákona podpořit nemohu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane

ministře, kolegyně, kolegové. Cesta do pekel je skoro vždycky dlážděna dobrými úmysly a toto je zářný příklad. Když si přečtete to stanovisko Komise pro Ústavu, tak by z něj nemohlo vyplynout nic jiného než minimálně několik pozměňovacích návrhů, které by napravily některé základní chyby v tom zákoně. Taková vůle samozřejmě není, protože všichni už jsou natěšení, ale já budu velmi optimistický. Pokud jde o kontrolu podpisů, tam evidentně nastane problém, to je zcela zjevné, protože on nastává vždycky, tam kde je víc než jeden podpis. Samozřejmě my jsme vybudovali za poměrně vysoké částky fungující síť Czech Pointů, na každém úřadě, na každé poště si můžete dnes nechat ověřit podpis. Takže by nebylo nic jednoduššího než že ten kandidát, který sbírá podpisy, by předložil 50 000 ověřených podpisů. A jistě se najde námitka, kdo by zaplatil těch 30 korun za ověřený podpis. Tam je několik cest, buď by to zaplatil ten, kdo by chtěl dát svou podporu tomu kandidátovi, protože to přece za těch 30 korun stojí, když všichni tolik touží po přímé volbě, nebo by stát mohl tento správní poplatek odpustit a ověření podpisu by bylo bezplatné. Na to už je dnes samozřejmě pozdě.

34

Na druhou stranu, to co tady bylo zmíněno – já jako předseda mandátového a imunitního výboru musím říct, že ty obavy nesdílím. Jednak proto, že v říjnu jsou senátní volby a já už nemusím být předseda mandátového a imunitního výboru v novém volebním období, takže se můžu nad tím jenom bavit. Ale já si myslím, že to bude jinak. Máme totiž mnoho pomocníků. První naši pomocníci budou ti kandidáti, kteří neuspějí, nebo někteří z nich. Ti budou určitě velmi aktivní v tom, aby když už neuspěli, tak aspoň našli na těch, kteří lépe uspěli, nějaké chyby. To bude první skupina. Druhá skupina budou média, ta nám také velmi pomohou a udělají za nás tu práci, že najdou ty chyby a kde byly ty peníze, co nebyly na volebním účtu a co tam přišly. A třetí skupina jsou naše malé neziskové organizace, různí aktivisté, kteří určitě také přispějí svým dílem ke zdaru té práce, protože jistě jste si všimli, jak velmi aktivně kontrolují vaše doznání a přicházejí na to, že ten či onen tam zapomněl – tu paní doktorka zapomněla přiznat 140 000, tu LEV21 zapomněl přiznat 3 500 000. Tak oni pracují a my máme potom velmi uspořenou práci. Já s tím nemám problém, protože když jsem nehlasoval pro přímou volbu, nemohu hlasovat ani pro tento zákon. Ale dokonce, i kdybych pro přímou volbu hlasoval, tak bych nemohl pro tento zákon s čistým svědomím hlasovat. Nicméně parametry jsou nastaveny, všichni jsme na ty volby natěšení, takže přeji všem hodně úspěchů. Děkuji za pozornost. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Děkuji.

Slovo

má

místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, jenom krátká reakce na ta vystoupení. Musím se opravdu bavit, když senátoři za vládní strany kritizují vládní návrh zákona, za který zodpovídá jejich ministr a jejich vláda. Spíše by tento zákon měli hájit a nikoli tady přednášet, že ten zákon je nedokonalý, že je snad špatný. Na druhé straně myslím, že není příliš jiný než volební zákony pro jiné druhy voleb. A jestliže v České republice umíme zvolit tisíce obecních zastupitelů, jestliže umíme zvolit stovky krajských zastupitelů, jestliže umíme zvolit 200 poslanců a 81 senátorů, tak snad zvolíme i jednoho prezidenta. V tom nevidím žádný velký problém. A podíváme-li se nakonec do volebních zákonů i pro jiné druhy voleb, i tam jsou možnosti různých sporů a různých zpochybňování voleb, myslím, že praxe si s tím nakonec poradí. Zákon není dokonalý, ale myslím si, že si přejeme to, aby volby proběhly. Nakonec v našich řadách senátorů máme už dva kandidáty na prezidenta a doufejme, že jejich počet bude stoupat, tak aby lidé měli z čeho vybírat. A věřím tomu, že volba prezidenta bude šťastnou volbou a že občané rozhodnou dobře, přestože o tom někteří kolegové tady v Senátu pochybují. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní

senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, prostřednictvím vaším

bych ráda panu místopředsedovi Škromachovi sdělila, že jsem očekávala, že při některém z projednávaných zákonů se ozve vždycky oblíbená formulace: Vy poslanci, vy senátoři vládních stran a tak podobně. Já bych chtěla říci, že za prvé tento návrh zákona prošel napříč politickým spektrem. Přímou volbu prezidenta podpořili i většinově sociální demokraté, až na 35

řídké výjimky. A já jsem třeba byla ta, která jsem hlasovala proti přímé volbě prezidenta, protože to považuji za systémově špatný krok, nesprávný krok. Ale když už tedy schválen byl, tak nám aspoň, pane místopředsedo, dovolte, abychom zákon zhodnotili jako zákon. Jestliže vykazuje nedostatky a všichni ti, co o těch nedostatcích tady hovořili, to nečinili prostě proto, jestli jsou vládní senátoři nebo nevládní senátoři, činili to proto, aby v budoucnu mohla býti zjednána náprava. I můj návrh, možná naivní o tom, aby Senát uvažoval o řešení úkolu, který před mandátovým imunitním výborem stojí, byl pouze námět k debatě. Já jsem nepředkládala žádný pozměňovací návrh. A ráda bych ještě řekla jednu věc. Já si myslím, že poslanec a senátor v systému parlamentní demokracie disponuje tak zvaným volným mandátem. On odpovídá pouze vlastnímu svědomí, a to po celou dobu trvání svého mandátu. To mu totiž umožňuje, pokud má odvahu a svědomí, v daleko větší míře formulovat vlastní politický profil a svým jednáním převzít riziko za to, že po uplynutí volebního období voliči jeho postup schválí nebo zavrhnou. To znamená, že pokud se pan kolega Škromach domnívá, že existují jakési "nalejvárny" politických stran u vládních senátorů, tak musím říci, že v mém případě to skutečně tak není a nefunguje. A ty zákony, které podporuji, tak jsem hluboce přesvědčena o tom, že podpořeny býti mají. Možná to dokáži dobře vysvětlit, možná ne. Ale rozhodně se o to snažím a disponuji zcela volným mandátem. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, místopředseda Zdeněk Škromach má slovo. Jinak upozorňuji, že jednáme o tomto zákonu, nejednáme o ničem jiném. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, díky, pane předsedající.

Vážené paní senátorky páni senátoři. Potrefená husa se vždycky ozve. Já myslím, že je přece normální, že neseme zodpovědnost za to, co děláme. Dneska se bude hlasovat o nedůvěře vládě, máte možnost svým kolegům v Poslanecké sněmovně sdělit, aby podpořili odvolání této vlády, která vytváří takové, řekněme, špatné zákony, jak tady byly kritizovány z řad – a nezlobte se - senátor za TOP 09 nebo senátor za ODS je senátor, který je za vládní strany. V této zemi nevládne sociální demokracie! Tak proč se stydíte za svoji vlastní vládu? Každý máme svůj vlastní názor a určitě, až bude vládnout, a já věřím, že to bude brzy, sociální demokracie, tak dobré zákony, které sem budou chodit, určitě hrdě jako sociální demokrati podpoříme! Ale chtěl jsem jenom upozornit na rozpor, který tady je ve svědomí, a chápu, že je lépe se schovat za svědomí, než se hlásit k zodpovědnosti této vlády! 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nepřihlásil,

končím rozpravu. Pane ministře, chcete vyjádřit? Nechcete. Garanční zpravodaj pan senátor Dienstbier přichází a řekne nám své poznatky. Senátor Jiří Dienstbier: Nebudu shrnovat debatu, protože žádný z diskusních příspěvků nesměřoval ke změně projednávaného návrhu. Jenom zopakuji, že je tady jediný návrh na usnesení, a to schválit návrh zákona v podobě, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Je to návrh ústavně-právního výboru. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky, o tom budeme po

znělce hlasovat.

36

Zazněl jediný návrh, a to návrh schválit předlohu, jak přišla z Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 44, proti 4. Návrh schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajovi. Pan ministr zůstane, protože už měl úvodní slovo k dalšímu bodu. Pan kolega Štětina má faktickou nebo technickou poznámku k minulému hlasování. Senátor Jaromír Štětina: Jenom krátce, že jsem nemohl hlasovat proti

návrhu, poněvadž jsem nedokázal po několikerém vytažení karty nastartovat modré světélko. Tolik jenom pro záznam. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Tolik

jenom

pro

stenozáznam. Pan ministr Kubice nám uvedl bod, kterým je 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 372) Návrh máme jako tisk č. 372. Tento bod byl přerušen kvůli mé chybě a můžeme v projednávání pokračovat. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení č. 372/1. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který je však omluven a zastoupí ho pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zastoupil svého ctihodného kolegu senátora Martina Tesaříka. Tento vládní návrh reaguje na podnět veřejného ochránce práv a jeho základním cílem je snížení stávající sazby za pořízení kopie, opisu a výpisu z úředního dokumentu, kdy tato činí v současné době 15 Kč za každou i započatou stranu, je-li pořizována na kopírovacím stroji nebo v tiskárně počítače. Navrhované řešení předpokládá snížení ceny kopie, opisu za druhou a další stránku z původních 15 Kč na 5 Kč. Zároveň se navrhuje nechat správním orgánům prostor pro zvážení snížení nebo upuštění od správních poplatků účastníků správního řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele. Cílem této navrhované změny je tedy snížit zátěž účastníků řízení, přiblížit úpravu zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, reflektovat podněty veřejného ochránce práv a zároveň zachovat regulační funkci poplatků, aby nedocházelo k neúměrnému zatížení správních poplatků. Zákon by měl nabýt účinnosti dnem 1. září 2012. Třetí čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo dne 13. června 2012 s tím, že bylo přítomno 187 poslanců a pro návrh hlasovalo 176, proti se nevyslovil nikdo. Náš výbor projednal tento tisk na své schůzi dne 11. července 2012 a přijal následující usnesení:

37

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Ondřeje Veselského, náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Martina Tesaříka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Martina Tesaříka, kterého tady tímto zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Přihlásil se pan senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené

kolegyně a kolegové, protože Senát nemá možnost přímé interpelace členů vlády, dovolte, abych se zeptal na jednu věc, která také podobně jako poplatky souvisí s činností městských úřadů. A myslím si, že tento dotaz je velmi závažný. Jedná se mi o to, že na konci června byla vládě předložena koncepce dokončení reformy veřejné správy, která je podle mne tendenční, jednostranná a neobjektivní a obsahuje velké množství nevypořádaných připomínek, které si dovolím ocitovat: Zásadní připomínky se nepodařilo vypořádat – se Svazem měst a obcí 7 připomínek, se Sdružením místních samospráv 5 připomínek, s Jihočeským krajem tři zásadní připomínky, s Karlovarským krajem 7 zásadních připomínek, s Ústeckým krajem jedna ... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, je mi strašně líto, ale návrh zákona, který projednáváme, opravdu nesouvisí s tím, o čem vy hovoříte. Vyřiďte si to buď s panem ministrem, anebo si uspořádejte seminář. Není opravdu možné, abychom toto zneužili k interpelaci. Senátor Karel Šebek: Dobře, zařídím se podle vaší rady. Děkuji za

pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nepřihlásil,

obecnou rozpravu končím. Pan ministr ani zpravodaj se nemají k čemu vyjadřovat. Máme pouze jeden návrh, a to návrh zákona schválit. Po znělce budeme hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům a vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin. (Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.)

38

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a

kolegové, přeji vám hezké odpoledne a zahajuji odpolední část 24. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Následujícím bodem je 5. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsaná v Praze dne 23. května 1997 (senátní tisk č. 335) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 335 a uvede ho ministr dopravy Pavel Dobeš, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš: Dobrý den, dámy a pánové. Paní předsedající, děkuji za slovo. Tento materiál je na základě zájmu obou států, který byl stvrzen dne 22. března 2012 v Hanoji. Tento Protokol o změně uvedené Dohody byl podepsán s cílem liberalizovat podmínky pro letecký provoz mezi oběma státy a vytvořit tak vhodný rámec pro zavedení leteckého spojení. Text Protokolu je v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně závazků vyplývajících ze strany Evropské unie. Současně s Protokolem se Parlamentu České republiky předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací také stávající Dohoda, která byla schválena podle tehdy platných právních předpisů jako mezinárodní smlouva vládní kategorie, aby byla celá stávající Dohoda ve znění Protokolu bezprostředně závazná. To je hlavní důvod. Je tedy třeba, aby byla také ona ratifikována a povýšena tak na mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie. Dovolil bych si tímto požádat vážené senátorky a vážené senátory o vyslovení souhlasu s ratifikací obou smluvních dokumentů. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní žádám, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Byla jsem požádána, abych

39

přednesla společnou zpravodajskou zprávu obou výborů, které tady byly jmenovány, to znamená výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pokud bych chtěla ještě něco dodat k tomu, co řekl pan ministr k tomuto vládnímu návrhu, chtěla bych pouze připomenout, že pravidelná ani nepravidelná letecká doprava mezi Českou republikou a Vietnamem není v současné době provozována. První z výše jmenovaných byla zajišťována v průběhu let 1981 až 1990 leteckým dopravcem České aerolinie na lince Praha – Hanoj a zpět. Na závěr bych chtěla pouze přečíst doporučení obou výborů Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci a) Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, b) Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní zpravodajko. I vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. A protože se jednalo o společnou zpravodajskou zprávu, není tedy na pořadu nyní nic jiného, než obecná rozprava. Obecnou rozpravu tedy otevírám. Do rozpravy se nikdo nepřihlásil, takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Evidentně nechce. Paní zpravodajka také ne. Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak ho formulovala paní zpravodajka, to znamená, abychom dali souhlas k ratifikaci obou uvedených smluv. Dovolím si všechny svolat k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu, dát souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře, děkuji, paní zpravodajko, a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

40

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 382) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 382. Návrh uvede paní poslankyně Zdeňka Horníková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Zdeňka Horníková: Hezké odpoledne, dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, vážená paní předsedající. Dovolte mi, prosím, abych uvedla tisk, který před vás předkládá novelu o Státním fondu rozvoje bydlení. Tato novela byla předložena v Poslanecké sněmovně zástupci všech poslaneckých parlamentních stran. Tato novela byla přijata po projednání ve výborech a klubech počtem 153 hlasů pro, nikdo proti. Já jsem se dnes dopoledne pohybovala ve vašem foyer a zaslechla jsem řadu věcí, na které bych od tohoto pultíku docela ráda reagovala. První věc, na kterou bych ráda reagovala – proč předložili novelu poslanci, proč ji nepředkládá ministr. Zcela jednoduchý, pragmatický důvod. My máme ve hře 600 milionů Kč, které můžeme dostat. Ale k tomu musíme nějakým způsobem upravit legislativu, to je novela. Peníze leží na stole, my je buď budeme mít, nebo nebudeme mít. Takže jinými slovy řečeno, tlačil nás čas. Poslanci v Poslanecké sněmovně samozřejmě spolupracovali a celou novelu připravovali se Státním fondem rozvoje bydlení, připravovali ji s ministerstvem místního rozvoje, připravovali ji s řadou odborníků, kteří také zároveň přislíbili účast v orgánech, které bude nutno zřídit. Připravovali jsme ji – a to je podstatné – s řídícím výborem MMR zabývajícím se čerpáním strukturálních fondů. Já bych v tuto chvíli chtěla poděkovat všem, kteří se touto materií zabývali jak na klubech, tak na výborech. Dovolte mi kratičkou rekapitulaci, protože mám takový pocit, že v tuto chvíli rozhodujeme a) věcně, b) trochu politicky a klademe si otázku, jestli vůbec chceme Státní fond rozvoje bydlení. Založen byl v r. 2001. Je to nástroj na podporu bydlení. Hospodařil s 35 miliardami, které byly fondu svěřeny z Fondu národního majetku. Spotřeboval většinu těchto prostředků na přímé dotace, část na úroky k programu Panel. U Panelu bych se ráda zastavila, protože program JESSICA, program, ze kterého teď chceme čerpat evropské prostředky, budou prostředky, které částečně mohou nahradit prostředky do programu Panel, protože ten jsme ukončili. Teď k programu Panel. Opraveno bylo 330 tisíc bytů, dvě třetiny zůstávají neopraveny. Proinvestováno, nebo do ekonomiky se dostalo 15 miliard z fondu. Tato investice vyvolala 45 miliard dalších prostředků, 60 miliard se otáčelo v ekonomice. Jedna miliarda znamená 1000 pracovních míst. Co se stalo s fondem za dobu jeho působení? Skončily národní programy fondu. Bydlení až do schválení koncepce nebylo žádnou prioritou ani v České republice, ani v Evropě. Proto také dnes musíme konstatovat, že 600 až 800 tisíc bytů stále není opraveno. Přitom zaznamenáváme potřebu 2000 bytů ročně jako poptávku pro seniory. Roste počet lidí, které bohužel nevyřešíme sociální dávkou na bydlení a musíme hledat jiné řešení. Co z toho vyplývá? Jsem v závěru toho, co jsem

41

chtěla říci o fondu. Státní fond rozvoje bydlení prošel velkou a základní transformací. Naprosto systémově státní fond přešel z přímých dotací na revolvingový způsob hospodaření, to znamená na nízkoúročené půjčky – úvěry – záruky. Co Státní fond rozvoje bydlení čeká? Co musí zvládnout? Dvě věci. Zajistit finanční zdroje. To mu ukládá statut. Řeknu vám na rovinu, a vy to sami víte, protože v Poslanecké sněmovně se schvaluje rozpočet Státního fondu bydlení, dva roky ani koruna ze státního rozpočtu! Dokonce ani nepředpokládáme, že by tam do budoucna měly jít státní peníze. Dokonce si myslím, pokud najde fond správnou cestu, že se bez nich obejde. Druhá – klíčová – věc, kterou musí fond zvládnout: Zajistit dostupnost bydlení pro všechny občany, především v krizových situacích, do kterých se dostanou. Chýlí se k závěru povídání o fondu a přejdu už přímo k samotné novele. Jenom si dovolím poslední poznámku. K tomu, aby fond mohl splnit to, co se od něj očekává, napomáhá – a přímo předurčuje fondu jeho roli – koncepce bydlení do roku 2020, kterou schválila vláda v červnu 2011. To je také to, co nás vedlo k předložení stávající novely. Za prvé – připravit fond na jeho úlohu, kterou má v koncepci bydlení, kterou stanovila vláda do roku 2020. Za druhé – aby se mu podařilo získat 600 milionů, které leží v Bruselu, a my je tam necháme ležet, nebo je vyzvedneme. Bude to záležet na vás. Když dovolíte, jenom částečně k samotné novele zákona. Česká republika má první jedinečnou a v rámci tohoto programového období i jedinou reálnou příležitost, jak využít 24 milionů eur v rámci strukturálních fondů na opravy bytových domů v lokalitách hrozících sociálním vyloučením. Podotýkám jedinou. Já se k tomu vrátím ve svém závěru, protože včera na diskusi v klubu ODS jsem dostávala řadu otázek, které mně přišly velmi seriózní, věcné, logické, takže jsem si dovolila ještě večer se obrátit na řídící výbor, na MMR s položením dvou klíčových otázek, kterými dnes své vystoupení ukončím. Budou to možná ty otázky, které si kladete i vy. Já vám na ně dám odpověď. Rozhodnutí bude samozřejmě jednoznačně na vás. Takže celkem se jedná zhruba o 700 milionů včetně národního podílu, jak jsem zmínila. Na co budou prostředky využity? Budou využity na poskytování nízkoúročených úvěrů s úrokem v minimální míře v souladu s pravidly poskytování veřejné podpory na podporu maximálně 30 let na opravy bytových domů. V zásadě se jedná o pokračování programu Panel, ale jinou formou, ne dotací úrokových sazeb, ale nízkoúročených úvěrů. Využití evropských fondů je plně v souladu s politikou bydlení schválenou vládou do roku 2020 a vážící se na následující programové období, tak jak jsem již zmiňovala. S ohledem na možnosti státního rozpočtu jsou evropské zdroje jedinou reálnou možností, jak ve větším rozsahu podpořit investice do bydlení. Je to otázka rozpočtu, také jsem se už o tom zmiňovala. Teď odpovím ještě na jednu otázku, která padala na výboru i na klubech. Dalším možným zdrojem - jak jsem říkala, fond má za úkol zdroje získávat – jsou prostředky Evropské investiční banky. Její podmínkou však je investovat prostřednictvím fondu rozvoje měst. Proto také navrhujeme, aby Státní fond rozvoje bydlení do budoucna mohl takový fond rozvoje měst založit a zdvojnásobit objem financí na investiční podporu bydlení. Evropská investiční banka je totiž ochotná přidat až polovinu vlastních zdrojů. Pokud se nám podaří prostředky EU vyčerpat na pilotní projekt opravy bytových domů, chceme je realizovat ve větším objemu v rámci příštího programového období. To je možná to klíčové, co málo zaznívá. My se teď bavíme

42

o prostředcích, které jsme schopni řekněme procesně zvládnout do konce roku, čerpat v příštím roce a vyúčtovat do roku 2015. To jsou prostředky jednorázové. Teď. Už se nebudou nikdy opakovat. Když dovolíte, ukončila bych toto své úvodní slovo tím, že jsem včera po jednání na senátním klubu ODS dostávala řadu otázek a musím říci, že mi přišly ty náměty velmi rozumné. Například: Nemůžeme ty prostředky použít jinam? Ano, můžeme. Nemůže je spravovat někdo jiný než Státní fond rozvoje bydlení? Ano, může. Pak se ptejme, kdo. Proč byl vybrán Státní fond rozvoje bydlení? Protože má nejlepší know-how a nejvíc zkušeností s tím, jakou formou spravovat prostředky. Věřte mi, že jsem četla jedinou zprávu NKÚ, která se týká fondu a je řekněme negativní. Ta spočívá v tom, že fond dělá málo pro to, aby si zajistil finanční prostředky. A teď mi dovolte – odcituji, a tím své vystoupení budu končit, protože chci mít čisté svědomí, že to, co tady předkládám, je správně a chci, abyste měli všechny informace před tím, než se rozhodnete, ono se totiž dvakrát nic nestane, jenom prostě nepoužijeme 600 milionů – abych vám přečetla odpověď na dvě otázky. První otázka je: Je zájem o program JESSICA? Je zájem o 600 milionů ze strany obcí? Já jsem tento dotaz položila, včera večer jsem dostala odpověď z řídícího výboru MMR a přečtu vám ji. Dne 16. 7., to je v pondělí, byla vyhlášena výzva na rozšíření či předložení nových zón – integrované plány rozvoje měst, a v rámci tohoto programu projevila zájem o prostředky finančního nástroje JESSICA na rekonstrukci bytových domů již následující města: Olomouc, Frýdek-Místek, Chrudim, Jablonec nad Nisou, Hodonín, Příbram, Litvínov, Ústí nad Labem, Nový Jičín. Prosím, tato města vědí, co je JESSICA. Ona funguje od roku 2006 v Evropě. My jsme s ní jenom neuměli hospodařit. Ano, může s ní hospodařit kdokoliv. Ať to odpracuje a hospodaří s ní. Já tedy narážím na to - žijeme v té době, mě to až neuráží – jestli si někdo myslí, že členové dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení si z toho udělali svůj pašalík, jak jsem slyšela v předsálí, tak mi opravdu věřte, že je to pro mě úsměvné. Tady je jasná odpověď. Toto je zájem obcí, které už teď čekají na to, že těch 600 milionů bude, a že se v následujícím období budeme pohybovat v řádu kolem 2 miliard ročně. Prosím, druhá odpověď na druhou podstatnou otázku, kterou jsem si dala a položila ministerstvu. Byl to zcela legitimní dotaz – zda je možné tento objem peněz převést, dát jinam, za jiným účelem. Tady, prosím, odpověď ze včerejška: Podpora jiných oblastí rozvoje měst z tohoto nástroje nepřichází v současném programovacím období v úvahu. V případě, že by se tyto prostředky na rekonstrukci bytových domů nepoužily, pak o ně Česká republika přijde. To je jednoznačné. Já nemám důvod pochybovat o stanovisku řídícího výboru MMR. Přednáší ho vám, protože o tom byla řeč, takže jsem považovala za důležité tuto informaci pro dnešní jednání pro vás mít. Já se budu muset omluvit, nevím, jestli vydržím do konce vašeho jednání, proto se omlouvám za svůj dlouhý projev, za pět minut začíná schůze Poslanecké sněmovny a také tam mám své povinnosti. Druhá věc, která zaznívala velmi často: Proč na to tak spěcháte? Nestačilo by, kdybychom to projednávali déle, zkvalitnili to atd? Nestačilo. Naplnění alokace v roce 2012 – to znamená, je nutné převést tyto zdroje v celém rozsahu na Státní fond rozvoje bydlení, poskytování úvěrů musí začít v roce 2013 prostřednictvím správce fondu rozvoje měst, který musí být vybrán prostřednictvím výběrového řízení. Proinvestování celé částky musí být realizováno do roku 2015. A teď, prosím, vezmu to od konce. Vezmu to od půlky listopadu a dostanu se k dnešnímu dni a tím své vystoupení skončím. K 15. listopadu musíme předložit certifikaci na ministerstvo financí. V prvním týdnu listopadu předložit prostředky k refundaci na MF. Vydat rozhodnutí o poskytnutí dotace Státnímu fondu

43

rozvoje bydlení během října. Začátkem října předložit projektové žádosti k registraci a koncem září musí být ukončen celý legislativní proces, včetně podpisu pana prezidenta. Myslím, že tím bych odpověděla na věci, které jsem slyšela a které považuji za podstatné. Vážené dámy, vážení pánové, ono nejde o život, jde o 600 milionů. Jde o 600 milionů, které buď budeme mít, nebo nebudeme mít. Pokud se budeme chtít bavit o dalším období, máme další možnosti – novelizovat státní fond, můžeme se bavit o tom, jaké bude mít orgány, jací tam budou sedět lidé, kteří lidé budou zodpovídat za to, že se ty peníze neztratí, nerozkradou, nezpronevěří. Všecko "nejnejnejhorší". Úplně na závěr, a tím už opravdu končím, protože jsem si chtěla být naprosto jista, požádala jsem, aby nám byl zpracován odborný posudek panem prof. Eliášem, člověkem, který používá vysokého renomé a který se touto materií zabýval. Pan prof. Eliáš se vyjádřil k návrhu zákona tak, že se jedná o kvalitní materiál, který je legislativně zcela v pořádku. Je pouze na politické vůli a dohodě – či nedohodě – zda se Parlament rozhodne touto cestou se vydat. Tímto, dámy a pánové, vám velice děkuji za vaši pozornost, děkuji vám za pozornost, kterou jste věnovali celému tisku. Věřte mi, pokud byste tento zákon schválili, pomůžete obcím, které ty prostředky potřebují. Pokud ne, odložíme pomoc někdy na neurčito. Děkuji vám za vaši pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní navrhovatelko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č 382/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 382/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eva Richtrová: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, moje zpravodajská zpráva nebude opakovat to, co tady bylo paní poslankyní řečeno. Já zkusím doplnit její vystoupení o další problematiku, tak jak ji vnímá výbor pro územní rozvoj a jak ji vnímá i většina starostů, primátorů a komunálních politiků. To, že tady byla předložena stručná novela, je pravda. Novela prošla poslaneckou sněmovnou i ve zkrácených lhůtách. V celém projednávání byl položen pouze jeden pozměňující návrh, a to návrh jenom na změnu sídla fondu z Olomouce do Prahy. Jak tady bylo řečeno, ze 168 přítomných poslanců 153 se vyslovilo pro návrh novely, nikdo nebyl proti. Je určitě chvályhodná snaha poslanců, dostat další finanční nástroj pro města a obce. Určitě je chvályhodné to, že i JESSICA, která tady moc často zmiňována není, je opravdu dobrý projekt pro města. Paní poslankyně tady zmiňovala prof. Eliáše, který dělal oponenturu k této novele. Já bych jenom chtěla říci, že je tady vůbec pominuto, jak se k tomu materiálu staví vláda. Vláda na své schůzi obecně podpořila snahu předkladatelů především ve fázi rozšířit možnost čerpání finančních prostředků EU na podporu rozvoje měst a sídelních celků. Ale upozornila také na spoustu úskalí, která tento návrh má. Já bych se pokusila z toho vypíchnout aspoň něco a konstatovat tady, že už dneska je problematické vymezení majetku fondu a hospodaření s tím majetkem. To byl také důvod, proč se vláda vyjadřovala odmítavě k některým výrokům, které jsou v novele zákona formulovány.

44

V novele je § 1 odst. 3, který říká: Fond hospodaří s majetkem ve vlastnictví státu, s vlastním majetkem a majetkem jiných osob. Dál je tam ještě doplněno to, že fond má nově mít právo zřizovat či zakládat právnické osoby, nabývat v nich majetkovou účast, nabývat cenné papíry, zejména podle zákona o kolektivním investování. Já bych k tomu chtěla říci, že právě tady v této části je spousta neznámých a spousta různých dohadů. Myslím si, že ani v Poslanecké sněmovně se nikdo nepozastavil nad stanoviskem vlády, že zapojením jiných než státních prostředků se stává označení státní fond naprosto zavádějícím. I právníci se přiklánějí k tomu, že to je právně velmi neurčité. Důležité asi bude, zamyslet se také nad tím, když se fond přemění na holdingovou společnost, jestli hospodaření fondu se nemůže stát neprůhledným. Tady těch obav je opravdu víc než dost. Jsem přesvědčena o tom, že předkladatelé byli vedeni těmi nejlepšími úmysly opravdu těm městům pomoci a finanční prostředky z EU vyčerpat. Ale jsem také přesvědčena o tom, že to není úplně přesně to, co bychom si představovali a že by tady byla nějaká garance, že prostředky, kterých je dneska podle výroční zprávy v roce 2011 asi 9 miliard, nemohou být zneužity. Teď se dostávám k výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tam bylo toto téma také velmi diskutováno. Přesto výbor dospěl k usnesení – já vám ho přečtu: Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňujícím návrhem, který je přílohou usnesení, mě určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru pana senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Ještě než ukončím svou zpravodajskou zprávu – myslím, si, že bude opravdu třeba zvážit rizika, možnosti vyvedení finančních prostředků z fondu, který by měl nabýt nová práva. Jestli tady někdo podá návrh na zamítnutí této novely, přidám se k hlasování pro její zamítnutí. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní zpravodajko. Také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, paní navrhovatelko, paní zpravodajko, dámy a pánové, ÚPV se podrobně zabýval touto materií. Také jsme tam narazili na několik problematických ustanovení, která potom vyústila v usnesení, které přečtu. Velmi komplikované a nejasné je ustanovení, které říká, že fond může nabývat cenných papírů, zejména dle zákona o kolektivním investování. Je logika, kdyby to byly papíry fondů, které bude zřizovat na úrovni měst, bylo by to v pořádku. Ale takto se otevírá možnost, že může investovat v podstatě do jakýchkoliv cenných papírů. A tady je trošku problém, umožňuje to – i když samozřejmě nepředpokládáme, že by to bylo, jenom v teoretické rovině – že by zde mohl být kanál, kterým by mohly peníze z tohoto fondu odtéci. Protože u nás byl podán návrh, který jsem podával já, na schválení tohoto zákona podle předlohy, kterou nám postoupila Poslanecká sněmovna, tak po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když pro návrh, aby výbor doporučil Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, hlasoval 1 senátor, proti tomuto návrhu hlasovali 4 senátoři, 3 senátoři se zdrželi hlasování. Návrh tedy nebyl přijat.

45

Pro návrh, aby výbor doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, hlasovali 4 senátoři, proti tomuto návrhu nehlasoval žádný senátor a 4 senátoři se zdrželi hlasování. Návrh tedy nebyl schválen. Jiné návrhy nebyly podány. To je vše z naší zpravodajské zprávy a z usnesení ÚPV k tomuto tisku. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Ptám se, zda nyní někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil s právem přednostním pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, předstihl jsem Jaroslava Kuberu, to mě těší. Méně mě už těší to, že tady řešíme poměrně kontroverzní záležitost a musíme vzít v úvahu i dobré úmysly, které tady jsou. Už dlouho mi nevolalo tolik lidí kvůli nějakému zákonu, naposledy u loterií a fotovoltaiky, a to je vždycky nějakým způsobem podezřelé. Předkladatelé vedeni dobrými úmysly zachránit 600 milionů Kč – my, když to neschválíme, tak jsme lumpové, kteří připravili obce o 600 milionů Kč. Takovou zkratku jsem si z úvodního vystoupení vzal. Protože tady bylo řečeno, je zájem o JESSICU, je zájem o podporu obcí. Na to je jasná odpověď, ano. Abych mohl s klidným svědomím podpořit tuto novelu, případně s nějakými pozměňujícími návrhy, tak si dovolím položit předkladatelům několik otázek, které tady zodpovězeny nebyly, a bohužel nebyly zodpovězeny ani při projednávání ve výboru. První, nejméně podstatná, ale v zastoupení nepřítomného kolegy Tesaříka, který řešil záležitost, že sídlo fondu je v Olomouci. Dotaz zněl: Proč nikdy v historii fondu nebyl naplněn zákon a proč sídlo skutečně není v Olomouci, je to téměř prázdná budova. Argumentace je, že ředitel fondu je v Praze, dozorčí rada zasedá v Praze, tak změňme sídlo. Proč nebyl po celou dobu naplněn zákon? Možná to není otázka na paní poslankyni, ale na někoho jiného. To je ale nejméně podstatné. Teď závažnější věci. Chci vědět, kde a kdy se vyrojilo 600 milionů korun, které potřebujeme teď rychle vyřešit, jinak o ně přijdeme. Před týdnem, před měsícem, před rokem, před pěti lety? Kde se peníze vzaly a co jsme zaspinkali, že najednou není jiné možnosti, než řešit to tímto způsobem. Na výboru jsme projednávali tuto záležitost a členové výboru argumentovali, že tam není slovo státní dluhopisy. Paní poslankyně říkala, že tam je slovo stát. Pak jsme ji přesvědčili, že tam slovo státní cenné papíry není. Na výboru zazněla odpověď, že to asi vypadlo. Myslím, že nic nemůže jen tak vypadnout. Ptám se, kdo a kdy – jestli v původním návrhu slovo státní bylo – jej doporučil dát pryč. I to mi připadá absurdní, že státní fond používá státní prostředky k nákupu státních dluhopisů. Připadá mi to trochu zvláštní. Na výboru padlo, že JESSICA úspěšně funguje v Moravskoslezském kraji několik let. Opakuji to, co jsem řekl na výboru: Žádný program nebyl dosud z JESSICA v Moravskoslezském kraji financován. Na výboru jsem se ptal, o jakou výši úroků pravděpodobně u těchto úvěrů půjde. Odpověď jsem nedostal. Proč se na to ptám? V Moravskoslezském kraji jsme v této chvíli ve fázi, kdy pravděpodobně budou vypsány nějaké projekty na financování do JESSICA, a bylo řečeno, že výše úroků není známa. Jestliže se obce budou hlásit do financování projektů prostřednictvím úvěru, tak jediná možnost podle zákona o zadávání zakázek je, že podle tohoto zákona vypíší soutěž. Jestliže vypíši soutěž, nemohu ji zrušit. Jestli

46

vypíši soutěž, tak musím vědět, že se program JESSICA do toho přihlásí, protože jinak se přihlásí komerční banky, ale já to za ty peníze nechci. Chci za slibované nízké úroky. Proto se ptám, jaké úroky to budou a jak se technicky vypořádáme s tímto věcným rozporem se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Protože předpokládám, že na tyto otázky odpovědi dostaneme, požádal bych před hlasováním o deset minut na poradu klubu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, navážu na kolegu Víchu. V mnohém s ním souhlasím, ale mám k tomu ještě tvrdší postoj. K panu předsedovi Štěchovi – vaším prostřednictvím – aby neříkal, že kritizuji vládu: není to vládní návrh je to návrh lidí, z nichž shodou okolností mnozí sedí v dozorčí radě fondu. Mám pochybnosti o tom, jestli náhodou nejsou ve střetu zájmů. Jsem dlouholetým odpůrcem všech fondů a dotací. Důvody jsou prosté – všichni tady mluví o boji s korupcí, a tento bod je jeden z nejsvádivějších k tomu, aby se kradly peníze – jsou to dotace a fondy. Tam jsou lákadla. Když vám někdo dá na něco 85 procent – neberte to, a když ještě 15 procent zaplatí stát? Potom tu máme chrámy piva, megastadiony v městečkách s minimálním počtem, obyvatel, které stojí půl miliardy, ale nikdo neví, kdo bude potom platit elektřinu v těchto úžasných stáncích vybudovaných za státní peníze. To, že státní fond má nakupovat cenné papíry od státu mi připadá velmi zábavné. Podobně zábavné je, když EU miliardami eur sanuje banky, aby si od nich potom peníze půjčovala. Jde o peníze, které jim tam nasypala, když krachovaly. Je absolutně nelogické, aby stát nakupoval od státu. Kromě toho jde o státní fond. Legislativa správně poukazuje na to, že když je to státní fond, tak by měl zůstat státním fondem. Pokud chce někdo vytvořit nějaký fond, ať si ho vytvoří. ODS svého času, když ještě byla pravicová, dnes se tak jen tváří, měla ve svém programu zrušení všech těchto pochybných fondů – dopravní infrastruktury, bydlení a dalších. Když je tam tolik peněz, napadá mně, že by nebylo od věci dát je například do důchodového fondu, který úpí a peníze nemá. Za chvíli budeme projednávat menší valorizaci důchodů než by si naši senioři přáli. To je jedna možná. Druhá možnost je, dát tyto peníze do rozpočtového určení daní, a nechat na obcích, ať se tam rozhodnou, jejich voliči jim potom spočítají, zda se rozhodli správně nebo ne. Nerozhodují se svobodně. Když peníze tečou, občané jim naopak říkají, aby si vzali peníze, když tady jsou a aby za ně udělali cokoli. JESSICA mi silně připomíná Morgianu, měla by se jmenovat Morgiana. Jsou to peníze, které protékají přes soukromé firmy, které školí sociální pracovnice o tom, jak mají školit občany, aby si neuváženě nebrali půjčky. Když jsem řekl, že těmto pracovnicím nezaplatím pracovní dobu, kterou strávily na těchto přiblblých školeních, že to pro ně není žádný problém, že peníze budou refundovat. Zaplatí mzdu pracovnic, když je školí. Je to takový byznys, že se jim to vyplatí. Ještě je pozvou na oběd. Dámám se to líbí, je to zábavné, ale praktický výsledek je nulový, jen, že si z toho některé firmy udělají dobrý byznys a vydělávají na tom těžké peníze. Navrhuji samozřejmě zamítnutí. Očekávám podporu, přestože je tady opět riziko, že nás sněmovna přehlasuje, protože rozdělování peněz mnohé baví. Je vždycky dobré sto sebrat a padesát rozdělit, ještě si z toho udělat zásluhu a padesát se cestou ztratí. Dodnes si vzpomínám na půjčku v devadesátých letech, kdy jsme

47

měli dostat bezúročnou půjčku na rozvoj infrastruktury, pak se toho chopily komerční banky a z bezúročné byla najednou dvě procenta, čtyři procenta a potom osm procent. Řeklo se, že to někdo musí spravovat a ten, kdo to spravuje, musí na tom vydělat. Proč by to jinak dělal? Myslím si, že se v budoucnu obejdeme bez státního fondu rozvoje bydlení, byť o ony "jessické" peníze přijdeme. Myslím si, že jsou i jiné cesty jak peníze využít, neboť o nic stejně nepřijdeme, peníze jsou naše, předtím jsme je tam poslali, stejným způsobem se to pošle, osmdesát z toho vrátí a ještě si z toho udělají zásluhu, a my se tváříme, jako kdyby nás EU živila. Námitky legislativy jsou relevantní. Jestli pan profesor Eliáš říká, že to není v rozporu, někdy věci nemusí být se zákonem v rozporu, a přesto nejsou hodné naší pozornosti. Děkuji za pozornost. Navrhuji samozřejmě zamítnutí. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.

Paní zpravodajka jistě zaregistrovala vaše dotazy. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. K tomu, clo zde zaznělo, nemám komentář, kromě toho, že si kladu otázku, zda v předložené novele a zda podmínkou čerpání fondů JESSICA je bod 5: Fond může být zřizovatelem či zakladatelem právnických osob a může v nich nabývat majetkovou účast, a bod 7: Fond může nabývat cenné papíry, zejména podle zákona o kolektivním investování. Důvody zde zazněly. Pokud nebude schválen návrh pana kolegy Kubery na zamítnutí, připravil jsem dva pozměňovací návrhy, které spočívají v tom – tyto body z návrhu zákona vypustit. K tomu, co zde ještě nepadlo, a jsem rád, že pan senátor Kubera neřekl všechno. Informoval bych vás o tom, co fond JESSICA je. Cituji ze stránek ministerstva pro místní rozvoj. Řídící orgán vybral oblast intervence 5.2 – zlepšení prostředí v problémových sídlištích, která splňují požadavky uvedeného obecného nařízení a je realizována v zónách se schválenými integrovanými programy rozvoje měst ve 41 městech ČR. Vzhledem k zájmu o tento nástroj byla navýšena alokace v oblasti intervence 5.2 o finanční prostředky ve výši 20 804 634 eur a jejich využití pro pilotní ověření realizace finančního nástroje JESSICA schválil monitorovací výbor. Cílem unterhamu jsou problémové části větších měst nad dvacet tisíc obyvatel. Tím se omezí rozdrobení podpory do malých akcí, a bude respektován princip koncentrace. Problémovým sídlištěm se rozumí ucelená část území obce, zastavěná bytovými domy, přičemž takové sídliště má nejméně 500 bytů. Podpora se soustředí na komplexní revitalizaci či regeneraci prostředí sídlišť ve velkých městech s hrozícími problémy, které by mohly v případě vyšší koncentrace vyústit v sociální vyloučení. Cílem intervence bude jejich přeměna na přitažlivé celky a všestranné zlepšení obytného prostředí. Pak jsou zde formovány podmínky, které musí přidělení dotace z fondu schválit. Mezi nimi je vysoká míra chudoby a vyloučení, vysoká míra dlouhodobé negramotnosti, neuspokojivý demografický vývoj, vysoký stupeň kriminality a delikvence, nízká míra hospodářské aktivity a mnohé další.Jinými slovy: prostředky státního fondu rozvoje bydlení budou nadále směřovány do vyvolených 41 deprimovaných zón ve městech nad dvacet tisíc obyvatel s cílem přeměnit je na přitažlivé celky, aniž se ovšem budou řešit základní příčiny\ této deprivace. Zmíním výdaje, které vycházejí z podmínek fondu JESSICA: výdaje na pořízení počítačového elektronického vybavení, výdaje na činnosti zaměřené na

48

posílení administrativní kapacity, to je organizace, technická podpora jednání pracovních skupin a komisí, zabezpečování odborného poradenství pro implementační strukturu, zajištění zpracování studií, analýz, metodik a metodických příruček, výdaje spojené se zajišťováním aktivit pro sledování a vyhodnocení absorpční kapacity, výdaje na podporu absorbční kapacity, výdaje spojené s hodnocením a monitorováním realizace JESSICA, výdaje na audity a kontroly, osobní náklady, výdaje na hrubou mzdu včetně zákonných odvodů zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění a případně dalších, například fond kulturních a sociálních potřeb a za zaměstnance, kteří byli příslušným orgánem veřejné správy určeni k vykonávání aktivit souvisejících s fondem JESSICA, výdaje na vzdělávání, cestovní náklady, výdaje na externí poradenství a externí experty. Je jasné, že na obce pod dvacet tisíc obyvatel z fondu už nic nezbude. Jak zde již bylo citováno stanovisko vlády, zapojením jiných než státních prostředků stává se slovo státní fond ve fondu sporným i právně. Ostatní již tady bylo citováno. Zmínil jsem navíc ceny externích nákladů, které jsou jiného druhu, než ty, na které jsme při realizaci dosavadního chodu rozvoje bydlení byli zvyklí. Pokud nebude schválen návrh zamítnout, podávám pozměňovací návrhy k bodům 5 a 7. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji.

Dále bude

pokračovat pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Začnu tím, že odpovím kolegovi Kuberovi, že se nemůže program JESSICA jmenovat jinak, protože je to anglický překlad iniciál, pojmenování programu v městské oblasti. Tedy žádné MO nebo RG nezačínají slova, která by popisovala tento program. Vystoupil jsem ale kvůli něčemu jinému. Pohled je ale poněkud širší. Bavíme se o programu, který byl vypsán Evropskou komisí a evropským parlamentem byl velmi podporován a to hlavně z toho důvodu, aby byla podpořena některá oblast života lidí. Pokud chceme bojovat proti korupci a přerozdělování – budu na této straně boje, protože korupce začíná u přerozdělování peněz a všechny dotační tituly tomu napomáhají – musíme bojovat o několik kroků dříve, a to především prostřednictvím našich poslanců evropského parlamentu a prostřednictvím pozic, které budou takovému přerozdělování peněz a programům bránit už na začátku. První kolo si například odbudeme v případě, kdy budeme diskutovat zřejmě jen v konzultační rovině o vytváření evropského rozpočtu. Předpokládám, že poslanci evropského parlamentu budou tento rozpočet chtít extendovat. Pozice parlamentů členských států je naopak velmi střízlivá, odvod zhruba na té úrovni, jako byla minulá finanční perspektiva. Myslím si, že to bude první střet, kdy si budeme moci připomenout, že přerozdělování možná neúměrně napomáhá korupci. Teď bojovat s korupcí a se všemi negativy, kterým přerozdělování peněz pomáhá, je trochu pozdní práce. Předkladatelé zákona neudělali nic jiného, než že se snažili jeden dotační titul využít. Není tady konkurence mezi jinými dotačními tituly. I když možná cítíme určitá nebezpečí, na jejich obranu je nutno říci, že v malých obcích a v sídlištích, byť jsou větší a mají předepsaný minimální počet bytů a jde o města, která mají více než dvacet tisíc obyvatel, nemusí se to každému líbit. Ve svém volebním obvodu například tak velké město nemám, ani to mé největší nemá dvacet tisíc občanů. Aspoň mě nikdo nemůže obviňovat z toho, že bych program podporoval z toho důvodu, že chci získávat voliče na svém území.

49

Situace je taková, že buď tam peníze zůstanou, nebo se k nim můžeme přihlásit a pak je na jiných, aby se dohlédlo na to, aby peníze byly co nejúčelnější vynaloženy. Má to ještě jeden efekt, který možná předkladatelé zvažovali, když tento návrh zákona psali, a to je ten, že napětí, kterém vznikne v městských sídlech, které bývá často na základě sociální deprivace, na základě nemožnosti, že si lidé nedovedou představit jiný život než u hracího automatu s určitou nadějí, že mohou vyhrát a mohou být těmi šťastlivci, kteří se z toho místa dostanou a teď máme možnost využít evropský program, který předkladatelé nabízejí, kdy to alespoň částečně může odlehčit svědomí těm, kteří hospodaří a politicky pracují v daných oblastech. Tady je program, který možná pomůže zmírnit sociální napětí. Přál bych si, aby to tak nastalo. Určitě jsou i lepší nástroje, ale o těch se musíme bavit o měsíce a roky dříve, když se tyto programy vytvářejí na evropské úrovni, musíme k tomu vést diskuze na našich výborech, naši zástupci o tom musí hovořit na společných parlamentních setkáních, ať už v evropském parlamentu nebo v parlamentech předsednické země. Tam pak můžeme tyto procesy korigovat. Teď je otázka – vezměme to, nebo nechme peníze ležet. Domnívám se, že by bylo vhodnější peníze využít, už jen proto, že ne pořád nám je bude někdo nabízet a že vůle dávat novým členským státům velkou podporu na kohezní politiku je stále menší. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně,

kolegyně a kolegové, k bodu, který dnes projednáváme, mám jednu poznámku a jednu otázku. Poznámka navazuje na otázku pana kolegy Víchy. Pokud dobře rozumím, je to tak, že prostředky EU, kterými dnes disponujeme, nám byly přiděleny v roce 2007 až 2013, bylo to celkem zhruba 700 miliard korun a z toho nějakých 600 milionů korun je umístěno někde v nějaké části integrovaného operačního programu. Nyní k mojí otázce. Ona paní poslankyně Horníková to už tady zmínila, ale já otázku upřesním, protože pro moje rozhodování je velmi důležitá, protože zřejmě nikdo tady není takový, že by si přál, aby Česká republika přišla o 600 milionů. Já podle všeho, s čím jsem se zatím potkal v rámci evropských fondů a operačních programů, jsem to vždycky vnímal tak, že pokud nám EU byly nějaké peníze v rámci operačního programu přiděleny, tak při přiměřené snaze bez větších problémů je možné peníze realokovat, přemístit v rámci operačního programu a při větší snaze je to dokonce možné dělat i mezi operačními programy. To znamená – já se znovu ptám, zda skutečně je tomu tak, že v případě těch 21 milionů euro tomu tak není. Jestli skutečně je tomu tak a je to pro mě naprosto výjimečná situace, s kterou se setkávám v rámci evropských peněz poprvé, že není možné dnes těch 21 milionů euro na základě schválení nějakého orgánu – buď to bude řídící orgán nebo nějaký řídící výbor nebo někdo dalším, to samozřejmě je potřeba vždy zjistit, zda skutečně není možné tyto peníze vzít a dát někam jinam. Potenciálních příjemců, těch řídících orgánů, které by uměly celkem bez velkých problémů do roku 2015 600 milionů korun využít, já znám hned několik. Tady bych problém neviděl. Čili opakuji naposledy svoji otázku, zda skutečně jistě víme, že není možné realokovat zmíněných 600 milionů korun do jiného místa integrovaného operačního programu, případně přímo do jiného operačního programu k jejich využití. Děkuji za pozornost.

50

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli jsou přihlášeni další dva senátoři, ale protože paní poslankyně je v roli navrhovatelky, má právo vystoupit kdykoliv, tak já jí v této chvíli dávám slovo. Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážené dámy a pánové, já se nesmírně

omlouvám, a věřte, že to nedělám ráda, protože musím říct, že všechny naše připomínky jsou zajímavé, mají své rácio, je na pořadu dne o nich mluvit, jenom jsme možná měli začít o maličko dřív, ale já myslím, že i v těch odpovědích, které já budu mít, nám vyplyne, proč jsme o nich dřív nemohli mluvit. Já se nesmírně omlouvám, že jsem se teď přihlásila do diskuze, a to proto, abych se pokusila alespoň na některé vaše otázky odpovědět. Budu se pak muset omluvit, bohužel musím na své mateřské pracoviště do Poslanecké sněmovny. Tak prosím, kdybyste mě teď vyslechli. Já těch pár odpovědí, které jsem schopna – jestli jsem na některé zapomněla, promiňte. Prosím vás, naprosto klíčová věc. Byla otázka majetku, hospodaření s majetkem. Já to také považuji za nesmírně klíčový moment, a protože tento moment je přesně obsažen ve zprávě pana profesora Eliáše a já ji mám k dispozici. Všem vám ji pošlu, pokud budete mít zájem. Dovolte mi, abych odcitovala, protože v této zprávě se v podstatě říká, že stav, který je dnes je špatně. Že ta novela měla být dávno. Prosím, já vám jenom odcituji, abych náhodou do toho nevložila nějakou vlastní myšlenku, promiňte. Cituji z odborného stanoviska pana profesora Eliáše: Tato změna zákona má plné odůvodnění. To plyne z § 1 odstavec 2 platného zákona, podle něhož je fond právnickou osobou. Tím je vzhledem k § 18 odstavec 1 občanského zákoníku dáno, že fond je způsobilý mít práva a povinnosti. Do této způsobilosti sice může zákon zasáhnout, avšak jen s intenzitou omezení, nikoli jejího zrušení. Paragraf 19 odstavec 1 občanského zákoníku. Přesto se touto cestou vydal záklon o majetku ČR a jejím vystupováním v právních vztazích. Zákon číslo 219/2000 Sb., zákon o majetku státu, který v § 54 odstavec 1 zařadil státní fondy do kategorie ostatních státních organizací a stanovil, že jejich majetek je majetkem státu. Vznikla tím situace komentovaná specialisty na danou problematiku buď s rozpaky, nebo s rozhořčením. Vím, že by možná bylo dobré si to přečíst v širším kontextu, já vám samozřejmě ten materiál nesmírně ráda poskytnu a musím říct, že toto byla jedna z věcí, které jsme věnovali obrovské množství času, protože jsme se nechtěli dostat při této novele do konfliktu s dalším zákonem. A to je přesně zákon o majetku státu, a proto jsme si nechali udělat odbornou analýzu a znovu se vracím k tomu, že laicky řečeno napravujeme stav věcí, který nebyl až do této chvíle v podstatě v pořádku. Takže pan profesor píše: Závěr změny § 1 odst. 3 zákona, takže se výslovně vyjádří, že fond hospodaří nejen s majetkem státu, ale rovněž s majetkem svým vlastním nebo s majetkem jiných osob, odpovídá nejen přirozenému stavu věcí, na který poukazuje důvodová zpráva k návrhu, ale také pravidlům právní vědy. A koneckonců potvrdí i to, co lze vysledovat zákonem v textu již teď. Já mám pocit, že v tuto chvíli mám legislativně čisté svědomí, a dovolte mi, abych se pokusila rychle odpovědět na některé dotazy, které zde padly. Výše úroků, ano odpovídám výše úroků dva a více, ale v řádu desetin. Je to na třicet let, v objemu 90 procent alokace, příjemcem budou družstva, obce, soukromí vlastníci SVJ. Vidím pana kolegu Palase. Vycházela jsem z informací, že JESSICA funguje ve světě, že se jí zabýváme i v našem kraji, že s ní pan hejtman pracuje. Dnes mi to také potvrdil. Omlouvám se, pokud jsme si na výboru nerozuměli.

51

K dluhopisům: Nákup státních papírů je jen lepším zhodnocením prostředků fondu. Chci se vyjádřit ke slovu státní. Na výboru jsem se nehádala, obhajovala jsem věc, kterou legitimně přiznávám – vypadla nám. V původním návrhu jsme to neměli. Dostali jsme připomínky ministerstva financí, které jsme vypořádávali právě se zákonem o majetku státu. Připomínka ministerstva financí tam byla, respektovali jsme ji. Říkám, že to bylo zanedbání z naší strany. Nesmírně se za to omlouvám. Při příští novele zákona to tam dáme. Teď jsme našli náhradní řešení. Máme statut fondu, který projednává výbor fondu. Výbor fondu už projednal, že zapracujeme tento moment do statutu fondu, který schvaluje vláda. Slovo státní se tam dostane jinou formou a pak se dostane do zákona. Chci upozornit na jednu drobnost. Rozpočet státního fondu rozvoje bydlení schvaluje PS každou úpravu. Není možné, že by se schválily nákupy dluhopisů bez toho, že by všichni poslanci tento návrh dostali na stůl. Pak tady bylo 600 milionů – ano, možná odpoví Miloši Vystrčilovi – 600 milionů. Tak pozor, zaprvé byl zájem, protože státní prostředky nejsou, sociální situace je tíživá a zájem o tuto problematiku tady byl, tudíž jsme hledali. Našli jsme. Našli jsme zhruba před rokem, pracovali jsme na této novele a nejenom na novele. Totiž ono bylo také důležité mít schválenou koncepci bydlení, protože je podklad a základ pro Evropskou komisi, aby nám přidělila prostředky do budoucích programů. A toto se nám podařilo objevit před rokem, půl roku jsme na tom pracovali a opravdu prostředky nikam jinam nejdou. V tom jsou zatím 24 miliony eur, v tuto chvíli nikam jinam to nejde. Ale je to jednorázová věc. Znovu říkám panu kolegovi Vystrčilovi – jednorázová teď, o budoucnosti se můžeme dál bavit. Rychle – sídlo v Olomouci vzniklo proto, že – a teď úplně na rovinu, pan kolega Kvapil je z Olomouce, tak jsme mu udělali tehdy radost. Prostě tak to je, no. To, že sídlo nefunguje, tak zase na rovinu, sídlo samozřejmě funguje, v Olomouci je, a to, že daleko více využívá sídlo v Praze, protože je několik set metrů od ministerstva místního rozvoje, že je to levnější, racionálnější, věcnější, je prostě pravda. Další věc – já teď chci říct všem, kteří jsou z Moravy a z Olomouce, pokud by se stalo, že bude sídlo v Praze, vždycky bude zachováno regionální pracoviště Státního fondu rozvoje bydlení v Olomouci. Jsme na tom domluveni, a pokud by byla velká snaha vrátit sídlo do Olomouce, já to nepovažuji za absolutně nějakou klíčovou věc. Poslední dvě věci, které chci zmínit, a prosím pěkně chápu, že je to věc odborná a složitá. Prosím, nepleťme si pojmy. Holdingový fond není holdingová společnost. Holdingový fond je terminus technicus, je to termín, který zavedla Evropská komise a holdingový fond je samostatnou účetní jednotkou Státního fondu rozvoje bydlení. Holdingový fond nemá nic společného s holdingovou společností podle zákona. A poslední věc, na kterou bych zareagovala – vláda. Ne že vláda vydala zamítavé nebo nesouhlasné stanovisko. Toto stanovisko, které bylo obsaženo ve stanovisku vlády, je stanovisko pana ministra financí, pana ministra Kalouska. Pan ministr Kalousek stejně jako pan Kubera nechce všechny státní fondy – já tomu rozumím – jenom na vysvětlenou. Je to stanovisko pana ministra financí, a to že se objevilo ve stanovisku vlády je v pořádku, protože pan ministr je člen vlády. Dámy a pánové, já vám nesmírně děkuji. Moc se omlouvám a přeji vám, abyste se rozhodli dobře. Je to na vás, hezký zbytek dne. Omluvte mě, že vás teď bohužel musím opustit. Na shledanou.

52

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní poslankyně. V této chvíli přednostním právem je přihlášen předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní předsedající, vážená paní

poslankyně. Já v tuto chvíli považuji za vhodné, abych zde řekl, že jsem mimo jiné obdržel stanovisko, žádost prezidenta Svazu zaměstnavatelů ve stavebnictví pana Matyáše. A to stanovisko je jednoznačné, že přes naše výhrady a možná některé detaily považují za životně důležité pro české stavebnictví, aby tento návrh byl schválen. Uvědomme si, že čtyři roky – a nechci říkat z jakých důvodů – české stavebnictví se propadá, raketovým způsobem letí dolů. A jestli nám tito lidé, kteří za ně zodpovídají a zodpovídají za desítky tisíc lidí, kteří tam pracují, sdělují, že jim to pomůže, že to je potřeba, tak já si nedovolím toto zpochybnit, protože my za stavebnictví, za lidi, kteří tam pracují, a myslím si, že s těmi podnikateli a zaměstnavateli jsme de facto na jedné lodi a makroekonomicky to má taky velký význam, že oni vědí, o čem hovoří, že bychom měli dát na ně, protože my tady vyjadřujeme různé pochybnosti, ale neumíme je nikdo, jak se říká, vyfutrovat argumenty. Takže já budu hlasovat pro. V tuto chvíli navrhuji návrh zákona schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Ať si to potom opraví ti, kteří za to zodpovídají. Jestli dneska tyto autority českého stavebnictví říkají, že pokud to nebude schváleno, že jim to zkomplikuje život, že to zhorší pozici stavebnictví, tak to považuji za velmi vážnou informaci. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Já mám

avizovaný procedurální návrh pana senátora Kladívka. Takže prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi,

abych jménem senátorského klubu ODS navrhl podle § 57 odst. 5 Jednacího řádu Senátu přerušit projednávání tohoto bodu pořadu na dobu do 16.30 hod., aby mohla být přítomna i nadále předkladatelka paní poslankyně Horníková, která musí být v současné době v Poslanecké sněmovně přítomna. Takže prosím vás o podporu tohoto procedurálního návrhu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Protože o procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy, svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat v tuto chvíli o procedurálním návrhu pana senátora Kladívka jménem klubu ODS, a to je přerušit projednávání tohoto bodu do 16.30 hodin. Je to tak? Dobře. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti byli 3. Návrh byl přijat. Vyhovuji tedy v tuto chvíli procedurálnímu návrhu, přerušuji projednávání tohoto bodu a budeme dále pokračovat podle programu, kde dalším bodem projednání je

53

7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 375) Návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Já pana ministra tady ale nevidím, měla jsem informaci, že je zde přítomen. Pan ministr Pavel Blažek již přichází. Pane ministře, vítám vás při premiéře zde v Senátu Parlamentu ČR a máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, dámy a pánové. Je vám předložen vládní návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád. Protože vidím, že jednání se docela protahuje, tak se pokusím být co možná nejstručnější a řeknu opravdu nejzákladnější věci, které ve vládním návrhu jsou. Zaprvé je potřeba říci, že celý návrh na změny občanského soudního řádu se týká výkonu rozhodnutí neboli exekucí. Je tam několik zásadních změn, ke kterým podle tohoto návrhu má dojít. Zaprvé je to omezení stávající trojkolejnosti výkonu rozhodnutí, které dnes provádí soud, soudní exekutoři a správní a daňové orgány, to znamená, jde o určité zjednodušení, a to jak pro věřitele, tak pro dlužníky. Zadruhé dochází ke zrušení formálního rozhodování soudů a nařízení exekuce a o pověření soudního exekutora jejím provedením. Tady jde prosím pěkně o to, že v současné praxi jsou soudy podle názoru navrhovatele příliš zatěžovány tím, že vyhotovují v podstatě formální rozhodnutí, a to je návrh, respektive rozhodnutí o nařízení exekuce. To znamená, tato agenda by se svěřila přímo exekutorům, což by to mohlo výrazně zjednodušit. Za další je zavedení zcela nových způsobů výkonu rozhodnutí. Z těch, které tam jsou, bych upozornil asi na nejpodstatnější, a to je zavedení provedení exekuce formou správy nemovitostí a správy podniku nebo pozastavení řidičského oprávnění za určitých okolností. Další takový okruh, který v novele je, je posílení moderních trendů ekonomické komunikace a transparence. Řeknu to nejpodstatnější, a to zavádění elektronických dražeb, které by řízení výrazně urychlily. Dalším takový okruhem je posílení ochrany povinného před neúměrnými náklady exekucí. To je věc, která se poměrně často vyskytuje ve veřejnosti a ne v úplné míře, ale v určité míře oprávněně. Za další se zpřísňují pravidla kárné odpovědnosti exekutorů – zavádí se tam většinou zjednodušeně zásada třikrát a dost. To znamená, pokud exekutor – a teď myslím ty tzv. soukromé exekutory, nemyslím soudní – se dopustí během pěti let tří závažných kárných deliktů, tak to znamená, že může být odvolán z funkce, resp. že mu licence bude odejmuta. Myslím si, že toto je opravdu to nejzákladnější, co v materiálu je, a já vám v tuto chvíli děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji,

pane navrhovateli. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 375/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové. Byla jsem ústavněprávním výborem pověřena zpravodajováním tohoto senátního tisku.

54

Tento senátní tisk je poměrně obsáhlá materie, a byť jeho název je Návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád, tak občanský soudní řád a novela občanského soudního řádu tvoří necelou polovinu této změny. Tou další polovinou, stejně významnou, je také novela exekučního řádu. Ministerstvo spravedlnosti, respektive vláda, která je předkladatelem tohoto návrhu zákona obecně, odůvodňuje toto předložení a potřebu tohoto předložení jako výrazné omezení dvojkolejnosti výkonu rozhodnutí a exekucí, což by podle vlády mělo přinést úspory výdajů ze státního rozpočtu, které jsou vynakládány podle platné právní úpravy na soudní výkon rozhodnutí. Pokud se budu věnovat velice krátce historii tohoto návrhu, nebo občanskému soudnímu řádu a respektive pak následně exekučnímu řádu, od roku 2001 se v důsledku přijetí exekučního řádu začala postupně drolit monolitní stavba nuceného výkonu soudního rozhodnutí. Původně existoval jenom soudní výkon rozhodnutí. Soudním exekutorům bylo nejprve svěřeno provádět výkon rozhodnutí, čímž došlo k zavedení kritizované dvojkolejnosti, která je představována možností realizovat exekuční titul buď prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí anebo exekučního řízení. V roce 2009 pak byli exekutoři nadáni pravomocí rozhodovat o odkladu a zastavení exekuce. To, co se teď výrazně mění, tak s tím bych si vás dovolila seznámit a navázat na krátkou předmluvu pana ministra. Když jsem řekla v úvodu, že ten samotný návrh je velmi rozsáhlý, tak pro vaši představu ten návrh obsahuje více než 300 novelizačních bodů, které jsou roztříděny do tří větších celků. Ta první se týká občanského soudního řádu, ta druhá exekučního řádu a ta třetí doprovodných předpisů, doprovodných zákonů. Z těch významnějších změn si vás dovolím seznámit s tím, že například úspěšnému žalobci se nově přiznává právo na náhradu nákladů řízení, ale jen tehdy, jestliže před podáním žaloby vyzval minimálně 7 dní předem žalovaného k plnění. Je umožněno soudu a upravuje se tzv. autoremedura, to znamená, že prvostupňový soud bude mít možnost opravit rozhodnutí ve všech rozhodnutích vydávaných podle části šesté v řízení o výkonu rozhodnutí. K vydobytí závazku, jenž je součástí společného jmění manželů lze do budoucna vymezený způsoby rozhodnutí, například srážky ze mzdy nebo přikázáním pohledávky postihnout, a to je samozřejmě nové, i majetkové hodnoty manžela povinného, které dosud stály mimo postih. To, co se odebírá ze stávajícího zákona, je možnost exekutorů sepisovat exekutorské zápisy se svolením vykonatelnosti. Kolem toho byly velké diskuze, nicméně tady péčí Poslanecké sněmovny toto oprávnění bylo vyňato. Nově je stanoven také režim pro určení částky vyloučené z výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Bude možné postihnout i pohledávky, kde je plnění vyplývající ze smluvního vztahu, jehož je povinný účastníkem, podmíněně nebo vázáno na dosažení věku nebo jiný běh času. Tady uvedu například důchodové připojištění. Dosud bylo nutné čekat, až se naplní podmínka, což trvalo i řadu let. Pro lepší výtěžnost se navrhuje, aby šlo prodat výkonem rozhodnutí postiženou pohledávku v dražbě. Rozhodnutí o tom, zda bude pohledávka vyplacena oprávněnému rovnou anebo půjde do dražby i elektronické, bude určovat soud. Rozpracovává se postižení účasti povinného v obchodní společnosti a v družstvu. Z těch dalších změn ještě se vás dovolím seznámit s tím, že se bez náhrady ruší výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, kdy toto se ruší i přesto, že v roce 2006 toto zůstalo v zákoně a tehdy přes výraznou kritiku Senátu.

55

Mezi věci vyloučené z výkonu rozhodnutí byly do demonstrativního výčtu, a to také díky pozměňovacímu návrhu v Poslanecké sněmovně, nově i domácí mazlíčci. To nejsou manželé, ale to jsou domácí mazlíčci. Ve fázi soupisu věcí se u výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nově připouští i tzv. jiný soupis, stručně řečeno tzv. soupis od stolu, kdy provedení tohoto soupisu bude spočívat v zaprotokolování věci povinného, která je zjistitelná z veřejných evidencí či rejstříků. Půjde například o automobily, patenty, vkladní knížky. Zpřesňuje se také regulace dražby věcí movitých. Učinit přítrž spekulativnímu chování má například nový paragraf, který říká, že při stejném nejvyšším podání se příklep udělí nejprve tomu z dražitelů, jemuž svědčí předkupní právo, a není-li někoho takového, rozhodne los. Kodifikuje se také možnost provádět dražbu elektronicky s využitím internetu. Myslím, že pan ministr tady mluvil o předražku, kdy se odstraňuje fáze podávání námitek proti příklepu udělenému vydražiteli movité věci. A tento nový institut předražek se zavádí tím způsobem, že příslušným způsobem bude možné omezit dražební kola na maximálně pět, přičemž při pátém dražebním jednání nejnižší podání klesá až na hranici 25 %. Ale k tomu předražku ještě – ten upravuje § 336, a tam bude nově předražit o částku 25 %. Takže tolik asi k novele občanského soudního řádu. Pokud se týká novely exekučního řádu, ten prochází kompletní revizí. Dochází mimo jiné k zakotvení povinnosti vykonávat exekutorskou činnost svědomitě. Napříště bude posílen státní dohled, kdy státní dohled bude vykonáván i k podnětu zvenčí, to znamená právnických a fyzických osob. V Poslanecké sněmovně byla také přepracována hmotněprávní ustanovení o kárné odpovědnosti exekutora, kandidáta a koncipienta. Nově se stanoví sazby, které se budou pohybovat u exekutora za závažný kárný delikt v rozmezí od 50 000 až do 50 milionů korun. U koncipienta od 5000 až do 100 000. Může dojít také k odvolání z exekutorského úřadu, pokud v posledních pěti letech byl exekutor nejméně třikrát uznán vinným za závažný kárný delikt, to znamená třikrát a dost s tím, že k tomuto ustanovení byl předložen jeden z pozměňovacích návrhů. Nově se etabluje také rejstřík zahájených exekucí, coby neveřejný elektronický seznam spravovaný ministerstvem spravedlnosti a data v tomto rejstříku budou uchovávána po dobu 25 let. Význačným jevem se jeví vyřazení exekutorského zápisu se svolením vykonatelnosti. O tom jsem hovořila. Nově byla exekutorům svěřena možnost obestavit jim část majetku povinného pod podmínkou, že by vymáhaná povinnost byla v hrubém nepoměru k majetku, na který by jinak dopadl zákaz disponovat s ním. Originálním způsobem exekuce, která nemá předobraz v občanském soudním řádu, je exekuce pozastavení řidičského oprávnění, což je nové, nicméně vydání takového exekučního příkazu má být přípustné pouze pro vymožení nedoplatku výživného na nezletilé dítě. Pro povinného to bude znamenat, že po dobu pozastavení řidičského oprávnění nebude smět řídit motorová vozidla, ovšem pokud povinný prokáže, že řidičské oprávnění nezbytně potřebuje k uspokojování základních životních potřeb, buď svých, nebo osob, ke kterým má vyživovací povinnost, exekuční příkaz bude zrušen. Byly limitovány také exekutorům vynaložené cestovní výdaje a náhrada za ztrátu času. Já si myslím, že tolik asi k důležitým věcem. Ještě bych zmínila, že návrh zákona byl předložen do Poslanecké sněmovny v listopadu 2011. Velmi dlouze o něm jednal ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny na svých čtyřech zasedáních, který k tomuto návrhu přijal komplexní pozměňovací návrh a k tomuto

56

komplexnímu pozměňovacímu návrhu byl na plénu Poslanecké sněmovny přijat ještě pozměňovací návrh pana poslance Staňka. Naše legislativa objevila některé nedostatky tohoto návrhu. Já se přiznám, že ty nedostatky jsou jednak technického rázu, jednak to jsou prostě opravy některých nedokonalostí, které v zákoně byly. Nejsou to nicméně věci, které by zasahovaly do podstaty předpisu. Ještě chci uvést, že se jedná – jak občanský soudní řád, tak exekutorský řád jsou procesní předpisy. Svým způsobem si nemyslím, že to je materie, která by apriori byla politická. Ústavně-právní výbor projednal návrh zákona na své 50. schůzi a doporučil Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, se kterými bych vás ráda seznámila v podrobné rozpravě. Pěkně vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já po dohodě s panem senátorem Svobodou vám avizuji předložení pozměňovacího návrhu, který se bude týkat úpravy sídla exekutorské komory v Brně. Já tímto končím a jenom bych byl rád, aby byl zákon posunut do podrobné rozpravy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí paní zpravodajka, paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Já už jsem také avizovala předložení

pozměňovacích návrhů, které jsou součástí usnesení ústavně-právního výboru. Tady chci znovu opakovat, že tyto pozměňovací návrhy jsou pozměňovacími návrhy, které za stanovisko legislativního odboru doporučuje, nebo respektive náš legislativní odbor zjistil určitá pochybení, nedostatky, nedokonalosti tohoto návrhu. Víceméně jsou to věci legislativně technické, nicméně jeden z těch bodů není zcela určitě legislativně technický a není to oprava chybných pojmů nebo nedokončených vět. Týká se to bodu desátého pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru a stručně řeknu – je to o tom, že podané návrhy na výkon rozhodnutí, které byly doručeny soudu, by měly tyto soudy dokončit. S tímto návrhem vyslovila souhlas Unie soudcovská s tím, že pro ně by bylo velmi pracné, kdyby všechny návrhy na výkon rozhodnutí měly předávat exekutorům a všechny tyto návrhy jednotlivě nějakým způsobem připravit pro exekutory. Takže bylo dohodnuto to, že všechny návrhy na výkon rozhodnutí, které byly doručeny soudům, by podle přechodných ustanovení byly dokončeny příslušnými soudy.

57

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Jiří

Dienstbier: Vážený

pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr měl velmi stručné úvodní slovo, ve které, uvedl několik základních bodů navrhované novely občanského soudního řádu, exekučního řádu a dalších předpisů. Já bych řekl, že ta hesla byla dobrým shrnutím problémů navrhovaného zákona. Vezmu-li to popořadě – odstranění trojkolejnosti. Problém je v tom, že zruší-li se výkon rozhodnutí pro peněžité pohledávky veřejných institucí a převede se zpravidla na exekutory, protože veřejné instituce sice mají možnost jít cestou správní či daňové exekuce, ale je pro ně pohodlnější samozřejmě přehodit ten výkon či exekuci na někoho jiného. Je proto pravděpodobné, že na místo soudního výkonu budou předkládat věci soudním exekutorům k tomu, aby vykonatelné rozhodnutí vymohly. Efekt, který to bude mít, je, že se výkon či exekuce zdraží pro povinného v případě, že se vůbec po něm podaří něco vymoct, ale zároveň se zdraží i pro stát, protože tam, kde se navrhují výkony rozhodnutí soudní cestou dnes, tak z větší části jde o těžko vymahatelné nebo nevymahatelné pohledávky, protože ti proti nimž se vykonávají, jsou nesolventní. Což ovšem v praxi znamená, že náklady exekuce následně bude muset zaplatit oprávněný, pokud exekutor částky nevymůže. A tady samozřejmě narostou náklady pro stát a pojišťovny a podobné instituce. Je pravda, že resort spravedlnosti ve své rozpočtové kapitole něco ušetří za vykonávací oddělení na soudech a na druhou stranu narostou pravděpodobně ještě mnohem více náklady jinde. Takže pokud se má odstraňovat trojkolejnost, tak si myslím, že by se měla odstranit i dvojkolejnost a ten, kdo může vykonávat cestou správní exekuce, tak by mu měla zůstat pouze tato možnost. Další zásadní změna, jak byla prezentována, je pověřování místo rozhodování. Původní vládní návrh zněl tak, že na místo soudů měl rozhodovat exekutor o nařízení exekuce. Pak po jednání v Poslanecké sněmovně se to změnilo, že místo rozhodnutí soudu, proti kterému je možné odvolání, je pouze pověření, které není soudním rozhodnutím, a tedy proti němu není možnost odvolání. Tento kompromis je samozřejmě lepší než původní vládní návrh, protože bych chtěl zdůraznit, že nařízení exekuce je citelným zásahem do práv povinného bez ohledu na to, jestli něco dluží nebo ne, protože samozřejmě soudní nařizování exekuce je pouze na základě přezkoumání formálních předpokladů. Je známo, že v desítkách procent soudy tak, jak je dnešní stav, vyzývají k doplnění návrhu na nařízení exekuce, jinými slovy je tam něco špatně, co je potřeba odstranit. V případě, že by rozhodoval přímo exekutor anebo i tady v případě tohoto pověření je dost možné, že se tyto vady odstraňovat nebudou. Ale doufám, že soudy před tím pověřením alespoň zkontrolují, zda formální náležitosti splněny jsou. Tady v tomto bodě já považuji vládní návrh za zhoršení situace oproti současnému právnímu stavu. Elektronické dražby – exekutoři nás ujišťovali v projednávání, že je sami dělají, protože je to pro ně mnohem výhodnější. A naopak zdůrazňovaly, že v kombinaci s tzv. předražkem, že naopak může dojít ke zhoršení současného stavu, ale to je asi nejméně problematická část. Další – princip posílení ochrany povinného před náklady. Je pravda, že v tomto směru drobné dobré změny v předloze jsou, ale zdaleka nejsou dostatečné, protože i nadále, pokud se tímto způsobem budou provádět exekuce – nejde jenom o exekuce, aby tady nedošlo ke zjednodušení –

58

exekuce je jenom završením určitého problému. On začíná narůstat mnohem dříve, tak současný stav nárůstu zadlužení má zásadní sociální dopady, celou řadu lidí dostává do situace, kdy, i kdyby byly sebevíce ochotni platit své dluhy, tak prostě objektivně nemohou, protože jestliže ze stokorunových, tisícikorunových částek nakonec narostou dluhy na desítky tisíc, v případě opakovaných návrhů někde i stovky tisíc, tak je logické, že člověk s průměrnými příjmy je v situaci, ze které už se sám ani při dobré vůli nedostane. Proto tady v obecné rozpravě – v případě že se do ní dostaneme – mám připraveno několik návrhů, které by především měly právě snížit nárůst zadlužení a v konečném důsledku i posílit šanci oprávněných osob, věřitelů, že své peníze dostanou. Protože ta situace už je dnes tak vážná z hlediska nárůstu zadlužení, že nakonec ani věřitelé své peníze často nevidí. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že čím menší náklady jsou v nalézacím řízení před soudy a následně v exekučním řízení, tím se velmi zásadně zvyšuje vymahatelnost základních pohledávek, o které jde věřitelům. Takže tento systém není výhodný pro povinné, protože je dostává do naprosto likvidační situace, ale není výhodný ani pro věřitele, protože na ně už skoro často také nezbude. Popravdě řečeno bych měl chuť navrhovat zamítnutí návrhu zákona, ale neudělám to pro případ, že by prošly pozměňovací návrhy, které budu předkládat, tak si myslím, že pozitivní změny by mohly převážit nad tím, co já v navrhovaném zákoně považuji za špatné. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já musím především přiznat to, že slovo exekutor na mě působí asi jako červený prapor na býka v aréně. Přesto jsem se rozhodl předložit vám jeden pozměňovací návrh. Byly vám rozdány dvě verze. Při projednávání té rozsáhlejší verze s naší legislativou jsem se stával ještě menším a ještě menším, až jsem se stal úplně nejmenším. Rozhodl jsem se tento rozsáhlý návrh nepodávat. Návrh, který bych chtěl podat a o kterém vám povím, je návrh, který tady zmínila paní garanční zpravodajka a týká se odstavce 11, tedy pravidla třikrát a dost. Já ho navrhuji vypustit. A proč? Toto pravidlo je v oblasti trestně právní neobvyklou zásadou a v českém právním řádu nikde jinde nezavedenou, aspoň pokud víme. Nejeví se tedy jako příliš vhodnou začít zavádět takový princip kárných deliktů, které představují bezpochyby porušení zákona méně intenzivní povahy než trestné činy. Takovou sankci lze přitom uložit kdykoliv, kdy kárný soud hledá intenzitu porušení zákona jako zvláště závažnou, aniž by musel zkoumat další podmínky, například pět let při předchozím odsouzení apod. Navíc navrhovaná úprava není provedena přesně v podobě jakési automatické sankce, která musí vždy přijít po splnění zákonem daných podmínek. Odstavec 11 totiž předpokládá úhelní úvahu soudu, při jejím uložení, tedy zpochybňuje důvěryhodnost setrvání v exekutorském stavu. Pokud jde o druhý bod, je to v podstatě jenom vypuštění přechodného ustanovení. Tolik tedy avízo k mému pozměňovacímu návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do rozpravy hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 59

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, já bych teď v obecné rozpravě řekla jenom k procesu, který probíhal na ústavně-právním výboru. My jsme přerušili a potom pokračovali v jednání. Byli jsme si vědomi toho, že občanský soudní řád vykazuje celou řadu nedostatků, které garanční zpravodajka upravila. Mám tím na mysli legislativně technické a také tam doplnila jednu věcnou záležitost. Pak nám předložil kolega Dienstbier další soubor pozměňovacích návrhů. My jsme je projednávali. Pokud jsem si všimla, tak on je předložil i tady a já se k nim potom v pracovním pořádku a v podrobné rozpravě vyjádřím. Já jsem tady jenom chtěla říct, že ústavně-právní výbor diskutoval za účasti jaksi představitelů Soudcovské unie, Advokátní komory, Exekutorské komory a oni všichni spíše vyslovovali souhlas tomu souboru pozměňovacích návrhů, který předložila garanční zpravodajka. Já myslím, že to tady nezaznělo, tak jsem si dovolila vám to, jak to procesně probíhalo, přiblížit. Kolega Dienstbier jistě předloží své návrhy. Já se bohužel obávám, že některé z nich dokonce jaksi jsou v rozporu s některými judikáty Ústavního sodu. Ale to až to předloží oficiálně, tak se potom k tomu vyjádřím. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do

rozpravy se zatím nikdo nehlásí. Rozpravu uzavíráme. A zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Ne, děkuji.

Paní zpravodajka také ne. Nezaregistroval jsem žádný návrh na schválení nebo zamítnutí, pokud ano, tak mi ho připomeňte. A vzhledem k tomu, že tyto návrhy nezazněly, nemohli jsme o nich ani hlasovat a dostáváme se tudíž k rozpravě podrobné, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová, zároveň jako zpravodajka. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka

Jiřina

Rippelová: Hlásím

se ještě jednou k výborovým pozměňovacím návrhům, které jsou součástí a jsou přílohou usnesení ústavněprávního výboru, číslo usnesení je 234 ze 17. července. Pozměňovací návrhy jsou rozvrženy do 23 bodů, reagují skutečně na stanovisko senátní legislativy. Já je tady nebudu číst, není to zapotřebí. Jenom upozorňuji, že to jsou věci, které odstraňují legislativně technické nedostatky, odstraňují některé technické chyby, ale skutečně legislativně technické. A pak ještě jednou připomínám, že návrhy rozhodnutí, které byly doručeny soudu podle bodu 10, kdy se vypouští v článku II. body 2 až 9, obnášejí to, že návrhy rozhodnutí, které byly doručeny soudu, budou soudy řešit do konce. Tolik podstata výborových pozměňovacích návrhů. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já

tady přednesu své pozměňovací návrhy. Ale úvodem bych ještě řekl, že i já podporuji pozměňovací návrhy, tak jak je schválil ústavně-právní výbor, které mají, až na jednu výjimku, legislativně technický charakter. Ale v té souvislosti bych zmínil i určitou diskusi nebo argumentaci, která k té věci padla. 60

Byla tady obava, že pokud budeme přijímat jakékoliv věcné pozměňovací návrhy, které budou měnit předlohu, tak tím ohrozíme případný souhlas Poslanecké sněmovny s naší verzí, která by odstraňovala pouze legislativně technické problémy. Já se ovšem domnívám, že my tady nejsme od toho, abychom odstraňovali legislativně technická selhání legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, ale proto, abychom především věcně projednávali zákony a vyjadřovali názor na to, co má být jejich obsahem. To znamená, že takovýto, řeknu nízký opatrnický přístup, já odmítám. A teď tedy k mým pozměňovacím návrhům. Jsou celkem tři. Pozměňovací návrh I. zní: 1. V čl. I. vložit nový bod 1, který zní: "1. Na konci § 23 se doplňuje věta "Nezletilá fyzická osoba, která je žalovaným, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem.". ". Následující body přečíslovat. K tomuto pozměňovacímu návrhu uvádím tolik, že při současné soudní praxi se může stát, že nezletilý třeba ve věku 15, 16 let je žalovaný například proto, že nezaplatil jízdné a následně pokutu v dopravním podniku. Člověk v tomto věku nedocení důsledky takovéhoto soudního řízení, jaké to může mít dopady na jeho život po několika letech. A po těch několika letech, třeba v 19 nebo 20 letech, mu přijde exekuce s celkovou vymáhanou částkou někde k 20 tisícům. Když je takovýchto pokut několik, tak to může být třeba 100 tisíc, 160 tisíc, které najednou dluží na začátku svého dospělého života. Občanský soudní řád zakotvuje určité principy, že ten, kdo nemá dostatečnou způsobilost jednat sám, má být zastoupen zákonným zástupcem. Ale v tomto ustanovení, které navrhuji doplnit, to není zcela jednoznačné, a jak jsem říkal, v praxi k těmto situacím dochází. Znamená to, že tato změna by spočívala v tom, že je-li nezletilý žalovaný, musí být u soudu vždy zastupován zákonným zástupcem. Mimo jiné, v přestupkovém řízení na obcích je to docela běžná věc a přestupkové řízení je mnohem méně závažné než jednání před soudem. Tato změna nebude mít žádné zásadní dopady na jednání před soudem. Těch případů není příliš mnoho, ale o to závažnější jsou v jednotlivých případech, když se týkají konkrétních lidských osudů. Pozměňovací návrh II. je podstatně závažnější. Napřed ho přečtu: 1. V čl. I. za bod 5 (dosavadní bod 4)vložit nový bod 6, který zní: "6. V § 144 se věta druhá zrušuje.". Následující body přečíslovat. 2. V čl. I. za bod 6 vložit nový bod 7, který zní: "7. V § 144 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: "(2) Účastníci nemají právo na náhradu odměny za zastupování a hotových výdajů zástupce v řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o peněžitém plnění uvedeném v § 202 odst. 2 části věty před středníkem. (3) Soud však může přiznat i náhradu nákladů uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo jejich části, odůvodňují-li to okolnosti případu nebo poměry účastníků. Následující body přečíslovat. 3. V čl. I. za bod 10 (dosavadní bod 7) vložit nový bod 11, který zní: "11. V § 202 odst. 2 se částka "10 000 Kč" nahrazuje částkou "5 000 Kč".". Následující body přečíslovat. 4. V čl. I. za bod 20 (dosavadní bod 17) vložit nový bod 21, který zní:

61

"21. V § 270 se na konci odstavce 2 doplňuje věta "Při uložení povinnosti k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí uvedených v § 144 se jeho ustanovení použití přiměřeně."." 5. V čl. III. za bod 105 vložit nové body 106 a 107, které znějí: "106. V § 87 odst. 2 se za větu první vkládají věty, které včetně poznámky pod čarou č. 20c) znějí: "Při určení výše nákladů exekuce rozhodnutí uvedených v § 144 občanského soudního řádu se jeho ustanovení použijí přiměřeně. Oprávněný má právo na náhradu nákladů vynaložených k vymáhání nároku, jehož exekuci lze provést i podle jiného právního předpisu 20c), pouze ve výši -určené podle tohoto předpisu. Poznámka pod čarou 20c): Například § 103 až 129 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 175 až 232 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.". 107. V § 87 se na konci odstavce 3 doplňuje věta "Náklady exekuce rozhodnutí, jehož exekuci lze provést i podle jiného právního předpisu – odkaz na poznámku pod čarou 20c) – hradí povinný pouze ve výši určené podle tohoto předpisu; ostatní náklady hradí exekutorovi oprávněný, nedohodne-li se oprávněný s exekutorem podle ustanovení § 90 odst. 2 jinak."." Následující body přečíslovat. Omlouvám se za tento nesrozumitelný text, když se takto čte, ale naše procedurální pravidla mi jinak nedovolila. A teď tedy vysvětlení, co jsem to vlastně četl. Podstatou návrhu je, že u tzv. bagatelních pohledávek se v zásadě nepřiznávají náklady právního zastoupení, úhrada nákladů právního zastoupení, pokud takovou úhradu neodůvodňují okolnosti vhodné zvláštního zřetele. Tato hranice bagatelity je definována odkazem na jiné ustanovení, které stanoví, kdy je možno podat odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku. Tato hranice je nyní stanovena na 10 000 Kč. Já navrhuji snížení této hranice bagatelity na 5 000 Kč, jak pro účely přiznávání náhrady nákladů řízení, tak pro účely odvolání, a to s ohledem na projednání s kolegy v PS, kteří tvrdili, že hranice 10 000 Kč pro bagatelitu u nákladů řízení by byla příliš vysoká. Obdobný princip se pak uplatní i v exekučním řízení. Podstata je, jak jsem říkal v obecné rozpravě, že dnes vlastně z desetikorunové pohledávky, dojde-li až k exekuci, může být výkon na částky v řádu desítek tisíc korun, a to i po snížení úhradové vyhlášky, jak ji nově změnilo ministerstvo spravedlnosti. Ještě možná důležitá poznámka. U malých žalob, na malé částky jde vesměs o tzv. formulářové žaloby, zhruba je to odhadováno na 80 % až 90 % takovýchto malých žalob, typicky jsou to právě nároky na zaplacení pokuty, které předkládají nebo žalují dopravní podniky, ale je to typově více věcí. A tam není žádná práce právníka, žádná kvalifikovaná právní služba, která by byla poskytnuta. To se jede podle kopíráku, nebo moderněji tedy podle vzoru, který je někde v počítači a doplňují se tam osobní data. To je práce pro sekretářku, nikoliv pro kvalifikovaného advokáta, aby se tady přiznávaly mnohatisícové náhrady nákladů právního zastoupení. Je pravda, že i dnes soudy mají právo rozhodnout odchylně od vyhlášky, to znamená modifikovat výši nákladů, ale děje se to okrajově, i když je pravda, že se to začíná dít mnohem častěji. Pokud tady paní senátorka Paukrtová v obecné rozpravě zmiňovala rozpor s judikaturou Ústavního soudu, tak nejde o rozpor, ale o jiný pohled na věc, protože v zásadě v Evropě se uplatňují dva modely. Jeden německý, kdy v zásadě se

62

nepřipouští, aby úhrada nákladů byla vyšší, než kolik je samotná částka, která je předmětem sporu, zatímco tady to bylo v mnohonásobcích, ve stovkách procent té částky doposud, a stále je to více, než je ta částka. A druhý model britský, kdy u bagatelních pohledávek, což je model, který já tady předkládám, se nepřiznávají náklady. Ovšem hranice bagatelity je v Británii úplně někde jinde, někde na úrovni 130 tisíc, 140 tisíc, podle kurzu v paritě kupní síly někde na hranici 70 tisíc, 80 tisíc. Tady se navrhuje pouze 5 tisíc. Jsme taky samozřejmě v trošku jiné ekonomické a sociální situaci, takže proto tato nižší hranice. Ústavní soud vzal za základ německý model pro určité typy pohledávek, ale to neznamená, že by to bylo v rozporu. On to vzal jako hranici, která už je ústavně problematická, za kterou nejde jít. Ale to neznamená, že by nebyla možná tato úprava. Tolik k možnému rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Zazněly také námitky. Logicky se bránila především Advokátní komora, že je to odepření práva na právní pomoc garantovaného naším ústavním pořádkem. Chtěl bych zdůraznit, že tady běží celá řada řízení, i jiných typů řízení, kdy je také předmětem peněžitá částka, například spory ohledně plateb za telekomunikační služby, které řeší ve správním řízení ČTÚ, a jiná správní řízení, kde se také nepřiznává žádná náhrada nákladů právního zastoupení. Navíc v těchto věcech zpravidla toho advokáta má velký podnik, dopravní podnik, pojišťovna, vymáhací společnost, která sama má dostatečně kvalifikovaný právní servis vnitřní. Naopak na straně žalovaného zpravidla není žádná právní pomoc, protože si ji často nemůže dovolit, nedosáhne na ni. Čili i u bagatelních pohledávek je tohle trošku srovnání situace. A jak jsem zdůrazňoval, tam, kde je komplikovaný právní spor i o malou částku – to se může stát třeba u náhrady škody – tak soud tady má i v tomto návrhu prostor, aby v takovém případě náklady přiznal, protože usoudí, že to je zcela opodstatněné a že tam kvalifikovaná právní služba musela být poskytnuta. Jenom na dokreslení situace. Dneska se vlastně rozjel "kšeft" s tzv. přísudky, to je ta náhrada právního zastoupení, kdy se prodávají balíky malých pohledávek, deseti, stokorunových pohledávek, a prodávají se za vyšší než nominální hodnotu, právě proto, že se počítá s tím, že vymahačská společnost vydělá na tom tzv. přísudku, který jde k tíži povinného. Je zcela nesporné, že se nemá chránit ten, kdo nechce platit své závazky, že se jejich plnění má vymáhat. Tento návrh tomu nebrání. On samozřejmě stejně zaplatí náklady řízení, například soudní poplatek, ale brání se tomu, aby likvidačním způsobem narůstaly částky, a jak jsem říkal, v konečném efektu, i podle studií, protože na tomto jsme spolupracovali se společností Člověk v tísni, na přípravě změny týkající se bagatelních pohledávek. A oni dělali studie, kdy skutečně tam, kde nejsou extrémní náklady, radikálně stoupá vymahatelnost pohledávek z pohledu věřitelů. A my bychom měli nastavit taková pravidla, aby věřitelé smysluplně vymáhat své pohledávky, aby se dostali ke svým penězům, ale zároveň aby se ti povinní totálně sociálně nelikvidovali. Tolik k druhému pozměňovacímu návrhu. A třetí pozměňovací návrh, který je také významný, ale naštěstí je kratší z hlediska přednesu, zní: 6. V čl. III. bod 17 upravit takto: "17. § 28 zní: "§ 28

63

(1) Exekuci vede místně příslušný exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. (2) Místně příslušným exekutorem je exekutor se sídlem v obvodu exekučního soudu. (3) Nepůsobí-li v obvodu exekučního soudu žádný exekutor nebo je-li tento z provedení exekuce vyloučen, pak je místně příslušným k vedení exekuce exekutor se sídlem v obvodu krajského soudu, do jehož obvodu patří obvod exekučního soudu."." Toto je uplatnění tzv. principu teritorializace exekučního řízení. A tady bych chtěl zdůraznit, že byť se exekutorům říká soukromí exekutoři, tak podle zákona jsou to soudní exekutoři, nikoliv soukromí byznysmeni, tak jak se často na exekutory pohlíží, a vykonávají v přenesené působnosti část státní moci. A měla by na ně být vztažena podobná pravidla, jako na soudy, včetně místní příslušnosti. Mimo jiné pak by došlo k odstranění takových těch obrovských rozdílů, kdy jsou na jedné straně exekutorské fabriky se stovkami zaměstnanců a stovkami tisíc exekucí ročně, a na druhé straně exekutoři, kteří ročně vykonávají stovky nebo někdy možná i méně exekucí. Došlo by k rovnoměrnému rozdělení nápadu exekucí na exekutory podle okresu, kde sídlí. A dokonce ani by nebyl problém, který někdo zmiňoval, že by to byl nějaký náraz, protože exekuce samozřejmě nějakou dobu trvají, takže ještě by dojížděly exekuce, tak jak nápad byl rozdělen teď, a od 1. ledna příštího roku už by došlo k rovnoměrnému rozdělování exekucí. Je tam výjimka odstavce 3, kdy není-li v obvodu exekučního soudu, tedy u okresního soudu žádný exekutor, tak se to přidělí jinému exekutorovi v rámci kraje. Pokud jsem dobře informován, tak k dnešnímu dni se to týká pouze okresu Louny, protože tam neměl zájem působit žádný exekutor. A i to by se pravděpodobně vyřešilo v momentě, kdy by se tato teritorializace uzákonila, protože dneska, když tam přijde nový exekutor, tak má samozřejmě velmi malou šanci v zavedených poměrech získat dostatečné množství exekucí, aby vůbec mohl fungovat. V momentě, kdy se tato teritorialita uplatní, tak samozřejmě i exekutor v Lounech dostane přiměřený nápad exekucí. Jedna z námitek na ústavně-právním výboru zněla, že to je něco nového, neprojednaného. Tady bych chtěl vysvětlit, že to není pravda, protože o několika návrzích podobného typu se jednalo i v Poslanecké sněmovně na ústavně-právním výboru, který to projednával v součtu desítky hodin po dobu několika měsíců a dopady zavedení teritorializace jsou tedy poměrně dobře prodiskutované. A myslím si, že to je cesta, kterou bychom se měli vydat. A na závěr bych vás chtěl požádat o podporu těchto tří pozměňovacích návrhů. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A s přednostním právem nyní vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach, připraví se pan senátor Vítězslav Jonáš. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolil bych si doplnit pozměňovací návrhy

64

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /senátní tisk č. 375/ takto: V části druhé, čl. III vypustit bod 113. Dosavadní body 114 až 135 označit jako body 113 až 134. Odůvodnění: Pozměňovací návrh zachovává stávající úpravu sídla Exekutorské komory České republiky v Brně. Soudní exekutoři se podílejí na výkonu soudního rozhodnutí. Jejich vázanost na soudy vyjadřuje i jejich název. Organizováni jsou podle sídel a působnosti okresních soudů. Proto je logické, že celostátním sídlem Exekutorské komory České republiky je Brno, které je také sídlem Nejvyššího soudu a dalších významných justičních orgánů (Nejvyšší správní soud, Ústavní soud), jakož i Nejvyšší státní zastupitelství či ombudsman. Změnu sídla na Prahu nepodpořil ani sněm Exekutorské komory ČR, který je jejím nejvyšším orgánem. Sídlo celostátních orgánů v určitém městě je i významným prvkem ekonomického rozvoje, neboť orgány veřejné správy patří mezi významné zaměstnavatele. Z hlediska rovnoměrného ekonomického rozvoje státu je správné, aby stát podporoval usídlování veřejných orgánů i mimo Prahu, která je nejbohatším regionem, a tím podpořil ekonomiku mimopražských krajů. Přemístění sídla komory z Brna do Prahy by si vyžádalo i finanční výdaje v této době, které považuji za zbytečné, protože jenom přepsat razítka, hlavičky a podobně samozřejmě v takovém případě jsou výdaje, které obzvláště v této ne příliš ekonomicky úspěšné době jsou zřejmě nadbytečné a asi těžko zdůvodnitelné. Proto se změna sídla komory z Brna do Prahy jako nesprávná jeví a v návrhu zákona se vypouští. Dovolil jsem si ještě toto doplnění. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Vítězslav

Jonáš, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně,

kolegové. Možná, že bychom se měli zamyslet, že přednostní právo by se nemělo využívat tehdy, když už byl, jak řeknu, "pozměňovák" v obecné rozpravě, tak aby potom někdo třeba více zabojoval za Brno nebo ne. Nicméně tady musím říct, že to je naprosto totožný pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegou Svobodou, takže ho nebudu tady načítat a podporuji pozměňovací návrh, který tady přednesl místopředseda Škromach. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, ale nebyl to zlý úmysl. Já myslím, že za Brno nás tady bude bojovat více, takže určitě to spoluautorství je dobré. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava, prosím pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já přednesl svůj pozměňovací návrh, který má dva body.

65

První bod je v článku č. 3, bod 121 v § 116 odstavec 11 vypustit, odstavce 12 až 15 označit jako odstavce 11 až 14. Bod druhý je v článku 4, bod 5 vypustit, bod 6 označit jako bod 5. To se jednalo o doprovodné vyjádření. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se hlásí do podrobné rozpravy paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Já nebudu bojovat za Brno, od toho jsou tady jiní. Nicméně já bych se ráda vyjádřila k pozměňovacím návrhům, které tady přednesl pan kolega Jiří Dienstbier. On je tady důsledně a dlouze odůvodnil a jsou to skutečně tři okruhy pozměňovacích návrhů, kdy chci předeslat, že na jednání ústavně-právního výboru byli přítomni jak zástupci Exekutorské komory, byli přítomni zástupci Advokátní komory, byli přítomni zástupci Soudcovské unie a s těmi návrhy nevyslovili souhlas, kromě tedy exekutorů k tomu bodu 3, a to ještě někteří, samozřejmě ti malí, těm by velmi vyhovovala teritorialita, těm velkým pražským by zase teritorialita nevyhovovala. Nicméně k těm pozměňovacím návrhům, tak jak je tady kolega Dienstbier řekl, dovolte tedy moje poznámky. Pokud se týká povinného zastoupení nezletilého. To je tedy první část návrhu. Podle mého názoru tento návrh prolamuje obecné pravidlo, které je stanoveno v § 20 občanského soudního řádu, podle kterého může být každý před soudem jako účastník, samostatně může jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnost. Obecně je to 18 let, ale víme, že od 15 let mohou lidé uzavírat pracovní smlouvy. Pravidla, která jsou obsažena v § 22 a 23, se potom vypořádávají s tím, kdy je vyžadováno zastoupení zákonným zástupcem a pokud fyzická osoba nemůže jednat samostatně, pokud sice samostatně jednat může, ale vyžadují-li to okolnosti případu. Z uvedeného a z argumentace plyne, že občanský soudní řád umí v současné době řízení s nezletilými řešit a návrh z mého pohledu považuji za nadbytečný. Pokud se týká druhé části návrhu k odstranění práva na náhradu odměny za zastupování. Tady asi se dá obecně konstatovat, že tato zásadní změna, která má i ústavně právní konotace, by měla být určitě více diskutována v širším připomínkovém řízení a za účasti všech dotčených subjektů. Neměla by to být změna, která bude předkládána na plénu Senátu, měla by být diskutována se soudy, ale měla by být diskutována i s advokáty. Pokud jde o řešení problematiky výše nákladů, tady již v minulosti ministerstvo spravedlnosti přistoupila k několika opatřením, která mají jejich výši snížit. A zmíním tady například spojování věcí anebo úpravu přísudkové vyhlášky. Tato opatření vedou ke sledovanému cíli a tím cílem je odstranění nepoměru mezi výší nákladů řízení a výší vymáhané částky. Pak bych ráda upozornila také na aktuální nález Ústavního soudu - hovořil tady o něm kolega Jiří Dienstbier - a na související judikaturu, kdy kritérium účelnosti vynaložení nákladů, které jsou uvedeny v § 142 odst. 1, není novelou vyloučeno. To znamená, soud přiznává pouze to, co bylo vynaloženo k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Protože když vezmeme i spor o bagatelní částku, tak i tento spor může být tak složitý a odborně náročný, jako spor například o částku podstatně vyšší a proto není jasné, proč by měla být paušálně odepřena část náhrady nákladů, byť se zachováním určité možnosti soudu náhradu ve výjimečném případě přiznat. A je otázkou, jaký vliv by toto ustanovení v praxi mělo, zda by dále neodrazovalo věřitele od hájení svých práv soudní cestou. Mnoho lidí se totiž v dnešní době nesoudí, byť

66

jsou v právu, a nesoudí se s ohledem na nejistý výsledek sporu a na jeho finanční nákladnost. To je potřeba si uvědomit. V případě, že Senát přijme pozměňovací návrh, tak si myslím, že dále vysíláme signál, že náklady, které věřitelům domáháním se spravedlnosti vzniknou, nikdo neuhradí. Myslím, že je potřeba mít také na paměti, že na každý, kdo se soudí o bagatelní částku, je inkasní společnost, která disponuje patřičným odborným aparátem. Ještě dále k tomu. Je otázkou, nakolik je vhodné navrhovaným paragrafem 144 odst. 2 písm. b) vydělovat společnosti zajišťující přepravu a paušálně jim odepřít právo na náhrady odměny zastupování. Myslím, že takové opatření je diskriminační. Navrhovala bych také zvážit, zda takový zásah do zákona nebude i s kolizí s Ústavou garantovaným právem na zastupování a právem na soudní ochranu. Pokud se týká otázky teritoriality, domnívám se, že i tady je potřeba širší diskuse. Kolega Dienstbier sice říkal, že návrh byl dlouze diskutován na jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny. Ale na druhou stranu zavedení principu teritoriality jde proti principům zdravé konkurence, na nichž byl exekuční řád zbudován. Tolik mé připomínky k předloženému pozměňovacímu návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, musím říct, že velmi souhlasím s tím, jak zhodnotila paní zpravodajka předložené pozměňovací návrhy. Chtěla bych se jenom vyjádřit k tomu, že problematikou náhrady nákladů se zabýval Ústavní soud. Nedomnívám se, že jde o to, že by měl jiný pohled na věc. Jsem přesvědčena o tom, že by návrh pana kolegy – při vší úctě k němu – se mohl dostat do kolize s tímto rozhodnutím. Ústavní soud se konkrétně zabýval ve spisovém čísle ÚS 3923/2011, jímž sjednotil rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o peněžité plnění do 10 tis. Kč u bagatelní věci. V případech formulářových žalob. Stěžejními body nálezu jsou tyto: Stran náhrady nákladů řízení musí soudy i v řízení o peněžitém plnění do 10 tis. Kč ctít zásadu úspěchu ve věci. Soud o náhradě nákladů nerozhoduje mechanicky. Naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije. V řízení, jež je zahájeno formulářovou žalobou je nárok uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelského úvěru běžného účtu o poskytování služeb atd. S ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny. Nález ÚS upravuje problematiku vhodnějším způsobem, než jak chce činit pozměňovací návrh, protože respektuje principy, na kterých je institut náhrady nákladů řízení vystaven. V závěru bych chtěla říci, že ÚPV, jak vyplývá i z naší argumentace, se tímto problémem opravdu důkladně zabýval. Řekne to určitě garanční zpravodajka, ale shodli jsme se na tom, že by bylo vhodné upravit legislativně-technické a zasáhnout

67

věcným způsobem do návrhu zákona. Nikoliv proto, jak se domnívá kolega Dienstbier, že se totiž bojíme, že PS by event. větší rozsah pozměňovacích návrh neschválila. Myslím, že ten důvod to není. My jsme se prostě neshodli na tom, že návrh řešení pana kolegy Dienstbiera je tím správným zásahem do občanského soudního řádu, který považujeme za mimořádně důležitou procesní normu. Protože podle ní se potom řídí celý proces. I podle mého názoru je třeba k této věci přistupovat opravdu citlivě. Podporuji pozměňovací návrhy přijaté ústavně-právním výborem. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové,

musím zareagovat na to, co tady říkala paní kolegyně Rippelová. K prvnímu pozměňovacímu návrhu, který se týká povinného zastoupení zákonným zástupcem. Tvrdila, že OSŘ v dnešní podobě na toto pamatuje. Není tomu tak. V praxi se prostě stává, že 15letý, 16letý člověk – jako žalovaný – není zastoupen zákonným zástupcem. Nejtypičtěji se to týká nároků z přepravy, těch tzv. pokud, nebo - lépe řečeno – přirážek. To se často projednává, pokud jste někdo ve své praxi byli na soudu, že tam nad soudní síní visí seznam projednávaných věcí, kde po minutách tam mají jednu věc za druhou. Tam samozřejmě nemá soudce ani prostor pro to, aby uvažoval o tom, jestli náhodou rozhodne o povinném zastoupení zákonným zástupcem. Soudy "sekají jako ve fabrice" tyto typy žaloby, resp. rozsudky k nim. V praxi dochází k tomu, že věc ošetřena není, a ten pozměňovací návrh to řeší. K druhému pozměňovacímu návrhu. Garanční zpravodajka senátorka Rippelová tady tvrdila, že se tím odnímá právo na náhradu. Není tomu tak. Jak v současné verzi, tak v navrhované úpravě, je tam prostor pro úvahu soudu, aby individualizovaně posoudil, jestli přizná nebo nepřizná, případně v jaké výši přizná náhradu nákladu právního zastoupení. Jestliže jsem tady říkal, že 80 až 90 % těch tzv. formulářových žalob, co někdo seká "podle kopíráku", tak to je to, co je obvyklé. Zákon by měl obsahovat principy, které se vztahují na většinové řešení, a výjimky by se měly vztahovat na výjimečné situace. A to je přesně směr, kterým jde můj pozměňovací návrh. Jestliže 80 – 90 % případů u bagatelních pohledávek nevyžaduje žádnou kvalifikovanou právní službu, potom princip by měl být, že se v tomto případě nepřiznává náhrada nákladů za takovouto službu, není-li poskytována. V těch 10 % případů může soud individuálně posoudit, že tam musela být právní služba poskytnuta, a proto, že náhradu v konkrétním případě přizná. I k té citaci Ústavního soudu, i z tohoto hlediska vyjádřené v odůvodnění ÚS návrh vyhovuje, protože právě neodnímá soudu možnost individualizovaně posoudit, zda přizná nebo nepřizná nárok na úhradu nákladů řízení. Třetí návrh je skutečně poměrně zásadní změna. Trvám na tom, že byla odshora dolů desetkrát projednána a že přinese dopady, o kterých jsem mluvil. Nedostatečně jsem v úvodním vystoupení zdůraznil, že je to také cesta k výraznému snížení nákladů, tzn. ke snížení zadlužení toho povinného, tj. částky, která je nakonec vymáhána. Jednak proto, že samozřejmě pokud proti povinnému FrýdkuMístku vykonává exekuci exekutor z Chebu, tak jsou náklady jiné, než když to dělá lokální exekutor. Navíc – zavedeme-li teritorializaci – pak se budou v zásadě sbíhat exekuce proti témuž povinnému u jednoho exekutora a vytváří se tím prostor pro další snížení nákladů. 68

Návrh považuji za zcela zásadní, pokud máme řešit situaci neúnosného zadlužování společnosti. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se v tuto chvíli již nikdo nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím. Nyní bych se zeptal, zda si přeje navrhovatel – pan ministr vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje. Děkuji. Dále bych požádal paní zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě, k předneseným návrhům a zároveň aby přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy, o kterých budeme hlasovat, tak jak tady zazněly. Senátorka Jiřina Rippelová: Pokud se týká proběhlé rozpravy, bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Já si je dovolím shrnout. Jednak je to návrh ÚPV, který je součástí usnesení ÚPV. Pak to byl návrh pana kolegy Dienstbiera, který je ve třech částech, strukturovaný. Pak je to návrh pana místopředsedy Škromacha, který se týká změny sídla exekutorské komory. Posledním pozměňovacím návrhem je návrh pana senátora Jaroslava Doubravy. Stručně řečeno, návrh se týká kárného řízení a týká se možnosti odvolání z exekutorského úřadu, byl-li v posledních pěti letech exekutor třikrát trestán. To znamená pravidlo třikrát a dost. Pokud bych měla již teď, pane řídící, navrhnout, jakým způsobem budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak si myslím, že o návrhu ÚPV, o jednotlivých 23 bodech můžeme hlasovat en bloc. To by byl první pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, ještě než přistoupíme

k hlasování, tak svolám ctěné senátory a senátorky. V této chvíli je přednesen návrh, který je usnesením garančního výboru. Zeptám se na stanovisko předkladatele a na ministra, zda souhlasí s tímto návrhem nebo nesouhlasí. Můžete do mikrofonu, pane ministře. (Ano.) Paní garanční zpravodajka, předpokládám, že má také pozitivní stanovisko. (Ano.) Takže v tuto chvíli je v sále přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Paní zpravodajko, prosím další návrh. Senátorka Jiřina Rippelová: Teď máme před sebou návrhy pana senátora

Jiřího Dienstbiera. Ty jsou pod body I, II a III. Bod I se týká povinného zastoupení nezletilého. O tom bychom hlasovali samostatně. O všech třech budeme hlasovat samostatně. Nebo navrhuji hlasovat samostatně. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Souhlasí pan předkladatel?

Souhlasí. Nyní budeme hlasovat o prvním návrhu, tak jak jej přednesla paní zpravodajka. Stanovisko pana ministra? Pan ministr nesouhlasí. Paní zpravodajka? Senátorka Jiřina Rippelová: Neprošel na ÚPV, nesouhlasím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže nesouhlasíte. (Paní

senátorka potvrzuje.) Dobře. Děkuji.

69

V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 41, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Další návrh, prosím, paní zpravodajko. Senátorka Jiřina Rippelová: Je to pozměňovací návrh pod II. Návrh se

týká odstranění práva na náhradu za zastupování. (Senátor Dienstbier nesouhlasí s formulací – nikoli odstranění práva, poznámka z místa.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. O tomto návrhu

budeme hlasovat. Stanovisko pana ministra je negativní. Paní zpravodajka? (Také negativní.) Ano. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 36, proti bylo 12. Návrh byl přijat. Prosím další návrh, paní zpravodajko. Senátorka Jiřina Rippelová: To je poslední návrh pana kolegy Dienstbiera pod bodem III – zavedení principu teritoriality exekučních úřadů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko pana ministra? Nesouhlasné. Paní zpravodajky? (Také nesouhlasné.) Děkuji. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 39, proti bylo 12, návrh byl přijat. Prosím další návrh, paní zpravodajko. Senátorka Jiřina Rippelová: Dalším návrhem je pozměňovací návrh pana senátora Zdeňka Škromacha. Ten se týká vypuštění bodu 113, to znamená sídla exekutorské komory, přesídlení do Brna. Mé stanovisko je neutrální. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko pana ministra?

(Souhlasné.) Děkuji za podporu. V tuto chvíli je v sále přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Paní zpravodajko, jsou ještě nějaké návrhy?

70

Senátorka Jiřina Rippelová: Ano. Poslední pozměňovací návrh je pana kolegy Jaroslava Doubravy. Ten se týká, jak jsem řekla, možnosti odvolání exekutorů z exekutorského úřadu, byl-li v posledních pěti letech třikrát trestán. Je to pozměňovací návrh, který bude hlasován jedním hlasováním. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Stanovisko předkladatele. Pane ministře? Nesouhlasné. Stanovisko paní zpravodajky? (Také nesouhlasné.) Nesouhlasné. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 18, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat. Tím jsme vyčerpali, paní zpravodajko, všechny pozměňovací návrhy. Můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátorka Jiřina Rippelová a pan senátor Dienstbier. Paní senátorko, vy nechcete být? Rozumím, dobře. Senátorka Jiřina Rippelová: Navrhuji, aby to byl kolega Jiří Dienstbier. Já

případně jako náhradník. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Čili v obráceném pořadí, dobře. Takže v pořadí – pan senátor Jiří Dienstbier a paní senátorka Jiřina Rippelová. Oba souhlasí. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, pověřit pana senátora Jiřího Dienstbiera a paní senátorku Jiřinu Rippelovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno stále 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 28 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu ministrovi k úspěchu, že jeho návrh prošel Senátem. Chvilinku, my se tady vystřídáme.

71

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, než budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, dávám slovo kolegu Oberfalzerovi, který bude mít procedurální návrh. Prosím. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navrhnout, abychom vyřadili z programu bod č. 13, senátní tisk č. 333, který se týkal změny zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Důvod vyřazení je, že navrhovatelé tento návrh zákona stahují, a to proto, že se podařilo zařídit, aby tato věc byla obsažena v již sněmovnou postoupeném návrhu zákona o volbě prezidenta. Čili projednávání by bylo zcela redundantní. Prosím předem o podporu tohoto návrhu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. O procedurálním návrhu budeme vzápětí hlasovat. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Hlasujeme o právě předneseném procedurálním návrhu o vyřazení bodu z pořadu schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Děkuji. Hlasování skončilo přijetím návrhu. Registrováno 60 senátorek a senátorů, pro bylo 50, nikdo nebyl proti, kvorum bylo 31. Nyní můžeme pokračovat v projednávání bodu, který jsme přerušili, tedy:

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 382) Byla otevřena obecná rozprava. V obecné rozpravě nyní budeme pokračovat. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní poslankyně přichází. Nikdo. (Několik senátorů má námitky, že byli přihlášeni. – Hlas: Musíte se přihlásit znovu.) Ano, i ti, kteří se přihlásili, musí tak učinit znovu. Takže jsou tu zatím dva přihlášení, pan senátor Doubrava a po něm pan senátor Palas. Prosím, pane kolego. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážené kolegyně a kolegové, mám takový

divný zvyk, že se snažím návrhy zákonů konzultovat s těmi, kterých se týkají. Tak jsem udělal i v tomto případě. Padly tady obavy z toho, že případně získané finanční prostředky by se mohly nekontrolovatelně rozpliznout, a tudíž bychom je neměli přijímat. Já si myslím opak. Já si myslím, že bychom měli řešit ohlídání toho, aby se finanční prostředky nerozplizly, aby se nám nerozkutálely někam jinam a aby byly použity k tomu účelu, ke kterému určeny byly. To je důvod, proč návrh zákona podpořím. Jinak bych vyslovil trošku podiv nad tím, když paní předkladatelka řekne, že chtěli udělat kolegovi Kvapilovi radost a tudíž sídlem je Olomouc. Já si myslím, že

72

takovéto radosti bychom si neměli dělat a že bychom měli takovéto věci rozhodovat podle hodnoty, úspěšnosti, potřebnosti atd. Neměli bychom si tímto způsobem radosti dělat. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má

pan senátor Jaroslav Palas. Senátor

Jaroslav

Palas: Vážený pane

předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi v úvodu mého krátkého vystoupení několik obecných poznámek ke státním fondům, které jsou zřizovány zákonem, podobně jako Státní fond bydlení. Já si pamatuji na historii vzniku tohoto fondu. Jakýmsi promotorem vzniku tohoto fondu mezi jinými byl i pan poslanec Kvapil, myslím si, že to byl on, který navrhl, že sídlo tohoto fondu je v Olomouci. Byť vím, že v podstatě všechny orgány tohoto fondu fungují zde v Praze. Ale není to o sídlu tohoto fondu. Ministerstvo financí obecně nemá rádo tyto státní fondy, protože jsou zřizovány zákonem, řídí se příslušným zákonem a vlastně těmto fondům je nadřízen Parlament. Jakékoli změny ve financování nebo v pohybech peněz uvnitř tohoto fondu musí posvětit příslušný rozpočtový výbor a Poslanecká sněmovna. Takže ministerstvo financí k těmto miliardám, které obvykle v těchto fondech jsou, nemá přístup, ať už to je Pozemkový fond nebo i tento fond. Já pokládám návrh, který zde byl předložen, za velmi pozitivní, protože se týká bydlení a posiluje sílu tohoto fondu. Jestliže z evropských peněz vznikem institutu JESSICA posílíme tento fond o 600 milionů Kč, pak to pokládám za velmi správné. Navíc tím, že JESSICA bude konstituována – a předkladatelé mě ujistili, že pokud nezdržíme proceduru a proces této novely, tak to dává předpoklad, že v dalším programovacím období každé dva roky tento fond obdrží z evropských peněz 2 miliardy Kč. Na výborech při projednávání této novely zaznělo, že JESSICA v Moravskoslezském kraji, kde je zřízena, je konstituována, vlastně nefunguje. Já vás chci ujistit, že funguje. My jsme první kraj, který převedl finanční prostředky z regionálního operačního programu v objemu půl miliardy Kč do JESSICy, v této chvíli se realizuje výzva. První projekty již budou brzy uspokojeny. Druhým krajem, který zřejmě stihne ještě v tomto programovacím období JESSICu zřídit, je Olomoucký kraj. Takže já přeji předkladatelům tohoto zákona, aby uspěli velmi rychle tento institut zřídit. A teď k té JESSICe, protože řada z vás neví, co to JESSICA je. JESSICA je v podstatě banka, do které jste schopni vložit finanční prostředky, především evropské finanční prostředky, tedy naše prostředky, které jsme poslali do Bruselu a z Bruselu nám je posílají zpátky. Takže je žádoucí a ve vztahu k procesu budování bydlení v České republice, posílení tohoto procesu je skutečně potřebné, aby tento státní fond měl možnost prostřednictvím instituce JESSICy, což je vlastně jakási banka, která nemá režie a prostřednictvím projektů poskytuje za výhodných podmínek dlouhé peníze. Proto bych prosil, aby ctěný Senát tento zákon posvětil a přijal. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan

senátor Miroslav Nenutil má slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, vážená paní

poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Prostřednictvím pana předsedajícího – 73

kolegovi patrně bude muset rezervovat místo zpravodaje v případě vrácení do sněmovny, aby tam mohl své přání pánům poslancům předložit. K vystoupení mě podnítila citace paní poslankyně ze zprávy pana prof. Eliáše, jehož si vážím. Ale máme-li rozhodovat o tak velkém zákonu, o tak významném zákonu, nebo novele zákona, pak je to pořád, při vší úctě k panu profesorovi, názor jednoho člověka. A tam mě zarazila věta: Stav, který je dnes, je špatně. Nejsem ani právník, ani ekonom, ani stavař, ale přes deset let jsem na radnici ve Stříbře, v malém západočeském městečku, v různých funkcích. Přes deset let tedy mám zkušenosti s tím, jak současný Státní fond rozvoje bydlení funguje. Nezaznamenal jsem žádné závažné problémy, ať už to bylo s finančními prostředky, jež město čerpalo při výstavbě různých typů bytů, i když i k tomu může mít člověk výhrady, anebo ať už to byly prostředky, které město dostalo přiděleny proto, aby na základě své vyhlášky je přidělovalo svým občanům. Jsem vždycky trošku obezřetný, když se objevuje snaha měnit něco, v čem není problém. A tady v tom případě si nemyslím, že by k takové zásadní změně muselo docházet. Z toho důvodu mám problém tento návrh zákona podpořit. Tolik má poznámka. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má

paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní poslankyně, pane předsedající, já musím říci, že my jsme se tímto návrhem zákona zabývali na ÚPV bez přítomnosti předkladatelky z toho prostého důvodu, že ona v té době předkládala zřejmě garančnímu výboru. My jsme v té době vycházeli z legislativních připomínek naší legislativy a speciálně nás mimořádně zarazilo vládní stanovisko k tomuto návrhu zákona, které mimo jiné konstatovalo, že úpravu je třeba provázat zákonem č. 219/2000 Sb. Poté, co jsem tady vyslechla podle mého názoru velmi dobrou argumentaci paní předkladatelky, která z mého pohledu odpověděla na všechny otázky, které jí byly kladeny, i u vědomí toho, že Poslanecká sněmovna to schválila neobyčejně rychle, což v nás často vzbuzuje podezření, ale hlavně že ze 168 poslanců hlasovalo pro 153 poslanců, takže já mám za to, pokud návrh zákona zamítneme nebo přijmeme pozměňovací návrhy, jistě brané v dobrém úmyslu, docílíme jediné věci. Česká republika přijde o 600 milionů Kč. Nic jiného se nestane. My v tuto chvíli neřešíme, jestli Česká republika má mít fondy nebo nemá mít fondy. Já se přiznám, že nejsem vůbec stoupenec žádného druhu fondů, ale tehdy, když ten fond vznikl – fond rozvoje bydlení – tak mi tehdy přišlo logické, že zúčtování se státním rozpočtem, pokud by byla bytová výstavba financována jenom ze státního rozpočtu, bez pomoci fondu, je mimořádně obtížné, protože to plánovací období potom je mimořádně krátké. Takže mě paní předkladatelka přesvědčila, já nebudu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, přestože jsem na ÚPV pro zamítnutí hlasovala. Myslím si, že nepřijetím návrhu zákona docílíme opravdu jenom toho, že do České republiky nepřijde 600 milionů Kč. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Kladívko se přihlásil do obecné rozpravy a má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Pane předsedající, před hlasováním po ukončení rozpravy bych požádal o patnáctiminutovou přestávku pro klub senátorů ODS.

74

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Určitě vám vyhovíme. Ještě se

přihlásil pan senátor Řihák. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nevystupoval bych, ale když slyším diskusi, je dobré něco zamítnout. Přede mnou někdo říkal, že Česká republika přijde o 700 mil. O to nepřijde Česká republika, o to přijdou lidé, kteří mohou výhodné úvěry čerpat. Tady bylo řečeno, že to má návaznost na IPRM a že město Příbram bylo také jedním z prvních žadatelů. Nevím, zda teď mám nebo nemám střet zájmů. V rámci IPRM se tady rozdělily velké peníze, šly jak pro lidi, tak pro města. Za tyto peníze se dala opravit veřejná prostranství, ale lidé si opravili střechy, zateplili si baráky atd. Toto je doprovodný program, který lidé mohou využívat. V Příbrami si zase mohou vzít výhodný úvěr a zateplit domy. Jestliže stát nemá tolik peněz, proč bychom jim neumožnili čerpat to z těchto prostředků? Určitě zákon podpořím. Chtěl jsem ale nahlásit střet zájmů, protože zde zaznělo naše město, kde dělám starostu. Doporučuji to podporovat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se

ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě? Ano, paní poslankyně využije této příležitosti. Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, využiji této

příležitosti, abych poděkovala za rozpravu a za projednání tohoto tisku. Myslím si, že byl projednán velmi kvalitně, velmi podrobně a za všechno, co zde zaznělo, si dovolím poděkovat. Protože mi došlo, že v dozorčích radách, ve výborech fondů atd. nejste tolik zastoupeni, možná nějakou formou vás přizvat ke spolupráci by bylo do budoucna dobré. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Přeje si vystoupit pan zpravodaj ústavně-právního výboru? Nepřeje. Paní zpravodajka garančního výboru? Ano, paní senátorka Richtrová má slovo. Senátorka Eva Richtrová: Diskusi shrnu velice jednoduchým způsobem.

V diskusi vystoupilo 11 kolegů a kolegyň, zazněly tady dva návrhy, a to jednak schválit, jednak zamítnout. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Přistoupili bychom normálně

k hlasování, ale klub ODS požádal o 15minutovou přestávku. V 17.20 hodin budeme v jednání pokračovat. (Jednání přerušeno v 17.30 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 17.19 hodin.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky a senátoři, budeme hlasovat. Prosím, abyste si zkontrolovali své zasuté karty. Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo

75

jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Skončilo 30. hlasování přijetím návrhu. Registrováno bylo 61 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro 48, proti 4. Návrh byl schválen. Blahopřejeme paní poslankyni a projednávání tohoto bodu skončilo. Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji a přeji hezký zbytek dnešního dne. Na shledanou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Panu ministru spravedlnosti, protože tu byl poprvé, jsme poskytli přestávku na osvěžení. Teď nastupuje znovu do boje, neboť budeme projednávat

8. Návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE) (evropský senátní tisk č. N 146/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 146/08 a N 146/08/01. Prosím pana ministra spravedlnosti, aby nás seznámil s těmito materiály a diskutující kolegy a kolegyně prosím, aby poskytli panu ministrovi vhodné prostředí k tomu, aby nás mohl oslovit. Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové,

už z názvu vyplývá, že nejde o nějaký předpis, ale o návrh Evropské komise, který byl předložen 8. února 2012. Jde o návrh nařízení o statutu evropské nadace. Velmi stručně řeknu, o co jde. V zásadě jde o to, že by se měla zavést jednotná nadnárodní právní forma pro neziskové subjekty, která by měla být vhodná ve všech členských státech EU a měla by existovat paralelně vedle národních nadací. Tento návrh vytváří novou jednotnou evropskou právní formu, již má za cíl usnadnit zakládání nadací a jejich činnost na jednotném vnitřním trhu. Ministerstvo se k návrhu staví otevřeně. Možná by mohl vzniknout nějaký teoretický spor o to, zda je zde třeba předběžný souhlas Senátu. Přikláněl bych se k tomu stanovisku, které řekl váš příslušný výbor, tzn. že souhlas je dobré mít, nemá smysl vést spory o to, zda je nebo není nutný. Doufám, že Senát souhlas k tomuto dnes dá. Prosím vás o to, abyste návrh tak, jak je předložen, podpořili. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím,

zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk N 146/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím ho, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane

ministře, vážené paní senátorky a senátoři, pokusím se být co nejstručnější i vzhledem k mé hlasové indispozici. Jedná se o návrh, který je legislativním návrhem přímo aplikovatelným. Jde o nařízení. Nadační činnost patří k oblíbeným aktivitám za účelem získání finanční podpory ke kultuře, k vědě, ke školství, ke zdravotnictví, zaměstnává velký počet obyvatel a tudíž se nabízela, zda by nemohla být zřízena i

76

evropská nadace tak, aby nemusely být se stejným cílem jednotlivé nadace děleny podle přítomnosti ve státu, kde by byli stejní lidé v představení této nadace. Z toho důvodu na požadavek Evropského parlamentu byl vypracován tento návrh komisí. Pro vaši informaci – EU registruje v členských státech 150 000 nadací, které vydávají 100 mld. euro ročně. Zajímavou věcí je, že v České republice existuje určitý sentiment slova "evropský" ve spojení evropské nadace. Jen v České republice je v evropských společnostech polovina registrovaná v naší zemi ze všech států EU. Ani vláda, ani výbor neměly dramatické výhrady k návrhu tohoto nařízení. Návrh zavádí novou právní formu. V článku 5 je stanoveno, že nadace by měla sloužit k obecně prospěšnému účelu a zároveň se v něm stanoví, co se pod tímto obecně prospěšným účelem myslí. Vymezení je velice široké, sahá od podpory vědy, umění přes pomoc uprchlíkům, ochranu životního prostředí, činnost v oblasti zdraví a ochrany spotřebitelů a i v dalších oblastech. Nebudu zdržovat vlastním obsahem, protože bylo možno při jednání našeho výboru se s tím podrobně zabývat. Nebyly k tomu žádné výhrady, ani nic dramatického se neodehrálo. Zabývali jsme se pak také problematikou způsobu, jakým má být toto nařízení přijato a speciálně, zda má být využito tzv. předběžného souhlasu v obou komorách českého parlamentu, neboť je tento návrh nařízení přijímán na základě doložky flexibility, tedy článku 352 smlouvy o fungování EU. Tam se přímo hovoří, že pokud se tato oblast netýká vnitřního trhu, má česká exekutiva požádat obě komory o předběžný souhlas. Proto se také naše usnesení v podstatě zabývá pouze tím, že vám navrhujeme, abychom přijali toto upozornění pro vládu, že shledáváme tento návrh potřebný k tomu, aby nejdříve komory vyjádřily souhlas s tímto návrhem. To je hlavním bodem našeho usnesení. Dovolím si vás požádat, abychom toto upozornění vládě – pan ministr s tím problémy nemá – přijali. Tím bych ukončil svou krátkou zpravodajskou zprávu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, prosím,

posaďte se také ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum je 31. O návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Děkuji. Hlasování pořadové č. 31 skončilo přijetím návrhu, jak jej přednesl pan senátor Sefzig. Aktuálně bylo přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum bylo 30, pro 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím také skončilo angažmá pana ministra. Děkujeme mu a přejeme mu hodně zdaru. Následujícím bodem je 9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 378) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 378. Návrh uvede pan poslanec Pavel Staněk. Vysvětlí, jak to bude s funkcí předkladatele. On nám vysvětlí, jak to bude s funkcí předkladatele. (Přichází poslanec Stanislav Polčák).

77

Poslanec Stanislav Polčák: Dobrý den, děkuji pane místopředsedo za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je to příslovečné jako v té Cimrmanově hře "Já jsem tu jen na záskok". Jmenuji se Stanislav Polčák a jsem spolupředkladatel poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění trestní zákoník a trestní řád. V tuto chvíli bych si dovolil uvést alespoň částečně za prvé omluvu členů ústavně-právního výboru v Senátu, kde jsem měl tento tisk návrhu zákona, který původně měl předkládat kolega pan Staněk, ale pro jeho nemoc se nemohl dostavit, tak já jsem měl být na ústavně-právním výboru. To se bohužel nepodařilo, protože zároveň jsem v době, kdy se projednávala tato norma, musel zpravodajovat novelu Ústavy v Poslanecké sněmovně, která míří k vám, takže omluva tímto členům ústavně-právního výboru, že si moje vystoupení nemohli vyslechnout, nemohli jsme argumentovat. To je na podporu toho našeho návrhu zákona, který ústavně-právní výbor Senátu doporučil zamítnout. Já bych si dovolil alespoň shrnout základní teze tohoto poslaneckého návrhu zákona, které si myslím, že sledují cíle, které jsou relativně kontroverzní, na druhou stranu si nemyslím, že by nezasluhovaly pozornost a nemělo být o nich skutečně tady diskutováno. Ostatně, Poslanecká sněmovna tento poslanecký návrh zákona schválila. Nemohu zastírat to, že tento návrh zákona byl původně řekl bych normou daleko tenčí a z jistého úhlu pohledu zaměřen trochu jinam než je výsledné znění návrhu zákona. Na druhou stranu reagujeme na aktuální urgentní potřebu, která na úseku českého vězeňství je skutečně mimořádně akutní podle názoru předkladatelů. Tento poslanecký návrh má za cíl zmírnit míru té trestní represe, jeden z těch cílů, u trestného činu zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. U trestného činu zanedbání povinné výživy se umožňuje uložit pachateli do doby uhrazení dlužného výživného, jako přiměřené omezení i omezení, spočívající v zdržení se řízení motorových vozidel. Chci upozornit, že v důsledku změny trestních předpisů nebo předpisů na úrovni trestního práva došlo k tomu, že se od roku 2010 zdvojnásobil počet vězňů, kteří jsou držení ve vězení právě v důsledku jaksi naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy, máme tu stoprocentní nárůst počtu držených vězňů a my se domníváme, že tuto situaci je skutečně potřeba řešit. Je třeba proto umožnit soudcům, aby v rámci vykonávacího řízení mohli více zohledňovat okolnosti konkrétního případu, což by mělo mít pozitivní vliv na efektivitu trestání, neboť v jejich důsledku nebude v případech, které to nevyžadují, působeno na odsouzené trestem spojeným s přímým omezením osobní svobody, ale méně invazivními nebo represivními nástroji a bude umožněno právě pachatelům trestných činů, aby mohli v případech, kdy např. došlo ke způsobení škody obětem trestných činů, vůbec tuto škodu nahradit. Já nevím, kdo z kolegů, ctěných senátorů a senátorek si myslí, že vězeň, který je držen ve vězení, u těch méně závazných trestných činů – nemluvím samozřejmě o těch závazných zločinů, tam samozřejmě plní trestně represe zcela jednoznačně několikerou funkci. Ale u těch méně závazných trestných činů si nemyslím osobně, že vězeň, který je držen ve vězení, je schopen nahradit škodu, kterou způsobil tímto trestem, protože práce ve vězení samozřejmě je obrovský problém. Myslím si, že omezení, které je schopen soud už dnes ukládat v rámci méně závazné trestné činnosti, mohou směřovat také k tomu, že pan odsouzený bude tímto motivován, aby nahradil škodu. Mimo vězení se podle mého názoru podaří jaksi daleko lépe, na druhou stranu i soud by měl být, řekněme, tou trestní normou, trestním zákoníkem, směřován k tomu, aby tyto okolnosti více vážil.

78

Je třeba proto podle našeho názoru i zkrátit lhůtu, ve které může odsouzený opakovat zamítnutou žádost o podmíněném propuštění z výkonu trestu na svobodu, a to z jednoho roku na šest měsíců. Považujeme za důležité posílit význam návrhu ředitele věznice na propuštění odsouzeného z výkonu trestu na svobodu před uplynutím řádné doby pro podmíněné propuštění, kdy tomuto návrhu soud nevyhoví, jen, je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl žádný život. Tento návrh ředitele věznice vydává na základě podkladů odborníků, kteří na převýchově odsouzeného pracují ve věznici a mohou nejlépe posoudit míru resocializace odsouzeného. Neznamená to, prosím pěkně, že by odsouzený byl vystaven do role pasivně přihlížejícího, ten samozřejmě může návrh podat také. Na druhou stranu si myslím, že je třeba posílit význam, pokud návrh na podmínečné propuštění dá skutečně ředitel věznice. Já nevím, jak – je necháno samozřejmě na úvaze soudu, zdali takovémuto návrhu vyhoví. Tam není z role soudu udělán jakýsi průtokový ohřívač těchto návrhů, naopak soud má možnost tomuto návrhu nevyhovět, ale myslím si, kdo lépe zná jakousi nápravu či převýchovu odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody, než ten konkrétní ředitel věznice. Soudce sedí vzdálen mnohdy z desítek kilometrů od vězení, sedí mezi čtyřmi stěnami, odsouzeného nezná, reaguje na základě písemných materiálů a myslím si, že návrh ředitele věznice již má jistou kvalitativní úroveň. Domnívám se, že je mu proto třeba věnovat zvýšenou pozornost z hlediska zákonnosti, to znamená, aby na tento návrh i zákon více reagoval. To je cíl této části novely. Okolnost, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak učinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem, by napříště v řízení o podmíněném propuštění měla být zohledňována pouze u zločinů, ne u přečinů. Nikoliv u té méně závažné trestné činnosti. Tato změna umožní jednodušší rozhodování o podmíněném propuštění osob pouze za přečin, u kterých již došlo k převýchově a soud neshledá důvody pro jejich další pobyt ve věznici. Já si dovolím už jen snad ve stručnosti reagovat na některé námitky, které proti této novele zákona, která vyšla z dílny poslanců – nechci zastírat, samozřejmě přiznávám, že tento návrh zákona byl konzultován, respektive připravován za spolupráce s ministerstvem spravedlnosti, že tento návrh zákona míří na aktuální problém českého vězeňství, kde je obrovská míra přeplněnosti vězení. A my se – já se domnívám, že naše země se ocitá už na jakési hranici z hlediska slučitelnosti tohoto stavu s požadavky Evropské úmluvy na ochranu práv a svobod, článku III. této Úmluvy. Domnívám se, že by na to měl zákonodárce reagovat. Může se na to reagovat pouze dvojím způsobem. Buďto se vydáme cestou řekněme západoevropskou nebo řekněme standardní evropskou, která je v případě trestání liberálnější, než je česká úprava a snaží se zavést trest nepodmíněného vězení pouze tam, kde je to skutečně nezbytné pro splnění určení samotného trestu. V okamžiku, kdy Česká republika trpí tímto přebytkem vězňů, tak může reagovat tak, že vystaví nové věznice – na to se zdá, nejsou jaksi prostředky – anebo bude se snažit méně závaznou trestnou činnost přesunout do role alternativních trestů a ne zbytečně uvrhat lidi, kteří byli přichyceni při určitém skutku, který je z hlediska trestného trestný a na druhou stranu podle našeho názoru umožňuje splnění účelu trestu, i pokud nebude uložen trest přísný ve smyslu bezpodmínečného nepodmíněného odsouzení. To znamená umístění do věznic. Já jsem si plně vědom toho, že ta norma je kontroverzní a že samozřejmě pro občany bude do jisté míry líbivé hovořit o tom, že ten, kdo spáchal trestný čin, má být bezpodmínečně uvržen do vězení. Na druhou stranu jsem si vědom rovněž toho, že

79

ctěné senátorky a ctění senátoři jsou vázáni také vlastním rozumem a nikoli pouze tím, co možná chce ulice. Domnívám se, že bychom měli reagovat na aktuální situaci, kterou české vězeňství skutečně je zavaleno, a to je problém, který je urgentní. My jsme se to na pozici poslaneckého návrhu, který byl zpracován ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti snažili řešit tím způsobem, kdy trestně represe, kde není zcela nezbytná, aby ukládala nepodmíněný trest vězení, tak aby bylo reagováno a soudem umožněno ukládat jiné druhy trestů při samozřejmě jistých zpřísněných podmínek výkonu této alternativy trestu. Není to samozřejmě jediný středobod toho názoru, ale ty ostatní jsem snad představil v předchozí části. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli pane

poslanče Polčáku, aby to bylo správně uvedeno v protokolu, prosím vás, ano, už jste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 378/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy,

vážení pánové, vážený pane poslanče, já vám řeknu faktické poznámky, to znamená dohledatelné objektivní poznámky. Takže nejprve jako vždycky uvádím legislativní poznámky a chtěl bych říci, že skutečně ten tisk byl původně velmi útlý. A teprve za pomoci ministerstva spravedlnosti byl podstatně rozšířen. Já se k tomu vrátím v té části další. Takže myslím si, že tady by měl sedět zástupce ministerstva spravedlnosti spíše, protože ti ho podstatně rozšířili, čímž samozřejmě obešli obvyklá připomínková místa. Jinak já tady připomenu to, že vláda sama reagovala na tento poslanecký návrh tak, že rozdala stanovisko, ve svém vyjádření k návrhu souhlasila s cílem novely, ale požadovala přinejmenším nové uvážení dvou ze třech navrhovaných změn trestního zákoníku. Z ústavního pohledu – pouze soud má rozhodovat o vině a o trestu – se vládě nelíbila zejména změna v § 88 odst. 2., podle které by měl soud v nemalé míře akceptovat návrh ředitele věznice při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného. V prvním čtení ústavně-právní výbor v prvním zasedání nedospěl ke shodě a nepřijal žádné usnesení. V květnu pak projednal návrh zákona znovu, přičemž akceptoval komplexní pozměňovací návrh, který měl takřka 50 novelizačních bodů. Ty byl přineseny ministrem spravedlnosti coby zástupcem vlády, tento návrh zachoval tři změny z původního poslaneckého návrhu, ale desítky dalších změn doplnil. Taková nová rozsáhlejší úprava se tudíž vyhnula některým jinak standardním filtrům vládního posouzení návrhu. Jak už jsem řekl, obešla připomínková místa a zřejmě i legislativní radu vlády. Ve druhém čtení byl samostatně podán pouze pozměňovací návrh, který drobně korigoval popis jednání ve skutkové podstatě trestného činu výtržnictví, které příliš s tím záměrem, který nám zde byl předložen, nesouvisí. Ne příliš, nesouvisí vůbec. V Poslanecké sněmovně byly obecně kritizovány časté novelizační změny k novému trestnímu zákoníku. Návrh byl rovněž podezírán z příliš účelového přístupu k řešení přeplněných věznic. Nově navrhované možnosti pro předčasné propouštění mohou vyvolávat snahu věznic zbavit se přebytku odsouzených za cenu fabulací při jejich posuzování. Konkrétní kritika padla na nový způsob vynucování řádného plnění vyživovací povinnosti prostřednictvím odnětí oprávnění k řízení motorového vozidla. 80

Některým poslancům vadil nedostatek souvislosti mezi neplacením výživného a tímto omezením řidičů. Já úmyslně připomínám, jak probíhala i rozprava v Poslanecké sněmovně, protože se k ní vzápětí vrátím i z pohledu ústavně-právního výboru. Jinak pokud jde o jednání v Senátu Parlamentu ČR, tak Poslanecká sněmovna postoupila nám jako Senátu návrh dne 25. 6. 2012, lhůta projednání v Senátu končí dne 25. 7. 2012. Organizační výbor nám, tedy ústavně-právnímu výboru, přikázal tento tisk dne 26. 6. 2012. Tolik tedy k legislativnímu procesu. Jinak i pan poslanec jako zástupce předkladatelů tady řekl, že ústavně-právní výbor odmítl tento návrh. A já dodám – odmítl ho jednoznačně. Jinak pan poslanec nám tady řekl svoje názory na tu navrhovanou novelu a já v tuto chvíli říkám, že by měla být slyšena i druhá strana, kterou jsem v tuto chvíli já jako zástupce ústavněprávního výboru. A říkám na rovinu, že jsem 33 let trestním právníkem a tento návrh považuji za trestně právní a legislativní paskvil. Jinak tady nebylo řečeno, že předložený návrh neobsahuje jenom novelu trestního zákona a trestního řádu, ale i zákona o soudech(?) mládeže, zákona o přestupcích a zákona o silničním provozu. Jinak připomínka, kterou si neodpustím, nechápu, proč situaci ve věznicích řeší poslanci, když je to gesce Ministerstva spravedlnosti České republiky. Takový přístup, to je podávání poslaneckých návrhů namísto ministerských či vládních, obchází zavedené postupy a zkracují připomínkové řízení a legislativní radu vlády, a z mého pohledu a myslím si, že i z pohledu Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR je takovýto proces nepřípustný. Jinak připomínám to, že 15. února 2012 média zveřejnila informaci, že vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko s tím, že rozhodnutí bude na sněmovně. Jinak citát: "Navrhované opatření považuji za poněkud křečovitý způsob řešení přeplněnosti věznic, tedy problém, který je dlouhodobě koncepčně neřešený," uvedla ještě před jednáním kabinetu vicepremiérka Karolína Peake tehdy za Věci veřejné. A pokračovala: "Návrh by v důsledku dokonce mohl ohrožovat bezpečnost občanů," varovala s odkazem na nutnost koncepčního řešení. Takže já budu pokračovat podle jednotlivých částí. Ta první část je snížení počtu vězněných pachatelů trestného činu zanedbání povinné výživy. Pan poslanec tady zmínil, že za trestný čin zanedbání povinné výživy - najdeme v § 196 odst. 1 nebo 2 trestního zákoníku – lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem. Moje poznámka: Pravomoc soudu k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výživy se speciálně podmiňuje tím, že si to vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo nenapravitelnost pachatele. Proč ne tedy u dalších méně závažných přečinů? A zejména zásadní námitka, že o tomto by měl rozhodovat pouze soud. Považuji to za jakousi nedůvěru nebo korekci rozhodování soudu, která samozřejmě je nepřípustná i z hlediska ústavního. Jde o naprosto nesystematický návrh, který je v obecné části trestního zákoníku – je třeba zdůraznit, že v obecné proto, že tam se upravují pravidla působící skupinově pro celé třídy trestně právních vztahů, je tam vkládáno konkrétní pravidlo o zvláštním použití trestu odnětí svobody pro jediný samostatný trestný čin, tj. přečin zanedbání povinné výživy. Najdeme to v § 55 odst. 2 věta druhá. A současně se navrhují i vlastní změny v ustanovení o trestních sazbách zanedbání povinné výživy, to znamená ve zvláštní části trestního zákoníku. To je naprosto ojedinělé a z mého pohledu nepřípustné.

81

Tady souhlasím s připomínkou našeho legislativního odboru - tato neobvyklost řešení může komplikovat interpretaci ustanovení § 55 odst. 2 – neboť nově doplňovaná věta konkuruje dosavadní větě první. Obě pravidla lze totiž vztáhnout na ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výživy. Jinak u trestného činu zanedbání povinné výživy se v navrhovaných ustanoveních snižují trestní sazby. To už zde pan poslanec jako zástupce předkladatelů řekl a já k tomu mám samozřejmě hned několik poznámek. Zaprvé nechápu, proč by mělo dojít ke snížení hranic trestní sazby na původní, když trestní zákoník – a vzpomeňme si - tyto trestní sazby zpřísňoval. A byl to jeden z argumentů, v čem je trestní zákoník přísnější oproti trestnímu zákonu. Jinak se podívejte do důvodové zprávy k tomu novému trestnímu zákoníku, který je účinný od 1. 10. 2010, a tam se tehdy pravilo, tedy ne tehdy, ale nedávno: "S ohledem na četnější požadavky na zpřísnění postihu zanedbání povinné výživy, zejména též v případech opakovaného neplnění této povinnosti, dochází k mírnému navýšení trestních sazeb v míře odpovídající celkové koncepci nového trestního zákoníku." A osnova doplňuje i nový znak v podobě zvlášť přitěžující okolnosti v odstavci třetím tohoto paragrafu. To znamená, že tehdy my jsme schválili a souhlasili s tím, že je třeba zpřísnit trestní zákoník i v tomto ustanovení. A náhle se dozvídáme, že je příliš přísný. Já k tomu dodávám jedno: záleží na úvaze soudu, jestli on využívá plné trestní sazby či ukládá trest mírnější. My bychom to neměli korigovat, zejména ne tedy když před více než dvěma lety jsme řekli, že s tím nesouhlasíme, respektive, že ten požadavek je správný. Zákonodárci tehdy vycházeli z ustálené soudní praxe a záleží skutečně jen na soudech, zda budou využívat těchto trestních sazeb. Jinak zase poznámka: snižování trestních sazeb určitě nevyřeší situaci ve věznicích. Výkon krátkodobých trestů, kdy navíc soudy by měly zúženou možnost uložit další nepodmíněný nebo podmíněný trest odnětí svobody. Základní primární důvod navrhovaných změn zmíněných zákonů, to je způsob používání trestu odnětí svobody, musí mít určité limity. Je třeba konstatovat, že tento návrh zákona sice dodržuje nadřazenou právní zásadu uvedenou v článku 39 Listiny základních práv a svobod, že trest může být stanoven jen zákonem, avšak není zde respektovaná další ústavní zásada, že pouze soud ukládá trest za trestný čin poukazuji na článek 40 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod - to znamená včetně jeho možného zmírnění, přeměny, podmíněnosti výkonu apod. V otázce trestání je třeba vždy citlivě zvažovat ústavní případ rovného zacházení a spravedlivého procesu vůbec. Zcela speciálně se pro pachatele zanedbání povinné výživy zavádí možnost uložit mu jakýsi kvazi trest, to znamená přiměřeného omezení zdržet se řízení motorových vozidel, to je § 96a trestního zákoníku, který zde pan poslanec rovněž zmínil. Od tohoto omezení může soud upustit, uhradil-li odsouzený dlužné výživné. Tam se navrhuje vložit nový § 359 trestního řádu. K vynucení a administraci tohoto vynucení bylo nutné novelizovat zákon o silničním provozu, zejména doplnit důvody pro udělení a pozbytí řidičského oprávnění. Když se podíváte na to zvláštní ustanovení, to se nazývá v § 196 zvláštní ustanovení o trestání – je název tohoto paragrafu, ale odstavec tohoto paragrafu říká, pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy může soud uložit jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 – a tak dále – přiměřené omezení. Takže opět – jde o nové a násilné, za každou cenu vkládané

82

ustanovení § 196a, to je to zvláštní ustanovení o trestání trestného činu zanedbání povinné výživy a vlastně když se podíváte na znění, tak podle návrhu jde o přiměřené omezení a přiměřenou povinnost – to jsou ale nástroje vyhrazené pro ukládání v případě podmíněného upuštění od potrestání s dohledem. Ale podle názvu tohoto ustanovení trestního zákona jde náhle o trestání, to znamená obsah je v rozporu s názvem toho ustanovení, které je vkládáno, resp. navrhuje se vložit. Druhý okruh se týká rozšíření možností přeměn mezi alternativními druhy trestů a trestem odnětí svobody. Tady jde o přeměny trestu odnětí svobody – trest domácího vězení atd. Já vás s tím nebudu zatěžovat. Opět i peněžitý trest se přeměňuje v trest domácího vězení. Já už jsem tady minule říkal, když jsme doplňovali trestní zákon, že se zdá, že systém alternativních trestů se mění stále častěji a stává se nepřehledným, a to říkám i z pohledu trestního právníka, který i trestní právo přednáší na univerzitách. Tento trest domácího vězení je nedostatečně kontrolován, na místo kontroly elektronickými náramky jsou diskutabilní osobní návštěvy pracovníků TNS. Znovu připomínám, nechuť soudců ukládat tento trest do doby zavedení elektronických náramků. Pokud by česká vláda chtěla skutečně řešit situaci ve věznicích ve výkonu trestu odnětí svobody, musím už konečně vyřešit zavedení elektronické a nikoliv osobní, kontroly dodržování pravidel pro výkon trestu domácího vězení. To jsem tady ostatně opakovaně připomínal. Kdyby nám pan ministr spravedlnosti tehdy při projednávání rekodifikace trestního zákoníku v roce 2009 řekl, že zavedení elektronických náramků nemá vyřešeno, byl bych první, který by navrhl odložit účinnost tohoto alternativního trestu. Znovu opakuji – i pro nového pana ministra spravedlnosti, že čekat na to, až bude větší počet odsouzených k trestu domácího vězení je naprosto nesmyslné a zřejmě i účelové kvůli nákladům na elektronické náramky. Já a vy si můžete ověřit u soudců okresního soudu, že tento trest neukládají proto, že chybí objektivní a důsledný způsob kontroly jeho výkonu. Dále asi by bylo dobré, aby si ministerstvo spravedlnosti propočítalo, na kolik se ekonomicky vyplatí náklady za tyto náramky a systém kontroly oproti nákladům za pobyt ve věznicích. Jednou stejně bude muset zavést elektronickou kontrolu, ale do té doby tento trest domácího vězení se podle mého názoru špatně kontroluje, není objektivně kontrolován a zejména ne důsledně. Třetí okruh se týká změkčených podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Opět pan poslanec tady citoval § 88 odst. 1 a odst. 2 a já z něho jenom připomenu písmenko d) u odstavce prvního. Je to – soud může odsouzené podmíněně odsoudit na svobodu – a teď: odsouzený, jenž nebyl odsouzený za zvlášť závazný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a vykonal alespoň třetinu uloženého mu trestu odnětí svobody. V odstavci druhém je řečeno, jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i před tím, než vykonal jednu třetinu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1, to znamená klidně i za týden. Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice – všimněme si, že se nám objevuje náhle v trestním zákoníku ředitele věznice, dosud ho tam nenajdeme – na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život. Zase moje poznámky. Prvotrestaného nepodmíněným trestem odnětí svobody, který nespáchal zvlášť závažný zločin, to je horní hranice sazby 10 let, má být možné propustit již po vykonání třetiny uloženého

83

trestu, zatímco obecně je třeba vykonat aspoň polovinu uloženého trestu, podle stávajícího trestního zákoníku. Já vám z praxe řeknu, co není zvlášť závazný zločin, tedy kdy by bylo možné pouštět po jedné třetině. Je to třeba vražda novorozeného dítěte matkou, rvačka se smrtelným následkem, zbavení osobní svobody, vydírání v rámci organizovaného zločinu, vydírání se zbraní, rasově motivované vydírání, sexuální nátlak v rámci organizovaného zločinu, pohlavní zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie v rámci organizovaného zločinu apod., týrání svěřené osoby a osoby žijící ve společném období zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, majetkové trestné činy, to znamená krádeže, zpronevěry, podvody apod. se škodou do pěti milionů korun, nedovolené ozbrojování v rámci organizovaného zločinu apod., šíření toxikomanie vůči dítěti mladšímu 15 let. Tady všude by bylo možné podmíněně propustit po jedné třetině výkonu odnětí svobody. A teď vám řeknu, co všechno patří mezi přečiny, kdy je možno propustit podle tohoto návrhu třeba hned, tedy i před jednou třetinou. Je to třeba ublížení na zdraví těhotné ženě, dítěti mladšímu 15 let, zdravotníku, záchranáři, omezování osobní svobody, vydírání, znásilnění podle odstavce prvního § 185, sexuální nátlak i na dítěti, zneužití dítěte k výrobě pornografie a dalších, opuštění dítěte mladšího tří let, týrání svěřené osoby a osoby žijící ve společném obydlí, majetkové trestné činy, to znamená opět krádeže, zpronevěry, podvody se škodou do 500 tis. Kč, nedovolené ozbrojování, drogové delikty, to je ten základní trestní čin – nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami v základní skutkové podstatě, to je třeba dealerství drog včetně tzv. tvrdých drog, šíření toxikomanie proti dítěti, drtivá většina trestních činů vůči životnímu prostředí včetně úmyslného týrání zvířat, spáchaného na větším počtu zvířat, úmyslné zneužití pravomoci veřejné osoby, ale patří sem i korupční delikty, proti kterým vláda údajně bojuje, to znamená podplácení, přijetí úplatku, nepřímé úplatkářství, patří sem ale i nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, ale i základní rasově motivované delikty. Odsouzeného na návrh ředitele věznice by tedy bylo možno, jak už jsem řekl, propustit ihned, ale stačí tady návrh ředitele věznice a soud moc možností odmítnutí nemá. Nová formulace, co všechno soud by měl prokazovat, resp. čím se má zabývat, soudu nedává moc možností, jakým způsobem odmítnout takovýto návrh ředitele věznice. Všimněme si – já jsem na to upozornil, že v novém § 88 trestního zákoníku se v odstavci druhém náhle překvapivě objevuje působnost ředitele věznice, přičemž jde tady o trestní právo hmotné, obecnou část trestního zákoníku a navíc zde není napsáno, zda by to byl aspoň ten ředitel věznice, kde se vykonává trest odnětí svobody. Soud navíc podle tohoto ustanovení nemůže revidovat návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění, pokud k tomu nebude mít zcela kvalifikovaný důvod. Soud se totiž nemůže návrhu ředitele vzepřít jen v jediném kritériu, když dovodí, že je zjevné, že by odsouzený po propuštění nevedl řádný život. Působení ředitele věznice pouze navrhovat podmíněné propuštění je dosud pozitivně založeno jen trestně procesně, to znamená v § 133 odst. 1 trestního řádu. Jak jsem v úvodu konstatoval, i vláda ČR ve svém prvním vyjádření k tomuto poslaneckému návrhu vyslovila pochybnost, zda nemůže jít o narušení ústavní zásady, že pouze soud rozhoduje o vině a ukládá trest za trestné činy. Já říkám, že samozřejmě může dojít a že by došlo k takovému narušení článku 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V novém § 88 odst. 3 se podmínka podmíněného propuštění spočívající v tom, zda odsouzený řádně nastoupil trest, odčinil škodu či vydal obohacení

84

z trestného činu, redukuje pouze na odsouzené za zločin. Dosud se vztahuje na všechny trestné činy. I tady stanovisko vlády k poslaneckému návrhu pochybovalo o vhodnosti této redukce z hlediska znevýhodnění obětí přečinů. Další změkčení podmínek pro podmíněné propuštění vynechám, protože to se celkem shoduje k již ustálené praxi v rámci zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy. Čtvrtý okruh je zmírnění sazby trestu odnětí svobody v základní skutkové podstatě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. To je § 337 trestního zákoníku. Rozumí se zde maření soudu nebo rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci v trestním zákoně vyjmenovaných. Sazba se snižuje ze tří let na dva roky. Stejně, jako jsem říkal u přečinu zanedbání povinné výživy, i tady se vlastně trestní sazba navrhuje vrátit do trestní sazby za působnosti trestního zákona, to znamená do 31.12.2009. Nový trestní zákoník ji totiž zvýšil. A poslyšte, z jakého důvodu. Podíváme se do důvodové zprávy a tady je napsáno: S přihlédnutím k typové závažnosti všech jednání zahrnutých pod ustanovení odst. 1, se pak zvyšuje i trestní sazba u této základní skutkové podstaty, čímž se odstraňuje i disproporce v sazbách podle odst. 1 a podle odst. 2. Pak je tady vkládána i změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tady se nově navrhuje snížit dolní hranici trestního opatření domácí vězení na polovinu sazby podle trestního zákoníku. Musím říci, že tento návrh se mi jeví jako správný, ale nepatří určitě k zámyslu zákona. Ono totiž, když se podíváte do speciálního zákona, tak skutečně trestní opatření, když jsou snižována všude na polovinu, akorát domácí vězení se z toho vymyká, a musím říct, že i v testech mých studentů se objevují chyby, takže takováto úprava by zřejmě i zlepšila prospěch studentů. Ale nesouvisí se základní úpravou. Zmínil jsem drobné zpřesnění popisu objektivní stránky trestného činu výtržnictví. Opět trestný čin výtržnictví se nevztahuje vůbec k zámyslu předkladatelů, aby se snížil počet odsouzených ve věznicích. To je něco, co tam naprosto nepatří, je to nesystematické, ale zejména i to vkládané, že by mělo být, anebo hrubým způsobem ruší přípravu a průběh – to máme doteď – nebo zakončení organizovaného sportovního utkání. Chci dodat, že to vůbec není potřeba, protože když se podíváte na přečin výtržnictví, tak tam je vlastně řečeno, dopustí se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, ...... To znamená, to jsou příkladmo uvedené formy jednání a nikoli taxativní výčet, který by měl být upravován nebo měněn. Objevuje se nám tady nová skutková podstata přestupků. Vy jste ji všichni četli, nebudu ji čísti, ale chci říci, že zcela vybočuje ze záměru předkladatelů, a hlavně chci říci, že přestupky by se měly řešit v rámci novel přestupkového zákona, nikoliv trestního zákoníku a trestního řádu apod. Je to klasický přílepek, který zde vůbec nemá místo a nechápu, jak se tady mohl objevit. Jinak účinnost je navrhována dnem 1. října 2012. Já jsem při předchozí střední novele trestního řádu a novém zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob zdůraznil, že tam byla jenom devítidenní legisvakanční lhůta. Tady je stanovena prakticky na dva měsíce, což je při takovémto rozsahu a přípravu na praxi naprosto nepostačující navrhovaná legisvakanční lhůta, ale s ohledem na to, co jsem řekl předtím, je to možná zbytečná poznámka. Právní poznámky závěrem. Návrh zákona obsahuje některá neobvyklá až excentrická řešení, která zjevně vybočují z platného právního systému, z pravidel tvorby právních předpisů a navíc jsou některá z nich v rozporu s Ústavou České

85

republiky. Tento způsob novelizace chaotickým a naprosto nelogickým protiprávním doplňováním několika zákonů současně je naprosto nepřijatelný. Jde o evidentně nepodařený pokus o snížení počtu odsouzených v českých věznicích, přičemž je vážně narušován zejména trestní zákoník účinný teprve od roku 2010, a opět doplňován trestní řád. Už jsem tady připomínal, že od platnosti trestního řádu v roce 1961 byl tento novelizován více než 70krát, přičemž za posledních pět let z toho připadá přes 30 novel, takže tyto novely činí trestní řád, kdo se tomu nevěnuje soustavně, nepřehledným. My jsme se tady dohodli na začátku, že do zcela nového kodexu, jakým je trestní zákoník, nebudeme několik let vůbec zasahovat, a pokud, tak pouze v případech transpozice z evropských předpisů, které jsou nutné. Další změny by měly být komplexnější a vzájemně navazující na podkladě praktických zkušeností soudní praxe apod. Tady jde o nedůvodný pokus o snížení trestních sazeb za krátkou účinnost trestního zákoníku. Jak jsem už minule upozorňoval, neustálým doplňováním trestních kodexů se velmi ztěžuje orientace v těchto předpisech, mají s tím problémy nejen ti, kteří s nimi každodenně musí pracovat, ale i každý občan, který je povinen je respektovat a při jejich neznalosti je trestán. Jediným přínosem neustálých změn a doplňování je zvýšení prodeje knih a autorských odměn pro knihkupce a trestně právní experty. Ti mohou dopisovat nové a nové komentáře v ceně několika tisíc korun za jednu publikaci, to však přináší zvýšené náklady pro právníky, ale zejména pro studenty, včetně těch mých. Krom zmíněných zásadních námitek k ustanovení § 55 a 88 z obecné části a pak k těm ze zvláštní části a ke změně zákona o přestupcích musím závěrem uplatnit i námitku k procesnímu ustanovení, což je § 125 trestního řádu. V § 125 se na konci odstavce prvního doplňuje věta: Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody. Náhle se nám tady tudíž objevuje povinnost soudu speciálně odůvodňovat, proč neuložil trest jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody. Vzpomeňme si, že při střední novele trestního řádu účinné teprve půl roku se předkladatelé, tehdy ministerstvo spravedlnosti, honosili tzv. redukcí nadbytečných odůvodnění, kdy rozšířili okruh případů rozhodnutí, ve kterých není zapotřebí vypracovávat plné odůvodnění nebo jej není třeba vypracovávat vůbec. I v tomto je současný návrh protismyslný a popírá předchozí trend ulehčení práce pro orgány činné v trestním řízení, v tomto případě pro soudy. V systému trestání není zavedena obecná zásada přednosti podmíněného trestu před nepodmíněným. Trestání je upraveno jako soustava pravidel pro individuální zvažování soudu k výběru odpovídajícího spravedlivého trestu a jeho formy. Pokud se tedy má dosáhnout takovéto přednosti, mělo by to být vyjádřeno v obecných pravidlech o trestání (§ 81 a další trestního zákoníku), nikoliv na okraji ustanovení o obsahu odůvodnění rozsudku. Úplně na závěr. Kdybychom chtěli tento poslanecký návrh pouze napravit pozměňovacími návrhy, navrhl bych vypustit nesystematické až nesmyslné části a zbyla by z návrhu pouze část třetí a část čtvrtá, tj. zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o přestupcích, který je přílepkem. Jediným a logickým návrhem, který se shoduje, a je to návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky, je tedy doporučení na zamítnutí

86

poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. A to je obsah i 225. usnesení našeho ústavně-právního výboru ze 48. schůze konané dne 10. července 2012, kdy další body byly logické, to znamená senátor Antl jako zpravodaj a senátor Antl jako předseda, aby informoval předsedu Senátu Parlamentu ČR. Promiňte, omlouvám se, že jsem hovořil poněkud déle, ale potřeboval jsem se s vámi podělit o své dojmy z této navrhované novely. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Moje otázka pro plénum zní: Navrhuje někdo nezabývat se předloženým návrhem? Nenavrhuje, otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil jako první pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, já jsem si vymyslel takový vnitřní název pro tyto a podobné zákony, říkám jim "nákoleník". To znamená, že se dělají na koleně. Toto je jeden z typických případů takového nákoleníku. Že je v Česku vězňů jako v Japonsku, stejně tolik, akorát, že Japonsko má více než desetkrát víc obyvatel, je určitě na pováženou. Ale já se vězeňství nebudu věnovat, neb mu, zaplaťpánbůh, nerozumím. Ale zaměřím se právě na ustanovení, které na první pohled vypadá velmi lákavě – neplatíš alimenty, budu důsledně používat slovo alimenty, protože ony také nejsou určeny jenom na výživné, ale i na jiné potřeby a hlavně je to slovo zaužívané. Vypadá to na první pohled velmi lákavě – konečně na ně něco máme, když nám neprošla bývalá paní poslankyně Čurdová, která navrhovala, aby alimenty platily obce a ty si je potom vymáhaly na neplatičích. To se naštěstí nepodařilo. Ale zkusme se zamyslet, kam takový systém povede. Mně by se hrozně líbil, protože spousta lidí dluží peníze na pokutách, a kdyby, když nezaplatí pokutu, stejně jako alimenty, se mu sebral řidičák, tak by se mohla rozmyslel a zaplatil by. Nedej bože, kdyby třeba ani nedostal pas, protože se ke státu nechová řádně, tak by možná pokutu také zaplatil. A mohli bychom pokračovat. Třeba bychom mu nemuseli zaregistrovat motorové vozidlo, což už částečně platí, nedaří se registrovat vozidla, ale postihuje to, bohužel, jiné lidi než neplatiče alimentů. Je to tedy velmi na pováženou a je to na velmi vážnou úvahu, jestli přistoupit k tomu, že za jiný přečin trestáme jiným trestem. Ono to má totiž spoustu problémů. Když tomu člověku seberou řidičák, a on bude jezdit bez řidičáku, tak může dostat nepodmíněný trest a zase bude ve vězení a zase ty alimenty nebude platit. Když seberou řidičák řidiči kamionu, tak bude nejspíš nezaměstnaný, a opět nebude asi moci platit alimenty. Ještě komplikovanější situace ovšem nastává, protože situace je taková, že to není tak, že je jeden neplatič a jedno dítě. Velmi často neplatič má více dětí, a to ne s jednou ženou, ale s několika ženami, a neplatí. A jak potom zabránit tomu, když už jednou je neplatič a on počne, což je příjemné, další dítě a zase neplatí, ale řidičák už nemá. Co s ním? Už mu není co sebrat. Nota bene muselo by se najít nějaké řešení. Jedno řešení, které by asi neprošlo přes Evropskou unii, je kastrace. To by bylo jednou provždy. Jednodušší řešení, které by prošlo, kdybychom tam dali

87

ustanovení, že má zákaz souložení, protože se nechová a alimenty neplatí a nemůže pořád jaksi počínat další a další děti a způsobovat státu trable. Problém ovšem je, když mu to zakážete, kdo a jak to bude kontrolovat. To není úplně jednoduché. Napsat do zákona to sice můžeme, ale kdo to zjistí. Byl bych v tomto tedy velmi opatrný, je to na velkou diskusi. Říkám, mně by se velmi líbilo, kdybych získal peníze od těch, co neplatí pokuty, třeba tak, že bych jim sebral řidičák, nedal bych jim stavební povolení ani pas. Ale je to cesta do pekel, protože jeden příklad může inspirovat další příklady, nějací jiní poslanci navrhnout něco jiného, ještě dramatičtějšího. Ale hlavně, takovéto zákony by měla dělat vláda, protože jsou to zákony vážné a složité a měla by je dělat vláda a ne, aby vznikaly takovéto nákoleníky. Já tento zákon z tohoto důvodu podpořit nemohu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dále se hlásí pan

senátor Miroslav Nenutil. A kdo má ještě zájem, tak se přihlaste. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane první místopředsedo, pane

poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Ve zprávě zástupce předkladatelů jsem zaregistroval přání pana poslance zhruba v tomto duchu: Věřím, že vy tady při hlasování používáte svůj vlastní rozum a nenecháte se ovlivňovat hlasem ulice. Vaším prostřednictvím, pane první místopředsedo, bych rád panu poslanci vzkázal, že my tady v Senátu lidem zpravidla říkáme občané, a ulicí chodíme Valdštejnskou nebo Sněmovní v poslední době dost často do dolní komory, abychom napravovali minimálně technické závady v zákonech, jež sem z dolní komory chodí. Děkuji. (Potlesk.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se již do

rozpravy nehlásí, končím obecnou rozpravu. Položím otázku panu poslanci, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Chce, máte slovo, pane poslanče. Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já se vyjádřím zejména k tomu, co zde řekl pan zpravodaj, resp. předseda ústavně-právního výboru k námitkám, které směřují dovnitř do předloženého tisku. Pokusím se být alespoň stručný, jak jsem si poznamenal námitky, které byly sdělovány, a myslím si, že základ naší úvahy je skutečně o tom, kde chceme odsouzené mít, a to tedy podle mého názoru a u těch trestných činů, které nejsou závažnými zločiny. Za prvé chci říci, že pokud je argumentováno ke změně návrhu § 88 odst. 2 trestního zákoníku, kdy soud podle tohoto ustanovení nemůže revidovat návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění, pokud k tomu nebude mít důvod, tak je sice pravda, že vláda ve svém vyjádření vyslovila pochybnost, zda se nejedná o narušení ústavní zásady, že pouze soud rozhoduje o vině a ukládá trest za trestné činy. Nicméně mám za to, že návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného za přečin vychází vlastně z posudku jeho odborných pracovníků ve věznicích, kteří jsou s odsouzenými v každodenním kontaktu. Soudce není ten, kdo je s odsouzeným v každodenním kontaktu. A myslím si, že tito odborníci dokáží daleko lépe posoudit, zda odsouzený za přečin dosáhl již takového stupně jakési nápravy nebo resocializace, že již není potřeba dalšího výkonu trestu. Každopádně soud bude o této věci rozhodovat v mezích svého uvážení. Pokud zváží na základě listinných, případně jiných důkazních prostředků, nebo že začlenění pachatelé trestné činnosti do společnosti ještě není možné, tak má právo jej zamítnout. Není pravdou to, že soud nemá volnost úvahy. Pokud zjistí z předložených důkazů, resp.

88

z materiálů, které jsou předmětem jeho zkoumání, že odsouzený nepovede řádný život, tak má možnost ponechat odsouzeného ve věznici. Výčet trestných činů, které zde uváděl pan kolega senátor Antl, mám za to, že v tu chvíli jakoby předjímal, že u všech těchto trestných činů bude docházet k automatickému propouštění. Tak tomu samozřejmě není. Odsouzení budou žádat buď samostatně, to je prostě věcí úvahy soudu, tam do toho ve stávající podobě nezasahujeme. My máme pouze za to, že ředitel věznice, který přichází s pachatelem, s odsouzeným do každodenního styku, má daleko lepší možnost poznat, zdali ještě je nutné, aby ve vězení zůstával, anebo zdali už to byla pro něj takováto dostatečná ponaučení, jeho životní zkušenost, která jej přinutí se jaksi začlenit do společnosti v plném respektu k právům a povinnostem, které má. Dále pokud se namítá, že po tzv. krátké době nabytí účinnosti stávajícího trestního zákoníku dochází k návrhu u trestných činů zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí ke snižování trestních sazeb, tak je třeba říci, že v tomto smyslu bezesporu dochází ke snížení trestních sazeb, a dochází k tomu proto, protože v tuto chvíli soudy rozhodují tak, že je zde stoprocentní nárůst počtu odsouzených k nepodmíněnému trestu vězení za tyto trestné činy z počtu, který byl do tisíce odsouzených ještě před dvěma lety, na počet nad dva tisíce osob. Pokud se na to nebude reagovat, a budeme se tvářit, že trestní zákoník je norma, byť po dvou letech, neměnná, nebudeme reagovat na stávající zkušenosti s výkonem, s aplikační praxí trestního zákoníku, tak se domnívám, že se může samozřejmě počet trestaných pachatelů dále dramaticky zvyšovat a nebude to ku prospěchu nikoho. Já trestní právo nepřednáším na univerzitách, v tomto má pan kolega senátor jistě svoji erudici, ale jako advokát jsem zastupoval řadu poškozených matek. A ty matky v okamžiku, kdy jsou otcové uvrhnutí do vězení, tak možností už samozřejmě mají naprosto minimum. Představa, že vězeň, který je ve vězení, je schopen lépe nahradit výživné nebo škodu poškozeným obětem jejich trestné činnosti, je podle mého soudu jednoznačně lichá. Já k tomuto tématu nechci přistupovat ideologicky, ale samozřejmě s odstupem výkonu advokátní praxe vím, že matkám je lépe, pokud neodsouzený je odsouzen, nicméně způsobem, který mu umožní reagovat na toto odsouzení a nahradit matkám, resp. svým dětem alespoň část výživného. A domnívám se, že prostě mimo prostory věznice, kam ti pachatelé samozřejmě také mohou patřit, ale mělo by to být v těch případech, kterým se říká ultima ratio, v těch nejzávažnějších případech, kde není naděje na to, že by se tito pachatelé z toho poučili. Pokud jde o § 88 odst. 3 trestního zákoníku, tedy podmínka podmíněného propuštění spočívající v tom, zda odsouzený řádně nastoupil trest, odčinil škodu či vydal bezdůvodné obohacení z trestného činu, zde se tedy reaguje pouze na odsouzené za zločin, dosud se to vztahovalo na všechny trestné činy. Stanovisko vlády k poslaneckému návrhu je skutečně takové, že pochybovalo o vhodnosti této redukce z hlediska znevýhodnění obětí přečinů. Domnívám se, že na rozdíl od osob ve výkonu trestu, které mají velmi omezené výdělkové možnosti, tak právě podmíněně propuštěný a odsouzený může právě svým podmíněným propuštěním dostát svým závazkům daleko dříve. O tom jsem hovořil již před chvílí. Do trestního zákoníku se vkládá nové ustanovení § 196a, ustanovení o trestání trestného činu zanedbání povinné výživy. Zavádí se zde jakýsi kvazi trest zdržení se řízení motorového vozidla. Chci říci, že se opět jedná o věc, kde není soudu nadiktováno, jaký konkrétní trest má uložit, ale je zde opět možnost pro soud

89

se tímto způsobem rozhodnout. Bude věcí soudu, jeho ústavní odpovědnosti, zdali takovéto omezení, které považuji za přiměřené a slučitelné, uloží či nikoli. Pokud jde o otázku speciálního odůvodňování soudu, proč neuložil trest odlišný od nepodmíněného trestu odnětí svobody, to znamená ano, návrh zákona klade soudu za povinnost, aby v případě, kdy odsoudí odsouzeného tzv. natvrdo, nepodmíněně, aby speciálně odůvodnil, proč nebylo možno uložit trest jiný. Myslím si, že touto novelizací se navazuje na již provedenou úpravu zákonem č. 41/2009 Sb., tedy rozšiřující povinnost soudu náležitě zdůvodnit soudem vyhlášený rozsudek, čímž se reaguje na stávající nedostatečnou praxi soudu při odůvodňování rozsudku. Proto se blíže rozvádí odůvodnění rozsudku tak, aby byly zřejmé okolnosti a úvahy, které soud vedl k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pan senátor Kubera zde hovořil o srovnání Japonska a České republiky. Těch srovnání je celá řada. Evropa nebo evropské trestně právní úpravy směřují k tomu, že trest nepodmíněný je skutečně pojímán jako ultima ratio, to znamená tam, kde již žádné jiné možnosti nápravy pachatele a možnosti preventivní funkce trestání nepodmíněným způsobem nebudou dostatečné na pachatele, tak toto je věc, kdy Evropa upouští od takové řekněme velmi konzervativní zásady, že vězení napraví každého. Trest domácího vězení samozřejmě naráží opět na limity státního rozpočtu, tedy možnost náramku, kdy není možno v tuto chvíli najít dostatečné peněžní prostředky pro zavedení tohoto opatření. A souhlasím s tím, že stávající možnosti sledování trestu domácího vězení probačně mediační službou nejsou dostatečné. Na druhou stranu alternativy jakéhosi využívání jiného trestání, než nepodmíněným, trestní zákoník umožňuje, ale je třeba, aby soudci byli i trestním zákoníkem vedeni k tomu, aby speciálně odůvodnili, proč neuložili trest jiný než nepodmíněný. Ještě pokud jde o otázku tzv. přílepku, o kterém zde hovořil pan kolega Antl. Kritika tedy zazněla, že návrh obsahuje přílepek do skutkové podstaty trestného činu výtržnictví, kdy stávající návrh zákona rozšiřuje současnou skutkovou podstatu právě o sportovní utkání, shromáždění nebo obřad lidu, což je speciální skutková podstata a na to se navazuje i v oblasti přestupkového práva, jde o oblast trestání, tak musím říci, že lze do jisté míry souhlasit s tím, že se jedná o novelizaci skutkové podstaty trestného činu, tedy oproti tomu, co bylo původně záměrem nás předkladatelů. Ale musím říci, že tento pozměňující návrh podala skupina poslanců sociální demokracie a my jsme z objektivních důvodů tomuto návrhu vyhověli, já rovněž jsem pro něj hlasoval, protože stávající vymezení této skutkové podstaty trestného činu je nedostatečné a nedopadá na ta jednání, která jsou obecně výtržnictvím, nicméně stávající trestní zákoník je nepodchycoval. Vyhověli jsme tudíž návrhu kolegů poslanců ze sociální demokracie, byť samozřejmě objektivně na začátku tato norma o novelizaci tohoto ustanovení trestního zákoníku neuvažovala. Domnívám se, že jsem reagoval alespoň na část výtek, které zde předložili kolegové z ústavně-právního výboru Senátu. Já osobně jsem pořád přesvědčen o tom, že tento návrh je do jisté míry kontroverzní, je samozřejmě mediálně zajímavý tím, že jakoby umožňuje propouštět lidi, kteří byli odsouzeni za trestnou činnost z vězení. Ale není to mimo ingerenci soudu, vždy bude na soudcích, jak budou danou věc posuzovat. Já osobně si myslím, že návrh ředitele věznice, který je skutečně s odsouzeným, může být v daleko bližším kontaktu než soudce, který je zavřený v kanceláři desítky kilometrů daleko, jak jsem řekl již ve své úvodní řeči. Bude tedy daleko kvalifikovanější a česká společnost bude muset reagovat na stávající míru přeplněnosti věznic. Netvrdím, že tento návrh je ideální. Na druhou stranu pokud se mu vyčítá, že jde o poslanecký návrh a že zároveň mělo ministerstvo spravedlnosti předložit

90

odpovídající úpravu návrhu zákona samo, tak já bez okolků musím přiznat, že tento návrh zákona nepsali poslanci, ale ministerstvo spravedlnosti, včetně komplexního pozměňovacího návrhu. Děkuji za vaši pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane poslanče.

Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Antl. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, pane předsedající. Já budu velmi stručný.

Nejprve shrnu obecnou rozpravu. Vystoupil pan senátor Kubera, a všimněme si, on mluvil o trestu, samozřejmě, protože navedlo ho k tomu ustanovení, resp. název ustanovení, zvláštní ustanovení o trestání. A já jsem tady říkal, že v tom ustanovení o trestu vůbec nic není. Tam je o omezení, atd. Jinak k vystoupení zástupce navrhovatelů chci říci jedno. Já jsem, myslím si podrobně, vám řekl, v čem je tento návrh špatný. Ale chtěl bych reagovat na to, že tady bylo řečeno, že nikdo nebude vlastně nutit soudy, aby podléhaly návrhu ředitele věznice. Jsem přesvědčen, že je to jednoznačné. Zde z toho totiž jasně vyplývá, že soud se může vzepřít návrhu ředitele jen v jediném kritériu, když dovodí, a zdůrazňuji, že je zjevné, že by odsouzený po propuštění nevedl řádný život. Zajímalo by mě, jakým způsobem to bude prokazovat soud, že je zjevné, že odsouzený nepovede řádný život. Návrhy ředitelů věznice by byly jasně účelové. Ministerstvo spravedlnosti chce vyčistit věznice. Ředitelé věznice patří pod ministerstvo spravedlnosti. Oni budou nuceni podávat co nejvíc návrhů, aby věznice vyčistili, takže není o čem diskutovat. Jinak bych chtěl ještě zareagovat v tom, že jsem vyrozuměl, že tady reagujeme na soudy tím, že je budeme legislativně nutit k tomu, aby musely soudit podle představ zákonodárců. Já k tomu dodávám: Doufám, že jenom podle představ poslanců a nikoliv senátorů. A proto vás znovu prosím, zamítněme tento návrh proto, že vykazuje všechny možné chyby, a já jsem vás o nich informoval. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A máme jediný návrh, a to je zamítnout. A o tom po znělce budeme hlasovat. Než budeme hlasovat, zcela neodpovídá tabulka aktuálně přítomno, takže já bych nás všechny odhlásil a znovu se přihlaste, protože stroj se nám zřejmě porouchal. Předpokládám, že všem svítí modré světýlko. Zahajuji hlasování o návrhu zamítnout. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 32 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 53, proti 2. Návrh byl schválen. To znamená, že byl zamítnut. V daném okamžiku končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane poslanče. Děkuji, pane zpravodaji. (Poznámka z okolí.) To si uděláme bez pana poslance. Potřebujeme také pověřit, navrhuji, aby to byl kolega Antl. Ptám se, jestli navrhuje ještě někoho z ÚPV. Takže pan kolega Antl, o něm budeme nyní hlasovat, že by odešel do Poslanecké sněmovny odůvodnit naše stanovisko. Ale přiznám se, že mně nebliká světýlko, abych mohl zahájit hlasování. (Reakce na poznámku z okolí.) Já čekám už dost dlouho. Je vidět, že atmosféra houstne a spoje se rozpojují. Mějte trpělivost, já ji musím mít také. (Pomoc pracovníka kanceláře.) Nic mi nebliká, pane kolego. Už mi bliká. (Veselost.) Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro pana kolegu Antla, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

91

Hlasování číslo 33 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Dalším bodem je 10. Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení Návrh usnesení vám byl rozdán na lavice, a proto prosím paní senátorku Miluši Horskou, aby nás s návrhem seznámila. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně,

kolegové, já už jsem ráno avizovala toto usnesení, ke kterému mě přivedly okolnosti a informace, které jsem zjišťovala společně se svými kolegy ve výboru ohledně návrhu senátní novely 199, která se týkala námitkového řízení. Jde o to, že lidé, kteří se dostanou do nové situace ohledně svého zdravotního stavu, čekají na posouzení, ať už vlivem úrazu, nebo trvalým stavem, který se horší, tak se vlastně cítí v nepohodě. Nepohoda se odvíjí od toho, že se jim přeruší výplata dávek a čeká se, až se ten stav změní. Já jsem si se svými kolegy myslela, že problematika je tak závažná, že by si zasloužila veřejnou diskusi. Sháněla se informace od MPSV, od asociací pacientů, od odvolacích soudů, u ochránce práv, na úřadu práce, od České správy sociálního zabezpečení a dospěla jsem k tomu, že podle informací, které kolem kolují, které fungují oficiálně a neoficiálně, ten stav není v pořádku. Že vlastně ti "pacienti", kteří čekají na posouzení, se cítí právem nedokonale posouzeni. Problém, který jsem objevila, který vy samozřejmě znáte, protože jste mi mnozí novelu podpořili, není dán délkou posuzování, ale toho stavu, ke kterému se potom dojde. A protože ti lidé se cítí nesprávně posouzeni, tak se odvolávají. V tom starém stanovení, řekněme vlastně novém, protože vyhláška ohledně posuzování zdravotního stavu je platná teprve rok, tam vlastně se toho správného stavu nedočkají. Já si myslím, že díky tomu, že tato novela by tu problematiku nevyřešila a že to je problematika tak vážná, dovolila jsem si dát návrh usnesení Senátu směrem k vládě, která by se měla zabývat touto problematikou právě proto, že nechceme, aby nám zbytečně vznikaly skupiny lidí, kteří berou dávky, a tak to dneska je. Já si myslím, že i do vašich senátních obvodů se dostávají, nebo vidíte skupiny lidí, kteří vypadají velmi zdravě a přitom berou různé druhy invalidních důchodů nebo různé druhy dávek. Na druhou stranu se k nám dostávají pacienti, a ti jsou především z okruhu – a možná sami zrekapitulujte, jsou to onko pacienti, kteří po roce léčení už jsou vyléčeni, nejsou práce schopni a přesto do práce jít musí. Týká se to třeba pacientů s roztroušenou sklerózou, týká se to často pacientů s duševními chorobami, ale i lidí s mentálním nebo kombinovaným postižením. Protože si myslím, že chceme šetřit dávky, každý si zaslouží, aby byl řádně posouzen jeho bazální stav, to je stav základní, který nám určí, čeho je člověk schopen, nikoli to, co všechno nemůže. Protože se holedbáme tím, že ty lidi chceme poslat na pracovní trh, tak si myslím, že by si posuzování zdravotního stavu zasloužilo větší pozornost ze strany vlády právě v té době, kdy se hodně šetří, a že by to vlastně znamenalo, že ti lidé by se cítili správně posouzeni a neměli potřebu se dále odvolávat. Přečtu návrh usnesení Senátu senátorky Miluše Horské. Senát 92

I. považuje za účelné, aby vzhledem k nežádoucím důsledkům, ke kterým docházelo v předchozím období v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu v rámci lékařské posudkové služby, byla na úrovni vlády provedena analýza platné právní úpravy v této oblasti, II. žádá vládu, aby na základě provedené analýzy podle bodu I bylo zváženo provedení takových změn dosavadní právní úpravy a přijetí takových opatření, eventuálně nového zákona, aby v rámci lékařské posudkové služby mohlo docházet ke zcela kompetentnímu a odborně odpovědnému posouzení zdravotního stavu posuzované osoby, ze kterého by vyplývalo možné zařazení na trh práce. Tady já poprosím, jestli to přijmeme, jenom o malinkou vsuvku slova "možné", jenom aby to bylo správně česky. To je celé a já vás prosím, jestli byste tento návrh usnesení v Senátu podpořili a že bychom požádali vládu, aby se touto problematikou zabývala. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

vážené paní senátorky, páni senátoři, jsem přesvědčen o tom, že to je velmi důležité téma, protože před nějakým časem, když jsme projednávali v Parlamentu nový zákon o invalidních důchodech, jsme byli ujišťováni o tom, že nebudou přehodnocována už nabytá práva, a tady dochází k naprostému rozdílu mezi tím, co bylo deklarováno a tím, co probíhá dnes. Jsem přesvědčen, že to je tak závažná věc, že by bylo dobré, abychom ještě dali prostor i k projednání ve zdravotně sociálním výboru. K tomu dávám procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu. Je to i po konzultaci s paní předkladatelkou, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do příští schůze Senátu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže procedurální návrh, o tom budeme za chvilku hlasovat. Ještě se přihlásil pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych měl jenom technickou záležitost. Doporučoval bych k tomuto usnesení doplnit do bodu II "žádá vládu, aby předložila provedenou analýzu podle bodu I Senátu Parlamentu ČR", pak by následovala druhá odrážka – "aby na základě provedené analýzy podle bodu I bylo zváženo ..." atd. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě paní kolegyně

místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, kolegyně a kolegové, já chci jenom zdůraznit, že zde padl procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu. S tím, že ta věc je skutečně velmi závažná. Já bych mohla teď vykládat dost dlouho o tom, co se děje nejen v oblasti posuzování zdravotního stavu, ale odebírání, posouvání atd. invalidních důchodů. Celé příběhy, bohužel ne zrovna veselé. Myslím si, že bychom neudělali nic, kdybychom si teď jenom tady povykládali, jak je to všechno špatně. Že správně je v této chvíli návrh, který dal pan místopředseda Škromach, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, projednali to ve výboru pro zdravotnictví a sociální věci, 93

tam zapřemýšleli, jaký návrh můžeme dát, jaké řešení požadovat po vládě nebo jaké řešení můžeme přeložit sami. A pak teprve se vrátili k formulaci usnesení. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že došlo teď ke komunikaci, my bychom to měli podle jednacího řádu odročit, ne přerušit tento bod. To je návrh legislativy. Takže jestli je ochoten pan místopředseda Škromach si osvojit slovo odročit, protože já odsud nemám šanci a nemohu vystupovat. Ale stálo by za to, aby plénum vyzvalo výbor pro zdravotnictví a sociální věci, aby to projednal. Myslím si, že to je teď na vás, já nemohu. Máte slovo, paní místopředsedkyně. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, abychom to měli procesně správně, navrhuji odročit projednávání tohoto bodu a vyzvat příslušný výbor, výbor pro sociální věci a zdravotnictví, aby se tímto tématem zabýval. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: O tom odročení bychom za

chvíli hlasovali. Součástí odročení je také výzva ke zdravotnímu výboru. Svolám všechny, kteří chtějí být s námi. Budeme hlasovat o odročení do příští schůze Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 34 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. S právem přednosti pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,

přicházím s procedurálním návrhem. Blíží se 19. hodina, po které nemůžeme již jednat, hlasovat. Protože tam jsou dva významné tisky, které tím pádem spadají na příští den, to je 348 a 361, záměrně říkám oba dva, protože se oba týkají imunity a už minule jsme je projednávali najednou, tak navrhuji jejich pevné zařazení jako první a druhý bod ve čtvrtek odpoledne. S tím, že ty další se přečíslují. (Připomínky z pléna.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě někdo se chce

k procedurálnímu návrhu vyjádřit? Výkřiky nepomohou, mikrofon. Návrh byl jasný, tisky 348 a 361 zafixovat jako první a druhý bod zítra po obědové přestávce. Předchozí fixace se posuzuje o dvě číslovky dál. Všem je to jasné? Procedurální návrh. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 35 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti 1. Návrh byl schválen. Jsme u bodu

94

11. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Tomáše Grulicha, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 337) Je to druhé čtení, máme to jako tisk 337. Návrh nám uvede navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dovolte mi, abych zahájil

procedurálním návrhem, abychom tento bod dokončili i po 19. hodině, a to včetně hlasování. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Opět procedura, dokončit

tento bod, který v této chvíli je otevřen. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 36 registrováno 58, kvorum 30, pro 52, proti 2. Návrh byl schválen. Mně tady ale stále ještě visí pan senátor Petr Vícha, že se chce přihlásit. Už nevisí. Pan senátor Jiří Oberfalzer má slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně a

kolegové, tento návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích je velice prostý. Týká se povinných zdravotních prohlídek po dosažení určitého věku řidiče. Zdůrazňuji, že se to týká pouze řidičů amatérů, tedy nikoliv profesionálních řidičů, ti mají svůj vlastní režim, do toho tento návrh nijak nezasazuje. V zákoně se ukládá povinnost, aby těmito prohlídkami prošli lidé při dosažení 60 let, 65 let, 68 let a pak každé dva roky. Navrhovatelé, což je pan senátor Tomáš Grulich a já, soudí, že 60 let je přežitek, že to pochází z doby, kdy přece jenom zdravotní stav populace byl trošku jiný a dnes v 60 letech, jak mnozí z nás mohou potvrdit, jsme ještě stále v plné síle. Pochybovat o našich schopnostech řídit není správné, mimo jiné s ohledem na to, že - jak jistě všichni dobře víme – věk odchodu do důchodu se posouvá, dnes se pohybuje mezi 63 až 64 lety, směřuje k 65 letům, takže jinými slovy, ani to není v úplném souladu. Pakliže jsme schopni pracovat, jistě můžeme i řídit automobil. To nic nemění na tom, pokud lékař zjistí u občana chorobu, která je neslučitelná s řízením vozidla, jako jsou některé vážné choroby, při kterých dochází ke ztrátě vědomí nebo koordinace, takže v takovém případě je pochopitelně povinností lékaře, aby příslušně konal. Na obranu toho návrhu bych chtěl říci ještě nějaké drobné srovnání. Například na Slovensku je zákonem stanoven věk až v sedmdesáti letech, a jsou země, kde žádný věk k takovéto prohlídce stanoven není. Vychází se čistě z toho, jak jsem uváděl, že lékař, zjistí-li, že příslušný občan není schopen řídit, to oznámí. Čili v kterémkoliv věku, třeba v devadesáti letech. To však nenavrhujeme. Návrh pouze vypouští 60 let – v těch povinných letech – a zůstávají tam roky 65, 68, a pak režim – každé dva další roky. Myslím, že to stačí v úvodu.

95

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Garančním výborem byl VHZD. Zpravodajkou je senátorka Veronika Vrecionová. Usnesení máme jako tisk č. 337/1. Senátorka

Veronika

Vrecionová: Hezký

podvečer, vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové, pan senátor Oberfalzer, myslím, že naprosto shrnul vše důležité, co je třeba k tomuto návrhu říci. Sama mohu pouze říci, že vidím tento návrh jako naprosto nekonfliktní, ba prospěšný. Velice ráda bych vás požádala o podporu. Dovolím si pouze přečíst doporučení VHZD, kdy VHZD doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona. Děkuji. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Předpokládám,

že zdravotní a sociální výbor, který přijal usnesení č. 337/2 a je shodné a má zpravodajku paní senátorku Danielu Filipiovou, že jste to přednesla jako společnou zprávu...Ano, to jste opomněla, je to společná zpráva. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Petr Pakosta se hlásí. Senátor Petr Pakosta: Hezký podvečer, kolegyně a kolegové, chtěl bych sdělit jednu věc, která se nám podařila v rámci komunikace, nebo v tomto případě komunikačního šumu mezi podvýborem pro dopravu a VHZD. Podvýbor pro dopravu tento návrh projednal a rozhodl se napravit jeden drobný nedostatek předloženého návrhu, který nám vytkl legislativní odbor Senátu – a sice účinnost. V návrhu je napsáno, že tato novela je účinná dnem vyhlášení, což podle legislativních pravidel je možné pouze ve vyjmenovaných případech, a tento návrh do nich nespadá. Proto podvýbor pro dopravu přijal doporučení tuto věc s pozměňovacím návrhem opravit. Nová formulace by měla znít, že tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Tohle se ovšem nedostalo do usnesení VHZD. A proto jsem se jako předseda "dopravního podvýboru" rozhodl napravit toto pochybení tím, že pokud budete tak laskaví a propustíte tento návrh do podrobné rozpravy, pozměňovacím návrhem, který vám už byl rozdán. Proto – přestože tady máme doporučení všech výborů – jak garančního tak dožádaného – schválit návrh zákona, prosím o propuštění do podrobné rozpravy. Pokud se k tomuto návrhu vyjádří i jeden z předkladatelů, myslím, že má slova potvrdí, protože jsem to takto konzultovali. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a

kolegové, omlouvám se, že tento jednoduchý pozměňovací návrh se nedal při jednání VHZD. Bohužel jsem pozdě zareagoval, takže to předkládám až nyní. Je to naprosto jednoduché. Hranici 65 zvyšuji na 68, to znamená, vyškrtnout rok 65. Na Slovensku je 70letá hranice. A v některých státech není vůbec hranice, protože skutečně ti, u kterých je zjištěna nějaká choroba nebo zdravotní omezení, tak samozřejmě nedostanou doporučení od lékaře, a můžou být i v dřívějším věku. Neříkám to také proto, že můj táta řídil auto do svých 94 let, a můj strýc ještě řídí auto v 98 letech, žije ve Francii... Mám také možnost jezdit autem hodně dlouho. Ale

96

říkám to proto, že když se sjednotí od 68, bude to navyklé chodit po každých dvou letech chodit na zdravotní prohlídky, a myslím, že tím ulehčíme důchodcům... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, nechci vás

rušit, ale není podrobná rozprava... Senátor Vítězslav Jonáš: Aha, pardon, pardon ... To se moc omlouvám. Ale protože jsem to už takto zneužil, a řekl jsem to, tak tím to bude jednodušší v podrobné rozpravě. Žádám vás proto, abyste tento zákon postoupili do podrobné rozpravy. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Někdo další se hlásí? Ano, hlásí se pan senátor Jiří Oberfalzer – jako senátor. (Už jste se vymazal – a už jste zase naběhl...) Počkejte, nemůžete ... Musím skončit obecnou rozpravu... To má svoje formulky. Musíte se odhlásit, protože oficiálně jste přihlášen do rozpravy – jako senátor. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, já tedy zanechám svou přihlášku – a vzdám se potom závěrečného vystoupení – to je také možné řešení, takže se omlouvám... Chci se vyjádřit jenom k pozměňovacím návrhům, které byly avizovány. Samozřejmě účinnost respektuji, protože jsou zde nějaká pravidla, na která jsme pozapomněli. Pokud jde o pozměňovací návrh pana senátora Jonáše, tak nejenom s ohledem na jeho rodinu, která se dožívá vysokého věku v naprosté svěžesti, ale i s ohledem na ostatní populaci, bych mu vyjádřil předběžnou podporu. Chci jenom říci, že jsme z vrozené skromnosti a plachosti s panem senátorem Grulichem navrhli jenom drobnou úpravu v mezích zákona, a nebráníme se smělejší úpravě. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Končím obecnou rozpravu.

Ptám se předkladatele, zda se chce vyjádřit v obecné rozpravě. Paní zpravodajka také nechce. Máme návrh schválit – a po znělce – o návrhu schválit budeme hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. (Zvažujte, kolik vám je let, já vás nechci ovlivňovat...) Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování č. 37 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30. Pro 7, proti nula. Návrh byl zamítnut. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Protože jsem odůvodnil pozměňovací návrh v obecné rozpravě, budu to mít jednodušší. Můj pozměňovací návrh, který máte na stole, zní: V článku 1 nahradit text "60" textem "60, 65 a". 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Petr Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě jsem již odůvodnil pozměňovací návrh, který vám právě předkládám, proto se omezím na jeho prosté ocitování: Článek II. upravit takto:

97

Článek II. Účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit? Senátor Jiří Oberfalzer: Podporuji oba pozměňovací návrhy. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nebývá to zvykem, je to

potom až stanovisko. Teď se vyjadřujete k podrobné rozpravě, pak je stanovisko při hlasování. Jinak to nejde. Senátor Jiří Oberfalzer: Omlouvám se za inovace. Ještě jednou – podporuji oba pozměňovací návrhy a prosím, abyste je podpořili, stejně tak i celek. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní zpravodajka. Senátorka

Veronika

Vrecionová: Také

si

dovolím

podpořit

oba

pozměňovací návrhy a žádám vás o jejich podporu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní zpravodajko, musíte

nás ale provést hlasováním. Vezměte si kartičku, přihlaste se u mikrofonu a řekněte, v jakém pořadí a o čem budeme hlasovat. Senátorka Veronika Vrecionová: Uvedu pořadí, jak byly pozměňovací návrhy předloženy. Ráda bych nechala nejdříve hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Vítězslava Jonáše. Musím to číst? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Není potřeba, již to bylo přečteno. Stanovisko vy i navrhovatel jste sdělili. Znělkou svolám kolegy. Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátorka Veronika Vrecionová: Nyní bych chtěla nechat hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Petra Pakosty. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 39 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o celku ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 40 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o tom, že 1) předseda Senátu je pověřen, aby zajistil úpravy důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání, 2) senátoři – můj návrh je – Oberfalzer a Grulich šli do Poslanecké sněmovny návrh odůvodnit.

98

Má někdo jiný návrh? Nemá. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 41 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu i dnešní jednání. Zítra v 9.00 hodin na shledanou! (Jednání ukončeno v 19:05 hodin.)

99

2. den schůze – 19. července 2012

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu a požádal vás, abyste zaujali svá místa a ukončili rozhovory. Zejména prosím kolegy od řečniště vpravo. Pánové, začínáme jednat, prosím o klid. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Alena Palečková, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček a Jiří Čunek. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro informaci připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u prezence. Nyní budeme projednávat bod

12. Petice "Za záchranu českého regionálního školství" (senátní tisk č. 346) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 346. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 346/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat právo podle § 142a, odst. 2, zákon o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost účastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou Karel Filip a Petr Halada, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přistoupíme k hlasování. V sále je v tuto chvíli přítomno 33 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 17. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 42 bylo registrováno 35, kvorum pro přijetí 18, pro návrh se kladně vyslovilo 32, proti nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce strany dotčených peticí. Jedná se o ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Petra Fialu. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystupovat v rozpravu nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore. 100

Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte, abych v krátkosti uvedl petici, kterou podepsalo na 60 000 obyvatel České republiky. Co se týká této petice, myslím si, že se to týká každého z nás, protože petice byla proti původnímu návrhu ministerstva školství, které připravovalo nový způsob financování regionálního školství jako takového a proti němu se zvedla velká vlna nevole. Budu posléze hovořit o problémech, které tento návrh přinesl, ale protože vývoj odchodem bývalého ministra Dobeše nabral trochu jiný spád, podařilo se nám po konzultacích a po dohodě s novým ministrem školství tento návrh zastavit. Přesto si myslím, že je nutné petici tady zásadně projednat, protože se týká záchrany českého regionálního školství. Tato petice vznikla na přelomu února a března letošního roku s tím, že sbírání podpisů bylo velmi rychlé a rozšířilo se po celé republice. Přijali jsme tuto petici do Senátu panem předsedou a 6. června výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal na veřejném slyšení. Na svém zasedání 12. června přijal návrh usnesení pro Senát Parlamentu ČR, který máte před sebou. Důvody, proč petice byla podepsána, budou jistě zmiňovat zástupci petentů. Dovolím si zmínit tři zásadní body. Asi nejzásadnější věcí této petice a problémů bývalého návrhu na financování regionálního školství bylo, že návrh byl nastaven velmi nesmyslně. V České republice máme průměrnou naplněnost základních škol 21 žáků. Přesto někdo na ministerstvu školství přišel s nápadem, že optimální naplněnost třídy by měla být 24 až 26 žáků. Pokud by tento návrh vešel v platnost, drtivá většina škol by se dostala do velkých problémů. Problém by neřešilo ministerstvo nebo stát, ale zřizovatelé, což jsou obce a kraje. Velkým problémem by to bylo především pro obce, které již dnes doplácejí velké množství finančních prostředků. Došlo k ohrožení velkého množství malých a středních škol. Uvedu příklad. Ve Středočeském kraji je asi 375 základních škol a tímto návrhem bylo ohroženo přes 300 škol. Nedovedu si představit, jak by asi fungovala dostupnost základního vzdělání, pokud by bylo zrušeno na 70 % základních škol. To je první velké nebezpečí. Druhý problém, který skýtal tento návrh, je likvidace zájmového vzdělávání, protože financování zájmového vzdělávání, např. základní umělecké školy apod., se přenášelo na rodiče. Již dnes rodiče doplácí velkou část na zájmové vzdělávání, a toto by se ještě zvýšilo. Třetí problém je odebírání kompetencí krajům, protože v návrhu bylo zcela jednoznačně nastíněno, které kompetence by se z krajů odebraly do centra. Obávám se, že momentálně aparát ministerstva školství není připraven na to, aby centrálně řídil celou školskou soustavu. Hlavní problém se týkal především základních škol. Hovořil jsem o tom, že by byla ohrožena dostupnost základní školy. Základní škola v konkrétní obci ale neplní pouze roli vzdělávací, ale možná i kulturně výchovnou. Co by se dělo s prázdnou velkou budovou v centru obce, je nabíledni. Dalším problémem by bylo také riziko zmaření investic, protože celá řada obcí investovala nejen své peníze, ale i peníze například z dotací krajů, států a EU a byl by tam velký problém s udržitelností a samozřejmě vracení finančních prostředků by bylo na zřizovateli, tzn. na obci. Dalším rizikem tohoto návrhu bylo i zvýšení nákladů na dojezd dětí do vzdálenější školy a hlavně také riziko bezpečnostní. Ve svém volebním obvodu mám např. už dnes školy, kam dojíždějí děti z blízkých vesnic. Pokud by tato škola byla

101

zrušena, nejbližší další škola je 30 km. Přijeli by do této obce, počkaly by půl hodiny až dvě hodiny na další spoj a jeli by do vzdálené obce 30 km. Tato vzdálenost po dálnici nebo silnici první třídy je marginální, ale v horských krajinách by to byl velký problém. Děti by opustili rodinu ráno a vraceli by se večer. Když jsem mluvil s jedním starostou, kde zrušili základní školu, hovořil o problému, že během několika let se jim tam obrovsky zvedla v obci drobná kriminalita – strhávání plakátů, rozbíjení oken, rozbíjení zastávek a přikláněl se k názoru, že je to z toho důvodu, že děti nemají vztah k obci, protože ráno odjedou a večer přijedou ze školy. To jsou podle mého názoru největší rizika, která skýtal tento návrh. Naštěstí došlo ke změně na ministerstvu školství, protože s bývalým ministrem Dobešem se o tom vůbec nedalo mluvit. Když vznikla petice na záchranu základních škol od 1. do 9. stupně, řekl nám "nebojte se, malotřídky vám rušit nebudeme". To byla diskuse jeden o koze a druhý o voze. Na zmiňovaném veřejném slyšení jsme projednali tuto petici. Jsem velmi rád, že zde přítomný pan ministr vyslyšel tyto připomínky. Byli bychom rádi, kdyby vyslyšel i další námět ze Senátu Parlamentu ČR, aby se připravila pracovní skupina, kde by byli účastni i zástupci zřizovatelů, obcí a dalších institucí a připravili kvalitní návrh, kde by byl i prvek hodnocení kvality, protože o tom se hodně mluvilo, ale v původním návrhu nebyla o něm zmínka. V závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR s tím, že Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici č. 7/12 za záchranu českého regionálního školství. Konstatuje, že petice obsažená v senátním tisku 346 je důvodná. Oceňuji, že ministr školství Petr Fiala vzal zpět záměr uvedený v koncepčním záměru reformy systému financování regionálního školství a navrhuje ministrovi školství ustavit koordinační pracovní skupinu zastoupenou z pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů a zástupců Parlamentu ČR, jejichž cílem bude vytvořit optimální systém financování regionálního školství. Doplnil bych. Vzhledem k tomu, že regionální školství je tak důležité a stojí na rozcestí, nabízíme i půdu horní komory Parlamentu ČR, Senátu, kde by senátoři rádi přiložili ruku k dílu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Předpokládáme, že v rozpravě vystoupí pan Karel Filip za petenty. Předpokládáme i reakci za osobu dotčenou, to znamená ministra Fialu. Nyní se přihlásil pan Karel Filip. Karel Filip: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, svou vizi financování školství představil již na přelomu roku 2011 a 2012 bývalý ministr školství Josef Dobeš. Počítal zde s optimální naplněností tříd 24 žáků. V případě vyšší naplněnosti tříd než by byl optimální počet, počítal se zvýšením finančních prostředků s každým žákem navíc. Ředitelé škol by byli proto nuceni maximálně naplňovat třídy, nebo obce by byly nuceny třídy, které by nesplňovaly počet žáků 24, dofinancovávat. Jde o tzv. normativní princip financování školství. Tento systém vede k tomu, že ředitelé jsou ekonomicky nuceni naplňovat třídy na maximum a příliš nezohledňovat skutečné studijní předpoklady uchazečů o studium. Pedagogické zásady tak ustupují zcela jednoznačně do pozadí. Obce jako zřizovatelé základních škol se obávají, že tento chystaný model by mohl v konečném důsledku vést až ke zrušení některých venkovských škol. Tady

102

není třeba zapomínat, jak důležitou roli hraje pro každou obec existence základní školy. Jednak je to stabilizace počtu obyvatel, nabízené služby, dopravní obslužnost apod. Kvůli Dobešovu návrhu by tak mohlo zaniknout 70 až 80 % všech venkovských škol. To by se samozřejmě negativně odrazilo na rozvoji vzdělanosti a v budoucnosti i na rozvoji regionů. Dne 1. února 2012 se proto setkali starostové a ředitelé škol Rakovnicka v Novém Strašecí se stínovým ministrem školství panem doktorem Chládkem, aby diskutovali o tomto návrhu. Zde také zazněly dopady. Jednak by to bylo přímé ohrožení dostupného veřejného bezplatného školství, zánik značného počtu základních škol ve městech a obcích, přenášení povinnosti státu na rozpočty měst a obcí, znehodnocení realizovaných investic z fondů EU a zvýšení nároků na rodinné výdaje spojené s povinnou školní docházkou. Všichni diskutující se zde jednoznačně shodli a panu ministrovi vzkázali: Tento návrh je pro nás nepřijatelný. Výsledkem tohoto setkání byla tzv. Rakovnická výzva. K výzvě se začaly postupně připojovat i další obce a školy nejen z okresů Rakovník. Proto 20. února proběhlo v Senátu Parlamentu ČR k tomuto tématu veřejné slyšení, kterého se zúčastnilo 400 starostů a ředitelů škol z celé republiky. Jedním z výstupů byl vznik celorepublikové petice, která odstartovala 5. března 2012. Tato petice navazuje na tzv. Rakovnickou výzvu. Tuto petici podporuje např. Svaz měst a obcí ČR, Svaz místních samospráv či Spolek pro obnovu venkova. Petice byla podepisována v obcích, kde jsou starostové z různých politických stran. Pod petici se podařilo shromáždit celkem 65 000 podpisů a byla podepisována ve všech koutech republiky. Petice byla předána v Senátu Parlamentu ČR dne 16. května 2012. Dne 23. května 2012 byla petice projednána ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor se usnesl uspořádat 6. června 2012 od 14.00 hodin v Jednacím sále Jičínského salonku Valdštejnského paláce veřejné slyšení k petici za účasti zástupců petentů, ministerstva školství, ministerstva financí, krajů, měst a obcí a odborné veřejnosti. Mezitím ale pana ministra Dobeše vystřídal v čele resortu školství nový ministr pan Petr Fiala. Ten sice oficiálně vyhlásil, že zastavuje práce na financování regionálního školství, ale musím říci, že vůbec nezastavil problém zabývající se financováním regionálního školství. Naopak tím, že vláda rozhodla o snížení mzdových prostředků od ledna 2012 o 2,15 %, znamená v praxi to, že ředitelé škol jsou logicky nuceni ke slučování tříd. Když pominu, že tato skutečnost byla oficiálně sdělena školám až v květnu 2012, je tu zásadnější komplikace – rozpor mezi fiskálním a školním rokem. Školní rok začíná v září a končí v srpnu. Ředitelé musí stanovit úvazky učitelů na školní rok, jinými slovy musí pak řádně vyplatit všechny nasmlouvané vyučovací hodiny od září do června. Rozhodnutím o krácení mzdových prostředků se dostali ředitelé škol do pasti, museli vyplatit již nasmlouvané hodiny a se zkráceným rozpočtem připravit nový školní rok. Co tedy ředitelům říká? Moc toho není. Snížit počet odučených hodin, propouštět učitele, přeřazovat pracovníky v tabulkách a nezapočítávat jim pedagogickou praxi, na nárokových složkách platu už není co redukovat. Zjednodušeně to znamená, že pedagogové budou učit za holé platy a ještě nižší tarify. Pravdou je, že ani vysokoškolsky vzdělaný učitel při započtení více než 35leté praxe nedosáhne před odchodem do důchodu svým tarifním platem na průměrnou mzdu v ČR. Tento problém se týká ředitelů škol, kteří musí zvažovat, zda půjdou cestou kvality a tomu odpovídajících podmínek pro vyučování, nebo vezmou v úvahu pouze ekonomické kriterium, které kvalitu výuky a poskytovaných služeb veřejnosti sníží.

103

Do obtížné situace se dostávají nejen ředitelé škol, ale i starostové obcí, kteří budou muset najít na dofinancování svých škol potřebné prostředky v městské kase, pokud nechtějí mít přeplněné třídy. Přestože na Rakovnicku již některé obce takto podporují zachování své školy, v hromadném měřítku budou obce jen těžko hledat potřebné peníze. Už takto provoz škol je rok od roku stojí více peněz. Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům na energie. Vážený pane ministře, proto vás vyzýváme, abyste zastavil další propad v kvalitě vzdělávání. Vyzýváme vás, abyste nešel cestou, že obce budou dofinancovávat svou školu a nezbudou jim peníze na další rozvoj. Žádáme vás, abyste vytvořil pracovní skupinu, která by se skládala z pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů, krajů, obcí a zástupců Parlamentu ČR, jejímž cílem by bylo vytvořit optimální systém financování regionálního školství. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jako další vystoupí pan

ministr Petr Fiala. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři, jak již jistě víte z médií a jak jsem také uvedl na veřejném slyšení zde v Senátu a jak to připomenuli mí předřečníci, práce na zde diskutované reformě systému financování regionálního školství, proti které se zvedla vlna protestů a jíž se týká projednávaná petice, tak tyto práce jsem zastavil. Tímto konstatováním bych samozřejmě mohl své vystoupení ukončit, ale rád bych v této souvislosti připomenul několik skutečností, které se týkají regionálního školství. Je jasné, že regionální školství a jeho financování patří ke klíčovým oblastem veřejné služby nejen proto, že se přímo dotýká řady občanů, učitelů, ředitelů škol, nepedagogických pracovníků, žáků a jejich rodičů, ale i proto, že ovlivňuje velmi významně budoucí ekonomickou a sociální podobu naší země. To není fráze, ale je to řadou odborných analýz podložená skutečnost. I proto musíme brát velmi vážně varovné výsledky mezinárodního studia a srovnávání třeba ze strany OECD a dalších organizací, které ukazují průměrné klesající a nerovnoměrné výsledky českých žákyň a žáků a také nekonzistentní kvalitu výuky na českých základních a středních školách. Rád bych zde připomenul několik čísel, která se týkají financování regionálního školství. V mateřských, základních a středních školách se nyní vzdělává 1 360 000 dětí a mladých lidí a věnuje se jim zhruba 230 odborných pracovnic a pracovníků. Průměrný měsíční plat pedagogického pracovníka se vloni pohyboval kolem 25 000 Kč, u nepedagogických pracovníků byla tato částka ve výši 14 500 Kč. Rozsahu regionálního školství odpovídá i objem veřejných výdajů. V letošním roce představuje rozpočet pro regionální školství – rozpočet po vázání – 83,5 mld. Kč, to je o 13 mld. Kč více než v roce 2005, kdy vstoupil v platnost nový školský zákon, který mimo jiné zrušil osnovy a zavedl rámcové vzdělávací programy. Dalších 34 mld. Kč směřuje letos do vzdělávání z rozpočtu krajů a obcí. Celkové veřejné výdaje na regionální školství tedy představují v letošním roce téměř 120 mld. Kč. Z uvedených čísel jasně vyplývá, že výdaje na oblast regionálního školství průběžně rostou. Na druhé straně – to je potřeba zdůraznit a z toho vzniká řada problémů – ne vždy přesně korespondují s aktuálním demografických vývojem v jednotlivých skupinách vzdělávaných. Ministerstvo školství se proto snažilo, snaží a bude snažit najít optimální model, jak zajistit stabilní financování a fungování nejen regionálního školství, ale celého vzdělávacího systému.

104

Chceme-li mít totiž zajištěno kvalitní vzdělávání na školách, které počtem, dostupností a oborovou strukturou odpovídají potřebám populačního vývoje i možnostem veřejných rozpočtů, tak musí v našem školství dojít k systémovým změnám. Jsem si ale také velmi dobře vědom – a to byl jeden z důvodů, proč jsem zastavil práce na této podobě reformy financování regionálního školství – že škola má roli nejenom místa, kde se setkávají vyučující s dětmi a mladými lidmi a kde probíhá vzdělávací proces, ale škola je také nositelem významných sociálně kulturních funkcí v tradičním životě jednotlivých obcí. Proto budu vždy preferovat takové řešení, které zachová existenci škol v obcích. A protože mám řadu zkušeností s reformami z jiných oblastí školské a výzkumné politiky, tak dobře vím, že jakýkoliv reformní krok, pokud má být úspěšný, musí také zohledňovat rozpočtové možnosti, jinak způsobí více problémů, než kolik toho zlepší. V této chvíli je proto mým cílem se soustředit na přípravu rozpočtu resortu školství na rok 2013. Změny v systému financování regionálního školství, které musejí nastat, nelze provádět bez znalosti reálného ekonomického rámce, v němž bude možné vzdělávání dětí, žáků, studentů v nejbližších letech realizovat. Paralelně samozřejmě vedu a povedu diskusi s ostatními kolegy ve vládě, ale také se zástupci krajů, s představiteli měst a obcí jako zřizovatelů škol v oblasti regionálního školství, ale také s odbornou veřejností, tím směrem, abychom společně definovali nějakou šířeji sdílenou představu o očekávání vůči školskému systému a také samozřejmě o jeho reálném finančním zajištění. Z tohoto hlediska proto vítám i tu iniciativu, která mezitím vznikla na půdě Poslanecké sněmovny, na jejím základě už začala pracovat pracovní skupina složená z odborníků, politiků a nakonec i zástupců petentů, přizváno bylo také ministerstvo školství. A cílem této pracovní skupiny je podílet se na tvorbě optimálního modelu financování regionálního školství. Vítám samozřejmě také tuto iniciativu Senátu a nabídku Senátu ke spolupráci. A věřím, že se nám společně podaří najít dlouhodobý a životaschopný model financování regionálního školství. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. A nyní se

přihlásil jako první pan senátor Marcel Chládek, připraví se paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo. Já začnu faktickou poznámkou, že pravděpodobně v Poslanecké sněmovně ta iniciativa vzniká o nás bez nás, protože zástupci petentů podle informací, které jsem si ověřil, přizváni nebyli. To jenom na okraj. Jsem velmi rád, že pan ministr tady hovořil o financování regionálního školství jako takového, protože současná vláda škrtla v letošním roce dvě miliardy právě na oblast regionálního školství. My neustále hovoříme o financích, ale ještě nikdo se nezamyslel nad tím, že vzdělávání prostě něco stojí. A pokud chceme být konkurenceschopní, tak bychom měli investovat právě do vzdělávání a právě do vzdělávání základního. A pokud chceme škrtat, tak vždycky si dopředu rozmysleme, jestli škrtáme na správném místě. Tady se hovořilo – a mluvil o tom pan starosta Filip – o škrtech v oblasti regionálního školství. Ty jsou tragické. Já vám, vážení, mohu říci, že v momentu, kdy se škrtlo nějakých 75 % až 80 % prostředků na tzv. onich (?), což je na učebnice a na pomůcky, tak školy v podstatě neobjednávají učebnice, a dokonce ani už nekupují učebnice, které měly dříve objednané a už jsou vyrobené. Je to prostě katastrofa. A

105

pokud někdo vymyslí tzv. optimální třídu a optimální školu a hovoří o tom, že optimální škola funguje tak, že optimálně naplněná třída, optimálně naladěný učitel a všichni jsou optimálně naladěni na učení, tak takhle ten svět, vážení, nefunguje. A já si vzpomínám na období, kdy docházelo k hromadnému rušení mateřských škol a dnes tyto kapacity chybějí. Já varuji před tím, aby se ve velkém rušily nyní základní školy, protože jakmile tu školu zrušíte, již ji nikdy neobnovíte. A poté budeme v situaci, kdy budeme hledat, kam další děti umístit. Ať chceme nebo ne, demografický vývoj je nějaký, ale my přece nemůžeme reagovat tak, že řekneme, tak "vyrábějte" více dětí, jinak tu školu zavřeme. Ta škola má svoje místo v konkrétním regionu a je nutné, aby zajistil dostupnost, ze zákona dostupnost základního vzdělání. A to je úloha státu. Není možné, aby Česká republika v současnosti patřila mezi nejlepší země co se týká neukončování základní docházky dříve a abychom se během pěti let dostali mezi země, kde bude 20 % dětí končit předčasně základní školní docházku. A k tomu může dojít, pokud dojde k hromadnému rušení základních škol. Mimochodem, podle posledních statistik se zvýšil počet negramotů v České republiky o 10 000. Chceme takto pokračovat dále? Já si myslím, že při každém škrtu bychom měli přemýšlet, jaký to bude mít dopad. A každý zásah v oblasti regionálního školství a školství jako takového má dlouhodobý dopad, ne teď v tuhle tu chvíli, ale za dva roky, za tři, za čtyři, za deset let. Byl bych rád, abychom si toto všichni uvědomili. Předseda

Senátu

Milan

Štěch: Děkuji.

A

nyní

vystoupí

paní

místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

vážení zástupci petentů, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde uvedl číslovku, která je docela významná. To číslo bylo 120 miliard, které jdou ze státního rozpočtu do regionálního školství. Já si myslím, že právě proto, že toto číslo je takto významné, je potřeba, abychom se regionálnímu školství a celému vzdělávacímu systému velmi a velmi věnovali, abychom se snažili o to, aby podmínky ve školách, aby podmínky pro vzdělávání byly takové, aby každá ta koruna, která je sem vložena, byla efektivní, abychom se mohli skutečně hlásit k tomu, že jsme národ Jana Amose Komenského, aby naši žáci a studenti se nepropadali – teď nemyslím při ukončování školní docházky nebo ukončování jednotlivých let, ale v mezinárodních srovnáních. My jsme vždycky byli hrdi na to, že naši žáci a studenti mají velmi dobré výsledky v matematice, v přírodních vědách. Dneska už to není pravda. A to nemluvím o tom, že je dlouhodobým, a to skutečně velmi dlouhodobým problémem schopnost porozumění psanému textu. To jsou ale základy vědění, to jsou základy vzdělanosti národa. A jsem ráda, že pan ministr – a je první ministr posledních dvou vlád, od kterého jsem to slyšela – si uvědomuje a sám konstatoval, že úroveň vzdělanosti, i té základní vzdělanosti, tedy výsledků regionálního školství, je jeden z podstatných předpokladů pro konkurenceschopnost země v budoucnosti. A tak bychom k tomu tedy měli přistupovat. Každá koruna vložená do vzdělávání se několikanásobně vrátí. Tady to nejde prostě dělat jenom z pohledu běžných kupeckých počtů. Bohužel tak, jak se situace vyvíjí, a petice na ni upozorňuje, to není zrovna v dobrém gardu. Počty žáků ve třídách se postupně v důsledku ne úplně dobrého demografického vývoje snižovaly. To na jednu stranu samozřejmě je špatně, protože je špatně, když se rodí málo dětí. Na druhou stranu tím, že tímto přirozeným způsobem se snižovaly počty žáků ve třídách, ale umožňovalo naplňovat moderní 106

trendy ve vzdělávání, to znamená integraci dětí se zdravotním postižením, integraci dětí z různě znevýhodněných skupin. To lze udělat, a v podstatě velmi snadno, když jsou vzdělaní kantoři, když ale pro to také mají podmínky. To nelze udělat ve chvíli, kdy se vám začne ve třídě objevovat 30 a více dětí. V takovém počtu žáků v dnešní době se vzdělávacími programy to prostě není zvládnutelné. A to je prostě špatně. Myslím si, že je nejvyšší čas, skutečně nejvyšší čas, nechceme-li naprosto zlikvidovat budoucí vzdělanost českého národa, abychom zapřemýšleli, abychom přehodnotili postoj k celému vzdělávacímu systému. A jsem ráda, že pan ministr jako jeden ze svých kroků skutečně zastavil to, na co všichni odborníci, ale i rodiče upozorňovali, že nepovede ke zkvalitnění systému vzdělávání, ale naopak k jeho naprosté destrukci. Ve svém vystoupení bych však chtěla ještě upozornit na dvě základní věci, o kterých se moc nemluví, ale které jsou systémovým problémem. Chtěla bych upozornit na pozici předškolního vzdělávání, na mateřské školy. Obrátilo se na mě Sdružení ředitelů a ředitelek mateřských škol Zlínského kraje. Paní ředitelky upozorňují na nespravedlnost odměňování většinou ředitelek mateřských škol. Ředitelka mateřské školy, případně ředitel mateřské školy je zařazen do 10., případně do 11. platové třídy. Přitom nekvalifikovaný, zdůrazňují nekvalifikovaný učitel základní školy je automaticky v 11. platové třídě. Ředitelky mateřských škol dnes ve své většině, v drtivé většině jsou vysokoškolsky vzdělané pedagožky. Jejich vysokoškolské vzdělání je srovnatelné s pedagogickým vzděláním učitelů základních, ale i středních škol. Ředitelka mateřské školy musí být dobrou manažerkou, stejně tak jako dobrou pedagožkou, protože mateřské školy dnes jsou v právních subjektivitách a musí prostě zvládnout všechno to, co zvládne ředitel na základní škole. Přitom nemá ani to platové zařazení, které má řadový učitel, zdůrazňuji, bez kvalifikace na základní škole. Nejenom, že je to nespravedlivé, ale je to prostě také špatně, protože tak nemůžeme dlouhodobě udržet kvalifikované lidi tam, kde to nejvíce potřebujeme. Chci upozornit na to, že vývojová psychologie říká, že rozvoj osobnosti dítěte, základy pro další schopnost vzdělávání, ale i sumu vědomostí, kterou dítě získává, tak v porovnání s tím, co získává v průběhu života, ta suma je největší právě někde v tom těsně předškolním věku nebo v první třídě. Klasik napsal, že vše, co se naučil pro život, se naučil v mateřské škole. Ono to vypadá jako bonmot, ale na druhou stranu je to skutečně blízko pravdě. Říkám to zde proto, abychom si uvědomili, že systém vzdělávání je skutečně systém a my ho jako takový musíme řešit. Dopis, kterým se na mě ředitelky mateřských škol obrátily, samozřejmě přepošlu panu ministrovi a doufám, že bude skutečně intenzivním podnětem pro to, aby bylo přehodnoceno zařazení do katalogu prací a nařízení vlády, které zařazuje předškolní výchovu a vzdělávání mezi v této chvíli méně náročné oblasti. S tím samozřejmě nemohu souhlasit a doufám, že dojde k přehodnocení. Další problém, který vidím v celém tomto systému a který by bylo asi potřeba řešit – a děkuji petentům, že na to upozornili – jej problém, který vznikl tím, že jsme nějak zapomněli na to, co jsme chtěli v roce 1990, co bylo i jakýmsi demokratizačním hnutím v rámci celého školského systému. A to byl požadavek na tzv. odvětvové řízení školství. Já jsem před rokem 1989 byla pracovnicí okresního národního výboru jako řadová učitelka a byli jsme tedy v podstatě řízeni ministerstvem vnitra. Po roce 1990 byl velký požadavek na to, aby školství bylo řízeno tzv. odvětvově, aby bylo řízeno ryze odborně, a to přes ministerstvo školství.

107

Bohužel se zánikem okresních úřadů zanikly i školské úřady a dneska jsme v situaci, kdy pro školství v podstatě neexistuje metodické vedení, inspekce metodiky vzdělávání, metodiky v jednotlivých předmětech nijak zvlášť nesleduje, jestli vůbec sleduje. To je jedna věc. A druhá věc je, že o ředitelích škol rozhodují zastupitelstva. My jsme zde v Senátu prosadili do novely školského zákona, aby konkurzy na ředitele škol mohlo zastupitelstvo vyhlásit. V původním návrhu bylo, že je musí vyhlásit. A to bylo naprosto nesmyslné, protože se to týkalo i ředitelek, které třeba měly rok do důchodu, nebo to bylo nesmyslné proto, že třeba byly ve funkci zase naopak třeba jenom rok. My jsme tam dali tu volnost rozhodnutí zastupitelstva. Nicméně znám konkrétní příklady, kdy stávající ředitel vyhrál konkurz na ředitele školy, ale zastupitelstvo ho do této funkce po x–letech, kdy tuto funkci vykonával, a vykonával velmi dobře, a poté, kdy se za tohoto ředitele postavili starostové všech spádových obcí této školy, rodiče, znova nejmenovalo, protože si prostě s panem starostou "nesedl". Myslím si, že takto by to také nemělo vypadat. Ředitel by neměl být závislý od toho, jestli zrovna vyznává stejnou politickou kartu nebo je-li ve stejných politických barvách nebo není ve stejných politických barvách, jako třeba konkrétní starosta. Myslím si, že to skutečně ke kvalitě našeho školství nepřispívá. Školství, školy, ředitelé škol, učitelé potřebují především stabilitu, potřebují vědět, co bude nejenom příští školní rok, a dneska nevědí ani to, potřebují vědět, co bude za pět, za deset let, protože oni pracují v těchto perspektivách. Já jsem kdysi jako učitelka první třídy napsala, že jestliže učím, dotýkám se budoucnosti. Ano, jestliže učíte prvňáčka, nastartováváte ho pro celý jeho život. Jestliže učíte žáka základní školy, středoškoláka, tak ovlivňujete jeho postoj nejenom k danému předmětu, nejenom jeho životní postoje, ale celou jeho další životní kariéru. A k tomu kantoři potřebují skutečně dobré zázemí, dobré podmínky. Aby mohli dát dětem to nejvíc, co v nich je, skutečně to nejlepší, co v nich je, svoje srdce, své vědomosti, své znalosti, své morální hodnoty, k tomu potřebují také, aby měli tzv. krytá záda, aby jim dobré podmínky vytvořila společnost. A to se bohužel v této chvíli neděje, jak je vidno z petice, kterou právě projednáváme. A jestliže pod touto peticí jsou podepsáni nejenom kantoři, ale i rodiče, tak si myslím, že máme povinnost velmi vážně se tímto zabývat, a ministerstvo má povinnost udělat všechno pro to, aby podmínky v regionálním školství, a nejenom v regionálním školství, ale v celém vzdělávacím systému, se skutečně zlepšily. Je to pro naše děti! Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Jana Juřenčáková, připraví se pan senátor Karel Šebek. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení petenti, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem se veřejného slyšení k projednání této petice 6. června 2012 zúčastnila a zastupovala jsem tady Spolek pro obnovu venkova, který přijal již 3. ledna letošního roku nesouhlas s tímto koncepčním záměrem. A vystupovala jsem už nějak na konci tohoto slyšení, kdy pan ministr tady už nebyl, protože musel odejít, takže dneska využiji situace, že pan ministr je přítomen a zopakuji část svého vystoupení. Není radostné konstatování, že náš venkov v posledních letech hájíme proti čím dál většímu počtu útoků, které sahají na jeho samotnou podstatu, na základy jeho životaschopnosti. Nevím, v které hlavně se zrodil záměr reformy financování regionálního školství podle naplněnosti tříd. Chápu, že jsme ve složité hospodářské a finanční situaci, ale řešit tuto situaci na úkor obcí, které postavíme před rozhodnutí,

108

že buď si budete doplácet na mzdy, nebo vám školu zrušíme, je přímo obludné. Obce si v mnoha případech školy i za dotační peníze opravily a nikdo ze starostů nečekal, že by se mohla objevit takováto hrozba. Nevím, zda návrh reformy vymysleli úředníci nebo zda to bylo politické zadání bývalého ministra. Sáhnout na pramen existence a životaschopnosti našeho venkova, na školy, které navštěvují naše děti, je podle mého názoru politická a morální sebevražda každého politika. Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s tím, že mě občané i starostové obviňují z něčeho, za co já jako politik nemohu. Když jsem hledala příčiny, tak jsem zjistila, že tato zbytečná byrokratická nařízení vznikají v hlavách ambiciózních úředníků, kteří ani nemají ponětí o tom, jak to tam dole funguje. A tato nařízení jsou vydávána formou ministerských vyhlášek, to znamená, že je neschvaluje Parlament. Rozhodnutí úředníků a ministra tak svými důsledky násobně převyšuje dopady mnohých zákonů, o které svádíme bitvy v Parlamentu. Nevím, zda to byl úmysl bez znalosti poměrů v jednotlivých regionech škrtnutím pera ohrozit budoucnost regionálního školství a znejistit obyvatele venkovského prostoru. Vítám, že současný ministr školství reformu pozastavil a doufám, že ji podrobí důsledné analýze nejenom s důrazem na šetření financí, ale hlavně v kontextu udržitelnosti života na českém a moravském venkově. Pocházím z regionu, kde se narodil učitel národů Jan Amos Komenský. Já mám kancelář přímo v Uherském Brodě. A Jan Amos Komenský mimo jiné řekl: "Máli být však náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť nebude-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu." Vážený pane ministře, při svém rozhodování mějte, prosím, tato slova na mysli. Moc vám za to předem děkuji i jménem všech obcí a měst, které záměr reformy systému financování regionálního školství ohrožuje. A ještě bych se vyjádřila k návrhu usnesení, který jsme obdrželi. V bodě 4 je navrženo, že se má zřídit koordinační pracovní skupina se zastoupením pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů, krajů, obcí apod. a zástupců Parlamentu České republiky, jejímž cílem bude vytvořit optimální systém financování regionálního školství. Chybí mi tam zástupci organizací, které zastupují obce a města a které se velkým dílem podílely na této petici, to znamená jak Spolek pro obnovu venkova, tak Sdružení místních samospráv a Svaz měst a obcí. Ale vzhledem k tomu, že vím, a pan ministr to tady potvrdil, že tato pracovní skupina již pracuje a zástupci těchto organizací jsou tam účastni, tak netrvám na změně tohoto návrhu. A ještě bych se chtěla zeptat předřečníka pana kolegy Chládka, protože mě zaujala v jeho vystoupení informace, že přibylo 10 000 negramotných. Zajímalo by mě, kde k tomuto číslu přišel, protože ráda bych si to někde ověřila, je-li to pravda. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Předpokládám, že pan zpravodaj slyšel tento dotaz a vyjádří se. Nyní vystoupí pan senátor Karel Šebek, připraví se pan senátor Jaroslav Palas. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážení

hosté. Já bych k tomu, co tady bylo řečeno, jenom doplnil, že škola v malé obci má samozřejmě i funkci společenskou a všichni víme, že spolužáci se scházejí na svých abiturientských srazech třeba i po třiceti, čtyřiceti, padesáti, šedesáti letech a přinášejí tak zpětně i v průběhu svého života, pokud se náhle odstěhují, další hodnoty do místa, ke kterému bytostně patří. Na druhou stranu hospodářský vývoj je 109

v mnoha ohledech neúprosný, dochází ke koncentraci výrobních prostředků a český venkov se někdy vylidňuje právě z toho důvodu, že tam je nedostatek pracovních příležitostí. Přesto si myslím, že měřítkem spokojenosti člověka není suchá cifra růstu HDP, ale i právě prostředí, kde žijeme a společnost, ve které žijeme a proto obdivují a podporuji úsilí těch, kteří jdou jakoby proti proudu za zachování těch staletých tradic českého venkova. Bylo zde řečeno něco o tom, že bychom se měli poučit z chyb, a řekla to i paní místopředsedkyně Gajdůšková v narážce na referáty školství a kultury v Benešově. Já si vzpomínám, protože už jsem v komunální politice přes 20 let, jak ještě v roce 1999 stačilo s nějakým problémem zajet na okresní referát školství a kultury, kde seděl Jiří Hřebíček, který jednou do roka svolal kolegium škol a dorovnal procenta u tehdejších normativů. Dnes se to dělá velmi kostrbatě. On měl tenkrát do nejvzdálenější školy 30 kilometrů a těch škol měl zhruba na starosti sto, takže o každé měl dokonalý přehled. Opuštěním tohoto systému a zřízením krajů navalili jsme na krajského náměstka 1 233 škol, do nejvzdálenější má 80 kilometrů a logicky nemůže reagovat zcela s odpovídající znalostí věci na problémy, které se na něj valí. Máme před krajskými volbami, možná, že až se bude ustavovat nová krajská zastupitelstva, měli bychom myslet i na to, aby nový řád a nová organizace školské problematiky v kraji měla jistou logiku právě s přihlédnutím ke znalosti místních poměrů, které jsou v rozměru jednoho okresu poměrně jednotné, kdežto v rozměru kraje se diametrálně liší. Říká se třeba o Středočeském kraji, že je rozdělen na bohatý sever a chudý jih. Také jsem zažil projektování školských vzdělávacích programů, abychom potom zase jakýmisi normativy šli proti duchu kurikulární reformy. Ale v současné době, a v tomto okamžiku mě těší, že všichni co jsme tady, nalézáme společnou řeč, a i když máme třeba rozdílné názory, máme myslím společnou vůli, a to jak my, tak petenti, tak pan ministr a myslím si, že to je jakési blýskání na lepší časy. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí

pan senátor Jaroslav Palas, připraví se paní senátorka Miluše Horská. Senátor

Jaroslav

Palas: Vážený pane

předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážení petenti, pane ministře, dovolte mi, abych využil tohoto tématu a abych se podělil o několik informací z pohledu Moravskoslezského kraje, neboť Moravskoslezský kraj je zřizovatelem 240 středních škol, odborných škol, gymnázií. My jsme v letošním roce sloučili či uzavřeli 24 škol. S největší pravděpodobností příští reprezentace Moravskoslezského kraje bude muset zavřít ještě kolem 15 škol v příštím roce. Je to dáno tím, že nejsou děti, nejsou studenti, je jich méně. My víme, že máme ročně v našem kraji 11 tisíc porodů. To znamená, že víme, co bude za 10, za 15 let a jaké kapacity budeme potřebovat. Víme to zcela přesně. Jak se máme stavět k situaci, kdy gymnázium například ve Vítkově, do prvního ročníku se nám hlásí 3 děti, a abychom udrželi tento gympl, tak do něj navíc z rozpočtu kraje vložíme 3 miliony Kč. Z druhé strany nás kritizuje ředitel gymnázia v Opavě, který má naplněné třídy a říká: Jak já k tomu přijdu, že zvýhodňujete jiné gymnázium takovýmto způsobem, vlastně na můj úkor. Totéž se týká základního školství, kde kraj není zřizovatelem, kromě několika speciálních základních škol. Jak se mám dívat na pohled velkých střediskových obcí, kde je škola, která je relativně naplněná, kde také ubývají děti, protože natalita klesá 110

v naší republice, a na sousední obce, kde jsou taktéž o něco menší školy, ale jsou poloprázdné, které vytápíme, musíme je rekonstruovat, stojí to obce peníze, významné peníze. A já nedokážu odpovědět, na čí straně mám být, jestli na straně ředitele školy střediskové obce, který říká "dovezte mi sem děti z Třemešné, z Jindřichova, k nám, do Města Albrechtic", a ta škola je perfektní. Má také mimoškolní činnost, kroužky, počítačové učebny. Prostě je to škola na poměrně vysoké úrovni. Jestli je lepší děti svážet, anebo jestli k rozvoji Třemešné, Jindřichova patří funkční škola, menší kola. To já nevím. To musí říct skutečně odborníci. Ale, dámy a pánové, všechno začíná od peněz. Všechno začíná od korun. My musíme najít takový model, který by se ufinancoval. Protože v současné době těch peněz je méně, takže i my z pozice vedení Moravskoslezského kraje hledáme cestu, jakým způsobem zachovat kvalitní školství, ale racionální školství, ekonomicky únosné vůči našemu rozpočtu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím o vystoupení paní senátorku Miluši Horskou, která je zatím poslední přihlášená. Už to tak není. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

vážení repetenti, milé kolegyně a kolegové, já jsem se naschvál přeřekla, protože mě to trošku navodilo slovíčko repetent. Já předpokládám, že pan ministr bude tak dobrým posluchačem, že nebudeme muset tuto petici už opakovat. Já bych vás, vážený pane ministře, chtěla na počátek pochválit. Bohužel v Senátu nebývá zvykem, že bychom měli a bylo za co v současné době členy vlády pochválit. Musím říct, že vy jste na politickou scénu vstoupil jednak s velkým očekáváním, jednak se vám to povedlo. Ale znáte to, podle činů poznáš. Takže hra je rozehraná. Já jsem nechtěla původně vystoupit, ale přece jenom mi to nedalo, protože dlouhodobě se cítím zástupcem lidu pedagogického a jsem na ty problémy vnímavější, než možná na některé jiné. Já bych vám chtěla říct, co terén ve všech oblastech našeho školství postrádá, protože jsem se nedávno účastnila pro mě velice zoufalé debaty vysokoškolských profesorů, rektorů, kteří přesně tak, jako my tady v tom základním školství nevíme, co s tím, oni také ne. Pro mě tam zazněla taková zvláštní, až paradoxní myšlenka, že by – i když asi ne tolik, protože v Německu se to tak stalo, nebo stává – dokonce studenti měli ovlivňovat chod svého vysokého školství. Takže z dlouhodobého pohledu a perspektivy – a myslím si, že nejenom na tomto příslušném ministerstvu – postrádáme dlouhodobou koncepci, kam kráčí naše školství, jak jsou jednotlivé stupně školství provázány a co pro to máme udělat. Bohužel z tohoto pohledu – a zas to není jenom ryze školský pohled – chybí nám provázanost jednotlivých ministerstev, tzv. meziresort. Já jsem se to teď velice snažila – abych nemluvila jenom na vodě – navodit, dnes budeme projednávat, aby ten meziresort, a to bylo MPSV se školstvím, se v těch zákonech někde projevil. Bohužel se to tak nepodařilo. Bylo mi řečeno, že tentokrát opravdu karta byla na straně ministerstva školství, které to nedodrželo. Takže to je apel, já vás prosím, abyste přenesl ta slova i na vládě, protože všichni máme zkušenost, že úředník na svém ministerstvu se dívá jenom pohledem svého průzoru. Bohužel, ta prostupnost nás pak dohání a tam si myslím, že i peníze utíkají. Myslím si, že dlouhodobá koncepce by ovlivnila i krajské koncepce, protože ač jsem se podívala do několika krajských školských rozvojových koncepcí, tak v podstatě se tam mluví jenom o našich školách. Bohužel se bere rozdíl na zřizovatele. A jestli už jsou nějaké školy zařazené v síti, ať už základní, speciální, 111

střední, jestliže už jsme je vzali a financujeme je, tak bychom si měli říct, jak to chceme a počítat s nimi v té koncepci. Bohužel jsou naše a vaše. A to si myslím, že z tohoto pohledu je velmi špatně a dobrý hospodář si své peníze přece hlídá. Myslím si, že by všem ministerstvům, ale teď jsme v resortu školství, slušelo hovořit s terénem v nějakých pravidelných intervalech, ať už to nazveme poradními sbory. Všichni tady narážíme na to, že cítíme jakousi podtrženost úředního šimla. Myslím si, že ve školství se nám to právě potom dlouhodobě vrací. Víte, jestli chceme využít tu krátkou dobu a ovlivnit naše děti, aby z nich vyrostli občané, kteří se o sebe postarají, budou chodit do práce, mají-li kam, tak při současné krizi rodiny je potřeba, aby nám fungovalo školství. A to si myslím s ohledem na to - tak jak teď naším prostředím, už je to skoro rok, otřásá zánik zvláštních škol, nebo chcete-li základních škol praktických, nebudu to rozebírat, nebojte se - jestliže chceme vychovat občana občansky zdatného, musí mít nárok na to, správně se vzdělávat. Chci jenom podnítit pohled na žáka sice se zdravotním handicapem, ale je to přesně takové právo, a pro nás možná o to větší povinnost, protože ty děti nás do budoucna budou živit, je to péče o talent. Já se obávám, že se ztrácíme bohužel v obou alternativách, že nemáme ty hranice a směrem k Evropě slibujeme zánik speciálního školství a zároveň víme, že tady máme takové kořeny, na které je potřeba navázat, jsou dobře nastavené a ve všech členských státech to speciální školství přece funguje, jenom jde o to, řádně ho zařadit. Víte, asi skončím jako můj předřečník pan hejtman Palas, že hold nás to bude něco stát. Jde o to, jestli investice právě do škol se několikrát státu nevrátí. Třeba tím, že lidé budou zaměstnaní, nebudou brát sociální dávky. Možná tím, že se nedostanou do přeplněných vězení. Já znám dlouho člověka, který již, abych to nepřehnala, před 15 lety obcházel ministerstvo školství, protože spočítat, nastavit financování školství tak, aby byl ošetřen normativ třeba při výuce cizího jazyka, kdy se třídy půlí, a zároveň aby to byla i ta třída běžná, velká, ale aby to byla třeba i malotřídka, tak to se, přátelé, matematicky dá. Otázka je potom, co s tím ten rozpočet? Takže já jsem si povzdechla, ale nabízím ruku k dílu. Už jsem to dokázala předchozímu panu ministrovi, a protože nemám ráda stranické přestřelky, kterých jsem tady účastna, tak jsem to udělala po odborné linii. Uspořádala jsem tady seminář. A protože jsem se z pěšáka dostala až do Senátu a mohu využít přímý kontakt na pány ministry, tak jsem velice apelovala a prosila o vícero odborníků tehdy, aby přišli. Ale zjistila jsem, že když to není pod nějakým politickým, nebo nevím, jakým tlakem, tak ta rukavice z té druhé strany zdvižena nebyla. Ale mě terén vycvičil, já jsem ředitelka školy 20 let, já vím, že když něco chci, že za tím musím jít, takže to teď tady říkám znovu a trošku žertem. Protože pan ministr mi už nabídl schůzku, nebudu říkat spolupráci, takže doufám, že společnými silami se o to naše školství přičiníme. Je to i naše věc, vážení přátelé, děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert, připraví se pan senátor Josef Řihák. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení petenti, kolegyně, kolegové. Sám jsem bývalý učitel. Dnes jako starosta zastupuji zřizovatele školských zařízení. Manželku mám učitelku, dceru mám učitelku, ostatní příbuzní pracují ve školství a mí kamarádi pocházejí též z oblasti pedagogických pracovníků. Takže mám k regionálnímu školství velmi blízko. Jsem také členem rady střední školy, kterou jsem vystudoval, a detailně sleduji krajský rozměr středního školství.

112

Musím konstatovat, že problém zbytečně vynakládaných prostředků vidím právě ve středním školství. Jednak považuji za nemožné, nevhodné, aby střední školy zakončené maturitní zkouškou, studovalo více jak 90 % populačního ročníku, bez toho, aby se snížila úroveň maturitních výstupů. Pak se divíme, že nám klesají úrovně výstupů, klesá kvalita vzdělání. Pokud by byl výběr těch, kteří nastupují na střední školy zakončené maturitou, byly i výstupy jistě kvalitnější než dnes, kdy financování škol, středních škol dle počtu studentů nutí školy přijímat každého žadatele, bez ohledu na to, zda k tomu je či není. Na druhé straně považuji za nerozumné držet na středním školství zhruba skoro 40 % nadbytečných kapacit. Všechny střední školy pak bojují o studenty a naříkají, že mají málo prostředků na dobrou úroveň práce, odměňování, investice, opravy, vybavení školy. Dalším problémem středního školství považuji u celé řady studentů dobu, kterou na školách stráví. Ať opakováním ročníků, přestupy ze školy do školy, různé nástavby, VOŠky, bez provázanosti na vysokoškolské vzdělání. Neúčelně strávená doba studentů ve školství má též své náklady. A myslím si, že je třeba zracionalizovat dobu, po kterou je vhodné, aby studenti trávili dobu ve školství. Počítejte se mnou: 3 – 4 roky v mateřské škole, 9, někdy i více let, na základní škole, 4 – 5 let na středním školství, 2 – 3 roky na vyšší odborné škole. To máte klidně 21 let v regionálním školství. Pak se divíme, že na to nemáme dostatek prostředků. Obracím se proto na pana ministra školství, aby se zamyslel i nad touto skutečností, racionalizací doby, kterou stráví studenti na středních školách, i optimalizaci sítě středních škol vzal do svých úvah, jak dál v regionálním školství, i když vím, že je to především záležitost obecních a krajských zastupitelů. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, prosím o vystoupení pana senátora

Josefa Řiháka. A nyní se přihlásil i další. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Pardon, také vystoupí s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Ano, po panu Řihákovi. Pan senátor Řihák má slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za vstřícnost. Pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážení hosté a petenti. Já jsem pochopil z těch úvodních slov, že se jedná o regionální školství jako o základní školy. A my už tady víceméně mluvíme o středních a jiných školách. Víte, vždycky, když se začalo šetřit, tak se šetří tam, kde ten odpor je nejmenší. To znamená, představte si, když ministerstvo školství má málo peněz a začne šetřit na vysokých školách, určitě by byly protesty studentů a bylo by zle. Proto vždycky vláda, nebo ministr, nebo někdo hledá tam, kde bude nejmenší odpor. A ten nejmenší odpor se předpokládá na těch malých školách, na těch základních školách, které zřizují města. A úplně nejmenší odpor se očekává tam, kde jsou na tom nejhůř, to znamená základní školy ve střediskových obcích, jak tady někdo řekl. Víte, hodně z vás je tady z praxe starostů, zastupitelů, že když omezíte nebo zavřete školu někde na obci, tak je to vyslovená tragédie, jak po stránce kulturní, společenského využití, tak i po stránce toho vzdělání. Slyšel jsem tady, že je jednoduché děti dát do autobusu a převézt je někam jinam do školy. V tom tady souhlasím s panem zpravodajem, je to otázka za prvé i bezpečnosti, za druhé, v dnešní době, kdy zuří kriminalita, tak je to i bezpečnost pro ty děti, a není to jednoduché. Víte, mě tak trošku mrzí, protože třeba já jsem také starostou města, jsem starosta města, které má 36 tisíc obyvatel, a my naopak zvyšujeme naše příspěvky,

113

které máme, do škol. Proto chceme, aby zastupitelstva měla samozřejmě vliv na to, kdo dělá ředitele. Protože není možné někam investovat 80 milionů korun a pak zastupitelstvo, aby nemělo vliv na to, kdo tam bude dělat toho nejvyššího manažera. Ale postupně spíš zvyšujeme. Co se týká vlády, tak postupně se snižuje. A vláda pořád snižuje, snižuje do oblasti školství a právě do těch základních škol. Víte, Evropská unie, a vůbec i u nás je spousta programů na Program obnovy venkova. Tu se dá 10 miliard, tu se dá 15 miliard, a všichni říkáme - tomu venkovu pomůžeme - jak uděláme jiné rozpočtové určení daně, že těm menším obcím se pomůže oproti těm větším, protože ta větší města se těm výkyvům, které teď jdou, si myslím, mohou i účinně bránit. Ale ty malé obce s tím nic neudělají. A jakmile přijde pan ministr a řekne, že někdo místo 21 dětí jich bude muset mít 25, 30, tak to jsou pro ty obce obrovské rány. A jsem rád, že nový pan ministr přistoupil na to, že stáhl tyto návrhy, že bude diskutovat s odborníky. Tady se hodně mluví o odbornících, já tedy odborník nejsem, já o tom diskutovat určitě nebudu, ale do toho týmu si dejte jednoho velkého v uvozovkách - odborníka, kterého tam budete potřebovat, a to je ministra financí Kalouska. Protože toho musíme přesvědčit o tom, že tam musí dát peníze. Jinak potom všechno ostatní, to zase by mohly být řeči, řeči, a jenom – jak se říká - řeči. Ale pokud ministerstvo nedá do toho peníze, tak je to špatné. Každá vláda se hodnotí podle toho, jaké je tady vzdělání. A já si myslím, že tahle vláda moc nenapomáhá tomu, aby vzdělání v naší republice bylo dobré. Vezměte si, že my jako obce zřizujeme základní školy, zřizujeme střední školy. A my jsme si ponechali ve městě i třeba jesle. Určitě jsme udělali dobře. A střední školy a učiliště dneska mají kraje. A ten stát, místo, aby nám přidal, tak nám ještě snížil peníze a snížil příjem. A museli jsme se s tím taky nějakým způsobem poprat. Pan kolega Palas tady řekl, že všechno je zase o financích. Ano, je to o financích, ale je to také o prioritách, jestli chceme dobré zdravotnictví, dobré školství, nebo něco jiného. A možná tady by se mělo mluvit spíš o prioritách. A ještě jednou děkuji panu ministrovi, že stáhl tyto svoje návrhy, že je ochoten jednat, ale hlavně by si to měl srovnat ve vládě u pana Kalouska, aby na to dal peníze. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Já děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí

s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková a připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážení petenti, pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se panu kolegovi Juránkovi, že jsem využila teď svého přednostního práva, ale chtěla jsem reagovat na pana senátora Eyberta. Na ten jeho postesk, že nám lidé zůstávají, nebo mladí lidé zůstávají dlouho ve vzdělávacím procesu. Víte, já jsem měla možnost se setkat zde v Senátu při těch mezinárodních kontaktech s předsedou dánského parlamentu. Je už to před časem. A ptala jsem se ho, co dělají s absolventy anebo s lidmi, kteří jim zůstávají doma, kteří jim zůstanou bez práce, protože to je problém. A pan předseda dánského parlamentu na mě dost nechápavě hleděl, na co se to vlastně ptám, a poté říkal, nám nikdo nezůstává doma, protože ten člověk buď pracuje anebo se vzdělává. Což znamená, že samozřejmě ho drží v nějakém pracovním rytmu, s nějakými elementárními návyky, zvyšují jeho schopnost zůstat a znovu se zařadit na trh práce. To je sice věc, která se netýká zrovna regionálního školství, ale může se týkat. Protože nám chybí systém celoživotního vzdělávání obecně. A my na školách, ať je to v regionálním školství, tedy na těch základních, ale i středních školách, ale i

114

vysokých školách přece máme lidi, kteří umějí vzdělávat. Máme tam objekty, které jsou - já nevím - v odpoledních hodinách volné. Když se nám snižuje počet žáků, tak nám ty prostory zůstávají, a přitom nemáme zajištěn systém celoživotního vzdělávání. Já si myslím, že i toto by měla být cesta do budoucna, provázat systém celoživotního vzdělávání do vzdělávacího systému jako takového. Myslím si, že by to mohlo přinést i jakési vyrovnání finančních prostředků. A hlavně by to bylo velmi a velmi užitečné pro společnost jako takovou. A ještě poznámku na pana senátora Řiháka. Já si nemyslím, že by zastupitelstva neměla mít absolutně žádný vliv na vedení škol. Měla by mít, určitě, ale nemělo by to být tak, jak je to v této chvíli, že je to zase neomezený vliv. Že nikdo jiný v podstatě do toho jakoby nemluví, resp., že zastupitelstvo tam má právo veta. Tak jsem to myslela. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní vystoupí pan senátor

Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Pane předsedo, pane ministře, moji kolegové, já bych se rád na některé věci podíval trošku systémově. To, co totiž chybí, je dořešení základní reformy školství. A já si v té věci dovolím obrátit na nás všechny, to není jenom otázka na pana ministra. Protože v okamžiku, kdy přešlo školství ze školských úřadů na kraje, nebyla tato záležitost dořešena a trvá tady dvojkolejnost, a dvojkolejnost je finanční. Je to dokonce tak, jak tady může odpovědět můj kolega, jak už se tady zmínil hejtman Moravskoslezského kraje, jestliže ušetří za těch 24 sloučených škol, tak to nešetří rozpočtu kraje, to šetří na prvním místě rozpočtu státu. To znamená, tato věc je naprosto systémově nedořešena. A ten důvod, proč kraje slučují, a obce ne, je v tom, že toto nedořešení na ty kraje dopadá úplně jednoznačně. Za jedno volební období takový kraj, jako je Moravskoslezský nebo Jihomoravský, když nebude dělat ty slučované školy, tak mu to udělá půl miliardy, což je z disponibilních zdrojů 10 %, se kterými ten kraj disponuje. To znamená, že ten kraj už je v tuto chvíli odkázaný na to, že nějaké kroky dělat musí, a je mu vyčítáno, že nejsou dělány dostatečně systémově, protože tam už není ta metodická provázanost, a ministerstvo, které by mělo být tím odborným garantem, dává od toho svým způsobem ruce pryč. To znamená do budoucna je jedna důležitá věc. Odstranit dvojkolejnost ve školství, a to i po té stránce finanční, a buďto se vrátit zpátky ke školským úřadům, protože to je jediným způsobem vyzkoušeno, nebo to dokončit a předat určité pravomoci i finance na kraje a na pověřené obce. Pak bude i ta vzdálenost dokonce snížena, protože dřív to byly okresy, teď by to byly pověřené obce. Ale jestliže nevyřešíme tenhle základní způsob, vždycky nám v tom školství bude některá věc trčet. Na závěr chci říct, že je samozřejmě dobře podporovat obce malé, aby jim zůstala zachována škola. Vždycky do určité míry, ale je to třeba podporovat, protože obec bez školy přestává být obcí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a prosím o vystoupení pana

senátora Miloše Vystrčila. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom dvě krátké poznámky.

115

První se týká malých škol. Já chci jen upozornit vás všechny, a zejména pana ministra, že v okamžiku, kdy se bude chtít postavit za malé školy, nebo školy na vesnicích či menších sídlech, tak se postaví za menšinu. To znamená, postaví se za ty, co při jakémkoli hlasování jsou v menšině. Protože tak je to, tak je to dáno, a většina lidí nežije na vesnici, nežije na malých sídlech, ale na těch velkých, které jsou schopny i problémy financování škol řešit efektivněji, než je tomu na těch malých sídlech, pokud tam školy chceme zachovat. A protože školství má nejen ekonomický, vzdělávací, ale také sociální rozměr, tak to zřejmě bez nějaké intervence, která bude odlišná u měst a malých obcí, nepůjde. Druhá poznámka, kterou chci říct, se týká plánovaného rozpočtového určení daní. Nevím, jestli jste si to uvědomili, ale v současné době je to tak, že peníze na provoz škol jdou do místa bydliště žáka. To se teď změní, miliarda a půl, která takto byla přerozdělována, mizí jako dotační titul a 7 % prostředků bude přerozděleno obcím a městům podle toho, kam děti chodí. Když si to spočítáte, tak to na jednoho žáka (já jsem si to počítal) vychází asi na 9000 korun ročně. To znamená, že v tom okamžiku, pokud žák z malé obce začne chodit do sousedního velkého města do školy, tak ta škola, resp. město, sousední, velké, dostane těch 9000 Kč. To znamená, vliv malých obcí na to, aby udržely své žáky a své školy, v tomhle směru v podstatě zeslábne, neboť ty velké školy získají další prostředky a budou schopny možná i žáky z malých obcí vozit. Takže to jsou dvě věci, které si myslím, že je potřeba v případě debaty o záchraně regionálního školství uvědomit. A uvědomit si, jakou cenu pro nás má to, zda na menších obcích máme nebo nemáme školu, zda skutečně je v souladu s naším cílem dosažení úrovně vzdělávání, abychom někde drželi v ročníku vždy po jedné třídě devítileté základní školy, a nebo zda by neměly být podpořeny školy, tzv. malotřídky, které by měly být na malých obcích udržovány, řekněme, za každou cenu. Tím pádem je tam učitel, tím pádem děti nemusí dojíždět, tím pádem mají blízko k maminkám a tatínkům, mají maminku a tatínka, když ho nejvíce potřebují. A zda devítitřídní školy na menších obcích skutečně nějakým způsobem nereformovat, protože kvalita výuky na 2. stupni, to potom souvisí s aprobovaností. A pokud tam máte jen 4 třídy, šest, sedm, osm, devět, tak aprobovanost a kvalifikovanost výuky je velmi obtížné udržet. To jsou všechno otázky, které se musí řešit. Já té komisi, pokud bude zřízena, přeji hodně invence, ale upozorňuji, že bez toho, aniž bychom se postavili za ty slabší, to nepůjde. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení petenti, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem vystoupit nechtěl, protože jsem všechno podstatné řekl panu ministrovi na našem výboru, ale přece jenom tady slyším, že školství by neměla být politika, odbornost, odbornost. Ale bohužel v posledních 10 letech vidím, že je to ta vysoká politika, protože těch ministrů, kteří se střídají u moci! Vždyť tam nevydrží

116

pomalu ani rok, rok a půl v průměru. Tak to je velmi smutné, proto taky ani nemůžou za ten rozpočet na další rok pomalu zodpovídat. A když to nesplní, tak se vlastně nic nestane, protože zase nastupuje další a další ministr. A všimněte si, že post ministra v posledních letech dostává vždycky nějaká taková ta malinká strana, která tu zodpovědnost až takovou mít nemusí, protože nebude v příštích letech asi přímo u moci. Nemusí být. Takže tady by bylo velmi dobré, kdyby ministrem školství byl někdo opravdu ze silné strany, která může zaručit ten další vývoj a tu koncepci. Tím samozřejmě nechci říci, že pan ministr, jako nestranický ministr, by tohle nemohl dokázat, ale bude mít velmi těžkou úlohu. A vždycky to nakonec ten nestraník prohraje v té silové politice. Ale já jsem mu přál, aby vydržel, že bude mít podporu aspoň v Senátu napříč politickým spektrem. A to si myslím, že by měl slyšet a měl by se o to opřít. Pak tady zaznělo něco, co jsem si trošku s úsměvem přehrával v hlavě. Mluvilo se jakoby o našem městě, kde právě bylo vyhlášeno výběrové řízení pouze na jednu jedinou ředitelku školy, která je v zastupitelstvu a je jakoby v opozici. Ta ředitelka vyhrála to výběrové řízení, a rada města ji nejmenovala. A protože ta rada města natřikrát zasedala, tak já jsem na zastupitelstvu města, taky jako radní, navrhl, aby zastupitelstvo de facto donutilo tu radu, aby respektovala výsledky konkurzního řízení. Zvlášť, když to bylo na jednu jedinou školu atd. A není to tak, jak říká paní místopředsedkyně Gajdůšková, že by zastupitelstvo rozhodovalo, o tom jmenování rozhoduje rada města. A ta si to nedá vymluvit. A minulý týden, napočtvrté, se odvážila a nejmenovala paní ředitelku znovu a vyhlásila nové výběrové řízení. A v tom městě pozdvižení, petice, protistávky, dokonce velké shromáždění lidí na náměstí, to je velmi a velmi smutné. Takže tady bych jenom chtěl říct, že ten proces má politické pozadí, mnohokrát, a je to velmi smutné. Takže tady bych apeloval na to, aby ten pan ministr odshora, i když vím, že tohle je záležitost spíš krajů a měst, aby přece jenom tam nějakou vahou osobního příkladu a intervence se snažil, aby tohle se nestávalo. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, do

diskuse se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a zeptám se pana zpravodaje, zda tedy se chce vyjádřit k proběhlé diskusi? Chce, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající, rád se k proběhlé

diskusi vyjádřím, protože byla, jak je u nás zvykem, velmi košatá. Protože oblast vzdělávání se v podstatě dotýká čehokoli, tak ačkoli budeme mluvit o čemkoli, tak se to školství a vzdělávání týkat bude. I když jsem si myslel, že dnes nám tady chybí ten boxovací pytel typu Josefa Dobeše, takže nebudeme tak dlouzí, tak přesto jsme to projednávali více jak hodinu a půl, a proto jsem velmi rád, že školství jako takové nás zajímá. V té debatě vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z nichž 1 senátorka dvakrát. Já se tady na začátku zaměřím na tu obecnou rovinu. Všichni hovořili o důležitosti školství, bavili se na téma důležitosti regionálního školství. A rád bych se dotkl jen některých věcí, protože jsem byl i vyzván na některé konkrétní odpovědi. Kolega Palas tady hovořil o krajském školství středním. To také byl největší, vážené senátorky a senátoři, problém té reformy. Ta reforma totiž vůbec nerozdělovala mezi základním a středním školstvím. Protože kdyby rozdělovala, nemůže hovořit u základního školství o nasávacím efektu. Ten nasávací efekt může 117

fungovat např. na krajských školách, nebo středních školách i jiných zřizovatelů, protože tam opravdu dochází k tomu, že pokud je financování tzv. na hlavu, to znamená za studenta, tak se budou snažit mít co největší počet studentů, aby se uživili. Ale u základních škol si ten nasávací efekt nedovedu dost dobře představit. Co se týká toho pohledu na regionální školství, tak si opravdu myslím, že tam je nutný ten regionální pohled. Nemůže se to řídit z kanceláře z Prahy, protože opravdu je něco jiného sloučit dvě školy v Praze nebo v Brně a dvě školy někde, kde vzdálenost mezi nimi je 35 km. Hovořilo se tady o tom, že kraje školy slučují a obce ne. No, ono to taky dost dobře nejde, protože zpravidla řada obcí má jenom jednu školu, tak ji nemůže slučovat s nějakou jinou. Ale kraje, uvedu např. příklad Středočeského kraje, který má na starosti 200 školských zařízení, tak tam samozřejmě ta možnost potom je. A já jsem zvědav, když se budeme bavit do budoucna o tom slučování základních škol, tak jsem zvědav, je tady celá řada starostů a starostek, která starostka a starosta, nebo které zastupitelstvo se postaví před občany a řekne, že jim tam tu školu zruší a že budou dojíždět do sousední obce. Bude jich minimum. Dále se tady hovořilo o negramotech. Já jsem rád, že se tímto závažným tématem Senát zabývá. Ten údaj prostřednictvím pana předsedajícího pro paní senátorku, ten údaj o těch 10 tisících negramotů v České republice, to znamená o těch 10 tisíc to narostlo, je údaj Českého statistického úřadu a vychází z posledního sčítání lidu. Nechci zabíhat do podrobností, protože ten vývoj samozřejmě je ovlivněn i přívalem lidí z oblastí, kde nefunguje dobře školský systém. A znovu podotýkám, že Česká republika patří mezi ty státy, které mají nejmenší procento lidí, kteří nedokončí povinnou základní školní docházku. Ale pokud se dostaneme do toho, jak tady také bylo nastíněno jedním ze senátorů, že budeme mít malotřídky a ty tzv. plně organizované školy na vzdálenějším místě, tak může opravdu dojít k tomu, že sociálně slabší skupiny nebudou děti posílat do školy od šesté a vyšší třídy. Dále se tady hovořilo o tom, jak investovat či neinvestovat. Mě vždycky baví tohle téma z jednoho prostého důvodu. Na oblasti školství za poslední 2 roky se promrhala minimálně, minimálně 1 miliarda za hlouposti typu: reklama a propagace státní maturity za 800 000, která stejně nefunguje, a další hlouposti. Kupují se tam čokoládky na propagaci různých projektů a je tam hrozba nevyčerpání 53 miliard. Vezměte si, kolik škol by z toho bylo živo, když průměrná škola jeden rok stojí stát 18 až 35 milionů Kč, tak si vezměte, kolik by to bylo škol. A pokud jsme se dotkli RUDu, tam je jeden problém, samozřejmě, asi že je to logický krok, že by peníze měly dostávat obce na žáka, které mají školu. Tady docházelo k tomu, že obce, které to dostávaly na konkrétního žáka, tak obcím, které mají školu, to zpětně již nedávali, ale vzhledem k tomu, že tam není vinkulace těchto prostředků, tak je velmi důležité, aby došlo k tomu, aby tyto prostředky šly na konkrétní školu. Protože pokud o těch financích rozhoduje obec, tak samozřejmě chodník je hned vidět, opravená silnice je hned vidět, ale jestli vychováme blbce nebo ne, tak ono to hned nepoznáte, a možná to nepoznáte celý život, že jsme vychovali blbce. Jenom bych měl takovou malou poznámku tady – vyšší odborné školství patří do terciárního vzdělávání a opravdu si nemyslím, že kvalitu vzdělávání rozhodují testy. My jsme se tady o tom bavili, to se týkalo státní maturity. Já jsem hrdý, že Senát právě odmítl tu zpackanou podobu státní maturity, a historie nám během dvou let dala zapravdu. Kvalitní školu dělá kvalitní výuka a pokud nepůjdou peníze na kvalitní vybavení škol a na platy učitelů, tak můžeme mít sebelepší testy, a bude to

118

jako v té nemocnici, kde těžce nemocného budeme pravidelně měřit teploměrem, budeme vědět, že má vysokou teplotu, ale to je jediné, co se, vážená paní senátorko, dozvíme. Co se týká pana Fialy, pana ministra, tak byl několikráte tedy pochválen. Aby tedy nezpychl, tak bych mu chtěl tímto vzkázat – určitě je dobrý krok, že se zrušil ten paskvil. Na druhou stranu daleko důležitější krok bude kvalitní nastavení koncepce financování regionálního školství, pane ministře, a vůbec nejsložitější bude, abychom vymezili prvek kvality. Oba dobře víme, že ve vzdělávání prvek kvality se velmi těžko určuje. V závěru mi dovolte malou poznámku. Za posledních tuším asi šest let došlo k dramatickému propadu finančních prostředků na oblast školství. Já se obávám, že to je záměr, cílený záměr, protože blbý národ se dobře ovládá. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji.

Ještě o slovo požádal, o vystoupení pan ministr Petr Fiala. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já považuji za užitečné i slušné, abych alespoň krátce reagoval na některé podněty z debaty, která tu byla, debaty velmi bohaté, za což vám samozřejmě děkuji. Jedna věc je nepochybně důležitá. Ve veřejné diskusi na ni není dostatečně upozorňováno, i když tady zazněla. V případě regionálního školství se kompetence významným způsobem dělí mezi ministerstvo školství, kraje a obce, to znamená také dělení odpovědnosti. Je velmi důležité tady při jakýchkoli krocích spolupracovat, což se ne vždy dělo. Musíme také hledat společně optimální model. Určitě nechceme, alespoň já nechci, a myslím si, že si to nemůžeme dovolit, aby výsledkem bylo 14 nebo více rozdílných školských soustav. Toto není cesta, která by byla dobrá. My musíme zachovat jednotnou kvalitu našeho vzdělávání a také velmi obdobné podmínky. Myslím, že – zaznělo to v diskusi také několikrát a řekl jsem to já ve svém úvodním slově – musíme mít na paměti výsledky mezinárodních srovnávacích studií, které nám ukazují některé závažné vzrůstající nedostatky ve vzdělávání. Přitom právě tradice české školy byla taková, že naše školy nabízely vysokou průměrnou úroveň vzdělání pro široké vrstvy společnosti, a to je věc, kterou musíme zachovat. K tomu ale patří, nebo vede nejenom financování a dostatek finančních prostředků, což je samozřejmě velmi důležité a na prvním místě, ale patří sem také nezbytná stabilita školského systému a také něco, co bych označil jako dobrá perspektiva pro učitele. Protože nemůžeme mít kvalitní školu a kvalitní vzdělávání, když tam nebudeme mít motivované pedagogy a když nedokážeme to, aby kvalitní studenti, mladí lidé měli zájem spojit svou životní perspektivu s povoláním učitele. Proto také musíme pracovat na dalších věcech, jako je kariérní řád učitelů, ale také jako je postavení ředitelů, na jehož problémy nás také mimochodem upozorňují mezinárodní studie, které se zabývají naším školstvím. Několikrát tu byl zmíněn problém konkurzu na ředitele škol. Tady bych chtěl jenom připomenout, že toto zákonné opatření vzniklo na základě iniciativy poslanců a důsledky, se kterými se potýkáme, jsou dobrým příkladem toho, když neexistuje velmi úzká spolupráce mezi zákonodárným sborem, ministerstvem a kraji, kterých se to týká. Berme to jako varovný příklad a také jakousi motivaci pro to, abychom se těmto chybám vyhnuli a příště nedokázali spolupracovat i na těchto věcech, protože úmysl byl nepochybně dobrý a je ho možné podpořit, bohužel to provedení a výklad vede k těm problémům, které máme.

119

Já jenom na vysvětlenou toho drobného rozporu, jestli jsou zástupci autorů petice v té skupině, která je organizována Poslaneckou sněmovnou, nebo nejsou. Ne, nejsou tam oficiálně jako autoři petice – pan ředitel Halada je tam za sdružení místních správ, takže ten hlas tam slyšet je. Já tady tyto pracovní skupiny tohoto typu velmi vítám a jsem připraven s nimi úzce spolupracovat. Ostatně velmi dobrou zkušenost mám s pracovní skupinou pro revizi státních maturit, kterou jsem sestavil, kde velmi aktivně pracuje i pan senátor Chládek a která velmi rychle dospěla podle mne k rozumnému a široce akceptovatelnému návrhu, jak upravit státní maturity. Pokud jde o optimalizaci škol, velmi souhlasím s tím, co zde bylo řečeno. Chtěl bych zde zdůraznit – je velký rozdíl mezi tím, jak přistupujeme – měl by být velký rozdíl mezi tím, jak přistupujeme ke středním školám, a jak přistupujeme ke školám základním. Rozdíl toho přístupu má mnoho důvodů, ale jeden z nich je i to dítě, protože samozřejmě ve vyšším věku je mnohem snadnější někam dojíždět a trávit určitý čas přesuny, ale musíme si hodně rozmýšlet, jestli to opravdu chceme po malých dětech, třeba na prvním stupni základní školy. Tam i to dítě vyžaduje jakousi zvláštní ochranu, a proto musíme – nebo i proto musíme v optimalizaci škol postupovat – střední školy a nižší stupeň základní školy. Rád bych zde ještě poopravil jednu tezi, která zde zazněla, a to tu, že vysoké školy si vždycky seženou peníze a regionální školství trpí. Když se podíváme na čísla z posledních pěti, šesti let, tak je to přesně naopak. Tendence byla taková, že prostředky pro regionální školství neustále rostly a prostředky pro vysoké školy se snižovaly. To samozřejmě není dobré a musíme rychle zastavit to, co se tady dělo, že spolu o finanční prostředky soupeřily vysoké školy a regionální školství. To je naprosto špatná cesta. My musíme začít nad vzdělávací soustavou přemýšlet jako nad celkem. Zaznělo to také v té diskusi – všechny koncepce vytvářet na základě společného pohledu na celý vzdělávací systém. Musíme se zbavit nejen, jak zde zaznělo, toho resortního pohledu, ale také, řekl bych, jakéhosi sektorového pohledu uvnitř ministerstev. Já na tom hodně pracuji, aby ministerstvo školství působilo konzistentně, aby každé rozhodnutí, které děláme, nevycházelo z jedné skupiny, která se zabývá regionálním školstvím nebo vysokými školami, ale bylo to rozhodnutí společné, které je promyšlené a prodiskutované. Na závěr mi dovolte poznamenat, že školství je – a to není jenom v České republice, to platí obecně, dovolím si tu poznámku politologa – školství je velmi špatná politická aréna. A to z toho důvodu, že školství se dotýká téměř každého občana, ale každého trochu jinak, takže ty zájmy jsou obecné, ale současně velmi specifické. A každé opatření, které se udělá ve školství, tak působí dlouhodobě. Má dlouhodobé dopady a také je viditelné až za delší dobu. A každé to opatření má podstatný vliv na budoucnost. Proto právě ve školství je potřeba hledat společná řešení. A příklady vyspělých demokratických zemí nám ukazují, že to jde a že se dá nalézt společné řešení napříč politickým spektrem. Já doufám, že k takovému konsensu v podstatných otázkách v oblasti školství dospějeme i v České republice. Jsem rád, že i vy tady, a ta debata to jednoznačně ukázala, to máte na paměti. Já jsem připraven s vámi dál nejenom diskutovat, ale i hledat ta společná řešení ve prospěch našeho vzdělávání. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a nyní tedy pan zpravodaj. Pane senátore, a prosím, abyste taky přednesl, tedy upřesnil návrh na usnesení. Senátor Marcel Chládek: Děkuji. Já si na začátek dovolím dvě faktické

poznámky. První, co se týkalo financování školství, si dovolím říci, že celé školství je 120

hluboce podfinancované a že by bylo velmi špatné, kdybychom postavili proti sobě jednotlivé segmenty, které by soutěžily o tom, jestli je podfinancováno více vysoké, nebo regionální školství. A druhá poznámka se týká toho problému těch konkurzů ředitelů škol. Já si dobře vzpomínám, jak jsme tady ty chyby v tom zákoně opravili, jak nám tady pan bývalý ministr Dobeš děkoval, zamáčkl slzu v oku a v tu chvíli se ukázala slabost ministra v Poslanecké sněmovně. Pan senátor Juránek si dobře vzpomíná, až mi ho bylo líto, jakým způsobem jsme my dostali jako senátoři za uši, že jsme si dovolili opravit návrh Poslanecké sněmovny. A konkrétní chyby, které se opravily, se nyní ukazují v praxi. A opět se potvrdilo, když do Poslanecké sněmovny pustíte kočku, vyběhne pes. A mě mrzí, že nám tady bývalý ministr Dobeš vykládal, jak on prosadí tento návrh v Poslanecké sněmovně, tam sklopil uši, sklapl podpatky – a pan senátor Juránek si dobře ještě na to vzpomíná, jak tam chudák stál a proti němu, nikdo ho neposlouchal a proti němu stála taková ta klika, která tvrdila, přece nám tady nebudou senátoři opravovat náš návrh, když my jsme se ve sněmovně na tom shodli. A proto je nutná spolupráce obou komor zákonodárného sboru i s ministerstvem, a to ministerstvo by mělo více naslouchat Senátu. Já pevně věřím, že to takto bude v budoucnu i v oblasti školství. A vzhledem k tomu, že jsem přečetl návrh usnesení Senátu PČR v úvodu ve své zpravodajské zprávě, tak se táži pana předsedajícího, vzhledem k tomu, že ta debata trvala téměř 2 hodiny, někdo na to mohl zapomenout, jestli ho mám číst znovu, ale vzhledem k tomu, že to každý máte před sebou, tak si myslím, že to nutné není. A já tedy doporučuji schválit tento návrh, který máte před sebou všichni na svých stolech. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře, pane senátore, pokud

se na tom nic nezměnilo během toho jednání, tak si myslím, že víme, o čem hlasujeme. Děkuji vám za vaši práci. A nyní můžeme přistoupit k hlasování. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Marcel Chládek. V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro hlasování je... Tak už je to 57, 29... Počkáme ještě chvilku, až se paní senátorky a páni senátoři posadí. Takže počet přítomných Senát mírně zvýšil na 57, potřebné kvorum je 29. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu překladateli. A mohu konstatovat, že tento bod končí. Děkuji i zástupcům patentů i panu ministrovi. A přistoupíme k dalšímu bodu dalšího programu jednání. A tím je

121

13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 376) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 376. Návrh zákona uvede pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, rád bych vás seznámil s návrhem novely zákona o výkonu ústavní výchovy, který je vám dnes předkládán k projednání. Novela upravuje podmínky pobytu dětí v ústavních zařízeních a rozšiřuje nabídku služeb v preventivní i náhradní výchovné péči. Na přípravě této novely se podíleli odborní pracovníci z dětských domovů, výchovných a diagnostických ústavů, krajských úřadů i odborných sdružení. Navrhovaný zákon tedy vychází jak z poznatků praxe, tak také z moderních trendů v systému péče o ohrožené děti. Ty principy jsou posilovat prevenci, využívat ambulantní péči a spolupracovat s rodinným zázemím ohrožených dětí a pomáhat mu. Hlavním cílem té projednávané právní úpravy je posunout náhradní výchovnou péči do roviny preventivní a naopak ústavní a ochrannou výchovu poskytovat pouze a výhradně v nezbytných případech, kdy není možné zvolit jiný alternativní způsob péče. Konkrétně proto tato novela navrhuje rozšířit využití preventivně výchovné péče ve střediscích výchovné péče, které se stávají školskými zařízeními, a klást větší důraz na prevenci a poradenství poskytované dětem, jejich rodinám, což povede ke snížení počtu dětí v ústavní péči. Abychom těchto cílů dosáhli, navrhujeme například nově poskytovat náhradní výchovnou péči dětem ambulantně. Smyslem ambulantních služeb je jak zkrácení pobytu dětí v zařízení, tak i pozitivní vliv na stavy dítěte s jeho rodinou tak, aby mu mohla být ústavní výchova zrušena a mohlo se vrátit do svého přirozeného prostředí. Poskytovat takové služby budou odborníci se zapojením rodiny a s ohledem na individuální potřeby dětí. Nově zde podle této novely také přibývá možnost poskytovat péči nezaopatřeným mladým lidem, kteří již byli z ústavní péče propuštěni z důvodu zletilosti. Dospělí klienti, kteří studují na střední či vysoké škole a jejichž životní situace vyžaduje přijetí zpět do zařízení, budou mít možnost do jednoho roku po propuštění se vrátit do zařízení na základě smlouvy. Změn je tam více. Základní směřování je ale jednoznačné, dá se shrnout do dvou bodů. Za prvé zkvalitnit a rozšířit systém poskytování preventivních a poradenských služeb i náhradní výchovné péče, za druhé posílit využívání ambulantních služeb na úkor pobytových. Návrhem zákona se velmi intenzivně v Poslanecké sněmovně zabýval výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, především jeho podvýbor pro regionální školství. Ve spolupráci s ministerstvem školství zde byla připravena řada pozměňovacích návrhů. S potěšením konstatuji, že předkládaný návrh nakonec získal v Poslanecké sněmovně velmi výraznou podporu napříč všemi politickými stranami.

122

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, což je garanční výbor Senátu, k tomuto tisku doporučil návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Senátní ústavně-právní výbor si povšiml drobné kolize novely zákona č. 109/2002 Sb. se souběžně projednávanou změnou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, jehož účinnost má být pozdější než novela zákona o výkonu ústavní výchovy. Relevantní kolize spočívá v syntakticky špatném umístění vloženého doplnění do našeho tisku ze strany novely zákona o sociálně právní ochraně dětí. S ohledem na závislost tam uvedeného doplnění na přijetí návrhu zákona o sociálně právní ochraně dětí jako celku se ale domnívám, že tato kolize by mohla být dobře a bezpečněji řešena pozměňovacím návrhem k tomuto zákonu, který se podle usnesení ústavně-právního výboru Senátu má vrátit Poslanecké sněmovně i z jiných důvodů. Přimlouvám se proto za to, aby Senát schválil náš návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Vážené senátorky a senátoři, věřím, že předkládaný návrh zákona budete projednávat s vědomím, že jeho přijetí může zlepšit podmínky dětí umístěných v zařízeních a současně poskytnout širší nabídku služeb jak v preventivní, tak i v institucionální péči. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 376/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 376/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr uvedl tisk z pozice vlády a z pozice průběhu v Poslanecké sněmovně. Dodal bych k tomu obligatorní věci na závěr. Navrhovaná novela nemá dopad na státní rozpočet, nemá dopad ani na vztah rovnoprávnosti žen a mužů a návrh zákona nebude mít negativní dopad ani na podnikatelské a životní prostředí. To jsou obvyklé fráze na konec zákonů, které jsou napsány, pokud ke konfliktu zájmů nedochází. Podklady pro návrh zákona byly shromážděny s vyjádřením a návrhů odborných pracovníků z dětských domovů, výchovných i diagnostických ústavů, krajských úřadů a odborných asociací i ke zjištění České školní inspekce v rámci její kontrolní činnosti. V této části je celá věc správná. Tisky z obou výborů Senátu máte před sebou. Zmínil bych ještě jednou věc pro ty, kteří možná nepostřehli v závěrečné řeči pana ministra, že máme dnes ještě projednávat senátní tisk č. 374, kterým zabýval ústavně-právní výbor, kde je ještě spousta pozměňovacích návrhů. Bylo by určitě dobré, aby Senát schválil tento tisk, protože po schválení v Senátu ho může získat k podpisu prezident a bude platit ještě v tomto roce. Naopak tisk č. 374 by platil k 1. 1. 2013 a veškeré změny, které v něm jsou, by byly vázány jak k původnímu zákonu, tak k tisku, který právě projednáváme. Nebylo by to tudíž v konfliktu zájmů, ke kterému by mohlo dojít. V případě, že bychom tento tisk také vrátili Poslanecké sněmovně, mohlo by dojít k tomu, že v Poslanecké sněmovně by

123

se naopak tento tisk projednával později než tisk, který máme pod č. 374, a pak by v Poslanecké sněmovně ke konfliktu mezi oběma novelami mohlo dojít. Proto za sebe doporučuji schválit tisk, který právě projednáváme, beze změny a naopak tisk 374, kde ústavně-právní výbor navrhl některé změny, tak je tam zapracovat. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právní výboru pan senátor Miroslav Nenutil? Přeje si vystoupit. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, zaměřím se pouze na funkci zpravodaje ústavně-právního výboru. Při projednávání předcházejícího bodu se tu mluvilo o spolupráci mezi oběma komorami. Spolupráce je nutná i ve vládě mezi jednotlivými resorty. Jestliže jeden tisk připravuje jedno ministerstvo a druhý tisk druhé ministerstvo a dochází tam k nesouladu, pak nevím, jak pracoval – použiji slov pana ministra z jeho úvodní řeči – pečlivě a bedlivě – výbor, když to tak dlouho studovali a neobjevili ani kolizi obou navrhovaných tisků a přehlédli i některé terminologické nepřesnosti. Z pozice člena ústavně-právního výboru a z funkce, kterou tento výbor v našem zákonodárném systému má hrát, nemohu souhlasit s tím, co tady bylo řečeno jak panem ministrem, že jde pouze o nějakou drobnou dílčí později snadno řešitelnou kolizi a nemohu souhlasit ani s návrhem garančního zpravodaje na postup, jak by měly tyto tisky opustit Senát. Pokud je mi známo, i na druhý tisk 374 se připravuje pozměňovací návrh. Pouze teoreticky – když oba tisky odejdou a za náš tisk č. 376 si troufám tvrdit, že má-li odejít správně, pak musí odejít s pozměňovacím návrhem, budou se oba tisky projednávat patrně na stejné schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud to tam nezaparkují na hodně dlouho, není ani důvod se obávat toho, že by zákon – u nás jako senátorský tisk 376 – ještě v tomto roce nemohl platit. Proto vás žádám, abyste při vědomí funkce Senátu schválili usnesení tak, jak ho přijal ústavně-právní výbor, tedy vrátit senátní tisk 376 ve znění pozměňovacího návrhu. Skládá se pouze ze dvou částí. První část napravuje několikrát zmiňovanou kolizi, druhá část napravuje terminologické nepřesnosti. Věřím, že si budeme vědomi funkce, kterou Senát jako celek má a nepropustíme zmetek – promiňte mi to slovo, který sem jako zmetek přišel. Omlouvám se za tyto výrazy, ale nebylo to jinak možné vyjádřit. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

vážené dámy a pánové, vystupuji jako předseda ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a chci potvrdit slova našeho zpravodaje, to je senátora Miroslava Nenutila, který přesně řekl, jak to je. Skutečně bychom odstranili legislativní nedostatky a zejména pak kolizi mezi oběma tisky. Jsem zpravodajem dalšího tisku, který bude odpoledne, senátní tisk č. 374. Když se podíváte do stanoviska naší senátní legislativy, zjistíte, že mezi návrhy zákonů je velká kolize. Dohodli jsme se a mrzí mě, že pan garanční zpravodaj tuto dohodu nedodržel, že nejdříve projednáme tento tisk a přijmeme pozměňovací návrhy. Tím vyčistíme nesrovnalosti a v dalším 124

senátním tisku, pokud nebude zamítnut, odstraníme kolizi mezi oběma návrhy zákonů, když vláda nedovedla, aby předložila souběžně zákony, které si vzájemně nekolidují. Proto se přimlouvám, abyste dali na názor ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a pokud možno propustili návrh do podrobné rozpravy. Předpokládá se, že pokud bychom tento zákon měli vracet, Poslanecká sněmovna by ho měla projednat začátkem září. Do nabytí účinnosti je tam času dost. Děkuji za to, že jste mě vyslyšeli. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Pavel Lebeda: Vážené kolegyně, kolegové, v této chvíli se nehodlám zabývat předloženým tiskem. Zjistil jsem, že se na této plenární schůzi zabýváme dvěma tisky, které pojednávají o ohrožených dětech. Dal jsem si dost práce s tím, abych oba tisky, zejména tisk z dílny pana ministra Drábka, konzultoval s odborníky. Tito se naprosto odmítavě a se zděšením vyjadřují k zákonu o sociálně právní ochraně dětí a odmítají ho. Podrobně se vyjádřím až při diskusi k tomuto tisku. Pokud tisk vůbec nebude zamítnut, což bych určitě neobrečel, připravil jsem si některé faktické pozměňovací návrhy, nikoli legislativně právní, to neumím, které by vyhověly těm největším steskům odborníků na problematiku ohrožených dětí. Tento tisk nyní projednávaný je mi bližší. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Jako senátor bych se chtěl zaměřit na

obsahovou stránku zákona. Pan ministr tady říkal, že se na přípravě podílela celá řada institucí. Pravděpodobně tomu tak bylo. Je ovšem otázkou, do jaké míry byly akceptovány názory jednotlivých ředitelek, ředitelů jednotlivých zařízení, ústavů apod. Stejně tak si neodpustím kritickou poznámku na způsob komunikace při projednávání tohoto zákona právě s jednotlivými zařízeními. Od začátku snad nepochopením se mluvilo nikoli o snižování počtu dětí, o posilování preventivní péče a zvyšování ambulantní, ale o rušení jednotlivých ústavů a zařízení. To vyvolalo samozřejmě zděšení. Ani na dvou seminářích konaných na půdě Senátu zástupce ministerstva dostatečně nevysvětlili, co je hlavním cílem této novely. Ptám se, jestli půjde posunováním výchovy svěřenců, dětí, když tento návrh zákona umožní, aby dítě přecházelo po několika měsících, v lepším případě po několika letech, od pěstouna k pěstounovi. Nebudeme si tady zastírat, že se do pěstounské péče dostávají bezproblémové děti a pěstoun v okamžiku, kdy dítě přestane zvládat, vrací ho. Určitě si ministerstvo udělalo nějakou analýzu nebo se podívalo, jak to funguje v ostatních zemích. Za život se dítě ve Francii nebo v Německu dostane obvykle mezi dva až čtyři pěstouny. Jsou případy, kdy dítě projde daleko větším počtem pěstounských rodin. Pak je namístě, zda tato "výchova nebo ochrana" je lepší než když má několik let své tety, které se o něho umí starat. V okamžiku, kdy se o tomto návrhu začalo mluvit, navštívil jsem několik zařízení v západních Čechách. Nebyl jsem tam zván, ale vybral jsem si je sám. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by někde spaly po deseti na pokojích nebo že by děti vypadaly jako kdyby potřebovaly nějakou sociální dávku. Osobně s obsahem zákona příliš nesouhlasím, protože se nedomnívám, že by posiloval výchovnou péči o děti. Bojím se také toho, aby se pěstounská péče nestala jakousi výdělečnou činností. Bohužel musím říci, že mě to napadlo v souvislosti 125

s výrokem vašeho kolegy ministra Drábka, který by tímto způsobem chtěl řešit i nezaměstnanost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedající. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová. Senátorka Dagmar Terelmešová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, tento zákon je úzce spojen se zákonem, který bude zpravodajován odpoledne, to je senátní tisk 374 o sociálně právní ochraně dětí. Ráda bych využila přítomnosti pana ministra, který tu odpoledne nebude a vyzvala ho, aby spolupráce mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem školství byla v budoucnosti lepší. Na tomto zákonu je vidět, že ke kolizi dochází nejen co se týká právních záležitostí, ale i toho, že je nutné v rámci těchto dvou ministerstev pracovat intenzivně třeba jen proto, že dětské domovy jako takové spravuje ministerstvo školství, spadají do jeho oblasti, ale ZDOP, což jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a působí přímo třeba v dětských domovech, jsou v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Jde o to, že v tisku 374 se vyskytuje další věc, která mě na něm velice mrzí a kterou vidím jako velice špatnou, že děti, které odchází do života z dětských domovů po dosažení zletilosti nebo po ukončení vzdělání mají nárok na 15 000 Kč podle současně platného paragrafového znění, ale z pěstounské péče je v této novele návrh, aby tyto děti odcházely s částkou 25 000 Kč. Tato částka je samozřejmě správná, ale proč by to mělo znevýhodnit děti, které do dospělosti musí zůstat v ústavní péči? Zde je v tom značný rozpor. Chtěla bych vyzvat, aby ministerstvo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí řešily hlavně následnou péči, to znamená vypravení dětí do života, aby byly řešeny byty, kde děti mohou žít, aby jim bylo pomoženo v prvním kroku do života. Pan ministr je ve své funkci nový. Chápu, že tato problematika je velice obtížná a bude asi trvat déle, než se se vším seznámí. Každý kraj jako zřizovatel dětských domovů se zabývá tím, aby děti, které odchází do nového života, byly co nejlépe vybaveny. V Plzeňském kraji existuje materiál Krok do života. Plzeňský kraj intenzivně podporuje tyto byty a má zpracovanou koncepci. Kdyby byl zájem z ministerstva o tyto materiály, rádi je poskytneme. Myslím si, že by to pomohlo k tomu, aby tato koncepce do budoucna byla dobře zpracována, hlavně pro ty, kteří to budou potřebovat, a to jsou děti. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Nedalo mi to, abych ještě jednou nevystoupil. Tisk č.

376 se zabývá změnou zákona 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchově a péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. O změně dalších zákonů – to je téma možná drobného konfliktu, který zde vzniká. Tisk č. 374, o kterém hovořili všichni předřečníci, mění zákon č. 359/1990 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, což je ministerstvo pana ministra Drábka. Tyto dva tisky spolu souvisí jen proto, že se zabývají stejnou skupinou osob. Hovoříme stejnou řečí, ale každý zřejmě jiným jazykem. Projednáváme tisk, který mění zákon č. 109 a pan ministr školství je tady od toho, aby se udělaly potřebné změny, které se týkají té skupiny osob, které dochází a potřebují školní výuku. Tam k žádnému konfliktu nedochází, dokonce ani s ústavně-právním výborem. Ke konfliktu by podle naší legislativy došlo pouze v případě, že bychom projednali dříve tisk č. 374 i 126

v Poslanecké sněmovně a v Poslanecké sněmovně by tuto změnu zákona 359 přijali dříve než změnu zákona 109. Pak by vznikly konflikty. Pokud dojde k tomu, co jsem říkal na začátku – nesouhlasím s kolegou Antlem v tom, že jsem nedodržel dohodu. Když jsme se u nich na výboru bavili, v dohodě jsem říkal to, co říkám teď tady z tohoto postu. Pokud schválíme s nějakou změnou než je zřejmě ta, která by měnila věci, kdyby byl schválen tento zákon později, pokud bychom nějakou změnu udělali, poslali to PS a projednalo se to tam dřív, k žádné kolizi nedochází. Ke kolizi dojde pouze v případě, že tento tisk by se projednal v PS až jako druhý. Jinak v tisku 374 všechny oprávněné věci, které jste zde říkali, které chcete napravit, můžeme napravit. Budeme to projednávat odpoledne, bude tady ale sedět jiný ministr. Také mám některé obavy, které s vámi sdílím, které se týkají této skupiny osob, ale týkají se jiného ministerstva a jiného zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do

obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Chce se vyjádřit pan ministr? Prosím, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Dámy a pánové, velmi stručně. Většinu toho, co bych řekl, za mne řekl pan senátor Bratský. I debata ukázala, že s tímto senátním tiskem nikdo nemá problémy a podle mne problémy mít nemůže. To, co jsme připravili ve spolupráci s praxí, jednoznačně směřuje k posílení lepší výchovy dětí, k tomu, abychom situaci vylepšili. Myslím, že posilování prevence, využívání ambulantní péče, spolupráce s rodiči – to jsou věci, které tato novela přináší a se kterými musíme všichni souhlasit. Souhlasím s tím, že je třeba spolupracovat mezi ministerstvy, mezi komorami Parlamentu. Budeme se o to snažit. Uvědomme si, před jakým legislativním problémem tady stojíme. Text § 16 podle senátního tisku č. 376, písm. c) zní: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska soud. Když přijmete oba tisky a dostaneme se do špatné výsledné podoby, tak to bude znít: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska soud, nebo o výchovném opatření podle zvláštního právního předpisu. Jediný problém je syntaktický, mělo by tam být: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska nebo o výchovném opatření podle zvláštního právního předpisu soud. Uvažme, zda toto nelze opravdu upravit pouze u druhého tisku a zda by nebylo rozumné tento tisk schválit v této podobě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Přeje si

pan zpravodaj vystoupit? Nepřeje. V tuto chvíli máme jediný návrh k hlasování, a to je návrh výboru ke schválení. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 20, proti byl jeden. Návrh nebyl přijat.

127

Vzhledem k tomu, že jsme zákon neschválili ani nezamítli, budeme pokračovat podrobnou rozpravou, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Žádám

vás, jak už jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, o schválení pozměňovacího návrhu tak, jak ho máte uvedený v usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Nechce. Požádal bych pana zpravodaje o přednesení návrhu hlasování. Myslím, že návrh je pouze jeden, a to je výborový návrh. Jenom by měl upřesnit, zda budeme o tomto návrhu hlasovat jako o celku. Senátor Petr Bratský: Budeme hlasovat o návrhu jako o celku s tím, že platí nyní usnesení ústavně-právního výboru. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Víme tedy, o čem budeme hlasovat. požádal bych o stanovisko pana ministra jako navrhovatele a pana zpravodaje k tomuto pozměňovacímu návrhu. (Stanovisko ministra je neutrální, stanovisko garančního zpravodaje souhlasné.) Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Bratský a pan senátor Miroslav Nenutil. A zároveň se ptám, zda oba souhlasí. Kývají hlavou, takže souhlasí. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátory Petra Bratského a Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

128

My se nyní vystřídáme v řízení místopředseda Senátu Petr Pithart.)

schůze.

(Řízení

schůze

se

ujímá

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, nyní projednáme bod, kterým je 14. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 334) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 334 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu patří do té kategorie smluv, jejichž přijetí nebo přijetí jejich změn je podmíněno souhlasem obou komor Parlamentu České republiky a podpisem prezidenta republiky. V České republice vstoupila úmluva v platnost v únoru 2007 a od té doby Světová antidopingová agentura v souladu s článkem 34 úmluvy každoročně a vcelku logicky aktualizuje Přílohu I., tedy seznam zakázaných látek a metod dopingu. Formálně je to ovšem změna celé úmluvy, a proto také musí být opakovaně schvalována parlamentní cestou. Letošní aktualizace Přílohy I. doplňuje nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem, konkrétně jde o tři úpravy, které se týkají alkoholu, léku pro astmatiky a nitrožilní infuzí. Aktualizace přináší určité zjemnění pravidel, kdy pro sportovce a lékaře zjednodušuje užití některých méně závažných dopingových látek k lékařským účelům. Předmětný senátní tisk č. 334 projednávaly v Senátu tři výbory, konkrétně výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, ústavně-právní výbor a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Všechny tři doporučují Senátu dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. A já vás také prosím o vyjádření tohoto souhlasu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte

se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Následně návrh projednal ústavně-právní výbor a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. A garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Také tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, a toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane kolego, máte slovo.

129

Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Předkladatel nám samotnou Mezinárodní úmluvu proti dopingu ve sportu přiblížil dostatečně. Nedílnou součástí úmluvy jsou dvě přílohy. Ta první obsahuje seznam zakázaných látek a metod dopingu a druhá standardy pro udělování terapeutických výjimek. Úmluva byla přijata v roce 2005 na platformě UNESCO, u nás byla ratifikována prezidentem a v platnost vstoupila v roce 2007. V praxi od tohoto roku pro každý kalendářní rok je vydávána nová Příloha č. I. Proto také obsahem posuzovaného senátního tisku je návrh vlády na vyslovení souhlasu s ratifikací nového znění Přílohy I., platné pro rok 2012, neboť Příloha oproti roku 2011 vykazuje některé změny, jako jsou nově zařazené léky a látky, jak o tom mluvil pan ministr poněkud podrobněji. Co se týče legislativního procesu, tak návrh na přijetí Přílohy I. byl předložen vládě sdělením generální ředitelky UNESCO, která ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy oznámila, že s účinností od 1. 1. 2012 vstupuje v platnost. Vláda návrh projednala, vyslovila s ním souhlas a pověřila předsedu předložit jej Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a doporučila prezidentu republiky, aby změnu Přílohy ratifikoval. Vládní návrh byl Senátu i Poslanecké sněmovně předložen 10. dubna 2012. Poslanecká sněmovna již svůj souhlas s ratifikací vyslovila. Musím říci, že v loňském roce k ratifikaci nedošlo. Letos, především s ohledem na blížící se olympijské hry v Londýně, které by, co se týká dopingu, měly být nejčistšími hrami v historii, by to bylo zcela namístě. Proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru k vládnímu návrhu zákona: Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona Janem Kocourkem, náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 334 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane senátore,

pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jozef Regec. Ano, pan senátor Regec se ujímá slova. Senátor Jozef Regec: Hezké předpoledne. Děkuji za slovo. Přečtu jenom

usnesení, protože vesměs tady všechno už bylo řečeno. Mně se jenom líbilo, jak kolega Homolka řekl, že to budou nejčistší olympijské hry, které budou letos v Londýně. Já bych si tím nebyl stoprocentně jist, protože jako bývalý sportovec mám s těmito věcmi trochu co do činění. A myslím, že je tady spoust lékařů, kteří vědí, jak veškeré závody, soutěže a olympijské hry probíhají. Ale tyto věci nebudeme řešit tady. Ale budu jenom doufat, že to budou nejčistší olympijské hry, jak to tady pan zpravodaj Homolka deklaroval. Nyní jenom přečtu usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 24. schůze konané dne 30. května k vládnímu návrhu, kterým se předkládá

130

Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji vám pěkně. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A táži se

ještě, zda si přeje vystoupit kolega Antl jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Nepřeje si vystoupit. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu proto končím a budeme po znělce hlasovat o návrhu, který byl předložen, totiž aby Senát dal souhlas k ratifikaci. V Jednacím sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, znamená to tedy, že kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro takovéto usnesení, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Nyní vy, kteří jste proti takovému usnesení, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí hlasování pořadové číslo 48 a skončilo přijetím návrhu. Registrováno nakonec nás bylo 61, kvorum tedy bylo 31. Pro bylo 49, proti nebyl nikdo. Tím projednávání tohoto bodu skončilo a skončila tady také účast pana ministra Petra Fialy. Děkujeme mu za jeho aktivní účast na jednání Senátu. A konstatuji, že dalším bodem je 15. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020 (Text s významem pro EHP) (evropský senátní tisk č. K 163/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 163/08 a K 163/08/01. Prosím nyní pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, který už přichází, aby nás s těmito materiály seznámil. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr

životního

prostředí

ČR

Tomáš

Chalupa: Vážený

pane místopředsedo, milé dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám představil Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody, o které mluvil pan místopředseda. Jelikož se jedná již o druhé sdělení Komise o budoucnosti programu GMES, které je Senátem projednáváno, dovolím si jen stručně připomenout, v čem spočívá podstata tohoto programu. GMES, neboli globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti je evropský program vytvářený Evropskou komisí ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou a členskými státy EU. Cílem programu je integrace dosud málo 131

koordinovaných pozorování atmosféry, hydrosféry, geosféry a dalších složek planety Země tak, aby tato získaná data mohla efektivněji sloužit pro rozhodovací sféru, veřejný i soukromý sektor, ale také přímo občanům. Přidaná hodnota budování programu GMES spočívá v tom, že digitální mapová data, která popisují důležité charakteristiky životního prostředí, budou jednoduchým a provázaným způsobem dostupná všem subjektům veřejného sektoru. V současné době tato data dostupná nejsou a jejich objednávání je náročné časově i finančně. Fakticky tedy dojdeme ke snadnějšímu získávání dat i přístupnosti pro občany. Systém by tedy měl ušetřit jak čas, ale i peníze všem uživatelům, kteří jsou často z veřejné sféry. Se systémem GMES je propojen i rámec strategie konkurenceschopnosti, neboť právě kosmické technologie mohou představovat jeden ze základních zdrojů technologických inovací a tím pádem i zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních příležitostí. Na vytvoření kosmických technologií, jejich aplikaci a služeb se mohou podílet ve velkém měřítku i české firmy, což je další přínos. Hlavními vycházejícími přínosy jsou návratnost investic, rozvoj malého a středního podnikání, nové pracovní příležitosti a také image českého průmyslu a vědy nebo zahraniční investice. Jak jsem již v úvodu zmínil, jedná se již o pořadí druhé sdělení, které je věnováno budoucnosti tohoto programu, resp. jeho budoucímu finančnímu zabezpečení. To je asi také nejdůležitější záležitost, která je dnes projednávána. První sdělení bylo Komisí představeno v listopadu minulého roku a poprvé představilo návrh na vyčlenění financování programu GMES mimo víceletý finanční rámec EU. Dnes projednávané sdělení, zveřejněné v květnu letošního roku, na to listopadové navazuje, a to i přes odmítané stanovisko Evropského parlamentu a většiny členských států ke sdělení předchozímu, tedy včetně České republiky, opětovně navrhuje zřízení zvláštního fondu GMES, který by byl financován prostřednictvím povinných příspěvků všech členských států a obsahuje již konkrétní rozpracování mezivládní dohody. Vláda souhlasila se zapojením České republiky do GMES svým usnesením č. 1469 z 20. prosince 2006. Pro Českou republiku je zapojení z již zmiňovaných důvodů důležité a užitečné. Česká republika tím přispívá na GMES prostřednictvím svého příspěvku do rozpočtu EU hrazeného ministerstvem financí. Vláda České republiky zaujala k prvnímu i druhému sdělení Komise k financování provozních výdajů od roku 2014 pozici, na základě které nepodporuje vznik zvláštního fondu GMES, a naopak požaduje zpětné začlenění programu do struktury budoucího víceletého finančního rámce pro léta 2014 až 2020. Podporujeme řešení, které minimalizuje dopad navrácení programu GMES do rozpočtu EU na kohezní politiku a na politiky podporující konkurenční schopnost EU. Tato pozice tak plně inkorporuje stanovisko, které Senát v této záležitosti vydal v březnu letošního roku. Závěrem bych vás chtěl ujistit, že v souladu s touto pozicí postupují všichni zástupci České republiky na zasedání v rámci struktur Evropské unie. Jsem tedy přesvědčen, že pozice vlády a navržené usnesení, které dnes ctěný Senát projednává, jsou plně v souladu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předkladateli, pane

ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 163/08/02.

132

Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr tady řekl prakticky téměř vše podstatné, takže já se to pokusím jenom trochu doplnit a trochu okomentovat. V poslední době jsme se několikrát zabývali touto problematikou, naposledy v březnu letošního roku, kdy jsme přijali usnesení č. 558, a já si dovolím okomentovat z něj nejpodstatnější pasáže. Upozornili jsme na skutečnost, že navržená podoba financování programu prostřednictvím fondu GMES stojícího mimo rozpočet EU by mohla ohrozit jeho realizaci. Připomněli jsme stanovisko Evropského parlamentu a právní služby Rady EU, které varovaly, že Evropskou komisí navržené řešení by se ve svém důsledku mohlo dostat do rozporu s primárním právem EU. V tomto konkrétním případě by se pravděpodobně jednalo o článek 13 Smlouvy o Evropské unii v konsolidovaném znění po přijetí Lisabonské smlouvy, protože v okamžiku, kdyby byla přijata mezivládní dohoda, která by v podstatě zřizovala tento fond, byl by Evropský parlament postaven zcela mimo hru, a článek 13 Smlouvy o Evropské unii se týká, řekl bych, určité loajality a loajálního přístupu a jednání mezi jednotlivými orgány EU. Doporučení, které vám dnes předkládá výbor pro záležitosti EU, vychází z našeho březnového usnesení, pouze je poněkud důraznější. Ono nejde jenom o to, že by program GMES byl financován mimo rozpočet EU, ale jde i o to, jakým způsobem by bylo v Radě fondu rozhodováno. Bylo by rozhodováno prostou většinou a v podstatě by to znamenalo, že dva, tři ekonomicky nejsilnější státy by kdykoliv v tomto fondu přehlasovaly všechny ostatní členské státy EU a prakticky by se všechno odehrávalo podle jejich představ a jejich scénáře. Vážené senátorky a senátoři, tímto vás žádám o podporu doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie, které v souvislosti s tímto materiálem je předkládáno do pléna Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se vedle pana ministra. A já otevírám rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím a po znělce budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 49 skončilo přijetím návrhu. Registrováno 53, kvorum 27, pro 38, proti nikdo. Toto usnesení jsme schválili. Děkuji panu ministrovi. Před námi je další bod, který předpokládá přítomnost pana ministra Alexandra Vondry. Ano, on tu je, už ho vidím. Budeme projednávat bod

16. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím 133

řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014-2020 zavádí program "Evropa pro občany" (senátní tisk č. 365) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 365 dne 12. června 2012. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh v zastoupení pana premiéra Petra Nečase uvede ministr obrany Alexandr Vondra. Toho nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Ano, vážený pane předsedající, dámy a pánové, jedná se o vázaný mandát k návrhu nařízení Rady, jímž se na období 2014-20 zavádí program Evropa pro občany. Předpokládá se, že v oněch sedmi nebo šesti letech na něj bude celkem přiděleno 229 mil. euro. Podle předkladatele návrhu, tím je Evropská komise, je tento program jedním z nástrojů k propojení unijního konceptu občanství a demokratických zásad s některými odvětvovými, sektorovými politikami Unie. Obecným cílem programu pak má být posílit povědomí o dosavadním vývoji a zlepšit způsobilost k aktivnímu občanství na úrovni unie. Konec citace argumentace Komise. Dá se uvítat, že v návrhu programu je kladen větší důraz na části podporující projekty typu Aktivní evropská paměť. To je jeden z projektů, kde se i ČR výrazně angažuje a týká se vypořádání s totalitní minulostí. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění programu by dle návrhu měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. komise by tak přijímala roční pracovní programy prostřednictvím prováděcích aktů v souladu s tzv. poradním postupem. ČR v této otázce navrhovala, aby Komise mohla přijímat roční pracovní programy pouze v rámci tzv. přezkumného postupu, který dává členským státům vyšší míru kontroly Komise při výkonu svěřených pravomocí. Tento návrh však nakonec nenalezl dostatečnou podporu ostatních členských států, přesto z pohledu ČR není tato otázka natolik zásadní, aby čistě na jejím základě blokovala přijetí tohoto návrhu. Tento postoj jsme předběžně indikovali na jednání Rady pro vzdělání, mládež, kulturu a sport, která se konala v první polovině května tohoto roku. Právním základem návrhu nařízení je článek 352 Smlouvy o fungování Unie, tedy tzv. doložka flexibility umožňující orgánům Unie přijmout nezbytná opatření k dosažení cílů Unie i tehdy, když k tomu zakládající smlouvy neposkytují potřebné konkrétní pravomoci. Rada v tomto případě rozhoduje o přijetí návrhu jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Jelikož se jedná o svým způsobem dodatečné pravomoci Unie, které vyžadují jednací řády obou komor parlamentu pro vyslovení souhlasu při hlasování v Radě o návrhu takového právního aktu právě ten předchozí souhlas – jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, nejedná-li se o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. K této otázce se již dříve vyslovily evropské výbory obou komor parlamentu, podle kterých se v tomto případě o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu nejedná. Vláda tento názor plně respektuje a předkládá tedy oběma komorám Parlamentu v souladu s jejich jednacími řády návrh na vyslovení předchozího souhlasu s návrhem nařízení Rady, kterým se na ono období zavádí program Evropa pro občany. Senát proto jménem vlády žádá, aby předchozí souhlas s tímto návrhem nařízení vyslovil. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane ministře,

pane zpravodaji, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor 134

pro záležitosti EU jako výbor garanční. Určil zpravodajem senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 365/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane

ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, pan ministr nás velmi podrobně v zastoupení pana premiéra seznámil s tím, oč se v této agendě jedná, přesto mi dovolte, abych jenom několik bodů zopakoval nebo spíše připomněl. My už jsme v únoru projednávali komunikační dokument, který se týká programu Evropa pro občany, kde jsme upozornili vládu na to, že se nedomníváme, že tato agenda se týká vnitřního trhu, a tudíž že je zapotřebí požádat obě komory o předběžný souhlas. Vláda našemu požadavku vyhověla a z toho důvodu tedy předložila a nyní tedy předstupuje před nás, abychom tento předběžný souhlas s vlastním programem vyjádřili hlasováním. Komise vlastní program, tedy program Evropa pro občany pro období 20142020 považuje za jeden z nástrojů k propojení demokratických zásad v článcích 10 a 11 Smlouvy o EU. Tento článek by měl sloužit, za prvé, k zvyšování povědomí o dosavadním vývoji, o dějinách, o identitě a cílech Unie a podněcovat také debatu na tato témata. Druhým bodem je podpora demokratické angažovanosti občanů, o aktivním občanství na úrovni Unie a k pochopení principu unijní normotvorby. Jednotlivá opatření mohou mít tedy podobu grantů nebo veřejných zakázek. Po přijetí programu by Komise přijímala vlastní prováděcí akty komitologickým postupem, tedy ve výborech, kde mají jednotlivé členské státy svoje zastoupení. Vláda uvítala tzv. akci 4 – Aktivní evropská paměť, která umožňuje alokovat prostředky na programy na studium totalitních režimů, podporovala platformu evropské paměti a svědomí a vláda společně s některými dalšími státy žádala však o přísnější komitologický přístup v rámci tzv. přezkumu, kdy Komise nemůže akt přijmout bez předchozího souhlasu výboru, nikoliv tedy jenom konzultativní doporučující postup. Protože s tímto požadavkem zůstala česká vláda osamocena, tak na tomto požadavku nakonec netrvala. Finanční náklady na program pro ČR jsou 1,2 % hrubého národního důchodu, tedy 68,7 milionů korun. Program by neměl být nástrojem propagandy o tzv. světlých zítřcích. Studium historie a hodnocení úspěšných integračních projektů může vést k větší jistotě, sounáležitosti a také spokojenosti občanů. Velikost rozpočtu je nezanedbatelná a úvahy o redukci přerozdělovaných peněz považuji za legitimní. Doporučuji proto evaluaci, tedy vyhodnocení současného programu Evropa pro občany. A dovolte mi tedy, abych stejně jako později celý výbor schválil doporučení, abychom při našem dnešním hlasování vyjádřili a vyslovili předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se na období 2014-20 zavádí program Evropa pro občany. A vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji, pane senátore Sefzigu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Byl podán návrh, abychom vyslovili předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady. Takže po znělce o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 51 senátorek, resp. senátorů, kvorum je tedy 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce prosím. Děkuji vám.

135

A nyní, kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové číslo 50, a sice tak, že návrh byl schválen. Registrováno 52, kvorum 27, pro 37, proti nebyl nikdo. Dalším bodem, který uvede pan ministr Vondra, je 17. Vládním návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013-2017 (senátní tisk č. 379) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 365 25. června 2012. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh tedy uvede ministr obrany Alexandr Vondra, kterého nyní prosím, aby nás s ním seznámil. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Děkuji za slovo. Dámy a pánové,

procedura stejná jako v minulém případě, obsah jiný. Nyní se tedy jedná o peníze pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013-2017. Agentury existuje od roku 2007. Předcházející prostředky byly schváleny rozhodnutím Rady v roce 2008, a to na období 2007-12, a to na základě nařízení prováděcím předpisem. Musí být tudíž do konce roku nahrazen novým prováděcím předpisem, a to na příslušné období. Návrh tohoto rozhodnutí je také založen na článku 352 Smlouvy o fungování Unie, tedy oné doložky flexibility, a protože ani v tomto případě se nejedná o opatření nezbytné pro fungování vnitřního trhu, je znovu v souladu s jednacími řády obou komor parlamentu vyžadován k vyslovení souhlasu zástupcem ČR s tímto návrhem předchozí souhlas obou komor. Vláda v tomto případě nepředložila svou žádost ihned, ale až nyní v závěrečné fázi projednávání návrhu v rámci rady, kdy je již dosaženo shody mezi ostatními členskými státy na celkovém návrhu textu. Teď po dojednání textu bude návrh postoupen Evropskému parlamentu, ale ten už se k tomu bude vyjadřovat jenom ano-ne, nemůže do vlastního textu nijak zasahovat. A teprve poté přijde na řadu konečné schvalování návrhu v Radě. Teď k samotnému obsahu. Proti minulému rámci došlo při výběru témat k určitým změnám. Již tam není zastoupeno téma účasti občanů Unie na jejím demokratickém fungování, naopak okruh témat Komise byl rozšířen o otázky integrace Romů a v původním návrhu pak Komise také žádala o rozšíření o oblast justiční a policejní spolupráce. Právě zahrnutí tématu policejní a justiční spolupráce v trestních věcech do návrhu bylo nejen Českou republikou, ale i dalšími zeměmi těžko akceptovatelné, a to zejména z právních důvodů, ale částečně i z důvodů věcných. Pozice ČR v tomto byla podpořena nejen stanovisky příslušných parlamentních výborů, ale také i celého Senátu. Důsledně jsme hájili naši pozici v otázce zahrnutí policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a nakonec jsme společně s několika dalšími členskými státy byli úspěšní, neboť se nám podařilo dosáhnout vypuštění sporných oblastí. V návrh zůstala pouze justiční spolupráce v civilních věcech, což je z našeho hlediska neproblematické. 136

V souvislosti s vypuštěním policejní a justiční spolupráce v trestních věcech se současně navrhuje přijmout doprovodné prohlášení Rady, podle něhož se Rada hodlá zahrnutím těchto oblastí v budoucnosti zabývat, pokud Komise předloží příslušný návrh změny zřizovacího nařízení agentury. Jednalo by se již o právně čisté řešení, jakkoliv nás prohlášení samozřejmě nezavazuje k podpoře takového návrhu. Mohu tedy shrnout, že s dojednaným textem návrhu rozhodnutí může být ČR spojena a měla by jej v této podobě v Radě podpořit. Proto nyní vláda žádá obě komory parlamentu, aby s tímto návrhem vyslovily svůj předběžný souhlas. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, za přednesenou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční a svým zpravodajem určil pana senátora Luďka Sefziga. Přijal také usnesení, které vám bylo rozdáno, a to jako senátní tisk číslo 379/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, budu velice stručný, a to z toho důvodu, že pan ministr podrobně popsal žádost vlády a popsal dokonce i právní základ a problematiku toho právního základu. Možná si někteří z vás, kteří jste zde delší dobu, vzpomínáte, že výbor přijal a plénum schválilo usnesení, ve kterém jsme vyjádřili určité obavy z toho, aby nově vznikající Evropská agentura pro základní práva ve Vídni nepronikala do agendy štrasburské Rady Evropy, tedy lidskoprávní agentury ve Štrasburku. Po třech letech můžeme říci, že se tak nestalo. Čili agentura skutečně dostála svým monitorovacím a výzkumným povinnostem a úkolům a nezasahovala do dalších částí, stejně tak nezasahovala také do trestněprávní agendy. Z toho důvodu bylo možno projednat a schválit žádost vlády. Já nechci dále extendovat diskusi, jenom bych chtěl připomenout, že jsme před dvěma týdny tuto agenturu s výborem navštívili. Bylo nás tam šest senátorů a byli jsme dokonce v usnášeníschopném tvaru a to setkání bylo pro obě strany velmi zajímavé. My jsme se na jednu stranu ubezpečili, že agentura plní podle svých zřizovacích listin své povinnosti, nepřesahuje tyto povinnosti a zároveň jsme se seznámili s některými povzbudivými výsledky při studii romské problematiky, kde ČR byla oproti mnohým vyjádřením jiných evropských stran a jiných evropských institucí pochválena za to, že úroveň vzdělání Romů a jejich schopnost začlenit se do pracovního procesu je v EU nejvyšší. Lze říci, že některé výsledky této agentury jsou pro ČR povzbudivé, a dokonce i chrání názor na ČR, třeba co se týče integrace Romů. Kolega Škaloud na našem jednání připomněl velmi zajímavou věc, že integrace Romů může z pohledu základních práv být často druhořadou otázkou, že prvořadou otázkou mohou být například vraždy ze cti, anebo tzv. obřízky v některých komunitách na území EU, které jsou vedeny v řadách lidí, kteří vyznávají islámskou víru, a tyto agentura studovat podle současných zřizovacích listin nemůže, protože zasahují do oblasti trestně právní, a to jsme – a i některé jiné státy – nechtěli. V případě, že by měla být studie i v této jistě závažné oblasti, pak musí být zřízeny změněny zakládací listiny, musí být změněno primární právo. Nemůžeme měnit tuto agendu na základě odvozeného aktu, a to také právní služba Rady potvrdila. Z toho důvodu bych doporučil, abychom v případě, že nedochází k rozšíření a Komise bude připravovat nový primární právní dokument, abychom s tímto vyjádřili s žádostí vlády předchozí souhlas, a to z toho důvodu, že nedochází k rozšíření agendy, a tudíž zřízení a rozsah funkce agentury se nemění, a proto doporučuji, tak

137

jako to výbor schválil, aby Senát vyjádřil předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím,

posaďte se ke stolku zpravodajů. Dále tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení tohoto výboru máte před sebou jako senátní tisk číslo 379/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Antl. Přejete si oslovit nás? Ano. Pan senátor má slovo. Senátor Miroslav Antl: Určitě. Vážený pane předsedající, nejen oslovit, ale

i pozdravit a ukázat, že ústavně-právní výbor se zabývá i takovýmito senátními tisky. Takže já jenom potvrdím to, co říkali jednak pan ministr, a i pan garanční zpravodaj. Skutečně bez problémů tam bylo odstraněno to, co my jsme tady namítali v rámci prvotního senátního projednávání. A já jenom připomenu, že ústavně-právní výbor svým 219. usnesením ze 48. schůze konané 10. července tohoto roku přijal naprosto totožné usnesení, které máte před sebou, ale které přijal hlavní garanční výbor. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tento senátní tisk a rovněž přijal usnesení, máte ho před sebou jako senátní tisk číslo 3739/3. Slovo má nyní zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane kolego. Senátor Miloš Janeček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se zabýval danou problematikou, stejně jako předchozí výbory, a garanční zpravodaj konstatoval, že byly splněny všechny požadavky, a přijal tak své 241. usnesení z 28. schůze konané 17. července 2012 k tomuto tisku a také výbor doporučil Senátu PČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A mohu otevřít obecnou rozpravu. Prosím, kdo se do ní hlásí? Přihlásila se paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já chci podpořit to, abychom v této chvíli vydali předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanoví víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva. Myslím si, že je to i v našem zájmu, v zájmu ČR. Ale přihlásila jsem se hlavně o slovo proto, že tady moc nesouhlasím s obavou o to, že by agentuře měly být rozšířeny pravomoci o oblasti policejní a justiční spolupráce. Myslím si, že bychom měli skutečně propříště tuto pozici hodně diskutovat a hodně zvažovat. A vedou mě k tomu dvě věci. Za prvé tedy, organizovaný zločin nemá státní hranice, organizovaný zločin, ani teroristé si nedělají žádný problém v tom, jak se pohybují v podstatě napříč planetou, nejenom po EU. A chceme-li být úspěšný v boji s organizovaným zločinem a vůbec jaksi s těmi, kteří nejsou ochotni respektovat pravidla společnosti jako takové, chceme-li být úspěšní jako slušní lidé, tak nám prostě nezbývá nic jiného, než využít všechny prostředky a hlavně se spojit v boji proti organizovanému zločinu, proti terorismu atd.

138

A druhá věc je, když se podíváme na to, co se děje dneska v této oblasti ve vztahu k justici, k policii, tak si myslím, že by nám jenom prospělo, kdybychom měli nějaké pevnější rámce, mantinely, ve kterých bychom se měli pohybovat. Takže to jsem považovala za nutné ještě připomenout, protože o tomto tématu určitě budeme velmi záhy opět jednat. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně.

Kdo se prosím dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Pan navrhovatel, přeje si reagovat na průběh rozpravy? Pan senátor Vondra, přeje si reagovat? Nepřeje. Pánové zpravodajové? Ani jeden z nich, takže můžeme přistoupit k hlasování. Hlasováním vyslovíme předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. (Znělka.) V jednacím sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Hlasujeme o návrhu usnesení, které jsem před chvílí přečetl. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Jste-li proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí v pořadí 51. hlasování této schůze a skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum tedy bylo 27. Pro 43, proti byl 1. Tím projednávání tohoto bodu skončilo. A já v tuto chvíli vyhlašuji přestávku, která není jenom na oběd. Probíhá tady významná společenská akce v souvislosti s Aspen Institutem, takže budeme pokračovat ve 14.00 hodin. (Jednání přerušeno ve 12.29 hodin.) (Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky, páni

senátoři, zaujměte, prosím, svá místa v sále a budeme pokračovat v našem programu body, které jsou pevně zařazeny. (Námitky, že v Jednacím sále není potřebný minimální počet senátorů.) Tak to rozpustíme, pokud nejsme usnášeníschopní! (Vtipné poznámky mimo mikrofon. Znělka.) Tady snad řádil nějaký šotek, který odhlásil senátory přes polední přestávku! Já bych požádal paní senátorky a pány senátory, aby se dostavili do Jednacího sálu. V této chvíli jsme už usnášeníschopní, takže můžeme zahájit. Budeme pokračovat prvním bodem našeho odpoledního jednání, a tím je

139

18. Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 348) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 348. Požádal bych o uvedení tohoto návrhu zástupce navrhovatelů paní senátorku Soňu Paukrtovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, omezení imunity členů zákonodárného sboru budeme projednávat – já jsem se to pokusila spočítat – myslím, že podeváté od té doby, co pamatuji. Pokusím se být velmi stručná, ale přesto některé věci bych tady i při druhém čtení ráda sdělila, protože jsem prvního čtení nemohla býti účastna, protože jsem byla Senátem vyslána na zahraniční cestu, a když jsem si přečetla stenografický záznam, tak mně došlo, že je zřejmě potřeba některé věci znovu zdůraznit, a tak když dovolíte, já to v tuto chvíli udělám. Návrh, který je dnes ve druhém čtení, spočívá v tom, že se poslanecká a senátorská imunita a imunita soudců Ústavního soudu omezuje na dobu výkonu mandátu. Tak to projednal ústavně-právní výbor, přijal jediný drobný pozměňovací návrh, který se týká účinnosti návrhu zákona, a to z toho důvodu, že podle původního předpokladu měla tato novela Ústavy do trestního zákoníku, a my jsme zjistili, že tomu tak není, a tudíž není potřeba ta pětiměsíční legisvakance, která tam původně byla, tak jsme ji zkrátili na dvouměsíční. Tento návrh jinak nedoznal změn a už teď mohu říci, že ústavně-právní výbor schválil tento návrh a doporučuje přijmout omezení imunity. Jak jsem říkala, ráda bych přesto řekla pár věcí. Institut imunity ať už senátorské, poslanecké, nebo soudců Ústavního soudu je výsada, která tradičně garantuje, že je parlament za všech okolností nezávislý a že má možnost se za všech okolností a bez jakýchkoliv překážek sejít a svobodně jednat. Účelem poslanecké a senátní imunity tedy není samo výsadní postavení poslance, ale právě výsadní postavení parlamentu nebo jeho komory jako celku. Imunitou se rozumí vynětí člena parlamentu z všeobecného sankčního režimu, je shodná pro členy obou komor i soudce Ústavního soudu a má podle čl. 27 ústavy dvě základní formy. První z nich je imunita vztahující se na projevy a hlasování v komoře, kde nesmíme býti nijak postiženi za hlasování a projevy na půdě Sněmovny. Jedná se o tzv. beztrestnost, cizím slovem indemnitu. Druhou formu imunity upravuje článek 27 odst. 4 ústavy, který stanoví, že poslance, ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jíž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Zde je upravena druhá forma imunity, tzv. celková procesní exempce z trestního stíhání, a tu dnes právě projednáváme. To, že se kdysi v roce 1992 při stanovení novely ústavy tehdejší orgány, které o tom rozhodovaly, rozhodly, že zakotví doživotní beztrestnost poté, co komora nevydá, je podle mého názoru na samé hraně Ústavy ČR. Úprava je ve zřejmém rozporu s mezinárodními konvencemi o občanských a lidských právech, zejména s obecným principem rovnosti, Listinou základních práv a svobod. V neposlední řadě porušuje též ústavní princip dělby moci, neboť rozhodnutím parlamentní komory dochází k radikálnímu zásahu do působnosti soudu, protože totiž jestliže ponecháme

140

doživotní imunitu, znamená to, že imunitou jsou chráněni i ti z nás, kteří již nejsou členy parlamentu. Myslím, že největší debata o tom, co to vlastně znamená, že parlament může svobodně se scházet a jednat, podle stenozáznamu se vedla o tom, zdali to vůbec jako komora potřebujeme. A já jsem hluboce přesvědčena o tom, že imunitu, kterou dnes navrhuji a navrhují ji se mnou další kolegové a doporučuje vám ji ústavněprávní výbor, tu že velmi nutně potřebujeme. Zajišťuje totiž svobodu jednání parlamentu, a přestože občané jaksi se domáhají toho, abychom si imunitu nějak omezili, tak si neuvědomují jednu základní věc. Demokracie stojí a padá se svobodou jednání parlamentu jako celku. Podle článku 27, jejího odstavce 4 a 5 nelze totiž senátora, ani poslance, ani soudce Ústavního soudu zadržet pro pouhé podezření. Lze ho zadržet pouze tehdy, jestliže byl přistižen nebo bezprostředně po spáchání trestního činu, a lze ho zadržet pouze na 24 hodin a potom se vyžaduje souhlas předsedy komory. Jestliže bychom zrušili imunitu jako celek a ponechali pouze beztrestnost na projevy na půdě Senátu, na půdě parlamentu, pak to znamená, že může být jakýkoliv z nás zadržen pro pouhé podezření na 48 hodin a nedostaví se na důležité jednání komory parlamentu. A já si nemyslím, že by bylo v zájmu občanů této země, aby se tímto způsobem mohly ovlivňovat poměry pro hlasování v jedné z komor parlamentu. Myslím si, že to tak není možné. A je možná dobře, že všichni se domníváme, že máme natolik velkou svobodu v našem státě, že tady už je taková záruka demokracie, že není možné, aby poslanec, senátor byl zadržen pro pouhé podezření, a tím se ovlivnilo hlasování té komory. Jsem přesvědčena o tom, že žijeme v době, kdy kriminalizace politických odpůrců se stává běžnou součástí našeho politického života. A za této situace si vůbec nemyslím, že bychom měli rušit imunitu jako celek. Takže vám doporučuji, abychom v souladu s mezinárodními závazky, Listinou základních práv a svobod omezili doživotní imunitu na dobu trvání mandátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 361/1. Požádal bych pana senátora, zda by nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pan senátor Miroslav Nenutil. Máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.

Milé kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že na téma imunity zákonodárců a soudců Ústavního soudu zde v součtu bylo namluveno už několik desítek hodin. Nepovažuji za nutné zrovna vám objasňovat teď podstatu tohoto senátního návrhu a v podstatě i dalšího projednávaného tisku i s ohledem na to, že zástupkyně navrhovatelů paní kolegyně Paukrtová to tady v kostce vše pořádně zdůraznila a vysvětlila. Žádám vás tedy proto, abyste u tohoto senátního tisku podpořili usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje přijmout senátní návrh s pozměňovacím návrhem, s jehož obsahem jste byli také seznámeni. Jde v podstatě pouze o nabytí účinnosti tohoto zákona. Tolik ke zpravodajské zprávě. Zatím děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore. Zaujměte také místo u stolku zpravodajů. Dále návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Přijala usnesení, jež jste obdrželi jako 141

senátní tisk číslo 348/2. A předsedkyni komise Jiřinu Rippelovou prosím, aby nás s výsledkem projednávání seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, senátní komise projednala 21. června návrh senátního návrhu zákona, který předkládá kolegyně Soňa Paukrtová, Miroslav Antl a další, a konstatovala, že předložený návrh jednak odpovídá vlastnímu návrhu komise, který schválila před řadou let, tehdy to byl návrh na komplexní novelu ústavy. Konstatovala, že sleduje převažující linii tuzemských pokusů o změnu rozsahu imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu a směřuje k odstranění časového účinku nevydání poslance nebo senátora k trestnímu stíhání pro dobu po zániku mandátu, což odpovídá i zahraničním ústavním úpravám, které různě koncipovanou imunitu váží právě na období trvání mandátu, protože právě tehdy je důvodné příslušnou osobu jako člena parlamentu chránit. Konstatovala dále, oddálením trestního stíhání nevydaného poslance nebo senátora může přispět ke stavu důkazní nouze, k zapomínání svědků apod., což je však nevyhnutelným důsledkem snahy o udržení nerovnosti občanů před zákonem jen tam, kde je to z hlediska ústavně chráněných hodnot a zájmů nanejvýš důvodné. Upozornila také na to, že se jedná o dílčí změnu ústavy, kterou komise vždy v minulosti i v současnosti považuje za ne úplně vhodnou, nicméně upozorňuji na to, že tento předložený návrh je reakcí na novelu ústavy a na omezení imunity prezidenta republiky po dobu trvání mandátu. A bylo by nanejvýš nelogické, aby poslanci, senátoři, soudci Ústavního soudu požívali imunity doživotní a prezident republiky jako nejvyšší ústavní činitel požíval imunity pouze po dobu výkonu mandátu. A zároveň mě pověřila komise, abych toto usnesení předložila předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A

otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které není nikdo přihlášen písemně, a hlásí se jako první pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dobrý den. Já jen pro připomenutí, že máme samozřejmě na stole dva tisky, a scénář je celkem jednoznačný. Schválíme si jeden a ten druhý neschválíme. Ono to ale má přeci jenom trošku zádrhelů, protože jistě jste zaregistrovali, že vláda už schválila obdobný návrh poslanecký. A kromě toho je další návrh ve Sněmovně, který řeší situaci, kdy je zákonodárce ve vazbě, takže ono není úplně jisté, že to bude v tom stavu, v jakém je to teď, takže námitka, jak je to všechno se Sněmovnou dohodnuto, příliš neobstojí. Mně by se samozřejmě nejvíce líbila varianta, abychom tam poslali oba návrhy, protože on ani ten druhý návrh, jak mylně bylo uvedeno v některých médiích, neodstraňuje imunitu. Imunita zůstává a zůstává pouze omezená a řeší současně i to, co tady bylo naznačeno paní senátorkou Rippelovou, rozpor mezi imunitou prezidenta a zákonodárců, protože v případě druhého návrhu imunita zákonodárců je menší než imunita prezidenta, to znamená, že tam není nerovnoměrné postavení, a dává to najevo i to, že prezident je přeci jenom věc samostatná. Poté, co se odehrálo s vydáním paní místopředsedkyně Parkanové, tak je zcela zřejmé, že na další dlouhá léta budou všichni vždycky vydáni, protože nebude žádná síla, aby někdo měl racionální důvod a odolal tlaku, že by někoho nevydal. Pokud jde o zadržování, tam je to velmi složitá věc, ale svědčí o tom, že pokud se toho bojíme, tak to znamená, že nemáme důvěru ve státní instituce,

142

protože jestliže podezříváme, že by policie uplacená politickými protivníky někoho zadržela proto, aby nemohl hlasovat ve sněmovně či v Senátu, je přece představa téměř fantasmagorická. Kdyby to policie skutečně udělala a přišlo se na to, že to bylo takto s někým zorganizováno, tak pro policii by to bylo zcela zničující a myslím si, že naše policie by to neudělala. A kromě toho, kdyby to někdo chtěl udělat, kdo by měl hodně peněz, tak by vůbec k tomu nepotřeboval policii. On by si k tomu najal obyčejného lotra, kterému by dal peníze, a ten lotr by zinscenoval tu havárii, tu únos, tu něco jiného, aby se ten poslanec na jednání komory nedostal. Takže ono je to i výrazem toho, jakou důvěru mají zákonodárci v orgány státu, a pokud dají veřejnosti najevo, že příliš velkou nemají, tak co má pak říct obyčejný občan, který žádnou takovouto šanci nemá, že když někam jede na nějaké důležité jednání, že ho někdo cestou nezadrží z nějakých pochybných příčin, protože si to někdo, třeba podnikatelská konkurence, objedná. Vím, že tomu tak nebude, ale pokud by vůle byla a někteří i zastánci první normy říkali, že by tu druhou normu podpořili, že jim je přijatelná, tak pak by bylo podle mě rozumné řešení, abychom poslali obě verze do sněmovny. Kdyby někdo si myslel, že je to neobvyklé, tak je to stejně tak neobvyklé, jako že teď ten náš návrh přijde do sněmovny, půjde do vlády, ale mezitím vláda už schválila jiný návrh, téměř totožný. Ale opakuji, jenom téměř totožný, protože vláda upozornila Poslaneckou sněmovnu, že tam musí opravit účinnost tak, aby se vztahovala až na budoucí volební období. Takže nepochybně to nebude tak, že tento senátní návrh nám sem přijde zpět už k definitivnímu schválení, abychom opravili údajně tu chybu, která se stala z nedostatku přítomných, ale přijde sem poslanecký návrh. Takže toto jsou jenom takové hrátky, ale žádný praktický význam nemají. Stejně sem přijde ten poslanecký návrh a o tom budeme hlasovat! Nikoliv o tomto návrhu, který pošleme do Sněmovny. Proto si myslím, že by bylo seriózní poslat tam oba, aby sněmovna došla k nějakému rozumnému stanovisku, které bude přijatelné i pro nás, aby také s námi konečně někdy vyjednávala, protože stykový zákon samozřejmě dodnes nemáme, protože jsme nevyužili tehdy Lisabonské smlouvy, už jsme ho mohli mít, takže komory si vlastně jedou každá jiným směrem a není to dáno jenom tím, že mají rozdílné složení, ale prostě Poslanecká sněmovna si myslí, že ona velí a že my stejně toho příliš neuděláme, protože ona nás přehlasuje, kdykoliv si zamane, i když zrovna v tomto případě to tak snadné není. Takže dovolím si vás, i když vím, že to tak nedopadne, poprosit, abyste podpořili i tu druhou verzi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní senátorky, páni senátoři, já předstupuji také jako člověk, který by vás požádal o podporu druhého návrhu, který jsme podávali s kolegou Kuberou a ostatními již v roce 2006. Co mě k tomu vede? V první řadě bych chtěl rozptýlit některé nepravdy, které se o takzvané doživotní imunitě, která je v současnosti, na veřejnosti tradují, tím, že někdo skončí coby senátor, tak žádnou imunitu nemá. Má jenom ochranu těch událostí, které byly v průběhu jeho mandátu. Často si veřejnost myslí, že tím, že někdo byl někdy senátorem se už do smrti může dopouštět všelijakých zločinů, přečinů a že má doživotní imunitu. To samozřejmě tak není. Naše imunita je už nyní pouze po dobu výkonu mandátu.

143

Změna, kterou předkládají kolegové, je změnou, která může pro mnohé na první pohled vypadat, jako sympatická neboj pozitivní. Změna spočívá v tom, že po dobu výkonu mandátu je mandát chráněn, že nemůže být poslanec, senátor, ústavní soudce vydán trestnímu řízení. Ovšem v okamžiku, kdy končí mandát, tak už se na něj tento děj nijak nevztahuje. Ve skutečnosti to povede k jedné jediné věci. To je to, že orgány budou mít nástroj, a mohou to být nejen soudní orgány, ale i orgány politické, mohou to být protikandidáti, různí lidé, budou mít v ruce nástroj, který může daného politika velice diskriminovat, zastavit jeho politickou praxi, a to velice jednoduchým způsobem. Vždycky si počkají při vyšetřování na dobu těsně před ukončením mandátu, pokud by takový člověk chtěl pokračovat ve své politické cestě, tak vyjdou s tím, že je třeba jej vydat. V tom případě se může stát, že ten člověk vydán nebude, bude vydán až po skončení jeho mandátu, protože si nedovedu představit, že by kdokoli z politiků kandidoval v době, kdy by u něj bylo žádáno o vydání. Přece nejlepší způsob, jak diskriminovat, odstranit svého politického soupeře je ten, že ho budete kriminalizovat. To je osvědčená praxe v mnoha případech. V totalitách to tak bylo, bylo to i v kvazi demokratických nebo mladých demokraciích a často to trvalo dlouhé roky, než jediný orgán, který může poslance nebo senátora vyvinit, což je soud - tomuto orgánu to trvalo často několik let - takový závěr učinil. Znám z jiných kauz, ne z politických, znám to z praxe, z lékařské praxe, kde byla soudní řízení s lékaři, kteří často byli na dovolené, ale měli vedoucí funkci a měli tudíž zodpovědnost za to, co se událo. Ty soudy se vlekly několik let. Mohu vás ubezpečit, že s každým, s kterým je vedeno soudní řízení, nemá ani nejmenší šanci přemýšlet soustředěně na to, co je jeho hlavní činností, a daleko více se věnuje tomu problému, pokud není absolutní ignorant, a to si myslím, že mezi námi nikdo takový není, který jej nejvíce tíží, což nepochybně je to, že ho čeká soudní řízení, že ho čeká obhajoba a že bude muset dokázat svoji nevinu, o které často bývá velmi přesvědčen. V takového situaci samozřejmě výkon jeho mandátu musí být jednoznačně poznamenán právě tímto stavem, touto sebeobhajobou. A jestliže nyní řekneme, že po dobu mandátu je chráněn imunitou, tak je logické, že jestliže někomu trvá mandát třeba šest let – v našem případě, obvinění začne hned pro jistotu v prvním roce, zhrzený protikandidát vykonstruuje proces – (Sálem se ozývá hlasitá melodie z mobilu.) Doporučuji, kolego, eventuálně vypnout hlavním tlačítkem telefon, abyste jej nemusel přímo zničit. (Marný pokus senátora o vypnutí melodie.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Možná lepší řešení je šlápnout na ten hrající mobil, nebo řehtající, nebo co to vydává za zvuky… Senátor Luděk Sefzig: Pak už zbývá jenom vyndat baterku, pane kolego. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já bych požádal kolegu,

kdyby s tím svým hrajícím mobilem se šel projít do předsálí. Senátor Luděk Sefzig: Je to příliš závažná věc, než abych – (Poznámka z pléna: Má imunitu, může si to dovolit. – Pobavení v sále.) Dokonce ani druhý návrh na to tu imunitu neodebírá. Zdá se mi nepředstavitelné, že v moderní době neumíme vypnout jednoduchým zrušením přívod elektriky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkujeme za vynesení hrajícího a řehtajícího mobilu z Jednacího sálu. Prosím, pokračujte, pane senátore.

144

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji kolegovi. Věřím, že to bylo neúmyslné, protože ta situace je velice vážná. Já tady vidím velké nebezpečí v tom, že s tím, kdo bude nařčen ve vykonstruovaném procesu, se celé roky, po dobu mandátu, potáhne přemýšlení o tom, co všechno musí udělat. Oddalováním doby dojde k tomu, že se bude daleko hůře nevina prokazovat. Protože svědci budou zapomínat. A i když soud v konečném verdiktu řekne nevinen, tak šmouha, která na tom politikovi bude, je takřka neodstranitelná. Proto se domnívám, že tento návrh je horší než současný stav, i když je po něm zřejmě větší objednávka. Ale tuto vadu lze možná odstranit pozměňovacím návrhem, který by znamenal, že kdokoli z dotčených, u kterého žádá policie o vydání, zažádá plénum komory o vydání, že by měl být vydán. Že by měl být vydán a komora by neměla mít možnost jeho vydání zabránit, pokud o to sám požádá. Já jsem tento pozměňovací návrh k tomu návrhu nepřipravoval, protože věřím tomu, že bude schválen i ten druhý návrh kolegy Kubery, můj a další skupiny, který tuto věc odstraňuje. Návrh je jednoduchý. Skutečně se spoléhá na to, že žijeme v demokratické společnosti, důvěřuje demokratickým orgánům, které jsme si sami zřídili a které vykonávají činnost, a že imunita bude pouze na naše slovní projevy v komorách. Tento návrh navíc vychází ze skutečnosti, bohužel v posledních měsících máme hodně zkušeností, máme hodně experimentálního materiálu, studijního materiálu k tomu, jak to ve skutečnosti s imunitou dopadá. Já vím stejně dobře jako vy z historie, že při nástupu říše to první, co Hitler udělal, bylo, že poslal všechny demokratické poslance z říšského sněmu do koncentračních táborů. Stejně tak vím, že pokud by nastoupila totalita, tak by samozřejmě žádná imunita neexistovala, byla by zrušena. Ale právě proto, že věřím, že v takové situaci nejsme, o to naléhavěji se domnívám, že by bylo třeba imunitu i v té podobě, kterou navrhujeme v tomto zákoně, zrušit. Nebezpečí, že bude nástroj imunity použit a zneužit v politickém boji, je nesmírně velké. Pokud budou schváleny oba návrhy, tento i ten příští, věřím tomu, že se dolní komora zachová moudře a ta nebezpečí, která by přinášel tento návrh, odstraní tím, že bude vybrán návrh druhý, který odstraňuje doživotní imunitu a nechává imunitu pouze na slovní projevy v obou komorách. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobré

odpoledne, dámy a pánové. Já si dovolím svůj příspěvek přečíst a říct ho řečí vázanou, a to z toho důvodu, že jsem slíbil svým voličům a svým přátelům na facebooku, že ještě dnes dám tento text na facebookové stránky. Tak abych to dodržel, přečtu ten, který tam dám, ten přesný. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, slovo imunita a sousloví doživotní imunita již zcela zdomácněly v českém politickém slovníku, ať už zaznívají v dolní či horní komoře Parlamentu ČR či na české mediální scéně. Jsou to výrazy populární a masově diskutované, a to navzdory tomu, že je naše ústava nezná. Ta mluví o trestně právní odpovědnosti zákonodárců ve svém článku 27 odstavec 4 takto: Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. 145

Nenajdete zde ani slovo imunita, ani slovo doživotní. Ani jeden z výrazů tudíž nemá právní relevanci a pokud je používáme, dopouštíme se nadsázky. Dopouštíme se nadsázky sice zvukomalebné, ale klamavé a zavádějící. Já se nyní omlouvám, dámy a pánové, že vám říkám, co naprosto jasně víte, ale právě proto, že to je určeno pro lidi, kteří nemají zcela jasno, jak to s imunitou vypadá, proto si to dovolím opakovat, což udělám ještě dvakrát nebo třikrát během tohoto projevu. Udělal jsem si mezi přáteli malou soukromou anketu. Navzdory tomu, že jsou to lidé přemýšliví a s jistým obecným přehledem, většina z nich se domnívá, že ústava zaručuje zákonodárcům automatickou beztrestnost, a to jak v době výkonu mandátu, tak v době po jeho uplynutí až do okamžiku, kdy se bývalý poslanec či senátor odebere na věčnost. Implikace slova imunita a sousloví doživotní imunita pak vedou k představě, že je zákonodárce příslušníkem jakési kasty, nadčlověkem stojícím výš než zákon, papalášem nad občanem prostým, čistým, politikou neušpiněným, nadčlověkem, který má výsadní právo, až do smrti páchat trestné činy, aniž byl za to odsouzen. Ústava v článku 27 na trestní stíhání zákonodárce pamatuje. Poskytuje mu však proti ostatním občanům výjimku. V případě spáchání trestného činu není zákonodárce automaticky pardonován, jak se veřejnost často domnívá. Je naopak před stíháním orgány činnými v trestním řízení podroben zkoumání příslušné komory, a to na úrovni příslušného imunitního výboru a na úrovni plenárního zasedání komory. Ani výbor, ani plénum komory nemá za úkol nahradit práci státních zastupitelství, policií a soudů. Jejich úkolem je především zabránit zjevným kriminalizacím politických protivníků. Ústavní výjimka připouštějící nevydání zákonodárce ke stíhání je stabilizujícím prvkem politické scény. Obrazně řečeno, tato výjimka brání vzniku pokusů umlčet protivníka či jej oslabit tím, že bude muset třeba i několik let běhat po soudech. Brání tomu, aby se Parlament postupně nestěhoval ze svých jednacích sálů do vyšetřoven policie a jednacích síní soudních instancí. Úkolem komory je nepřipouštět takové pokusy. A když už nastanou, je úkolem komory je odhalit a zlikvidovat nevydáním zákonodárce. Nebezpečí kriminalizace politického protivníka je v dnešní společnosti stále vysoké. Stačí si uvědomit všechny kriminalizační aféry, úniky informací z tajných služeb, z policejních spisů, dehonestační kampaně a veřejné informace v médiích. Stručně řečeno, zákonodárci institut imunity neposkytuje automatickou beztrestnost a klidné spaní. Nikoliv, on je grilován proti nezákonodárci navíc příslušným imunitním výborem komory. Je to grilování velmi potřebné, protože často přináší argumenty a důkazy, které orgány činné v trestním řízení vůbec nemusejí mít k dispozici a dává možnost veřejné diskuse. Velmi dobře argumentuje ve svém návrhu na změnu ústavy paní kolegyně senátorka Paukrtová, když říká, že imunita nechrání zákonodárce jako osoby, ale chrání každého z nich jako institut. Chrání každého z nich jako institut poslanec či jako institut senátor. V této argumentaci pokračuje poté senátorka Paukrtová, když říká, že po uplynutí mandátu institut poslanec či institut senátor zaniká, není tudíž důvod jej chránit. Neuralgickým bodem článku 27 ústavy a nadbytečnou podle senátorky Paukrtové tak zůstává tato formulace: Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Tvrzení o nemravnosti doživotní imunity beze sporu platí tam, kde je demokracie vyspělá, má vybudované obranné mechanismy, dobře fungující exekutivní a soudní moc. Určitě si to uvědomovali i ústavodárci, když institut

146

doživotní imunity – v uvozovkách – začátkem 90. let do ústavy zamontovali. Cítili, jak je demokracie ohrozitelná a imunitu po usnesení vypršení mandátu v ústavě ponechali. Jistě počítali s tím, že si sílící demokracie jednou sama řekne o zrušení takového mechanismu. Měli jeden velmi silný argument. Po vypršení mandátu už sice není třeba chránit institut poslance či institut senátora, ale stranit demokracii vůči politickým extrémům. Demokratičtí zákonodárci ochráněni imunitou sice už svůj mandát nezastávají, ale většinou zůstávají součástí politického života a součástí boje proti extremismu. Po uplynutí mandátu se mohou stát obětí, snad znovu vyvolat trestní řízení za skutek, z něhož byli vyvázáni. Taková jsou bohužel pravidla politického boje, ať už je to boj třídní, neustále vyvolávaný našimi komunisty, či jiná forma střetu demokracie s extrémem. Přiznám se, vážené dámy a vážení pánové, že i já jsem první desetiletí nového století žil v domnění, že takový čas nastává. Dokonce jsem ve svém volebním programu pro volby v roce 2010 měl bod požadující "odstranění přestupkové a nemravné doživotní imunity". Přesto pro změnu ústavy ve věci trestně právní imunity hlasovat nebudu. Vede mne k tomu vývoj posledních dvou let, kdy sílí snahy zrušit demokratický systém v České republice. Nové snahy o sociální inženýrství marxistického typu, zesílení komunistických tendencí, srůstání komunismu s různými pseudo odborářskými militantními hnutími a volání po revolučním svržení systému svědčí o tom, že je potřeba imunitu po ukončení mandátu bohužel stále ještě dlouhodobě zachovávat. I v době po vypršení mandátu poslance či senátora. Adorace stalinských metod je například v KSČM stále častější. Květnový letošní VIII.sjezd KSČM jasně volal po návratu socialismu. Naše země má ze všech zemí bývalého sovětského bloku nejsilnější komunistickou stranu. KSČM vystupuje jako frontman mezinárodního komunistického hnutí a netají se voláním po nové Internacionále, majíce za zády mocnou komunistickou stranu Ruska Gennadije Zjuganova. Kriminalizace politických protivníků je stará bolševická metoda, jak se jich zbavit. Volání po svržení demokracie je silné a bránit ústavní činitele imunitou je jedním ze způsobů, jak demokracii ochránit. A nejde jen o obranu institutu poslance či senátora v době poslaneckého mandátu. Je potřeba bránit celou demokratickou opozici, a to i v době po uplynutí mandátu. Tím silněji či více vlivu komunisté získají. Komunisté se budou po příštích volbách zřejmě podílet na moci. Je potřeba používat nástroje mírnící jejich smysl pro mstivost. Sociální demokracie pravděpodobně vyhraje volby. Může se rozhodnout pro vládu i s tichou podporou komunistů. KSČM jim samozřejmě takovou podporu neposkytne zadarmo. Nebezpečí návratu komunistů k moci v nejvyšších patrech politického systému je reálné. A vůbec to nemusí být ministerské portfeje pro komunisty. A vůbec nebude muset ČSSD rušit bohumínské usnesení. Mnohem efektivnější je pro komunisty obsazení křesel náměstků ministrů, ředitelů oddělení, sekcí, výborů na jednotlivých místech, šéfů policejních sekcí či místa ústavních soudců. Nomenklaturní úředník je ten, kdo tvoří praktickou politiku. To se nakonec ukázalo začátkem tohoto roku, kdy úředníci ministerstva vnitra bojkotovali příkaz vlády na vypracování správní žaloby na KSČM. Subalterní postkomunističtí úředníci nakonec byli silnější než všichni ministři najednou. To jen ilustruje situaci, co by se asi stalo, kdyby ministerstvo vnitra komunističtí úředníci plně ovládli. V roce 1948, po přijetí demise vlády Beneše, první, co KSČ udělala, bylo ovládnutí aparátu Sboru národní bezpečnosti.

147

Každá komunistická revoluce začíná tím, že jsou plněny věznice. My nežijeme v zavedeném pevném demokratickém systému. Až takový u nás nastane, přijde čas na omezení imunity. Žijeme v zemi, kde se ucházejí o post prezidenta, a tudíž i nejvyššího velitele ozbrojených sil, členové KSČ, kteří již jednou s cizími ozbrojenými silami, silami cizí mocnosti kolaborovali. Žijeme v domě, který jsme začali stavět na bažině, aniž bychom ji předtím vysušili, a on se nám poněkud kácí. Nedokázali jsme zatím politický systém dekomunizovat. Žijeme v zemi, kdy máme v Parlamentě silnou politickou stranu, která porušuje Ústavu ČR, především článek 5 ústavy, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení politických cílů. KSČM přitom adoruje marx-leninské násilí, pardonuje násilí své předchůdkyně KSČ a ponechává si v názvu slovo komunismus. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já se omlouvám, ale mám

pocit, že už zacházíme mimo rámec projednávaného bodu. Chápu, že pod imunitu se dá schovat cokoliv, ale myslím si, že skutečně už to začíná mít charakter zcela něčeho jiného. Senátor Jaromír Štětina: Já stále mluvím o imunitě, neustále mluvím

o imunitě, proč si myslím, že by neměla být zrušena, a vysvětluji to, pane předsedající. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já, pane senátore, tomu

rozumím, ale také to vnímám jako trošku... Senátor Jaromír Štětina: Já se vás zeptám, pane předsedající: Vy mi

nedovolíte, abych dokončil tento projev? Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já vám to samozřejmě

umožním, ale jenom jsem chtěl vyjádřit to, že mám pocit, že už mnohé pasáže nesouvisí s tímto návrhem zákona. Senátor Jaromír Štětina: Rozumím vám, pane předsedající.

Ponechává si v názvu slovo komunismus. Tentýž komunismus, který připravil na Zemi o život miliony lidí. Nikoli komunismus platonovský, nikoli komunismus křesťanský, nikoliv komunismus židovských kibuců, ale právě onen leninskostalinský, vycházející z myšlenky, že násilí je přípustný způsob, jak dosáhnout politických cílů. To je jeden ze zdrojů amorálních zjevů ve společnosti, včetně případů korupce. Proč by měly být dodržovány zákony? Proč neokrádat, když je beztrestně porušován i zákon nejvyšší – ústava. Nemravná je imunita, když nemá žádné opodstatnění. Poslední vývoj dokazuje, že tento nástroj obrany zastupitelské demokracie je bohužel stále potřebný. Dává do ruky obráncům demokracie zbraň proti extremistům všeho druhu, ať už jsou to komunisté či neonacisté či jiné protiústavní síly. Relevantní je námitka, že při nástupu totalitního systému stejně nebude imunita nic platná. To je pravda. Ale my musíme být připraveni v mezidobí, kdy extrémisté moc teprve získávají. V takovém mezidobí nyní žijeme, v mezidobí zastřeného třídního boje, jak jej kvalifikoval kdysi idol našich komunistů Vladimír Iljič Lenin. To je ta připomínka Výmarské republiky, kterou můj předřečník zmínil. I další námitka se může zdát oprávněnou. Za imunitu se dnes mohou schovat ti zákonodárci, kteří považují svůj mandát za placet k nekalému podnikání. Takové 148

případy známe, ale právě fungující parlamentní systém s fungující rovnováhou sil jim v tom zabrání. Pokud se ona rovnováha ztratí, otevře se cesta k uzurpaci moci, porušování zákonů, proti nimž jsou dnešní senátorské a poslanecké rozkrádačky pouhou přesnídávkou v dívčí škole. Adam Michnik kdysi řekl, že demokracie je jako děravá loď, z níž je stále potřeba vylévat vodu, aby se nepotopila. Demokracii je třeba na každém kroku bránit. Imunita členů parlamentu je jedna ze zbraní na ochranu demokracie. Proto budu hlasovat proti návrhu, aby byla imunita omezena. Ústava není trhací kalendář, aby se stala předmětem momentálních politických bojů. Děkuji vám za pozornost a vám, pane předsedající za možnost, že jsem mohl projev dokončit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako

další se do rozpravy hlásí pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jenom na okamžik vrátit vaši vzpomínku dva a půl měsíce dozadu, právě ke dnu 26. dubna, kdy jsme projednávali podobné téma. Chtěl bych jenom zmínit to, že tenkrát se předpokládalo, že Senát automaticky poslanecký návrh schválí. Pokud vím, nebyl v auditoriu, v galerii pro hosty přítomen žádný novinář. A chtěl bych jenom upozornit na to, co se potom strhlo. Pak se strhla jakási honba na Senát, že si dovolil neschválit návrh zrušení doživotní imunity. A přitom bylo interpretováno, a dodnes je interpretováno zcela nesprávně, že tenkrát při 39. hlasování bylo nepřítomno 33, když se pro vyslovilo 27 a proti 10 senátorů. Pokud si na to mnozí z vás vzpomenete, zdaleka zde nechybělo 33 našich kolegů. Prostě po dosti obsáhlé debatě řada z nás znejistěla a nevěděla si jiné rady při hlasování, než prostě vytáhnout kartu. I to je způsob – nehlasovat nijak. Já jenom chci na to upozornit, že tento omyl je celé dva měsíce interpretován například jak panem předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, tak spoustou novinářů. A nikdo si nedělá starosti s tím, že to rozhodování o imunitě není tak jednoduché, jako je novinářská zkratka. Tenkrát já jsem třeba uvažoval o tom, že také ten termín "doživotní imunita" a "zrušení doživotní imunity" není správný. Mělo by k němu být spíše přilepeno adjektivum "kosmetické" nebo "symbolické" nebo "částečné" omezení doživotní imunity. A viděl jsem dokonce i billboardy – nebudu říkat, které strany, ta tady u nás zastoupena myslím není, kde bylo napsáno: Doživotní imunita – splněno. Prostě já si myslím, že tyto zkratky nepatří do solidní politické práce. A jenom na to upozorňuji a chci tím jenom podpořit návrh, abychom poslali do Poslanecké sněmovny oba dva návrhy. Slyšel jsem také názory, že návrh, který předložil pan kolega Kubera, nemá v Poslanecké sněmovně šanci projít. Já si netroufám být takovým věštcem a myslím si, že návrh pana Kubery má jedno hluboké rácio, které vychází z dávného přísloví: Odklad je horší než lenoch. Takže myslím si, že i to je ten důvod, protože Kuberův návrh znamená, že pokud má být poslanec nebo senátor stíhán, tak bez odkladu, protože to symbolické omezení doživotní imunity skutečně může být velmi symbolické, pokud si někdo bude protahovat úspěšně mandát tím, že bude zvolen a zastihne ho potom náhlá životní příhoda s následkem smrti, tak bude mít doživotní imunitu, i když by ten dnes předložený návrh kolegyně Paukrtové platil. Děkuji vám za pozornost.

149

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se

přiznám, že nepatřím k těm senátorům a senátorkám, asi jako 99 % z vás, kteří uléhají a vstávají se strachem, co bude, až skončí jejich mandát, že přijde policie a přijde s obviněním z toho, že jsem spáchala trestný čin před tou dobou, než jsem získala senátorský mandát. Ale na druhé straně, my jsme asi všichni minulý týden sledovali jednání Poslanecké sněmovny, a sledovali jsme ty dlouhé debaty o vydání a nevydání paní poslankyně Parkanové. Ale někdo se tím problémem zabýval, ona měla možnost říci svoji verzi, měla možnost říci svůj pohled na věc. A ani jedna z komor není od toho, aby zjišťovala vinu či nevinu daného poslance. Ale prostě když dojde k nějakému trestnému činu a poslanec, senátor, ústavní soudce je chráněn imunitou, respektive ta daná komora, tak se tím prostě někdo zabývá. Jednak jsem přesvědčená, že návrh paní senátorky Paukrtové a další kolegů má své hluboké rácio. Přece poslanec, senátor, ústavní soudce by měl být chráněn, resp. instituce, kterou zastupuje, po dobu výkonu mandátu. A když se tvořila česká ústava v roce 1992, tak jeden z významných českých právníků pan profesor Vladimír Klokočka tehdy vznesl připomínky k návrhu textu ústavy a vznesl je k vládní komisi, která tehdy byla zřízena, a uvedl větu druhou, to znamená tu doživotní imunitu nelze převzít z ústavy z roku 1920, nechceme-li vzbudit ve světě údiv, bez ohledu na to, jaké pohnutky tenkrát vedly k formulaci, že trestní stíhání poslance je navždy vyloučeno. Odepře-li k tomu sněmovna svůj souhlas, taková úprava není zřejmě v souladu s mezinárodními konvencemi o občanských a lidských právech, ale neodpovídá také současnému řešení v ústavách demokratických států. A aby parlament složený z poslanců mohl svoji funkci svobodně i vůči vlastnímu státu vykonávat, jsou poslanci vybaveni imunitou, která je chrání. Poslanecká imunita bývá někdy nesprávně chápána jako individuální ochrana poslance. To si myslím, že je potřeba si uvědomit. A pokud tady hovoříme o tom, že do Poslanecké sněmovny pošleme oba dva návrhy, tak pak tím zároveň říkáme, že nechceme, aby prošel ani jeden, ani druhý návrh. Přece si musíme uvědomit, že poslanci zcela určitě neschválí ani jeden, ani druhý návrh. A já jsem přesvědčena o tom, že Senát by si měl říct, k jaké verzi se přikloní. A jsem skutečně přesvědčena, že to, že si chceme omezit imunitu pouze na dobu trvání mandátu, je správné a logické. A i s ohledem na změnu ústavy a na omezení imunity prezidenta republiky. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, paní senátorko.

A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážené dámy, vážený pane předsedající, vážené

dámy, vážení pánové. Aniž bychom byli s paní senátorkou Jiřinou Rippelovou domluveni, že budeme následovat po sobě a že bych měl navázat, tak v podstatě já bych potvrdil to, co ona řekla. Já jsem nerozuměl těm předchozím příspěvkům, tak já bych si dovolil, protože jsem spolupředkladatelem, zdůraznit, že já jsem možná první vystupující řečník, který nemá před senátními volbami. Takže skutečně berte to, jako že se chci ozvat. 150

Jednak je to návrh, který omezuje imunitu pouze po dobu výkonu mandátu. Stejný režim by měl platit jako dosud. To znamená, orgán činný v trestním řízení požádá o vydání, záleží na přístupu poslance, senátora či soudce Ústavního soudu, který řekne, chci být vydán, prosím, vydejte mě, já jsem nevinný a chci se hájit před soudem, pokud se tam vůbec dostanu. I když on to neudělá, bude hlasován, a pokud bude vydán, tak je ten režim úplně stejný. My jenom chceme zúžit na dobu výkonu mandátu imunitu. To, co tady bylo z Poslanecké sněmovny, to, co jsme bohužel neodhlasovali, a protože to přišlo z Poslanecké sněmovny, tak moje jistota je v tuto chvíli taková, že tam to také projde. Takže schvalme toto omezení, které už nám bylo jednou nabídnuto, a bohužel zamítnuto, a uvažujme časově. My můžeme pokračovat v srpnu, v září může pokračovat Poslanecká sněmovna a pak pracujme s dalšími návrhy. Navíc nerozumím tomu, proč teď diskutujeme o tom následujícím senátním tisku, měl jsem připravené ještě vystoupení k těm dalším senátním tiskům, ale já se přihlásím až k nim. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já

se omlouvám, ale možná trochu jinými slovy tady zopakuji část toho, co tady říkal už můj kolega Luděk Sefzig, a co jsem tady říkal já minule, protože se mi zdá, že v některých věcech si nerozumíme, nebo v některých věcech si nechceme rozumět. To, o čem se bavíme, je fakt, že za nějakých okolností, které ovlivňuje v našem případě Senát, může být senátor vyloučen z trestního stíhání pro nějaký čin, který buď spáchal, nebo nespáchal, a pro který bylo žádáno o to, aby byl k trestnímu stíhání povolán. Ta debata je o tom, jestli bude vyloučen z trestního stíhání po dobu trvání svého mandátu anebo navěky. Zkusme si představit, co způsobí pro toho člověka a pro Senát jako instituci, když změníme ten zákon tak, jak navrhuje paní kolegyně Paukrtová. Představte si, že dojde k té situaci, že vyloučení z trestního stíhání je omezeno na dobu trvání mandátu a skutečně Senát vydal nebo odepřel souhlas k trestnímu stíhání. Pak ten člověk, senátor, kterému byl odepřen souhlas k trestnímu stíhání, se může nacházet celkem ve 4 situacích. Buď chtěl být vydán, nebo nechtěl být vydán, a buď je vinen, nebo není vinen. Vezměme si situaci, že chtěl být vydán. Přesto došlo k tomu, že souhlas k trestnímu vydání byl odepřen. On chtěl být vydán, v jaké situaci se nachází jako člověk a jako senátor? Jako člověk je v situaci, kdy klesá jeho politická autorita. Protože on chtěl být vydán, ale nebyl vydán, tudíž je chráněn. A lidé nemají rádi, když je někdo chráněn, když oni si myslí, že by neměl být chráněn, ač je senátor. Tím pádem se snižuje jeho šance, že příště se znovu stane senátorem. Tím pádem se zvyšuje pravděpodobnost toho, že až přestane být senátorem, tak bude znovu zažádáno o to, aby byl vydán a aby byl trestně stíhán. A on pak, přestože chtěl být vydán, se nachází v situaci, kdy už není senátorem, už není úspěšným politikem, ale je nezvoleným člověkem a stíhaným člověkem. To je situace, do které se může dostat. A je docela pravděpodobná, pokud chce být vydán, a přesto komora mu to odepře a, v uvozovkách, ho tedy ochrání a tím ho může lidsky docela zničit. Sama na druhé straně v tomhle okamžiku se zabezpečí, že on dál v ní pracuje a tím pádem ta instituce jako taková neutrpěla.

151

Druhá varianta je, že komora odepře souhlas a on nechtěl být vydán, zřejmě proto, že ví, že je vinen. V tom okamžiku si vůbec nejsem jistý, že Senátu se podařilo uchránit sebe jako instituci. Protože jemu se podařilo to, že v Senátu jako v instituci pracuje člověk, který zřejmě spáchal trestný čin. A hlasuje člověk, který zřejmě spáchal trestný čin. Tímto způsobem jsme my, v uvozovkách, ochránili Senát, pokud jsme ho nevydali a on nechtěl být vydán. To znamená, nechápu, kde je tady ta úžasná možnost Senátu ochránit instituci i proti vůli člověka, respektive být vydán. Respektive nechápu, jak je tím způsobem instituce ochráněna nebo jak se zlepšilo její rozhodování? Takže to je ta druhá možnost, že nechtěl být vydán a nebyl vydán. A pak si vezměme tu situaci na konci, co se stane? Poté, co člověk dál pracuje v Senátu, a přitom měl být někde za mřížemi, ještě jak hlasuje? Čemu se věnuje? To už tady Luděk Sefzig říkal, věnuje se tomu, aby udělal všechno pro to, aby nemohl být stíhán ani poté, co skončí jeho mandát. Nepracuje pro Senát, nepracuje pro tuto republiku, pracuje pro sebe a pro to, aby dokázal udělat všechno tak, aby poté buď vůbec nebyl stíhán a všechny důkazy zametl pod koberec, nebo udělal nějaké jiné věci, které zabezpečí, aby skutečně ten jeho trest byl co možná nejmenší, poté, co konečně může být stíhán. Takže to je situace, do které se dostáváme díky tomuto pozměňovacímu návrhu. A ta situace podle mě není dobrá ani pro toho člověka, ani pro Senát. A Luděk Sefzig to říkal – možnost řešit to je tím, že dáme možnost tomu člověku, aby měl silnější slovo, než má Senát. Aby řekl, když řekne, já chci být vydán, tak byl vydán. Pokud toto neuděláme, tak tento návrh je dle mého názoru buď stejný, nebo horší než to, co dneska existuje. To je můj komentář k tomu. Omlouvám se, že ho tady říkám poněkud podrobněji už podruhé, a vy se, prosím vás, zamyslete nad tím, zda je dobré uložit někomu, kdo má být zavřen, pracovat v Senátu po dobu trvání jeho mandátu, nebo zda je dobré, aby ten, kdo má být vydán, a chce být vydán, nebyl vydán, a trpěl s tím, že poté, až přestane být senátorem, až – díky tomu, že jsme snížili jeho politickou autoritu – bude trestně stíhán a možnost jeho obrany bude samozřejmě menší než v době, kdy je senátorem a kdy se jako senátor standardním způsobem v trestním řízení mohl bránit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jsem se osmělil se přihlásit do této vážné a dlouhá léta trvající debaty snad jenom proto, že jsem získal pocit, že jde taky o zdraví. V zásadě jde o zdraví společnosti, jde o zdraví našich vztahů k voliči, jde o zdraví náhledu na politiku. Já myslím celou dobu, že problém je trošku terminologický, že rozumím tomu, proč se tomu říká imunita. Ale pod tím slovem imunita vidíte, že tady kvalifikované fórum a fóra právníků hledají, co je jeho obsahem, co tam všechno patří. A myslím si, že běžný občan se v tom musí ztrácet. Takže se potom uzavře, že senátoři či poslanci chtějí nebo nechtějí imunitu. A bohužel se nehovoří o tom, zda jde o nestíhatelnost, beztrestnost, po dobu mandátu nebo po mandátu, pro delikty takové či onaké, pro delikty dopravní nebo proto, že se někdo nějak o někom vyjádřil. A já bych tady na tomto místě, ať už ta debata a to hlasování dopadne jakkoliv, a můj postoj zůstane stejný, jako byl minule, tak bych chtěl požádat, abychom to, na čem se potom snad už někdy usneseme, dovedli také komunikovat

152

s občany. A dovedli jim vysvětlit, co tedy ta imunita znamená, co je ve prospěch toho dotyčného senátora či poslance, co je případně, jak tady bylo upozorněno, i ve prospěch těch voličů, aby byli řádně reprezentováni, a svobodně, a aby lidé to neskrývali opět pod to konjunkturální, že imunitu si opět nechali nebo si ji zrušili, což by mohlo vypadat vítězně. A vítězné by to zase třeba ani být nemuselo. Víte, ve světle toho, co člověk musí přetrpět v novinách a pročítat se všemi hovory, včetně vulgarismů a citoslovcí typu "hm" a odposlechů a toho, jak se mají nakupovat ta či ona letadla, notabene dneska jsem byl nadšený z letadel CASA, jakkoli to s tím nesouvisí, protože převezla ty koně Převalského do Mongolska, a to jsou velmi inteligentní bytosti a budiž jim to přáno. Ale to jsem nechtěl říct. Když už musíme konzumovat toto všechno, tak, prosím vás, tiskové oddělení nebo nějaká skupina pro styk s médii, náš výbor, naše stálá komise nechť potom zasedne a zkusí národu vysvětlit na jedné stránce, k jaké imunitě jsme se tedy dobrali, jakou si držíme nebo o jakou usilujeme nebo jakou jsme ztratili, říkám teď zcela bez závislosti na tom, k jakému závěru dojdeme. Protože je velmi frustrující a shazuje nás v očích veřejnosti, říká se, no jo, máte tu imunitu, můžete všechno. Nebo na druhé straně, no, když jste ztratili tu imunitu, tak teď vás zavřou, protože jste tady něco řekli. Prosím vás, je to docela klíčová věc. A slovo imunita je zrušeno, protože biologicky, tu si, prosím vás, zachovejme, všichni ji potřebujeme. Je to věc čistě biologická, brání nás proti infekcím a proti kdečemu. Nevím, proč se zneužil tento medicínský termín, proč se neříká beztrestnost, nestíhatelnost, po dobu mandátu, za malé delikty... Právníci by určitě našli mnohem lepší slovo. A já jsem to tady musel říct, protože bych velmi rád, aby národ, tak, jak je informován už takřka o všem a všemi způsoby, byl řádně informován i o podstatě tady těchto věcí. A vidíte, že i mezi námi není zatím jasno a pořád se diskutuje. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, jako

další se hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo podruhé. Myslím, že snad naposledy. Nejdřív začnu dvěma replikami. Můj 81letý kamarád Pepa Chvojka mi vždycky říká, ty máš tu nemoc, tu imunitu, tak ono je to ještě složitější, než si pan profesor Žaloudík myslí. Druhou věc, která je důležitá a také replika na pana profesora, váženého kolegu, je v tom, že nesouhlasím s tím obecným, a souhlasím s vámi, pane kolego, když říkáte, že je třeba lidem celou tu záležitost vysvětlovat, ačkoliv obecně platí, že není třeba cokoli vysvětlovat, protože přátelé to nepotřebují a nepřátelé stejně neuvěří. Ale já s vámi naopak souhlasím proti této lidové moudrosti, že skutečně, co se týče imunity, strašně dlužíme. Nikdo z novinářů nezaznamenal, že už v roce 2006 ten návrh kolegy Kubery byl podán. A jak jste viděli, média přinášela po tom posledním jednání Poslanecké sněmovny opakovaně novou iniciativu kolegy Kalouska, který v podstatě jde stejným směrem jako návrh, který byl v roce 2006. A to sice to, že zrušíme imunitu. Někdo tomu říká, vezmeme hračku. Tak se budou moct novináři věnovat třeba zase na chvíli naším plotům nebo dalším věcem, které také vytvářejí určité napětí, kde by bylo asi také vhodné leccos vysvětlit. Já jsem se teď ale přihlásil kvůli něčemu jinému. Já moc děkuji kolegovi Milošovi Vystrčilovi, který vysvětlil celou tu agendu, kterou já jsem tady jenom nastřelil. A já bych vám chtěl předeslat, protože vidím, že bude pravděpodobně tento návrh přijat, někteří to dokonce před jednáním této komory slíbili, že bude okamžitě iniciován a vydán po tom minulém zamítnutí, a protože se domnívám, že bude vydán,

153

tak chci říci, že jsem připravil pozměňovací návrh, který přece jenom trochu narovnává tu situaci, která nastane. Nositelem toho mandátu není to hlasovací zařízení, které tady máme před sebou. Není ani žádný automat, je to integrita osobnosti poslance, senátora, ústavního soudce. A k tomu, aby ta osobnost mohla být integrální, má mít právo se rozhodnout, zda je schopen – a on to ví jediný, ví to nejlépe, že je schopen mandát vykonávat, nebo jej nevykonávat, a podle toho se rozhodnout, zda bude vydán, nebo nebude vydán. A proto jsem připravil pozměňovací návrh, který za ten článek 27, respektive 86, vydává větu: "Komora nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený poslanec, senátor respektive ústavní soudce požádá o vydání." Je to jednoduchý článek, který napravuje tu situaci, která by nastala, pokud bychom přijali ten návrh tak, jak byl přijat. Předesílám tedy, že bych byl rád, kdyby byla otevřena podrobná rozprava. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako

další je přihlášena paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Já už taky velice krátce a naposledy.

A myslím si, že si pořád nerozumíme a odpověď na otázku pana kolegy Vystrčila, jak je tedy chráněn Senát, Poslanecká sněmovna? Já jsem přesvědčena, že to racio toho historického institutu imunity nás a ústavních soudců jednak při zadržení, zatčení a vazbě musí být spatřováno v ochraně integrity. Ale taky v rozhodovací akceschopnosti a nezávislosti ústavního orgánu před svévolnými nebo dokonce zlovolnými zásahy exekutivy, která by mohla zadržením, zatčením či návrhem na uvalení vazby znemožnit ústavnímu činiteli účast na důležitém hlasování. A v tom je, prosím pěkně, ta podstata. V případě, že 10 senátorů bude zadrženo při cestě do Senátu a bude se jednat o důležité hlasování. To je ten jeden případ. Ale toto se týká Senátu. Nás je tady 81, poslanců je 200, ale my tím návrhem kolegy Kubery chceme omezit i imunitu ústavních soudců, kteří rozhodují např. ve tříčlenném senátě. A tam, když jde o nějaké důležité rozhodování a budou dva z těch ústavních soudců, kteří rozhodují v Senátu, zadrženi, tak pak ten výsledek hlasování nebo jeden, nebo z patnácti sedm, šest, ten výsledek rozhodování může být úplně jiný. V tom je ta ochrana ústavní instituce, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, jako

další se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Dobře, takže pan senátor Miloš Vystrčil, který je přihlášen. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, děkuji vám za slovo. Budu jenom reagovat na slova paní kolegyně Jiřiny Rippelové. Já jsem tady nemluvil vůbec o návrhu pana kolegy Kubery, který mimochodem také podporuji, ale teď jsem mluvil o tom současném návrhu. Moje otázka byla: Pokud Senát nevydá k trestnímu stíhání senátora, který nechtěl být vydán, tak je logické, že zřejmě nechtěl být vydán proto, protože zřejmě je vinen. A v tom okamžiku se nestalo nic jiného než to, že mezi senátory je člověk, který spáchal trestný čin a jako osoba zrovna příliš velkou osobní integritou z hlediska morální integrity neoplývá.

154

Takže moje otázka byla, jak se tedy tím nevydáním Senát ochránil, když ponechal ve svém středu člověka, který zřejmě spáchal trestný čin? A ta druhá možnost, která nás zajímá, je, když Senát nevydá člověka, který chtěl být vydán? V tom okamžiku se zase dle mého názoru Senát nijak neochránil, protože když nevydal člověka, který chtěl být vydán, tak ho politicky oslabil. Protože on chtěl být vydán z jediného důvodu, a to z toho, že se chce očistit. A pokud se nemůže očistit, tak je politicky oslaben. A pokud je politicky oslaben on jako senátor, tak je politicky oslaben celý Senát. Čili zase, dle mého názoru, nedošlo k žádné ochraně Senátu jako instituce. O tom jsem mluvil, nemluvil jsem o návrhu pana senátora Kubery. Já doufám, že to je úplně jasné. A pokud někdo v tomhle směru míní argumentovat jinak, tak ať v tomto smyslu argumentuje. Ale neodkazuje se na jiné zákony a na jiné návrhy jiných zákonů. Já tvrdím, že tento návrh Senát jako instituci neposiluje a v ničem nechrání. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a hlásí

se paní senátorka Soňa Paukrtová. Já se jenom chci zeptat, jestli chce vystoupit ještě v rozpravě? Ne, dobře, takže v tuto chvíli se do rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám a požádal bych paní senátorku Paukrtovou, jako zástupce předkladatelů, aby se vyjádřila k proběhlé diskusi. Senátorka Soňa Paukrtová: My jsme tady chvilkami vedli debatu k oběma tiskům, jak k tomu návrhu mému a kolegů, tak k návrhu kolegy Kubery, který budeme probírat hned vzápětí. Jenom na úvod řeknu jednu věc. Nedovedu si vůbec představit, že Senát, jako jeden z možných navrhovatelů zákonů, se nedohodne na jedné verzi, ale že pošle do Poslanecké sněmovny verze dvě, které jsou od sebe radikálně odlišné. Pokud bychom měli zákonodárnou iniciativu – a já si myslím, že by to bylo správné – jako skupiny senátorů, pak to samozřejmě možné je. Ale pokud zákonodárnou iniciativu má Senát jako celek, tak to nepovažuji za možné, abychom se dohodli na dvou odlišných úpravách ústavy. To je poznámka č. 1. Poznámka č. 2. Poslanecká sněmovna skutečně žádá vládu o vyjádření k poslaneckému návrhu novely ústavy, která je v zásadě totožná s tím, co vám tady předkládám. Já musím říct, že my jsme se dohodli s poslanci ústavně právního výboru, a byl to jejich návrh, abychom podali v Senátu návrh na omezení imunity. Prostě proto, že Senátem neprošel. To, že v nastalé situaci v Poslanecké sněmovně se zřejmě rozhodli, že ten senátní návrh má příliš dlouhou cestu před sebou a podali jiný návrh, to já nijak neovlivním. Ale já si myslím, že ta debata, kterou o tom vedeme, je důležitá a že tady mluvíme o hodně zásadních věcech. A teď už věcně k tomu, co tady zaznělo. Já to možná řeknu od konce. Pan kolega Vystrčil tady říkal, že nepřispívá integritě Senátu, pokud by nějaký senátor požádal o vydání, a vydán nebyl. Za celou historii Senátu se to stalo pouze jednou jedinkrát. A bylo to v případě pana Václava Bendy v roce 1999 – já jsem tady tehdy v té době ještě nebyla. A tehdy on požádal o vydání, a Senát nevyslovil souhlas s tím stíháním. Byl to jediný případ! To obvinění se týkalo neoprávněného nakládání s osobními údaji v takové věci, kdy pan senátor sdělil, že jistý člověk, který měl být vyznamenán státním vyznamenáním, se dopustil takových činů, že on to státní vyznamenání nedostal. Ale já si myslím, že to bylo správné rozhodnutí Senátu, že nevyslovil souhlas s jeho stíháním, přestože o to požádal. Byl to jediný případ za celou historii jak Poslanecké

155

sněmovny… (Poznámka z pléna.) Dva? Ale ta nepožádala o vydání. Tak pardon, tak to já si nepamatuji, já si pamatuji tenhle případ. Teď k tomu, co tady věcně zaznívalo. Já si myslím, že opravdu je velký problém s tím, že my chápeme imunitu každý trošku jiným způsobem, a proto tady vedeme debatu. Ale i ta debata je z mého pohledu důležitá. Já zastávám názor, že imunita chrání Senát jako celek, tak, aby mohl svobodně jednat. A jestliže usoudí, že je ve prospěch svobodného jednání Senátu, to, že nevydá nějakého senátora, přestože on o to požádal, tak si myslím, že to je správné. A nepřikláním se k předkládanému pozměňovacímu návrhu. Já si nemyslím, že by Senát z důvodů nízkých chránil někoho, kdo je zjevný zločinec. To si prostě nemyslím. Dokonce vím, že ta komise pro ústavu a parlamentní procedury se kdysi pokusila učinit "katalog činů", na které by se imunita nevztahovala. Mimochodem řečeno, ten návrh, který tady předkládáme, Senát schválil už v roce 2001. To znamená, to už je 11 let. Tak tehdy se pokusili vytvořit katalog takových činů, na které by se imunita neměla vztahovat. A zjistili, že to vůbec není možné. Takže na té komoře parlamentu, aby rozhodla, jestli bude chránit imunitu, nebo nebude. To je jedna stránka věci. A ta druhá. Přece míti svobodný jednající parlament, který může jednat bez ohledu na to, že někdo ho chce zadržet a tak dále, atd., tak to přece je jednota sama o sobě. Já vím, že pojmu imunita občané příliš nerozumí, ale my sami bychom měli vědět, že ochraňovat svobodu jednání parlamentu je přece nad jiné důležité. A jestliže by bylo podle některých návrhů možné tomuhle zabránit, tak já bych si to před občany této republiky nedokázala zodpovědět. Tak a teď bych chtěla říci, že tady byly vznášeny dotazy nebo návrhy na to, že by bylo potřeba imunitní imunitu zachovat. Já bych jenom chtěla říci, že vládní návrh zákona Ústavy ČR neobsahoval doživotní imunitu. Doživotní imunita se tam dostala až v Poslanecké sněmovně. Čili ten původní návrh předkládal to, co je v Evropě obvyklé, totiž to, že poslanci, senátoři, ústavní činitelé jsou chráněni pouze na dobu výkonu mandátu. Protože pokud jsou chráněni doživotně, když nejsou členy parlamentu, tak je to nepřiměřený zásah do moci soudní. A tady zaznívá často to, že ten senátor, poslanec se dostane do strastiplné životní situace v tom, že musí řadu let čekat na to, kdyby byla zrušena doživotní imunita, že by se v té době těžko obhajoval, že by to pro něj osobně byla situace velmi těžká. Uznávám to. Jestliže se chci stát senátorem nebo poslancem, musím vykazovat určité dávky politické i osobní statečnosti. Znamená to, že jsem-li jím, měla bych tuto situaci unést. Totéž platí o tom, co tady říkal kolega Štětina. Navíc předestřel situaci, že tady nebudeme mít demokratický stát. Jsem přesvědčena, že imunita má smysl pouze v demokratických státech, pouze tam funguje, v totalitních systémech nefunguje. Navíc žijeme v Evropě a můj návrh je zcela v souladu s našimi mezinárodními závazky. Prosím, abychom se rozhodli pro jeden z návrhů na omezení imunity. Budu žít s tím, jak se rozhodnete. Domnívám se, že návrh, který jsem předložila s kolegy, je vyvážený a má naději na schválení. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Přeje

si vystoupit zpravodaj garančního výboru? Ano, pane senátore, máte slovo. Senátor

Miroslav

Nenutil: Kolegyně

a kolegové, zatím statisticky. V rozpravě v 11 vystoupeních vystoupilo 8 senátorek a senátorů. První část se věnovala spíše tisku, který je na pořadu za chvíli. Slyšeli jsme zde různé hypotézy

156

nejen o extrémním uplatňování imunity, ale dokonce o volebních výsledcích, nebo co by se stalo, kdyby. V rámci rozpravy padl návrh na podporu ještě neprojednávaného tisku – toto je neakceptovatelné. Dále byl návrh na poslání obou tisků do Poslanecké sněmovny. Ani jednou oficiálně nezaznělo slovíčko schválit nebo zamítnout. Dále byl podnět na populárně naučné vysvětlení nestíhatelnosti zákonodárců. Potom byl avizován pozměňovací návrh v obecné rozpravě, takže je to také zatím neakceptovatelné. Oficiálně padl pouze jeden návrh, a to na schválení podle usnesení ústavně-právního výboru. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Prosím

o upřesnění.

Zaznamenal jste návrh na schválení? Senátor Miroslav Nenutil: Ve znění pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Není zde návrh na schválení. Ke schválení pozměňovacích návrhů musíme mít podrobnou rozpravu. Nezlobte se, ale není zde návrh schválit. Zjednodušíme to. V této chvíli nepadl žádný návrh. Otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Avizoval jsem, že mám připravený pozměňovací

návrh, který částečně mění nikoli obsahově dobu ochrany tzv. mandátu. Návrh je poměrně jednoduchý. V prvním odstavci za článek 27 odstavec 4, za slovo "vyloučeno" se doplňuje věta: Komora nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený poslanec nebo senátor požádá o vydání. Za článek 86, který se týká ústavních soudců, za slovo "vyloučeno" se doplňuje: Senát nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený ústavní soudce požádá o vydání. Tím se podle mého soudu odstraňuje ta největší a nejzávažnější vada nového návrhu, že návrh vytváří neobyčejně účinný a multiplikační politický nástroj, nikoli jen ochranu mandátu. Mandát je vykonávaný přes integritu osobnosti a z toho důvodu je vhodné pozměňovací návrh přijmout tak, aby každý, který vykonává mandát – domnívám se, že si kluby mohou vzít time a o tomto pozměňovacím návrhu se během 5 až 10 minut poradit a nemusí rušit jeho předkládání. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Žádám kolegy a kolegyně

v sále, aby uklidnili hladinu hluku, která už přesáhla přiměřenost a diskuse přenesli do kuloárů, kde je možné ještě tyto věci diskutovat. S přednostním právem se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, na návrh kolegy Sefziga si beru pětiminutovou pauzu před hlasováním. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: V tuto chvíli se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Miroslav

Nenutil: Děkuji

za slovo, pane místopředsedo. Seznámím vás s usnesením ústavně-právního výboru, který na své 46. schůzi přijal

157

212. usnesení pod pořadovým číslem 348/1, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh senátního návrhu ústavního zákona schválit ve znění pozměňovacího návrhu, který máte uvedený v příloze. Jeho podstatou je paní předkladatelkou avizovaná změna účinnosti, kde se pět měsíců mění na dva měsíce. Žádám vás o podporu usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Hlásí

se

paní

místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, kolegyně a kolegové, radila jsem se teď s naší legislativou, jak postupovat v této situaci. Samozřejmě, když schválíme pozměňovací návrhy, je všechno v pořádku, návrh jde do Poslanecké sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů. Může se ale stát, že nebude schválen žádný pozměňovací návrh. Pak ještě ze zákona máme dát hlasovat o tom, zda schválíme návrh bez pozměňovacích návrhů tak, jak je předložen. Potřebovala jsem za nutné upřesnit, abychom věděli, jak bude probíhat procedura. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Protože by následovalo hlasování o pozměňovacích návrzích, vyhlašuji pětiminutovou přestávku na poradu klubů.

(Jednání přerušeno v 15.28 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.34 hodin.) Vážené dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. Registruji návrh na odhlášení. Žádám vás o nové přihlášení. Táži se paní navrhovatelky, zda si přeje ještě vystoupit? Nepřeje. Pana zpravodaje bych požádal, aby přednesl návrhy, o kterých budeme hlasovat. Senátor

Miroslav

Nenutil: Děkuji

za slovo, pane místopředsedo. V podrobné rozpravě byly předloženy dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh je součástí usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, o něm navrhuji hlasovat jako první. Jako druhé hlasování bude o pozměňovacím návrhu pana senátora Sefziga. Nakonec bychom hlasovali obvyklou formou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Budeme nyní hlasovat o prvním návrhu, což je návrh usnesení garančního výboru. Upozorňuji, že jste byli odhlášeni. Pokud se ještě někdo nezaregistroval, tak se zaregistrujte. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Táži se paní předkladatelky, zda souhlasí. Souhlasí. Pan zpravodaj také souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

158

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 52 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti jeden. Návrh byl přijat. Nyní budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu, jak jej uvedl zpravodaj. Zeptám se na stanovisko předkladatele. Senátorka Soňa Paukrtová: Nedoporučuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pan zpravodaj. Senátor Miroslav Nenutil: Neutrální. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zahajuji hlasování. Kdo je pro

tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. V hlasování pořadové č. 53 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 16, proti bylo pět. Návrh nebyl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 54 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 51, proti jeden. Návrh byl přijat. Protože byl návrh schválen, podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu, navrhuji, abychom pověřili a) předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání, b) paní senátorku Paukrtovou a pana senátora Nenutila, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Je nějaký jiný návrh? Souhlasí oba senátoři? Souhlasí. Pokud není jiný návrh, budeme hlasovat o tomto předneseném návrhu. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Hlasování pořadové č. 55 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento návrh zákona a tento bod končím. Děkuji paní předkladatelce i panu zpravodaji a my se vystřídáme v řízení. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Než začneme, slovo má

předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jak zajisté víte, koná se v tuto dobu v Hlavním sále Valdštejnského paláce konference s názvem Krize jako příležitost, Evropa a USA v globalizovaném světě.

159

Je to spojeno se vznikem a zahájením činnosti Aspen Institute Prague. Této konference se dnes zúčastňuje bývalá ministryně zahraničních věcí USA paní Madeleine Albrightová, která tam bude zhruba za 15 minut vystupovat a s kterou jsem se domluvil na tom, že by přišla do našeho Jednacího sálu a krátce by nás všechny pozdravila na dnešním jednání. Toto vystoupení by se uskutečnilo kolem 16.15 až 16.30 hodin. Aby k tomuto vystoupení mohlo dojít, je nezbytné podle našeho jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí Madeleine Albrightové na naší schůzi. V době, kdy by přicházela, jedná bychom přerušili, přivítali ji, nechali ji vystoupit, vystoupení nebude dlouhé, a pokračovali bychom přerušeným bodem. To je můj návrh ke změně programu naší schůze. Prosím, aby o něm bylo hlasováno. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, informace je jasná.

O tomto procedurálním návrhu, kdy souhlasíme a přerušíme, necháme paní ministryni vystoupit, nechám tedy hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 56 skončilo, registrováno 62, kvorum 32, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, což je 19. Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Jaroslava Kubery a dalších, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 361) Máme to jako tisk 361. Návrh uvede pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a

kolegové. Budu tentokrát velmi stručný, protože jak už jsem naznačil, scénář je jasný. Tento zákon má nulovou naději. Polemizoval bych s tím, co říkala paní senátorka Paukrtová, že by nebylo dobré posílat do sněmovny dva návrhy. Teď se to ukázalo, když pan místopředseda chtěl stanovovat kvorum. Jen aby bylo jasné, v jaké jsme fázi. Jsme ve fázi diskuse. Oba návrhy spadnou pod stůl, protože ve sněmovně je vládou schválený návrh, ten sem přijde a o tom budeme hlasovat třípětinovou většinou. To, abychom si uvědomili, že tady nic nezachraňujeme, protože sněmovna se s námi příliš nebavila, i když bylo řečeno, že to tak bylo dohodnuto, tak je vidět, že nic dohodnuto nebylo, přijde sem evidentně stejný návrh ze sněmovny a my o něm budeme hlasovat s třípětinovou většinou. Bude ale modifikovaný, nebude úplně stejný jako ten, který jsme tady měli, bude tam modifikovaná účinnost, ale jinak, než zde bylo navrhováno, bude tam navrhováno, aby platil až od příštího volebního období. Je docela možné, že se tam ještě dostane návrh, který řeší ty případy, když jsou poslanci či senátoři zadrženi. Jen mimochodem – estrádu s Davidem Rathem si prožijeme ještě jednou. Opět přijde policie do Sněmovny a bylo požádáno znovu o vydání. To všechno zažijeme ještě jednou. Poznámka na téma doživotní imunita. Určitě jste zaznamenali, jak je to dobrý institut. Jak Tymošenková, tak bývalý prezident Sarkozy a dokonce i Berlusconi čelí velmi vážným obviněním. Je to tak, že nová garnitura si na starou počká, pak se dostane k moci a pak jí to dá sníst. Taková jsou fakta. Proto mi vadí mluvení o tom, jak je to bezvadné, protože v politice to skutečně není jednoduché. 160

Na druhou stranu souhlasím s tím, že pokud budeme věřit tomu, že se tady vrátí totalita, tak pak je to úplně jedno, protože totalita se bude chovat jinak a tyto zákony ji nebudou vůbec zajímat. Náš návrh jsem považoval za vyjádření důvěry v to, že demokratický systém tady bude a že se tady nebude stávat to, aby někdo někomu znemožňoval výkon mandátu z jakýchkoli důvodů. Zdůvodnění návrhu je jednoduché. Navrhujeme tam, aby poslanci, senátoři a ústavní soudci byli chráněni pouze za projevy v komoře a za hlasování. Žádnou jinou imunitu by neměli. Někdo namítne, že přestupkovou neřešíme, tu neřešil ani předchozí návrh. Taková jsou fakta a zachovejte se, jak chcete. Vím dopředu, jak se někteří z vás zachovají. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento tisk projednal ústavně-právní výbor, zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Přijal usnesení, které máme jako tisk 361/1. Prosím pana senátora, aby se ujal slova. Senátor Miroslav Nenutil: Milé kolegyně, vážení kolegové, ústavně-právní výbor na svém jednání probíral i návrh tohoto zákona. I když ocenil vůli předkladatele řešit otázku nestíhatelnosti nebo beztrestnosti zákonodárců a soudců Ústavního soudu, musel konstatovat, že přijetím tohoto návrhu ústavního zákona by došlo k další nerovnosti, a to jednak mezi soudci Ústavního soudu a soudci soudů nižší instance, protože ti by požívali větší ochrany než jejich kolegové z Ústavního soudu. Navíc by došlo i k nerovnosti mezi zákonodárci, soudci Ústavního soudu a prezidentem. Nebyla bezdůvodná ani připomínka k legisvakanční lhůtě a i z těchto důvodů přijal ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR usnesení, kde doporučuje Senátu projednávaný návrh senátního návrhu ústavního zákona zamítnout. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Návrh dále projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Předsedkyně komise Jiřina Rippelová má nyní slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury skutečně projednala tento návrh, byli jsme požádáni o stanovisko Organizačním výborem, ale předesílám, že navržené stanovisko, tak jak bylo předloženo na jednání komise, nebylo schváleno, nebylo odsouhlaseno nadpoloviční většinou přítomných členů. Přesto mi dovolte, abych vám ze stanoviska ocitovala některé jeho pasáže. Návrh, který byl předložen, zachovává pouze ochranu hlasování a projevů v Parlamentu a možná trochu neorganicky rovněž imunitu přestupkovou. Stávající konstrukci přestupkové imunity důvodová zpráva k tomuto návrhu přiložená označuje za vyhovující, zatímco trestní imunitu poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu prohlašuje za ústavní privilegium, které neodpovídá hledisku přiměřenosti. Pokud by byl předložený návrh přijat, bude představovat nejen poměrně radikální rozchod s dosavadní domácí tradicí ústavní úpravy rozsahu a obsahu imunity poslanců, senátorů, ale bude výjimečný i v mezinárodním srovnání. Parlamenty totiž v různé míře střeží svou akceschopnost, resp. integritu rozhodováním o přípustnosti trestního stíhání či o omezení osobní svobody svých členů, což je nejvíce patrné tam, kde imunita chrání poslance v zásadě jen při cestách na zasedání a ze zasedání Parlamentu a při jeho činnosti. To je například

161

v Irsku. V západoevropských ústavách ostatně nacházíme i instituty žádosti komory o odložení trestního stíhání jejího člena po skončení volebního období. To je například v Lucembursku. Platná česká úprava je tedy výjimečná tím, že jednou provždy vylučuje možnost stíhat nevydaného poslance nebo senátora a nikoli samotnou ingerencí do procesu trestního stíhání. Parlamentní komory nevystupují jako soudy, rozhodující o vině a trestu, nýbrž jako orgány už svou samotnou působností preventivně odrazují od případných excesů výkonné či soudní moci vůči reprezentantům lidu. V demokratickém právním státě lze předpokládat uspokojivé fungování systému. Ani zde však nemohou být vyloučena individuální selhání z důvodů politických, skupinových nebo osobních. Je-li zadržení poslance, senátora nebo soudce Ústavního soudu spojeno s neprodleným informováním předsedy parlamentní komory, vytváří to tlak na uplatnění tohoto institutu jen v nepochybných případech. O vyjádření jsme požádali také předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který ve svém stanovisku uvedl, že svévolné zadržení soudce Ústavního soudu, na které mimo jiné se návrh pana kolegy Kubery také vztahuje, může velmi citlivě zasáhnout do rozhodovací činnosti, a to jak pléna Ústavního soudu, tak jeho tříčlenných senátů. U početnějších parlamentních komor toto riziko dozajista není takové, jako u Ústavního soudu. Tolik některé poznámky z jednání komise. Navržený závěr byl takový, že předložený návrh se svou razancí vymyká jak při srovnání tuzemských historických ústav, tak současných ústav zahraničních. Negativně působí zejména úplné zrušení ochrany soudců Ústavního soudu a otevírá se jím prostor pro možnou šikanu nyní chráněných osob, a to právě pro jejich úřední činnost. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Musím říct, že po posledních zkušenostech z posledních měsíců, kdy se nám začíná Poslanecká sněmovna plnit lidmi, kteří jsou trestně stíhaní, někteří dokonce, zatím sice nepravomocně, ale jsou odsouzeni, tak mám pocit, že imunitu bychom měli tedy zrušit úplně, protože neustále rozhodovat o tom, koho vydáme, nevydáme apod., považuji řekl bych za až ne příliš důstojný způsob. Navíc to, co předvádějí některé řekněme policejní složky při předvádění například poslance Ratha, je pro mě dost těžko přijatelné. Zvláštní také je, když se tady v té souvislosti hovořilo o imunitě na půdě Parlamentu. Vzpomenu jenom případ Davida Ratha, který byl v Poslanecké sněmovně mandátovým a imunitním výborem odsouzen k pokutě 10 000 Kč za to, že vyjádřil svůj názor na to, že pan Kalousek je opilec a že pije. Jestli tady bude uplatňována většina, vládní většina, která bude trestat opozici za jakékoliv vyjádření na této půdě, tak je nám imunita naprosto zbytečná. A já si myslím, že tento způsob zneužívání většiny v parlamentních komorách je daleko horší než to, o čem nyní tady hovoříme kolem imunity. A musím říct, že jsem se nemohl vyjádřit jako řídící, ale teď se chci vyjádřit, a sice k tomu, co tady řekl kolega Štětina. Myslím, že pan kolega Štětina tady urazil všechny sociální demokraty, všechny ty, kteří tady za více než 130 let bojovali a mnohdy nasazovali a přicházeli o své životy za demokracii. Jestli si pan kolega senátor Štětina tady dovolí vystoupit tím způsobem, že má obavu o imunitu, protože

162

příští volby vyhraje sociální demokracie a bude tady vládnout s komunisty a skončí tady demokracie, tak musím říct, že mám obavu už teď, protože tahle vláda svými postupy právě vyvolává tyto emoce mezi lidmi, kteří říkají: lépe bylo za komunistů a tento režim je špatný. To by měla tato vláda změnit, a myslím, že pan senátor je tady v lavicích vládní strany TOP 09, aby tyto nálady ve společnosti nebyly a nesvádět to na sociální demokracii. Sociální demokracie tady vládla osm let. V jednom volebním období jsme měli jasnou většinu, pokud bychom chtěli vládnout s komunisty. Neudělali jsme to. A musím říct, že tento způsob vedení předvolební kampaně v souvislosti se zákonem o imunitě, strašit, že když vyhraje suverénní politická strana, že se tady budou muset poslanci a senátoři bát o svoji existenci a že je nutné zachovat imunitu. To považuji prostě za něco naprosto neslušného a očekával bych od pana senátora, že se sociální demokracii omluví. (Bouchání do stolů.) A musím říct, že tento způsob vedení předvolební kampaně v souvislosti 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor

Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Po cestě sem k mikrofonu mi bylo napovězeno, abych řekl, aby můj předřečník příště tolik nekřičel. Ale já mu musím dát za pravdu, protože to, co řekl, byla skutečně pravda. Já jsem tady už na téma naší imunity mluvil minule, a víte, že jsem se i uřekl a dal to jako příklad toho, proč nemám problém s imunitou nebo se zrušením imunity pokud jde o trestnou činnost, pokud jde prostě o jakoukoliv činnost, prostě trestná činnost. Ale co nechci je, abychom se zbavili imunity, které říkám vyjadřovací. A jestliže tady předkladatel řekne, že imunita by měla být na vyjadřování se tady na půdě naší komory, tak musím říct, že ani s tím nesouhlasím a jsem pro to, aby byla vůbec na celkové vyjadřování v souvislosti s výkonem naší funkce. My se totiž nemusíme uřeknout jenom tady u tohoto pultu. Víte dobře, že je celá řada situací, kdy vám z ničeho nic, prostě ve vypjaté situaci novinář nastaví mikrofon a vy, jak jste rozjetý, můžete říct něco, co souvisí třeba s výkonem funkce, ale nebude to tady na půdě naší komory, a už v tom lítáme… Znova říkám, že jsem pro to, abychom se zbavili trestní imunity, nevidím důvod, proč bychom měli rozhodovat o tom, jestli vydáme někoho, kdo spáchá trestný čin. Ale chtěl bych, aby nám zůstala vyjadřovací imunita. A jestliže tady můj předřečník mluvil o případu Poslanecké sněmovny. Víte, já nepochopím jednu věc, jak je možné, že Poslanecká sněmovna dovolila, aby na její půdu vlítla ozbrojená skupina lidí. Myslím, že to se snad v historii Parlamentu nikdy nestalo, aby ozbrojení, byť tedy policisté, prostě aby kdokoliv ozbrojený měl možnost být přítomen při jednání Poslanecké sněmovny, při jednání Parlamentu, aby tam vůbec mohl takto přijít. Je mi divné, že se proti tomu neohradili. Ale to není náš případ, to je případ někoho jiného a ten se měl tomu postavit. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nyní senátorka

Soňa Paukrtová s právem přednosti. Senátorka Soňa Paukrtová: Omlouvám se, že využívám svou přednost.

Ale chtěla jsem říci panu kolegovi Doubravovi. My jsme řešili případ kolegy 163

Schovánka, který byl žalován pro pomluvu, protože při jakémsi mítinku někoho ve svých rodných Pohořelicích urazil. A protože byl žalován pro pomluvu, tak my jsme mu poskytli imunitu. Tento problém tedy lze řešit současnou imunitou. Ale ponecháme-li tu, co navrhuje kolega Kubera a další kolegové, tak se to vztahuje jenom na hlasování a projevy v této komoře. A my nemůžeme potom imunitu poskytnout. To prostě jaksi není možné. A pokud se týče toho, že Poslanecká sněmovna dovolila přítomnost ozbrojené policie, tak si dovoluji připomenout, že podle jednoho návrhu Ústavy existovalo něco jako parlamentní stráž, protože tehdejší zákonodárci se domnívali, že Policie České republiky by na půdě komory Parlamentu neměla být. A proto zřídila nebo chtěla zřídit parlamentní stráž. Tato část se nikdy nenaplnila, asi proto, že by to bylo příliš drahé. Ale ta věc řešitelná je i v takových případech. Pouze se v tomto Ústava prostě nenaplnila. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Senátor Jiří Pospíšil má slovo. Ale napřed ještě s faktickou poznámkou kolega Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím paní kolegyni Paukrtové připomenout, že při projednávání problému kolegy Schovánka jsem byl v roli místopředsedy mandátového a imunitního výboru, takže to vím. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. A nyní má tedy

slovo pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, historie je

květnatá, takže není pravda, že se to ještě nestalo. Například při volbě Jiřího z Poděbrad českým králem byla Staroměstská radnice obsazena biřici, což umožnilo vůdci katolické opozice jako první provolat: Ať žije Jiřík, český král, a zvolili ho docela hladce. Byli tedy přítomni biřici při zasedání v naší historii. Na druhé straně se domnívám, že není vůbec potřeba, bude-li se to opakovat, aby s obviněným poslancem, když je eskortován do budovy Parlamentu, chodili ozbrojení policisté až do jednacího sálu, stačilo ho vypustit před jednacím sálem. Nevěřím tomu, že hrozilo jakékoliv nebezpečí, že by kohokoli ovlivnil, přepadl, znásilnil nebo jinak poškodil. Myslím si, že to bylo přehnané a pro kamery. Ale vrátím se k další věci. Tady mám jako pocit, že se přestává rozlišovat úroveň jednotlivých trestných činů, činů žalovaných podle civilního práva a přestupků. To, že poslanec Rath dostal pokutu za to, že urazil jiného poslance, není porušením jeho imunity, je to využití jiného odstavce v tomtéž článku, a to, že podléhá pouze kárné pravomoci své komory. Čili to bylo za urážku mezi poslanci. To nebyl trestný čin a nebyl za to odsouzen, ale byl pokutován. A není pravda, že máme přestupkovou imunitu, protože přestupky projednává jiný orgán, než je obecně v tomto případě imunitní výbor. Další věc je, že vůbec není poslanec chráněn před občanskými žalobami při ochraně osobnosti. My nemůžeme beztrestně urážet kohokoli. Pokud mluvíme obecně, tak jsme chráněni indemnitou, jsme chráněni před trestním stíháním za projevy v komoře. Ale pokud budeme někoho osobně urážet, tak dokonce vůbec se nemusí ten člověk obracet na mandátový a imunitní výbor, ať už poslanec nebo kdokoli jiný, může normálně podat žalobu na ochranu osobnosti a ta se projednávat 164

bude, protože poslanec ani senátor není chráněn před tím, že někomu sáhne na jeho osobnost. A taková ochrana také nikdy nebyla zavedena a není potřeba, prostě proto, že poslanec se má zabývat problémy a nemá urážet druhé lidi. Kdokoli, nejenom poslanec, vás může žalovat u civilního soudu na ochranu osobnosti, pokud o něm budete říkat věci jej zraňující, snižující nebo urážející, a vy se soudu nevyhnete a ani o tom nebude sněmovna hlasovat. Toto je věc, kterou si řada lidí vůbec neuvědomuje. Další věc je, že jaksi začínáme ty úrovně prokládat naprosto neuvěřitelným způsobem. My máme indemnitu, to znamená, že jsme chráněni proti trestnímu stíhání za výroky přednesené v komoře nebo v jejich orgánech, tedy i na výborech a může to být i výjezdní zasedání. Pokud bychom chtěli, aby nebyl nikdo stíhán za to, co řekne jinde, pak, prosím, bojujme proti verbálním trestním činům, které řada zemí také nemá ve svém trestním řádu. Ale tyto země mívají většinou právě velice silně posílenou ochranu osobnosti nebo to, čemu se dřív říkalo ochrana proti urážce na cti. Ve Spojených státech můžete naprosto klidně říkat cokoli o rase a podobně, nebudete stíháni prostě, ale nejsou tam tyto činy rozšířené proto, že se zatraceně nevyplácejí, protože když to řeknete o nějaké rase, tak můžete počítat s tím, že na vás přijde kolektivní žaloba za urážku na cti a zaplatíte miliony dolarů. A podle mě je to lepší než stíhat za pomluvu, což je opravdu jiný čin než urážka na cti. A je to jiné už v tom, že v případě stíhání za pomluvu vás soudí stát a případná pokuta nebo trest vykonáváte do rukou státu. V případě civilní žaloby pokuta, která není pokutou, ale náhradou, přichází ve prospěch poškozeného. Toto jsou věci, které jakoby z debaty úplně vypadly. Jestli chceme, aby politik a každý mohl říkat, co ho napadne, a nést za to odpovědnost jenom pokud se někoho dotkne, tak rušme obecné trestné činy verbální. Já bych byl pro. A posilme odškodnění za urážky – zjednodušeně. Již se to dnes tak nejmenuje, ale v podstatě to znamená totéž. Co se týče indemnity, tak samozřejmě ta se rozšířit kamkoli nedá. Prostě nemůžeme mít imunitu, ať řekneme kdekoliv cokoliv. Čili ta je udělaná dobře, ale o té se vůbec nikdo nebavil. A mimochodem o tom, že by se nějak rušila kárná pravomoc mezi vlastní komory, se v tomto návrhu taky nemluví. Čili tady v tomto případě jde o zrušení rozhodování o vydání v případech obecné trestné činnosti. Jinak se na věci nic nemění. Čili ti, kteří říkají, že by imunita být neměla, a myslí tím většinou obecnou trestnou činnost, jakože poslanec ne že by nemohl krást, ale kdyby kradl, tak by na tom byl stejně jako každý jiný občan, ne že by nemohl loupit, ale kdyby loupil, tak by na tom byl stejně jako každý jiný občan. Tak toto se týká tohoto návrhu. Jinak co se týče indemnity a co se týče přestupků, kde máme stanoveno, že podrobnosti upraví zákon, a zákon to upravil tak, že poslanec a senátor – ústavní činitel – si může vybrat, zda proběhne řízení obvyklým způsobem, to znamená přestupkové komise, nebo zda bude kárně postižen svou komorou. To je jediné, co má. A v případě, že bychom chtěli, aby to měli všichni, pak musíme zrušit i železničáře, vojáky a policajty, kteří také mají kárné řízení jiným způsobem než ostatní občané. Já bych byl rád, kdybychom při té debatě přemýšleli o tom, na které úrovni to podáváme, stejně jako zde podaný návrh, který naštěstí neprošel, že to, co bylo výlučnou pravomocí komory, právo komory rozhodovat o vydání, by se přeneslo na jedince. Místo komory by rozhodoval jeden jediný poslanec a komora by v případě jednoho jeho rozhodnutí na tom nemohla nic změnit. V tom případě bychom museli Ústavu změnit tak, že bychom změnili ty články, které se týkají práv poslanců a nejen imunity, protože prostě z komory jsme přešli na jedince. A tento návrh nebyl tak

165

jednoduchý a zaplaťpánbůh nebyl přijat. Rozlišujme různé úrovně, na kterých se právně pohybujeme. A bez toho ta debata se stává bezbřehou, neřešitelnou a v podstatě zmatenou. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor

Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a

pánové, vážený pane předsedající, já bych rád vaším prostřednictvím vyřídil panu místopředsedovi Škromachovi, že už jsem ten svůj projev, který jsem tady měl, uveřejnil. A každý, kdo si ho přečte, každý, kdo si ho přečte, zjistí, že nemáte pravdu v tom, že jsem urážel sociální demokracii. Já jsem mluvil o nebezpečí Komunistické strany Čech a Moravy. Chtěl bych upozornit na to, že to byla právě sociální demokracie, která těžce trpěla od komunistů v roce 1948. Kolik sociálních demokratů skončilo ve vězení. Takže já jsem upozorňoval na to, jak nebezpečná je Komunistická strana Čech a Moravy. To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji. 1.

místopředseda Senátu

Přemysl Sobotka: Pan senátor Tomáš

Töppfer. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom velice krátce budu avizovat, že budu hlasovat pro úplné zrušení imunity návrhu pana senátora Kubery a rád se dostanu do nerovnoprávného postavení zaměstnanců všech zahraničních agentur, které požívají daleko větší imunity než my. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Nikdo

další se už nepřihlásil, končím rozpravu. Předkladatel pan senátor Jaroslav Kubera se vyjádří? Ano, tak máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Já se nebudu vyjadřovat k tomu, co je dopředu jasné, ale mám na vás jednu prosbu. Poté, co se tady odehrála ta přestřelka mezi panem místopředsedou Škromachem a panem senátorem Štětinou. Víte, my máme stále dvoubodový náskok. Kdo sledujete průzkumy veřejného mínění, tak Senát má stále o dva procentní body. Zdá se to málo, ale není to málo. Kdo z vás sledoval, a já jsem takový onanista, který se dívá na Čtyřiadvacítku opravdu skoro 24 hodin denně, protože ji mám všude s sebou u sebe, i v autě. Sledoval jsem až do konce včerejší jednání Poslanecké sněmovny. A musím vám říct, že jsem byl v tu chvíli hrdý, že jsem senátor a ne poslanec. A musíme to pořád dokola zdůrazňovat, že Senát není Poslanecká sněmovna. My, ač se tady často přeme o všechno možné, tak zatím jsme se vždy snažili udržet v takových mezích, že se tady vzájemně až na výjimky, které jsou opravdu výjimečné, neurážíme, nepřenášíme své politické spory do osobních vztahů. Paní senátorka Gajdůšková je takovým dobrým příkladem toho, já s ní nesouhlasím skoro v ničem, ale přesto nemáme vůči sobě žádné osobní. A tak bych mohl jmenovat i jiné. Takže moc prosím, já vím, jak to dopadne, takže už nebudu o tom zákoně mluvit. Ono je to jedno. Já jenom znovu opakuji, jsme ve fázi A, my pouze posíláme jakési návrhy k debatě Poslanecké sněmovně, ona vezme ten svůj návrh, opraví tam účinnost, pošle nám ho a my tady budeme hlasovat třípětinovou většinou. To jen aby bylo jasno, že se tady o žádné drama nejedná.

166

Takže já opravdu končím tím, zachovejme si to, co Senát má, důstojnost Senátu. Jsme tady většinou – teď to nechci tak říct, když jsou tu dámy – starší a zkušenější oproti Poslanecké sněmovně, kam se díky kroužkování dostali "mimínkové", kteří v životě ještě nezažili vůbec nic a teď si myslí, že budou dělat politiku. Je to velmi nebezpečné. A naopak, kdo neprošel komunální politikou, by podle mého názoru, a to by mělo být téměř uzákoněno, se do Poslanecké sněmovny vůbec neměl dostat, protože pak z toho často vznikají návrhy, které tady projednáváme. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, bavíme se

o imunitě. Senátor Jaroslav Kubera: Ano, už se vracím k věci, pane místopředsedo,

já vás znám. Děkuji vám, přeji hezký den. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan garanční zpravodaj,

senátor Miroslav Nenutil, má slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane první místopředsedo.

Jenom technicky: vystoupilo 6 senátorek a senátorů. V obecné rozpravě nepadl žádný návrh, takže existuje pouze unesení ústavně-právního výboru, kde se doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh tohoto zákona zamítnout. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A o tom budeme za chvíli

hlasovat. Zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 57 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 37, proti 19. Návrh byl přijat, takže celá předloha je zamítnuta. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji. (Ruch v sále.) Je tady nějaký šum vůči mně... Nevadí, já si budu odvádět svoji práci a nebudu poslouchat vás, což je s výhodou toho, který sedí na umpiru. Takže končím tento bod, děkuji předkladateli i zpravodajům a o slovo se hlásí místopředseda klubu ODS s právem... Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych poprosil jménem klubu ODS na dvacetiminutovou přestávku na jednání klubu. Nevím, jak to vyjde s paní Albrightovou. Teď přijde. Tak po ní, po její návštěvě. Děkuji. Já bych v daném okamžiku, pokud bude pan místopředseda klubu akceptovat, otevřel další bod, který bude přerušen v případě příchodu paní ministryně Albright, pak bude těch 20 minut. Dalším bodem je

20. Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011 (senátní tisk č. 317) Nejprve ale musíme hlasovat podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu o souhlasu s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání. 167

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby mohl vystoupit a být tady, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 58 ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32, pro 52, proti nikdo. Návrh schválen. Vítám pana předsedu Igora Němce a prosím, aby nám sdělil svoji zprávu. Máte slovo. Igor Němec: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vám předložit výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Zpráva – jako i v minulých letech – přináší především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Opět jsme se ji snažili napsat tak, aby nebyla jenom bilancí, ale namnoze také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů, jehož dodržování úřad dozoruje. V poslední době je to jakási snaha, předložit něco jako judikaturu, která by mohla sloužit všem, jak odborné, tak i laické veřejnosti, těm, co přicházejí do styku s ochranou osobních údajů. Podle tohoto jsou také uspořádány jednotlivé kapitoly. Tato judikatura je navíc obohacena kapitolou Poznatky ze soudních přezkumů. Najdete ji na straně 50. Rád bych při této příležitosti zdůraznil, že poslední čtyři roky patří náš úřad mezi ty, kteří se ve sporech zastupují jenom prostřednictvím svých právníků, a to poměrně velmi úspěšně. Kromě velké finanční úspory to přináší nebývalé zkušenosti pro mladé, kteří do státní správy nastupují. Dočtete se zde například, že Nejvyšším správním soudem byla pravomocně uzavřena dlouhotrvající diskuse s Advokátní komorou s výsledkem, že zákon na ochranu osobních údajů se také vztahuje na advokáty. Rád vždy využívám této příležitosti, abych představil úřad jako nejenom správní orgán, který ukládá sankce a nápravná opatření, ale také jako úřad, který se snaží popularizovat téma a šířit osvětu v oblasti ochrany osobních údajů. To se nejvíce projevuje v oblasti, která je zde často zmiňována, to jsou kamerové systémy. V loňském roce k tomuto fenoménu přispěl, dovoluji si říci, hit sezony, kamerové záznamy na zastupitelstvech a jejich zveřejňování. Přes naši velkou snahu, konali jsme semináře po celé České republice ve spolupráci se Svazem měst a obcí, přes naši velkou snahu se nám stále nedaří vysvětlit obcím, že pořízený záznam je dokument jako jakýkoliv jiný a že se s tím musí také tak zacházet. Například pokud jde o dobu uchování, tedy skartace apod. Navíc pokud jde o ochranu osobních údajů, zde jsou tři zákony, které hovoří o zveřejňování a vymezují okruh, kdo a kdy má k jakým informacím přístup. Že tedy není možné zveřejnit informaci, která je určena zákonem o obcích jen občanům obce, na internetu apod. O tom všem se dočtete na straně 32. Ve výroční zprávě se také věnujeme již tradičním tématům, jako je problematika, která bývá často opomíjena v rámci ochrany osobních údajů, tj. internet, odpovědnost za informace šířené internetem, nevyžádaná obchodní sdělení. Pro zajímavost – jenom v této oblasti dostal úřad v loňském roce 4613 stížností. Tradičně uzavřu své vystoupení čísly. Výdaje úřadu v loňském roce činily 167 milionů Kč, ale příjmy 64 milionů Kč. Zde se jedná proti letům minulým o výrazný nárůst jak výdajů, tak příjmů. Je to způsobeno tím, že náš úřad se zapojil do tří projektů, které financuje Evropská unie... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, já vás mám rád, ale já vás přeruším. Přichází ministryně Albright, takže dokončete až

168

potom, co tady provedeme společenskou záležitost. Přerušuji tento bod. Posaďte se, buďte přítomen. (Do sálu vchází paní Madeleine Albrightová provázena předsedou Senátu Milanem Štěchem. Shromáždění povstává a tleská.) Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené senátorky, vážení senátoři, jak zajisté víte, koná se v tuto dobu v hlavním sále Valdštejnského paláce konference Krize jako příležitost – Evropa, Spojené státy americké v globalizovaném světě. Je to spojeno se vznikem Instituce Aspen Praha. Této konference se účastní bývalá ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických paní Madeleine Albrightová, s kterou jsme se domluvili a ona zde dneska vystoupí. Já ji velmi srdečně vítám a prosím, aby se ujala slova. Madeleine Albrightová: Děkuji mockrát, pane předsedo. Moc mě těší tady být s vámi, senátory a senátorkami. Opravdu je to báječné, tady vás všechny vidět. Jak pan předseda řekl, máme tam konferenci a budeme tady den a půl mluvit o všech možných věcech, na kterých Aspen Institut Praha bude pracovat. Toto bude takový regionální institut. Oni už vydali moc dobrý časopis. Druhá věc, kterou tady dělám, je, že jsem dala dohromady grupu bývalých zahraničních ministrů z celého světa. My jsme všichni pracovali dohromady, když jsme měli naši práci. Teď se setkáváme docela často. Mluvíme bez našich nacionálních pozic. Můžeme mluvit o všem a máme opravdu moc dobré diskuse. Moc ráda jsem tady s vámi. Vítám vás. Je to opravdu dobré vždycky vidět, jak demokracie funguje. A tady funguje dobře a jsem moc ráda, že jsem s vámi. Mockrát vám děkuji za uvítání. (Potlesk.) Předseda Senátu Milan Štěch: Paní ministryně, moc vám děkujeme, přejeme vám úspěšný pobyt. Přejeme vám pevné zdraví a hodně úspěchů. (Paní Madeleine Albrightová odchází ze sálu, shromáždění povstává a tleská.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A už si nesedejte, je

dvacetiminutová přestávka. (Jednání přerušeno v 16.29 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 17.00 hodin.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Ještě jednou se omlouvám panu předsedovi, že jsem ho přerušil. Doufám pevně, že to pochopil. Můžete dokončit svoji úvodní řeč. Igor Němec: Dámy a pánové, pane předsedající, bylo to příjemné přerušení.

Na závěr. Výdaje úřadu v loňském roce činily 167 milionů Kč, ale příjmy 64 milionu Kč. Zde se jedná proti minulým letům o výrazný nárůst jak výdajů, tak příjmů. Je to způsobeno tím, že náš úřad se zapojil do tří projektů, které financuje Evropská unie, ve dvou případech z 80 % a v jednom ze 100 %. Na úřadu pracuje 62 % vysokoškoláků. Vždy jsem se chlubil, že zaměstnáváme stejný počet mužů a žen. V loňském roce se tato rovnost narušila. Na úřadu pracuje 51 žen a 48 mužů. Děkuji za pozornost.

169

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, je to i s genderovou politikou. Garančním výborem pro projednávání této zprávy byl ÚPV. Usnesení má číslo 317/1. Slovo má pan senátor Miroslav Antl jako zpravodaj. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane

předsedo, vážené dámy, vážení pánové, pan předseda Úřadu na ochranu osobních údajů řekl úplně vše, tak jak je jeho zvykem. My jsme ho i v ÚPV – i jeho úřad – pochválili nejen za činnost, ale i za zprávu, která je přehledná, ale přináší i spoustu nových zajímavých poznatků. Já osobně v životě z ní čerpám. Je tam spousta zajímavostí, které by měl vědět občan, tedy i senátor, užitečných pro život. Ale pan předsedající řekl i naše usnesení, já ho dopovím. Je skutečně 188. ze 42. schůze konané 17. dubna 2012. Doporučujeme Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Určili jsme zpravodajem senátora Miroslava Antla a téhož pověřili coby předsedu ÚPV, aby spravil o tomto našem usnesení předsedu Senátu, což jsem učinil. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu projednal tuto zprávu, má usnesení č. 317/3. Zpravodajkou je paní senátorka Hana Doupovcová. Máte slovo, paní kolegyně. Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice tuto zprávu projednal, doporučil ji vzít na vědomí. Já bych jenom chtěla říct, že s rozvojem sdělovací techniky význam tohoto úřadu určitě poroste a já panu řediteli děkuji za práci, kterou úřad odvádí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalším výborem je

VHZD. Usnesení má číslo 317/4. Zpravodajem je pan senátor Karel Korytář. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo,

kolegyně, kolegové, vše podstatné už bylo řečeno garančním zpravodajem. Já bych jenom doplnil, že zpráva má úctyhodných 87 stran, úřad 102 pracovníků, jejich složení je – přes 60 % vysokoškoláků, přes 30 % středoškoláků. To jen na doplnění těch čísel, která tady zazněla. VHZD na své 26. schůzi 10. května přijal 265. usnesení, kdy po úvodním slově předkladatele Dr. Igora Němce, předsedy úřady, a zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Jaromír Strnad, a po rozpravě, doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Zprávu projednala

také Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Usnesení má číslo 317/2. Zpravodajkou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, naše Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí přijala taktéž usnesení, ve kterém bere výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011 na vědomí. Já jenom tady připomenu, že mě v té výroční zprávě zaujalo pár věcí. Zaujalo mě to, že úřad kontroluje vlastně i mimo území ČR, to znamená např. velvyslanectví v Mexiku. Pak tam bylo zajímavé to, že úřad kontroluje i zpracování osobních údajů žadatelů o dávku a společně posuzovaných osob, kde bylo zjištěno

170

na příklad, že praxe je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Dále tam byla velmi zajímavá informace, že úřad deklaruje, že nebude řešit sousedské spory v souvislosti s kamerovými systémy. Jak už tu zmínil pan předseda, asi nejostřeji sledovaným tématem bylo zpřístupňování videozáznamu z jednání zastupitelstev. Já bych tu chtěla ještě poděkovat panu předsedovi za dlouhodobou a vstřícnou spolupráci, protože úzce spolupracujeme a zúčastnili jsme se společných jednání, jako byly například zdravotnické registry na ministerstvu zdravotnictví apod. To je zatím všechno, děkuji za spolupráci. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Když slyším tu pochvalu, tak je vidět, že naše hlasování o předsedovi bylo opravdu dobré. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím ji. Nepředpokládám, že by pan předseda nebo zpravodajové chtěli něco říct. Máme jediný návrh, vzít na vědomí. Já to zkusím přes znělku. Zahajuji hlasování o vzetí na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 59 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 43, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji, pane předsedo. Děkuji zpravodajům. Končím tento bod. Dalším bodem je

21. Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2011 (senátní tisk č. 332) Máme to jako tisk 332. Nejprve však podle našich paragrafů musíme hlasovat o účasti generálního ředitele Miloslava Vaňka na našem jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro povolení účasti, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 60 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen. Takže, pane generální řediteli, máte mikrofon, máte slovo. Vzhledem k počtu, jak nám to vychází, tak bych vás všechny odhlásil. Zase se přihlaste, což nebude pana generálního ředitele rušit. Máte mikrofon. Miloslav Vaněk: Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení

páni senátoři. Dovolte, abych přednesl velice stručné úvodní slovo o výroční zprávě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Chtěl bych říct, že výroční zpráva je komplexním přehledem činností, které úřad vykonával v souladu s platnou legislativou v roce 2011 a u řady vykonávaných agend vykazuje jejich vývoj za poslední roky. Ze zprávy je zřejmé, že hospodaření s majetkem státu je sice stěžejní, zdaleka ne však jedinou činností úřadu. Zpráva je rozdělena do osmi kapitol, z nichž bych chtěl obrátit vaši pozornost především na právní zastupování státu v kapitole číslo 2, které ukazuje na rostoucí počet soudních sporů, ve kterých právní zástupci úřadu zastupují ostatní organizační složky státu s tím, že v roce 2011 šlo o 691 soudních sporů. Konkrétní výčet nejvýznamnějších právních sporů za rok 2011 je

171

uveden v příloze číslo 4 kapitoly 8. Jde o spory, kdy se jejich cena většinou pohybuje ve stovkách milionů a někdy i v miliardách. Kromě toho právní zástupci úřadu v roce řešili dalších 4800 právních sporů a správních řízení vztahujících se k majetku, které má v příslušnosti hospodaření přímo úřad. Tato kapitola rovněž obsahuje vyřizování státních příspěvků z individuální bytové výstavby, kde z původně státem uzavřených 70 745 smluv jich na konci loňského roku úřad sledoval a řešil již méně jak 17 000. Kapitola číslo 3 se podrobně věnuje nabývání majetku. Úřad ročně nabývá do příslušnosti v průměru 26 000 nemovitostí, v tom je více jak 90 % pozemků. Zdrojem nabývání v roce 2011 byly především operativní evidence, řešení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na neznámého vlastníka, pokračující přebírání pozemků v intravilánech obcí od Agentury ochrany přírody a krajiny. A pak tam ani nejsou uvedeny případy, kde se jedná o dělení pozemků v důsledku změny katastrálního operátu. Kapitola číslo 4 se věnuje hospodaření s majetkem a jeho stavu na konci roku 2011 a vybraných druhů realizace majetku. Dá se říct, že přes trvalé přírůstky evidenční stav nemovitostí úřadu každoročně klesá v průměru o 6,35 %, a to v důsledku jeho realizace. Přestože bezúplatné převody pětinásobně převyšují úplatné realizace a objem a kvalita realizačního portfolia se snižuje, daří se úřadu naplňovat plán příjmů z majetku státu, kde v loňském roce odvedl do státního rozpočtu přes 1,3 miliardy korun. Kdybychom to změřili počtem příjmů na jednoho zaměstnance, dosáhl úřad v roce 2011 dalšího zvýšení, a to na 751 000 na jednoho zaměstnance, kdy za poslední tři roky tento ukazatel vzrostl o 200 000 korun. Následující kapitoly výroční zprávy popisují další činnosti úřadu, především však výkon správy majetku a věcí zajištěných v trestním řízení, kterou úřad pověřují policejní orgány, státní zástupci a soudy. Významnou roli také úřad sehrává na poli dislokací organizačních složek státu, konkrétně jde o předsednictví a zajištění činnosti regionálních dislokačních komisí, a aktivní účast na práci vládní dislokační komise. Závěrečné části výroční zprávy se zabývají financováním úřadu, informační podporou, personálním zajištěním. Trvalý každoroční pokles zaměstnanců je na straně 30, optimalizace procesů kontrolní činnosti, mezinárodní spolupráce a výhledy a náměty na optimalizaci a hospodárné nakládání s majetkem státu. To, co tam není moc rozvedeno, je, že v současné době je v legislativní radě vlády návrh novely zákona 219 o majetku státu, který řeší především to, že na úřad práce by měly přejít některé servisní úkoly pro organizační složky státu, to znamená, že by organizační složka státu převedla majetek buď do portfolia úřadu, který by ho zrealizoval, popřípadě by úřad pro ně dělal servisní činnost. V tomto zákoně, nebo v této novele se také hovoří o centrálním registru administrativních budov, který je už dneska ve zkušebním provozu. Zpracování tohoto projektu bylo z 85 % financováno Evropskou unií. Tento registr má za úkol zmapovat veškeré budovy v majetku státu, jejich pasportizaci, jejich obsazenost a celou jejich ekonomiku, a zároveň se zde objeví i budovy, které si stát pronajímá ke své činnosti od ostatních komerčních firem. Na závěr chci jenom říct, že stát v loňském roce vysoudil pro stát de facto 10 mld. korun, což není zanedbatelná částka. To znamená, že stát nemusel zaplatit 10 mld. korun. A k tomu samozřejmě, jak už jsem uvedl dříve, odvedl do státního rozpočtu 1,3 mld. korun. Já si myslím, že jako úvodní slovo stačí, a když, tak jsem připraven zodpovědět dotazy. Děkuji za pozornost.

172

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže také děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, usnesení má číslo 332/1, zpravodajem je pan senátor Petr Šilar, který má slovo. Senátor Petr Šilar: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegové a kolegyně, děkuji za slovo. Chtěl bych říci, že jsme tento materiál projednali na našem výboru pro hospodářství, dopravu a zemědělství a podrobili jsme pana ředitele, který se dostavil osobně, i diskusnímu klání. To znamená, že jsme měli mnoho dotazů, na které on odpověděl a také jsou uvedeny vlastně v té zprávě, kterou přednesl. Zbytek jsem napsal do zpravodajské zprávy k této výroční zprávě. Chtěl jsem zdůraznit tu finanční stránku, kterou pan ředitel řekl na závěr. Já si myslím, že to je velice dobrá zpráva, co se týče úspory financí. A i to, že odvedli do rozpočtu státu tu uvedenou částku. Všechny uvedené oblasti lze považovat za projednané. Úřad je dostatečně odborně i technicky vybaven na převzetí úkolů, o kterých pan ředitel mluvil. To znamená převzetí té agendy pro jiné úřady. Proto výbor pro hospodářství zemědělství a dopravu navrhuje doporučit plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, i vy se posaďte ke

stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, končím rozpravu. Tudíž nepředpokládám jakékoli vyjádření a budeme za chvilku po znělce hlasovat o vzetí na vědomí. Já budu milosrdnější k těm, kteří přicházejí, já jsem všechny odhlásil. Tak jenom abyste počítali s tím, že vám nesvítí modré světlo. Moje milosrdnost už končí, takže zahajuji hlasování o vzetí na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 61 ukončeno, registrováno 42, kvorum 22, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane řediteli, děkuji zpravodajovi. My se vystřídáme, a končím tento bod. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Hezké

odpoledne,

kolegyně a kolegové. Dalším bodem našeho programu je 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 384) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 384. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře.

173

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Potřeba novelizovat tento zákon o hospodaření s energií vyplývá ze závazku České republiky transponovat směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2010. Co tato materie obnáší, bylo již prezentováno a diskutováno v rámci výborů, které měly přikázáno tento zákon projednat. Já bych jenom chtěl reagovat na některé otázky, které se táhly všemi diskusemi. Je to bezesporu téma, které je pro nás, nebo pro řadu z nás myslím si na všech stranách politického spektra poměrně komplikované, ale je pravdou, že energetická strategie v Evropské unii v poslední době je tématem skutečně poměrně složitým a udržet v něm nějaký konzistentní racionální přístup, který by nezatěžoval veřejné prostředky nebo řekněme veřejné výdaje, stále více je poměrně komplikované. Mezi jedno ze základních témat této novely zákona patří naprosto oprávněná otázka definice budovy téměř s nulovou spotřebou energie. Tady v podstatě je debata, co si vůbec máme představit pod nulovou spotřebou? Tam jde o snahu definovat podle směrnice nějaký cílový stav, který si nějak můžeme přát, aby se budovy a domy – aby byly budovy a domy s co nejnižší spotřebou energie. Směrnice zvolila ne pro tento stav řekněme ne úplně šťastný název, kterým je pojem budova téměř s nulovou spotřebou, na druhou stranu však směrnice dává možnost členským státům tento pojem nějak naplnit, a to podle jejich technických a ekonomických možností. Ve své podstatě jde o stanovení hodnot dnes již nějakých standardních ukazatelů energetické náročnosti při výstavbě budov, kterým je např. dodaná, nebo primární energie do budovy. Průměrný součinitel postupu tepla obálkou budovy nebo minimální účinnost jednotlivých technických systémů. Konkrétní výše hodnot zmíněných ukazatelů bude uvedeno v připravovaném prováděcím předpise, tedy ve vyhlášce, a budou stanoveny na tzv. nákladové optimální úrovni, která bude zaručovat jak technický, tak i ekonomický smysl těchhle hodnot. Dalším tématem, které je třeba zmínit, je povinnost zajistit průkaz energetické náročnosti. Ale tady je třeba říct, že pouze při pronájmu a prodeji bytu nebo jeho ucelené části. V podstatě jde o cíl, aby na evropském teritoriu měl jak kupující, tak třeba nájemník, ale také investor výstavby nebo rekonstrukce nějaké jednoduché kritérium pro posouzení nákladů na energii při koupi nebo nájmu nebo informace o tom, zda – a případně jaká – by měl učinit opatření, aby se náklady vydávané za energie nějakým způsobem snížily. Prodávající nebo pronajímatel, který má povinnost průkaz zajistit, bude realitním trhem v podstatě nějakým způsobem tlačen k tomu, aby postupně investoval do té rekonstrukce. V opačném případě bude toto generovat nižší prodejní cenu či nižší nájem za dům nebo byt. Zjednodušující povinností zhotovit 1 důkaz na celou budovu a při absenci jeho zhotovení u bytů předložit místo něho doklady o výdajích za energie, za uplynulé 3 roky přispěje řekněme k jednodušší aplikaci této povinnosti ze směrnice. Je třeba ještě doplnit, že povinnost zajistit průkaz při prodeji nebo pronájmu budovy nebo její celé části byla obsažena již v té původní směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2002. Nicméně tato novela nebyla do zákona o hospodaření řádně převedena, za což v téhle chvíli EU hrozí ČR řízením u Soudního dvora a poměrně vysokou pokutou. Já bych vás v téhle chvíli chtěl, přes všechny ty debaty, které kolem toho všichni absolvujeme, poprosit o schválení tohoto zákona, protože jsem přesvědčen,

174

že tak, jak jej aplikujeme, je to forma přijatelná. A to, že ho musíme implementovat, samozřejmě spadá do povinnosti naší členské země. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 384/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 384/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Horník. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 384/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážený

pane ministře. V pořadí tato novela, novela zákona č. 406/2006 Sbírky o hospodaření energií je již v pořadí 12. novela zákona a její vyvolaná transpozice evropské legislativy. A to směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31 EU ze dne 19. května O energetické náročnosti budov. A dílčí implementace směrnice EP a Rady č. 2009/28 ES, také z 23. dubna 2009 O podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů do českého právního řádu. Navrhovanou novelu zákona č. 406 je možné charakterizovat jako kompletní změnu celého zákona, která upravuje většinu ze současných paragrafů zákona, vyjma oblasti energetického štítkování a eko-designu, řešeného v § 8 a 8a zákona. Navrhovaná úprava bude mít dopad na stavebníky, vlastníky a provozovatele budov, neboť na ně klade nové povinnosti. Jedná se zejména o povinnosti týkající se plnění požadavku na energetickou náročnost budovy při její výstavbě nebo při větší změně dokončení budovy. Zpracování průkazu energetické náročnosti budov a jeho vystavování, provádění pravidelné kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie, kontroly klimatických systémů, vypracování energetických auditů nebo energetických posudků v určených případech. A také se týká odborné způsobilosti osob oprávněných zpracovat energetický audit, energetický průkaz a energetický posudek a osob oprávněných provádět instalaci vybraných zařízení. Povinnosti vyplývající z využívání nástrojů na snižování energetické náročnosti a zvyšování energetické účinnosti byly již upraveny v dosud platných ustanoveních zákona dřívější implementací směrnic EP č. 2002/91 ES, které upravovaly 4 oblasti týkající se požadavku na zavedení kontroly činnosti kotlů, požadavku na zavedení kontroly klimatizačních systémů, požadavku na energetickou náročnost budov a vydávání certifikátu energetické náročnosti budov a požadavků na nezávislé odborné osoby oprávněné provádět kontrolu. Toto členění zůstává i v novém zákoně zachováno. Kontroly stavebníků a vlastníků budov a činnosti specialistů bude zajišťovat Státní energetická inspekce jako nezávislý kontrolní orgán. V návrhu novely zákona se zejména upravují pojmy a definice, jako energetická náročnost budovy, energetický audit, průkaz energetické náročnosti apod. Upřesňují se pozice území, a to je velmi důležité – energetické koncepce ve vztahu k územnímu plánování dokumentace. Modifikují se povinnosti v oblasti účinnosti užití energie pro stavebníky nebo vlastníky výroben elektřiny nebo tepelné energie, nově se stanoví povinnosti pro dodavatele vybraných zařízeních vyrábějících energií z obnovitelných zdrojů, aby uváděli pravdivé, nezkreslené a 175

úplné informace, upravují se povinnosti v souvislosti s kontrolou kotlů, rozvodů tepelné energie a klimatizačních zařízení. Stanoví se, co je předmětem kontroly a že oprávněné osoby mohou tyto kontroly provádět. Stanoví se podmínky, které musí být splněny při výkonu kontrol, a stanoví se výjimky, na které se kontroly nevztahují, to jest na kotle a na vnitřní rozvody tepelné energie a klimatizačních systémů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro rodinnou rekreaci. Stanoví se povinnosti pro stavebníky nových budov, stanoví se od 1. ledna 2013, že stavebník v případě výstavby nové budovy je povinen plnit požadavky na energetickou náročnost budovy. A při žádosti o stavební povolení nebo ohlášení stavby toto doložit kladným stanoviskem dotčeného orgánu. Stanoví se, že stavebník v případě výstavby nové budovy je povinen doložit kladným závazným stanoviskem splnění požadavků na energetickou náročnost. Také se stanoví výjimky z požadavku na energetickou náročnost budov, pro některé kategorie budov, např. budovy památkově chráněné. Stanoví se výjimky z pravidel pro vytápění, chlazení a dodávky teplé vody a stanoví se povinnosti pro stavebníky, vlastníky nebo společenství vlastníků jednotek, zajistit v případě instalace vybraných zařízení vyrábějících energie z obnovitelných zdrojů tyto instalace oprávněnou osobou. Jaké jsou legislativní souvislosti navrhované novely zákona? Nutno konstatovat, že novela zákona o hospodaření energií má velké množství odkazů na prováděcí právní předpisy, neboť v 34 bodech má 36 odkazů na prováděcí právní předpis. Bez jejich znalostí je celkové posouzení materie postoupené novely zákona značně ztíženo. V této souvislosti je nezbytné připomenout článek 79, odst. 3 ústavy, podle něhož ministerstva mohou, samozřejmě jen, jsou-li k tomu zmocněna zákonem, vydávat vyhlášky v mezích zákona samotného. Prováděcími právními předpisy nemohou proto být upravovány právní vztahy, které alespoň v základních parametrech neupravuje zákon. Nestanoví-li zákon žádné meze pro vydávání prováděcího právního předpisu, nenaplní požadavky výše citovaného ustanovení ústavy, neboť se nejedná o jeho provedení, nýbrž o jeho doplnění. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Kolegové,

já se omlouvám, pane senátore, ale já bych poprosila kolegy, především tedy z pravé strany, aby přenesli své debaty někam jinam. Senátor Jiří Bis: Uvedenému výkladu především neodpovídá základní definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie v § 2, odst. 1, a to neumožňuje v zákoně určit základní parametry pro prováděcí předpis pro § 7 – Snižování energetické náročnosti budov s téměř nulovou spotřebou energie. Směrnice 2010/31 EU nechává na jednotlivých členských státech, aby zmíněnou definicí budovy konkrétně upřesnily s ohledem na technické, klimatické, ekonomické možnosti v daném státě. To přímo v novele zákona chybí, a je to zásadní nedostatek. Obdobně v § 6, odst. 1, odst. 2 nejsou stanoveny základní parametry pro prováděcí předpis pro účinnost užití energie a není také jasné, zda se jedná o účinnost při výrobě nebo při spotřebě. Není definováno, jaké jsou zákonem určené parametry pro prováděcí předpis účinnosti při výrobě elektřiny dle § 6, odst. 5. A přitom se tato otázka týká tisíce megawattů elektrického výkonu. Naopak 12 odkazů na právní předpis § 7, vyjma výše uvedeného, mají definovány parametry v odstavci 7. Kromě třech výše uvedených případů ostatní

176

odkazy na právní předpisy jsou v uvedeném zákoně bezproblémové. V § 2, odst. 1, písm. f). O energetické náročnosti budovy by se měla vypočítávat z množství primární energie, nutné pro pokrytí potřeby. Požadavky na energetického specialistu včetně přezkoušení každé 3 roky se zdá být velmi vysoké. Velmi podrobný popis v těchto paragrafech, které se týkají specialistů, je trošku v protikladu k nejasným a strohým popisům technické části novely zákona. Cílené dosažení harmonizace zákona o hospodaření energie se všemi právními předpisy, které přijala EU, lze proto konstatovat, že návrh novely zákona o hospodaření energie je slučitelný s právem Evropského společenství. Uvedenou novelu zákona projedná podvýbor pro energetiku, který přijal a podpořil přijetí tohoto zákona a doporučil a vyžádal si, aby o novelách vyhlášek byl informován a byly dány k vyjádření. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na základě usnesení podvýboru pro energetiku na svém 285. usnesení z 29. schůze, konané dne 12. června, po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě: Za prvé. Doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát určuje mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Soni Paukrtové, zda chce vystoupit? Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, dámy a pánové, paní předsedající. Jako zpravodajka ústavně-právního výboru mohu konstatovat, že obsah novely tady byl poměrně podrobně vyložen. Vláda si klade za cíl transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady, a netají se tím, že navrhovaná úprava bude mít dopad na stavebníky, vlastníky a provozovatele budov. Já jsem především, jako zpravodajka ústavně právního výboru, zkoumala tu záležitost, o které tady hovořil pan kolega Bis, totiž, že ze stanoviska naší legislativy plyne, že zákon má nepřiměřené a nadměrné množství odkazů na prováděcí právní předpis. A tak, jak tady citoval můj předřečník, že článek 79, odstavec 3 ústavy mohou ministerstva vydávat, jsou-li k tomu zmocněny zákonem, vyhlášky v mezích zákona samého. Tuto námitku jsem vznesla na jednání podvýboru pro energetiku a ty vyhlášky mi nebyly dodány a předloženy. Takže s výjimkou těch dvou nedostatků, o kterých tady mluvil kolega Bis, je zjevné, že se zaprvé jedná asi, jestli si to správně pamatuji, o 7 vyhlášek, z nichž 1 se zcela nově koncipuje, ty ostatní se pouze novelizují. Takže mám za to, že ministerstvo nebude ty základní parametry v případě již těch fungujících vyhlášek překračovat, nebo nebude překračovat zmocnění dané mu zákonem. Čili z mého pohledu tato námitka byla zčásti zodpovězena. Druhá záležitost, na kterou jsem se ptala také na podvýboru pro energetiku, abych s tím později seznámila ústavně-právní výbor, byl dotaz na důvodovou zprávu, která konstatovala, že ten návrh zákona nebude mít žádné dopady do státního rozpočtu. Jestliže si představíme, že členské státy zajistí do 31. 12. 2020, aby všechny nové budovy byly budovány téměř s nulovou spotřebou energie a pro vodu využívány a vlastněny orgány veřejné moci je toto požadováno do 31. 12. 2018. Tak

177

jsem se ptala, jak je možné, že nebude mít dopady do státního rozpočtu? A odpověď mě příjemně překvapila, musím říct, že příjemně, ze dvou důvodů. Zaprvé, zástupce předkladatele sdělil, že na zajištění energetické nenáročnosti budovy atd., že budou použity výnosy z emisních povolenek, to je první věc. Tak tady jsem byla ráda, že se vlastně vybrané emisní povolenky vrací tak říkajíc do systému. A ta druhá odpověď byla taková, že se bude velmi vážně a velmi často používat známá metoda EPC. Tato metoda – já jsem ji kdysi používala jako místostarostka někdy v roce 1997 – Energy Performance Contracting – tzv. energetické služby se zárukou, které zajišťují investice do energetického zajištění budov z budoucích úspor. To znamená, že firma, která je vybrána na základě výběrového řízení, vypočítá, jakou může mít ta budova energetickou náročnost a o co je možné ji snížit. A zajistí tu energetickou náročnost, kterou si stanovila, a ručí za ni. To znamená, že vlastně tímhle způsobem není nutné vkládat do toho hotové investiční prostředky. Byla mi předložena usnesení vlády ČR, která schvaluje využití této metody a ukládá ministru průmyslu a obchodu dopracovat ve spolupráci s ministrem financí metodiku pro využití této metody. Mají připravené i metodiku realizace, mají připravené smlouvy, které jsou v případě těch energetických společností složité. Takže já jsem toto popsala našemu ústavně-právnímu výboru. Mám ještě jeden důvod, proč jsem navrhovala schválení. Já tady často hovořím o teplárenství a u tohoto zákona konečně dochází k provázání mezi zákonem energetickým a zákonem stavebním, takže obce nemusí zbytečně vynakládat finanční prostředky na potom neúčinné územní energetické koncepce, protože doposud stav byl takový, který to neumožňoval. Tento zákon spolu již se stavebním zákonem, který jsme odeslali do Poslanecké sněmovny, tuto nesrovnalost odstraňuje. Já samozřejmě chápu, že je vždycky nepříjemné, když se ukládají další a další povinnosti, na druhou stranu se domnívám, že úspory energií mají celou řadu významných kladných efektů. Zaprvé ochranu životního prostředí. Zadruhé, při neustálém nárůstu energetických náročností všeho druhu je pak nutné velmi spěchat s výstavbami dalších a dalších elektráren. A já si myslím, že pokud existuje prostor k tomu, aby se šetřilo energeticky, tak mně to připadá rozumné. Samozřejmě, že makléři a ti, co obchodují s nemovitostmi, si mohou stěžovat na skutečnost, že budou muset pořizovat energetické audity, energetické posudky atd., já musím říct, že na druhou stranu jako kupující, kdybych si koupila objekt a byla nucena třeba do něj něco nového investovat, a pak bych vzápětí zjistila, že jeho energetická náročnost je velmi vysoká, tak si myslím, že bych jako kupující z toho nadšena nebyla. Já jsem si vědoma toho, že ten zákon je kontroverzní, nicméně pro uvedené skutečnosti jsem doporučila ústavně-právnímu výboru schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a ústavně právní výbor, myslím jednomyslně, tento můj návrh schválil. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní kolegyně, a nyní vystoupí zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,

kolegyně, kolegové, já budu stručnější než předřečníci, protože v podstatě už všechno řekli, nicméně vystoupit jsem chtěl z toho důvodu, že náš výbor nepřijal žádné usnesení. A že dokonce bylo hlasováno o zamítnutí tohoto zákona. 178

Při jednání našeho výboru bylo přítomno 8 senátorů, při zamítnutí byli 3 pro zamítnutí a 5 senátorů se zdrželo. Následně při hlasování o přijetí tohoto zákona došlo k hlasování, kdy 2 byli pro, 3 byli proti a 3 se zdrželi. Z toho vyplývá zřejmě i pro vás informace, že naše jednání nebylo jednoduché. A já předpokládám, že i ti, kteří vystupovali na jednání našeho výboru, vystoupí zde i na plénu. Jenom bych chtěl podotknout, že nejvíce se mluvilo o zatížení investorů a majitelů budov, zejména co se týče investic, co se týče novým zatížením správním. A asi zřejmě i toto tady dneska zazní. Takže zprávu máte před sebou a toto je asi vše, co bych vám chtěl sdělit za náš výbor. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, pane senátore. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, můžeme tedy postoupit dále. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se ale písemně přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, takže má přednost i před přednostmi elektronickými. Takže prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně,

kolegové. Já jsem si musel vzít stroj, abych to mohl číst, to, co jsem si tam našel. Já bych v úvodu řekl, připomněl vám, že jsme svého času přijali usnesení Senátu, které se týkalo toho, aby v zákonech, které obsahují implementaci evropských směrnic, bylo nějakým zjevným způsobem označeno kurzívou, barevně, jakkoli to, co je skutečně implementace a to, co je český výmysl. Ono se často stává – a je to známé kupodivu i z jiných států – v Německu to třeba funguje tak, že to, co vládnoucí síla nemůže prosadit interně ve svém parlamentu, tak si to prosadí svoji silou přes Evropskou komisi, někdy pozitivně, někdy negativně. Ale tady to funguje tak, že přijde nějaká implementace a hned toho zneužijí lobbisté, úředníci, kdekdo si tam něco přismaží do toho zákony, a my to nepoznáme a je nám tvrzeno, to musíme, jinak dostaneme velké pokuty a budete vidět. Já vám přečtu, to se týká jiného případu, ale úzce s tím souvisí: "Kontrola komínů plynových kotlů je zbytečná," tvrdí odborníci. Víte, co to je? To je takové to zase ždímání peněz z lidí. "Povinné pravidelné kontroly komínů plynových kotlů považují někteří odborníci za zbytečně vyhozené peníze. Chtějí ji nechat vyškrtnout z nařízení vlády, které lidem ukládá pozvat kominíka aspoň jednou ročně. Znalci tvrdí, že spaliny nikdy nejsou tak horké, aby od nich mohl vzniknout požár. Hasiči ale ze svých požadavků nechtějí ustoupit. Paragrafy, které platí od loňského roku, jsou podle nich v zájmu veřejnosti. Plynové kotle používá 1,5 milionu českých domácností. Od loňského roku musí pravidelně nechat kontrolovat komíny. U plynových kotlů je teplota 65 – 70 stupňů, takže se hlídají rizika, která neexistují." Já to nebudu číst celé, ono je to dlouhé. Samozřejmě dvě skupiny, odborníci, o kterých vždycky říkáme, dejme na slova odborníků, oni tomu rozumějí, ale my na ně nikdy nedáme, protože se to někomu hodí. To je jenom takový jeden příklad. Než jsme se z toho vzpamatovali, tak už jste slyšeli druhý příklad, že v Unii už je připravena směrnice, že budeme na technické prohlídky s osobními automobily jezdit každý rok! No, to je opravdu úžasné. A to se zámožnými automobily! No pro stanice technické kontroly, ty to budou nepochybně podporovat všemi silami! Čili vždycky ten, kdo z toho má. Tady budou nějací technici, kteří budou mít nejlépe monopolní, tak jako to mají ecocomy a tyto organizace monopolní, certifikát, že jen oni to jsou, kdo to smějí dělat, a zaplatíte pět tisíc. 179

Já se ptám, co se stane, když si někdo do toho už oštítkovaného domku koupí kotel, který mu výrazně sníží spotřebu energie, čili ten jeho starý štítek nebude platit, jestli bude muset znovu zaplatit pět tisíc za nový štítek, aby dal najevo, jak ten jeho dům je prodejný? Mně se zdá naprosto normální, že když si chci koupit dům, tak poprosím toho, kdo mi ho chce prodat, aby mi předložil fakturu za energie za poslední 3 roky. Plyn, elektřina, voda. Do těch se podívám, napíšu si je na papírek vydělím je třemi, protože jednou je zima teplá, jednou studená, vypočítám si primitivně průměr - a z toho si udělám jasnou představu, kolik že tam budu platit. Pokud se samozřejmě cena energie nezvýší. Tomu totiž žádný štítek nepomůže! Je tomu přesně naopak. Když se sníží spotřeba, tak tam je nepřímá úměra. Já něco vím o vodě a vím, že tak, jak postupně se snižuje spotřeba vody do míry, že to začíná být problém pro provozní společnosti, myslím technický, že teče málo vody, ty tužší složky neplavou dobře, tak ony čističky jedou na plný ceres. Jestli tam toho odteče hodně, nebo málo, tak fixní náklady samozřejmě trvají, tak se to vyřeší zdražením vody. Když se zateplí domy, tak teplárna musí dodávat logicky méně tepla, ona má ještě jiné způsoby, že vy si tam pěkně dáte ty hlavice, které teď jsme za těžké peníze museli dávat do každé třídy, bez jakéhokoli důvodu. Proč by tam měl být na každém radiátoru kohout, který stejně v 9. třídě někdo ukradne domů, bude s ním manipulovat, a my ho tam budeme každou chvíli vyměňovat, protože ho někdo ulomí. Nemá to tam absolutně žádný význam, ale předpis je předpis, v každé místnosti musí být regulovaná teplota. Jenomže teplárny mají způsob, jak tomu zabránit. Když tam dají dostatečný tlak, tak vám ten váš ventilek houby pomůže. Marně si to vy štelujete, oni vám to přetlačí. Tuto zkušenost máme z radnice. Myslím, že to jsou přesně ty případy, kdy to pokračuje do nekonečna. Ptám se, co děláme v EU, která vláda to byla, která neprotestovala, která se nezasahovala o to, aby tyto blbosti nebyly přijaty. Jsou případy, kde máme právo veta, nemusíme skočit na každou evropskou blbost. Vzpomínám si na ministra zemědělství Gandaloviče, bylo to s jablíčky do škol. Den před jednáním říkal, že jen přes jeho mrtvolu. Ve chvíli, kdy zjistil, že by byl jediný stát, který by to zavetoval, udělal to, co děláme často, nechal se přesvědčit a odsouhlasil to. Takto to tam chodí. To jsou důvody, proč v žádném případě toto nemohu podpořit. Není to první ani poslední případ. Pamatuje se, jaké peníze jsme zaplatili za energetické audity, které leží někde v šuplatech a ještě nám bylo nakázáno, že je musíme stále aktualizovat, zase za další peníze. Totéž je s povodňovými plány. Každá změna zákona znamená další obecní peníze. Kolik to bude obce stát? Naši ne, protože žádné byty nemáme, ale tam, kde si byty nechali, byť pronajmou jeden byt, budou to muset udělat, a to budou platit. Ostatně i stát má dostatek budov ještě ve svém vlastnictví, za které také bude platit. Že by nebyly žádné náklady, o tom mám velmi silné pochybnosti. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vystoupí pan

senátor Petr Vícha. Senátor

Petr

Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře,

tentokrát mě vůbec nevadí, že mě předstihl kolega Kubera a těším se na vystoupení kolegy Vystrčila, který určitě technicky popíše problémy této normy.

180

Nevím proč, ale mám pověst euroskeptika, který je proti Evropské unii. Musím potvrdit, že to není pravda, hlasoval jsem pro vstup do EU a jsem pro. Myslím si, že jestliže někdo říká, že tento zákon implementuje směrnici a ti, kteří byli pro vstup do EU, tak nemohou být proti tomuto návrhu, tak lžou, protože tento návrh ze 100 % směrnici neimplementuje. To je můj první dotaz na předkladatele: Jestli tento návrh, byť z jednoho procenta navrhuje něco jiného navíc nad to, co říká EU. S tím se shoduji s kolegou Kuberou. Když jsem si přečetl tento zákon, zděsil jsem se. Každý vlastník budovy chce mít co nejmenší náklady. Proč by měl platit za něco, co nemusí? Jestli se mu to vyplatí, zateplil by. Podle tohoto návrhu zákona bude muset dát prostředky nikoli do zateplení, ale do energetických štítků, energetických posudků, auditů, specialistů. Myslím si, že existuje nějaké řešení. Přemýšlel jsem nad tím. Napadlo mě: Energetický štítek o velikosti jeden metr krát jeden metr a tloušťky 10 cm polystyrenu by mohl být jediný efektivní. Kolegyně a kolegové, vystupuji tady dnes proto, abych měl čisté svědomí, až naběhnou termíny a stát řekne: Potřebujeme miliardy pro to, abychom implementovali tento zákon, stejně tak obce a další, abych měl čisté svědomí, že pod něco takového se nikdy nepodepíši. Budu hlasovat proti tomuto zákonu. Navrhuji jeho zamítnutí. Prosím všechny, kteří máte zdravý rozum, a nežijeme v Absurdistánu, abyste mě podpořili. Děkuji za podporu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení.

Pokračovat bude pan senátor Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nevím, jestli se kolega Vícha těší oprávněně, myslím si, že spíše se není na co těšit. Na úvod udělám jednu věc, kterou možná nečekáte, že se zastanu ministerstva průmyslu a obchodu, zastanu se současného pana ministra a současných úředníků, kteří mají povinnost jednak napravit implementaci předchozích směrnic a implementovat tuto směrnici. Proč se jich zastávám, pokusím se dokumentovat citací z této směrnice. Možná to některých z vás bude něco připomínat. Budu citovat článek 11, odst. 5. Než citaci řeknu, uvedu, proč výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl proti, resp. nevyslovil souhlas s touto směrnicí. Je to proto, že nejvíce dopadne na orgány veřejné moci, nejvíce dopadne na města, obce, ministerstva a další úřady. Dopadne na ně nejvíce právě proto, co vám přečtu. Cituji směrnici: V souladu se svými vnitrostátními pravidly členské státy vybízejí orgány veřejné moci, což znamená, že nám je uloženo jako členskému státu, abychom vybídli naše orgány veřejné moci, aby zohlednili vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov mimo jiné prováděním doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti vydávaném v rámci jeho platnosti k budovám v jejich vlastnictví. Evropská unie nakazuje ministerstvu, aby členské státy zařídily, aby naše orgány veřejné moci hrály vedoucí úlohu. To je citace ze směrnice. Nyní k tomu, co nás čeká a jakým způsobem se s tím vyrovnalo ministerstvo a zda tam některé věci nejsou navíc. Tady je ještě jedna zajímavá věc, která se také nachází ve směrnici. Když to vezmeme do detailu, nic navíc tam není, protože ve směrnici je napsáno, že požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům v přijetí nebo zavedení přísnějších opatření. Když někdo zavádí přísnější opatření, tak implementuje to, co je ve směrnici napsáno, protože je to tam také povoleno.

181

Nyní k důležitějším věcem. První věc, kterou materiálu vytýkám, byť mi to bylo částečně zdůvodněno, je, že základní pojmy, které jsou definovány v zákonu, nejsou definovány stejně, jako je tomu ve směrnici. V některých případech se mi zdá, že jsou definovány přísněji, jako je např. definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie, v některých případech jsou podle mne definovány zbytečně šířeji. Nemá asi smysl, abych tady jednotlivé definice uváděl, ale moc nerozumím tomu, proč toto děláme. V případě, že potom dojde k nějaké diskusi, nemyslím si, že je možné, pokud máme zákon založený na jiných definicích, než jsou uvedeny ve směrnici, abychom se s EU na čemkoli domluvili. Druhá poznámka je komplikovanější a už o ní mluvil kolega Bis a nakonec i paní kolegyně Paukrtová: Že v zásadních pojmech, které jsou v zákoně používány, to je jednak nákladová optimální úroveň energetické náročnosti a potom pojem budova s téměř nulovou spotřebou energie, se výpočty, zda tomu tak je nebo není, odkazují na prováděcí předpisy. To znamená, že dnes při posuzování zákona nejsme schopni říci, co po nás ministerstvo nebo ten zákon bude chtít. Je sice hezké, že paní Paukrtová říká, že ve většině případů jsou vyhlášky, to jsou vyhlášky, které už byly vydány, ale vůbec to neznamená, že tam nemůže být něco přidáno. Abyste rozuměli tomu, o co v prováděcích předpisech půjde: Jde např. o to, že tam bude napsáno, jaké regulační a měřicí přístroje mají být v bytových domech, bude tam napsáno, kolik tepla můžete spotřebovat na vytápění, kolik energie můžete spotřebovat na chlazení a kolik můžete spotřebovat teplé vody. To všechno bude napsáno v prováděcích předpisech, které si nemůžeme přečíst, to všechno se bude chtít, aby bylo dodrženo např. ve všech bytových domech. Bytových domů máme v České republice 200 000. Pokud všechny bytové domy budou muset naplnit zákon, mělo by to být tak, že by všechny bytové domy měly mít do roku 2016 energetické průkazy. Když si to přepočítáte, od 1. 1. 2013 by to znamenalo, že každý den včetně sobot a nedělí by 100 bytových domů muselo obdržet energetický průkaz. Pokud se mě ptáte, co energetický průkaz bude obsahovat, byť to nemáme v zákonu, naštěstí máme po ruce směrnici, která říká, že v energetickém průkazu, který bude muset mít 200 000 bytových domů a všechny administrativní budovy bude obsaženo: energetický průkaz obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, která je optimální a efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými požadavky na energetickou náročnost existuje pro takové zlepšení přiměřený potenciál. Doporučení obsažená v energetickém průkazu je potřeba, aby byla opatření přijata s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systému budovy, opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými prvky budovy a mají tam být obsažena doporučení, která budou v certifikátu, jakým způsobem by budova měla být zateplena, jakým způsobem se má dále pokračovat z hlediska energetické náročnosti budovy a potom by tam měla být i doporučení, jak dál se v budově chovat a případně na koho se obrátit, aby nám s dalším naším konáním a energetickým chováním pomohl. To je tam všechno napsáno, zestručnil jsem to. Toto všechno bude v energetickém průkazu. Ptali jsme se na cenu energetického průkazu pro bytový dům. Jestli někdo říká 20 000 Kč, tak si myslím, že hovoří o velmi střízlivé ceně, pokud si přečtu všechno, co všechno tam má být obsaženo. Myslím si, že specialisté, kteří teprve budou vznikat, si budou říkat sumy spíše vyšší. Druhá ucelená věc, o které jsem mluvil, jsou prováděcí právní předpisy, do kterých nevidíme, nebudeme vidět, bude je určovat ministerstvo za kteréhokoliv ministra a může se tam napsat to, co se v tom okamžiku ministerstvu, resp. vládě

182

bude zdát jako nejlepší a může tím pádem určovat, kolik toho máme v bytovém domě protopit, kolik máme spotřebovat teplé vody, případně kolik energie můžeme využít na chlazení, jaké máme mít měřicí přístroje a jakým způsobem můžeme regulovat příjem energie. Třetí věc se týká průkazů energetické náročnosti. Už jsem se o nich zmínil. Je to § 7a a průkaz je velmi důležitý. Tady se dostáváme k zásadní otázce, kdy po diskusích na to nemám pevný názor. Průkaz energetické náročnosti podle nároků evropské směrnice musí mít všechny nové budovy, které se staví, a potom jen ty budovy, které se budou pronajímat, nebo se prodávají, nebo se budou prodávat či kupovat. V našem případě jak máme zákon postavený, je tomu tak, že v případě bytových domů do 1. ledna 2019 – mluvil jsem o tom proto, že na to máme zhruba 6 let, by mělo dostat energetický průkaz 100 bytových domů denně – je to v zákoně tak, že bez ohledu na to, zda se bytový dům má nebo nemá prodávat nebo pronajímat, musí mít energetický průkaz. Zákonodárce to vysvětluje logicky. Říká: myslíme si, že vždycky bude někdo, kdo bude chtít prodat nebo pronajmout byt, a aby ten, kdo chce prodat nebo pronajmout byt, nemusel prosit ostatní, aby si celá budova udělala energetický průkaz, tak jsme to všem přikázali a oni to potom budou mít. Tyto problémy jednotlivým majitelům bytů nevzniknou. To je pravda. Na druhé straně bereme možnost vlastníkovi bytového domu se rozhodnout, jak bude postupovat. Bereme možnost společenstvím vlastníků se rozhodnout, jak budou postupovat atd. Je to věc, která je hodně komplikovaná, dobré řešení asi neexistuje. Za sebe bych se přikláněl k tomu, abychom to nechali na lidech, nepletli se jim do toho a neříkali, kdo si má nebo nemá v bytovém domě pořídit energetický průkaz. Druhá věc, která se tam nachází a která souvisí také s průkazy energetické náročnosti a s regulacemi, spočívá v tom, že každý vlastník budovy a bytu musí mít budovu vybavenou na to, aby tam mohl měřit a regulovat příjem energie a musí se řídit nějakými pravidly, kolik, kdy a jak může spotřebovávat tepla na vytápění, energie na chlazení a teplé vody. Toto se týká i bytových domů, které někdo vlastní, týká se to družstev, společenství vlastníků a všech budov, které vlastní orgány veřejné moci. Netýká se to rodinných domků, rekreačních a jiných staveb. Tady se dostáváme do nepoměrů ve vztahu toho, kdo vlastní rodinný domek a kdo vlastní bytový dům. Odůvodnění říká, že je to tak proto, že majitel bytového domu podniká a podnikatel musí být omezen a musíme vědět, kolik čeho bude spotřebovávat. Poslední tři poznámky. První. V § 9 je definován audit. Byť mi to bylo vysvětleno, nedělám si velké iluze a nevím, kolik procent lidí v České republice ví, jaký je rozdíl mezi předponami kilo, mega, giga, peta, exa atd. Přesto je tam v § 9 napsáno, že energetický audit si musí udělat každý majitel budovy, který má spotřebu energie dané budovy – to je rodinný domek atd. – větší než je uvedeno ve vyhlášce. Každý z nás, kdo vlastní jakoukoli nemovitost, by se měl podívat do předpisů, zjistit, že je tam číslo 700 mega joulů, poté by si měl zjistit, kolik spotřebuje energie ročně. Nevím, jak to udělá, pokud topí v krbových kamnech. Poté by to měl porovnat s hodnotou, která je v právním předpisu. Pokud je jeho hodnota menší, je v klidu a nemusí mít energetický audit. Pokud je větší, musí si nechat udělat energetický audit. Upozorňoval jsem předkladatele na to, že lidé nevědí, jaký je rozdíl mezi kilowatthodinou, kilokalorií, megajoulem atd. a že to po nich nemůžeme chtít. Zákon počítá s tím, že vědí, že gigajoule je něco jiného než kilojoule nebo megajoule a že pro ně nebude problém si uvědomit, že když mají rodinný domek, že se jich energetický audit netýká, protože mají spotřebu nižší, než je uvedeno ve vyhlášce. Je tam povinnost každého z nás, kdo vlastní nemovitosti, podívat se, kolik

183

spotřebováváme, čili si to spočítat. Nevím, jak se to bude dělat v případě krbových kamen. Následně to potom porovnat s nějakou hodnotou ve vyhlášce, poté zjistíme, zda potřebujeme nebo nepotřebujeme energetický audit. To je § 9 – audity. Tato věc se týká našeho zákona a jeho obsahu, který je velmi komplikovaný, byť myšlenka je velmi jednoduchá. Myšlenka EU je v tom, aby se teď nějakou dobu stavěly domy, které mají nákladově optimální úroveň energetické náročnosti. To jsou domy, které dnes stavíte. Stavíte je tak, aby to nebylo jen nejlevnější z hlediska vlastní stavby, ale aby to bylo pokud možno levné v rámci provozu. To se po vás chce a někdo to bude počítat. Do této doby to každý z nás dělal na základě vlastního uvážení. Druhá věc, která se chce, abychom od nějaké doby to začali dělat tak, že domy budeme ještě více zateplovat než bychom to udělali, aby měly téměř nulovou spotřebu, což je nárok navíc, který budeme plnit za nějakou dobu. Nikdo ale neví, jak, protože to ve vyhlášce, která by to měla popisovat, není napsáno, nebo my ji alespoň nemáme. Je to logické, ale teď to nevíme, což je problém. Že to nebude stát žádné peníze, tomu nevěřím, bude to stát peníze nejdříve města a obce a samozřejmě stát se svými budovami a potom některých dalších. Na závěr. Když jsme se ráno bavili o školství a jak bychom měli všechny občany vychovávat, jak je to důležité, Jan Ámos Komenský řekl, že když se lidé vychovávají a vyučují, má být splněno pět zásad. Jedna ze zásad je zásada názornosti. Zákon je naprosto nenázorný, lidé si vůbec nedovedou představit, co to pro ně znamená, jak to bude vypadat atd. Zásadu názornosti z hlediska výchovy občana státem neaplikujeme. Druhá je zásada aktivnosti, že by člověk měl sám od sebe věci dělat, protože ví, že je to správně. Bráníme mu, aby to sám od sebe dělal, ale nařizujeme mu, aby to takto udělal, protože víme, že je to tak správně a po něm už nechceme, aby přemýšlel, což je velká chyba, protože to bude ve svém důsledku znamenat, že nebude šetřit. Bude si myslet, že za něj někdo šetření zařídí. To vede k tomu, že efektu díky tomuto zákonu nedosáhneme. Třetí je zásada přiměřenosti. Vždycky by se mělo postupovat tak, aby to bylo pro lidi zvládnutelné, aby to ekonomika unesla a aby z toho nebyl blázinec, ve kterém se nikdo nevyzná. Všechny tři zásady jsou porušeny. Jana Amose Komenského máme rádi, uznáváme ho, ale v případě legislativní tvorby ho příliš nerespektujeme. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí

paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka

Jana

Juřenčáková: Děkuji

za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, nejsem technický typ, nebudu zabíhat do podrobností jako můj předřečník. Nejsem také euroskeptik, jak říká pan předseda Vícha, ale jsem eurorealista. Je to na základě zkušeností, které jsem v životě zažila. Má první zkušenost s vyhrožováním ze strany EU byla v roce 2004, kdy nám chtěli zavřít československou hranici s tím, že pokud se hranice nezavře, hrozí nám sankce ze strany EU. Argumentovali jsme tehdy tím, že jsme říkali, jak je možné, že nejsou sankce vůči České republice, když má dětské pleny ve snížené sazbě DPH, a také porušujeme schválené směrnice. Hranice se nikdy nezavřela, sankce žádné nebyly a pokračovalo to dále. Možná si vzpomenete na balené koblihy, byli jsme výjimka. Dnes už balené nejsou. Jako starostka malé obce jsme museli v základní 184

škole a mateřské škole předělávat bezdotykové baterie, protože nám opět vyhrožovali, že nám to nařizuje EU a pokud to neuděláme, budeme sankcionováni. S naším evropským výborem jsem byla na zahraniční cestě v Paříži a při jedné návštěvě restaurace jsme museli navštívit sociální zařízení, které bylo ve sklepě. Byla tam jedna místnost a nikde žádné bezdotykové baterie nebyly. Při jednání v Parlamentu jsem se ptala, jak je možné, že nemají bezdotykové baterie, když nám to EU nařizuje. Bylo mi odpovězeno, že na tom postupně pracují. Postupně se setkávám s dalšími implementacemi. V poslední době to bylo u obcí. České obce a města musí být plátci DPH, na Slovensku plátci DPH nemusí být. Poslední byly směrnice o účetnictví, kdy obce musí vyplňovat nesmyslné výkazy, které nemají žádný smysl, žádnou vypovídací hodnotu, ale musí se to dělat, protože to po nás chce EU. Odmítám se podílet na tom, kdy budeme občanům přikazovat, že musí vynakládat finanční prostředky na to, že si budou zadávat nějaké služby u někoho. Beru to, že to bude byznys pro určitou skupinu lidí, aby měli informace o tom, jak je jejich nemovitost energeticky náročná. Chápala bych to, kdyby se to vztahovalo pouze na nové nemovitosti, které se staví. Ze zkušeností ze svého okolí vím, že se klade důraz na to, aby to bylo energeticky co nejméně náročné, protože každý si dokáže spočítat, že když to bude energeticky málo náročné, v budoucnu ušetří. Díky tomu, co se po občanech chce, nesouhlasím s tímto a připojím se k návrhu pana předsedy Víchy zamítnout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji.

Dále bude

pokračovat pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Žádným měřením se energetická účinnost nikomu

nezvýší. Jedině co ušetří, jsou vlastní opatření, která budou izolovat budovu od okolí, a to určitě žádným měřením se tato účinnost nepodporuje. Z toho důvodu si myslím, že jak je ve směrnici navrženo a jak je implementováno do našeho zákona, jsou pro současnost požadavky nepřiměřené. Princip proporcionality je evidentně porušen. Chápu, že i důvody, které k tomu byly zavedeny – a na obranu pana ministra musím říci, že to nebyl on a jeho tým, který vyjednával v Bruselu přijetí této směrnice, bylo to za Fischerovy vlády, nebylo to ani za Topolánkovy, ani za Nečasovy vlády. Domnívám se, že bychom se měli díky této skutečnosti držet spíše minimalistických pozic a nikoli maximalistických, tedy udělat povinnost pro všechny okamžiky. Domnívám se, že ten, kdo budovu chce prodat, může buď předložit účty, nebo si může na vlastní náklady audit udělat s tím, že bude vědět, že vyjde pro něj audit pozitivně a bude moci potom lépe budovu prodat. Mělo by to být na bázi dobrovolnosti, nikoli povinnosti. Co se týká auditu, je to výborný byznys pro ty, kteří audit budou dělat. Existuje mnoho stavebních doporučení, kdy nepotřebujete audit, ale všichni víme, že o něco silnější stěna z takového materiálu, který více izoluje, je více kvalitní pro výstavbu než užší stěna z jiného materiálu. To je potom záležitostí stavebního řízení. Je škoda, že zákon přebírá směrnici a implementuje ji v maximální míře. Myslím, že to ani neodpovídá současného stavu naší ekonomiky. Až uslyšíme, pro kolik lidí je nepopulární EU, přesně takovými směrnicemi a zákony k nepopularitě přímo přispíváme. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dále je přihlášen do

rozpravy pan senátor Jan Horník.

185

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mám dojem, že se nám vytrácí podstata toho, co chceme touto směrnicí a tímto zákonem dosáhnout. Naopak se domnívám, že už je pozdě, měli jsme to udělat v 90. letech. Jde přece o energetickou politiku tohoto státu. Všichni víme, jaký problém je s výrobou elektrické energie, s tím spojené nové bloky atomové elektrárny atd. A my jsme nenašli doposud účinné způsoby, jak třeba při výstavbě nových budov energetickou účinnost těchto budov dostat skoro na nulovou hranici. Zajdu trochu do minulosti. My jsme na začátku 90. let, když jsme pořádně nikdo nic nevěděli, přišly nové materiály, tak jsme zateplovali radnici. Tehdy všichni odborníci, stavaři nám navrhli 50 mm polystyrénu. My jsme říkali, že je to všechno suprové, radnice, metrové stěny staré kamenné. A ouvej! My jsme zjistili, že to tak není. Já jsem se po tom začal pídit následně další roky a pro oblast, kde žiji, tak je zapotřebí až 200 mm polystyrénu, takže pak můžeme docilovat skoro nulových hodnot. A je pravda, že jsme minulý rok dozateplili a dosáhli jsme 120 mm a máme dnes tepelné čerpadlo, které už jsme měli v roce 1994, ale spotřeba elektrické energie šla dolů. A to je podstata. Chceme přece i naše zásoby fosilních paliv udržet co nejdéle pro budoucí generace. A proto říkám, že to vše jsme měli udělat už v 90. letech, už v době, kdy jsme vůbec ještě nebyli součástí Evropské unie. To, že Evropská unie dnes má takovouto směrnici, my ji máme naplňovat. Mně také vadí, že jsme mnohdy papežštější než papež. Ony záležitosti, které tady byly zmiňovány, například s oním nařízením bezdotykových baterií, jsem zažil osobně. Jenom abyste věděli, že třeba Imperial Group musel vynaložit milion korun, aby všude dal bezdotykové baterie, protože to vyžadovala velmi tvrdě tehdejší okresní hygienická stanice, potom krajská hygienická stanice. Já jsem to neudělal, postavil jsem se proti tomu, protože jsem jenom takhle přešel kilometr na druhou stranu hranice a v Sasku nic takového nebylo. A znal jsem jiné příklady a paní vedoucí mi tehdy řekla: No jo, tak to jsou věci, které jsou nařízeny zákony jednotlivých států na základě EU. Ale ona neměla pravdu, protože to si vymysleli čeští úředníci. Já se totiž domnívám, že mnohá ministerstva oplývají jakousi byrokracií, která se musí sama uživit a musí svou nezpochybnitelnost nějak podložit. A to jsou mnohdy nesmysly, které se vymýšlejí. Vzpomeňte si na zákon o obnovitelných zdrojích energie, kde nám bylo řečeno, že bude deset nových vyhlášek. My jsme říkali, ale to změní celé zákony, my vlastně ani nevíme, co schvalujeme. Ptali jsme se na konkrétní věci. A najednou byly odpovědi: No, tak to budeme muset udělat ještě tu 11. vyhlášku. Ono to takhle trošku funguje, vina je na obou stranách, asi částečně na Evropské unii, ale i na naší straně. Ale přes to všechno špatné se domnívá, že tento zákon nebo implementace této evropské směrnice do našeho právního řádu je správná. A když se podívám zde na Petra Víchu, vím, jaké smogové problémy v Bohumíně a v celé té oblasti máte, vždyť vám by to mělo jenom pomoci do budoucna pro lidi, kteří v podstatě ať v oblasti vytápění nebo šetření energie nekonají. A kdyby se toto bylo udělalo možná před 15 lety, tak stav možná nebude tak špatný a nebudeme muset do toho dávat takové velké prostředky ze státního rozpočtu. A pak to důležité, co tady řekla kolegyně Soňa Paukrtová – emisní povolenky. Miliardy, které bude chtít někdo využít právě třeba na zateplování budov, tak stejně bude muset mít jakýsi energetický štítek nebo říkejme tomu energetický audit a bez

186

toho nedostane ani korunu. On ji dneska nedostane ani v programu Zelená úsporám, a je to tak správně, protože jsou to naše veřejné prostředky a musí být smysluplně vynakládány a měli bychom se snažit docílit co nejmenší energetické náročnosti nejenom majitelů budov, ale i investorů, kteří tyto budovy stavějí, ale celé naší společnosti tak, abychom co nejvíc zachovali našim budoucím generacím. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji.

S přednostním právem se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem požádala o slovo v této chvíli, protože jsem skutečně už nemohla vydržet, neboť mě skutečně, ale řeknu to lidově, "vytočily" ty řeči… (U stolku zpravodajů se nahlas bavili zástupci ministerstva s ministrem Kubou.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Prosím u stolku zpravodajů, kdybyste si vypnuli mikrofon, protože jste nahráváni. (Oživení v sále, smích.) Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Prosím, pokračujte, paní

místopředsedkyně. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Nemohla jsem skutečně již mlčet k tomu, co tady zaznívalo na adresu toho, co nám nařizuje či nenařizuje Evropská unie. A začnu to od konce, od bezdotykových baterií. Ve chvíli, kdy byla taková veliká aféra s tím, jak musíme dávat miliony na výměnu baterií ve školách, ve školkách, tak jsem byla v pozici vedoucí odboru školství a kultury na Magistrátu ve městě Zlíně, Také jsme to neudělali, resp. neudělali jsme to tak, jak se to prezentovalo v médiích, protože to nebylo ani nařízení Evropské unie a dokonce ani toho zákona, podle kterého prý se to mělo dělat. My jsme si tento zákon tenkrát přečetli a dali jsme pákové baterie za pár korun a tím byly splněny podmínky hygieny. Stejně tak to bylo s balenými koblihami. Tak to prostě nebylo. To byly mediální bubliny, případně skutečně papežštější než papež naše hygiena, dokonce ani ne ministerstva. A myslím si, jestliže my senátoři, lidé, kteří by měli znát to, co schvalují, se tady v Senátu zabýváme evropskou agendou velmi intenzivně, a myslím si, že evropská agenda dává Senátu ještě jakýsi další rozměr, ještě hlubší smysl dvoukomorovosti Parlamentu, tedy horní komoře Parlamentu, tak bychom neměli z úst pouštět výroky, které nejsou v souladu s realitou. A ve vztahu k Evropské unii tím jenom vytváříme skutečně averzi vůči Evropě jako takové. Přátelé, a my máme v této chvíli dvě možnosti. Buď budeme členskou zemí Evropské unie a dokážeme si tam prosazovat své národní zájmy, anebo nás to vysune a skončíme někde – slyšela jsem termín – před rozvojovými zeměmi. My jinou možnost skutečně nemáme!

187

A ještě k tomuto konkrétnímu zákonu, který je do vysoké míry implementací evropské směrnice. Myslím si, že musíme přece vědět a musíme vnímat, jak jdou nahoru ceny energií. Musíme vnímat to, že energie je strategickou záležitostí a že jí nemusíme mít vždycky dost. A já vždycky k energii připojuji ještě vodu. A čím dřív každé opatření uděláme, tím větší bude mít efekty, tím lépe pro nás v budoucnosti. A myslím si, že toto je také pohled, který by horní komoře Parlamentu České republiky slušel. Moc bych vás prosila, abychom se na věci dokázali podívat skutečně trošku s nadhledem a z té perspektivy, která, myslím si, že nám jako Senátu přísluší, to znamená nejenom z perspektivy krátkodobé, dnešního a zítřejšího zisku, ale skutečně z pohledu do daleké budoucnosti. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Pan senátor Petr Vícha se vzdal svého přednostního práva ve váš prospěch. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Děkuji, omlouvám se, pane předsedající. Víte, vzpomínám si na dobu, kdy začalo hnutí za ekologické vytápění. V té době jsem velmi propagoval jako starosta obce samozřejmě co největší počet přechodu na tehdy elektrické vytápění. Jsem jeden z těch, který by potřeboval nafackovat za to, že byl mezi prvními a začal svůj domek vytápět elektrickou energií. Tehdy to byla docela nefér záležitost od státu, protože tehdy nikdo neřekl, jakým drastickým způsobem se energie zdraží. Ale to je o něčem jiném. Vzpomínám si na to, že při zpracování projektové dokumentace na toto vytápění byla povinnost energetického posouzení nemovitosti. Tady jsem u obavy, která mě provází celou dobu projednávání tohoto návrhu. Protože, když jsem přišel za oním odborníkem, aby mi energetickou náročnost spočítal, tak mi říká – nebojte se, starosto, spočítáme to tak, že se do toho vejdete, že to vyjde. Ať to vyšlo anebo nevyšlo, naštěstí ano, protože to je nově postavený domek; naštěstí energetická náročnost není tak katastrofální. Ale kdyby byla, kdyby to byl starý domek, stejně jsem dostal glejt o tom, že můj domek je energeticky vynikající. To je obava, která – jak už jsem řekl – mě provází po celou dobu projednávání této materie. Abychom nenařídili něco, co by šlo za jisté peníze obcházet a dostávat nekvalitní materiály a byli jsme spokojení s tím, že audit skutečně udělaný máme.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nyní vystoupí pan

senátor Petr Vícha. Prosím. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, kolegyně a kolegové, moc se

omlouvám, že vystupuji podruhé. Ale měl jsem pocit z předchozích vystoupení, že jsem nebyl dobře pochopen. Proto považuji za nutné ještě jednou, jednodušeji, možná zopakovat to, co jsem řekl při svém prvním vystoupení. Za prvé. Jsem velmi proevropský, když jsem navrhl zamítnutí této novely, protože si myslím, že Evropa nám přesně, co tady máme, nenařizuje. To je bod číslo jedna.

188

Bod číslo dvě, a reaguji tak na kolegu Horníka, který řekl, že my – v Bohumíně, kde máme špatné ovzduší, měli bychom být pro. Já bych jej – prostřednictvím paní předsedající – chtěl ujistit, že i my, v Bohumíně, na Karvinsku, na Ostravsku – nejsme tak blbí, abychom nevěděli, že zateplováním ušetříme energii. Ale jsme natolik chytří, abychom věděli, že energetickými štítky, posudky, najmutím energetických specialistů, neušetříme vůbec nic. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dále bude pokračovat

pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, pane ministře, také se omlouvám. Jenom v podstatě to samé, jinými slovy. Když si přečtete zákon, nenabudete pocitu, že zateplovat se vyplatí. Přece zásadní, co lidé musí pochopit je, že zateplovat se vyplatí. V okamžiku, to první, co vás potká, když začnete šetřit energií, je to, že ještě předtím, než se sami rozhodnete, už zaplatíte za energetický průkaz nebo cokoliv jiného – tak jediné, co vznikne, je averze k zateplování. Averze k šetření. Averze k všemu dalšímu. Je to špatně pojaté. Abych se zastal Evropské unie, tak když jsem přečetl evropskou směrnici, byť jsem si tam z jedné části trochu udělal legraci, ale to jsem spíš myslel tak, že někteří co nemají životní zkušenost, používají pojmy, které některým z nás připadají docela zvláštní. Mám pocit, že evropská směrnice – a teď se dívám i na pana ministra, vím, že za to nemůže, že je tam krátce – umožňuje pojmout zákon jinak. Umožňuje motivovat lidi, umožňuje jim říct, že zateplovat se vyplatí a že stát je jim připraven pomoci. Podobně jako to vlastně, když to přeženu, a vím, že tam byla spousta chyb, "Zelená úsporám". Tam např. v Telči v jednom místě jedna budova byla zateplena díky "Zelené úsporám". Co se stalo bez tohoto zákona? Lidé okolo zjistili, že spotřeba baráku klesla na vytápění, protože topili elektřinou, ze 40 tisíc na 25 tisíc Kč ročně. Zateplují. Okolo také zateplují. Bez směrnice, beze všeho. Ale, směrnice, když si ji přečtete, tak nemám pocit z toho, že zateplovat se vyplatí. To znamená, že něco je špatně. A nejsem si jistý – to se velmi omlouvám, že někdo takto o tom přemýšlel, a přemýšlel o tom, jestli náhodou nemáme proto, abychom začali šetřit energií, využit trochu jiné nástroje, než jsou direktivní příkazy, zákazy, měření, centrální mozek lidstva, na které budou napojeny všechny domy a bude měřeno, kolik, kdo a kdy spotřeboval energie, za jakých to bylo okolností a ve kterém čase to bylo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli

posledním přihlášeným do rozpravy je pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, zaznělo tady dost připomínek. Myslím, že je potřeba při těchto ekologických úpravách brát také do úvahy i ekonomický faktor. Ono je hezké, šetřeme… Ale – budeme opravdu šetřit? Ekologie není zadarmo. Když se podíváme už na tak známé naše slavné sluneční elektrárny, kde předstihujeme mnohé jiné země, tak je potřeba si říct, kolik stojí kWh této tzv. čisté ekologické, a kolik stojí jiná. Myslíte, že lidé doma přecházejí na topení uhlím a dřevem proto, že se jim zdá, že plyn je méně ekologický, že by tím netopili? Ale ekonomicky se jim to nevyplatí. Nemají na to, aby topili elektřinou nebo plynem, které jsou zřejmě nejekologičtější způsoby vytápění. Stejně tak je potřeba si vzít, jakým způsobem vznikal bytový fond v ČR za posledních 40 let. Naprostá většina rodinných domků přece vznikala svépomocnou

189

výstavbou někdy v 80. – 90. letech. Lidé zdaleka nemají příjmy, jako mají třeba lidé v západní Evropě, ve Francii, v Německu apod. Tyto normy jsou samozřejmě, a dovolím si říct, lobbisticky stavěny na tyto poměry. Protože je vždycky potřeba si říct, kdo na tom vydělá, pro koho to má prospěch. Samozřejmě tato administrativní záležitost nepřinese ani korunu úspor. Ale na druhé straně zatíží naše občany výdaji, na které mnohdy lidé ani nemají. Když se podívám, pokud by zákon měl projít do podrobné rozpravy, tak mám připraveny některé drobné návrhy úpravy, protože si myslím, že sankce za nedodržení některých věcí, které nejsou ani dneska přesně definovány, a teprve budou, jsou nesmyslně vysoké. Když už by mělo dojít k zavedení takového systému, tak přinejmenším zpočátku, než se to vůbec zaběhne a než si na to lidi zvyknou, měly by být sankce spíše symbolické, nežli likvidační. Je potřeba přistupovat k těmto věcem i z ekonomického hlediska a porovnávání, co to bude znamenat. A říci jasně, že dobré úmysly nemusí vždy vést k dobrým a konečně úsporným cílům. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan místopředseda nebyl posledním. Pokračovat bude pan senátor Miroslav Krejča. Předtím ještě procedurální návrh pan senátor Kladívko. Prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové,

blíží se devatenáctá hodina. Nemáme dojednány ještě některé body, které musíme projednat, takže dávám procedurální návrh, abychom dneska jednali a hlasovali po devatenácté hodině. Ještě si dovolím říct jeden procedurální návrh, a to je vyřazení některých bodů z programu jednání, které navrhuji po dohodě, abychom vyřadili body, které jsou zařazeny jako 18 a 19; a body 28, 29, 30. Děkuji. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také. O procedurálním návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Všechny svolám do sálu. Zazněl procedurální návrh, abychom jednali i hlasovali po 19. hodině. A dále, abychom z programu vyřadili bodu 18, 19, 28, 29 a 30 schváleného programu. Myslím, že musíme toto hlasování rozdělit. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu - jednat a hlasovat i po devatenácté hodině. Ještě pan senátor Jílek s připomínkou. Senátor Adolf Jílek: Vážená paní předsedající, vzhledem k tomu, když se dívám na ten program, tak ještě máme dva tisky, 32 a 33, které nemají termíny a které můžeme klidně přesunout na další schůzi. Jsou to návrhy senátních zákonů, takže navrhuji, abychom se k tomuto přidali. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Byl tady podán ještě další návrh, abychom vyřadili také body programu číslo 32 a 33 schváleného programu. A vidím, že tady to není až tak jednoznačné, takže o tom budeme hlasovat zvlášť, o těchto bodech. Ještě pan místopředseda Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní místopředsedkyně,

kolegyně, kolegové, zazněly dva návrhy, jeden je o tom po devatenácté hodině. A navrhuji, abychom o tom bloku, který přednesl kolega Kladívko, hlasovali najednou,

190

o bloku, který zazněl od kolegy, hlasovali také najednou. Jestli byste s tímto procedurálním postupem souhlasili, můžeme se dostat o fous dál. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Byla jsem přesvědčena o tom, že jsem to takto navrhla, ale možná mi nebylo dobře rozuměno. Ano, přesně tak jsem si to myslela. Ještě další procedurální návrh. Prosím. Senátor

Vítězslav

Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně,

kolegové, já jsem spolupředkladatel nebo předkladatel třicet trojky a nesouhlasím s tím, aby to bylo společně s třicet dvojkou. A chtěl bych, aby tohle se projednalo na této schůzi. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Takže budeme muset hlasovat natřikrát ten program schůze. Takže zahajuji hlasování v této chvíli o čase, o tom, že budeme pokračovat i po devatenácté hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 45, proti bylo 6. Návrh byl přijat. A nyní tedy budeme hlasovat o programu schůze, už bez znělky. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu vyřadit body programu číslo 18, 19, 28, 29 a 30. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti byli 4. Návrh byl přijat. Nyní budeme hlasovat o návrhu vyřadit z dnešního programu bod číslo 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 19, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat. A ještě poslední bod o návrhu vyřadit bod 33 z dnešního programu jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne a ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 8, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat. Děkuji vám tedy za procedurální hlasování, budeme pokračovat i po devatenácté hodině s tím, že jsme vyřadili body programu 18, 19, 28, 29 a 30. A budeme dále ale projednávat i body 32 a 33. My jsme byli v pořadu obecné rozpravy a pokračovat tedy bude pan senátor Miroslav Krejča, protože pan senátor Koukal neuplatňuje své přednostní právo. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane

ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já budu trošku nudný, ale bude to kratší. Důvodem diskusí o této novele zákona o hospodaření s energií je revidovaná směrnice Evropského parlamentu rady o energetické náročnosti budov. Tato revidovaná směrnice k nám dorazila na podzim roku 2008. Tehdejší rámcová pozice vlády zpracovaná ministerstvem průmyslu a obchodu, pod níž je podepsán pan Pavel Gebauer a Roman Portužák, v podstatě neupozornila a nedefinovala nějaké problémy, soustřeďovala se pouze na lepší definice některých termínů. Tuto revidovanou směrnici vybral k projednání výbor pro záležitosti Evropské unie a 191

dožádal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tyto dva výbory vzaly tuto problematickou revidovanou směrnici, nebo doporučily vzít na vědomí. A na základě doporučení těchto dvou výborů se taktéž zachoval i výbor pro záležitosti Evropské unie. Takže to, o čem teď tady diskutujeme a ty problémy, na které upozorňujeme, jsme si způsobili sami, protože jsme podcenili tento evropský dokument. A bylo by špatné, abychom tak činili i do budoucna. Musíme evropské problematice, evropským dokumentům věnovat mnohem větší pozornost, protože se nám to pak vymstí tímto způsobem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A nyní

vystoupí pan senátor Václav Koukal. Prosím, pane senátore. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, paní přesedající, pane ministře.

Já teď budu chviličku mluvit jako emeritní starosta města Svitav a navážu na to, co říkal kolega Vystrčil, že zateplovat a regulovat se vyplácí. To bezesporu, proto také ve Svitavách jak město, tak také bytové družstvo, tak také společenství vlastníků zateplily všechny bytové domy. Zateplily je za podmínek, které určoval Státní fond rozvoje bydlení, čili byly tam přísné parametry, které směřovaly k tomu, aby byla poskytnuta dotace na úroky. Město zateplilo také všechny veřejné budovy, které nebyly památkovými objekty. A teď se dovídám, že budeme muset na všechny tyto objekty zpracovat průkazy energetické náročnosti a také štítky. A to je něco, co je pro mě obtížně přijatelné. Takže v tomto okamžiku těžko mohu podpořit takový zákon. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Chtěla jsem říct, že to bylo poslední vystoupení, ale ještě se přihlásil pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane kolego. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jenom jsem chtěl

právě prostřednictvím vás reagovat na vás, že to, že jsme uprostřed Evropské unie a máme právo si vyjednávat věci, to byl ten typický příklad, co jsme si právě vyjednali. Což bylo také díky té zděděné vládě, která byla dítětem svržení české sociální demokracie, Fischerově vládě, která nám toto vyjednala. Takže my teď vytáhneme nejenom z kapes soukromých vlastníků, ale i z kapes státu, který má mnoho budov, peníze, to bylo tady mnohokrát řečeno, ale především je přesuneme do kapes energetických komisařů, nebo jak se budou jmenovat. Já se na ten kasamač neobyčejně těším. A jestli je mezi vámi někdo, kdo třeba neví, jakým způsobem se u nás přidělují technické kontroly pro auta, a nikdy o tom neslyšel, tak vám můžu sdělit, že to vím. Že takové auto na STK nikdy nedojede. Ten komisař dostane nějakou úplatu a vydá osvědčení. Tímto způsobem to v Čechách bude probíhat. Já jsem už prosil pana ministra, že bych si rád takovou licenci opatřil a tuhle firmu bych si zařídil, protože bych měl nadosmrti vystaráno. A jenom pro vaše pobavení, já myslím, že vzhledem k tomu, kdo z vás věří na globální oteplení, že už nebude potřeba těch energetických štítků v budoucnosti, protože globální oteplení je tady a kdo na to věříte, tak bude tak teplo, že už to nebudeme potřebovat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego,

vyřídila jsem si to. Beru na vědomí. To byl skutečně poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Nikoho takového 192

nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé obecné rozpravě. Pane ministře, máte slovo, chcete-li. Prosím, pane ministře. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Dámy a pánové, já si

dovolím pár poznámek. Budu asi přeskakovat mezi jednotlivými tématy. Na začátku jste tady každý pohovořil, jestli se vidíte spíše jako euroskeptik nebo jako eurooptimista. Já musím otevřeně říci, že já se vidím jako euroskeptik. Musím říci, že pro mě zasedání Rady evropských ministrů v oblasti energetiky jsou poměrně náročná záležitost. Jsem přesvědčen, že v oblasti energetiky dělá Evropa hodně kroků, které popírají to, o čem mluvil kolega Vystrčil a řada z vás. Že ty kroky se prostě přirozeně musí vyplatit. To je totiž něco, co bohužel energetika v této chvíli v Evropě začala popírat, že děláme kroky, které se prostě nevyplatí. Protože nikdy, kdybychom přemýšleli o tom, co se vyplatí, nemůžeme podporovat fotovoltaické elektrárny, které vyrobí 2 % elektrické energie a my je dotujeme 25 miliardami z veřejných rozpočtů. Ono se to prostě nevyplatí! Ony se vyplatí v momentě, kdy si je dáme všichni za 5 let na střechu našeho rodinného domku. Pak se logicky vyplatí. Ale nevyplatí se státu podporovat je takto masivně a táhnout na ně český průmysl. To je přece nesmysl. A není to model pro český průmysl, ani pro německý průmysl. Já myslím, že to každá racionální úvaha a doba do budoucna ukáže. Musím souhlasit s panem senátorem Krejčou, že bohužel těm věcem věnujeme velmi malou pozornost v projednávání. Já jsem tento materiál zdědil. Zdědil jsem ho bohužel – ta pozice byla projednávána v období vlády pana premiéra Fišera. Nám tady velmi často v českých rozhodnutích projdou pozice, jak vidíme politiku 2020, a my je v těch obecných schématech nějak schválíme. Ale toto jsou pak ty konkrétní kroky, které jsou v těch obecných věcech schovány. To jsou kroky, které vyplývají z Roadmap 2050, kde se píší čísla, jako 100 miliard eur, a není to žádný peníz. A všichni si vlastně řekneme, že by se nám taková Evropa líbila, akorát už tam nikdo nenapíše, kdo těch 100 tisíc, 100 milionů a 100 miliard eur a kde vlastně vezme. Pokud budeme neustále zatěžovat český průmysl všemi nápady, dalších zátěží z emisních povolenek a podobných věcí, a budeme snižovat emise pouze v Evropě, tak se nám stane jedna jediná věc, že celý průmysl se zvedne, z Evropy odejde, bohužel do lokalit, kde žádné regulace nejsou. Pro nás to bude znamenat obrovskou ztrátu konkurenceschopnosti. Protože Evropa v této chvíli bohužel čelí něčemu, nebo ne bohužel, je to přirozené, co posledních 40 let nemusela řešit, to je obrovská konkurence v třetích zemích, které startují a jsou schopny Evropě konkurovat. To jsou poznámky k tomu, abychom byli opatrní. Pokud se tu dnes takto bavíte, s takovou emocí o tom, jestli jenom nechat udělat štítky, tak vás upozorňuji, že Evropský parlament hlasuje v této chvíli nebo v tomto období o směrnici o energetické náročnosti budov, kde jsme velmi tvrdě drželi pozici, aby se nevydefinovaly původní návrhy Evropského parlamentu, které by nesly tak enormní zátěž pro veřejné rozpočty, kterou si neumíme představit. Teď jsme se dohádali aspoň na tom, že jsou ty parametry velmi vágní, že se to bude týkat jenom státních budov a ne budov samosprávních. Že většina budov, které máme, státní, jsou památkové, ty jsou z toho vyjmuty. Zavolejte všichni svým europoslancům, jak budou v tomto hlasovat. Bohužel ta energetika – nebo bohudík – je něco, co se nechová podle politiky. Měli bychom v této oblasti – a tady si myslím, že je třeba dát stranou stranické dresy – hájit principy, které jsou velmi prospěšné pro český stát. To je konzervativní pohled na to, jak ten energetický mix máme mít nastaven, jaké kroky

193

máme dělat. A opravdu velmi razantně v Evropě dávat najevo, že to je výsostné právo každého státu a že musí být děláno velmi opatrně, velmi racionálně. Dnes se, jestli zaznamenáváte, vede debata o tom, jestli se nebudou muset náhodou dotovat lehce ceny elektrické energie z jádra. Elektrická energie z jádra, kdyby nebyly ceny tak pokřiveny právě dotacemi na obnovitelné zdroje – obstojí v této chvíli naprosto excelentně. Co je problém – že při těch dotacích všech malých zdrojů energetické společnosti dneska baví stavět už jenom dotované zdroje. Protože postaví fotovoltaiku nebo malý větrník, a mají garantováno od státu výkupními cenami a od svých zákazníků, kteří to dostanou příkazem od státu, že to bude vynášet. Ale přenosovou soustavu už stavíme za svoje. Německo poměrně hrdinně odstupuje od atomu. Pak já ale říkám: Postavte si svoji přenosovou soustavu, ať se nevalí ta elektrická energie přes nás. Tím chci jenom říct, že energetika je poměrně složitá. Myslím, že argumentace vás všech je velmi rozumná. Snad jenom poznámka k panu senátoru Vystrčilovi. Zákony snad nemají mít úplně edukativní model, abych se, když si ho přečtu, nadchnul pro to, že je třeba zateplovat. To má vyplývat přirozeně z trhu. Má mi být jasné, že když zateplím, budu platit méně. To je motiv, který nás k tomu přirozeně vždycky vede. My bohužel v energetice děláme někdy věci, že lidi nutíme dělat něco, co se ještě nevyplatí. To je právě ten zásadní problém. Tady poprosím o trochu shovívavosti, byť mám s řadou z vás velmi podobný náhled. Jsem přesvědčen a snažím se, aby ministerstvo pod mým vedením nedělalo cokoli, co je jakoby navíc. Tady se nám stane pouze jediná věc, pokud tento zákon v této chvíli zamítnete, on se sem v podstatě vrátí ve velmi podobné poloze, nevím, co tam věcně lze upravit. Jsem přesvědčen, že jsme se skutečně snažili držet na té minimalistické variantě. A jestli má být něco zátěž pro veřejné rozpočty, tak skutečně směrnice, která se teď projednává v Evropském parlamentu, její dopady budou skutečně komplikované. Udělat štítek na rodinný dům, pokud ho chcete prodat nebo pronajmout, bude otázka třeba 7 – 8 tisíc. Já rozumím tomu, že je to nepříjemná záležitost, nikdy bych to nevymýšlel. Znovu říkám, zdědil jsem to a teď stojím před tím, to obhajovat. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že to úplně neúnosná věc v této chvíli není. Jenom jsem tím trochu rozsáhlým vstupem chtěl vysvětlit, jak je to v energetice v Evropě složité. Skutečně musím říct, že nejsem pro cokoli, co by mělo navíc zatěžovat české domácnosti, české občany, české podniky, protože jsem přesvědčen, že musíme připravit takovou koncepci, která tu energii opravdu bude šetřit. Ale je to někdy složité, protože velmi často v energetice politizujeme, hrajeme politické hry a ono to úplně v energetice nefunguje. To je poměrně exaktní věc, která funguje na logických fyzikálních zákonech a parametrech. Já v této chvíli poprosím o schválení tohoto zákona, byť rozumím všem vám, kteří k tomu máte nějaké výhrady. Chci vám v této chvíli garantovat, že nás čekají ještě mnohem zásadnější rozhodnutí v oblasti energetiky, než jsou štítky. A to, že směr k nějaké energetické účinnosti je správným směrem – vláda dnes, chci potvrdit slova paní senátorky, schválila rozdělení peněz za emisní povolenky. My předpokládáme, že bychom při současné ceně měli získat nějakých 88 miliard Kč, přičemž 50 % by šlo jako příjem do státního rozpočtu, tedy pro ministerstvo financí, a 50 % by se využívalo na snížení emisí a řekněme snížení spotřeby energie. Dělilo by se to mezi MPO a MŽP. To znamená, abychom emise ovlivňovali jak na zdrojích, které je vyrábějí, tak na přenosu, tak na konečné spotřebě, tedy zateplování rodinných domů. Tam já vidím motivaci více než v zákoně, nabídnout nějaké

194

podmínky, které budou poměrně únosné. MŽP by tím mělo získat zhruba 30 miliard Kč, což je poměrně velká částka, která by řadu těchto procesů mohla řešit. Rozumím tomu, že vás určitě pro tento zákon velmi těžce nadchnu, protože pro něj nejsem úplně nadchnut sám, ono se to těžko dělá. Ale vnímám toto jako racionální krok, který si myslím, že v této chvíli musíme udělat. Snad je to minimalistická varianta, kterou jsem mohl přinést. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Paukrtová. Ne. Táži se zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Horníka. Také si nepřeje vystoupit. Poprosím tedy garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové. Vždycky jsem zde kritizoval energetickou politiku EU. Nicméně nemyslil jsem si, že tento zákon bude projednáván tímto způsobem. Já bych nenazval, že byl projednáván zdravým rozumem. Já jsem jenom čekal, že tento zákon může i za to, že se rodí špatné děti. Takže to nepovažuji za moc korektní. Nemám rád, když se věci neříkají po pravdě. Samozřejmě, že ve všech bytových domech máme dneska měření. Máme tam měření elektriky, plynu, kde je to vytápěno ústředním topením také. Není to dávno, co jsem zde obhajoval to, že není potřeba dělat trojí měření, že rozpočtová metoda je dostatečná. Prosím vás, ty naše domy nejsou žádné pastoušky, jsou vybaveny tímto měřením. Nedovedu si představit, že by obyvatelé strpěli, že budou platit něco, co není jasně doloženo. Takže to jenom, abychom si zase nenalévali situaci horší, než je. Teď se pokusím objasnit jednu politiku Evropské unie, abychom věděli, o co jde. (K senátoru Víchovi, který hovoří s dalším senátorem:) Petře, jestli můžeš. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, prostřednictvím paní

předsedající. Senátor Jiří Bis: Ano. O co jde? Samozřejmě, že programy 2020, co jsme

přijali, šetření energií, účinnost atd., na normální ekonomické bázi dnešního dne nejsou rentabilní. Dokonce zateplování paneláků, to nejjednodušší, co je, kdyby se při tom neděla zadarmo fasáda, tak to není správná ekonomická návratnost. Toto bychom měli vědět. Evropská unie chce, abychom měli větší účinnost, než je jenom zateplení paneláků. Protože tvrdí, že energie v nejbližší době bude výrazně dražší, než je dneska. Aspoň Unie pro to, aby byla výrazně dražší, z mého pohledu dělá skutečně hodně. (Nonverbální projevy souhlasu z různých stran sálu.) A pro to, aby se ty domy na to připravily, jde administrativním způsobem a dělá vyhlášky, které vyžadují účinnost užití energie výrazně větší, než by odpovídalo dnešním podmínkám ekonomickým. Je to tedy příprava na ne zrovna jasnou a hezkou budoucnost v energetice a v cenách energií. Z tohoto pohledu je potřeba chápat, že energetický průkaz nejsou vyhozené peníze. Blázen, který neudělá projekt před tím, než chce něco dělat. To já jako inženýr nemohu slyšet, tyto věci. Prvně musím vědět, jak to vypadá, kde mám úzká místa, co budu napravovat. Nebudu zateplovat stěny, když mám kritické místo jinde. A když to neudělám, když to nezjistím, tak to nevím. Takže to je smysl energetických průkazů. Abychom zase neříkali, že je všechno jenom špatné. Snad ještě poslední věc. Srovnávali jsme, a dělali jsme to i s kolegou Vystrčilem, co je navíc proti směrnici. Proti směrnici jsou tam navíc dvě věci. Ta první 195

je pokus o to, aby se měřila účinnost kondenzačních elektráren, které vyrábějí elektrickou energii kondenzačním způsobem, z hnědého uhlí, za cenu uspořit toto uhlí, pokud to není prováděno s dostatečně vysokou účinností. To znamená, aby bloky, které mají 20procentní účinnost, byly znevýhodněny proti blokům, které mají vyšší účinnost. Takže to je tam navíc. A druhá věc – je tam navíc určitý způsob určování, do kdy mají být energetické průkazy budov, kde je vysvětlení ministerstva, že to bylo optimalizováno. Aby nedocházelo ke střetu majitelů bytů, kteří je chtějí prodat, s ostatním okolím, je toto nejvhodnější metoda. Takže to je asi z mého pohledu. Chtěl bych jenom říci, že vystoupilo celkově 12 senátorů a senátorek, 2 senátoři dvakrát. Na základě toho, co schválil náš výbor a podvýbor, doporučuji schválit tuto problematickou novelu zákona. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Máme zde k hlasování, pokud já jsem zachytila, dva návrhy. Za prvé schválit, což byl výborový návrh, za druhé zamítnout. Ještě jsem zachytila snad avízo případného pozměňovacího návrhu. Svolám v této chvíli všechny k hlasování, abychom se do toho mohli pustit. Kolegyně a kolegové, je zde požadavek na to, abych vás odhlásila, protože to vypadá, že nás tu není tolik, kolik je na displeji. Takže odhlašuji všechny. Prosím vás, abyste se znovu přihlásili. Svítí-li všem modré světýlko, pak je to v pořádku. My jsme se k hlasování svolali, dávám tedy v této chvíli hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak byl výborový návrh. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 29, proti bylo 15. Návrh byl přijat. V tom případě jsme splnili vše, co jsme splnit měli. Blahopřeji panu ministrovi, děkuji zpravodaji za odvedenou práci a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

23. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami (evropský senátní tisk č. N 159/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 159/08 a N 159/08/01. (Ruch v sále.) Já vás poprosím, abyste své debaty přenesli do předsálí a abychom umožnili panu ministrovi důstojně projednat následující bod. Takže prosím, pane ministře, abyste nás seznámil s těmito materiály. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba: Vážená paní předsedající,

kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Já velmi děkuji a omlouvám se, sebral jsem vám tím původním kontroverzním návrhem tolik času. V téhle chvíli předkládám něco, co je možná ukázkou toho, že bychom si měli ty věci hlídat už ve svém začátku, když začínají, abychom se pak nedostali k tomu, že se najednou stalo něco, co už musíme pouze implementovat. A to je v této chvílí Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie 196

s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami. Dámy a pánové, v podstatě v této chvíli musím říct, že se jedná o připravovanou agendu Evropské unie a Evropského parlamentu a návrh Evropské komise na přijetí unijního nástroje, který by měl fungovat v oblasti mezinárodních zadávání veřejných zakázek. Jde tam o značně citlivou a kontroverzní iniciativu, a proto jsem rád, že jí Parlament ČR věnuje pozornost již v počáteční fázi jejího projednávání. To je totiž přesně o tom, abychom potom nekoukali, co se to vlastně stalo. Jedním z citlivých momentů návrhu je, že návrh by přesouval pravomoci národní na úroveň Evropské unie. Členské státy by v podstatě už nemohly samy rozhodovat o tom, že vyloučí některého z uchazečů ze třetích zemí. O možnosti vyloučení by na základě členského státu rozhodovala komise, přičemž u zakázek pod 5 milionů eur by vyloučení nebylo možné. Dále by komise svými akty mohla některé třetí země z nadlimitních výběrových řízení vyloučit předem, pokud by měla pocit, že daná třetí země neposkytuje reciproční přístup na svůj trh ve veřejných zakázkách. Úprava by se vztahovala na všechny veřejné zadavatele v Evropské unii. Komise si od nástroje založeného na principu v podstatě cukru a biče slibuje větší otevření veřejných zakázek pro zahraničí, pro unijní podniky. Otevírání trhu musíme říct, že my považujeme za nepochybně žádoucí. Česká republika je závislá na exportu a bezesporu nutně potřebuje zvýšit vstup do oblastí zemí třetích. V této chvíli ale nemůžeme podpořit tento návrh, a to z řady důvodů. Za prvé nevěříme, že uzavření unijního trhu, nebo hrozba tím přiměje třetí země k otevření svých trhů. A ani si neumíme představit, jak by Evropská unie tyto země na základě svého nějakého vnitřního předpisu přiměla. Obáváme se spíše odvetných opatření a negativního vlivu na iniciativy, které probíhají na úrovni mnohostranných nebo dvoustranných jednání, což zvláště pro Českou republiku s tím, jak se potřebujeme na třetích zemích prosazovat, by mohlo být velmi kontraproduktivní. Reálná je i ztráta příležitosti unijních podniků na trhu Evropské unie, které mohou být subdodavateli zahraničních uchazečů nebo naopak nebudou moci naplnit podmínku alespoň 50 % původního obsahu zboží a služeb v rámci své vlastní nabídky. Omezení okruhu uchazečů by mohlo mít dopad na ceny a dostupnost některých služeb a technologií. A v neposlední řadě na riskantnost návrhu poukazuje, jak jsem říkal, byznys v Evropské unii a v České republice. My jsme připraveni Komisi dál podporovat v tom jejím úsilí na úrovni mezinárodních jednání, zejména nám jde o ty bilaterální dohody o volném obchodu, které jsou vhodným smluvním nástrojem Unie k prosazování se na třetích trzích. V této chvíli se jedná s Indií, Kanadou, text je sjednán s Ukrajinou, před zahájením jsou jednání s Japonskem, Spojenými státy, Vietnamem atd., dohody na vládních zakázkách v rámci WTO, a aktuálně probíhají jednání o přistoupení k této dohodě s Čínou. My si uvědomujeme složitost těchto jednání, ale jsme přesvědčeni, že právě při těchto jednáních musí vznikat volný přístup těch subjektů z jednotlivých zemí na své trhy. Nejde to udělat nějakým vnitřním nařízením, jsme přesvědčeni, že to by byla spíše blokace. Pro úplně reální vysvětlení, co by to znamenalo, že by nám někdo z Evropské komise mohl přikázat, ať vyloučíme třeba ruskou nabídku z Temelína. To je reálně, o čem se bavíme, že bychom tuto pravomoc svěřili Bruselu. Pokud by se mu zdálo, že třeba Rusko dostatečně nepoptává nebo neumožňuje

197

vstup českým a unijním subjektům, tak by nám toto Evropská komise mohla zakázat. Jsem přesvědčen, že to by pro Českou republiku bylo velmi problematické. Měl jsem včera schůzku s paní francouzskou ministryní zahraničního obchodu a musím říct, že naopak Francie velmi enormně tuto záležitost podporuje, byť z mého pohledu nesmyslně, protože i jejich export je ze 60 % vázán do Evropské unie a potřebují tu diverzifikaci úplně stejně jako my. A my jsme přesvědčeni, že toto nástroj k diverzifikaci není, že je třeba trvale jednat na bilaterálních a mnohostranných jednáních a za Evropskou unii v rámci těch smluv dohadovat ty podmínky. Ale mít představu, že to vyřešíme tímto opatřením, ne. Z tohoto pohledu a z tohoto důvodu vám předkládáme stanovisko, tak jak jej předkládáme, že tuto iniciativu v této chvíli Česká republika nepodporuje, má k ní své výhrady. Tak aby bylo dopředu jasno, a pak jsme tady bohužel zase nestáli a nekoukali, že najednou nám někdo začne z Evropské komise vylučovat nějaké subjekty z našich veřejných zakázek. Toto asi vysvětlení podstaty toho materiálu. Velmi děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo N 159/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Táborský není a zastoupí ho pan senátor Antonín Maštalíř. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Ruch v sále.) A kolegy poprosím, aby skutečně své debaty přenesli a vytvořili důstojné prostředí. Děkuji za pochopení. Senátor Antonín Maštalíř: Dobrý večer, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já si dovolím v zastoupení pana senátora Táborského říci jenom pár slov. Já bych tu problematiku, kterou pan ministr tady dopodrobna rozebral, shrnul pouze v několika málo bodech. Hlavním cílem nařízení je zlepšit podmínky, za kterých se firmy z Evropské unie mohou účastnit veřejných zakázek ve třetích zemích. V současné době totiž dodavatelé v Evropské unii čelí v těchto zemích překážkám. EU zatím ponechává trh veřejných zakázek do značné míry otevřený. A to i navzdory rostoucímu tlaku ze strany členských států. Nařízení proto hodlá řešit tuto nerovnost a vyvinout tlak na obchodní partnery prostřednictvím dvou provázaných opatření. V první řadě chce posílit postavení EU při jednání o přístupu evropských firem na trh třetích zemí. Snaží se tak objasnit pravidla upravující přístup státních příslušníků, zboží a služeb ze třetích zemí na trh veřejných zakázek Evropské unie. Konečným cílem je zlepšení obchodních příležitostí pro firmy EU v celosvětovém měřítku. Výbor pro záležitosti Evropské unie se zabýval tímto evropským senátním tiskem a přijal k němu usnesení. A já vám přečtu nyní ze zpravodajské zprávy pana senátora Josefa Táborského. Výbor po rozpravě přijímá k návrhu na řízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení. Zadruhé, doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb

198

Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Zatřetí, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Josefa Táborského, v jehož zastoupení tady nyní hovořím. Začtvrté, pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Tolik ode mě, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego, a

požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu tak, abyste se k ní na závěr mohl vyjádřit. Otvírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana navrhovatele, pana ministra, zda ještě chce něco dodat? Ne. Pan zpravodaj, předpokládám, také ne. Čili můžeme hlasovat o návrhu usnesení, jak nám byl předložen panem zpravodajem. A máte ho v písemné podobě jako přílohu usnesení výboru pro záležitosti EU. Svolám všechny do jednacího sálu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které bylo přílohou usnesení výboru pro záležitosti EU. Aktuálně je v sále přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Nefunguje? Teď ano? Takže ještě jednou, kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 67 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji tedy, pane ministře, děkuji panu zpravodaji i vám za tentokrát rychle projednání a projednávání tohoto bodu končím. A poprosím o vystřídání zde. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dalším bodem dnešního programu je "Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony". Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 374. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí… (Upozornění z pléna o přehození bodu.) Tak, omlouvám se, přišel jsem k hotovému. Hromádka návrhů byla takto sestavena, takže jsem začal špatně. Takže se opravuji, protože dalším bodem je

24. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 373) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 373. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pan ministr je připraven a již hovoří, prosím.

199

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, mnohem raději bych začal tiskem 374, nicméně musím se smířit s tím, že nejprve to, co je pro mě velmi nepříjemné předkládat, nicméně jiného mi nezbývá. Návrh zákona je dílčí novelou zákona o důchodovém pojištění, představuje dočasné parametrické opatření, které spočívá v úpravě stanovení výše zvýšení vyplácených důchodů z období let 2013 – 2015. Návrh zákona má jako součást celkové vládní fiskální strategie přispět ke snižování deficitu veřejných rozpočtů a ke stabilizaci státního rozpočtu v dalším období. Navrhované opatření se týká úpravy mechanismu automatického zvyšování vyplácených důchodů, které významným způsobem každoročně výrazně navyšuje výdaje na důchody. Výdaje na důchody přitom představují přibližně 30 % všech výdajů státního rozpočtu. Úprava tohoto mechanismu zvyšování vyplácených důchodů se týká období tří následujících let. Navrhuje se, aby se v tomto období vyplácené důchody zvyšovaly tak, aby zvýšení místo plnému růstu cen odpovídalo jen jedné třetině tohoto růstu. S tím, že zvýšení ve výši jedné třetiny růstu reálné mzdy zůstává zachováno. Tato úprava představuje jedno z opatření vlády ke snížení deficitu státních rozpočtů v uvedeném období a přispěje také ke zmírnění nepříznivé bilance mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na důchody. Pokud mám uvést absolutní čísla, tak celková úspora státního rozpočtu v období let 2013 – 2015 je odhadována na 48 miliard korun. Jistě se jedná o návrh nepopulární, z rozpočtového hlediska je ale nejen mnou, ale i celou vládou považován za nezbytný. Při hledání optimálního způsobu považuji tento návrh za nejvíce vyvážený, i když samozřejmě největší úsporu by přineslo úplné zmrazení valorizace důchodů. Také možná řada z vás ví, že původní návrh, který vláda projednávala v tom konceptu jednotlivých opatření na roky 2013 – 2015, a já bych chtěl v této souvislosti poznamenat, že jsem rád, že vláda nakonec rozhodla alespoň o částečné valorizaci. Chtěl bych v této souvislosti poznamenat, že i přes zpomalení tempa valorizace důchodů bude Česká republika i nadále patřit mezi země s nízkou mírou rizika ohrožení chudobou. Návrh zákona obsahuje také dvě legislativně technické úpravy a dále doplnění zmocnění pro vládu k řešení převodu důchodových práv úředníků některých institucí EU, aby postup ČR v této oblasti nebyl příliš velkorysý a přiblížil se praxi ostatních členských států. Jde o to, aby se převod důchodových práv realizoval povinně jen v případě služebního a pracovního řádu úředníků a ostatních zaměstnanců EU, to znamená na základě přímo aplikovatelného nařízení č. 259/68, a aby se na ostatní zaměstnance institucí EU tento převod vztahoval jen na základě dohody ČR s příslušnou institucí. Podobně postupují i ostatní členské státy. Dosavadní ustanovení zákona o důchodovém pojištění o převodu důchodových práv je totiž koncipováno příliš široce, to znamená nad rámec tohoto přímo aplikovatelného nařízení, a pro tuto širší vnitrostátní úpravu není žádný racionální důvod. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za pozornost a samozřejmě jsem připraven vyslechnout vaše názory, námitky a připomínky, a také se k nim případně vyjádřit. Ještě jednou děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

200

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 373/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh následně projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi, a to jako senátní tisk č. 373/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hajda. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 373/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová. A tu nyní poprosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámila. Prosím, paní kolegyně, máte slovo. Senátorka

Božena

Sekaninová: Vážený

pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Podstatou předloženého návrhu zákona je navrhovaná změna v § 67, zákona o důchodovém pojištění, kde jsou upravena pravidla pro zvyšování důchodů. Současná právní úprava vychází z toho, že vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd, zjištěným za stanovené období. Vyplácené důchody se zvyšují pravidelně každý rok, a to v lednu. Zvýšení důchodu je zákonem stanoveno tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo 100 % růstu cen a dále též 1/3 růstu reálné mzdy. Základní výměra důchodu je zvyšována na základě růstu průměrné mzdy a procentní výměra na základě růstu spotřebitelských cen. Zvýšení důchodu stanoví prováděcí právní předpis, který v případě pravidelného zvyšování důchodu musí být vydán do 30. září příslušného kalendářního roku. Navrhovaná změna spočívá v tom, aby při zvyšování vyplácených důchodů se pro zvýšení procentní výměry, prováděné na základě růstu cen, použila v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 jen 1/3 procentního přírůstku spotřebitelských cen. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona, ve znění předloženém vládou schválila. Z přítomných 186 poslanců pro návrh hlasovalo 95 poslanců a 89 bylo proti. Pokud jde o navrhovanou změnu časově ohraničené restrikce tzv. valorizačního mechanismu pro zvyšování důchodů, jde především o záležitost věcného rozhodnutí o vhodnosti či nevhodnosti této úpravy. V této souvislosti lze poukázat na skutečnost, že dne 21. června 2012 byla zástupci Rady seniorů ČR předána v PS petice zaměřená proti nižší valorizaci důchodů, kterou podepsalo přes 27 000 občanů. A k této petici bude uspořádáno v Poslanecké sněmovně veřejné slyšení. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zabýval, ale nepřijal žádné usnesení. Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění. Při hlasování ale nezískaly potřebnou většinu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, jako

zpravodajko a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Ano, pan senátor vystoupí. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Čistě z pozice člena ústavně právního výboru musím konstatovat, že z hlediska ústavnosti zákona patrně nelze mít žádné pochybnosti. Z hlediska věcné správnosti však nelze opomenout, že předkladatelé zákona pracují v oblasti daně z přidané hodnoty s několika pojmy, protože zajímalo by nás spíš, zdali analýza,

201

která byla dělána, počítala teď s vládním návrhem zákona, který leží v PS, nebo projednává se v PS a mění obě sazby DPH. Jak už zde bylo řečeno, obsahově je ten zákon víceméně věcný, záleží to na politickém rozhodnutí, a já vás jenom seznámím s usnesením ústavně právního výboru, který navrhuje tento zákon zamítnout. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, a ptám

se ještě pana senátora Hajdy, za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zda si přeje vystoupit? Přeje si to a právě se ujímá slova. Prosím. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně, vážení kolegové. Hospodářský výbor svým 287. usnesením k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155 z roku 1995 o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zaujal toto stanovisko. Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Petra Šimerky, náměstka ministra práce, a po mé zpravodajské zprávě doporučuje dnešnímu zasedání Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, za vaši krátkou zprávu a ptám se pro jistotu, zda někdo navrhuje, abychom podle jednacího řádu, tedy podle § 107 rozhodli, že vyjádříme vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tady není, takže já mohu otevřít obecnou rozpravu. Mám tu dvě písemné přihlášky, v pořadí – nejdříve paní senátorka Božena Sekaninová, po ní pan senátor Jan Hajda. Prosím. Senátorka

Božena

Sekaninová: Vážený

pane předsedající, vážené

kolegyně, kolegové. Obyčejná slušnost a pocit zodpovědnosti mi nedovoluje souhlasit s předloženým návrhem na snížení valorizace důchodu v letech 2013 – 2015. Pan ministr při předložení tohoto návrhu argumentoval konsolidačním balíkem vlády výdaji na důchody, které činí 30 % všech výdajů státního rozpočtu i skutečnosti, že stát uspoří za uvedené období 48 mld. Kč. Tyto důvody mohou být pro někoho relevantní, ale já se ptám, dovede si pan ministr a vláda představit, v jakých podmínkách žijí mnozí senioři? Zkuste si představit, že z průměrného důchodu 10 500 Kč, a ne každý na něj dosáhne, člověk musí uhradit nájem, energie a další položky. Uvedu vám jeden konkrétní příklad. Žena, věk 75 roků, žije sama v nájemním bytě, celý život vykonávala profesi dětské sestry v jeslích. Po odchodu do starobního důchodu si přivydělávala jako hlídací teta, dnes už jí to věk však nedovoluje. Po zaplacení všech nezbytných plateb a nákladů spojených s bydlením jí zůstává slovy třicet pět korun na den na jídlo. Její strava se většinou skládá z pečiva vlastní výroby a zeleniny, kterou jí dává sousedka, jež má zahrádku. Mám pořád v hlavě větu, kterou mi řekla při nezávazném ženském povídání o vaření: "Nemyslete si, já jsem také mlsná. Když dostanu důchod, tak si u řezníka koupím tři špekáčky a všechny je najednou sním." A víte, co tu paní nejvíc trápí? Že je unavená. Má svůj věk a s tím související zdravotní obtíže a ráda by dožila v nějakém příjemném domově pro seniory, ale ten si nemůže dovolit, protože nemá dostatečný příjem na úhradu této sociální služby. A těmto lidem budeme reálně snižovat již tak nízké příjmy? Vedení státu je obdobné jako vedení firmy. Žádná firma ani stát dlouhodobě nemůže vydávat více peněz, než jsou její příjmy. S tím nelze, než souhlasit. Vnímám 202

však jako vysoce nemorální, že v době, kdy celá společnost hovoří o milionových položkách vydaných na odměny státním úředníkům, kdy se projednává zvýšení platů soudcům, státním úředníkům, poslancům i nám, kdy se nakoupí předražené, mnohdy zbytečné a nefunkční nové softwary na některá ministerstva, kdy lidé jsou zahrnuti informacemi o předražených vládních zakázkách, o vyhození 2 mld. za nefunkční projekty IZIP...? A tak dále, atd. Ve stejné době se projednává snížení důchodu o 100 Kč měsíčně. Ve stejné době pan ministr hovoří o konsolidačním balíku, jehož součástí je úspora na těch, kteří už nemají kde uspořit, kteří mají nejméně sil k vlastní obraně, kteří již dnes žijí nejen na hranici, ale velmi často pod hranicí chudoby. Ve vztahu ke skutečnosti, že letošní rok byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, je tato situace spíše ironickým výsměchem, než podporou mezigenerační solidarity. Tu nevychováváme v našich dětech žádnými rezolucemi, prohlášeními a programy. Stejně jako naše děti i společnost k ní přivedeme jen a jen vlastním příkladem. A neustálé opakování, kolik důchodci stojí státní rozpočet a kolik je třeba na nich ušetřit, není tím nejlepším příkladem. Naopak. Jen mimochodem, stát seniorům nedává nic zadarmo. Každý z nich si na svůj důchod po celý svůj aktivní život spořili odvody na důchodové pojištění. Tato vláda opravdu musí šetřit, ale ne na těch nejslabších skupinách obyvatel. Musí konečně začít šetřit ve svých výdajích na svých nereálných a prodělečných projektech, na svých předražených zakázkách atd. Nesouhlasím s předloženým návrhem na snížení valorizace důchodů a podporuji návrh na zamítnutí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, druhý písemně přihlášený je pan senátor Jan Hajda. Má slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Domnívám se, že v těchto chvílích se nacházíme na určité křižovatce. Domnívám se, že vláda si neuvědomuje při svých škrtech, že lidé se odmítají chovat podle nějakých vzorců. To dokazuje letošní předpokládaný propad na DPH, kdy je pokles proti loňskému roku při zvýšení asi o 5 %. A to chceme v příštím roce převést 20 miliard do druhého pilíře. Minulý týden jsem se zúčastnil za Senát jednání na předsednictvu vlády s doporučením Evropské komise pro českou vládu na rok 2012 a 2013. Řeknu, poněvadž to budeme probírat na dalším plénu, jenom 3 body, co doporučuje Evropská komise: zamezit plošné škrty, zajistit prorůstové výdaje a přijmout opatření ke zlepšení výběru daní. Ale vláda ČR postupuje úplně obráceně. Škrtá, omezuje spotřebu, nyní důchody, a tím podtrhává a podřezává ekonomiku. Vláda krátí spotřebu za 3 roky u důchodců cca o 45 miliard, ale jaká je situace důchodců? Zdražují se léky, zdražují se potraviny, zvyšuje se nájemné a řada lidí nemá šanci přežít, především osamocení senioři, bez toho, aniž by jim vláda pomohla. A vláda by jim měla pomoci jednoduchou, standardní a zákonnou cestou. Jestliže se zvyšují ceny, tak to musí také zohlednit valorizace důchodů. Jestliže rostou životní náklady seniorů, tak to musí vláda zohlednit ve své sociální a penzijní politice. To, co tady dnes navrhuje pan ministr Drábek, je likvidace životní úrovně velké části seniorů v naší zemi, zejména těch, kteří žijí sami, zejména těch, kterým už třeba nikdo nemůže pomoci, zejména těch, jejichž rodiny jsou třeba postiženy

203

nezaměstnaností a dneska nemají peníze na to, aby připlácely svým rodičům v penzi, aby jim udržely slušnou a přiměřenou životní úroveň. Naopak tahle vláda se postarala o to, aby důchodci ve svých nákupech léků a potravin zaplatili chystanou důchodovou reformu. Zvyšováním DPH u potravin a léků získává vláda peníze pro financování tzv. druhého pilíře. To znamená, důchodci ve svých nákupech, ve svých platbách za vodu apod., ve svých platbách za veřejnou dopravu financují důchodovou reformu těm nejbohatším, pro které je výhodná. My jsme přesvědčeni, že lidé, kteří celý život poctivě pracovali, si zaslouží důstojnost ve stáří. A nyní mi v závěru mého vystoupení dovolte jednu poznámku, jaký je postoj vlády. Dnes odpoledne přišel do Senátu zákon, který budeme projednávat 15. srpna, zákon o církevních restitucích. Jak je možné, že vláda v tomto zákoně garantuje úrokovou míru zvyšující se podle skutečné inflace někomu na 30 roků dopředu, a tady v podstatě u důchodců tvrdí, jak je to nemožné, jak se musí spořit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a nyní již podle elektronických přihlášení paní senátorka Marta Bayerová má slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. V důvodové zprávě k tomuto návrhu změny zákona se uvádí, cituji: "Cílem návrhu zákona je dočasně omezit v letech 2013 – 2015 výši zvýšení důchodů stanovenou zákonem o důchodovém pojištění a přispět tak ke stabilizaci bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu." Konec citace. Z návrhu samotného pak vyplývá, že celkově dojde za 3 roky ke snížení reálné výše důchodů zhruba o 13,1 procentního bodu. Za tu dobu stát uspoří na důchodech a výdajích asi 47,8 mld. Kč. Tím se sníží relace důchodu ke hrubé mzdě ze 41,5 % na 38,4 %. Průměrný starobní důchod se za tyto 3 roky sníží zhruba o 16.296 Kč, což jsou skoro 2 důchody. Navíc budou další důchody valorizovány z takto ponížených základů. To vše při rostoucí inflaci, zvyšování DPH, zavádění a další zvyšování poplatků si nedovedete představit. Současně se připravuje rušení některých regionálních nemocnic, což kritizuje i Asociace českých a moravských nemocnic. Chystají se změny v oblasti příspěvku na bydlení, čímž se dostanou tisíce seniorů s rodinami a dětmi pod hranici existenčního minima. Předtím varuje i ombudsman a uvádí, že to může znamenat porušení ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi. Vláda však takovými opatřeními skutečně směřuje ke svému cíli, tedy ke stabilizaci bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu. Při snižování důchodů, rušení nemocnic, omezování příspěvků na bydlení a dalších opatření se budou náklady na důchody skutečně snižovat, protože důchodci budou rychle umírat. Tento návrh změny zákona je součástí asociální politiky současné vlády. Vlády, která umí darovat církvím 135 mld. Kč a důchodcům snížit valorizaci důchodů. Tento návrh změny zákona a tato vláda škodí lidem, proto budu hlasovat proti tomuto návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, o slovo

se přihlásil pan senátor Zdeněk Besta, prosím. Senátor Zdeněk Besta: Dobrý pozdní podvečer, vážený pane předsedající,

pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. 204

Máme zde schvalovat změnu zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Je to změna poměrně jednoduchá, vždyť se týká, jak je v úvodu uvedeno, i dalších 55 zákonů a 1 nálezu Ústavního soudu. Ale hlavně se týká milionu důchodců v naší zemi. Vlastní změna je vyjádřena 4 body, které mění 4 paragrafy původního zákona 155/1995 Sb. Nejsem příznivcem megalomanských slibů, že důchodcům poskytneme 13. důchod, jak to bylo při minulých volbách, ale jsem zásadně proti drastickému snižování reálné hodnoty stávajících důchodů, které jsou ve své většině již dnes nižší než ve zbytku Evropy, kde se vydává průměrně na důchody 12 % HDP a u nás je to pouze 10 %. Nic by se asi moc nedělo, kdyby inflace byla např. do 1 %, ale všechny prognózy ukazují, že to může být až 6 %. To je citelný zásah do peněženek seniorů, kteří tyto experimenty vlády rozpočtové odpovědnosti zaplatí dvakrát, jednou nepřímo ve zvýšení DPH zejména za potraviny, léky a bydlení, a podruhé v tříleté snížené valorizaci důchodů, jak je navrženo v tomto zákoně. Valorizace je snížení napořád, protože pokles za tři roky už nikdy nikdo důchodcům nevyrovná. Každá další valorizace bude z nižšího a nižšího základu. Lze vypočítat, že celková ztráta za 10 let u průměrných důchodců bude činit kolem 70 000 Kč. Ano, tato vláda postupuje v duchu hesla, že ovce se stříhá snadněji než vlk, a proto břemeno úspor a šetření uvalí na ty, kteří se jim obtížně mohou bránit. Změna valorizačních podmínek přinese do státního rozpočtu údajně 48 mld. za tři roky, ale o tolik se sníží i domácí poptávka a kupní možnosti důchodců. Je to o 48 mld. snížený maloobchodní obrat, tím snížený výběr daní, zejména DPH a kruh se uzavírá, ekonomika zpomaluje a živnostníci krachují. Nebylo by lepší hledat jiné zdroje příjmů do státního rozpočtu, např. daň z finančních transakcí by mohla přispět částkou až 10 mld. Kč a ohlídáním předražených státních zakázek jako je ProMoPro, CASA, dálnice apod. by se získalo odhadem dalších 30 až 40 mld. Kč, a to nehovořím o návrhu církevních restitucí za více než 100 mld. Tak bychom mohli pokračovat. Mnohé tady bylo řečeno mými předřečníky. Z mého hlediska, z hlediska senátora za ČSSD i jako seniora mi připadá tento zákon velice amorální, sociálně nespravedlivý a jde o destrukci stávajícího valorizačního vzorce stávajícího důchodu. Proto nemohu a věřím, že i většina senátorů a senátorek, tento zákon podpořit. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má

pan senátor Karel Korytář. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře,

kolegyně a kolegové, u zákonů ať už reformních nebo rozpočtových, přesněji nazváno škrtů, je příznačné, že vždycky se seznámíme s číslem, co to uspoří. Ve vystoupení mých předchůdců zaznělo, že se už nesleduje tolik dopad, který přinese ta která "úspora", zejména u tak silné skupiny, jako jsou důchodci je to reálné snížení jejich důchodů v období tří let. Číslo vypadá úplně jinak. Je potřeba si uvědomit, že skupina důchodců je velmi silnou skupinou. To můžu říci i u zákonů, které jsme projednávali v minulé době, ať už stavební spoření, kdy se hovořilo o 23 mld. přínosů, ale po snížení příspěvku a zdanění úroků číslo bude v budoucnu podstatně klesat a efekt nebude takový, jaký se očekával. To je věc, která mi vadí u tohoto opatření, které směřuje k důchodcům a k valorizaci jejich důchodů. Co považuji za morální facku důchodcům, je, že jedním z mantinelů pro posouzení, co ještě unesou, co ještě jsou schopni přežít, je hranice chudoby. Proto návrh nemohu podpořit pro lidi, kteří celý život poctivě pracují.

205

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má pan

senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, před nějakou dobou jsem stál na chodbě u lékaře. Přišla ke mně jedna stará paní a když mě poznala, řekla mi: Pane senátore, byla jsem politickým vězněm, v 50. letech jsem byla zavřená, ale když mě propustili, žila jsem normálním životem. Pracovala jsem, věděla jsem, že si vydělám na nájem a na stravu, že si ušetřím na dovolenou, že budu mít na oblečení, věděla jsem, že když onemocním, že o mne bude postaráno. Dnes jdu od lékaře – udělala vějíř z receptů – a dále říká: Dnes přemýšlím nad tím, zda mám umřít, protože budu mít léky, ale už nebudu mít na stravu, nebo zda mám umřít, protože budu mít na stravu, ale nebudu mít na léky, protože na oboje nemám. Možná vám prozradím, pane ministře, věc, kterou na vládě asi nevíte. Platy, které máte vy, nemají důchodci a lidé, kteří se živí rukama. Samozřejmě tento návrh podpořit také nemohu. Byl bych ale velmi rád, kdyby se tato vláda už konečně sebrala a odešla do propadliště dějin, aby se začaly dít naprosto normální věci, aby lidé, kteří se živí poctivou prací, nemuseli mít obavy z toho, že nebudou mít na základní životní podmínky. Pane ministře, zkuste si zjistit, kolik lidí odchází z lékáren, protože nemá na léky, už nemá dokonce ani na důležité léky pro jejich zdraví. Nevím, zda tento návrh novely zákona má postupně drasticky snižovat počet důchodců, kteří na základní léky už mít nebudou. Říkám znovu, udělejte něco pro tento stát a odejděte. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se také přihlásil předseda Senátu Milan Štěch, který neuplatnil právo přednosti. Je zatím posledním přihlášeným.

Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, co dnes projednáváme a co je obsahem této novely, od roku 1989 něco tak brutálního, nelidského, nemravného nebylo. Přepočítejte si to na peníze. Hlavně si to přeberte na určité lidské osoby. Jestli se dosud u nás vědělo, že české důchody jsou důchody poměrně slabé a že jsou na hraně článku 30 Listiny práv a svobod, kde se hovoří o přiměřeném zajištění ve stáří, tak jsem přesvědčen, že krok, který nyní vláda a ministerstvo práce a sociálních věcí činí při objektivním posuzování Ústavního soudu, by muselo být shledáno jako krok, který je za hranou Ústavy, resp. ústavní listiny práv a svobod. Uvidíme, pokud návrh projde, budu iniciovat, abychom se na Ústavní soud obrátili a prověřili si Ústavní soud, jak si listinu vykládá a zda už hranici, které bylo v minulosti dosaženo, považuje za limit. Co je dnes navrženo, znamená robustní propad příjmů, a tím i životní úrovně velké části důchodců. Často slyšíme v interních rozhovorech, kdy se snažíme v politické scéně porozumět, ale co máme dělat, když peníze nejsou? Odpovídají si zejména kolegové na pravé straně, že se musí škrtat, bijí se v prsa a říkají, že jsou ti hrdinové, kteří jdou s kůží na buben, i když se občané na ně dívají špatně, ale že pro záchranu republiky to udělat musí. Někteří tomu věří, ale jsem přesvědčen, že někteří tomu vůbec nevěří a že s těmi, kteří tomu uvěřili, manipulují.

206

Peníze jsou, je jich poměrně dost, podívejme se kolem sebe. Nejsme v žádné velké chudobě, tady jsou prstence krásných paláců za desítky milionů korun, jenže se podařilo tomuto politickému směru české pravici peníze těm, kteří bohatství soustřeďují, nasměrovat, nejprve to zprivatizovat, zpolarizovat společnost a pak začít šetřit. "Je to dobrý plán, který se podařil." Pokud se tvrdí, že nejsou peníze na důchody, dalo by se na jedné straně říci, že není divu při takovéto hospodářské politice, resp. bez jakékoli hospodářské politiky. Vzpomeňme si, že před šesti lety Česká republika patřila k lídrům střední Evropy a hlavně střední Evropy v hospodářském růstu, dnes patříme mezi čtyři až pět zemí, když pominu Řecko a Španělsko, které jsou na tom nejhůř. Polsko, Slovensko, vyjma Maďarska jsou na tom všichni lépe. Peníze, pane ministře, máte u prosperujících OSVČ, mám na mysli takové firmy, jako jsou advokáti, různí auditoři, vymahači dluhů apod. Je jich mnoho. Těm jste nastavili paušály a tak nízké odvody zdravotního a sociálního pojištění, že se jim o tom nemohlo snít v žádném jiném období. Toto, co jste tady zavedli, měli v Řecku. Před volbami jste strašili Řeckem, že sociální demokracie zadlužuje zemi a že to dovede do Řecka. Neřekli jste, že tam 9 let vládla pravice, vaše bratrská pravice, s kterou sdílíte stejné hodnoty, ale i v Řecku si možná některé skupiny lidí žili nad poměry, i důchody tam byly vysoké. Především si tam mnoho lidí navyklo jako v České republice neplatit žádné daně, enormně nízké pojištění u největší skupiny, kterou tam mají a tvoří ji tam osoby samostatně výdělečně činné. Nedávno jsme slyšeli výzvu komisaře EU – začněte platit daně. To byl vzkaz Řekům, protože v takovém bordelu systémy nemohou fungovat. Do tohoto stavu jste přivedli Českou republiku, pane ministře, vy za 6 let pravicové vlády. Je to unikátní věc, ale až to jednou bude odhaleno, myslím si, že vám v této zemi bude horko. Peníze máte v šedé ekonomice, která je vám úplně jedno. Vím, že vyznáváte často teorii, že šedá ekonomika je také ekonomika, ale právě je šedá proto, aby někteří mohli mít výhodu proti těm, kteří se chovají podle pravidel. Máte peníze v enormních ziscích, které odtékají z České republiky formou dividend, protože jste umožnili nejnižší zdanění právnických osob ze zisku. Efektivní míra zdanění je méně než 15 %. Stovky miliard tečou každoročně mimo ČR, a to i v takových oborech, jako je obchod a další a vám je to úplně jedno. Kdyby se tyto firmy, které zisky lifrují pryč, podílely alespoň na sponzorování kultury, sportu a sociální oblasti, ale většinou jsou v této oblasti velmi skoupí a ani nám tady nějakou korunu, resp. euro nenechají. Peníze máte určitě. Když pan Skokan minulý týden přesně citoval telefonní záznam rozhovorů s panem Kalouskem, pan Kalousek mu říkal: Potřeboval jsi peníze? Dal jsem ti je. Možná by stačilo, kdybyste zavolal panu Kalouskovi, je ochoten peníze některým dávat, z telefonů to aspoň tak vyplývá. Zastavili jste hospodářský růst, nechali jste propadnout mzdy, protože jste se řídili heslem, že když budeme levní, budeme zajímaví a budeme konkurenčně schopní. V době, kdy v jiných zemích, jako v Rakousku a Německu, pravicoví i levicoví politici hovořili otevřeně o tom, že se musí udržet koupěschopná poptávka občanů, šli jste cestou třetího světa. Chtěli jste, aby země s takovou tradicí jako je Česká republika, měla stále konkurenční výhodu. Je otřesné, že při naší ekonomické výkonnosti, která je kolem 80 % úrovně EU, máme na paritu kupní síly asi 50 %, a proto také lidé nekupují. Když kupují, tak zboží nižší kvality i na úkor zdraví, a vy to považujete za ekonomický nástroj, na kterém chcete stavět prosperitu a budoucnost české ekonomiky. Protože jde o důchodce, o skupinu lidí, kteří se nemohou bránit, musím být útočný. Pane ministře, peníze máte v IT systémech i na vašem resortu. Včera nebo

207

předevčírem jsem četl v Mladé frontě informace o počínání pana náměstka Šišky. Podívejte se na jeho agendu, podívejte se mu na prsty. Šuškají si o tom všichni úředníci v rámci vašeho resortu, zejména venkovské regiony v souvislosti s kartami, v souvislosti se změnou agendy práce a dalších věcí. Ty vám řeknou, kde peníze tečou neefektivně. Vy to asi víte, ale nemáte odvahu to řešit. Nehledáte cesty, jak zmírnit dopady hospodářské krize. Prohlubujete ji a zneužíváte, abyste ponížili občany, zejména důchodce, aby lidé měli strach o existenci, protože lidé, kteří se bojí, drží – víte co – a krok. Je to heslo krátkozraké a jednou se ten, kdo je v koutě, postaví na odpor. Protože jsem člověk spíše optimistický a důvěřivý, často jsem si říkal, že to nemůže být tak špatné, že nemůžete být tak nelidští, jak to na první pohled vypadá, ale bohužel to není pravda, není to klam, jste v tomto hrozní a lidsky vás musím odsoudit. Na těch, kteří se nemohou bránit, realizujete tyto své kroky. Dnes tady pan senátor Štětina přečetl připravené vystoupení, které se týkalo toho, že obhajoval co nejširší imunitu, kterou máme dnes, a také řekl, že hrozí nebezpečí, že imunita, když nebude, že to bude zneužito po příštích volbách, kdy vyhrají sociální demokraté a s komunisty udělají vládu – a bude pohroma. Jsem přesvědčen, že volby skutečně přinesou změnu. Je možné, že komunisté mohou volby dokonce vyhrát, protože pro to děláte všechno. Je možné, že vám budou děkovat a že budou opět slavit 25. únor, jen tam budou připsána jména členů této vlády v čele s panem Kalouskem, Nečasem a Vaším. Nepřeji si to, ale vy pro to děláte maximum. Říkám, že se komunistů nebojím, je to demokratická strana, byť tam má jednotlivce, kteří jdou za hranici demokratických limitů, ale vesměs si myslím, že tam jsou lidé poučení, kteří minulou dobu nechtějí, jen vy s tím vyhrožujete a strašíte občany v této zemi. Váš podporovatel pan Štětina je v tom vyhlášený. Proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout, a to i z toho důvodu, že vím, že už máte ve sněmovně schválené drastické snížení příspěvku na bydlení. Za mnou chodí mnoho lidí, píšou mi, mám zavalené e-maily, kdy se dovolávají vzhledem k mé minulé činnosti, abychom se jich zastali, že si nedovedou představit, jak budou muset prodávat to, co celý život soustřeďovali, objekty, u kterých jsou vzpomínky na mládí, na růst jejich dětí, že to budou muset prodávat, aby splnili podmínku pro to, aby mohla dostat příspěvek na bydlení. Nebudu hovořit o případech, jak jsou velké důchody – osm až devět tisíc. Mohl bych tady mít stovky příkladů a mohli bychom tady být do rána. Když k tomu připočítám, jak lpíte na zavedení druhého pilíře a říkáte, že myslíte na mladé, před volbami jste to dokonce zneužili. Pamatuji si na šoty, které jste měli s oslovením báby a dědka, tak si myslím, že vám to nemůže vyjít. Dnes to bylo už prokouknuto, nemyslíte na mladé. Kdybyste na ně mysleli, budete dělat úplně jinou rodinnou politiku. Vy ale myslíte na své kamarády, které máte v penzijních fondech a kteří si mnou ruce, jak budou pobírat odměny za splnění nebo překročení limitu náborů nových členů, resp. pojištěnců do svých penzijních fondů. Čím mi přibývají léta, a dívám se na život mých rodičů, tak snad dá pánbůh, že jednou budu moci trávit snad slušné stáří a přeji si, aby se děti ke mně chovali tak, jako jsme se chovali my ke svým rodičům. Chtěl bych, abych ve stáří nebyl sám, abych měl hodně kamarádů, s kterými budu moci jako důchodce komunikovat. Vím, že ve stáří je nejhorší opuštěnost a samota. Nedovedu si ale představit, že ministr, který toto prosadil, bude v Jablonci nad Nisou chodit na náměstí a povídat si s důchodci. Já být důchodcem v Jablonci na náměstí, nepodám si s ním ruku a ani bych si s ním nemohl povídat. Děkuji vám za pozornost.

208

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má

paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, určitě tady mezi vámi

nebude nikdo, kdo by tento návrh zákona hájil. Myslím si, že nikdo z nás nemá z takového návrhu zákona radost. Nicméně tady zazněla spousta velmi emotivních proslovů. Nechci to komentovat, protože se dostáváme spíše na půdu Poslanecké sněmovny než do Senátu. Osobně mě to mrzí. Je potřeba říci několik faktů. Pokud by se nyní nepřistoupilo k časově omezenému tempu růstu výše penzí, je více než pravděpodobné, že se v budoucnu bude muset sáhnout k jejich úplnému zmrazení. Myslím, že Jaromír Drábek má v Jablonci nad Nisou dost kamarádů a ani to, že dělá ministra práce a sociálních věcí, mu nebrání v tom, aby si s ním došli na pivo. To je na okraj. Myslím si, že ani on nemá radost z takového návrhu zákona, říkal to ve svém úvodním vystoupení. Nejsme jediná země, která přistupuje k tomu, že musí na omezenou dobu snížit valorizaci důchodů. Celá řada zemí postupuje poměrně daleko drastičtěji. Silné sociální státy jako Německo a Švédsko valorizují pouze tehdy, pokud naroste výbor pojistného více než naroste počet důchodců. Když roste počet důchodců, valorizace je velmi nízká. Ve Švédsku dokonce v roce 2010 došlo k poklesu penzí asi o 1,5 procent, protože výběr pojistného zaostával za nárůstem počtu důchodců. V celém dospělém světě dochází k nárůstu počtu důchodců na straně jedné, a k poklesu ekonomického růstu na straně druhé a snižování důchodových nároků je tak nutnou politikou vyspělých zemí. Česká republika po mém soudu tím, že na omezenou dobu k valorizaci nepřistupuje drasticky tak, aby úmyslně důchodce ničila. Příkladem vynuceného skokového snížení důchodových nároků je Itálie, která před několika měsíci radikálně zrychlila důchodový věk žen z 60 na 65 let, protože zadlužení a nárůst úrokových plateb si vynutily radikální úspory. Mohla bych pokračovat – Řecko atd. Myslím si, že nikdo nemá vůbec radost z takového návrhu zákona, ale je nutným předpokladem k tomu, aby v budoucnu nedošlo ke zmrazení důchodů. Na půdě Senátu velmi často poslouchám, že ta či ona skupina nezbytně potřebuje peníze. Nepochybuji o tom, že důchodci peníze potřebují, ale tento přístup mi nepřipadá takový, aby ho vláda neudělala, když ví, že hrozí další věci. Samozřejmě, že vláda je ve velmi nevýhodném postavení. Co stále sledujeme na televizních obrazovkách, do jisté míry děsí i mne a určitě každého z vás. Myslím si, že v tomto směru se vláda snažila vymyslet to v dané chvíli nejlepší možné řešení. Zazněla tady řada návrhů, jak důchody zlepšit, jak peníze získat. Myslím, že sociální demokraté budou moci předvést, protože s největší pravděpodobností volby vyhrají, jak lze zvyšovat důchody, jak lze utrácet peníze a přitom šetřit. Na ústavně-právním výboru jsem navrhovala schválení tohoto návrhu zákona. Udělám to i teď, i když vím, že zákon nemá šanci na projití touto komorou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně. Pan

místopředseda Senátu Zdeněk Škromach je zatím posledním přihlášeným. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, myslím, že tady naprostá většina argumentů zazněla. Je potřeba si také připomenout, s čím tato vláda přišla na 209

začátku. Říkala, že musíme dělat úsporná opatření a senioři budou jediní, kteří to na svých příjmech nepocítí, protože navyšování o inflaci bude a zajišťuje jim to zákon. Samozřejmě, že za pokrytí nákladů považuji zvýšení důchodů, které je minimální podle zákona, a pravda je, že ani minulá Topolánkova vláda si nedovolila na tento systém sáhnout, ale tato vláda to dělá. Nedělá to proto, že je k tomu nezbytně nucena, ale protože má takovou ideologii. To je rozdíl, který tady naznačila paní senátorka Paukrtová – rozdíl mezi pravicí TOP 09, stačí si přečíst jejich program, a tam to najdete. Pan ministr Drábek s panem ministrem Kalouskem a dalšími nedělá nic jiného, než naplňuje program bod po bodu TOP 09, ODS jim přitom asistuje, a přitom v programu měli něco zcela jiného. Veverky – neveverky – madam Peake; jim to velmi přiživují a drží při životě. Důležité je potřeba si říci, že se tady vytvoří vždycky jakýsi pocit, že to nedopadne. Vzpomínám si, když ještě předchůdce pana ministra, současný premiér pan Nečas, v Parlamentu vysvětloval, že když zavede nový zákon o invalidních důchodech, v žádném případě se to nedotkne těch, kteří už invalidní důchody mají. Podívejte se, jak to dnes vypadá? Tisíce lidí přichází o invalidní důchody, ať už částečné nebo celé jen proto, že tato vláda, která má za premiéra bývalého ministra práce a sociálních věcí, který tento slib veřejně učinil, tak zavedla nová pravidla a začíná na tom šetřit. Říká – odebíráme to simulantům. No, ale když člověk potom potkává ty lidi, kteří jsou skutečně postiženi – já nejsem lékař, já to neumím posoudit - ale když člověku chybí noha nebo ruka, tak zřejmě se neuzdravil díky zářné politice pana ministra zdravotnictví Hegera či pana ministra Drábka. Říkat, že vláda chce ušetřit na seniorech, a to je skupina, která naprosto není schopna ovlivnit své příjmy, celý život pracovala, platila daně, platila pojištění na důchody našich rodičů a jejich rodičů. A tito lidé dneska jsou vlastně stavěni do role, že na jedné straně vláda zvyšuje jejich výdaje, a to zcela záměrně, například zvyšováním DPH, nepřímých daní, které dopadají samozřejmě procentuálně nejvíce na nejslabší finanční skupiny, zvyšuje poplatky ve zdravotnictví, jenom za pobyt v nemocnici ze 60 korun na 100 korun za den. A když ti lidé mají pak platit ještě bydlení, mají platit stravu, tak co, skončí jako bezdomovci? Pan ministr připravuje také to, že omezí možnosti příspěvků na bydlení, doplatků na bydlení, sloučíme to do jednoho, budeme testovat, jestli ti lidé mají vůbec nějaký majetek, a když tak ho nejdříve prodejte a pak si žádejte, možná. Ale také to nebude napořád. A já se zeptám, jak to ten pan ministr Drábek vlastně myslí, například právě u seniorů, kteří zřejmě čím budou starší, tak tím hůř budou shánět finanční prostředky na bydlení. To půjdou pod most, pane ministře? Nebo jak to bude? A když jsem teď napsal na facebook, že pan ministr je tady a že nám tady předkládá tento návrh zákona – já tady nemohu přečíst ani jeden pozdrav, protože všechny by musela televize, pokud by to vysílala, vypípat – pí, pí, pí, pí, pí. Tohle je názor veřejnosti na to, co dělá tato vláda. Místo toho, aby sebrala částečně příjmy těm, kteří na to mají, jestliže někdo vydělává 100 tisíc měsíčně a někdo má důchod 10 tisíc v průměru, tak je velký rozdíl, jestli zaplatí z důchodu tisíc korun, anebo z těch 100 tisíc zaplatí tisíc korun. Možná, když by se zvýšily přímé daně, a možná, kdyby se malinko zvýšilo i sociální pojištění, tak tito lidé s vysokými příjmy prostě budou mít třeba menší bazén nebo si ho pořídí příští rok, budou mít možná menší auto, možná, že domeček si postaví na pozemku o něco menším než je několik set metrů čtverečních, ale určitě nebudou trpět hlady, určitě nebudou nějakým způsobem omezováni ve svém životě, na rozdíl od těch lidí, od kterých to vláda korunku po korunce vybírá.

210

Já už prostě nevím. Ale tato vláda hledá způsoby, jak zrealizovat program TOP 09. Na druhé straně se dluhy čím dále více zvyšují. Kde je tedy ten problém? Zavedly se nové daně a daně se nevybírají, vybralo se 30 %, myslím, že na DPH. A kdo se ptá pana ministra financí, jak to, že ty peníze nevybral, když říkal, že vlastně tím posílí příjmovou stránku rozpočtu? Kde pan ministr Drábek vezme peníze na důchody už koncem letošního roku? Už tam ty peníze budou chybět. A jestli vláda není schopna dělat prorůstová opatření, jestli není schopna zajistit veřejné financování a jestli není schopna zajistit pro lidi s nejnižšími příjmy – a to jsou lidé, kteří fakticky nemají žádnou možnost přivýdělku, kromě několika zlatých důchodců, kteří si přivydělají – tak taková vláda nemá opodstatnění. A před chvílí tady hovořil jeden kolega o tom, jak se bojí nástupu komunistů. Ale vždyť tahle vláda TOP 09, ODS, skupina paní madam Peake, včetně některých z Věcí veřejných – z hnízda vyšli stejného – tady vytváří situaci, že lidé začínají vzpomínat a říkají: Za komunistů bylo lépe. To je největší ostuda této vlády. Zamítnout! Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Paní senátorka Miluše Horská se přihlásila do obecné rozpravy, prosím. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Zazněly tady zřejmě už všechny argumenty, které jistě pana ministra nenechají v klidu. A já jsem ráda, že jste, pane ministře, projevil určitou lítost. (Oživení v sále – smích.)Já vám to věřím. Já vám to věřím, až vlastně na jediný detail. Myslím si, že jak tady všichni jsme, a dokonce i ti abonenti o důchod nebo o už samotní důchodci, všichni víme, že je potřeba si opasky utáhnout. Samozřejmě. Ale ono jde o to, že ryba smrdí od hlavy. A to, s jakou arogancí a necitlivostí vláda tyto zákony předkládá, v jak rychlém sledu, jak špatné, jak my se tady o tom bavíme a s velikou pokorou a úctou se je snažíme napravit a výsledkem nám je výsměch. Já bych vám tu dnešní pokoru chtěla moc ráda věřit, ale ono to opravdu není vidět. A my tady dneska projednáváme valorizaci důchodů. A ráno zazněla zpráva, že soudci, poslanci a senátoři dostanou přidáno. Ale ono se nás to, přátelé, téměř ani netýká proto, že to "rozhodl" Ústavní soud. Říkám to samozřejmě v uvozovkách, protože takto to veřejnost vnímat nebude. Když nastupoval francouzský prezident a udělal gesto, ať bylo, jak chtělo, politické, snížil si mzdu, tak myslím si, že toto nám chybí, dát lidem příklad. Platy jsme si snížili, ale jakým způsobem, a teď v tuto chvíli si zase je zvýšíme, přátelé! Já reaguji jenom na to, jak to veřejnost bude vnímat. Ona necítí, že my jsme její politici, že ji bráníme. Minulý režim nás chtěl odnaučit se starat o svoji rodinu a říkal, že o rodinu se postarají oni. Ruku na srdce! Co děláme pro rodiny s dětmi my? Mladí se ocitají v sociální turbulenci vlastně teď v jejich produktivním věku, kdy jsou zadluženi, a stárnou jim rodiče a potřebují pomoc. Já neříkám, že to je špatně, probůh, máme se starat o své rodiče. Ale situace přichází vlastně jako další krize, protože oni musí chodit do práce a měli by se třeba postarat, pohlídat své staré rodiče, a oni nemohou. A tohle není legrace. Pane ministře, já znovu říkám, že bych vám moc ráda věřila vaši lítost, protože stav české politiky, ať se podíváme, kam chceme – dneska jsme tady probírali školství – je velmi neradostný. Období, kdy jsme tvořili pobídky, kdy se v naší zemi stavělo a průmysl šel nahoru, nechce se mi věřit, že to je úplně pryč. Opravdu si myslím, že není za pět minut dvanáct, ale že už je dvanáct a pět minut. Děkuji.

211

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Pan

senátor Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji, pojďme od politických přednášek zpátky do práce. A protože to tady nezaznělo, navrhuji tento zákon schválit. A jenom učiním jednu krátkou poznámku. Na vládu můžeme mít jakékoli názory, ale tento týden renomovaná agentura Moody´s zvýšila Česku rating a tím snížila naše budoucí úvěrové zatížení, takže zas tak strašné to nebude. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor, pan předseda Milan

Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Kolegyně a kolegové, dneska už si

nejenom vrabci na střeše, ale otevřeně i ekonomové a politici povídají samozřejmě o tom, jakou úlohu sehrávají ratingové agentury, jak umějí připravit někoho na propad a někoho pozvednou, aniž si to zaslouží. Bylo by zajímavé, kdyby ti pánové, co ty zprávy dávají, nám ukázali svoje příjmy. Asi by se nám panenky točily, protože za takové peníze zprávy podle objednávky, politické, společenské objednávky napíše každý. Já většině ratingových agentur prostě nevěřím. A jim se líbí, jak se to tady provádí, jak se tlačí na pilu, jak se lidé ponižují a jak lidé do určité míry jsou zoufalí. Těm se tato politika samozřejmě líbí. Jim se nelíbí politika francouzského prezidenta, tomu věřím, protože ta politika je samozřejmě směřována k širším společenským vrstvám. Někdo tedy může spoléhat na ratingové agentury. Já jim příliš moc nevěřím, a nejsem jediný. Přečtěte si řadu autorů, řadu článků, kde se o tom píše, že nad výsledky a názory ratingových agentur jsou velké a velké otazníky. Vždyť ratingové agentury ještě několik týdnů před vypuknutím krize dávaly velmi kladné hodnocení, a najednou byl úplný opak. Takže ano, věřme si ratingovým agenturám. Já spíš věřím tomu, jak se vyvíjí životní úroveň občanů. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí. Je tomu tak, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, chce. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Jistěže ano, pane místopředsedo, bylo by to neodpustitelné, kdybych se k průběhu diskuse nevyjádřil. Dovolte mi, abych své vyjádření rozčlenil do dvou částí. V té první, která reaguje na vystoupení, jež se netýkala projednávaného tématu, my dovolte, abych byl co nejstručnější, potom v druhé části se budu věnovat tématice, která se přímo týká projednávaného tisku. Dovolte mi, abych skutečně reagoval jenom velmi stručně. Pan předseda tady řekl, že před šesti lety byla Česká republika lídrem v období ekonomického růstu. Ano, ale za jakou cenu. Podívejte se na srovnání, v které jiné zemi byl při pěti, šestiprocentním ekonomickém růstu tak obrovský deficit veřejných financí. To je to, na co dnes doplácíme. Překvapivě pro mě, tedy velmi překvapivě, protože jsem si myslel, že přece jenom ty útoky mají určité hranice, pan předseda Senátu řekl, že šedá ekonomika je mi jedno. Na jednu stranu jsem kritizován, jak tvrdě postupuji proti nelegální práci a že je to likvidační vůči firmám a likvidační vůči lidem. Na druhou stranu tady slyším,

212

že šedá ekonomika je mi jedno. Tak dost se přiznám, že na to neumím reagovat, jenom tímto upozornění na ten střet. Bylo tady uvedeno, že mám hledat peníze v IT systémech, v kartách. Myslím si, že každý ze senátorů, kdo bude mít zájem, tak se může podívat do konkrétních faktur, do konkrétních účetních dokladů na ministerstvu, a že pokud druhý nejvyšší ústavní činitel v této zemi čerpá, dělá si názor podle bulvárního článku Mladé fronty DNES, je to velmi smutné, velmi na pováženou, skoro by se mi chtělo říci, bůh nás ochraňuj! Totéž se týká karet sociálních systémů, protože dnes platíme za převody sociálních transferů tři čtvrtě miliardy ročně, a smlouva s Českou spořitelnou na základě otevřeného tendru, který od začátku byl plně zveřejněn na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí, takže nebudou transfery, které půjdou přes Českou spořitelnu, stát ani korunu. Ano, tam hledám ty peníze, tam hledám ty úspory. A pokud bychom je nenašli, tak například v tisku, který bude projednáván následně, neměli bychom na řadu služeb, které jsou potřebné pro pěstounské rodiny. Paní senátorka Horská tady mluvila o pokoře a o načasování s Ústavním soudem a s návrhem na řešení nálezu Ústavního soudu. Ano, to je skutečně velmi nešťastná časová shoda, a musím říci, že mě to velmi trápí a velmi mrzí. Nicméně přes dnešní reakci pana předsedy Rychetského nechci se dostávat do nějaké přestřelky, ani jsem na to mediálně nereagoval. Kdo si přečte nález včetně odůvodnění, myslím si, že každý soudný člověk si udělá obrázek sám. Tam je naprosto jednoznačně poukazováno na vyrovnání, resp. rovné postavení jednotlivých mocí – moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. To znamená, že dnešní vyjádření skutečně nemohu komentovat, protože nechci se pouštět do přestřelky s předsedou Ústavního soudu. Předložil jsem návrh, který jsem kompetenčně považoval za příslušný. V některých chvílích člověk skutečně volí mezi tím, jestli něco udělá správně, anebo jestli to udělá populisticky. A já jsem se rozhodl, že to prostě udělám ústavně správně, abych potom nemohl být napadán, případně i v nějakých řízeních, že jsem udělal něco protiústavního nebo protizákonného. Rád bych reagoval – a to už je pro mě mnohem příjemnější, protože tam si více stojím na svých argumentech – na vystoupení pana místopředsedy Škromacha. Ano, to, co tady zaznělo, je skutečně zásadní ideový spor, jestli problém řešit tím, že budeme zvyšovat daně a zvyšovat sociální pojištění a z mého pohledu tím tlumit budoucí možný vývoj ekonomiky, anebo jestli skutečně je potřeba na nějakou chvíli se zapřít a muset provést i nepopulární kroky. A to, co je předkládáno, je jeden z nich. To je skutečně standardní ideový střet. A tady já si velmi oceňuji to, že mě pan místopředseda pochválil, že naplňuji důsledně program TOP 09. Ano, ale myslím si, že TOP 09 – a všichni to vědí – jasně říkala předem, jaké kroky bude prosazovat. Zaznělo tady – a to je poslední poznámka k tomu, co se přímo netýká obsahu předloženého tisku – to, co je často velmi emocionálně zmiňováno v médiích, když to řeknu, problém léky nebo strava, že někdo řeší problém, jestli si může dovolit zaplatit léky nebo jestli si může dovolit zaplatit ostatní náklady na živobytí. Chtěl bych jenom připomenout, přestože mi to kompetenčně nepřísluší, že v každé lékové skupině, v každé diagnóze musí být dostupný lék bez doplatku. A mně se velmi líbí iniciativa vyžadovat plnění zákona a skutečně trvat na tom, že tato zásada musí být dodržena.

213

Promiňte, ale přece jenom ještě poslední poznámka. Zaznělo tady, že nevím, kolik berou lidé, kteří se živí tzv. poctivou prací. Myslím si, že i práce zákonodárce nebo ministra je poctivou prací. Přesto bych chtěl jenom uvést, že jsem se 20 let živil v komerční sféře, tedy vysvětlovat mi, jakým způsobem se vydělávají peníze v komerční sféře a jak je to náročné, to opravdu není třeba. A nyní už k tomu vlastnímu tisku. Několikrát tady zazněl pojem "snižování důchodů". Prosím, nejedná se o snižování důchodů v nominální hodnotě, jedná se o snížení tempa růstu důchodů, byť ano, znamená to v následujících třech letech, a to v žádném případě nepopírám a nechci to nijak zakrývat, skutečně dojde, pokud návrh bude schválen, ke snížení reálné hodnoty důchodů. Chtěl bych poukázat na to – a tím to nechci nijak zlehčovat – že za posledních deset let vzrostla reálná hodnota důchodů o 20 %. Bylo to způsobeno nejenom standardním vzorcem valorizace, ale také tím, že několikrát proběhla mimořádná valorizace důchodů nad standardní vzorec. A je také možná vhodné se zamyslet, zda valorizace v období umělého ekonomického růstu nebyla příliš uspěchaná, že kdyby naše země nevalorizovala důchody nad rámec standardního vzorce, to znamená pokrytí inflace a třetiny růstu reálných mezd, zda bychom v tuto chvíli museli situaci řešit snižováním reálné hodnoty důchodů, byť to bude v jednotkách procent, v naprosto neporovnatelné nižší míře, než jaký byl růst reálné hodnoty důchodů za posledních deset let. Jsme v období stagnace ekonomiky. Zaznělo tady, že v jiných zemích postupují naprosto obdobně. Chci k tomu jenom říct, že je řada zemí, kde to přehnali a museli razantně snižovat úroveň důchodů, nikoliv snižovat tempo valorizace nebo nevalorizovat důchody. Ale je naprosto jisté, že pokud se neodpovědně objem sociálních transferů přežene, tak to potom znamená skutečně drastické zásahy do sociálního systému. Zazněla tady otázka, zda jsme propočítávali dopady zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty. Ano, samozřejmě propočítávali. Dopad na inflaci ze změn v sazbách daně z přidané hodnoty provedených k 1. lednu 2012 se projevil inflačním skokem kolem 1 %, to znamená, že proto také jsem prosazoval i ve vládě, aby byla alespoň částečná valorizace důchodů, abych mohl dodržet to, co jsem říkal, že institucionální inflace, to znamená to, co bylo rozhodnuto státním zásahem, bude kompenzováno valorizací důchodů. A předpokládám, že stejně tomu bude i v následujícím roce při dalším jednoprocentním zvýšení. Tolik k jednotlivým vystoupením. Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněl. Pokud jsem něco opomněl, tak prosím, v žádném případě to nebyl záměr. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Upozorňuji, že pokud stačíme projednat tento bod, tak jím také dnešní schůzi skončíme, po 21.00 hodině už nebudeme hlasovat. Tím nechci samozřejmě naznačit, že se mají zpravodajové omezit při svých vystoupeních. Přihlásil se předseda Senátu Milan Štěch, má právo vystoupit kdykoli. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se, tohoto určitého výsostného práva často nevyužívám, snad je to podruhé. Ale musím zareagovat. Nechtěl jsem reagovat až do té doby, kdy zazněla tady věta, že v období umělého ekonomického růstu. To jsem ještě neslyšel. To je nějaký nový pojem, nějaká nová ekonomická kategorie? Doufám, že to nebylo nikde zkreslené, a když tak bych chtěl vědět, kde byly nějaké podvody.

214

Ale chci říci, že tady bylo řečeno, že v době, kdy byl hospodářský růst, tak jako kdyby hospodářský růst byl všude a běžný, on totiž byl hospodářský růst v České republice, v Německu bylo 1,5 %, v Polsku zhruba také, a my jsme tu měli 5 %, 6 %, takže ono to samo o sobě nebylo, bylo to také nějakou politikou, a zejména se o to samozřejmě zasloužily podnikatelské subjekty, ale také to bylo v období velké podpory investiční aktivity. A tehdy v roce 2006 nezapomeňme, že napříč celým politickým spektrem, včetně ODS, KDU-ČSL, se předháněli poslanci před volbami, jak dávali návrhy na zvýšení výdajů. Každý se chtěl lidem zavděčit. Naházejte to tedy jenom na jednu stranu. Ale bylo to v době, kdy si na to republika de facto vydělávala. Přátelé, ono jedno procento HDP, je skoro 40 miliard korun do veřejných rozpočtů. Hospodářský růst umí sypat peníze. A když není, je samozřejmě špatně. Ale v roce 2006 jsme měli schodek k hrubému domácímu produktu 26 %. A bylo to zlé. Volby přece byly o tom, jak to tady vedeme špatně, že to vede k zadlužování a k dalším a dalším věcem. A za šest let, k roku 2012 to bude 44 %. A je to podle vlády a politické pravice vše OK. Tak já bych o tom projídání a o špatném hospodaření pomlčel, protože si myslím, že to jsou tak výrazná čísla a tak vypovídající čísla, že je naprosto jasné, že politika jenom škrtů – neříkám neškrtat – ale jenom škrtů prostě nestačí a je krátkozraká. A přitom tady vznikají právě ty situace, kdy řada skupin si odvykla už cokoliv platit. Cokoliv platit do veřejných systémů. Ty se těžké budou navracet k tomu, aby řádně platily. A když platit nebudou, nemůže to žádná vláda zajistit. A to je váš prohřešek, že jste s tím nic nedělali, naopak jste to ještě podporovali. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Nyní má

příležitost pan senátor Hajda. Ale hlásí se pan ministr Drábek. Člen vlády může vystoupit kdykoli, máte samozřejmě slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pokud jsem se termínem vyjádřil nesrozumitelně, chtěl bych to napravit. Umělý ekonomický růst znamená to, a použiji čísla, která tady předestřel pan předseda, že pokud se v době ekonomického růstu vytváří deficit 100 miliard korun, tak podle vašich čísel to znamená umělé navýšení růstu o 2,5 %. Teď jde jen o to zamyslet se, zdali není lepší v takové chvíli mít růst třeba jenom 3 % nebo 4 % a nenavyšovat uměle růst uměle vytvořeným deficitem. To jsem měl na mysli. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. A znovu se

ptám: Přeje si vystoupit pan zpravodaj Jan Hajda? Nepřeje. Pan zpravodaj Miroslav Nenutil, přeje si vystoupit? Nepřeje. Paní zpravodajka garančního výboru si rovněž nepřeje vystoupit. A protože byly podány dva návrhy, jeden schválit, druhý zamítnout. Budeme o těchto návrzích hlasovat. Je zde žádost, abych vás odhlásil. Ano, odhlašuji vás a po znělce budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování skončilo. Návrh nebyl přijat. Bylo registrováno 50 senátorek a senátorů, kvorum 26. Pro bylo 11, proti 39.

215

A nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zamítnutí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Návrh byl přijat, to znamená, že byl schválen návrh zamítnout návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Registrováno 50, kvorum 26. Pro tento návrh bylo 39 senátorek a senátorů, proti bylo 10. Návrh zákona tedy neprošel. Musíme ještě jednou hlasovat o pověření. Byl podán návrh pověřit senátorku Boženu Sekaninovou a senátora Miroslava Nenutila, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Souhlas, paní senátorko, pane senátore? Ano. Takže budeme ještě jednou hlasovat o pověření těchto dvou našich kolegů. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Schválili jsme návrh na pověření. Registrováno 49, kvorum bylo 25, pro 48, proti nebyl nikdo. Teď teprve projednávání tohoto návrhu skončilo. Přerušuji tuto schůzi, budeme pokračovat zítra v 9.00 hodin ráno. Dobrou noc vám přeji. (Jednání ukončeno ve 20.50 hodin.)

216

3. den schůze – 20. července 2012

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu a popřál vám hezké páteční ráno. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček, Jiří Čunek, Přemysl Sobotka, Adolf Jílek, Pavel Eybert, Jan Horník, Miroslav Škaloud, Tomáš Jirsa, Jaromír Jermář, Jana Juřenčáková, Petr Pakosta, Jaroslav Kubera, Jaromír Štětina, Luděk Sefzig a Stanislav Juránek. Ještě přibyla paní kolegyně Zvěřinová; a paní senátorka Dernerová se rovněž omlouvá. Pokud jste se nezaregistrovali svými identifikačními kartami, prosím, učiňte tak. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u prezence. (Vidím, a jsem upozorněn, že kolega Čáslava je přítomen – takže oprava pro steno. Pan senátor Pavel Čáslava je přítomen, takže omluva se ruší.) Dalším bodem pořadu naší schůze je

25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 374) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 374. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Dobré dopoledne! Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, je mi ctí a potěšením, že vám dnes mohu představit o něco pozitivnější téma než včera. Tato navrhovaná právní úprava totiž řeší nedostatky současného systému péče o ohrožené děti, které spočívají v nedůsledné ochraně práv, zejména v upřednostňování ústavní péče před péčí v náhradním rodinném prostředí. V případě, kdy dítě nemůže být vychováváno v rodině, měla by být náhradní rodinná péče prvořadým řešením nastalé situace dítěte. Institucionální výchova je východiskem, jen pokud bude vyhodnocena jako nejlepší postup v zájmu dítěte. Cílem novely zákona je vytvoření zákonných podmínek pro systematickou práci s rodinami, která především zajistí setrvání dítěte v přirozeném rodinném, případně náhradním rodinném prostředí.

217

Systém bude orientován na prevenci ohrožení dítěte a na včasná řešení. Neméně důležité je také zkvalitnit a zprofesionalizovat pěstounskou péči, zejména prostřednictvím změn v oblasti přípravy pěstounů na převzetí dítěte, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny a v neposlední řadě také úpravou hmotného zabezpečení pěstounských rodin. Novela zákona stanovuje také závazné postupy pro činnost orgánů sociálněprávní ochrany dětí, a to zavedením standardu kvality práce či institutu sociální kurately, vyhodnocování situace dítěte a rodiny, nebo individuálního plánu ochrany dítěte. V průběhu projednávání návrhu v PS vyšlo najevo, s kolika nepřesnými informacemi, je předložená novela spojována. Dovolte mi tedy vysvětlení. Jak už jsem uvedl, hlavním cílem úpravy je systematická práce s původní přirozenou biologickou rodinou. Zároveň je však zcela zřejmé, že péče o dítě v rodinném nebo v náhradním rodinném prostředí vyžaduje podporu ze strany odborných služeb přímo v terénu. Cílem není zbavit tyto děti odborné péče. Cílem reformy je, aby tato péče byla dětem doručována do jejich přirozeného prostředí, protože dnes, bohužel, v řadě případů činíme pravý opak. Abychom mohli dítěti poskytnout odbornou péči, je nutné ho dnes tzv. doručit do zařízení. Připomínky, že pěstounů je nedostatek, že pěstouni nejsou dostatečně připravování, nebo, že pěstounská péče selhává, jsou tím nejpádnějším argumentem pro přijetí novely. Tato přílohy vychází z důkladné analýzy současného stavu a přináší opatření k eliminaci nedostatků. Jde především o zvýšení nároku o zájemci na náhradní rodinnou péči. Zároveň také o vyšší podporu pěstounům ze strany státu, a to nejen ve formě hmotného zabezpečení, ale především ve formě zákonného nároku na odborné, poradenské, doprovázející a odlehčovací služby. Velká debata byla vedena o kvalifikaci pěstounů. Objevily se dokonce návrhy, aby pěstoun měl povinné pedagogické nebo zdravotnické vysokoškolské vzdělání. Musím říci, že to považuji za velké nepochopení účelu náhradní rodinné péče. Hlavní kvalifikací pro výkon pěstounské péče jsou rodičovské kompetence. Schopnost bezpečně a bez předsudků pečovat o ohrožené děti. Ty nelze, jak víme všichni z našich běžných životů, získat žádným vysokoškolským vzděláním. A právě tyto kompetence jsou zkoumány a doplňovány v průběhu kvalitní přípravy a odborného posuzování zájemců o náhradní rodinnou péči. Na pěstounství se člověk tedy nepřipravuje oněch 48 nebo 72 hodin školení uvedených v zákoně, ale po celý rodičovský život. Vážené senátorky, vážení senátoři, tuto předlohu považuji za jeden ze stěžejních kroků ve zlepšení péče o ohrožené skupiny obyvatel, v tomto případě ohrožené děti. Budu s vámi velmi rád diskutovat o jednotlivých aspektech, o jednotlivých ustanoveních. Nicméně mi dovolte říct, že tato novela, pokud bude přijata, tak by měla velmi výrazně zlepšit situaci dětí v České republice. Právě těch, které jsou ohroženy různými sociálními handicapy. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 374/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 374/1.

218

Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Dagmar Terelmešová: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, zpravodajská zpráva se týká návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Cílem tohoto zákona má být zkvalitnění systému, pečujícího o ohrožené děti v ČR, jejich výchovu a rozvoj dítěte v rodinném nebo náhradním rodinném prostředí. Dále zavedení standardů kvality v této oblasti, sjednocení postupů při sociálně-právní ochraně dětí a hledání řešení při individuálních problémech na konkrétní situaci dítěte. Dalším cílem je omezení umisťování dětí do institucionální péče, orientace na prevenci, rozvoj a profesionalizaci pěstounské péče, kde se jedná o jednotný výběr pěstounů a jejich lepší finanční zabezpečení. K legislativnímu procesu. Vláda návrh podpořila 28.12.2011 pod číslem 564. První čtení se konalo v únoru na 33. schůzi PS. Výbory, kterým byl záklon přikázán, výbor pro zdravotnictví a výbor pro sociální politiku, se vyjádřily takto: výbor pro sociální politiku souhlasil, výbor pro zdravotnictví dal souhlas s osnovou novely a stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti vzala novelu i pozměňovací návrhy poslance Čechlovského na vědomí. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, mládež a tělovýchovu jej v květnu doporučil k zamítnutí. Ve druhém čtení padl návrh poslankyně Emmerové na vrácení předlohy výboru k novému projednání, což nebylo přijato. Byly přijaty pozměňovací návrhy poslance Čechlovského a komplexní pozměňovací návrh schválený výborem pro sociální politiku plus několik pozměňovacích návrhů poslanců a poslankyň. V červnu ve třetím byl návrh zákona obohacený dalšími návrhy schválen. V senátu se tímto tiskem pod číslem 374 zabýval výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a výbor ústavně-právní. Právě ten přijal k této novele pozměňovací návrhy, se kterými vás seznámí zpravodaj ústavně právního. Jde o návrhy, které jsou nutné k tomu, aby tato novela se spoustou přílepků byla schopna života. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku nepřijal žádné usnesení, přičemž byly podány návrhy na zamítnutí i schválení předmětné novely. Vzhledem k tomu, že návrh na zamítnutí jsem podávala na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku já, dovolím si v diskusi vysvětlit Senátu důvody, které mě k tomuto vedly. Navrhovaná novela ve svém dopadu iniciuje mnoho změn v rámci ústavní péče o dítě, náhradní rodinné, tedy pěstounské péče a v rámci prevence a následného kontrolního systému kvality zavádění standardů, přičemž klade mnohem větší nároky na legislativu a výkon činnosti v rámci OSPOD na trojkových obcích a na krajských úřadech. Rozdílnost názorů na tuto novelu se projevila jednak u dotčených institucí, jednak v PS a evidentně k tomuto návrhu bude názorově bohatá diskuse i zde v Senátu. Dovolte mi, abych vás přesněji seznámila s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který na své 26. schůzi, konané dne 11. 7. 2012, k tomuto návrhu zákona nepřijal usnesení. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Ing. Davida Kafky zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Terelmešové a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení.

219

Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění, při hlasování ale nezískaly potřebnou většinu. Pro schválení hlasovali tři z šesti přítomných senátorů, pro zamítnutí jeden ze šesti přítomných. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím,

abyste se posadila u stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor zpravodaj Miroslav Antl z ústavně-právního výboru. Ano, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

vážené dámy a pánové, včera dopoledne jsem vystupoval k senátnímu tisku 376. Mimo jiné jsem řekl, že tam byla kolize mezi oběma tisky, tzn. tím teď projednávaným a tím předchozím. Schválili jste – za což vám děkuji – pozměňovací návrhy, které už přispěly k odstranění kolize, a ústavně-právní výbor vám navrhuje, abyste přijali další pozměňovací návrhy. Nebudu je číst, protože vím, že padl návrh na zamítnutí. Buď já anebo kolega z ústavně-právního výboru by vám pak přečetl odůvodnění, které je u každého pozměňovacího návrhu. Když se podíváte do stanoviska legislativněprávního odboru Senátu ČR, odůvodnění tam najdete. Neudělali jsme nic jiného, než že jsme vzali připomínky a stanovisko legislativně-právního odboru a navrhujeme vám odstranění čistě legislativně technických věcí a navíc ještě přílepek, který tam byl vložen poslankyní a poslancem v rámci projednávání v dolní komoře českého parlamentu. Signalizuji těch patnáct, které máte před sebou a šestnáctý máte před sebou, ale ten je jen proto, aby navázal senátní tisk 376 a odstranil ten čtrnáctý pozměňovací návrh. K tomu se vyjádříme později. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo

podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se neboť nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně je jako první přihlášena paní senátorka Terelmešová, připraví se další písemně přihlášený pan senátor Pavel Lebeda. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, cílem tohoto zákona má být především prevence, tedy práce s dysfunkčními a afunkčními rodinami přímo v místě bydliště. Je to postup zajisté správný, probíhá i v současnosti. Bohužel ani organizace, například církevní zajišťující službu sanace rodiny nebo příslušní pracovníci OSPD trojkových obcí nemají dostatečnou kapacitu pracovníků na řešení situace problematických rodin, ba ani na zajištění skutečnosti, že rodina nefunguje tak, jak fungovat má. Totéž se týká i krajských úřadů, kde kontrola kvality poskytovaných služeb v této novele navržených profesionálního pěstounství podle standardů, bude znamenat opět mnohem větší personální nároky. To, že by děti měly vyrůstat, pokud je to možné, ve vlastní rodině, je pro dítě určitě to nejlepší. Někdy si ale musíme říct, za jakou cenu. Bohužel, existují i rodiny, které se o své děti nebudou chtít postarat ani v případě, že budou moci využít širokou škálu služeb. Některé děti zejména staršího školního věku, kterou jsou v současné době v institucionální péči a je jich nabídnuta péče pěstounská, většinou nechtějí být umístěny do náhradní rodinné péče. Je to možná i vazbami, které se v rámci institucionální péče vytvoří. Dále se jedna o děti, které se vrátily do dětského domova po neúspěšné pěstounské péči. Také se může stát, že ze strany pěstounů bude zájem jen o malé

220

děti ze sourozenecké skupiny. Ačkoli tato novela zvýhodňuje pěstounskou péči sourozeneckých skupin, v praxi tomu většinou tak nebývá. Ohledně náhradní péče, tedy pěstounské péče. Pro zdárný vývoj dítěte je to opravdu to nejlepší, je to lepší než nefunkční vlastní rodina nebo institucionální péče. Tato pěstounská péče musí být ale kvalitní. Velkým rizikem této novely je selhání pěstounské péče a to z jakýchkoli důvodů. V současné době v ČR existuje kvalitní a prověřená pěstounská péče. Je jí ovšem velký nedostatek. To má řešit předložená novela. Řešení situace spatřuje tato novela především ve finanční motivaci pěstounů a v jejich profesionalizaci. Do této doby bylo prioritou pro pěstouna rozhodnutí, že smyslem jeho života se stává láska a péče ať už k vlastním nebo k dětem, které má v pěstounské péči a tyto děti nemají to nejzákladnější, vlastní fungující rodinu. V případě pěstounské péče na dobu určitou, dojde ve většině případů u těchto dětí k problému, kam s dítětem dál. Je nutné si říci, že i v rámci pěstounské péče na dobu určitou mohou vzniknout vazby dítěte na pěstounskou rodinu. Chápu, že to není cílem profesionalizace, aby vznikly citové vazby mezi pěstounem a dítětem, ale tomu tak je, protože dítě si citové vazby musí vytvořit. Vždyť se jedná o děti, které přicházejí většinou z nefungujících rodin nebo přímo ze závadného prostředí. Proto tyto děti mají více či méně poškozený psychický vývoj, a proto pěstounská péče o ně je tak náhodná. Nemělo by tedy u těchto případů docházet k tomu, že děti procházejí i několika rodinami, jako je tomu v zahraničí. Dochází k selhávání i v jiných formách náhradní péče právě i v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo v dětských domovech. Zde je nebezpečí ovšem plošného selhání pěstounské péče, protože je to věc, která se řeší nárazově. Je otázkou, zda dle projednávané novely je příprava pěstounů zajištěna v dostatečné míře. Ohledně roztříštěnosti péče o ohrožené děti je systém možné propojit a jednotlivé činnosti koordinovat. Není možné, aby tento systém fungoval pouze pod gescí jednoho ministerstva, protože při vývoji dětí je důležitá nejen složka sociální, ale i výchovná a vzdělávací. Je tedy nutné propracovat preventivní činnosti, koordinovat práci dotčených ministerstev a vytvořit systém následné péče o děti, které odcházejí ze všech typů náhradní výchovy. To všechno mělo předcházet této novele. V každé formě náhradní výchovy je určitě co zlepšovat, ale situace mladých lidí, kteří se osamostatňují, není řešena vůbec, což je alarmující. Pokud se jedná o počet dětí umístěných v institucionální výchově, že je velký, k tomu lze uvést jen to, že v ČR na rozdíl od jiných zemí je minimální počet dětí na ulici. Je zcela opomíjena skutečnost, že ústavní výchova prošla v posledních letech značnou změnou. Děti žijí v malých rodinných skupinách, v samostatných bytech, kde se o ně stará stálý tým kvalifikovaných pracovníků, některé byty jsou umístěny přímo v areálech dětských domovů, ale řada bytů se nachází v běžné zástavbě, děti žijí podobně jako děti v běžných rodinách. Podílejí se na chodu domácnosti, navštěvují kroužky, základní umělecké školy a zapojují se do života v obcích. O tom, že v zahraničí, zvláště v Anglii, která je nám neustále dávána za příklad, v rámci několika opakovaných návštěv ohledně transformace sociálních služeb jsem se o tom mohla přesvědčit, že to, že ji bereme jako vzor, není tak úplně správné. Zkušenosti odborníků byly prezentovány na mezinárodní konferenci, která se jmenovala Systémy institucionální péče o dítě v ČR a v zahraničí, která se konala 14. února 2012 v Plzni. Tam hovořili odborníci ze Slovenska, z Rakouska a SRN. Byly uváděny případy dětí, které prošly šesti až osmi rodinami během svého života do doby své dospělosti nebo do doby, kdy odchází ze škol a opouští pěstounskou rodinu. Právě tak byly uváděny příklady Anglie, kde se pěstounských rodin naskytne

221

mnohem víc. Je to i z toho důvodu, že výchova těchto dětí, které přicházejí ze závadného prostředí, je velmi problematická. Právě odborníci ze SRN upozorňovali na to, že udělali něco obdobného, tzn. před 15 lety se snažili, tím, že děti dostanou do profesionální pěstounské péče, eliminovat ústavní péči, omezili některé instituce, omezili tato zařízení a po patnácti letech zjišťují, že děti, které jsou neschopné přizpůsobit se pěstounské péči nebo děti, o které není zájem, je jich takové množství, že pro ně nemají místo v institucionální výchově. V této novele dochází k zásadním změnám, se kterými nelze souhlasit. Chtěla bych vás s nimi seznámit. Jedná se o paragrafová znění. Pokusím se s vlastním komentářem být stručná. Paragraf 11 odstavec 2: Krajský úřad zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc, související s osvojením dítěte nebo svěření dítěte do pěstounské péče, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu. Časový rozsah přípravy zařazení žadatele do evidence, je nejméně zmiňovaných 48, na přechodnou dobu nejméně 72 hodin. Rozsah této dotace se může zdát někomu velmi nízký. Pan ministr tady hovořil, že to nelze poměřovat hodinami, což je pravda. V této novele je alespoň rozsahově určen, ale po zkušenostech s některými pěstouny a hlavně s dětmi, které se budou dostávat do pěstounské péče, ať to budou děti mentálně nebo tělesně postižené, je to žalostně málo. Tito lidé musí znát v oblasti psychologie, zdravotnictví, ošetřování nemocného – znalosti musí být mnohem větší. Ohledně prověřování pěstounů: já jsem dostala na výboru odpověď, že vlastně ano, a to, aby neselhávala pěstounská péče bude zajištěno tím, že budou pěstouni kvalitně prověřováni. Tím samozřejmě bude prověřen krajský úřad nebo OSPOD na kraji. Co se týče prověření. V současné době trvá tři čtvrtě roku až jeden rok. Pokud přijde více pěstounů na kraji a budou je muset prověřovat, protože tam musí být i psychologické prověření, nebudou to kraje schopny v této situaci a s počtem pracovníků, které mají, zvládnout. Paragraf 42 odstavec 3.5. Počet dětí umístěných v zařízeních pro děti vyžadujících okamžitou pomoc nesmí přesáhnout 28 dětí. A to i v případě, že toto zařízení umístěno ve více budovách, tento počet dětí může být překročen jen v případě, že péče o děti vyžadujících okamžitou pomoc budou svěřeny sourozenci. Souvisí s tím i omezení délky pobytu dítěte v takovém zařízení. Určitě nikdo nechce, aby v tom zařízení pobývalo dítě déle, než má. Vždycky se snaží, i v těchto zařízeních, samozřejmě nejen v pěstounské péči, vrátit dítě do biologické rodiny. Problém je, že dochází k různému výkladu. Zda může mít zařízení pouze kapacitu 28 dětí v celé ČR nebo v komplexu budov na jednom pozemku a v důvodové zprávě autoři vysvětlují, že se jedná o údaj k jednomu areálu. Ale při výkladu zákona toto není naprosto jasné. Jde ještě o tom, že existují zařízení, kdy v rámci pronájmu jednoho domu mají třeba pět šest bytů, kde mají po šesti dětech. Už se nevejdou do tohoto limitu, ačkoliv děti žijí v rodinných suitách. To považuji také za velký problém v tom, co už teď existuje. Paragraf 42 c). Výše příspěvku – je tím myšlen příspěvek od rodičů, který poskytují na svoje dítě, které je umístěno v zařízení, činí za kalendářní měsíc, není-li stanoveno jinak 0,8, nejvýše však 1,6 násobek částky životního minima osoby, která je posuzována. Paragraf 39 f) – Výši příspěvku v jednotlivých případech stanoví ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc rozhodnutí.

222

V současné době, i když to původní znění je 0,8násobek životního minima, rodiče téměř příspěvek nehradí, protože nemají finanční prostředky. Tento návrh chce vlastně snížit státní příspěvek tím, že bude dorovnán příspěvkem od rodičů. Proto je zde, že vlastně ředitel o tom může rozhodnout a že je to až do 1,6násobku. V praxi není možné ten příspěvek z rodičů vůbec dostat ani v této výši, natož ve zvýšené výši. Nespravedlivé je i to, že tím, že je-li dítě svěřeno jednomu rodiči do péče, druhý na něj podle zákona přispívat nesmí. Pokud rodiče nejsou ve styku, matka – samoživitelka, otec by třeba i na dítě nějaký příspěvek dal, možná, ale on není k tomu právně nijak nucen, takže na dítě matka neplatí, protože jí bylo svěřeno dítě do péče, a otec taky ne. § 42g – státní příspěvek. To je velice sporný bod v současné době právě ze strany institucionální péče, protože podle bodu a) náleží měsíčně za každé dítě ve výši 22 800 Kč, a za b) snižuje se o jednu třicetinu za každý den, v němž dítě pobývá mimo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt mimo toto zařízení trvá po dobu dvou po sobě jdoucích kalendářních dnů. Den, ve kterém dítě odejde ze zařízení v době po 15.00 hodině, nebo den, ve kterém se vrátí do zařízení před 15.00 hodinou, se do doby po sobě dvou jdoucích dnů nezahrnuje. Jak budou řešeny tábory, jak budou řešeny pobyty dětí v zahraničí, několikadenní výlety, hospitalizace v nemocnicích? Snížení státního příspěvku o 11 % po zprůměrování jakoby původních částek je v podstatě takovou tajnou likvidací právě institucionální péče, zejména jsou-li kladeny dnes vlastně zvýšené požadavky na tato zařízení. Například na jednoho pracovníka smějí být čtyři děti – § 42 odst. 4. Zajištění odborné péče směrem k rodičům – viz § 42a odst. 1 písm. h). Terapie, nácvik rodičovských dovedností, kontrola standardů nebo standardy péče na děti od 15 let výše se snižuje příspěvek tímto téměř o tři tisíce korun. Na této částce se sice polepší "zvopy", které pečují o malé děti do šesti let, ale starší děti mají větší nároky na poskytovanou péči, ať se jedná o oblékání, stravování, přípravu do školy anebo dojíždění do středních škol. Co se týká nácviku rodičovských dovedností, neumím si v současné době představit, jak pracovníci "zvopů" budou nacvičovat rodičovské dovednosti s matkou, která, když o dítě zájem má, tak samozřejmě v tom zařízení pobývat nemůže, takže by tomu asi měly předcházet chráněné byty, kde by se s rodinou pracovalo. § 9a odst. 3 a 4 a § 50a zavádí standardy poskytování služeb v rámci sociálně právní ochrany dětí a následnou inspekci. Zavedení standardů vždycky, když se jedná o profesionalizaci, když se jedná o služby, je nutné. Omlouvám se, bude to možná dotaz na pana ministra. Já jsem tyto standardy ještě nikde nenašla. Problémem potom samozřejmě je následná kontrola a časová náročnost vzhledem na množství inspektorů, které vlastně dotčené instituce mají. § 10 odst. 3 písm. d). Jedná se právě o povinnosti OSPODů na obcích třetího typu. Je to povinnost zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte – o tom tu už bylo mluveno – pro řešení konkrétních operací v rámci jakoby péče o ohrožené děti a pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči, jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami, zástupci škol, školských zařízení, zařizování poskytovatelů, orgánů činných v sociální oblasti, orgánů policie, státních zástupců, odborných pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče poskytovatelů sociálních služeb.

223

Pořádání případových konferencí je časově i organizačně tak náročné, že pořádat je bude velký problém. Možná, že by bylo lepší, aby problémy, které půjdou vyřešit v rámci OSPODu, se řešily v rámci OSPODu, a ne, aby ke každému problému byla pořádána případová konference. Je nutné rovněž upozornit na skutečnost, že značná část rodičů nechce spolupracovat. V zákoně není řečeno, jak bude zajištěna účast rodičů nebo zástupce na jednání případové konference a jak budou tito rodiče sankcionováni v případě nezájmu. To opět samozřejmě znamená mnohem vyšší personální zabezpečení zaměstnanců OSPODu. § 14 odst. 3 písm. b). Podle tohoto odstavce 1 písm. c)až g)– vyhodnocení – že důvodem podání návrhu pro umístění dítěte buď v náhradní rodinné péči, nebo samozřejmě v ústavní péči nejsou pouze nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění povinností vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti. Toto vychází z doporučení Evropského soudu. Opět zde docházíme k problému, že této novele k písm. b) mělo předcházet písm. a). Pod tímto a)vidím, že problém v bytové situaci je neexistence sociálního bydlení. A v tomto případě se může objevit problém dětí na ulici anebo problém dětských bezdomovců. I když chápu, že jsou rodiče, kteří chtějí a jsou způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte, je nutné poukázat na skutečnost, že důvodem podání návrhu k nařízení ústavní výchovy nejsou pouze nedostatečné bytové nebo majetkové poměry, ale i další problémy, které zapříčinily třeba ztrátu bytu nebo zaměstnání rodiče, což je v dnešní době běžné, a někdy třeba pro rodiče, kteří žijí na ubytovnách, je to jediná možnost, aby dítě po přechodnou dobu bylo řádně zabezpečeno. A chráněné bydlení, které tomu mělo předcházet, kde by se s rodinou, která je problematická, intenzivně pracovalo a byl by 24hodinový dohled nad těmito lidmi, to je také to, co by mělo předcházet této novele. Měla jsem tu ještě pasáž o sociálním kurátorství, ale o tom mluvit nebudu. § 47 odst. 2 písm. b) – Osoba pečující a osoba v evidenci – což jsou vlastně pěstouni – má právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo věku dvou let. Vidím tady problém, jak se vyrovnají děti, které jsou umístěny v pěstounské péči a tato pěstounská péče funguje, s tím, že jsou na 14 dní odstaveny někam, buď do zařízení nebo k jinému pěstounovi, tedy v době, kdy pěstouni odjedou se svými dětmi třeba na dovolenou nebo zůstanou doma, mají nárok na 14 dní volna, a jde o to, jak dítě na to bude reagovat. Chápu, je to profesionalizace, citové vazby prostě nemají vznikat. Nárok na příspěvek při ukončení pěstounské péče podle § 47h má fyzická osoba, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle § 47. Výše jednorázového příspěvku činí 25 tis. Kč. Částka 25 tis. Kč pro děti, které odcházejí z pěstounské péče, je přiměřená. Docela bych se přimlouvala i za to, aby byla vyšší. Je však nutné podotknout, že děti, které ukončují pěstounskou péči, by byly tuto částkou zvýhodněny oproti dětem, které prostě to štěstí neměly a odcházejí z ústavní péče, protože zde činí jednorázový peněžitý příspěvek 15 tis. Kč. § 47 odst. 3 – odměna pěstouna nenáleží prarodičům, kteří mají svěřené jedno až dvě děti do pěstounské péče, budou se posuzovat sociální a majetkové poměry pečující osoby. Je to velký problém, že se to řeší plošně, protože existují

224

rodiny, kdy jsou pro děti prarodiče vlastně jedinou záchranou. Když si to řekneme v číslech, tak dneska 50 % pěstounské péče je vlastně pěstounská péče prováděná prarodiči. Dojde k situaci, kdy prarodiče, kteří mají důchod plus dosáhnou na nějaké dávky, tak je to nedostatečné zabezpečení ohledně toho, aby dítěti mohli dopřát to, co dítě skutečně potřebuje. To ostatní už asi číst nebudu, dám prostor i ostatním, omlouvám se. Už tady bylo řečeno, že legislativní odbor Senátu reagoval na tuto novelu materiálem o rozsahu 16 stran, kde upozorňuje na změny a právě i na nesoulady a nenávaznosti některých ustanovení a přílepky vzniklé pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně, které nesouvisejí s předkládaným návrhem zákona, a také na kolizi mezi senátními tisky 374, 375 a 385. Tyto nedostatky řeší pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Mám dojem, že jich bylo asi 17, a chtěla bych výboru za tuto práci velice poděkovat, a samozřejmě i panu senátorovi Lebedovi, který připravil dalších 18 pozměňovacích návrhů. Do Senátu byl tedy opět předán zákon, který bez úpravy, kterou by vlastně učinil Senát, by byl nefunkční. Ale z věcných důvodů, které jsem výše uvedla, navrhuji zamítnutí této novely. Měli bychom si uvědomit, že plošnou preferencí pěstounské péče, ať to překladatelé popírají, jak chtějí, dojde k omezování a postupnému rušení institucionální péče. Pokud ale pěstounská péče selže v tomto velkém měřítku, anebo se pěstoun pro děti vůbec nenajde, a my ta zařízení už mít nebudeme, nebo omezíme jejich činnost tak, že prostě zúžíme počet těchto zařízení na několik, kam potom dítě umístíme. Z tohoto důvodu tedy navrhuji zamítnutí předkládané novely. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko – a dovolím si učinit poznámku – za velmi kvalitní zpravodajskou zprávu. A nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, který se přihlásil písemně do obecné rozpravy, připraví se paní senátorka Marta Bayerová. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková neuplatňuje přednostní právo. Senátor Pavel Lebeda: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Česká republika se čas od času stane terčem kritiky, různě tvrdé či různě i nevybíravé, od řady institucí i úctyhodných, jako je Rada Evropy nebo Organizace spojených národů, ale také od řady dalších mezinárodních organizací, ale také od všelijakých aktivistů a kontroverzních osobností, za které bych jmenoval třeba madam Rowlingovou. Současná kritika a současné institucionální pokyny, které stojí za vznikem této normy, kterou tady projednáváme, je Výbor OSN pro práva dětí, Rada Evropy, řada západních demokracií, které nám rády poradí, případně mezinárodní organizace, ale také judikáty Evropského soudu pro lidská práva či judikáty Ústavního soudu. Všechna tato kritika, která se bubnovou palbou snesla na naši republiku, tak cílem toho je vyšší procento dětí, ohrožených dětí, které jsou umístěny v institucionální péči, a toto procento je vyšší než průměr Evropy. A tak je třeba toto procento srovnat. Aniž by se nějak blíže zkoumalo, proč takové procento je, musíme se srovnat a srovnáme to procento, což je důvod této normy, kterou projednáváme, kromě některých skupinových zájmů, které bych zmínil později. Reakce na takovouto kritiku je u nás taková řekněme standardní, konstantní a nazval bych ji česká. Hlavní je naše, jak to říci, "připokakanost" před takovou sofistikovanou kritikou z velkých institucí či zavedených západních demokracií, nekritické přijímání vzorů, naše malé sebevědomí a sebepodcenění našich

225

zkušeností. My nedokážeme analyzovat a prodat to, co umíme, co tady u nás funguje a co nám dokonce mnozí i závidí. Nepodíváme se ani kriticky do zahraničí na ty rádce, kteří nám leccos doporučují, jak praktiky u nich fungují. A obvykle výsledek takové kritiky je destrukce fungujícího systému. Máme s tím samozřejmě smutné zkušenosti. Podívejme se, jak jsme zatočili i s naší pediatrickou péčí, kterou nám celá Evropa záviděla, která byla vzorová, s naší péčí gynekologicko-porodnickou, se zběsilým rušením jeslí, co jsme udělali se školstvím, jak jsme zlikvidovali naše speciální školství, které fungovalo, a "sesypali" jsme děti supernadané, děti běžně vzdělatelné i děti opožděné a obtížněji vzdělatelné do jednoho hrnce a povařili, takže z toho uvaříme takový mírný podprůměr. Nešťastni jsou všichni, i nadané děti, i běžně vzdělatelné, i hůře vzdělatelné, a pedagog samozřejmě taky. A dále, jakých hříchů jsme se dopustili na našem vysokém školství, kdy pod praporem neoliberalismu, volného podnikání a ruky trhu se zakládaly vysoké školy, takže jich máme tři a půlkrát více než má Velká Británie, a mnohé z těchto vysokých škol nejsou nic jiného, než prodejnou diplomů, bezobsažných a nepodložených žákovou zvláštní kvalifikací. Cílem návrhu je tedy péče o ohrožené děti. Nikdo by jistě nenamítal proti tomu, že chceme zajistit kvalitní rodinnou, eventuálně náhradní rodinnou péči, standardy pro sociálně-právní ochranu dětí či standardy kvality sociální kurately. To všechno je v pořádku. Autoři návrhu se ovšem bijí v prsa, že cílem tohoto návrhu není rušení současných institucí a zařízení pro péči o tyto ohrožené děti. Nicméně pan ministr už pustil do médií, že 31. 12. 2013 je termín, kdy skončí kojenecké ústavy. Ptám se, proč ten spěch? Jestli pan ministr očekává, že strastiplná a komplikovaná pouť této vládní koalice tak brzo skončí, to očekávání je samozřejmě legitimní. Ptám se, kde pan ministr chce najít ty stovky pěstounských rodin za dobu jednoho a půl roku? Kojeneckých ústavů je u nás 34, nehledě na to, že tyto kojenecké ústavy jsou v gesci ministerstva zdravotnictví. Úspěšně se transformují do dětských center, kde nejde jen jaksi o vlastní péči, ale tato centra rozvíjejí ambulantní péči, preventivní péči, edukační péči. V průběhu jednoho roku se v Praze objevili dva, slovy - dva zájemci o pěstounskou péči ve Středočeském kraji mezi léty 2007 až 2010 se pro přípravu na pěstounskou péči připravovaly čtyři, slovy čtyři rodiny. Dosud motivace k pěstounské péči bylo dítě, touha po dítěti. Zájemci o pěstounskou péči často v podstatě mířili výš, měli zájem o osvojení, i když jim třeba doba k osvojení připadala dlouhá nebo se to nějak nedařilo. Nyní jsou zde nastaveny podmínky pro profesionalizaci pěstounské péče. Je to legitimní a je to v pořádku. Nicméně nemohu se ubránit představám rodiny, kde v centru zorného pole rodiny je relativně zajímavá suma za pěstounskou péči, a dítě se posouvá v zorném poli někam na periferii zorného pole, případně vůbec ze zorného pole vypadne, tomu se říká lékařsky skotom. Důraz na finance je u řady rodin významný, dokonce se jedna pěstounka už vyjádřila v novinách, proč by se měly rušit její sociální dávky s přiznáním pěstounského příspěvku a že sociální dávky by měla pobírat také. Trošku mě děsí představa, jak náhle zahoří rodina se zájmem o pěstounskou péči láskou k dítěti, když vám současně odborníci řeknou, jak obtížné je umístit do náhradní rodinné péče i dítě s minimální vadou sluchu, zraku, dokonce s ekzémem. A najednou prostě tento problém nebude. Nemám k tomu příliš velkou důvěru. Dovolím si teď některé konkrétní poznámky k návrhu. Kolegyně Terelmešová již zmiňovala rozsah 72 hodin pro přípravu pěstounů. To je opravdu žalostně málo,

226

když si vezmeme spektrum dětí, které jsou ohroženy, spektrum jejich psychických i somatických postižení. Jenom uvádím, že v Norsku příprava pěstounské rodiny trvá tři roky. Předloženému návrhu vyčítám i akcentaci pěstounské péče na úkor všech ostatních druhů této péče, dokonce i na úkor osvojení, které by mělo být samozřejmě vrcholem péče o takové děti. Další, co vyčítám, je uzavírání dohod s pěstouny osobami pověřenými. To je jednoznačná ingerence privátních aktivit do této oblasti a cítím v tom tlak občanských sdružení. Abychom se nedostali tam, kde je Rakousko, kde 80 % těchto aktivit je v privátních rukou. To, že tam budou ingerovat občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, tím se jaksi trošku ztratí kontrola toku peněz, a navíc už mnozí zájemci o pěstounskou péči se vyjádřili v tom smyslu, ať ty prostředky jdou na děti a že nemají zájem, aby živili nějaké další aktivity na toto napojené. Dalším problémem je počet dětí v zařízení pro okamžitou pomoc těmto dětem. Návrh počítá s 28 dětmi. Počet 28 dětí v tomto zařízení nedovoluje efektivitu zařízení. Upozorňuji, že v Německu je limit dětí na takové zařízení 60. A naši odborníci, aniž by to měli někde podchyceno, pracují s číslem 48, což mi přijde přiměřené. Z vládního návrhu se v Poslanecké sněmovně naštěstí podařilo odstranit některé části, zejména nekritické zvýhodnění Fondu ohrožených dětí, tzv. klokánků. Další námitka je 25 tis. Kč, které dostane dítě, jež dosáhne dospělosti v pěstounské péči jako startovní obolus do života. To je v pořádku, a já s tím plně souhlasím. Ale potom nevím, proč dítě, které dosáhne dospělosti v instituci, dostane jenom 15 tis. Kč, proč ne stejně, i když samozřejmě zařízení, ve kterých dosáhnou dospělosti, spravuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vyčítám i velkou nepřipravenost této aktivitě, této kampani. Ministerstvo práce a sociálních věcí si, řekněme koleduje, protože už má za sebou nedávný debakl s vyplácením sociálních dávek. A my takovéto kampaňovité aktivity zažíváme, současně třeba registr motorových vozidel, vzpomeňme si i na maturity. Tady se vkrádá podezření, že se takové akce zadávají spíš než s odborným zaměřením z jiných důvodů. Pokud tento zákon projde, tak se obávám, že se z důvodů toho, aby se prokázalo, jak dobrý a funkční tento systém je, se sníží laťka pro vybrání vhodných pěstounských rodin. Nad lačností peněz některých rodin, která bude převažovat, se bude trochu zavírat oko. Řešení nezaměstnanosti touto akcí, která je tam také možná v podtextu, proti tomu nic nemám, je to legitimní. Vtírá se mi teď několik myšlenek, nápadů, co s nemovitostmi. Kojenecké ústavy, kterých je v republice, jak už jsem říkal, 34. Některé z nich jsem viděl, to jsou úžasné, krásné nemovitosti, a my je zrušíme. Nikde jsem se nedočetl, jestli je nějaký záměr s těmito nemovitostmi. Další věcí jsou finanční rozdíly péče o dítě v zařízení, je to přibližně 40 tis. korun za měsíc. Odměna pěstounské rodiny bude menší, je tady určitý rozdíl. Nepřestávám obdivovat prozíravost a vizionářství hlavního architekta tohoto návrhu pana Dr. Macely, který už v roce 2010, aniž by se ještě vědělo, že takovéto záměry budou, založil obecně prospěšnou společnost s náplní edukace pěstounských rodin. To je pozoruhodné. Není to určitě jaksi konflikt zájmů, je to naopak synergie, štěstí prostě přeje připraveným. Zmíním i některé zkušenosti se zahraniční pěstounskou péčí. Kolegyně Terelmešová už tady zmínila Velkou Británii. Není vůbec žádná výjimka, že dítě

227

dokáže projít řadou rodin, tři pěstounské rodiny ročně není úplná výjimka, a dětským rekordmanem je 35 pěstounských rodin, kterými dítě prošlo v průběhu péče. Je tady problém, na který v Holandsku mají svoji komisi. V Holandsku v průběhu jednoho necelého roku bylo řešeno 500 sexuálních zneužívání v pěstounských rodinách. V USA je údaj o tom, že je sedmkrát vyšší fyzické násilí a čtyřikrát vyšší sexuální násilí v pěstounských rodinách. Celému návrhu tedy vyčítám především jeho nepřipravenost a nekritickou preferenci pěstounské péče. Narazit všechny děti, kdy spektrum ohrožených dětí je nekončící a obrovsky široké. Od zdravého novorozenečka v baby boxu až po pubescenta s kriminálními a drogovými zkušenostmi, děti týrané, zneužívané je tak široká škála, na jedno kopyto péče mi nepřijde správné. Optimum by bylo titrování optimální péče, optimální formy náhradní rodinné péče, instituce atd. To je široké spektrum. Vadí mi samozřejmě i disharmonie s podobnými aktivitami ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Návrh zákona nepodpořím. V případě, že projde do dalšího čtení, jsem připraven načíst návrh. Návrh, který mám připraven, má celkem 18 bodů. Zaměstnal jsem tím laskavou a hodnou paní doktorku z legislativního odboru. I to by byla aspoň pomoc. Návrhy se opírají především o námitky odborníků, s kterými jsem problém diskutoval. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní prosím o vystoupení paní senátorku Martu Bayerovou, připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé

kolegyně, kolegové. Oba dva předřečníci mně mluvili úplně z duše. Proto budu velice stručná. Musím přiznat, že u tohoto návrhu zákona mám značné dilema. Na jedné straně podporuji jeho základní ideu, že by děti měly vyrůstat v rodinném prostředí. Souhlasím s opatřeními, která to umožňují a podporují. Znám mnoho pěstounských rodin a vím, že umějí dětem v pěstounské péči zajistit vysoce kvalitní dětství a rozvoj. Hlavně jim však umějí vytvořit láskyplné prostředí, dát jim novou rodinu, nové rodiče, případně i sourozence. Nejsem si ale jista, že totéž dokážeme zavedením jakési nové pěstounské profese. Zvláště pak tehdy, pokud budeme současně komplikovat či umrtvovat činnost stávajících zařízení, tak jak už tady bylo řečeno, která se na péči o děti již dlouhodobě specializují a získala si i řadu zahraničních ocenění. Jistě nejsem sama, kdo obdržel stanovisko Fondu ohrožených dětí, které upozorňuje na mnohá úskalí projednávaného návrhu změny zákona. Za zásadní považuji argument, že profesionalizace pěstounské péče vede k tomu, že mnoho dětí pak migruje mezi profesionalizovanými pěstounskými rodinami a požadované rodinné péče se jim beztoho nedostává. Pro takové případy, ale i třeba ve prospěch možnosti zachovávat sourozenecké vazby dětí, bych upřednostnila takové řešení, které umožní i souběžné zachování stávajících zařízení péče o dítě, byť i třeba v menším počtu. Navíc vnímám i upozornění, také to zde už zaznělo, našich senátních legislativců, že projednávaný návrh změny zákona se kříží s návrhy uvedenými v jiných tiscích a jejich současné přijetí zřejmě vyvolává jen nové zmatky a komplikace. Vzhledem k těmto skutečnostem se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost. 228

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátorko. Nyní bude hovořit paní senátorka a místopředsedkyně Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Karel Šebek. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, v prvé řadě bych chtěla říci, že si obrovsky vážím jak pěstounů, kteří již o děti pečují, tak ale také lidí z kojeneckých ústavů, z dětských center, z dětských domovů. Jak jsem měla možnost se setkat jak s jedněmi, tak s druhými, tak jsou to většinou skutečně lidé se srdcem na dlani. Ale v institucionální péči jsou to také skvělí odborníci, profesionálové, kteří skutečně se své práci celoživotně věnují, a to s plným nasazením a v podstatě jsem přesvědčena o tom, že jejich ocenění zdaleka nedosahuje významu ani úrovně práce, kterou odvádějí. To pro začátek. Druhá věc, kterou bych chtěla vytknout před závorku, je, že – a to říkám teď jako pedagog – každé dítě je jiné. A dítě není jenom zmenšený člověk. Je prostě individualita. Každé dítě je osobnost. Každé dítě potřebuje něco jiného. Potřebuje podporu svého talentu, svých schopností. Potřebuje ale pomoci. A děti, které se v dnešní době dostávají do dětských domovů nebo kojeneckých ústavů, jsou děti, které ještě, nebo většinou mají za sebou věci, o kterých velká část dospělých ani neslyšela a nemůže je ani zažít. Ty děti mají za sebou obrovská traumata. Mnohdy skutečně týrání. Nejenom to, že se o ně nikdo nestará, ale skutečně mnohdy fyzické týrání, sexuální napadání atd., atd. A to samozřejmě znamená, že na těch dětech je to podepsáno. Proto potřebují skutečně nejlepší péči. Proto v kojeneckých ústavech dnes jsou celé týmy lidí, kteří se o děti starají. Kojenecké ústavy jsou proto tak drahé, a nakonec i dětské domovy, protože to neznamená, že je dvojice na skupinu dětí. To znamená, že je tam pediatr, že je tam psycholog, že je tam terapeut atd., atd. Včetně sociálních pracovníků. Prostě celý tým lidí, kteří hledají to nejlepší, co pro to dítě najít mohou, kteří se snaží mu pomoci, a to všemi možnými způsoby, které dneska moderní pedagogika, psychologie, ale i sociální věda i medicína znají. Já to říkám proto, že z tohoto návrhu zákona, ale především také z toho, co se kolem toho návrhu zákona dělo, co předcházelo, z vyjádření ministerstva, dokonce termínovaného vyjádření ministerstva, že dětské domovy se zruší do konce roku 2013, kojenecké ústavy snad měly být ještě rychleji, tak mě to vede k tomu, že my místo toho, abychom podpořili to, co je dobré a doplnili to tím, co může ještě pomoci, tak prostě likvidujeme to, co nám svět závidí a vymýšlíme tady něco, o čem svět dneska už pochybuje. Paní poslankyně Emmerová použila při svém vystoupení v Poslanecké sněmovně výzkumu ve Velké Británii, v Holandsku, Německu atd. Já to nebudu opakovat. Jenom to doplním o svoji zkušenost z mezinárodní konference Dítě v krizi, která běží každý rok v rámci Mezinárodního filmového festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně, kde pravidelně se zúčastňuje paní doktorka z Velké Británie a angažuje se právě tam ve vztahu k dětem, je odbornicí, je psycholožkou. Angažuje se tam v práci s dětmi, které jsou v problémech, s dětmi bez rodiny. Ona sama upozorňuje roky na to, že nejsou věci černobílé. Že skutečně i pěstounské rodiny mají velká úskalí. Největším proviněním na dětech je, jestliže jsou takzvaně na postrk, jak se říkalo. Prostě mění to prostředí velmi často. Nemají zakotvené citové vazby. Nemohou se tedy rozvíjet. Jsou handicapované kromě toho, s čím se narodily, co jim dali do vínku jejich biologičtí rodiče, kteří se o ně nedokázali postarat z jakéhokoli důvodu, nebo traumatem, že o ty rodiče přišli, a ještě se tam nabaluje. A ještě se vůči nim budeme proviňovat tím, že je budeme přehazovat z jednoho

229

prostředí do druhého? S tím jako pedagog absolutně nemůžu souhlasit! To prostě nemá nic společného s tím, co dneska moderní psychologie a pedagogika o vývoji dětí a o dětech samotných ví. A abychom to dostali ještě do jiných rovin, říkala jsem, že se znám, setkávám dlouhodobě spolupracuji jak s lidmi, kteří mají děti v pěstounské péči, tak s lidmi, ať už jsou z kojeneckých ústavů nebo z dětských domovů. To svoje tvrzení, že věci nejsou černobílé a že bychom tedy neměli opouštět variabilitu možností, dovodím několika příběhy ze života, kterými chci ilustrovat, že určitě není dobře tvrzení, že všechny instituce v péči o dítě jsou špatně a všichni pěstouni jsou ideální, respektive výsledek pěstounské rodiny je ideální. Při vší úctě k těm lidem, kteří se tomu věnují. Příběh jeden. Pěstounská rodina si vzala do pěstounské péče, poté adoptovala chlapce. Já jsem ho dostala do třídy, kdy ho sebrali v polovině školního roku vysloveně z ulice. To dítě z toho pohledu školního prospěchu bylo skutečně velmi zanedbané, neumělo nic. Byl to krásný chlapeček, který se velmi snažil. V okamžiku, kdy dostal podporu, skutečně se velmi a velmi snažil, do konce roku jsme to dotáhli do nějakého průměru. Osvojila si ho – protože skutečně to bylo velmi roztomilé dítě – vzala si ho rodina, kde žena byla psycholožka, čili člověk, který věděl, o čem je řeč. Ten chlapec byl dobrý do období puberty. V období, kdy se dostal do puberty, začal krást, utíkat z domova, obrovské problémy. Rodina to zvládla s velkým úsilím, s velkými traumaty. Dnes konečně snad už se stabilizoval, ten chlapec snad má zaměstnání, a funguje to. Ale to byla rodina, kde skutečně věděli, do čeho jdou a uměli to zvládat. Nevím, jak podobnou situaci by zvládala rodina, která měla představu, že si vezme dítě, které bude jejich pýchou. Příběh druhý. Opět vysokoškoláci. Nebudu to říkat dopodrobna, jenom zkrátím. Zhruba 7 dětí – průběžně, protože když si vzali dítě, zjistili, že má sourozence. Vzali si i ty sourozence, tak se to postupně nabalilo. Žena – pěstounka a adoptivní matka, protože některé děti adoptovali, si dodělala dokonce speciální pedagogiku, aby těm dětem dala co nejvíc. Nepodařilo se, ani jedno dítě se nepostavilo řádně do života. Nebudu vykládat ty příběhy. Dokonce je tam nějaké vězení. Prostě problémy. Ta žena před dvěma nebo třemi lety zemřela na rakovinu. Nebylo to zvládnutelné a ty děti se nepostavily do života. Na druhou stranu znám příběhy z dětského domova, kdy děti prošly dětským domovem. My jsme ve Zlíně ještě zřídili něco jako "dům na půl cesty", čili když děti odcházejí z dětského domova, už poslední rok mají vlastní bydlení přímo v dětském domově, kde se víceméně starají samy o sebe. Když odejdou z dětského domova, z bývalé školky jsme udělali tento "dům na půl cesty", kde už vysloveně jsou jenom pod takovým vzdáleným dohledem pracovnic dětského domova. Je tam pracovnice z charity, která je jim vždycky nápomocna. V podstatě do té doby, dokud nemají zajištěno vlastní bydlení a zajištěnu práci, pořád jsou v nějakém kontaktu. Dvě děvčata, která tím dětským domovem prošla, dneska jsou vystudovaná a pracují v tom dětském domově dál jako vychovatelky. Každý rok se před Vánocemi, a už to bylo více jak 50krát, scházejí jednak pracovníci dětského domova, jednak děti, které tím dětským domovem prošly. Mnozí z nich jsou dnes docela dobře situovaní lidé s vlastními rodinami, s vlastními vnoučaty. Já to říkám teď jako příběhy, protože skutečně ty věci nejsou černobílé. My se na to tak musíme dívat. Nemůžeme nastavovat podmínky tak, abychom zlikvidovali to, co funguje, a znovu říkám, to, co nám svět závidí, jenom proto, abychom dosáhli nějakého ideologického záměru.

230

Mimochodem ve Velké Británii s těmi zkušenostmi, které jsou, je dnešní trend takový – samozřejmě pěstounské rodiny, náhradní rodinná péče, pokud to jde, ale ještě před tím je snaha hledat rodinné příslušníky, kteří by se o děti postarali v té širší rodině. To si myslím, že má smysl. Ale takto, jak je nastavený zákon, tak my dáváme docela zajímavé částky těm takzvaně profesionálním pěstounům, ale když řekne teta, když řekne babička, že se o to dítě postará, tak v podstatě na to nedostane nic! Zdá se mi to naprosto nelogické. A další trend, který se ve světě navozuje, je to, co my dnes u nás máme. To jsou dětské domovy rodinného typu, to jsou ty malé skupiny, které dneska už v dětských domovech fungují a pracují. Já bych se přimlouvala za to, abychom v této chvíli návrh zákona, tak jak je předložen, zamítli. Já jsem k tomu dodala dva příběhy, mí předřečníci argumentovali věcně přímo ve vztahu k jednotlivým paragrafům, které nejsou dobře. Měli bychom samozřejmě vytvořit co nejlepší podmínky jak pro pěstouny, tak i pro institucionální zařízení, která se postarají o děti, které z nějakého důvodu přišly o to štěstí, vyrůstat ve vlastní rodině. Ale měli bychom tedy společně přijímat jednak tento zákon, jednak také zákon o dětských centrech, abychom vytvořili skutečně provázaný systém, který by dal možnost pomoci každému jednomu dítěti, které se z jakýchkoli důvodů dostalo do problémů, a samozřejmě jejich rodinám. To, co děti potřebují, je klid, je bezpečí. To si myslím, že by měl být ten základní ukazatel. Někde jsem slyšela, že na světě jsou jenom dva druhy lidí. Ti jedni, kteří lásku umí dát, ti druzí, kteří o ni prosí. Děti, o kterých se dnes tady bavíme, jsou ti, kteří o ni prosí. A v podstatě omezení pěstounských rodin na to, že s dětmi nesmějí navázat citové vazby, je naprosto absurdní ustanovení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Karel

Šebek. Připraví se pan senátor Petr Gavlas. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

vážené kolegyně a kolegové, úvodem bych snad řekl, že nepochybuji o tom, že návrh zákona, který přinesl pan ministr, je veden dobrými úmysly, něco posunout k lepšímu, ale zároveň musím říci, že všechna slova, která zde vyzněla buď jako výhrady nebo jako osobní zkušenost, také mají své rácio. Já bych k tomu chtěl přispět také svojí zkušeností řekněme jako zastupitele a občana. Především myslím, že paní zpravodajka Terelmešová mluví i mně z duše v tom, že máme tady fungující instituci, to jsou ty – jak jsem se dozvěděl – "OSPODy", my jsme tomu vždycky říkali sociálka – zkráceně, které jsou na pracovištích pověřených úřadů. Myslím si, že i jejich zkušenost je taková, že krajský úřad pro tuto činnost je už příliš vzdálen a hrozně málo operativní. Chtěl bych zmínit to, že se tímto zákonem zabýváme. Hlavně následky. Následky stavu, který je někdy neovlivnitelný – třeba rodinná tragédie, úraz; nebo ovlivnitelný, tj. sociální prevence. Víme, že prvními indikátory toho, že v rodinách něco není v pořádku, bývá škola, obec, nebo lékař. Podle mých zkušeností – nemám to doloženo žádnou statistikou, ale pouhou lidskou zkušeností – bývá tímto indikátorem alkoholismus rodičů, gamblerství a sociální chování, a teprve v poslední řadě to bývají sociální záležitosti. Protože, kde je vůle, tak rodina, kde to začíná být na hraně, hledá pomoc. Pomoc hledá, jak říkám – ve škole, na obci, nebo u lékaře. Tyto instituce mohou pomoci, mohou poradit, ale nemůžeme od nich chtít nějakou systematickou pomoc. Pokud jsou tady občanské iniciativy, podle mě sdružují právě především ty, kde fungují, ať jsou to mateřské kluby, YMCA, apod. Ale péče v sociální prevenci skupin, které jsem zmínil – alkoholiků, gamblerů; nebo těch, 231

kteří se chovají vyloženě asociálně, to je samozřejmě pro normálního člověka, který vykonává dobrovolnou občanskou iniciativu, už na hraně jeho fyzických možností i jeho profesionality. My jsme pomoc vždycky hledali co nejblíže, tj. na bývalých okresech, nyní na úřadech s rozšířenou působností, a tam jsme ji také nacházeli. Shoduji se s paní kolegyní Terelmešovou v tom, že tyto úřady nestíhají, jsou přetížené. A ačkoliv mají ke svým skupinám blízko, tak se ke všem nedostanou. Myslím, že prevence by měla být především sofistikovaná, zkušená a odpovědná státní služba. Posílením této služby bychom se vyhnuli naléhavým potřebám dalších kroků, ať už jsou to ústavy nebo pěstouni. Mluvíme-li o lepším řešení, tak je to nepochybně tato prevence a ve svém důsledku to může být řešení levnější. A mnohem levnější, protože by se jednalo o posílení profesionálů v řádu několik jednotlivců, a nemuseli bychom hledat tolik náhradních pěstounů. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan

senátor Petr Gawlas. Připraví se pan místopředseda Zdeněk Škromach. (My se vystřídáme.) Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych i já vystoupil k novele zákona o sociálněprávní ochraně dětí, jak tady předřečník – senátor Šebek – říkal. Mnozí z nás zde vystupují s vlastní zkušeností. Moje vystoupení nebude tak odborné, jako vystoupení senátorů, kteří mají novelu perfektně nastudovanou. Co se týče pěstounských rodin, u nás na Třinecku některé navštěvuji osobně. I finančně podporuji. Protože v některých rodinách je to závažnější. Zvlášť jeden případ, kdy manželský pár má v pěstounské péči i adopci 12 dětí, a tatínek nešťastnou náhodou loni zemřel. I maminka s 12 dětmi se snaží a starší bratříčkové a sestřičky pomáhají mladším, takže to tam funguje… Pěstounskou péči mám i v rodině. Moje sestřenice má v péči 4 děti, z toho jedno dítě je "naprostý ležáček"... Jedním z hlavních cílů každé civilizované společnosti by mělo být to, aby každé dítě vyrůstalo, pokud možno, ve funkční biologické rodině. Bohužel existují cíle, jenž z nejrůznějších důvodů jednoduše nejdou naplnit, a tak by pro naši společnost mělo být stěžejním alespoň zabezpečení v náhradní rodinné péči v případech, kdy dítě ve svém vlastním životě vychováváno nemůže být. Prvořadý by měl být vždy zájem dítěte. Jsem jedním z tradicionalistů, kteří vždy budou preferovat rodinnou formu výchovy před ústavní péčí, a minimálně v tomto ohledu oceňuji, nebo můžu oceňovat záměry předloženého návrhu zákona. Jak už jsem se zmínil, v našem regionu znám osobně některé pěstounské rodiny. Vím, že o děti, které jsou těmto pěstounům svěřeny do péče, je skvěle postaráno. Funguje u nás mj. jedno občanské sdružení, které se snaží propagovat pěstounskou péči, staví pro pěstounské rodiny domy, snaží se pro ně všemožně zabezpečit nezbytné zázemí a podporu pro zdravý růst a fungování dětí. Držím jim palce, tleskám! Nicméně, přes všechny moje zkušenosti jsem také realista. Plně si uvědomuji, že osvojení a pěstounská péče nejsou v našich podmínkách lékem na všechno. Ústavní péče bude ještě dlouho nedílnou součástí výchovy opuštěných a zanedbaných dětí a ve spojitosti s předloženým návrhem mám o další fungování kojeneckých ústavů a dětských domovů skutečně vážné obavy. Navíc tyto ústavy už dnes nejsou v naprosté většině tím, čím byly v minulosti, tj. šedými a nehostinnými

232

institucemi, které neměly dětem co nabídnout. Byly pro ně spíše vězením nežli náhradním domovem. Prošly však změnou. Jsou to barevnější a přívětivější místa pro život, která sice nikdy nedokážou nahradit rodinu, ale aspoň se o to snaží. Nesmíme zapomínat ani na to, že spousta dětí, které potřebují prakticky nepřetržitou zdravotní péči, a obávám se, že pro část z nich bude ústavní péče i do budoucna jedinou možností. Je pro mě také překvapivé, že na přípravě této novely se nepodíleli právě ředitelé ústavů, jelikož oni mají dlouholeté zkušenosti v dané oblasti a stojí za transformací, kterou kojenecké a dětské ústavy prošly v posledních letech. Výchova dětí v rodinách, ať už v původní rodině, nebo v pěstounské – je to, co bych si osobně přál. Ale samotný výsledek, tedy novela, co nám leží na stole, na mě příliš pozitivním dojmem nepůsobí. Je tam spousta věcí, která se mi nelibí. Nedořešené finanční otázky. Pěstounská péče na přechodnou dobu a další nedostatky, které už tady byly zmiňovány. Z těchto důvodů také navrhuji, stejně jako paní zpravodajka, zamítnout novelu. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Dalším je pan senátor Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, připojil bych se k názorům, které tady byly většinově řečeny. Myslím, že nejlépe to vystihla paní senátorka Terelmešová, která shrnula všechny tyto věci, které jsou vnímány jako nedostatky zákona. Dovolil bych si vypíchnout některé souvislosti, které jsou spojeny s tímto zákonem. Cesta směřování k tomu, aby péče o tyto děti byla co nejlepší a na nejvyšší úrovni – je dobře. Pěstounská péče patří do souboru možností, které v systému jsou. Osobně považuji za ideologická, bohužel nikoliv věcně podložený záměr, jít revoluční cestou likvidace, ať už to jsou kojenecké ústavy, ať už to jsou "klokánky", "vesničky SOS" a další zařízení, včetně kojeneckých ústavů, které v systému fungují. Otázka je – tak jak máme informace, že česká strana nedokázala vysvětlit, možná ani nechtěla vysvětlit, jak systém u nás funguje vůči námitkám, které tady z některých institucí ze zahraničí jsou vznášeny. Je zajímavé, ale to není poprvé, ale ani naposledy zřejmě, že Česká republika je v těchto věcech otloukánkem některých organizací včetně OSN, které o tom mnohdy – jak se to bere z perspektivy zřejmě vesmírné, ale nikoliv skutečné reality – a možná, možná že v mnoha těchto věcech jsme už některé jejich systémy předstihli. K dětským domovům ani nedospěly, vesničkám SOS a podobně. Tak si myslím, že to je věc, která nelze řešit ideologicky – navíc a já bych požádal pana ministra, aby vysvětlil vztahy, které tady jsou a pochybnosti, které ukazují na to, že vlastně duchovní otec všech těchto návrhů pan Macela a jeho pravá ruka paní Klára Trubačová v tom nemají osobní zájem. Ten zákon totiž tak jak je postavený, tak jednoznačně navazuje na dvě neziskovky, které mají přímou souvislost s panem Macelou a s paní Trubačovou. Potažmo tedy s její sestrou, která řídí nadaci Sirius. Pan Macela bude vzdělávat, nadace Sirius bude organizovat celý tento systém. A tito dva lidé si připravují na míru tento zákon. Kde jsou ostatní instituce? Navíc, tak jak je to postaveno, tak vlastně jedinou vzdělávací organizací bude organizace, kterou

233

údajně má pan Macela, on to ani nepopírá, kterou si vytvořil dopředu a zákon je potom připraven, že tato organizace bude vlastně všechny školit. Určitě ne zadarmo. To asi zaplatí kraje, zaplatí to města a obce, protože tady se nehovoří ani o formě, kterou by města či obce na tuto činnost, která je jim zase vládou přenášena, měly zastávat. Směr, pokud jde o pěstouny je zcela správný, to je třeba říci, ale způsob je destruktivní. Já myslím, že pan ministr Drábek už proslul svými revolučními postupy v destrukci sociálního systému. Já myslím, že Che Guevara je jenom takovým slabým stínem ve srovnání revolučnosti, protože když se podíváme – a já myslím, že do dneška vzpomínají na úřadech práce na revoluční zavedení nového systému úpravy dávek – hurá systém a dopadlo to stejně jako jindy, prostě Potěmkinovská vesnice. Podezření na zakázky pro spřízněné firmy a podobně. A toto je nebezpečnější, protože to jsou samozřejmě osudy dětí a děti víceméně jsou rukojmími ministerstva, ale hlavně těch lidí, kteří de facto tento systém připravují podle obrazu svého a k obrazu svému. To si myslím, že je špatně. A jak tady řekl nakonec jeden kolega, dobrými úmysly byly dlážděny všechny cesty, které nakonec vedly do pekla. Já si myslím, že na rozdíl od toho, že do dneška úřady práce se potýkají v praxi s revolučností pana ministra Drábka a jeho ministerstva, kdy systémy nefungují a stále vykazují velké problémy, místo toho, aby pomáhaly, takže víceméně zatěžují administrativu, takže v případě těchto dětí, které jsou ve složitých situacích, my si nemůžeme dovolit tato rizika. Já jsem přesvědčen, a věřil jsem tomu, když jsme s panem ministrem diskutovali i v televizních debatách, že skutečně to bude proces, který bude evoluční. Protože nic jiného v této věci nemůže být, než evoluce. Postupný vývoj. A i země, které dneska nás poučují, tak k tomu svému systému přišly nějak, ale v oblasti sociální a zdravotní systémy jsou jenom těžko realizovatelné na jiné zemi, protože každá země má své zvyky, návyky, způsoby. A jestliže je chceme změnit, tak jsou to mnohdy generační problémy. To nejde udělat ze dne na den tak, jako změnit počítačový systém na úřadech práce, to nějak dopadlo. Ale to, co nedopadlo, to tu bude mít zásah do života dětí, které jsou v ohrožení, které jsou v těžké situaci. A proto myslím, že tento zákon tak jak je připraven – a já jsem přesvědčen, že je to i lobbisticky připravený zákon některými skupiny neziskovek, které prostě mají zájem na vlastním prospěchu – navrhuji zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším přihlášeným do

debaty je pan senátor Čáslava. Senátor Pavel Čáslava: Vážená paní předsedající, vážený pan ministře,

vážení kolegové. Zazněly tady výhrady, velmi odborné výhrady v některých vystoupeních – v některých vystoupeních k tomuto zákonu. Tyto výhrady by měly být asi velmi důkladně oponovány, což mě vede k výtce směrem k ministerstvu, že při přípravě tohoto zákona nebyl pozván do toho procesu nikdo ze Senátu, třeba z výboru sociálně zdravotního. Myslím si, že je to škoda, protože u jiných důležitých zákonů vždycky zástupci Parlamentu, jak sněmovny, tak Senátu byli. To mi současně připomíná, že je právě připravována velká novela zákonů o sociálních službách a já zatím nevím o tom, že by byl přizván do tohoto procesu zástupce Senátu. Zástupce sněmovny tam myslím je, ale zástupce Senátu bohužel nikoliv. A myslím si, že je to škoda, protože mně tady chybí hlas, který by zase z druhé strany, těm námitkám, které tady zazněly, odborně oponoval. Těm, které byly skutečně odborné, tak to myslím. 234

Zákon má být alternativou k nadměrnému umisťování dětí do institucionální péče. Já si nemyslím, že by současně pohřbíval institucionální péči nebo zařízení institucionální péče a jestli tady zaznělo, že je to útok proti různým zařízením sociální péče včetně dětských vesniček, tak bych chtěl vyvrátit, protože dětské vesničky hlasem Sdružení dětských vesniček tento zákon podporují. Jestliže tady zaznělo, že jsme se příliš nechali unést při přípravě tohoto zákona například anglickými vzory, já si to nemyslím. Byli jsme na návštěvě ve Francii – náš výbor – a byli jsme při jednání odborníků jejich ministerstva pro sociální věci, která se také dotkla této záležitosti. Myslím si, že jak jsem se díval do toho zákona, že mnoho věcí nebylo inspirováno anglickým vzorem, ale spíš francouzským. Ale možná, že to někomu také vadí, což mě také překvapuje, protože vždycky tady slýcháme při probírání myšlenek některých evropských tisků, jak jsou skvělé a výborné, jak je od nás zpozdilé, když je odmítáme. A teď ze stejných úst vlastně slyším kritiku tohoto systému, který je inspirován praxí Evropské unie. Překvapuje mě to. Pokud se jedná o ten strach o institucionální zařízení, já osobně v tom cítím tak trošku taková zřizovatelská ochranná křídla, protože Senát je prostě zástupcem představitelů krajů a obcí, atd. a tato zařízení tam spadají. Ale tím nechci tyto námitky šmahem odmítat, některé z nich byly určitě věcné a určitě byly namístě. Já osobně oceňuji, že tento zákon se pokouší o zvýšení odborné úrovně sociálně právní ochrany dětí. To je záležitost, která z mých praktických zkušeností z municipálního působení na trojkové obci vyplývá, si myslím, že dlužíme strašně moc tomu, aby se dalo mluvit opravdu o odborné práci v oblasti péče o rodinu. Jestliže do této péče budou zavedeny standardy, tak jako do jiné profesionální péče, tak to chvalme, a buďme za to rádi. Škoda je, že jsme je ještě neviděli napsané – to je pravda. Rovněž bych neodmítal případové konference. Jde o záležitost, která určitě přinese širší pohled na konkrétní kauzu, na konkrétní případ, pokud budou vedeny dobře a pokud se jich budou účastnit odborníci, kteří se jich účastnit mají. Nechci své vystoupení dál extendovat. Dávám návrh na schválení tohoto zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Dalším je pan senátor Doubrava. Senátor

Jaroslav

Doubrava: Vážená

paní předsedající, kolegyně, kolegové, necítím se být, a určitě nejsem, odborníkem na projednávanou tématiku. Proto jsem se, jak už jsem říkal několikrát, obrátil na odborníky z této oblasti. Postupně, tak jak šla především dokonalá zpravodajská zpráva, jsem si mohl odškrtávat jednotlivé výhrady těchto odborníků. Nemyslím si, že "mí odborníci" jsou naprosto stejnými nebo identickými s těmi vašimi odborníky. A přesto došli ke stejným výhradám, které – jak jsem říkal – jsem si mohl začít odškrtávat. Od obav ze selhání pěstounské péče, od obav z násilí, včetně sexuálního, vážné výhrady z pěstounské péče na dobu určitou, ale i vážné obavy z rozvalu současného fungujícího systému, který by nám skutečně ve světě mohli závidět. Pan kolega Lebeda tady naznačil, co mně řekli "mí lidé" naprosto natvrdo. Je to další tunel na finance ze státního rozpočtu. Myslím, že založení "opéesky", které tady padlo, by tomu mohlo i nasvědčovat. Množství pozměňovacích návrhů, které máme jak z ÚPV, výhrady legislativy, avízo pozměňovacích návrhů kolegy Lebedy, myslím, že dokazují, že novela není dobrá. Není dobře připravená. Nezaslouží si, aby byla do života uvedena.

235

Jedna z výzev, která mi přišla, říkala – senátore, Senát říká, že je pojistkou proti přijímání špatných zákonů, vyřiďte, proboha, kolegům, aby pro tento návrh ruku nezvedli, aby ho zamítli. Byl jsem připraven návrh podat. Podávat ho nemusím, protože byl podán už několikrát. Ale pro tuto změnu ruku zvednou, nemohu. Návrh na zamítnutí v každém případě podpořím. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Než vystoupí paní senátorka Horská, mám tady ještě jednu omluvu z dnešního jednání – pro steno – pan senátor Janeček se omlouvám. Prosím. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, slyšeli jsme tady dlouhý výčet toho, proč je zákon špatný. Pokusím se mít jenom několik poznámek. S výtkami mohu – do jisté míry – souhlasit. Myslím ale, že bychom měli vidět tento zákon trošku v širších souvislostech. Myslím, že on má smůlu, že vychází právě "z dílny" pana ministra Drábka, od kterého my, jakoby, nečekáme nic dobrého, tak už a priori má trošku nátisk, který by mít asi neměl. Víte, my jsem v minulém režimu, a všichni jsme se toho báli a všichni jsme s tím tak trochu nesouhlasili, že skupiny, které nebyly režimu pohodlné, tak šly někam na okraj. Šly někam do lesa. Šly do nějakého bývalého zámečku… Ono se jim tam docela dobře dařilo. Akorát tak trochu nemohly mezi lidi, aby nebylo příliš vidět, že úžasná společnost má i své limity, nezařaditelné lidi, o které se nikdo nechce postarat. Bavme se o tom, nebo spíš nebavme, proč to tak bylo. Minulému režimu vyčítáme, že se o rodinu příliš nestaral, že to bylo příliš jednostranné. Vyčítala jsem to včera panu ministrovi, který je poslední z té vlády, že vláda pro současnou fungující rodinu toho také příliš mnoho nedělá. Uvědomte si, že dneska je handicapem být rodinou, která má více dětí. Nechci, abychom se bavili jenom o rodinách, které chodí pro dávky. Jsou rodiny s dětmi, které mají 5, 6, 7, 8 dětí, a jsou taky handicapem v naší společnosti. Fungující rodina je základ státu. Myslím, že v tomto případě, kdy se rozvádí 60 % rodin a děti vyrůstají i v neúplných rodinách, kdy se manželé vůbec nevezmou, tak si myslím, že je třeba nastartovat pomoc rodinám. Já tento zákon, který je preventivní, novela přispěje k práci orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Je tu evidentní zaměření na prevenci a včasnou pomoc ohroženým rodinám na podporu pěstounské péče atd. atd., co jsme říkali, tak vidím, že se už konečně naše vláda, proboha, rozhoupala. To, že to dělá zase "po česku", že "dlouho nic, a pak ryc“… pak je to všechno naráz – to, bohužel, máte pravdu, že se může stát, že nám novela prostě neuspěje. Ale to, na co jste si tady stěžovali, že pochybná občanská sdružení – víte, pokud jste projeli – a jako senátoři jste projeli evropské země, minimálně, tak víte, že chytrý stát, který umí počítat, si nechá svou správu jen tu nejnutnější. Ale ten terén, prověřený terén, vyjde levněji. Bavme se o organizacích, které už jsou prověřeny. I dneska jsou mraky občanských sdružení, která se zabývají sanací rodiny. Z mého kraje, který znám, mohu jmenovat neziskovou organizaci Amalthea. Nemůže ale podávat profesionální výkony, které jste tady jmenovali a chcete je zaručit, protože je v balíčku občanských sdružení; jako ta všechna… Když tady zvedneme něco o "neziskovkách", tak je to "rudý hadr", protože jsou všichni ti, co kradou… Jestliže je teď chceme zařadit do systému – a já jsem si opravdu nikde nepřečetla, vážený pane místopředsedo, prostřednictvím paní předsedající, že

236

likviduje – likviduje – stávající ústavní zařízení! Proboha! Vy jste to tam někde přečetli? I kojenecké ústavy jsou transformovány. Že je likviduje… (Odezvy, reakce ze sálu.) Počkám na reakci. Teď nejsem moudra. Mně to navozuje situaci s transformací podobnou v sociálních službách, která možná transformuje, jenom na vysvětlenou, není to odbočka, jde o to samé – jenom s jinou cílovou skupinou, kdy ústavy sociální péče se nastavené transformace velmi obávaly, když začaly vznikat školy. Školy pro postižené děti, které si zakládali rodiče a různé "neziskovky", protože jim budou brát klienty. Klienti zmizeli z ústavů. Je to špatně? Zmizeli i z rehabilitačních léčeben. Zmizela tam dětská oddělení, a děti máme dneska ve školách. Do ústavu se nám vrací, až dokončí povinnou školní docházku a neseženou práci. Toto je nedostatek správně kritizovaný kolegy této novely, protože – jak to bylo dnes, když se rodiče nepohodli a vznikla doma válka, kde skončilo to dobré dítě... Skončilo buď v léčebně v Řečanech anebo na psychiatrické léčebně. Myslím, že najdeme vždycky příklady. Víte, já si strašně vážím práce lidí z dětských domovů. Těch "tet", které dneska, když se jim možná děti budou stěhovat do rodin, které vy tady, udělám několik teček ... je to tak i tak ... možná, že právě z nich se stanou odborní pěstouni, po kterých voláme. Vždyť to tak je. Nemohou si vzít domů všechny děti, které jim projdou rukama – a stává se často, že by si je vzali. Přece mi nechcete říct, že dítěti do 3 let je lépe v zařízení než u mámy, u toho prsu, ať už je rodina úplná nebo neúplná. Sociální deprivace nám, přátelé, vzniká do 3 let. Mateřská láska, mám pocit, nám byla vnuknuta. Možná, že tím, jak procházíme krizí rodiny, tak i základní pudy přicházíme. Je to možné. Nezpochybňuji to. Jistě najdeme dobré rodiny. Dobré pěstounské rodiny. Možná, že tam pak budou i zástupy lidí, o kterých říkáte, že to bude pro ně jenom výdělek. Bavme se o tom, jak pěstounské rodiny máme podpořit, jak dlouho se dneska čeká, když si opravdu chce rodina dítě vzít, jak dlouho ho vybírá, a jakou má záruku, jaké dítě dostane. Myslím, že tady je práce právě v terénu. Nevím, jestli je dobře, že mi tady pan místopředseda říká informace, které – nevím, jestli s tím souvisí. Včera dali novináři otázku mé kolegyni, co říká, že dítě v pěstounské péči bude jenom rok. Myslím, že je to v tuto chvíli dezinterpretace tohoto zákona, protože na rok se dávají děti do pěstounské péče v případě, když čekají na osvojení, nebo když je to nějaká výjimečná situace krátkodobá, když rodič je v nemocnici… Jestliže je připravená rodina, která už děti má, a přibere si děti – myslím, že to není špatně. Nechci to obhajovat, jenom to komentuji. Myslím si, že nastavení, rozpad nebo transformace – ať to nazveme, jak to nazveme, každý ze svého pohledu – je dobře, že jenom bohužel v rozumně fungujícím státě je to tak, že se to udělá na delší etapu. V tom okamžiku to stojí asi o trochu víc, než my chceme. Chceme zásadně šetřit, a to si myslím, že si tato problematika vůbec nezaslouží. Kdyby to bylo nastaveno do delšího časového úseku, tak by zřejmě naše polemiky vůbec nebyly. Chci říct také, že jsem si sháněla stanoviska, nejenom jak je dostáváme po emailech, ale byla jsem přizvána k vládnímu výboru pro práva dítěte. Byla jsem tam pozvána paní Baudyšovou, což je ředitelka nadace, a asi nebudeme zpochybňovat význam této organizace. Vyjma Fondu ohrožených dětí, všechny organizace terénní, které dlouhodobě pracují se sanací rodiny, tak všichni tomu vyjádřili podporu. Asi u vás vyvolám úsměv – musím ministerstvo pochválit – výjimku, kterou tady kritizujete s těmi 28 dětmi – ta byla udělaná právě pro Fond ohrožených dětí, protože je to velmi zvláštní instituce, netradiční, nestandardní. V té své činnosti je to

237

určitě v pořádku, ale má jedno IČO po celé republice, a pro ni – technicky 28 dětí je, aby to nebylo likvidační. Tady byl návrh zákona, pokud vím, 10 dětí, a tak by to asi bylo v pořádku. Protože děti, které jsou na přechodnou dobu, tam asi kapacita zařízení nemusí být tak veliká. Co mi přijde naprosto progresívní, a už také kritizované – zase si dovolím to říct z druhé strany – případová konference. Víte, když dneska – a ony mi dámy jistě z terénu jistě odpustí, protože je čeká mnoho změn, když sociální pracovnice měla dítě na starost, víte, že to bylo čistě v její pravomoci. Co ona udělala, nebo neudělala. Ony nejsou teď přetížené. My nevidíme kauzy, co se děje s týranými dětmi doma… A když se dobře natermínuje případová konference, když přijdou všichni naráz, včetně rodiny a dítěte a mohou si k tomu říct, a bude tam odpovědný pracovník, který bude kontrolovat, přijde mi to efektivnější. Usiluji o to i ve speciálním školství. Často to bývá – o nás, bez nás. Protože jsem v sociálním výboru a protože se o problematiku zajímám celoživotně, systémy jsem viděla. Přišly mi velmi efektivní. Daleko efektivnější než je rozhodnutí toho jedince, té jedné sociální pracovnice, byť ji nepodceňuji. Může být jenom přetížena a nemusí mít čas věci zjišťovat. V systému multidisciplinarity, myslím, že to může být ošetřeno, neřku-li, že je tam zájem rodiny. Rodiny, když ho mají, tak kde ho mohou uplatnit? Jak dlouho, opakuji, na dítě čekají? Pokud tady mají svého pracovníka, který s ním pracuje, tak si myslím, že je to super. Otázka na sociální bydlení. Veškeré skupiny se snažíme někam transformovat a opravdu řekneme – uděláme jim to šťastné dětství – chtěla jsem vám jenom připomenout, že novela je vytržena ze života a že by měla posloužit jenom panu Macelovi jako byznys. Základními materiály, které se tím zaobírají, je vlastně nově schválený občanský zákoník, zákon o rodině a národní strategie ochrany práv dětí, právo na dětství. S tím souvisí – bohužel u nás nepřijatá – Evropská deklarace o zdraví dětí a mladých lidí s intelektovým postižením a jejich rodin. Takže je to v hlubokém lidském kontextu. Víte, jsem také ředitelka školy, "opéesky" – a budu tady bojovat za to, aby dlouhodobě prověřené měly lepší financování. S panem ministrem jsme se na to téma před Vánoci, myslím, že si to taky pamatuje, docela nedohodli. Je to vlastně můj byznys, jsem tam zaměstnaná. Ale myslím, že potřeba skupinám pomoci. Stát, pokud si to spočítá, tak ví, že terén je nejlevnější; tak to mají v Anglii a ve Francii. Barák se vším – já ho nepodceňuji – samozřejmě, když koncentrujeme specializovanou a speciální pomoc, že je luxusní. Ale je nejdražší. Je tam nonstop péče, 24 hodin, všech, i – s prominutím – těch, co uklízí. Chytrý stát jde napřed na terén a pak až do těch baráků, když se nikdo nepostará. Nevěřím, že ministerstvo je všechny zruší. Děti přece nepůjdou pod most. Reagovala jsem na vaše věci. Omlouvám se, jestli jsem si opravdu všimla všeho, čeho jsem si chtěla všimnout… Asi ano… (Reakce v sále.) Vím, že to stačilo… Myslím, že vy jste také měli prostor, přátelé – také jsem neměla žádné připomínky, a docela mě to mrzí. Protože si myslím, že tuhle debatu budou lidé opravdu sledovat. Mám pocit, že jsme se přenesli o dvacet let nazpátek, přátelé… Myslím si to opravdu zcela vážně, protože tady v podstatě nezazněla žádná relevantní obhajoba. Neříkám, že zákon nemá chyby. Má. Pan ministr to jistě ví. Jak bude reagovat, je jeho věc. Ale myšlenka, že děti patří do rodin, že současná rodinná krize vyžaduje nové myšlenky a nové lidi – to včera do televize prohlásila madam Albrightová, které jsme tady my tleskali… Máte pocit, že děti v rodinách, je nějaká převratná myšlenka? Myslím, že děti tam patří – a my se je tam pokoušíme s menším či s větším úspěchem dát. Děkuji vám za pozornost.

238

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Paukrtová. Ale chci jenom podpořit názor, že bychom měli případné výhrady vůči sobě prezentovat přes mikrofon, a nikoliv pokřikovat na sebe z lavic. Děkuji. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, paní předsedající, dámy a

pánové, původně jsem k tomuto tématu nechtěla vystoupit, protože se na to necítím být odborně fundovaná. Jsem sice matka tří dětí a brzy budu mít čtyři vnuky, pečuji o ně celý život, ale odborně vybavena nejsem. Na ústavně-právním výboru jsme se snažili nezasahovat do myšlenky zákona a opravili jsme legislativní chyby. Vůbec jsem si nemyslela, že by tento návrh zákona mohl být ideologickým zákonem. Připadá mi, že ministerstvo navrhuje, aby se děti dostaly do pěstounské péče. Vaše obavy a námitky o zrušení ústavních zařízení jsem v zákonu nevyčetla. Neměla jsem problémy podpořit pozměňovacím návrhy ústavně-právního výboru včetně likvidace dvou přílepků, protože jsem to považovala za rozumné usnesení tohoto výboru. Teď tady na plénu Senátu najednou zaznívá, že návrh zákona je tunel, protože to předkládá pan ministr Drábek, tak je to zákon podezřelý. Nezlobte se, proti tomu jsem se chtěla ohradit. Myslím, že péče o děti je vážná věc. Tento zákon jde směrem, s kterým třeba někteří nesouhlasíte. Nemůžete ale zpochybnit základní věc, že děti patří do rodiny a ne do ústavu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Pan předseda

Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, nikdo zde z předřečníků neřekl – reaguji na kolegyni Horskou, že bychom chtěli vytvářet atmosféru, že se nebude podporovat co nejrychlejší a nejširší umisťování dětí, které potká nepříznivý osud, do rodin, ať už formou adopce nebo náhradní rodiny. To tady nikdy nikdo neřekl. Myslím si, že je neseriózní spojovat to s tím, že někdo to chce vracet dvacet let zpátky. Tento pocit můžeme mít, ale určitě to tady nezaznělo. Nešťastný byl začátek. Byl jsem na dvou konferencích, a nebyl jsem na všech, které se tohoto tématu týkaly. Slyšel jsem tam datum, ke kterému mají skončit všechna zařízení, kde jsou děti dnes ve větší míře shromážděny. V zákonu to není, protože to bylo absolutně nepřijatelné. Předkladatelé to věděli. Máme zkušenost, že daného cíle se většinou dosahuje jinými prostředky, a to někteří v zákonech vyčetli. Je na nás, jak se rozhodneme. Podezření je na místě, protože zatím to, co bylo děláno – píší to i pravicové noviny, protože většinou vědí, kam republika jde – že je to směrováno k nějakému osobnímu prospěchu a k byznysu, a pokud možno k privatizaci. Materiální statky, průmyslová výroba atd. bylo zprivatizováno, dnes přišla nová generace, která by chtěla privatizovat, ale už zbývají jen veřejné služby. Veřejné služby jsou byznys, tam se točí polovina HDP. Informace, že někdo nemá založenou firmu, která se má věnovat přípravě, budiž, ale nedůvěra je potom velmi vysoká. Myslím, že všichni podpoříme, pokud se bude rozšiřovat nabídka lidí, kteří se budou chtít pěstounské péči věnovat, bude tam systém kontroly, ale na konferencích jsem slyšel, že pěstouny nemohou sehnat. Jestli si myslíme, že se to na základě ekonomické motivace zlepší, může to být k něčemu dobré, ale jak to bude v citové, profesionální a další oblasti? Obavy jsou podle mého na místě. Bylo reagováno, že pan místopředseda Škromach dělá nějaké poznámky. Mohu dosvědčit, že se bavil s paní místopředsedkyní Gajdůškovou a vůbec

239

nereagoval, jako by chtěl hovořit na paní senátorku, která v té době hovořila. To jen pro objektivitu a aby se to nepřehánělo. Zažil jsem tady daleko větší pokřikování na mne, když jsem tady říkal v době, kdy nás tady bylo sedm nebo dvanáct, nějaké své názory. Mnohdy jsem je nemohl ani doříci. Myslím si, že se kultura velmi změnila ku prospěchu. Také se přimlouvám, abychom na sebe nereagovali. Myslím si, že je to ve velmi malém rozsahu, ale i to by být nemělo. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. V tuto chvíli do diskuse není nikdo přihlášen, obecnou rozpravu končím. V tuto chvíli je na řadě pan ministr, aby shrnul podněty z obecné rozpravy. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky a senátoři, chtěl bych nejprve poděkovat za převážně věcnou a korektní diskusi k návrhu. Řada poznámek byla inspirativních a věcně směřujících k podobnému pohledu. Bylo to jak péči o děti zajistit co nejlépe. Netvrdím, že tento zákon je naprosto dokonalý, ale je to podle mého neboť názoru krok ve správném směru. Dovolte, abych nejprve reagoval obecně na obecnou podporu rodiny. To tady zmínila paní senátorka Horská. Považuji to za důležité obecné téma, které rámuje celou problematiku a tento předložený návrh je jeden z výčtů. V poslední době se u nás mediálně říká, že je u nás malá podpora rodiny a že by měla být větší. Podporu rodiny můžeme vždycky rozdělit do dvou oblastí, jedna je ekonomická, finanční a druhá je věcná. Pokud se týká ekonomické podpory rodiny, když se podíváte na statistiky OECD, jsme na předních místech ve finanční podpoře rodiny. Najdete málo nebo téměř žádnou zemi, které například čtyři roky péče o děti vykazují jako náhradní dobu pro účely nároku pro důchod, najdete velmi málo zemí, kde péče o děti do sedmi let věku nebo o dvě děti do patnácti let je důvodem, aby stát hradil zdravotní pojištění za rodiče, který pečuje o dítě, najdete málo zemí na světě, kde je přímá finanční podpora tak masivní jako u nás formou slev na daních nebo daňových úlev. Pokud každá rodina dostává více než 1100 korun každý měsíc na ruku za každé dítě, které vychovává plus v sociálně potřebné situaci přídavky na dani, to je věc, kterou je třeba zdůrazňovat. Chtěl jsem využít příležitosti, abych tuto podporu zdůraznil. Co se týká nemateriální podpory, tam je řada věcí, které je potřeba řešit. Jsem si toho vědom a velmi intenzivně pracujeme zejména na posílení možností předškolní péče o dítě. Víte, že několik desítek tisíc dětí nemůže navštěvovat předškolní zařízení, protože není dostatečná kapacita. Připravujeme zákon o úpravě dětských skupin, firemních školek, vzájemné rodičovské výpomoci atd. To všechno by měly být instrumenty, které podpoří rodiny k jejich přirozené výchově. Tolik k obecnému zarámování tohoto návrhu zákona do celkového kontextu podpory rodiny. Pokud se mám vrátit k tomuto konkrétnímu tisku, chtěl bych upozornit na to, že příprava zákona trvala téměř dva roky. Není to něco, co by vzniklo najednou. Někteří z vás tady mluvili o různých konferencích, kulatých stolech, diskusích apod. Myslím si, že každý včetně senátorů, pokud měl zájem o problematiku se diskusí ohledně přípravy tohoto zákona účastnit. Chtěl bych jednoznačně potvrdit, že v zákonu se nikde nemluví o rušení kojeneckých ústavů nebo jiných zařízení. Není to předmětem tohoto zákona. Předmětem tohoto zákona jsou pozitivní kroky ke zlepšení nabídky pěstounské péče a zlepšení podmínek pro pěstounskou péči kromě toho zásadního o čem jsem mluvil

240

v úvodu a to je mnohem lepší podmínky pro pomoc přirozené rodiny, dítěti v přirozeném prostředí. Je pravda, že jsme vyhlásili, že se budeme snažit v maximální možné míře co nejrychlejší snížit poptávku po umisťování dětí do kojeneckých ústavů. To je pravda, k tomu se hlásím. Ale novinářské spojení, které jste mohli číst v některých mediálních titulcích, že to znamená rušení kojeneckých ústavů je naprostý nesmysl. V diskusi na to někteří z vás poukázali. Samozřejmě, že tato zařízení mají smysl své dalším existence, protože už dnes se zařízení transformují, poskytují řadu dalších služeb, které jsou nezbytné právě pro posílení péče o děti, ať už to jsou pěstounské rodiny nebo jiném segmenty péče o dítě. Padlo tady, že nám mezinárodní organizace radí, a že nemáme dát na mezinárodní organizace – když to trochu zjednoduším. Nezlehčoval bych to. Možná jste si všimli, že ve svém úvodním slovu jsem o mezinárodních aspektech vůbec nehovořil, protože mi jde především o věcnou náplň novely zákona. Mezinárodní argumenty mohou být podpůrné, ale především je třeba se věnovat věcné stránce. Dovolím si jedinou odbočku mimo téma, ale musím reagovat na vystoupení pana místopředsedy Škromacha, co se týká výplaty sociálních dávek na úřadech práce. Musím připomenout, že k 1. lednu došlo k zásadní změně v celé organizaci výplaty sociálních dávek, což znamenalo výrazné zefektivnění celého procesu. Ze tří různých institucí se výplaty sjednotily na jednu instituci. Došlo k zásadní legislativní změně, kde byly sloučeny dávky pro osoby se zdravotním postižením, byla změněna řada předpisů, které se týkají posuzování nároku na dávky, bylo zvýšeno životní a existenční minimum o devět procent a zároveň s tím jsme spojili také úpravu a změnu informačního systému. Základním důvodem také bylo to, že dosavadní monopolní dodavatel nikdy neprošel výběrovým řízení za 17 let své monopolní pozice na ministerstvu práce a sociálních věcí nikdy neprošel výběrovým řízením. Abychom mohli využít evropské prostředky na inovaci systému, museli jsme použít dodavatele, který výběrovým řízením prošel v rámci tendru na rámcové poskytování služeb. To je potřeba říci. Veškeré jiné zástupné argumenty nejsou na místě. Je to nakonec prokazatelné. Přestože se kolem toho vedou různé mediální taškařice, tak si myslím, že dokumenty, které postup osvědčují, jsou naprosto jednoznačné. Vrátím se k tématu, pokud pokračovat ale podobnými útoky. Pana doktora Macelu jsem požádal, aby přišel na ministerstvo dělat tuto problematiku, protože jsem věděl, že je odborníkem v této oblasti, že se této oblasti dlouhodobě věnoval v Pardubickém kraji. Je to člověk, kterého jsem na ministerstvo pozval z regionu. To, že několik měsíců před pozváním na ministerstvo založil obecně prospěšnou společnost, která se této oblasti měla věnovat, nepovažuji za nic negativního, naopak to považuji za pozitivní. Tato obecně prospěšná společnost od doby, co nastoupil na ministerstvo, nevykazovala žádnou činnost. Je to prokazatelné podle dokumentů, které mi byly předloženy, a v současné době je navržena k likvidaci. Pokud někdo vytahuje toto téma jako něco negativního, je třeba se na věci dívat pravdivě a nejen z pohledu mediální přitažlivosti. Pokud tady bylo hovořeno jméno paní Trubačové z určité nadace, je to shoda jmen s pracovnicí, která působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, žádný příbuzenský vztah tam není. Dovolte, abych po těchto jednotlivých poznámkách přešel ke konkrétním námětům, názorům, polemikám a argumentům, které tady zazněly. Bude to trochu útržkovité, za to se omlouvám, ale myslím si, že některé z nich by bylo dobré komentovat. Budu se především držet vyjádření paní zpravodajky, protože si myslím, že to bylo nejucelenější a nejvíce porovnáno, proto se mohu od toho odpíchnout.

241

Pokud se týká časového rozsahu přípravy chci upozornit, že zákon dosud nevymezuje žádné konkrétní požadavky, takže to považuji za krok kupředu. Vnímám oprávněnost polemiky, zda 48 hodin nebo 72 hodin je dostatečný nebol nedostatečný prostor. To je jedno z toho o čem jsem mluvil na začátku. Každý vývoj musí probíhat v nějakých krocích a je potřeba, aby kroky byly přiměřené. Pokud jsme dosud žádnou úpravu neměli, je vhodné postupovat po krocích, které jsou únosné. Pokud padl argument, že v Norsku příprava probíhá tři roky, nejsem si jist, zda probíhá tři roky každý den jako zaměstnání. S tím bych trochu polemizoval. Samozřejmě, že i příprava pěstounů u nás probíhá několik měsíců, ale časová dotace je na konkrétní školení v konkrétní oblasti. Pokud se týká standardů, padl dotaz, jak je to se standardy. V souladu s legislativními pravidly vlády návrh standardů byl součástí návrhu zákona, který šel vládě. Samozřejmě, že je to pracovní verze standardů. Proto je tam dvouleté přechodné období pro jejich zavedení. Předpokládáme velmi úzkou součinnost při dopracovávání standardů s kraji a s obcemi. Budu velmi rád, když ti, kteří o to mají zájem a mají k tomu kompetenci, se do toho zapojí. Považuji to za velmi důležitý aspekt, který může velmi dalece ovlivnit, jak úspěšné bude zavedení zákona v praxi. Padla tady také poznámka k pěstounství prarodičů nebo přímých příbuzných. Upozorňuji na to, neboť že právě naopak proti tomu, co tady bylo řečeno právě v této oblasti, jsme zrušili plošný přístup, protože není správný. Jak podle zákona o rodině, tak podle občanského zákoníku – existuje vzájemná vyživovací povinnost mezi přímými příbuznými. Pokud je možné, je třeba nejprve využít tuto vzájemnou vyživovací povinnost tam, kde by to bylo ale na úkor dětí, je i nadále po případném nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona je možné poskytnout dávky pěstounské péče. Podotýkám,neboť že se jedná o odměnu pěstouna. Příspěvek na potřeby dítěte bude náležet vždy, i pokud se bude jednat o přímého příbuzného. Padla tady poznámka, že bez úpravy Senátem by byl zákon nefunkční, pokud by byly přijaty pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Respektuji všechny legislativní pohledy, i to, že některé formulace jsou vhodnější než jiné, byť si myslím, že to, není-li použita zkratka ministerstvo místo ministerstvo práce a sociálních věcí, není věc, která by bránila funkčnosti zákona. To si nemyslím. Jsou tam některé úpravy, které považuji za potřebné, a ke kterým se hlásím. Pokud nebudou přijaty v Senátu, osvojím je v legislativním procesu v jiném bodu. Myslím si, že tam některé úpravy potřebné jsou. Nebudu se vyjadřovat k těm částem, které byly přijaty jako pozměňovací návrhy v PS, to mi nepřísluší, to je věc legislativního pohledu a vašeho posouzení, jakým způsobem k tomu přistoupit. Já mám za to, že ty pozměňovací návrhy, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně tak že jsou z velké většiny v pořádku, proto jsem je podpořil, ale samozřejmě podstatná je vaše vůle, vůle horní komory Parlamentu. V řadě případu tady padly zmínky o riziku selhání pěstounské péče. Ano, to riziko já vnímám, to samozřejmě je věc nezanedbatelná, paní místopředsedkyně tady hovořila o tom, že nelze se na věci dívat černobíle. Já s tím jenom vřele souhlasím. Myslím si, že nelze se dívat na věci černobíle ani v tom smyslu, že se tady uvedou dva negativní případy a z toho se dělá to černobílé vidění. Ano, samozřejmě riziko selhání pěstounské péče tady je, riziko selhání ústavní péče je tady samozřejmě také. Pokud ta rizika porovnáme, tak každý podle svého úsudku bude hodnotit, které to riziko je větší, ovšem já si myslím, že je větší riziko při selhání ústavní péče, než při pěstounské péči. Na závěr jsem si nechal téma, které bych nazval profesionalizace a citové vazby. Několikrát tady bylo v diskusi zmíněno, že snad cílem pěstounské péče je

242

zamezit citovým vazbám mezi pěstounem a tím dítětem. To je přece nesmysl, to je přesně obráceně. Právě proto, že v ústavní péči nelze navázat tu citovou vazbu, která právě ve věku, zejména ve věku do tří let, je absolutním předpokladem pro zdárný vývoj toho dítěte. To je přece základní důvod, proč směřujeme tu preferenci na rodinnou péči, na pěstounskou péči místo ústavní péče. Protože ono v té ústavní péči nepomůže, že to dítě je umístěno v kolektivu šesti nebo osmi dětí, když se mu tam těch maminek střídá po směnách několik. A já rozumím tomu, že je potřeba zajistit zdravotní, pediatrickou a další odbornou péči pro dítě, ale základním požadavkem zvlášť ve věku do tří let, je právě vytvoření citové vazby. Proto je pěstounská péče tak důležitá. Slovo profesionalizace má být chápáno především tak, že pěstoun musí mít na to, aby to unesl, aby unesl citovou vazbu, přestože on na rozdíl od dítěte ví, že může také nastat situace a musí s tím umět pracovat, že je třeba zajistit kontakt s biologickým rodičem, že je třeba snažit se o návrat do přirozené rodiny. To je ta nejtěžší úloha pěstouna. Navození citové vazby je jedním ze základních principů, na kterých tento návrh stojí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Antla. Prostřednictvím pana senátora Nenutila, vzkazuje, že ne chce vystoupit. Prosím garanční zpravodajku, paní senátorku Terelmešovou. Senátorka Dagmar Terelmešová: Chtěla bych shrnout debatu, která tady proběhla. Jak se dalo očekávat, byla velice košatá, protože se k tomuto návrhu vyjádřilo celkem 12 senátorů. Zazněly zde výhrady k předkládané novele, které lze shrnout jako preference pěstounské péče na úkor ústavní péče. To znamená znevýhodnění i finanční ústavních zařízení proti pěstounské péči, tedy nerovnoměrný přístup k těmto a samozřejmě možnost selhání. Zazněla zde velice pozitivním hodnocení ohledně této novely, která se dají shrnout jako významné kroky k udržení dítěte v jeho biologické rodině a v rámci prevence a péče, která se týká péče v ulicích a v samotné rodině dotčeného dítěte. Padly návrhy na zamítnutí a návrh na schválení této novely. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní zpravodajko. Přistoupíme k hlasování o návrhu schválit, který byl podán v rozpravě. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Při hlasování bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 9, proti 22. Tento návrh nebyl přijat. Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Při hlasování bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 27, proti 9. Návrh na zamítnutí byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli garanční zpravodajka paní senátorka Terelmešová a pan senátor Antl, kterého ale nevidím, abych se ho mohla zeptat na souhlas. Prostřednictvím kolegů souhlasí. Přistoupíme k hlasování o pověření. Kdo souhlasí, aby jmenovaní kolegové vystoupili v Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

243

V sále bylo přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum bylo 22, pro se vyslovilo 43, proti nula. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu našeho jednání. Než přistoupíme k dalšímu bodu, vystřídáme se. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Dobrý

den, hezké

dopoledne. Dalším bodem, který budeme projednávat je 26. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 381) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 381. Návrh uvede poslankyně paní Milana Emmerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Milada Emmerová: Vážený paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přeji vám hezké dopoledne a dovoluji si vám představit novelizaci několika zákonů z resortu ministerstva práce a sociálních věci, kterou původně předložil poslanecký klub České strany sociálně demokratické a já tady jménem tohoto klubu vystupuji. Mělo jít o zajištění souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči u zdravotně postiženého dítěte. Tím, že novela nebyla přijata v prvním čtení, došlo cestou několika pozměňovacích návrhů koaličních poslanců k rozšíření novely na celkem čtyři zákony. Některé návrhy lze považovat za tzv. přílepky. Po schválení návrhu zákona v polovině června letošního roku putoval zákon do Senátu k projednání do ústavně-právního výboru a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. První z nich učinil pouze legislativně technickou změnu, druhý výbor, tj. výbor pro výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, návrh schválil, i když se objevila oprávněná kritika ohledně přílepků. Bylo zdůrazněno, že je potřeba přijmout tuto novelu urychleně, a to s ohledem na nepříznivou finanční situaci u rodin se zdravotně postiženým dítětem. Ocituji vám stručné zdůvodnění podání tohoto návrhu z tiskové zprávy České strany sociálně demokratické, konkrétně vyjádření od paní Ivany Stráské z Krajského úřadu v Českých Budějovicích. Cituji: "Česká strana sociálně demokratická důrazně protestuje proti nepromyšleným škrtům ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, které uvrhly mnoho rodin s diabetickými dětmi do finančních a existenčních potíží. Stav, kdy ministerstvo v rámci redukce sociálních dávek zrušilo od začátku roku těmto rodinám poskytování rodičovského příspěvku, který umožňoval, aby mohly s nemocnými dětmi zůstat doma až do jejich sedmi let, považujeme za chybný, nespravedlivý a nepřípustný."

244

Další citace od paní kolegyně Stráské: "Do konce roku 2011 činil rodičovský příspěvek do sedmi let věku dítěte pro tyto případy zhruba 7 600 Kč. Teď ho ministerstvo zredukovalo jen do 4 let věku dítěte, poté mohou rodiče požádat pouze o příspěvek na péči, většinou v prvním stupni, který je 3 000 Kč. Pan Drábek tak rodinám s nemocnými dětmi škrtl přes 55 000 Kč ročně. To je ovšem pro mnohé rodiny, které pečují o nemocné dítě, v době zvyšujících se cen léků, potravin i energií, skutečně likvidační." Obavy ze zneužívání dávek jsou takřka zcela zbytečné. Ve skutečnosti byla za celý rok 2011 zneužita dávka jen v celkem 388 případech. Spoléhám na vaši podporu, kterou sleduji ve vašich projevech, a ty si vždy pečlivě studuji v písemné podobě. Bohužel po návratu do sněmovny převáží jak většina koaličních poslanců a jejich hlasování pro vrácený, nebo resp. proti vrácenému návrhu ze Senátu, tak znova se uplatní technokratické přístupy současného vedení ministerstva práce a sociálních věcí. Děkuji. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také,

paní

poslankyně. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 381/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 381/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Radek Sušil: Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s poněkud podrobnější zpravodajskou zprávou k předloženému návrhu zákona. V lecčems se budu opakovat, v něčem budu konkrétnější, budu se dotýkat podrobně jednotlivých změn, které opravdu změní zmiňované čtyři zákony. Návrh zákona předložila v Poslanecké sněmovně skupina poslanců (poslanecký klub ČSSD), s cílem reagovat na úpravu, k níž došlo v oblasti poskytování rodičovského příspěvku ve vztahu k rodičům pečujícím o dítě se zdravotním postižením poté, co byla zákonem č. 366/2011 Sb., s účinností od 1. ledna 2012 provedena novelizace zákona o státní sociální podpoře a dalších souvisejících zákonů. Je nutné předeslat, že předložený návrh zákona byl iniciován Národní radou osob se zdravotním postižením. A dále je třeba se také zmínit, že v průběhu projednávání tohoto návrhu zákona probíhala další jednání Národní rady osob se zdravotním postižením s představiteli ministerstva práce a sociálních věcí a na některých problematických bodech byla dojednána shoda a ty následně byly přijaty v tzv. pozměňovacím návrhu přijatém v Poslanecké sněmovně. O smyslu původního předloženého návrhu, takřka jednoduchého, tu hovořila paní předkladatelka, a v podstatě jeho snahou bylo urychleně napravit katastrofální situaci rodin se zdravotně postiženými dětmi, ke kterému došlo, jak jsem se zmínil, novelizací zákona č. 117/1995 Sb. Mám tady poznámku, v rámci projednávání předchozího zákona, kdy pan ministr tvrdil, jaký má obrovský zájem o tvorbu a budování normální rodiny. A potom se musím opravdu pozastavit nad tím, jaký je rozdíl mezi slovy a činy a dopady přijatých zákonů ze sociální reformy č. 1. Musím se samozřejmě zmínit i o tom, že vláda k navrhované úpravě ve svém stanovisku, které přijala dne 29. února 2012 usnesením č. 126, vyjádřila s návrhem

245

zákona nesouhlas a uvedla důvody svého nesouhlasu. V jejím stanovisku hlavně bylo konstatováno, že předložený návrh zákona není v obsahovém souladu se záměry vlády obsaženými v první fázi sociální reformy, kde došlo k jasnému odlišení rodinných dávek a dávek pro zdravotně postižené. Návrhem by byla zavedena opětovná dvojkolejnost v poskytování finanční pomoci státu z titulu zdravotního postižení ze dvou zcela odlišných dávkových systémů. A uvedla také, že do platné právní úpravy rodičovského příspěvku by návrh zákona zavedl zcela odlišný model poskytování této dávky v pevných částkách oproti modelu volby, na který přistoupila sociální reforma. O průběhu projednávání tohoto návrhu zákona už se lehce zmínila paní předkladatelka a myslím, že mírnou komplikovanost a problematičnost přijímání tohoto zákona dokreslí legislativní proces. Skupina poslanců návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně dne 3. února 2012, a to s návrhem, aby Poslanecká sněmovna předložený návrh zákona schválila již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna na své 36. schůzi, konané dne 13. a 20. března 2012, v prvém čtení návrh zákona poté, co dva poslanecké kluby uplatnily námitku proti projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání, jej přikázala k projednání výboru pro sociální politiku. Tento výbor návrh zákona projednal na své 18. schůzi konané dne 16. května 2012 a svým 95. usnesením doporučil Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas a aby k němu přijala tzv. komplexní pozměňovací návrh, který schválil výbor. V průběhu druhého čtení byly podány další pozměňovací návrhy poslanců Ečeka a dalších, týkající se změn dalších zákonů, ke kterým se budu následně vyjadřovat. Jeden pozměňovací návrh byl podán panem poslancem Sklenákem a jeho pozměňovací návrh se také týká zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a jehož podstatou je rozšíření změny, která je obsažena v komplexním pozměňovacím návrhu v rámci čerpání příspěvku na mobilitu, a to tak, aby příspěvek na mobilitu náležel obecně zdravotně postiženým, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách. Tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Dále byl načten pozměňovací návrh pana poslance Drábka. Jeho pozměňovací návrh zasahuje do zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Navrhl doplnění nového přechodného ustanovení s cílem umožnit, aby ve vztahu k určitým závazkům vzniklým před 1. lednem 2012 bylo možné postupovat podle ustanovení o odstraňování tvrdosti, které bylo obsaženo již ve zrušeném zákoně č. 114/1988 Sb. Tento pozměňovací návrh byl přijat, ovšem stal se kritikou našeho legislativního odboru a na jednání ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky byl přijat pozměňovací návrh řešící tento konflikt – odkazuji na vystoupení zpravodaje pana senátora Miroslava Nenutila, který tento návrh přednese. A nesmím zapomenout se zmínit i o dalším pozměňovacím návrhu, který nebyl v Poslanecké sněmovně přijat. Byl to pozměňovací návrh navržený paní poslankyní Emmerovou k zákonu o sociálních službách. Změna spočívala v návrhu zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč, který by náležel nezaopatřenému dítěti ve věku od 1 do 7 let, a to při kterémkoliv stupni závislosti. Ve třetím čtení konaném dne 20. června 2012 byl zástupcem navrhovatelů podán návrh na opakování druhého čtení, s poukazem na výhrady k pozměňovacím

246

návrhům, které podal pan poslanec Eček s tím, že obsahují věcné chyby, které představují mj. rozpor s článkem 4 Listiny lidských práv a s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tento procedurální návrh na opakování druhého čtení nebyl přijat. V závěrečném hlasování Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění tzv. komplexního pozměňovacího návrhu a některých dalších pozměňovacích návrhů schválila, když v hlasování s pořadovým číslem 222 z přítomných 165 poslanců pro návrh hlasovalo 126 poslanců a 9 poslanců bylo proti. Nyní mi dovolte, abych shrnul změny, které přináší tzv. komplexní pozměňovací návrh a následně další pozměňovací návrhy. Je třeba předeslat, že změny obsažené v tzv. komplexním pozměňovacím návrhu přijatém výborem pro sociální politiku Poslanecké sněmovny zcela obsahově mění původní poslanecký návrh, v rámci kterého byla navržena novelizace zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, kdy z původně předloženého návrhu zákona zůstala zachována jen změna, která umožňuje souběh pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči poskytovaného podle zákona o sociálních službách. Navíc tento komplexní pozměňovací návrh novelizuje další tři zákony, které nyní vyjmenuji – zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Nyní v rychlosti jak se to konkrétně dotýká jednotlivých zákonů. V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře jde o změny spočívající v tom, že se zrušuje ustanovení, v němž se vylučuje možný souběh pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči. Dále je to drobná úprava podmínek nároku na rodičovský příspěvek a dílčí zpřesnění úpravy podmínky trvalého pobytu. Další změny se týkají úpravy, kdy se řeší přeplatky na rodičovském příspěvku. Zde se navrhuje dílčí úprava legislativně technické povahy, jejíž podstatou je reagovat na nedostatek právní úpravy, ke kterému došlo při novele provedené v rámci zákona č. 366/2011 Sb.. V zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením jde zejména o tyto změny: V úpravě nároku příspěvku na mobilitu se navrhuje doplnit ustanovení, podle kterého bude možné přiznat příspěvek na mobilitu "z důvodů hodných zvláštního zřetele" i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby, pokud splňuje ostatní podmínky pro nárok na tuto dávku. V zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky se navrhují dvě změny, kterými se doplňuje úprava týkající se karty sociálních systémů; navrhované doplnění se vztahuje k případům, kdy karta sociálních systémů plní také funkci průkazu osoby se zdravotním postižením. Jsou zde vyjmenovány obsahové náležitosti, které musí být uvedeny na této kartě sociálních systémů a je zde také specifikován obsah potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení karty sociálních systémů. V posledním čtvrtém zákoně, v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách se úprava týká zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč za kalendářní měsíc. Doplněná úprava zakládá nárok na zvýšení příspěvku na péči, jde-li o nezaopatřené dítě od 4 do 7 let věku a kterému náleží příspěvek ve stupni III (těžká závislost)nebo IV (úplná závislost)a je konstruována tak, že v těchto případech bude zvýšení příspěvku na péči náležet bez ohledu na výši příjmu rodiny, a z hlediska případného souběhu se zvýšením poskytovaným na základě výše příjmů se vylučuje dvojí poskytování této

247

dávky tím, že se výslovně stanoví, že zvýšení náleží jen jednou, a to podle nově doplňované úpravy. Poslední pozměňovací návrhy, které byly přijaty a které se významně dotýkají zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, byly pozměňovací návrhy načtené panem poslancem Ečkem. Motiv předložení vyplývá z důvodové zprávy k pozměňovacímu návrhu, kde je uvedeno, že příspěvek se dle dnešní úpravy neposkytuje na tři pomůcky – schodišťovou plošinu, schodolez a stropní zvedací systém. Tyto pomůcky jsou osobě se zdravotním postižením zapůjčovány krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky. Tato právní úprava je obsažena v § 13. Získané informace ukázaly, že realizace tohoto paragrafu v praxi je velmi obtížná a problematická a za téměř půl roku účinnosti zákona nebyla uzavřena ani jedna smlouva o výpůjčce na uvedené druhy pomůcky pro zdravotně postižené, a došlo opravdu k vážným komplikacím života osob se zdravotním postižením. S ohledem na výše uvedené se navrhuje realizovat pomoc s pořízením schodolezu, stropního zvedacího systému a schodišťové plošiny stejně jako v případě ostatních pomůcek, tedy dávkou a nikoliv výpůjčkou. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením přijetím tohoto pozměňovacího návrhu se mění v tom, že dochází k rozšíření dosavadní úpravy poskytování příspěvku na zvláštní pomůcky, které jsem zde vyjmenovával a že předložený návrh ruší § 13. Pokládám to za velmi zásadní změnu. Tento paragraf byl vlastně důvodnou kritikou a byl to pak pokus o opakování druhého čtení. Dále se rozšiřuje povinnost o vyslovení souhlasu majitele nemovitosti s instalací zvláštní pomůcky. Navrhuje se také zvýšení limitu výše příspěvku na zvláštní pomůcku, a to s ohledem na obvyklou cenu schodišťových plošin z 350 000 Kč na 400 000 Kč a analogicky se navrhuje zvýšení limitu pro součet příspěvků poskytnutých v období 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ze současného limitu 800 000 Kč na 850 000 Kč. A ještě dříve, než vás seznámím s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, bych chtěl říci, že na schůzi výboru byla kritizována procedura, jakou byl přijímán tento zákon v dolní komoře Parlamentu ČR, kdy v podstatě původně navrhovaný zákon, velmi jednoduchý, byl zneužit, zdeformován k tomu, aby k němu byly nalepeny a přilepeny další pozměňováky. Přitom samozřejmě víme, jaký má Ústavní soud názor na tyto přílepky. A je problém, že tato procedura jednoznačně obchází demokratický proces tvorby těchto zákonů. Ale na obhajobu opravdu musím říct, že všechny změny, které obsahuje tento zákon, včetně tzv. komplexního pozměňovacího návrhu, mají ulehčit zdravotně postiženým jejich život a částečně napravuje chyby, které přináší sociální reforma této vlády. Závěrem mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Je to 81. usnesení z 26. schůze konané dne 11. července 2012 /senátní tisk č. 381/: Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů poslankyně Doc. MUDr. Milady Emmerové, zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor: I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila. Děkuji za pozornost.

248

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Ano, přeje. Prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Své vystoupení bych asi mohl zahájit motem mé maturitní gymnaziální třídy "Errare humanum est" – Chybovati je lidské. Tolik na začátek. Budu se teď vyjadřovat pouze z pozice člena ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky. Nebudu komentovat obsah zákona, ale zaměřím se na dvojí opomenutí, jež se v návrhu zákona objevilo. Okomentoval bych to asi v podrobné rozpravě, a žádám vás, abyste tedy tento návrh zákona do podrobné rozpravy propustili, tak aby šly napravit tyto dva technické nedostatky. Zatím děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také,

pane

senátore. A nyní se musím zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka

Božena

Sekaninová: Vážená

paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Návrh zákona významnou měrou napravuje negativní dopady původního vládního návrhu zákona o státní sociální podpoře a dalších tří souvisejících zákonů. Vládní úpravy těchto zákonů však obsahují další ustanovení, která dramaticky ovlivní život tisíců občanů tohoto státu. Jedním z nich je plošné zavedení karty sociálních systémů, tzv. sKarty pro výplatu nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní sociální politiky zaměstnanosti, které budou zároveň sloužit jako průkazy pro zdravotně a tělesně postižené . O této novince se široce diskutuje v odborných kruzích, v médiích a především mezi samotnými občany. Jedná se o změnu, která se bezprostředně dotkne nejméně jedné pětiny, tj. půl milionu občanů tohoto státu. Dle ministerstva práce a sociálních věcí je zavedení sKarty motivováno snahou o úspory v nákladech na doručování nepojistných sociálních dávek, zamezení či alespoň minimalizace jejich zneužívání a modernizace celého systému. Pan ministr Drábek deklaroval, že stát na transferech dávek příjemcům ročně ušetří přes 200 mil. Kč. V této souvislosti se však nabízí otázka, kdo ty úspory zaplatí. Obávám se, že především samotní příjemci těchto dávek, kteří ze svých nízkých příjmů budou hradit nejrůznější bankovní poplatky, poštovné apod. Konkrétně lidé v sociální nouzi, lidé se zdravotním postižením, lidé dlouhodobě nemocní, důchodci, tedy nejslabší sociální skupiny populace. Na druhé straně však celý systém nahrává obrovské příjmy bankovnímu sektoru. Doposud 40 % příjemců sociálních dávek pro výplatu volí poštovní poukázku, jedno procento výplat je v hotovosti, 59 % převodem na běžné účty příjemců u různých bank. Nový systém sKaret však monopolizuje pouze jeden bankovní dům na trhu, jak z dosavadní praxe dobře známe, dříve či později zavede nejrůznější služby za

249

úhradu či zvýší poplatky. Ty pak ještě více sníží již tak velmi nízké příjmy cílové skupiny. Jak jsem již uvedla, zavedení nového systému výplaty nepojistných sociálních dávek zasáhne do každodenního života tisíců občanů sociálně slabých či v nepříznivé sociální situaci, kteří při svých výdajích počítají doslova s každou korunou. Proto je pro ně velmi důležité, aby služby související s výplatou dávek byly i nadále bezplatné. Tímto avizuji předložení pozměňovacího návrhu, na jehož základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro držitele karty bezplatné. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce vystoupit. Nechce. Pan senátor Nenutil evidentně nechce a požádám tedy garančního zpravodaje o jeho vystoupení. Senátor Radek Sušil: Zazněl návrh z výboru na schválení, ale byly

avizovány dva pozměňovací návrhy, jeden technicko-legislativní přijatý ústavněprávním výborem a potom avizovaný pozměňovací návrh paní senátorky Boženy Sekaninové. Doporučuji, abychom nejprve hlasovali o návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, v případě projití do podrobné rozpravy, což bych doporučoval, budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. Svolám tedy všechny k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a to je návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 74 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovili tři, proti byli dva. Návrh nebyl přijat. A protože nezazněl jiný návrh a zákon jsme neschválili, tak otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí? Jako první do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Mluvil jsem tady o lidskosti chybování, v tomto návrhu se ta lidskost objevuje dvakrát. V prvé části pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky se řeší odkaz na neexistující zákon, kde se možnost odstraňovat tvrdost dává do kompetence ministra. A v druhé části se opomnělo to, že kdysi se už také odstavce přečíslovaly, takže jde pouze o druhou technickou změnu, kde se číslovka "8" mění na číslovku "9". Chci vás ubezpečit, že oběma těmito změnami se v žádném případě nemění věcný obsah tohoto návrhu zákona. A prosím vás proto, abyste pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru vyjádřili podporu, a budu si přát, aby těch lidskostí v návrzích zákonů, jež sem k nám přicházejí z dolní komory Parlamentu ČR, bylo co nejméně. Děkuji za pozornost.

250

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí

paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Avizovala jsem předložení pozměňovacího návrhu, na jehož základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro držitele karty bezplatné. A dovolila bych si ho načíst: Pozměňovací návrh senátorky Boženy Sekaninové k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 320/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů,ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů: V části třetí článek V doplnit nový bod 1, který zní: "1. V § 4b odst. 3 se na konci doplňuje věta: "Využívání všech funkcí karty sociálních systémů je pro držitele karty bezplatné.". Dosavadní body 1 – 3 označit jako body 2 až 4. Odůvodnění: Do příslušného ustanovení § 4b odst. 3 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změněně souvisejících zákonů, které vymezuje funkce karty sociálních systémů, se vkládá věta, na jejímž základě bude využívání všech funkcí karty sociálních systémů pro jejího držitele bezplatné. V souvislosti s platební funkcí karty hodlá totiž Česká spořitelna, a. s., vybírat bankovní poplatky obdobně jako v případě jiných druhů platebních karet. Znění měněného ustanovení § 4b odst. 3 s vyznačením navržené změny: "Karta sociálních systémů slouží k identifikaci osob uvedených v odstavci 1 pro účely informačních systémů o dávkách státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, o příspěvku na péči, o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Karta sociálních systémů může mít dále následující funkce: a) elektronicky čitelného identifikačního dokladu ve vztahu k Jednotnému informačnímu systému práce a sociálních věcí, b) průkazu osoby se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, c) platební. Využívání všech funkcí karty sociálních systémů je pro držitele karty bezplatné." Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, nechci vůbec zdržovat, ale lidskost chybování se bohužel projevila i v předchozím vystoupení paní senátorky Sekaninové, a protože šlo o pozměňovací návrh, který je načítán, prosím, patrně už jenom pro steno, nejde o zákon č. 320/2011 Sb., jak bylo načteno, ale šlo o přeřeknutí. Pro správnost – je to zákon č. 329/2011 Sb., a dále jak je psáno. Děkuji.

251

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Předpokládám, že tento pozměňovací návrh máme i v písemné podobě na lavicích. Takže je to v pořádku, děkuji. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Nikoho takového nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se zpravodajů. Pan zpravodaj ÚPV už nechce vystoupit. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ne. Takže, pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste nás provedl hlasováním. Senátor Radek Sušil: Měli bychom hlasovat o načtených pozměňovacích

návrzích v pořadí, jak nám byly předneseny, nejdříve o pozměňovacím návrhu pana senátora Nenutila, následně o pozměňovacím návrhu paní senátorky Sekaninové a závěrem o zákonu jako celku. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, pane senátore. Já svolám všechny k hlasování a vy budete říkat, o čem budeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20. Můžeme tedy zahájit hlasování. Pane zpravodaji, o čem budeme hlasovat? Senátor Radek Sušil: Budeme hlasovat o technických změnách ÚPV, jak byly načteny panem senátorem Nenutilem. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře. Paní navrhovatelko, vaše stanovisko? Souhlasné. Pan zpravodaj? Souhlasí. Ano, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 75 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím dál. Senátor Radek Sušil: Měli bychom hlasovat pozměňující návrh paní

senátorky Boženy Sekaninové o sKartách. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano. Paní navrhovatelko,

vaše pozice k tomuto návrhu? Paní poslankyně, vaše stanovisko k tomuto návrhu. Souhlasné. Pane zpravodaji? Také souhlasí. Takže bez znělky zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 76 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, pane senátore. Senátor Radek Sušil: Nyní bychom měli hlasovat o komplexu zákona ve

znění pozměňovacích návrhů. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o návrhu jako celku, o tom, že ho takto pošleme Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

252

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 77 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Radek Sušil a senátor Miroslav Nenutil. (Hlas: Sekaninová.) Ptám se, zda s tím souhlasí. Místo pana senátora Nenutila. Takže opravuji, navrhuji, aby těmi, kdo odůvodní pozici Senátu v Poslanecké sněmovně byl pan senátor Radek Sušil a paní senátorka Božena Sekaninová. Myslím, že bez znělky mohu zahájit hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 78 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Ještě se o slovo hlásí paní poslankyně, samozřejmě, paní poslankyně, můžete vystoupit. Paní navrhovatelka v této chvíli. Poslankyně Milada Emmerová: Vážený senátorský sbore, dovolte, abych vám poděkovala za pochopení základního záměru, to znamená ulevit rodinám, které pečují o zdravotně postižené dítě, abychom touto určitou životní negativní okolností ještě nepotencovali jejich hmotnou nouzi, což by byl vrchol. Péče o takové dítě vyžaduje řadu prostředků, vezměme třeba nutnost dojíždění na různé kontroly, rehabilitační cvičení, logopedii atd. To všechno vyžaduje vysoké nároky na péči o takové dítě. Bylo by velmi smutné, aby se těmto lidem nedostávalo finančních prostředků. Znovu chci zdůraznit, že škrty v sociální sféře nezačaly tím správným způsobem, a to jsem již několikrát kritizovala na úrovni Parlamentu, leč, jak je vidno, nebylo vyslyšeno. Dokonce tento zákon byl přijat jako jeden z těch, které byly projednávány v legislativní nouzi, což potom Ústavní soud korigoval a bylo předloženo znovu k projednání prakticky ve stejné podobě. Chci vám jenom vylíčit určité těžkosti, které se vyskytují zejména v sociální politice. Právě vaše podpora posiluje nás všechny, kteří to chceme zařídit jinak, v tom, že bojujeme a nepřestaneme. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní poslankyně, v této chvíli v pozici navrhovatelky. Já vám blahopřeji k přijetí tohoto návrhu zákona a myslím si, že je skutečně potřebný a bude užitečný. Děkuji také zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším naším projednávaným bodem je

27. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů (senátní tisk č. 385) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Zdeněk Škromach. (Námitka.) Omlouvám se, v podkladech jsem to měla jinak. Takže tento návrh zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

253

Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, zavedení zcela nového systému výplaty nepojistných sociálních dávek sebou přináší obrovská rizika, která dopadnou na nejslabší skupiny obyvatel našeho státu. Bohužel od počátku roku jsme byli nechtěnými svědky obdobných akcí. Například sjednocení výplatního místa sociálních dávek na počátku letošního roku sebou přineslo obrovské potíže, které byly důsledkem nepřipravenosti celé akce. Stovky lidí zůstaly na určitou dobu bez prostředků. Tisícům lidí nový systém negativně ovlivnil život. Celý systém udrželo při životě jen obrovské nasazení, úsilí a přesčasová práce úředníků. A přes to, že jsme ujišťováni, že sjednocené místo výplaty dávek již dnes funguje bez obtíží, není tomu tak. Dodnes jsou některé dávky vypláceny a zadávány do systému ručně. V současnosti MPSV přináší nový systém výplaty těchto nepojistných sociálních dávek. Zavádí takzvané sKarty neboli karty sociálních systémů. Pan ministr deklaroval, že hlavním cílem jejího zavedení je větší účelnost a adresnost sociálních dávek a také modernizace celého systému. Za svou dlouholetou praxi znám velmi dobře prostředí sociální práce a sociálních služeb. Stejně dobře znám potřeby a problémy osob se zdravotním postižením. Věřte, že sKarty dnes nejsou to, co potřebují ke zlepšení svého každodenního života. Naopak. Již měsíce dostávají kusé a nesourodé informace zejména z médií, které jim na klidu nepřidají. Dosavadní erudice mi napovídá, že samotné zavedení sKaret bude opět v duchu "nejrychleji se naučíš plavat, když tě někdo hodí do vody". Ale cílovou skupinou jsou především lidé nemocní, s postižením a sociálně slabí. Nesouhlasím s takovým nastaveným systémem výplaty sociálních dávek. Na jedné straně mě k tomu vedou důvodné obavy, že systém není dostatečně připraven ani ověřen, že pro řadu příjemců se prostředky dík kartám stanou nedostupné. Jak budou s kartami nakládat lidé, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu postižení či věku nejsou schopni obsluhy bankomatu, nemohou kartu použít k úhradě nákupu apod.? Jak se dostanou ke svým prostředkům lidé, kteří nemají v místě bydliště bankomat? Na druhé straně zavedení sKaret sebou přináší obrovské zisky peněžnímu ústavu a ve svém důsledku celému bankovnímu sektoru. Zisky, které těm bohatým obrovským bankám přinesou sociálně nejslabší skupiny naší populace. Vážené kolegyně, vážení kolegové, podporuji tento návrh, kterým se omezuje platební funkce sKarty pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi. Ano, zde má své legitimní oprávnění a bude splňovat jistou regulační a kontrolní funkci. Celý systém také bude moci být prakticky vyzkoušen a ověřen ve své funkčnosti. A proto vás prosím o propuštění návrhu do výborového čtení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko.

Poprosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů jako navrhovatelka. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Miluši Horskou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, já si myslím, že o sKartě už tady toho dneska zaznělo hodně, takže asi jsme hodně v obraze, dobře to na sebe navazuje. Já tedy velmi zkráceně: Jde o návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů. Předložila ho skupina 12 senátorů z klubu ČSSD. Hlavním cílem návrhu zákona je zajistit, aby změnou příslušných zákonných ustanovení, do kterých byla v závěru roku 2011 a v dalším časovém období promítnuta úprava týkající se nově zaváděného institutu karty sociálních systémů,

254

takzvané sKarty, došlo k omezení platební funkce této karty pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi. Tato nově navrhovaná úprava znamená to, že v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, se má zachovat dosavadní úprava týkající se výplaty dávek prostřednictvím karty sociálních systémů, a v ostatních zákonech, do kterých byla v předchozím období promítnuta úprava vymezující funkce karty sociálních systémů ve vztahu k poskytovaným dávkám, případně kdy bylo do příslušných ustanovení o výplatě uvedeno, že dávky se vyplácejí prostřednictvím karty sociálních systémů, se navrhuje tuto úpravu změnit tak, aby byl obnoven způsob výplaty podle úpravy, která se uplatňovala do roku 2011. Tudíž navrhovanou úpravou se omezuje platební funkce karty sociálních systémů pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi, čímž se výše uvedené nebezpečí zneužití snižuje a neruší se přitom kontrolní funkce ve vztahu ke zneužívání dávek v systému hmotné nouze. Já mám k tomu takovou diskusi. Já si zase myslím, že jsme u problému, který byl nastaven v okamžiku, kdy se začaly v sociálním systému vyplácet adresné dávky. Já si myslím, že tehdy se stala jedna z těch chyb našeho státu, kdy – to je jistě vítání hodná skutečnost – lidé s handicapem mají možnost čerpání adresných dávek, ale na druhou stranu víme, že ne každému druhu z těch postižení se děje tak, že ten systém je nastaven úplně správně. Ale hlavně – zase si myslím, že stát nenastavil ta pravidla ke kontrole, kam se dávky budou vydávat. Já tu sKartu cítím jako jednu z možných kontrol, která ale už je na takové bázi, která vlastně ani být kontrolou nemůže. Vlastně ta sKarta už zahrnuje i nezaměstnané a cítíme za tím všichni velký byznys. Musím říci, že i veřejně právními médii prošla informace k majitelům té karty, a to bohužel bylo k panu ministrovi, a proběhlo to médii, tady neříkám nic, co bych si někde zjišťovala tajně. Takže já jsem sledovala i tu debatu lidí s handicapem, jak se na ministerstvo dotazují na vyplácení. Myslím si, že ministerstvo je asi benevolentní, že už chce i ty poštovní poukázky, tak jak si to ti lidé představovali. Jsou tady ještě námitky z našeho legislativního, že dochází k nějakému křížení, které předpokládám, že by se v druhém čtení vychytaly, protože bychom nemohli projít dál. Já v tuto chvíli to podpořím, protože si myslím, že to je reakce na nedokonalý systém. Nezdá se mi samozřejmě, že to je nějaké průlomové. Rozumím těm lidem a nelíbí se mi, jak je sKarta vnucována. Takže já podpořím tento senátní návrh. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko, paní zpravodajko. Já vás také požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu k návrhu. Nikdo se mi nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Protože nepadl jiný návrh, musíme ze zákona přikázat návrh zákona do projednání výborům. Přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má ještě někdo jiný návrh k tomu? Prosím, hlásí se pan senátor Hajda. (Navrhuje z místa VHZD.) Navrhuje z pléna hospodářský výbor. Dobře. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, abychom návrh senátního návrhu zákona pana senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a hospodářskému výboru. Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

255

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji navrhovatelům a přeji, aby zákon byl projednán rychle a dobře. Děkuji navrhovatelům, děkuji paní zpravodajce i vám všem. Projednávání tohoto bodu končím. Jako poslední bod dnešního programu projednáme 28. Návrh senátního návrhu zákona senátora Vítězslava Jonáše a dalších, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb. (senátní tisk č. 347) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti. Každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů, zdraví a majetkových hodnot, jsou veřejností vnímány velice pozitivně. Tento stav má mimořádný význam pro akceschopnost jednotlivých jednotek bez ohledu na to, zda se jedná o dobrovolné hasiče či profesionály, protože přímo ovlivňuje možnost obnovy technologického parku a jeho dovybavování s ohledem na moderní trendy v rámci této oblasti. Z hlediska současné rozpočtové situace Hasičského záchranného sboru České republiky i Sboru dobrovolných hasičů je naprosto zásadní, vyřešit dostatečné finanční prostředky pro tyto složky, a to dofinancováním z mimorozpočtových zdrojů formou vícezdrojového financování. Předpokládané snížení finančních zdrojů pro rok 2013 a 2014 zejména na Hasičský záchranný sbor České republiky však bohužel nelze zajistit jakýmikoli úspornými opatřeními v rozpočtu. Navíc není zohledňován trvalý trend růstu inflace a nárůst počtu zásahů, což může ohrozit i zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví zasahujících příslušníků. Problémem je i zastaralost technických prostředků. Finanční prostředky jsou již dlouhodobě vynakládány s maximální úsporností. Po zavedení dalších úsporných opatření jsou některé nutné výdaje odsouvány, čímž se skrytý vnitřní dluh, zvyšování stáří techniky, budov, odsouvání oprav apod. prohlubuje. Část používané techniky je na hraně technické i morální životnosti. Stáří techniky má dopad na její spolehlivost při zásahu. Se zvyšujícím se stářím hrozí nebezpečí selhání techniky. Finanční restrikce v letech 2013-2014 by měly nekompromisní dopad na rozsah služeb poskytovaných Hasičským záchranným sborem České republiky v úrovni, jak jsou občané této republiky zvyklí. Navrhovaná právní úprava zakládá další pilíř financování dané oblasti. Vícezdrojové financování aplikuje řada evropských zemí, například Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko, Portugalsko, Maďarsko a jednotlivé státy Ameriky. Princip navrhované právní úpravy spočívá v tom, že pojišťovny podnikající na území České republiky odvedou určité procento z vybraného pojistného – odpovědnosti z provozu vozidla, to znamená povinné ručení, stejně jako je tomu u

256

sousedního Slovenska. Vybrané finanční prostředky by se dle předem určených pravidel přerozdělovaly tak, aby ve finále byly investovány do již zmiňované obnovy technologického parku a jeho dovybavování. Na tomto místě je vhodné vysvětlit, proč zrovna pojišťovny a proč zrovna povinné ručení. Ze statistických údajů Hasičského záchranného sboru České republiky je zřejmé, že významná část náplně činnosti jednotek požární ochrany spočívá v zásazích při dopravních nehodách, kolem 18 – 20 %. Například dle informací uvedených na webových stránkách České asociace pojišťoven bylo v České republice k datu 31. 12. 2009 registrováno celkem 9 510 349 pojištěných vozidel. V roce 2009 bylo pojišťovnami podnikajícími na českém trhu vybráno v rámci povinného ručení celkem přes 23 miliard Kč. Pojišťovny řešily v roce 2009 celkem 309 tisíc pojistných událostí v rámci povinného ručení v celkové hodnotě přes 9 miliard Kč. Z těchto čísel je zřejmé, že tento typ pojištění je svým rozsahem jednoznačně nejrozšířenějším typem pojištění, který je navíc uzavírán v kontextu s povinností uloženou právním předpisem. Dle navrhované právní úpravy by tedy každá pojišťovna podnikající na území České republiky odvedla 6 % z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet vedený ministerstvem vnitra. Při celkové částce vybrané v roce 2011, tedy 20 miliard 471 milionů Kč, která by byla následně přerozdělena jednotlivým jednotkám požární ochrany, by se jednalo o částku okolo 1,2 miliardy Kč. Lze předpokládat, že vybraná výše pojistného by se v následujících letech neměla nijak dramaticky měnit a lze tedy konstatovat, že by se na výše uvedené účely každoročně přerozdělovala částka přes 1 miliardu Kč. Pro transparentní přerozdělení těchto prostředků je důležité nastavit jasná pravidla, kterými by byl správce daného účtu, tedy ministerstvo vnitra, vázán. Dle navrhovaného schématu by tři pětiny těchto finančních prostředků přerozdělovalo přímo ministerstvo vnitra, a to ve vztahu k jednotlivým hasičským záchranným sborům krajů ze zákona o Hasičském záchranném sboru a změně některých zákonů. Dvě třetiny těchto prostředků by byly ze zákona stanoveného klíče ministerstvem přeposlány jednotlivým krajům, které následně tyto prostředky přerozdělí obcím, zřizujícím jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí v rámci územní působnosti kraje, když je založen na vícekriteriálním hodnocení. Při samotném vypracování novely předmětného právního předpisu bylo mimo jiné čerpáno ze slovenské právní úpravy, kde výše popisovaný princip funguje již takřka deset let. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právem EU, to se ověřilo při slovenské zkušenosti. Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopad na státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí. Vy dobře víte, že tato snaha a tímto způsobem se už několikrát projednávala na úrovni Parlamentu, to vždycky z nějakých důvodů se neprojednalo a tato naše snaha Senátu vznikla na základě jednání představitelů Hasičského záchranného sboru, když jsme jim spolu s našimi navrhovateli slíbili, že se pokusíme to zvednout na půdě Senátu, a tím podpořit i snahu poslanců, kteří tuto novelu projednávali s dvouměsíčním odstupem – v červnu začali projednávat. Doufám, že najdou způsob, jak by se to mohlo projednávat společně, protože si myslím, že právě proto, že vláda dala negativní stanovisko a že vlastně jenom ministerstvo vnitra dalo souhlasné stanovisko, tak by bylo dobře, kdyby se tam střetl návrh Poslanecké sněmovny i Senátu, i poslanců a že by to mělo velkou váhu na zdárné projednání.

257

Já vám děkuji za podporu, děkuji za podporu tohoto návrhu i oběma výborům, které to měly v gesci, a těším se na rozpravu. Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím,

zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 347/2. Zpravodajem je pan senátor Ivo Bárek. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jako výbor garanční. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Petr Šilar. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 347/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego. Senátor Petr Šilar: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce doplnil vyčerpávající zprávu, kterou přednesl kolega Jonáš. Já bych chtěl připomenout ve své zpravodajské zprávě, že to, co tady bylo řečeno, že touto problematikou se zabývalo už několik jednání ve Sněmovně i Senátu a naposledy to bylo v roce 2010, kdy v Poslanecké sněmovně byla tato iniciativa podána právě Pardubickým a Středočeským krajem. Vláda k tomuto tisku i k tomu současnému vyslovila nesouhlasné stanovisko především proto, že to bylo stanovisko v podstatě jednoho ministra a neustále se opakuje, při tom nesouhlasném stanovisku, že to je jakési dvojí zdanění, což si myslíme a naše výsledky to potvrdily. A při podrobném projednání ve výboru se ukázalo, že tento návrh nemůže být takto veden jako dvojí zdanění, ale jako vytvoření fondu na podporu Hasičského záchranného sboru. Chtěl bych říci, že samozřejmě k tomuto návrhu byly okamžitě negativní reakce, především z pojišťoven, kdy některé reagovaly tím, a navíc se to objevilo také, že bylo tím pádem zdraženo pojištění, povinné pojištění pro auta. Já bych chtěl říci, že jsem tuto záležitost projednával s jednou z pojišťoven, která to má ve svém názvu, tehdy s představenstvem – na představenstvu Hasičské vzájemné pojišťovny, kde jsem dostal podklady velice dobré a podrobné, jakým způsobem je zákonné pojištění prováděno a jak je tam veden i zisk a jakým způsobem je tam vysoká marže. Takže mě ujistili, že tam je i dost prostoru pro to, aby tam mohl být proveden odvod na tuto prevenci vlastně z hlediska pojišťovny, a nemusí nutně dojít ke zvýšení ceny za pojistné. Takže závěrem – přes uvedené výhrady od lobbujících pojišťoven a zamítavý postoj vlády náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento senátní návrh zákona schválit. Je také zapotřebí usilovat o shodu se stejným návrhem zákona v Poslanecké sněmovně. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, pane senátore. Prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů. A já uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátorovi Bárkovi. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova. Já

možná kolegy jenom doplním. Tady už to pan kolega Šilar řekl – podobné tisky byly projednávány v Poslanecké sněmovně, kde oba dva tisky navržené Pardubickým a

258

Středočeským krajem byly zamítnuty, a to díky hlasům samozřejmě vládní koalice ODS, TOP 09 a tehdy Věcí veřejných. To je potřeba připomenout. Podle stanoviska legislativního odboru lze na margo předloženého návrhu uvést tyto připomínky. Úprava je navrhována do části zákona o pojišťovnictví, upravující základní ustanovení zákona, a že z hlediska obsahu toto zařazení neodpovídá systematice daného právního předpisu a narušuje ji. Je vůbec otázkou, zda by povinný odvod tohoto pojištění neměl být případně koncipován do zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z hlediska právního a legislativního vzbuzuje velké pochybnosti neujasněnost závěru, pokud se týká jeho vztahu k daňovému řádu, tak jak je koncipováno, je možno považovat za novou daň velmi úzce účelově vázanou, aniž je jednoznačně stanoveno, kdo bude jejím správcem, tedy kdo bude odvod vybírat, kontrolovat a vymáhat. Je naprosto nejasná úloha České národní banky, která je sice dohledovým orgánem nad podnikáním v této oblasti, což je otázkou, zda by z hlediska přístupu k informacím nebylo vhodné jí dát veškerou kompetenci správce daně z příjmu, že by vybrané prostředky postupovala přímo ministerstvu vnitra, byť samozřejmě by bylo třeba se v každém případě legislativně věnovat s tímto přímým transferem ve vztahu ke státnímu rozpočtu. Odvod by měl být eventuálně podřízen daňovému řádu a pojišťovny by měly standardním způsobem podávat hlášení podle daňového řádu správce daně a nikoliv České národní bance jen oznamovat ve smyslu § 6a odstavce 1 věta poslední: pro vedení odvodu podle daňového řádu by se pak mělo postupovat v případě kontroly a výše postihu po prodlení se zaplacením. Koncipování správního deliktu za zpožděné odvody je nejen bezprecedentním počinem, ale až 50 milionová pokuta, kterou lze za to uložit, se zdá být s ohledem na řešení prodlení, například v daňovém řádu, naprosto neadekvátní. Tolik připomínky našeho legislativního odboru k této materii. V této části bych chtěl připomenout, že totožný návrh novely zákona o pojišťovnictví, ovšem s mírně odlišnou důvodovou zprávu, byl podán také Poslanecké sněmovně poslanci Rudolfem Chladem, Jeronýmem Tejcem a Janem Bauerem dne 13. června 2012, je to tisk 709. A je faktem, že tento tisk má vcelku velkou podporu napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně. Podle mých informací tento návrh podepsalo více jak 60 poslanců a poslankyň. Je třeba říci, že tento návrh je bohužel odezvou na finančně restriktivní opatření vlády České republiky v této oblasti v minulých a s velkou pravděpodobností budoucích letech. Pokračující škrtání a krácení rozpočtu Hasičského záchranného sboru bude mít bohužel výrazný dopad na samostatnou podstatu poskytovaných služeb, což je požadovaný stupeň ochrany života, zdraví a majetku obyvatel. Provozně na investičních výdajích nebude již možno krátit bez narušení funkčnosti systému. Jedinou možností bude snížení početních stavů. Tímto zásahem by se však Hasičský záchranný sbor vrátil do období 70. let minulého století, a to se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi. Zatímco v roce 2010 měl Hasičský záchranný sbor k dispozici cca 8 a půl miliardy korun, v roce 2011 to bylo již o 1,5 miliardy méně, letos o dalších 350 milionů méně a do roku 2014 by měl rozpočet Hasičského záchranného sboru klesnout asi na 5,2 miliardy korun, tj. oproti roku 2010 bude nižší o cca 42 %. Hasičský záchranný sbor a dobrovolní hasiči novelu zákona podporují, no, co jim zbývá, jako jednu z cest vícezdrojového financování. Do návrhu zákona by se touto formou vybralo od pojišťoven cca miliarda, či 1,2 miliardy korun, což je ovšem jen částečná náhrada financí, o které hasiči přijdou. Pokud se bude chtít nahradit další část výpadku financí, díky škrtům vlády, budou se muset zpoplatnit další služby

259

a úkoly Hasičského záchranného sboru, ovšem za předpokladu, že tyto příjmy bude možné začlenit do rozpočtu Hasičského záchranného sboru a nebudou muset být odvedeny do státního rozpočtu, jako jsou například havárie způsobené mimořádnou událostí v souvislosti s provozem technických zařízení budov nebo služby, jako je dovoz vody, otloukání rampouchů, likvidace bodavého hmyzu a možnosti. Na výboru jsme debatovali, co s tímto zákonem. Byly tři varianty. Za prvé je to ohled na stanovisko vlády a zásadní připomínky legislativního odboru návrh zamítnout. Nebo druhá možnost s ohledem na podaný stejný poslanecký návrh ze dne 13. 6. projednávání tohoto senátního návrhu zákona odložit. Anebo třetí možnost - schválení zákona s tím, že je nutno přijmout pozměňovací návrh, který je minimálně třeba doplnit dle senátního tisku 347. Přijetí tohoto pozměňovacího návrhu je nanejvýš žádoucí, neboť by jinak již 31. 3. 2013 by pojišťovny měly odvést část pojistného ve výši 6 % za rok 2012. Zákon má nabýt účinnosti 1. 1. 2013, což by s ohledem na legislativní lhůty mohlo být shledáno protiústavní, protože pojišťovny legitimně mohly očekávat, že za rok 2012 tento náklad ještě ponesou. Já, jako zpravodaj, jsem výboru navrhl variantu číslo 3, to je schválit návrh zákona s pozměňovacím návrhem, a to i přes připomínky vlády a legislativního odboru, jako podporu hasičů a částečné řešení nedostatku financí díky pokračujícímu nesystémovému vládnímu škrtání z rozpočtu Hasičského záchranného sboru. Náš výbor tuto materii projednal dne 11. července na 28. schůzi a přijal následné doporučení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se jako první totiž písemně přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, máte slovo, pane kolego. Senátor Karel Šebek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych vás několika stručnými fakty a příklady přinutil k zamyšlení, a jak doufám, i k podpoře tohoto senátního návrhu. Nejprve ke struktuře Hasičského záchranného sboru. Ten se skládá z jednotek požární ochrany pěti stupňů. První stupeň jsou profesionálové. Jejich povinností je vyjet k nahlášené události do dvou minut. Jako druhé jsou výjezdové skupiny aktivních dobrovolníků, tzv. poloprofesionálů Sboru dobrovolných hasičů. Ti jsou povinni vyrazit k nahlášené nehodě nebo události do pěti minut. Pak jsou jednotky požární ochrany. Tyto tři, to jsou jakési aktivní zálohy sboru dobrovolných hasičů. Ti jsou přizváni v případě rozsáhlých požárů, také k pomoci těm dvěma uvedeným skupinám. Pak jsou podnikové útvary hasičů a jako pátá kategorie jsou nejmenší jednotky Sboru dobrovolných hasičů na obcích a malých vesnicích. Členové Sboru dobrovolných hasičů si mezi sebou říkají zkráceně "dobráci ". A já vám asi teď řeknu, proč je to příznačné. Ty jednotky zásahové, poloprofesionálové je TO 2, kteří na vedlejší úvazek pomáhají profesionálům a někdy, vzhledem k tomu, že jsou blíže nahlášenému ohnisku, nebo události, tak tam bývají ještě dříve než profesionálové. Vykonávají nepřetržitou pohotovost, kdy musí do pěti minut opustit své pracoviště nebo rodiny, doběhnout do zbrojnice a vyrazit za dvě koruny na hodinu ve všední den a za čtyři koruny na hodinu ve dnech pracovního volna. Pokud dojde k tomuto zásahu, potom jim náleží odměna padesát

260

korun za hodinu za práci velitele a třicet korun za hodinu jako člen družstva. To je za zásah, který je prováděn často v noci, v mrazu a s ohrožením života. Ptáte-li se, proč to dělají, tak myslím, že především proto, že tradice hasičů trvá v českých zemích již přes 140 let a na jejich praporu je vyšito heslo: "Bohu ke slávě, bližnímu ku pomoci". Hasiči jsou tedy významná složka integrovaného záchranného systému a voláme je nejen, když hoří, ale i k dopravním nehodám, záplavám, k vichřicím, ke kalamitám atd. A jenom pro informaci, co to stojí. Vycházkový oblek přijde asi na 6 tisíc korun a většinou si ho hradí ze svého. Zásahový oblek, který je nezbytnou podmínkou proti úrazu a přežití hasiče pak vyjde na 20 tisíc korun, přilba stojí zhruba 10 tisíc korun, boty 5 tisíc korun a dýchací přístroj 25 tisíc korun. Přitom roční rozpočet např. našeho okrsku, který má jednu jednotku zásahovou TO 2 a osm jednotek typu 3 a 5 je zhruba 1 milion korun a hradí se z něj údržba hasičských zbrojnic, benzín, energie, atd. Příspěvek státu činí 120 tisíc korun a obec doplácela 780 tisíc korun. Jen bych chtěl uvést velmi stručně, že zásahové vozidlo, které jsme měli k dispozici – jedno stáří 35 let, druhé 45 let, nové stojí 6 a půl milionu korun. Dostali jsme na ně od ministerstva vnitra milion korun a z kraje nic. Která obec si to může dovolit takto provozovat dál? Chtěl bych říci, že hasiči především riskují své zdraví a životy a chtějí od nás pouze příspěvek na základní vybavení, které jim zdraví a životy pomůže ochránit a pocit jistoty, že tomu tak bude i nadále. Prosím tedy, umožněte jim podporu tohoto návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil předseda senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Já tento návrh zákona podpořím, i když je mi z toho špatně. Je mi z toho špatně proto, protože je to velmi nesystémové. My jsme tady také mluvili o tom, jak se dřív zadlužovalo a teď jak se to všechno napravuje a podobně. V minulosti, v posledních šesti-sedmi letech zpátky se na hasiče dávaly peníze na techniku tak, že se skutečně jejich fond spíše zlepšoval, než zhoršoval. Teď dochází čtvrtým rokem k vytváření skrytého vnitřního dluhu. To je náhradní řešení, skutečně náhradní řešení, je to špatná cesta. Hrozí, že hasiči stejně nebudou schopni některé činnosti dělat, protože prostředků je enormně málo, a my spíše té vládě pomáháme zakrývat její neschopnost a její špatnou hospodářskou a finanční politiku. Je to obraz práce ministra financí v této republice a celé vlády. Budu hlasovat pro, ale není to systémová věc. A nic tím v podstatě nevyřešíme, protože problémy zůstávají, pokud se nezačne řešit příjmová stránka veřejných rozpočtů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Dále se o slovo přihlásila paní místopředsedkyně senátu paní Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom skutečně velmi rychle. Také tento návrh zákona podporuji, a to velmi. Ale chci upozornit na to, že v dnešní době si myslet, že zrušíme Hasičský záchranný sbor, omezíme ho a nahradíme ho dobrovolnými hasiči, je prostě – cituji – to je skutečně totální nesmysl, protože lidé prostě dneska nemohou odcházet ze svých zaměstnání. Udělají to dvakrát a potřetí už jsou bez 261

zaměstnání. Prostě systematicky je to potřeba řešit jinak. Jsem ráda, že je tento návrh zákona, nakonec je to Jeroným Tejc, který se snažil, abychom napravili alespoň trošku něco, ale myslím si, že je potřeba se zamyslet nad těmi věcmi ještě šířeji. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Dále se o slovo přihlásil pan

místopředseda senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já chci říci, že mě trošku překvapil postoj opět senátorů za vládní koalici ODS, TOP 09, ti ostatní tady nejsou, protože právě tato vláda, to je, která omezuje peníze do oblasti hasičů, policistů, nakonec nebýt měst a sociálně demokratických krajů a hejtmanů, tak hasiči už dneska možná mnozí skončili. A jen díky podpoře krajů ještě stále jsou schopni tyto služby poskytovat a jsou schopni nasazovat své zdraví a životy. Vláda nedělá nic proto, aby jim pomohla, ale naopak se snaží ještě na nich ušetřit, takže taková některá vystoupení mi připadají zvláštní. Očekával bych od zástupců vládní koalice z řad senátorů, že skutečně tady poukáží jasně na nedostatky, které tato vláda, obzvláště pokud jde o ministra Kubiceho, jeho postoj vůči těmto složkám, které zabezpečují zdraví a životy našich lidí a bezpečnost majetku, takže prostě nebude shovívavá tak, jako je shovívavá do teď. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Paukrtová, má právo přednosti. Nepřeje si ho využít. Takže pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane navrhovateli, dámy a pánové. Ani já to nepovažuji za ideální řešení a dokonce i tady tato věc, se domnívám, že tyto věci má hradit jeho ideální stát, který se jmenoval Utopie. Ale zde bych připomenul, že to není jenom věc koalice. Ono v Senátu je velmi složité mluvit o vztahu k vládě. Pokud vím, tak žádná strana v Senátu není stranou vládní. Senátoři nemají žádný vztah k vládě, ale přesto někteří mají k té vládě blíž, když jsou ze stejných stran jako ty, které tvoří vládu. Co jsem chtěl říci? Nejen to, že změny musí být na příjmové straně rozpočtu, aby se daly problémy řešit, také na výdajové straně rozpočtu. Znáte mě, já jenom připomenu, že možná bychom měli omezit podporu různých organizací typu organizací zajišťujících bezpečnost v Antarktidě nebo určujících kvóty lovu velryb. A možná by byly věci pro nás důležitější, jinak se opravdu chováme jako městská rada, která ruší hasiče jenom proto, že nehoří. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka, paní předsedkyně Soňa Paukrtová se ujímá slova. Senátorka Soňa Paukrtová: Já vím, že už jste všichni unaveni, tak budu velmi stručná. Já ten návrh zákona podporuji. Myslím si, že jim pomáháme, hlavně hasičům. Nemám pocit, že bychom pomáhali příliš vládě, ale pomáháme tím návrhem zákona hasičům. Pan kolega Škromach tady soustavně a pořád hovoří na téma vládních senátorů. Víte, pane kolego, já jsem byla do této komory kdysi dávno zvolena za čtyřkoalici, po druhé v roce 2006 jsem kandidovala za Stranu pro otevřenou společnost. Já jsem senátorka nezávislá, nestranička, a jsem tady hlavně a především za lidi, kteří mě zvolili a hlavně sama za sebe. Já se snažím hlasovat

262

podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a to, že podporuji některé vládní návrhy – a ne úplně všechny – tak to je proto, že si myslím, že jsou správné. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo. Takže rozpravu končím. Ptám se pana zpravodaje, zda si přeje vyjádřit se? Ne. Pan navrhovatel? Také ne. Takže protože nebyl podán návrh vrátit k novému projednání, nebyl podán návrh schválit, nebyl podán návrh zamítnout, ani odročit, otevírám podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. (Poznámka z pléna: Já jsem dával návrh schválit.) Pan zpravodaj ale zpravodajoval za výbor, který navrhl pozměňovací návrh. (Několik senátorů hovoří s předsedajícím – ano, v hospodářském výboru.) Navrhl schválit s pozměňovacím návrhem. Oba dva návrhy, které tady mám, jsou s pozměňovacím návrhem. Senátor Ivo Bárek: Já bych chtěl jenom připomenout, že oba dva výbory mají shodná usnesení, to znamená schválit s pozměňovacím návrhem. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, takže je otevřená podrobná rozprava. Pro pořádek musí pozměňovací návrh být přečten. (Domluva v pracovním předsednictvu.) Dobře, nemusí být přečten, dobře. Je podán, ano. Takže budeme o tomto návrhu vlastně obou výborů, identickém, budeme po znělce hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 32 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 17. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem – ano – k návrhu navrhovaného zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Hlasování pořadové číslo 80 skončilo schválením pozměňovacího návrhu. Registrováno 34, kvorum bylo 18. Pro hlasovalo všech 34, proti nebyl nikdo. Budeme ještě hlasovat o tom, zda předáme sněmovní návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Hlasování skončilo jednomyslně, což se nám možná podaří i při pověření. Prosím o návrhy na to, kdo obhájí náš návrh ve sněmovně. Oba pánové, navrhovatel i zpravodaj garančního výboru, kolegové Jonáš a Šilar souhlasí. O tomto pověření dám hlasovat. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Toto je definitivně poslední 82. hlasování, skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 33, pro 33. Na závěr jednomyslné hlasování. Děkuji všem za vaši práci a končím tuto schůzi.

(Jednání ukončeno v 13.02 hodin.)

263

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období - 24. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY

264